Vzájemné zaměstnávání manželů

Zákoník práce stanoví, že pracovně-právní vztah nemůže být mezi manžely, přitom však nezakazuje zaměstnávání manželů na jednom pracovišti třetí osobou, třeba i v postavení nadřízeného a podřízeného. Je zákaz vzájemného zaměstnávání manželů dle § 318 ZP práce nutný a důvodný? Zákaz je součástí platné právní úpravy, a proto je třeba jej plně respektovat.

Nerespektování zákazu vzájemného zaměstnávání

Mohlo by se zdát, že články zamýšlející se nad zákazem vzájemného zaměstnávání manželů jsou jen planým teoretizováním. Prostě takový zákaz je uzákoněn a veřejnost o něm ví. A pokud o něm snad neví, tak postačí v článku pouhá informace o něm. Skutečnost, že manžel nesmí zaměstnávat manželku nebo manželka nesmí zaměstnávat manžela, jistě nezpůsobuje v praxi nějaké zásadní problémy, natož aby se týkaly většího množství lidí. Lze jistě nalézt i a použít jiné formy ekonomické spolupráce manželů. Někomu však může forma pracovněprávního vztahu mezi manžely vyhovovat. Bylo tomu tak i v případě jednoho smíšeného manželství – českého státního občana a cizinky. Paní pochází z jedné pro nás hodně exotické a vzdálené země, kterou nebudeme blíže specifikovat, aby zůstalo co nejvíce zachováno inkognito manželů.

Paní, tehdy ještě slečna, si práci v České republice našla sama prostřednictvím internetu. Nikdy před svým příletem do naší země v Evropě, natož v ČR, nebyla. Jeden český muž, s nímž se předtím nikdy osobně neviděla, ji zaměstnal jako svou hospodyni. Uzavřeli spolu pracovní smlouvu na pracovní pozici „hospodyně v domácnosti“. Slečna pro muže od r. 2016 pracovala a ten jí zúčtovával odměnu za vykonanou práci, tedy mzdu: Na základě tohoto pracovního poměru zároveň vznikla zaměstnankyni dnem nástupu do zaměstnání účast na nemocenském pojištění. Všechny registrační a odvodové povinnosti vůči státním a dalším orgánům (např. zdravotní pojišťovna) byly ze strany zaměstnavatele i zaměstnankyně splněny. Zaměstnankyně tak byla účastna důchodového, nemocenského i zdravotního pojištění, rovněž zálohy na daň z příjmu osob byly z jejího příjmu řádně sráženy a odváděny. Spolupráce probíhala ku vzájemné spokojenosti. Zaměstnankyně zase prostřednictvím vydělaných peněz pomáhala a pomáhá své rodině v zemi, z níž pochází, protože jí posílá část svého výdělku.

Zánik nemocenského pojištění zaměstnankyně z titulu sňatku se zaměstnavatelem

Příslušná správa sociálního zabezpečení však v r. 2021 rozhodla, že v r. 2018, a to dnem uzavření manželství, zaměstnankyni jako manželce zanikla účast na nemocenském pojištění.

Argumentace správy sociálního pojištění obsažená v příslušném rozhodnutí může být zajímavá především pro legislativní úvahy o potřebnosti právní úpravy zákazu vzájemného zaměstnávání manželů, ale použitelná i pro případné řešení případů, kdy přes uvedený zákaz skutečně jeden z manželů zaměstnává druhého manžela. Popisovaný případ byl řešen z pohledu primárně úpravy nemocenského pojištění.

Argumenty proti právní konformitě zaměstnávání manželky manželem, které přineslo příslušné rozhodnutí správy sociálního zabezpečení, jsou zajímavé zejména ohledně právní úpravy soužití manželů v občanském zákoníku a mravních resp. etických souvislostí hovořících proti možnosti vzájemného zaměstnávání manželů.

Společné jmění manželů

Existence majetkového společenství mezi manžely, a to společného jmění manželů, není (nemusí být, neměla by být) a priori překážkou vzájemného zaměstnávání manželů, neboť právní úprava umožňuje zákonná pravidla společného hospodaření manželů, jakož i institutu společného jmění manželů, modifikovat, stejně tak je možno existenci společného jmění manželů zcela vyloučit. (Nehledě na to, že pro registrované partnery stejného pohlaví platí stejný zákaz a uzavřením registrovaného partnerství společné jmění nevzniká.) Ostatně i správa sociálního zabezpečení konstatuje, že „skutečnost, že účastníci řízení mají smluvně vyloučeno společné jmění manželů, není sama o sobě rozhodná, neboť důvodem pro zakotvení...“ (rozuměj zákazu vzájemného zaměstnávání manželů) „do zákoníku práce není pouze případná konkurence majetkoprávních vztahů“.

Na námitku ohledně existence společného jmění byli manželé zjevně dopředu připraveni, když všechny sporné otázky kolem případné kolize zaměstnávání manželky na straně jedné a existence společného jmění manželů vyloučili, a to právě vyloučením společného jmění, které si manželé ujednali. Obvyklá námitka, že by snad „manžel používal k odměně sjednané práce manželky prostředků ze společného jmění“ tak byla předem negována.

Další námitkou manželů proti hodnocení případu správou sociálního zabezpečení bylo to, že zákoník práce nezná výpovědní důvod (natož důvod k okamžitému zrušení pracovního poměru) uzavření manželství mezi účastníky pracovněprávního vztahu. Tato námitka padá v úvahách o ust. § 318 zákoníku práce poměrně často? Jak se s ní vypořádala příslušná správa sociálního zabezpečení?

Absence výpovědního důvodu uzavření manželství

Tvrzení zaměstnavatele ohledně taxativně stanoveného okruhu důvodů pro skončení pracovního poměru dle zákoníku práce rozhodnutí správy sociálního zabezpečení odmítlo. Jak vyplývá z § 4 zákoníku práce, tak zde zákonodárce výslovně odkazuje na subsidiární aplikaci občanského zákoníku jako obecného soukromoprávního kodexu, a tudíž jsou aplikovatelné i relevantní způsoby zániku závazků dle tohoto právního předpisu. Pokud tedy ze zákoníku práce vyplývá zákaz existence pracovněprávního vztahu (závazku) tak nastupuje v souladu s § 2006 odst. 1 občanského zákoníku zánik tohoto závazku přímo ze zákona pro nemožnost jeho plnění.

Správa sociálního zabezpečení tak měla za to, že „z citovaného § 318 zákoníku práce vyplývá kategorický zákaz existence základního pracovněprávního vztahu (pracovní poměr, dohoda o pracovní činnosti či dohoda o provedení práce) mezi manželi“. 

Morální a etické souvislosti postavení manželů a úprava nemocenského pojištění

Pochybnosti o tzv. morálních či etických souvislostech případného vzájemného zaměstnávání manželů byly též naznačeny v odkazovaném článku. V řešeném případě nabyly na významu, jak vyplyne z dále uváděných argumentů správy sociálního zabezpečení, právě proto, že jako vykonávaný druh práce bylo sjednáno: „hospodyně v domácnosti“. Byla by zajisté zajímavá argumentace, kdyby manželka byla zaměstnána kupř. jako správkyně nemovitového majetku ve výlučném vlastnictví manžela apod., jak vyplyne dále po seznámení s arumentací státního orgánu. Vylíčení pochybností správy sociálního zabezpečení spojíme s její argumentací ve vztahu k zániku nemocenského pojištění manželky.

Účast zaměstnankyně na pojištění podle § 5 odst. 1 písm. a) bod 1 zákona o nemocenském pojištění je v době po vzniku manželství dále vyloučena, neboť předchozí závazek vyplývající z pracovní smlouvy dnem uzavření manželství zanikl vzhledem k zákonnému zákazu existence pracovněprávního vztahu mezi manžely. Správa sociálního pojištění odmítla i event. trvání nemocenského pojištění ve smyslu § 5 odst. 1 písm. a) bod 15 zákona o nemocenském pojištění, tedy z důvodu tzv. faktického pracovního poměru, tj. v situaci, kdy na základě výkonu pracovní činnosti nevzniká pracovní poměr, ale svým obsahem fakticita skutečností pracovnímu poměru odpovídá.

Nelze odhlédnout od obsahu pracovní činnosti zaměstnankyně dle pracovní smlouvy, konstatuje rozhodnutí správy sociálního zabezpečení, kdy se jedná o pozici „hospodyně v domácnosti“ a sjednaná náplň práce obsahuje zajištění chodu, úklidu, obsluhy a údržby domácnosti, praní a žehlení, zajištění stravování, tj. ve svém souhrnu osobně pečuje o domácnost pro zaměstnavatele, která se však vznikem manželství stala i domácností zaměstnance. Občanský zákoník ve svém § 687 odst. 1 kogentně stanovuje, že manželé mají rovné povinnosti a práva. Z tohoto požadavku rovnosti vyplývá, že ve vzájemných vztazích nemůže existovat autoritativní postavení jednoho z manželů nad druhým a to zejména v situaci, kdy zaměstnanec manželka zde má vystupovat jako „hospodyně“ v domácnosti svého manžela-zaměstnavatele, resp. i ve své domácnosti. Dle názoru správy sociálního zabezpečení tak nelze připustit, aby zaměstnavatel-manžel vystupoval při výkonu těchto činností jako nadřízený své manželky-zaměstnance i že by měla podléhat pokynům zaměstnavatele v podřízeném postavení. (Přitom je ale více než zřejmé, že jeden z manželů může být a často také je fakticky nadřízeným druhého z manželů při jiných ekonomických formách činnosti, např. v rodinném závodě, nebo i formálním nařízeným, jsou-li manželé zaměstnání společně třetí osobou.)

Právní postavení bývalé hospodyně nově jako „ženy v domácnosti“

Zdejší situace a konkrétní náplň práce dle předložené pracovní smlouvy svým charakterem odpovídá uspořádání vzájemných vztahů mezi manželi, kdy je jeden z manželů (zpravidla žena) tzv. v domácnosti, tj. není sám výdělečně činný, a druhý z manželů vykonává pracovní či obdobnou činnost, ze které mu plyne majetkový prospěch, a podílí se na uspokojování potřeb rodiny (domácnosti) právě majetkovou účastí. Touto optikou je dle názoru správy sociálního zabezpečení nutno nahlížet i na účastníků řízení, a pokud zaměstnanec (manželka) není jinak výdělečně činný a přitom pečuje o rodinnou domácnost v dohodě se zaměstnavatelem-manželem, tak se zde však nejedná o závislou činnost ve smyslu ust. § 6 odst. 1 písm. a) bod 1 zákona o daních z příjmů, neboť při výkonu těchto činností zaměstnanec-manželka není povinna dbát příkazů zaměstnavatele-manžela. Opačný postoj by ve své podstatě znamenal, že jedna strana manželského svazku se plně vzdává autonomie své vůle a možnosti rozhodování o záležitostech rodiny, resp. o vlastních aspektech soukromého života a podřizuje se druhému z manželů. Tímto způsobem by byla porušena jedna z výsad moderního demokratického právního státu, konkrétně princip rovnosti pohlaví a s tím související zásada rovnosti obou subjektů manželského svazku. Na příjem, který tedy po uzavření manželství poskytuje zaměstnavatel-manžel zaměstnankyni-manželce, je nutné pohlížet jako na plnění vyživovací povinnosti, které je ve smyslu § 4 odst. 1 písm. r) zákona o daních z příjmů osvobozeno od daně z příjmu. (Na základě této úvahy je rovněž vyloučena účast zaměstnance na pojištění dle § 5 odst. 1 písm. a) bodu 22 zákona o nemocenském pojištění a jiný právní titul účasti na pojištění již nepřichází v úvahu, a tudíž je třeba konstatovat, že dnem uzavření manželství zaměstnanci-manželce zanikla účast na pojištění.)

Uzavřením manželství došlo k zásadní kvalitativní změně ve vzájemném vztahu zaměstnance a zaměstnavatele (bez ohledu na oddělení jejich jmění) a majetkové transfery mezi nimi, které by měli mít souvislost či podmíněnost výkonem prací/obhospodaření rodinné domácnosti, již nadále nejsou předmětem daně z příjmu (resp. jsou od této daně osvobozeny) a postrádají tak právní základ pro trvání účasti na pojištění.

ZÁKON o nemocenském pojištění

§ 5

Pojištění jsou při splnění podmínek stanovených v tomto zákoně účastni:

a)  zaměstnanci, jimiž se pro účely tohoto zákona rozumí

1. zaměstnanci v pracovním poměru,

2. příslušníci Policie České republiky, Hasičského záchranného sboru České republiky, Celní správy České republiky, Vězeňské služby České republiky, Generální inspekce bezpečnostních sborů, Bezpečnostní informační služby a Úřadu pro zahraniční styky a informace³⁾, vojáci z povolání⁴⁾ a vojáci v záloze ve výkonu vojenské činné služby (dále jen „příslušníci“),

3. státní zaměstnanci podle zákona o státní službě,

4. členové družstva, jestliže mimo pracovněprávní vztah vykonávají pro družstvo práci,

5. zaměstnanci činní na základě dohody o pracovní činnosti a zaměstnanci činní na základě dohody o provedení práce,

6. pracovníci v pracovním vztahu uzavřeném podle cizích právních předpisů,

7. soudci,

8. členové zastupitelstev územních samosprávných celků a zastupitelstev městských částí nebo městských obvodů územně členěných statutárních měst a hlavního města Prahy zvolení do funkcí, jež zastupitelstvo určilo jako funkce, pro které budou členové zastupitelstva uvolněni,

9. poslanci Poslanecké sněmovny a senátoři Senátu Parlamentu České republiky,

10. členové vlády, prezident, viceprezident a členové Nejvyššího kontrolního úřadu, členové Rady pro rozhlasové a televizní vysílání, členové Rady Energetického regulačního úřadu, členové Rady Ústavu pro studium totalitních režimů, členové Národní rozpočtové rady, členové Rady Českého telekomunikačního úřadu, finanční arbitr, zástupce finančního arbitra, Veřejný ochránce práv a zástupce Veřejného ochránce práv,

11. fyzické osoby, které jsou podle zvláštního zákona jmenovány nebo voleny do funkce vedoucího správního úřadu nebo do funkce statutárního orgánu právnické osoby zřízené zvláštním zákonem¹⁹⁾, popřípadě do funkce zástupce tohoto vedoucího nebo statutárního orgánu, pokud je tímto vedoucím nebo statutárním orgánem pouze jediná osoba, a jmenováním nebo volbou těmto osobám nevznikl pracovní nebo služební poměr, a fyzické osoby, které podle zvláštního zákona vykonávají veřejnou funkci mimo pracovní nebo služební poměr, pokud se na jejich pracovní vztah vztahuje ve stanoveném rozsahu zákoník práce a nejsou uvedeny v bodech 7 až 10 a 18,

12. dobrovolní pracovníci pečovatelské služby,

13. osoby pečující o dítě a osoby, které jsou vedeny v evidenci osob, které mohou vykonávat pěstounskou péči na přechodnou dobu, je-li těmto osobám vyplácena odměna pěstouna podle zákona o sociálně-právní ochraně dětí (dále jen „osoba pečující a osoba v evidenci“),

14. odsouzení ve výkonu trestu odnětí svobody zařazení do práce a osoby ve výkonu zabezpečovací detence zařazené do práce,

15. osoby činné v poměru, který má obsah pracovního poměru, avšak pracovní poměr nevznikl, neboť nebyly splněny podmínky stanovené pracovněprávními předpisy pro jeho vznik,

16. společníci a jednatelé společnosti s ručením omezeným a komanditisté komanditní společnosti, jestliže mimo pracovněprávní vztah vykonávají pro ni práci, a ředitelé obecně prospěšné společnosti, jestliže mimo pracovněprávní vztah vykonávají pro ni práci,

17. prokuristé,

18. členové kolektivních orgánů právnické osoby, kteří nejsou uvedeni v bodech 1 až 10, 20 a 21,

19. likvidátoři,

20. vedoucí organizačních složek právnické osoby uvedených v § 167c, jejichž místo výkonu práce je trvale v České republice,

21. osoby pověřené obchodním vedením na základě smluvního zastoupení,

22. fyzické osoby neuvedené v bodech 1 až 21, s výjimkou členů zastupitelstev územních samosprávných celků a zastupitelstev městských částí nebo městských obvodů územně členěných statutárních měst a hlavního města Prahy zvolených do funkcí, jež zastupitelstvo neurčilo jako funkce, pro které budou členové zastupitelstva uvolněni, ...