VYHLÁŠKA
Ministerstva práce a sociálních věcí č. 284/1995 Sb.
ze dne 17. listopadu 1995,
kterou se provádí zákon o důchodovém pojištění
ve znění
vyhlášky č. 157/1997 Sb., vyhlášky č. 302/1997 Sb. a vyhlášky č. 40/2000 Sb.
Ministerstvo práce a sociálních věcí stanoví podle § 108 odst. 1 zákona č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění (dále jen „zákon“):
§ 1
Dlouhodobě těžce zdravotně postižené dítě vyžadující mimořádnou péči
(1) Za dlouhodobě těžce zdravotně postižené dítě se považuje dítě, jehož zdravotní postižení uvedené v příloze č. 1, která je součástí této vyhlášky, má podle poznatků lékařské vědy trvat déle než jeden rok.
(2) Mimořádnou péčí o dlouhodobě těžce zdravotně postižené dítě se rozumí soustavná individuálně poskytovaná péče, která svým rozsahem, náročností a nutností značně převyšuje péči o zdravé dítě stejného věku, a to potřebou opakovaného ošetřování, popřípadě soustavné rehabilitace nebo cvičení, nutností přípravy individuálního dietního stravování, potřebou zvýšeného dohledu nebo pomocí jiné osoby při některých nezbytných životních úkonech.
(3) Za dítě dlouhodobě těžce zdravotně postižené vyžadující mimořádnou péči se nepovažuje dítě, které je umístěno v ústavu (zařízení) pro takové děti s celoročním nebo týdenním pobytem.
§ 2
Bezmocnost
(1) Částečně bezmocná je fyzická osoba (dále jen „osoba“), která potřebuje dlouhodobě pomoc jiné osoby při některých nezbytných životních úkonech, například při mytí, česání a oblékání. Za částečně bezmocnou se vždy považuje osoba prakticky nevidomá.
(2) Převážně bezmocná je osoba, která potřebuje kromě pomoci uvedené v odstavci 1 pravidelnou pomoc, popřípadě soustavný dohled jiné osoby při hlavních životních úkonech, například při chůzi a při výkonu fyziologické potřeby. Za převážně bezmocnou se vždy považuje osoba úplně nevidomá.
(3) Úplně bezmocná je osoba, která zcela pozbyla schopnost sebeobsluhy, potřebuje soustavné ošetřování a je odkázána trvale na pomoc jiné osoby při všech životních úkonech.
(4) Podmínka osobní péče o blízkou bezmocnou osobu se při výkonu zaměstnání považuje za splněnou jen tehdy, je-li zaměstnání konáno při takovém zkrácení pracovní doby nebo za jiných obdobných podmínek, které nebrání řádnému výkonu osobní péče.
§ 3
Výdělečná činnost v cizině
(1) Výdělečnou činností v cizině se pro účast na důchodovém pojištění [§ 6 odst. 1 písm. c) zákona] rozumí
a) zaměstnání v pracovním poměru vykonávané pro zaměstnavatele, který má sídlo (bydliště) v cizině, pokud toto zaměstnání nezakládá účast na nemocenském pojištění v České republice,
b) členství v družstvu, které má sídlo v cizině, spojené s pracovní činností pro takové družstvo, pokud tato činnost nezakládá účast na nemocenském pojištění v České republice,
c) výkon samostatné výdělečné činnosti v cizině podle cizích právních předpisů a na základě registrace, ohlášení nebo povolení podle těchto předpisů, je-li to podle nich potřebné; za výkon samostatné výdělečné činnosti v cizině se však nepovažuje, je-li taková činnost prováděna mimo území České republiky na základě oprávnění k výkonu takové činnosti vyplývajícího z právních předpisů České republiky.
(2) Výdělečnou činností v cizině se pro nárok na plný invalidní důchod (§ 39 odst. 2 zákona) nebo na výplatu starobního nebo částečného invalidního důchodu [§ 37 odst. 1 písm. a) č. 2 a § 46 odst. 2 zákona] rozumí činnost uvedená v odstavci 1; přitom není rozhodné, zda byla podána přihláška k účasti na důchodovém pojištění a bylo-li za tyto doby zaplaceno pojistné na důchodové pojištění.
(3) Příjem z výdělečné činnosti v cizině1) se přepočítává na českou měnu podle příslušného kurzu vyhlášeného Českou národní bankou2) platného k prvnímu dni období, za které se tento příjem sleduje. Pro přepočet cizích měn, u nichž Česká národní banka nevyhlašuje příslušný kurz, se použije kurz této měny obvykle používaný bankami v České republice ke dni uvedenému ve větě první.
§ 3a
Zjišťování ročního vyměřovacího základu za období před rokem 1996
(1) Spadá-li do rozhodného období pro stanovení osobního vyměřovacího základu (§ 18 zákona) kalendářní rok před rokem 1996, v němž se ve stejném časovém úseku vyskytne hrubý výdělek stanovený pro účely důchodového zabezpečení podle předpisů platných ke dni 31. prosince 1995 (dále jen „hrubý výdělek“) a vyloučená doba (§ 16 odst. 4 věta první zákona), stanoví se úhrn vyměřovacích základů pojištěnce za tento kalendářní rok (§ 16 odst. 2 zákona) pro účely stanovení ročního vyměřovacího základu
a) s přihlédnutím k tomuto hrubému výdělku a při stanovení osobního vyměřovacího základu se v tomto případě do počtu vyloučených dob nezahrnou ty vyloučené doby za tento kalendářní rok, v nichž byl dosažen tento hrubý výdělek, nebo
b) bez přihlédnutí k tomuto hrubému výdělku a při stanovení osobního vyměřovacího základu se v tomto případě do počtu vyloučených dob zahrnou všechny vyloučené doby za tento kalendářní rok, pokud vyloučené doby, v nichž byl dosažen tento hrubý výdělek, netrvaly po celý kalendářní rok a takto zjištěný úhrn vyměřovacích základů pojištěnce je vyšší než úhrn vyměřovacích základů pojištěnce zjištěný podle písmene a).
(2) Pro účely zjištění vyššího úhrnu vyměřovacích základů pojištěnce za kalendářní rok se výše úhrnu vyměřovacích základů pojištěnce vypočte podle odstavce 1 písm. a) jako součin počtu dní v kalendářním roce a podílu úhrnu hrubých výdělků dosažených v kalendářním roce a počtu dní v kalendářním roce sníženého o ty vyloučené doby, v nichž nebyly dosaženy hrubé výdělky, a podle odstavce 1 písm. b) jako součin počtu dní v kalendářním roce a podílu úhrnu hrubých výdělků dosažených v kalendářním roce sníženého o hrubé výdělky dosažené ve vyloučených dobách a počtu kalendářních dní v tomto roce sníženého o vyloučené doby.
(3) Vyskytne-li se v kalendářním roce více časových úseků uvedených v odstavci 1, provádějí se výpočty úhrnu vyměřovacích základů pojištěnce za kalendářní rok podle odstavce 2 pouze se zřetelem na úhrn těchto úseků.
§ 4
Výchova dítěte
(1) Do doby péče o dítě potřebné ke splnění podmínky výchovy dítěte pro nárok ženy na starobní důchod (§ 32 odst. 4 zákona) se započítává též doba, po kterou žena nemohla o dítě osobně pečovat pro nemoc nebo proto, že dítě bylo ze zdravotních důvodů v ústavní péči.
(2) Podmínka výchovy dítěte pro nárok ženy na starobní důchod (§ 32 odst. 4 zákona) se považuje za splněnou též, pečovala-li žena o nezletilé dítě
a) od jeho narození do jeho úmrtí, pokud dítě zemřelo po dosažení šesti měsíců věku, nebo
b) aspoň poslední tři roky před dosažením věku potřebného podle zákona pro vznik nároku na starobní důchod.
§ 5
Soustavná výdělečná činnost
Za soustavnou výdělečnou činnost (§ 39 odst. 1 a 3 a § 44 odst. 1 zákona) se považuje činnost vykonávaná tak, že výdělek z ní je stálým zdrojem příjmu, a to i když tato činnost nezakládá účast na důchodovém pojištění. Za soustavnou výdělečnou činnost se však nepovažuje taková činnost vykonávaná nejdéle po dobu jednoho roku v rámci pracovní rehabilitace na základě doporučení příslušného lékaře okresní správy sociálního zabezpečení.
§ 6
Pokles schopnosti soustavné
výdělečné činnosti
(1) Pro účely posouzení poklesu schopnosti soustavné výdělečné činnosti pojištěnce (§ 39 odst. 3 zákona) se touto schopností rozumí schopnost pojištěnce vlastní prací dosáhnout výdělek odpovídající jeho tělesným, smyslovým a duševním schopnostem.
(2) Procentní míry poklesu schopnosti soustavné výdělečné činnosti [§ 39 odst. 1 písm. a) a § 44 odst. 1 zákona] podle druhů zdravotního postižení jsou uvedeny v příloze č. 2, která je součástí této vyhlášky.
(3) Pro stanovení procentní míry poklesu schopnosti soustavné výdělečné činnosti je nutné určit zdravotní postižení, které je příčinou dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu. Je-li těchto zdravotních postižení více, jednotlivé hodnoty poklesu schopnosti soustavné výdělečné činnosti se nesčítají; v tomto případě se určí, které zdravotní postižení je rozhodující příčinou dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu a procentní míra poklesu schopnosti soustavné výdělečné činnosti se stanoví podle tohoto zdravotního postižení, a to se zřetelem k závažnosti ostatních zdravotních postižení.
(4) V případě, že příčinou dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu pojištěnce je zdravotní postižení, které s ohledem na jeho předchozí výdělečné činnosti, dosažené vzdělání, zkušenosti, znalosti a schopnost rekvalifikace způsobuje pokles schopnosti soustavné výdělečné činnosti větší, než odpovídá horní hranici míry poklesu této schopnosti, lze tuto horní hranici zvýšit až o 10 procentních bodů. To platí obdobně, nastal-li pokles schopnosti soustavné výdělečné činnosti uvedený ve větě první v důsledku působení více příčin dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu pojištěnce.
(5) V případě, že příčinou dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu pojištěnce je zdravotní postižení, které s ohledem na jeho předchozí výdělečné činnosti, dosažené vzdělání, zkušenosti, znalosti, schopnost rekvalifikace a dlouhodobě příznivou stabilizaci zdravotního stavu způsobuje pokles schopnosti soustavné výdělečné činnosti menší, než odpovídá dolní hranici míry poklesu této schopnosti, lze tuto dolní hranici snížit až o 10 procentních bodů.
(6) Pokud v příloze č. 2 není zdravotní postižení, které je příčinou dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu, uvedeno, stanoví se procentní míra poklesu schopnosti soustavné výdělečné činnosti podle takového zdravotního postižení uvedeného v této příloze, které je s ním funkčním dopadem nejvíce srovnatelné.
§ 7
Zdravotní postižení umožňující soustavnou výdělečnou činnost za zcela mimořádných podmínek
Zdravotní postižení umožňující soustavnou výdělečnou činnost jen za zcela mimořádných podmínek [§ 39 odst. 1 písm. b) zákona] jsou zdravotní postižení uvedená v příloze č. 3, která je součástí této vyhlášky.
§ 8
Zdravotní postižení značně ztěžující
obecné životní podmínky
Zdravotní postižení značně ztěžující obecné životní podmínky (§ 44 odst. 2 zákona) jsou zdravotní postižení uvedená v příloze č. 4, která je součástí této vyhlášky.
§ 9
Zrušovací ustanovení
Zrušuje se § 1 až 8, § 10 až 13, § 14 odst. 1 až 3, § 15 až 30, § 33, § 35 až 39, § 42, § 46 až 49, § 52 až 54, § 56 až 58, § 148 odst. 2, § 149, 153, § 167 až 171, § 175 až 184 a přílohy č. 2 a 3 vyhlášky Federálního ministerstva práce a sociálních věcí č. 149/1988 Sb., kterou se provádí zákon o sociálním zabezpečení, ve znění vyhlášky č. 123/1990 Sb., vyhlášky č. 260/1990 Sb., vyhlášky č. 501/1990 Sb., zákona č. 306/1991 Sb., zákona č. 463/1991 Sb., zákona České národní rady č. 582/1991 Sb., zákona č. 235/1992 Sb., vyhlášky č. 30/1993 Sb., vyhlášky č. 82/1993 Sb., vyhlášky č. 177/1993 Sb., vyhlášky č. 309/1993 Sb., vyhlášky č. 161/1994 Sb. a vyhlášky č. 207/1995 Sb.
§ 10
Účinnost
Tato vyhláška nabývá účinnosti dnem 1. ledna 1996.
* * *
Vyhláška č. 157/1997 Sb. nabyla účinnosti dnem 16. července 1997.
Vyhláška č. 302/1997 Sb. nabyla účinnosti dnem 9. prosince 1997.
Vyhláška č. 40/2000 Sb. nabyla účinnosti dnem 1. dubna 2000.
1) § 116a odst. 1 zákona ČNR č. 582/1991 Sb., o organizaci a provádění sociálního zabezpečení, ve znění zákona č. 134/1997 Sb.
2) § 35 zákona ČNR č. 6/1993 Sb., o České národní bance.
Príloha č. 1
Príloha č. 2
Príloha č. 3
Príloha č. 4
