Výpočet mzdy a její náhrady

Výpočet mzdy a její náhrady

1. Výpočet mzdy

2. Zaručená mzda

3. Minimální mzda

4. Mzda statutárního zástupce

5. Neplatně sjednaná mzda

6. Stanovení platu

7. Náhrada mzdy nebo platu

8. Pravděpodobný výdělek

9. Náhrada mzdy místo nemocenských dávek

10. Kdy náhradu mzdy?

Odměňování za práci v závislé činnosti je ovlivněno tím, zda se jedná o tzv. podnikatelský subjekt nebo o zaměstnavatele v nepodnikatelské oblasti. V prvním případě zaměstnavatelé sjednávají nebo zaměstnancům stanoví mzdu, ve druhém případě se plat jednostranně stanoví v platovém výměru. Zákonná pravidla pro odměňování uvádí zákoník práce (dále ZP) v § 109 a následující.

1. Výpočet mzdy

1.1 Skupiny prací

Pro „výpočet“ mzdy neexistují žádné právní mechanismy a postupy. ZP stanoví v § 109 a 110 obecná kriteria pro poskytování mzdy. Její výše je závislá na složitosti, odpovědnosti a namáhavosti práce, obtížnosti pracovních podmínek. Významnou roli má pracovní výkonnost a dosahované pracovní výsledky zaměstnance. V § 110 ZP se konkretizují jednotlivá hlediska pro mzdu. Např. složitost, odpovědnost a namáhavost práce se posuzuje podle vzdělání a praktických znalostí a dovedností potřebných pro výkon této práce. Pracovní podmínky se posuzují podle obtížnosti pracovních režimů vyplývajících z rozvržení pracovní doby, např. do směn, dnů pracovního klidu apod.

Vedle obecných hledisek, která musí zaměstnavatel při sjednávání nebo stanovení mzdy hodnotit, existuje osm skupin prací. Zaměstnanec má být do některé ze skupin zařazen podle práce, kterou bude vykonávat. Zařazení do skupiny práce je vymezeno katalogem prací (dále „katalog“), který je přílohou k nařízení vlády č. 567/2006 Sb., o minimální mzdě, o nejnižších úrovních zaručené mzdy, o vymezení ztíženého pracovního prostředí a o výši příplatku ke mzdě za práci ve ztíženém pracovním prostředí.

Po zařazení profese (druhu práce) zaměstnance do některé z osmi skupin prací je u příslušné skupiny uvedena zaručená mzda. Ta se používá v případech, kdy není sjednána v kolektivní smlouvě.

1.2 Katalog prací

v první části obecně charakterizuje jednotlivé skupiny od nejjednodušších prací až po tvůrčí systémové nebo specializované práce. V další části katalogu jsou uvedeny příklady prací ve skupinách podle oborů. Jedná se např. o obor administrativní, ekonomické, provozní a správní činnosti, dále o cestovní ruch, komunální služby, drobnou výrobu, lesní výrobu, obchodní provoz a pohostinství, oděvní výrobu apod. Katalog v jednotlivých oborech uvádí příklady prací a skupiny, do kterých má být práce zařazena. Pokud by některý druh práce (profese) nebyl v oborech uveden, postupuje se analogicky, podle práce, která se sjednanému druhu nejvíce přibližuje.

2. Zaručená mzda

Nařízení vlády č. 567/2006 Sb., určuje zaručenou mzdu za hodinu i za měsíc v jednotlivých skupinách. Nejnižší úroveň zaručené mzdy za hodinu je od 1. ledna 2016 ve skupině prací od první do osmé: 58,70 Kč – 64,80 Kč – 71,60 Kč – 79,00 Kč – 87,20 Kč – 96,30 Kč – 106,30 Kč – 117,40 Kč. Měsíční zaručená mzda je od první do osmé skupiny prací: 9 900 Kč – 10 900 Kč – 12 100 Kč – 13 300 Kč – 14 700 Kč – 16 200 Kč – 17 900 Kč – 19 800 Kč. Nejnižší úrovně zaručené mzdy se od 1. ledna 2016 zvýšily i pro poživatele invalidního důchodu.

3. Minimální mzda

je dalším zákonným limitem pro stanovení nebo sjednání mzdy. Od 1.ledna 2016 základní sazba této mzdy je 9900 Kč za měsíc nebo 58,70 Kč za hodinu. Tím se zaručuje ochrana zaměstnanců před poskytováním nepřiměřeně nízkých mezd a vymezuje se nárok na mzdu ve stanovené nejnižší úrovni. Poživatelé invalidních důchodů mají minimální mzdu 9300 Kč za měsíc nebo 55,10 Kč za hodinu.

Pokud by si zaměstnanec vydělal méně po odečtení mzdy nebo platu za práci přesčas, příplatku za práci ve svátek, za noční práci, za práci ve zdraví ztíženém prostředí a za práci v sobotu a v neděli, zaměstnavatel mu rozdíl doplatí. Minimální mzda je stanovena pro týdenní pracovní dobu 40 hodin. Při jiné délce se výše mzdy upraví.

Ke mzdě přísluší zaměstnanci doplatek ve výši rozdílu mezi mzdou dosaženou v kalendářním měsíci a příslušnou minimální měsíční mzdou, nebo ve výši rozdílu mezi mzdou připadající na jednu odpracovanou hodinu a příslušnou minimální hodinovou mzdou. Možnost volby doplatku do hodinové nebo měsíční minimální mzdy podmiňuje ZP sjednáním, stanovením nebo určením formy doplatku před započetím práce. V opačném případě je zaměstnavatel povinen použít doplatku do minimální hodinové mzdy (viz § 111 odst. 3 ZP).

4. Mzda statutárního zástupce

Mzdu statutárního orgánu sjednává nebo mu ji určuje ten, kdo ho na pracovní místo ustanovil. To platí pro zaměstnance, kteří funkci statutárního orgánu vykonávají v pracovním poměru, a nikoliv na ostatní, jejichž postavení vyplývá ze zákona o obchodních korporacích (například předseda představenstva akciové společností, jednatel společností s ručením omezeným). Mzdu zaměstnance, který je statutárním orgánem, může určit i jiný orgán, jestliže tak stanoví zvláštní právní předpis.

Sjednání, stanovení nebo určení mzdy musí vždy předcházet výkonu práce, a to ať se jedná o výkon prací na začátku pracovního poměru, nebo o změny výkonu prací v jeho průběhu.

V případě, že stejnou úpravu neobsahuje již smlouva (kolektivní, pracovní nebo jiná) nebo vnitřní předpis, je zaměstnavatel povinen písemně informovat zaměstnance mzdovým výměrem v den nástupu do práce nebo v den, kdy nabývají účinnosti příslušné změny, o způsobu odměňování (forma mzdy, ukazatele, podle nichž je zaměstnanci poskytována mzda, mzdové sazby, působnost zaměstnanců, kteří o mzdách rozhodují, období pro poskytování jednotlivých mzdových složek apod.) a o termínu a místě výplaty mzdy.

5. Neplatně sjednaná mzda

Jako smluvní (dohodnutá nebo sjednaná) mzda se označuje způsob odměňování zaměstnance nebo skupiny zaměstnanců jednosložkovou mzdou, do níž zaměstnavatel zahrne v paušálních měsíčních částkách všechny sjednané složky mzdy, které chce zaměstnavatel zaměstnanci poskytnout. Může se uplatnit jen u zaměstnavatelů (firem) dříve tzv. podnikatelského charakteru, na které se vztahuje § 113 ZP.

Platí zásada, podle které je pracovní (jiná) smlouva neplatná v té části, ve které je dohodnuta nižší mzda, než náleží podle kolektivní smlouvy nebo podle zákona. Pokud např. podniková kolektivní smlouva stanoví pro funkci vedoucího skladu mzdový tarif 12000 Kč měsíčně, nelze se zaměstnancem vykonávajícím tuto funkci sjednávat v pracovní smlouvě pouze 11000 Kč měsíčně, toto ujednání by bylo přímo ze zákona neplatné.

Sankci neplatnosti zákon však vyslovuje pouze pro případy, kdy je v pracovní smlouvě či jiné smlouvě sjednáno méně. Z uvedeného vyplývá, že zákon upřednostňuje nároky vzniklé z kolektivní smlouvy oproti nárokům vzniklým z pracovní (jiné) smlouvy, jsou-li pro zaměstnance výhodnější a naopak.

6. Stanovení platu

Stanovení nebo sjednání mzdy je založeno na smluvním principu, kdežto plat jako peněžité plnění se vztahuje na zaměstnance zaměstnavatele, kterým je

– stát,

– územní samosprávný celek,

– státní fond,

– příspěvková organizace, jejíž náklady na platy a odměny za pracovní pohotovost jsou plně zabezpečovány z příspěvku na provoz poskytovaného z rozpočtu zřizovatele nebo z úhrad podle zvláštních právních předpisů, nebo

– školská právnická osoba zřízená Ministerstvem školství, mládeže a tělovýchovy, krajem, obcí nebo dobrovolným svazkem obcí podle školského zákona

s výjimkou peněžitého plnění poskytovaného občanům cizích států s místem výkonu práce mimo území České republiky.

6.1 Informace v platovém výměru

Před uzavřením pracovní smlouvy je zaměstnavatel podle § 31 ZP povinen seznámit fyzickou osobu s podmínkami odměňování, za nichž má práci konat. Obdobnou povinnost obsahuje § 37 odstavec 1 písm. f) ZP.

V den nástupu do práce je zaměstnavatel povinen podle § 136 ZP vydat zaměstnanci písemný platový výměr. Složky platu zaměstnanců ve veřejných službách a správě vymezuje ZP v § 122 a násl. Současně stanoví postup při jejich určování.

Protože výši platu nelze odvodit přímo z předpisu, měl by být zaměstnanec při vzniku pracovního poměru informován o výši platu a jeho pravidelně poskytovaných složek, o jejichž přiznání nebo výši rozhoduje zaměstnavatel. ZP ukládá zaměstnavateli tuto informaci zaměstnanci poskytnout nejpozději v den nástupu do práce, a to písemnou formou (platovým výměrem), a stejnou formou ji aktualizovat při změně výše platu nebo jeho jednotlivých složek. Změna platového výměru by měla obsahovat i odůvodnění změn jednotlivých složek platu, včetně osobního příplatku.

6.2 Platový výměr

Zaměstnavatel je povinen písemně informovat o právech a povinnostech zaměstnance vyplývajících z pracovního poměru, jestliže je pracovní smlouva neobsahuje. Informace musí obsahovat např. jméno zaměstnance a název a sídlo zaměstnavatele, bližší označení druhu a místa výkonu práce, nárok na dovolenou, údaj o mzdě a platu a způsobu odměňování, stanovení týdenní pracovní doby a její rozvržení. Dále musí uvést údaj o splatnosti platu, termínu výplaty, místu a způsobu vyplácení platu apod. Tuto povinnost musí zaměstnavatel splnit nejpozději do jednoho měsíce od vzniku pracovního poměru, a to i v případě změn těchto údajů.

Písemnou informaci musí dát zaměstnavatel zaměstnanci i tehdy, nebyla-li pracovní smlouva vůbec sjednána nebo pracuje-li zaměstnanec jen podle ústního dojednání. V tomto případě se však jedná o porušení právní povinnosti zaměstnavatelem s možnou sankcí ze strany inspektorátu práce. Zaměstnavatel informační povinnost může splnit i tím, že odkáže zaměstnance na příslušný právní předpis, ovšem jen v údajích, které se týkají dovolené, výpovědní doby, stanovení týdenní pracovní doby a jejího rozvržení.

6.3 Platové zařazení

Základní postup při zařazování zaměstnanců do platových tříd se stanoví v § 123 odstavec 2 ZP. Zaměstnavatel zařadí zaměstnance do platové třídy podle nejnáročnější práce, jejíž výkon na něm zaměstnavatel požaduje v rámci druhu práce sjednaného v pracovní smlouvě. Zařazení prací do platových tříd stanoví nařízení vlády č. 222/2010 Sb., o katalogu prací ve veřejných službách a správě (dále jen „katalog prací“).

Zvýšením platových tarifů ve veřejných službách a správě došlo i ke zvýšení platů zaměstnanců v těchto oborech. Tím automaticky se zvyšují i příplatky k platům, jako je např. příplatek za vedení apod.

zařazuje práce do platových tříd podle jejich složitosti, namáhavosti a odpovědnosti a člení je podle druhu povolání. Hlediskem vyjadřujícím složitost práce je vzdělání, potřebné pro její řádný výkon. Vzděláním se pro tento účel rozumí vzdělání dosažené v rámci školské soustavy nebo, v případě terciárního vzdělání, v rámci ukončeného studijního programu.

V katalogu prací jsou uvedeny příklady vykonávaných prací, které se mohou vyskytovat v celé sféře veřejných služeb a správy. Jsou zde příklady prací vykonávaných nejen v obcích a zařízeních jimi zřizovaných, ale i v krajských úřadech a v zařízeních zřizovaných kraji. Do věcně souvisejících celků (částí, povolání) se soustředily všechny druhově příbuzné práce bez ohledu na to, v jakých zařízeních jsou vykonávány.

Platový tarif (plat) je pak dán průsečíkem zařazení zaměstnance do platové třídy a platového stupně v příslušné tarifní tabulce, která je přílohou nařízení vlády č. 564/2006 Sb.

Platový tarif (určení platu zaměstnavatelem) je průsečíkem zařazení zaměstnance do platové třídy a platového stupně. Platových stupňů je 12 a jsou odstupňovány podle délky započitatelné praxe. Do platového stupně 1 jsou zařazeni např. zaměstnanci územních samosprávných celků s praxí do 1 roku, 2 stupeň do 3 let, 3 stupeň do 4 let, 10 stupeň do 27 let, 11 stupeň do 32 let a 12 stupeň nad 32 let.

Zaměstnavatelé v oblasti veřejných služeb a správy mohou určit platový tarif zvláštním způsobem v rámci rozpětí platových tarifů stanovených pro nejnižší až nejvyšší platový stupeň příslušné platové třídy.

Zákon o daních z příjmů
s komentárom

Daňová přiznání FO a PO za rok 2025
vyplněné vzory

Daňový řád s komentářem

ZÁKONY 2026

Zákon o platebním styku po novelách
s komentárom

Zákon o zaměstnanosti

Stavební zákon po novelách
s komentářem

Vyprodáno

120,00 Kč

Zákon o daních z příjmůs komentárom

Daňová přiznání FO a PO za rok 2025vyplněné vzory