Jednotný kurs se stanoví jako průměr směnného kursu stanoveného Českou národní bankou poslední den každého měsíce zdaňovacího období. Jednotný kurs zveřejňuje Generální finanční ředitelství vždy po ukončení příslušného roku, tj. zdaňovacího období, jako pokyn řady D. Za r. 2015 se jedná o pokyn D-25. Pro zjištění základu daně na straně poplatníků vedoucích účetnictví se v souladu s § 23 odst. 2 písm. a) zákona vychází z výsledku hospodaření.

Jedná-li se o úpravy základu daně, poplatníci musí postupovat podle § 5 a § 23 zákona.

?  Příklad 1

Podnikatel se soudí s dodavatelem o náhradu ušlého zisku. Otázkou je, kdy má podnikatel vedoucí účetnictví o náhradě účtovat, tj. již v okamžiku podání žaloby nebo až na základě rozhodnutí soudu a jak bude postupovat z hlediska daně z příjmů.

Podle pokynu Generálního finančního ředitelství D-22 k § 23 odst. 2 zákona se pro zjištění základu daně uplatní částky ovlivňující základ daně k rozhodnému datu, kterým je například v návaznosti na vydané rozhodnutí soudu, datum nabytí právní moci tohoto rozhodnutí.

V případě vymáhání nároku na náhradu ušlého zisku soudní cestou, bude okamžik zaúčtování příslušné pohledávky na účet účtové třídy 3 – Zúčtovací vztahy, doručení rozhodnutí soudu o platnosti tohoto nároku. Uvedená pohledávka se současně zaúčtuje ve prospěch účtové třídy 6 – Výnosy a tím ovlivní i základ daně z příjmů podnikatele.

1. Daňová ztráta

Zákon v § 5 odst. 3 stanoví mimo jiné, že pokud podle účetnictví nebo daňové evidence přesáhnou výdaje příjmy uvedené v § 7, je rozdíl ztrátou. O ztrátu sníží poplatník s příjmy ze samostatné činnosti podle § 7 zákona v daném zdaňovacím období úhrn dílčích základů daně uvedených v § 8 až 10 a pokud tuto daňovou ztrátu nebo její část, nelze uplatnit při zdanění příjmů ve zdaňovacím období, ve kterém vznikla, lze ji odečíst od úhrnu dílčích základů daně zjištěných podle jednotlivých druhů příjmů uvedených v § 7 až 10 v následujících 5 zdaňovacích obdobích v souladu s § 34. Ztrátu vzniklou v r. 2016 může podnikatel naposledy odečíst od základu daně v r. 2021.

Do konce r. 2013 zákon umožňoval odečíst daňovou ztrátu i dědici. Počínaje r. 2014 bylo příslušné ustanovení v zákoně zrušeno, a to v návaznosti na nový postup stanovený daňovým řádem. Zákon č. 280/­2009 Sb., daňový řád, ve znění pozdějších předpisů v § 239a stanoví, že pro účely správy daní se na právní skutečnosti hledí tak, jako by zůstavitel žil do dne předcházejícího dni skončení řízení o pozůstalosti. Daňovou povinností zůstavitele se pro účely správy daní rozumí daňová povinnost vzniklá zůstaviteli do dne předcházejícího dni skončení řízení o pozůstalosti. Daňovou ztrátu vzniklou zůstaviteli, může počínaje r. 2015 zůstaviteli odečíst osoba spravující pozůstalost.

?  Příklad 2

Podnikatel měl za r. 2015 ztrátu 100 000 Kč, v tomto roce měl příjem ze závislé činnosti 150 000 Kč. V r. 2016 měl dílčí základ daně z podnikání 50 000 Kč, ze závislé činnosti 160 000 Kč, dílčí základ daně u ostatních příjmů 40 000 Kč a dílčí základ daně u příjmů z nájmu garáže 5 000 Kč. Jak bude podnikatel postupovat z hlediska daně z příjmů?

Ztrátu 100 000 Kč z r. 2015 nemohl poplatník odečíst od příjmů ze závislé činnosti již v tomto roce a celou ji musel převést do roků následujících. V r. 2016 může poplatník odečíst ztrátu ve výši 95 000 Kč (tj. pouze od dílčích základů daně z podnikání, z nájmu a ostatních příjmů).

?  Příklad 3

V r. 2013 zemřel otec podnikatel, který v r. 2012 vykázal daňovou ztrátu ve výši 82 000 Kč a od základu daně odečetl 62 000 Kč. Syn jako dědic pokračoval bezprostředně v činnosti otce. Jak bude syn postupovat z hlediska daně z příjmů?

Syn, který pokračoval do půl roku po otcově smrti v otcově podnikatelské činnosti, může od svého základu daně odečíst částku 20 000 Kč nejpozději v r. 2017 (2012 + 5).

V případě, že by podnikatel zemřel počínaje r. 2014, dědic by již daňovou ztrátu zůstavitele od svého základu daně odečíst nemohl.

2. Započítávání příjmů ze závislé činnosti do základu daně

Pokud by měl podnikatel ve zdaňovacím období ještě příjmy ze závislé činnosti, musí pamatovat na § 5 odst. 4. Ten stanoví, že příjmy ze závislé činnosti (§ 6) vyplacené poplatníkovi nebo obdržené poplatníkem nejdéle do 31 dnů po skončení zdaňovacího období, za které byly dosaženy, se považují za příjmy vyplacené nebo obdržené v tomto zdaňovacího období. Příjmy vyplacené nebo obdržené po 31. dni po skončení zdaňovacího období jsou příjmem zdaňovacího období, ve kterém byly vyplaceny nebo obdrženy a zálohy sražené z těchto příjmů plátcem daně se započítají u poplatníka na daňovou povinnost až v tom zdaňovacím období, ve kterém budou vyplaceny nebo obdrženy. Obdobně se postupuje při stanovení základu daně a při evidenci příjmů ze závislé činnosti.

Uvedené ustanovení týkající se započítávání příjmů ze závislé činnosti do základu daně podle § 5 odst. 4 zákona o daních z příjmů navazuje na § 141 zákona č. 262/­2006 Sb., zákoník práce, ve znění pozdějších předpisů. Ten stanoví, že mzda nebo plat jsou splatné po vykonání práce, a to nejpozději v kalendářním měsíci následujícím po měsíci, ve kterém vzniklo zaměstnanci právo na mzdu nebo plat nebo některou jejich složku. Vzniklo-li zaměstnanci právo na mzdu nebo plat v prosinci daného roku, tj. z hlediska daně z příjmů fyzických osob zdaňovacího období, musí mu zaměstnavatel příslušnou mzdu nebo plat vyplatit v průběhu ledna následujícího roku. Zdaňovací období pro příjmy ze závislé činnosti je z uvedeného důvodu posunuto.

Dlužné mzdy, tj. příjmy ze závislé činnosti zúčtované ale nevyplacené do konce ledna za uplynulé zdaňovací období, nevstupují u zaměstnance po uplynutí zdaňovacího období do základu daně. Do základu daně poplatníka vstupují jeho veškeré příjmy, z nichž měl zaměstnavatel povinnost srážet v průběhu roku měsíční zálohy, s výjimkou zúčtovaných a nevyplacených příjmů odpovídajících mzdovým nárokům podle zákona č. 118/­2000 Sb., o ochraně zaměstnanců při platební neschopnosti zaměstnavatele, ve znění pozdějších předpisů. To znamená, že je-li např. zaměstnavatel v úpadku a byl podán návrh na prohlášení konkurzu u soudu, příjmy zúčtované a nevyplacené nejpozději po uplynutí roku do konce ledna, budou vstupovat do základu daně poplatníka až v tom zdaňovacím období, v němž mu budou skutečně vyplaceny. Tento postup se použije i při výpočtu měsíčních záloh u zaměstnavatele podle § 38h a násl. zákona, tj. také při evidenci mezd na mzdových listech, vystavení potvrzení o zúčtovaných mzdách a sražených zálohách, vypořádání daňové povinnosti v rámci ročního zúčtování záloh atd.

?  Příklad 4

Zaměstnavatel vyplatil zaměstnanci mzdu za prosinec 2015 v lednu 2016. Otázkou je, zda se tento příjem započítává do příjmů r. 2015 nebo r. 2016.

Mzda za prosinec 2015 vyplacená do konce ledna 2016 se započítává do příjmů r. 2015.

3. Úprava z titulu právního důvodu

Zákon o daních z příjmů v § 5 odst. 6 pro poplatníky s příjmy ze samostatné činnosti stanoví mimo jiné, že o příjem zahrnutý do základu daně (dílčího základu daně) v předchozích zdaňovacích obdobích, který byl vrácen, se sníží příjmy (výnosy) anebo se zvýší výdaje (náklady) ve zdaňovacím období, ve kterém k jeho vrácení došlo, za předpokladu, že pro jeho vrácení existuje právní důvod a vrácení příjmů není zachyceno v účetnictví nebo v daňové evidenci poplatníka při zjištění základu daně (dílčího základu daně) podle § 7 a 9.

Obdobným způsobem se postupuje v případě výdajů (nákladů) uplatněných jako výdaje (náklady) na dosažení, zajištění a udržení příjmů, při nedodržení stanovených podmínek pro jejich uplatnění jako výdaje (náklady) na dosažení, zajištění a udržení příjmů. Jedná-li se o částky uplatněné jako výdaj (náklad) v předchozích zdaňovacích obdobích, u kterých existuje právní důvod k jejich vrácení příjemcem, zvyšují se o tyto částky příjmy (výnosy) nebo se sníží výdaje (náklady) ve zdaňovacím období, kdy odpadl právní důvod k jejich uplatnění, za předpokladu, že vrácení nebylo zachyceno v účetnictví nebo v daňové evidenci poplatníka při zjišťování základu daně (dílčího základu daně) podle § 7.

Nejčastěji se výše uvedený § 5 odst. 6 zákona využije při nesplnění podmínek pro uplatňování úplaty při finančním leasingu do daňových výdajů [obdobný postup stanoví počínaje r. 2011 také § 23 odst. 3 písm. a) bod 3 zákona]. Zákon o daních z příjmů stanoví podmínky pro uplatnění úplaty při finančním leasingu do daňových výdajů v § 21d, § 24 odst. 4, 5 nebo 6. Jde o dobu trvání finančního leasingu, pořizovací (kupní) cenu a uživatel fyzická osoba musí ještě nakoupený majetek po ukončení leasingu zahrnout do obchodního majetku. Na tuto skutečnost je třeba pamatovat zejména na straně podnikatelů, kteří uplatňují daňové výdaje paušální částkou z dosažených příjmů podle § 7 odst. 7 zákona, tj. za zdaňovací období 2016 ve výši 80, 60, 40 nebo 30 % podle druhu příjmů. Pokud zákonné podmínky podnikatel nesplní, zvyšuje základ daně o dříve uplatněnou úplatu do výdajů daňových v roce, kdy podmínky nesplnil.

?  Příklad 5

Podnikatel vedoucí daňovou evidenci, v březnu 2016 předčasně ukončil finanční leasing osobního automobilu, který si odkoupil. Podmínky dané § 21d a § 24 odst. 5 zákona nesplnil. Jak má upravit základ daně, tj. zda se do pořizovací ceny zahrne úplata zaplacená do ukončení finančního leasingu?

V r. 2016 kdy byl finanční leasing předčasně ukončen, nemůže podnikatel uplatnit žádnou poměrnou část úplaty do daňových výdajů, naopak musí základ daně zvýšit o veškerou úplatu uplatněnou v minulých letech do daňových výdajů v souladu s § 5 odst. 6 zákona, resp. § 23 odst. 3 písm. a) bod 3 zákona.

Dále bude podnikatel postupovat podle § 29 odst. 1 písm. a) zákona, tj. veškerou zaplacenou úplatu sečte s kupní cenou a v r. 2016 zahájí daňové odpisování koupeného automobilu.

?  Příklad 6

V r. 2012 až 2015 vedl podnikatel daňovou evidenci, v r. 2016 bude výdaje uplatňovat paušálem z dosažených příjmů. V r. 2016 podnikatel ukončil finanční leasing automobilu. Splní podnikatel podmínky pro uplatnění úplaty z finančního leasingu do daňových výdajů?

Podnikatel nesplní podmínku § 24 odst. 4 zákona o daních z příjmů, odkoupený automobil po ukončení finančního leasingu nezahrne do obchodního majetku v souladu s § 4 odst. 4 zákona, protože pokud uplatňuje výdaje paušální částkou z dosažených příjmů, obchodní majetek nemá. Z toho důvodu úplata uplatněná v minulých letech do daňových výdajů v souladu s § 24 odst. 2 písm. h) zákona, nebude výdajem daňovým. Podnikatel musí v r. 2016 základ daně zvýšit o úplatu uplatněnou v minulých letech do daňových výdajů v souladu s § 5 odst. 6 zákona.

Dále bude podnikatel postupovat podle § 29 odst. 1 písm. a) zákona, tj. veškerou zaplacenou úplatu sečte s kupní cenou a po zahrnutí automobilu do obchodního majetku (např. v příštím roce pokud přejde na uplatňování skutečných výdajů podle § 24 zákona) zahájí odpisování koupeného automobilu podle § 31 nebo § 32 zákona.

4. Snížení základu daně o zásoby a jiné výdaje

Podle § 5 odst. 7 se u poplatníka s příjmy ze samostatné činnosti podle § 7 zákona, tj. i podnikatele, přihlédne k zásobám pořízeným v kalendářním roce předcházejícím roku, v němž zahájil činnost. Totéž platí obdobně i pro jiné nezbytně vynaložené výdaje spojené se zahájením činnosti.

?  Příklad 7

V r. 2016 zahájil podnikatel činnost. Již koncem r. 2015 výhodně koupil zásoby pro podnikání v hodnotě 5 000 Kč a dále v r. 2015 zaplatil různé poplatky vztahující se k zahájení podnikání, včetně výdajů za úspěšně vykonané zkoušky ověřující výsledky dalšího vzdělávání. Co uplatní do daňových výdajů?

Podnikatel uplatní do daňových výdajů v r. 2016 veškeré doložené výdaje vynaložené již v r. 2015, které se vztahují k jeho podnikatelské činnosti. Jde jak o výdaje spojené s pořízením zásob, tak i o výdaje na různé poplatky vztahující se k zahájení podnikání, včetně výdajů za úspěšně vykonané zkoušky ověřující výsledky dalšího vzdělá­vání.

5. Zvýšení základu daně z titulu právně zaniklého dluhu

Občanský zákoník pojednává o zániku dluhů v § 1908 až 2009. Právní zánik dluhů upravuje i zákon č. 182/­2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon), ve znění pozdějších předpisů. Ten v § 356 stanoví mimo jiné, že není-li tímto zákonem nebo reorganizačním plánem stanoveno jinak, zanikají účinností tohoto plánu práva všech věřitelů vůči dlužníkovi. Dále pak v § 414 insolvenční zákon stanoví, že jestliže dlužník splní řádně a včas všechny povinnosti podle schváleného způsobu oddlužení, vydá insolvenční soud po slyšení dlužníka usnesení, jímž dlužníka osvobodí od placení pohledávek, zahrnutých do oddlužení, v rozsahu, v němž dosud nebyly uspokojeny. Učiní tak jen na návrh dlužníka. V daném případě se jedná o právně zaniklé dluhy. Na straně dlužníka se jedná z hlediska daně z příjmů o bezúplatný nepeněžní příjem, který je vzhledem k ustanovení § 4 odst. 1 písm. x) zákona o daních z příjmů, od daně z příjmů osvobozený.

Podle § 5 odst. 10 písm. a) zákona o daních z příjmů se rozdíl mezi příjmy a výdaji zvyšuje o výši dluhu, který zanikl jinak než:

1.     splněním,

2.     započtením,

3.     splynutím práva s povinností u jedné osoby,

4.     narovnáním,

5.     dohodou, kterou se dosavadní dluh nahrazuje dluhem novým stejné hodnoty.

Výše uvedené ustanovení § 5 odst. 10 písm. a) zákona se nevztahuje na dluhy z:

–   titulu prominuté daně, poplatku nebo jiného obdobného peněžitého plnění,

–   smluvní pokuty, úroku z prodlení a jiných obdobných sankcí.

Bude-li se jednat o dlužníka vedoucího účetnictví, musí obdobně zvýšit výsledek hospodaření o hodnotu zaniklého dluhu, a to v souladu s § 23 odst. 3 písm. a) bod 14, resp. 16 zákona o daních z příjmů.

?  Příklad 8

Podnikatel s příjmy podle § 7 zákona vedoucí daňovou evidenci, měl nezaplacený dluh z titulu zápůjčky a z titulu nákupu zásob, který mu věřitel v letošním roce prominul. Jak bude podnikatel – dlužník postupovat z hlediska daně z příjmů?

Na straně dlužníka – podnikatele s příjmy podle § 7 zákona, se jedná o bezúplatný příjem v podobě majetkového prospěchu (podnikatel ušetří, nemusí platit dluh). Postup z hlediska daně z příjmů stanoví pro tento případ § 5 odst. 10 písm. a), resp. § 23 odst. 3 písm. a) bod 14 a 16 zákona, na základě kterého dlužník zvýší základ daně, resp. dílčí základ daně podle § 7 zákona.

Využije-li podnikatel zápůjčku a nakoupené zásoby k dosažení, zajištění a udržení příjmů, může základ daně o příslušnou částku snížit v souladu s § 23 odst. 3 písm. c) bod 8 zákona.

?  Příklad 9

Věřitel prominul dlužníkovi – podnikateli s příjmy podle § 7, smluvní pokutu. Jak bude podnikatel – dlužník, postupovat z hlediska daně z příjmů?

Na straně dlužníka se základ daně zvyšovat nebude, zákon tak výslovně stanoví. Smluvní pokuta je zdanitelným příjmem v okamžiku jejího přijetí (inkasa) a daňovým výdajem v okamžiku jejího zaplacení.

6. Úprava základu daně o hodnotu zaplacených záloh

Zákon v § 5 odst. 10 písm. b) stanoví, že rozdíl mezi příjmy a výdaji se zvyšuje o hodnotu záloh, které jsou výdajem na dosažení, zajištění a udržení příjmů, uhrazených poplatníkem s příjmy podle § 7, který nevede účetnictví a výdaje uplatňuje podle § 24 (tj. ve skutečné vynaložené výši), poplatníkovi, který je spojenou osobou (§ 23), který vede účetnictví, s výjimkou záloh z titulu úplaty u finančního leasingu, nedošlo-li k vyúčtování celkového dluhu v tom zdaňovacím období, ve kterém byly zálohy uhrazeny.

Generální finanční ředitelství v pokynu D–22 k § 5 odst. 10 stanoví, že podle § 5 odst. 10 písm. b) zákona se nepostupuje např. v případě záloh na odběr elektrické energie, vodné a stočné, dodávky plynu a v případě nájemného placeného dopředu (pokud z uzavřené smlouvy nevyplývá, že se jedná o zálohu).

?  Příklad 10

Podnikatel s příjmy podle § 7 zákona, který vede daňovou evidenci, zaplatil koncem roku 2015 zálohu na nákup zboží společnosti s ručením omezeným, kde je jediným společníkem. K vyúčtování obchodu došlo až v únoru 2016, kdy podnikatel doplatil zbývající část celkové ceny. Jak bude podnikatel postupovat z hlediska daně z příjmů?

V roce 2015, kdy podnikatel zaplatil společnosti s ručením omezeným zálohu, musí základ daně o zaplacenou zálohu zvýšit. Tento výdaj tedy základ daně r. 2015 kdy byla záloha zaplacena, neovlivní.

Na ustanovení § 5 odst. 10 písm. b) navazuje § 5 odst. 11, který stanoví, že rozdíl mezi příjmy a výdaji se snižuje o hodnotu záloh uhrazených poplatníkem s příjmy podle § 7, který nevede účetnictví a výdaje uplatňuje podle § 24, poplatníkovi, který je osobou spojenou (§ 23), který vede účetnictví, s výjimkou záloh z titulu úplaty u finančního leasingu, o které se zvýšil základ daně podle odstavce 10, ve zdaňovacím období, ve kterém byl vyúčtován celkový dluh.

O daňový výdaj se ve výše uvedeném příkladu bude fakticky jednat v následujícím roce, to je v roce kdy došlo k vyúčtování zálohy. Tato částka sníží základ daně následujícího zdaňovacího období, tj. r. 2016, kdy došlo k vyúčtování zálohy.

?  Příklad 11

Podnikatel fyzická osoba, vedoucí daňovou evidenci, je současně jediným společníkem společnosti s ručením omezeným. Podnikatel zaplatil v r. 2016 společnosti nájemné 180 000 Kč za dílnu na dva roky dopředu na základě nájemní smlouvy (platba nájemného je sjednána v nájemní smlouvě předem). Bude tato platba daňovým výdajem podnikatele v roce, kdy nájemné zaplatil?

Problematiku nájmu řeší počínaje r. 2014 ustanovení § 2201 a násl. zákona č. 89/­2012 Sb., občanský zákoník. Nájemné hrazené v souladu s nájemní smlouvou dopředu, pokud se nejedná o zálohu na nájemné, je daňovým výdajem podnikatele vedoucího daňovou evidenci, v tom zdaňovacím období, kdy ho uhradí, tj. v r. 2016. Vzhledem ke skutečnosti, že jde o osoby spojené, je třeba při stanovení výše nájemného pamatovat na cenu obvyklou v souladu s § 23 odst. 7 zákona.

7. Zvýšení základu daně o příjem ze směnky

Zákon v § 5 odst. 10 písm. c) stanoví, že rozdíl mezi příjmy a výdaji se zvyšuje o příjem plynoucí poplatníkovi, který vede daňovou evidenci, ze směnky, kterou je hrazena pohledávka, jedná-li se o příjem, který je předmětem daně podle § 3.

Zákon v § 3 stanoví mimo jiné, že předmětem daně není úvěr s výjimkou příjmu plynoucího poplatníkovi, který vede daňovou evidenci, z eskontního úvěru ze směnky, kterou je hrazena pohledávka.

Jedná-li se o směnku přijatou poplatníkem, je z hlediska daně z příjmů rozhodující z jakého důvodu poplatník směnku obdržel. Pokud by poplatník směnku, tj. cenný papír podle § 514 a násl. občanského zákoníku, obdržel bez jakéhokoliv protiplnění, jednalo by se o bezúplatný příjem, který je předmětem daně z příjmů (§ 7 nebo 10 zákona). Obdržel-li by poplatník – dodavatel, směnku z důvodu úhrady dluhu odběratele (§ 1909 občanského zákoníku), tj. v rámci platebního styku, je třeba posoudit, zda úhrada tohoto dluhu, resp. pohledávky poplatníka, by byla na straně poplatníka zdanitelným příjmem podle § 7 zákona, tj. ze samostatné činnosti, nebo podle § 10 zákona, tj. o ostatní příjem. Také by se mohlo jednat o příjem od daňové povinnosti osvobozený podle § 4 zákona. Jednalo-li by se o zdanitelný příjem podle § 7 zákona, na straně poplatníka, který nevede účetnictví nebo o příjem podle § 10 zákona, tento příjem by podléhal daňové povinnosti ve zdaňovacím období, kdy došlo k úhradě pohledávky.

?  Příklad 12

Podnikatel s příjmy podle § 7 zákona, vedoucí daňovou evidenci – věřitel, dostal k zajištění své pohledávky z důvodu prodaných zásob zboží a prodloužení termínu splatnosti, od dlužníka směnku. Jak bude podnikatel postupovat z hlediska daně z příjmů?

Přijetí směnky není, a ani v minulosti nebylo, zdanitelným příjmem věřitele. Pokud si však věřitel nechá směnku proplatit bankou, obdrží od banky tzv. eskontní úvěr, jedná se již na straně poplatníka o zdanitelný příjem, který zvyšuje základ daně podnikatele.

8. Zvýšení základu daně při nahrazení dosavadního dluhu

Podle § 5 odst. 10 písm. e) se rozdíl mezi příjmy a výdaji zvyšuje o částku ve výši rozdílu mezi dosavadním dluhem a dluhem novým nižší hodnoty vzniklou na základě dohody, kterou se dosavadní dluh nahrazuje dluhem novým. Rozdíl mezi dluhem novým a vyšším původním dluhem základ daně zvýší.

?  Příklad 13

V r. 2016 se podnikatelé dohodli s tím, že dluh ve výši 10 000 Kč nahradí dluhem 8 000 Kč. Jaký to má daňový dopad?

Podle § 5 odst. 10 písm. e) zákona se na straně dlužníka zvýší základ daně o 2 000 Kč.

9. Úpravy základu daně při ukončení a přerušení činnosti poplatníka

Ukončil-li nebo přerušil-li poplatník v r. 2016 samostatnou činnost (nebo nájem) musí upravit základ daně podle § 23 odst. 8 písm. b) zákona, a to:

1.  pokud vede účetnictví, o zůstatky vytvořených rezerv a opravných položek, záloh, které by byly zúčtovány prostřednictvím účtů nákladů a výnosů, pokud o částkách z daného titulu nebylo zároveň účtováno prostřednictvím dohadných účtů, výnosů příštích období, výdajů příštích období, příjmů příštích období a nákladů příštích období; avšak nájemné a úplata u finančního leasingu hmotného majetku se do základu daně zahrne pouze v poměrné výši připadající ze sjednané doby na příslušné zdaňovací období do ukončení činnosti, ze které plynou příjmy ze samostatné činnosti a do ukončení nájmu,

2.  pokud vede daňovou evidenci, o hodnotu pohledávek, které by při úhradě byly zdanitelným příjmem [s výjimkou pohledávek uvedených v § 24 odst. 2 písm. y)] a hodnotu dluhů, které by při úhradě byly výdajem na dosažení, zajištění a udržení příjmů, s výjimkou přijatých a zaplacených záloh, o cenu nespotřebovaných zásob a o zůstatky vytvořených rezerv; přitom úplata z finančního leasingu se do základu daně zahrne pouze v poměrné výši připadající ze sjednané doby na příslušné zdaňovací období do ukončení činnosti, ze které plyne příjem ze samostatné činnosti, nebo do ukončení nájmu. Do základu daně se zahrne při dalším prodeji nespotřebovaných zásob již zahrnutých do základu daně pouze rozdíl, o který převyšuje cena, za kterou byly nespotřebované zásoby prodány, cenu nespotřebovaných zásob zahrnutých do základu daně. Obdobně se postupuje u poplatníků, kteří měli příjmy z nájmu (§ 9) a kteří nevedou účetnictví, ale výdaje na dosažení, zajištění a udržení příjmů uplatňují nebo uplatňovali v prokázané výši,

3.  v případech, kdy poplatník uplatňuje výdaje podle § 7 odst. 7 nebo podle § 9 odst. 4, tj. paušálem o hodnotu pohledávek, které by při úhradě byly zdanitelným příjmem [s výjimkou pohledávek uvedených v § 24 odst. 2 písm. y)].

Obdobně jako při výše uvedeném ukončení činnosti postupují poplatníci fyzické osoby, pokud v průběhu zdaňovacího období 2016 samostatnou činnost přerušili a tuto činnost nezahájí do termínu pro podání daňového přiznání za r. 2016, ve kterém byla činnost přerušena.

?  Příklad 14

Podnikatel vedoucí daňovou evidenci, ukončil v prosinci 2016 podnikatelskou činnost. V evidenci pohledávek eviduje pohledávku ve výši 10 000 Kč za dlužníkem, který je v konkursu, avšak do termínu pro podání daňového přiznání za r. 2016 nebude konkurs určitě ukončen. Podnikatel řádně přihlásil pohledávku do konkursu. Musí podnikatel o předmětnou pohledávku zvýšit základ daně podle § 23 odst. 8 zákona?

Ukončil-li podnikatel podnikatelskou činnost, nebude v souladu s § 23 odst. 8 zákona základ daně o hodnotu příslušné pohledávky za dlužníkem, který je v konkursním řízení zvyšovat, protože nezná částku, která mu bude po ukončení konkursu přiznána. Pokud na základě výsledků konkursu poplatník následně obdrží nějaký příjem z předmětné pohledávky, bude se jednat o příjem podle § 10 zákona o daních z příjmů, který uvede do daňového přiznání v roce, kdy ho obdrží.

?  Příklad 15

Podnikatel vedoucí daňovou evidenci ukončil v r. 2014 podnikatelskou činnost. V evidenci pohledávek eviduje i pohledávku za dlužníkem, který byl právnickou osobou a zanikl bez právního nástupce. Podnikatel nebyl s původním dlužníkem spojenou osobou ve smyslu § 23 odst. 7 zákona. Musí podnikatel o předmětnou pohledávku zvýšit základ daně podle § 23 odst. 8 zákona?

Podnikatel základ daně o hodnotu příslušné pohledávky za dlužníkem, který byl právnickou osobou a zanikl bez právního nástupce a věřitel nebyl s původním dlužníkem spojenou osobou podle § 23 odst. 7 zákona, zvyšovat nebude. Jde o pohledávku uvedenou v § 24 odst. 2 písm. y).

?  Příklad 16

Manžel podnikatel ukončil v r. 2016 podnikatelskou činnost s tím, že v tomto podnikání bude pokračovat manželka. Jak naložit se zásobami, kdy manžel vedoucí daňovou evidenci při jejich pořízení uplatnil příslušné výdaje do daňových výdajů a majetek je ve společném jmění manželů, takže si ho nemohou prodat?

O hodnotu zásob, které manželovi po ukončení jeho podnikání zbyly, musí manžel zvýšit základ daně a při dalším prodeji těchto nespotřebovaných zásob do 5 let od ukončení činnosti zdanit pouze zisk z jejich prodeje jako příjem podle § 10 zákona. Příjem z prodeje zásob bude muset podle § 10 odst. 2 zákona uvést do daňového přiznání manžel, protože měl zásoby v obchodním majetku.

?  Příklad 17

Podnikatel vedoucí daňovou evidenci musel v r. 2016 ukončit podnikatelskou činnost. Základ daně musí zvýšit mimo jiné i o zásoby. Musí o hodnotu opotřebovaného stroje v pořizovací ceně 5 000 Kč, tj. drobného majetku pořízeného před 6 lety, také zvýšit základ daně?

Základ daně z příjmů se při ukončení činnosti podnikatele o hodnotu opotřebovaného stroje v pořizovací ceně 5 000 Kč nezvyšuje. Prodá-li poplatník stroj do 5 let po ukončení podnikání, bude muset příjem z prodeje uvést do daňového přiznání jako příjem podle § 10 zákona.

změna způsobu uplatňování daňových výdajů

Stejným způsobem jako při výše uvedeném ukončení činnosti postupují poplatníci fyzické osoby, které změní způsob uplatňování výdajů podle § 24 zákona (tj. ve skutečně vynaložené výši) na způsob podle § 7 odst. 7 zákona (tj. paušálem z dosažených příjmů). Základ daně (dílčí základ daně) se upraví za zdaňovací období předcházející zdaňovacímu období, ve kterém ke změně způsobu uplatňování výdajů došlo. Zákon stanoví, že v tomto případě se má za to, že poplatník není v prodlení, jestliže podá dodatečné daňové přiznání a zaplatí daň nejpozději do dne, kdy je povinen podat daňové přiznání k dani za zdaňovací období, ve kterém ke změně uplatňování výdajů došlo.

?  Příklad 18

Podnikatel vedl v r. 2015 daňovou evidenci a v r. 2016 hodlá uplatnit výdaje paušálem. V daňové evidenci evidoval zásoby, pohledávky a dluhy. Jak bude postupovat?

Podnikatel vedoucí daňovou evidenci podá za r. 2015 dodatečné daňové přiznání s tím, že základ daně zvýší o hodnotu zásob a pohledávek evidovaných k 31. 12. 2015, a základ daně sníží o hodnotu dluhů.

Provede-li poplatník tuto úpravu základu daně r. 2015 do 1. dubna 2017 (s daňovým poradcem do 1. července 2017) a zaplatí-li do tohoto termínu případný nedoplatek na dani za r. 2015, žádná sankce mu nevznikne. Zákon v § 23 odst. 8 stanoví mimo jiné, že se má za to, že poplatník není v prodlení, jestliže podá dodatečné daňové přiznání a zaplatí daň nejpozději do dne, kdy je povinen podat daňové přiznání k dani za zdaňovací období, ve kterém ke změně uplatňování výdajů došlo.

ukončení řízení o pozůstalosti

V souladu s § 23 odst. 8 zákona postupuje také osoba spravující pozůstalost při skončení řízení o pozůstalosti. Ke dni skončení řízení o pozůstalosti osoba spravující pozůstalost podává poslední daňové přiznání za zůstavitele, ve kterém upraví základ daně podle § 23 odst. 8 zákona. Ustanovení navazuje na úpravu daňových povinností osoby spravující pozůstalost upravenou daňovým řádem v § 239a a § 239b.

10. Zvýšení základu daně při postoupení nebo vkladu pohledávky

Postoupení pohledávky upravuje § 1879 a násl. občanského zákoníku. Ten stanoví mimo jiné, že věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). Postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění.

Zákon v § 23 odst. 13 stanoví, že při vložení pohledávky, o které nebylo účtováno a nebyl o ni snížen základ daně, do obchodní korporace a při postoupení pohledávky, o které nebylo účtováno a nebyl o ni snížen základ daně, s výjimkou pohledávky podle § 33a zákona o úpravě vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku, je příjmem hodnota této pohledávky, a to i v případě, že se jedná o pohledávku postoupenou nebo pohledávku vloženou za cenu nižší, než je její hodnota. Pokud byla pohledávka postoupena za cenu vyšší, než je její hodnota, je příjmem tato vyšší cena. Při postoupení pohledávek uvedených v § 24 odst. 2 písm. y) je příjmem částka, za kterou byly pohledávky postoupeny. Toto ustanovení se nevztahuje na pohledávku vzniklou z titulu příjmu, který není předmětem daně, nebo je od daně osvobozen.

Zdanitelným příjmem je hodnota pohledávky v případě jejího vkladu nebo postoupení na straně poplatníka, který o pohledávce neúčtuje, pokud nejde o pohledávku vzniklou z titulu příjmů, které nejsou předmětem daně (např. z titulu zápůjčky) nebo příjmů od daně osvobozených. Jde o případy, kdy podnikatel vede daňovou evidenci, o dané pohledávce tedy neúčtuje a tuto pohledávku postoupí nebo vloží do obchodní společnosti (např. pohledávka z titulu prodeje zásob). Dále se uvedené ustanovení vztahuje i na případy, kdy poplatník přejde z vedení účetnictví na vedení daňové evidence. V tomto případě při zahájení daňové evidence příslušné pohledávky sníží základ daně a poté je poplatník postoupí nebo vloží do obchodní korporace.

Pohledávky uvedené v § 24 odst. 2 písm. y) zákona jsou pohledávky za dlužníkem:

1.     u něhož soud zrušil konkurs proto, že majetek dlužníka je zcela nepostačující, a pohledávka byla poplatníkem přihlášena u insolvenčního soudu a měla být vypořádána z majetkové podstaty,

2.     který je v úpadku nebo jemuž úpadek hrozí na základě výsledků insolvenčního řízení,

3.     který zemřel, a pohledávka nemohla být uspokojena ani vymáháním na dědicích dlužníka,

4.     který byl právnickou osobou a zanikl bez právního nástupce a věřitel nebyl s původním dlužníkem spojenou osobou (§ 23 odst. 7),

5.     na jehož majetek, ke kterému se daná pohledávka váže, je uplatňována veřejná dražba, a to na základě výsledků této dražby,

6.     jehož majetek, ke kterému se daná pohledávka váže, je postižen exekucí, a to na základě výsledků provedení této exekuce.

Ustanovení § 23 odst. 13 zákona se nevztahuje na pohledávku vzniklou z titulu příjmu, který není předmětem daně (např. z titulu zápůjček) nebo je od daně osvobozen (např. z titulu prodeje bytu, kdy prodávající splnil podmínky § 4 odst. 1 zákona pro osvobození příjmu z prodeje od daně).

Hodnotou pohledávky se pro poplatníky fyzické osoby podle § 5 odst. 9 zákona rozumí:

– jmenovitá (dříve nominální) hodnota nebo

– pořizovací cena u pohledávky nabyté postoupením nebo

– cena určená podle zvláštního právního předpisu pro oceňování majetku u pohledávky nabyté bezúplatně.

U poplatníků, kteří jsou plátci daně z přidané hodnoty nebo jimi byli v době vzniku pohledávky, se jmenovitá hodnota pohledávky snižuje o výši daně z přidané hodnoty, pokud byla splněna vlastní daňová povinnost na výstupu.

?  Příklad 19

Podnikatel prodal v r. 2016 pohledávku ve jmenovité hodnotě 10 000 Kč, kterou v r. 2015 koupil za 2 000 Kč, a to za 5 000 Kč. Tato pohledávka nebyla v obchodním majetku podnikatele. Musí příjem z prodeje pohledávky zdanit?

Hodnotou pohledávky poplatníka fyzické osoby je její pořizovací cena, tj. v daném případě 2 000 Kč. Při postoupení pohledávky se jedná o zdanitelný příjem poplatníka, a to dílčího základu daně podle § 10 zákona, protože pohledávka nebyla zahrnuta v obchodním majetku poplatníka. Podle § 10 odst. 5 zákona si poplatník může jako daňový výdaj uplatnit výdaje spojené s pořízením pohledávky, tj. v daném případě částku 2 000 Kč. Dílčím základem daně poplatníka bude částka 5 000 – 2 000 = 3 000 Kč.

Obdobně by postupoval podnikatel, pokud by se jednalo o pohledávku vloženou do obchodního majetku. V daném případě by měl podnikatel příjem podle § 7 zákona.

?  Příklad 20

Podnikatel vedoucí daňovou evidenci pořídil v r. 2015 pohledávku ve jmenovité hodnotě 25 000 Kč za 10 000 Kč a tuto pohledávku v r. 2016 prodal za 12 000 Kč. Jak bude postupovat z hlediska daně z příjmů?

V roce pořízení pohledávky nemohl podnikatel do daňových výdajů uplatnit žádnou částku v souladu s § 24 odst. 2 písm. o) zákona. V r. 2016 kdy pohledávku postoupil, bude zdanitelným příjmem částka 12 000 Kč a daňovým výdajem částka 10 000 Kč.

V případě kdy by podnikatel předmětnou pohledávku prodal např. pouze za 4 000 Kč, byla by jeho zdanitelným příjmem částka 10 000 Kč, tj. hodnota pohledávky.

?  Příklad 21

Podnikatel vedoucí daňovou evidenci prodal vlastní pohledávku ve jmenovité hodnotě 8 000 Kč za 5 000 Kč. Musí příjem z prodeje pohledávky zdanit?

Hodnotou vlastní pohledávky poplatníka fyzické osoby je její jmenovitá hodnota, tj. v daném případě 8 000 Kč. Při postoupení pohledávky bude příjmem podnikatele podle § 7 zákona, částka 8 000 Kč v souladu s § 23 odst. 13 zákona.

?  Příklad 22

Podnikatel vedoucí daňovou evidenci v r. 2016 postoupil vlastní pohledávku v hodnotě 10 000 Kč tím způsobem, že v roce 2016 obdrží 3 000 Kč a v roce 2017 obdrží zbývajících 7 000 Kč. Jak bude postupovat z hlediska daně z příjmů?

Podnikatel musí v r. 2016 uvést do evidence příjmů částku 10 000 Kč, jak stanoví § 23 odst. 13 zákona. Obdrží-li poplatník v r. 2017 doplatek za postoupenou pohledávku ve výši 7 000 Kč, jedná se o příjem nedaňový podle § 23 odst. 4 písm. d) zákona. Citované ustanovení zákona stanoví, že do základu daně se nezahrnují částky, které již byly u téhož poplatníka zdaněny podle tohoto zákona.

Do evidence pohledávek poplatník poznamená, že mu byla pohledávka uhrazena.

11. Koupě obchodního závodu

Podle § 23 odst. 15 se do základu daně zahrnuje i rozdíl mezi oceněním obchodního závodu nabytého koupí a souhrnem ocenění jeho jednotlivých složek majetku v účetnictví prodávajícího sníženým o převzaté dluhy (dále jen „oceňovací rozdíl při koupi obchodního závodu“).

Kladný oceňovací rozdíl při koupi obchodního závodu se zahrnuje do výdajů (nákladů) rovnoměrně během 180 měsíců, a to v poměrné výši připadající na počet měsíců v příslušném zdaňovacím období nebo období, za něž je podáváno daňové přiznání.

Záporný oceňovací rozdíl při koupi obchodního závodu je částkou zvyšující výsledek hospodaření nebo rozdíl mezi příjmy a výdaji rovnoměrně během 180 měsíců, a to v poměrné výši připadající na počet měsíců v příslušném zdaňovacím období nebo období, za něž je podáváno daňové přiznání, pokud nebyl ve stejné výši podle zvláštního právního předpisu, tj. účetních předpisů, součástí příjmů (výnosů). Neodepsanou část záporného oceňovacího rozdílu při koupi obchodního závodu je poplatník povinen zahrnout do základu daně při vyřazení poslední složky dlouhodobého nehmotného majetku nebo hmotného majetku; obdobně lze postupovat i u neodepsané části kladného oceňovacího rozdílu při koupi obchodního závodu. Při postupném vyřazování majetku tvořícího koupený obchodní závod se oceňovací rozdíl nemění.

Při pachtu obchodního závodu, jehož propachtovatel odpisoval oceňovací rozdíl při koupi obchodního závodu, může pachtýř na základě písemné smlouvy s propachtovatelem pokračovat v zahrnování tohoto oceňovacího rozdílu do základu daně obdobně po dobu trvání pachtu.

Při fúzi nebo při převodu jmění na společníka nebo při rozdělení obchodní korporace, kdy rozdělovaná obchodní korporace zaniká, se neodepsaná část kladného nebo záporného oceňovacího rozdílu při koupi obchodního závodu zahrne do základu daně zanikající obchodní korporace, pokud nebylo dohodnuto, že nástupnická obchodní korporace pokračuje v zahrnování do základu daně obdobně, jako by k přeměně nedošlo. Při rozdělení obchodní korporace, kdy rozdělovaná obchodní korporace zaniká a nástupnická obchodní korporace pokračuje v zahrnování kladného nebo záporného oceňovacího rozdílu při koupi obchodního závodu do základu daně, může nástupnická obchodní korporace tento oceňovací rozdíl zahrnovat do základu daně pouze v rozsahu zjištěném podle ekonomicky zdůvodnitelného kritéria. Při rozdělení obchodní korporace, kdy rozdělovaná obchodní korporace nezaniká, je kladný nebo záporný oceňovací rozdíl při koupi obchodního závodu zahrnován do základu daně rozdělované obchodní korporace a do základu daně nástupnické obchodní korporace pouze v rozsahu zjištěném podle ekonomicky zdůvodnitelného kritéria.

Kladný nebo záporný rozdíl mezi oceněním obchodního závodu nabytého koupí a souhrnem jeho individuálně přeceněných složek majetku sníženým o převzaté dluhy (goodwill) se zahrnuje do základu daně obdobně jako oceňovací rozdíl při koupi obchodního závodu.

Oceňovací rozdíl a goodwill (tj. dlouhodobý hmotný a nehmotný majetek podle § 7 a § 6 vyhlášky č. 500/­2002 Sb., kterou se provádějí některá ustanovení zákona č. 563/­1991 Sb., o účetnictví, ve znění pozdějších předpisů, pro účetní jednotky, které jsou podnikateli účtujícími v soustavě podvojného účetnictví, ve znění pozdějších předpisů) vzniklý při koupi obchodního závodu se do základu daně zahrnují po dobu 180 měsíců.

Goodwill účtovaný v souladu s účetními předpisy při nabytí obchodního závodu vkladem nebo přeměnou se do základu daně nezahrnuje. Jedná-li se o záporný goodwill, postupuje se podle § 23 odst. 3 písm. c) bod 5 zákona, v případě kladného goodwillu se postupuje podle § 25 odst. 1 písm. zi) zákona.

Obdobně se do základu daně nezahrnuje ani oceňovací rozdíl účtovaný v souladu s účetními předpisy při nabytí obchodního závodu vkladem nebo přeměnou. Jedná-li se o záporný oceňovací rozdíl, postupuje se podle § 23 odst. 3 písm. c) bod 4 zákona, v případě kladného oceňovacího rozdílu se postupuje podle § 25 odst. 1 písm. zh) zákona.

?  Příklad 23

Podnikatel vedoucí daňovou evidenci koupil od prodávajícího, který vedl účetnictví, za 15 mil. Kč obchodní závod, který zahrnoval budovu v účetní hodnotě 8 mil. Kč, stroje – hmotný majetek, v účetní hodnotě 4 mil. Kč, zásoby v účetní hodnotě 3 mil. Kč a pozemky v účetní hodnotě 2 mil. Kč. Spolu s majetkem převzal dluhy ve výši 5 mil. Kč. Jak uplatní výdaje spojené s koupí obchodního závodu do výdajů daňových?

Celkově podnikatel za obchodní závod zaplatí 20 mil. Kč (tj. 15 mil. Kč za nákup, 5 mil. Kč za dluhy).

Účetní hodnota obchodního závodu činí:

8 + 4 + 3 + 2 = 17 mil. Kč

Účetní hodnota obchodního závodu po snížení o dluhy činí:

17 – 5 = 12 mil. Kč

Kladný oceňovací rozdíl (tj. rozdíl mezi kupní cenou a hodnotou majetku sníženou o dluhy) činí:

15 – 12 = 3 mil. Kč.

Do daňových výdajů poplatník při úhradě zahrnul 3 mil. Kč za zásoby. Dalších zaplacených 12 mil. Kč za nákup obchodního závodu a úhradu dluhů ve výši 5 mil. Kč, tedy celkově 17 mil. Kč, zaevidoval v daňové evidenci jako výdaj nedaňový. Do daňových výdajů zahrne zaplacenou částku prostřednictvím odpisů:

–   odpisy budovy počítané ze vstupní ceny 8 mil. Kč,

–   odpisy strojů počítané ze vstupní ceny 4 mil. Kč,

–   odpisy kladného oceňovacího rozdílu počítané z částky 3 mil. Kč.

Celková výše odpisů bude činit 8 + 4 + 3 = 15 mil. Kč.

Pokud se jedná o pozemky v hodnotě 2 mil. Kč, lze je zahrnout do daňových výdajů do výše příjmů, tzn. až v okamžiku prodeje v souladu s § 24 odst. 2 písm. t) bod 5 zákona.

?  Příklad 24

Podnikatel koupil obchodní závod za 9 mil. Kč, který sestával z hmotného majetku v účetní hodnotě 17 mil. Kč, zásob v hodnotě 4 mil. Kč, pohledávek v hodnotě 8 mil. Kč, dluhů za zásoby ve výši 5 mil. Kč, úvěru 6 mil. Kč, dluhů ze sociálního a zdravotního pojištění za zaměstnance ve výši 3 mil. Kč. Jak uplatní výdaje spojené s koupí obchodního závodu do výdajů daňových?

Účetní hodnota obchodního závodu činí:

17 + 4 + 8 = 29 mil. Kč

Hodnota dluhů činí:

5 + 6 + 3 = 14 mil. Kč

Majetek v hodnotě 15 mil. Kč (29 – 14) koupil podnikatel za 9 mil. Kč. Celkově zaplatí částku 9 mil. Kč prodávajícímu a částku 14 mil. Kč, která představuje dluhy prodávajícího, dohromady 23 mil. Kč.

Záporný oceňovací rozdíl v souladu s § 23 odst. 15 zákona činí:

–   majetek snížený o dluhy 29 – 14 = 15 mil. Kč,

–   rozdíl mezi hodnotou majetku sníženou o dluhy a kupní cenou 15 – 9 = 6 mil. Kč, tj. záporný oceňovací rozdíl při koupi obchodního závodu, který zahrne poplatník do příjmů rovnoměrně během 180 měsíců.

Do daňových výdajů tedy poplatník zahrne celkovou částku 29 mil. Kč a základ daně zvýší o záporný oceňovací rozdíl ve výši 6 mil. Kč.

Do daňových výdajů uplatní kupující celkovou zaplacenou částku 23 mil. Kč následovně:

–   4 mil. Kč za nakoupené zásoby,

–   17 mil. Kč prostřednictvím odpisů HM,

–   8 mil. Kč za pohledávky, a to až v okamžiku příjmů plynoucích z úhrady pohledávek dlužníkem,

–   do zdanitelných příjmů zahrne pasivní oceňovací rozdíl ve výši 6 mil. Kč.

Propočet daňových výdajů: – 4 – 17 – 8 + 6 =
= – 23 mil. Kč

12. Prodej obchodního závodu

Zákon v § 23 odst. 16 stanoví, že při prodeji obchodního závodu poplatníkem, který nevede účetnictví, vstupuje do základu daně:

– příjem z prodeje a

– hodnota všech postupovaných dluhů.

Dále zákon stanoví, že jsou-li součástí prodeje obchodního závodu i zásoby uplatněné jako výdaj, zvýší se základ daně o rozdíl mezi hodnotou zásob a jejich cenou stanovenou při prodeji. Jedná-li se o plátce daně z přidané hodnoty, rozumí se pro účely tohoto ustanovení hodnotou dluhů, jedná-li se o zdanitelné plnění podléhající dani z přidané hodnoty se sníženou nebo základní sazbou, hodnota včetně daně z přidané hodnoty. Pro účely tohoto ustanovení se nepoužije ustanovení § 23 odst. 13, který se týká příjmu v případě postoupení pohledávky.

Podle § 502 občanského zákoníku je obchodní závod organizovaný soubor jmění, který podnikatel vytvořil a který z jeho vůle slouží k provozování jeho činnosti. Má se za to, že závod tvoří vše, co zpravidla slouží k jeho provozu. Dále občanský zákoník v § 2175 a násl. obsahuje zvláštní ustanovení o koupi závodu.

Koupí závodu nabývá kupující vše, co k závodu jako celku náleží. O koupi závodu se jedná i v případě, že strany z koupě jednotlivou položku vyloučí, aniž tím celek ztratí vlastnost závodu. Koupě závodu se považuje za převod činnosti zaměstnavatele. Koupí závodu se kupující stává věřitelem pohledávek a dlužníkem dluhů, které k závodu náleží; z dluhů však kupující přejímá jen ty, o jejichž existenci věděl nebo ji alespoň musel rozumně předpokládat. Neudělil-li věřitel souhlas k převzetí dluhu kupujícím, ručí prodávající za splnění dluhu. Nabytí pohledávek kupujícím se jinak řídí ustanoveními o postoupení pohledávek. Prodávající oznámí bez zbytečného odkladu svým věřitelům a dlužníkům, jejichž pohledávky a dluhy kupující koupí závodu nabyl, že závod prodal a komu. Zakazuje se převést prodejem závodu na kupujícího právo vyplývající z průmyslového nebo jiného duševního vlastnictví, u něhož to vylučuje smlouva, kterou bylo právo prodávajícímu poskytnuto, nebo vylučuje-li to povaha takového práva. Je-li kupující zapsán ve veřejném rejstříku, nabývá vlastnické právo k závodu jako celku zveřejněním údaje, že uložil doklad o koupi závodu do sbírky listin podle jiného právního předpisu. Není-li kupující zapsán do veřejného rejstříku, nabývá vlastnické právo k závodu jako celku účinností smlouvy.

Pro úplnost doplňuji, že jaké prodávající uplatní při prodeji obchodního závodu daňové výdaje, stanoví § 24 odst. 12 zákona.

Ing. Eva Sedláková