VYHLÁŠKA č. 395/1992 Sb.,

kterou se provádějí některá ustanovení zákona České národní rady č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny

ve znění

vyhlášky č. 105/1997 Sb., vyhlášky č. 200/1999 Sb., vyhlášky č. 85/2000 Sb.,
vyhlášky č. 190/2000 Sb., vyhlášky č. 116/2004 Sb., vyhlášky č. 381/2004 Sb., vyhlášky č. 573/2004 Sb., vyhlášky č. 574/2004 Sb., vyhlášky č. 452/2005 Sb., vyhlášky č. 175/2006 Sb., vyhlášky č. 425/2006 Sb., vyhlášky č. 96/2007 Sb.,
vyhlášky č. 141/2007 Sb., vyhlášky č. 267/2007 Sb., vyhlášky č. 60/2008 Sb.,
vyhlášky č. 75/2008 Sb., vyhlášky č. 30/2009 Sb., vyhlášky č. 262/2009 Sb.,
vyhlášky č. 189/2010 Sb. a vyhlášky č. 17/2011 Sb., vyhlášky č. 393/2012 Sb.,
vyhlášky č. 189/2013 Sb. a vyhlášky č. 142/2018 Sb.

Ministerstvo životního prostředí České republiky stanoví podle § 4 odst. 1 a 2, § 8 odst. 3 a 5, § 24 odst. 2, § 38 odst. 3, § 40 odst. 1, § 42 odst. 2 a 5, § 47 odst. 3, § 48 odst. 3, § 49 odst. 5, § 50 odst. 5, § 60 odst. 4, § 67odst. 1, § 69 odst. 3, § 81 odst. 5, § 82 odst. 2, § 90 odst. 5, 6 a 7 zákona České národní rady č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny, ve znění zákonného opatření předsednictva České národní rady č. 347/1992 Sb. (dále jen „zákon“):

Vymezení a hodnocení územního systému
ekologické stability krajiny

(k § 4 odst. 1 zákona)

§ 1

Pro účely této vyhlášky se vymezují následující pojmy územního systému ekologické stability krajiny (dále jen „systém ekologické stability“)

a)  biocentrum je biotop [§ 3 písm. i) zákona] nebo soubor biotopů v krajině [§ 3 písm. k) zákona], který svým stavem a velikostí umožňuje trvalou existenci přirozeného či pozměněného, avšak přírodě blízkého ekosystému (§ 3 písm. j) zákona),

b)  biokoridor je území, které neumožňuje rozhodující části organismů trvalou dlouhodobou existenci, avšak umožňuje jejich migraci mezi biocentry a tím vytváří z oddělených biocenter síť.

§ 2

(1)   Vymezení místního, regionálního a nadre­gio­nál­ního systému ekologické stability stanoví orgány ochrany přírody v plánu systému ekologické stability.

(2)   Plán systému ekologické stability obsahuje

a)  mapový zákres existujících a navržených biocenter a bio­koridorů s vyznačením zvláště chráněných částí přírody, a to v měřítku 1 : 50 000 a větším pro nad­regio­nální a regionální systém ekologické stability a v mě­řítku 1 : 10 000 a větším pro místní systém ekologické stability,

b)  tabulkovou a popisnou část charakterizující funkční a pros­torové ukazatele, zejména rozmanitost ekosystémů, charakteristiky zvláště chráněných částí přírody, prostorové vazby, nezbytné prostorové údaje (minimální plochy biocenter, maximální délky biokoridorů a jejich minimální nutné šířky) a jejich současný stav,

c)  bližší odůvodnění včetně návrhů rámcových opatření k jeho zachování a zlepšení.

(3)   Plán systému ekologické stability je podkladem pro projekty systému ekologické stability podle § 4, provádění pozemkových úprav,¹⁾ pro zpracování územně plánovací dokumentace, pro lesní hospodářské plány²⁾ a pro vodohospodářské a jiné dokumenty ochrany a obnovy krajiny. Zpracování plánu systému ekologické stability provádějí odborně způsobilé ­osoby.³⁾

§ 3

(1)   Orgán ochrany přírody průběžně provádí hodnocení systémů ekologické stability (dále jen „hodnocení“) z hlediska jeho stabilizační funkce.

(2)   Hodnocení obsahuje zejména upřesnění hranic, úroveň biologické diverzity, hodnocení druhové skladby porostů a schop­nosti ekosystému odolávat znečištění, erozi či jiné fyzikální nebo chemické zátěži prostředí. Jeho výsledkem je určení, zda systém ekologické stability je vyhovující, tj. přesně vymezený a schopný bez dalších opatření plnit stabilizující funkce v krajině, nebo nevyhovující, tj. vyžadující vymezení či doplnění biocenter a bio­ko­ridorů.

§ 4

(1)   Projekty k vytváření systému ekologické stability (dále jen „projekty“) jsou souborem přírodovědné, technické, ekonomické, organizační a majetkoprávní dokumentace; jsou nezbytným podkladem zejména k provádění pozemkových úprav.

(2)   Podkladem pro zpracování projektu je schválená územně plánovací dokumentace⁴⁾ nebo plán systému ekologické stability.

(3)   Projekty podle odstavce 1 zajišťují právnické a fy­zické osoby uvedené v § 4 odst. 1 zákona. Jejich zpracování provádějí odborně způsobilé osoby.³⁾

§ 5

(1)   Plán systému ekologické stability a projekt systému ekologické stability schvalují příslušné orgány územního plánování v územně plánovací dokumentaci nebo v územ­ním rozhodnutí.

(2)   Před schválením předkládá příslušný orgán ochrany přírody návrh plánu systému ekologické stability nebo zpracovaný projekt systému ekologické stability k posouzení a projednání dotčeným orgánům státní správy a účastníkům řízení.

(3)   Pro objektivní posouzení návrhu plánu systému ekologické stability nebo zpracovaného projektu systému ekologické stability si před jeho schválením mohou orgány ochrany přírody zajistit posouzení u odborně způsobilých právnických či fyzických osob.³⁾

§ 6

(1)   Opatřením k vytváření systému ekologické stability se rozumí návrh realizace dílčích či jednoduchých doplnění systému ekologické stability, zejména místního, které vzhledem k nenáročným technickým, ekonomickým, organizačním a majet­ko­právním podmínkám nevyžaduje předchozí zpracování plánu či projektu podle § 4 a 5 (např. doplňková výsadba stávajícího biocentra či biokoridoru, založení nevelkého remízu, výsadba či dosadba liniové zeleně).

(2)   Opatření podle odstavce 1 zabezpečují právnické a fyzické osoby uvedené v § 4 odst. 1 zákona.

§ 7

Ochrana významných krajinných prvků

(k § 4 odst. 2 zákona)

(1)   Registrace (§ 6 zákona) se provádí zápisem do seznamu významných krajinných prvků. Zápis obsahuje soupis katastrálních území a výčet dotčených parcel s uve­dením jejich vlastníků i nájemců, stručnou charakteristiku, doklad o oznámení (§ 6 odst. 1 a 2 zákona), případně o výsledku projednání (§ 6 odst. 3 zákona) či o zrušení registrace (§ 6 odst. 4 zákona) a zákres v mapách přiměřeného měřítka (1:5 000 a většího).

(2)   Zrušení registrace významného krajinného prvku sdělí orgán ochrany přírody vlastníkovi, případně i nájemci dotčeného pozemku, územně příslušnému stavebnímu úřadu a obci.

§ 8

Zrušen

§ 9

Maximální výše a způsob vyměření poplatku za jízdu motorovými vozidly v národních parcích

(k § 24 odst. 2 zákona)

(1)   Za jízdu motorovými vozidly na území národního parku může orgán ochrany přírody stanovit poplatek v maxi­mální výši 20 Kč za jeden den, a jde-li o autobus, v maxi­mální výši 50 Kč za jeden den. Den, v němž byl zaplacen poplatek za vjezd na území národního parku (§ 24 odst. 1 zákona), již nepodléhá poplatku za jízdu na území národního parku.

(2)   Poplatek za jízdu motorovými vozidly na území národního parku lze též vybírat ročním paušálem ve výši maximálně 1 000 Kč za jedno motorové vozidlo, a jde-li o autobus, v maxi­mální výši 3 000 Kč.

(3)   Forma poplatku podle odstavců 1 a 2 je na vůli plátce.

(4)   Je-li v motorovém vozidle přepravován držitel průkazu ZTP nebo ZTP/P⁶⁾ a je-li toto vozidlo řádně označeno příslušným symbolem,⁷⁾ poplatky stanovené v odstavcích 1 a 2 se nevyžadují. Od poplatků jsou osvobozeny též autobusové zájezdy organizované pro zdravotně postižené občany za podmínky, že je v autobuse přepravována alespoň polovina takovýchto občanů.

§ 10 až § 13

zrušeny

§ 14

Seznam a stupeň ohrožení zvláště chráněných druhů rostlin a živočichů

(k § 48 odst. 3 zákona)

(1)   Seznam druhů rostlin, které jsou zvláště chráněny, a stupeň jejich ohrožení je uveden v příloze č. II této vyhlášky.

(2)   Seznam druhů živočichů, které jsou zvláště chráněny, a stupeň jejich ohrožení je uveden v příloze č. III této vyhlášky.

§ 15

Ochrana zvláště chráněných druhů rostlin

(k § 49 odst. 5 zákona)

(1)   Základem ochrany zvláště chráněných rostlin je komplexní ochrana jejich stanovišť a bezprostředního okolí. Bezprostředním okolím rostliny se rozumí takový prostor, který vytváří základní podmínky pro její existenci a do něhož nelze zasahovat aniž by rostlina na tento zásah ne­reagovala.

(2)   Za zásahy, při nichž může dojít ke změně hydrologických půdních poměrů, se považuje zejména odvodňování, zavlažování, zásahy do vodotečí, manipulace s výškou hladiny vodních ploch.

(3)   Za zásahy do půdního povrchu se považuje veškeré narušování drnu i hrabání steliva v lese.

(4)   Za zásahy měnící chemismus prostředí se považuje hnojení organickými i průmyslovými hnojivy a po­užívání jakýchkoli chemických přípravků, pokud nejde o zá­sah, který zajistí podmínky existence zvláště chráněných druhů rostlin.

(5)   Zvláště chráněné druhy rostlin uvedené v příloze č. II této vyhlášky, které jsou označovány jako škůdci,⁹⁾ se nesmějí hubit.

(6)   V případě neodvratného zásahu do prostředí či bezprostředního okolí zvláště chráněných druhů rostlin je možno provést přenesení (§ 52 zákona) celých rostlin či jejich částí v kterémkoliv jejich vývojovém stádiu na náhradní stanoviště. K přenesení je nezbytná výjimka z ochrany zvláště chráněného druhu podle § 56 zákona. Toto přenesení musí být písemně dokumentováno.

§ 16

Ochrana zvláště chráněných druhů živočichů

(k § 50 odst. 5 zákona)

(1)   Základem ochrany živočichů je komplexní ochrana jejich stanovišť.

(2)   Záchranným chovem se rozumí držení většího počtu jedinců zvláště chráněných živočichů za účelem jejich rozmnožování. Záchranný chov lze povolit jen v sou­hlasu se záchranným programem (§ 52 zákona) vypracovaným pro příslušný druh. U druhů, které jsou současně zvěří,¹⁰⁾ projedná povolení záchranného chovu orgán ochrany přírody s orgánem státní správy myslivosti. Součástí povolení k záchrannému chovu je stanovení bližších podmínek záchranného chovu, zejména vedení přiměřené evidence a jiných údajů o průběhu chovu.

(3)   Chov živočichů v zoologických zahradách je chovem zvláštního určení. Hlavním posláním zoologických zahra­d je zajišťování chovů ohrožených druhů živočichů chráněných mezinárodními úmluvami, záchranných chovů zvláště chráněných druhů živočichů, zejména kriticky ohrožených, a dále plnění významných vědecko-výzkumných, výchovných a estetických funkcí. Pro zajišťování záchranných chovů se zoologickým zahradám vydává povolení podle odstavce 2.

(4)   Pro zvláště chráněné živočichy neschopné v dů­sled­ku zranění nebo jiných okolností samostatné existence v přírodě, lze zřizovat stanice, ve kterých se jim poskytne potřebná péče.

(5)   Preparovat zvláště chráněné druhy živočichů (§ 50 odst. 5 zákona) lze pouze na základě výjimky udělené orgánem ochrany přírody podle § 56 zákona. Orgán, který výjimku uděluje, v ní stanoví podmínky a dále rozsah nezbytných údajů včetně údajů o způsobu nabytí a dalšího využití zhotoveného preparátu chráněného živočicha apod. Tyto údaje se vedou formou knihy záznamů evidované a kontro­lované orgánem ochrany přírody, který výjimku vydal.

(6)   Fotografovat zvláště chráněné druhy živočichů, ruší-li se tím v přirozeném vývoji (§ 50 odst. 2 zákona), lze jen na základě výjimky (§ 56 zákona).

§ 17

Postup při převodu práva hospodaření

(k § 60 odst. 4 zákona)

(1)   Žádost příslušného orgánu ochrany přírody a pře­vod práva hospodaření k nemovitosti ve státním vlastnictví podle § 60 odst. 3 zákona musí obsahovat její přesnou identifikaci, termín převodu a jeho zdůvodnění; je-li převod úplatný, musí obsahovat též návrh ceny. Žádost vždy obsahuje zdůvodnění, proč nelze účelu sledovaného ochrannými podmínkami dosáhnout jiným způsobem.

(2)   Pokud právnická osoba vyzvaná k převodu práva hospodaření podle odstavce 1 s tímto převodem nesouhlasí, sdělí své stanovisko s podrobným zdůvodněním navrhovateli převodu nejpozději do 30 dnů od obdržení návrhu. V opačném případě uzavře smlouvu o převodu práva hospodaření ke dni uvedenému navrhovatelem.

(3)   Nedojde-li k dohodě o některé z náležitostí převodu práva hospodaření podle odstavce 1 s výjimkou ceny, rozhodne na žádost navrhovatele o převodu ministerstvo životního prostředí České republiky po dohodě s příslušným ústředním orgánem státní správy.

(4)   Prokázané náklady spojené s vyklizením nemovitostí hradí navrhovatel převodu.

(5)   Právo hospodaření, které přejde na orgán ochrany přírody podle odstavců 1 až 4, lze dále převádět jen se souhlasem ministerstva životního prostředí České repub­liky.

§ 18

Zrušen

§ 19

Podmínky poskytování příspěvku a náležitosti dohody

(k § 69 odst. 3 zákona)

(1)   Finanční příspěvek podle § 69 odst. 1 zákona lze poskytnout na úhradu

a)  účetně či jinak prokázané újmy na pozemcích zemědělsky či lesnicky obhospodařovaných,

b)  věcných, materiálových a osobních výdajů spojených s výkonem prací v zájmu ochrany přírody.

(2)   Při poskytování příspěvku podle odstavce 1 písm. a) se vychází zpravidla z údajů účetní evidence o snížení výnosů z těchto pozemků nebo pozemků srovnatelných. Příspěvek lze vyplatit až do celkové výše prokázané újmy vzniklé snížením výnosů.

(3)   Materiálové a věcné náklady podle odstavce 1 písm. b), které jsou součástí příspěvku, se prokazují v poři­zovací ceně na základě kupních či účetních dokladů (smluv, faktur, pokladních stvrzenek apod.). Osobní výdaje zahrnující odměnu za práci se hradí v dohodnuté částce, která nesmí být vyšší, než je za tyto práce obvyklé. Jiné osobní náklady, se hradí jen v prokázané výši a pokud byly předem dohodnuty.

(4)   Písemná dohoda o poskytnutí příspěvku vymezuje konkrétní věcné a časové podmínky zajišťující zájmy ochrany přírody, které je povinen příjemce příspěvku dodržet. Výplata příspěvku se provádí po splnění dohodnutých podmínek. Při jejich nesplnění se příspěvek nevyplatí, při částečném splnění podmínek se příspěvek přiměřeně zkrátí. Příspěvek lze poskytnout jednorázově nebo jako opakované plnění určitou dobu, zpravidla ne delší pěti let. Na příspěvek lze poskytnout zálohu.

§ 20

Organizace, úkoly a předpoklady
pro výkon stráže přírody

(k § 81 odst. 5 zákona)

(1)   Stráž přírody zajišťuje strážní, kontrolní, informační, výchovné, případně odborné činnosti v rámci území v působnosti orgánu ochrany přírody, který ji jmenoval (případně části tohoto území). Orgán ochrany přírody jmenuje pro území ve své působnosti, z vlastního podnětu, či na návrh organizační jednotky občanského sdružení, splňující podmínky dle § 70 odst. 2 zákona, strážce a zpravodaje (dále jen „členové stráže přírody“).

(2)   Orgán ochrany přírody vybaví strážce identifikovatelným úředním razítkem, které je strážce povinen vrátit při zániku své funkce. Podrobnosti provedení služebního odzna­ku, průkazu a úředního razítka jsou uvedeny v příloze č. IV.

(3)   K ověření znalosti práv a povinností strážců přírody podle § 81 odst. 3 písm. f) zákona pořádá příslušný orgán ochrany přírody kvalifikační zkoušky. V rámci zkoušek musí uchazeč osvědčit znalost právních předpisů zejména na ochranu přírody a životního prostředí, podrobnější znalost přírody, místopisu a geografie území, v němž má strážní službu vykonávat. Znalost práv a povinností zpravodaje podle § 81 odst. 3 písm. f) zákona ověřuje příslušný orgán ochrany přírody¹³⁾ ústním pohovorem s uch­azečem.

(4)   Strážní služba je vykonávána podle určení a poža­davků příslušného orgánu ochrany přírody. Funkce dobrovolných členů stráže přírody je čestná. Dobrovolným členům stráže přírody se poskytují náhrady výdajů, které jim v souvis­losti s výkonem služby vznikly, za podmínek a ve výši stanovené zvláštními předpisy pro pracovníky.¹⁴⁾ Orgán ochrany přírody vybaví členy stráže přírody pomůckami pro výkon strážní služby (mapové podklady, právní předpisy dotčených chráněných území atd.); může je podle svých možností přiměřeně vybavit terénním oblečením a dalšími po­můckami.

(5)   Orgán ochrany přírody dbá na průběžné vzdělávání a doškolování členů stráže. Přezkoušení strážců nařídí po pěti letech od složení příslušné kvalifikační zkoušky a dále každých pět let; může tak učinit v odůvodněných případech i v jiných lhůtách.

(6)   Člen stráže přírody může ve výjimečném případě vykonávat strážní službu na území v působnosti dvou či více sousedících orgánů ochrany přírody či jejich částí. Pro tento výkon postačí splnění podmínek uvedených v § 81 odst. 3 zákona, případně složení kvalifikační zkoušky strážce, jen u jednoho z nich; ostatní příslušné orgány ochrany přírody tuto skutečnost členovi stráže přírody vyznačí do průkazu.

§ 21

Zavedení a užívání stejnokroje a označení
pracovníků ochrany přírody

(k § 82 odst. 2 zákona)

(1)   Stejnokroj je šedozelené barvy, jednotného střihu, s tmavohnědými výložkami na klopách límce saka, rovněž vázanka je hnědé barvy.

(2)   Stejnokroj může přidělit pracovníkům orgán, k ně­muž jsou v pracovním poměru.

(3)   Odpadnou-li podmínky pro přidělení stejnokroje, je pracovník povinen vrátit přidělený stejnokroj, jeho součásti a označení.

(4)   Označení sestává ze služebního odznaku a služeb­ního označení:

a)  služební odznak je oválného tvaru, zelené barvy, s velkým státním znakem České republiky a nápisem „Ochrana přírody a krajiny České republiky“; nosí se na levé náprsní kapse saka nebo bundokošile;

b)  pracovníci správ národních parků a chráněných krajinných oblastí nosí na levém rukávu saka nebo bundokošile služební označení – tkaný odznak národního parku či chráněné krajinné oblasti.

§ 22

Kategorizace zvláště chráněných území

(k § 90 odst. 5, 6 a 7 zákona)

(1)   Převedení státních přírodních rezervací, chráněných nalezišť, chráněných parků a zahrad, chráněných studijních ploch,¹⁵⁾ chráněných přírodních výtvorů i chrá­ně­ných přírodních výtvorů a chráně­ných přírodních památek¹⁶⁾ do kategorií národní přírodní rezervace, národní přírodní pa­mátka a přírodní rezervace tvoří přílohu č. V této vy­hlášky.

(2)   Státní přírodní rezervace, chráněná naleziště, chráněné parky a zahrady, chráněné studijní plochy, chráněné přírodní výtvory a chráněné přírodní památky, které nejsou zařazeny do některé z kategorií uvedených v příloze č. V, jsou nadále chráněny v kategorii přírodní památka.

§ 23

Zrušovací ustanovení

Zrušují se:

1.  Vyhláška ministerstva školství a kultury č. 54/1958 Ú.l., kterou se určují chráněné druhy rostlin a podmínky jejich ochrany.

2.  Vyhláška ministerstva školství a kultury č. 80/1965 Sb., o ochraně volně žijících živočichů.

§ 24

Účinnost

Tato vyhláška nabývá účinnosti dnem 13. srpna 1992.

*  *  *

Vyhláška č. 105/1997 Sb. nabyla účinnosti dnem 7. května 1997.

Vyhláška č. 200/1999 Sb. nabyla účinnosti dnem 15. září 1999.

Vyhláška č. 85/2000 Sb. nabyla účinnosti dnem 4. dubna 2000.

Vyhláška č. 190/2000 Sb. nabyla účinnosti dnem 12. července 2000.

Vyhláška č. 116/2004 Sb. nabyla účinnosti dnem 15. dubna 2004.

Vyhláška č. 381/2004 Sb. nabyla účinnosti dnem 15. července 2004.

Vyhláška č. 573/2004 Sb. nabyla účinnosti dnem 1. prosince 2004.

Vyhláška č. 574/2004 Sb. nabyla účinnosti dnem 1. prosince 2004.

Vyhláška č. 452/2005 Sb. nabyla účinnosti dnem 1. prosince 2005.

Vyhláška č. 175/2006 Sb. nabyla účinnosti dnem 8. května 2006.

Vyhláška č. 425/2006 Sb. nabyla účinnosti dnem 1. září 2006.

Vyhláška č. 96/2007 Sb. nabyla účinnosti dnem 1. května 2007.

Vyhláška č. 141/2007 Sb. nabyla účinnosti dnem 1. července 2007.

Vyhláška č. 267/2007 Sb. nabyla účinnosti dnem 1. listo­padu 2007.

Vyhláška č. 60/2008 Sb. nabyla účinnosti dnem 1. března 2008.

Vyhláška č. 75/2008 Sb. nabyla účinnosti dnem 1. dubna 2008.

Vyhláška č. 30/2009 Sb. nabyla účinnosti dnem 1. února 2009. (Změny se týkají přílohy č. V)

Vyhláška č. 262/2009 Sb. nabyla účinnosti dnem 1. října 2009. (Změny se týkají přílohy č. V)

Vyhláška č. 189/2010 Sb. nabyla účinnost dnem 1. července 2010.

Vyhláška 17/2011 nabyla účinnosti dnem 1. března 2011. (Změny se týkají přílohy č. V)

Vyhláška č. 393/2012 nabyla učinnosti dnem 1. dubna 2013. (Změny se týkají přílohy č. III)

Vyhláška č. 189/2013 Sb. nabyla účinnosti dnem 15. července 2013.

Vyhláška č. 142/2018 Sb. nabyla účinnosti dnem 1. srpna 2018.

Odkazy k textu: