Zákaz výpovědi v pracovním právu z pohledu zdravotního pojištění

Ve kterých situacích je zaměstnanec chráněn před výpovědí ze strany zaměstnavatele a kdy naopak chráněn není? Jak postupuje zaměstnavatel v případě nemoci zaměstnance při stanovení vyměřovacího základu? Platí stát pojistné za osoby konající službu v ozbrojených silách?

Zákoník práce v ustanovení § 53 taxativním výčtem vyjmenovává situace, ve kterých je zaměstnavateli zakázáno dát zaměstnanci výpověď v ochranné době. Nicméně navazující ustanovení § 54 určuje z tohoto zákazu výjimky, neboli stanoví případy, na které se zákaz výpovědi zaměstnanci nevztahuje.

Zákaz výpovědi představuje specifickou formu ochrany zaměstnance před rozvázáním pracovního poměru výpovědí ze strany zaměstnavatele za předpokladu, že se zaměstnanec nachází v zákonem vymezené situaci, ve které by podání výpovědi ze strany zaměstnavatele bylo vůči zaměstnanci nepřiměřeně tvrdé.

Ochranná doba nemá vliv na skončení pracovního poměru sjednaného na dobu určitou, kdy pracovní poměr skončí, i kdyby byl zaměstnanec v této době v pracovní neschopnosti.

Zákaz výpovědi se neuplatní v případech, kdy výpověď z pracovního poměru dává zaměstnanec, nebo když končí pracovní poměr dohodou smluvních stran. V těchto případech zákoník práce nebrání zaměstnavateli skončit pracovní poměr. Zaměstnanec může podat výpověď kdykoli, tedy i v ochranné době.

PRACOVNÍ NESCHOPNOST ZAMĚSTNANCE - Nejčastěji se pravidlo pro aplikaci institutu ochranné doby uplatní při podání výpovědi v souvislosti s pracovní neschopností zaměstnance, kdy je zapotřebí rozlišit, zda:

-    zaměstnavatel podal zaměstnanci výpověď v době pracovní neschopnosti (v ochranné době) nebo

-    výpověď byla podána před vznikem pracovní neschopnosti.

Podal-li zaměstnavatel výpověď v době dočasné pracovní neschopnosti nebo v jiném případě ochranné doby, je taková výpověď neplatná. Výjimkou je v tomto směru především situace, kdy si pracovní neschopnost zaměstnanec úmyslně přivodil nebo vznikla-li tato neschopnost jako bezprostřední následek opilosti zaměstnance nebo zneužití návykových látek.

Ve zdravotním pojištění

Je-li zaměstnanec nemocen po celý kalendářní měsíc, pojistné se neodvádí. V době nemoci (přesněji – v době čerpání pracovního volna pro důležité osobní překážky v práci na straně zaměstnance podle § 191 zákoníku práce) kratší než celý kalendářní měsíc se minimální vyměřovací základ snižuje na poměrnou část odpovídající počtu kalendářních dnů.

Snížení minimálního vyměřovacího základu platí po celou dobu nemoci a to bez ohledu na to, zda zaměstnanec:

-    má nárok na náhradu mzdy (do 14. pracovního dne nemoci),

-    má nárok na nemocenské z nemocenského pojištění (od 15. dne nemoci – za kalendářní dny).

Pokud by zaměstnavatel poskytnul zaměstnanci nadstandardně náhradu mzdy nad rámec stanovený zákonem, podléhá tento příjem zdanění a tedy i povinnosti placení pojistného na zdravotní pojištění.

Příklad 1

Zaměstnanec pracuje na základě pracovní smlouvy, která skončila dnem 31. 10. 2021. Dne 20. 10. onemocněl a nemoc skončila až v listopadu, zaměstnanec v listopadu pobíral nemocenské dávky.

Pokud se na zaměstnance (a zaměstnavatele) vztahuje povinnost dodržet při odvodu pojistného minimální vyměřovací základ, musí být v tomto případě odvedeno pojistné nejméně z poměrné části minima za celkem 19 kalendářních dnů výkonu práce v měsíci říjnu, kdy nemoc netrvala. Poměrná část minima a příslušné minimální pojistné se vypočítají takto:

Poměrná část minima = (19 : 31) × 15 200 = 9 316,12 Kč

Minimální pojistné = 9 316,12 × 0,135 = 1 258 Kč

Činí-li dosažený vyměřovací základ zaměstnance za říjen alespoň 9 316,12 Kč, odvede zaměstnavatel pojistné ze skutečně dosaženého příjmu, který tak může být i nižší než minimální mzda 15 200 Kč. Pokud by však nebylo výší příjmu částky 9 316,12 Kč dosaženo, provedl by zaměstnavatel při odvodu pojistného za říjen dopočet a doplatek pojistného do této poměrné části minima.

Je-li zaměstnanec nemocen v době trvání zaměstnání, pak zaměstnavatel tuto skutečnost zdravotní pojišťovně neoznamuje.

Pobíráním dávek nemocenského pojištění v měsíci listopadu (po jakoukoli dobu) má pojištěnec v tomto měsíci vyřešené zdravotní pojištění. Ovšem od prosince, pokud nebude v tomto měsíci nemocenské dávky pobírat, se již musí sám začít zajímat o to, aby měl svůj pojistný vztah v pořádku.

Poznámka:

Kdyby se jednalo o zaměstnání na základě některé z dohod o pracích konaných mimo pracovní poměr, přičemž by vyměřovací základ za říjen nedosáhl u dohody o pracovní činnosti 3 500 Kč nebo by u dohody o provedení práce nepřevýšil 10 000 Kč, musela by být osoba jako zaměstnanec odhlášena k datu 30. 9. 2021.

Může se stát, že výdělečně činná osoba bydlící v jiném státě a podléhající režimu koordinačních nařízení Evropské unie (č. 883/­2004 a 987/­2009), ukončí výdělečnou činnost v České republice a v souvislosti s ukončením této své výdělečné činnosti onemocní. Ať onemocní ještě během výkonu výdělečné činnosti nebo po jejím skončení, vyplývají pro tuto osobu z titulu příslušnosti k pojištění určité nároky, a to za dále uvedených podmínek i v době, kdy výdělečnou činnost již nevykonává.

Z pohledu českých právních předpisů o nemocenském pojištění je z hlediska nároku na nemocenské dávky z českého systému sociálního zabezpečení rozhodující vznik sociální události – onemocnění.

Při pobírání nemocenských dávek v souvislosti se skončením zaměstnání se vychází z těchto principů:

a)  nárok na pobírání dávek vznikl před ukončením zaměstnání

Jsou-li splněny podmínky pro nárok na dávku nemocenského pojištění podle českých právních předpisů, poskytne se tato dávka za celou dobu nemoci (sociální události). Nárok na tuto dávku přechází i do doby po skončení zaměstnání, maximálně však do výše celkového nároku.

b)  pobírání dávek po skončení zaměstnání

V situacích, kdy bývalému českému pojištěnci s bydlištěm v některém z členských států Evropské unie, případně v Norsku, na Islandu, v Lichtenštejnsku ve Švýcarsku nebo ve Spojeném království vznikne v ochranné lhůtě z pojištění v ČR nárok na peněžité dávky v nemoci a mateřství, přizná příslušná česká instituce tyto dávky za předpokladu, že budou splněny i ostatní stanovené podmínky. Tento postup platí za předpokladu, že dotyčná osoba nezahájila ve státě bydliště výdělečnou činnost zakládající účast na pojištění a ani nezačala pobírat dávky v nezaměstnanosti.

MATEŘSTVÍ A TĚHOTENSTVÍ JAKO DŮVOD OCHRANY - Ochranná doba, tedy zákaz výpovědi ze strany zaměstnavatele, trvá po dobu, kdy zaměstnankyně čerpá mateřskou dovolenou nebo zaměstnankyně či zaměstnanec čerpají rodičovskou dovolenou. Ochranná doba také trvá po celou dobu těhotenství. Výpověď z pracovního poměru by nebyla platná ani tehdy, kdyby například bylo dodatečně zjištěno, že v době zaměstnání byla zaměstnankyně již těhotná. V takovém případě postačí, aby zaměstnankyně prokázala tuto skutečnost lékařským potvrzením.

Ve zdravotním pojištění

Podle § 7 odst. 1 písm. c) a d) z. č. 48/­1997 Sb., ve znění pozdějších předpisů, je stát prostřednictvím státního rozpočtu České republiky plátcem pojistného za příjemce rodičovského příspěvku, ženy na mateřské a osoby na rodičovské dovolené a osoby pobírající peněžitou pomoc v mateřství podle předpisů o nemocenském pojištění. S účinností od 1. 4. 2012 je stát plátcem pojistného i za muže na rodičovské dovolené. Pokud je osoba (muž nebo žena) zařazena u své zdravotní pojišťovny alespoň po část kalendářního měsíce v některé z těchto kategorií, má v příslušném měsíci z pohledu zdravotního pojištění vyřešen svůj pojistný vztah po celý tento kalendářní měsíc.

Po narození dítěte se na zákonného zástupce vztahuje povinnost přihlásit toto dítě do 8 dnů po narození u té zdravotní pojišťovny, u které je v den narození pojištěna jeho matka. Není-li matka narozeného dítěte zdravotně pojištěna podle zákona č. 48/­1997 Sb., stává se dnem narození dítě pojištěncem zdravotní pojišťovny, u které je zdravotně pojištěn otec dítěte v den jeho narození. Nesplnění této povinnosti je pod sankcí, neboť za narozené dítě platí pojistné na zdravotní pojištění taktéž stát. Po ukončení mateřské a rodičovské dovolené může být žena (osoba) nadále zařazena u zdravotní pojišťovny v kategorii osob, kde hradí pojistné stát, a to jako příjemce rodičovského příspěvku. Tato kategorie se pak ukončí jeho odejmutím.

VÝKON VOJENSKÉHO CVIČENÍ - Podle § 53 odst. 1 písm. b) zákoníku práce se zakazuje dát zaměstnanci výpověď při výkonu vojenského cvičení nebo služby v operačním nasazení ode dne, kdy byl zaměstnanci doručen povolávací rozkaz, po dobu výkonu těchto druhů vojenské činné služby, až do uplynutí 2 týdnů po jeho propuštění z těchto druhů vojenské činné služby.

Ve zdravotním pojištění

Do 30. 6. 2016 byl stát plátcem pojistného za osoby konající službu v ozbrojených silách (s výjimkou vojáků z povolání) a osoby povolané k vojenskému cvičení, a to podle tehdy platného ustanovení § 7 odst. 1 písm. h) z. č. 48/­1997 Sb. Pro období vymezení této „státní kategorie“ sloužily ve zdravotním pojištění kódy V (nástup na vojenské cvičení) a W (ukončení vojenského cvičení).

Změny v branném zákoně však ovlivnily určitým způsobem i zdravotní pojištění. S účinností od 1. 7. 2016 bylo zrušeno ustanovení § 7 odst. 1 písm. h) z. č. 48/­1997 Sb., což znamená, že od tohoto data již stát není plátcem pojistného za osoby konající službu v ozbrojených silách.

UVOLNĚNÍ PRO VÝKON VEŘEJNÉ FUNKCE - Podle § 53 odst. 1 písm. c) zákoníku práce nemůže zaměstnavatel dát výpověď zaměstnanci, který je dlouhodobě plně uvolněn pro výkon veřejné funkce.

Ve zdravotním pojištění

Pokud je zaměstnanec uvolněn pro výkon veřejné funkce, nedochází k rozvázání pracovního poměru. Zaměstnanci bude v souvislosti s touto novou skutečností poskytnuto neplacené volno. Z titulu tohoto neplaceného volna zaměstnavatel do 31. 12. 2014 pojistné na zdravotní pojištění neplatil podle tehdy platného ustanovení § 3 odst. 5 písm. a) z. č. 592/­1992 Sb. S účinností od 1. 1. 2015 nemusí být v takovém případě dodržen minimální vyměřovací základ. Pro účely kontroly ze strany zdravotní pojišťovny však musí mít zaměstnavatel ve své evidenci doloženo, že příslušný úřad (jako jiný zaměstnavatel) odvádí pojistné na zdravotní pojištění vypočtené alespoň z minimálního vyměřovacího základu.

DLOUHODOBÉ OŠETŘOVNÉ - Zákaz výpovědi platí i v době, kdy zaměstnanec poskytuje dlouhodobou péči v případech podle § 41a až 41c zákona o nemocenském pojištění se souhlasem zaměstnavatele podle § 191a. Totéž platí i v době, kdy ošetřuje dítě mladší než 10 let nebo jiného člena domácnosti v případech podle zákona o nemocenském pojištění a v době, kdy pečuje o dítě mladší než 10 let z důvodů stanovených zákonem o nemocenském pojištění.

Ve zdravotním pojištění

V uvedených situacích se charakterově jedná o důležité osobní překážky v práci na straně zaměstnance podle § 191 a následujících zákoníku práce. Doba trvání této překážky snižuje (podle počtu kalendářních dnů) minimální vyměřovací základ zaměstnance na poměrnou část v duchu ustanovení § 3 odst. 9 písm. b) z. č. 592/­1992 Sb. Při stanovení vyměřovacího základu zaměstnance a odvodu pojistného se postupuje podle výše uvedeného příkladu, tedy s nutností dodržet poměrnou část minima. Povinné minimum neřeší zaměstnavatel u osob vyjmenovaných v ustanovení § 3 odst. 8 z. č. 592/­1992 Sb. – u těchto zaměstnanců je vyměřovacím základem dosažený příjem, tedy relevantně částka i nižší než 15 200 Kč.

A aby byl výčet zákazů podání výpovědi v ochranné době úplný, je zapotřebí závěrem zmínit, že výpověď nelze dát v době, kdy je zaměstnanec, který pracuje v noci, uznán na základě lékařského posudku vydaného poskytovatelem pracovnělékařských služeb dočasně nezpůsobilým pro noční práci.

Ing. Jiří Hálek

§ 7 zákona č. 48/1997 Sb.

(1) Stát je plátcem pojistného prostřednictvím státního rozpočtu za tyto pojištěnce:

h) osoby ve výkonu zabezpečovací detence nebo vazby, osoby ve výkonu trestu odnětí svobody nebo osoby ve výkonu ústavního ochranného léčení;

i)  osoby uvedené v § 5 písm. c), které jsou příjemci dávek nemocenského pojištění;

j)  osoby, které jsou invalidní ve třetím stupni nebo které dosáhly věku potřebného pro nárok na starobní důchod, avšak nesplňují další podmínky pro přiznání invalidního důchodu pro invaliditu třetího stupně nebo starobního důchodu a nemají příjmy ze zaměstnání, ze samostatné výdělečné činnosti a nepožívají žádný důchod z ciziny, nebo tento důchod nepřesahuje měsíčně částku ve výši minimální mzdy;

k) osoby celodenně osobně a řádně pečující alespoň o jedno dítě do sedmi let věku nebo nejméně o dvě děti do 15 let věku, nejde-li o osoby uvedené v písmenu c) nebo d). Podmínka celodenní péče se považuje za splněnou i tehdy, je-li dítě předškolního věku umístěno v jeslích (mateřské škole), popřípadě v obdobném zařízení na dobu, která nepřevyšuje čtyři hodiny denně, a jde-li o dítě plnící povinnou školní docházku, po dobu návštěvy školy, s výjimkou umístění v zařízení s týdenním či celoročním pobytem. Za takové osoby se považuje vždy pouze jedna osoba, a to buď otec nebo matka dítěte, nebo osoba, která převzala dítě do trvalé péče nahrazující péči rodičů, pokud nemají příjmy ze zaměstnání nebo ze samostatné výdělečné činnosti,

l)  mladistvé umístěné ve školských zařízeních pro výkon ústavní výchovy a ochranné výchovy,

m) osoby vykonávající dlouhodobou dobrovolnickou službu na základě smlouvy s vysílající organizací, které byla udělena akreditace Ministerstvem vnitra, v rozsahu překračujícím v průměru alespoň 20 hodin v kalendářním týdnu, pokud není dobrovolník plátcem...