Výpověď ze zdravotních důvodů

Zaměstnavatel může dát zaměstnanci výpověď jen z důvodů uvedených v § 52 ZP a ve výpovědi musí její důvod skutkově vymezit tak, aby jej nebylo možno zaměnit s jiným důvodem. Výpověď, kterou by učinil ten, kdo ve skutečnosti není zaměstnavatelem, nemá právní účinky. Ve výpovědi použitý důvod nelze dodatečně měnit.

Vymezení výpovědních důvodů

obsažené v § 52 ZP vychází, i když jí není Česká republika vázána, z Úmluvy MOP č. 158, o skončení pracovního poměru z podnětu zaměstnavatele. Podle obsahu a smyslu lze výpovědní důvody rozčlenit od následujících skupin:

•    na důvody spočívající v organizačních změnách probíhajících u zaměstnavatele,

•    na důvody týkající se zdravotního stavu zaměstnance a ochrany jeho zdraví,

•    na důvody týkající se způsobilosti zaměstnance k plnění povinností vyplývajících z pracovněprávního závazku,

•    na důvody spočívající v jednání (chování) zaměstnance při plnění pracovního závazku nebo v souvislosti s ním.

Každý zaměstnanec musí být způsobilý vykonávat práci a plnit povinnosti, které mu vyplývají z pracovního poměru, jinak nemůže řádně konat svou práci. Plnit povinnosti z pracovního poměru zaměstnanec může jen tehdy, má-li k tomu všechny potřebné schopnosti, tedy řečeno jinak, umožňuje-li mu jeho zdravotní stav (a zájem společnosti na ochraně jeho zdraví)konat práci. Zaměstnancova neschopnost (nedostatečná zaměstnancova způsobilost) k výkonu práce je proto z uvedených hledisek výpovědním důvodem, i kdyby ji nezavinil.

Zákoník práce vychází z předpokladu, že způsobilost zaměstnance konat nadále dosavadní práci u zaměstnavatele s ohledem na jeho zdravotní stav nebo ochranu jeho zdravotního stavu bude nejprve zkoumána (zjišťována) příslušnými orgány způsobem a postupem, předepsaným právními předpisy, a že nepříznivý zdravotní stav zaměstnance nebo ochrana jeho zdravotního stavu nejsou důvodem k rozvázání pracovního poměru výpovědí (a také pro další pracovněprávní jednání zaměstnavatele nebo zaměstnance) samy o sobě, ale jen tehdy, jestliže zaměstnanec nesmí podle výsledků tohoto posouzení příslušného orgánu dále konat dosavadní práci. Výsledek posouzení zdravotního stavu zaměstnance nebo opatření potřebná k ochraně jeho zdravotního stavu přitom má být – jak předpokládá zákoník práce – vyjádřen takovou formou, aby byl závazný jednak pro zaměstnavatele a zaměstnance, kteří na jeho základě činí právní jednání, jednak pro soudy, správní úřady a jiné orgány, které by v příslušném řízení posuzovaly právní jednání nebo jiné právní skutečnosti, pro něž bylo posouzení zdravotního stavu zaměstnance podkladem. Dokud nepříznivý zdravotní stav zaměstnance nebo potřeba ochrany jeho zdraví nebyly posouzeny („objektivizovány“) příslušným orgánem předepsaným způsobem a odkud výsledek takového posouzení nebyl vyjádřen závazně, nesmí zaměstnavatel přistoupit – jak rovněž předpokládá zákoník práce – k rozvázání pracovního poměru výpovědí nebo k jinému opatření vyvolanému nepříznivým zdravotním stavem zaměstnance nebo potřebou ochrany jeho zdraví i kdyby zaměstnanec vskutku nebyl schopen vzhledem k svému zdravotnímu stavu konat dosavadní práci nebo i kdyby musel přestat vykonávat dosavadní práci vzhledem k potřebě ochrany svého zdraví.

Výsledek posouzení zdravotní
způsobilosti zaměstnance k výkonu dosavadní práce

pro zaměstnavatele má být – jak vyplývá nejen z § 52 písm. d) a e), ale též z § 41 odst. 1 písm. a) a b) nebo z § 56 odst. 1 písm. a) ZP – vyjádřen v lékařském posudku vydaném poskytovatelem pracovnělékařských služeb nebo v rozhodnutí příslušného správního orgánu, který lékařský posudek přezkoumává. Lékařské posudky o uznávání nemocí z povolání nebo o ohrožení nemocí z povolání vydávají poskytovatelé pracovnělékařských služeb z oboru pracovního lékařství, kterým ministerstvo zdravotnictví udělilo povolení k uznávání nemocí z povolání. Ochrana zdravotního stavu zaměstnance před nepříznivými vlivy určitého pracovního prostředí se projevuje ve stanovení nejvyšší přípustné expozice, kterou předepisují na vybraných pracovištích svými rozhodnutími krajské hygienické stanice jako orgány ochrany veřejného zdraví.

Lékařské posudky

vydávají „poskytovatelé pracovnělékařských služeb“, jimiž jsou buď „poskytovatelé v oboru praktického lékařství“ nebo „poskytovatelé v oboru pracovního lékařství“. „Poskytovatelem“ se rozumí „fyzická nebo právnická osoba, která má oprávnění k poskytování zdravotních služeb“. Lékařské posudky vydává také poskytovatel pracovnělékařských služeb, s nímž zaměstnavatel uzavřel písemnou smlouvu o poskytování pracovnělékařských služeb. Možnost volby poskytovatele pracovnělékařských služeb se pacientovi (zaměstnanci) neposkytuje. Lékařský posudek pak musí mít náležitosti stanovené právním předpisem upravujícím zdravotnickou dokumentaci, konkrétně vyhláškou ministerstva zdravotnictví č. 98/2012 Sb., o zdravotnické dokumentaci.

Ode dne 1. 4. 2012, kdy nabyl účinnosti zákon č. 373/2011 Sb., o specifických zdravotních službách, do 1. 10. 2017 (do dne účinnosti zákona č. 202/2017 Sb., kterým se mění zákon č. 373/2011 Sb. a některé další zákony) lékařský posudek nebyl rozhodnutím nebo jiným správním aktem, jenž by byl závazný jednak pro zaměstnance a zaměstnavatele (s výjimkou § 55 odst. 1 písm. c) zákona č. 373/2011 Sb.), kteří na jeho základě činí právní jednání, jednak pro soudy, správní úřady a jiné orgány, které by v řízení před nimi vedenými posuzovaly právní jednání nebo jiné právní skutečnosti, pro něž byl podkladem, a rozhodnutí příslušného správního orgánu, který lékařský posudek přezkoumává, nemělo povahu správního rozhodnutí. Pro přezkoumání lékařského posudku příslušným správním orgánem se použila, nestanovil-li zákon jinak, obdobně část čtvrtá správního řádu, tj. § 154 až § 158 SpŘ.

U lékařského posudku tedy – jak se výslovně uvádělo v důvodové zprávě k vládnímu návrhu zákona č. 373/2011 Sb. – šlo o „dobrozdání o zdravotním stavu posuzované osoby vydané poskytovatelem zdravotních služeb“ a „nešlo o úkon, kterým by se přímo zakládala práva a povinnosti posuzované osoby“.

Z uvedeného vyplývalo, že lékařský posudek vydaný poskytovatelem pracovnělékařských služeb a ani rozhodnutí příslušného správního orgánu, který lékařský posudek přezkoumává, nenaplňovaly – v podobě, v jaké byly upraveny právními předpisy v období od 1. 4. 2012 do 31. 10. 2017 – předpoklad zákoníku práce, podle něhož pro nepříznivý zdravotní stav zaměstnance lze podat zaměstnanci výpověď z pracovního poměru (a také činit další pracovněprávní jednání zaměstnavatele nebo zaměstnance) jen tehdy, byl-li posouzen takovou formou, aby závěr o (ne)způsobilosti zaměstnance k práci byl závazný pro zaměstnance, zaměstnavatele, soudy, správní úřady a jiné orgány. Lékařský posudek vydaný poskytovatelem pracovnělékařských služeb a rozhodnutí příslušného správního orgánu, který lékařský posudek přezkoumává, tedy poskytují zaměstnanci, zaměstnavateli, soudům, správním úřadům a jiným orgánům pouze nezávazné „dobrozdání“ o zdravotním stavu zaměstnance z hlediska jeho zdravotní způsobilosti k práci, z něhož soud při svém rozhodování nemohl vycházet ve smyslu § 135 odst. 2 OSŘ.

S účinností od dne 1. 11. 2017 (kdy nabyl účinnosti zákon č. 202/2017 Sb., kterým se mění zákon č. 373/2011 Sb. a některé další zákony) se povaha lékařských posudků vydaných poskytovatelem pracovnělékařských služeb nebo rozhodnutí příslušných správních orgánů, které lékařský posudek přezkoumávají, zásadně změnila. Je tomu tak proto, že zákonem č. 202/2011 Sb. byla upřesněna forma, která se použije v případě postupu příslušného správního orgánu podle § 47 odst. 2 zákona č. 371/2011 Sb., a jako nevhodnější byla zvolena forma „rozhodnutí“. Zároveň byl opuštěn odkaz na použití části čtvrté správního řádu, jež se vztahuje na „Vyjádření, osvědčení a sdělení“, a byl nahrazen odkazem na celý správní řád, což znamená použití části druhé, respektive třetí upravující správní řízení jako postup, jehož účelem je vydat rozhodnutí. V tomto případě tak půjde – obdobně jako podle zákona č. 20/1966 Sb. – o propůjčení formy správního aktu (rozhodnutí) úkonu správního orgánu, který jinak účinky rozhodnutí nemá.

Právní úprava účinná od 1. 11. 2017 nebrání ani tomu, aby k přezkoumávání rozhodnutí příslušných správních orgánů docházelo cestou správního soudnictví. Nelze totiž úspěšně dovozovat, že by lékařský posudek byl pouhým úkonem, jehož vydání závisí výlučně na posouzení zdravotního stavu osob a který sám o sobě neznamená právní překážku výkonu povolání, neboť lékařský posudek již svým vydáním zakládá stav, že zaměstnanec pozbyl dlouhodobě zdravotní způsobilost k výkonu dosavadní práce. Lékařský posudek, popřípadě rozhodnutí příslušného správního orgánu, kterým byl lékařský posudek přezkoumán, tak již samy o sobě znamenají právní překážku pro výkon dosavadní práce (zasahují tak do právních sfér zaměstnance a zaměstnavatele) a bez dalšího vyvolávají (a předurčují) potřebu učinit příslušná pracovněprávní jednání (spočívající v převedení na jinou práci nebo rozvázání pracovního poměru).

Výpovědní důvody
podle § 52 písm. d) ZP

Pracovním úrazem se v zákoníku práce rozumí „poškození zdraví nebo smrt zaměstnance, došlo-li k nim nezávisle na jeho vůli krátkodobým, náhlým a násilným působením zevních vlivů při plnění pracovních úkolů nebo v přímé souvislosti s ním“. Nemocemi z povolání jsou nemoci, které jsou uvedeny v nařízení vlády č. 290/1995 Sb., kterým se stanoví seznam nemocí z povolání. Ohrožením nemocí z povolání se rozumí „takové změny zdravotního stavu, jež vznikly při výkonu práce nepříznivým působením podmínek, za nichž vznikají nemoci z povolání, avšak nedosahují takového stupně poškození zdravotního stavu, který lze posoudit jako nemoc z povolání, a další výkon práce za stejných podmínek by vedl ke vzniku nemoci z povolání“.

Lékařské posudky o tom, zda zaměstnanec smí dále konat dosavadní práci pro nemoc z povolání nebo pro ohrožení nemocí z povolání vydávají poskytovatelé pracovnělékařských služeb, které pro své zaměstnance písemnou smlouvou o poskytování pracovnělékařských služeb zajistil zaměstnavatel.

Při zkoumání, zda byl naplněn výpovědní důvod podle § 52 písm. d) ZP, neboť zaměstnanec nesmí dále konat práci pro pracovní úraz, onemocnění nemocí z povolání nebo pro ohrožení nemocí z povolání, soudy, správní úřady a jiné orgány vycházejí z lékařského posudku, vydaného poskytovatelem pracovnělékařských služeb, a z rozhodnutí příslušného správního orgánu, který lékařský posudek přezkoumává, jen tehdy, mají-li všechny stanovené náležitosti a nevzniknou-li žádné pochybnosti o jejich správnosti. V případě, že lékařský posudek (rozhodnutí příslušného orgánu, který lékařský posudek přezkoumává) nebude obsahovat všechny náležitosti nebo bude neurčitý či nesrozumitelný nebo že na žádost zaměstnance nebo zaměstnavatele nebo z jiných důvodů se objeví potřeba (znovu a náležitě) objasnit zaměstnancův zdravotní stav a příčiny jeho poškození, je třeba vyřešit v příslušném řízení otázku, zda zaměstnanec nesmí dále konat dosavadní práci pro pracovní úraz, onemocnění nemocí z povolání nebo pro ohrožení nemocí z povolání, dokazováním, zejména prostřednictvím znaleckých posudků.

Je-li lékařský posudek vydáván pro účely pracovněprávních vztahů, avšak nikoli za účelem posouzení zdravotní způsobilosti k práci, ale pro určení, zda je onemocnění způsobené pracovním úrazem nebo nemocí z povolání, uvede se v posudkovém závěru o dlouhodobém pozbytí zdravotní způsobilosti, zda posuzovaná osoba smí, nebo nesmí dále konat dosavadní práci pro pracovní úraz nebo nemoc z povolání. Tento posudkový závěr může být uveden již v lékařském posudku (jde-li o lékařský posudek o zdravotní způsobilosti k práci, lze posudkový závěr, že je posuzovaná osoba zdravotně nezpůsobilá, uvést v lékařském posudku pouze v případě vstupné lékařské prohlídky; v ostatních případech se uvede závěr, že posuzovaná osoba pozbyla dlouhodobě zdravotní způsobilost vykonávat dosavadní práci), je-li v době jeho vydání zřejmé, že důvodem dlouhodobého pozbytí zdravotní způsobilosti konat dosavadní práci je pracovní úraz nebo nemoc z povolání.

Vzhledem k tomu, že po 1. 1. 2017 lékařské posudky, vydané poskytovatelem pracovnělékařských služeb, a rozhodnutí příslušného správního orgánu, který lékařský posudek přezkoumává, již pro zaměstnance a zaměstnavatele nejsou jen nezávaznými doporučeními („dobrozdáními“), nemůže být zdravotní stav zaměstnance z hlediska jeho schopnosti dále konat dosavadní práci pro pracovní úraz, nemoc z povolání nebo pro ohrožení nemocí z povolání posouzen lékařem jinak než prostřednictvím formálně vydávaných lékařských posudků a s ohledem na § 135 odst. 2 OSŘ je vyloučeno, i to že by měl být zjišťován zejména prostřednictvím znaleckých posudků teprve v řízení o neplatnost výpovědi podané podle § 52 písm. d) ZP.

Pro platnost výpovědi z pracovního poměru, podané podle § 52 písm. d) ZP, je rozhodný stav v době výpovědi, tedy ke dni, v němž byla výpověď řádně doručena zaměstnanci do vlastních rukou. K případným změnám zdravotního stavu a dalších rozhodných okolností, k nimž by došlo dodatečně (až poté, co se výpověď řádným doručením stala perfektní), se při posuzování platnosti výpovědi nepřihlíží.

Nejvyšší přípustnou expozici pro práce vykonávané na vybraných pracovištích stanoví rozhodnutím krajská hygienická stanice jako příslušný orgán ochrany veřejného zdraví. Nejvyšší přípustná expozice se stanoví u zaměstnanců, kteří jsou při výkonu práce vystaveni nepříznivým vlivům pracovního prostředí, a spočívá – v zájmu prevence onemocnění profesionálního původu – v určení počtu směn, po jejichž odpracování nesmí zaměstnanec nadále tuto práci vykonávat a musí být přeřazen na prokazatelně méně rizikové pracoviště, jestliže vlivy nepříznivé zdraví zaměstnance nelze jinak odstranit a další setrvání zaměstnance na původním pracovišti by bylo zdrojem zvýšeného nebezpečí onemocnění, zejména vzniku nemoci z povolání.

Dosáhl-li zaměstnanec stanovené nejvyšší přípustné expozice, je zaměstnavatel povinen ho – obdobně jako v případě, kdy zaměstnanec nesmí dále konat práci pro pracovní úraz, nemoc z povolání nebo pro ohrožení nemocí z povolání – převést na jinou práci. Nedojde-li k převedení na jinou práci, například proto, že zaměstnavatel nemá pro zaměstnance jinou vhodnou práci, je dosažení nejvyšší přípustné expozice výpovědním důvodem podle § 52 písm. d) ZP.

O tom, zda zaměstnanec dosáhl nejvyšší přípustné expozice, orgán ochrany veřejného zdraví a ani jiný správní orgán nerozhoduje. V případě pochybnosti prokazuje dosažení nejvyšší přípustné expozice v řízení o určení neplatnosti výpovědi zaměstnavatel.

Při výpovědi podle § 52 písm. d) ZP sice není zákaz výpovědi v ochranné době vyloučen, ale s ohledem na povahu výpovědního důvodu jeho užití prakticky nepřichází v úvahu.

Výpovědní důvod
podle § 52 písm. e) ZP

Nesmí-li zaměstnanec konat pro svůj nepříznivý zdravotní stav dále dosavadní práci, je naplněn výpovědní důvod podle § 52 písm. e) ZP, jen jestliže nejde o následek pracovního úrazu nebo nemoci z povolání, popřípadě ohrožení nemocí z povolání, a jestliže se u zaměstnance jedná o dlouhodobý stav.

Zákoník práce výslovně neuvádí, kdy zaměstnanec pozbyl způsobilost konat práci dlouhodobě. S přihlédnutím k tomu, jak je vymezen pojem „dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav“ pro účely zákona o sociálních službách [§ 3 odst. 1 písm. c) zákona č. 108/2006 Sb., o sociálních službách] nebo zákona o důchodovém pojištění (§ 26 zákona č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění), by bylo možné považovat nezpůsobilost zaměstnance konat dosavadní práci za dlouhodobou zpravidla tehdy, má-li trvat podle poznatků lékařské vědy déle než rok. Novela zákona č. 373/2011 Sb., o specifických zdravotních službách však v § 43 odst. 4 stanoví, že dlouhodobým pozbytím zdravotní způsobilosti vykonávat dosavadní práci se rozumí stabilizovaný zdravotní stav, který omezuje tělesné, smyslové nebo duševní schopnosti zaměstnance významné pro jeho schopnost vykonávat dosavadní práci, pokud tento zdravotní stav trvá déle než 180 dnů nebo lze předpokládat, že tento zdravotní stav bude trvat déle než 180 dnů, a výkon práce by vážně ohrozil jeho zdraví. Tím není dotčeno vymezení dlouhodobého pozbytí způsobilosti vykonávat dosavadní službu podle zákona o státní službě, kde je stanovena lhůta jednoho roku.

Vzhledem k tomu, že po 1. 1. 2017 lékařské posudky, vydané poskytovatelem pracovnělékařských služeb, a rozhodnutí příslušného správního orgánu, který lékařský posudek přezkoumává, již pro zaměstnance a zaměstnavatele nejsou jen nezávaznými doporučeními („dobrozdáními“), nemůže být zdravotní stav zaměstnance z hlediska jeho dlouhodobé nezpůsobilosti konat dosavadní práci posouzen lékařem jinak než prostřednictvím formálně vydávaných lékařských posudků a s ohledem na § 135 odst. 2 OSŘ je vyloučeno, i to že by měl být zjišťován zejména prostřednictvím znaleckých posudků teprve v řízení o neplatnost výpovědi podané podle § 52 písm. d) ZP.

Výpovědním důvodem podle § 52 písm. e) ZP není skutečnost, že zaměstnanec získal nárok na invalidní důchod nebo že mu byl takový důchod přiznán. V případě, že se zaměstnanec stal invalidním z důvodu svého dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu, je tím naplněn výpovědní důvod podle § 52 písm. e) ZP. Vzniknou-li v řízení o neplatnost této výpovědi pochybnosti, je třeba dokazováním (zejména prostřednictvím znaleckých posudků) postavit na jisto, že zaměstnanec opravdu pozbyl vzhledem ke svému zdravotnímu stavbu dlouhodobě způsobilost konat dosavadní práci.

Splnění nároku na starobní důchod není důvodem pro výpověď z pracovního poměru ze strany zaměstnavatele. Závisí proto jen na zaměstnanci, zda požádá o přiznání důchodu nebo bude pokračovat v pracovním poměru. Výplata starobního důchodu, na který vznikl nárok, náleží osobám vykonávajícím výdělečnou činnost v plné výši nebo ve výši poloviny; polovina starobního důchodu se vyplácí na základě žádosti pojištěnce. 

ZÁKON č. 262/2006 Sb.,
zákoník práce

§ 52

Zaměstnavatel může dát
zaměstnanci výpověď jen
z těchto důvodů:

a)  ruší-li se zaměstnavatel nebo jeho část,

b)  přemísťuje-li se zaměstnavatel nebo jeho část,

c)  stane-li se zaměstnanec nadbytečným vzhledem k rozhodnutí zaměstnavatele nebo příslušného orgánu o změně jeho úkolů, technického vybavení, o snížení stavu zaměstnanců za účelem zvýšení efektivnosti práce nebo o jiných organizačních změnách,

d)  nesmí-li zaměstnanec podle lékařského posudku vydaného poskytovatelem pracovnělékařských služeb nebo rozhodnutí příslušného správního orgánu, který lékařský posudek přezkoumává, dále konat dosavadní práci pro pracovní úraz, onemocnění nemocí z povolání nebo pro ohrožení touto nemocí, anebo dosáhl-li na pracovišti určeném rozhodnutím příslušného orgánu ochrany veřejného zdraví nejvyšší přípustné expozice,

e)  pozbyl-li zaměstnanec vzhledem ke svému zdravotnímu stavu podle lékařského posudku vydaného poskytovatelem pracovnělékařských služeb nebo rozhodnutí příslušného správního orgánu, který lékařský posudek přezkoumává, dlouhodobě zdravotní způsobilost,

f) nesplňuje-li zaměstnanec předpoklady stanovené právními předpisy pro výkon sjednané práce nebo nesplňuje-li bez zavinění zaměstnavatele požadavky pro řádný výkon této práce; spočívá-li nesplňování těchto požadavků v neuspokojivých pracovních výsledcích, je možné zaměstnanci z tohoto důvodu dát výpověď, jen jestliže byl zaměstnavatelem v době posledních 12 měsíců písemně vyzván k jejich odstranění a zaměstnanec je v přiměřené době neodstranil,

g)  jsou-li u zaměstnance dány důvody, pro které by s ním zaměstnavatel mohl okamžitě zrušit pracovní poměr, nebo pro závažné porušení povinnosti vyplývající z právních předpisů vztahujících se k zaměstnancem vykonávané práci; pro soustavné méně závažné porušování povinnosti vyplývající z právních předpisů vztahujících se k vykonávané práci je možné dát zaměstnanci výpověď, jestliže byl v době posledních 6 měsíců v souvislosti s porušením povinnosti vyplývající z právních předpisů vztahujících se k vykonávané práci písemně ...