Vyřazení hmotného majetku

z obchodního majetku FO

Činnost podnikatele je nerozlučně spjata s obchodním majetkem. V článku si odpovíme na často kladené otázky související s obchodním majetkem podnikatele, týkající se případů, ve kterých dochází k vyřazení hmotného majetku z obchodního majetku a ukážeme si jaké je daňové řešení tohoto vyřazení.

Vymezení obchodního majetku
pro účely daně z příjmů FO

Pojem „obchodní majetek“ není v občanském zákoníku č. 89/2012 Sb., ani v zákonu o obchodních korporacích č. 90/2012 Sb. používán ani definován. V § 495 ObčZ se uvádí, že „souhrn všeho, co osobě patří, tvoří její majetek. Jmění osoby pak tvoří souhrn jejího majetku a jejích dluhů“. Pojem „obchodní majetek“ je vymezen pouze pro daňové účely, a to pro účely daně z příjmů v § 4 odst. 4 (pro fyzické osoby) a v § 20c (pro právnické osoby) zákona č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů a pro účely daně z přidané hodnoty v § 4 odst. 4 písm. b) zákona č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty. Přitom v každém z těchto daňových zákonů je obchodní majetek vymezen jinak.

Podle znění § 4 odst. 4 ZDP obchodním majetkem poplatníka daně z příjmů fyzických osob se pro účely daně z příjmů rozumí část majetku poplatníka, o které bylo nebo je účtováno anebo je nebo byla uvedena v daňové evidenci. Majetek však zůstává v obchodním majetku poplatníka, který vede účetnictví, i když přejde na uplatnění výdajů procentem z příjmů dle § 7 odst. 7 ZDP, protože o tomto majetku poplatník i nadále účtuje. Dnem vyřazení určité složky majetku z obchodního majetku poplatníka daně z příjmů fyzických osob se dle § 4 odst. 4 ZDP rozumí den, kdy poplatník o této složce majetku naposledy účtoval nebo ji naposledy uváděl v daňové evidenci.

Z definice obchodního majetku vyplývá, že obchodní majetek neexistuje u poplatníka daně s příjmy z nájmu zdaňovanými dle § 9 ZDP, protože tento poplatník nevede daňovou evidenci, ale postupuje dle § 9 odst. 6 ZDP. Z ustanovení § 9 odst. 6 ZDP dále vyplývá, že pokud se poplatník s příjmy z nájmu zdaňovanými dle § 9 ZDP rozhodne vést účetnictví, přestože k tomu není podle ZoÚ povinen, pak postupuje podle tohoto předpisu, bude-li takto postupovat po celé zdaňovací období; přitom se movitý i nemovitý majetek, o kterém je účtováno, nepovažuje za obchodní majetek ve smyslu daně z příjmů fyzických osob.

Vyřazení hmotného majetku
z obchodního majetku pro osobní potřebu poplatníka

Poplatník – FO se může kdykoliv rozhodnout a určitou složku hmotného majetku vyřadit z obchodního majetku pro své osobní potřeby, záleží vždy na jeho rozhodnutí. V případě vyřazení odpisovaného hmotného majetku z obchodního majetku v průběhu zdaňovacího období (to je před koncem zdaňovacího období), může poplatník zahrnout do daňových výdajů polovinu roční výše odpisů.

U dosud neodepsaného hmotného majetku však nemůže poplatník při jeho vyřazení z obchodního majetku do osobního užívání uplatnit daňovou zůstatkovou cenu majetku do daňových výdajů.

Postup vyřazení majetku z obchodního majetku při vedení daňové evidence spočívá v ukončení evidence o tomto majetku, to znamená, že při vedení inventární karty nebo knihy o majetku zařazeném v obchodním majetku poplatník zaznamená datum vyřazení tohoto majetku z obchodního majetku v příslušném dokumentu. Při vyřazení majetku z obchodního majetku do osobního užívání nevzniká poplatníkovi žádný zdanitelný příjem.

Příklad 1

Podnikatel má od roku 2024 zařazen v obchodním majetku osobní automobil zakoupený koncem roku 2023 za pořizovací cenu 850 000 Kč. Automobil používá výhradně k podnikatelským účelům a odpis uplatňuje rovnoměrným způsobem. V průběhu roku 2026 se podnikatel rozhodne, že automobil vyřadí z obchodního majetku do osobního užívání a bude jej používat pouze pro soukromou potřebu. Pro účely podnikání si v roce 2026 pořídí nový osobní automobil, a to formou operativního leasingu.

Poplatník uplatní do daňových výdajů odpis ve výši:

Při vyřazení automobilu z obchodního majetku do osobního užívání si však poplatník nemůže uplatnit zůstatkovou cenu automobilu ve výši 472 812 Kč jako daňový výdaj roku 2026. V souvislosti s převedením automobilu z obchodního majetku do osobního užívání nevzniká podnikateli žádný zdanitelný příjem.

Vyřazení hmotného majetku
z obchodního majetku v důsledku ukončení resp. přerušení podnikání

Při ukončení podnikatelské činnosti poplatník daně z příjmů FO vyřadí hmotný majetek ze svého obchodního majetku a převede jej do osobního užívání. Pokud fyzická osoba ukončí podnikání v průběhu zdaňovacího období, může u odpisovaného hmotného majetku uplatnit do daňo­vých výdajů tohoto zdaňovacího období daňový odpis ve výši poloviny ročního odpisu. Při ukončení podnikání musí poplatník upravit základ daně z příjmů podle § 23 odst. 8 písm. b) ZDP a to rozdílným způsobem podle toho, zda vede účetnictví nebo daňovou evidenci (resp. pokud uplatňuje paušální výdaje).

Stejným způsobem jako při ukončení podnikání musí provést úpravu základu daně dle § 23 odst. 8 písm. b) ZDP i poplatník daně z příjmů FO, který v průběhu zdaňovacího období přeruší činnost, ze které plynou příjmy ze samostatné činnosti (§ 7 ZDP) nebo nájem (§ 9 ZDP) a tuto činnost nezahájí opět do termínu pro podání daňového přiznání za příslušné zdaňovací období, ve kterém byla činnost, ze které plynou příjmy ze samostatné činnosti nebo nájem, přerušena.

V bodu 1 pokynu GFŘ č. D-59 k § 23 odst. 8 ZDP se uvádí, že za přerušení činnosti podle tohoto ustanovení zákona se považují i případy, kdy:

•    poplatník přeruší činnost dle § 7 odst. 1 písm. a) až c) ZDP a podle § 7 odst. 2 ZDP a má příjmy pouze podle § 7 odst. 1 písm. d) ZDP (to je podíl společníka na zisku veřejné obchodní společnosti nebo komplementáře komanditní společnosti),

•    poplatník je na mateřské dovolené a činnost nevykonává, a to ani prostřednictvím svých zaměstnanců.

Poplatník, který přeruší činnost, ze které plynou příjmy ze samostatné činnosti, a tuto činnost nezahájí opět do termínu pro podání daňového přiznání za příslušné zdaňovací období, ve kterém byla podnikatelská činnost přerušena, nemusí majetek vyřazovat z obchodního majetku. Nejedná se o ukončení činnosti poplatníka, ale pouze o dočasné přerušení jeho samostatné činnosti.

Příklad 2

Podnikatel vede daňovou evidenci a z důvodu odjezdu na delší dobu za rodinou svého syna do Austrálie dočasně přeruší v říjnu 2026 svou podnikatelskou činnost. Předpokládá obnovení podnikání v červenci 2027 po svém návratu.

Protože podnikatel přerušil podnikatelskou činnost v roce 2026 a tuto neobnoví do zákonného termínu pro podání daňového přiznání za zdaňovací období 2026, musí upravit základ daně podle znění § 23 odst. 8 písm. b) ZDP za zdaňovací období 2026. Poplatník však nemusí vyřazovat z obchodního majetku ve smyslu § 4 odst. 4 ZDP hmotný majetek, který má v tomto obchodním majetku zařazen.

Prodej hmotného majetku
zařazeného v obchodním majetku

Pokud dojde k prodeji hmotného majetku zařazeného do obchodního majetku poplatníka, je dosažený příjem z prodeje zahrnut do dílčího základu daně dle § 7 ZDP. V případě, že jde o odpisovaný hmotný majetek a k jeho prodeji dojde v průběhu zdaňovacího období, lze dle § 26 odst. 7 ZDP uplatnit do daňových výdajů odpis pouze ve výši jedné poloviny ročního odpisu vypočteného podle § 31 a 32 ZDP. Daňově uznatelným výdajem je u odpisovaného hmotného majetku ve smyslu § 24 odst. 2 písm. b) ZDP zůstatková cena hmotného majetku; daňově uznatelnými výdaji jsou i výdaje související s prodejem. Z prodeje majetku zařazeného v obchodním majetku může vzniknout i daňově uznatelná ztráta. Toto daňové řešení platí i v případě hmotného majetku zahrnutého v obchodním majetku poplatníka, který je najímán a příjmy z nájmu jsou zdaněny podle § 7 odst. 2 písm. b) ZDP a v průběhu nebo po skončení nájmu je tento hmotný majetek prodán.

Příklad 3

Podnikatel podnikající ve stavebnictví prodá v roce 2026nákladní automobil zařazený v obchodním majetku, který je již zcela daňově odepsán. Prodej se uskuteční na základě kupní smlouvy za sjednanou cenu 105 000 Kč.

Příjem z prodeje automobilu zahrnutého v obchodním majetku je zdaněn jako příjem dle § 7 ZDP. Vzhledem k tomu, že automobil již nemá žádnou daňovou zůstatkovou cenu, nebude možno uplatnit k příjmům z prodeje žádné daňové výdaje (pouze případně zaplacenou částku související s jeho prodejem – např. výdaje spojené s inzercí, znalecký posudek apod.). Prodej hmotného majetku zvýší dílčí základ daně dle § 7 ZDP o částku 105 000 Kč a rovněž zvýší vyměřovací základ pro odvod sociálního a zdravotního pojištění.

Pro podnikatele je v daném případě výhodnější před prodejem automobilu tento vyřadit z obchodního majetku. Příjem z prodeje pak bude zdaněn jako ostatní příjem v rámci dílčího základu daně dle § 10 ZDP, ale poplatník ušetří na pojistném, protože příjmy zdaňované dle § 10 ZDP nevchází do vyměřovacího základu pro odvod pojistného na sociální a zdravotní pojištění. Rovněž výše dílčího základu daně dle § 10 ZDP se nezapočítává do výše poslední známé daňové povinnostipro účely stanovení výše zálohy na daň na zdaňovací období.

Vyřazení majetku z obchodního
majetku v důsledku škody

Škodou se podle § 25 odst. 2 ZDP rozumí fyzické znehodnocení (poškození nebo zničení) majetku ve vlastnictví poplatníka, a to z objektivních i subjektivních příčin, pokud je majetek v důsledku škody vyřazen. Aby bylo možno mluvit o škodě z hlediska zákona o daních z příjmů, musí být tedy splněny dvě podmínky:

•    škoda je způsobena na majetku ve vlastnictví poplatníka,

•    majetek je následkem vzniklé škody vyřazen.

Za škodu se tedy pro účely daně z příjmů nepovažuje poškození majetku v případě, že majetek je opraven. Škody způsobené na cizím majetku v souvislosti s podnikatelskou činností poplatníka jsou daňově uznatelné v plné výši.

Příklad 4

Podnikatel havaruje při pracovní cestě se svým vozidlem zahrnutým v obchodním majetku. Na vozidle způsobí značné poškození.

Varianta A

Vozidlo je opraveno v autoservisu. Ve smyslu znění § 25 odst. 2 ZDP nejde o škodu, nedochází k vyřazení vozidla v důsledku škody z obchodního majetku poplatníka. Náklady na opravu vozidla jsou daňově uznatelným výdajem.

Varianta B

Vozidlo je v tak zničeném stavu, že se již nevyplatí je opravit a proto je vyřazeno z obchodního majetku a zlikvidováno. Jedná se o škodu ve smyslu § 25 odst. 2 ZDP s daňovým řešením zůstatkové ceny vozidla podle § 24 odst. 2 písm. c) ZDP.

Pokud dojde u poplatníka ke škodě na hmotném majetku, který je v důsledku škody vyřazen, lze do daňově uznatelných výdajů (nákladů) zahrnout dle § 24 odst. 2 písm. c) ZDP zůstatkovou cenu hmotného majetku a to jen do výše náhrad s výjimkou uvedenou v § 24 odst. 2 písm. l) ZDP. Daňová zůstatková cena hmotného majetku přesahující výši obdržených náhrad je daňově neuznatelná. Obdobně se toto ustanovení vztahuje na zůstatkovou cenu hmotného a nehmotného majetku odpisovaného podle ZoÚ, jehož účetní odpisy jsou výdajem (nákladem) podle § 24 odst. 2 písm. v) ZDP.

Příklad 5

Řidič zaměstnavatele – FO, způsobí v roce 2026 při pracovní cestě havárii nákladního automobilu a následně musí být automobil vyřazen z obchodního majetku a zlikvidován. Podnikatel vede daňovou evidenci a uplatní do daňových výdajů za zdaňovací období 2026 polovinu roční výše daňového odpisu automobilu. Zůstatková cena automobilu ke dni vyřazení činí 118 900 Kč. Podnikatel nemá uzavřeno havarijní pojištění, v souladu se zákoníkem práce je zaměstnanci předepsána náhrada škody ve výši 95 000 Kč, za prodej šrotu je získána částka 6 700 Kč.

Jako daňově uznatelnou může podnikatel zahrnout škodu vzniklou vyřazením vozidla z obchodního majetku pouze do výše obdržených náhrad, tj. částku:

•    95 000 Kč + 6 700 Kč = 101 700 Kč

Zbývající část daňové zůstatkové ceny 17 200 Kč je daňově neuznatelná.

Zvláštním druhem škody je manko. Mankem ve smyslu § 25 odst. 2 ZDP rozumíme inventarizační rozdíl, kdy skutečný stav sledované veličiny je nižší než účetní. Za škodu a manko se podle tohoto ustanovení nepovažují:

•    technologické a technické úbytky a úbytky vyplývající z přirozených vlastností zásob vznikající např. rozprachem, sesycháním v rámci technologických úbytků ve výrobním, zásobovacím a odbytovém procesu (přirozené úbytky zásob materiálu, zboží, nedokončené výroby, polotovarů a hotových výrobků),

•    ztratné v maloobchodním prodeji a

•    nezaviněné úhyny zvířat, které nejsou pro účely zákona hmotným majetkem.

Ve všech výše uvedených případech půjde o daňový výdaj (náklad), a to do výše ekonomicky zdůvodněné normy přirozených úbytků a ztratného stanovené poplatníkem. Správce daně má přitom ze zákona možnost posoudit, zda výše stanovené normy odpovídá charakteru činnosti poplatníka a obvyklé výši norem jiných poplatníků se shodnou nebo obdobnou činností, a o zjištěný rozdíl upravit základ daně. Škodou není také prokázaný nezaviněný úhyn nebo nutná porážka zvířete základního stáda.

Přirozené úbytky zásob odpovídající stanovené normě jsou součástí spotřeby zásob, pouze úbytky zásob nad stanovené normy přirozených úbytků jsou inventarizačním rozdílem a považují se za manko, a tudíž jsou daňově neuznatelné.

Za výdaje (náklady) vynaložené na dosažení, zajištění a udržení zdanitelných příjmů lze uznat podle znění § 24 odst. 2 písm. l) ZDP:

a)  škody vzniklé v důsledku živelních pohrom,

b)  škody způsobené podle potvrzení policie neznámým pachatelem,

c)  škody jako zvýšené výdaje v důsledku opatření stanovených zvláštními předpisy.

U těchto druhů škod je možné do daňových výdajů (nákladů) zahrnout:

•    plnou výši daňové zůstatkové ceny hmotného majetku vyřazeného z obchodního majetku v důsledku škody,

•    resp. plnou výši zůstatkové ceny hmotného a nehmotného majetku odpisovaného podle ZoÚ, jehož odpisy jsou výdajem (nákladem) podle § 24 odst. 2 písm. v) ZDP.

Dle bodu 27 pokynu D-59 k § 24 odst. 2 ZDP škody vzniklé v důsledku živelních pohrom, škody způsobené podle potvrzení policie neznámým pachatelem a zvýšené výdaje v důsledku opatření stanovených obecně závaznými předpisy jsou podle § 24 odst. 2 písm. l) zákona daňovými výdaji u poplatníků vedoucích daňovou evidenci pouze za předpokladu, že již nebyly uplatněny jako daňové výdaje, a to ani v předchozích zdaňovacích obdobích.

Za živelní pohromu se dle § 24 odst. 10 ZDP považují

nezaviněný požár a výbuch, blesk, vichřice s rychlostí větru nad 75 km/hod., povodeň, záplava, krupobití, sesouvání půdy, sesuny půdy a skalní zřícení, pokud k nim nedošlo v souvislosti s průmyslovým nebo stavebním provozem, sesouvání nebo zřícení lavin a zemětřesení dosahující alespoň 4. stupně mezinárodní stupnice udávající makroseismické účinky zemětřesení.

Pro daňové účely lze považovat za živelní pohromu pouze takovou událost, která není způsobena lidským faktorem. Např. v případě požáru je nutno poplatníkem prokázat v daňovém řízení, že se jedná o nezaviněný požár, tj. požár bez lidského zásahu (např. požár dle potvrzení policie vznikl úderem blesku, samovznícením apod.).

Podmínkou daňové uznatelnosti škody způsobené živelní pohromou je, že výše škody je doložena posudkem pojišťovny anebo posudkem soudního znalce, a to i v případě, že poplatník není pojištěn. Pokud by posudek pojišťovny nebo znalce obsahoval vyšší než účetní vyjádření škody, nemůže účetní jednotka uplatnit daňově vyšší škodu, než odpovídá škodě vyčíslené v rámci účetnictví.

Škody způsobené podle potvrzení policie neznámým pachatelem

Daňovým výdajem (nákladem) v příslušném zdaňovacím období je škoda způsobená podle potvrzení policie neznámým pachatelem. Zákon o daních z příjmů ani pokyn GFŘ č. D-59 přitom neuvádí, zda je nutné, aby poplatník obdržel potvrzení policie ve stejném zdaňovacím období, kdy ke škodě došlo, případně v následujícím roce do termínu pro sestavení daňového přiznání za předcházející zdaňovací období. Proto se lze domnívat, že není rozhodující, kdy bylo potvrzení policií vystaveno, ale to, že je daňový subjekt schopen toto potvrzení správci daně předložit (např. až v rámci daňové kontroly).

Na rozdíl od škody způsobené živelní pohromou, nemusí být u škody způsobené podle potvrzení policie neznámým pachatelem výše škody doložena posudkem pojišťovny nebo posudkem soudního znalce.

Příklad 6

Podnikatel nahlásí Policii ČR zcizení osobního automobilu, ke kterému došlo z uzamčené garáže, přičemž 20. 10. 2026 obdrží podnikatel potvrzení od policie, že se nepodařilo zjistit pachatele odcizeného vozidla. Na základě zjištěných skutečností vyplatí pojišťovna, s níž měl podnikatel sjednánu pojistnou smlouvu pro případ poškození nebo odcizení motorového vozidla v prosinci 2026 pojistné plnění ve výši 128 000 Kč. Podnikatel vede daňovou evidenci.

Podnikatel uplatní za zdaňovací období 2026 daňový odpis ve výši poloviny ročních odpisů. Současně na základě potvrzení policie o způsobené škodě neznámým pachatelem, uplatní za zdaňovací období 2026 daňovou zůstatkovou cenu vozidla jako daňový výdaj a vozidlo vyřadí z obchodního majetku. Přijaté pojistné plnění od pojišťovny ve výši 128 000 Kč uplatní jako zdanitelný příjem.

Vyřazení majetku z obchodního
majetku a jeho vklad do společnosti s r.o.

V případě, že podnikatel zakládá společnost s r.o., může vložit majetek, který má zařazen v obchodním majetku pro účely svého podnikání, jako nepeněžní vklad do společnosti s r.o. V tomto případě dochází k vyřazení určité složky majetku z obchodního majetku poplatníka, což podle znění § 4 odst. 4 ZDP nemá z hlediska daně z příjmů žádný daňový dopad.

Pokud půjde o vklad odpisovaného hmotného majetku zahrnutého v obchodním majetku poplatníka, může podnikatel ve zdaňovacím období, kdy dochází k vyřazení tohoto hmotného majetku z jeho obchodního majetku, uplatnit jako daňový výdaj poloviční výši ročního daňového odpisu majetku. Společnost s r.o. pak podle znění § 30 odst. 10 písm. b) ZDP pokračuje u hmotného majetku nabytého vkladem společníka, který byl zároveň u fyzické osoby zahrnut v jeho obchodním majetku, v odpisování započatém původním odpisovatelem ze vstupní ceny, ze které odpisoval původní odpisovatel, a to při zachování způsobu odpisování. Jako daňový náklad si pak společnost s r.o. uplatní dle § 26 odst. 7 písm. b) ZDP rovněž polovinu daňových odpisů.

Příklad 7

Podnikatel se rozhodne v roce 2026 založit společnost s r.o. a jako nepeněžní vklad vloží do společnosti soustruh, odpisovaný od roku 2023 ze vstupní ceny 98 000 Kč rovnoměrným způsobem podle § 31 odst. 1 písm. d) ZDP. Podnikatel vede daňovou evidenci.

Při vkladu soustruhu v roce 2026 do společnosti s r.o. dojde k následnému uplatnění daňových odpisů:

Vyřazení hmotného majetku z obchodního majetku při přechodu z daňové evidence na paušální výdaje

Poplatník, který uplatňuje daňové výdaje procentem z dosažených příjmů (paušální výdaje) podle § 7 odst. 7 a odst. 8 ZDP a přitom nevede účetnictví, nemá majetek zahrnutý v obchodním majetku. Datum přechodu z uplatňování výdajů v prokazatelné výši na uplatňování výdajů procentem z příjmů je u poplatníka, který dosud vedl daňovou evidenci, i datem vyřazení majetku z obchodního majetku. Vyplývá to ze znění § 4 odst. 4 ZDP.

Pokud poplatník s příjmy dle § 7 ZDP zakoupí hmotný majetek ve zdaňovacím období, ve kterém uplatňuje výdaje procentem z příjmů a nevede účetnictví, nemůže jej zařadit do svého obchodního majetku (tento při vedení paušálních výdajů neexistuje) a tudíž nemůže zahájit odpisování hmotného majetku ani evidenčně a to přesto, že tento hmotný majetek využívá ke své podnikatelské činnosti. Rovněž tak pokud fyzická osoba zahájí podnikání a od zahájení podnikání uplatňuje paušální výdaje, nemá obchodní majetek, a proto nemůže do obchodního majetku zařadit ani hmotný majetek zakoupený před zahájením podnikání, ani hmotný majetek zakoupený v průběhu podnikání.

Příklad 8

Podnikatel zakoupil v roce 2023 osobní automobil, který vložil do obchodního majetku. Odpisuje jej rovnoměrným způsobem ze vstupní ceny 700 000 Kč. Podnikatel vede do konce roku 2025 daňovou evidenci. S ohledem na nízký základ daně dosažený v roce 2025 v důsledku omezení svého podnikání, uplatní za toto zdaňovací období podnikatel dle § 31 odst. 7 ZDP nižší roční odpisovou sazbu než je maximální sazba dle tabulky v § 31 odst. 1 písm. a) ZDP a to ve výši roční odpisové sazby 10 namísto 22,25. Od zdaňovacího období 2026 přechází podnikatel na uplatnění výdajů procentem z příjmů.

Po dobu uplatňování výdajů procentem z příjmů nemá podnikatel obchodní majetek, osobní automobil je tedy při přechodu z daňové evidence na paušální výdaje vyřazen z obchodního majetku a poplatník vede odpisy pouze evidenčně, a to v plné výši odpovídající roční odpisové sazbě dle § 31 odst. 1 písm. a) ZDP, takže odpisy uplatněné v daňových výdajích a vedené evidenčně jsou následující:

ZÁKON č. 586/1992 Sb.,
o daních z příjmů

§ 24

(1) Výdaje (náklady) vynaložené na dosažení, zajištění a udržení zdanitelných příjmů se pro zjištění základu daně odečtou ve výši prokázané poplatníkem a ve výši stanovené tímto zákonem a zvláštními předpisy. Ve výdajích na dosažení, zajištění a udržení příjmů nelze uplatnit výdaje, které již byly v předchozích zdaňovacích obdobích ve výdajích na dosažení, zajištění a udržení příjmů uplatněny. Pokud poplatník účtuje v souladu se zvláštním právním předpisem některé účetní operace kompenzovaně, posuzují se náklady, jejichž uznatelnost je limitována výší příjmů s nimi souvisejících, obdobně jako by byly účtovány odděleně náklady a výnosy.

(2) Výdaji (náklady) podle odstavce 1 jsou také

a)         odpisy hmotného majetku (§ 26 až 33),

b)         zůstatková cena hmotného majetku (§ 29 odst. 2), s výjimkou uvedenou v písmenu c) a § 25, a to u

1.         pěstitelských celků, trvalých porostů a zvířat ¬podle přílohy č. 1 k tomuto zákonu, při jejich vyřazení,

2.         prodaného nebo zlikvidovaného hmotného majetku, který lze podle tohoto zákona odpisovat; v případě vypořádání hmotného majetku při zániku práva stavby se postupuje obdobně,

3.         hmotného majetku předaného povinně bezúplatně podle jiných právních předpisů, snížená o přijaté dotace na jeho pořízení.

Při částečném prodeji nebo zlikvidování hmotného majetku je výdajem poměrná část zůstatkové ceny. Zůstatkovou cenu nebo její část nelze uplatnit v případě, kdy je stavební dílo (dům, budova, stavba) likvidováno zcela nebo zčásti v souvislosti s výstavbou nového stavebního díla nebo jeho technickým zhodnocením. Obdobně se toto ustanovení vztahuje na zůstatkovou cenu hmotného majetku a nehmotného majetku odpisovaného pouze podle právních předpisů upravujících účetnictví, jehož účetní odpisy jsou výdajem podle písmene v),

c)         zůstatková cena hmotného majetku (§ 29 odst. 2) vyřazeného z důvodů škody jen do výše náhrad s vý¬jimkou uvedenou v písmenu l). Obdobně se toto ustanovení vztahuje na zůstatkovou cenu hmotného majetku a nehmotného majetku odpisovaného pouze podle zvláštního právního předpisu, ...