Výdělečná činnost pojištěnce a ZP

Výkon zaměstnání nebo samostatné výdělečné činnosti řeší v duchu ustanovení § 5 písm. a) a b) zákona č. 48/1997 Sb., ve znění p.p., pojistný vztah neboli pojištění osoby u zdravotní pojišťovny. Jak má však pojištěnec postupovat, když je účast na zdravotním pojištění „přerušena“ z titulu nevykonávání zaměstnání nebo podnikání, anebo v situaci, kdy není zaměstnáním nebo podnikáním řešené zdravotní pojištění? Kdy a za jakých okolností mohou takové situace ve zdravotním pojištění reálně nastat? A kdy naopak pojištění nadále trvá, byť pojištěnec zaměstnání nebo podnikatelskou činnost fakticky nevykonává?

Ve stávající právní úpravě zdravotního pojištění bychom marně hledali vymezení pojmu „přerušení pojištění“. I když z různých důvodů (viz dále) ve skutečnosti dochází k přerušení účasti na zdravotním pojištění z titulu – třeba přechodného – ukončení zaměstnání, zákony zdravotního pojištění tuto alternativu nedefinují. Pokud pojištěnci zanikne účast na zdravotním pojištění jako zaměstnanci či podnikateli, vyvstává potřeba řešení pojistného vztahu ve smyslu dále uvedeném.

Stávající právní úprava

Budeme-li vycházet ze současné právní úpravy, dospějeme k závěru, že jak v zaměstnání, tak při výkonu samostatné výdělečné činnosti může nastat situace, kdy bude účast na zdravotním pojištění určitým způsobem „přerušena“, což znamená, že pojistný vztah bude muset být u pojištěnce řešen jiným způsobem.

Osoba s trvalým pobytem na území České republiky je povinně účastna v českém systému veřejného zdravotního pojištění. To znamená, že každá taková osoba musí být u zvolené zdravotní pojišťovny zařazena buď jako zaměstnanec nebo jako osoba samostatně výdělečně činná nebo jako osoba, za kterou platí pojistné stát. Pokud není v rámci kalendářního měsíce evidována u pojištěnce ani jeden den některá z těchto tří kategorií, stává se na příslušný kalendářní měsíc osobou bez zdanitelných příjmů s povinností zaplatit za tento měsíc pojistné, což je v roce 2022 částka 2 187 Kč. 

Pojištěnec jako zaměstnanec

Nebudeme-li brát v úvahu „státní kategorii“, ve které se nachází více než polovina obyvatel České republiky, je nejčastější formou řešení pojistného vztahu právě zaměstnání. Nespornou výhodou zaměstnaneckého vztahu je skutečnost, že se zaměstnaná osoba nemusí starat jak o řešení pojistného vztahu, tak o placení pojistného, vše potřebné za ni činí zaměstnavatel. Nicméně některým povinnostem se zaměstnanec stejně nevyhne. Především se jedná o oznamování případné změny zdravotní pojišťovny nebo o sdělování skutečností rozhodných pro platbu pojistného státem – obojí sděluje zaměstnanec svému zaměstnavateli, který pak činí následné kroky vůči příslušným zdravotním pojišťovnám.

Je-li pojištěnec zaměstnán podle pracovní smlouvy,

pak může k přerušení (fakticky ukončení) účasti na zdravotním pojištění reálně dojít až dnem skončením pracovního poměru. V průběhu zaměstnání na základě pracovní smlouvy trvá zaměstnanci nadále pojistný vztah například:

•    v případě (i dlouhodobé) nemoci,

•    při poskytnutí neplaceného volna nebo při vykázané neomluvení absenci

•    současným vznikem nároku na zařazení do některé ze „státních kategorií“, kupříkladu nástupem ženy na mateřskou dovolenou nebo osoby na rodičovskou dovolenou, zahájením studia, přiznáním některého z důchodů aj.

za podmínky, že nedochází k rozvázání pracovního poměru.

Pracovněprávní vztahy jdoucí mimo pracovní poměr

U dohody o pracovní činnosti a dohody o provedení práce může nastat situace, kdy s ohledem na výši příjmu zaměstnance zanikne na daný kalendářní měsíc účast na zdravotním pojištění. Při trvající dohodě tak může dojít na dobu celého kalendářního měsíce/měsíců k určitému „přerušení“ účasti na zdravotním pojištění, a to z důvodu nedosažení tzv. částky započitatelného příjmu v příslušném měsíci/měsících.

Osoba je považována ve zdravotním pojištění za zaměstnance tehdy, je-li jí na dohodu o pracovní činnosti zúčtován příjem alespoň 3 500 Kč nebo na dohodu o provedení práce více než 10 000 Kč. 

V těchto případech se účast na zdravotním pojištění odvíjí od výše zúčtovaného příjmu. Dojde-li při trvající dohodě k poklesu výše zúčtovaného příjmu pod tyto uvedené hranice, je povinností zaměstnavatele osobu jako zaměstnance na příslušný kalendářní měsíc/měsíce odhlásit. V důsledku této skutečnosti není osoba účastna systému veřejného zdravotního pojištění jako zaměstnanec, z čehož pro ni vyplývá povinnost řešit svůj pojistný vztah jiným způsobem, například jako osoba bez zdanitelných příjmů nebo třeba i pobíráním dávek nemocenského pojištění po část kalendářního měsíce, ve kterém není rozhodné částky příjmu dosaženo. Na tuto okolnost může zaměstnavatel zaměstnance případně upozornit.

(Naproti tomu, v případě pracovní smlouvy nehraje částka příjmu žádnou roli a pojistné se odvádí vždy, tedy při jakékoli výši příjmu, případně i s ohledem na potřebu dodržet při odvodu pojistného minimální vyměřovací základ, případně jeho poměrnou část).

Dopady na zaměstnavatele i pojištěnce

V rámci výkonu kontrolní činnosti u zdravotní pojišťovny jsem řešil případ, kdy zaměstnankyni poklesl příjem na základě dohody o pracovní činnosti pod tehdy platnou rozhodnou částku 2 500 Kč. Zaměstnavatel tuto situaci vyhodnotil nesprávně v tom smyslu, že pojistné z částky nižší než 2 500 Kč sice neodvedl, ovšem také neodhlásil zaměstnankyni u zdravotní pojišťovny. Odhlášku učinil až dodatečně v rámci prováděné kontroly, čímž každopádně porušil oznamovací povinnost. Tento několikaletý odstup měl nepříjemné důsledky i pro zaměstnankyni. Jelikož se jednalo o její jediné zaměstnání, byla se zpětnou platnosti zařazena na příslušný kalendářní měsíc jako osoba bez zdanitelných příjmů s povinností doplatit částku pojistného včetně penále.

Veškeré změny, úpravy, opravy atd. se ve zdravotním pojištění zpětně řeší v rámci promlčecí doby, která je desetiletá.

Rozhodne-li se OSVČ přerušit samostatnou výdělečnou činnost,

měla by ve vlastním zájmu tuto skutečnost oznámit své zdravotní pojišťovně, třebaže není povinností podnikatelů oznamovat zdravotní pojišťovně přerušení podnikatelské činnosti. Tato skutečnost (přerušení samostatné výdělečné činnosti) má pro pojištěnce především dvojí důsledek: jednak přestává platit zálohy na pojistné (jedná-li se o samostatnou výdělečnou činnost, která je jediným, resp. při souběhu se zaměstnáním hlavním, zdrojem jeho příjmů), jednak dochází ke změně v pojistném vztahu.

Pokud nastane situace, že OSVČ ukončí (přeruší) svoji samostatnou výdělečnou činnost v průběhu kalendářního měsíce a za tento měsíc ještě povinně zaplatí příslušnou zálohu na pojistné, má svůj pojistný vztah vyřešen po dobu celého tohoto měsíce. Přerušením podnikání je kategorie OSVČ tímto (dočasně) ukončena, což vyžaduje potřebu řešení pojistného vztahu pro další období.

Pokud je pojištěnec přihlášen u zdravotní pojišťovny jako OSVČ, pak může vykonávat svoji podnikatelskou činnost buď neustále anebo jen občas, zkrátka dle potřeby s ohledem na svoji osobní situaci. A pokud pravidelně platí zálohy a plní další stanovené zákonné povinnosti (třeba oznamování vzniku nebo zániku povinnosti státu platit pojistné, například v případě přiznání nebo odejmutí některého z důchodů), pak postupuje v souladu s platnou právní úpravou a nemá u zdravotní pojišťovny problém.

Relevantní možností řešení pojistného vztahu ve zdravotním pojištění je i výkon podnikatelské činnosti v režimu paušální daně.

Vynětí ze systému

Pokud nemá pojištěnec zabezpečené své zdravotní pojištění zaměstnáním nebo výkonem samostatné výdělečné činnosti, vyřeší jeho situaci zařazení do kategorie osob, za které platí pojistné stát, anebo může být osobou bez zdanitelných příjmů.

Mimo těchto zákonných možností však může být pojištěnec ze systému i vyňat. V souvislosti s řešením pojistného vztahu jsou nejčastěji využívanými možnostmi vynětí z českého systému veřejného zdravotního pojištění:

a)  Výkon výdělečné činnosti ve smyslu „evropských“ nařízení

V rámci států Evropské unie včetně Norska, Islandu, Lichtenštejnska, Švýcarska a případně také Spojeného království se v situaci s „mezinárodním prvkem“ postupuje podle Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 883/2004 o koordinaci systémů sociálního zabezpečení včetně prováděcího Nařízení č. 987/2009. Mezi základní principy těchto nařízení patří pojištění (neboli účast ve všech systémech sociálního zabezpečení) ve státě, na jehož území je vykonávána výdělečná činnost, a také princip jednoho pojištění.

Osoba s trvalým pobytem na území České republiky není účastna českého systému veřejného zdravotního pojištění (tedy je z něj vyňata) například v situaci, když se dohodne se zaměstnavatelem na poskytnutí neplaceného volna a po tuto dobu bude pracovat (nebo podnikat) v některém z výše uvedených států s působností koordinačních nařízení EU. Na základě výše zmíněného principu pojištění ve státě výkonu výdělečné činnosti (a také jednoho pojištění) přestává být český občan účastníkem našeho systému veřejného zdravotního pojištění, a přestože pracovněprávní vztah trvá, musí zaměstnavatel provést jeho odhlášení jako zaměstnance. Tato osoba je pojištěna (účastna všech systémů sociálního zabezpečení) ve státě, ve kterém vykonává výdělečnou činnost.

b)  Dlouhodobý pobyt v zahraničí

O dlouhodobém pobytu v cizině hovoříme tehdy, jsou-li splněny tyto tři podmínky:

•    nepřetržitý pobyt v cizině trvá déle než 6 měsíců,

•    zdravotní pojištění v cizině trvá po celou dobu pobytu v cizině,

•    povinnost platit pojistné zaniká až dnem, který pojištěnec v prohlášení podaném zdravotní pojišťovně uvedl, ne však dříve než dnem následujícím po dni, kdy toto prohlášení bylo doručeno příslušné zdravotní pojišťovně.

Osoba splňující uvedené podmínky je tímto vyňata ze zdravotního pojištění v ČR a současně je povinna odevzdat před odjezdem průkaz zdravotní pojišťovny (Poznámka: Průkaz pojištěnce se odevzdává české zdravotní pojišťovně i v případě ukončení pojištění v ČR z důvodu zahájení výdělečné činnosti v jiném státě podle nařízení EU č. 883/2004 a 987/2009).

Za osobu dlouhodobě pobývající v cizině nikdo pojistné v ČR neplatí, současně však tato osoba nemá po uvedenou dobu nárok na poskytnutí hrazených služeb českým systémem veřejného zdravotního pojištění. Povinnost opětovného placení pojistného vzniká dnem návratu z ciziny.

Účast pojištěnce na zdravotním pojištění zaniká například:

•    smrtí

•    dnem, kdy osoba bez trvalého pobytu na území České republiky přestala být zaměstnancem

•    skončením trvalého pobytu na území ČR

Zahraniční zaměstnanci českého zaměstnavatele

Kromě osob ze států Evropské unie, Norska, Islandu, Lichtenštejnska, ze Švýcarska a také ze Spojeného království, podléhajících režimu koordinace (viz výše), jsou českého systému veřejného zdravotního pojištění účastni i zaměstnanci z tzv. třetích zemí, tedy ze zemí, na které se nevztahují výše uvedená koordinační nařízení EU. V těchto případech jsou zdravotně pojištěny osoby, pracující na základě příslušného povolení (zaměstnanecké karty), které na území České republiky nemají trvalý pobyt, ale jsou zaměstnanci zaměstnavatele, který má sídlo nebo trvalý pobyt na území České republiky. Tyto osoby jsou z pohledu zdravotního pojištění považovány za zaměstnance ve smyslu ustanovení § 5 písm. a) zákona č. 48/1997 Sb. v případech, kdy sjednaný pracovněprávní vztah, případně zúčtovaný příjem svojí výší nebo povahou zakládají účast na zdravotním pojištění.

Na rozdíl od podmínek platných podle koordinačních nařízení Evropské unie:

•    nejsou s těmito zaměstnanými osobami pojištěni jejich nezaopatření rodinní příslušníci,

•    ukončením zaměstnání končí i účast těchto osob v českém systému veřejného zdravotního pojištění, což znamená, že takové osobě nevznikají po skončení zaměstnání žádné další odvozené nároky. Osoby ze států EU včetně Norska, Islandu, Lichtenštejnska, ze Švýcarska a případně také ze Spojeného království mohou v ČR pobírat dávky například při onemocnění v ochranné lhůtě nebo českou podporu v nezaměstnanosti, vyplývající z titulu výkonu výdělečné činnosti podle koordinačních nařízení EU, na což zaměstnanci ze „třetích zemí“ nárok nemají.

ZÁKON o veřejném
zdravotním pojištění

§ 5

Pojištěnec je plátcem pojistného, pokud

a)  je zaměstnancem; za zaměstnance se pro účely zdravotního pojištění považuje fyzická osoba, které plynou nebo by měly plynout příjmy ze závislé činnosti podle zvláštního právního předpisu1a), s výjimkou

1. osoby, která má pouze příjmy ze závislé činnosti, které nejsou předmětem daně nebo jsou od daně osvobozeny,

2. žáka nebo studenta, který má pouze příjmy ze závislé činnosti za práci z praktického výcviku,

3. osoby činné na základě dohody o provedení práce, popřípadě více dohod o provedení práce u jednoho zaměstnavatele, pokud úhrn příjmů z takových dohod v kalendářním měsíci nedosáhl příjmu ve výši částky, jež je podmínkou pro účast takové osoby na nemocenském pojištění podle zákona upravujícího nemocenské pojištění (dále jen „započitatelný příjem“); započitatelný příjem zúčtovaný zaměstnavatelem až po skončení dohody o provedení práce se považuje za příjem zúčtovaný do kalendářního měsíce, v němž tato dohoda skončila,

4. člena družstva, který není v pracovněprávním vztahu k družstvu, ale vykonává pro družstvo práci, za kterou je jím odměňován, a který v kalendářním měsíci nedosáhl započitatelného příjmu,

5. osoby činné na základě dohody o pracovní činnosti, popřípadě více dohod o pracovní činnosti u jednoho zaměstnavatele, pokud úhrn příjmů z takových dohod v kalendářním měsíci nedosáhl započitatelného příjmu; započitatelný příjem zúčtovaný zaměstnavatelem až po skončení dohody o pracovní činnosti se považuje za příjem zúčtovaný do kalendářního měsíce, v němž tato dohoda skončila,

6. dobrovolného pracovníka pečovatelské služby, který v kalendářním měsíci nedosáhl započitatelného příjmu,

7. člena okrskové volební komise nebo zvláštní okrskové volební komise, který plní úkoly podle volebních zákonů,

b)  je osobou samostatně výdělečně činnou, kterou se pro účely zdravotního pojištění rozumí

1. osoba vykonávající činnost, ze které plynou příjmy ze samostatné činnosti podle zákona o daních z příjmů,

2. spolupracující osoba osoby podle bodu 1, pokud na ni lze podle zákona o daních z příjmů rozdělovat příjmy a výdaje ...