Zákaz alkoholu na pracovišti

Podle vyjádření odborníků je v České republice na 300 000 osob závislých na alkoholu. Některé odhady hovoří však i o značně vyšších číslech. Jaké jsou povinnosti zaměstnavatele při BOZP na pracovišti? Kdy a jak má zaměstnavatel povinnost provádět kontrolu? Jaké povinnosti mají zaměstnanci?

Pojem alkoholický nápoj definuje

zákon č. 65/2017 Sb., o ochraně zdraví před škodlivými účinky návykových látek. V ustanovení § 2 písm. f) se definuje alkoholický nápoj, jako nápoj obsahující více než 0,5 % objemových etanolu.

Dříve platný zákon vypočítával, že je to lihovina, pivo a víno a že alkoholickým nápojem se rozumí též jiný nápoj, pokud dosahuje více než 0,5 objemového procenta alkoholu. Nový zákon změnil definici alkoholického nápoje tak, aby byla uvedena do souladu zejména s definicí nealkoholického nápoje podle vyhlášky č. 248/2018 Sb., o požadavcích na nápoje, kvasný ocet a droždí, která provádí zákon o potravinách (zákon č. 110/1997 Sb.). Pro účely této vyhlášky se nealkoholickými nápoji míní nápoje obsahující nejvýše 0,5 % objemových ethanolu měřeno při teplotě 20 °C.

Hranice 0,5 objemového procenta alkoholu v definici alkoholického nápoje pro účely tehdy platného zákona č. 379/2005 Sb., o opatřeních k ochraně před škodami působenými tabákovými výrobky, alkoholem a jinými návykovými látkami a o změně souvisejících zákonů byla tehdy určující pro jiné nápoje než pivo, víno a lihoviny. Nově se alkoholickými nápoji pro účely nového zákona č. 65/2017 Sb. rozumí všechny nápoje včetně piva, vína a lihovin, které obsahují více než 0,5 objemového procenta alkoholu. Pod tuto definici tak již nespadá např. nealkoholické pivo (s obsahem alkoholu nižším než 0,5 %) či nealkoholické víno s obsahem alkoholu nižším než 0,5 %.

Název alkohol je odvozen z arabského slova al-kahal, které znamená jemnou substanci vzniklou kvašením jednoduchých cukrů působením kvasinek (do koncentrace 14 %).

RIZIKOVOST AKLOHOLU V ZAMĚSTNÁNÍ - Zákon č. 65/2017 Sb. zařazuje alkohol pod pojem „návyková látka“, protože je třeba si uvědomit, že alkohol a návykové látky obecně jsou nebezpečné všem lidem bez ohledu na povolání. K jejich zneužívání totiž dochází zejména v mimopracovní době, a to se často projeví i v době pracovní. Je medicínsky dokázáno, že bude-li při orientačním testu odebraný vzorek pozitivní, nelze z něj přesně určit, zdali testovaná osoba kouřila marihuanu před půl hodinou nebo před měsícem. Pervitin a extáze pak bývají detekovatelné až tři či čtyři dny. Zneužívání návykových látek a konkrétně kokainu se také prokazatelně v poslední době rozšířilo mezi lidmi, kteří chtějí být v zaměstnání více kreativní a chtějí získat obdiv okolí. Módní drogou se také stala ve světě showbyznysu marihuana.

Základním právním předpisem, který upravuje zákaz požívání alkoholických nápojů a zneužívání jiných návykových látek na pracovištích zaměstnavatele a v pracovní době i mimo tato pracoviště, nevstupovat pod jejich vlivem na pracoviště zaměstnavatele je samozřejmě zákoník práce. Zákoník práce upravuje tuto zásadní povinnost zaměstnanců celkem ve třech, resp. čtyřech ustanoveních.

POVINNOSTI ZAMĚSTNAVATELE - V ustanovení § 101 ZP jsou obsaženy základní zásady předcházení ohrožení života a zdraví. Předcházení ohrožení života a zdraví je základní zásada nejen zákoníku práce, ale i všech předpisů ES. Základní ustanovení rámcové směrnice o BOZP k tom stanoví „Zaměstnavatel je povinen zajistit BOZP s ohledem na všechna hlediska týkající se práce.“ Z toho důvodu se také hned v úvodním ustanovení části páté zákoníku práce, výslovně stanoví, že zaměstnavatel je povinen zajistit BOZP zaměstnanců s ohledem na všechna rizika možného ohrožení jejich života nebo zdraví. O tom, že práce pod vlivem alkoholu je obrovským rizikem ohrožení přímo života dotyčného, není pochyb.

Pro praxi je nesmírně důležitá zásada, že péče o BOZP je nedílnou a rovnocennou součástí pracovních povinností vedoucích zaměstnanců na všech stupních řízení, v rozsahu jejich pracovních míst, která zastávají. Podle ustanovení § 11 ZP se vedoucími zaměstnanci zaměstnavatele rozumějí zaměstnanci, kteří jsou na jednotlivých stupních řízení zaměstnavatele oprávněni stanovit a ukládat podřízeným zaměstnancům pracovní úkoly, organizovat, řídit a kontrolovat jejich práci a dávat jim k tomu účelu závazné pokyny. Vedoucím zaměstnancem je nebo se za vedoucího zaměstnance považuje rovněž vedoucí organizační složky státu.

POVINNOSTI ZAMĚSTNANCE - Podle ustanovení § 103 ZP nesmí zaměstnavatel připustit, aby zaměstnanec vykonával zakázané práce a práce, jejichž náročnost by neodpovídala jeho schopnostem a zdravotní způsobilosti. Z toho lze dobře vyčíst i povinnost zaměstnavatele zabránit zaměstnanci, který přijde do práce pod vlivem alkoholu či návykové látky, aby vykonával práci. Tato povinnost je zásadní a pro zaměstnavatele prvořadá, protože zaměstnavatel musí chránit také sebe (před náhradami škody, před pokutami a před regresními náhradami). Je to výhradně otázka prevence rizik a prevenci rizik musí zaměstnavatel, resp. jeho vedoucí zaměstnanci na všech stupních řízení provádět neustále a nesmí připustit, aby jejich podřízení pracovali pod vlivem alkoholu.

Ustanovení § 106 odst. 4 písm. e) ZP obsahuje zákonnou povinnost zaměstnance – nepožívat alkoholické nápoje a nezneužívat jiné návykové látky na pracovištích zaměstnavatele a v pracovní době i mimo tato pracoviště, nevstupovat pod jejich vlivem na pracoviště zaměstnavatele. Drobná výjimka je připuštěna pro zaměstnance, kteří pracují v nepříznivých mikroklimatických podmínkách (např. u sálavého tepla), pokud požívají pivo se sníženým obsahem alkoholu a pak u zaměstnanců, u nichž je požívání těchto nápojů součástí plnění jejich pracovních úkolů a je s plněním pracovních úkolů obvykle spojeno (např. koštéři vína).

Na tuto povinnost pak navazuje další povinnost v ustanovení § 106 odst. 4 písm. i) ZP, a to povinnost zaměstnance podrobit se na pokyn oprávněného vedoucího zaměstnance písemně určeného zaměstnavatelem zjištění, zda není pod vlivem alkoholu nebo jiných návykových látek.

Pivo se sníženým obsahem alkoholu

Jak jsme uvedli výše, dnes podrobnosti ohledně výkladu pojmu pivo obsahuje vyhláška č. 248/2018 Sb., o požadavcích na nápoje, kvasný ocet a droždí, kterou se provádí zákon č. 110/1997 Sb., o potravinách a tabákových výrobcích a o změně a doplnění některých souvisejících zákonů. Tato vyhláška rozumí pivem pěnivý nápoj vyrobený zkvašením mladiny připravené ze sladu, vody, neupraveného chmele, upraveného chmele nebo chmelových produktů, který vedle kvasným procesem vzniklého alkoholu (ethylalkoholu) a oxidu uhličitého obsahuje i určité množství neprokvašeného extraktu; slad lze do výše jedné třetiny hmotnosti celkového extraktu původní mladiny nahradit extraktem, zejména cukru, obilného škrobu, ječmene, pšenice nebo rýže; u piv ochucených může být obsah alkoholu zvýšen přídavkem lihovin nebo ostatních alkoholických nápojů.

Kromě této definice obsahuje ještě řadu dalších definic, podle kterých se rozumí:

•    stolním pivem pivo s extraktem původní mladiny do 6 % hmotnostních včetně,

•    výčepním pivem pivo s extraktem původní mladiny 7 až 10 % hmotnostních,

•    ležákem spodně kvašené pivo s extraktem původní mladiny 11 až 12 % hmotnostních,

•    plným pivem svrchně kvašené pivo s extraktem původní mladiny 11 až 12 % hmotnostních,

•    silným pivem pivo s extraktem původní mladiny 13 % hmotnostních a vyšším,

•    nízkoalkoholickým pivem pivo s obsahem alkoholu více než 0,5 % objemových a nejvýše 1,2 % objemových,

•    nealkoholickým pivem pivo s obsahem alkoholu nejvýše 0,5 % objemových,

Pivo se člení na tyto skupiny: stolní, výčepní, ležák, plné, silné, nízkoalkoholické a nealkoholické pivo. Z výše uvedeného je tedy zřejmé, že vyhláška č. 248/2018 Sb. dnes pojem „pivo se sníženým obsahem alkoholu“, který užívá zákoník práce v § 106, nezná. Tento pojem užívaly staré předpisy a i naposledy vyhláška č. 335/1997 Sb., zrušená k 1. prosinci 2018. Pivem se sníženým obsahem alkoholu se rozumělo pivo s obsahem alkoholu nejvýše 1,2 % objemových (1,0 % hmotnostních). Dnes se toto pivo nazývá „nízkoalkoholickým pivem“.

Bude věcí některé z novel zákoníku práce, aby nepřesné pojmosloví v § 106 ZP opravila.

Výrobci piva již neuvádějí na etiketách označení stupňů, ale hmotnostních procent alkoholu, z čehož se dá lehce rozpoznat kategorie, do které se příslušné pivo řadí.

Jinak v této souvislosti stojí zajisté za povšimnutí ještě ustanovení § 5 nařízení vlády č. 361/2007 Sb., kterým se stanoví podmínky ochrany zdraví při práci. Podle tohoto ustanovení se k ochraně zdraví před účinky tepelné zátěže nebo zátěže chladem poskytují zaměstnancům ochranné nápoje.

Ochranný nápoj musí být zdravotně nezávadný a nesmí obsahovat více než 6,5 hmotnostních procent cukru, může však obsahovat látky zvyšující odolnost organizmu. Množství alkoholu v něm nesmí překročit 1 hmotnostní procento; ochranný nápoj pro mladistvého zaměstnance však nesmí obsahovat alkohol. Nařízení vlády je z hlediska označování piva výkladově přesnější než zákoník práce, protože neuvádí přímo název (druh) piva, ale stanoví pouze objem alkoholu v pivu, což plně stačí.

Porovnáme-li tedy tyto tři předpisy, vidíme, že pivo se sníženým obsahem alkoholu ze zákoníku práce je podle stávajících předpisů nízkoalkoholickým pivem, které může být zaměstnavatelem podáváno jako ochranný nápoj na pracovištích v horkých provozech.

PÍSEMNĚ URČENÝ VEDOUCÍ ZAMĚSTNANEC - Po zkušenostech ze starého zákoníku práce, kde bylo výslovně uvedeno, že zkoušky na alkohol mohou provádět pouze osoby určené pracovní řádem, tento požadavek již v nyní platném zákoníku práce není. Povinnost vydat pracovní řád mají totiž dnes podle ustanovení § 306 ZP pouze zaměstnavatelé vyjmenovaní v § 303 odst. 1 ZP. Ostatní zaměstnavatelé povinnost vydat pracovní řád nemají (a často ho ani nevydávají), proto je dnes dána možnost, aby zaměstnavatel stanovil vnitřním předpisem okruh vedoucích zaměstnanců, kteří jsou oprávněni vyzvat zaměstnance, aby se podrobil zjištění, zda není pod vlivem alkoholu či návykové látky. Na rozdíl od případu prevenční povinnosti zaměstnavatele podle § 248 ZP, kdy zaměstnavatel z důvodu ochrany majetku je oprávněn v nezbytném rozsahu provádět kontrolu věcí, které zaměstnanci k němu vnášejí nebo od něho odnášejí, popřípadě provádět prohlídky zaměstnanců a může toto své právo svěřit např. ostraze objektu, která je zajišťována zaměstnanci jiné firmy nemůžeme zde připustit, že kontrolu na alkohol či návykovou látku by mohl provést za zaměstnavatele (pokud bude k tomu písemně oprávněn) zaměstnanec jiné firmy.

V ustanovení § 106 odst. odst. 4 písm. i) ZP klade zákonodárce důraz na vedoucího zaměstnance zaměstnavatele, a to zajisté nebylo samoúčelné. Zákonodárce tím chtěl dát akcent na odpovědnost vedoucích zaměstnanců zaměstnavatele za BOZP na svých pracovištích. Ostraha objektu, v kterém má zaměstnavatel např. pronajaty kanceláře, může upozornit vedoucího zaměstnance zaměstnavatele a doporučit mu, aby u konkrétního zaměstnance provedl kontrolu, ale v praxi by neměla tuto kontrolu sama provádět, i když naše praktické poznatky ukazují, že tomu tak často bývá. Zaměstnavatelé často svěří své právo provádět prohlídky zaměstnanců i právo kontrolovat zaměstnance, zda nejsou pod vlivem alkoholu či návykových látek ostraze objektu a neuvědomují si věcný a právní rozdíl ustanovení § 248 a § 106 odst. 4 písm. i) ZP.

V praxi býváme často dotazováni, kolik má být těchto vedoucích zaměstnanců. To závisí výhradně na rozhodnutí zaměstnavatele. Doporučuje se, aby bylo určeno tolik vedoucích zaměstnanců, aby bylo zajištěno, že vždy, tj. po celou pracovní dobu, bude na pracovišti alespoň jeden pověřený zaměstnanec, který bude moci zaměstnance vyzvat, aby se podrobil zkoušce.

VÝZNAM KONTROLY PRO ZAMĚSTNAVATELE - Provedení zjištění, zda není zaměstnanec pod vlivem alkoholu nebo návykových látek, má totiž zásadní význam pro zaměstnavatele, a to hned ze dvou důvodů. V prvé řadě má význam pro zproštění se zaměstnavatele za škodu z titulu pracovního úrazu ve smyslu ustanovení § 270 ZP. V druhém případě pak pro skončení pracovního poměru se zaměstnancem, neboť porušil svoji zásadní zákonnou povinnost – nepožívat alkoholické nápoje a nezneužívat jiné návykové látky na pracovištích zaměstnavatele a v pracovní době i mimo tato pracoviště, nevstupovat pod jejich vlivem na pracoviště zaměstnavatele. Zde je pak nerozhodné, zda dojde ke skončení pracovního poměru výpovědí ze strany zaměstnavatele podle § 52 písm. g) ZP z důvodu závažného porušení povinnosti vyplývající z právních předpisů vztahujících se k zaměstnancem vykonávané práci nebo okamžitým zrušení podle ustanovení § 55 ZP pro zvlášť hrubé porušení povinnosti vyplývající z právních předpisů vztahujících se k zaměstnancem vykonávané práci.

Kontrola provedená zaměstnavatelem

Platí zásada, že soudy jako prokazatelný důkaz uznávají v pracovněprávních vztazích pouze krevní vyšetření. Vyšetření dechovými trubičkami nebo alkoholovými testery u zaměstnavatele je pouze prvotní, orientační. Následně je třeba zaměstnance odvést k odběru krve. V tomto ohledu může dnes významně zaměstnavateli pomoci jeho lékař pracovnělékařské péče, kterého musí mít každý zaměstnavatel. Jedině totiž vyšetření krve může zaměstnavatel použít pro další řízení se zaměstnancem. I když dnes jsou alkoholové testery dokonalé a provádí se u některých z nich i kalibrace, soudy a konstantní judikatura setrvávají v názoru, že rozhodným důkazem pro pracovněprávní účely je vyšetření krve. Něco jiného je, když na silnici dá Policie ČR řidiči dýchnout a když pomocí alkoholového testeru zjistí u řidiče alkohol, toto oprávnění má na základě jiného zákona. K problematice alkoholu zaujal Nejvyšší soud zajímavé stanovisko v judikátu SJS 1005/2002 7 A 39/2002.

Je pravdou, že v literatuře je často publikován starý názor Ústavního soudu II. ÚS 7/96, který v případě výpovědi pro „porušení pracovní kázně“ (nyní porušení předpisů vztahujících se k zaměstnanci vykonávané práci) zaměstnance hasičského záchranného sboru konstatoval, že „že vzhledem k charakteru vykonávané práce a k vnitroorganizačním předpisům je plně dostačující zkouška detekčnímu trubicemi ALTEST a již na jejich základě musí dojít k vyřazení pracovníka z práce, pokud jeho test je pozitivní.“ V právní větě pak své závěry zobecnil takto: „Pokud je vyloučeno působení jiných substrátů na opakovaný pozitivní výsledek při použití trubic ALTEST, jsou tyto trubice řádným indikátorem přítomnosti alkoholových par v dechu vyšetřované osoby. V pracovně právním procesu, zvláště u řidiče, to znamená jeho nutné vyřazení z pracovního procesu a z jeho strany porušení základní povinnosti pracovníka podle § 73 ZP (nyní § 301 ZP).“

Tento závěr však není možno zobecnit ve prospěch dechových zkoušek detekčními trubicemi ALKOHOL TEST u všech zaměstnavatelů. Je třeba trvat na tom, aby se zaměstnavatelé ve svých závěrech, zda je zaměstnanec pod vlivem alkoholu nebo není, nespoléhali pouze na zkoušku provedenou detekčními trubicemi. Detekční trubice mohou sloužit pouze jako prvotní zjištění. Zaměstnavatel musí vždy zajistit odvoz zaměstnance na krevní vyšetření. Bez krevní zkoušky není možné jednoznačně a prokazatelně dát zaměstnanci výpověď pro porušení pracovní kázně. Zaměstnavatel by se mohl v případě řízení o neplatnost výpovědi dostat u soudu do důkazní nouze, když by neprokázal, že zaměstnanec skutečně byl pod vlivem alkoholu. V opačném případě, když se prokáže, že zaměstnanec skutečně byl pod vlivem alkoholu, nemusí zaměstnavatel otálet s výpovědí nebo s okamžitým zrušením pracovního poměru, neboť má důkaz o tom, zaměstnanec porušil zákonnou povinnost nepožívat alkoholické nápoje na pracovištích zaměstnavatele a v pracovní době i mimo tato pracoviště, nevstupovat pod jejich vlivem na pracoviště zaměstnavatele.

Zákon č. 65/2017 Sb. nově posiluje právní úpravu zákazu požívání alkoholu v zaměstnání,

v ustanovení § 19, když výslovně stanoví, že osoba, která vykonává činnost, při níž by mohla ohrozit život nebo zdraví svoje nebo jiné osoby nebo poškodit majetek, nebo ve vztahu k níž jiný právní předpis stanoví zákaz požívat alkohol nebo užívat jiné návykové látky, nesmí požívat alkoholické nápoje nebo užívat jiné návykové látky při výkonu této činnosti nebo před jejím vykonáváním, a to tak, aby zajistila, že tuto činnost nebude vykonávat pod vlivem alkoholu nebo jiné návykové látky. Přitom tím jiným právním předpisem rozumí především zákoník práce. Oproti původní právní úpravě se již toto ustanovení netýká jen činností s rizikem ohrožení.

Následně se pak v ustanovení § 20 zákona nově upravují stará ustanovení (známá ze zákona č. 379/2005 Sb.) v rámci kterých jsou příslušné orgány oprávněny vyzvat vymezené osoby k provedení orientačního vyšetření a odborného lékařského vyšetření. Stará právní úprava však neumožňovala aplikaci dotčených ustanovení na všechny případy, ke kterým v praxi dochází. Jedná se především o situace, kdy osoba pod vlivem alkoholu nebo jiných návykových látek sice neprovádí činnost, která je a priori spojena se zvýšeným rizikem, ani ještě nezpůsobila újmu na zdraví, ale již toliko požitím alkoholu nebo užitím jiné návykové látky se uvedla do stavu, ve kterém ohrožuje život, zdraví či majetek (ať již svůj nebo třetích osob) či narušuje veřejný pořádek. Zvláště v případě narušování veřejného pořádku má orientační zjištění obsahu alkoholu nebo jiné návykové látky u dané osoby značný význam z hlediska dalšího postupu orgánů Policie ČR a obecní policie (především jde o posouzení osoby pachatele přestupku v době spáchání takového protiprávního jednání).

Bylo konstatováno, že původní právní úprava byla nedostatečná, i pokud jde o ochranu osob mladších 18 let.

Přestože jsou tyto osoby chráněny ustanoveními trestního zákoníku a přestupkového zákona, které postihují podání alkoholu nebo jiných návykových látek (nebo prodej, či je-li užití jinak umožněno) osobám mladším 18 let osobami podle těchto právních předpisů deliktně odpovědnými, kontrolní orgány (s výjimkou policie, viz § 67 zákona o Policii České republiky) dosud postrádají efektivní oprávnění, které by zjištění obsahu takových látek u osob mladších 18 let umožnilo.

Nově byly proto do zákona doplněny dva okruhy případů, kdy lze u osoby orientační vyšetření provést. Jednak ustanovení postihující situace, kdy je důvodné podezření (ne vždy lze s určitostí dovodit, že osoba alkoholický nápoj požila, neboť osoba může mít onemocnění vyvolávající dojem, že je pod vlivem alkoholu nebo jiných návykových látek), že se osoba požitím alkoholického nápoje nebo jiné návykové látky uvedla do stavu, v němž bezprostředně ohrožuje život, zdraví svoje nebo jiné osoby, majetek nebo veřejný pořádek, a jednak situace, kdy se lze u osoby, která je mladší 18 let, důvodně domnívat, že jí byl v rozporu se zákonem prodán nebo podán alkoholický nápoj, nebo že užila jiné návykové látky, nebo že takové osobě byla konzumace alkoholického nápoje nebo užití návykové látky jinak umožněno.

JUDr. Eva Dandová