Vyměřovací základ

a platby ve zdravotním pojištění

Jaké zálohy mohou OSVČ platit v roce 2024? Kdy podléhají příjmy z autorských honorářů odvodu pojistného na zdravotní pojištění? Jak se zvyšují platby zdravotním pojišťovnám za „státní pojištěnce“?

V textu jsou charakterizovány podmínky pro placení pojistného zaměstnavateli a osobami samostatně výdělečně činnými v právních podmínkách platných po datu 1. 1. 2024 s ohledem na důležité částky vyměřovacího základu, resp. pojistného.

Nejdůležitější povinností OSVČ
ve zdravotním pojištění

je pravidelné placení záloh na pojistné, pokud není OSVČ od placení těchto záloh zákonem osvobozena. Mimoto OSVČ ještě hradí doplatek pojistného za situace, kdy celkové roční pojistné vypočtené na základě dosaženého daňového základu převýší úhrn zaplacených záloh za příslušný kalendářní rok. Jaké jsou postupy OSVČ platné v roce 2024?

Zálohy na pojistné 0 Kč

Osoba samostatně výdělečně činná není povinna platit v roce 2024 zálohy na pojistné:

1)  v kalendářním roce zahájení své samostatné výdělečné činnosti (2024) za podmínky, že za tuto osobu je současně plátcem pojistného i stát,

2)  v případě, kdy je při souběhu se zaměstnáním samostatná výdělečná činnost vedlejším zdrojem příjmů,

3)  pokud byla na základě výsledků své samostatné výdělečné činnosti v roce 2023 „v minusu“, přičemž se jedná o OSVČ, na kterou se ve zdravotním pojištění nevztahuje ustanovení o nutnosti dodržet při odvodu pojistného minimální vyměřovací základ (viz § 3a odst. 3 zákona č. 592/1992 Sb., ve znění p.p.). Takto postupuje OSVČ od kalendářního měsíce, ve kterém podá zdravotní pojišťovně v roce 2024 Přehled o výši daňového základu za rok 2023;

4)  v situaci, kdy je na základě podané žádosti o snížení zálohy zdravotní pojišťovnou podle zákona povoleno placení nulových záloh pro OSVČ, na kterou se nevztahuje ustanovení o povinnosti placení pojistného alespoň z minimálního vyměřovacího základu (tato OSVČ je v roce 2024 průběžně ve ztrátě),

5)  v případě, kdy OSVČ byla uznána po celý kalendářní měsíc neschopnou práce nebo jí byla nařízena karanténa podle zvláštních právních předpisů.

Minimální (měsíční) vyměřovací
základ 21 983,50 Kč, minimální záloha na pojistné 2 968 Kč

Částka minimální zálohy OSVČ vychází ze všeobecného vyměřovacího základu za rok 2022 (40 638 Kč) a z přepočítacího koeficientu pro úpravu tohoto všeobecného vyměřovacího základu (1,0819). Součinem těchto dvou částek dostaneme po zaokrouhlení průměrnou mzdu pro rok 2024 ve výši 43 967 Kč. Minimální měsíční vyměřovací základ OSVČ pro rok 2024 je tímto určen sazbou 50 % z částky 43 967 Kč, tj. 21 983,50 Kč. Minimální výše zálohy OSVČ pro rok 2024 se vypočte jako 13,5 % z částky 21 983,50 Kč a zvyšuje se od ledna 2024 z dosavadních 2 722 Kč na 2 968 Kč.

Pokud je pro OSVČ její samostatná výdělečná činnost jediným (resp. při souběhu se zaměstnáním hlavním) zdrojem příjmů, platí v roce 2024 měsíční zálohy na pojistné nejméně v částce 2 968 Kč. V případě placení nižších záloh nebo při jejich neplacení vzniká dluh na pojistném včetně penále.

Zálohy v částce 2 968 Kč platí:

•    osoby, které v roce 2024 zahájí samostatnou výdělečnou činnost, pokud si samy nestanoví zálohu vyšší,

•    od ledna 2024 ty OSVČ, které podnikaly již v roce 2023 a platily zálohu nižší než 2 968 Kč.

Jestliže OSVČ platila v roce 2023 minimální zálohu 2 722 Kč, platí novou výši zálohy od měsíce, ve kterém podá Přehled za rok 2023, přičemž tato záloha bude alespoň 2 968 Kč (každopádně placená již za leden 2024).

Většina OSVČ platí právě minimální zálohy. Nicméně, podle výsledků samostatné výdělečné činnosti za rok 2023 bude výše placených záloh (mimo zákonných výjimek) činit v roce 2024 buď 2 968 Kč, nebo částku vyšší. Musí být v zájmu každé OSVČ, aby si pohlídala, zda tyto zálohy platí nejen včas, ale i ve správné výši a na správný účet.

Částka příjmu 10 000 Kč

Osoby s příjmy autorské povahy se nepovažují ve zdravotním pojištění za OSVČ a tudíž nejsou povinny platit pojistné na zdravotní pojištění a plnit související zákonné povinnosti tehdy, jedná-li se o příjmy zdaňované u zdroje, který je vyplácí, kde je z daňového hlediska uplatněn postup podle § 36 odst. 2 písm. p) a § 7 odst. 6 zákona č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů, ve znění p.p. (dále jen „ZDP“). Z příjmů zdaňovaných zvláštní sazbou daně se pojistné platilo do konce roku 2008, s účinností od 1. 1. 2009 již takové příjmy povinnosti placení pojistného na zdravotní pojištění nepodléhají. Samostatným základem daně pro daň vybíranou srážkou podle zvláštní sazby daně je příjem autora za příspěvek do novin, časopisu, rozhlasu nebo televize plynoucí ze zdrojů na území České republiky za předpokladu, že úhrn těchto příjmů od téhož plátce daně nepřesáhne v kalendářním měsíci 10 000 Kč a jde o příjem uvedený v § 7 odstavci 2 písm. a) ZDP.

Pokud honorář od jednoho plátce nepřevýší 10 000 Kč za měsíc, pak pro autora v podstatě nevznikají ve zdravotním pojištění žádné povinnosti. Autorské honoráře od různých plátců do 10 000 Kč měsíčně se nesčítají, každý plátce odvede individuálně zvláštní sazbu daně. Autor vždy obdrží čistý, tedy již zdaněný, příjem.

Jestliže však pojištěnec vykonává v rozhodném období kalendářního roku uměleckou nebo jinou tvůrčí činnost na základě autorskoprávních vztahů a má z titulu této své činnosti (byť nepravidelné) nezdaňované příjmy, tedy v kalendářním měsíci vyšší než 10 000 Kč, považuje se z tohoto pohledu ve zdravotním pojištění za osobu samostatně výdělečně činnou, a to se všemi právy a povinnostmi, které z této skutečnosti vyplývají. Takové příjmy se zdaňují jako příjmy ze samostatné činnosti. Autor je obdrží od plátců v hrubé výši, proto podává daňové přiznání a odvádí pojistné na zdravotní pojištění. Autor může uplatňovat výdaje prokazatelně vynaložené na dosažení, zajištění a udržení příjmu, a to ve skutečné výši, anebo může výdaje uplatnit paušální částkou 40 % z příjmů. Osoba s příjmy z autorských honorářů může být činná v paušálním režimu.

Zaměstnavatelé

Základní povinností každé skupiny plátců pojistného ve zdravotním pojištění, tedy i zaměstnavatelů, je platit pojistné v souladu s aktuálně platnou právní úpravou. V právních podmínkách roku 2024 nalezneme určité částky, které stanoví, v jaké výši musí (případně může) být pojistné odvedeno, s přihlédnutím k minimálním hodnotám stanoveným v rozhodném období kalendářního měsíce.

Vyměřovací základ 0 Kč
a pojistné 0 Kč

Minimální vyměřovací základ zaměstnance se snižuje na poměrnou část podle počtu kalendářních dnů například v případech, kdy bylo zaměstnanci poskytnuto pracovní volno pro důležité osobní překážky v práci [§ 3 odst. 9 písm. b) zákona č. 592/1992 Sb., ve znění p.p.] s odkazem na ustanovení § 191 a násl. zákoníku práce. Pokud je tedy zaměstnanec například nemocen po celý kalendářní měsíc, neodvádí zaměstnavatel za tohoto zaměstnance pojistné (v případě odměny zúčtované do takového měsíce je vyměřovacím základem výše odměny bez ohledu na minimální vyměřovací základ). Na formuláři „Přehled o platbě pojistného zaměstnavatele“ zaměstnavatel takového zaměstnance započítává u pracovní smlouvy do celkového počtu zaměstnanců za daný kalendářní měsíc. Avšak v případě sjednané dohody o pracovní činnosti nebo dohody o provedení práce musí být v případě příjmu nezakládajícího účast na zdravotním pojištění (resp. příjmu nulového) osoba jako zaměstnanec na daný kalendářní měsíc odhlášena.

Dalším případem neplacení pojistného zaměstnavatelem je například poskytnutí pracovního volna bez náhrady příjmu (neplaceného volna) zaměstnanci po dobu celého kalendářního měsíce v situaci, kdy tato zaměstnaná osoba:

•    má současně jiné zaměstnání, ve kterém je odváděno pojistné alespoň z minimálního vyměřovacího základu nebo

•    je současně OSVČ a platí alespoň minimální zálohy nebo

•    je uvolněna pro výkon veřejné funkce, kdy příslušný úřad taktéž odvádí pojistné alespoň z minima anebo

•    patří mezi výjimky, uvedené v ustanovení § 3 odst. 8 zákona č. 592/ 1992 Sb., kdy pro tyto osoby jako zaměstnance neplatí ve zdravotním pojištění minimální vyměřovací základ.

Je-li namísto neplaceného volna vykázána neomluvená absence, postupuje zaměstnavatel stejně.

Vyměřovací základ 4 000 Kč,
pojistné 540 Kč

V souvislosti s posuzováním účasti na zdravotním pojištění u vybraných skupin osob jako zaměstnanců je zapotřebí vzít v úvahu zásadní fakt, že od 1. 1. 2024 se nemění částka, od které se u některých zaměstnanců odvíjí jejich účast na zdravotním pojištění. V roce 2023 činila tato částka 4 000 Kč a platí i pro rok 2024. Je pravdou, že – co se týká právě výše této „rozhodné“ částky – zůstává v tomto segmentu zdravotního pojištění nadále zachována jistá vazba na účast zaměstnance na nemocenském pojištění, konkrétně pak u zaměstnanců vyjmenovaných v ustanovení § 5 písm. a) v bodech 4. – 6. zákona č. 48/1997 Sb., ve znění p.p., kdy se jedná o:

1)  člena družstva, který není v pracovněprávním vztahu k družstvu, ale vykonává pro družstvo práci (nebo funkci), za kterou je jím odměňován,

2)  osobu činnou na základě dohody o pracovní činnosti, popřípadě více dohod o pracovní činnosti u téhož zaměstnavatele,

3)  dobrovolného pracovníka pečovatelské služby.

Osoby uvedené v bodech 1) – 3) se ve zdravotním pojištění stávají zaměstnanci za podmínky, že v roce 2024 dosáhnou za rozhodné období kalendářního měsíce příjmu alespoň ve výši částky, která je podmínkou pro účast takové osoby na nemocenském pojištění, tj. nejméně 4 000 Kč. V této souvislosti nerozhoduje, zda zaměstnání trvá po dobu celého kalendářního měsíce nebo jen po jeho část.

Odlišně se postupuje v případě pracovní smlouvy nebo u odměn členů statutárních orgánů, případně při odměnách za výkon funkce podle § 6 odst. 1 písm. c) bod 1a § 6 odst. 10 ZDP. Je-li osobě (zaměstnanci) vykázán příjem zdaňovaný podle § 6 ZDP, podléhá v těchto případech povinnosti placení pojistného jakákoli částka zúčtovaného příjmu, tedy i nižší než 4 000 Kč.

Vyměřovací základ 10 000 Kč,
pojistné 1 350 Kč

Osoby pracující na základě dohody o provedení práce se do 31. 12. 2011 nepovažovaly ve zdravotním pojištění za zaměstnance, z jakékoli výše zúčtovaného příjmu nevyplývala pro zaměstnavatele povinnost placení pojistného na zdravotní pojištění. Od 1. 1. 2012 (do 30. 6. 2024 – viz dále uvedená poznámka) platí ve zdravotním pojištění, že dle ustanovení § 5 písm. a) bodu 3 zákona č. 48/1997 Sb. se pro účely zdravotního pojištění považuje za zaměstnance osoba činná na základě dohody o provedení práce nebo více dohod o provedení práce u téhož zaměstnavatele, která v kalendářním měsíci dosáhla příjmu vyššího než 10 000 Kč. Při splnění této podmínky zaměstnavatel přihlašuje (a následně odhlašuje) tohoto zaměstnance u příslušné zdravotní pojišťovny podle § 8 odst. 2 písm. d) cit. zákona a stanoveným způsobem za něj odvádí pojistné.

Od 1. 7. 2024 se budou u dohod o provedení práce sčítat příjmy z více dohod o provedení práce u jednoho zaměstnavatele a u více zaměstnavatelů, kdy pro každou situaci je stanovena rozhodná částka příjmu neboli limit, od kterého se bude odvádět sociální pojištění. Protože zákon č. 349/2023 Sb. (tzv. konsolidační balíček) neprovedl změnu v zákonech zdravotního pojištění č. 48/1997 Sb. a 592/1992 Sb., nelze v tuto chvíli jednoznačně určit, jak se tyto změny projeví ve zdravotním pojištění. Lze dovodit, že pro zdravotní pojištění by měla u jedné či více dohod o provedení práce u jednoho zaměstnavatele platit rozhodná částka 10 500 Kč. Jelikož však právní úprava zdravotního pojištění neobsahuje problematiku posuzování (sčítání) příjmů z více dohod o provedení práce u více zaměstnavatelů, bude při aplikaci postupů zaměstnavatele rozhodující případná legislativní změna nebo výkladové stanovisko.

Vyměřovací základ 15 440 Kč,
pojistné 2 085 Kč měsíčně hrazené státem zdravotním pojišťovnám za „státní pojištěnce“

Nařízením vlády č. 288/2023 Sb. se s účinností od 1. 1. 2024 zvyšuje vyměřovací základ pro platbu pojistného státem za osoby, za které je stát plátcem pojistného, z částky 14 074 Kč, platné do konce roku 2023, na 15 440 Kč. Měsíční platba pojistného za osobu, za kterou stát pojistné platí, se zvyšuje od 1. 1. 2024 z hodnoty 1 900 Kč na 2 085 Kč (13,5 % z částky 15 440 Kč po zaokrouhlení). To znamená, že za každou osobu, za kterou platí pojistné stát, obdrží příslušná zdravotní pojišťovna od ledna 2024 měsíčně navíc 185 Kč. 

Částka 15 440 Kč také představuje od ledna 2024 výši odpočtu od dosaženého příjmu zaměstnance, kdy nárok na odpočet lze při současném splnění těchto podmínek uplatnit u:

•    zaměstnavatele zaměstnávajícího více než 50 % osob se zdravotním postižením z celkového průměrného přepočteného počtu jeho zaměstnanců,

•    poživatelů invalidního důchodu – bez ohledu na stupeň invalidity.

Nárok na uplatnění odpočtu lze použít i v situaci, kdy pobírání důchodu netrvá po celý kalendářní měsíc. V takovém případě však musí být po odečtení odpočitatelné částky 15 440 Kč od dosaženého příjmu dodržena poměrná část minimálního vyměřovacího základu za ty kalendářní dny, po které zaměstnanec poživatelem invalidního důchodu nebyl.

Vyměřovací základ 18 900 Kč,
minimální pojistné 2 552 Kč

Vztahuje-li se na zaměstnance povinnost placení pojistného alespoň z minimálního vyměřovacího základu 18 900 Kč (tj. při zaměstnání trvajícím celý kalendářní měsíc), musí být zaměstnavatelem zajištěn v příslušném kalendářním měsíci odvod pojistného nejméně v částce 2 552 Kč (13,5 % z částky 18 900 Kč). Pokud je zaměstnanci zúčtován příjem nižší než tato minimální mzda, platná od 1. 1. 2024, musí být proveden dopočet (a následný doplatek) pojistného do zákonného minima. Tento postup zaměstnavatel neuplatní a pojistné ze skutečné výše příjmu odvede za situace, kdy:

•    se jedná o osobu (zaměstnance), na kterou se nevztahuje povinnost odvodu pojistného alespoň z minimálního vyměřovacího základu podle § 3 odst. 8 z. č. 592/1992 Sb.

•    je tato osoba současně zaměstnána u jiného zaměstnavatele a písemným potvrzením je doloženo, že u tohoto zaměstnavatele je zajištěn odvod pojistného alespoň z minimálního vyměřovacího základu, případně je v součtu příjmů částky minima dosaženo

•    je zaměstnanec současně OSVČ a odvádí v roce 2024 alespoň minimální zálohy 2 968 Kč (nutno doložit zaměstnavateli Čestným prohlášením)

Dopočet a doplatek pojistného do minimálního vyměřovacího základu provádí zaměstnavatel (mimo zákonných výjimek) při příjmu nižším než 18 900 Kč:

•    u pracovní smlouvy při každé výši příjmu (tj. nižší než 18 900 Kč)

•    u dohody o pracovní činnosti při příjmu alespoň 4 000 Kč

•    u dohody o provedení práce při příjmu převyšujícím 10 000 Kč (platí do 30. 6. 2024)

ZÁKON č. 586/1992 Sb.,
o daních z příjmů

§ 7

(6) Příjem autora za příspěvek do novin, časopisu, rozhlasu nebo televize plynoucí ze zdrojů na území České republiky je samostatným základem daně pro daň vybíranou srážkou podle zvláštní sazby daně za předpokladu, že úhrn těchto příjmů od téhož plátce daně nepřesáhne v kalendářním měsíci 10 000 Kč a jde o příjem uvedený v odstavci 2 písm. a).

(7) Neuplatní-li poplatník výdaje prokazatelně vynaložené na dosažení, zajištění a udržení příjmu, může uplatnit výdaje, s výjimkou uvedenou v § 12, ve výši

a)  80 % z příjmů ze zemědělské výroby, lesního a vodního hospodářství a z příjmů z živnostenského podnikání řemeslného; nejvýše lze však uplatnit výdaje do částky 1 600 000 Kč,

b)  60 % z příjmů ze živnostenského podnikání; nejvýše lze však uplatnit výdaje do částky 1 200 000 Kč,

c)  30 % z příjmů z nájmu majetku zařazeného v obchodním majetku; nejvýše lze však uplatnit výdaje do částky 600 000 Kč,

d)  40 % z jiných příjmů ze samostatné činnosti, s výjimkou příjmů podle odstavce 1 písm. d) a odstavce 6; nejvýše lze však uplatnit výdaje do částky 800 000 Kč.

Způsob uplatnění výdajů podle tohoto odstavce nelze zpětně měnit.

(8) Uplatní-li poplatník výdaje podle odstavce 7, má se za to, že v částce výdajů jsou zahrnuty veškeré výdaje poplatníka vynaložené v souvislosti s dosahováním příjmů ze samostatné činnosti. Pro účely odstavce 7 se příjmy rozumí příjmy podle tohoto zákona, které by poplatník měl, pokud by nebyl účetní jednotkou. Poplatník, který uplatňuje výdaje způsobem podle odstavce 7, je povinen vždy vést záznamy o příjmech podle odstavce 7 a evidenci pohledávek vzniklých v souvislosti s činností, ze které plyne příjem ze samostatné činnosti.

(9) Jde-li o věc ve společném jmění manželů, která je využívána pro činnost, ze které plyne příjem ze samostatné činnosti, jedním z manželů nebo oběma manžely, vkládá tuto věc do obchodního majetku jeden z manželů. V případě, že tuto věc má v obchodním majetku jeden z manželů, avšak je pro činnost, ze které plyne příjem ze samostatné činnosti, využívána také druhým z manželů, lze výdaje (náklady) související s touto věcí, které připadají na část věci využívané pro činnost, ze které plyne příjem ze samostatné činnosti, oběma manžely, rozdělit mezi ...