Vymezení ztíženého pracovního prostředí - změny
Ztíženým pracovním prostředím je prostředí, ve kterém je výkon práce spojen nejen s obtížemi vyplývajícími z vystavení účinkům ztěžujících vlivů prostředí, ale zejména z opatření vedoucích ke snížení účinků ztěžujících vlivů nebo k jejich odstranění. Jaké povinnosti má zaměstnavatel? V jaké výši náleží zaměstnancům pracujícím ve ztíženém pracovním prostředí mzda a příplatky ke mzdě?
Koncem loňského roku bylo publikováno ve Sbírce zákonů a mezinárodních smluv nařízení vlády č. 563/2025 Sb., kterým se mění nařízení vlády č. 443/2024 Sb., o vymezení ztíženého pracovního prostředí a o výši příplatku ke mzdě za práci ve ztíženém pracovním prostředí. Jde sice o poměrně malou změnu nařízení vlády č. 443/2024 Sb., které nabylo účinnosti 1. ledna 2025, nicméně v našem článku si probereme kompletně platnou právní úpravu ztíženého pracovního prostředí.
Nařízení vlády č. 443/2025 Sb.
Zaměstnavatel je povinen vytvářet bezpečné a zdraví neohrožující pracovní prostředí a pracovní podmínky vhodnou organizací BOZP a přijímáním opatření k předcházením rizikům možného ohrožení života a zdraví zaměstnanců, které se týkají výkonu práce. Zaměstnavatel je povinen soustavně vyhledávat nebezpečné činitele a procesy pracovního prostředí a zjišťovat jejich příčiny a zdroje. Na základě tohoto zjištění je dále povinen vyhledávat a hodnotit rizika a přijímat opatření k jejich odstranění a provádět taková opatření, aby v důsledku příznivějších pracovních podmínek a úrovně rozhodujících faktorů mohly být práce stanovené podle zvláštního právního předpisu jako rizikové zařazeny do kategorie nižší. K tomu je povinen pravidelně kontrolovat úroveň BOZP, resp. stav výrobních a pracovních prostředků a vybavení pracovišť a úroveň rizikových faktorů pracovních podmínek, a dodržovat metody a způsob zjištění a hodnocení rizikových faktorů podle nařízení vlády č. 361/2007 Sb., kterým se stanoví podmínky ochrany zdraví při práci.
POVINNOST PROVÁDĚT KATEGORIZACI PRACÍ podle míry výskytu faktorů, které mohou ovlivnit zdraví zaměstnanců, stanoví zaměstnavatelům § 37 odst. 3 až 5 zákona č. 258/2000 Sb., o ochraně veřejného zdraví. Tuto zákonnou povinnost konkretizuje vyhláška č. 432/2003 Sb., kterou se stanoví podmínky pro zařazování prací do kategorií, limitní hodnoty ukazatelů biologických expozičních testů, podmínky odběru biologického materiálu pro provádění biologických expozičních testů a náležitosti hlášení prací s azbestem a biologickými činiteli.
Na kategorizaci prací nepřímo navazuje právní úprava vymezení ztíženého pracovního prostředí pro účely odměňování, neboť za ztížené pracovní prostředí pro uvedený účel stanoví pouze ty fyzikální a chemické činitele, které mohou mít nebo mají vliv na zdraví zaměstnance (faktory) a dosahují intenzity odůvodňující zařazení práce do čtvrté kategorie (podle míry výskytu faktorů, které mohou ovlivnit zdraví zaměstnanců, a jejich rizikovosti pro zdraví se práce zařazují do 4 kategorií). V případě biologických činitelů není tento princip důsledně dodržen. Vymezení ztíženého pracovního prostředí však není přímo odvozeno od kategorizace prací, ale limity stanovené právními předpisy pro účely této kategorizace nařízení vlády do značné míry respektuje a vychází z nich. Nezávisle se stanoví jen radiační činnosti v kontrolovaném pásmu, jejichž výkon odůvodňuje poskytování příplatku za práci ve ztíženém pracovním prostředí (tyto činnosti kategorizaci prací podle zákona o ochraně veřejného zdraví nepodléhají).
Zcela samostatně a na principech odlišných od výše uvedených zásad je vymezeno ztížené pracovní prostředí v § 2 odst. 2 písm. k) – pracovní činnosti spojené s vyšetřováním a léčením osob hospitalizovaných na klinických pracovištích specializovaných na léčení infekčních onemocnění. Ztěžující vliv výkonu práce zde není definován rizikovým faktorem jako takovým (mírou jeho působení nebo stupněm nebezpečnosti), ale typem pracoviště, kde se může rizikový faktor (biologický činitel) vyskytovat, a to bez ohledu na skutečnost, zda dosahuje úrovně rizikovosti činitelů stanovených v § 2 odst. 2 písm. h). Příplatkem za práci ve ztíženém pracovním prostředí na základě tohoto vymezení se kompenzuje i výkon pracovních činností spojených s vyšetřováním a léčením osob hospitalizovaných na klinických pracovištích specializovaných na léčení infekčních onemocnění.
Specificky je také vymezeno ztížené pracovní prostředí podle § 2 odst. 2 písm. l) – rozdělení směny nebo výkonu práce zaměstnavatelem, které v souhrnu činí alespoň 90 minut, jestliže je v době přerušení výkonu práce pro zaměstnance nedostupné jeho obvyklé společenské prostředí a sociální zázemí, nebo je jejich dostupnost značně ztížena, nebo je ztížena ochrana místa, ve kterém musí zaměstnanec dobu přerušení práce trávit, před klimatickými a jinými nepříznivými vlivy. Ztěžující vliv v tomto případě spočívá v rozdělení směny nebo výkonu práce zaměstnavatelem, které v souhrnu činí alespoň 90 minut, s tím, že v době mezi jednotlivými částmi směny nebo časovými úseky výkonu práce současně je pro zaměstnance zcela nedostupné jeho obvyklé společenské prostředí a sociální zázemí (popř. je jejich dostupnost značně ztížena) nebo je ztížena ochrana místa, ve kterém musí zaměstnanec trávit dobu přerušení práce, před klimatickými a jinými nepříznivými vlivy.
Příplatkem za práci ve ztíženém pracovním prostředí je tedy zaměstnavatel povinen kompenzovat jím stanovený režim práce, ve kterém je:
• zcela vyloučena nebo značně ztížena možnost zaměstnance trávit dobu přerušení výkonu práce v místě vhodném pro realizaci obvyklých společenských kontaktů a zařízení osobních záležitostí, které lze jinak uskutečnit v části dne, ve které nevykonává práci, a současně i v místě s dostupným sociálním zázemím, jež umožňuje uspokojení základních osobních hygienických potřeb, stravování a účinný odpočinek, nebo
• ztížena ochrana místa, ve kterém musí zaměstnanec trávit dobu odpočinku, před působením klimatických nebo jiných nepříznivých vlivů.
Z uvedeného vymezení podmínek je zřejmé, že jejich splnění je třeba hodnotit v konkrétním případě vždy ve vztahu k charakteru místa, na kterém zaměstnanec z provozních příčin tráví dobu odpočinku. Současně platí, že doba rozdělení směny nebo rozdělení výkonu práce musí trvat v souhrnu alespoň 90 minut (kratší doba tedy právo na příplatek nezakládá).
Ztížené pracovní prostředí je vymezeno jednotně pro všechny typy zaměstnavatelů, tzn. bez ohledu na to, zda jde o zaměstnavatele, kteří poskytují zaměstnancům za práci v pracovním poměru mzdu, nebo zda jde o zaměstnavatele v oblasti veřejných služeb a správy, kteří poskytují zaměstnancům za práci plat.
Ztíženým pracovním prostředím je prostředí, ve kterém je výkon práce spojen nejen s obtížemi vyplývajícími z vystavení účinkům ztěžujících vlivů prostředí, ale zejména (a to je rozhodujícím důvodem pro mzdovou a platovou kompenzaci) z opatření vedoucích ke snížení účinků ztěžujících vlivů nebo k jejich odstranění (např. používáním příslušných ochranných pomůcek, podřízení se režimu bezpečnostních přestávek nebo respektování mimořádných požadavků na osobní hygienu).
Ztěžujícími vlivy charakterizujícími ztížené pracovní prostředí (za předpokladu, že jejich působení dosahuje nařízením vlády předpokládané intenzity) jsou:
• prach (přípustný expoziční limit se definuje v § 9 odst. 2 nařízení vlády č. 361/2007 Sb., kterým se stanoví podmínky ochrany zdraví při práci, a v příloze č. 3 k tomuto nařízení – část A, tabulky 1 až 5),
• chemické látky (nejvyšší přípustné koncentrace a přípustné expoziční limity chemických látek definuje § 9 odst. 2 až 4 nařízení vlády č. 361/2007 Sb. a příloha č. 2 k tomuto nařízení – část A),
• směsi chemických látek s předpokládaným aditivním účinem (přípustné expoziční limity chemických látek stanoví § 9 odst. 2 nařízení vlády č. 361/2007 Sb. a příloha č. 2 k tomuto nařízení vlády (část A); jde-li o dvě nebo více látek, které působí na týž orgánový systém, předpokládá se, že působí aditivně (účinek se sčítá), neexistují-li vědecky podložené informace o opaku. Výpočet se provádí podle vzorce stanoveného v příloze č. 2 k tomuto nařízení vlády (část B),
• pracovní procesy s rizikem chemické karcinogenity stanovené zvláštním právním předpisem (nařízení vlády č. 361/2007 Sb. vymezuje chemické látky a směsi klasifikované jako karcinogenní, mutagenní a toxické pro reprodukci (§ 16) spolu s hodnocením zdravotního rizika (§ 17) a stanovením minimálních opatření k ochraně zdraví při práci a bližších hygienických požadavkům na pracoviště, ve kterých se používají látky definované v § 16 tohoto nařízení vlády (§ 18),
• ustálený a proměnný hluk nebo impulsní hluk překračující stanovené limity (nařízení vlády č. 272/2011 Sb., o ochraně zdraví před nepříznivými účinky hluku a vibrací),
• vibrace přenášené na ruce nebo celkové horizontální nebo vertikální vibrace přenášené na zaměstnance překračující stanovený limit nejméně o 17dB (§ 13 a § 14 nařízení vlády č. 272/2011 Sb.),
• pracovní prostředí, ve kterém jsou překračovány hodnoty přípustných mikroklimatických podmínek stanovené jiným právním předpisem (hodnoty dlouhodobě a krátkodobě únosné doby práce stanoví § 3b a § 4 nařízení vlády č. 361/2007 Sb.; dlouhodobě a krátkodobě přípustná doba práce ve směně pro aklimatizovaného zaměstnance je upravena v příloze č. 1 k tomuto nařízení vlády (část B, tabulkách č. 1 až 2c),
• vědomé zacházení s taxativně stanovenými biologickými činiteli nebo jejich zdroji nebo přenašeči [§ 2 odst. 2 písm. h) nařízení vlády č. 443/2024 Sb.],
• zvýšený tlak nad 400 kPa, (který u prací pod hladinou odpovídá hloubce nejméně 400 m) a – nově zařazený – tlak při práci pod hladinou bez ohledu na hloubku ponoru [§ 2 odst. 2 písm. i) nařízení vlády č. 443/2024 Sb.],
• radiační činnosti vykonávané v kontrolovaném pásmu pracovníky kategorie A stanovenými v jiném právním předpisu (§ 20 odst. 2 vyhlášky č. 422/2016 Sb., o radiační ochraně a zabezpečení radionuklidového zdroje),
• pracovní činnosti spojené s vyšetřováním a léčením osob hospitalizovaných na klinických pracovištích specializovaných na léčení infekčních onemocnění [§ 2 odst. 2 písm. k) vyhlášky č.443/2024 Sb.],
• rozdělení směny nebo výkonu práce zaměstnavatelem, které v souhrnu činí alespoň 90 minut, jestliže je v době přerušení výkonu práce pro zaměstnance nedostupné jeho obvyklé společenské prostředí a sociální zázemí, nebo je jejich dostupnost značně ztížena, nebo je ztížena ochrana místa, ve kterém musí zaměstnanec dobu přerušení práce trávit, před klimatickými a jinými nepříznivými vlivy [§ 2 odst. 2 písm. i) vyhlášky č. 443/2024 Sb.].
Nařízení vlády č. 563/2025 Sb.
Nařízení vlády bylo připravováno v souvislosti s vyhláškou č. 402/2025 Sb., kterou se mění vyhláška č. 432/2003 Sb., kterou se stanoví podmínky zařazování prací do kategorií, limitní hodnoty ukazatelů biologických expozičních testů, podmínky odběru biologického materiálu pro provádění biologických expozičních testů a náležitosti hlášení prací s azbestem a biologickými činiteli, ve znění pozdějších předpisů. Ve vyhlášce č. 402/2025 Sb., z hlediska dopadu na právní úpravu na podmínky poskytování příplatku za práci ve ztíženém pracovním prostředí, došlo ke změně v příloze č. 1 části 13 kapitoly Kategorie čtvrtá. Tato kategorie zahrnuje jak práci ve zvýšeném tlaku nad 400 kPa, tak rovněž jakoukoliv potápěčskou práci vykonávanou pod hladinou bez ohledu na hloubku ponoru. S ohledem na tuto uvedenou změnu je nutné, aby bylo nařízení vlády č. 443/2024 Sb. v souladu s vyhláškou č. 402/2025 Sb., a to konkrétně v ustanovení § 2 odst. 2 písm. i).
Cílem nové právní úpravy je zabezpečit, aby tituly pro poskytování příplatku za práci ve ztíženém pracovním prostředí odpovídaly nejen aktuálnímu rozčlenění prací do kategorií podle vyhlášky č. 402/2025 Sb. (resp. vyhlášky č. 432/2003 Sb.) ale i v důsledku toho, aby výše odměny za práci lépe odrážela obtížnost pracovních podmínek, v nichž je tato práce vykonávána.
Nařízení vlády č. 563/2025 Sb. obsahuje pouze dvě změny, a to ustanovení § 2 odst. 2 písmena h) a i).
V případě ustanovení § 2 odst. 2 písm. h) dochází pouze na základě společného konsensu věcně příslušných ústředních správních orgánů k terminologickému zpřesnění, a to tak, aby předmětné ustanovení bylo v souladu s nařízením vlády č. 361/2007 Sb., kterým se stanoví podmínky ochrany zdraví při práci.
Zde jsou vyjmenovány biologičtí činitelé, kteří představují ztěžující vliv. Jedná se o vědomé zacházení:
1. s biologickými činiteli, kterými jsou virus Ebola, virus Guanarito, virus Hedra, virus Chapare, virus Junin, virus krymskokonžské hemoragické horečky, virus Lasa, virus Lujo, virus Machupo, virus Marburg, virus Nipah, viry vysoce patogenní influenzy ptáků HPAIV (H5) a (H7), virus Sabiá (Brazilský mammarenavirus), virus Variola (major a minor), viry lidského imunodeficitu 1 a 2, Bacillus anthracis, Brucella abortus, Brucella melitensis, Brucella suis, Burkholderia pseudomallei (Pseudomonas pseudomallei), Burholderia mallei (Pseudomonas mallei), Mycobacterium caprae, Mycobacterium tuberculosis, Orientia tsutsugamushi (Rickettsia tsutsugamushi), Rickettsia prowazekii, Rickettsia rickettsii, Rickettsia typhi, Yersinia pestis,
2. se zdroji nebo přenášeči biologických činitelů uvedených v bodě 1.
Zde šlo především o sladění se způsobem rozčlenění jednotlivých typů patogenů do skupin, kdy za důvod k poskytování příplatku je považováno vědomé zacházení s biologickými činiteli zařazenými do skupiny 4 a také zacházení s vybranými biologickými činiteli zařazenými do skupiny 3 podle citovaného nařízení vlády. K vědomému zacházení s biologickými činiteli zařazenými do 4. skupiny dochází v současnosti pouze na pracovištích Vojenského výzkumného ústavu (v gesci Ministerstva obrany) a Státního ústavu jaderné, chemické a biologické ochrany (v gesci Ministerstva vnitra, dříve – do září 2025 – Státního úřadu pro jadernou bezpečnost).
Pokud se týká změny § 2 odst. 2 písm. i) je třeba připomenout, že dne 13. října 2025 nabyla platnosti vyhláška č. 402/2025 Sb., kterou se mění vyhláška č. 432/2003 Sb., kterou se stanoví podmínky pro zařazování prací do kategorií, limitní hodnoty ukazatelů biologických expozičních testů, podmínky odběru biologického materiálu pro provádění biologických expozičních testů a náležitosti hlášení prací s azbestem a biologickými činiteli, ve znění pozdějších předpisů.
Konkrétně došlo ke změně v příloze č. 1 části 13 kapitoly Kategorie čtvrtá, kdy byla dotčená část přílohy – „Práce ve zvýšeném tlaku vzduchu“ upravena podle současných poznatků vědy a praxe. Původní úprava této části vycházela primárně z podmínek práce v kesonech, avšak s ohledem na současné požadavky praxe bylo hodnocení tohoto faktoru přizpůsobeno specifikům prací pod hladinou v nedýchatelném, nebezpečném a stresujícím prostředí, často v kalné studené a nebezpečně proudící vodě, která má cca 800x větší hustotu než vzduch a s tím související fyzickou zátěží.
Ve vodním prostředí je dominantním fyzikálním faktorem hydrostatický tlak, zdravotní a fyziologické účinky působení zvýšeného okolního tlaku na organismus zaměstnance pracujícího pod hladinou jsou analogické účinkům práce ve zvýšeném tlaku vzduchu (např. v kesonech či hyperbarických komorách). Za zásadní se proto považuje souhrnné hodnocení rizikového faktoru „hyperbarické prostředí“, bez ohledu na médium, které tlak vytváří. Jsou to práce, při nichž je vysoké riziko ohrožení zdraví, které nelze zcela vyloučit ani při používání dostupných a použitelných ochranných opatření, a to bez ohledu na hloubku pracovního ponoru při každé práci pod hladinou.
S ohledem na popsané změny hodnocení působení zvýšeného tlaku bylo namístě aktualizovaný způsob posuzování práce pod hladinou promítnout i do právní úpravy odměňování zaměstnanců a dodržet obecný systémový záměr poskytovat zaměstnancům za výkon prací zařazených v III. a IV. kategorii podle citované vyhlášky příplatek za práci ve ztíženém pracovním prostředí.
Změna spočívá v přizpůsobení titulu pro poskytování zvláštního příplatku nové právní úpravě, a to změně v příloze č. 1 části 13 kapitoly Kategorie čtvrtá vyhlášky č. 402/2025 Sb., kterou se mění vyhláška č. 432/2003 Sb., kterou se stanoví podmínky zařazování prací do kategorií, limitní hodnoty ukazatelů biologických expozičních testů, podmínky odběru biologického materiálu pro provádění biologických expozičních testů a náležitosti hlášení prací s azbestem a biologickými činiteli, ve znění pozdějších předpisů. Tato kategorie zahrnuje jak práci ve zvýšeném tlaku nad 400 kPa, tak nově rovněž jakoukoliv práci, která je vykonávaná zcela pod hladinou bez ohledu na hloubku ponoru. Ztěžujícím vlivem práce je zde obecně působení tlaku.
MZDA A PŘÍPLATEK ZA PRÁCI VE ZTÍŽENÉM PRACOVNÍM PROSTŘEDÍ - Podle § 117 ZP platí, že za dobu práce ve ztíženém pracovním prostředí přísluší zaměstnanci dosažená mzda a příplatek. Vymezení ztíženého pracovního prostředí pro účely odměňování a výši příplatku stanoví vláda nařízením. Toto řešení je praktičtější s ohledem na skutečnost, že vymezení ztěžujících vlivů v zákoně by bylo pro jejich rozmanitost a možné změny vyplývající z vývoje technologických procesů prakticky nereálné. Definice ztíženého pracovního prostředí prostřednictvím výčtu ztěžujících vlivů a jejich limitů je obsažena v ustanovení § 2 nařízení vlády č. 443/2024 Sb., o vymezení ztíženého pracovního prostředí a o výši příplatku ke mzdě za práci ve ztíženém pracovním prostředí.
Ztíženým pracovním prostředím pro účely poskytování příplatku podle zákoníku práce je prostředí, ve kterém je výkon práce spojen s mimořádnými obtížemi vyplývajícími z vystavení účinkům ztěžujícího vlivu a z opatření k jejich snížení nebo odstranění. Za ztížené pracovní prostředí se považuje takové prostředí, ve kterém je zaměstnanec vystaven mimořádným obtížím jednak z účinků ztěžujících vlivů, jednak z opatření směřujících ke snížení nebo odstranění účinků. Jedná se např. o povinnost používat ochranné pomůcky (dýchací přístroje, ochranné oděvy, jejichž použití je spojeno s pohybovým nebo jiným omezením) nebo dodržovat zvláštní režim rozvržení pracovní doby (např. bezpečnostní přestávky), popř. snášet jiná omezení (např. zvýšení požadavky na osobní hygienu). Pokud je nezbytné, aby zaměstnanec konal práci ve ztíženém pracovním prostředí, má podle § 117 ZP právo na mzdovou kompenzaci.
Výše příplatku ke mzdě z práci ve ztíženém pracovním prostředí činí za každý ztěžující vliv podle § 2 odst. 2 citovaného nařízení vlády nejméně 10 % minimální mzdy, tj. od 1. ledna 2026 nejméně 13,44 Kč za hodinu, resp. nejméně 2 240 Kč za měsíc při 40 hodinové týdenní pracovní době zaměstnance. Výše příplatku ke mzdě za práci ve ztíženém pracovním prostředí při rozdělení směny nebo při rozděleném výkonu práce činí podle § 3 odst. 2 citovaného nařízení vlády nejméně 10 % hodinové minimální mzdy za hodinu odpracovanou v rozdělené směně nebo při rozděleném výkonu práce.
RADA!
Novela zákoníku práce provedená zákonem č. 230/2024 Sb., s účinností od 1. ledna 2025 stanovila v § 128 ZP novou konstrukci příplatku za práci ve ztíženém pracovním prostředí pro zaměstnance, kteří jsou v pracovním poměru odměňováni platem. Prováděcí nařízení vlády č. 443/2024 Sb., o vymezení ztíženého pracovního prostředí a o výši příplatku ke mzdě za práci ve ztíženém pracovním prostředí vymezuje v § 2 ztížené pracovní prostředí společně pro všechny zaměstnance bez ohledu na to, zda pracují ve sféře veřejných služeb a správy (§ 109 odst. 3 ZP), či zda je jejich zaměstnavatelem podnikatelský subjekt nebo jiná právnická osoba poskytující zaměstnancům za práci mzdu (§ 109 odst. 2 ZP). Rozpětí tohoto příplatku k platu je stanoveno zákoníkem práce v rozsahu 5 až 15 % měsíční minimální mzdy. Konkrétní rozpětí pro příslušný kalendářní rok vyhlásí MPSV ve Sbírce zákonů a mezinárodních smluv sdělením vždy do 30. září předchozího kalendářního roku, a to v návaznosti na výpočet nové měsíční minimální mzdy pro příslušný kalendářní rok. Rozpětí výše příplatku za práci ve ztíženém pracovním prostředí v roce 2026 činí 1 120 až 3 360 Kč měsíčně (viz Sdělení č. 356/2025 Sb.). Konkrétní výši příplatku návazně zaměstnanci určí platovým výměrem v rámci stanoveného rozpětí podle míry rizika, intenzity a doby působen ztěžujících vlivů.
JUDr. Eva Dandová
