Výpočet průměrného výdělku – změna

V současné době je v konečné fázi legislativního procesu zákon, kterým se mění zákon č. 262/2006 Sb, zákoník práce, ve znění p.p., a některé další zákony. V článku se zaměříme na dvě změny, které připravovaná novela obsahuje, a to změny týkající se výpočtu průměrného výdělku. Novela zákoníku práce upravuje ustanovení § 356 odst. 2 ZP nazvané „Formy průměrného výdělku“ a na místo zrušeného § 360 ZP vkládá nový § 360 ZP. Čeho se změny týkají?

Průměrný výdělek

je pro pracovněprávní účely velice významným právním institutem, neboť je základem pro zjišťování konkrétní výše četných nároků zaměstnanců z pracovněprávních vztahů, jakož i některých nároků zaměstnavatelů. Tato důležitost průměrného výdělku není v podnikové praxi stále doceňována. Průměrný výdělek nepoužívají pouze zaměstnavatelé, ale na základě podkladů zaměstnavatelů jej používají také úřady práce jako podklad pro stanovení výše podpory v nezaměstnanosti uchazečů o zaměstnání, to vše zdvojnásobuje jeho význam.

Současná právní úprava průměrného výdělku je obsažena v části třinácté, hlavě osmnácté, tedy v § 351 až § 362 ZP. Za platnosti starého zákoníku práce byl průměrný výdělek upraven v podrobnostech v zákoně o mzdě, odměně za pracovní pohotovost a o průměrném výdělku. Tato právní úprava velice stručná, neboť zákon o mzdě ponechával zaměstnavatelům stejně jako při stanovení pravidel vlastního mzdového systému značnou volnost a neurčoval až na výjimky žádné povinné mzdové složky, ponechával v některých případech zaměstnavatelům volnost i při zjišťování průměrného výdělku. Zákon stanovil, že bližší úpravu zjišťování průměrného výdělku budou obsahovat kolektivní smlouvy nebo u zaměstnavatelů, u nichž nepůsobí odborová organizace, vnitřní předpis zaměstnavatele. Záměry zákonodárce se v tomto směru nepodařilo naplnit. Kolektivní smlouvy řešily otázky výpočtu průměrného výdělku nedostatečně.

Z těch všech důvodů, byla v nyní platném zákoníku práce právní úprava průměrného výdělku závazně stanovena pro všechny zaměstnavatele bez ohledu na jejich právní formu a způsob odměňování zaměstnanců. Výše uvedená ustanovení § 351 až § 362 ZP o průměrném výdělku jsou kogentní.

Jejich kogentní (závazná) povaha je patrná již z toho, že úvodní ustanovení stanoví, že má-li být v základních pracovněprávních vztazích použit průměrný výdělek, musí se postupovat při jeho zjištění jen podle této hlavy.

Formy průměrného výdělku,
hodinový a měsíční – platná právní úprava

Nyní platný zákoník práce úpravu forem průměrného výdělku v § 356 ZP zjednodušil. Základní formou průměrného výdělku je průměrný hodinový výdělek. Průměrný denní (směnový) výdělek se již neupravuje, zejména s ohledem na skutečnost, že od roku 2001 je v pracovněprávních vztazích zavedena povinná evidence pracovní doby.

Zjišťování průměrného denního (směnového) výdělku bylo navíc poměrně pracné, neboť tento výdělek má velké tendence k nepřesnostem, zejména z důvodu překážek v práci kratších než jedna směna a výkonu práce přesčas – tyto doby bylo nutné přepočítávat na směny, což požadovala i soudní judikatura. V praxi docházelo často k záměně, kdy byl průměrný denní výdělek zaměňován s průměrným hodinovým výdělkem, např. pro účely náhrady mzdy (platu) za dovolenou nebo celodenní překážku v práci.

Z těch všech důvodů se průměrný výdělek zjišťuje jako hodinový a pro účely výslovně zákoníku práce stanovené jako průměrný měsíční výdělek. Základní forma průměrného výdělku je tedy hodinový výdělek. Průměrný měsíční výdělek je forma odvozená z průměrného hodinového výdělku.

Průměrný hodinový výdělek se považuje za přesnější, neboť není rozmělňován překážkami v práci kratšími než jedna směna a podobnými vlivy. Je zjišťován vydělením hrubé mzdy počtem skutečně odpracovaných hodin včetně přesčasových.

Podle výslovného ustanovení zákoníku práce platí, že má-li být uplatněn průměrný hrubý měsíční výdělek, přepočítá se průměrný hodinový výdělek na 1 měsíc podle průměrného počtu pracovních hodin připadajících na 1 měsíc v průměrném roce; průměrný rok pro tento účel má 365,25 dnů. Průměrný hodinový výdělek zaměstnance se vynásobí týdenní pracovní dobou zaměstnance a koeficientem 4,348, který vyjadřuje průměrný počet týdnů připadajících na 1 měsíc v průměrném roce.

Průměrný měsíční výdělek

se v praxi týká nejčastěji výpočtu odstupného nebo náhrady za ztrátu na výdělku po skončení pracovní neschopnosti.

V praxi musí mzdová účetní stanovit i průměrný čistý měsíční výdělek, a to pro potvrzení o zaměstnání, pro výpočet podpory v nezaměstnanosti. K tomu ji ale zákoník práce dává návod. Má-li být uplatněn průměrný měsíční čistý výdělek, zjistí se tento výdělek z průměrného měsíčního hrubého výdělku odečtením pojistného na sociální zabezpečení a příspěvku na státní politiku zaměstnanosti, pojistného na všeobecné zdravotní pojištění a zálohy na daň z příjmu fyzických osob ze závislé činnosti, vypočtených podle podmínek a sazeb platných pro zaměstnance v měsíci, v němž se průměrný měsíční čistý výdělek zjišťuje. Tento návod je přesný a nepotřebuje dalšího komentáře.

Při změně týdenní pracovní doby zaměstnance v rámci rozhodného období se při aplikaci § 356 odst. 2 ZP uplatňují v praxi rozdílné postupy, které často vedou k poškození jedné ze stran pracovního poměru. Správná a spravedlivá aplikace by měla spočívat v použití tzv. „váženého průměru týdenní pracovní doby“, ve kterém bude zohledněna různá týdenní pracovní doba zaměstnance v rozhodném období.

Dojde-li ke změně týdenní pracovní doby v rozhodném období, vypočte se týdenní pracovní doba tak, že se součet uplatněných týdenních pracovních dob v hodinách vynásobený počtem hodin v nich odpracovaných vydělí celkovým počtem odpracovaných hodin v rozhodném období.

Formy průměrného výdělku, hodinový a měsíční – nová právní úprava

Dosavadní právní úprava obsažená v ustanovení § 356 ZP je nedostatečná, protože zde chybí popis způsobu výpočtu průměrného hrubého měsíčního výdělku při změně týdenní pracovní doby zaměstnance.

Tato situace vedla dokonce k ojedinělým formalistickým výkladům, které nepřipouštěly ve výpočtu průměrného výdělku tyto změny nijak zohlednit. To by v praxi mohlo vytvářet nespravedlivé situace, kdy výše náhrady mzdy nebo platu a jiných plnění vypočítaných z průměrného výdělku neodpovídala poměru výdělku a odpracované doby v rozhodném období, což bylo nevýhodné pro zaměstnance i pro zaměstnavatele.

Cílem nové právní úpravy je stanovení přesného způsobu výpočtu průměrného hrubého měsíčního výdělku při změně týdenní pracovní doby tak, aby nedocházelo k rozdílné aplikaci tohoto ustanovení a poškozování jedné ze smluvních stran z důvodu chybné aplikace na základě odlišných výkladů.

Příklad 1

Zaměstnanci k 31. říjnu skončil pracovní poměr a vznikl mu nárok na odstupné. Pro výpočet výše odstupného potřebuji zjistit průměrný hrubý měsíční výdělek. Rozhodným obdobím je III. kalendářní čtvrtletí. Zaměstnanec v průběhu rozhodného období se zaměstnavatelem sjednal kratší týdenní pracovní dobu (zkrátil úvazek), a to na 20 hodin týdně od 1. srpna.

Zaměstnanci v rozhodném období vznikl nárok na tato plnění.

Potřebné údaje pro zjištění průměrného hodinového výdělku v rozhodném období:

Mzda zúčtovaná k výplatě v rozhodném období – 80 000 Kč.

Odpracovaná doba v rozhodném období – 336 hodin.

Průměrný hodinový výdělek (dále též „PHV“) tedy vychází na 238 Kč.

Přepočet na průměrný hrubý
měsíční výdělek

Průměrný hrubý měsíční výdělek zjistíme podle § 356 odst. 2 zákoníku práce tak, že průměrný hodinový výdělek zaměstnance vynásobíme týdenní pracovní dobou zaměstnance (dále též „TPD“) a koeficientem 4,348 (průměrný počet týdnů v měsíci), tzn. PHV × TPD × 4,348 = průměrný měsíční hrubý výdělek.

Dosavadní právní úprava neřešila postup při změně týdenní pracovní doby v průběhu rozhodného období nebo po jeho skončení. Pokud dle zákoníku práce má být použita týdenní pracovní doba zaměstnance, nebylo jednoznačné, který údaj použít, zda některou týdenní pracovní dobu platnou v rozhodném období, nebo např. týdenní pracovní dobu platnou v době provádění výpočtu průměrného výdělku.

Podle nové právní úpravy se bude postupovat tak, že pokud se týdenní pracovní doba v průběhu rozhodného období změnila, vypočte se týdenní pracovní doba zaměstnance jako podíl součtu součinů uplatněných týdenních pracovních dob v hodinách a počtu kalendářních dní, po které byly uplatněny a celkového počtu kalendářních dní v rozhodném období: [(40 × 31) + (20 × 61)] / 92 = 26,739 hodin.

Takto vypočtenou týdenní pracovní dobu zaměstnance následně použijeme ve výpočtu průměrného hrubého měsíčního výdělku dle § 356 odst. 2 ZP: 238 (PHV) × 26,739 (průměrná TPD) × 4,348 (zákonný koeficient) = 27 670 Kč.

Pro porovnání, pokud bychom použili postup, ve kterém k výpočtu použijeme TPD z doby, kdy provádíme výpočet průměrného výdělku, byl by výsledek následující: 238 (PHV) × 20 (TPD) × 4,348 (zákonný koeficient) = 20 696 Kč.

Výše uvedený vzorec výpočtu váženého průměru týdenních pracovních dob je použitelný pro všechny druhy změn pracovní doby zaměstnance, ať už dochází, jako v uvedeném příkladu, ke změnám v „rozsahu úvazku“ a to jak rozšiřujícím, tak zužujícím, a půjde jej uplatnit rovněž při změnách v uplatňované stanovené týdenní pracovní době, tzn. např. změny mezi 40 hodinovou stanovenou týdenní pracovní dobou a stanovenou týdenní pracovní dobou v rozsahu 37,5 hodin a 38,75 hodin, nebo při kombinaci všech těchto změn týdenních pracovních dob zaměstnance.

Průměrný výdělek se zjišťuje

k prvnímu dni následujícího kalendářního měsíce po skončení rozhodného období, kterým je (až na jednu výjimku) kalendářní čtvrtletí, tj. k 1. lednu, 1. dubnu, 1. červenci a 1. říjnu. Takto zjištěný průměrný výdělek se používá do konce kalendářního čtvrtletí, v němž byl zjištěn, v literatuře se občas vyskytuje označení aktuální průměrný výdělek.

Je třeba ozřejmit, že k 1. lednu je zjišťován průměrný výdělek ze mzdy zúčtované k výplatě za IV. čtvrtletí předchozího kalendářního roku tj. za měsíce říjen až prosinec včetně, bez ohledu na to, kdy je mzda např. za poslední měsíc (prosinec) zúčtována, tj. zpracována k výplatě, zda koncem prosince nebo až – jako tomu v praxi bývá – až po skončení měsíce v prvních dnech následujícího měsíce, kdy je také vyplácena.

Zásada, že je průměrný výdělek zjišťuje k prvnímu dni následujícího čtvrtletí, pochopitelně neznamená, že by v tento den musel být průměrný výdělek již skutečně zjištěn a vyčíslen. V praxi to zpravidla není ani reálné, neboť zpracování mezd probíhá po několik dnů na začátku následujícího měsíce. Úvodem uvedenou zásadou pouze zákonodárce sleduje cíl, že relevantní údaje pro zjištění průměrného výdělku, tedy výše hrubé zúčtované mzdy a délka odpracované doby v rozhodném období jsou již k prvnímu kalendářnímu dni následujícího čtvrtletí dány. V praxi je v současnosti často průměrný výdělek zjišťován výpočetní technikou podle uplatněných softwarových programů automaticky, v návaznosti na zpracování mzdy za poslední měsíc čtvrtletí. Není proto výslovně zdůrazňovat, že průměrný výdělek musí být reálně zjišťován nejpozději v okamžiku, kdy vznikne potřeba jej použít.

Aby mohl být průměrný výdělek k prvnímu dni následujícího čtvrtletí zjišťován, je podmínkou, aby v tento den trval příslušný pracovní poměr nebo dohoda o práci konané mimo pracovní poměr.

V praxi totiž v této souvislosti nejčastěji vznikaly nejasnosti kolem zjišťování průměrného výdělku při skončení pracovního poměru na přelomu čtvrtletí nebo dokonce kalendářního roku.

Samozřejmě platí, že odstupné se stanoví podle průměrného výdělku zaměstnance zjištěného za měsíční období v hrubé výši.

Objevovaly se názory, že průměrný měsíční výdělek se zjišťuje k prvnímu dni následujícímu po dni, v němž skončil pracovní poměr. Tedy např. v případě, kdy pracovní poměr končil 31. března, že průměrný výdělek pro stanovení výše odstupného je třeba zjistit až 1. dubna, tedy z 1. čtvrtletí roku.

Jinak se průměrný hrubý měsíční výdělek se stanoví tak, že se průměrný hodinový výdělek přepočítá na 1 měsíc podle průměrného počtu pracovních hodin pracovních hodin připadajících na 1 měsíc v průměrném roce, který má pro tento účel 365,25 dnů, a že se průměrný hodinový výdělek vynásobí týdenní pracovní dobou zaměstnance a koeficientem 4,348, který vyjadřuje průměrný počet týdnů připadajících na 1 měsíc v průměrném roce.

S ohledem na výše uvedené nejasnosti vkládá novela do zákoníku práce poměrně kasuistické, nicméně velice praktické ustanovení, že má-li být průměrný výdělek použit po skončení pracovněprávního vztahu, použije se průměrný výdělek zjištěný naposledy v průběhu trvání pracovněprávního vztahu.

Zavádí se tedy výslovná úprava použití průměrného výdělku v období po skončení základního pracovněprávního vztahu, a to např. při výpočtu výše odstupného nebo náhrady mzdy za nevyčerpanou dovolenou.

Doposud se tato situace řešila výkladem, přičemž v praxi docházelo k různým postupům ve stejných skutkových situacích. Nová právní úprava stanoví najisto, že se průměrný výdělek zjišťuje vždy pouze v průběhu trvání základního pracovněprávního vztahu, nikoliv po jeho skončení.

Pokud např. posledním dnem trvání pracovního poměru bude 31. prosinec a zaměstnanci vznikne právo na odstupné nebo náhradu za nevyčerpanou dovolenou, bude se vycházet z průměrného výdělku zjištěného v průběhu IV. kalendářního čtvrtletí, přičemž rozhodným obdobím pro jeho zjištění je III. kalendářní čtvrtletí. Zaměstnavatel tedy v takovém případě nebude 1. ledna následujícího kalendářního roku, tedy v době, kdy pracovní poměr již neexistuje, „zjišťovat“ průměrný výdělek z hrubé mzdy zúčtované k výplatě ve IV. kalendářním čtvrtletí a z odpracované doby ve IV. kalendářním čtvrtletí.

Naposledy zjištěným průměrným výdělkem v průběhu trvání základního pracovněprávního vztahu je průměrný výdělek zjištěný podle § 354 odst. 2 ZP k prvnímu dni kalendářního měsíce následujícího po rozhodném období (tedy vždy 1. den kalendářního čtvrtletí – 1. leden, 1. duben, 1. červenec a 1. říjen) v průběhu trvání základního pracovněprávního vztahu.

Průměrný výdělek u dohod

Při zjišťování průměrného výdělku u zaměstnanců činných na základě některé z dohod o pracích konaných mimo pracovní poměr se má podle § 361 ZP postupovat podle úpravy, kterou stanoví zákoník práce pro zaměstnance v pracovním poměru. Odchylně se stanoví pouze rozhodné období v případě, kdy je sjednána jednorázová splatnost odměny z dohody až po provedení celého pracovního úkolu. Rozhodným obdobím je v takovém případě celá doba, po kterou provedení sjednaného úkolu trvalo.

ZÁKON č. 262/2006 Sb.,
zákoník práce

§ 356

(1) Průměrný výdělek se zjistí jako průměrný hodinový výdělek.

(2) Má-li být uplatněn průměrný hrubý měsíční výdělek, pře¬počítá se průměrný hodinový výdělek na 1 měsíc podle průměrného počtu pracovních hodin připadajících na 1 měsíc v průměrném roce; průměrný rok pro tento účel má 365,25 dnů. Průměrný hodinový výdělek zaměstnance se vynásobí týdenní pracovní dobou zaměstnance uplatněnou v rozhodném období a koeficientem 4,348. Dojde-li ke změně týdenní pracovní doby v rozhodném období, vypočte se týdenní pracovní doba tak, že se úhrn součinů jednotlivých týdenních pracovních dob v hodinách a kalendářních dnů, po které byly tyto týdenní pracovní doby uplatněny, vydělí celkovým počtem kalendářních dnů v rozhodném období; výsledná hodnota se zaokrouhluje na tisíciny nahoru.

(3) Má-li být uplatněn průměrný měsíční čistý výdělek, zjistí se tento výdělek z průměrného měsíčního hrubého výdělku odečtením pojistného na so¬ciální zabezpečení a příspěvku na státní politiku zaměstnanosti, pojistného na všeobecné zdravotní pojištění a zálohy na daň z příjmu fyzických osob ze závislé činnosti, vypočtených podle podmínek a sazeb platných pro zaměstnance v měsíci, v němž se průměrný měsíční čistý výdělek zjišťuje.

§ 357

(1) Jestliže je průměrný výdělek zaměstnance nižší než minimální mzda (§ 111) nebo příslušná nejnižší úroveň zaručeného platu (§ 112), na kterou by zaměstnanci vzniklo právo v kalendářním měsíci, v němž vznikla potřeba průměrný výdělek uplatnit, zvýší se průměrný výdělek na výši odpovídající této minimální mzdě nebo příslušné nejnižší úrovni zaručené mzdy; to platí také při uplatnění pravděpodobného výdělku (§ 355).

(2) U zaměstnance, u kterého došlo ke změně pracovní smlouvy z důvodu ohrožení nemocí z povolání nebo pro dosažení nejvyšší přípustné expozice a u něhož byla nemoc z povolání zjištěna až po této změně, se vychází při výpočtu náhrady za ztrátu na výdělku z průměrného výdělku zjištěného naposled před změnou pracovní smlouvy, pokud to je pro zaměstnance výhodnější.

§ 358

Jestliže je zaměstnanci v rozhodném období zúčtována k výplatě mzda nebo plat nebo jejich část, která je poskytována za delší období, než je kalendářní čtvrtletí, určí se pro účely zjištění průměrného výdělku její poměrná část připadající na kalendářní čtvrtletí; zbývající část (části) této mzdy nebo platu se zahrne do hrubé mzdy nebo platu při zjištění průměrného výdělku v dalším období (dalších obdobích). Počet dalších období se určí podle celkové doby, za kterou se mzda nebo plat poskytuje. Do hrubé mzdy nebo platu se pro účely zjištění průměrného výdělku zahrne v rozhodném období poměrná část mzdy nebo platu podle věty první odpovídající odpracované době.

§ 359

V případech, kdy se podle právních předpisů používá v souvislosti s náhradou škody průměrný výdělek u žáků nebo studentů nebo u fyzických osob se zdravotním postižením, kteří nejsou zaměstnáni a jejichž příprava pro povolání (činnosti) se provádí podle zvláštních právních předpisů, vychází se z výše průměrného výdělku podle § 357.

§ 360

Má-li být průměrný výdělek použit po skončení pracovněprávního vztahu, použije se průměrný výdělek zjištěný naposledy v průběhu trvání pracovněprávního vztahu.

§ 361

Zjištění průměrného výdělku zaměstnance činného na základě dohod o pracích konaných mimo pracovní poměr se řídí tímto zákonem. Je-li sjednána jednorázová splatnost odměny z dohody až po provedení celého pracovního úkolu, je rozhodným obdobím (§ 354 odst. 1) celá doba, po kterou trvalo provedení sjednaného pracovního úkolu.

§ 362

(1) Za mzdu nebo plat se pro účely zjištění průměrného výdělku považuje i odměna z dohody, odměna nebo jiný příjem poskytovaný zaměstnanci za práci v jeho zaměstnání konaném v jiném pracovním vztahu než v pracovněprávním vztahu uvede¬ném v § 3 větě druhé, nestanoví-li zvláštní zákon jinak.

(2) Vykonává-li zaměstnanec práci u téhož zaměstnavatele ve více základních pracovněprávních vztazích uvedených v § 3 nebo ve více pracovních vztazích, posuzuje se mzda, plat nebo odměna v každém základním pracovněprávním vztahu uvedeném v § 3 nebo pracovním vztahu, odděleně.