Základní vzdělávání
   – platná pravidla

Povinná školní docházka se vztahuje na státní občany České republiky a na občany jiného členského státu Evropské unie, kteří na území České republiky pobývají déle než 90 dnů. Dále se povinná školní docházka vztahuje na jiné cizince, kteří jsou oprávněni pobývat na území České republiky trvale nebo přechodně po dobu delší než 90 dnů, a na účastníky řízení o udělení mezinárodní ochrany.

Povinná školní docházka začíná počátkem školního roku, který následuje po dni, kdy dítě dosáhne šestého roku věku, pokud mu není povolen odklad. Dítě, které dosáhne šestého roku věku v době od září do konce června příslušného školního roku, může být přijato k plnění povinné školní docházky již v tomto školním roce, je-li přiměřeně tělesně i duševně vyspělé a požádá-li o to jeho zákonný zástupce. Podmínkou přijetí dítěte narozeného v období od září do konce prosince k plnění povinné školní docházky podle věty druhé je také doporučující vyjádření školského poradenského zařízení, podmínkou přijetí dítěte narozeného od ledna do konce června doporučující vyjádření školského poradenského zařízení a odborného lékaře, která k žádosti přiloží zákonný zástupce.

Povinnost plnit školní docházku vychází z ustanovení čl. 33 Listiny základních práv a svobod, které současně předpokládá, že délka této povinnosti bude stanovena zákonem.

Školský zákon nestanoví žádné sankce a ani nepředvídá situaci, že zákonný zástupce nesplní tuto svoji povinnost a nezapíše dítě k plnění povinné školní docházky ve stanoveném termínu. V tomto ohledu vychází z toho, že od počátku školního roku, který následuje po dni, kdy dítě dosáhne pátého roku věku, do zahájení povinné školní docházky dítěte, je pro dítě povinné předškolní vzdělávání a že plnění povinné školní docházky je pouze pokračováním této povinnosti.

Jestliže tedy dojde k porušení právní povinnosti, kterou zákonným zástupcům dítěte ukládá zákon, je právem a zároveň povinností ředitele školy upozornit na tuto skutečnost orgán sociálněprávní ochrany podle zákona č. 359/­1999 Sb., o sociálně-právní ochraně dětí. Stejnou povinnost má totiž i ředitelka mateřské školy, pokud zjistí, že rodiče s dítětem nebyli na počátku příslušného roku u zápisu k povinné školní docházce. Ředitel školy tedy bez zbytečného prodlení o této skutečnosti informuje odbor sociálně-právní ochrany obecního úřadu s rozšířenou působností a měl by trvat na tom, aby tento orgán přiměl rodiče k zapsání dítěte k plnění povinné školní docházky. Případný postih rodičů za předchozí nesplnění této povinnosti je však zcela na rozhodnutí orgánu sociálně-právní ochrany dětí obecního úřadu s rozšířenou pravomocí, který s rodiči zřejmě zahájí správní řízení.

CÍLE ZÁKLADNÍHO VZDĚLÁVÁNÍ - Školský zákon v § 44 ŠZ stanoví, že základní vzdělávání vede k tomu, aby si žáci osvojili potřebné strategie učení a na jejich základě byli motivováni k celoživotnímu učení, aby se učili tvořivě myslet a řešit přiměřené problémy, účinně komunikovat a spolupracovat, chránit své fyzické i duševní zdraví, vytvořené hodnoty a životní prostředí, být ohleduplní a tolerantní k jiným lidem, k odlišným kulturním a duchovním hodnotám, poznávat své schopnosti a reálné možnosti a uplatňovat je spolu s osvojenými vědomostmi a dovednostmi při rozhodování o své další životní dráze a svém profesním uplatnění. Tyto cíle jsou vodítkem pro stanovení rámcových vzdělávacích programů (RVP) základního vzdělávání MŠMT a rovněž školských vzdělávacích programů (ŠVP). Naplňování cílů základního vzdělávání (jak při samotném vzdělávání, tak při koncipování příslušných vzdělávacích programů) musí být zároveň v souladu s obecnými cíli vzdělávání podle § 2 ŠZ.

Stupně vzdělávání

Školský zákon zavádí druhy stupňů vzdělání na úrovni základního vzdělávání:

•   stupeň základního vzdělání,

•   stupeň základů vzdělání.

Stupeň základního vzdělání dosáhne žák úspěšným ukončením vzdělávacího programu základního vzdělávání, a to buď v základní škole (včetně základní školy poskytující základní vzdělání podle vzdělávacího programu určeného žákům se speciálními vzdělávacími potřebami, tedy např. i základní školy praktické), nebo na nižším stupni víceletého gymnázia, nebo v odpovídající části vzdělávání v osmileté konzervatoři. Z tohoto ustanovení lze rovněž dovodit, že po obsahové stránce (vzdělávacím programem) odpovídá druhý stupeň základní školy nižšímu stupni víceletého gymnázia. Stupně základního vzdělání lze dosáhnout také absolvováním kursu pro získání základního vzdělání podle § 55 odst. 3 ŠZ.

Stupeň základů vzdělání se výslovně stanoví pro žáky, kteří ukončí vzdělávací program základní školy speciální (dřívější pomocné školy). Jde o žáky, kteří sice plní povinnou školní docházku, ale nebudou pravděpodobně moci naplnit podmínky rámcového vzdělávacího programu pro základní vzdělávání.

Vyhláška č. 48/­2005 Sb.

Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy vydalo dne 18. ledna 2005 s platností ode dne 25. ledna 2005 vyhlášku č. 48/­2005 Sb., o základním vzdělávání a některých náležitostech plnění povinné školní docházky (dále jen „vyhláška“). Vyhláška provádí ustanovení § 19, § 20 odst. 7, § 23 odst. 3, § 26 odst. 4, § 27 odst. 6, § 31 odst. 1, § 38 odst. 7 a § 56 ŠZ. Vyhláška podrobněji rozpracovává nejdůležitější otázky organizace vyučování v základních školách, jako např. organizace vzdělávání, organizace a průběh zápisu k povinné školní docházce, počty žáků ve školách a třídách, poskytování učebnic, učebních textů a základních školních potřeb, označování tříd, hodnocení žáků, výchovná opatření apod. Vyhláška sama prošla za dobu své platnosti celkem dvanácti novelami. Důležitá novela byla provedena vyhláškou č. 237/­2023 Sb., kterou se mění vyhláška č. 48/­2005 Sb., o základním vzdělávání a některých náležitostech plnění povinné školní docházky, ve znění pozdějších předpisů s účinností od 1. září 2023.

Vloni pak, k datu 1. září 2024 byla vyhláška č. 48/­2005 Sb. měněna opět. Tentokrát se jednalo zrušení změn obsažených ve vyhlášce č. 250/­2022 Sb., kterou se mění vyhláška č. 13/­2005 Sb., o středním vzdělávání a vzdělávání v konzervatoři, ve znění pozdějších předpisů, a vyhláška č. 48/­2005 Sb., o základním vzdělávání a některých náležitostech plnění povinné školní docházky, ve znění pozdějších předpisů. Tato vyhláška zaváděla bezplatnou jazykovou přípravu pro cizince na středních školách a stanovila kritéria tzv. určených (základních) škol, které zajišťují výuku českého jazyka přizpůsobenou potřebám žáků cizinců, kteří plní povinnou školní docházku. Změny se týkaly pouze § 10 a § 11b vyhlášky.

ORGANIZACE VYUČOVÁNÍ V ZÁKLADNÍM VZDĚLÁVÁNÍ je v některých případech upravena odlišně vzhledem k předchozímu právnímu stavu.

V ustanovení § 1 vyhlášky se časově vymezuje začátek a konec vyučování. Vyučování začíná zpravidla v 8 hodin, nesmí však začínat dříve než v 7 hodin. Vyučování musí být ukončeno nejpozději do 17 hodin. Zároveň se umožňuje řediteli školy posunout začátek vyučování, zejména s ohledem na potřeby dojíždějících žáků. Žákům se zaručuje minimálně 20 minut na přípravu (přezutí a uložení ošacení, přípravu učebnic a školních potřeb apod.) před zahájením dopoledního s odpoledního vyučování. V důsledku novely, provedené vyhláškou č. 256/­2012 Sb., je umožněno s účinností od 1. září 2012 stanovit až 6 vyučovacích hodin jak v dopoledním, tak v odpoledním vyučování, a to na prvním i na druhém stupni základní školy.

Stanovují se minimální délky přestávek mezi vyučovacími hodinami a dopoledním a odpoledním vyučováním. Pokud škola organizuje výuku jinak, než ve vyučovacích hodinách (např. projektová výuka), umožňuje se stanovení přestávek podle charakteru činnosti a s přihlédnutím k základním fyziologickým potřebám žáků. Prakticky tak vyhláška stanovuje minimální hodnoty parametrů vyučování, jež zpravidla uvádí škola ve svém školním řádu.

Novela, provedená vyhláškou č. 256/­2012 Sb., umožňuje s účinností od 1. září 2012 krátit některé desetiminutové přestávky mezi vyučovacími hodinami na nejméně 5 minut a přestávku mezi dopoledním a odpoledním vyučováním na nejméně 30 minut. Vyhláška však tento postup umožňuje jen v případech hodných zvláštního zřetele. Proto by měl ředitel školy umět zdůvodnit takto provedené zkrácení přestávek. Ostatně stanovení délky přestávek je náležitostí vnitřního režimu školy, který je povinnou součástí školního řádu vydaného podle § 30 ŠZ, a tudíž taková změna podléhá souhlasu školské rady podle § 168 ŠZ.

Stejná novela pak zavedla právo žáků na pobyt v budově školy v době přestávky mezi dopoledním a odpoledním vyučováním. To znamená povinnost školy tento pobyt žáků zajistit včetně náležitého odhledu, a to bez ohledu na to, zda žáci svého práva skutečně využijí. Přitom z tohoto práva nelze v žádném případě dovozovat povinnost žáka, resp. jeho zákonného zástupce využít nabídky školy a trávit uvedenou přestávku právě a jen v budově školy. Stejně jako v minulosti záleží tedy na konkrétním projevu vůle zákonného zástupce žáka, jakým způsobem bude žák trávit dobu této přestávky. Způsob zajištění pobytu žáků v budově školy po tuto dobu by měl opět obsahovat školní řád.

Konkrétní počet vyučovacích hodin v týdnu v jednotlivých ročnících a předmětech stanoví školní vzdělávací program. Počty vyučovacích hodin v rámcovém vzdělávacím programu pro základní vzdělávání jsou stanoveny pouze souhrnně pro jednotlivé vzdělávací oblasti.

Ustanovení § 2 vyhlášky stanoví, že škola může v souladu se školním vzdělávacím programem organizovat zotavovací pobyty žáků ve zdravotně příznivém prostředí bez přerušení vzdělávání, výjezdy do zahraničí a další akce související s výchovně vzdělávací činností školy. Škole se tedy stanovují možnosti organizování akcí souvisejících s výchovně-vzdělávací činností školy a zároveň se stanovuje, že všechny tyto akce musejí být v souladu se školním vzdělávacím programem. Je tak potvrzen princip, že veškerá vzdělávací činnost školy musí být v souladu se školním vzdělávacím programem.

Stanovují se podmínky pro výjezdy škol do zahraničí. Pro zajištění potřebné lékařské péče se požaduje uzavření pojištění léčebných výloh v zahraničí a pojištění odpovědnosti za škodu a dále se požaduje písemný souhlas zákonných zástupců žáka. Účast žáka na výjezdu do zahraničí je dobrovolná. V ustanovení § 3 vyhlášky se především stanoví, že bezpečnost a ochranu zdraví žáků ve škole, při vzdělávání mimo místo, kde se uskutečňuje vzdělávání, a při akcích konaných mimo místo, kde se uskutečňuje vzdělávání, zajišťuje právnická osoba, která vykonává činnost školy, svými zaměstnanci, vždy však nejméně jedním pedagogickým pracovníkem. Zaměstnance, který není pedagogickým pracovníkem, může ředitel školy k zajištění bezpečnosti a ochrany zdraví žáků určit pouze, pokud je zletilý a způsobilý k právním úkonům. Při akcích konaných mimo místo, kde škola uskutečňuje vzdělávání, nesmí na jednu osobu zajišťující bezpečnost a ochranu zdraví žáků připadnout více než 25 žáků. Výjimku z tohoto počtu může stanovit s ohledem na náročnost zajištění bezpečnosti a ochrany zdraví žáků ředitel školy.

Tím se stanovují základní pravidla pro konkrétní opatření péče o bezpečnost a ochranu zdraví žáků. Tato pravidla jsou podstatná zejména pro určení počtu žáků na jednoho pedagoga při akcích mimo území školy a pro stanovení počtu žáků ve skupinách při práci v odborných učebnách a laboratořích. Stanovuje se, že škola zajišťuje bezpečnost a ochranu zdraví žáků prostřednictvím výhradně vlastních zaměstnanců, z nichž vždy alespoň jeden musí být pedagogickým pracovníkem podle zákona č. 563/­2004 Sb., o pedagogických pracovnících. To ovšem neznamená, že by ředitel školy nemohl na školních akcích organizovaných mimo školu (výlety, kurzy, exkurze) využít k zajištění bezpečnosti žáků dalších dospělých osob (např. rodičů). Podmínkou však je, že s každou z těchto osob uzavře některý z druhu pracovněprávního vztahu (stačí některá z dohod o pracích konaných mimo pracovní poměr). Tím je splněna podmínka, že jde o zaměstnance školy.

Škole se umožňuje určit pro akci mimo území školy jako shromaždiště i jiné místo než školu. Je nutno ale předem určit a předem, oznámit zákonnému zástupci žáka čas a místo odchodu a příchodu. Novela, provedená vyhláškou č. 256/­2012 Sb., prodloužila lhůtu pro oznámení místa a času shromáždění žáků jejich zákonným zástupcům z 1 na 2 dny.

Organizace a průběh zápisu k povinné školní docházce

Podle ustanovení § 3a vyhlášky platí, že zápis k povinné školní docházce je složen z formální části a, je-li při zápisu přítomno i zapisované dítě a souhlasí-li s tím zákonný zástupce dítěte, rovněž z rozhovoru a případně dalších činností s dítětem. Zákonný zástupce dítěte může být přítomen u všech součástí zápisu. S účinností od 1. září 2016 jsou do vyhlášky vložena formální pravidla zápisu dětí k povinné školní docházce. Předtím záležel průběh zápisu zcela na jednotlivých základních školách, protože právní předpisy tuto oblast nijak normativně neurčovaly. Nyní platí, že zápis musí v každém případě obsahovat formální část spočívající v zápisu údajů nezbytných pro samotné řízení o přijetí k základnímu vzdělávání (což se nijak neliší od předchozí praxe). Případný rozhovor s dítětem a eventuální další činnosti s dítětem, jež tradičně vedly ke zjišťování školní zralosti dítěte, jsou nyní podmíněny souhlasem zákonného zástupce. Přitom forma tohoto souhlasu není stanovena, takže lze připustit i konkludentní formu souhlasu vyjádřenou tak, že zákonný zástupce předem ví o záměru základní školy realizovat s dítětem rozhovor a případně další činnosti v průběhu zápisu (např. z informací o podmínkách zápisu zveřejněných základní školou předem, jak ukládá § 3a odst. 7 vyhlášky) a realizaci rozhovoru a případné další činnosti s dítětem v průběhu zápisu nijak nebrání.

Nové ustanovení vyhlášky také definitivně řeší dřívější dilema, zda musí být dítě osobně přítomno zápisu k povinné školní docházce. Z platné právní úpravy nyní zřetelně vyplývá, že osobní přítomnost dítěte u zápisu není nutná, a zákonný zástupce tak může splnit svoji zákonnou povinnost zapsat dítě k povinné školní docházce jen uvedením příslušných údajů.

Za pozornost jistě stojí ustanovení § 3a odst. 6 vyhlášky, které ukládá novou povinnost základní školy při zápisu prokazatelným způsobem informovat zákonného zástupce dítěte, jak může do doby zahájení povinné školní docházky pomoci dítěti v jeho dalším rozvoji.

Ustanovení § 3a odst. 7 vyhlášky ukládá formálně novou (i když v praxi dávno plněnou) povinnost základní školy před zahájením zápisu zveřejnit způsobem umožňujícím dálkový přístup informace k organizaci a průběhu zápisu, které obsahují kritéria pro přijímání žáků, počet žáků, které je možné přijmout, popis formální a případných dalších částí zápisu a popřípadě další údaje.

Podle § 3a odst. 8 vyhlášky však platí, že škola, kterou nezřizuje stát, kraj, obec nebo svazek obcí, může v kritériích pro přijímání žáků stanovit požadavek přítomnosti dítěte u zápisu. Na tuto školu, se nevztahují odstavce 3 až 5 citovaného paragrafu.

POČTY ŽÁKŮ VE ŠKOLÁCH A TŘÍDÁCH

Podle ustanovení § 4 vyhlášky má škola tvořená pouze třídami prvního stupně má nejnižší počet žáků ve třídě v případě:

•   školy tvořené jednou třídou 10 žáků,

•   školy tvořené dvěma třídami průměrně 12 žáků,

•   školy tvořené třemi třídami průměrně 14 žáků,

•   školy tvořené čtyřmi a více třídami průměrně 15 žáků.

Škola tvořená třídami prvního a druhého stupně má nejnižší průměrný počet žáků ve třídě 17 žáků a v případě školy, která má nejvýše 2 třídy v každém ročníku, 15 žáků.

Novela školského zákona provedená zákonem č. 101/­2017 Sb., přinesla s účinností od 1. září 2018 změnu ve financování škol a školských zařízení zřizovaných územními samosprávnými celky nebo svazky obcí. Na novelu školského zákona proto musela navázat úprava vyhlášky č. 48/­2005 Sb., která v ustanovení § 5 definuje pravidla pro stanovení počtu žáků ve třídě základní školy tak, aby odpovídala novým pravidlům stanoveným pro financování pedagogické práce. Zároveň je nutné podrobně specifikovat pro přípravné třídy základní školy a třídy přípravného stupně základní školy speciální zřizované krajem, obcí nebo svazkem obcí maximální počet hodin výuky financovaný ze státního rozpočtu na jednu třídu v oboru vzdělání v závislosti na počtu žáků ve třídě (tzv. „hodnota PHmax“).

Novela vyhlášky upravila tyto 3 oblasti:

•   v základních školách upravila nejnižší průměrné počty žáků ve třídách tak, aby byly v souladu s nařízením vlády stanovujícím hodnoty PHmax podle velikosti a organizace školy (včetně škol s výukou v jazyce národnostní menšiny);

•   stanovila hodnotu PHmax pro přípravnou třídu (nelze ji stanovit nařízením vlády, neboť přípravná třída neposkytuje stupeň vzdělání);

•   stanovila hodnotu PHmax pro přípravný ročník základní školy speciální (nelze ji stanovit nařízením vlády ze stejného důvodu, jako u přípravné třídy).

Ustanovení tedy stanoví se pravidla pro nejnižší (průměrné) a nejvyšší (absolutní) počty žáků ve třídách pro různé velikostní kategorie škol. Stanoví se samostatně pro neúplné a úplné školy. Zachovávají se současné minimální průměrné počty žáků a je zachován nejvyšší počet žáků ve třídě – 30 žáků. Nově je zaveden minimální průměrný počet žáků školy, která má nejvýše 2 třídy v každém ročníku – 15 žáků. Zajišťuje se tak vyšší podpora malých úplných škol.

Zároveň byla obdobně stanovena pravidla pro počty žáků ve třídách ve škole s výukou v jazyce národnostní menšiny. Zde považujeme za vhodné upozornit na to, že se nejedná o minimální počty žáků ve třídě, při kterých lze školu s jazykem národnostní menšiny zřídit (jak stanoví § 14 odst. 2 ŠZ), ale o počet žáků rozhodný pro účely financování pedagogické práce ze státního rozpočtu. Minimální počet žáků ve třídě uvedený v § 14 odst. 2 ŠZ se vztahuje pouze na proces zřízení školy s jazykem národnostní menšiny, nikoliv na její další existenci při proměnlivém počtu žáků ve škole a vůli zřizovatele k udělení případné výjimky.

Podle ustanovení § 5 vyhlášky škola může vyučovat volitelný předmět nebo nepovinný předmět, pokud se k němu při zahájení výuky přihlásí alespoň 7 žáků. Na prvním stupni školy lze do jedné třídy zařadit žáky z více než jednoho ročníku prvního stupně. Na druhém stupni školy nelze do jedné třídy zařadit žáky z více než jednoho ročníku druhého stupně. Do jedné třídy nelze zařadit žáky prvního a druhého stupně. Stanovení minimálního počtu žáků na 7 žáků pro zřízení volitelného nebo nepovinného předmětu má zabránit neekonomickému zřizování těchto předmětů pro méně žáků. Po novele, provedené vyhláškou č. 256/­2012 Sb., platí, že tento počet přihlášených žáků musí existovat při zahájení výuky. Tímto doplněním je zdůrazněno, že uvedený minimální počet žáků je rozhodující jen při zřízení daného nepovinného předmětu. Případný pokles počtu žáků pod tuto hranici v průběhu výuky již nemá žádný vliv na možnost nadále výuku v tomto předmětu poskytovat.

Vyhláška jasně stanovuje možnost na prvním stupni základní školy zařazovat do jedné třídy žáky z více než jednoho ročníku prvního stupně a naopak nepřípustnost tohoto způsobu výuky na druhém stupni. Současně však vyhláška připouští možnost zařadit i na druhém stupni žáky z různých ročníků do skupin, pokud jsou takové skupiny vytvořeny v souladu se školským vzdělávacím programem. Nepřípustná je kombinace žáků prvního a druhého stupně v jedné třídě.

RADA!

Nejvyšší počet žáků ve skupině je omezen na 30 žáků (shodně s nejvyšším počtem žáků ve třídě) a škole se určují podmínky pro stanovení počtu žáků ve skupině zejména při činnostech v odborných předmětech a laboratořích. Nejvyšší počet žáků ve skupině pro výuku cizích jazyků se určuje na 24. Tento počet je shodný s předchozí právní úpravou. Pro tyto počty žáků ve skupinách není možné použít ustanovení o výjimkách z počtu žáků podle § 23 odst. 4 a 5 ŠZ.

JUDr. Eva Dandová