Základní vzdělávání
– aktuálně platná pravidla

Jaká pravidla platí při organizaci vzdělávání v základních školách, organizaci a průběhu zápisu k povinné školní docházce? Jaké jsou stanoveny ve vyhlášce o základním vzdělávání počty žáků ve školách a třídách? Jak postupovat při poskytování učebnic, učebních textů a základních školních potřeb, označování tříd, hodnocení žáků, výchovných opatření apod.?

Vyhláška č. 48/2005 Sb., o základním vzdělávání a některých náležitostech plnění povinné školní docházky

(dále jen „vyhláška“) provádí ustanovení § 19, § 20 odst. 7, § 23 odst. 3, § 26 odst. 4, § 27 odst. 6, § 31 odst. 1, § 38 odst. 7 a § 56 zákona č. 561/2004 Sb., o předškolním, základním, středním, vyšším odborném a jiném vzdělávání (dále jen „školský zákon“). Vyhláška sama prošla za dobu své platnosti celkem jedenácti novelami, poslední dvě novely byly provedeny vyhláškou č. 435/2022 Sb., kterou se mění vyhláška č. 48/2005 Sb., o základním vzdělávání a některých náležitostech plnění povinné školní docházky, ve znění pozdějších předpisů s účinností od 1. ledna září 2023 a vyhláškou č. 237/2023 Sb., kterou se mění vyhláška č. 48/2005 Sb., o základním vzdělávání a některých náležitostech plnění povinné školní docházky, ve znění pozdějších předpisů s účinností od 1. září 2023.

Dne 1. září 2024 bude vyhláška č. 48/2005 Sb. měněna opět. Tentokrát se jedná o zrušení změn obsažených ve vyhlášce č. 250/2022 Sb., kterou se mění vyhláška č. 13/2005 Sb., o středním vzdělávání a vzdělávání v konzervatoři, ve znění pozdějších předpisů, a vyhláška č. 48/2005 Sb., o základním vzdělávání a některých náležitostech plnění povinné školní docházky, ve znění pozdějších předpisů. Tato vyhláška zaváděla bezplatnou jazykovou přípravu pro cizince na středních školách a stanovila kritéria tzv. určených (základních) škol, které zajišťují výuku českého jazyka přizpůsobenou potřebám žáků cizinců, kteří plní povinnou školní docházku. Změny se budou týkat pouze § 10 a § 11b vyhlášky.

ORGANIZACE VYUČOVÁNÍ V ZÁKLADNÍM VZDĚLÁVÁNÍ je v některých případech upravena odlišně vzhledem k předchozímu právnímu stavu. V ustanovení § 1 vyhlášky se časově vymezuje začátek a konec vyučování. Vyučování začíná zpravidla v 8 hodin, nesmí však začínat dříve než v 7 hodin. Vyučování musí být ukončeno nejpozději do 17 hodin. Zároveň se umožňuje řediteli školy posunout začátek vyučování, zejména s ohledem na potřeby dojíždějících žáků.

Žákům se zaručuje minimálně 20 minut na přípravu (přezutí a uložení ošacení, přípravu učebnic a školních potřeb apod.) před zahájením dopoledního a odpoledního vyučování. V důsledku novely, provedené vyhláškou č. 256/2012 Sb., je umožněno s účinností od 1. září 2012 stanovit až 6 vyučovacích hodin jak v dopoledním, tak v odpoledním vyučování, a to na prvním i na druhém stupni základní školy.

Stanovují se minimální délky přestávek mezi vyučovacími hodinami a dopoledním a odpoledním vyučováním. Pokud škola organizuje výuku jinak, než ve vyučovacích hodinách (např. projektová výuka), umožňuje se stanovení přestávek podle charakteru činnosti a s přihlédnutím k základním fyziologickým potřebám žáků. Prakticky tak vyhláška stanovuje minimální hodnoty parametrů vyučování, jež zpravidla uvádí škola ve svém školním řádu. Novela, provedená vyhláškou č. 256/2012 Sb., umožňuje s účinností od 1. září 2012 krátit některé desetiminutové přestávky mezi vyučovacími hodinami na nejméně 5 minut a přestávku mezi dopoledním a odpoledním vyučováním na nejméně 30 minut. Vyhláška však tento postup umožňuje jen v případech hodných zvláštního zřetele. Proto by měl ředitel školy umět zdůvodnit takto provedené zkrácení přestávek. Ostatně stanovení délky přestávek je náležitostí vnitřního režimu školy, který je povinnou součástí školního řádu vydaného podle § 30 ŠZ, a tudíž taková změna podléhá souhlasu školské rady podle § 168 ŠZ.

Stejná novela pak zavedla právo žáků na pobyt v budově školy v době přestávky mezi dopoledním a odpoledním vyučováním. To znamená povinnost školy tento pobyt žáků zajistit včetně náležitého odhledu, a to bez ohledu na to, zda žáci svého práva skutečně využijí. Přitom z tohoto práva nelze v žádném případě dovozovat povinnost žáka, resp. jeho zákonného zástupce využít nabídky školy a trávit uvedenou přestávku právě a jen v budově školy. Stejně jako v minulosti záleží tedy na konkrétním projevu vůle zákonného zástupce žáka, jakým způsobem bude žák trávit dobu této přestávky. Způsob zajištění pobytu žáků v budově školy po tuto dobu by měl opět obsahovat školní řád.

Konkrétní počet vyučovacích hodin v týdnu v jednotlivých ročnících a předmětech stanoví školní vzdělávací program. Počty vyučovacích hodin v rámcovém vzdělávacím programu pro základní vzdělávání jsou stanoveny pouze souhrnně pro jednotlivé vzdělávací oblasti.

Ustanovení § 2 vyhlášky stanoví, že škola může v souladu se školním vzdělávacím programem organizovat zotavovací pobyty žáků ve zdravotně příznivém prostředí bez přerušení vzdělávání, výjezdy do zahraničí a další akce související s výchovně vzdělávací činností školy. Škole se tedy stanovují možnosti organizování akcí souvisejících s výchovně-vzdělávací činností školy a zároveň se stanovuje, že všechny tyto akce musejí být v souladu se školním vzdělávacím programem. Je tak potvrzen princip, že veškerá vzdělávací činnost školy musí být v souladu se školním vzdělávacím programem. Stanovují se podmínky pro výjezdy škol do zahraničí. Pro zajištění potřebné lékařské péče se požaduje uzavření pojištění léčebných výloh v zahraničí a pojištění odpovědnosti za škodu a dále se požaduje písemný souhlas zákonných zástupců žáka. Účast žáka na výjezdu do zahraničí je dobrovolná.

S účinností od 1. září 2017 byl v ustanovení § 2 vyhlášky zrušen odstavec 3, kterým se stanovilo: Pokud škola zařadí do školního vzdělávacího programu základní plaveckou výuku, uskutečňuje ji v rozsahu nejméně 40 vyučovacích hodin celkem během prvního stupně. Tato změna souvisí s doplněním rámcového vzdělávacího programu pro základní vzdělávání (RVP ZV) účinnému rovněž od 1. září 2017, podle kterého nyní je povinností (a nikoliv pouze možností) školy zajistit žákům prvního stupně základní školy výuku plavání. V části 7.2 RVP ZV se nyní stanoví: Základní výuka plavání se realizuje na prvním stupni v celkovém rozsahu nejméně 40 vyučovacích hodin. Očekávané výstupy je možno splnit již v prvním období prvního stupně. O zařazení do ročníků rozhoduje ředitel školy.

Ve výjimečných a odůvodněných případech (zejména nedostupnost bazénu z důvodu rekonstrukce nebo nepřiměřená vzdálenost bazénu) je možné základní plaveckou výuku dočasně přesunout do jiného ročníku, příp. nerealizovat, pokud není možno ji zajistit v rámci povinné školní docházky.

V ustanovení § 3 vyhlášky se především stanoví, že bezpečnost a ochranu zdraví žáků ve škole, při vzdělávání mimo místo, kde se uskutečňuje vzdělávání, a při akcích konaných mimo místo, kde se uskutečňuje vzdělávání, zajišťuje právnická osoba, která vykonává činnost školy, svými zaměstnanci, vždy však nejméně jedním pedagogickým pracovníkem. Zaměstnance, který není pedagogickým pracovníkem, může ředitel školy k zajištění bezpečnosti a ochrany zdraví žáků určit pouze, pokud je zletilý a způsobilý k právním úkonům. Při akcích konaných mimo místo, kde škola uskutečňuje vzdělávání, nesmí na jednu osobu zajišťující bezpečnost a ochranu zdraví žáků připadnout více než 25 žáků. Výjimku z tohoto počtu může stanovit s ohledem na náročnost zajištění bezpečnosti a ochrany zdraví žáků ředitel školy.

Tím se stanovují základní pravidla pro konkrétní opatření péče o bezpečnost a ochranu zdraví žáků. Tato pravidla jsou podstatná zejména pro určení počtu žáků na jednoho pedagoga při akcích mimo území školy a pro stanovení počtu žáků ve skupinách při práci v odborných učebnách a laboratořích. Stanovuje se, že škola zajišťuje bezpečnost a ochranu zdraví žáků prostřednictvím výhradně vlastních zaměstnanců, z nichž vždy alespoň jeden musí být pedagogickým pracovníkem podle zákona č. 563/2004 Sb., o pedagogických pracovnících. To ovšem neznamená, že by ředitel školy nemohl na školních akcích organizovaných mimo školu (výlety, kurzy, exkurze) využít k zajištění bezpečnosti žáků dalších dospělých osob (např. rodičů). Podmínkou však je, že s každou z těchto osob uzavře některý z druhů pracovněprávního vztahu (stačí některá z dohod o pracích konaných mimo pracovní poměr). Tím je splněna podmínka, že jde o zaměstnance školy.

Škole se umožňuje určit pro akci mimo území školy jako shromaždiště i jiné místo než školu. Je nutno ale předem určit a předem oznámit zákonnému zástupci žáka čas a místo odchodu a příchodu. Novela, provedená vyhláškou č. 256/2012 Sb., prodloužila lhůtu pro oznámení místa a času shromáždění žáků jejich zákonným zástupcům z 1 na 2 dny.

Organizace a průběh zápisu k povinné školní docházce

Podle ustanovení § 3a vyhlášky platí, že zápis k povinné školní docházce je složen z formální části a, je-li při zápisu přítomno i zapisované dítě a souhlasí-li s tím zákonný zástupce dítěte, rovněž z rozhovoru a případně dalších činností s dítětem. Zákonný zástupce dítěte může být přítomen u všech součástí zápisu.

S účinností od 1. září 2016 jsou do vyhlášky vložena formální pravidla zápisu dětí k povinné školní docházce. Předtím záležel průběh zápisu zcela na jednotlivých základních školách, protože právní předpisy tuto oblast nijak normativně neurčovaly. Nyní platí, že zápis musí v každém případě obsahovat formální část spočívající v zápisu údajů nezbytných pro samotné řízení o přijetí k základnímu vzdělávání (což se nijak neliší od předchozí praxe). Případný rozhovor s dítětem a eventuální další činnosti s dítětem, jež tradičně vedly ke zjišťování školní zralosti dítěte, jsou nyní podmíněny souhlasem zákonného zástupce. Přitom forma tohoto souhlasu není stanovena, takže lze připustit i konkludentní formu souhlasu vyjádřenou tak, že zákonný zástupce předem ví o záměru základní školy realizovat s dítětem rozhovor a případně další činnosti v průběhu zápisu (např. z informací o podmínkách zápisu zveřejněných základní školou předem, jak ukládá § 3a odst. 7 vyhlášky) a realizaci rozhovoru a případné další činnosti s dítětem v průběhu zápisu nijak nebrání. V této souvislosti je jistě namístě poznámka, že zjišťování školní zralosti dítěte u zápisu je již dlouho v podstatě anachronismem, protože případný odklad povinné školní docházky z důvodu školní nezralosti nelze v žádném případě odůvodnit rozhovorem nebo další činností prováděnou s dítětem v průběhu zápisu, ale zásadně jen na základě doporučení školského poradenského zařízení a odborného lékaře nebo klinického psychologa (§ 37 odst. 1 ŠZ).

Toto nové ustanovení vyhlášky také definitivně řeší dřívější dilema, zda musí být dítě osobně přítomno zápisu k povinné školní docházce. Z platné právní úpravy nyní zřetelně vyplývá, že osobní přítomnost dítěte u zápisu není nutná, a zákonný zástupce tak může splnit svoji zákonnou povinnost zapsat dítě k povinné školní docházce jen uvedením příslušných údajů.

Za pozornost jistě stojí ustanovení § 3a odst. 6 vyhlášky, které ukládá novou povinnost základní školy při zápisu prokazatelným způsobem informovat zákonného zástupce dítěte, jak může do doby zahájení povinné školní docházky pomoci dítěti v jeho dalším rozvoji. Obsah ani forma této informace není stanovena, ale nepochybně lze nalézt inspiraci v příloze k rámcovému vzdělávacímu programu pro předškolní vzdělávání (RVP PV), jehož součástí jsou od září 2012 konkretizované očekávané výstupy (KOV), které dále rozpracovávají a zpřesňují jednotlivé očekávané výstupy v rámci vzdělávacích oblastí v rámcovém vzdělávacím programu pro předškolní vzdělávání, které jsou popsány v optimální úrovni a jež lze považovat pro děti na konci předškolního období za žádoucí. Konkretizované výstupy upřesňují požadavky na jednotlivé očekávané výstupy v podobě činností a příležitostí tak, aby bylo zcela zřejmé, co by mělo dítě zpravidla na konci předškolního vzdělávání umět.

Součástí KOV je i „Desatero pro rodiče dětí předškolního věku“. Tento materiál nabízí zákonným zástupcům dětí předškolního věku v přehledné podobě základní informace o tom, co by mělo jejich dítě umět před nástupem do základní školy. Jsou zde zachyceny, jak výchovné, tak vzdělávací předpoklady. A právě toto desatero může být inspirací pro základní školy při tvorbě informace zákonnému zástupci dítěte, jak může do doby zahájení povinné školní docházky pomoci dítěti v jeho dalším rozvoji.

Ustanovení § 3a odst. 7 vyhlášky ukládá formálně novou (i když v praxi dávno plněnou) povinnost základní školy před zahájením zápisu zveřejnit způsobem umožňujícím dálkový přístup informace k organizaci a průběhu zápisu, které obsahují kritéria pro přijímání žáků, počet žáků, které je možné přijmout, popis formální a případných dalších částí zápisu a popřípadě další údaje.

POČTY ŽÁKŮ VE ŠKOLÁCH A TŘÍDÁCH

Podle ustanovení § 4 vyhlášky má škola tvořená pouze třídami prvního stupně nejnižší počet žáků ve třídě v případě:

•    školy tvořené jednou třídou 10 žáků,

•    školy tvořené dvěma třídami průměrně 12 žáků,

•    školy tvořené třemi třídami průměrně 14 žáků,

•    školy tvořené čtyřmi a více třídami průměrně 15 žáků.

Škola tvořená třídami prvního a druhého stupně má nejnižší průměrný počet žáků ve třídě 17 žáků a v případě školy, která má nejvýše 2 třídy v každém ročníku, 15 žáků.

Novela školského zákona provedená zákonem č. 101/2017 Sb., přinesla s účinností od 1. září 2018 změnu ve financování škol a školských zařízení zřizovaných územními samosprávnými celky nebo svazky obcí.

Na novelu školského zákona proto musela navázat úprava vyhlášky č. 48/2005 Sb., která v ustanovení § 5 definuje pravidla pro stanovení počtu žáků ve třídě základní školy tak, aby odpovídala novým pravidlům stanoveným pro financování pedagogické práce. Zároveň je nutné podrobně specifikovat pro přípravné třídy základní školy a třídy přípravného stupně základní školy speciální zřizované krajem, obcí nebo svazkem obcí maximální počet hodin výuky financovaný ze státního rozpočtu na jednu třídu v oboru vzdělání v závislosti na počtu žáků ve třídě (tzv. „hodnota PHmax“).

Novela vyhlášky upravila tyto 3 oblasti:

•    v základních školách upravila nejnižší průměrné počty žáků ve třídách tak, aby byly v souladu s nařízením vlády stanovujícím hodnoty PHmax podle velikosti a organizace školy (včetně škol s výukou v jazyce národnostní menšiny);

•    stanovila hodnotu PHmax pro přípravnou třídu (nelze ji stanovit nařízením vlády, neboť přípravná třída neposkytuje stupeň vzdělání);

•    stanovila hodnotu PHmax pro přípravný ročník základní školy speciální (nelze ji stanovit nařízením vlády ze stejného důvodu, jako u přípravné třídy).

Ustanovení tedy stanoví pravidla pro nejnižší (průměrné) a nejvyšší (absolutní) počty žáků ve třídách pro různé velikostní kategorie škol. Stanoví se samostatně pro neúplné a úplné školy. Zachovávají se současné minimální průměrné počty žáků a je zachován nejvyšší počet žáků ve třídě – 30 žáků. Nově je zaveden minimální průměrný počet žáků školy, která má nejvýše 2 třídy v každém ročníku – 15 žáků. Zajišťuje se tak vyšší podpora malých úplných škol.

Zároveň byla obdobně stanovena pravidla pro počty žáků ve třídách ve škole s výukou v jazyce národnostní menšiny. Zde považujeme za vhodné upozornit na to, že se nejedná o minimální počty žáků ve třídě, při kterých lze školu s jazykem národnostní menšiny zřídit (jak stanoví § 14 odst. 2 ŠZ), ale o počet žáků rozhodný pro účely financování pedagogické práce ze státního rozpočtu. Minimální počet žáků ve třídě uvedený v § 14 odst. 2 ŠZ se vztahuje pouze na proces zřízení školy s jazykem národnostní menšiny, nikoliv na její další existenci při proměnlivém počtu žáků ve škole a vůli zřizovatele k udělení případné výjimky.

Pravidla pro snižování nejvyššího počtu žáků ve třídě při zařazení žáků se speciálními vzdělávacími potřebami s přiznaným podpůrným opatřením jsou zachovány dle současné právní úpravy.

Podle ustanovení § 5 vyhlášky škola může vyučovat volitelný předmět nebo nepovinný předmět, pokud se k němu při zahájení výuky přihlásí alespoň 7 žáků. Na prvním stupni školy lze do jedné třídy zařadit žáky z více než jednoho ročníku prvního stupně. Na druhém stupni školy nelze do jedné třídy zařadit žáky z více než jednoho ročníku druhého stupně. Do jedné třídy nelze zařadit žáky prvního a druhého stupně.

Stanovení minimálního počtu žáků na 7 žáků pro zřízení volitelného nebo nepovinného předmětu má zabránit neekonomickému zřizování těchto předmětů pro méně žáků. Po novele, provedené vyhláškou č. 256/2012 Sb., platí, že tento počet přihlášených žáků musí existovat při zahájení výuky. Tímto doplněním je zdůrazněno, že uvedený minimální počet žáků je rozhodující jen při zřízení daného nepovinného předmětu. Případný pokles počtu žáků pod tuto hranici v průběhu výuky již nemá žádný vliv na možnost nadále výuku v tomto předmětu poskytovat.

Na rozdíl od předchozího právního stavu vyhláška jasně stanovuje možnost na prvním stupni základní školy zařazovat do jedné třídy žáky z více než jednoho ročníku prvního stupně a naopak nepřípustnost tohoto způsobu výuky na druhém stupni. Současně však vyhláška připouští možnost zařadit i na druhém stupni žáky z různých ročníků do skupin, pokud jsou takové skupiny vytvořeny v souladu se školským vzdělávacím programem. Nepřípustná je kombinace žáků prvního a druhého stupně v jedné třídě.

Možnost dělit třídy při výuce některých předmětů na skupiny, vytvářet skupiny žáků ze stejných nebo různých ročníků nebo spojovat třídy (ale vždy v souladu se školským vzdělávacím programem) je významná jednak pro zvýšení efektivity práce s menší skupinou žáků, ale také umožňuje např. vytvářet skupiny na volitelné a nepovinné předměty a pro projektovou výuku. Vytváření skupin žáků z různých ročníků umožňuje zařazení více druhů volitelných předmětů v menších školách a vyhovuje tak potřebám alternativních pedagogik.

Nejvyšší počet žáků ve skupině je omezen na 30 žáků (shodně s nejvyšším počtem žáků ve třídě) a škole se určují podmínky pro stanovení počtu žáků ve skupině zejména při činnostech v odborných předmětech a laboratořích. Nejvyšší počet žáků ve skupině pro výuku cizích jazyků se určuje na 24. Tento počet je shodný s předchozí právní úpravou. Pro tyto počty žáků ve skupinách není možné použít ustanovení o výjimkách z počtu žáků podle § 23 odst. 4 a 5 ŠZ.

Vyhláška se odvolává na ustanovení vyhlášky č. 108/2001 Sb., kterou se stanoví hygienické požadavky na prostory a provoz škol, předškolních zařízení a některých školských zařízení. Pro úplnost uveďme, že tato vyhláška již byla zrušena a nahradila ji vyhláška č. 410/2005 Sb., o hygienických požadavcích na prostory a provoz zařízení a provozoven pro výchovu a vzdělávání žáků a mladistvých.

Novelou provedenou vyhláškou č. 197/2016 Sb., byla vložena pravidla pro povinné snížení nejvyššího počtu žáků ve skupině v případě zařazení žáků s přiznaným podpůrným opatřením příslušného stupně, a to ve stejném režimu, jako u nejvyššího počtu žáků ve třídě (§ 4 odst. 7 vyhlášky).

JUDr. Eva Dandová