Vzdělávání zaměstnanců a daně

Jaké jsou jednotlivé případy odborného rozvoje zaměstnanců dle zákoníku práce a zákona o zaměstnanosti? Jaké je správné daňové řešení odborného rozvoje zaměstnanců z pohledu zaměstnance i zaměstnavatele?

ODBORNÝM ROZVOJEM ZAMĚSTNANCŮ se zabývá ustanovení § 227 až § 235 zákoníku práce. Odborný rozvoj zaměstnanců zahrnuje zejména zaškolení a zaučení, odbornou praxi absolventů škol, prohlubování kvalifikace a zvyšování kvalifikace. K formám dalšího vzdělávání zaměstnance patří i rekvalifikace, vymezená v zákonu o zaměstnanosti.

Zaměstnavatel je povinen zaškolit nebo zaučit zaměstnance,

který vstupuje do zaměstnání bez kvalifikace, přičemž toto zaškolení nebo zaučení je považováno za výkon práce, za který přísluší zaměstnanci mzda (plat). Rovněž je zaměstnavatel povinen zaškolit nebo zaučit zaměstnance, který přechází z důvodů na straně zaměstnavatele na nové pracoviště nebo na nový druh práce, pokud je to nezbytné. Náklady zaměstnavatele vynaložené na zaškolení a zaučení zaměstnance hradí zaměstnavatel.

Odborná praxe absolventů škol

Absolventem školy se rozumí zaměstnanec vstupující do zaměstnání na práci odpovídající jeho kvalifikaci, jestliže celková doba jeho odborné praxe nedosáhla po řádném (úspěšném) ukončení studia dvou let, přičemž se do této doby nezapočítává doba strávená na mateřské nebo rodičovské dovolené. Těmto absolventům středních škol, konzervatoří, vyšších odborných škol a vysokých škol je povinen zaměstnavatel zabezpečit přiměřenou odbornou praxi k získání praktických zkušeností a dovedností potřebných pro výkon práce. Tato odborná praxe je považována za výkon práce, za který přísluší zaměstnanci mzda (plat). Náklady vynaložené na zajištění odborné praxe absolventa (zaměstnance) hradí zaměstnavatel.

Kvalifikací rozumíme určitou schopnost zaměstnance

vykonávat různě složité a namáhavé práce podle příslušné profese, resp. specializace zaměstnance. Kvalifikaci zaměstnance tvoří jednak teoretické a jednak praktické zkušenosti zaměstnance získané studiem, účastí v různých kurzech a školeních, rekvalifikací, zaškolením, zaučením apod. V souvislosti s kvalifikací rozeznává zákoník práce jednak prohlubování kvalifikace (§ 230 ZP), a jednak zvýšení, resp. zvyšování kvalifikace (§ 231 až § 235 ZP).

Prohlubování kvalifikace

Prohlubováním kvalifikace zaměstnance se rozumí:

•    průběžné doplňování kvalifikace zaměstnance, kterým se nemění její podstata a které umožňuje zaměstnanci výkon sjednané práce,

•    udržování a obnovování této kvalifikace zaměstnance.

Zaměstnanec je povinen prohlubovat si svou kvalifikaci k výkonu sjednané práce. Zaměstnavatel je přitom oprávněn uložit zaměstnanci účast na školení a studiu nebo na jiných formách přípravy vedoucí k prohloubení kvalifikace zaměstnance, popřípadě je oprávněn po zaměstnanci požadovat, aby prohlubování kvalifikace absolvoval i u jiné fyzické nebo právnické osoby. Účast na školení nebo jiných formách přípravy anebo studiu za účelem prohloubení kvalifikace se považuje za výkon práce, za který přísluší zaměstnanci mzda (plat). Náklady vynaložené na prohlubování kvalifikace zaměstnance hradí zaměstnavatel.

Požaduje-li zaměstnanec, aby mohl absolvovat prohlubování kvalifikace ve finančně náročnější formě, než požaduje jeho zaměstnavatel, může se na nákladech na prohlubování finančně náročnější formě kvalifikace podílet. Při prohlubování kvalifikace může být mezi zaměstnavatelem a zaměstnancem uzavřena tzv. kvalifikační dohoda specifikovaná v § 234 ZP, přičemž v souvislosti s prohlubováním kvalifikace zaměstnance může být tato dohoda uzavřena tehdy, jestliže předpokládané náklady na zabezpečení prohlubování kvalifikace zaměstnance dosahují alespoň 75 000 Kč. V takovémto případě však platí, že zaměstnanci nelze prohloubení kvalifikace uložit zaměstnavatelem, musí jít o souhlas zaměstnance s takovýmto rozsahem prohloubení kvalifikace.

Zvýšení kvalifikace

Zvýšením kvalifikace se rozumí:

•    změna hodnoty kvalifikace (dosažení nového stupně kvalifikace, např. pro výkon náročnější kvalifikovanější práce, pro výkon nové vyšší funkce, pro který dosud zaměstnanec požadovanou kvalifikaci nesplňoval),

•    získání nebo rozšíření kvalifikace.

Půjde tedy o zvyšování kvalifikace zaměstnance studiem, vzděláváním, školením nebo jinou formou přípravy k dosažení vyššího stupně vzdělání, jestliže je tato činnost v souladu s potřebou zaměstnavatele. Podle § 205 ZP platí, že účast na školení, jiná forma přípravy nebo studium, v nichž má zaměstnanec získat předpoklady stanovené právními předpisy nebo požadavky nezbytné pro řádný výkon sjednané práce, které je v souladu s potřebou zaměstnavatele, zasahuje-li do pracovní doby, je překážkou v práci na straně zaměstnance, za kterou přísluší náhrada mzdy nebo platu (odkaz na § 232 ZP).

V § 232 ZP je specifikováno pracovní volno s náhradou mzdy (platu) ve výši průměrného výdělku, příslušející zaměstnanci od zaměstnavatele při zvyšování kvalifikace. Dohodou nebo stanovením zaměstnavatele (v pracovní smlouvě, kolektivní smlouvě nebo ve vnitřním předpisu) mohou být přiznány zaměstnanci vyšší limity pracovního volna s náhradou mzdy (platu) nebo další práva.

Při zvýšení kvalifikace zaměstnance lze uzavřít mezi zaměstnancem a zaměstnavatelem tzv. kvalifikační dohodu. Tato dohoda musí být uzavřena v písemné formě, jinak je neplatná. Dohoda se uzavírá před zahájením zvyšování kvalifikace zaměstnancem. Součástí této dohody je zejména na straně zaměstnavatele závazek umožnit zaměstnanci zvýšení kvalifikace, a na straně zaměstnance závazek setrvat u zaměstnavatele v zaměstnání po sjednanou dobu, nejdéle však po dobu 5 let (závazek zaměstnance k setrvání v zaměstnání začíná od zvýšení kvalifikace), nebo uhradit zaměstnavateli náklady spojené se zvýšením kvalifikace, které zaměstnavatel na zvýšení kvalifikace zaměstnance vynaložil, a to i tehdy, když zaměstnanec skončí pracovní poměr před zvýšením kvalifikace. Do doby setrvání zaměstnance v zaměstnání na základě uzavřené kvalifikační dohody se nezapočítává doba rodičovské dovolené v rozsahu rodičovské dovolené matky dítěte podle § 196 ZP a nepřítomnost zaměstnance v práci pro výkon nepodmíněného trestu odnětí svobody a vazby, došlo-li k jeho pravomocnému odsouzení. Výčet případů, kdy zaměstnanec není povinen hradit náklady z kvalifikační dohody, je obsažen v § 235 odst. 3 ZP.

Obsahem kvalifikační dohody se zabývá § 234 odst. 3 ZP. Tento obsah dohody platí jak pro dohodu uzavíranou mezi zaměstnancem a zaměstnavatelem na prohloubení kvalifikace (jestliže předpokládané náklady dosahují alespoň 75 000 Kč), tak pro dohodu uzavíranou mezi zaměstnancem a zaměstnavatelem na zvýšení kvalifikace.

VYMEZENÍ REKVALIFIKACE V ZÁKONU O ZAMĚSTNANOSTI – K formám dalšího vzdělávání zaměstnance patří i rekvalifikace, která je jedním z nástrojů realizace aktivní politiky zaměstnanosti. Definici a vymezení rekvalifikace nalezneme v § 108 zákona č. 435/­2004 Sb., o zaměstnanosti, ve znění pozdějších předpisů. Rekvalifikací se rozumí získání nové kvalifikace a zvýšení, rozšíření nebo prohloubení dosavadní kvalifikace včetně jejího udržování nebo obnovování. Za rekvalifikaci se považuje i získání kvalifikace pro pracovní uplatnění fyzické osoby, která dosud žádnou kvalifikaci nezískala. Při určování obsahu a rozsahu rekvalifikace se vychází z dosavadní kvalifikace, zdravotního stavu, schopností a zkušeností fyzické osoby, která má být rekvalifikována formou získání nových teoretických znalostí a praktických dovedností v rámci dalšího profesního vzdělávání.

Zákon o zaměstnanosti rozeznává dvě formy rekvalifikace:

1)  Rekvalifikace uchazečů o zaměstnání a zájemců o zaměstnání

Rekvalifikace se uskutečňuje na základě dohody mezi Úřadem práce a uchazečem o zaměstnání nebo zájemcem o zaměstnání, vyžaduje-li to jejich uplatnění na trhu práce. Za účastníka rekvalifikace hradí Úřad práce náklady rekvalifikace a může mu poskytnout příspěvek na úhradu prokázaných nutných nákladů spojených s rekvalifikací. Náležitosti dohody o rekvalifikaci jsou obsahem § 109 odst. 2 zákona o zaměstnanosti. V § 109a zákona o zaměstnanosti je stanoven postup, když si rekvalifikaci zabezpečí uchazeč o zaměstnání nebo zájemce o zaměstnání sám včetně maximální výše finanční částky, kterou může Úřad práce vynaložit na zvolenou rekvalifikaci jednoho uchazeče o zaměstnání nebo zájemce o zaměstnání.

2)  Rekvalifikace zaměstnanců

Rekvalifikace může být prováděna i u zaměstnavatele v zájmu dalšího pracovního uplatnění jeho zaměstnanců. Rekvalifikace zaměstnanců se provádí na základě dohody uzavřené mezi zaměstnavatelem a zaměstnancem. Rekvalifikace zaměstnanců spočívající v získání, zvýšení nebo rozšíření kvalifikace se uskutečňuje v pracovní době a je překážkou v práci na straně zaměstnance, za tuto dobu přísluší zaměstnanci náhrada mzdy ve výši průměrného výdělku. Mimo pracovní dobu se rekvalifikace uskutečňuje jen pokud je to nezbytné vzhledem ke způsobu jejího zabezpečení.

O rekvalifikaci zaměstnanců spočívající v získání, zvýšení nebo rozšíření kvalifikace může Úřad práce uzavřít se zaměstnavatelem dohodu a následně mohou být zaměstnavateli nebo rekvalifikačnímu zařízení, které pro zaměstnavatele rekvalifikaci zaměstnanců zajišťuje, Úřadem práce plně nebo částečně hrazeny náklady rekvalifikace zaměstnanců a náklady s ní spojené. Jestliže pro zaměstnavatele zabezpečuje rekvalifikaci zaměstnanců rekvalifikační zařízení, uzavírá se dohoda mezi zaměstnavatelem a rekvalifikačním zařízením, popřípadě mezi Úřadem práce, zaměstnavatelem a rekvalifikačním zařízením. Obsah písemné dohody o rekvalifikaci zaměstnanců uzavírané mezi Úřadem práce a zaměstnavatelem (případně rekvalifikačním zařízením) a obsah písemné dohody o rekvalifikaci zaměstnanců uzavírané mezi zaměstnavatelem a zaměstnancem je uveden v § 110 odst. 2 a 3 zákona o zaměstnanosti.

DAŇOVĚ ŘEŠENÍ ODBORNÉHO ROZVOJE ZAMĚSTNANCŮ

Daňové řešení prohlubování a zvyšování kvalifikace zaměstnanců vyplývá:

•    u zaměstnance z ustanovení § 6 odst. 9 písm. a) a ustanovení § 6 odst. 9 písm. d) ZDP,

•    u zaměstnavatele z ustanovení § 24 odst. 2 písm. j) bod 3 a ustanovení § 25 odst. 1 písm. h) bod 2) ZDP.

Osvobození od daně u zaměstnanců podle § 6 odst. 9 písm. a) ZDP

Na základě znění § 6 odst. 9 písm. a) ZDP je u zaměstnanců osvobozeno od daně z příjmů ze závislé činnosti nepeněžní plnění vynaložené zaměstnavatelem na odborný rozvoj zaměstnanců související s předmětem činnosti zaměstnavatele nebo nepeněžní plnění vynaložené zaměstnavatelem na rekvalifikaci zaměstnanců podle zákona o zaměstnanosti; toto osvobození se nevztahuje na příjmy plynoucí zaměstnancům v této souvislosti jako mzda, plat, odměna nebo jako náhrada za ušlý příjem, jakož i na další peněžní plnění poskytovaná v této souvislosti zaměstnancům.

Z výše uvedeného znění § 6 odst. 9 písm. a) ZDP vyplývá, že osvobození od daně z příjmů ze závislé činnosti u zaměstnance se vztahuje na veškeré nepeněžní plnění vynaložené zaměstnavatelem na odborný rozvoj zaměstnanců související s předmětem činnosti zaměstnavatele, a to ať se jedná o prohlubování kvalifikace podle § 230 zákoníku práce nebo se jedná o zvyšování kvalifikace zaměstnanců podle § 231 zákoníku práce, které není považováno zaměstnavatelem za výkon práce, ale za překážku v práci, anebo které zaměstnanec absolvuje ve svém volném času.

Pro uplatnění osvobození od daně z příjmů ze závislé činnosti musí být splněny dvě podmínky:

•    jedná se o poskytnutí nepeněžního plnění zaměstnavatele, to znamená, že zaměstnavatel hradí částky za prohlubování či zvyšování kvalifikace přímo příslušné instituci za zaměstnance,

•    vzdělávání zaměstnance souvisí s předmětem činnosti zaměstnavatele.

Pokud jde o rekvalifikaci zaměstnanců, pak pro osvobození nepeněžního plnění zaměstnavatele, vynaloženého na rekvalifikaci zaměstnanců, od daně z příjmů ze závislé činnosti, nevyžaduje ustanovení § 6 odst. 9 písm. a) ZDP, aby tato rekvalifikace souvisela s předmětem činnosti zaměstnavatele.

Osvobození plnění zaměstnavatele podle § 6 odst. 9 písm. d) ZDP

Pokud poskytne zaměstnavatel zaměstnanci nepeněžní plnění na prohlubování jeho kvalifikace nebo na zvýšení jeho kvalifikace, které nesouvisí s předmětem činnosti zaměstnavatele, nemůže zaměstnanec využít znění§ 6 odst. 9 písm. a) ZDP, ale může využít znění § 6 odst. 9 písm. d) ZDP. Podle tohoto ustanovení zákona je od daně z příjmů ze závislé činnosti osvobozeno rovněž nepeněžní plnění poskytované zaměstnancům z fondu kulturních a sociálních potřeb, ze sociálního fondu, ze zisku (příjmu) po jeho zdanění anebo na vrub výdajů (nákladů), které nejsou výdaji (náklady) na dosažení, zajištění a udržení příjmů, ve formě možnosti použití vzdělávacích zařízení.

Podmínkou pro osvobození od daně z příjmů ze závislé činnosti poskytnutého nepeněžního plnění zaměstnavatele na prohloubení nebo zvýšení kvalifikace, které nesouvisí s předmětem činnosti zaměstnavatele, je skutečnost, že poskytnuté nepeněžní plnění zaměstnavatele je hrazeno buď z fondu kulturních a sociálních potřeb, nebo ze sociálního fondu, ze zisku (příjmu) po zdanění, popř. jako nedaňový výdaj.

Ve smyslu znění novely zákona o daních z příjmů obsažené v zákonu č. 470/­2024 Sb. jsou s účinností od 1. 1. 2025 dle § 6 odst. 9 písm. d) ZDP od daně z příjmů ze závislé činnosti osvobozena nepeněžní plnění poskytovaná zaměstnavatelem zaměstnanci nebo jeho rodinnému příslušníkovi z fondu kulturních a sociálních potřeb, ze sociálního fondu, ze zisku (příjmu) po jeho zdanění anebo na vrub výdajů (nákladů), které nejsou výdaji (náklady) na dosažení, zajištění a udržení příjmů ve formě:

1.  pořízení zboží nebo služeb zdravotního, léčebného, hygienického a obdobného charakteru od zdravotnických zařízení nebo pořízení zdravotnických prostředků na lékařský předpis; tato plnění jsou osvobozena v úhrnu do výše průměrné mzdy za zdaňovací období,

2.  použití vzdělávacích nebo rekreačních zařízení, poskytnutí rekreace nebo zájezdu, použití zařízení péče o děti předškolního věku včetně mateřské školy podle školského zákona, knihovny zaměstnavatele nebo tělovýchovných a sportovních zařízení nebo poskytnutí příspěvku na kulturní nebo sportovní akce nebo příspěvku na tištěné knihy, včetně obrázkových knih pro děti, mimo knih, ve kterých reklama přesahuje 50 % plochy; tato plnění jsou osvobozena v úhrnu do výše poloviny průměrné mzdy za zdaňovací období (tedy částka 23 278,50 Kč).

S účinností od 1. 1. 2025 je stanoven finanční limit pro osvobození souhrnu všech nepeněžních plnění vymezených v § 6 odst. 9 písm. d) bod 2 ZDP poskytovaných zaměstnavatelem zaměstnanci nebo jeho rodinnému příslušníkovi v úhrnu do výše poloviny průměrné mzdy za zdaňovací období. Do tohoto souhrnu nepeněžních plnění je nutno zahrnout i nepeněžní plnění poskytované zaměstnavatelem na prohlubování nebo zvýšení kvalifikace zaměstnance, které nesouvisí s předmětem činnosti zaměstnavatele.

Peněžní plnění zaměstnavatele na prohloubení a zvýšení kvalifikace

Pokud by zaměstnavatel hradil vynaložené náklady zaměstnance na prohlubování nebo zvýšení kvalifikace jako peněžní plnění dodatečně přímo zaměstnanci, pak u zaměstnance půjde o zdanitelný peněžní příjem, který je připočten v příslušném kalendářním měsíci k jeho hrubé mzdě. Tento peněžní příjem se zahrnuje do vyměřovacího základu pro odvod pojistného na sociální a zdravotní pojištění.

DAŇOVÉ VÝDAJE (NÁKLADY) ZAMĚSTNAVATELE jsou podle znění § 24 odst. 2 písm. j) bod 3 ZDP výdaje (náklady):

•    na provoz vlastních vzdělávacích zařízení nebo

•    výdaje (náklady) spojené s odborným rozvojem zaměstnanců podle zákoníku práce a výdaje (náklady) spojené s rekvalifikací zaměstnanců podle zákona o zaměstnanosti, pokud souvisejí s předmětem činnosti zaměstnavatele.

Daňovými výdaji jsou tedy veškeré výdaje zaměstnavatele na prohlubování nebo zvyšování kvalifikace (ať jde o peněžní nebo nepeněžní plnění) a na rekvalifikaci zaměstnanců, pokud souvisejí s předmětem činnosti zaměstnavatele.

Výše uvedené daňové výdaje (náklady) obsažené ve znění ustanovení zákona blíže specifikuje pokyn GFŘ č. D-59 v bodech 13 a 15 k § 24 odst. 2 ZDP následovně:

•    Vzdělávacími zařízeními podle § 24 odst. 2 písm. j) bod 3 zákona se rozumějí pouze zařízení sloužící ke vzdělávání vlastních pracovníků. Daňovými výdaji jsou výdaje související s provozem těchto vzdělávacích zařízení, pokud tato zařízení slouží pouze ke vzdělávání vlastních pracovníků. Jsou-li tato zařízení využívána také ke vzdělávání jiných osob nebo k jiným účelům, lze do daňových výdajů zahrnout pouze část provozních výdajů souvisejících se vzděláváním vlastních pracovníků, stanovenou podle vhodného kritéria (např. lůžkodny, doba trvání jednotlivých činností). Pro část výdajů vynaložených na vzdělávání jiných osob nebo na jiné účely platí ustanovení § 25 odst. 1 písm. k) zákona a daňové výdaje se uznávají pouze do výše dosažených příjmů.

•    Je-li při školeních zajištěno stravování (oběd nebo občerstvení), je jeho cena bez ohledu na formu uvedenou na pozvánce podle § 24 odst. 2 písm. j) bod 3 zákona výdajem zaměstnavatele, který vyslal zaměstnance na školení související s předmětem činnosti zaměstnavatele nebo s pracovním zařazením zaměstnance.

Nedaňové výdaje zaměstnavatele na odborný rozvoj zaměstnanců

Podle znění § 25 odst. 1 písm. h) bod 2 ZDP není daňovým výdajem nepeněžní plnění poskytované zaměstnavatelem zaměstnanci, pokud je toto plnění u zaměstnance osvobozeno od daně, a to ve formě možnosti používat rekreační, zdravotnická a vzdělávací zařízení, závodní knihovny, tělovýchovná a sportovní zařízení s výjimkou zařízení uvedených v § 24 odst. 2 písm. j) bodech 1 až 3 zákona.

Pokud tedy zaměstnavatel bude jako nepeněžní plnění hradit zaměstnanci vzdělávání, které nesouvisí s předmětem činnosti zaměstnavatele, které je u zaměstnance osvobozeno od daně, pak podle § 25 odst. 1 písm. h) bod 2 ZDP tyto výdaje nejsou u zaměstnavatele daňově uznatelné, ani kdyby se k úhradě zavázal např. v kolektivní smlouvě, ve vnitřním předpise nebo v pracovní smlouvě uzavřené se zaměstnancem. V tomto případě nelze využít znění § 24 odst. 2 písm. j) bod 4 ZDP.

Příklad 1

Zaměstnavatel uloží mzdové účetní absolvovat měsíční kurs zabývající se daňovým řešením v rámci firmy (uplatnění daně z příjmů, DPH a dalších daní), který uhradí pořádající agentuře. Jak bude postupováno u zaměstnance a zaměstnavatele z hlediska daně z příjmů?

Půjde o odborný rozvoj zaměstnance, který souvisí s předmětem činnosti zaměstnavatele. Jedná se o prohlubování kvalifikace, zaměstnanci je poskytnuto pracovní volno s náhradou mzdy. Na straně zaměstnance se bude jednat o příjem osvobozený od daně z příjmů ze závislé činnosti dle § 6 odst. 9 písm. a) ZDP, a částky vynaložené zaměstnavatelem na prohlubování kvalifikace zaměstnance nevstupují do vyměřovacího základu zaměstnance pro stanovení výše odvodu pojistného na sociální a zdravotní pojištění. Na straně zaměstnavatele půjde o daňově uznatelné náklady vynaložené na úhradu tohoto vzdělávání zaměstnance dle § 24 odst. 2 písm. j) bod 3 ZDP.

Příklad 2

Zaměstnavatel se dohodne se zaměstnancem, že si zvýší kvalifikaci formou tříletého dálkového studia na soukromé vysoké škole a poplatky související se studiem zaměstnavatel uhradí vysoké škole. Zvýšení kvalifikace zaměstnance souvisí s předmětem činnosti zaměstnavatele. Ve smyslu zákoníku práce je sjednána kvalifikační dohoda včetně vymezení práv a hmotného zabezpečení zaměstnance. Jaké bude daňové řešení v našem případě a jak bude postupováno v případě přímé úhrady školného zaměstnanci?

V našem případě zaměstnavatel zaplatí příslušné poplatky za studium přímo pořádající soukromé vysoké škole. Čas věnovaný zvyšování kvalifikace je považován za překážku v práci na straně zaměstnance. Zaměstnanci přísluší od zaměstnavatele při zvyšování kvalifikace pracovní volno s náhradou mzdy nebo platu ve výši průměrného výdělku specifikované v § 232 zákoníku práce. U zaměstnance půjde o nepeněžní příjem, který je podle § 6 odst. 9 písm. a) ZDP osvobozen od daně. Náhrada mzdy však bude podléhat zdanění ze mzdy i odvodu pojistného na sociální a zdravotní pojištění. Výdaje vynaložené zaměstnavatelem na zvýšení kvalifikace zaměstnance jsou daňovým výdajem podle znění § 24 odst. 2 písm. j) bod 3 ZDP.

Pokud by však zaměstnanec zaplatil roční školné, které mu následně proplatí zaměstnavatel, půjde u zaměstnance o zdanitelný peněžní příjem, který je připočten v příslušném kalendářním měsíci k jeho hrubé mzdě. Tento peněžní příjem se zahrnuje do vyměřovacího základu pro odvod pojistného na sociální a zdravotní pojištění. Výdaje vynaložené zaměstnavatelem na zvýšení kvalifikace zaměstnance jsou daňovými výdaji zaměstnavatele podle znění § 24 odst. 2 písm. j) bod 3 ZDP. Povinné pojistné na sociální a zdravotní pojištění hrazené zaměstnavatelem za sebe sama ze zdanitelné částky zaměstnance lze uplatnit podle § 24 odst. 2 písm. f) ZDP jako daňový náklad.

Příklad 3

Zaměstnanec je zaměstnán ve společnosti s r.o. zabývající se výrobou strojního zařízení, a rozhodl se v roce 2025 zvýšit si svou kvalifikaci návštěvou kursů trenéra fitcentra. Zaměstnavatel uhradí zaměstnanci kurs formou nepeněžního plnění zaplacením pořádající sportovní agentuře, a to ve výši 12 000 Kč. Jiný benefit vymezený v § 6 odst. 9 písm. d) bod 2 ZDP zaměstnavatel zaměstnanci v roce 2025 neposkytne. Půjde u zaměstnance o nepeněžní plnění osvobozené od daně z příjmů?

U zaměstnance nelze uplatnit znění § 6 odst. 9 písm. a) ZDP, protože zvýšení kvalifikace nesouvisí s předmětem činnosti zaměstnavatele. Protože však jde o nepeněžní plnění zaměstnavatele, může se na zaměstnance vztahovat znění § 6 odst. 9 písm. d) bod 2 ZDP a toto nepeněžní plnění bude osvobozeno u zaměstnance od daně z příjmů, pokud u zaměstnavatele půjde o nedaňový výdaj, přičemž u zaměstnance může být za zdaňovací období osvobozena výše souhrnu plnění poskytnutých benefitů zaměstnavatelem podle § 6 odst. 9 písm. d) bod 2 ZDP do výše poloviny průměrné mzdy, tedy do výše 23 278,50 Kč. Tato podmínka je v našem případě splněna. Na zaměstnavatele se vztahuje znění § 25 odst. 1 písm. h) bod 2 ZDP a zaměstnavatel nemůže nepeněžní plnění poskytnuté zaměstnanci na zvýšení kvalifikace, které nesouvisí s předmětem činnosti zaměstnavatele, které je u zaměstnance osvobozeno od daně, uplatnit jako daňový výdaj.

Příklad 4

Zaměstnanec pracující v obchodní společnosti se rozhodl zvýšit si svou kvalifikaci absolvováním kursu létání a složením příslušné zkoušky na pilota. Dohodne se se svým zaměstnavatelem, že mu na jeho zvýšení kvalifikace přispěje formou peněžního plnění. Jaké je daňové řešení u zaměstnance a zaměstnavatele?

U zaměstnance nelze uplatnit ani znění § 6 odst. 9 písm. a) ani znění § 6 odst. 9 písm. d) bod 2 ZDP, protože se jedná o peněžní plnění zaměstnavatele. Proto u zaměstnance půjde o zdanitelný peněžní příjem, který je připočten v příslušném kalendářním měsíci k jeho hrubé mzdě. Tento peněžní příjem se zahrnuje do vyměřovacího základu pro odvod pojistného na sociální a zdravotní pojištění. Výdaje vynaložené zaměstnavatelem na zvýšení kvalifikace zaměstnance by mohly být daňovými výdaji podle znění § 24 odst. 2 písm. j) bod 4 ZDP, pokud se k peněžní úhradě zaměstnanci zavázal zaměstnavatel např. v pracovní smlouvě nebo jiné smlouvě uzavřené s pracovníkem. Povinné pojistné na sociální a zdravotní pojištění hrazené zaměstnavatelem za sebe sama ze zdanitelné částky zaměstnance lze uplatnit podle § 24 odst. 2 písm. f) ZDP jako daňový náklad.

RADA!

V případě, že bude zaměstnavatel poskytovat zaměstnanci peněžní příspěvek na vzdělávání zaměstnance, které nesouvisí s předmětem činnosti zaměstnavatele, může zaměstnavatel využít znění § 24 odst. 2 písm. j) bod 4 ZDP. Pokud je toto peněžní plnění zaměstnavatele sjednáno v pracovní nebo jiné smlouvě se zaměstnancem, v kolektivní smlouvě nebo ve vnitřním předpisu zaměstnavatele, půjde o daňově uznatelný výdaj zaměstnavatele.

Ing. Ivan Macháček