Zákon č. 100/1988 Sb.,

o so­ciál­ním zabezpečení

ve znění

zákona č. 110/1990 Sb., zákona č. 180/1990 Sb., zákona č. 1/1991 Sb., zákona č. 46/1991 Sb.,
zákona č. 306/1991 Sb., zákona č. 482/1991 Sb., zákona č. 578/1991 Sb., zákona č. 582/1991 Sb.,
zákona č. 235/1992 Sb., zákona č. 589/1992 Sb., zákona č. 37/1993 Sb., zákona č. 84/1993 Sb.,
zákona č. 160/1993 Sb., zákona č. 266/1993 Sb., zákona č. 307/1993 Sb.,
(úplné znění č. 140/1994 Sb.), zákona č. 182/1994 Sb., zákona č. 241/1994 Sb.,
zákona č. 118/1995 Sb., zákona č. 155/1995 Sb., zákona č. 160/1995 Sb., zákona č. 133/1997 Sb.,
zákona č. 91/1998 Sb., zákona č. 155/1998 Sb., zákona č. 350/1999 Sb., zákona č. 360/1999 Sb.,
zákona č. 29/2000 Sb., zákona č. 258/2000 Sb., zákona č. 151/2002 Sb., zákona č. 213/2002 Sb.,
zákona č. 320/2002 Sb., zákona č. 426/2002 Sb., zákona č. 281/2004 Sb., zákona č. 436/2004 Sb.,
zákona č. 168/2005 Sb., zákona č. 218/2005 Sb., zákona č. 47/2006 Sb., zákona č. 109/2006 Sb.,
zákona č. 135/2006 Sb., zákona č. 165/2006 Sb., zákona č. 189/2006 Sb., zákona č. 29/2007 Sb.

Federální shromáždění Československé so­cial­­istické republiky se usneslo na tomto zákoně:

(1) Právo na so­ciál­ní zabezpečení podle tohoto zákona se zaručuje všem občanům. Dávky so­ciál­­ního zabezpečení poskytuje stát. Dávky so­ciál­ního zabezpečení nepodléhají dani.

(2) Právo na dávky so­ciál­ního zabezpečení nezaniká uplynutím času.

(1) So­ciál­ní zabezpečení podle tohoto zákona ­zahrnuje:

Účastníky právních vztahů vznikajících podle tohoto zákona a podle dalších předpisů so­ciál­ního zabezpečení jsou občané, organizace a orgány so­ciál­­ního zabezpečení.

(1) Způsobilost občana mít v právních vztazích so­ciál­­ního zabezpečení práva a povinnosti vzniká narozením a zaniká smrtí, popřípadě prohlášením za mrtvého.

(2) Způsobilost občana vlastními právními úkony nabývat v právních vztazích so­ciál­ního zabezpečení práv a brát na sebe povinnosti vzniká dovršením šestnáctého roku věku. Občan mladší šestnácti let musí být zastoupen zákonným zástupcem; kdo je zákonným zástupcem občana mladšího šestnácti let, stanoví zákon o rodině.

(3) O omezení a zbavení způsobilosti k právním úkonům, zákonném zástupci občana, jehož způsobilost k práv­ním úkonům byla omezena nebo který byl této způsobilosti zbaven, a o prohlášení občana za mrtvého platí ustanovení občanského zákoníku.

Organizacemi se pro účely předpisů so­ciál­ního zabezpečení rozumějí právnické osoby a občané, kteří zaměstnávají jiné občany.

(1) So­ciál­ní péčí zajišťuje stát pomoc občanům, ­jejichž životní potřeby nejsou dostatečně zabezpečeny příj­my z pracovní činnosti, dávkami důchodového nebo nemocenského zabezpečení, popřípadě jinými příjmy, a obča­nům, kteří ji potřebují vzhledem ke svému zdravotnímu stavu nebo věku, anebo kteří bez pomoci společnosti nemohou překonat obtížnou životní situaci nebo nepříznivé životní poměry.

(2) V oblasti so­ciál­ní péče stát zajišťuje poradenskou a vý­chov­nou činnost, zejména výchovu k od­povědnému rodičovství, k upevňování rodinných vztahů a k vzájemné pomoci mezi občany, především pomoci občanům těžce zdravotně postiženým a starým občanům, a poskytuje další dávky a služby.

(3) Při plnění úkolů so­ciál­ní péče státní orgány úzce spolupracují se společenskými a jinými organizacemi.

(4) zrušen

(5) So­ciál­ní péče zahrnuje zejména péči o občany těžce zdravotně postižené.

(6) V rámci so­ciál­ní péče se poskytují zejména tyto dávky:

(1) Občanům těžce zdravotně postiženým, zejména nevidomým a občanům s těžkým postižením pohybového nebo nosného ústrojí se poskytují věcné dávky, peněžité dávky a bezúročné půjčky k překonání obtíží vyplývajících z jejich postižení.

(2) Občanům s těžkým tělesným, smyslovým nebo mentálním postižením, které podstatně omezuje jejich pohybovou nebo orientační schopnost, se poskytují podle druhu a stupně postižení mimořádné výhody, zejména v do­pravě nebo při potřebě průvodce; těmto občanům s těžkým zdravotním postižením jsou přiznávány mimořádné výhody I. stupně, občanům se zvlášť těžkým zdravotním postižením jsou přiznávány mimořádné výhody II. stupně a ob­čanům se zvlášť těžkým zdravotním postižením a potřebou průvodce jsou přiznávány mimořádné výhody III. stupně. Stupeň mimořádných výhod osvědčuje průkaz mimořádných výhod, a to I. stupeň průkaz TP, II. stupeň průkaz ZTP a III. stupeň průkaz ZTP/P. Průkaz mimořádných výhod je veřejnou listinou.⁶⁷⁾

(3) Průkaz mimořádných výhod obsahuje údaj o při­zna­ném stupni mimořádných výhod, jméno, příjmení, rodné příjmení, rodné číslo, fotografii občana, jeho podpis, datum vydání, označení orgánu, který průkaz vydal, a dobu platnosti průkazu. Podpis občana se nevyžaduje, pokud je jeho opatření spojeno s těžko překonatelnou překážkou. Doba platnosti průkazu mimořádných výhod od data jeho vydání může činit u občana ve věku

(4) Platnost průkazu mimořádných výhod končí uplynutím doby v něm vyznačené, ohlášením jeho ztráty nebo krádeže, odnětím mimořádných výhod, smrtí občana nebo prohlášením za mrtvého anebo rozhodnutím příslušného orgánu. Příslušný orgán rozhodne o neplatnosti průkazu mimořádných výhod v případě, že průkaz obsahuje neoprávněně provedené změny nebo nesprávné údaje nebo došlo k podstatné změně podoby občana nebo je průkaz poškozen tak, že zápisy v něm uvedené jsou nečitelné nebo je porušena jeho celistvost.

(5) Vzory průkazu mimořádných výhod a po­ža­davky na technické provedení fotografie občana stanoví prováděcí ­předpis.

(6) Stát je povinen poskytovat těmto osobám pomoc při pracovním zařazení a uplatnění, jakož i vytvářet podmínky pro jejich začlenění do společenského a veřejného života.

Peněžité a věcné dávky a mimořádné výhody se poskytují bez úhrady nákladů.

(1) Nárok na dávku so­ciál­ní péče (dále jen „dávka“) vzniká dnem splnění podmínek stanovených tímto zákonem, popřípadě prováděcími předpisy.

(2) Nárok na výplatu dávky vzniká splněním podmínek stanovených pro vznik nároku na dávku a na její výplatu a podáním žádosti o přiznání nebo vyplácení dávky, pokud není stanoveno, že takové žádosti není třeba. Je-li žadatelem o dávku občan členského státu Evropské unie, který je hlášen na území České republiky k pobytu podle zvláštního právního předpisu⁷¹⁾, nebo jeho rodinný příslušník⁷²⁾, který je hlášen na území České republiky k pobytu podle zvláštního právního předpisu⁷¹⁾, je podmínkou nároku na dávku písemný souhlas s tím, aby příslušný orgán zjišťoval údaje rozhodné pro posouzení, zda je neodůvodnitelnou zátěží systému sociální péče podle tohoto zákona (dále jen „neodůvodnitelná zátěž systému“); to neplatí, je-li tento žadatel na území České republiky hlášen k trvalému pobytu.

(3) Dávka, na kterou vzniká nárok rozhodnutím příslušného orgánu, může být přiznána a vyplácena nejdříve od počátku měsíce, ve kterém bylo zahájeno řízení o po­skytnutí této dávky.

(1) Zjistí-li se dodatečně, že dávka byla přiznána nebo je vyplácena v nižší částce, než v jaké náleží, nebo že byla neprávem odepřena, anebo že byla přiznána od pozdějšího data, než od jakého náleží, dávka se zvýší nebo přizná.

(2) Dávka se zvýší nebo přizná podle odstavce 1 ode dne, od něhož dávka nebo její zvýšení náleží, nejvýše však za tři roky nazpět ode dne zjištění nebo uplatnění nároku na dávku nebo na její zvýšení.

(3) Dávka uvedená v § 94 odst. 3 může být odňata nejdříve ode dne, kterým se změnily skutečnosti rozhodné pro její přiznání.

(1) Zanikl-li nárok na dávku nebo zjistí-li se, že dávka byla přiznána neprávem, dávka se odejme.

(2) Zjistí-li se, že dávka byla přiznána ve vyšší částce, než v jaké náleží, dávka se sníží.

(3) Změní-li se skutečnosti rozhodné pro nárok na výplatu dávky, její výplata se zastaví nebo se dávka vyplácí v nižší nebo vyšší částce.

(4) Dávka se odejme nebo sníží anebo její výplata se zastaví ode dne následujícího po dni, jímž uplynulo období, za které již byla vyplacena. Dávka podmíněná dlouhodobě nepříznivým zdravotním stavem však náleží v dosavadní výši až do dne předcházejícího dni její nejbližší výplaty, která následuje po dni doručení rozhodnutí o odnětí nebo snížení dávky anebo zastavení její výplaty. Byla-li výplata této dávky zastavena podle § 106 odst. 3 a zjistí-li se, že občan přestal být invalidním nebo částečně invalidním již před zastavením výplaty dávky, dávka nenáleží ode dne zastavení její výplaty; zjistí-li se, že občan přestal být invalidním nebo částečně invalidním až po zastavení výplaty dávky, dávka nenáleží ode dne, kterým přestal být invalidním nebo částečně invalidním.

(5) Zanikl-li nárok na dávku nebo na její výplatu, popřípadě na část výplaty, pro přiznání jiné dávky, zúčtují se částky jiné dávky náležející ode dne jejího přiznání s částkami dosavadní dávky vyplacenými za tutéž dobu.

(1) Nárok na dávku nezaniká uplynutím času.

(2) Nárok na výplatu dávky nebo její části zaniká, není-li uvedeno jinak, uplynutím tří let ode dne, za který dávka nebo její část náleží. Uvedená lhůta neplyne po dobu řízení o dávce a po dobu, po kterou občanu, který musí mít opatrovníka, nebyl opatrovník ustanoven.

(1) Dávky so­ciál­ní péče se vyplácejí dopředu v pravi­delných měsíčních lhůtách určených plátcem dávky so­ciál­­ní péče, nestanoví-li jinak prováděcí předpis.

(2) Dávky mohou být vypláceny zálohou; zálohy se zúčtovávají za období nepřesahující 12 měsíců, nejde-li o zúčtování důchodu z ciziny. Nedosahují-li dávky 100 Kč měsíčně, mohou být vypláceny v delších než měsíčních lhůtách. Podrobnosti stanoví prováděcí předpis.

(3) Výše dávek se zaokrouhluje na celé koruny ­nahoru.

(1) Dávky se vyplácejí v hotovosti nebo na účet určený příjemcem dávky. Příjemcem dávky je opráv­něný nebo jeho zákonný zástupce anebo zvláštní příjemce.

(2) zrušen

(3) Příslušný státní orgán ustanoví zvláštního příjemce s jeho souhlasem v případech, kdy by se výplatou dávky dosavadnímu příjemci zřejmě nedosáhlo účelu, kterému má dávka sloužit, nebo kdyby tím byly poškozovány zájmy osob, které je oprávněný povinen vyživovat, anebo nemůže-li oprávněný, popřípadě jeho zákonný zástupce, výplatu přijímat. Souhlas oprávněného, popřípadě jeho zákonného zástupce, s ustanovením zvláštního příjemce se vyžaduje jen v případě, že oprávněný, popřípadě jeho zákonný zástupce, nemůže výplatu přijímat.

(4) Zákonný zástupce a zvláštní příjemce jsou povinni dávku použít pouze ve prospěch oprávněného a osob, které je oprávněný povinen vyživovat. Zvláštní příjemce ustanovený oprávněnému, který nemůže výpla­tu přijímat, používá dávku podle pokynů oprávněného.

(1) Na dávky nemají nárok občané, kteří nemají trvalý pobyt na území České republiky. Občané členského státu Evropské unie a jejich rodinní příslušníci⁷²⁾ mají nárok na dávky a služby, pokud jsou hlášeni na území České republiky k pobytu podle zvláštního právního předpisu⁷¹⁾ po dobu delší než 3 měsíce, nevyplývá-li jim nárok na sociální výhody z přímo použitelného předpisu Evropských společenství⁷³⁾. Na dávky poskytované podle zákona o sociální potřebnosti73a) mají nárok také osoby požívající podle zvláštn­ího právního předpisu73b) doplňkové ochrany na území České republiky.

(2) Dávky se nevyplácejí do ciziny a nenáležejí za dobu, po kterou se oprávněný zdržuje v cizině trvale. O tom, že se dávka so­ciál­ní péče při pobytu v cizině do ciziny nevyplácí, se nevydává rozhodnutí.

(3) Ustanovení odstavců 1 a 2 platí jen tehdy, nestanoví-li jinak mezinárodní smlouva.

(1) Požádá-li o poskytnutí dávky sociální péče občan členského státu Evropské unie, který je hlášen na území České republiky k pobytu podle zvláštního právního předpisu⁷¹⁾ po dobu delší než 3 měsíce, nebo jeho rodinný příslušník⁷²⁾, který je hlášen na území České republiky k pobytu podle zvláštního právního předpisu⁷¹⁾ po dobu delší než 3 měsíce, příslušný orgán současně posuzuje, zda se tato osoba nestala neodůvodnitelnou zátěží systému sociální péče; to neplatí, je-li tato osoba na území České republiky hlášena k trvalému pobytu.

(3) Při posuzování neodůvodnitelné zátěže systému se u osoby, která nesplňuje podmínky uvedené v odstavci 2, hodnotí systémem bodů tyto skutečnosti:

(4) Při bodovém hodnocení příslušný orgán postupuje tak, že

(5) Za neodůvodnitelnou zátěž systému se považuje osoba, jejíž bodové ohodnocení činí 10 nebo méně bodů. Za neodůvodnitelnou zátěž systému se nepovažuje osoba, jejíž bodové ohodnocení činí 20 nebo více bodů.

(6) V případě, že bodové ohodnocení osoby činí více než 10 bodů a nedosahuje 20 bodů, příslušný orgán zváží podle osobních okolností posuzovaného, zda jde o osobu, která je neodůvodnitelnou zátěží systému. Při posuzování, zda je osoba neodůvodnitelnou zátěží systému, se berou v úvahu také její vazby na osoby blízké⁷⁷⁾, které pobývají v České republice, skutečnost, zda se jedná o dočasné obtíže, a potenciální zatížení systému sociální péče poskytnutím dávek dotčené osobě.

(7) Příslušný orgán je oprávněn posoudit, zda je osoba neodůvodnitelnou zátěží systému, též opětovně poté, kdy došlo u posuzované osoby ke změně jejích sociálních poměrů.

(8) Správní úřady, orgány sociálního zabezpečení, Policie České republiky, obce a zaměstnavatelé osob uvedených v odstavci 1 jsou povinni na výzvu příslušného orgánu sdělit údaje potřebné k posouzení, zda osoba je neodůvodnitelnou zátěží systému. Pokud příslušný orgán oznámí Policii České republiky, že je osoba neodůvodnitelnou zátěží systému⁷⁸⁾, je Policie České republiky povinna příslušnému orgánu sdělit ukončení přechodného pobytu této osoby podle zvláštního právního předpisu⁷¹⁾. Policie České republiky neprodleně sdělí na žádost příslušnému orgánu, zda osobě, která žádá o přiznání dávky sociální péče nebo které je tato dávka poskytována, byl ukončen podle zvláštního právního předpisu⁷¹⁾ pobyt na území České republiky.

(1) Nárok na dávku zaniká dnem smrti oprávně­ného.

(2) Zemřel-li oprávněný po uplatnění nároku na dávku, vstupují do dalšího řízení o dávce a nabývají nároku na částky splatné do dne smrti oprávněného postupně manželka (manžel), děti a rodiče, jestliže žili s oprávněným v době jeho smrti ve společné domácnosti. Podmínka společné domácnosti nemusí být splněna u dětí, které mají nárok na sirotčí důchod po zemřelém.

(3) Byla-li dávka přiznána před smrtí oprávněného, vyplatí se splatné částky, které nebyly vyplaceny do dne smrti oprávněného, členům jeho rodiny podle pořadí a za podmínek stanovených v odstavci 2.

(4) Nároky přecházející na osoby uvedené v od­stavcích 2 a 3 nejsou předmětem dědictví; předmětem dědictví se stávají, není-li těchto pozůstalých.

(1) Nároky na dávky nemohou být postoupeny.

(2) Dávky nemohou být předmětem dohody ­o sráž­­kách.

(3) Dávky nepodléhají výkonu rozhodnutí.

(1) Oprávněný nebo jiný příjemce dávky je povinen písemně ohlásit příslušnému orgánu so­ciál­ního zabezpečení do osmi dnů změny ve skutečnostech rozhodných pro trvání nároku na dávku, její výši a výplatu nebo poskyto­vání.

(2) Byl-li oprávněný nebo jiný příjemce vyzván orgánem so­ciál­ního zabezpečení, aby osvědčil skutečnosti rozhodné pro nárok na dávku, její výši nebo výplatu, je povinen výzvě vyhovět, a to ve lhůtě do osmi dnů ode dne doručení výzvy, neurčil-li orgán so­ciál­ního zabezpečení delší lhůtu; neučiní-li tak v určené lhůtě, může být výplata dávky zastavena, jestliže oprávněný nebo jiný příjemce byl ve výzvě na tento následek upozorněn.

(3) Výplata dávky podmíněné nepříznivým zdravotním stavem může být zastavena, jestliže se občan, jehož zdravotní stav je třeba zjistit, nepodrobí vyšetření zdravotního stavu nebo jinému odbornému vyšetření a občan, popřípadě jeho zákonný zástupce nebo zvláštní příjemce, byl upozorněn na možnost zastavení výplaty dávky nebo poskytování služby so­ciál­­ní péče.

(1) Občan, kterému byly přiznány mimořádné výhody, je za účelem vydání průkazu mimořádných výhod (§ 86 odst. 2) povinen předložit jednu fotografii, která odpovídá jeho současné podobě. Občan, kterému byl vydán průkaz mimořádných výhod, je povinen dbát, aby údaje uvedené v průkazu odpovídaly skutečnosti, chránit průkaz před poškozením, zničením, ztrátou a zneužitím a ohlásit orgánu, který vydal průkaz, že některá z uve­dených skutečností nastala. Orgánu, který vydal průkaz, je občan dále povinen na výzvu předložit průkaz ke kontrole a odevzdat neplatný ­průkaz.

(2) Každý, kdo nalezne průkaz mimořádných výhod nebo má v držení průkaz mimořádných výhod zemřelého občana nebo občana prohlášeného za mrtvého, je povinen jej neprodleně odevzdat kterémukoliv obecnímu úřadu obce s rozšířenou působností. Stejnou povinnost má i občan, který ohlásil ztrátu průkazu mimořádných výhod, jestliže průkaz nalezne nebo jej jinak získá zpět. Obecní úřad obce s rozšířenou působností, kterému je odevzdán průkaz podle předchozích ustanovení, je povinen jej odevzdat orgánu, který jej vydal.

(1) Příjemce dávky, který nesplnil některou jemu uloženou povinnost, přijímal dávku nebo její část, ačkoliv věděl nebo musel z okolností předpokládat, že byla vyplacena neprávem nebo ve vyšší výměře, než náležela, nebo vědomě jinak způsobil, že dávka nebo její část byla vyplacena neprávem nebo ve vyšší výměře, než náležela, je povinen vrátit dávku nebo její část ode dne, od něhož nenáležela vůbec nebo v poskytované výši; to platí zejména tehdy, jestliže nesplnil ohlašovací povinnost, dávku vylákal nebo zamlčel některou rozhodnou skutečnost.

(2) O povinnosti vrátit dávku ve věcech so­ciál­­ní péče poskytnutou neprávem nebo v nesprávné výši rozhoduje orgán, který je příslušný rozhodovat o při­znání, snížení nebo odnětí dávky ve věcech so­ciál­ní péče nebo její části. Částky neprávem přijaté mohou být sráženy též z běžně vyplácené nebo později přiznané dávky anebo ze mzdy oprávněného; přitom platí obdobně předpisy o výkonu soudních rozhodnutí srážkou ze mzdy.

(3) Nárok na vrácení dávky poskytnuté neprávem nebo v nesprávné výši zaniká uplynutím tří let ode dne, kdy orgán so­ciál­ního zabezpečení tuto skutečnost zjistil, nejpozději však uplynutím deseti let ode dne, za který byla dávka vyplacena. Tyto lhůty neplynou po dobu řízení o odvolání, řízení o žalobě, výkonu rozhodnutí nebo jsou-li na úhradu přeplatku prováděny srážky z dávky.

(4) Rozhodnutí vydané podle odstavce 2 lze vykonat nejpozději do deseti let po uplynutí lhůty stanovené pro splnění uložené povinnosti.

Do vlastních rukou se doručují

(1) Orgány so­ciál­ního zabezpečení nemají nárok na náhradu nákladů vzniklých v řízení o dávkách so­ciál­­ní péče.

(2) Příslušný státní orgán nahrazuje v rozsahu stanoveném prováděcím předpisem náklady vzniklé občanům, popřípadě jejich průvodcům, kteří se na vyzvání dostaví k jednání orgánu ve věcech so­ciál­ní péče.

(3) Nároky na náhradu nákladů občanů v řízení před soudem upravují zvláštní předpisy.¹⁶⁾

Pokud tento zákon nebo zákony národních rad o pů­sobnosti orgánů republik v so­ciál­ním zabezpečení nestanoví ve věcech so­ciál­ní péče odchylky od obecných předpisů o správním řízení, platí tyto předpisy.

(1) Právní úkon (žádost o dávku so­ciál­ní péče apod.) je projev vůle směřující ke vzniku, změně nebo zániku těch práv nebo povinností, které právní předpisy s takovým projevem spojují.

(2) Právní úkon, který nebyl učiněn formou stanovenou předpisy so­ciál­­ního zabezpečení uvedenými v § 112 odst. 1, je neplatný.

(3) Jinak pro právní úkony, jejich neplatnost a důsled­ky této neplatnosti platí ustanovení občanského zákoníku.

(1) Lhůta určená podle dní počíná dnem, který následuje po události, jež je rozhodující pro její po­čátek.

(2) Poslední den lhůty určené podle týdnů, měsíců nebo let připadá na den, který se pojmenováním nebo číslem shoduje se dnem, kdy došlo k události určující počátek lhůty; není-li takový den v měsíci, připadá poslední den lhůty na poslední den v měsíci.

(3) Připadne-li poslední den lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty nejbližší následující pracovní den. Tato lhůta je zachována, je-li posledního dne lhůty učiněn úkon u příslušného orgánu so­ciál­ního zabezpečení nebo je-li podána poštovní zásilka obsahující podání; pro lhůty u úkonů učiněných vůči soudu platí občanský soudní řád.

SO­CIÁL­NÍ ZABEZPEČENÍ VOJÁKŮ Z POVOLÁNÍ, PŘÍSLUŠNÍKŮ POLICIE ČESKÉ REPUBLIKY A PŘÍSLUŠNÍKŮ VĚZEŇSKÉ SLUŽBY
ČESKÉ REPUBLIKY

(1) až (5) zrušeny.

(6) Orgány Ministerstva obrany, které jsou příslušné k rozho­dování o důchodech z důchodového pojištění vojáků z povolání, poskytují poživatelům důchodů a jejich rodinným příslušníkům, kteří nejsou důchodově pojištěni, též peněžité dávky so­ciál­ní péče, a to

(1) až (3) zrušeny.

(4) Žádost o peněžitou dávku so­ciál­­ní péče podává oprávněný u plátce důchodu.

(1) Proti rozhodnutí o dávce so­ciál­­ní péče lze podat písemné odvolání do 15 dnů u orgánu, který je vydal; odvolání není přípustné proti rozhodnutí o od­stranění ­tvrdosti.

(2) Orgán, který napadené rozhodnutí vydal, může odvolání sám plně vyhovět; neučiní-li tak, je povinen nejpozději do 30 dnů od podání odvolání předložit je orgánu příslušnému k rozhodnutí o od­volání.

(3) Odvolacím orgánem je služební orgán nejblíže nadřízený služebnímu orgánu, který rozhodnutí vydal.

(4) Odvolací orgán je povinen rozhodnout o od­volání bez zbytečného odkladu, nejpozději však do 60 dnů ode dne podání odvolání; pokud nelze v této lhůtě o odvolání rozhodnout, musí být oprávněnému písemně sděleny důvody a doba, během níž se o od­volání rozhodne.

(5) Proti rozhodnutí o odvolání se nelze odvolat.

(6) Pro řízení v so­ciál­ním zabezpečení v ozbro­jených silách neplatí ustanovení § 126.

Působnosti stanovené obecnímu úřadu obce s roz­šířenou působností podle tohoto zákona jsou výkonem přenesené působnosti.

(1) Ministerstvo práce a so­ciál­ních věcí vydá vyhlášku podle § 86, § 101 odst. 1.

(2) Ministerstvo práce a so­ciál­ních věcí stanoví vyhláškou, co se považuje za soustavnou přípravu dítěte na budoucí povolání, které dítě se považuje za dlouhodobě těžce zdravotně postižené, co se rozumí pobytem dítěte v zařízení, výchovou dítěte a péčí nahrazující péči rodičů, způsob vzájemného zúčtování dávek při jejich souběhu nebo zpětné výplatě.

Zrušují se

1. čl. IV zákona č. 161/1968 Sb., o zvláštním přídavku k dávkám, o změnách v důchodovém zabezpečení účastníků odboje a o některých dalších změnách v so­ciál­ním zabezpečení;
2. čl. 3 a 4 zákona č. 71/1970 Sb., o úpravě některých nízkých důchodů a o dalších změnách v so­ciál­ním zabezpečení;
3. čl. I zákona č. 106/1971 Sb., o zvýšení důchodů starodůchodců a některých nízkých důchodů v so­ciál­ním zabezpečení;
4. zákon č. 121/1975 Sb., o so­ciál­ním zabezpečení, ve znění zákonného opatření Předsednictva Federálního shromáždění č. 76/1979 Sb., zákona č. 150/1979 Sb., zákonného opatření Předsednictva Federálního shromáždění č. 7/1982 Sb., zákona č. 73/1982 Sb., zákona č. 116/1983 Sb., zákona č. 56/1984 Sb., zákona č. 108/1984 Sb. a zá­kona č. 53/1987 Sb., s výjimkou § 84 odst. 2, § 85 až 87, § 90, 92, § 97 odst. 3 a § 101;
5. zákonné opatření Předsednictva Federálního shromáždění č. 76/1979 Sb., o zvýšení důchodů;
6. zákonné opatření předsednictva Federálního shromáždění č. 7/1982 Sb., o zvýšení důchodů a o ně­kterých změnách zákona o so­ciál­ním zabezpečení;
7. zákon č. 108/1984 Sb., o zvýšení některých nízkých důchodů a o dalších změnách zákona o so­ciál­ním zabezpečení.

Tento zákon nabývá účinnosti dnem 1. října 1988, s výjimkou ustanovení § 176 písm. c), které nabývá účinnosti dnem 1. července 1988.

* * *

Zákon č. 110/1990 Sb. nabyl účinnosti dnem 1. května 1990.
Zákon č. 180/1990 Sb. nabyl účinnosti dnem 1. července 1990.
Zákon č. 1/1991 Sb. nabyl účinnosti dnem 1. února 1991.
Zákon č. 46/1991 Sb. nabyl účinnosti dnem 1. března 1991.
Zákon č. 306/1991 Sb. nabyl účinnosti dnem 1. srpna 1991.
Zákon č. 482/1991 Sb. nabyl účinnosti dnem 29. listopadu 1991.
Zákon č. 578/1991 Sb. nabyl účinnosti dnem 1. ledna 1992.
Zákon č. 582/1991 Sb. nabyl účinnosti dnem 1. ledna 1992.
Zákon č. 235/1992 Sb. nabyl účinnosti dnem 1. června 1992.
Zákon č. 589/1992 Sb. nabyl účinnosti dnem 1. ledna 1993.
Zákon č. 37/1993 Sb. nabyl účinnosti dnem 1. ledna 1993 a 1. března 1993.
Zákon č. 84/1993 Sb. nabyl účinnosti dnem 1. března 1993.
Zákon č. 160/1993 Sb. nabyl účinnosti dnem 1. července 1993.
Zákon č. 266/1993 Sb. nabyl účinnosti dnem 1. listopadu 1993.
Zákon č. 307/1993 Sb. nabyl účinnosti dnem 1. ledna 1994 a 23. prosince 1993.
Zákon č. 182/1994 Sb. nabyl účinnosti dnem 1. října 1994.
Zákon č. 241/1994 Sb. nabyl účinnosti dnem 1. ledna 1995.
Zákon č. 118/1995 Sb. nabyl účinnosti dnem 1. října 1995 a 1. ledna 1996.
Zákon č. 155/1995 Sb. nabyl účinnosti dnem 1. ledna 1996.
Zákon č. 160/1995 Sb. nabyl účinnosti dnem 1. ledna 1996.
Zákon č. 133/1997 Sb. nabyl účinnosti dnem 26. června 1997.
Zákon č. 91/1998 Sb. nabyl účinnosti dnem 1. srpna 1998 a 1. července 1998.
Zákon č. 155/1998 Sb. nabyl účinnosti dnem 13. července 1998 a 1. ledna 1999.
Zákon č. 350/1999 Sb. nabyl účinnosti dnem 1. dubna 2000.
Zákon č. 360/1999 Sb. nabyl účinnosti dnem 1. dubna 2000 a 1. července 2000.
Zákon č. 29/2000 Sb. nabyl účinnosti dnem 1. července 2000.
Zákon č. 258/2000 Sb. nabyl účinnosti dnem 1. ledna 2001.
Zákon č. 151/2002 Sb. nabyl účinnosti dnem 1. ledna 2003.
Zákon č. 213/2002 Sb. nabyl účinnosti dnem 1. července 2002.
Zákon č. 320/2002 Sb. nabyl účinnosti dnem 1. ledna 2003 a 1. srpna 2002.
Zákon č. 426/2002 Sb. nabyl účinnosti dnem 1. října 2002.
Zákon č. 281/2004 Sb. nabyl účinnosti dnem 7. května 2004.
Zákon č. 436/2004 Sb. nabyl účinnosti dnem 1. října 2004.
Zákon č. 168/2005 Sb. nabyl účinnosti dnem 1. června 2005.
Zákon č. 218/2005 Sb. nabyl účinnosti dnem 1. října 2005.
Zákon č. 47/2006 Sb. nabyl účinnosti dnem 27. února 2006.
Zákon č. 109/2006 Sb. nabyl účinnosti dnem 1. ledna 2007.
Zákon č. 135/2006 Sb. nabyl účinnosti dnem 1. ledna 2007.
Zákon č. 165/2006 Sb. nabyl účinnosti dnem 1. září 2006.
Zákon č. 189/2006 Sb. nabyl účinnosti dnem 1. ledna 2009.
Zákon č. 29/2007 Sb. nabyl účinnosti dnem 20. února 2007.
Zákon č. 427/2010 Sb. nabyl účinnosti dnem 1. ledna 2011.

* * *

Čl. II
zákona č. 133/1997 Sb. zní:

Přechodné ustanovení

Zvýšení důchodu pro bezmocnost, které podle předpisů důchodového zabezpečení platných přede dnem účinnosti tohoto zákona bylo přiznáno v nižších částkách, než které náleží podle čl. I, nebo které nebylo přiznáno, protože by důchod (úhrn důchodů) spolu s ním přesáhl nejvyšší výměru stanovenou těmito předpisy, popřípadě bylo z to­hoto důvodu přiznáno v nižší částce, se na žádost přizná nebo zvýší na částky náležející podle čl. I nejdříve od splátky důchodu splatné v kalendářním měsíci, který následuje po měsíci, v němž tento zákon nabyl účinnosti.

Čl. XV
zákona č. 360/1999 Sb. zní:

Přechodná ustanovení

1.Průkazy TP, ZTP a ZTP/P vydané před 1.červencem 2000 platí po dobu v nich uvedenou, nejdéle však do 31.prosince 2001.
2.Období, jehož počátek připadl na 1. duben 1999, na které se přiznává so­ciál­ní příplatek a příspěvek na bydlení podle zákona č. 117/1995 Sb., o státní so­ciál­ní podpoře, ve znění zákona č. 137/1996 Sb., zákona č. 132/1997 Sb., zákona č. 242/1997 Sb., zákona č. 91/1998 Sb. a zákona č. 158/1998 Sb., se prodlužuje do 30. června 2000. Při nároku na so­ciál­ní příplatek a příspěvek na bydlení se v době od 1. dubna 2000 do 30. června 2000 vychází ze stejného rozhodného příjmu, z něhož by se vycházelo při poskytování so­ciál­ního příplatku a příspěvku na bydlení v době od 1. ledna 2000 do 31. března 2000.  
3.Rozhodným obdobím, za které se zjišťuje rozhodný příjem za kalendářní čtvrtletí od 1. dubna 2000 do 30. června 2000, je podle zákona č. 75/1997 Sb., o so­ciál­ním příspěvku k vyrovnání zvýšení cen tepelné energie, ve znění zákona č. 242/1997 Sb., kalendářní čtvrtletí od 1. října 1999 do 31. prosince 1999. Rozhodným obdobím, za které se zjišťuje rozhodný příjem za kalendářní čtvrtletí od 1. dubna 2000 do 30. června 2000, je podle zákona č. 132/1997 Sb., o so­ciál­ním příspěvku k vyrovnání zvýšeného nájemného a o změně zákona č. 117/1995 Sb., o státní so­ciál­ní podpoře, ve znění zákona č. 137/1996 Sb., ve znění zákona č. 242/1997 Sb., kalendářní čtvrtletí od 1. října 1999 do 31. prosince 1999.  

Čl. II
zákona č. 213/2002 Sb. zní:

Přechodná ustanovení

1. Příspěvky doposud vyplácené v nižších částkách, než stanoví tento zákon, upraví plátce příspěvku bez žádosti na stanovenou výši od splátky náležející za následující kalendářní měsíc od nabytí účinnosti tohoto zákona.
2. Nároky vzniklé před nabytím účinnosti tohoto zákona z důvodu péče uvedené v § 80 odst. 1 písm. c) zákona č. 100/1988 Sb., o sociálním zabezpečení, ve znění zákona č. 133/1997 Sb., zůstávají zachovány i po nabytí účinnosti tohoto zákona.
3. Zúčtování příjmů osob vykonávajících výdělečnou činnost uvedenou v čl. I bodu 4 (§ 83 odst. 2 a 3), kterým byl příspěvek vyplácen zálohově, se provede poprvé za rok 2002.

Čl. II

zákona č. 218/2005 Sb. zní:
Přechodná ustanovení

1. Příspěvek při péči o osobu blízkou nebo jinou osobu, který náleží ke dni nabytí účinnosti tohoto zákona občanovi uvedenému v § 80 a 81 zákona č. 100/1988 Sb., o so­ciálním zabezpečení, ve znění účinném ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona, bude zvýšen bez žádosti podle § 84 zákona č. 100/1988 Sb., o sociálním zabezpečení, ve znění účinném ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona.
2. Nárok na příspěvek a jeho výši v řízení, které nebylo pravomocně ukončeno do nabytí účinnosti tohoto zákona, se posoudí za období před nabytím účinnosti tohoto zákona podle zákona č. 100/1988 Sb., o sociálním zabezpečení, ve znění účinném do dne nabytí účinnosti tohoto zákona.

Čl. II
zákona č. 47/2006 Sb. zní:

Přechodná ustanovení

1. Řízení o dávku u žadatelů uvedených v § 103a zákona č. 100/1988 Sb., ve znění účinném ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona, zahájená a pravomocně neukončená přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona se dokončí podle dosavadní právní úpravy, je-li to pro uvedeného žadatele výhodnější.
2. Do doby hodnocené podle § 103 a 103a zákona č. 100/1988 Sb., ve znění účinném ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona, se započítá i doba získaná přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, nejdříve počínaje dnem 1. května 2004.
3. Příslušný orgán je oprávněn posoudit, zda je osoba, které byly dávky přiznány přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, neodůvodnitelnou zátěží systému podle § 103a odst. 7 zákona č. 100/1988 Sb., ve znění účinném ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona, obdobně.

Čl. II

zákona č. 109/2006 Sb. zní:
Přechodná ustanovení

1. Řízení o zvýšení důchodu pro bezmocnost zahájená a pravomocně neskončená přede dnem 1. ledna 2007 se dokončí podle dosavadních právních předpisů.
2. Řízení o příspěvku při péči o blízkou nebo jinou osobu zahájená a pravomocně neskončená přede dnem 1. ledna 2007 se dokončí podle dosavadních právních předpisů.
3. Na řízení o žádosti o zvýšení důchodu pro bezmocnost nebo o úpravu dosavadní částky zvýšení důchodu pro bezmocnost za dobu před 1. lednem 2007 na základě žádosti uplatněné po 31. prosinci 2006 se vztahují dosavadní právní předpisy.
4. Zvýšení důchodu pro bezmocnost náleží naposledy při splátce důchodu splatné v prosinci 2006.
5. Nárok na příspěvek při péči o blízkou nebo jinou osobu zaniká v kalendářním měsíci, v němž byl přiznán příspěvek na péči podle zákona o sociálních službách osobě, o kterou příjemce příspěvku při péči o blízkou nebo jinou osobu pečoval, nejpozději však dnem 31. prosince 2008.
6. Česká správa sociálního zabezpečení předá prostřednictvím okresních správ sociálního zabezpečení ke dni 1. ledna 2007 příslušným obecním úřadům obcí s roz­šířenou působností seznam osob, kterým ke dni 31. prosince 2006 náleželo zvýšení důchodu pro bezmocnost; seznamy těchto osob předají ke dni 1. ledna 2007 příslušným obecním úřadům obcí s rozšířenou působností rovněž Ministerstvo vnitra, Ministerstvo spravedlnosti a Ministerstvo obrany v obo­rech své působnosti.
7. Obecní úřady obcí s rozšířenou působností oznámí příslušným pověřeným obecním úřadům zahájení řízení o příspěvku na péči v případech, kdy z dů­vo­du péče o osobu, která žádá o příspěvek na péči, je poskytován příspěvek při péči o blízkou nebo jinou ­osobu.

16) § 142 a násl. občanského soudního řádu.
59) § 6 zákona č. 463/1991 Sb.
60) § 20 až 26 zákona č. 117/1995 Sb., o státní so­ciál­ní podpoře, ve znění zákona č. 137/1996 Sb.
61) Zákon č. 75/1997 Sb., o so­ciál­ním příspěvku k vyrovnání cen tepelné energie.
62) Zákon č. 132/1997 Sb., o so­ciál­ním příspěvku k vyrovnání zvýšení nájemného a o změně zákona č. 117/1995 Sb., o státní so­ciál­ní podpoře, ve znění zákona č. 137/1996 Sb.
63) Zákon č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění, ve znění pozdějších předpisů.
67) § 134 občanského soudního řádu.
71) Zákon č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů.
72) § 15a zákona č. 326/1999 Sb., ve znění zákona č. 217/2002 Sb.
73) Nařízení Rady (EHS) č. 1612/68 ze dne 15. října 1968 o volném pohybu pracovníků uvnitř Společenství.
73a) Zákon č. 482/1991 Sb., o sociální potřebnosti, ve znění pozdějších předpisů.
73b) § 14a zákona č. 325/1999 Sb., o azylu a o změně zákona č. 283/1991 Sb., o Policii České republiky, ve znění pozdějších předpisů, (zákon o azylu), ve znění zákona č. 165/2006 Sb.
74) Zákon č. 187/2006 Sb., o nemocenském pojištění, ve znění pozdějších předpisů.
75) § 12 zákona č. 117/1995 Sb., ve znění pozdějších předpisů.
76) § 33 odst. 1 zákona č. 435/2004 Sb., o zaměstnanosti.
77) § 116 občanského zákoníku.
78) § 106 odst. 3 zákona č. 326/1999 Sb., ve znění zákona č. 428/2005 Sb.
79) Zákon č. 435/2004 Sb., o zaměstnanosti, ve znění pozdějších předpisů.
80) § 12 až 16 zákona č. 117/1995 Sb., o státní sociální podpoře, ve znění pozdějších předpisů.
81) § 108 zákona č. 435/2004 Sb., ve znění pozdějších předpisů.