I když zákon ve svých § 64 odst. 2 a v § 65 odst. 6 předpokládá vydání prováděcího předpisu ve formě vyhlášky, kterou by byly stanoveny zejména minimální standardy pojištění a způsob určení odměny a náhrady restrukturalizačního správce, nebyl tento prováděcí předpis v době redakční uzávěrky zpracování komentáře ještě Ministerstvem spravedlnosti vydán a publikován ve Sbírce zákonů. Samotné připomínkové řízení k němu bylo ukončeno již k datu 11. 10. 2023. Z toho důvodu je proto v textu komentáře odkazováno jen obecně na prováděcí předpis.

Zpracováno podle právního stavu ke dni 1. 12. 2023.

Použité zkratky:

- Zákon č. 280/­2009 Sb., daňový řád – „daňový řád“

- Zákon č. 284/­2023 Sb., o preventivní restrukturalizace – „zákon“

- Zákon č. 99/­1963 Sb., občanský soudní řád – „občanský soudní řád“

- Zákon č. 89/­2012 Sb., občanský zákoník – „občanský zákoník“

- Usnesení předsednictva České národní rady č. 2/1993 Sb., o vyhlášení Listiny základních práv a svobod jako součásti ústavního pořádku České republiky – „Listina základních práv a svobod“

- Zákon č. 90/­2012 Sb., o obchodních společnostech a družstvech – „zákon o obchodních korporacích“

- Zákon č. 312/­2006 Sb., o insolvenčních správcích – „zákon o insolvenčních správcích“

- Zákon č. 182/­2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení – „insolvenční zákon“

- Zákon č. 304/­2013 Sb., o veřejných rejstřících právnických a fyzických osob a o evidenci svěřenských fondů – „zákon o veřejných rejstřících

- Zákon č. 262/­2006 Sb., zákoník práce – „zákoník práce“

- Zákon č. 499/2004 Sb., o archivnictví a spisové službě – „zákon o archivnictví“

 

Přehled ustanovení zákona

ČÁST PRVNÍ	OBECNÁ USTANOVENÍ	§	1 – 3
ČÁST DRUHÁ	PŘÍPRAVA RESTRUKTURALIZACE
HLAVA I	PŘÍPRAVA RESTRUKTURALIZAČNÍHO PLÁNU
Díl 1	Obecná ustanovení	§	4 – 7
Díl 2	Sanační projekt	§	8 – 12
Díl 3	Restrukturalizační plán	§	13 – 26
Díl 4	Ochrana prozatímního a nového financování a souvisejících plateb	§	27 – 28
HLAVA II	PŘIJÍMÁNÍ RESTRUKTURALIZAČNÍHO PLÁNU	§	29 – 38
HLAVA III	ÚČINNOST A PROVÁDĚNÍ RESTRUKTURALIZAČNÍHO PLÁNU	§	39 – 41
HLAVA IV	SKONČENÍ PREVENTIVNÍ RESTRUKTURALIZACE	§	42 – 43
ČÁST TŘETÍ	RESTRUKTURALIZAČNÍ ŘÍZENÍ
HLAVA I	OBECNÁ USTANOVENÍ O RESTRUKTURALIZAČNÍM
ŘÍZENÍ			60
Díl 1	Příslušnost soudu	§	44 – 46
Díl 2	Průběh restrukturalizačního řízení před soudem	§	47 – 57
Díl 3	Restrukturalizační správce	§	58 – 67
Díl 4	Náklady řízení	§	68 – 72
HLAVA II	ZVLÁŠTNÍ USTANOVENÍ O RESTRUKTURALIZAČNÍM ŘÍZENÍ
Díl 1	Všeobecné moratorium	§	73 – 84
Díl 2	Individuální moratorium	§	85 – 87
Díl 3	Předběžný přezkum spornosti pohledávky	§	88 – 92
Díl 4	Potvrzení restrukturalizačního plánu	§	93 – 100
Díl 5	Zrušení restrukturalizačního plánu	§	101 – 103
ČÁST ČTVRTÁ	VEŘEJNÁ PREVENTIVNÍ RESTRUKTURALIZACE	§	104 – 111
ČÁST PÁTÁ	RESTRUKTURALIZAČNÍ REJSTŘÍK	§	112 – 116
ČÁST ŠESTÁ	SPOLEČNÁ A ZÁVĚREČNÁ USTANOVENÍ
HLAVA I	SPOLEČNÁ USTANOVENÍ	§	117 – 120
HLAVA II	ZÁVĚREČNÉ USTANOVENÍ	§	121

 

 

ZÁKON č. 284/2023 Sb.,

o preventivní restrukturalizaci

ve znění zákona č. 349/2023 Sb.

Parlament se usnesl na tomto zákoně České republiky:

ČÁST PRVNÍ

OBECNÁ USTANOVENÍ

§ 1

Předmět úpravy

Tento zákon zapracovává předpis Evropské unie¹⁾, navazuje na přímo použitelný předpis Evropské unie²⁾ a upravuje pravidla přístupu podnikatelů k preventivní restrukturalizaci.

komentář k § 1

Toto ustanovení zákona vychází z toho, že předmětem úpravy tohoto zákona jsou nástroje a postupy preventivní restrukturalizace, které jsou poskytnuty podnikatelům pro řešení jejich finančních potíží. Ve své podstatě se jedná o transpozici směrnice Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 2019/­1023 ze dne 20. 6. 2019 o rámcích preventivní restrukturalizace, o oddlužení a zákazech činnosti a opatřeních ke zvýšení účinnosti postupů restrukturalizace, insolvence a oddlužení a o změně směrnice (EU) 2017/­1132.

Předpokládá se, že preventivní restrukturalizace má být nástrojem k tomu, jak u potencionálních podnikatelských subjektů prokázat jejich životaschopnost tím, že zažehnají svůj úpadek. Zákonodárce vychází z koncepce, že preventivní restrukturalizace by měla být jako nový nástroj aplikována dříve, než se podnikatel dle našich právních předpisů dostane do úpadkové situace. V tomto ustanovení zákona je mj. zmíněna návaznost na přímo použitelný předpis EU, za který je považováno Evropské insolvenční řízení. Tento předpis upravuje otázky příslušnosti, uznávání a vymáhání rozhodného práva a spolupráce v přeshraničních insolvenčních řízeních, dále také vzájemné propojení insolvenčních rejstříků.

§ 2

Vymezení základních pojmů

Pro účely tohoto zákona se rozumí

a)  preventivní restrukturalizací postup, který směřuje k předejití úpadku a zachování nebo obnově provozuschopnosti obchodního závodu (dále jen „závod“) podnikatele,

b)  sanačním projektem písemnost sestavená podle tohoto zákona, která popisuje a vyhodnocuje výsledky podnikání a provozu závodu podnikatele, rozebírá příčiny nastalých finančních potíží a předkládá návrh jejich řešení,

c)  restrukturalizačním plánem písemnost sestavená podle tohoto zákona, která vymezuje právní postavení dotčených stran a obsahuje souhrn restrukturalizačních opatření k předejití úpadku a zachování nebo obnovení provozuschopnosti závodu podnikatele,

d)  společníkem i člen družstva,

e)  dotčenou stranou věřitel nebo společník, jehož právo bude přímo dotčeno restrukturalizačním plánem a kterému došla písemná výzva k zahájení jednání o restrukturalizačním plánu,

f)  zajištěnou dotčenou stranou dotčená strana, jejíž právo je zajištěno věcí patřící podnikateli, a to jen zástavním právem, zadržovacím právem, omezením převodu nemovitosti, zajišťovacím převodem práva nebo postoupením pohledávky k zajištění anebo obdobným právem podle zahraniční právní úpravy, a agent pro zajištění podle zákona o dluhopisech,

g)  nedotčenou stranou věřitel nebo společník, který není dotčenou stranou,

h)  přímým dotčením zahrnutí práva do restrukturalizačního plánu za účelem změny výše, pořadí, splatnosti nebo jiné vlastnosti tohoto práva či jiného práva s ním spojeného,

i)  členem voleného orgánu osoba, která je členem orgánu podnikatele a je do funkce volena, jmenována či jinak povolávána,

j)  spřízněnou osobou

1. osoba ovládaná podnikatelem, osoba ovládající podnikatele, případně všechny osoby jednající ve shodě za účelem ovládání podnikatele,

2. člen voleného orgánu podnikatele, osoba v obdobném postavení člena voleného orgánu bez zřetele k tomu, jaký vztah k podnikateli má, nebo fyzická osoba zastupující právnickou osobu, která je členem voleného orgánu obchodní korporace, při výkonu funkce člena voleného orgánu,

3. osoba ovládaná osobou podle bodů 1 a 2, nebo

4. osoba blízká osobám podle bodů 1 a 2,

k)  restrukturalizačním soudem soud, před nímž probíhá restrukturalizační řízení, jakož i soud, který rozhoduje o opravném prostředku v restrukturalizačním řízení.

komentář k § 2

V tomto ustanovení zákona dochází k vymezení základních pojmů, kterými jsou preventivní restrukturalizace, sanační projekt, restrukturalizační plán, společník i člen družstva i k definici dotčených stran.

Důležité

     Preventivní restrukturalizace jako taková směřuje k odvrácení (předejití) úpadku, nikoliv k jeho řešení. Je určena pro podnikatele, kteří do určité míry selhali a mají obchodní závod, který se ještě nenachází fakticky ve stavu úpadku. Tato restrukturalizace by jim měla umožnit (ač se nacházejí ve finančních obtížích) pokračovat v provozování jejich obchodního závodu, a to po přijetí různé kombinace restrukturalizačních opatření, které předvídá sanační projekt, a jsou následně zakotvena do restrukturalizačního plánu, se kterým vysloví souhlas podnikatelem oslovení věřitelé v postavení dotčených stran. Aby mohla být preventivní restrukturalizace vůbec aplikována, musí dojít k předejití úpadku podnikatele. Dále musí být zachována nebo obnovena provozuschopnost obchodního závodu tohoto podnikatele. Základním předpokladem provozuschopného závodu podnikatele je, že takový závod je schopný fungovat i do budoucna v závislosti na míře přijatých restrukturalizačních opatření jako jsou např. restrukturalizace majetku, restrukturalizace závazků, provozní změny apod. Toto samotné se neobejde bez zajištění potřebné likvidity, vhodné kapitálové struktury i personálního a materiálního zajištění.

     Sanační projekt

Sanačním projektem podnikatel rozděluje své věřitele, resp. jejich pohledávky, dle zákonem předepsaných a podnikatelem odůvodněných kritérií, na dotčené a nedotčené strany. Svou vizi záchrany obchodního závodu tak podnikatel prezentuje osloveným věřitelům (dotčeným stranám) právě prostřednictvím tohoto sanačního projektu, který je předkládán již na samotném začátku tohoto procesu, tj. při zahájení preventivní restrukturalizace. Sanační projekt lze považovat do jisté míry za tzv. vstupní (iniciační) dokument. Předpokládá se, že preventivní restrukturalizaci není oprávněn zahájit nebo v ní pokračovat takový podnikatel, který sleduje tímto svým návrhem nepoctivý záměr, na který lze usuzovat např. i z toho, že v tomto projektu vědomě uvedl nepravdivé nebo neúplné údaje.

     Restrukturalizační plán

Restrukturalizační plán oproti tomu představuje ekvivalent vícestranné obchodní dohody, která stanoví, které entity budou účastníky této právní skutečnosti a které jejich pohledávky nebo jiná majetková práva mají být takto přímo dotčena. Ve své podstatě tak restrukturalizační plán představuje dohodu (výsledek jednání) mezi podnikatelem a dotčenými stranami o restrukturalizačních opatřeních. V tomto plánu jsou následně označeny spřízněné osoby pro účely určení režimu zacházení s jejich pohledávkami a jinými majetkovými právy, zejména pro následné hlasování ohledně přijetí restrukturalizačního plánu. Při vyhodnocování provozuschopnosti obchodního závodu při potvrzování restrukturalizačního plánu vychází soud z předpokladu provozuschopnosti opřeného o dohodu mezi podnikatelem a dotčenými stranami. Pokud bychom to shrnuli, pak platí, že tento plán by měl vymezit finální postavení dotčených stran a hlavním účelem jeho předložení je předejít úpadku podnikatele a zachovat, popř. obnovit provozuschopnost závodu tohoto podnikatele. Nutno dodat, že tento plán by v kontextu s již uvedeným proto měl vždy obsahovat konkretizovanou ekonomickou nabídku podnikatele, jak se vypořádat s jeho závazky vůči věřitelům, kterých se tato restrukturalizace navíc dotýká (jsou tedy pro účely tohoto zákona dotčenými stranami).

     Společník a člen družstva

Společník i člen družstva jsou definice, které zahrnují pro účely tohoto zákona též pojem akcionář české akciové společnosti. Vzhledem k tomu, že zákon o obchodních korporacích nečiní žádné principiální rozdíly mezi společnostmi a družstvy, vychází z této koncepce i tento zákon a z toho důvodu je ostatně i preventivní restrukturalizace určena toliko podnikatelům, kteří jsou současně obchodními korporacemi.

     Dotčené strany

Důležité

     Pokud jde o definici dotčených stran (ať již zajištěných či ostatních dotčených stran) platí, že cílem této definice je vymezit hmotněprávní účastníky postupu preventivní restrukturalizace. Pro účely tohoto zákona je dotčenou stranou věřitel nebo společník, u něhož se předpokládá, že jeho právo bude přímo dotčeno restrukturalizačním plánem a který je o této skutečnosti vyrozuměn písemnou výzvou k zahájení jednání o restrukturalizačním plánu dle § 6 zákona. Dotčená strana, jejíž právo je zajištěno výhradně věcí patřící podnikateli (v jeho vlastnictví), je považována za tzv. zajištěnou dotčenou stranu.

Třeba uvést, že § 2 písm. g) insolvenčního zákona definuje postavení zajištěného věřitele v insolvenčním řízení identickým způsobem jako tento zákon. Jedná se proto o taxativní vymezení, přičemž jiné než takto výslovně vymezené nástroje, nezakládají pro účely tohoto zákona postavení zajištěné dotčené strany. Každý věřitel a každý společník, který není dotčenou stranou (a do této skupiny náleží ještě věřitelé vyloučených pohledávek dle § 22 zákona), se považuje za nedotčenou stranu. Vždy je však třeba respektovat, že koncepce zákona vychází z toho, že k tomu, aby mohlo dojít mezi těmito dotčenými stranami k modifikaci jejich práv co do jejich obsahu (tj. změny výše, pořadí, splatnosti nebo jiných vlastností), musí být tato práva zahrnuta do restrukturalizačního plánu. V sanačním projektu dochází ze strany podnikatele k vymezení okruhu nedotčených stran a uvedení souhrnné hodnoty jejich majetkových práv. Obecně lze proto za dotčené strany považovat jak věřitele, tak i společníky.

     Spřízněné osoby

V rámci preventivní restrukturalizace je třeba řešit i otázky spojené s řešením problematiky spřízněných osob, dále otázky spojené s řešením obsazování členů volených orgánů podnikatele, popř. se zrušením restrukturalizačního plánu z důvodu pravomocného odsouzení člena voleného orgánu.

Zákon taktéž pracuje s pojmem spřízněná osoba. Ten má poté svůj význam zejména z hlediska posuzování hlasovacího práva. Vychází se přitom z konceptu spřízněné osoby, která pracuje s pojmy ovládající a ovládané osoby, které ovšem nejsou tímto zákonem definovány, a proto bude potřebné vycházet z definice obsažené v § 74 a násl. zákona o obchodních korporacích.

Zákonodárce v tomto ustanovení nezapomněl ani na vymezení restrukturalizačního soudu coby soudu, před kterým probíhá restrukturalizační řízení, ale současně i soudu, který rozhoduje o opravném prostředku v rámci restrukturalizačního řízení. Nachází-li se místo, kde jsou soustředěny hlavní zájmy podnikatele, na území ČR, je dána mezinárodní příslušnost pro restrukturalizační řízení pro soudy ČR. Tuto mezinárodní příslušnost je pak český restrukturalizační soud povinen zkoumat z úřední povinnosti. Místo soustředění hlavních zájmů podnikatele je nutno vykládat vždy ve smyslu pojmu COMI v souladu s Evropským insolvenčním nařízením.

§  Ze související judikatury

    K pojmu osoby blízké v insolvenčním zákoně

Jinak (obecně) řečeno, skutečnost, že dlužník je členem spořitelního družstva, nečiní (podle výše formulovaného zákonného vymezení postavení spořitelního družstva) ze spořitelního družstva samo o sobě osobu, u které je ve smyslu ustanovení § 59 odst. 2 insolvenčního zákona důvod pochybovat o její nepodjatosti coby člena věřitelského výboru dlužníka.

Z usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. 5. 2016, sen. zn. 29 NSCR 55/­2014

§ 3

Osobní působnost zákona

(1) Tento zákon se použije pro preventivní restrukturalizaci obchodní korporace.

(2) Tento zákon se nepoužije pro preventivní restrukturalizaci

a)  Garančního fondu obchodníků s cennými papíry a Garančního systému finančního trhu a jím spravovaných fondů,

b)  banky, spořitelního a úvěrního družstva a jiné úvěrové instituce podle čl. 4 odst. 1 bodu 1 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 575/­2013 o obezřetnostních požadavcích na úvěrové instituce a o změně nařízení (EU) č. 648/­2012, v platném znění,

c)  obchodníka s cennými papíry a investičního podniku podle čl. 4 odst. 1 bodu 2 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 575/­2013, v platném znění, nebo subjekt kolektivního investování podle čl. 4 odst. 1 bodu 7 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 575/­2013, v platném znění,

d)  centrálního depozitáře cenných papírů podle čl. 2 odst. 1 bodu 1 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 909/­2014 o zlepšení vypořádání obchodů s cennými papíry v Evropské unii a centrálních depozitářích cenných papírů a o změně směrnic 98/26/ES a 2014/65/EU a nařízení (EU) č. 236/­2012, v platném znění,

e)  ústřední protistrany podle čl. 2 bodu 1 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 648/­2012 o OTC derivátech, ústředních protistranách a registrech obchodních údajů, v platném znění,

f)  osob, které jsou institucí, finanční institucí nebo finanční holdingovou osobou, smíšenou finanční holdingovou osobou nebo smíšenou holdingovou osobou podle zákona o ozdravných postupech a řešení krize na finančním trhu,

g)  zdravotní pojišťovny zřízené podle zákona o resortních, oborových, podnikových a dalších zdravotních pojišťovnách a Všeobecné zdravotní pojišťovny České republiky,

h)  pojišťovny nebo zajišťovny podle zákona o pojišťovnictví.

komentář k § 3

Na tomto místě zákona dochází k vymezení osobní působnosti tohoto zákona. Zákonodárce omezil osobní působnost zákona na obchodní korporace (tj. na obchodní společnosti a družstva). Je tomu tak proto, že pouze obchodní korporace v intencích našeho právního řádu představují právnické osoby, které se primárně zaobírají podnikáním a vytvářejí z povahy věci obchodní závody. Tyto typy právnických osob jsou povinně zapisovány do obchodního rejstříku a považují se za podnikatele nezávisle na jejich skutečné činnosti nebo účelu. Z osobní působnosti tohoto zákona jsou však vyloučeny v souladu se směrnicí 2019/­1023 finanční instituce, poskytovatelé finančních služeb a jiné finanční subjekty. V praxi se tak nejčastěji jedná o banky, spořitelní a úvěrní družstva, obchodníky s cennými papíry, zdravotní pojišťovny zřízené podle zákona o resortních, oborových, podnikových a dalších zdravotních pojišťovnách, včetně Všeobecné zdravotní pojišťovny ČR, pojišťovny nebo zajišťovny podle zákona o pojišťovnictví apod.

Z osobní působnosti tohoto zákona je dále vyloučen též stát, územně samosprávné celky a jiné ústavou či zákonem zřizované instituce vykonávající veřejnou moc a veřejnou agendu. Půjde proto např. o Českou národní banku, státní fondy, příspěvkové organizace státu, Český rozhlas, Českou televizi, státní podniky apod.

Koncepce zákona vychází z toho, že zahájit preventivní restrukturalizaci nemohou též všechny fyzické osoby, a to nezávisle na skutečnosti, že tyto mohou být podnikateli a současně provozovat obchodní závod. Fyzické osoby jsou z osobní působnosti tohoto zákona vyňaty z toho důvodu, že se předpokládá, že nebudou schopny unést transakční náklady preventivní restrukturalizace (tj. zejména náklady na erudovaného restrukturalizačního poradce, náklady restrukturalizačního řízení apod.).

 Z výše uvedeného vyplývá, že ČR omezila aplikovatelnost tohoto zákona toliko ve vztahu k obchodním korporacím, které se navíc zaobírají podnikáním a vytvářejí z povahy věci obchodní závody (podniky).

ČÁST DRUHÁ

PŘÍPRAVA RESTRUKTURALIZACE

HLAVA I

PŘÍPRAVA RESTRUKTURALIZAČNÍHO PLÁNU

Díl 1

Obecná ustanovení

§ 4

Přípustnost preventivní
restrukturalizace

(1) Podnikatel je oprávněn zahájit preventivní restrukturalizaci nebo v ní pokračovat pouze tehdy, je-li v dobré víře v zachování nebo obnovu provozuschopnosti závodu podnikatele restrukturalizačními opatřeními.

(2) Preventivní restrukturalizaci je podnikatel oprávněn zahájit nebo v ní pokračovat pouze tehdy, není-li v úpadku ve formě platební neschopnosti, avšak se zřetelem ke všem okolnostem lze důvodně předpokládat, že jeho finanční potíže dosahují takové závažnosti, že by v případě nepřijetí navrhovaných restrukturalizačních opatření došlo k jeho úpadku.

(3) Má se za to, že finanční potíže splňují podmínku dostatečné závažnosti podle odstavce 2 tehdy, pokud provoz závodu neprodukuje příjem, který postačuje na úhradu peněžitých dluhů vznikajících v průběhu posledního roku ve lhůtách splatnosti.

komentář k § 4

V tomto ustanovení zákona jsou zakotveny tři pozitivní kvalifikační předpoklady pro přípustnost samotné preventivní restrukturalizace. Aby mohl podnikatel usilovat o preventivní restrukturalizaci, musí být tento podnikatel v dobré víře, že jeho restrukturalizační plán předejde úpadku a přispěje k záchraně jeho podnikatelské činnosti. Dalším předpokladem je, že tento podnikatel musí čelit reálným finančním obtížím, které negativně ovlivňují provoz jeho obchodního závodu a které mají potenciál pouhým plynutím času dosáhnout intenzity úpadku. Posledním, tj. třetím předpokladem je, že tento podnikatel se nesmí nacházet v úpadku ve formě platební neschopnosti.

Zákonodárce vychází z toho, že úpadek ve formě předlužení sice nediskvalifikuje takového podnikatele od preventivní restrukturalizace, avšak jej současně ani nezbavuje odpovědnosti za případné porušení povinnosti podat insolvenční návrh dle § 98 a násl. insolvenčního zákona. Nutno ovšem dodat, že § 3 odst. 4 insolvenčního zákona předpokládá, že ani formální stav účetního úpadku (tj. aktuálně záporná hodnota jmění) ještě sama o sobě neznamená předlužení, existuje-li zde reálný předpoklad, že obchodní závod vygeneruje dostatečnou přidanou hodnotu. Při ocenění dlužníkova majetku je třeba zohledňovat jeho obvyklou (tržní) cenu a přihlédnout k dalšímu provozování závodu dlužníka – k tomu srov. rozsudek Nejvyššího soudu sen. zn. 29 ICdo 106/­2016. Lze-li se zřetelem ke všem okolnostem předpokládat, že dlužník, bude moci ve správě majetku nebo v provozu obchodního závodu pokračovat, též i cenu majetku, který pravděpodobně získá touto budoucí správou nebo provozem obchodního závodu v podobě budoucích očekávaných výnosů (k tomu srov. rozsudek Nejvyššího soudu sen. zn. 29 NSCR 32/2015), je pak třeba zahrnout do ceny majetku dlužníka vyjádřeného v penězích. Pro tyto účely je pak restrukturalizační plán vhodným nástrojem k dosažení těchto cílů. Předpokládá se proto, že podnikatel bude schopen provozovat závod nejen v okamžiku vstupu do preventivní restrukturalizace, ale také po celou dobu jejího trvání i po jejím úspěšném dokončení. Toto by měl být schopen osvědčit jak listinnými důkazy v podobě smluvní dokumentace, finančních výkazů, evidencí zaměstnanců a dalšími důkazy. V krajním případě může provozování závodu prověřit restrukturalizační správce přímo v místě jeho provozování.

Toto ustanovení zákona má naopak vyloučit preventivní restrukturalizaci u finančně zdravých subjektů, které by tento institut jen zneužívaly k manipulacím se svými obchodními partnery a k získání určitých úlev. Zákon by měl naopak poskytnout nástroj k řešení finančních potíží podnikatele, které by v konečném důsledku mohly vést k jeho úpadku. Z toho důvodu je cílem restrukturalizačních opatření včasné a účinné odvrácení potíží podnikatele, odvrácení vzniku úpadku, popř. zachování nebo obnovení provozuschopnosti jeho obchodního závodu a v konečném důsledku i pokračování v podnikatelské činnosti. Vstupní branou do preventivní restrukturalizace představuje situace, kdy by finanční obtíže, které by podnikatel takto neřešil, vedly k jeho úpadku. Přitom je nutno přihlédnout k vyvratitelné domněnce obsažené v odst. 3, že finanční obtíže dosahují potřebného stupně, když provoz závodu podnikatele neprodukuje dostatečný příjem pro úhradu všech jeho splatných peněžitých dluhů po dobu jednoho roku. Hrozba úpadku přitom nemusí být okamžitá.

Pojem „hrozící úpadek“ je definován v insolvenčním zákoně. Představuje situaci, kdy lze se zřetelem ke všem okolnostem očekávat, že podnikatel nebude v budoucnu schopen řádně a včas plnit podstatnou část svých peněžitých závazků (viz § 3 odst. 5 insolvenčního zákona). V podstatě se tak jedná o situaci, kdy takový podnikatel sice ještě není v úpadku pro platební neschopnost, avšak má výrazné ekonomické potíže. Při hledání odpovědi na možnou otázku, tj. jaká část závazků je pro podnikatele podstatná, je možno podpůrně využít koncept mezery krytí, která se aplikuje v případě úpadku dlužníka. Koncept mezery krytí porovnává disponibilní prostředky a splatné závazky podnikatele. Vychází se tedy z koncepce, že podnikatel není platebně neschopný, pakliže platí alespoň devět desetin splatných závazků, popř. tohoto stavu dosáhne nejpozději do 12 týdnů, tj. pokud mezera krytí splatných závazků nepřesahuje 10 %. Jedná se tedy o zjišťování platební (ne)schopnosti konkrétního podnikatele.

Zahájení preventivní restrukturalizace u podnikatele, který je v úpadku ve formě předlužení však nezbavuje tohoto podnikatele povinnosti podat dlužnický insolvenční návrh dle § 98 a násl. insolvenčního zákona, ledaže trvají účinky všeobecného moratoria. Je třeba respektovat fakt, že samotná restrukturalizační opatření nejsou primárně určena k řešení finančních potíží toho kterého podnikatele za situace, kdy již došlo k jeho úpadku ve smyslu insolvenčního zákona.

Důležité

     Lze proto shrnout, že základními předpoklady pro vstup do preventivní restrukturalizace je, že dlužník (podnikatel) je v dobré víře v zachování nebo obnovu provozu svého závodu, není v úpadku ve formě platební neschopnosti, nicméně se zřetelem ke všem okolnostem lze předpokládat, že jeho finanční potíže dosahují takové závažnosti, že by v případě nepřijetí navrhovaných restrukturalizačních opatření došlo k jeho úpadku a finanční potíže tohoto dlužníka splňují podmínku dostatečné závažnosti dle odst. 2, tj. provoz závodu neprodukuje příjem, který postačuje na úhradu peněžitých dluhů vznikajících v průběhu posledního roku ve lhůtách splatnosti.

§  Ze související judikatury

    K zastavení plateb coby jedné z domněnek o platební neschopnosti dlužníka

Jestliže dlužník neplní (neplatí) své splatné závazky, spojuje s touto skutečností insolvenční zákon (při splnění dalších podmínek) domněnku neschopnosti dlužníka hradit své splatné závazky v ustanovení § 3 odst. 2 písm. b) insolvenčního zákona. Již to nasvědčuje závěru, že k naplnění domněnky dle ustanovení § 3 odst. 2 písm. a) insolvenčního zákona nepostačuje „prosté“ nehrazení splatných závazků, byť by se to týkalo jejich podstatné části. V opačném případě by se obě skutkové podstaty mohly „překrývat“. Stejné zjištění, např. že dlužník neplní závazky vůči dvěma svým věřitelům, jejich pohledávky představují většinu splatných závazků dlužníka, po dobu delší 3 měsíců po splatnosti, by mohlo naplnit obě skutkové podstaty platební neschopnosti dlužníka. Ke způsobu, jakým bylo vykládáno obdobné ustanovení v dřívějších právních úpravách srov. v literatuře výstižně např. Zoulík, F.: Zákon o konkursu a vyrovnání. Komentář. 3. vydání, Praha, C. H. Beck 1998, str. 7-8 (dále též jen „Zoulík“): „Rozhodně za zastavení plateb není možné považovat pouhé neplacení – potom by zde nebyl žádný rozdíl od první věty § 1 odst. 2 ZKV, jeho věta druhá by byla naprosto zbytečná a domněnka insolvence by neměla reálný základ“. Za zastavení plateb je proto nutno považovat vědomé jednání dlužníka, jeho rozhodnutí, že nebude dále plnit své peněžité závazky, zpravidla doprovázené prohlášením o tom, že své závazky hradit nebude. Z pohledu současné právní úpravy pak k naplnění domněnky postačí, učiní-li tak dlužník alespoň ve vztahu k podstatné části svých závazků.

Z usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 4. 2015, sen. zn. 29 NSCR 24/­2013

    K vyvratitelné domněnce, že dlužník „není schopen plnit své peněžité závazky“

Logikou věci je dáno, že tam, kde vyvratitelná domněnka, že dlužník „není schopen plnit své peněžité závazky“, vychází ze skutečnosti, že dlužník neplní své peněžité závazky (dluhy) po dobu delší 3 měsíců po lhůtě splatnosti (§ 3 odst. 2 písm. b) insolvenčního zákona), vyvrátí tuto domněnku (u dlužníka, který je podnikatelem a vede účetnictví) takové zhodnocení rozdílu mezi výši splatných peněžitých závazků dlužníka a výší disponibilních prostředků dlužníka (definice mezery krytí dle § 3 odst. 3 insolvenčního zákona), které povede k závěru, že onen rozdíl představuje méně než desetinu výše splatných peněžitých závazků dlužníka (výkaz stavu likvidity). Stejně tak vyvrátí domněnku dle § 3 odst. 2 písm. b) insolvenčního zákona zjištění, že výhled vývoje likvidity sestavený podle prováděcího právního předpisu osvědčuje, že mezera krytí klesne v období, na které se výhled vývoje likvidity sestavuje, pod jednu desetinu výše jeho splatných peněžitých závazků. Nemělo by být přehlédnuto, že ačkoli domněnka platební schopnosti dle § 3 odst. 3 insolvenčního zákona sistuje („přebíjí“) domněnku platební neschopnosti dle § 3 odst. 2 písm. b) insolvenčního zákona, platí tak jen do té doby, než bude domněnka platební schopnosti vyvrácena (jde stále jen o vyvratitelnou domněnku) – k takovému vyvrácení však nepostačuje jen poukaz na skutečnosti zakládající (vyvratitelnou) domněnku platební neschopnosti dlužníka dle § 3 odst. 2 písm. b) insolvenčního zákona…Lze tudíž shrnout, že domněnka platební schopnosti dlužníka dle § 3 odst. 3 insolvenčního zákona vyvrací (nahrazuje) domněnku platební neschopnosti dlužníka dle § 3 odst. 2 písm. b) insolvenčního zákona, nikoli však některou z domněnek platební neschopnosti dlužníka uvedených v § 3 odst. 2 písm. a), c) a d) insolvenčního zákona. Odtud plyne, že dokud trvá některá z domněnek platební neschopnosti dlužníka uvedených v § 3 odst. 2 písm. a), c) a d) insolvenčního zákona, nemá insolvenční soud důvod zkoumat okolnosti týkající se domněnky platební schopnosti dlužníka uvedené v § 3 odst. 3 insolvenčního zákona.

Z usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 2. 2020, sen. zn. 29 NSCR 13/­2019

    K definici předlužení obsažené v insolvenčním zákoně

Předlužení je dlužník, který má a) více věřitelů (tzn. alespoň dva) a b) souhrn jeho závazků (bez ohledu na jejich splatnost) převyšuje hodnotu jeho majetku. Přitom hodnotu majetku představuje cena majetku vyjádřená v penězích v době rozhodování insolvenčního soudu o insolvenčním návrhu (aktuální hodnota majetku) a dále, v případě, kdy lze se zřetelem ke všem okolnostem předpokládat, že dlužník bude moci ve správě majetku nebo v provozu obchodního závodu pokračovat, též cena majetku, který pravděpodobně získá touto (budoucí) správou nebo provozem obchodního závodu (budoucí očekávané výnosy). V napadeném rozhodnutí určil odvolací soud hodnotu majetku pouze z ocenění majetkové podstaty. Odvolací soud tak při posuzování předlužení vycházel pouze z aktuální hodnoty majetku, aniž přihlédl k budoucím očekávaným výnosům nebo uvedl, že k těmto budoucím očekávaným výnosům nelze přihlížet. Přitom zároveň nijak nevysvětlil, proč v situaci, kdy dlužnice pokračovala v podnikatelské činnosti, nelze předpokládat, že dlužnice nebude moci ve správě majetku nebo provozu obchodního závodu pokračovat.

Z usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 3. 2017, sen. zn. 29 NSCR 32/­2015

    K vylíčení rozhodujících skutečností ohledně hrozícího úpadku dlužníka

…Tam, kde dlužník podal insolvenční návrh proto, že mu úpadek teprve hrozí (§ 3 odst. 4 insolvenčního zákona), se rozhodujícími skutečnostmi, které osvědčují hrozící úpadek dlužníka, rozumí vylíčení konkrétních okolností, z nichž insolvenční soud (shledá-li je pravdivými) bude moci uzavřít (se zřetelem ke všem okolnostem případu), že lze důvodně předpokládat, že dlužník nebude schopen řádně a včas splnit podstatnou část svých peněžitých závazků v budoucnu. Jinak řečeno, že v budoucnu nastane dlužníkova platební neschopnost ve smyslu § 3 odst. 1 insolvenčního zákona, přičemž k podmínce, aby dlužník i v tomto případě měl nejméně dva věřitele s pohledávkami, jež se budoucnu stanou splatnými, se v takovém případě pojí i požadavek, aby se neschopnost v budoucnu plnit pohledávky věřitelů, týkala „podstatné části“ dlužníkových peněžitých závazků…

Z usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 1. 2010, sen. zn. 29 NSCR 1/2008

§ 5

Nepřípustnost preventivní
restrukturalizace

(1) Preventivní restrukturalizaci není oprávněn zahájit nebo v ní pokračovat podnikatel sledující nepoctivý záměr.

(2) Na nepoctivý záměr podnikatele lze usuzovat zejména, jestliže

a)  zahájil nebo pokračoval v preventivní restrukturalizaci, musel-li vědět nebo rozumně předpokládat, že k tomu nebyl oprávněn,

b)  vědomě uvedl nepravdivé nebo neúplné údaje ve výzvě k zahájení preventivní restrukturalizace nebo sanačním projektu, případně kdykoliv v průběhu preventivní restrukturalizace,

c)  porušil dohodu podle § 7,

d)  uzavřel dohodu, která dotčené straně poskytuje výhodu neuvedenou v restrukturalizačním plánu výměnou za určitý způsob hlasování o restrukturalizačním plánu,

e)  využil všeobecné nebo individuální moratorium za účelem nespravedlivého poškození svého věřitele,

f)  neposkytl řádně a včas součinnost restrukturalizačnímu správci,

g)  jednal v rozporu s omezeními vyplývajícími z rozhodnutí podle § 83,

h)  poskytl dotčené straně výhodu neuvedenou v restrukturalizačním plánu výměnou za určitý způsob hlasování nebo určitý způsob jednání v průběhu preventivní restrukturalizace,

i)  sestavil skupiny dotčených stran pro účely hlasování o restrukturalizačním plánu s úmyslem nespravedlivého poškození nebo nedovoleného zvýhodnění některých dotčených stran,

j)  se předložený restrukturalizační plán neodůvodněně či nepřiměřeně odchyluje od sanačního projektu, nebo

k)  byl pravomocně odsouzen pro úmyslný trestný čin spáchaný v souvislosti s podnikáním nebo s jeho předmětem podnikání, ledaže se na něj hledí, jako by nebyl odsouzen.

(3) Na nepoctivý záměr podnikatele lze usuzovat také tehdy, jestliže v průběhu 1 roku před zahájením preventivní restrukturalizace nebo v jejím průběhu vyplatil spřízněným osobám podíly na zisku nebo na jiných vlastních zdrojích, poskytl jim mimořádné plnění, předčasně jim splatil úvěr nebo zápůjčku nebo zatížil v jejich prospěch svůj majetek. Obdobně se posoudí i převod majetku podnikatele do svěřenského fondu. Věta první se nepoužije, jde-li o výplatu podílu na zisku v osobní společnosti společníkům s neomezeným ručením, plnění vyplacené podnikatelem v dobré víře a přiměřeně okolnostem případu nebo plnění později vrácené.

(4) Preventivní restrukturalizaci není oprávněn zahájit nebo v ní pokračovat podnikatel

a)  v likvidaci,

b)  u něhož byl pravomocným rozhodnutím soudu v insolvenčním řízení v posledních 5 letech zjištěn úpadek, nebo

c)  u něhož preventivní restrukturalizace skončila v posledních 5 letech před jejím opětovným zahájením vyslovením nepřípustnosti preventivní restrukturalizace pro nepoctivý záměr.

komentář k § 5

Na tomto místě zákona zákonodárce stanovil, kdy je preventivní restrukturalizace nepřípustná.

V souladu s odst. 1 není oprávněn zahájit preventivní restrukturalizaci a také v ní pokračovat podnikatel, který sleduje nepoctivý záměr. Bude se tak jednat hlavně o podnikatele, kteří jsou z tohoto procesu vyloučeni např. proto, že ohledně jejich majetku již probíhá likvidace, popř. se jejich majetek již dříve stal předmětem insolvenčního řízení. Může také jít o situace, kdy podnikatel sděluje neúplné nebo nepravdivé údaje, neposkytuje součinnost restrukturalizačnímu správci, zvýhodňuje některé své věřitele, poskytuje plnění spřízněným osobám apod.

V odst. 2 je uveden demonstrativní výčet situací, které nasvědčují tomu, že podnikatel takto svým jednáním maří průběh preventivní restrukturalizace a současně i porušuje své povinnosti, které mu vyplývají ze zákona, popř. z existujících smluvních vztahů, což může vést k závěru, že návrh podnikatele na zahájení preventivní restrukturalizace není veden poctivým záměrem. Zásadní slovo v uvedené oblasti však nastolí až soudní praxe a s tím související judikatura, která není pro tuto chvíli z pochopitelných důvodů k dispozici. V odst. 3 je demonstrativní výčet situací, které nasvědčují tomu, že návrh podnikatele není veden poctivým záměrem, rozšířen o další situace, na které nebylo pamatováno již v odst. 2. Tyto skutkové podstaty ve svém důsledku zakládají existenci domněnky o nepoctivém záměru tohoto podnikatele. Jelikož zákon používá pojem „nepoctivý záměr“, který je už znám i z insolvenčního řízení, bude zřejmě možno v určitém rozsahu převzít i pro tuto oblast závěry z dosavadní soudní praxe známé v oblasti insolvenčního práva. Vždy je tedy třeba existence dobré víry v uskutečnitelnost této preventivní restrukturalizace spolu s poctivostí na straně toho, kdo chce o ni usilovat.

V odst. 4 je vymezen případ, kdy se podnikatel nachází v likvidaci. Provádění této likvidace pak fakticky znemožňuje možnost sanačního řešení ekonomických potíží tohoto podnikatele. Aplikace preventivní restrukturalizace je také znemožněna podnikatelům, kteří již využili prostředků preventivní restrukturalizace v posledních 5 letech a dále se netýká těch podnikatelů, u nichž byl úpadek pravomocně zjištěn v posledních 5 letech, čímž jsou dány další faktické limity pro její samotnou aplikaci v rámci našeho právního prostředí.

§  Ze související judikatury

    Ke zkoumání (nepoctivosti) záměru sledovaného návrhem na povolení oddlužení

K tomu, že ke zkoumání (nepoctivosti) záměru sledovaného návrhem na povolení oddlužení nelze přistupovat šablonovitě a že poctivost dlužníka je (má být) prověřována i prostřednictvím skutečností, jež mohou vyjít najevo i v pozdějších fázích řízení, srov. R 112/­2012 i R 86/­2013. Lze tedy uzavřít, že odvolací soud nepochybil, jestliže ze skutečnosti, že dlužník v posledních 5 letech před zahájením insolvenčního řízení spáchal trestný čin úvěrového podvodu, přičemž pravomocné odsouzení mu bylo zahlazeno, nedovodil důvodný předpoklad, že návrhem na povolení oddlužení je sledován nepoctivý záměr.

Z usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 1. 2014, sen. zn. 29 NSCR 8/2012

    Co není pro posouzení (ne)poctivosti dlužníkova záměru samo o sobě významné?

Názor, že nepoctivý záměr dlužníka plyne z toho, že půjčky mají poskytnout fyzické osoby (a nikoli bankovní instituce) je zjevně neudržitelný. Pro posouzení (ne)poctivosti dlužníkova záměru není samo o sobě významné, zda půjčitelem je osoba fyzická nebo právnická. K dovolacímu tvrzení, že o možném propojení těchto fyzických osob (půjčitelů) s dlužníkem by se „dalo spekulovat“, Nejvyšší soud uvádí, že pouhé konspirativní spekulace věřitele v insolvenčním řízení nejsou způsobilé zpochybnit žádný z předpokladů řádného průběhu insolvenčního řízení v kterékoli jeho fázi.

Z usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 6. 2015, sen. zn. 29 NSCR 43/­2013

    Poctivý záměr jako jeden z nezbytných požadavků při řešení úpadku reorganizací

Při řešení úpadku reorganizací požaduje insolvenční zákon poctivý záměr vždy s ohledem na danou fázi reorganizace. Ve fázi od podání návrhu na povolení reorganizace do rozhodnutí o tomto návrhu brání nepoctivý záměr povolení reorganizace (§ 326 odst. 1 písm. a) insolvenčního zákona). Nepoctivý záměr může být dále (jako v tomto případě) důvodem k tomu, aby insolvenční soud omezil dispoziční oprávnění dlužníka (§ 332 insolvenčního zákona). Od povolení reorganizace do uplynutí lhůty k předložení reorganizačního plánu se pak případná nepoctivost záměru (spočívající v tom, že není řádně pokračováno v sestavování plánu, event.. v postupu, který by mohl reorganizaci zmařit) osoby, jež připravuje reorganizační plán, může projevit tak, že insolvenční soud podle § 339 odst. 4 insolvenčního zákonu tuto osobu z přípravy reorganizačního plánu vyřadí…Poctivý záměr předkladatele reorganizačního plánu je jedním z předpokladů pro schválení reorganizačního plánu (§ 348 odst. 1 písm. b) insolvenčního zákona). Jestliže po předložení reorganizačního plánu insolvenční soud se zřetelem ke všem okolnostem důvodně předpokládá, že předkladatel sleduje reorganizačním plánem nepoctivý záměr, reorganizační plán zamítne. Zamítnutí reorganizačního plánu může následně vést k přeměně reorganizace v konkurs podle § 363 odst. 1 písm. c) insolvenčního zákona.

Z usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 6. 2018, sen. zn. 29 NSCR 15/­2016

    V čem spočívá nepoctivost reorganizačního plánu?

Nepoctivost reorganizačního plánu může spočívat například v tom, že předkladatel reorganizačního plánu rozdělí věřitele do skupin bez racionálního odůvodnění tak, aby došlo ke schválení reorganizačního plánu, navrhuje provedení reorganizace způsobem, který je s přihlédnutím ke všem okolnostem nerealizovatelný, za osoby, jež budou nakládat s majetkovou podstatou či se budou podílet na financování či provedení reorganizace, volí osoby, které nejsou důvěryhodné (osoby trestně stíhané, v insolvenčním řízení či tzv. bílé koně), případně uvede v reorganizačním plánu údaje, které nezobrazují věrně ekonomické a právní možnosti dlužníka. Vždy bude záviset na konkrétních okolnostech každého jednotlivého případu a rozhodující bude, zda se reorganizačním plánem předkladatel reorganizačního plánu snaží vypořádat s věřiteli dlužníka. Jinými slovy, při zkoumání splnění podmínky podle § 348 odst. 1 písm. b) insolvenčního zákona lze na nepoctivý záměr usuzovat pouze v souvislosti s reorganizačním plánem, tedy většinou s tím, co obsahuje reorganizační plán a jeho přílohy.

Z usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 5. 2022, sen. zn. 29 NSCR 44/­2020

§ 6

Zahájení preventivní
restrukturalizace

(1) Preventivní restrukturalizace se zahajuje písemnou výzvou k zahájení jednání o restrukturalizačním plánu dotčeným stranám. Za den zahájení preventivní restrukturalizace se považuje den, kdy písemná výzva k zahájení jednání o restrukturalizačním plánu došla první dotčené straně.

(2) Současně s písemnou výzvou podle odstavce 1 podnikatel odešle sanační projekt všem dotčeným stranám nebo jim sanační projekt bezplatně zpřístupní způsobem umožňujícím dálkový přístup.

(3) Zahájení preventivní restrukturalizace podnikatel zároveň oznámí restrukturalizačnímu soudu. Přílohou tohoto oznámení je písemná výzva a sanační projekt.

(4) Orgánu veřejné moci v postavení dotčené strany podnikatel odešle písemnou výzvu podle odstavce 1, sanační projekt i jiné písemnosti způsobem a za podmínek, které jsou stanoveny pro podání vůči takovému orgánu.

komentář k § 6

V tomto ustanovení zákona jsou blíže upřesněny podmínky vážící se k zahájení preventivní restrukturalizace. Na tomto místě zákona je tak stanoven konkrétní okamžik, kdy dochází k formálnímu zahájení preventivní restrukturalizace. Je jím den, kdy písemná výzva k zahájení jednání o restrukturalizačním plánu došla první dotčené straně, přičemž dotčené strany jsou v této fázi řízení definovány seznamem stran, který tvoří součást sanačního projektu zasílaného současně s touto výzvou. Pokud jde o pojem „dojití“ písemné výzvy, vychází se z pravidel soukromého práva, tj. z pravidel pro právní jednání vůči nepřítomné straně dle příslušných ustanovení občanského zákoníku. Pro samotné zahájení preventivní restrukturalizace proto vedle této právní úpravy dochází též k aplikaci soukromého práva hmotného, které je relevantní pro právní jednání.

     Výzva v písemné formě

Pro samotnou výzvu platí, že musí být zaslána v písemné formě. Je na podnikateli, zda se rozhodne pro vyhotovení výzvy ve formě písemného nebo elektronického dokumentu. Předpokládá se, že tuto výzvu by měl podnikatel v souladu s § 561 odst. 1 občanského zákoníku opatřit svým podpisem. Bude to zpravidla statutární orgán, kdo za podnikatele tuto výzvu podepisuje v souladu se způsobem jednání, jak vyplývá ze stavu zápisu v obchodním rejstříku. Bude-li podnikatel tuto výzvu činit prostřednictvím systému datových schránek, musí být tato výzva opatřena zaručeným nebo kvalifikovaným elektronickým podpisem, jedná-li se o výzvu obsaženou v soukromé datové zprávě.

V souladu s § 570 a násl. občanského zákoníku platí, že okamžik dojití výzvy bude posuzován podle pravidel pro právní jednání vůči nepřítomné osobě. Dotčené osobě tedy výzva dojde, jakmile se dostane do její sféry ta, že je možné počítat s tím, že se dotčená strana s výzvou seznámila. Pokud jde o písemnou výzvu, která bude doručována prostřednictvím držitele poštovní licence, dojde tato dotčené straně, pakliže se tato zdržuje v místě, kde je jí takto doručována.

Elektronická výzva dojde dotčené straně okamžikem dodání do její e-mailové schránky. Podnikatel musí dokázat, že dotčená strana e-mailovou schránku takto skutečně používá i pro příjem své korespondence. Je vždy na podnikateli, aby prokázal, že jím zaslaná výzva se dostala řádně do sféry každé z dotčených stran. Podnikatel by měl být proto také vždy schopen prokázat adresnost své výzvy a není-li si jist, na kterou adresu má výzvu odeslat, měl by volit veřejnou preventivní restrukturalizaci s tím, že do této se mohou všechny dotčené strany řádně přihlásit.

Samotná výzva zaslaná podnikatelem by měla obsahovat identifikaci dotčené strany, které je určena, identifikaci podnikatele, který zahajuje preventivní restrukturalizaci, ale také sdělení, že se jedná o výzvu k zahájení jednání o restrukturalizačním plánu dle tohoto zákona. Je v zájmu podnikatele, aby v případě, že některou z dotčených stran je zahraniční věřitel, byla taková výzva zaslána tomuto věřiteli v jeho mateřském jazyce. Sanační projekt je povinnou součástí této výzvy. Klíčovost tohoto projektu spočívá v tom, že bez něho není možno jakoukoli preventivní restrukturalizaci zahájit.

     Zahájení restrukturalizačního řízení

Dojde-li k zahájení preventivní restrukturalizace, znamená to, že dochází k zahájení restrukturalizačního řízení. Samotná úvodní fáze přípravy restrukturalizačního plánu však představuje soukromoprávní vztah, který není podroben jakémukoli dohledu restrukturalizačního soudu. Teprve podání příslušného návrhu, který předvídá tento zákon, v jinak pasivně běžícím restrukturalizačním řízení aktivuje pro podnikatele účinky dalších institutů tohoto zákona.

 Koncepce zákona počítá s tím, že podnikatel je povinen odeslat nebo zpřístupnit všem dotčeným stranám též klíčový dokument, který popisuje jeho aktuální ekonomickou situaci, momentální finanční potíže, ale také i jeho vizi ohledně samotného ozdravného procesu. Tento dokument by měl být zaslán spolu s již zmíněnou výzvou. Díky tomu by měli mít jeho obchodní partneři, resp. dotčené strany dostatečnou možnost se od počátku seznámit s jeho připravovanými restrukturalizačními opatřeními. V souvislosti s tím může podnikatel odeslat svůj sanační projekt formou právního jednání vůči nepřítomné osobě dle § 570 odst. 1 občanského zákoníku, např. s pomocí datové schránky. Podnikatel má ovšem i tu možnost, že zpřístupní svůj sanační projekt všem zúčastněným stranám způsobem, který umožňuje dálkový přístup. Prostředkem k tomu je pak např. odeslání hypertextového odkazu na tyto webové stránky podnikatele, popř. na datové úložiště, kde tento svůj sanační projekt vystavuje. Podnikatel by měl být schopen prokázat, že sanační projekt byl zpřístupněn všem dotčeným stranám již od samotného zahájení preventivní restrukturalizace.

Bude-li podnikatel zasílat výzvu orgánům veřejné moci, které se nacházejí v pozici dotčených stran (např. finančním a celním orgánům), učiní tak v souladu s postupem, který je pro doručování upraven zvláštními právními předpisy (např. v daňovém řádu nebo ve správním řádu).

Třeba ještě dodat, že zahájení postupu pro preventivní restrukturalizaci musí podnikatel oznámit restrukturalizačnímu soudu. Samotné zahájení preventivní restrukturalizace nebrání věřiteli podnikatele v tom, aby podal na majetek takového podnikatele insolvenční návrh. Chce-li podnikatel tomuto návrhu efektivně čelit, musí požádat o všeobecné nebo individuální moratorium. Povinnost podnikatele a členů jeho statutárního orgánu podat dlužnický insolvenční návrh není liberována ani se zahájením preventivní restrukturalizace, ocitne-li se podnikatel v úpadku ve formě platební neschopnosti, jak ostatně vyplývá i z § 4 odst. 2 zákona.

§  Ze související judikatury

    K posuzování, zda je určité právní jednání zdánlivé či se k němu nepřihlíží

Povaze soukromého práva a rozumné potřebě běžných soukromých občanských styků odpovídá jako hlavní zásada pravidlo, že je namístě hledat spíše důvody pro platnost právního jednání než pro jeho neplatnost. Proto § 574 občanského zákoníku určuje, že na právní jednání je třeba hledět spíše jako na platné než neplatné. To platí i při posuzování, zda je určité právní jednání zdánlivé či zda se k němu nepřihlíží. Jinak řečeno, pro závěr, že ustanovení občanského zákoníku zakazuje adresátům určité jednání, a to pod sankcí neplatnosti, zdánlivosti či toho, že se k danému ujednání nepřihlíží, musí svědčit především jeho teleologický výklad, tj. smysl a účel právní normy v tomto ustanovení obsažené. Sankci spočívající v tom, že se k určitému právnímu jednání nepřihlíží, upravuje občanský zákoník i zákon o obchodních korporacích na mnoha místech. Jakkoliv důvodová zpráva naznačuje, že ve všech těchto situacích jde o právní jednání zdánlivá, je zjevné, že k tomu tak v řadě případů být nemůže. Např. v § 5 odst. 2 zákona o obchodních korporacích uvedený obrat vyjadřuje prekluzi práva, v § 14 zákona o obchodních korporacích toliko dočasnou neúčinnosti určitého ujednání. Ostatně z pravidla určujícího, že je-li právní jednání zdánlivé, tak se k němu nepřihlíží (§ 554 občanského zákoníku), nelze bez dalšího usuzovat na pravdivost obrácené implikace, tedy že každé jednání, k němuž se nepřihlíží, je zdánlivé. Nicméně bez zřetele k tomu, zda důvodem, proč se k určitému ujednání nepřihlíží, je v tom kterém případě jeho zdánlivost, neplatnost či dokonce pouhá (dočasná) neúčinnost, z příkazu zákonodárce nepřihlížet k němu plyne, že soud tak musí – jsou-li splněny zákonem předepsané předpoklady – učinit ex officio, bez ohledu na návrhy stran. Příkaz zákonodárce k určitému právnímu jednání nepřihlížet tak má zpravidla obdobné důsledky jako v případě zdánlivých či absolutně neplatných právních jednání. I s ohledem na tyto závažné důsledky proto platí, že pro závěr, že se k určitému právnímu jednání nepřihlíží, musí svědčit smysl a účel právní normy uvedenou sankci obsahující.

Z rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 21. 11. 2018, sp. zn. 29 Cdo 5943/­2016

    K důsledkům nevážnosti projevu vůle jednajícího

O právní jednání nejde, chybí-li vůle jednající osoby, nebo nebyla-li zjevně projevena vážná vůle. Závěr, zda vůle jednající osoby chybí nebo nebyla-li zjevně projevena vážná vůle, bude možné učinit tehdy, bude-li podle objektivních okolností konkrétního případu zřejmé, že jednající nechtěl svým projevem vůle způsobit právní následky, které s takovým projevem vůle normy občanského práva spojují. V některých případech bude nevážnost projevu vůle jednajícího vzhledem k objektivním okolnostem, za kterých k projevu vůle došlo, zřejmá (např. právě při projevu vůle učiněné při hře, k vyučovacím účelům, v žertu apod.), jindy však mohou vzniknout pochybnosti. Tak je tomu tehdy, kdy nevážnost projevu vůle nebyla druhé straně zřejmá s ohledem na okolnosti konkrétního případu. Je-li tomu tak – a to je namístě vždy posoudit podle okolností a povahy případu – je nutno v zájmu ochrany právní jistoty občanskoprávního styku, a zejména ochrany dobré víry druhé osoby, považovat právní jednání za řádné (bez vad) a pochybnosti o nevážnosti připsat k tíži toho, kdo je vyvolal. Jestliže by druhé straně se zřetelem na okolnosti konkrétního případu, tj. objektivně posuzováno, nebylo a nemohlo být zřejmé (nebylo-li zjevné), že projev vůle jednajícího není vážným tj., že adresát projevu vůle zcela důvodně předpokládal, že jde o vážnou vůli jednajícího, je třeba v zájmu ochrany dobré víry považovat učiněný projev za bezvadné právní jednání, jež bude způsobilé vyvolat právní následky.

Z rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 20. 10. 2021, sp. zn. 33 Cdo 2338/­2020

    Přednost skutečné vůle před jejím formálním projevem

Při výkladu právního jednání je nepsaným pravidlem právní předpoklad, podle něhož žádný normotvůrce (tedy ani smluvní strany) nezamýšlí dát jím tvořenému aktu absurdní nebo nerozumné důsledky. Při výkladu právního jednání je třeba dát přednost skutečné vůli účastníků smlouvy nad formálním projevem této vůle. Formalismus spočívající toliko ve výkladu smluvního textu z něj samotného bez ohledu na vůli účastníků smluvního vztahu představuje protiústavní zásah do základních práv jednotlivce, neboť právě vůle účastníků hraje při vytváření smlouvy a její interpretaci zásadní roli. Text smlouvy je totiž toliko prvotním přiblížením se k významu smlouvy, který si chtěli její účastníci svým jednáním stanovit. Doslovný výklad textu smlouvy může, ale nemusí být v souladu s vůlí jednajících stran. Směřuje-li vůle smluvních stran k jinému významu a podaří-li se vůli účastníků procesem hodnocení skutkových a právních otázek ozřejmit, má shodná vůle účastníků smlouvy přednost před doslovným významem textu jimi formulované smlouvy. Výklad, který uvedená pravidla nerespektuje, je ve svém důsledku považován za porušení čl. 2 odst. 4 Ústavy a čl. 2 odst. 3 Listiny základních práv.

Z nálezu Ústavního soudu ze dne 19. 7. 2022, sp. zn. I. ÚS 2337/21

    K rozvržení důkazního břemene ve smyslu § 565 občanského zákoníku

Podle ustanovení § 565 občanského zákoníku platí, že je na každém, kdo se dovolává soukromé listiny, aby dokázal její pravost a správnost. Je-li soukromá listina použita proti osobě, která listinu zjevně podepsala, nebo proti jejímu dědici nebo proti tomu, kdo nabyl jmění při přeměně právnické osoby jako její právní nástupce, má se za to, že pravost a správnost listiny byla uznána. Uvedené ustanovení je zapotřebí vnímat jako ustanovení procesního práva, řešící problematiku rozvrhu důkazního břemene v soudním řízení – věta první je odrazem standardní judikatury k této problematice, věta druhá potom dílem odrazem doplňujících rozhodnutí k této otázce – ve svých důsledcích jde však současná právní úprava ještě dále, neboť (nesporně) podepsaná osoba, je-li soukromá listina použita proti ní, prokazuje i pravost takové listiny. Pod pojmem „správnost listiny“ je třeba rozumět správnost jejího obsahu (jinak řečeno jeho „pravdivost“). Výhoda vyplývající z ustanovení § 565 občanského zákoníku je zástavnímu věřiteli, který použil zástavní smlouvu k prokázání zajištěné pohledávky proti zástavnímu dlužníku, ku prospěchu pouze tehdy, pokud ze znění zástavní smlouvy (z hlediska jejího obsahu) lze bez jakýchkoli pochybností dovodit perfektnost zajišťovaného závazku, tedy že závazek skutečně bez pochybností existuje, resp. vznikl a zavázal (prohlášení obsahuje všechny skutkové okolnosti, které jsou rozhodné pro vznik závazku), a že z tohoto závazku vznikl dluh. Pakliže tomu tak není, zůstává důkazní břemeno ohledně této chybějící skutečnost na tom, komu je prokázání chybějící skutečnosti ku prospěchu.

Z rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 27. 7. 2023, sp. zn. 21 Cdo 1304/­2023

    Datum vyhotovení jako náležitost písemného právního jednání

Datum vyhotovení (pořízení) není obligatorní náležitostí písemného právního úkonu dle (starého) občanského zákoníku, resp. právního jednání dle (nového) občanského zákoníku – nejde o náležitost písemné formy. Datum vyhotovení prohlášení o uznání dluhu jakkoliv je významné z hlediska jeho právních účinků, tak není obligatorní obsahovou náležitostí tohoto právního úkonu (jednání). Tam, kde zákonodárce zamýšlel podmínit platnost právního úkonu označením data jeho uskutečnění, výslovně tento požadavek vyjádřil (srov. § 476 odst. 2 (starého) občanského zákoníku, podle něhož v každé závěti musí být uveden den, měsíc a rok, kdy byla podepsána, jinak je neplatná).

Z rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 15. 8. 2023, sen. zn. 23 ICdo 60/­2022

    Vztah právní úpravy omylu a výkladu právního jednání

Omyl je třeba odlišovat od případů falsaedemonstratio, tj. případů, kdy jedna strana omylem učiní projev, který má objektivně jiný význam, než který mu sama přisuzovala. Pokud adresát tohoto jednání jednal v důvěře v takto projevený objektivní význam právního jednání, je právně relevantní právě tento objektivní význam a jednající strana se nacházela v omylu. Pokud však adresát znal skutečnou vůli adresáta, je relevantní zásadně tato skutečná vůle a objektivně projevená je pouhá falsa demonstratio – v takovém případě nejde vůbec o případ omylu. Výkladu podle § 555 a násl. občanského zákoníku podléhá jakékoli právní jednání, tedy i takové, jehož význam se objektivně jeví jako jasný či nepochybný. Výkladové pravidlo obsažené v § 556 odst. 1 věta první občanského zákoníku s sebou však nese následek, že konstitutivním prvkem právního jednání, popř. smlouvy, je skutečná vůle jednajícího, byla-li druhé straně známa, anebo musela-li o ní vědět, naproti tomu její nesprávné vyjádření, byť by objektivně nevzbuzovalo pochybnosti, je v takovém případě pouhé falsa demonstratio, které zůstává bez právního významu. O omylu a jeho právní relevanci tak lze uvažovat pouze za předpokladu, že skutečnou vůli jednajícího (jednajících), jež byla nebo musela být adresátovi (adresátům) známa, se nepodaří výkladem právního jednání při zohlednění všech v úvahu přicházejících (zjištěných) okolností zjistit. Pokud tedy adresátovi právního jednání – s přihlédnutím k předcházejícímu i následnému jednání stran – byl či musel být známý skutečný úmysl (skutečná vůle) jednajícího, při výkladu předmětného právního jednání je nutno tento úmysl upřednostnit před jeho vnějším projevem, např. objektivním významem užitých slov.

Z rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 31. 8. 2023, sp. zn. 23 Cdo 2856/­2022

    K jednání za právnickou osobu v občanském soudním řízení

Za právnickou osobu v občanském soudním řízení jedná především – jak vyplývá z ustanovení § 21 odst. 1 písm. a) občanského soudního řádu – člen statutárního orgánu. Tvoří-li statutární orgán právnické osoby více osob (tj. jde-li o kolektivní orgán, jako je např. představenstvo akciové společnosti nebo představenstvo družstva), jedná za právnickou osobu předseda tohoto statutárního orgánu, popřípadě člen tohoto orgánu, který tím byl pověřen (je-li předsedou nebo pověřeným členem právnická osoba, jedná vždy fyzická osoba, která je k tomu touto právnickou osobou zmocněna nebo jinak oprávněna). Zatímco předseda statutárního orgánu jedná za právnickou osobu bez dalšího pověření, člen tohoto orgánu může za právnickou osobu jednat jen v případě, že tím byl pověřen (buď ad hoc, nebo ve všech, anebo jen v některých věcech). Z povahy věci plyne, že pověření jinému členovi než předsedovi statutárního orgánu uděluje kolektivní statutární orgán. Samotné členství v kolektivním statutárním orgánu právnické osoby oprávnění za tuto osobu jednat před soudem nezakládá.

Z usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 10. 2022, sp. zn. 21 Cdo 1755/­2022

    K počátku běhu objektivní promlčecí doby dle § 99 insolvenčního zákona

Insolvenční zákon neobsahuje speciální úpravu počátku běhu objektivní promlčecí doby k uplatnění práv na náhradu škody způsobené porušením povinnosti podat insolvenční návrh podle § 99 insolvenčního zákona, podpůrně se použije úprava zakotvená v občanském zákoníku. Závěry formulované a odůvodněné Nejvyšším soudem v R 33/­2008 a R 103/­2014 o občanskoprávní povaze odpovědnosti osob uvedených v § 3 odst. 2 zákona o konkursu a vyrovnání a o nejzazším možném dni vzniku škody (o počátku běhu objektivní promlčecí doby) se uplatní přiměřeně i v poměrech insolvenčního zákona. Odpovědnost osob uvedených v § 98 insolvenčního zákona za porušení povinnosti podat insolvenční návrh je obecnou občanskoprávní odpovědností za škodu založenou na presumpci zavinění, s možností dotčených osob se této odpovědnosti zprostit. Má-li být náhrada škody či jiné újmy ve formě peněžitého plnění poskytnuta v rozsahu odpovídajícím rozdílu mezi v insolvenčním řízení zjištěnou výší pohledávky přihlášené věřitelem k uspokojení a částkou, kterou věřitel v insolvenčním řízení na uspokojení této pohledávky obdržel, pak dnem, kdy taková škoda vznikla (nejpozději mohla vzniknout), je den, kdy byl podán insolvenční návrh.

Z rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 29. 6. 2016, sp. zn. 29 Cdo 1212/­2016

§ 7

Usnadnění přípravy preventivní restrukturalizace

Uzavře-li věřitel za účelem usnadnění přípravy a vyjednávání restrukturalizačního plánu s podnikatelem dohodu o tom, že po dobu trvání preventivní restrukturalizace zejména

a)  nebude žádat zaplacení celé pohledávky pro nesplnění některé splátky nebo pro porušení jiné povinnosti,

b)  neukončí financování prostřednictvím existujícího úvěru,

c)  nepostoupí pohledávku jiné osobě, nebo

d)  nepřistoupí k vymáhání splnění dluhu, výkonu zástavního práva, započtení vzájemných pohledávek, ukončení finančního leasingu či uplatnění sankce vyplývající z porušení závazku,

lze takovou dohodu či jednotlivé úlevy poskytnuté podnikateli podmínit provedením změn v obsazení členů volených orgánů podnikatele. Taková dohoda se sama o sobě nepovažuje za ovlivnění nebo ovládání podle zákona o obchodních korporacích ani sama o sobě nezakládá vztah osob vzájemně spřízněných.

komentář § 7

Toto ustanovení zákona obsahuje prostředky k usnadnění přípravy preventivní restrukturalizace. Ve své podstatě se jedná o tzv. standstill dohody, které snižují napětí mezi stranami. Tyto strany se dobrovolně zavazují po dobu, po kterou probíhá konstruktivní vyjednávání, nepřistupovat k různým nástrojům směřujícím k vynucení splnění závazků. Základním znakem těchto dohod je skutečnost, že jejich trvání jsou časově omezena do účinnosti restrukturalizačního plánu.

Zákonodárce se touto formou pokouší zklidnit často výbušnou situaci a umožnit podnikateli, aby připravil racionální řešení svých momentálních problémů. Zákon nikterak nenastavuje délku a obsah takovýchto dohod, a proto se předpokládá různý obsah a různé formy takových dohod. Preferuje se písemná forma dohody, jelikož taková dává podnikateli jistou míru vyšší právní jistoty, jsou-li ochotny strany takovou dohodu uzavřít a akceptovat.

Díl 2

Sanační projekt

§ 8

Základní ustanovení

Podnikatel v sanačním projektu představí alespoň v podstatných rysech restrukturalizační opatření sledující zachování nebo obnovení provozuschopnosti závodu založená na realistických předpokladech, podnikatelský plán pro období, v němž hodlá provádět preventivní restrukturalizaci, povahu přímého dotčení dotčených stran a popíše a zdůvodní svou schopnost zajistit řádné fungování závodu a schopnost plnit současné i budoucí závazky nejméně do předpokládaného dne nabytí účinnosti restrukturalizačního plánu.

komentář k § 8

V tomto ustanovení zákona jsou obsažena základní ustanovení, která se váží k sanačnímu projektu. Vychází se z toho, že podnikatel v sanačním projektu představí alespoň v podstatných rysech restrukturalizační opatření sledující zachování nebo obnovení provozuschopnosti závodu, která vycházejí z realistických předpokladů. Dále by měl být takto představen podnikatelský plán pro období, ve kterém hodlá podnikatel provádět preventivní restrukturalizaci, měla by zde být dále uvedena povaha přímého dotčení dotčených stran a popsána a odůvodněna schopnost podnikatele zajistit řádné fungování závodu během těchto procesů, včetně schopnosti plnit současné i budoucí závazky nejméně do předpokládaného dne nabytí účinnosti restrukturalizačního plánu.

     Sanační projekt

Koncepce zákona je postavena na tezi, že sanační projekt představuje dokument mimořádného významu, který analyzuje dosavadní ekonomickou situaci podnikatele, vyhodnocuje příčiny jeho ekonomických potíží a současně předkládá i návrh na řešení této situace. Tento projekt je zpracován podnikatelem a má zásadní vliv na rozhodnutí všech zúčastněných stran ohledně dalšího postupu. Ve své podstatě se tak jedná o klíčový informativní materiál, který zejména odhaluje hloubku samotných problémů podnikatele a nabízí jistou představu samotné restrukturalizace.

Hlavním smyslem existence tohoto sanačního projektu je, aby poskytl odpověď na otázku, zda je vůbec možné provoz obchodního závodu ozdravit. Základní předpoklady pro řešení finanční tísně podnikatele formou restrukturalizace tedy spočívají v tom, že obchodní závod musí mít smysluplný produkt, produkt musí být konkurenceschopný a musí existovat jasná vize sanovaného obchodního závodu. Kromě toho musí být prokázána schopnost další trvalé existence obchodního závodu, tj. jeho konkurenceschopnost a schopnost vytvářet přidanou hodnotu. K posuzování schopnosti další trvalé existence obchodního závodu slouží dvě úrovně. V první z nich je posuzována možnost jeho dalšího nepřetržitého chodu z pohledu zajištění platební schopnosti a zajištění vhodné struktury financování tak, aby čisté obchodní jmění podnikatele bylo pozitivní (tj. zejména z hlediska likvidity). V druhé z nich je posuzována konkurenceschopnost a schopnost přinášet kladnou přidanou hodnotu, tj. postavení takového závodu na relevantním trhu, včetně dosahovaných oborově přiměřených marží. Sanační projekt by měl takto dotčeným stranám představit záměr podnikatele, jak chce tento provést samotnou preventivní restrukturalizaci a dát jim prostor k uvážení, zda se chtějí tohoto procesu zúčastnit.

     Sanační plán

Aby měla restrukturalizace věcný smysl, musí mít podnikatel reálnou perspektivu k nastolení finanční rovnováhy ve smyslu platební schopnosti a k dosahování trvalé ziskovosti podniku, přičemž se musí jednat o skutečnou ziskovost. Sanační plán musí vycházet z realistických předpokladů. V sanačním plánu musí být zohledněn skutečný stav obchodního závodu z hlediska vývoje a stavu aktiv, pracovního kapitálu, kapitálové struktury a vývoje tvorby zisku a cash flow. Musí být též z hlediska podrobnosti náležitě rozpracován plán na řádné fungování obchodního závodu a schopnosti plnit současné i budoucí závazky minimálně na období jednoho kalendářního roku. Podnikatel by proto měl v sanačním projektu dostatečně popsat cílový obchodní model a současně i objasnit své postavení na relevantním trhu jak ve vztahu k produktu, možnostem odbytu, obratu i výnosům, tak i k dalším souvisejícím aspektům. Opatření, která podnikatel zamýšlí provést, by měla vycházet z realistických předpokladů.

Třeba dodat, že podnikatel není sanačním plánem, který zpracoval ve vztahu k dotčeným subjektům, vázán. Je to dáno tím, že podnikatel se musí při závažné změně okolností být schopen adaptovat a od původního sanačního plánu se odchýlit tak, aby se flexibilně přizpůsobil aktuální situaci. I když tedy není podnikatel obsahem sanačního projektu strictosenzu vázán, tvrzení v něm obsažená, která se ukáží být jako nepravdivá nebo zavádějící, mohou ovlivnit přijetí takového projektu dotčenými stranami a mohou být v konečném důsledku též považována za indikátor nepoctivého přístupu (ukáže-li se navíc, že podnikatel měl v úmyslu své věřitele takto poškodit zneužitím institutu všeobecného moratoria k oddálení zahájení své insolvence). Je třeba akceptovat skutečnost, že čas bude jedním z důležitých aspektů pro vyhodnocení odůvodnění a přiměřenosti odchýlení se od původně zamýšleného sanačního projektu, které se následně projeví ve výsledné podobě restrukturalizačního plánu.

§ 9

Náležitosti sanačního projektu

(1) Sanační projekt musí obsahovat

a)  popis obchodního modelu,

b)  zhodnocení dosavadní činnosti podnikatele, konkurenceschopnosti a hospodářského postavení na relevantním trhu,

c)  popis vlastnické struktury s uvedením skutečného majitele podnikatele, pokud jej má podle zákona upravujícího evidenci skutečných majitelů,

d)  popis provozních, finančních, personálních a organizačních poměrů podnikatele,

e)  údaje v rozsahu zprávy o vztazích podle zákona o obchodních korporacích ke dni sestavení sanačního projektu,

f)  popis příčin a závažnosti finančních potíží podnikatele,

g)  popis hlavních rizik, překážek a podmínek dalšího řádného provozu závodu,

h)  odhad hodnoty závodu určené výnosovým způsobem podle zákona o oceňování majetku a odhad hodnoty každého předmětu zajištění, u něhož je zajištěným věřitelem dotčená strana, určené způsobem předepsaným pro daný předmět zajištění podle zákona o oceňování majetku,

i)  údaj o místní příslušnosti restrukturalizačního soudu pro účel vedení restrukturalizačního řízení a

j)  další informace finanční i nefinanční povahy umožňující objektivní a vyvážené pochopení stavu a realistického předpokladu dalšího provozu závodu podnikatele.

(2) Sanační projekt musí dále obsahovat

a)  popis opatření v oblasti kapitálu a likvidity nutných k udržování nebo obnovení zdravé finanční situace podnikatele včetně předpokládaných zdrojů financování,

b)  popis přípravných opatření, která podnikatel přijal nebo hodlá přijmout s cílem usnadnit provádění restrukturalizačního plánu, a předpokládané dopady těchto opatření na dotčené a nedotčené strany,

c)  popis přípravných opatření, která podnikatel přijal nebo hodlá přijmout v oblasti finančního řízení k včasnému zajištění likvidity k provozu závodu,

d)  finanční plán na období do předpokládaného dne splnění restrukturalizačního plánu zpracovaný obdobným způsobem jako výhled vývoje likvidity podle vyhlášky o platební neschopnosti podnikatele, jehož součástí je plán nákladů provedení preventivní restrukturalizace, a

e)  odhad časového rámce preventivní restrukturalizace, zejména provedení podstatných aspektů restrukturalizačního plánu s uvedením harmonogramu dosahování dílčích cílů.

(3) K sanačnímu projektu podnikatel přiloží mezitímní účetní závěrku sestavenou k poslednímu dni kalendářního měsíce předcházejícího den odeslání výzvy k zahájení jednání o restrukturalizačním plánu a dále účetní závěrky za poslední 3 účetní období. Je-li posledním dnem kalendářního měsíce podle věty první rozvahový den, přiloží podnikatel poslední řádnou účetní závěrku a dále účetní závěrky za předcházející 2 účetní období.

komentář k § 9

     Náležitosti sanačního projektu

Na tomto místě zákona jsou obsaženy náležitosti sanačního projektu. Jedná se tedy o výčet údajů, které musí podnikatel ve svém sanačním projektu uvádět. Samotný sanační projekt by měl zpravidla vždy obsahovat náležité vysvětlení, v jaké oblasti podnikatel podniká, jakým faktickým obtížím v této souvislosti čelí, jaká je konkrétní představa tohoto podnikatele o restrukturalizaci a proč se domnívá, že navrhovaná restrukturalizace bude pro všechny dotčené strany přínosem. Současně by měl uvést, na jakých předpokladech staví možnost úspěšně provedené restrukturalizace, včetně řádného odůvodnění. Lze předpokládat, že sanační projekt by neměl být pouze jakýmsi obecným materiálem, ale lze od něj očekávat, že popíše veškeré problémy podnikatele do hloubky a náležitě pojmenuje i jejich hlavní příčiny. Z toho důvodu by měl v souhrnu sanační projekt vždy obsahovat udržitelný obchodní model, vyváženost kapitálové struktury a realističnost restrukturalizace.

Obecně se takto vychází z toho, že sanační projekt se může od samotného restrukturalizačního plánu lišit. To však neznamená, že by podnikatel nemusel tyto změny a odlišnosti v těchto dvou dokumentech odůvodnit. Na míře přesvědčovacích a argumentačních schopnostech podnikatele poté hodně záleží i v tom smyslu, zda dotčené strany přijmou jeho materiály i argumentaci jako realistickou a důvěryhodnou. Pokud se tak nestane, mohou dotčené strany chování tohoto podnikatele v krajním případě považovat i za jistý indikátor nepoctivého přístupu a svou nedůvěru následně vyjevit i v rámci dalších procesů souvisejících s navrženou preventivní restrukturalizací.

Prvním údajem, který musí být v sanačním projektu uveden, je popis obchodního modelu. Takový popis musí být realistický a měl by postihnout určité základní prvky. Výchozím podkladem by měla být tzv. výzkumná zpráva, resp. závěry z ní. Tato zpráva mezi důležité údaje v daném kontextu řadí např. principy obchodního modelu a způsob tvorby přidané hodnoty, stávající strategii, hlavní produkty společnosti, odbyt, klíčové kontrakty a jejich podmínky včetně vztahů s odběrateli, způsob tvorby cen, strukturu a povahu dodavatelů, strukturu a povahu odběratelů, klíčové kontrakty a jejich podmínky, způsob řízení a kontroly nákladů apod.

Dalším údajem, který je nezbytné v tomto projektu uvést, je zhodnocení dosavadní činnosti podnikatele, konkurenceschopnosti a hospodářského postavení na relevantním trhu. Zde se předpokládá, že podnikatel na tomto místě popíše své dosavadní provozní poměry, uskutečněné obchody a jejich objem apod.

Nezbytným údajem, který musí podnikatel v sanačním projektu uvádět, je popis vlastnické struktury s uvedením skutečného majitele podnikatele, pokud jej má podle zákona upravujícího evidenci skutečných majitelů. Na základě tohoto zákonného požadavku proto podnikatel musí vždy takto uvést vlastnickou strukturu podniku, včetně uvedení skutečného vlastníka v souladu se zákonem č. 37/­2021 Sb., o evidenci skutečných majitelů. Vložením tohoto požadavku chce zákonodárce předejít restrukturalizacím neprůhledných kapitálových struktur se všemi z toho plynoucími možnými negativními důsledky.

Sanační projekt by měl též obsahovat popis provozních, finančních, personálních a organizačních poměrů podnikatele. Jedná se o popis existujících zdrojů a schopností podniku, spolu s personálním zajištěním a dalšími organizačními záležitostmi.

Musí zde být taktéž uvedeny údaje o rozsahu zprávy o vztazích podle zákona o obchodních korporacích ke dni sestavení sanačního projektu.

Podnikatel nesmí opomenout, jak již zmíněno shora, ani popis příčin a závažnosti finančních potíží, které jej doprovázejí. Tuto část nelze podcenit, měla by být rozvedena podrobněji a její součástí by měla být kritická analýza příčin špatných hospodářských výsledků, které podnikatel hodlá řešit konkrétními a efektivními restrukturalizačními opatřeními.

Dále nesmí v sanačním projektu chybět popis hlavních rizik, překážek a podmínek dalšího řádného provozu závodu. Zde by měl podnikatel uvést relevantní rizika pro prosperitu obchodního závodu, která mohou spočívat např. v růstu cen surovin, silné konkurenci apod. Bez potřebné analýzy možných rizik nemůže být dosaženo klíčové dohody pro rozhodování dotčených stran.

Sanační projekt musí vždy obsahovat odhad hodnoty závodu určené výnosovým způsobem podle zákona o oceňování majetku a odhad hodnoty každého předmětu zajištění, u něhož je zajištěným věřitelem dotčená strana, určené způsobem předepsaným pro daný předmět zajištění podle zákona o oceňování majetku.

Tento odhad by měl být proveden podnikatelem již v úvodní fázi preventivní restrukturalizace, jelikož představuje důležitou informaci pro dotčené strany, které vstupují do příslušného rozhodovacího procesu a budou mít rozhodující vliv na tom, zda dojde nebo nedojde k podpoře restrukturalizačního plánu podnikatele. Hodnota obchodního závodu ovšem hraje svou roli i v pozdější fázi preventivní restrukturalizace, tj. při vypořádání námitek dotčených stran hlasujících proti restrukturalizačnímu plánu, resp. v restrukturalizačním řízení o potvrzení restrukturalizačního plánu. K určení hodnoty obchodního závodu podnikatele znaleckým oceněním lze přistoupit též pro účely splnění tzv. testu nejlepšího zájmu věřitele. I když se ve fázi předkládání sanačního projektu znalecký posudek nevyžaduje, předmětné ustanovení samo o sobě nerezignovalo na provedení kvalifikovaného odhadu hodnoty obchodního závodu. Samotný odhad hodnoty je možno provést dvěma způsoby. První způsob spočívá v tom, že podnikatel si sám opatří odhad ocenění provedený znalcem s příslušnou odborností. Druhý způsob spočívá ve svépomocné přípravě odhadu ocenění. Vždy však musí být odhad hodnoty proveden způsobem, který respektuje pravidla obsažená v zákoně o oceňování majetku. Koncepce zákona vychází z toho, že v této fázi restrukturalizačního řízení se odhad hodnoty obchodního závodu provádí výnosovým způsobem z důvodu, že účelem preventivní restrukturalizace je zde zachování nebo obnovení provozu obchodního závodu. Díky této koncepci by proto dotčené strany vyzvané podnikatelem k vyjednávání o obsahu restrukturalizačního plánu měly získat detailní představu o situaci obchodního závodu podnikatele a možné perspektivě obnovy a zachování jeho běžného provozu.

Neopomenutelnou součástí sanačního projektu je údaj o místní příslušnosti restrukturalizačního soudu pro účely vedení restrukturalizačního řízení. Předpokládá se, že v prvním stupni jsou k tomuto řízení příslušné krajské soudy, přičemž z hlediska místní příslušnosti je dále pro restrukturalizační řízení příslušný soud, v jehož obvodu se nachází obecný soud podnikatele. Z toho důvodu by podnikatel měl v této části sanačního projektu uvést krajský soud, který je z hlediska sídla podniku místně příslušný. Podnikatel by tedy měl takto sám informovat, který restrukturalizační soud je jeho místně příslušným soudem.

V sanačním projektu by měly být dále rovněž uvedeny další informace finanční i nefinanční povahy umožňující objektivní a vyvážené pochopení stavu a realistického předpokladu dalšího provozu závodu podnikatele.

     Obsah sanačního projektu

V odst. 2 je stanoveno, co musí sanační projekt dále též obsahovat.

Další náležitostí je proto popis opatření v oblasti kapitálu a likvidity nutných k udržování nebo obnovení zdravé finanční situace podnikatele včetně předpokládaných zdrojů financování. Dále zde musí být popis přípravných opatření, která podnikatel přijal nebo hodlá přijmout s cílem usnadnit provádění restrukturalizačního plánu, a předpokládané dopady těchto opatření na dotčené a nedotčené strany. Nezbytnou součástí projektu je popis přípravných opatření, která podnikatel přijal nebo hodlá přijmout v oblasti finančního řízení k včasnému zajištění likvidity provozu závodu. Pokud bychom to shrnuli, tak by měl podnikatel takto úvodem popsat, jaká opatření přijme za účelem uchování a zlepšení likvidity. Přitom by měl vycházet z úhrady závazků již vzniklých a reálně dosažitelné doby splatnosti jak závazků již existujících, tak i závazků nově vznikajících. Z toho důvodu by bylo vhodné pro dotčené strany připravit výhled vývoje likvidity dle koncepce mezery krytí, aby bylo zřejmé, nakolik jsou podnikatelovy plány vůbec reálné. Podnikatel by měl být též schopen zajistit běžný provoz obchodního závodu, tj. vedle popisu přípravných opatření k zajištění tohoto provozu by měl taktéž uvést, jakým způsobem bude podnik zajišťovat svůj kapitál pro další chod. Vedle toho by mělo být zřejmé, z jakých zdrojů bude financován tento chod – tj. zda zdroje pocházejí z vlastních zdrojů podnikatele anebo z externího financování, např. z obchodního úvěru. Kromě již uvedeného by měl sanační projekt poskytnout věřitelům podnikatele základní odpověď na otázku, z jakých zdrojů budou transakční náklady spojené s realizací projektu hrazeny (zda z externích, popř. interních).

Důležité

     Klíčovou součást sanačního projektu představuje finanční plán na období do předpokládaného dne splnění restrukturalizačního plánu zpracovaného obdobným způsobem jako výhled vývoje likvidity podle vyhlášky o platební neschopnosti podnikatele, jehož součástí je plán nákladů provedení preventivní restrukturalizace.

Samotný finanční plán se skládá ze tří částí, přičemž první částí je provozní finanční plán, jehož cílem je prezentace produkčních schopností podniku a tvorby zisku i cash flow pro uspokojení věřitelů a další tvorbu hodnoty pro poskytovatele kapitálu. Druhá část se skládá z plánu (rozpočtu) nákladů na restrukturalizaci, který by měl podrobně rozklíčovat náklady na krizového manažera, poradce, audit a další s tím spojené výdaje. Plán nákladů na restrukturalizaci (transakčních nákladů) tvoří samostatnou součást celkového finančního plánu a musí zde být kromě nákladů na restrukturalizaci uveden i způsob zajištění jejich financování. Třetí částí celkového finančního plánu je plán dlouhodobých zdrojů financování (tj. plán vlastního kapitálu a cizích dlouhodobých zdrojů), kde jsou obsažena restrukturalizační opatření typu odpuštění části závazků, převodu části závazků z krátkodobých do dlouhodobých, kapitalizace apod. Pokud bychom to shrnuli, pak platí, že finanční plán umožňuje definovat kapitálové a hotovostní potřeby podnikatele, je základem pro zajištění provozování obchodního závodu podnikatele a současně reflektuje jakékoli další možné varianty vývoje této navrhované preventivní restrukturalizace. Mělo by z něj být zřejmé, jaká opatření chystá podnikatel v oblasti likvidity a kapitálu. Je věcí podnikatele, aby srozumitelně formuloval, zda bude schopen z provozu obchodního závodu uhradit všechny s tím související splatné závazky (jak stávající, tak i budoucí) a jak hodlá řešit možné problémy s financováním v případě, že v dohledné době očekává záporný hospodářský výsledek.

     Mezitimní účetní závěrka

V odst. 3 se předpokládá, že podnikatel k svému sanačnímu projektu bude dále též přikládat mezitímní účetní závěrku, která je sestavena k poslednímu dni kalendářního měsíce předcházejícího den odeslání výzvy k zahájení jednání o restrukturalizačním plánu, včetně přehledu o peněžních tocích. Kromě toho by měl podnikatel k těmto dokumentům předložit také řádné účetní závěrky za poslední tři účetní období. Smyslem těchto postupů je seznámení se dotčených stran s ekonomickými ukazateli podnikatele a ověření jeho tvrzení, která jsou obsažena v sanačním plánu.

V této souvislosti nutno upozornit, že požadavek na sestavení mezitímní účetní závěrky k poslednímu dni předcházejícího měsíce je v reálném životě méně reálný, jelikož získat a zaúčtovat veškeré podklady trvá i několik týdnů a taková mezitímní účetní závěrka proto bývá k dispozici v lepším případě až na konci následujícího měsíce. I tyto reálné skutečnosti a limity je třeba při přípravě sanačního projektu náležitě zohlednit.

     Základní fáze sanačního projektu

Důležité

     Shrneme-li již dříve uvedené, skládá se sanační projekt ze 4 základních fází, tj. části popisné, analytické, realizační a výkazové. Jako takový představuje základní zdroj informací jak pro podnikatele, tak i pro jeho věřitele, kde lze nalézt vyhodnocení dosavadních výsledků podnikání, obchodní model, podnikatelský plán a finanční plán, provozní, finanční, personální a organizační strukturu, odhad hodnoty obchodního závodu, popis prozatímních i stabilizačních opatření, popis majetku i závazků a opatření zamýšlená k provedení samotné restrukturalizace.

§ 10

Vymezení dotčených stran

(1) Podnikatel v sanačním projektu vymezí okruh dotčených stran a uvede seznam těch práv dotčených stran, která budou přímo dotčena restrukturalizačním plánem (dále jen „seznam dotčených práv“). Podnikatel dále v sanačním projektu vymezí okruh nedotčených stran a uvede seznam těch práv nedotčených stran, která nebudou přímo dotčena restrukturalizačním plánem (dále jen „seznam nedotčených práv“).

(2) Vymezení okruhu dotčených stran podnikatel odůvodní. Podnikatel zejména uvede důvody, pro které do seznamu dotčených práv nezahrnul práva nedotčených stran a některá práva dotčených stran a pro které se domnívá, že tato budou řádně a včas splněna.

(3) U každé dotčené strany podnikatel uvede údaje osvědčující její totožnost, má-li je k dispozici, a údaj, zda se jedná o spřízněnou osobu.

komentář k § 10

Na tomto místě zákona dochází k vymezení dotčených stran. Tím, že podnikatel ze svých věřitelů a jiných majetkově angažovaných osob označí dotčené strany, dochází ve své podstatě k vymezení rozsahu restrukturalizačního fóra. Tato kompetence je zákonodárcem svěřena čistě do rukou podnikatele a je proto na něm, koho osloví s nabídkou ohledně zahájení vyjednávání a současně i označí. Nutno ovšem připomenout, že rozdělení věřitelů na dotčené a nedotčené strany nesmí vykazovat znaky svévole, tj. podnikatel by měl vždy řádně uvážit, které věřitele vyloučí a které nikoli s poukazem na skutečnost, že má-li být odvrácen jeho úpadek, musí oslovit zejména ty věřitele, kteří disponují pohledávkami a jinými majetkovými právy, které mají dostatečný potenciál k tomu, aby podnikatele do úpadku uvrhli. I s přihlédnutím k těmto skutečnostem proto podnikatel může z preventivní restrukturalizace vyloučit po zralé úvaze zejména ty věřitele, u nichž předpokládá, že je schopen jejich pohledávky řádně a včas uhradit, tj. nejčastěji ve lhůtě jejich splatnosti. Podnikatel by měl dále usilovat o to, aby vymezení dotčených stran bylo z jeho strany provedeno s dostatečnou precisností a nejen on sám, ale i dotčené strany získaly kompletní přehled o subjektech, které mají být zúčastněny na preventivní restrukturalizaci. Analogicky totéž platí i ohledně seznamu nedotčených stran a jejich nedotčených pohledávek, které se sice nemají účastnit tohoto procesu, ale jejich existenci nelze zcela pominout.

V sanačním projektu je třeba přesně označit práva dotčených stran, která jsou nebo mohou být restrukturalizačním plánem přímo dotčena – tj. budou např. do tohoto plánu zahrnuta za účelem změny jejich výše, pořadí, splatnosti apod. Dále je zde nutno uvést i ta práva dotčených a nedotčených stran, která tímto plánem přímo dotčena ve výsledku nebudou. Z toho plyne, že ne všechna práva dotčených stran musejí být restrukturalizačním plánem přímo dotčena.

Z odst. 1 vyplývá, že podnikatel je v sanačním projektu povinen mimo okruh dotčených stran přesně vymezit i okruh nedotčených stran. Je třeba vycházet z toho, že podnikatel nemůže přistoupit k tomu, že by sám o sobě selektoval dotčené a nedotčené strany na základě vlastní libovůle. Musí respektovat, že mezi dotčené strany je třeba zařadit přinejmenším ty věřitele, jejichž pohledávky a jiná práva jsou způsobilé přivést k úpadku tohoto podnikatele. Vedle toho je podnikatel v souladu s odst. 2 povinen v sanačním projektu uvést důvody, na základě kterých provedl vymezení okruhu dotčených a nedotčených stran. Podnikatel by měl také uvést, jaké důvody ho vedou k tomu, že na seznam dotčených práv nedošlo k zařazení některých práv nedotčených stran – např. z důvodů určité vlastnosti pohledávek.

V odst. 3 je upraveno, jakým způsobem je třeba v rámci sanačního projektu označit dotčené strany, resp. kdy je podnikatel povinen uvést údaje osvědčující jejich totožnost. Ve své podstatě by mělo jít o takové označení, kterým lze tyto osoby nezaměnitelně identifikovat.

§ 11

Označení práv dotčených stran

(1) U každého přímo dotčeného práva podnikatel v sanačním projektu uvede alespoň údaje o věřiteli a důvodu vzniku, výši, splatnosti, pořadí a vykonatelnosti tohoto práva; u zajištěných práv uvede i důvod, způsob a pořadí zajištění. U podřízených práv uvede míru podřízenosti, údaj o nadřízeném právu a jiné důležité okolnosti týkající se podřízenosti.

(2) O právech, která mají být přímo dotčena restrukturalizačním plánem, podnikatel v sanačním projektu výslovně uvede,

a)  o jakou částku by tato práva měla být snížena,

b)  po jakou dobu by měl trvat odklad jejich splatnosti nebo vykonatelnosti,

c)  v jaké výši dojde ke změně úrokové sazby,

d)  v jaké výši dojde k přepočtu na cizí měnu,

e)  v čem spočívají jiné zásahy do práv dotčených stran.

(3) Podnikatel v seznamu dotčených práv zvlášť vyznačí ta práva, která považuje za sporná. U každého takového práva podrobně uvede, v čem spatřuje důvod spornosti.

(4) Podnikatel dále v seznamu dotčených práv zvlášť vyznačí podmíněná práva. U každého takového práva podrobně uvede, zda je vázáno na splnění rozvazovací nebo odkládací podmínky, v čem tato podmínka spočívá a odhadne pravděpodobnost jejího splnění.

komentář k § 11

V tomto ustanovení zákona dochází k označení práv dotčených stran. Zákonodárce takto považuje za klíčové, aby byly stanoveny tímto způsobem určité minimální požadavky na evidenci dotčených pohledávek. Tato koncepce současně umožňuje dotčeným stranám získat znalost o tom, jaká je vlastně jeho vyjednávací pozice, tj. jakou relativní silou při hlasování a podávání svých různých návrhů disponuje. V konečném důsledku pak má taková dotčená strana možnost kontrolovat řádnost sestavování takových dokumentů a v případě důvodných pochybností o souladu uvedené pohledávky v seznamu dotčených pohledávek za tím účelem vyvolat soudní ověření, popř. iniciovat vyloučení takové pohledávky. Sporné pohledávky sice lze do preventivní restrukturalizace zahrnout, nicméně musí být splněna podmínka, že nejsou předmětem civilního řízení nalézacího sporného. Pokud je podnikatel přesvědčen o spornosti takto zahrnuté pohledávky, měl by s tímto svým názorem seznámit i zbývající dotčené strany. Stejně tak se majitel pohledávky, která byla v sanačním projektu uvedena v nesprávné výši anebo s nesprávným právním důvodem vzniku, může proti takovému postupu bránit tím, že v této souvislosti podá návrh na předběžný přezkum spornosti pohledávky v souladu s § 88 zákona. U podmíněných pohledávek je třeba, aby podnikatel možnosti splnění takových pohledávek odhadl a se svým odhadem dotčené strany řádně a včas seznámil, aby tyto mohly získané informace uplatnit v rámci svého rozhodování o přijetí restrukturalizačního plánu.

Třeba dodat, že v souladu s odst. 1 musí podnikatel u každého přímo dotčeného práva kromě identifikace věřitele ještě dále uvést důvod vzniku, jeho výši, údaj o splatnosti, údaj o pořadí a údaj o vykonatelnosti. V případě zajištěných práv musí podnikatel ještě uvádět informace týkající se zajištění, tj. důvodu vzniku tohoto zajištění, druh zřízeného zajištění a údaj o pořadí. V případě podřízených pohledávek je nutno uvést míru podřízenosti, včetně údaje o nadřízeném právu a další relevantní skutečnosti.

V odst. 2 zákonodárce vyžaduje, aby podnikatel již v sanačním projektu uváděl, jakým způsobem by měla být tato práva v restrukturalizačním plánu přímo dotčena – fakticky jak a do jaké míry má být provedena restrukturalizace těchto závazků podnikatele.

Z odst. 3 plyne, že předmětem restrukturalizace mohou být za určitých podmínek i sporné pohledávky. Chce-li tedy podnikatel v preventivní restrukturalizaci zařadit mezi dotčená práva i taková, která považuje za sporná (nejsou však v daný moment předmětem soudního či rozhodčího řízení), je povinen je výslovně takto označit již v sanačním projektu, přičemž musí uvést i důvody, proč je považuje za sporná. Nebude-li však věřitel takové pohledávky souhlasit s jejím zařazením do preventivní restrukturalizace v podobě uváděné podnikatelem v rámci tohoto sanačního projektu, má možnost podat návrh na předběžný přezkum spornosti pohledávky a v konečném důsledku tak dosáhnout jejího případného vyloučení z preventivní restrukturalizace.

Z odst. 4 vyplývá, že v rámci preventivní restrukturalizace mohou být takto zahrnuty též podmíněné pohledávky, které jsou vázány na splnění odkládací či rozvazovací podmínky. I v tomto případě je podnikatel povinen na tyto skutečnosti poukázat již v sanačním projektu, kde by měl uvést, v čem konkrétně daná podmínka spočívá – včetně odhadu pravděpodobnosti jejího naplnění.

Obecně se vychází z toho, že v preventivní restrukturalizaci nejsou dotčené strany s podmíněnými pohledávkami z hlasování o restrukturalizačním plánu bez dalšího vyloučeny. Tato skutečnost poté limituje svým způsobem i podnikatele při přípravě sanačního projektu.

§  Ze související judikatury

    Přihláška pohledávky z titulu práva na vrácení nájemného

Pohledávku z titulu práva na vrácení nájemného nebo jiné úhrady zaplacené předem může věřitel (nájemce) přihlásit do insolvenčního řízení vedeného na majetek dlužníka (pronajímatele) již od zahájení insolvenčního řízení, nejpozději však do skončení propadné přihlašovací lhůty určené rozhodnutím o úpadku, jako vázanou na splnění odkládací podmínky spočívající v tom, že insolvenční správce vypoví nájemní smlouvu po prohlášení konkursu na majetek dlužníka. K pohledávce přihlášené z tohoto titulu později se v insolvenčním řízení nepřihlíží.

Z usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 6. 2015, sen. zn. 29 NSCR 49/2013

    K vlastnostem pohledávky vázané na odkládací podmínku

Pohledávka přihlášená do insolvenčního řízení se nestává pohledávkou vázanou na odkládací podmínku (§ 173 odst. 3 insolvenčního zákona) jen proto, že přihlášený věřitel (bez opory v textu zákona nebo ve smluvním ujednání) nějakou „odkládací podmínku“ v přihlášce sám zformuluje. Sjednaná výhrada vlastnického práva dle § 445 obchodního zákoníku, případně dikce § 260 odst. 2 insolvenčního zákona, proto neopodstatňuje přihlášení pohledávky z titulu doplacení (zaplacení) kupní ceny za zboží, jehož se týká sjednaná výhrada vlastnictví, jako pohledávky vázané na splnění podmínky.

Z rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 31. 5. 2022, sen. zn. 29 ICdo 86/2020

    Přihláška pohledávky za směnečným rukojmím blankosměnky

Majitel blankosměnky může přihlásit svou pohledávku za dlužníkem, který je na blankosměnce podepsán jako směnečný rukojmí, do insolvenčního řízení dlužníka jako pohledávku vázanou na podmínku, že bude blankosměnka doplněna o chybějící náležitosti, a stane se tak (s účinky ex tunc) směnkou úplnou.

Z rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 28. 2. 2023, sen. zn. 29 ICdo 32/2021

§ 12

Vázanost vymezením dotčených
stran

(1) Rozšířit nebo zúžit okruh dotčených stran nebo seznam dotčených práv lze po dojití výzvy k zahájení jednání o restrukturalizačním plánu první dotčené straně jen na návrh podnikatele a se souhlasem většiny dotčených stran uvedených v sanačním projektu, a to nejpozději do předložení restrukturalizačního plánu k hlasování.

(2) Zúžení okruhu dotčených stran v závislosti na výsledku předběžného přezkumu pohledávky není odstavcem 1 dotčeno.

komentář k § 12

Na tomto místě zákona je řešena problematika spojená s vázaností vymezením dotčených stran. Cílem tohoto ustanovení je zafixovat okruh dotčených stran a okruh dotčených pohledávek k okamžiku dojití výzvy k zahájení jednání první straně. Právě pro určení relativní síly dotčených stran při hlasování a naznačení jejich pravděpodobného rozdělení do hlasovacích skupin je zcela nezbytné zmíněné zafixování. Toto zafixování by mělo též bránit podnikatelem jednou oslovené dotčené strany, které se k předloženému restrukturalizačnímu plánu staví odmítavě a pravděpodobně by jej nepodpořily, před jejich možným vyloučením z restrukturalizačního fóra.

Zákonodárce pak koncipuje rovněž výjimku z uvedené koncepce, kdy výsledek předběžného přezkumu spornosti pohledávky, který v případě zjištění zjevných nesrovnalostí vede k automatickému vyloučení pohledávky z preventivní restrukturalizace. Druhou výjimkou pak je konsenzuální vyloučení některých dotčených stran na návrh podnikatele podpořeného většinou dotčených stran. Právě požadavek na zisk většiny dotčených stran zde dle představ zákonodárce dostatečně brání tomu, aby docházelo v této souvislosti k jakékoli účelové manipulaci.

V odst. 1 je pak stanovena výjimka z vázanosti vymezením dotčených stran a jejich dotčených práv, která podnikateli umožňuje navrhnout rozšíření nebo zúžení restrukturalizačního fóra. K této změně je však vždy třeba souhlasu alespoň prosté většiny všech dotčených stran, které podnikatel v rámci sanačního projektu již původně vymezil.

V odst. 2 je zakotvena další výjimka z vázanosti vymezením dotčených stran po doručení výzvy k jednání o restrukturalizačním plánu. Zde je obsaženo zúžení okruhu dotčených stran v návaznosti na výsledek předběžného přezkumu spornosti pohledávky. Zákonodárce zde takto umožnil, aby pohledávka byla na návrh dotčené strany z důvodu její spornosti vyloučena z preventivní restrukturalizace. Dotčená strana je oprávněna takový návrh podat ohledně své i cizí pohledávky ve lhůtě 15 dnů ode dne, kdy je jí podnikatelem fakticky doručen sanační projekt.

Díl 3

Restrukturalizační plán

§ 13

Sestavení restrukturalizačního plánu

Restrukturalizační plán sestavuje podnikatel.

komentář k § 13

V tomto ustanovení se uvádí, že restrukturalizační plán sestavuje podnikatel. Zákonodárce tímto způsobem činí odpovědným v obecné rovině za sestavení restrukturalizačního plánu podnikatele, který musí celý postup dle tohoto zákona zahájit, poté na základě vyjednávání o obsahu restrukturalizačního plánu jej sestavit, následně předložit dotčeným stranám k hlasování a nakonec jej případně předložit restrukturalizačnímu soudu k potvrzení za účelem dosažení nabytí jeho účinnosti. Koncepce zákona však nebrání tomu, aby plán sestavila zcela nebo zčásti osoba, kterou podnikatel k takovému úkonu zmocní. Nejčastěji se bude jednat o odborníka z oblasti krizového managementu či podnikového řízení, který má potřebné znalosti z oblasti korporátních, daňových a účetních předpisů. Již v této fázi musí podnikatel nutně počítat s nezbytnými transakčními náklady, které jsou spojeny také s činností těchto ekonomických a dalších odborníků.

Oproti reorganizaci, která je upravena v insolvenčním zákoně, nemohou věřitelé v rámci preventivní restrukturalizace prosadit svůj vlastní restrukturalizační plán bez souhlasu a proti samotné vůli podnikatele. To je dáno tím, že hlavním hybatelem procesu v rámci preventivní restrukturalizace je samotný podnikatel, který o restrukturalizaci usiluje na základě vlastního poznání a potřeb a není proto žádoucí, aby mu byl průběh i způsoby vnucován někým jiným, např. jeho věřiteli.

§ 14

Obsah restrukturalizačního plánu

(1) Restrukturalizační plán vymezuje právní postavení dotčených stran v důsledku preventivní restrukturalizace, a to na základě navržených restrukturalizačních opatření.

(2) Restrukturalizační plán se člení na popisnou a závaznou část.

(3) Popisná část restrukturalizačního plánu obsahuje

a)  identifikaci podnikatele a jeho společníků, členů volených orgánů i skutečného majitele podnikatele podle zákona o evidenci skutečných majitelů, pokud jej má,

b)  majetek a jiná aktiva, závazky a jiná pasiva i majetek a závazky neevidované v rozvaze k poslednímu dni kalendářního měsíce předcházejícího den předložení restrukturalizačního plánu s uvedením odhadu tržní hodnoty majetku podnikatele určeného způsobem podle zákona o oceňování majetku,

c)  popis ekonomické situace podnikatele a popis příčin a rozsahu finančních potíží podnikatele,

d)  počet zaměstnanců podnikatele v základním pracovněprávním vztahu včetně uvedení, zda byl tento vztah sjednán na dobu určitou nebo neurčitou,

e)  skupiny, do nichž byly dotčené strany zařazeny, včetně uvedení výše jejich pohledávek a podílu hlasů v dané skupině,

f)  odůvodnění vysvětlující, proč má restrukturalizační plán přiměřené vyhlídky na to, že předejde úpadku podnikatele a zachová nebo obnoví provozuschopnost jeho závodu, včetně nezbytných předpokladů úspěchu preventivní restrukturalizace,

g)  odůvodnění vysvětlující, proč se dotčené strany po přijetí restrukturalizačního plánu ocitnou ve výhodnějším postavení, než v jakém by byly, kdyby byl úpadek podnikatele řešen v insolvenčním řízení, a

h)  odhad hodnoty plnění, které by dotčené strany zřejmě obdržely, kdyby byl úpadek podnikatele řešen v insolvenčním řízení.

(4) Závazná část restrukturalizačního plánu obsahuje

a)  seznam dotčených práv s uvedením toho, jakým způsobem se jich restrukturalizační plán přímo dotkne,

b)  popis toho, zda a jakým způsobem se restrukturalizační plán přímo dotkne zajištěných dotčených stran, a předpokládá-li se zřízení nového zajištění, také podrobnosti a podmínky nového zajištění,

c)  způsob nakládání s aktivy a pasivy neevidovanými v rozvaze, zejména existuje-li předpoklad nabytí vlastnického práva k takovému jmění,

d)  podrobnější údaje o restrukturalizačních opatřeních zahrnující zejména

1. popis restrukturalizačních opatření,

2. dobu trvání restrukturalizačních opatření,

3. ujednání týkající se informování zástupců zaměstnanců, dopady preventivní restrukturalizace na zaměstnance a celkové důsledky na zaměstnanost, zejména údaj, zda dochází ke snížení počtu zaměstnanců v základním pracovněprávním vztahu nejméně o jednu čtvrtinu,

4. předpokládané nové financování podle § 27 odst. 2, s nímž se v rámci preventivní restrukturalizace počítá, včetně uvedení způsobu, výše a podmínek jeho přijetí a vrácení, a odůvodnění toho, proč je k provedení restrukturalizačního plánu zapotřebí,

e)  postup pro případ, že restrukturalizační plán nebude přijat,

f)  způsob kontroly plnění restrukturalizačního plánu,

g)  rozsah a způsob poskytování informací dotčeným stranám o plnění restrukturalizačních opatření, finančního plánu a nákladech vynaložených na preventivní restrukturalizaci,

h)  skutečnosti, které budou osvědčovat splnění či nesplnění restrukturalizačního plánu a s nimiž bude spojeno ukončení preventivní restrukturalizace, a

i)  postup pro případ, že podmínky restrukturalizačního plánu nebudou plněny.

(5) Restrukturalizační plán může upravit vytvoření dostatečné peněžní rezervy na případné dodatečné uspokojení všech dotčených stran, které vznesly námitku podle § 98 odst. 2 písm. e), a způsob, jakým bude naloženo s touto rezervou v rozsahu, v němž nebude využita. Dostatečnou peněžní rezervou se rozumí taková výše peněžních prostředků, která

a)  bude nejpozději ke dni podání návrhu na potvrzení restrukturalizačního plánu složena do úschovy u restrukturalizačního správce na zvláštní bankovní účet zřízený výhradně za tím účelem a

b)  dosáhne alespoň výše rozdílu mezi celkovou výší pohledávek všech dotčených stran, které vznesou námitku podle § 98 odst. 2 písm. e), a celkovou výší plnění, které mají tyto dotčené strany obdržet podle restrukturalizačního plánu.

(6) Přílohou restrukturalizačního plánu je sanační projekt, a to i tehdy, došlo-li v něm po jeho odeslání nebo zpřístupnění dotčeným stranám ke změně.

(7) Za majetek a závazky neevidované v rozvaze se považují zejména vydané záruky, finanční zajišťovací instrumenty, budoucí smlouvy nebo neukončené smlouvy o finančním leasingu. Za majetek neevidovaný v rozvaze se považuje zejména majetek pořízený formou finančního leasingu nebo majetek používaný k podnikání s předkupním právem.

komentář k § 14

Na tomto místě zákona dochází k popisu obsahu restrukturalizačního plánu.

     Dohoda o opatřeních

V odst. 1 a 2 je zakotvena koncepce, podle níž restrukturalizační plán představuje v prvé řadě jakousi dohodu se všemi dotčenými stranami o opatřeních, které je třeba v zájmu zlepšení finanční stability podniku realizovat, kterou podnikatel uzavírá se svými věřiteli. Přitom platí, že tento plán minimálně v základních rysech vždy vychází ze sanačního projektu. Restrukturalizační plán se člení na popisnou a závaznou část, přičemž při jeho vytváření hraje významnou roli smluvní volnost všech zúčastněných stran, která je v konečném důsledku vždy limitována respektováním projevené vůle většiny. Vychází se z toho, že tento plán by měl reflektovat výsledky jednání podnikatele s dotčenými stranami. Tento plán však nemá žádný vliv na právní postavení nedotčených stran, což znamená, že těmto stranám zůstávají zachována veškerá jejich práva a z toho důvodu by měly být jejich pohledávky uspokojovány ve lhůtách splatnosti. Občas zaznívá názor, že svou povahou se restrukturalizační plán do jisté míry podobá reorganizačnímu plánu, resp. jde ve své podstatě o vícestrannou dohodu svého druhu.

     Minimální požadavky na obsah restrukturalizačního plánu

V odst. 3 a 4 jsou stanoveny minimální požadavky na obsah restrukturalizačního plánu. Zatímco první část restrukturalizačního plánu v odst. 3 charakterizuje popis stávajícího stavu a kondice podnikatele spolu s identifikací dotčených stran (popisná část), pak v jeho závazné části, která je obsažena v odst. 4, jsou promítnuty klíčové prvky provedení restrukturalizace tohoto podnikatele, účinky restrukturalizačních opatření na práva dotčených stran a vyhodnocení splnění, popř. nesplnění vytyčených cílů restrukturalizace.

     Z těchto důvodů musí takový plán při zohlednění parametrů stanovených v odst. 3 a 4 vždy minimálně zahrnovat:

Jednoznačnou identifikaci podnikatele, včetně uvedení všech společníků a všech členů statutárních orgánů. V souvislosti s tím by zde měly být též uvedeny další orgány obchodní korporace, jako jsou např. dozorčí rada apod. Vždy musí být uveden skutečný majitel podniku v souladu se zákonem č. 37/­2021 Sb., o evidenci skutečných majitelů. Právnické osoby by měly takto být identifikovány totožnými údaji jako podnikatel a fyzické osoby by měly být označeny minimálně jménem, příjmením a bydlištěm.

Seznam veškerého majetku a dluhů, včetně těch, které nejsou evidovány jak v rozvaze, tak i těch podrozvahových. Třeba poznamenat, že příklady podrozvahového majetku a závazků jsou obsaženy v odst. 7, když je zřejmé, že tento výčet v uvedeném odstavci obsažený je toliko demonstrativní. Takový seznam musí být aktuální k poslednímu dni kalendářního měsíce předcházejícího dni předložení restrukturalizačního plánu a měl by vždy zahrnovat odhad hodnoty majetku dle zákona č. 151/­1997 Sb., o oceňování majetku, ve znění pozdějších předpisů. Díky tomu by tak nemělo docházet k předkládání seznamů staršího data, které nemusejí mít odpovídající vypovídací hodnotu. Dotčené strany takto navíc získají dostatek informací pro účely posouzení splnění testu nejlepšího zájmu.

Uvedení současných provozních poměrů podnikatele, tj. uskutečněné obchody a jejich objem, náklady a provozní výkonnost podnikatele, finanční poměry tohoto podnikatele, dále personální poměry, včetně počtu zaměstnanců a jejich postavení spolu s druhem pracovního poměru. Dále by měl být v tomto plánu uveden seznam pohledávek a jiných majetkových práv dotčených stran s přesným popisem toho, jakým způsobem budou tato práva přímo dotčena.

Rozdělení dotčených stran do skupin, přičemž smyslem tohoto rozdělení je schvalování (hlasování) o restrukturalizačním plánu. Toto rozdělení by mělo být provedeno v závislosti na ekonomickém a právním posouzení s přihlédnutím k postavení toho kterého věřitele v rámci obchodních vztahů s podnikatelem. Takto by měli být rozlišeni zejména zajištění a nezajištění věřitelé, společníci, spřízněné osoby a další.

Popis, jaké konkrétní důsledky bude mít účinný restrukturalizační plán na dotčené strany a jejich práva. Podnikatel by měl popsat jednotlivá restrukturalizační opatření a současně se vypořádat s podmínkami splnění restrukturalizačního plánu a možnými situacemi, kdy by došlo k nepřijetí restrukturalizačního plánu, popř. by tento plán nebyl splněn. Zde by proto měl být uveden kompletní seznam dotčených práv dotčených stran spolu s uvedením, jaké bude mít restrukturalizační plán důsledky ve vztahu k těmto právům. Dále je třeba uvést, jaký vliv bude mít restrukturalizační plán na zajištěné dotčené strany, včetně informací o novém, popř. dodatečném zajištění, bude-li v daném případě realizováno.

Podrobné údaje o zamýšlených restrukturalizačních opatřeních, tj. zejména o opatřeních, která se týkají majetku, závazků, vlastního kapitálu, popř. provozních změn. Zákon obsahuje ve svých § 17 až 21 demonstrativní výčet těchto restrukturalizačních opatření, každopádně je na podnikateli, aby zde představil podrobný popis jím zamýšlených opatření spolu i s předpokládanou dobou jejich trvání. Nemusí se přitom držet demonstrativního výčtu těchto opatření, ale může sám zvolit opatření jiná, popř. odlišná, budou-li nakonec shledána jako efektivní k řešení jeho momentálních ekonomických potíží.

Informace o předpokládaném novém financování. Přitom platí, že i v případě nového financování nenabude restrukturalizační plán účinnosti, dokud nerozhodne restrukturalizační soud o jeho potvrzení. Podnikatel musí na tomto místě zároveň odůvodnit, proč považuje nové financování v rámci restrukturalizace za potřebné.

Odůvodnění vysvětlující, proč má restrukturalizace přiměřené vyhlídky na to, že předejde úpadku podnikatele a zachová nebo obnoví provozuschopnost jeho závodu. Tuto část musí nutně doprovázet analýza chyb, kterých se podnikatel v minulosti dopustil, a ze kterých se poučil. Podnikatel musí na tomto místě poskytnout odůvodnění, proč je pro dotčené strany výhodnější podpořit restrukturalizaci, než řešit tuto situaci v rámci insolvenčního řízení.

Odhad hodnoty plnění, které by dotčené strany zřejmě obdržely, kdyby byl úpadek podnikatele řešen v insolvenčním řízení. Z tohoto odhadu musí být patrno, zda je pro dotčené strany podpora restrukturalizačního plánu ekonomicky výhodnější než likvidační způsob řešení ekonomických potíží formou insolvence. Toto vysvětlení, pakliže je řádně zpracováno a odůvodněno, zpravidla předchází možným námitkám v restrukturalizačním řízení o potvrzení restrukturalizačního plánu.

Specifikace veškerých restrukturalizačních opatření a doby jejich trvání, upřesnění, jakým způsobem budou informováni zástupci zaměstnanců, a jaký bude dopad preventivní restrukturalizace na tyto zaměstnance. Zde je třeba uvést, zda a v jakém rozsahu se očekává propouštění, přechod na práci v režimu kratší pracovní doby nebo další obdobná opatření. Na tomto místě by mělo být rovněž specifikováno, zda se předpokládá nové financování, např. ve formě finanční pomoci, jak bude financováno a další s tím spojené nezbytné podmínky.

Řešení situace pro případ, že nedojde k přijetí restrukturalizačního plánu všemi skupinami dotčených stran. Podnikatel má možnost pro takový případ zvolit alternativní postup potvrzení nepřijatého restrukturalizačního plánu soudem dle § 99 zákona. Je to jistá pojistka podnikatele pro případ, že se mu nepodaří získat dostatečnou podporu pro restrukturalizační plán mezi dotčenými stranami, aby při splnění stanovených podmínek došlo k potvrzení tohoto plánu restrukturalizačním soudem.

Způsob kontroly plnění restrukturalizačního plánu, včetně uvedení jasných kritérií pro určení toho, zda byl nebo nebyl tento plán splněn. Platí, že kontrolní mechanismy je třeba nastavit již od zahájení jednání o restrukturalizačním plánu, včetně poskytování informací o plnění finančního plánu, nákladech restrukturalizace, hlášení o tom, že byly zahájeny soudní nebo jiné spory, poskytování reportingu o hospodaření podniku, předkládání výkazu stavu likvidity, aby se předcházelo vzniku platební neschopnosti apod. Je vhodné, když jsou tyto kontrolní mechanismy nastaveny jako výsledek předchozího jednání podnikatele s dotčenými stranami.

Za jakých podmínek dochází ke splnění restrukturalizačního plánu a za jakých podmínek dochází naopak k nesplnění tohoto plánu. To má svůj nezanedbatelný význam právě pro určení okamžiku skončení preventivní restrukturalizace v souladu s § 42 zákona.

Postup pro případ, že podmínky restrukturalizačního plánu nebudou splněny. Podnikatel by proto měl v této části nabídnout alternativní scénář pro případ, že tento plán nebude z objektivních nebo subjektivních důvodů nakonec splněn a v důsledku toho může dojít ke zrušení tohoto restrukturalizačního plánu.

     Vytváření peněžní rezervy

V odst. 5 je upravena problematika spojená s vytvářením dostatečné peněžní rezervy na případné dodatečné uspokojení všech dotčených stran, které vznesly námitku, ale i způsob, jakým má být naloženo s touto rezervou v rozsahu, v němž nebude využita. Tento paragraf tak upravuje vytváření peněžních rezerv pro případnou dodatečnou výplatu dotčených stran, které uplatnily námitku a následně podaly také žalobu dle § 98 odst. 4 zákona, přičemž byly v tomto následném soudním řízení úspěšné. Má se tak eliminovat možnost, že by minoritní dotčené strany zkusily manipulovat proces preventivní restrukturalizace prostřednictvím tvrzeného nesplnění testu nejlepšího zájmu věřitelů. Dochází tak k vyčlenění případných sporů o splnění či nesplnění testu nejlepšího zájmu věřitelů mimo restrukturalizační řízení do agendy civilních soudů. Podnikatel má takto možnost upravit v rámci restrukturalizačního plánu tvorbu rezerv na případné dodatečné uspokojení všech dotčených stran, které již dříve uplatnily námitku nesplnění testu nejlepšího zájmu věřitelů. Pokud by podnikatel vytvořil takové rezervy, nebude k uplatněným námitkám přihlédnuto za předpokladu, že se tyto týkají pohledávek, které samy o sobě nepřesahují jednu pětinu celkové výše dotčených práv.

     Příloha restrukturalizačního plánu

V odst. 6 zákonodárce stanovil, že přílohou restrukturalizačního plánu je sanační projekt, a to i tehdy, došlo-li v něm po jeho odeslání nebo zpřístupnění dotčeným stranám ke změně.

V odst. 7 jsou pro účely tohoto zákona definovány majetek a závazky neevidované v rozvaze.

§  Ze související judikatury

    K vymezení způsobů reorganizace a opatření k plnění reorganizačního plánu

Vymezení způsobů reorganizace, opatření k plnění reorganizačního plánu, jakož i údaje o dalším případném provozu dlužníkova závodu patří ke zcela zásadním a nejdůležitějším náležitostem reorganizačního plánu (§ 340 odst. 1 písm. b), c, d), e), f) insolvenčního zákona a § 14 písm. h), i), j) vyhlášky). Reorganizační plán slouží právě k tomu, aby upravil podrobný a konkrétní postup, podle něhož bude dlužník jednat, aby vyřešil svůj úpadek. Jde o smlouvu svého druhu (suigeneris) mezi dlužníkem, věřiteli a případnými, reorganizačním plánem dotčenými, dalšími osobami, z níž musí být zcela zřejmé, jaká jsou práva a povinnosti jednotlivých účastníků. Konkretizace způsobu provedení reorganizace je předpokladem pro účinnou kontrolu plnění reorganizačního plánu a umožňuje posoudit, nakolik dlužník neplní své povinnosti stanovené tímto plánem, a rozhodnout, zda jde o povinnosti podstatné, jejichž neplnění může vést k přeměně reorganizace v konkurs (§ 363 odst. 1 písm. d) insolvenčního zákona). Naopak při obecném vymezení je fakticky znemožněna kontrola provádění reorganizačního plánu, když nebude jasné, zda již došlo k porušení povinností stanovených tímto plánem.

Z usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 7. 2020, sen. zn. 29 NSCR 160/­2018

§ 15

Vztah k veřejným seznamům
a rejstříkům

Účinný restrukturalizační plán je podkladem pro zápis do veřejného rejstříku nebo veřejného seznamu, jsou-li v něm

a)  výslovně obsaženy potřebné projevy vůle jednajících osob a

b)  zapisovaná práva nebo jiné zapisované údaje vymezeny způsobem, jakým se mají do takového rejstříku nebo seznamu zapsat.

komentář k § 15

V tomto ustanovení zákona je řešen vztah k veřejným seznamům a rejstříkům z pohledu existence restrukturalizačního plánu. Zákonodárce mj. i z důvodu právní jistoty stanovil, že účinný restrukturalizační plán je podklad pro zápis do veřejného rejstříku nebo veřejného seznamu jen v takovém případě, že restrukturalizační plán obsahuje taková právní jednání, která by sama o sobě byla dostačujícím podkladem pro provedení tohoto zápisu a zapisovaná práva nebo jiné majetkové údaje jsou vymezeny způsobem, jakým se mají do takového rejstříku nebo seznamu zapsat. Toto upřesnění je dáno tím, že ani účinný restrukturalizační plán, který byl potvrzen navíc restrukturalizačním soudem, není možno bez dalšího považovat za podklad pro zápis do veřejných seznamů či rejstříků už jen proto, že sám o sobě není ani exekučním titulem.

Pokud bychom to shrnuli, pak toto ustanovení zákona dává možnost provést zápis do veřejného rejstříku nebo seznamu na základě restrukturalizačního plánu při splnění podmínek, že restrukturalizační plán je účinný, restrukturalizační plán obsahuje právními předpisy požadované projevy vůle oprávněných jednajících osob a v restrukturalizačním plánu jsou zapisovaná práva nebo jiné údaje vymezeny způsobem, jakým mají být do příslušného veřejného rejstříku či seznamu zapsány.

Ohledně samotné účinnosti restrukturalizačního plánu platí, že tato nastává dnem jeho přijetí dotčenými stranami, přičemž ve specifických případech nabývá tento plán účinnosti až dnem právní moci rozhodnutí restrukturalizačního soudu o potvrzení restrukturalizačního plánu, ale není rovněž vyloučeno, že i v samotném restrukturalizačním plánu může být z nějakého důvodu stanoven pozdější okamžik účinnosti.

V zájmu právní jistoty by proto restrukturalizační plán měl vždy reflektovat právní jednání, která jsou vyžadována pro konkrétní účely zvláštními právními předpisy. To by mělo být zohledněno jak v obsahu, tak i ve formě předkládaných podkladových listin.

§  Ze související judikatury

    K zaměnitelnosti a klamavosti jmen osob zapisovaných do veřejného rejstříku

Přezkum zaměnitelnosti, resp. klamavosti jmen osob zapisovaných do veřejných rejstříků právnických a fyzických osob je zaměřen nikoli na výrobky či služby, ale na osoby (jejich jména). Rejstříkové soudy porovnávají navrhovaná jména s jinými již existujícími zapsanými jmény (resp. jinými již existujícími zapsanými označeními odštěpných závodů) a spolu s tím zkoumají i to, zda není navrhované jméno klamavé. Přestože i přezkum navrhovaného jména při posuzování jeho klamavosti vychází z toho, jakou činnost zapisovaná osoba vykonává, či je připravena vykonávat, a tedy – přeneseně – i z toho, jaké výroby či služby podnikatel v rámci své činnosti vyrábí či nabízí (resp. bude vyrábět či nabízet), jde toliko o dílčí aspekt rejstříkového přezkumu. Skutečnost, že navrhovatel je majitelem ochranné známky tvořící (část) jména či označení odštěpného závodu navrženého k zápisu do veřejného rejstříku, tedy (sama o sobě) nevypovídá nic o tom, zda navrhované jméno anebo označení odštěpného závodu je, či není zaměnitelné nebo klamavé. Zaměnitelnost označení zapisovaného do některého z veřejných rejstříků právnických a fyzických osob vyjadřuje nezpůsobilost odlišit navrhované jméno od ostatních již existujících jmen. Při posuzování zaměnitelnosti je tedy nutné hodnotit míru shody s jinými již zapsanými jmény, přičemž je nezbytné vycházet z dojmu, který navrhované jméno vyvolává u průměrného zákazníka. Dospěje-li soud k názoru, že navrhované jméno je zaměnitelné, musí tomu nutně předcházet hodnocení míry shody navrhovaných označení s ostatními již existujícími jmény. Pojmy zaměnitelnost a klamavost je třeba odlišovat, neboť zatímco zaměnitelnost vyjadřuje nezpůsobilost odlišit navrhované jméno od ostatních již existujících zapsaných jmen, je klamavým zásadně takové označení, které vzbuzuje klamnou představu o zapisované osobě nebo o předmětu její činnosti. Z toho vyplývá, že je-li navrhované jméno zaměnitelné s jiným, již existujícím (zapsaným) jménem, neznamená to, že je též klamavé – a naopak, vzbuzuje-li navrhované jméno klamnou představu o zapisované osobě nebo o předmětu její činnosti, nemusí jít nutně o jméno zaměnitelné.

Z usnesení Nejvyššího soudu ze dne 24. 5. 2016, sp. zn. 29 Cdo 2219/­2015

§ 16

Restrukturalizační opatření

(1) Mezi opatření k odvrácení finančních potíží náleží zejména restrukturalizace majetku, restrukturalizace závazků, restrukturalizace vlastního kapitálu nebo provozní změny.

(2) U každého restrukturalizačního opatření musí být v restrukturalizačním plánu uvedeno, jakým způsobem přispívá k naplnění účelu preventivní restrukturalizace a jaké má dopady na provoz závodu podnikatele a práva dotčených stran.

(3) Dotýká-li se restrukturalizační opatření práva, které se zapisuje do veřejného seznamu nebo veřejného rejstříku, musí být toto právo a jeho vznik, změna nebo zánik v restrukturalizačním plánu vymezeno způsobem, jakým se má do takového seznamu nebo rejstříku zapsat.

(4) Restrukturalizační opatření vedoucí ke změně vlastnické struktury podnikatele, změně práv spojených s podíly nebo k převodu nebo zastavení závodu nebo takové části jmění, která by znamenala podstatnou změnu skutečného předmětu podnikání nebo činnosti podnikatele, lze provést pouze se souhlasem nejvyššího orgánu obchodní korporace, pokud by byl jinak vyžadován zakladatelským právním jednáním nebo zákonem o obchodních korporacích.

komentář k § 16

V tomto ustanovení zákona je pojednáno podrobně o tzv. restrukturalizačních opatřeních.

     Restrukturalizační opatření

V odst. 1 je stanoveno, že k odvracení finančních potíží a ke zlepšení ekonomické stability podniku je možno využít restrukturalizačních opatření. Za taková opatření se ve smyslu tohoto zákona považují zejména restrukturalizace majetku, restrukturalizace závazků, restrukturalizace vlastního kapitálu nebo provozní změny. Za restrukturalizační opatření lze považovat též potřebné provozní změny na fungování podniku. Na tomto místě tak zákonodárce obecně rozdělil možné způsoby provedení restrukturalizace, přičemž tyto příslušné kategorie jsou dále specifikovány v § 17 až § 21 zákona. I když zákon poskytuje podnikateli takto širší výběr možných restrukturalizačních opatření, obezřetný podnikatel raději zvolí spolupráci s konkrétními ekonomickými a právními odborníky, kteří mu pomohou při sestavování jeho restrukturalizačního plánu. Navíc není ani vyloučeno, že v praxi budou jednotlivá restrukturalizační opatření vzájemně kombinována.

     Účel preventivní restrukturalizace

V odst. 2 je uvedeno, že u každého realizovaného restrukturalizačního opatření je třeba uvést, jakým způsobem přispívá toto opatření k naplnění účelu preventivní restrukturalizace a jaké má dopady na samotný provoz závodu podnikatele a práva dotčených stran. Zákonodárce se takto pokouší nastavit jakýsi filtr nesmyslným a neúčelným opatřením, která ve svém důsledku nesměřují k ozdravení provozu obchodního závodu podnikatele. Dotčené strany takto mají navíc i možnost, aby samy vyhodnotily, zda navrhovanými opatřeními lze dojít k ozdravění obchodního závodu podnikatele.

     Veřejný seznam nebo veřejný rejstřík

V odst. 3 zákonodárce stanovil, že dotýká-li se restrukturalizační opatření práva, které se zapisuje do veřejného seznamu nebo veřejného rejstříku, musí být toto právo a jeho vznik, změna nebo zánik v restrukturalizačním plánu vymezeno způsobem, jakým se má do takového seznamu nebo rejstříku zapsat. Z toho důvodu by měl podnikatel zejména uvést, k jakému dni takto dochází k zápisu do veřejného rejstříku a na základě jakých právních vztahů se tak děje. Aby se tak mohlo stát, musí být v této souvislosti učiněno příslušné právní jednání. Z toho důvodu by proto měl restrukturalizační plán také specifikovat, na základě kterých listin má k této příslušné změně dojít.

     Typové změny

V odst. 4 jsou vyjmenovány typové změny, které byly učiněny v důsledku restrukturalizačních opatření, a které by mimo režim restrukturalizace vyžadovaly dle zákona o obchodních korporacích nebo zakladatelského právního jednání souhlas nejvyššího orgánu obchodní korporace. Jedná se fakticky o situace, kdy v důsledku restrukturalizačních opatření dochází ke změně vlastnické struktury podnikatele, změně práv spojených s podíly nebo k převodu či zastavení závodu nebo takové části jmění, která by znamenala podstatnou změnu skutečného předmětu podnikání nebo samotné činnosti tohoto podnikatele. Takto zvolená selekce nastoluje stav, kdy společníkům by nemělo být umožněno nepřiměřeně bránit nebo klást překážky přijetí, potvrzení i provedení restrukturalizačního plánu, přičemž v případě restrukturalizačních opatření mimo tento výčet souhlas nejvyššího orgánu obchodní korporace požadován není. Zákonodárce podmínil přijetí některých restrukturalizačních opatření souhlasem nejvyššího orgánu obchodní korporace, čímž směřuje hlavně k tomu, aby zde nebyla motivace společníků iniciovat procesy preventivní restrukturalizace citelně snižována obavou o ztrátu jejich podílů. Souhlas nejvyššího orgánu obchodní korporace proto cílí zejména na to, aby prostřednictvím procesů této restrukturalizace nedocházelo zbytečně k obcházení omezení stanovených zakladatelským právním jednáním, popř. přímo zákonem o obchodních korporacích. Aby měla tato koncepce smysl, mělo by k udělení souhlasu (popř. nesouhlasu) nejvyššího orgánu obchodní korporace dojít ještě před hlasováním o přijetí restrukturalizačního plánu, přičemž se vychází z toho, že takový souhlas byl standardně vyžadován dle zákona o obchodních korporacích.

§  Ze související judikatury

    Absence souhlasu valné hromady s právním jednáním

Vyžaduje-li souhlas valné hromady společnosti s ručením omezeným s právním jednáním zákon, je důsledkem jeho absence relativní neplatnost dotčeného právního jednání (§ 48 zákona o obchodních korporacích), jíž se mohou dovolat (jako oprávněné osoby, na jejichž ochranu je požadavek souhlasu valné hromady stanoven) jak dotčená společnost, tak i její společníci. Námitkou relativní neplatnosti ve smyslu § 586 občanského zákoníku je nutné rozumět jednostranné hmotněprávní jednání oprávněné osoby, adresované druhé straně (popř. – není-li oprávněná osoba stranou relativně neplatné smlouvy – všem stranám smlouvy). Svěří-li tuto působnost valné hromadě (jen) společenská smlouva, nemá případné porušení společenské smlouvy (spočívající v absenci rozhodnutí valné hromady) vliv na platnost dotčených právních jednání, jimiž jednatelé realizují (strategická) rozhodnutí (přesahující rámec obchodního vedení) bez společenskou smlouvou vyžadovaného rozhodnutí valné hromady (§ 47 zákona o obchodních korporacích). Zpravidla však bude takové jednání jednatelů představovat porušení péče řádného hospodáře.

Z rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 29. 5. 2019, sp. zn. 27 Cdo 2645/2018

    K určitosti usnesení valné hromady společnosti s ručením omezeným

Usnesení valné hromady společnosti s ručením omezeným je právním jednáním. Usnesení, kterým valná hromada uděluje pokyn svému statutárnímu orgánu, není (nutně) neurčité jen proto, že nedosahuje míry konkrétnosti podle představ jednotlivých společníků. Jinak řečeno, není vyloučeno, aby valná hromada udělila statutárnímu orgánu společnosti pokyn i v obecnější formě, aniž by šlo o neurčité rozhodnutí. Proti neurčitému usnesení valné hromady není zapotřebí protestovat, neboť na takové usnesení se hledí, jako by nebylo přijato.

Z usnesení Nejvyššího soudu ze dne 9. 2. 2023, sp. zn. 27 Cdo 955/2022

§ 17

Restrukturalizace majetku

Restrukturalizací majetku se pro účely tohoto zákona rozumí zejména

a)  prodej majetku, a to včetně závodu nebo jeho části,

b)  prodej věci ve vlastnictví podnikatele s následným uzavřením nájmu k téže věci,

c)  vydání části majetku dotčeným stranám,

d)  převod části majetku na nově založenou právnickou osobu, ve které získají dotčené strany účast, nebo

e)  přijetí nového financování.

komentář k § 17

Na tomto místě zákona je řešena problematika spojená s restrukturalizací majetku podnikatele, resp. jeho podniku. Tato představuje jednu z forem restrukturalizačních opatření, která jsou určena k odvracení finančních potíží. Toto ustanovení zákona představuje demonstrativní výčet způsobů, které vedou k realizaci samotné restrukturalizace. Jelikož koncepce zákona spočívá v tom, že podnikatel má co do výběru způsobů preventivní restrukturalizace poměrně volnou ruku, lze dovodit, že výčet těchto způsobů není úplný.

Předpokládá se, že restrukturalizaci aktiv je možno provést jako prostý odprodej majetku, který se již pro další fungování podniku nejeví za dané situace jako klíčový. Takto je možno odprodat např. nadbytečné výrobní prostředky, přebytečnou výpočetní techniku apod. Tento odprodej by však neměl vést ke zmaření realizace samotného sanačního plánu, tj. odprodat lze jen takový majetek, který se z hlediska samotného sanačního plánu jeví jako postradatelný, resp. zbytný.

V rámci zákona lze v rámci restrukturalizačních opatření aplikovat též tzv. zpětný leasing, kdy se majetek podniku nabídne leasingové společnosti, se kterou dojde následně k uzavření nájemní smlouvy na užívání takového majetku. Za této situace se leasingová společnost stává vlastníkem majetku, podnikatel následně ztrácí právo na vlastnictví předmětu a stává se toliko nájemcem. Tento postup se používá tehdy, pakliže chce podnik rychle získat likviditu, která zejména na počátku restrukturalizace může mít poměrně zásadní význam pro celkové finanční uzdravení podniku. Zpětný leasing má své opodstatnění zejména v případě hmotného majetku v podobě nemovitosti, automobilu a dalších.

Nezřídka využívanou formou v rámci preventivní restrukturalizace může být v daném kontextu rovněž vydání části tohoto majetku dotčeným stranám (tj. např. věřitelům, jejichž pohledávky nebo jiná majetková práva jsou takto dotčena restrukturalizačním plánem) a takto zcela, popř. částečně uspokojit jejich pohledávky vůči restrukturalizovanému obchodnímu závodu. Lze též takový majetek převést na novou právnickou osobu, ve které získají již zmíněné dotčené osoby účast.

Zákon taktéž v souvislosti s aplikací tohoto ustanovení počítá i s tím, že může dojít k novému financování z vnějších zdrojů. Typicky se může jednat o obchodní a bankovní úvěry nebo půjčky, operativní nebo finanční leasing, faktoring a další finanční produkty. V této souvislosti nutno dodat, že s přijetím nového financování je primárně spojena dodatečná povinnost potvrzení restrukturalizačního plánu soudem. Je tomu tak proto, aby mohlo dle § 39 odst. 1 zákona dojít k nabytí jeho účinnosti.

 Celkově lze shrnout, že restrukturalizační opatření uvedená pod písm. c) a d) jsou v zásadě jistou obdobou z demonstrativního výčtu, který je znám z ust. § 341 odst. 1 písm. c) insolvenčního zákona. Poskytnutí plnění vydáním majetku podnikatele dotčeným stranám je tak alternativou k peněžitému plnění na pohledávky těchto dotčených stran. Zákon umožňuje též alternativně tento majetek převést i na nově založenou právnickou osobu, ve které je takto dotčeným stranám poskytnuta majetková účast.

§ 18

Restrukturalizace závazků

(1) Restrukturalizací závazků se pro účely tohoto zákona rozumí zejména

a)  prodloužení doby splatnosti dluhu, stanovení platebního kalendáře nebo jiných podmínek splacení,

b)  přeměna krátkodobé pohledávky věřitele podnikatele na dlouhodobou spojená se změnou původní povahy například na pohledávku z úvěru nebo zápůjčky,

c)  změna v obsahu závazku, způsobu zajištění nebo utvrzení, a doby, pořadí nebo způsobu uspokojení,

d)  změna v obsahu závazku co do výše úroku, úroku z prodlení, poplatku z prodlení nebo stanovení jiné než sjednané měny plnění,

e)  změna v obsahu závazku co do ujednání o jiných než platebních podmínkách,

f)  kapitalizace pohledávky věřitele podnikatele s uvedením výše a způsobu kapitalizace, nebo

g)  prominutí dluhu či jeho části.

(2) Odstavec 1 se použije i pro dluhy z dluhopisů a jiných dluhových cenných papírů nebo dluhových zaknihovaných cenných papírů.

(3) Změna obsahu závazku nesmí spočívat ve zrušení informační povinnosti podnikatele vyplývající z jiných právních předpisů nebo uzavřených smluv.

komentář k § 18

Na tomto místě zákona dochází k řešení problematiky restrukturalizace závazků. Tento proces má zajistit finanční stabilitu a vhodnou kapitálovou strukturu podnikatele. V tomto ustanovení je uveden demonstrativní výčet nejtypičtějších restrukturalizačních opatření v oblasti dluhů. Zákonodárce se zde pokouší seřadit tato opatření vzestupně podle míry intenzity zásahů do práv vlastníků jednotlivých pohledávek. V důsledku toho v rámci mírnosti opatření se začíná prodloužením doby splatnosti existujících dluhů a končí z hlediska citelnosti zásahů prominutím dluhu nebo jeho části. Třeba dodat, že restrukturalizační opatření v podobě odpuštění dluhu (popř. jeho části) by nebylo prakticky možné bez novely § 19 odst. 1 písm. h) zákona o daních z příjmů, která nově od daně osvobodila i příjmy z odpisu dluhů při preventivní restrukturalizaci a narovnala tak právní prostředí z hlediska daňových povinností ve vztahu k institutu reorganizace obsažené v insolvenčním zákoně. Tím se dostal příjem vzniklý v důsledku prominutí dluhu na stejnou úroveň s právní úpravou relevantní pro institut reorganizace, resp. osvobození příjmu vzniklého v důsledku prominutí dluhu od daně z příjmů právnických osob v průběhu již zmíněné reorganizace dle insolvenčního zákona.

V odst. 1 je stanoven demonstrativní výčet způsobů restrukturalizace závazků, přičemž podnikatel má reálnou možnost si se svými věřiteli dohodnout způsoby restrukturalizace závazků i nad rámec takto uvedeného výčtu. Jsou to ostatně sami věřitelé, kteří budou v konečném důsledku po jednání s podnikatelem určovat, do jaké míry jsou vůbec ochotni na restrukturalizaci svých pohledávek přistoupit.

V odst. 2 je specifikováno, že restrukturalizací závazků mohou být dotčeny i pohledávky dotčených stran, které vyplývají z držby dluhopisů a jiných dluhových cenných papírů včetně těch zaknihovaných.

V odst. 3 je stanoveno, že změna obsahu závazku nesmí spočívat ve zrušení informační povinnosti podnikatele vyplývající z jiných právních předpisů nebo uzavřených smluv. V praxi se bude jednat zejména o informační povinnost vůči finančním institucím a toto pravidlo je doplněno o další pravidlo obsažené v § 41 zákona, kde je obsažena informační povinnost podnikatele ve vztahu k dotčeným stranám o stavu plnění samotného restrukturalizačního plánu.

§  Ze související judikatury

    Právní důsledky uzavření smlouvy o podřízenosti pohledávek

Jestliže strany uzavřely smlouvu o podřízenosti pohledávek, v níž se dohodly, že některé pohledávky mají být uspokojeny až po splnění jiného dluhu dlužníka, nemůže se věřitel podřízené pohledávky domáhat jejího uspokojení před splněním podmínek sjednaných ve smlouvě o podřízenosti pohledávek, neboť takový požadavek je v rozporu s jeho smluvním závazkem. Případná změna této smlouvy musí být učiněna všemi stranami, které ji uzavřely.

Z rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 28. 7. 2016, sp. zn. 23 Cdo 2907/­2014

    K respektu a ochraně autonomie vůle smluvních stran

Obecné soudy poruší právo na spravedlivý proces a soudní ochranu a na ochranu vlastnického práva podle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod a čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod, ve spojení s čl. 11 Listiny základních práv a svobod, neposoudí-li individuální okolnosti každého případu ve všech souvislostech, nerespektují princip autonomie vůle subjektů soukromého práva a dají přednost výkladu, který vede k závěru o neplatnosti daného právního jednání.

Z nálezu Ústavního soudu ze dne 25. 7. 2017, sp. zn. I. ÚS 34/17

    Nepojmenovaná smluvní klauzule utvrzující dluh

Ujednají-li si strany, že dlužník zaplatí věřiteli určitou částku pro případ, že nastane skutečnost, která nepředstavuje porušení smluvní povinnosti dlužníka, nepůjde o smluvní pokutu, nýbrž – podle okolností – o ujednání o odstupném, případně o ujednání nepojmenované smluvní klauzule utvrzující dluh.

Z rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 29. 7. 2020, sp. zn. 33 Cdo 272/­2020

    Změna v obsahu závazku dohodou stran

Ustanovení § 1901 a 1902 občanského zákoníku o změně obsahu závazku dohodou stran jsou obecnými ustanoveními o závazcích a uplatní se i v právních vztazích deliktního práva, neboť speciální ustanovení občanského zákoníku daný vztahu upravující (§ 2894 a násl. občanského zákoníku) neobsahují zvláštní úpravu ani jejich použití nevylučují. Dosavadní judikatura je přiměřeně použitelná k výkladu toho, jaké právní účinky má změna v obsahu závazku dohodou stran. Lze tak i nadále vycházet z konstantní rozhodovací praxe, že u tzv. kumulativní novace (změny v obsahu dosavadního závazku dohodou stran) jde – na rozdíl od tzv. privátní novace, při níž dosavadní závazek zaniká a je nahrazen novým – o změnu obsahu závazku za trvání existujícího právního vztahu, spočívající v zániku určitých dosavadních vzájemných práv a povinností a v jejich nahrazení nově sjednanými, případně ve vzniku dalších práv a povinností vedle již existujících. Dosavadní závazkový vztah tedy nezaniká – právním důvodem změněného závazku je jak původní právní skutečnost, které způsobila jeho vznik, tak i dohoda stran o změně jeho obsahu. Změna obsahu závazku se zpravidla týká místa či způsobu plnění, splatnosti apod. Nové ujednání stran o jiném předmětu plnění, resp. dohoda o předání jiného předmětu jako prostředku ke splnění závazku znamená sice zánik povinnosti dlužníka splnit dluh tak, jak bylo původně ujednáno, nikoli však zánik jeho povinnosti plnit – mění se jen jednotlivá práva a povinnosti v existujícím právním vztahu. Je tak třeba rozlišovat závazek ke konkrétnímu plnění (jednotlivé povinnosti) a celý závazkový právní vztah. Došlo-li přitom k dohodě stran o jiném předmětu plnění a dohodě o předání jiného předmětu jako prostředku ke splnění závazku, pak platí, že věřitel nemůže vymáhat původně sjednaný předmět plnění a dlužník je povinen plnit podle změněného závazku, jestliže si strany dohodnou, že dluh bude splněn poskytnutím jiného předmětu plnění, než k jakému byl dlužník zavázán. Splněním nově sjednaného předmětu plnění poté dochází k zániku závazku.

Z rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 27. 5. 2021, sp. zn. 25 Cdo 1677/­2019

    Uznání dluhu placením úroků ve smyslu § 2054 odst. 1 občanského zákoníku

Dá-li dlužník při placení úroků najevo, že dluh neuznává, placení úroku k uznání jistiny nepovede.

Z rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 22. 7. 2021, sp. zn. 23 Cdo 3752/­2019

§ 19

Restrukturalizace vlastního kapitálu

Restrukturalizací vlastního kapitálu se pro účely tohoto zákona rozumí zejména

a)  zvýšení vlastního kapitálu příplatkem stávajícího společníka,

b)  zvýšení základního kapitálu z vlastních zdrojů, nebo

c)  zvýšení základního kapitálu převzetím vkladové povinnosti ke zvýšení dosavadních vkladů nebo k novému vkladu, upsáním akcií nebo zvýšením základního členského vkladu doplatkem člena, a to zejména

1. kapitalizací pohledávek společníků a spřízněných osob,

2. kapitalizací pohledávek nespřízněných osob trvalého nebo dočasného charakteru, kdy získané podíly mohou být po uplynutí určité doby nebo splnění jiných podmínek převedeny na původní společníky, nebo

3. poskytnutím peněžních prostředků třetí osobou s uvedením podmínek trvání a ukončení její účasti v podnikateli.

komentář k § 19

V tomto ustanovení zákona je řešena problematika vážící se k restrukturalizaci vlastního kapitálu (spolu s dalšími opatřeními). I v tomto paragrafu je obsažen toliko demonstrativní výčet možných způsobů restrukturalizace vlastního kapitálu, což dává podnikateli v reálné praxi značnou míru flexibility. Zákonodárce předpokládá, že by takto mělo dojít k posílení vlastního kapitálu jak z vlastních zdrojů, tak i ze strany potencionálních investorů.

Hlavním smyslem těchto opatření by pak mělo být především posílení tohoto vlastního kapitálu tak, aby se zadluženost podniku udržela na přiměřené úrovni. Součástí restrukturalizace vlastního kapitálu je zejména formální kapitalizace již zmíněných závazků vůči společníkům, která má svým ekonomickým obsahem charakter kapitálového vkladu. Dále může být součástí této restrukturalizace vlastního kapitálu také vstup nových investorů, popř. kapitalizace pohledávek některých stávajících věřitelů, která je však časově omezena do splnění restrukturalizačního plánu.

Vzhledem k tomu, že je zásah do kapitálové struktury obchodní korporace bezesporu citlivou záležitostí, pak se pro tyto případy, tj. využití zmíněných restrukturalizačních opatření měnících okruh společníků, vyžaduje jejich souhlasu v rozsahu a způsobem, který je vyžadován právem obchodních korporací.

Jedním z hlavních prostředků k posílení vlastního kapitálu by mělo být zvýšení vlastního kapitálu prostřednictvím příplatků současných společníků mimo základní kapitál společnosti. Při realizaci tohoto opatření je třeba důsledně vycházet z právní úpravy obsažené v zákoně o obchodních korporacích jak pro s.r.o., tak i pro a.s. Jaká však bude celková ochota jednotlivých společníků poskytnout tyto dobrovolné příplatky mimo základní kapitál bez toho, že by se to jakkoli projevilo na jejich postavení ve společnosti, lze v tuto chvíli stěží předjímat.

Dalším ze způsobů k posílení vlastního kapitálu je zvýšení základního kapitálu z vlastních zdrojů. V praxi se tak jedná o přesun existujících vlastních zdrojů nejčastěji v podobě nerozděleného zisku minulých let do základního kapitálu společnosti. Takové řešení je ideální za situace, že vlastní zdroje ještě nejsou při zahájení preventivní restrukturalizace vyčerpány a s tímto postupem vyslovil souhlas nejvyšší orgán společnosti.

Využitelným je i způsob, který spočívá ve zvýšení základního kapitálu převzetím vkladové povinnosti ke zvýšení dosavadních vkladů nebo k novému vkladu, upsáním akcií nebo zvýšením základního členského vkladu doplatkem člena. Tyto způsoby mohou v konečném důsledku vést k posílení účasti společníka v rámci společnosti a přispět k celkovému snížení zadlužení společnosti. Zákonodárce počítá i s možností vstupu nového investora do kapitálové struktury podnikatele, což s sebou přináší i potřebu, aby podnikatel v restrukturalizačním plánu vždy přesně uvedl podmínky, za nichž k tomuto vstupu dochází, po jakou dobu, popř. i kdy dojde k ukončení takové účasti.

§  Ze související judikatury

    Zvýšení základního kapitálu bez řádného upsání akcií

Soud zasáhne do vlastnického práva akcionáře dle čl. 11 Listiny základních práv a svobod, jestliže za situace, kdy byl zvýšení základní kapitál obchodní společnosti, určí podíl tohoto akcionáře na společnosti v poměru k základnímu kapitálu po tomto jeho navýšení, třebaže k němu došlo navzdory absenci řádného úpisu akcií odpovídajících tomuto zvýšení základního kapitálu.

Z nálezu Ústavního soudu ze dne 4. 8. 2016, sp. zn. I. ÚS 721/16

    K respektu a ochraně autonomie vůle smluvních stran

Obecné soudy poruší právo na spravedlivý proces a soudní ochranu a na ochranu vlastnického práva podle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod a čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod, ve spojení s čl. 11 Listiny základních práv a svobod, neposoudí-li individuální okolnosti každého případu ve všech souvislostech, nerespektují princip autonomie vůle subjektů soukromého práva a dají přednost výkladu, který vede k závěru o neplatnosti daného právního jednání.

Z nálezu Ústavního soudu ze dne 25. 7. 2017, sp. zn. I. ÚS 34/17

    K povinnosti věřitele přijmout plnění nabídnuté třetí osobou

Za stavu, kdy ustanovení § 1936 odst. 1 a § 1937 odst. 1 občanského zákoníku jsou (jde-li o vznik povinnosti věřitele přijmout plnění nabídnuté třetí osobou) obsahově srovnatelná s ustanovením § 332 odst. 1 obchodního zákoníku, Nejvyšší soud (při respektování jazykového, logického, systematického a teleologického výkladu dotčených ustanovení) uzavírá, že i v poměrech občanského zákoníku platí, že plněním poskytnutým třetí osobou, která neručí za dluh a závazek jinak nezajišťuje, za podmínek určených § 1936 odst. 1 větou první občanského zákoníku věřiteli dlužníka zaniká závazek dlužníka – skutečnost, že věřitel vrátí takto poskytnuté plnění třetí osobě, nezpůsobuje obnovení závazku dlužníka. Obecně vzato musí věřitel přijmout (na osobní vlastnosti dlužníka nevázané) plnění (§ 1936 odst. 1 občanského zákoníku) tehdy, nabídne-li mu to třetí osoba, která za dluh neručí nebo závazek jinak nezajišťuje, se souhlasem dlužníka. Jinak řečeno, musí zde být právní jednání třetí osoby (projevená vůle třetí osoby směřující k úhradě (konkrétního) dluhu dlužníka) adresované věřiteli, a právní jednání dlužníka (projevená vůle vyjadřující souhlas dlužníka s plněním třetí osobou). Tato právní jednání „se musí dostat do sféry dispozice věřitele“ – nestačí jejich „pouhá“ existence. Nejsou-li výše uvedené předpoklady splněny, nemá věřitel povinnost přijmout plnění – jeho možnost plnění přijmout tím není dotčena.

Z rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 27. 4. 2023, sp. zn. 29 Cdo 306/­2022

§ 20

Zvláštní pravidla o kapitalizaci
pohledávek

(1) Způsob provedení kapitalizace pohledávek musí být v restrukturalizačním plánu přesně popsán. Při kapitalizaci pohledávek se vyžaduje uvedení nového složení společníků s uvedením jejich podílu na základním kapitálu a na hlasovacích právech.

(2) Má-li dojít ke změně údajů, které se zapisují do veřejného rejstříku, musí být z restrukturalizačního plánu zřejmé, jaké údaje mají být z veřejného rejstříku vymazány a jaké údaje nově zapsány.

(3) Kapitalizaci pohledávky dotčené strany nelze provést bez jejího souhlasu.

komentář k § 20

Na tomto místě zákona došlo k zakotvení zvláštních pravidel o kapitalizaci pohledávek. Jsou tak dotvářena pravidla naznačená v § 19 písm. c) zákona, což znamená, že se jedná o doplňující pravidla. Vychází se z toho, že pro tato restrukturalizační opatření musí být vždy transparentně uvedeny konkrétní parametry pro jejich realizaci, aby se dotčené strany mohly vždy řádně a včas seznámit s navrhovanou novou podobou kapitálové struktury. Koncepce přitom vychází z toho, že bez souhlasu společníka není možno zasáhnout do kapitálové struktury obchodní korporace. Z toho důvodu pak platí, že dotčenou stranu nelze legitimně nutit k tomu, aby přeměnila svou pohledávku na podíl, tj. věřitel nemůže být nucen k tomu, aby se v případě restrukturalizace stal novým spoluvlastníkem.

V odst. 1 zákonodárce stanovil, že způsob provedení kapitalizace pohledávek musí být v restrukturalizačním plánu přesně popsán. Při kapitalizaci pohledávek se vyžaduje uvedeného nového složení společníků s uvedením jejich podílu na základním kapitálu a hlasovacích právech. Je tak sledováno vyrovnání informační asymetrie a nastolení stavu, kdy dotčené strany hlasující o restrukturalizačním plánu musí mít konkrétní informace o tom, jaký vliv má navržená kapitalizace pohledávek na vlastnickou strukturu podnikatele.

V odst. 2 je doplněno pravidlo pro zápis změny údajů do veřejných rejstříků. Za tím účelem zde bylo stanoveno, že v případě změny zapsaných údajů ve veřejném rejstříku musí být v restrukturalizačním plánu vždy konkrétně specifikovány údaje, u nichž je požadován výmaz, ale také i ty údaje, které mají být nově zapsány.

V odst. 3 je stanoveno, že kapitalizaci pohledávky dotčené strany nelze provést bez jejího souhlasu. Díky tomu by pak dotčené strany měly mít vždy veškeré informace o podnikatelem zamýšlených restrukturalizačních opatřeních a následně se rozhodnout, zda přistoupí na zamýšlenou kapitalizaci pohledávky. Zákonodárce zde reaguje i na fakt, že v některých případech může dojít k potvrzení a účinnosti restrukturalizačního plánu i přes to, že nebyl udělen souhlas ze strany některých dotčených stran a nebylo tak dosaženo potřebné většiny pro jeho přijetí. Požadovaný souhlas není možno obejít předložením takto nepřijatého restrukturalizačního plánu k potvrzení restrukturalizačnímu soudu ani za situace, kdy došlo k naplnění podmínek pro aplikaci ust. § 99 zákona.

§  Ze související judikatury

    K zaměnitelnosti a klamavosti jmen osob zapisovaných do veřejného rejstříku

Přezkum zaměnitelnosti, resp. klamavosti jmen osob zapisovaných do veřejných rejstříků právnických a fyzických osob je zaměřen nikoli na výrobky či služby, ale na osoby (jejich jména). Rejstříkové soudy porovnávají navrhovaná jména s jinými již existujícími zapsanými jmény (resp. jinými již existujícími zapsanými označeními odštěpných závodů) a spolu s tím zkoumají i to, zda není navrhované jméno klamavé. Přestože i přezkum navrhovaného jména při posuzování jeho klamavosti vychází z toho, jakou činnost zapisovaná osoba vykonává, či je připravena vykonávat, a tedy – přeneseně – i z toho, jaké výroby či služby podnikatel v rámci své činnosti vyrábí či nabízí (resp. bude vyrábět či nabízet), jde toliko o dílčí aspekt rejstříkového přezkumu. Skutečnost, že navrhovatel je majitelem ochranné známky tvořící (část) jména či označení odštěpného závodu navrženého k zápisu do veřejného rejstříku, tedy (sama o sobě) nevypovídá nic o tom, zda navrhované jméno anebo označení odštěpného závodu je, či není zaměnitelné nebo klamavé. Zaměnitelnost označení zapisovaného do některého z veřejných rejstříků právnických a fyzických osob vyjadřuje nezpůsobilost odlišit navrhované jméno od ostatních již existujících jmen. Při posuzování zaměnitelnosti je tedy nutné hodnotit míru shody s jinými již zapsanými jmény, přičemž je nezbytné vycházet z dojmu, který navrhované jméno vyvolává u průměrného zákazníka. Dospěje-li soud k názoru, že navrhované jméno je zaměnitelné, musí tomu nutně předcházet hodnocení míry shody navrhovaných označení s ostatními již existujícími jmény. Pojmy zaměnitelnost a klamavost je třeba odlišovat, neboť zatímco zaměnitelnost vyjadřuje nezpůsobilost odlišit navrhované jméno od ostatních již existujících zapsaných jmen, je klamavým zásadně takové označení, které vzbuzuje klamnou představu o zapisované osobě nebo o předmětu její činnosti. Z toho vyplývá, že je-li navrhované jméno zaměnitelné s jiným, již existujícím (zapsaným) jménem, neznamená to, že je též klamavé – a naopak, vzbuzuje-li navrhované jméno klamnou představu o zapisované osobě nebo o předmětu její činnosti, nemusí jít nutně o jméno zaměnitelné.

Z usnesení Nejvyššího soudu ze dne 24. 5. 2016, sp. zn. 29 Cdo 2219/­2015

§ 21

Provozní změny

(1) Provozními změnami se pro účely tohoto zákona rozumí zejména

a)  změny v produktové skladbě závodu,

b)  změny ve způsobu nabízení a prodeje výrobků nebo poskytování služeb,

c)  změny ve způsobu nákupu, skladování, přepravě a zásobování,

d)  snížení nebo zvýšení počtu zaměstnanců v základním pracovněprávním vztahu,

e)  úsporná opatření na straně nákladů provozu závodu, nebo

f)  zavedení opatření ke zvýšení konkurenceschopnosti závodu, například inovace a zavedení nových technologií nebo změny v procesu vnitřního řízení provozu závodu.

(2) Restrukturalizační opatření vedoucí ke změnám organizace práce nebo snížení počtu zaměstnanců v základním pracovněprávním vztahu lze provést pouze se souhlasem zaměstnanců nebo jejich zástupců, stanoví-li takový postup kolektivní smlouva. Souhlas zaměstnanců se zjišťuje postupem určeným kolektivní smlouvou.

komentář k § 21

Provozní změny vznikající v souvislosti s restrukturalizací jsou řešeny v tomto ustanovení zákona. Tyto provozní změny takto doplňují nabídku již dříve uvedených restrukturalizačních opatření. Tyto změny mají zvýšit produktivitu a optimalizovat výkonnost provozu obchodního závodu. Provozní změny mohou být dočasné či trvalé a mohou zahrnovat jak části výrobní, obchodní, tak i marketingové či personální strategie. I když preventivní restrukturalizace ve své podstatě nepředpokládá nutnost snižování počtu zaměstnanců, zvyšování podílu krátkodobých pracovních úvazků či jiných opatření v organizaci práce, je nutno reflektovat pravidlo zakotvené v § 39 odst. 1 zákona, dle kterého hromadné propouštění nejméně čtvrtiny z celkového počtu zaměstnanců v pracovním poměru přesahující bude vždy vyžadovat, aby byl restrukturalizační plán pro svou účinnost nejdříve potvrzen restrukturalizačním soudem. To bez ohledu na to, že institut preventivní restrukturalizace celkově nezasahuje do existujících pravidel v oblasti pracovního práva a zaměstnanosti a ani neodnímá zaměstnancům jejich práva vyplývající z pracovněprávních vztahů.

V odst. 1 je zakotven demonstrativní výčet možných provozních změn. Má-li podnikatel výrazné problémy v rámci konkurenceschopnosti, budou provozní změny představovat jeden z klíčových prvků v rámci celé uvažované restrukturalizace. Podnikatel musí uvážit, jak budou tyto změny náležitě reflektovány v rámci jeho finančního plánu jak z pozice příjmové, tak i výdajové strany. Důležité je i hledisko, jak se tyto změny odrazí ve vztazích s jeho věřiteli, což si vyžádá, aby v rámci restrukturalizačního plánu byly tyto všechny změny nejen náležitě popsány a odůvodněny, ale také rozkryta všechna možná rizika s tím spojená.

V odst. 2 zákonodárce požaduje, aby případná opatření, která se týkají změny v organizaci práce nebo ve snížení počtu zaměstnanců podléhala souhlasu zaměstnanců (příp. jejich zástupců), pakliže je tento požadavek obsažen v rámci kolektivní smlouvy. Je-li u podnikatele zřízena odborová organizace, měl by vůči ní podnikatel splnit v této věci v souladu s § 279 zákoníku práce svou informační povinnost a tyto své záměry projednat s konkrétními zástupci této organizace.

§ 22

Vyloučené pohledávky

(1) Z preventivní restrukturalizace je vyloučena

a)  pracovněprávní pohledávka zaměstnance podnikatele,

b)  pohledávka vzniklá ze zaměstnaneckého penzijního pojištění,

c)  pohledávka věřitele na náhradu újmy způsobené úmyslným porušením právní povinnosti,

d)  pohledávka věřitele na náhradu újmy způsobené na životě, zdraví nebo přirozeném právu člověka,

e)  peněžitý trest nebo jiná majetková sankce uložená podnikateli v trestním nebo přestupkovém řízení,

f)  pohledávka označená za spornou po provedení předběžného přezkumu.

(2) Z preventivní restrukturalizace je vyloučena pohledávka uživatele platebních služeb vůči platební instituci, zahraniční platební instituci, poskytovateli platebních služeb malého rozsahu, zahraničnímu poskytovateli platebních služeb malého rozsahu, instituci elektronických peněz, zahraniční instituci elektronických peněz, vydavateli elektronických peněz malého rozsahu nebo zahraničnímu vydavateli elektronických peněz malého rozsahu z titulu peněžních prostředků, které uživatel platebních služeb těmto osobám svěřil k provedení platební transakce, peněžních prostředků, proti jejichž přijetí byly vydány elektronické peníze, nebo aktiv, jež tyto osoby za tyto peněžní prostředky nabyly.

(3) Z preventivní restrukturalizace je dále vyloučena pohledávka, která je k okamžiku zahájení preventivní restrukturalizace předmětem sporu v soudním nebo rozhodčím řízení. Tuto pohledávku lze do restrukturalizačního plánu zahrnout pouze tehdy, dojde-li do předložení restrukturalizačního plánu k hlasování k přerušení řízení o této pohledávce.

(4) Dotčená strana je oprávněna navrhnout předběžné přezkoumání kterékoliv pohledávky zařazené do seznamu dotčených práv. Při předběžném přezkoumání se dále postupuje podle části třetí hlavy II dílu 3.

(5) Vyloučení pohledávky po provedení předběžného přezkumu nastává i tehdy, je-li označena za spornou, byť i jen z části.

(6) Vyloučená pohledávka nemůže být přímo dotčena restrukturalizačním plánem a její věřitel se v jejím rozsahu nemůže stát dotčenou stranou. Na vyloučenou pohledávku v seznamu dotčených práv se hledí, jako by do něj nebyla zařazena.

komentář k § 22

V tomto ustanovení zákona je zákonodárcem pamatováno na řešení problematiky tzv. vyloučených pohledávek. Ve své podstatě jde o takové pohledávky, které není možno bez dalšího zahrnout do preventivní restrukturalizace. Z toho plyne, že podnikatel není oprávněn k tomu, aby takto vyloučené pohledávky restrukturalizoval. Mělo by se jednat o takové pohledávky, které jsou z hlediska podnikatele a jeho věřitelů sporné. Zákonodárce proto ex lege vyloučil z preventivní restrukturalizace ta práva, která jsou předmětem sporu mezi stranami a která již takto řeší soud nebo rozhodce. Smyslem takové koncepce pak je předejít možnému vzniku sporů ohledně existence těchto pohledávek, neboť preventivní restrukturalizace nemá žádné mechanismy k řešení takovýchto sporů v rámci tohoto procesu. Nutno dodat, že institut předběžného přezkumu spornosti slouží pouze jako kvalifikované prima facie posouzení toho, zda je pohledávka označená za dotčenou v souladu s právem, přičemž toto posouzení je pro tyto účely prováděno restrukturalizačním správcem.

Přitom platí, že restrukturalizačním plánem nemohou být dotčeny výše, pořadí, splatnost a jiné vlastnosti takto vyloučených pohledávek ani jejich zajištění. Je proto celkem logické, že podnikatel ani nesmí takto vyloučené pohledávky zařadit do seznamu dotčených práv a i kdyby se tak stalo, nebude k nim přihlíženo. Věřitelé takto vyloučených pohledávek nehlasují o samotném restrukturalizačním plánu a nejsou ani oprávněni udělit souhlas s prodloužením všeobecného moratoria, jelikož se pro účely tohoto zákona nepovažují za dotčené strany.

Zákonodárce si je vědom toho, že spor mezi podnikatelem a dotčenou stranou se bude zpravidla týkat jen dílčí části portfolia pohledávek, a proto vyloučením části dotčených pohledávek nezaniká účast dotčené strany v preventivní restrukturalizaci zcela – to znamená, že dotčené strany pokračují v účasti a hlasování ohledně zbývajících nevyloučených pohledávek. To je relevantní tehdy, pakliže má dotčená strana za podnikatelem více pohledávek, kdy část z nich může být takto označena za nesporné a část z nich je označena jako sporné. Pro účely preventivní restrukturalizace se však zapovídá štěpení jednotlivých pohledávek na vyloučené a nevyloučené části, to je ostatně dáno i tím, že i eventuálně nesporná část pohledávky sleduje osud sporné části pohledávky a v konečném důsledku je proto z preventivní restrukturalizace zákonodárcem v tomto ustanovení zákona vyloučena.

Na tomto místě zákona je taktéž zapovězeno přímé dotčení uživatelů platebních služeb podnikateli, kteří představují platební instituce a instituce elektronických peněz. Vychází se z koncepce, že rámce preventivní restrukturalizace by neměly za žádných okolností zasahovat do požadavků, které se týkají ochrany peněžních prostředků a vyplývají pro platební instituce ze směrnice Evropského parlamentu a Rady (EU) 2015/­2366 a pro instituce elektronických peněz dle směrnice Evropského parlamentu a Rady 2009/110/ES. Tyto pohledávky jsou vyloučeny v rozsahu, v němž uživatel platebních služeb svěřil poskytovatelům peněžní prostředky k provedení platební transakce.

Důležité

     Pokud bychom to tedy shrnuli, pak v souladu s odst. 1 platí, že do preventivní restrukturalizace nemohou být zahrnuty „přednostní“ pohledávky, dále poté v souladu s odst. 3 ty, o nichž probíhá spor, ledaže by došlo k přerušení tohoto sporu.

§  Ze související judikatury

    Pohledávka vyloučené z uspokojení v insolvenčním řízení

Insolvenční úprava nebrání tomu, že pohledávka vyloučená z uspokojení v insolvenčním řízení podle § 170 písm. a) insolvenčního zákona se do skončení insolvenčního řízení promlčí, jelikož ji věřitel po dobu trvání účinků rozhodnutí o úpadku nemůže přihlásit ani nově uplatnit v soudním nebo rozhodčím řízení (§ 140c insolvenčního zákona). Společenský zájem na tom, aby se pro dobu po skončení insolvenčního řízení vytvářely předpoklady pro vymáhání těch pohledávek, které věřitel podle § 170 insolvenčního zákona nemohl (byť poměrně) uspokojit ani v rámci insolvenčního řízení, není dán.

Z rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 25. 8. 2022, sen. zn. 29 ICdo 110/­2021

    Pohledávka vyloučená z uspokojení v insolvenčním řízení

Úprava obsažená v § 170 písm. c) insolvenčního zákona má povahu výjimky z pravidla (v intencích základní zásady insolvenčního řízení formulované v § 5 písm. c) insolvenčního zákona je pravidlem, že věřitelé a možnost upokojit práva nabytá v dobré víře před zahájením insolvenčního řízení nepřicházejí jen proto, že bylo zahájeno insolvenční řízení na majetek jejich dlužníka). Z povahy výjimky pak plyne, že ustanovení o výjimce nelze vykládat rozšiřujícím způsobem a lze je aplikovat pouze v případech, pro něž byla výjimka konstruována. Rozšiřujícím (nepřípustným) výkladem ustanovení § 170 písm. c) insolvenčního zákona by byl právě takový výklad, jenž by za pohledávky věřitelů „z darovacích smluv“ pokládal bezúplatná plnění vzešlá (ve shodě s příslušným smluvním typem) z jiných nominátních smluv – vedle bezúplatně uzavřené smlouvy o důchodu srov. např. bezplatné dočasné užívání nezuživatelné věci na základě smlouvy o výpůjčce, bezúplatné poskytnutí licence licenční smlouvou, nebo právo bezplatného požívání „jiného“ předmětu vkladu společníky společnosti. Závěr, že nejde o darovací smlouvu ve smyslu ustanovení § 170 písm. c) insolvenčního zákona, pak u smlouvy uzavřené dlužníkem bezúplatně (včetně bezúplatně uzavřené smlouvy o důchodu) nevylučuje (stejně jako u samotné darovací smlouvy, na kterou již dlužník věřitel plnil) možnost takové smlouvě odporovat (při splnění dalších podmínek) podle § 240 insolvenčního zákona. Proto ani tam, kde plátce uzavřel s příjemcem smlouvu o důchodu bezúplatně (§ 2705 občanského zákoníku) za účelem splnění oddlužení příjemcem (§ 392 odst. 3 insolvenčního zákona), není pohledávka příjemce z titulu dlužných dávek důchodu pohledávkou vyloučenou ve smyslu ustanovení § 170 písm. c) insolvenčního zákona z uspokojení v insolvenčním řízení vedeném na majetek plátce.

Z usnesení Nejvyššího soudu ze dne 22. 11. 2022, sp. zn. 29 Cdo 407/­2021

§ 23

Spoludlužníci podnikatele

(1) Práva dotčených stran vůči spoludlužníkům a ručitelům podnikatele, jakož i jejich práva k věcem i právům patřícím třetím osobám, zůstávají restrukturalizačním plánem nedotčena.

(2) Odstavec 1 se nepoužije na společníka podnikatele s neomezeným ručením, který může získat stejnou výhodu vůči dotčeným stranám jako podnikatel na základě restrukturalizačního plánu. Rozsah výhod je vždy uveden v restrukturalizačním plánu.

komentář k § 23

Zákonodárce v tomto ustanovení zákona řeší problematiku spoludlužníků podnikatele. Koncepce vychází z toho, že účinky výhod preventivní restrukturalizace vztahuje toliko k osobě podnikatele, ale současně již takto nedochází k automatickému poskytnutí úlev ve vztahu k třetím osobám v postavení spoludlužníků, popř. ručitelů. Výjimky z takto nastaveného obecného pravidla mohou představovat výhody, popř. jiné úlevy, které však musí být předem jednoznačně vyjádřeny v předkládaném restrukturalizačním plánu.

Koncepce v tomto ustanovení zákona vychází z toho, že v případě, že dojde k restrukturalizaci pohledávky dotčené strany na základě restrukturalizačního plánu, je po účinnosti restrukturalizačního plánu zachováno právo takové strany, aby se domáhala uspokojení její pohledávky v původní výši a rozsahu vůči spoludlužníkům, ručitelům a osobám, které dříve zajistily dluhy podnikatele svým majetkem. Pokryta by takto měla být finanční záruka dle § 2029 a násl. občanského zákoníku a všechny případy zákonného ručení.

Zákon umožňuje, aby společník podnikatele s neomezeným ručením získal v těchto případech stejnou výhodu, jaké se dostává podnikateli nabytím účinnosti restrukturalizačního plánu. V praxi by se mělo jednat zejména o společníky veřejné obchodní společnosti, komplementáře komanditní společnosti, což je dáno i faktem, že tyto osoby ručí všem dotčeným i nedotčeným stranám za dluhy podnikatele v neomezeném rozsahu.

Restrukturalizační plán by měl přesně stanovit rozsah takto poskytnutých výhod. Pokud by se tak nestalo, je třeba postupovat dle odst. 1 tohoto paragrafu. Pokud restrukturalizační plán přiznal společníkům s neomezeným ručením výhody, znamená to, že po účinnosti tohoto plánu budou dotčené strany omezeny ve vymáhání svých nároků vůči těmto společníkům, např. v podobě omezení ručení do celkové výše restrukturalizovaných pohledávek. Výhody tak budou vymahatelné pouze vůči dotčeným stranám.

§  Ze související judikatury

    K postavení třetích osob (spoludlužníků) v průběhu reorganizace

Ustanovení § 356 odst. 3 insolvenčního zákona samo o sobě není (nemůže být) oporou pro závěr, že reorganizačním plánem zůstává nedotčeno právo dlužníkova věřitele domáhat se uspokojení pohledávky vůči třetí osobě, která dluh zajišťuje svým majetkem z titulu zástavního práva (vůči zástavnímu dlužníku odlišnému od osobního dlužníka, který prochází reorganizací).

Z usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 4. 2021, sp. zn. 29 Cdo 567/­2019

§ 24

Spravedlnost restrukturalizačního
plánu

(1) Restrukturalizační plán se považuje ve vztahu ke každé skupině zajištěných dotčených stran, která hlasovala proti jeho přijetí, za spravedlivý, mají-li podle něj dotčené strany takové skupiny získat k zajištění svých pohledávek stejný nebo obdobný druh zajištění, v témže pořadí, ke stejnému nebo obdobnému majetku podnikatele, případně k jinému majetku podnikatele nejméně stejné hodnoty, stanovené ke dni účinnosti restrukturalizačního plánu a obdržet plnění, jehož současná hodnota ke dni účinnosti restrukturalizačního plánu se bude rovnat nejméně hodnotě zajištění.

(2) Restrukturalizační plán se považuje ve vztahu ke každé skupině nezajištěných dotčených stran, která hlasovala proti jeho přijetí, za spravedlivý, jestliže podle něj má každá dotčená strana zařazená do takové skupiny získat plnění v penězích, jehož současná hodnota ke dni účinnosti restrukturalizačního plánu není nižší než jmenovitá hodnota jeho dotčené pohledávky s příslušenstvím bezprostředně před nabytím účinnosti restrukturalizačního plánu, nebo jestliže podle něj

a)  žádný z věřitelů podnikatele, jehož pohledávka by se v případném insolvenčním řízení uspokojovala až po pohledávkách takové skupiny dotčených stran, neobdrží žádné plnění a

b)  žádný ze společníků podnikatele neobdrží ani si neponechá žádný podíl, ledaže

1. podle restrukturalizačního plánu má každá dotčená strana zařazená do takové skupiny získat plnění v penězích, jehož současná hodnota ke dni účinnosti restrukturalizačního plánu není nižší než hodnota, kterou by zřejmě obdržela v insolvenčním řízení,

2. stávající podíly všech společníků s výjimkou společníků veřejných obchodních společností a komplementářů budou po dobu plnění restrukturalizačního plánu převedeny k zajištění pohledávek dotčených stran zařazených do takové skupiny na restrukturalizačního správce s jeho souhlasem a za podmínek uvedených v restrukturalizačním plánu,

3. za členy statutárního orgánu podnikatele budou nejpozději ke dni účinnosti restrukturalizačního plánu povolány osoby nezávislé na podnikateli a spřízněných osobách, a to na celou dobu plnění restrukturalizačního plánu,

4. nejpozději ke dni účinnosti restrukturalizačního plánu bude vybrán auditor podle zákona o auditorech nezávislý na podnikateli a spřízněných osobách, a to na celou dobu plnění restrukturalizačního plánu pro účely ověřování účetních závěrek podnikatele, a

5. restrukturalizační plán zavazuje podnikatele k tomu, aby každé dotčené straně zařazené do skupiny nezajištěných dotčených stran, která hlasovala proti jeho přijetí, po dobu nejméně 5 let nebo až do úplného uspokojení plnil v penězích (dále jen „kompenzační platby“), a to až do výše její pohledávky zaniklé bez náhrady v důsledku přímého dotčení restrukturalizačním plánem.

(3) Restrukturalizační plán se považuje ve vztahu ke každé skupině společníků, která hlasovala proti jeho přijetí, za spravedlivý, má-li podle něj každý z těchto společníků ke dni účinnosti restrukturalizačního plánu obdržet nejméně takové plnění, kterého by se mu zřejmě dostalo, kdyby v případě nepotvrzení restrukturalizačního plánu byl úpadek podnikatele řešen konkursem.

(4) S povoláním statutárního orgánu podnikatele podle odstavce 2 písm. b) bodu 3 a výběrem auditora podle odstavce 2 písm. b) bodu 4 musí vyslovit souhlas restrukturalizační správce, je-li v preventivní restrukturalizaci jmenován, jinak jsou taková jednání neplatná.

komentář k § 24

Důležité

     V tomto ustanovení zákona dochází k řešení parametrů spojených s tzv. spravedlností restrukturalizačního plánu. Právě tato spravedlnost je jednou z klíčových podmínek pro potvrzení restrukturalizačního plánu nepřijatého skupinami dotčených stran. Představuje atribut, prostřednictvím kterého je vyhodnocováno, zda účinky restrukturalizačního plánu, se kterým konkrétní dotčená strana nesouhlasí, lze legitimně vnutit této nesouhlasící straně. Výchozí inspirací pro tvorbu tohoto testu spravedlnosti byla právní úprava obsažená v § 349 insolvenčního zákona s několika modifikacemi.

     Test spravedlnosti

Principy testu spravedlnosti spočívají na několika základních tezích. První teze vychází z toho, že postavení nesouhlasících zajištěných dotčených stran by nemělo být oproti výchozímu stavu zhoršeno. Druhá teze je dána tím, že nesouhlasící nezajištěné dotčené strany budou buď podle restrukturalizačního plánu plně uspokojeny, nebo si stávající společníci neponechají žádný podíl. Zákonodárce však poskytuje v rámci této varianty určitý únik pro případ, kdy si společníci i přes nesouhlas dotčených stran budou chtít ponechat své podíly a jsou ochotni kvůli tomu přistoupit na rekonstrukci managementu, výměnu auditora a závazek postoupení veškerého budoucího zisku dosaženého v období následujících nejméně 5 let na úhradu pohledávek (nebo jiných) dotčených stran, které v důsledku nabytí účinnosti restrukturalizačního plánu zanikly, např. v důsledku prominutí dluhu. Třeba dodat, že souhlas restrukturalizačního správce s rekonstrukcí managementu i výměnou auditora má zajistit to, aby výše budoucího zisku nebyla „optimalizována“ tak, že na dotčené strany se dostane minimum prostředků.

     Alternativní přístup

Na tomto místě zakotvené řešení by mělo dle zákonodárce zmírnit jeden z nejvíce odrazujících prvků mechanismů korporátního práva, který je představován ztrátou reziduálního nároku v období před úpadkem a následně za úpadku. Za normální situace jsou totiž z majetku podnikatele nejprve přednostně uspokojeny pohledávky věřitelů, přičemž pohledávky společníků z titulu účasti na obchodní korporaci zůstávají vůči nim v podřízeném pořadí. To následně nedává společníkům motivaci vůbec příslušné sanační procesy jakkoli iniciovat. Koncepce tohoto zákona proto volí alternativní přístup, který umožňuje společníkům zachovat svůj podíl v obchodní korporaci i přes to, že pohledávky běžných věřitelů nebudou plně uspokojeny. Může se tak ovšem stát jen tehdy, pakliže dojde k fiduciárnímu převodu podílů k zajištění neuspokojovaných pohledávek dotčených stran. Ve svém důsledku to znamená, že společníci se takto ve prospěch věřitelů vzdávají práva na veškerý zisk vygenerovaný obchodní korporací za relativně dlouhé období.

     Posuzování spravedlnosti

Pokud bychom to shrnuli, pak platí, že restrukturalizační plán, který nepřijaly všechny skupiny dotčených stran, musí být spravedlivý a musí dojít k jeho potvrzení soudem. Koncepce zákona vychází z toho, že pro samotnou účinnost restrukturalizačního plánu, který soud nemusí potvrdit anebo který přijaly všechny skupiny dotčených stran, není spravedlnost jedním z předpokladů pro tuto účinnost. Prvek spravedlnosti se proto posuzuje toliko ve vztahu ke skupině, která restrukturalizační plán nepřijala – tj. samostatně vůči každé dotčené straně zařazené do této skupiny. Za tím účelem zákon zavedl tři odlišné testy spravedlnosti – jednak pro skupinu zajištěných dotčených stran, dále pro skupinu nezajištěných dotčených stran a též pro skupinu společníků. Tento test má zejména posoudit, zda je správné vnutit předkládaný restrukturalizační plán i přes projevený nesouhlas určité části společníků, popř. věřitelů tohoto podnikatele.

Při posuzování spravedlnosti vůči skupině zajištěných dotčených stran vychází test ze splnění dvou kumulativních podmínek, které jsou založeny jednak na zachování stejně hodnotného zajištění a dále na obdržení plnění nejméně v hodnotě původního zajištění. První část tohoto testu se zakládá na principu, že zajištěná dotčená strana musí na základě restrukturalizačního plánu v konečném důsledku získat nejméně stejně hodnotné zajištění. Základními kritérii budou v tomto případě druh zajištění, jeho pořadí a hodnota předmětu zajištění. Zákon předpokládá, že na základě dohody mezi zajištěnou dotčenou stranou a podnikatelem takto může dojít buď k zachování původního zajištění, popř. k nahrazení původního zajištění novým zajištěním. Lze dodat, že nebude-li v restrukturalizačním plánu uvedeno jinak, trvá původní zajištění dotčené strany i po účinnosti restrukturalizačního plánu.

Druhá část testu předpokládá plnění nejméně v hodnotě původního zajištění, kdy zajištěná dotčená strana by takto měla obdržet plnění nejméně v hodnotě zajištění. O nezajištěnou pohledávku se bude jednat za situace, kdy bude pohledávka převyšovat v určitém rozsahu samotnou hodnotu zajištění. Zákon umožňuje, aby zajištěná pohledávka byla restrukturalizačním plánem krácena až do výše hodnoty zajištění, přičemž ve zbytku by mělo dojít k jejímu uspokojení jako pohledávky nezajištěné. Z toho důvodu lze podnikateli doporučit, aby za takové situace přikročil k ocenění hodnoty zajištění.

Při posuzování spravedlnosti vůči skupině nezajištěných dotčených stran by měly být zohledněny dva alternativní a rovnocenné přístupy. Podnikatel může přistoupit k plnému uspokojení nezajištěných věřitelů, tj. ihned po účinnosti restrukturalizačního plánu přistoupí k úhradě pohledávek všech nezajištěných dotčených stran v rozsahu před účinností tohoto plánu spolu s jejich příslušenstvím. Tato úhrada musí být provedena v penězích a dojde-li k jejímu odložení, musí být zohledněna časová hodnota peněz. Zvolený koncept však v podstatě vylučuje prominutí dluhů podnikatele. Podnikatel může přistoupit k nulovému uspokojení podřízených pohledávek, kdy věřitelé, jejichž pohledávky by v insolvenčním řízení byly podřízeny pohledávkám nesouhlasící skupiny dotčených stran, neobdrží žádné plnění. Půjde tedy o pohledávky, které jsou v insolvenčním zákoně definovány v § 172 odst. 3 a § 335 odst. 2. Je otázkou, zda sem též nepatří vybrané pohledávky vyloučené z uspokojení v insolvenčním řízení dle § 170 písm. c) a d) insolvenčního zákona. Je nutno vycházet ze skutečnosti, že věřiteli podnikatele jsou jak strany dotčené, tak i nedotčené a z toho důvodu platí, že musí být veškeré podřízené pohledávky těchto věřitelů zahrnuty do seznamu dotčených práv. Vedle dodržení pravidla nulového uspokojení podřízených pohledávek se předpokládá též ukončení účasti dosavadních společníků na podnikateli. Není vyloučeno, aby dosavadní společníci převedli své podíly na svou spřízněnou osobu a přestali tak držet podíly na podnikateli. Po účinnosti restrukturalizačního plánu je umožněno, aby si dosavadní společníci zachovali svou účast na podnikateli – ať již půjde o původní rozsah nebo po restrukturalizaci vlastního kapitálu v souvislosti se vstupem nového investora. Přicházejí ovšem o vlastnickou kontrolu a zisk z provozu obchodního závodu odevzdávají po omezenou dobu (nejméně 5 let od účinnosti) dotčeným stranám, jejichž skupina plán nepodpořila. Přitom musí být dodrženo pravidlo nulového uspokojení podřízených pohledávek a zároveň všechny další zákonné podmínky, tj. zákaz zhoršení postavení, kdy se nesouhlasící dotčené strany v důsledku účinnosti tohoto plánu nesmějí ocitnout v horším postavení, než by měly v rámci insolvence.

Zákonodárcem je dále vyžadováno, aby došlo k fiduciární převodu podílů dosavadních společníků dle § 2040 až § 2044 občanského zákoníku, a to zajištění splnění reziduálních nároků nesouhlasících dotčených stran. Další podmínkou je, že nejpozději ke dni účinnosti restrukturalizačního plánu je třeba provést změnu v obsazení statutárního orgánu podnikatele, kdy se předpokládá, že novými členy se na celou dobu jeho plnění stávají výlučně osoby nezávislé na podnikateli a spřízněných osobách. Podnikatel by měl rovněž určit auditora s oprávněním dle zákona č. 93/­2009 Sb., o auditorech a o změně některých zákonů, který je povolán k tomu, aby po celou dobu plnění ověřoval účetní závěrky tohoto podnikatele. To se týká i podnikatele, který jinak nemá povinnost nechávat ověřit svou účetní závěrku auditorem. Nelze pominout, že podnikatel by se měl rovněž zavázat k tomu, že bude vyplácet nesouhlasícím dotčeným stranám kompenzační platby ze zisku, který bude vygenerován po účinnosti restrukturalizačního plánu, nejčastěji ze zisku z provozu jeho obchodního závodu. Tyto platby musí vyplácet nejméně po dobu 5 let od účinnosti tohoto plánu. Pokud by se tak nestalo, nebude plán splněn a nemůže ani skončit preventivní restrukturalizace.

V případě posuzování spravedlnosti vůči skupině společníků platí, že tito mohou obdržet plnění zpravidla jen tehdy, pakliže to umožňuje likvidační hodnota obchodního závodu tohoto podnikatele. Prakticky se jedná o situaci, kdy tato přesahuje výši jeho dluhů.

§  Ze související judikatury

    Právní důsledky uzavření smlouvy o podřízenosti pohledávek

Jestliže strany uzavřely smlouvu o podřízenosti pohledávek, v níž se dohodly, že některé pohledávky mají být uspokojeny až po splnění jiného dluhu dlužníka, nemůže se věřitel podřízené pohledávky domáhat jejího uspokojení před splněním podmínek sjednaných ve smlouvě o podřízenosti pohledávek, neboť takový požadavek je v rozporu s jeho smluvním závazkem. Případná změna této smlouvy musí být učiněna všemi stranami, které ji uzavřely.

Z rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 28. 7. 2016, sp. zn. 23 Cdo 2907/­2014

    Úrok z prodlení jako podřízená pohledávka ve smyslu § 172 odst. 2 insolvenčního zákona

Jestliže v průběhu závazkového vztahu založeného smlouvou o půjčce vznikla vedle pohledávky představované půjčenou částkou i další pohledávka představovaná kapitalizovaným úrokem, jenž se v souladu s ujednáním smluvních stran stal novou jistinou (novou půjčkou), pak pro účely posouzení, zda a v jakém rozsahu je zákonný úrok z prodlení s úhradou nové jistiny (nové půjčky) podřízenou pohledávkou ve smyslu ustanovení § 172 odst. 2 věty druhé insolvenčního zákona, je určující výše nové jistiny (nové půjčky) v době jejího vzniku.

Z rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 19. 7. 2022, sen. zn. 29 ICdo 8/2021

    Příslušenství daňové pohledávky jako podřízená pohledávka dle § 172 odst. 2 insolvenčního zákona

Je-li příslušenstvím daňové pohledávky úrok z prodlení, pak neexistuje žádný důvod, pro který by takové (ustanovením § 172 odst. 2 věty druhé insolvenčního zákona výslovně označené) příslušenství nemohlo být podřízenou pohledávkou jen proto, že jde o příslušenství pohledávky veřejnoprávní. Jen z toho, že (případně) nejde o pohledávku vyloučenou z uspokojení v insolvenčním řízení ve smyslu § 170 písm. d) insolvenčního zákona, neplyne, že by nemohlo jít o pohledávku podřízenou podle ustanovení § 172 odst. 2 věty druhé insolvenčního zákona.

Z rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 19. 7. 2022, sen. zn. 29 ICdo 43/­2021

    Pohledávka vyloučené z uspokojení v insolvenčním řízení

Insolvenční úprava nebrání tomu, že pohledávka vyloučená z uspokojení v insolvenčním řízení podle § 170 písm. a) insolvenčního zákona se do skončení insolvenčního řízení promlčí, jelikož ji věřitel po dobu trvání účinků rozhodnutí o úpadku nemůže přihlásit ani nově uplatnit v soudním nebo rozhodčím řízení (§ 140c insolvenčního zákona). Společenský zájem na tom, aby se pro dobu po skončení insolvenčního řízení vytvářely předpoklady pro vymáhání těch pohledávek, které věřitel podle § 170 insolvenčního zákona nemohl (byť poměrně) uspokojit ani v rámci insolvenčního řízení, není dán.

Z rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 25. 8. 2022, sen. zn. 29 ICdo 110/­2021

    Pohledávka vyloučená z uspokojení v insolvenčním řízení

Úprava obsažená v § 170 písm. c) insolvenčního zákona má povahu výjimky z pravidla (v intencích základní zásady insolvenčního řízení formulované v § 5 písm. c) insolvenčního zákona je pravidlem, že věřitelé a možnost upokojit práva nabytá v dobré víře před zahájením insolvenčního řízení nepřicházejí jen proto, že bylo zahájeno insolvenční řízení na majetek jejich dlužníka). Z povahy výjimky pak plyne, že ustanovení o výjimce nelze vykládat rozšiřujícím způsobem a lze je aplikovat pouze v případech, pro něž byla výjimka konstruována. Rozšiřujícím (nepřípustným) výkladem ustanovení § 170 písm. c) insolvenčního zákona by byl právě takový výklad, jenž by za pohledávky věřitelů „z darovacích smluv“ pokládal bezúplatná plnění vzešlá (ve shodě s příslušným smluvním typem) z jiných nominátních smluv – vedle bezúplatně uzavřené smlouvy o důchodu srov. např. bezplatné dočasné užívání nezuživatelné věci na základě smlouvy o výpůjčce, bezúplatné poskytnutí licence licenční smlouvou, nebo právo bezplatného požívání „jiného“ předmětu vkladu společníky společnosti. Závěr, že nejde o darovací smlouvu ve smyslu ustanovení § 170 písm. c) insolvenčního zákona, pak u smlouvy uzavřené dlužníkem bezúplatně (včetně bezúplatně uzavřené smlouvy o důchodu) nevylučuje (stejně jako u samotné darovací smlouvy, na kterou již dlužník věřitel plnil) možnost takové smlouvě odporovat (při splnění dalších podmínek) podle § 240 insolvenčního zákona. Proto ani tam, kde plátce uzavřel s příjemcem smlouvu o důchodu bezúplatně (§ 2705 občanského zákoníku) za účelem splnění oddlužení příjemcem (§ 392 odst. 3 insolvenčního zákona), není pohledávka příjemce z titulu dlužných dávek důchodu pohledávkou vyloučenou ve smyslu ustanovení § 170 písm. c) insolvenčního zákona z uspokojení v insolvenčním řízení vedeném na majetek plátce.

Z usnesení Nejvyššího soudu ze dne 22. 11. 2022, sp. zn. 29 Cdo 407/­2021

    Výše jistiny přihlášené pohledávky ve smyslu § 172 odst. 2 insolvenčního zákona

Limit pro posouzení, zda a v jakém rozsahu jde o pohledávku podřízenou podle § 172 odst. 2 věty druhé insolvenčního zákona, je určen právě a jen výší jistiny přihlášené pohledávky k okamžiku jejího vzniku, aniž by bylo významné, zda, kdy a v jaké výši následně dlužník věřiteli na jistinu pohledávky plnil. Vzhledem k tomu, že je výčet tzv. podřízených pohledávek (jako pohledávek, které se v insolvenčním řízení uspokojují až po uspokojení „jiných případně ostatních pohledávek“) obsažený v ustanovení § 172 insolvenčního zákona taxativní, na čemž se nic nezměnilo ani s účinností od 1. července 2019, kdy byl tento výčet doplněn o pohledávky vypočtené v ustanovení § 172 odst. 2 větě druhé insolvenčního zákona, je pro naplnění primárního účelu insolvenčního zákona (§ 1 písm. a) a § 5 písm. a) insolvenčního zákona) nutné vykládat dotčené ustanovení (jako výjimku z pravidla) restriktivně (nikoli šířeji, nad limity nastavené smyslem a účelem dané normy).

Z rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 29. 6. 2023, sen. zn. 29 ICdo 65/­2022

§ 25

Zajišťovací převod podílů a svěřenský
fond

(1) Za splnění povinnosti převést podíly se považuje též zřízení svěřenské správy formou svěřenského fondu. Zřízení svěřenského fondu, označení osoby svěřenského správce, způsob zapojení dotčených stran do dohledu nad správou svěřenského fondu a způsob naložení s podíly v případě nesplnění restrukturalizačního plánu je vždy upraven restrukturalizačním plánem. Návrh statutu svěřenského fondu a další zákonem vyžadované dokumenty pro účely vkladu do evidence svěřenských fondů jsou povinnou přílohou restrukturalizačního plánu.

(2) Osobou, na kterou mohou být převedeny podíly společníků, případně osobou svěřenského správce, může být pouze restrukturalizační správce. Nevykonává-li nikdo v preventivní restrukturalizaci činnost restrukturalizačního správce, může jí být i jiná důvěryhodná osoba nezávislá na podnikateli a spřízněných osobách; s výběrem této osoby musí vyslovit souhlas restrukturalizační soud.

komentář k § 25

V tomto ustanovení zákona je řešena problematika tzv. zajišťovacího převodu podílů a svěřenského fondu. Je tak pamatováno na situaci, kdy si společníci hodlají ponechat své podíly, přestože podnikatel není schopen splatit zcela pohledávky dotčených stran. Z toho důvodu zákonodárce takto stanovil podmínky pro takový zajišťovací převod. Aby mohla být tato operace platně realizována, musí se tak vždy stát se souhlasem restrukturalizačního soudu v rámci řízení o návrhu na potvrzení restrukturalizačního plánu – zejména co se týče smluvních podmínek převodu. Zákon rovněž umožňuje, aby byl tento převod podílů nahrazen zřízením svěřenské správy. Svěřenská správa takto představuje alternativu k převodu podílů.

§  Ze související judikatury

    Ke způsobilosti svěřenského fondu být účastníkem řízení

Svěřenský fond je entitou bez právní subjektivity, která představuje autonomní majetek bez vlastníka vyčleněný zakladatelem k naplňování konkrétního účelu a spravovaný svěřenským správcem. Nemá-li svěřenský fond právní osobnost a ani zákon jinak této entitě nepřiznává způsobilost být účastníkem řízení, nemůže v řízení vystupovat jako účastník (§ 19 občanského soudního řádu).

Z usnesení Nejvyššího soudu ze dne 15. 12. 2020, sp. zn. 27 Cdo 3033/­2019

§ 26

Kompenzační platby

(1) Celková výše peněžních prostředků určených k výplatě kompenzačních plateb dotčeným stranám zařazeným do skupin nezajištěných dotčených stran hlasujících proti přijetí restrukturalizačního plánu se vypočte z účetní závěrky ověřené auditorem a nesmí činit méně než 100 % čistého zisku podnikatele za příslušné účetní období.

(2) Dotčené straně vzniká právo na výplatu kompenzační platby za každé účetní období podnikatele nejpozději do 3 měsíců od jeho skončení. Výše kompenzační platby se určí poměrem výše dotčených pohledávek dotčené strany vůči celkové výši dotčených pohledávek všech skupin nezajištěných dotčených stran, které hlasovaly proti přijetí restrukturalizačního plánu.

komentář k § 26

Důležité

     Na tomto místě zákona je řešena problematika tzv. kompenzačních plateb. Koncept kompenzačních plateb je obsažen v § 24 odst. 2 písm. b) zákona, přičemž k jeho dalšímu rozvinutí dochází v tomto ustanovení zákona. Za tím účelem se vyžaduje, aby byl veškerý vygenerovaný zisk podnikatele použit na výplatu kompenzačních plateb dotčeným stranám. Tyto kompenzační platby kompenzují dotčeným stranám ztrátu plného uspokojení zaniklých práv či pohledávek vyvolanou aktuální neschopností podnikatele uhradit jejich pohledávky v plné výši, aniž by se společníci současně hodlali vzdát svých podílů v podnikatelském subjektu. Zákonodárce chce tímto institutem nastolit stav, kdy nesouhlasícím dotčeným stranám fakticky „vzniknou“ nové pohledávky náhradou za pohledávky zaniklé v důsledku účinnosti restrukturalizačního plánu.

Splatnost dílčích plnění, resp. termín výplaty kompenzační platby, je takto stanoven shodně jako splatnost podílů na zisku v obchodních korporacích, avšak nutno dodat, že právo na kompenzační pohledávky zde nepřetrvává období vymezené v § 24 odst. 2 písm. b) bod 5 zákona, na což nemá vliv ani skutečnost, že původně zaniklá pohledávka nebo právo po uplynutí této doby nebylo plně kompenzováno. Pro distribuční schéma výplaty těchto kompenzačních pohledávek se použije analogicky principu poměrného uspokojení věřitelů, jak je nastaven v rámci insolvenčního řízení.

Díl 4

Ochrana prozatímního a nového financování a souvisejících plateb

§ 27

(1) Prozatímním financováním se pro účely tohoto zákona rozumí jakékoliv nové plnění poskytnuté po dobu trvání účinků všeobecného moratoria, které je přiměřené a nezbytné pro zachování nebo obnovu provozuschopnosti závodu podnikatele nebo k zachování či zvýšení jeho hodnoty.

(2) Novým financováním se pro účely tohoto zákona rozumí jakékoli nové plnění poskytnuté podnikateli po potvrzení restrukturalizačního plánu restrukturalizačním soudem, které je v něm zahrnuto a jako nové financování výslovně označeno.

(3) Dalšími platbami souvisejícími s preventivní restrukturalizací, pokud jsou přiměřené a nezbytné pro přípravu a sestavení restrukturalizačního plánu, se pro účely tohoto zákona rozumí

a)  úhrada nákladů spojených s přípravou a sestavením restrukturalizačního plánu, jeho přijímáním nebo potvrzováním,

b)  úhrada nákladů na odborné poradenství úzce související s preventivní restrukturalizací,

c)  plnění pracovněprávních pohledávek zaměstnanců podnikatele,

d)  plnění vynaložené při provozu závodu podnikatele v rámci obvyklého hospodaření.

(4) Novým plněním se pro účely odstavců 1 a 2 rozumí přenechání nebo poskytnutí peněžních prostředků nebo naturálního plnění v jakékoliv formě s výjimkou práce nebo služeb stávajícím nebo novým věřitelem podnikatele. Za nové plnění se rovněž považuje poskytnutí finanční záruky nebo jiného zajištění za dluhy podnikatele, vzdání se zajištění k majetku podnikatele a umožnění využití peněžních prostředků nebo jiných věcí tvořících předmět zajištění podnikatelem.

komentář k § 27

V této části zákona dochází k řešení problematiky spojené s ochranou prozatímního a nového financování i souvisejících plateb. Prozatímním financováním se pro účely tohoto zákona rozumí jakékoli nové plnění poskytnuté po dobu trvání účinků všeobecného moratoria, které je přiměřené a nezbytné pro zachování nebo obnovu provozuschopnosti závodu podnikatele nebo k zachování či zvýšení jeho hodnoty. Z uvedeného plyne, že toto financování pomáhá překlenout období, ve kterém probíhají jednání o uskutečnitelnosti preventivní restrukturalizace, přičemž se jedná zejména o zajištění/udržení externího (zpravidla bankovního) provozního financování, tj. financování pracovního kapitálu. Podnikatel by měl dělat vše pro to, aby poskytovatelé tohoto financování byli motivováni k udržení financování restrukturalizovaného závodu, včetně možnosti zajištění pohledávek z obchodního styku. Zřízením zajištění se rozumí zajištění ve prospěch podnikatele, tj. zajištění dluhu podnikatele majetkem třetí osoby.

Novým financováním se pro účely tohoto zákona rozumí jakékoli nové plnění poskytnuté podnikateli po potvrzení restrukturalizačního plánu restrukturalizačním soudem, které je v něm zahrnuto a jako nové financování takto výslovně označeno. Toto financování představuje jiný druh finančního plnění, jelikož je poskytováno až na základě restrukturalizačním soudem potvrzeného účinného restrukturalizačního plánu. Jedná se o druh finanční pomoci, která spočívá typicky v přenechání peněžních prostředků v libovolné formě.

Dalšími platbami souvisejícími s preventivní restrukturalizací, pakliže jsou přiměřené a nezbytné pro přípravu a sestavení restrukturalizačního plánu, se pro účely tohoto zákona rozumí úhrada nákladů spojených s přípravou a sestavením restrukturalizačního plánu, jeho přijímáním nebo potvrzováním, úhrada nákladů na odborné poradenství úzce související s preventivní restrukturalizací, plnění pracovněprávních pohledávek zaměstnanců podnikatele a plnění vynaložené při provozu závodu podnikatele v rámci obvyklého hospodaření.

Důležité

     Lze proto shrnout, že v souladu s odst. 1 může být prozatímní financování podnikateli poskytnuto kdykoliv v době trvání všeobecného moratoria, tj. nejpozději do účinnosti restrukturalizačního plánu, popř. do jiné skutečnosti, která má za následek zánik, popř. zrušení tohoto moratoria. Toto financování má zajistit provoz obchodního závodu podnikatele před účinnosti restrukturalizačního plánu.

Pokud jde o nové financování dle odst. 2 je toto svou povahou odlišné od prozatímního financování, které může být poskytnuto jak pro účely financování provozu obchodního závodu podnikatele po účinnosti restrukturalizačního plánu, tak může také představovat i další formu, např. ve formě úvěru, který je poskytnut k vypořádání restrukturalizačních pohledávek dotčených stran. Nové financování lze poskytnout v zásadě v jakékoli libovolné formě a lze předpokládat, že v souvislosti s ním může dojít k dalšímu zřízení zajištění k majetku podnikatele.

V odst. 3 je zakotvena tzv. zvláštní ochrana dalších plateb. Zákonodárce takto poskytuje platbám, které podnikatel vynakládá za služby specializovaných právních a ekonomických poradců z oboru insolvence a restrukturalizace, zvláštní ochranu. Tato zvláštní ochrana se týká přiměřených plnění, která úzce souvisejí s preventivní restrukturalizací. Jde tedy o platby vynaložené na náklady právního zastoupení a specializovaného poradenství. Stejně tak jsou chráněni v tomto rozsahu i členové těchto odborných týmů a dále též obchodní partneři, kteří podnikateli poskytují služby anebo dodávají plnění nezbytná k zajištění dalšího provozu jeho obchodního závodu.

V odst. 4 dochází pro účely tohoto zákona v souvislosti s novým financováním k definici pojmu nové plnění. Toto nové plnění je nejčastěji představováno poskytnutím peněžních prostředků ve formě úvěru či zápůjčky. Zákonodárce předpokládá, že toto nové plnění bude poskytováno jak z řad některých stávajících věřitelů podnikatele, tak i novým investorem z řad třetí osoby.

§ 28

Financování v insolvenčním řízení

(1) Ujednání smluv podle § 27 odst. 1 až 3, plnění povinností z nich vyplývajících včetně plateb plněných podle § 27 odst. 3 ani jejich věcně právní účinky nelze po rozhodnutí o úpadku podnikatele prohlásit za neúčinná.

(2) Poskytnutí prozatímního nebo nového financování není samo o sobě důvodem vzniku odpovědnosti za škodu způsobenou věřitelům, bylo-li rozhodnuto o úpadku podnikatele.

komentář k § 28

V tomto ustanovení zákona dochází k řešení problematiky spojené s financováním podnikatele, resp. jeho závodu v průběhu insolvenčního řízení, které by následovalo po restrukturalizaci. Zákonodárce na tomto místě zakotvil ochranu před zjištěním neplatnosti či relativní neúčinnosti poskytnutím peněžního plnění ve formě nového, popř. prozatímního financování za situace, kdy restrukturalizaci vystřídalo insolvenční řízení. Vychází se přitom z koncepce, že i přes to, že takováto ujednání nelze v následném insolvenčním řízení prohlásit bez dalšího za neúčinná, nebrání to věřitelům ani insolvenčnímu správci využít institutu popření pořadí z důvodu, že takto poskytnuté platby nesplňují podmínky pro zařazení do některé z těchto kategorií.

Jak prozatímní, tak i nové financování nemůže být neúčinné v případě insolvence podnikatele, kde takové pohledávky mají pořadí postavené na roveň pohledávkám za majetkovou podstatou.

HLAVA II

PŘIJÍMÁNÍ RESTRUKTURALIZAČNÍHO PLÁNU

§ 29

Předložení restrukturalizačního plánu
k hlasování

(1) Podnikatel předkládá restrukturalizační plán k hlasování o přijetí dotčeným stranám.

(2) Předložit restrukturalizační plán k hlasování nelze dříve, než všem dotčeným stranám uplyne lhůta k podání návrhu na provedení předběžného přezkumu spornosti pohledávky, a před dokončením všech předběžných posouzení spornosti pohledávek, ledaže se všechny dotčené strany písemně vzdají práva podat takový návrh.

(3) Po předložení restrukturalizačního plánu k hlasování jej nelze měnit.

komentář k § 29

Na tomto místě zákona je rozebrána problematika spojená s předložením restrukturalizačního plánu k hlasování. Vychází se z toho, že iniciativu směřující k předložení tohoto plánu musí vyvinout podnikatel sám. Pokud by se tak z jeho strany nestalo ve lhůtě 6 měsíců od zahájení preventivní restrukturalizace, tato se ex lege končí, jak ostatně vyplývá i z § 42 odst. 1 písm. b) zákona.

Hodí se dodat, že okamžitě po zahájení preventivní restrukturalizace není možno předložit restrukturalizační plán k hlasování. Platí, že dotčené strany musí mít právo zpochybnit pohledávky uvedené podnikatelem v sanačním projektu – a to jak své, tak i ty cizí. Mělo by se tak stát zpravidla poté, co uplynula lhůta k podání návrhu na předběžné posouzení spornosti. Poté, co je podnikatelem navržený restrukturalizační plán předložen dotčeným stranám k hlasování, není již možno jeho obsah měnit až na výjimky, které stanoví zákon (např. v podobě opravy zjevných nesprávností). Jakmile je tento plán předložen k hlasování, nelze již měnit ani okruh dotčených stran a jejich rozdělení do hlasovacích skupin.

Do podání návrhu na potvrzení restrukturalizačního plánu však může podnikatel nepřijatý restrukturalizační plán odvolat, pakliže současně předloží dotčeným stranám k hlasování nový restrukturalizační plán. Na odvolaný restrukturalizační plán se hledí, jako by nikdy nebyl předložen, jak ostatně plyne z § 38 zákona.

V kontextu s touto problematikou je třeba ještě připomenout opravu restrukturalizačního plánu dle § 97 zákona, kdy restrukturalizační soud může rozhodnutím o potvrzení restrukturalizačního plánu opravit jeho obsah, týká-li se oprava zjevných chyb v psaní a počtech, jakož i jiné zjevné nesprávnosti. Pro tento účel si může vyžádat stanovisko restrukturalizačního správce, byl-li jmenován. Návrh na provedení této opravy může podat podnikatel nebo dotčená strana, které se změna týká, a to do rozhodnutí o návrhu na potvrzení restrukturalizačního plánu. Je tak reagováno na fakt, že po předložení tohoto plánu se dotčeným stranám aktivuje právo o něm hlasovat a je nežádoucí, aby byl plán v průběhu hlasování takto měněn, neboť by pak ani nebylo zřejmé, s čím dotčené strany souhlasí a s čím naopak nesouhlasí.

§ 30

Hlasovací právo

(1) Hlasovací právo mají všechny dotčené strany.

(2) Pro účely určení většiny dotčených stran u hlasování jiného než o restrukturalizačním plánu, podání návrhu nebo vyjádření souhlasu s postupem podnikatele v preventivní restrukturalizaci se použijí § 31 odst. 1 a 2, nepřihlíží se přitom k hlasovacím právům spřízněných osob a společníků podnikatele.

komentář k § 30

V tomto ustanovení zákona je řešena problematika vážící se k hlasovacímu právu dotčených stran ve vztahu ke schvalování restrukturalizačního plánu. Koncepce zákona vychází z toho, že strany, které jsou restrukturalizačním plánem dotčeny, mají hlasovací právo k přijetí restrukturalizačního plánu. Oproti tomu strany, které nejsou dotčeny restrukturalizačním plánem, hlasovací právo k jeho přijetí nemají. V kontextu s tím proto hlasovacím právem obecně disponují v případě hlasování o přijetí restrukturalizačního plánu společníci podnikatele a spřízněné strany. V případě společníků zákonodárce omezuje možnost přehlasovat při přijímání restrukturalizačního plánu dotčené nespřízněné strany, což je dáno tím, že má být takto zabráněno ovládnutí preventivní restrukturalizace osobami na straně podnikatele jednajícími ve shodě.

Za situace, kdy pohledávka náleží více osobám, je nezbytné, aby se tyto osoby dohodly, která z nich bude hlasovací práva k pohledávce vykonávat dle obecných pravidel upravujících spoluvlastnictví dle občanského zákoníku. Pro účely jiných hlasování nebo podložení určitého procesního návrhu kvalifikovanou většinou dotčených stran v situacích jiných než při hlasování o přijetí restrukturalizačního plánu (např. souhlasu s prodloužením všeobecného moratoria dle § 77 odst. 1 písm. b) zákona) se použije shodné pravidlo pro stanovení většiny hlasů, třebaže pro tyto účely se nepoužije rozdělení dotčených stran do hlasovacích skupin a všechny dotčené strany hlasují v rámci jednoho fóra. K hlasům společníků ani spřízněných stran se pak při těchto hlasováních nepřihlíží.

Shrneme-li shora uvedené, pak platí, že hlasovat o přijetí restrukturalizačního plánu mohou všechny osoby, jejichž práva jsou přímo dotčena restrukturalizačním plánem, tj. jejichž práva jsou dle § 2 písm. h) zahrnuta do restrukturalizačního plánu za účelem změny jejich výše, pořadí, splatnosti nebo jiné vlastnosti tohoto práva, popř. jiného práva s ním spojeného. Není vyloučeno, že restrukturalizačním plánem mohou být přímo dotčena i práva společníků podnikatele vyplývající z jejich majetkové účasti v podnikateli coby obchodní korporaci. Za takové situace musí mít i tito společníci právo hlasovat o přijetí restrukturalizačního plánu.

Za situace, kdy zákon vyžaduje vyjádření souhlasu či podání návrhu většinou dotčených stran v jiných případech, než je hlasování o přijetí restrukturalizačního plánu nebo uzavření dohody o přijetí restrukturalizačního plánu, nebude přihlédnuto k hlasovacím právům spřízněných osob ve smyslu § 2 písm. j) a ani k hlasovacím právům společníků podnikatele. Za této situace spřízněné osoby a společníci podnikatele nebudou hlasovat a jejich hlasy nebudou ani započítávány do hlasovacího kvóra. Tím má být eliminována možnost, že by došlo k ovládnutí procesu restrukturalizace osobami se zvláštním vztahem k tomuto podnikateli.

§ 31

Počet hlasů

(1) Na každou 1 Kč pohledávky dotčené strany připadá jeden hlas.

(2) Podnikatel pohledávku vždy vyčíslí v penězích, i když jde o pohledávku nepeněžitou. Pohledávka v cizí měně musí být přepočítána na českou měnu podle kurzu vyhlášeného Českou národní bankou pro den, kdy nastala splatnost této pohledávky. Nelze-li tento den určit, pak k prvnímu dni kalendářního měsíce, ve kterém se hlasuje.

(3) Počet hlasů společníka podnikatele se řídí zakladatelským právním jednáním nebo zákonem o obchodních korporacích.

(4) Podnikatel průběžně vede seznam dotčených práv pro účely určení počtu hlasů.

komentář k § 31

Na tomto místě zákona dochází k řešení problematiky počtu hlasů pro účely hlasování o přijetí restrukturalizačního plánu. Koncepce zákona přitom vychází z toho, že počet hlasů dotčené strany je při hlasování o přijetí restrukturalizačního plánu přímo úměrný výši její pohledávky vůči podnikateli. To znamená, že většina hlasů se takto počítá pouze podle poměru výší pohledávek, popř. hodnoty jiných majetkových práv dotčených věřitelů. Na tomto místě je zohledněna i potřeba kurzového přepočtu cizí měny pro určení počtu hlasů. Výjimku z tohoto pravidla pak představuje hlasování skupiny společníků podnikatele, kde je relevantní počet hlasů, kterými disponuje při hlasování v rámci nejvyššího orgánu obchodní korporace.

§ 32

Pravidla pro tvorbu skupin

(1) Pro účely hlasování o přijetí restrukturalizačního plánu se dotčené strany rozdělují do skupin, a to tak, aby v každé skupině byly dotčené strany se zásadně shodným právním postavením a se zásadně shodnými hospodářskými zájmy. Rozdělení dotčených stran do jednotlivých skupin provede podnikatel v restrukturalizačním plánu, v němž se vždy uvede, podle jakých kritérií k rozdělení došlo.

(2) V rámci jedné skupiny musí být s dotčenými stranami zacházeno zásadně shodně, aby žádná dotčená strana nebyla nespravedlivě poškozena nebo nedovoleně zvýhodněna. Odlišné zacházení v rámci skupiny je přípustné pouze se souhlasem znevýhodněné dotčené strany.

(3) Odděleně od ostatních hlasovacích skupin tvoří samostatnou skupinu

a)  každá dotčená strana se zajištěnou pohledávkou,

b)  společníci podnikatele,

c)  spřízněné osoby,

d)  fyzické osoby, které nejsou plátci daně z přidané hodnoty.

(4) Dotčené strany se zajištěnými pohledávkami, které sdílejí stejné pořadí i stejný předmět zajištění, musí být seskupeny do oddělené skupiny; odstavce 1 a 2 tím nejsou dotčeny.

(5) Je-li hodnota zajištění nižší než výše zajištěné pohledávky, považuje se pohledávka co do takto zjištěného rozdílu za pohledávku nezajištěnou. Pohledávky dalších zajištěných dotčených stran s pozdějším pořadím se v takovém případě považují za nezajištěné v plném rozsahu.

(6) Pro určení pořadí zajištěných pohledávek se použijí ustanovení občanského zákoníku.

komentář k § 32

V § 32 zákona je upraven postup při tvoření skupin dotčených stran. Pro účely hlasování o přijetí restrukturalizačního plánu se dotčené strany rozdělují do skupin, a to tak, aby v každé skupině byly dotčené strany se zásadně shodným právním postavením a se zásadně shodnými hospodářskými zájmy. Samotné rozdělení dotčených stran do jednotlivých skupin provede podnikatel v restrukturalizačním plánu, ve kterém je třeba vždy uvést, podle jakých kritérií k tomuto rozdělení došlo. Toto rozdělení je třeba vždy řádně odůvodnit.

Zásada rovného zacházení s dotčenými stranami musí být vždy uplatněna v rámci hlasovacích skupin. Má-li být některá skupina v rámci tohoto zacházení jakkoli znevýhodněna, vyžaduje se k tomu předem souhlas takto znevýhodněné dotčené skupiny.

Odděleně od ostatních hlasovacích skupin tvoří samostatnou skupinu každá dotčená strana se zajištěnou pohledávkou, společníci podnikatele, spřízněné osoby a fyzické osoby, které nejsou plátci daně z přidané hodnoty.

Dotčené strany se zajištěnými pohledávkami, které sdílejí stejné pořadí a stejný předmět zajištění, musí být seskupeny do oddělené skupiny, přičemž pravidla zakotvená v odst. 1 a 2 tím nejsou dotčena. Je-li hodnota zajištění nižší než výše zajištěné pohledávky, považuje se pohledávka co do takto zjištěného rozdílu za pohledávku nezajištěnou. Pohledávky dalších zajištěných dotčených stran s pozdějším pořadím se v takovém případě považují za nezajištěné v plném rozsahu. V odst. 3 je zakotven koncept, podle něhož každý zajištěný věřitel tvoří samostatnou skupinu pro hlasování. Byla tak převzata koncepce známá z insolvenčního zákona, aby se následně předešlo možným sporům o ocenění zajištění všech ostatních zajištěných věřitelů, ale i sporu o ocenění zajištění daného nesouhlasícího věřitele, kteří by byli (a původní vládní návrh s tím takto počítal) seskupeni do téže skupiny.

Pro určení pořadí zajištěných pohledávek se použije ustanovení občanského zákoníku.

S přihlédnutím k již výše uvedenému lze tedy shrnout, že podnikatel musí rozdělit dotčené strany do skupin pro hlasování zpravidla tak, aby v každé skupině byly dotčené strany se zásadně shodným právním postavením a se zásadně shodnými hospodářskými zájmy. Toto rozdělení musí být provedeno v restrukturalizačním plánu, kde musí vždy uvést, podle jakých kritérií toto rozdělení provedl. Obecně lze tvrdit, že je pravidlem pro zařazení dotčených stran s nezajištěnými pohledávkami do jediné skupiny. Výjimky z tohoto pravidla musí být náležitě odůvodněny. Z hlediska postavení dotčených stran je důležitým hlediskem zejména to, prostřednictvím jakých opatření je provedení restrukturalizace v rámci restrukturalizačního plánu navrhováno. V odst. 1 je obsaženo pravidlo zásadně shodného právního postavení a zásadně shodných hospodářských zájmů. Nejsou-li tedy dány zvláštní okolnosti odůvodňující rozdělení dotčených stran s nezajištěnými pohledávkami do různých skupin, měly by dotčené strany s nezajištěnými pohledávkami tvořit pro hlasování o přijetí tohoto plánu zásadně jednu skupinu.

Třeba dodat, že různý právní titul ohledně vzniku pohledávek dotčených stran, které mají nezajištěné pohledávky, nepředstavuje sám o sobě dostatečný podklad pro rozdělení dotčených stran do různých skupin. Z odst. 2 vyplývá, že bez ohledu na právní důvod vzniku jejich práv by měly být dotčené strany v souladu s restrukturalizačním plánem uspokojovány zásadně poměrně a měly by mít v daném ohledu shodné postavení.

Z odst. 3 plyne, že hlavním kritériem pro zařazení dotčených stran do povinně vytvářených samostatných skupin je různý způsob a míry uspokojení dotčených stran, což je v podstatě primární prvek pro samotné zařazení. Podnikatel by tedy takto měl vyčlenit do samostatných skupin osoby uvedené v odst. 3 a dotčené strany, jejichž pohledávky mají být v souladu s restrukturalizačním plánem dotčeny kapitalizací. Jde-li o zajištěné pohledávky, musí u nich podnikatel provést ocenění předmětu zajištění a dle výsledku ocenění případně rozdělit pohledávku na zajištěnou část a na část, která je pro tyto účely považována za nezajištěnou. Poté by měl podnikatel zhodnotit, zda je za dané situace odůvodnitelné, aby se přistupovalo k některým z ostatních (dosud nevyčleněných) dotčených stran v rámci restrukturalizace odlišně. Dojde-li k závěru, že bude se všemi zacházet stejně, zařadí všechny zbylé dotčené strany do jedné skupiny. Pakliže by dospěl k opačnému závěru, musí seskupit dotčené strany do skupin tak, aby spolu ve skupině byly vždy ty dotčené strany, u nichž jsou hospodářské a další zájmy v zásadě shodné a je u nich proto i možné uplatnit obdobná restrukturalizační opatření.

Důležité

     Lze shrnout, že při sestavování hlasovacích skupin věřitelů jsou vždy za klíčová kritéria považovány zásadně shodné právní postavení a zásadně shodné hospodářské zájmy příslušných skupin věřitelů. Konkrétní kategorie věřitelů, které tvoří samostatné skupiny dle § 32 odst. 3 zákona, jsou představovány každým zajištěným věřitelem, věřiteli sdílejícími totožný předmět zajištění se stejným pořadím, společníci podnikatele, spřízněné osoby a fyzické osoby – neplátci DPH.

§  Ze související judikatury

    K vytvoření samostatné skupiny (jen) pro některého či některé nezajištěné věřitele

Vytvoření samostatné skupiny (jen) pro některého či některé nezajištěné věřitele posiluje procesní postavení takového věřitele (věřitelů) a možnosti ovlivnit další průběh insolvenčního řízení. Insolvenční soud totiž schválí reorganizační plán, jestliže jej přijala každá skupina věřitelů (§ 348 odst. 1 písm. c) insolvenčního zákona), ledaže jde o věřitele, jejichž pohledávky nejsou reorganizačním plánem dotčeny, tvořící obligatorně samostatnou skupinu (§ 337 odst. 2 písm. c) insolvenčního zákona), považovanou vždy za skupinu, která reorganizační plán přijala (§ 347 odst. 4 insolvenčního zákona) – jinak insolvenční soud může reorganizační plán schválit jen za podmínek uvedených v § 348 odst. 2 insolvenčního zákona. Pravidlem tak je zařazení nezajištěných věřitelů do jediné skupiny podle § 337 odst. 1 insolvenčního zákona, přičemž výjimky z tohoto pravidla musí být odůvodněny právě tím, že skupina nezajištěných věřitelů je natolik nesourodá, že jejich právní postavení a hospodářské zájmy nelze označit za zásadně shodné. V odůvodněných případech tak může jít například o věřitele poskytující dlužníku úvěrové financování, strategické dodavatele energií a surovin nutných pro další provoz závodu dlužníka apod. Podstatné pro postavení věřitelů v tomto ohledu také může být, prostřednictvím jakých opatření je provedení reorganizace v reorganizačním plánu navrhováno (§ 341 insolvenčního zákona). Naopak různý právní důvod (titul) vzniku pohledávek nezajištěných věřitelů zpravidla nebude sám o sobě dostačujícím podkladem pro rozdělení věřitelů do různých skupin. Bez ohledu na právní důvod vzniku přihlášené pohledávky (závazky z právních jednání (zejména smluv), z deliktů nebo z jiných právních důvodů) se nezajištění věřitelé uspokojují v insolvenčním řízení zásadně poměrně a mají v tomto ohledu shodné postavení… Kritérium různého způsobu a míry uspokojení věřitelů (nikoliv právní důvod vzniku jejich pohledávky) je ostatně zjevně určujícím pro zařazení věřitelů do povinně vytvářených samostatných skupin ve smyslu § 337 odst. 2 insolvenčního zákona.

Z usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. 5. 2022, sen. zn. 29 NSCR 109/­2020

§ 33

Způsob hlasování

(1) Podnikatel určí, zda hlasování proběhne na schůzi dotčených stran, mimo schůzi dotčených stran, nebo kombinací obou způsobů.

(2) O přijetí restrukturalizačního plánu se hlasuje ve skupinách dotčených stran stanovených restrukturalizačním plánem. Má-li dotčená strana více pohledávek zařazených do různých skupin, hlasuje prostřednictvím každé takové pohledávky v těchto skupinách zvlášť.

(3) Hlasování o přijetí restrukturalizačního plánu se osvědčuje notářským zápisem nebo se koná za přítomnosti restrukturalizačního správce, byl-li v restrukturalizačním řízení jmenován.

(4) Po skončení hlasování podnikatel bez zbytečného odkladu vyrozumí dotčené strany o tom, zda byl restrukturalizační plán přijat či nikoli.

komentář k § 33

V tomto ustanovení zákona je upraven způsob hlasování o přijetí restrukturalizačního plánu. Je právem podnikatele, aby určil, zda hlasování proběhne na schůzi dotčených stran, mimo schůzi dotčených stran, nebo kombinací obou způsobů. Dojde-li k hlasování mimo schůzi, hlasuje se k určenému notáři hlasovacím lístkem. Zde je také třeba úředně ověřeného podpisu na listině.

Je na podnikateli, aby určil, jakým způsobem se bude o přijetí takového plánu hlasovat. Pokud jde o samotné hlasování, pak platí, že se hlasuje odděleně ve skupinách, které jsou vymezeny restrukturalizačním plánem. Bude-li mít dotčená strana více pohledávek, které jsou zařazeny do různých skupin, je třeba hlasovat v každé skupině s dotčenými pohledávkami samostatně.

Výsledek hlasování se osvědčuje v případě přítomnosti notáře buď notářským zápisem, popř. přítomností restrukturalizačního správce, byl-li v tomto řízení již soudem jmenován. V případě notářského zápisu je za jeho řádné sepsání odpovědný notář. Jeho náležitosti jsou upraveny v § 80i notářského řádu.

Není to notář, kdo by měl ověřovat správnost restrukturalizačního plánu, popř. jakkoli odůvodňovat jeho smysluplnost a spravedlnost. Notář má v rámci tohoto procesu jen garantovat uzavření dohody předepsaným počtem osob. Není již však odpovědný za správnost předloženého restrukturalizačního plánu, včetně údajů v něm obsažených. V případě osoby restrukturalizačního správce se předpokládá, že jeho účast by měla být zárukou, že bude schopen s ohledem na svoji kvalifikaci o průběhu hlasování řádně informovat restrukturalizační soud. Podnikatel je povinen výsledek hlasování dotčeným stranám oznámit. Došlo-li v průběhu restrukturalizačního řízení ke jmenování restrukturalizačního správce, bude tento správce odpovědný za osvědčení průběhu hlasování o restrukturalizačním plánu.

Z hlediska procesního postupu je důležité, zda přijetím restrukturalizačního plánu nastává jeho účinnost, popř. zda bude podnikatel usilovat o mírnější scénář potvrzení přijatého plánu, anebo přísnější scénář potvrzení nepřijatého plánu.

Třeba ještě uvést, že podnikatel má vůči dotčeným stranám informační povinnost, která spočívá v tom, že po skončení hlasování musí bez zbytečného odkladu vyrozumět tyto dotčené strany o tom, zda byl restrukturalizační plán přijat, popř. přijat nebyl. Vzhledem k tomu, že zákonodárce neuvádí, jakou formou má být tato informace dotčeným stranám poskytnuta, bude zřejmě ke splnění této informační povinnosti postačovat, pakliže tak podnikatel učiní jakýmkoli vhodným způsobem.

§  Ze související judikatury

    Návrh na povolení tzv. předpřipravené reorganizace

Věřitelé mohou vykonávat svá hlasovací práva mimo schůzi věřitelů nejen v průběhu insolvenčního řízení, ale v případě tzv. předpřipravené reorganizace též před jeho zahájením (§ 148 odst. 2 a § 346 odst. 2 insolvenčního zákona). Pokud věřitelé hlasují ještě před zahájením insolvenčního řízení, pak je zjevné, že v rámci „hlasovacího lístku“ nemohou uvést datum podání přihlášky své pohledávky, protože datum podání přihlášky v okamžiku, kdy věřitel ještě před zahájením insolvenčního řízení vykonává své hlasovací právo, není známo a z tohoto důvodu nemůže být ani v rámci „hlasovacího lístku“ uvedeno. Trvání insolvenčního soudu na této náležitosti je proto za dané situace požadavkem zcela absurdním a nesplnitelným a je v rozporu s právem na spravedlivý proces ve smyslu čl. 36 odst. 1 Listiny.

Z nálezu Ústavního soudu ze dne 5. 4. 2016, sp. zn. II. ÚS 703/16

§ 34

Hlasování na schůzi dotčených stran

(1) Předkládá-li podnikatel restrukturalizační plán k hlasování na schůzi dotčených stran, oznámí písemně dotčeným stranám místo, datum a hodinu konání schůze nejpozději 15 dnů přede dnem jejího konání. Schůzi lze konat buď v sídle podnikatele, nachází-li se sídlo podnikatele v České republice, nebo v jiném vhodném místě v obci, ve které se nachází sídlo restrukturalizačního soudu.

(2) Podnikatel předsedá schůzi dotčených stran, nepověří-li tím jinou osobu. Na žádost dotčené strany uvede základní informace o restrukturalizačním plánu a stručně vysvětlí účinky restrukturalizačního plánu vůči této dotčené straně.

komentář k § 34

Na tomto místě zákona je řešena problematika vážící se k hlasování na schůzi dotčených stran. Koncepce zákona vychází z toho, že osobám, které jsou takto dotčeny restrukturalizačním plánem, musí být před hlasováním o přijetí tohoto plánu poskytnut dostatečný časový prostor k tomu, aby se mohli zamyslet nad navrženou restrukturalizací a případně též i vyvolat předběžný přezkum spornosti pohledávky. Z toho důvodu musí být termín a místo konání schůze oznámen v dostatečném předstihu alespoň 15 dnů.

Zákonodárce předpokládá, že s ohledem na potřebu zajištění dostupnosti dotčeným stranám by se schůze v této věci měla konat na přístupném místě, tj. buď v sídle podnikatele, popř. v obvodu obce, v níž sídlí místně příslušný restrukturalizační soud. Tímto by mělo být zaručeno, že z hlasování nebude vyloučena část dotčených stran, která by se jinak třeba nedostavila právě s poukazem na odlehlost zvoleného místa nebo jiné vzniklé překážky.

Takto svolané schůzi zpravidla předsedá sám podnikatel, který by měl být současně s tím schopen na žádost té které dotčené strany vysvětlit účinky restrukturalizačního plánu vůči té které dotčené osobě.

§ 35

Hlasování mimo schůzi dotčených stran

(1) Předkládá-li podnikatel restrukturalizační plán k hlasování mimo schůzi dotčených stran, oznámí písemně dotčeným stranám lhůtu pro provedení hlasování a osobu notáře pověřeného podnikatelem sepsáním notářského zápisu o hlasování o přijetí restrukturalizačního plánu, nebo osobu restrukturalizačního správce osvědčujícího průběh hlasování. Lhůta pro provedení hlasování nesmí být kratší než 15 dnů ode dne doručení tohoto písemného oznámení.

(2) Dotčené strany hlasují písemně v listinné nebo elektronické podobě hlasovacím lístkem, ze kterého musí být nepochybné, zda restrukturalizační plán přijímají nebo nepřijímají. K hlasovacímu lístku, který obsahuje jiné právní jednání nebo podmínku, se nepřihlíží.

(3) Podpis na hlasovacím lístku v listinné podobě musí být úředně ověřen. Hlasovací lístek v elektronické podobě musí být elektronicky podepsán, nebo musí být odeslán z datové schránky dotčené osoby.

komentář k § 35

V tomto ustanovení zákona zákonodárce upravuje proces hlasování mimo schůzi dotčených stran. I v tomto případě musí být dotčeným stranám poskytnuta lhůta pro provedení hlasování v délce alespoň 15 dnů. Hlasování se za této situace provádí hlasovacím lístkem v souladu s odst. 2 a 3. Pro tyto účely hlasování vyžaduje zákonodárce úředně ověřený podpis na hlasovacím lístku v listinné podobě a minimálně prostý elektronický podpis v elektronické podobě ve formátu předvídaném jinými právními předpisy z důvodu, aby o identitě hlasující osoby nevznikaly nedůvodné pochybnosti.

§ 36

Přijetí restrukturalizačního plánu

(1) Skupina dotčených stran restrukturalizační plán přijala, jestliže se pro jeho přijetí vyslovily dotčené strany s nejméně tříčtvrtinovou většinou hlasů.

(2) Restrukturalizační plán je přijat, jestliže byl přijat všemi skupinami dotčených stran.

komentář k § 36

Na tomto místě zákona je upraven proces spojený s přijetím restrukturalizačního plánu. Aby mohl být restrukturalizační plán přijat, musí být splněny následující předpoklady: restrukturalizační plán musí přijmout 100 % hlasovacích skupin, přičemž v každé jednotlivé hlasovací skupině musí restrukturalizační plán přijmout kvalifikovaná 75 % většina hlasů dotčených stran této skupiny. Jedná se tak o maximální přípustnou většinu, kterou povoluje směrnice, avšak v žádné hlasovací skupině není vyžadován stoprocentní souhlas.

 Z takto nastavených parametrů je zřejmé, že podnikatel by měl zpravidla vždy usilovat o univerzální konsenzus, který minimalizuje zásahy do práv nesouhlasících dotčených stran a napomáhá snižovat riziko vzniku nesplnění testu spravedlnosti.

§ 37

Dohoda o přijetí restrukturalizačního
plánu

(1) Hlasování lze nahradit uzavřením dohody o přijetí restrukturalizačního plánu ve formě notářského zápisu, a to mezi podnikatelem a většinou dotčených stran vyžadovanou pro přijetí restrukturalizačního plánu.

(2) Uzavřít tuto dohodu nelze dříve, než všem dotčeným stranám uplyne lhůta k podání návrhu na provedení předběžného přezkumu pohledávky, a před dokončením všech předběžných posouzení pohledávek, ledaže se všechny dotčené strany písemně vzdají práva podat takový návrh.

(3) O uzavření dohody podnikatel bez zbytečného odkladu vyrozumí dotčené strany.

komentář k § 37

V tomto paragrafu je upravena tzv. dohoda o přijetí restrukturalizačního plánu. Dohoda o přijetí restrukturalizačního plánu je alternativou k hlasování o přijetí restrukturalizačního plánu. V rámci toho platí, že před jejím přijetím musí dotčené strany získat prostor pro vyvolání předběžného přezkumu spornosti pohledávek. K uzavření dohody o přijetí restrukturalizačního plánu pak dochází tehdy, pakliže uzavře takovou dohodu podnikatel s většinou dotčených stran vymezenou v souladu s tímto zákonem.

§ 38

Změna restrukturalizačního plánu

Do podání návrhu na potvrzení restrukturalizačního plánu může podnikatel nepřijatý restrukturalizační plán odvolat, pokud současně předloží dotčeným stranám k hlasování nový restrukturalizační plán. Na odvolaný restrukturalizační plán se hledí, jako by nikdy nebyl předložen.

komentář k § 38

V tomto ustanovení zákona je řešena problematika spojená se změnou restrukturalizačního plánu. Koncepce zákona je založena na tezi, že restrukturalizační plán není možno po předložení hlasovacím skupinám měnit. Pakliže však nebude restrukturalizační plán přijat kvůli nesouhlasu relativně minoritní skupiny dotčených stran (a to i přes téměř universální konsenzus), anebo se postupem času v průběhu přípravné fáze restrukturalizace ukáže, že tento plán je např. neuskutečnitelný, je podnikateli umožněno tento původní plán odvolat, nechat jej přepracovat a o takto přepracovaném plánu znovu hlasovat. Aby mohl být nastolen tento postup, musí podnikatel předložit dotčeným stranám k hlasování nový restrukturalizační plán, přičemž se tak musí stát do 15 dnů od ukončení hlasování o jeho přijetí a nejpozději do 6 měsíců od zahájení preventivní restrukturalizace.

HLAVA III

ÚČINNOST A PROVÁDĚNÍ RESTRUKTURALIZAČNÍHO PLÁNU

§ 39

Účinnost restrukturalizačního plánu

(1) Restrukturalizační plán, který se přímo dotýká práva kterékoliv z nesouhlasících dotčených stran, zahrnuje poskytnutí nového financování nebo snižuje počet zaměstnanců v základním pracovněprávním vztahu nejméně o čtvrtinu, je účinný rozhodnutím restrukturalizačního soudu o potvrzení restrukturalizačního plánu.

(2) Restrukturalizační plán neuvedený v odstavci 1 je účinný dnem jeho přijetí vůči všem dotčeným stranám.

(3) Odchylně od odstavců 1 a 2 může být v restrukturalizačním plánu stanoven pozdější okamžik účinnosti.

komentář k § 39

Na tomto místě zákonodárce řeší aspekty spojené s účinností restrukturalizačního plánu. Obecně platí, že restrukturalizační plán, který se přímo dotýká práva, kteréhokoliv z nesouhlasících dotčených stran, zahrnuje poskytnutí nového financování nebo snižuje počet zaměstnanců v základním pracovněprávním vztahu nejméně o čtvrtinu, je účinný rozhodnutím restrukturalizačního soudu o potvrzení restrukturalizačního plánu, jak ostatně plyne z odst. 1. To je zejména stav, kdy není dosaženo univerzální shody napříč všemi skupinami dotčených stran, nebo u restrukturalizačních plánů, kde se předpokládá restrukturalizační opatření ve formě hromadného propouštění. Z uvedeného vyplývá, že účinnost restrukturalizačního plánu je základní podmínkou pro to, aby restrukturalizační plán vyvolal právní účinky právních jednání v něm uvedené.

Restrukturalizační plán, který svými parametry nespadá pod odst. 1, je účinný dnem jeho přijetí vůči všem dotčeným stranám. Zákonodárce dále předpokládá, že odchylně od odst. 1 a 2 může být v restrukturalizačním plánu stanoven pozdější okamžik jeho účinnosti. Může se tak stát z praktických důvodů, např. kvůli synchronizaci s vedením účetnictví podnikatele.

V kontextu s již uvedeným platí, že restrukturalizační plán, který byl přijat bez přímého dotčení nesouhlasící strany, bez nového financování a bez propouštění více než 25 % zaměstnanců, je účinný přijetím. Jinak je restrukturalizační plán účinný rozhodnutím restrukturalizačního soudu o potvrzení plánu.

§ 40

Pozbytí účinnosti restrukturalizačního
plánu

Restrukturalizační plán se zrušuje rozhodnutím restrukturalizačního soudu nebo zjištěním úpadku podnikatele v insolvenčním řízení. Se zrušením restrukturalizačního plánu se spojují účinky podle § 103.

komentář k § 40

V tomto paragrafu je pamatováno na řešení situací, kdy dochází k pozbytí účinnosti restrukturalizačního plánu. Jedná se tedy o situace, kdy dochází k zániku tohoto plánu ex lege v důsledku rozhodnutí o úpadku, ale také v důsledku rozhodování o návrhu na zrušení restrukturalizačního plánu (viz § 101 až § 103 zákona). V obou těchto případech pak v důsledku toho dochází ke vzniku účinků předvídaných v § 103 zákona.

Návrh na zrušení restrukturalizačního plánu je možno podat nejpozději do skončení preventivní restrukturalizace, nebo do 3 let od nabytí účinnosti restrukturalizačního plánu, pakliže je důvodem trestněprávní jednání podnikatele nebo člena jeho voleného orgánu.

Lze shrnout, že restrukturalizační plán může zaniknout buď rozhodnutím o úpadku podnikatele v rámci insolvenčního řízení anebo jeho zrušením restrukturalizačním soudem. Z logiky věci by měl zaniknout jen takový restrukturalizační plán, který je účinný.

Nutno dodat, že samotná preventivní restrukturalizace nekončí vydáním rozhodnutí o úpadku podnikatele, nýbrž až právní mocí takového rozhodnutí.

Lze doporučit, aby podnikatel popsal důsledky pozbytí účinnosti restrukturalizačního plánu na jednotlivé skupiny dotčených stran přímo v tomto plánu, zejména v kontextu s tím, je-li např. některým skupinám poskytováno nepeněžité plnění.

§ 41

Informace o plnění restrukturalizačního
plánu

V rozsahu a způsobem stanoveným restrukturalizačním plánem podnikatel poskytuje dotčeným stranám informace o plnění restrukturalizačních opatření, finančního plánu a vynaložených nákladech na preventivní restrukturalizaci. Tím nejsou dotčeny případné informační povinnosti podnikatele vyplývající z jiných právních předpisů nebo uzavřených smluv.

komentář k § 41

Na tomto místě zákona je obsažena materie spojená s informacemi o plnění restrukturalizačního plánu. Toto ustanovení zákona má především předcházet vzniku informační asymetrie a chránit restrukturalizačním plánem dotčené strany. Z toho důvodu obsahuje obecnou informační povinnost podnikatele vůči dotčeným stranám o plnění restrukturalizačního plánu. Rozsah plnění této informační povinnosti by měl být součástí restrukturalizačního plánu.

HLAVA IV

SKONČENÍ PREVENTIVNÍ RESTRUKTURALIZACE

§ 42

Skončení preventivní
restrukturalizace

(1) Preventivní restrukturalizace končí

a)  dojitím písemného oznámení dotčeným stranám, ze kterého vyplývá vůle podnikatele dále nepokračovat v jednáních o restrukturalizačním plánu,

b)  nepředložením návrhu restrukturalizačního plánu dotčeným stranám k hlasování nebo neuzavřením dohody o přijetí restrukturalizačního plánu do 6 měsíců od zahájení preventivní restrukturalizace,

c)  nepodáním návrhu na potvrzení neúčinného restrukturalizačního plánu restrukturalizačnímu soudu do 15 dnů od okamžiku skončení hlasování o přijetí restrukturalizačního plánu nebo od okamžiku uzavření neúčinné dohody o přijetí restrukturalizačního plánu,

d)  splněním či nesplněním restrukturalizačního plánu,

e)  právní mocí rozhodnutí o úpadku podnikatele v insolvenčním řízení,

f)  právní mocí rozhodnutí restrukturalizačního soudu o nepotvrzení restrukturalizačního plánu, nebo

g)  právní mocí rozhodnutí restrukturalizačního soudu o zrušení účinnosti restrukturalizačního plánu.

(2) Skončení preventivní restrukturalizace oznámí podnikatel dotčeným stranám písemně.

(3) Skončení preventivní restrukturalizace z důvodu podle odstavce 1 písm. a) až e) oznámí podnikatel bez zbytečného odkladu restrukturalizačnímu soudu.

komentář k § 42

V tomto ustanovení zákona je obsaženo skončení preventivní restrukturalizace. Z toho důvodu jsou zde obsaženy ty události, které znamenají ve své podstatě konec preventivní restrukturalizace. Třeba uvést, že jak pro zahájení, tak i pro skončení preventivní restrukturalizace platí stejný princip, tj. podnikatel tuto skutečnost oznámí všem dotčeným stranám. Dojde-li ke skončení preventivní restrukturalizace jednáním podnikatele, ale současně bylo vedeno jedno či více restrukturalizačních řízení, je třeba oznámit tuto skutečnost ze strany podnikatele též restrukturalizačnímu soudu, aby mohlo dojít k definitivnímu vyřízení dané věci a došlo k uzavření všech s tím souvisejících spisů.

§ 43

Splnění restrukturalizačního
plánu

Restrukturalizační plán je splněn, jestliže byly splněny podmínky v něm uvedené podle § 14 odst. 4 písm. h) a podnikatel splnil všechny povinnosti vůči dotčeným stranám vyplývající z restrukturalizačního plánu, ledaže příslušné dotčené strany na jejich splnění dále netrvají.

komentář § 43

Tento paragraf řeší situaci, kdy dochází ke splnění restrukturalizačního plánu. Jsou zde takto specifikovány podmínky, při jejichž splnění lze považovat účinný restrukturalizační plán, který byl podnikatelem prováděn, za splněný. Obecně lze konstatovat, že se vychází z primárního účelu preventivní restrukturalizace, kterým je odvrátit hrozící úpadek, avšak ostatní ukazatele jsou již zcela ponechány na konkrétním restrukturalizačním plánu. Vychází se proto z obsahu restrukturalizačního plánu, kde jsou konkrétní restrukturalizační opatření obsažena, včetně kritérií pro samotné hodnocení jejich úspěšnosti. Zákonodárce proto ponechává kontrolu splnění podmínek na samotném podnikateli a dotčených stranách.

ČÁST TŘETÍ

RESTRUKTURALIZAČNÍ ŘÍZENÍ

HLAVA I

OBECNÁ USTANOVENÍ O RESTRUKTURALIZAČNÍM ŘÍZENÍ

Díl 1

Příslušnost soudu

§ 44

Věcná příslušnost

(1) K restrukturalizačnímu řízení jsou v prvním stupni příslušné krajské soudy.

(2) Krajské soudy jsou příslušné i k nařízení předběžného opatření předvídaného tímto zákonem a k řízení o žalobách podle § 98 odst. 4.

komentář k § 44

Na tomto místě zákona je řešena problematika spojená s věcnou příslušností restrukturalizačního soudu. Koncepce zákona je postavena na tom, že k restrukturalizačnímu řízení jsou v prvním stupni příslušné krajské soudy. Tyto soudy jsou pak příslušné i k nařízení předběžného opatření, které je předvídáno tímto zákonem a k řízení o žalobách dle § 98 odst. 4 zákona. Tento princip byl zvolen mj. i z toho důvodu, že otázky řešené v restrukturalizačním řízení jsou v celé řadě momentů podobné otázkám spojených s řešením problematiky insolvenčního řízení, resp. úpadku podnikatele. Z toho důvodu je zde záměr využít stávající potenciál i odbornost soudců a administrativního aparátu z těchto soudů k řešení restrukturalizační problematiky.

§ 45

Místní příslušnost

(1) Pro restrukturalizační řízení je příslušný soud, v jehož obvodu je obecný soud podnikatele.

(2) Namísto soudu uvedeného v odstavci 1 je k restrukturalizačnímu řízení podnikatele tvořícího s jiným podnikatelem koncern příslušný soud, u něhož již probíhá restrukturalizační nebo insolvenční řízení tohoto jiného podnikatele.

(3) Pro účely restrukturalizačního řízení podnikatelů tvořících koncern lze restrukturalizační řízení konat u kteréhokoliv místně příslušného soudu určeného podle odstavce 1; odstavec 2 tím není dotčen.

komentář k § 45

V tomto ustanovení zákona je řešena problematika spojená s místní příslušností restrukturalizačních soudů. Výchozím principem je přitom pravidlo určení místní příslušnosti, které odpovídá právní úpravě v občanském soudním řádu.

K modifikaci výše uvedeného pravidla dochází za situace, kdy je restrukturalizační řízení vedeno s podnikateli tvořícími koncern. V takovém případě je k tomuto řízení místně příslušný soud, u něhož již probíhá restrukturalizační nebo insolvenční řízení tohoto jiného podnikatele.

Za situace, kdy probíhá společné restrukturalizační řízení o členech koncernu, ponechává zákonodárce volbu místní příslušnosti soudu na navrhovatelích, přičemž omezení v těchto dispozicích představují pouze obecná pravidla obsažená v odst. 1 a 2 komentovaného paragrafu.

§ 46

Mezinárodní příslušnost

(1) Pro restrukturalizační řízení jsou příslušné soudy České republiky, nachází-li se místo, kde jsou soustředěny hlavní zájmy podnikatele, na území České republiky.

(2) Restrukturalizační řízení podnikatele, jehož hlavní zájmy jsou soustředěny na území členského státu Evropské unie, lze zahájit u soudu, v jehož obvodu je v České republice umístěn závod, pobočka závodu nebo jiná provozovna takového podnikatele, nebrání-li tomu přímo použitelný předpis Evropské unie²⁾.

(3) V restrukturalizačním řízení s evropským mezinárodním prvkem musí restrukturalizační soud vždy rozhodnout o své mezinárodní příslušnosti. V rozhodnutí uvede rovněž odkaz na ustanovení, jímž je jeho mezinárodní příslušnost založena. Proti takovému rozhodnutí mohou podat odvolání podnikatel a dotčená strana z důvodu nesprávného posouzení mezinárodní příslušnosti.

komentář k § 46

Na tomto místě zákona je řešena problematika mezinárodní příslušnosti v rámci restrukturalizačního řízení. Restrukturalizační soud je povinen ex offo přezkoumat svou mezinárodní místní příslušnost a rozhodnout o ní, jedná-li se o restrukturalizační řízení s evropským mezinárodním prvkem. V rozhodnutí je povinen uvést též odkaz na ustanovení, jímž je jeho mezinárodní příslušnost založena. Zákon umožňuje, aby proti takovému rozhodnutí podal odvolání podnikatel a dotčená strana z důvodu nesprávného posouzení mezinárodní příslušnosti.

Pro restrukturalizační řízení jsou příslušné soudy ČR, nachází-li se místo, kde jsou soustředěny hlavní zájmy podnikatele, na území ČR. Restrukturalizační řízení podnikatele, jehož hlavní zájmy jsou soustředěny na území členského státu EU, lze zahájit u soudu, v jehož obvodu je v ČR umístěn závod, pobočka závodu nebo jiná provozovna takového podnikatele, nebrání-li tomu přímo použitelný předpis EU.

Díl 2

Průběh restrukturalizačního řízení před soudem

§ 47

Zahájení restrukturalizačního řízení

(1) Restrukturalizační řízení se zahajuje na návrh podnikatele v souvislosti se zahájením preventivní restrukturalizace nebo, nezahájil-li dosud podnikatel preventivní restrukturalizaci, současně s podáním návrhu na doručení výzvy k zahájení jednání o restrukturalizačním plánu vyhláškou; § 79 občanského soudního řádu se nepoužije.

(2) Přílohou návrhu na zahájení restrukturalizačního řízení je výzva k zahájení jednání o restrukturalizačním plánu nebo, nezahájil-li dosud podnikatel preventivní restrukturalizaci, návrh na doručení výzvy k zahájení jednání o restrukturalizačním plánu vyhláškou. K návrhu se vždy přikládá sanační projekt.

(3) Restrukturalizační řízení je zahájeno dnem, kdy návrh na zahájení restrukturalizačního řízení podle odstavce 1 došel restrukturalizačnímu soudu.

komentář k § 47

V tomto ustanovení zákona je řešena problematika spojená se zahájením restrukturalizačního řízení. Vychází se z koncepce, že toto řízení do určité míry představuje formální veřejnoprávní „proces“, který je řízen soudem a probíhá paralelně vedle méně formálního soukromoprávního vyjednávání, které vede podnikatel. Platí, že současně se zahájením preventivní restrukturalizace dochází k formálnímu zahájení restrukturalizačního řízení – bez ohledu na to, že v daný okamžik nemusí existovat žádná otázka nebo problém, který by vyžadoval řešení ze strany soudu. Smyslem tohoto řízení je zajistit intervenci soudu v situacích, které přesahují kapacity podnikatele coby soukromé osoby nejčastěji v podobě poskytnutí dočasné ochrany před věřiteli.

Přílohu návrhu na zahájení restrukturalizačního řízení tvoří výzva k zahájení jednání o restrukturalizačním plán nebo, nezahájil-li dosud podnikatel preventivní restrukturalizaci, návrh na doručení výzvy k zahájení jednání o restrukturalizačním plánu vyhláškou. K návrhu je třeba vždy předložit sanační projekt. K zahájení restrukturalizačního řízení pak dochází dnem, kdy návrh na zahájení restrukturalizačního řízení podle odst. 1 došel restrukturalizačnímu soudu.

S odkazem na již uvedené můžeme shrnout, že v § 47 odst. 3 je specifikován okamžik zahájení restrukturalizačního řízení. V rámci tohoto zákona je nutno od sebe odlišovat dva pojmy, kterými jsou zahájení preventivní restrukturalizace a zahájení restrukturalizačního řízení. Oproti restrukturalizaci totiž restrukturalizační řízení plní spíše jakousi podpůrnou úlohu a je nástrojem k vyřízení dílčích problematik jako jsou např. rozhodování o moratoriích nebo jmenování restrukturalizačního správce. V konečném důsledku to znamená, že zahájení preventivní restrukturalizace neznamená bez dalšího zahájení restrukturalizačního řízení.

Zákonodárce počítá se dvěma způsoby, jak lze ze strany podnikatele zahájit restrukturalizační řízení. V prvém případě jde o situaci, kdy byla restrukturalizace zahájena písemnou výzvou k zahájení jednání o restrukturalizačním plánu dotčeným stranám. Za den zahájení preventivní restrukturalizace je zde považován den, kdy písemná výzva podnikatele k zahájení jednání o restrukturalizačním plánu došla první dotčené straně. V druhém případě jde o situaci, kdy podnikatel dosud nezahájil preventivní restrukturalizaci a v souladu s odst. 1 a 2 se v takovém případě podává jednak návrh na zahájení restrukturalizačního řízení a spolu s přílohou k němu též návrh na doručení výzvy k zahájení jednání o restrukturalizačním plánu vyhláškou. Z odst. 1 dále vyplývá, že § 79 občanského soudního řádu se nepoužije, jelikož splnění některých náležitostí vyžadovaných tímto paragrafem by nedávalo smysl.

V odst. 2 je zákonodárcem stanoveno, jaké přílohy musí podnikatel přiložit k návrhu na zahájení restrukturalizačního řízení v závislosti na tom, jakým způsobem má dojít k zahájení samotné preventivní restrukturalizace. Je-li restrukturalizační řízení zahájeno na základě návrhu s doručením výzvy dotčeným stranám, bude tvořit přílohu návrhu na zahájení restrukturalizačního řízení výzva k zahájení jednání o restrukturalizačním plánu. Je-li řízení zahájeno na základě doručení výzvy vyhláškou, tvoří přílohu návrh na doručení výzvy k zahájení jednání o restrukturalizačním plánu vyhláškou. V tomto případě (ač to není zákonem výslovně stanoveno) by měla být přílohou též výzva k zahájení jednání o preventivní restrukturalizaci, jak ostatně plyne i z § 6 zákona.

§ 48

Skončení restrukturalizačního řízení

Restrukturalizační řízení končí rozhodnutím restrukturalizačního soudu, kterým vezme na vědomí skončení preventivní restrukturalizace, vyjde-li v řízení najevo některý z důvodů podle § 42.

komentář k § 48

Na tomto místě zákona došlo k upravení problematiky spojené se skončením restrukturalizačního řízení. Zákonodárce pro tyto účely stanovil, že rozhodnutím restrukturalizačního soudu, kterým soud vezme na vědomí skončení preventivní restrukturalizace, vyjde-li v řízení najevo některý z důvodů podle § 42 zákona, toto řízení končí. V souvislosti s tím by měl podnikatel restrukturalizačnímu soudu notifikovat stanovené důvody skončení preventivní restrukturalizace, tj. např. vůli podnikatele nepokračovat v jednáních o restrukturalizačním plánu, anebo naopak skutečnost, že tento plán byl splněn. Toto sdělení podnikatele vezme restrukturalizační soud na vědomí svým rozhodnutím. Toto rozhodnutí nemá účinky rozhodnutí substantivně potvrzujícího splnění restrukturalizačního plánu, jelikož soud takto bere toliko na vědomí sdělení podnikatele, že nechce pokračovat v jednáních o restrukturalizačním plánu, popř. že naopak splnil tento plán.

§ 49

Účastník řízení

(1) Účastníkem restrukturalizačního řízení je podnikatel.

(2) Účastníkem restrukturalizačního řízení je také dotčená strana po dobu, po kterou restrukturalizační soud jedná a rozhoduje o návrhu na provedení předběžného přezkumu pohledávky této dotčené strany a o jejím návrhu nebo námitce týkající se podmínek řízení nebo otázky řešené tímto zákonem. To platí i pro dotčenou stranu, která se připojí k návrhu či námitce jiné dotčené strany.

komentář k § 49

V tomto ustanovení zákona je pojednáno o účastnících řízení. Účastníkem řízení je pro účely tohoto zákona vždy a po celou dobu trvání tohoto řízení podnikatel. Je to dáno tím, že celá preventivní restrukturalizace probíhá na základě jeho iniciativy a při jeho aktivním zapojení. Je to také podnikatel, který buď sám iniciuje předložení určité otázky k rozhodnutí restrukturalizačnímu soudu, popř. se brání procesním úkonům jiných dotčených stran.

Účastníkem restrukturalizačního řízení je také dotčená strana po dobu, po kterou restrukturalizační soud jedná a rozhoduje o návrhu na provedení předběžného přezkumu pohledávky této dotčené strany a o jejím návrhu nebo námitce týkající se podmínek řízení nebo otázky řešené tímto zákonem. Obecně se vychází z toho, že dotčené strany mohou být z podstaty věci kompletně pasivními účastníky tohoto „procesu.“ Je to dáno tím, že nemají povinnost reagovat na výzvu k zahájení vyjednávání o restrukturalizačním plánu, aktivně se zapojit do jeho přípravy apod. Z toho důvodu zákonodárce zvolil koncept, kdy dotčeným stranám takto přiznává postavení účastníka pouze po omezenou dobu, tj. po dobu, po kterou restrukturalizační soud jedná a rozhoduje o návrhu na provedení předběžného přezkumu pohledávky této dotčené strany a o jejím návrhu nebo námitce týkající se podmínek řízení nebo otázky řešené tímto zákonem. To platí i ve vztahu k dotčené straně, která se připojí k návrhu či námitce jiné dotčené strany.

§ 50

Postavení dotčené strany

(1) Dotčená strana není účastníkem ani vedlejším účastníkem restrukturalizačního řízení, ale přísluší jí v restrukturalizačním řízení procesní práva podle odstavce 2.

(2) Dotčená strana má v restrukturalizačním řízení

a)  právo účastnit se jednání a být slyšena,

b)  právo na doručení stejnopisů všech rozhodnutí o návrzích na provedení předběžného přezkumu spornosti pohledávky, požádá-li o to restrukturalizační soud,

c)  právo nahlížet do spisu a

d)  další práva, která jí přiznává tento zákon.

(3) K návrhům nebo námitkám dotčené strany netýkajícím se podmínek řízení nebo otázek neřešených tímto zákonem se nepřihlíží.

komentář k § 50

V tomto paragrafu je upraveno postavení dotčené strany. Koncepce vychází z toho, že dotčená strana není účastníkem ani vedlejším účastníkem restrukturalizačního řízení, ale přísluší jí v restrukturalizačním řízení procesní práva dle odst. 2 komentovaného paragrafu. Z toho důvodu takto v konečném důsledku dotčené strany disponují pouze specificky vymezenými procesními oprávněními. Tato oprávnění by jim měla umožnit naplňovat právo na spravedlivý proces, tj. se účastnit nařízených jednání, nahlížet do soudního spisu bez nutnosti prokazovat právní zájem a celkově kompenzovat informační deficit týkající se rozsahu restrukturalizačního fóra, zejména pak mít povědomí o výsledku předběžného přezkumu spornosti pohledávek i v případech, kdy nejsou jak navrhovateli, tak ani majiteli přezkoumávaných pohledávek.

Vedle již uvedeného zákon rovněž omezuje povinnost restrukturalizačního soudu reagovat na podání a návrhy s obsahem, který s tímto postupem bezprostředně jakkoli nesouvisí, což je dáno snahou o urychlení a zvýšení hospodárnosti samotného restrukturalizačního řízení.

§ 51

Jednání

V restrukturalizačním řízení se jednání nařizuje jen tehdy, stanoví-li to tento zákon nebo jestliže to restrukturalizační soud považuje za nutné.

komentář k § 51

V této části zákona je řešena problematika spojená s jednáním. Zákonodárce zakotvil, že v restrukturalizačním řízení se jednání nařizuje jen tehdy, stanoví-li to tento zákon nebo jestliže to restrukturalizační soud považuje za nutné. Omezením jednání vychází normotvůrce ze zásady hospodárnosti i rychlosti řízení, které takto prostupují celou právní úpravou.

§ 52

Dokazování

(1) Účastníci jsou povinni označit důkazy k prokázání svých tvrzení. Restrukturalizační soud rozhoduje, které z navrhovaných důkazů provede.

(2) Restrukturalizační soud může uložit restrukturalizačnímu správci, aby opatřil či zajistil a restrukturalizačnímu soudu předložil odborná vyjádření odborně způsobilých osob, znalecké posudky nebo jiné listiny, které mohou sloužit účelu podle odstavce 1.

komentář k § 52

V tomto ustanovení zákona je pojednáno o dokazování. Obecně platí, že soud by měl při objasňování skutkového stavu vycházet ze skutečností a důkazních prostředků uvedených účastníky. Restrukturalizační soud rozhoduje, který z navrhovaných důkazů následně provede. Je věcí zúčastněných stran, aby označily důkazní prostředky, zatímco soud by se měl starat o jejich obstarání. Může k tomu využít restrukturalizačního správce, kterému lze uložit, aby předložil potřebné listiny, popř. obstaral odborná vyjádření v souvislosti s posuzováním některých aspektů restrukturalizačního plánu.

§ 53

Doručování

(1) V restrukturalizačním řízení se rozhodnutí restrukturalizačního soudu vždy doručuje účastníku.

(2) Vyhláškou se v restrukturalizačním řízení doručuje rozhodnutí restrukturalizačního soudu, kterým se

a)  vyhlašuje všeobecné moratorium,

b)  omezuje podnikatel v nakládání s jeho jměním po dobu trvání účinků všeobecného moratoria,

c)  bere na vědomí skončení preventivní restrukturalizace, došlo-li v průběhu preventivní restrukturalizace k doručení jiného rozhodnutí vyhláškou nebo ke zveřejnění jiné písemnosti v restrukturalizačním rejstříku, a

d)  zrušuje účinnost restrukturalizačního plánu.

(3) Jiné rozhodnutí restrukturalizačního soudu nebo jinou písemnost lze v restrukturalizačním rejstříku zveřejnit pouze na návrh nebo se souhlasem podnikatele. V restrukturalizačním rejstříku se nezveřejňují písemnosti, jejichž zveřejnění by mařilo účel preventivní restrukturalizace.

(4) Doručením vyhláškou se rozumí zveřejnění rozhodnutí nebo jiné písemnosti restrukturalizačního soudu v restrukturalizačním rejstříku.

(5) Při doručení vyhláškou se písemnost považuje za doručenou okamžikem zveřejnění v restrukturalizačním rejstříku.

komentář k § 53

V tomto paragrafu zákona je upravena problematika doručování v restrukturalizačním řízení. Zákonodárce promítl do řešení této problematiky principy hospodárnosti a rychlosti, které se odrážejí v tom, že je preferován způsob doručení vyhláškou, tj. zveřejněním písemnosti v restrukturalizačním rejstříku. K doručení vyhláškou se přistupuje v zákonem vymezených případech. Dále platí, že typicky odmítavá či zamítavá rozhodnutí restrukturalizačního soudu v řízeních podle hlavy třetí se v restrukturalizačním rejstříku nezveřejňují, aby byla respektována zásada minimalizace negativních dopadů publicity restrukturalizačního rejstříku. Taková rozhodnutí je proto třeba doručit účastníkům řízení standardní cestou.

§ 54

Doručení písemnosti podnikatele

(1) Na návrh podnikatele restrukturalizační soud doručí do vlastních rukou adresáta tyto soukromé písemnosti podnikatele:

a)  výzvu k zahájení jednání o restrukturalizačním plánu,

b)  restrukturalizační plán,

c)  oznámení o lhůtě pro provedení hlasování o restrukturalizačním plánu,

d)  oznámení o skončení preventivní restrukturalizace.

(2) Má-li být písemnost doručována v listinné podobě, je třeba k návrhu přiložit potřebný počet stejnopisů tak, aby jeden stejnopis zůstal u soudu a aby každá osoba, které je písemnost doručována, dostala jeden stejnopis.

(3) Požádá-li podnikatel o doručení písemnosti vyhláškou, restrukturalizační soud ji zveřejní v restrukturalizačním rejstříku. Okamžikem zveřejnění v restrukturalizačním rejstříku se písemnost považuje za doručenou všem adresátům.

komentář k § 54

V tomto ustanovení zákona dochází k řešení problematiky spojené s doručováním písemností podnikatele. Vychází se přitom z konceptu, že pokud by preventivní restrukturalizaci podnikatele bránily potíže, které souvisejí s doručováním klíčových písemností věřitelům a dotčeným stranám, lze tyto překážky takto odstranit za pomoci návrhu podnikatele na doručení písemností. Aktivní legitimaci k podání takového návrhu má tedy pouze podnikatel, který zahájil preventivní restrukturalizaci. Díky této koncepci pak může tento podnikatel využít asistenci restrukturalizačního soudu při doručování v nezbytně nutných případech. I z toho důvodu zákon vypočítává písemnosti, jejichž doručení se podnikatel může v těchto případech domáhat. Současně s tím stanoví podmínku, že před podáním návrhu se písemnosti podnikatele nepodařilo adresátu doručit jinými prostředky. Restrukturalizační soud takovému návrhu na doručení vyhoví a písemnosti doručí pouze tehdy, jestliže tvoří přílohu tohoto návrhu a jsou zde jednoznačně identifikováni příjemci těchto písemností.

Z hlediska doručení písemností podnikatele na jeho návrh prostřednictvím soudu zákonodárce umožňuje jak samotné doručení do vlastních rukou, tak i doručení vyhláškou. Snahou přitom je urychlit a zefektivnit doručení tam, kde podnikatel netrvá na neveřejném průběhu preventivní restrukturalizace. Při doručování písemností vyhláškou se písemnost považuje za doručenou v okamžiku jejího zveřejnění v restrukturalizačním rejstříku.

§ 55

Rozhodnutí

(1) Restrukturalizační soud rozhoduje v restrukturalizačním řízení usnesením.

(2) Rozhodnutí restrukturalizačního soudu doručovaná vyhláškou jsou účinná okamžikem jejich zveřejnění v restrukturalizačním rejstříku.

(3) Rozhodnutí restrukturalizačního soudu vyhlášená v průběhu jednání jsou účinná vůči všem účastníkům restrukturalizačního řízení.

(4) Doručuje-li restrukturalizační soud rozhodnutí vydané podle odstavce 3 vyhláškou, zveřejní jej v restrukturalizačním rejstříku nejpozději do konce pracovního dne nejblíže následujícího po dni jednání, při kterém bylo vyhlášeno. Namísto úplného znění vyhlášeného rozhodnutí lze takto zveřejnit vhodně zkrácené znění rozhodnutí. Ve zkráceném znění rozhodnutí restrukturalizační soud stručně vyloží důvody, pro které rozhodl daným způsobem. Povinnost zveřejnit v restrukturalizačním rejstříku úplné znění vyhlášeného rozhodnutí neprodleně poté, co bude vyhotoveno písemně, tím není dotčena. Zveřejnění takového zkráceného znění nemá účinky doručení rozhodnutí.

komentář k § 55

Na tomto místě zákona je pojednáno o rozhodnutí, které je vydáváno v restrukturalizačním řízení restrukturalizačním soudem. I v restrukturalizačním řízení soud rozhoduje usnesením, když usnesení je považováno za obecnou formu rozhodnutí.

Rozhodnutí restrukturalizačního soudu doručovaná vyhláškou jsou účinná okamžikem jejich zveřejnění v restrukturalizačním rejstříku, přičemž je tak reagováno v návaznosti na úpravu doručování z hlediska její samotné koncepce obsažené v tomto zákoně.

Rozhodnutí restrukturalizačního soudu vyhlášená v průběhu jednání jsou účinná vůči všem účastníkům restrukturalizačního řízení. Je zřejmé, že v případě rozhodnutí, která jsou vyhlášena na jednání, zákonodárce spojuje okamžik účinnosti těchto rozhodnutí s jejich vyhlášením. Musí-li soud tato rozhodnutí zároveň zveřejnit v restrukturalizačním rejstříku, právní úpravu mu umožňuje vydat zkrácené znění rozhodnutí, ve kterém se uvádí stručné důvody, pro které bylo rozhodnuto daným způsobem. Nutno ovšem dodat, že toto zkrácené znění rozhodnutí nemá účinky doručení rozhodnutí, jelikož rozhodnutí v plném znění se účastníkům takto doručuje až následně.

§ 56

Opatření k urychlení restrukturalizačního
řízení

(1) Restrukturalizační soud, u něhož restrukturalizační řízení probíhá, učiní i před případným rozhodnutím o místní příslušnosti opatření, která nesnesou odkladu, především rozhodne o jmenování restrukturalizačního správce nebo o uložení povinnosti restrukturalizačnímu správci provést předběžný přezkum pohledávky. To platí i v případě, nebylo-li dosud rozhodnuto o vyloučení soudce nebo o námitce podjatosti soudce.

(2) Podání návrhu na přikázání věci z důvodu vhodnosti nebrání vedení restrukturalizačního řízení.

(3) Ustanovení občanského soudního řádu o odkladu vykonatelnosti rozhodnutí nebo o odkladu právní moci rozhodnutí se pro rozhodnutí restrukturalizačního soudu nepoužijí.

(4) Prominutí zmeškání lhůty v restrukturalizačním řízení není přípustné. Totéž platí, jde-li o zmeškání soudního jednání či jiného soudního roku.

(5) Obnova restrukturalizačního řízení není přípustná.

(6) V řízení o žalobě pro zmatečnost podané proti rozhodnutí restrukturalizačního soudu se nepoužije § 235 odst. 2 občanského soudního řádu. Rozhodnutí, jímž bylo na základě žaloby pro zmatečnost zrušeno rozhodnutí restrukturalizačního soudu, je účinné ode dne právní moci.

komentář k § 56

V tomto paragrafu zákona jsou upravena opatření k urychlení restrukturalizačního řízení. Tato zvláštní úprava reaguje na situace, ve kterých zájem na urychleném vyřízení věci účinným způsobem převažuje nad ostatními principy, kterými je jinak ovládáno soudní řízení. Obecně se přitom vychází z teze, že každé prodloužení řízení může zásadně ohrozit provozuschopnost podnikatele, který zároveň musí pamatovat na lhůty pro podání návrhu restrukturalizačního plánu dotčeným stranám k hlasování. V důsledku těchto úvah se zkracuje délka řízení zejména ve vztahu k opravným prostředkům, kde se oproti běžné úpravě zakotvují postupy, které mají vést k celkovému zkrácení doby řízení.

Z odst. 1 a 2 vyplývá, že je v nich zakotvena výjimka z pravidla, že v řízení může rozhodovat pouze místně příslušný soud. Je tak pamatováno na řešení případů, kdy účastník vznesl námitku nepříslušnosti soudu, popř. podjatosti soudce, o níž ještě nebylo rozhodnuto. Oproti běžným postupům v rámci soudního řízení tento zákon stanovuje výjimku pro ta opatření, která nesnesou odkladu. Půjde především o rozhodnutí, kterými se upravuje vedení řízení a kterými není soud vázán.

 V odst. 3 je stanoveno, že ustanovení občanského soudního řádu o odkladu vykonatelnosti rozhodnutí nebo o odkladu právní moci rozhodnutí se pro rozhodnutí restrukturalizačního soudu nepoužijí. Smyslem této koncepce je co nejrychlejší nastoupení právní moci a účinnosti samotného rozhodnutí.

V odst. 4 je dále stanoveno, že prominutí zmeškání lhůty v restrukturalizačním řízení není přípustné. Totéž platí, jde-li o zmeškání soudního jednání či jiného soudního roku. Zákonodárce dále v odst. 5 uvedl, že obnova restrukturalizačního řízení není přípustná.

Důležité

     Pokud bychom to shrnuli, tak smyslem všech opatření zavedených v odst. 4 až 6 tohoto paragrafu je vyloučit možnost podat návrh na prominutí zmeškání lhůty a žalobu na obnovu řízení. Účastníkům řízení zůstala zachována obrana proti nejzávažnějším vadám v řízení v podobě žaloby pro zmatečnost. I zde však platí jisté omezení v započítání lhůty, po kterou trvalo dovolací řízení, do lhůty pro její podání.

§ 57

Vyřízení odvolání

(1) Soud prvního stupně předloží podané odvolání odvolacímu soudu do 15 dnů ode dne, kdy všem účastníkům uplynula lhůta k podání odvolání. Lhůta pro předložení odvolání se prodlužuje o dobu, po kterou soud prvního stupně činí nezbytné kroky k odstranění případných vad ve včas podaném odvolání.

(2) Odvolací soud projedná odvolání a rozhodne o něm nejpozději do 2 měsíců od jeho předložení soudem prvního stupně.

komentář k § 57

V tomto ustanovení zákona dochází k řešení problematiky vážící se k vyřízení odvolání. Zákonodárce vychází z předpokladu, že i když se v tomto případě jedná o lhůtu pořádkovou, jejíž nedodržení nemá za následek nesprávnost rozhodnutí, či dokonce povinnost soudu vyhovět odvolateli, naplňuje taková lhůta požadavek efektivního řešení odvolání v zájmu urychleného vyřízení věci. Z toho důvodu je soud prvního stupně povinen předložit podané odvolání odvolacímu soudu do 15 dnů ode dne, kdy všem účastníkům uplynula lhůta k podání odvolání.

Lhůta pro předložení odvolání se přitom prodlužuje o dobu, po kterou soud prvního stupně činí nezbytné kroky k odstranění případných vad ve včas podaném odvolání. Odvolací soud projedná odvolání a rozhodne o něm nejpozději do 2 měsíců od jeho předložení soudem prvního stupně, z čehož je zřejmé, že inspirací k tomuto zvolenému řešení byl insolvenční zákon.

Díl 3

Restrukturalizační správce

§ 58

Výkon funkce restrukturalizačního
správce

(1) Restrukturalizační správce je povinen při výkonu funkce vystupovat nezávisle a nestranně a postupovat svědomitě a s odbornou péčí.

(2) Restrukturalizační správce je při výkonu funkce podřízen restrukturalizačnímu soudu, který nad ním vykonává dohled. Při výkonu dohlédací činnosti je restrukturalizační soud oprávněn vyžadovat od restrukturalizačního správce zprávy o plnění uložených úkolů, vysvětlení zvoleného postupu, dosaženého výsledku i vyúčtování a udělovat mu závazné pokyny.

(3) Restrukturalizačnímu správci mohou být restrukturalizačním soudem uloženy úkoly spočívající zejména v

a)  kontrole činnosti podnikatele v rozsahu vymezeném rozhodnutím restrukturalizačního soudu,

b)  obstarání znaleckého posudku, vyvstane-li v průběhu restrukturalizačního řízení důvod pro ocenění obchodního závodu podnikatele nebo jeho části nebo jiné části jmění podnikatele,

c)  osvědčení průběhu hlasování o přijetí restrukturalizačního plánu,

d)  provedení šetření a podání zprávy o výsledcích šetření pro účely rozhodnutí o záležitosti týkající se preventivní restrukturalizace,

e)  provedení předběžného přezkumu pohledávky, nebo

f)  poskytnutí další součinnosti restrukturalizačnímu soudu při jeho rozhodovací činnosti.

(4) Zjistí-li restrukturalizační správce v průběhu výkonu funkce skutečnosti, z nichž je možné usuzovat, že podnikatel sleduje nepoctivý záměr, vyrozumí o tom neprodleně restrukturalizační soud a dotčené strany.

komentář k § 58

Na tomto místě zákona je popsán způsob výkonu funkce restrukturalizačního správce. Jak již ze samotné koncepce zákona vyplývá, jedná se v případě restrukturalizačního správce (stejně jako v případě insolvenčního správce) o výkon funkce, přičemž platí, že při výkonu této funkce je správce povinen vystupovat nezávisle a nestranně a postupovat svědomitě a s odbornou péčí. Povinnost restrukturalizačního správce postupovat při výkonu funkce s odbornou péčí je povinností vyššího stupně než povinnost postupovat při výkonu funkce s „péčí řádného hospodáře“.

Stejně jako v případě insolvenčního správce se i zde předpokládá, že restrukturalizační správce je v prvé řadě odborníkem v dané věci, tj. v rámci preventivní restrukturalizace. V tomto ustanovení zákona dochází k úpravě vztahů tohoto správce k jiným subjektům, včetně stanovení požadavků na výkon funkce a s tím spojenou péčí při výkonu dané funkce. Zjednodušeně řečeno platí, že restrukturalizační správce je procesním subjektem, který má být hodnotově nezávislý a nestranný a při výkonu svěřené funkce postupovat svědomitě a s odbornou péčí. Restrukturalizační správce je stejně jako insolvenční správce koncipován jako specifický orgán veřejné moci.

Zákonodárce dále proto předpokládá, že ve stanovených případech budou úkony v preventivní restrukturalizaci činěny prostřednictvím restrukturalizačního správce, který je jakousi prodlouženou rukou, resp. „styčným důstojníkem“ restrukturalizačního soudu. Samotný zákon svěřil restrukturalizačnímu správci velkou zodpovědnost, což je na druhé straně podepřeno tím, že se vyžaduje, aby restrukturalizační správce při výkonu své funkce zachovával náležitý standard odborné péče. Restrukturalizační správce je koncipován jako nezávislý subjekt, který podléhá toliko restrukturalizačnímu soudu, který mu zadává úkoly a současně je oprávněn mu dávat v souvislosti s výkonem jeho funkce potřebné pokyny, popř. dohlížet na jeho samotnou činnost. Tento soud rovněž vykonává dohled nad činností tohoto správce.

Zákon na tomto místě obsahuje demonstrativní výčet úkolů, které mohou být restrukturalizačnímu správci uloženy poté, co dojde k jeho jmenování restrukturalizačním soudem. V této souvislosti může být restrukturalizačnímu správci uloženo, aby provedl předběžný přezkum pohledávek dotčených stran.

Hodí se uvést, že není úkolem tohoto správce, aby prováděl nepřetržitou kontrolu činnosti podnikatele po dobu, kdy je prováděna preventivní restrukturalizace. Ke kontrole podnikatele, resp. jeho činnosti proto dochází jen po dobu, po kterou je takto soudem jmenován – a jen v rozsahu, který vyplývá z rozhodnutí soudu, popř. v jakém je dán tímto zákonem.

S ohledem na stanovené požadavky pro výkon restrukturalizačního správce zákonodárce dále předpokládá, že ideálními kandidáty pro výkon této funkce budou právě insolvenční správci, resp. zvláštní insolvenční správci dle insolvenčního zákona.

§  Ze související judikatury

    K charakteru řízení, kterým Ministerstvo spravedlnosti zrušilo povolení vykonávat činnost insolvenčního správce

Řízení, v němž Ministerstvo spravedlnosti zrušilo povolení vykonávat činnost insolvenčního správce podle § 13 odst. 2 zákona č. 312/­2006 Sb., o insolvenčních správcích, není řízením o správním deliktu či trestním obvinění ve smyslu čl. 6 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (č. 209/­1992 Sb.).

Z rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 29. 9. 2021, sp. zn. 8 As 13/­2019

§ 59

Důvod jmenování restrukturalizačního
správce

(1) Restrukturalizační soud jmenuje restrukturalizačního správce bezodkladně poté, kdy

a)  podnikatel předloží restrukturalizačnímu soudu k potvrzení restrukturalizační plán nepřijatý dotčenými stranami,

b)  dotčená strana podá návrh na provedení předběžného přezkumu,

c)  to navrhne podnikatel,

d)  to navrhne většina dotčených stran, nebo

e)  tak z jiných důvodů stanoví zákon.

(2) Restrukturalizační soud jmenuje restrukturalizačního správce také v případě vyhlášení všeobecného nebo individuálního moratoria, považuje-li to za nezbytné pro účely ochrany zájmů věřitelů.

(3) Podá-li podnikatel v průběhu restrukturalizačního řízení návrh na provedení ocenění závodu, postupuje se obdobně podle § 96.

komentář k § 59

V tomto paragrafu jsou obsaženy důvody pro jmenování restrukturalizačního správce. V souladu s tímto ustanovením zákona platí, že restrukturalizační soud jmenuje restrukturalizačního správce bezodkladně poté, kdy podnikatel předloží restrukturalizačnímu soudu k potvrzení restrukturalizační plán nepřijatý dotčenými stranami, dotčená strana podá návrh na provedení předběžného přezkumu, navrhne to podnikatel, navrhne to většina dotčených stran, nebo tak z jiných důvodů stanoví tento zákon. Restrukturalizační soud jmenuje restrukturalizačního správce také v případě vyhlášení všeobecného nebo individuálního moratoria, považuje-li to za nezbytné pro účely ochrany zájmů věřitelů. Koncepce tedy vychází z toho, že z důvodu hospodárnosti dochází takto k jmenování restrukturalizačního správce toliko v případech, kdy je to nezbytně nutné. Zákonodárce má dále za to, že není hospodárné udržovat restrukturalizačního správce v procesu restrukturalizace, aniž by aktivně vykonával činnost či plnil konkrétní úkol.

Pokud bychom to shrnuli, pak restrukturalizační soud je povinen jmenovat restrukturalizačního správce bezodkladně poté, co podnikatel předložil restrukturalizačnímu soudu k potvrzení restrukturalizační plán, který nebyl přijat dotčenými stranami. K jmenování restrukturalizačního správce soudem musí dále dojít na návrh podnikatele, ale také v případě návrhu většiny dotčených stran. Dojde-li k vyhlášení všeobecného nebo individuálního moratoria, je na úvaze restrukturalizačního soudu, zda bude jmenovat tohoto správce za účelem ochrany zájmů věřitelů. Podá-li podnikatel v průběhu restrukturalizačního řízení návrh na provedení ocenění obchodního závodu, dochází též k ustavení restrukturalizačního správce. Mají-li dotčené strany pochybnosti o ocenění, které provedl podnikatel, podají námitky proti výhodnosti preventivní restrukturalizace ve srovnání s konkursem, popř. namítají nerovné zacházení s pohledávkami dotčených stran. Při vzniku takové situace poté restrukturalizační soud zpravidla ukládá restrukturalizačnímu správci, aby pro účely vypořádání se s takovými námitkami zajistil u znaleckého ústavu nebo u znalecké kanceláře s příslušným oprávněním k této činnosti zpracování znaleckého posudku k ocenění obchodního závodu podnikatele nebo jeho části.

§ 60

Způsob jmenování restrukturalizačního
správce

(1) Funkci restrukturalizačního správce mohou vykonávat pouze osoby zapsané v seznamu restrukturalizačních správců.

(2) Restrukturalizační soud jmenuje restrukturalizačním správcem osobu, kterou určí předseda restrukturalizačního soudu podle pořadí určeného údajem podle § 115 odst. 4 písm. b).

(3) Vyvstane-li potřeba opětovně v téže preventivní restrukturalizaci jmenovat restrukturalizačního správce, jmenuje restrukturalizační soud stejnou osobu, která byla dříve jmenována postupem podle odstavce 2, nebrání-li tomu jiné okolnosti. Totéž platí, je-li podnikatelem osoba tvořící koncern s podnikatelem, který rovněž podstupuje preventivní restrukturalizaci.

komentář k § 60

V tomto ustanovení zákona je řešen způsob jmenování restrukturalizačního správce. Vychází se z koncepce, že funkci správce mohou takto vykonávat pouze osoby zapsané v seznamu restrukturalizačních správců. Tento paragraf zákona proto normuje obecné předpoklady výkonu funkce správce, přičemž se předpokládá, že k výkonu funkce restrukturalizačního správce je třeba získat zvláštní povolení k výkonu činnosti insolvenčního správce dle zákona č. 312/­2006 Sb. K tomu, aby konkrétní osoba mohla vykonávat funkci restrukturalizačního správce je proto nezbytné, aby vykonala úspěšně zvláštní zkoušku insolvenčního správce.

Obdoba výkonu funkce restrukturalizačního správce se správcem insolvenčním je dána též tím, že osobu restrukturalizačního správce vždy jmenuje restrukturalizační soud, přičemž výběr osoby správce přísluší předsedovi restrukturalizačního soudu, který tak činí ze seznamu restrukturalizačních správců. Tento seznam tvoří součást restrukturalizačního rejstříku.

Datum zápisu do zvláštní části seznamu insolvenčních správců (který se takto přebírá do restrukturalizačního rejstříku) je rozhodujícím kritériem pro přidělování restrukturalizačních věcí konkrétní osobě restrukturalizačního správce.

Vyvstane-li potřeba restrukturalizačního správce v tomtéž restrukturalizačním řízení opětovně jmenovat, neřídí se opětovné jmenování pořadím podle data zápisu do příslušné části seznamu, nýbrž by z důvodu hospodárnosti měl být opětovně jmenován tentýž restrukturalizační správce, nebrání-li tomu nějaké důležité okolnosti. Tento správce totiž disponuje o průběhu dané restrukturalizace detailními informacemi, což je obecně žádoucí. Stejné pravidlo se použije i v případě koncernové preventivní restrukturalizace (bude-li podnikatelem v preventivní restrukturalizaci s potřebou jmenování restrukturalizačního správce osoba, která tvoří koncern s podnikatelem, který rovněž podstupuje tuto preventivní restrukturalizaci). Dojde-li k takové situaci, bude jmenována osoba stejného restrukturalizačního správce pro všechny preventivní restrukturalizace podnikatelů tvořících koncern.

§  Ze související judikatury

    Nesprávný postup při určení osoby insolvenčního správce

Opatření, kterým předseda insolvenčního soudu určuje osobu insolvenčního správce v rozporu s § 25 odst. 2 až 5 insolvenčního zákona, je podle § 5 písm. b) zákona č. 82/­1998 Sb., nesprávným úředním postupem, za nějž může (v případě splnění dalších podmínek) odpovídat stát.

Z rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 31. 5. 2021, sp. zn. 29 Cdo 141/­2021

§ 61

Překážky výkonu funkce restrukturalizačního správce

(1) Restrukturalizační soud i bez návrhu odvolá restrukturalizačního správce z funkce, pokud

a)  lze se zřetelem k jeho poměru k věci, k účastníkům nebo jejich zástupcům důvodně pochybovat o jeho nepodjatosti,

b)  pozbyl způsobilost k výkonu funkce podle § 60 odst. 1,

c)  neplní řádně povinnost vyplývající z tohoto zákona nebo mu uloženou restrukturalizačním soudem,

d)  nastal důvod pro jmenování koncernového restrukturalizačního správce v situaci podle § 45 odst. 2, nebo

e)  jsou dány jiné důležité důvody, které nemají původ v porušení povinností při výkonu funkce, a restrukturalizační správce s takovým postupem souhlasí.

(2) Restrukturalizační správce je povinen neprodleně oznámit restrukturalizačnímu soudu důvody pro odvolání podle odstavce 1 písm. a) a b).

(3) Odvolání proti rozhodnutí o jmenování nebo odvolání restrukturalizačního správce s výjimkou odvolání podaného z důvodu uvedeného v odstavci 1 písm. a) není přípustné.

komentář k § 61

V této části zákona je řešena problematika překážek spojených s výkonem funkce restrukturalizačního správce. V tomto ustanovení zákona došlo k zakotvení překážek výkonu funkce správce, tj. jsou zde obsaženy negativní podmínky, při jejichž splnění nemůže být v konkrétní věci restrukturalizační správce jmenován. Pokud již však byl restrukturalizační správce i přes existenci těchto negativních podmínek do funkce jmenován, musí být soudem bez dalšího odvolán a jmenován nový správce.

Tento paragraf zákona taxativně vyjmenovává důvody pro odvolání restrukturalizačního správce z funkce. Dále je zde upravena informační povinnost správce vůči restrukturalizačnímu soudu a úkony následující po odvolání restrukturalizačního správce, tj. zejména jmenování nového restrukturalizačního správce, vyúčtování pohledávek odvolaného restrukturalizačního správce a další s tím související činnosti, tj. včetně přípustnosti opravného prostředku proti rozhodnutí o odvolání restrukturalizačního správce.

Vyjde-li najevo, že již bylo zahájeno a probíhá restrukturalizační řízení s jiným podnikatelem tvořícím koncern s daným podnikatelem, věnuje zákon zvláštní pozornost otázce odvolání restrukturalizačního správce ve prospěch koncernového restrukturalizačního správce.

Obecně se vychází z koncepce, že opravný prostředek není přípustný proti rozhodnutí o jmenování nebo odvolání restrukturalizačního správce, jelikož zde převažuje požadavek na rychlost a hospodárnost restrukturalizačního řízení (s výjimkou, kdy je odvolání podáváno z důvodu namítané podjatosti takového správce.

§  Ze související judikatury

    Zproštění funkce insolvenčního správce

Samotná nespokojenost dlužníka s tím, jak ho informuje insolvenční správce o svém postupu, jde-li o úkony směřující ke zpeněžení zástavy a k uspokojení pohledávky zajištěného věřitele z výtěžku zpeněžení, včetně (ne)účelnosti či (ne)hospodárnosti těchto úkonů, není (nemůže být) důvodem ke zproštění funkce insolvenčního správce (§ 32 insolvenčního zákona).

Z usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 8. 2015, sen. zn. 29 NSCR 2/2014

    Legitimace k podání návrhu na zproštění insolvenčního správce funkce

Ustanovení § 32 odst. 1 a 2 insolvenčního zákona, ve znění účinném od 1. ledna 2014, je nutno vykládat tak, že návrh na zproštění insolvenčního správce funkce může podat (jen) dlužník, schůze věřitelů (§ 46 a násl. insolvenčního zákona), věřitelský výbor (§ 56 a násl. insolvenčního zákona) anebo zástupce věřitelů (§ 68 insolvenčního zákona), nikoli věřitel, který není zástupcem věřitelů, a to bez ohledu na to, zda je věřitelem zajištěným či nezajištěným. Návrh podaný jinou osobou insolvenční soud odmítne.

Z usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 10. 2020, sen. zn. 29 NSCR 120/­2018

    K ohrožení důvěry v řádný výkon funkce insolvenčního správce

…Chtěla-li stěžovatelka přesvědčit správní orgány o tom, že vyšetřovaná trestná činnost nedosahuje takové míry, aby byla ohrožena důvěra v řádný výkon funkce insolvenčního správce ve smyslu § 10 odst. 1 zákona o insolvenčních správcích, měla její argumentace směřovat především k tomu, proč skutky specifikované v usnesení o zahájení trestního stíhání nejsou natolik závažné, aby měly za následek pozastavení výkonu funkce insolvenčního správce, nikoliv k tomu, že závěry orgánů činných v trestním řízení nemají oporu v označených důkazech, nezakládají se na fakticitě či na dostatečné míře podezření, jejich postupem byl porušen zákon apod. Právě tyto skutečnosti jsou totiž předmětem zkoumání správního orgánu.

Z rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 13. 8. 2020, sp. zn. 7 As 188/­2020

    K možnostem insolvenčního soudu odvolat z funkce insolvenčního správce

Z ustanovení § 31 odst. 3 insolvenčního zákona plyne pouze možnost (nikoli povinnost) insolvenčního soudu odvolat z funkce insolvenčního správce, jemuž právo vykonávat činnost insolvenčního správce zaniklo ze zákona. Ve výkonu funkce insolvenčního správce dlužníka tak může – a pokud tomu nebrání důležité důvody, bude – pokračovat subjekt, který již není zapsán v seznamu insolvenčních správců a který, je-li veřejnou obchodní společností, z povahy věci nemůže disponovat v tomto seznamu zapsaným „ohlášeným společníkem“ (R 135/­2018). V ustanovení § 31 odst. 3 insolvenčního zákona nebo na jiném místě insolvenčního zákona (nebo i zákona o insolvenčních správcích) však nejsou vymezena žádná kritéria (vodítka) pro aplikaci zkoumaného pravidla insolvenčním soudem (pro určení, kdy zákonný zánik práva vykonávat činnost insolvenčního správce k odvolání z funkce vést má). Má-li být uvedené pravidlo vykládáno ústavně konformním způsobem, pak ovšem musí být interpretováno způsobem, jenž vyloučí libovůli insolvenčního soudu při rozhodování, zda insolvenční správce v takovém případě odvolá. Při absenci jiných pravidel tak korektivem pro rozhodnutí insolvenčního soudu o tom, zda insolvenčního správce v případě uvedeném v § 31 odst. 3 insolvenčního zákona odvolá z funkce, má (musí) být především úvaha, zda takový postup naplňuje účel insolvenčního zákona (usnesení Nejvyššího soudu sen. zn. 29 NSCR 67/­2019).

Z usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. 2. 2022, sen. zn. 29 NSCR 33/­2022

    K oprávnění ministerstva zrušit povolení nebo zvláštní povolení insolvenčnímu správci

Podle § 13 odst. 2 zákona o insolvenčních správcích ministerstvo může zrušit povolení nebo zvláštní povolení insolvenčnímu správci, který závažným způsobem porušil nebo opakovaně porušuje povinnost stanovenou tímto zákonem, kontrolním řádem nebo insolvenčním zákonem. Jak již NSS dříve vysvětlil, tato norma nesleduje jako svůj primární cíl represi, ale ochranu účastníků insolvenčního řízení a jejich majetkových práv. Vždyť právě k tomu slouží institut udělování povolení. Pokud by se stát po udělení povolení vzdal dohledu nad insolvenčními správci, rezignoval by na ochranu zájmů účastníků řízení. Přitom insolvenční správce uplatňuje pravomoci, které by jako soukromá osoba neměl. Je legitimní, že stát dohlíží na výkon svěřených pravomocí a dbá na to, aby při jejich uplatňování nebyly porušovány právní povinnosti. Stát i účastníci insolvenčního řízení mají zájem na tom, aby správce postupoval v souladu se zákonem. Pokud správce povinnosti porušuje, je nejúčinnější ochranou zmíněných zájmů zbavit správce jeho pravomoci. Ministerstvo zde však nemá neomezené uvážení. Již samotné znění § 13 odst. 2 zákona o insolvenčních správcích staví hranice pro jeho uplatnění. Ministerstvo nemá možnost libovolně zrušit povolení bez naplnění podmínek § 13 odst. 2 citovaného zákona. Právě povinnost odůvodnit užití této normy stanoví též povinnost vysvětlit, proč je tak krajní zákrok, jako odejmutí veřejnoprávního povolení, nezbytný (srov. rozsudek NSS ze dne 29. 9. 2021, čj. 8 As 13/­2019, č. 4259/­2021 Sb. NSS, body 23 a 32)….

Z rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 3. 6. 2022, sp. zn. 10 As 89/­2022

§ 62

Postup po odvolání restrukturalizačního
správce

(1) Odvolá-li restrukturalizační soud restrukturalizačního správce z funkce, jmenuje současně nového restrukturalizačního správce. Odvolaný restrukturalizační správce je povinen bez zbytečného odkladu řádně informovat nového restrukturalizačního správce o své dosavadní činnosti a předat mu všechny podklady související s výkonem jeho funkce.

(2) Odvolaný restrukturalizační správce bez zbytečného odkladu předloží restrukturalizačnímu soudu ve zprávě o plnění uložených úkolů vyúčtování odměny a účelně vynaložených nákladů. Pro rozhodnutí o odměně a náhradě účelně vynaložených nákladů odvolaného restrukturalizačního správce se použije § 63 odst. 3 obdobně.

(3) Rozhodnutí o odvolání restrukturalizačního správce z důvodu podle § 61 odst. 1 písm. a) a c) zašle restrukturalizační soud bez zbytečného odkladu také Ministerstvu spravedlnosti (dále jen „ministerstvo“). V případě důvodu podle § 61 odst. 1 písm. a) tak učiní pouze tehdy, dojde-li k závěru, že restrukturalizační správce neoznámil důvody své podjatosti, ač mu prokazatelně musely být známy.

komentář k § 62

V tomto ustanovení zákona je upraven postup po odvolání restrukturalizačního správce. Koncepce přitom vychází z toho, že za této situace, kdy došlo k odvolání restrukturalizačního správce, jmenuje restrukturalizační soud vždy správce nového. Odvolaný restrukturalizační správce musí poté nově jmenovanému správci předat příslušnou agendu a ve vztahu k restrukturalizačnímu soudu vyúčtovat své vzniklé pohledávky v souvislosti s výkonem své funkce.

Zákonodárce nekoncipuje odvolání jmenovaného restrukturalizačního správce jako sankci za porušení povinností spojených s výkonem této funkce. Restrukturalizační soud je však povinen o tomto odvolání informovat Ministerstvo spravedlnosti, které je orgánem dohledu nad těmito restrukturalizačními správci, za účelem přijetí dalších případných opatření ve vztahu k osobě takto odvolaného restrukturalizačního správce.

§ 63

Skončení výkonu funkce restrukturalizačního správce

(1) Výkon funkce restrukturalizačního správce končí rozhodnutím restrukturalizačního soudu, kterým

a)  vezme na vědomí splnění všech uložených úkolů restrukturalizačním soudem,

b)  vyhoví návrhu většiny dotčených stran na skončení výkonu jeho funkce, došlo-li ke jmenování do funkce pouze z důvodu podle § 59 odst. 1 písm. c) nebo d), nebo

c)  vezme na vědomí, že důvody pro jeho jmenování již netrvají nebo tento zákon nadále nevyžaduje plnění úkolů restrukturalizačního správce.

(2) Proti rozhodnutí o skončení výkonu funkce restrukturalizačního správce není odvolání přípustné.

(3) O odměně a náhradě účelně vynaložených nákladů restrukturalizačního správce rozhodne restrukturalizační soud bez zbytečného odkladu po předložení vyúčtování ve zprávě o plnění uložených úkolů. V tomto rozhodnutí restrukturalizační soud uloží podnikateli povinnost uhradit ve stanovené lhůtě odměnu a náhradu účelně vynaložených nákladů restrukturalizačního správce, ledaže již byla uhrazena z vyplacené zálohy; ustanovení § 68 odst. 1 tím není dotčeno.

komentář k § 63

V tomto paragrafu zákona je takto upravena problematika spojená se skončením výkonu funkce restrukturalizačního správce. Koncepce tohoto zákona vychází z toho, že skončení výkonu funkce restrukturalizačního správce představuje jakýsi protipól ve vztahu k jeho jmenování. Výkon funkce správce tak skončí pouze v taxativně vymezených případech, které jsou uvedeny v odst. 1 písm. a) až c) komentovaného paragrafu.

Proti rozhodnutí o skončení výkonu funkce restrukturalizačního správce není odvolání přípustné. Po předložení vyúčtování ve zprávě o plnění uložených úkolů rozhodne restrukturalizační soud o odměně a náhradě účelně vynaložených nákladů restrukturalizačního správce. Restrukturalizační soud v tomto rozhodnutí dále uloží podnikateli povinnost uhradit ve stanovené lhůtě odměnu a náhradu účelně vynaložených nákladů restrukturalizačního správce, ledaže již byla uhrazena z vyplacené zálohy, přičemž postup pro úhradu nákladů řízení dle § 68 odst. 1 zákona tím není dotčen. Je otázkou, zda je proti rozhodnutí o odměně a náhradě nákladů restrukturalizačního správce přípustný opravný prostředek ve formě odvolání. S ohledem na skutečnost, že tato možnost není zákonodárce výslovně zapovězena, lze se domnívat, že opravný prostředek by měl být v tomto případě připuštěn.

§ 64

Odpovědnost a pojištění restrukturalizačního správce

(1) Restrukturalizační správce je povinen nahradit újmu, kterou způsobil při výkonu své funkce. Restrukturalizační správce musí být pojištěn pro případ povinnosti nahradit újmu způsobenou v souvislosti s výkonem své funkce pro celou dobu jejího trvání tak, aby výše pojistného plnění byla úměrná možným újmám, které lze v rozumné míře předpokládat.

(2) Minimální limit pojistného plnění ve výši nepřesahující 50 000 000 Kč a minimální standardy pojištění stanoví ministerstvo vyhláškou.

komentář k § 64

V této části zákona je řešena problematika vážící se k odpovědnosti a pojištění restrukturalizačního správce. Dochází zde takto k regulaci odpovědnosti restrukturalizačního správce za škodu způsobenou při výkonu této činnosti a k zakotvení povinnosti restrukturalizačního správce sjednat k náhradě této škody pojištění. Zákonodárce v tomto ustanovení zákona tedy upravuje odpovědnost restrukturalizačního správce za újmu, kterou způsobil při výkonu své funkce. Újmou na jmění chápeme jak škodu na majetku (aktivech), tj. jeho zmenšení (včetně ušlého zisku), tak škodu způsobenou na závazcích jejich zvýšením. K již zmíněné újmě je nutno přiřadit též nemajetkovou újmu, kdy škůdce je povinen tuto nahradit pouze tehdy, je-li to ujednáno nebo stanoví-li to zvlášť zákon.

Zákonodárce dále ukládá restrukturalizačnímu správci povinnost, aby byl pojištěn pro případ nutnosti náhrady újmy. Toto pojištění musí být co do výše pojistného plnění úměrné možným újmám, které lze v rozumné míře předpokládat. Koncepce vychází z toho, že minimální limit pojistného plnění ve výši nepřesahující 50 000 000 Kč a minimální standardy pojištění stanoví Ministerstvo spravedlnosti vyhláškou.

§  Ze související judikatury

    Odpovědnost insolvenčního správce za škodu

Odpovědnost za škodu způsobenou insolvenčním správcem při výkonu jeho funkce je odpovědností bez zřetele na zavinění (tzv. objektivní odpovědností) založenou na současném splnění následujících předpokladů: (i) porušení povinnosti při výkonu funkce insolvenčního správce, (ii) vznik škody a (iii) příčinná souvislost mezi porušením povinnosti při výkonu funkce insolvenčního správce a vznikem škody. Insolvenční správce se pak může odpovědnosti zprostit, prokáže-li (důkazní břemeno leží na něm), že škodě nemohl zabránit ani při vynaložení veškerého úsilí, které po něm bylo možné spravedlivě požadovat se zřetelem k průběhu insolvenčního řízení. Předpokladem odpovědnosti za škodu spočívající v porušení povinnosti při výkonu funkce insolvenčního správce může být naplněn třemi základními formami, a to tím, že: (i) insolvenční správce porušil při výkonu funkce povinnosti, které jsou mu uloženy zákonem, nebo (ii) insolvenční správce porušil při výkonu funkce povinnosti, které jsou mu uloženy rozhodnutím soudu, anebo (iii) insolvenční správce nepostupoval při výkonu funkce s odbornou péčí. K povinnosti insolvenčního správce postupovat při výkonu funkce s odbornou péčí Nejvyšší soud především zdůrazňuje, že insolvenční správce je, zjednodušeně řečeno, správcem cizího majetku, konkrétně správcem majetku dlužníka nebo majetku ve vlastnictví jiných osob, na který se po dobu trvání účinků insolvenčního řízení pohlíží jako na dlužníkův majetek. Povinnost insolvenčního správce postupovat při výkonu funkce s odbornou péčí je povinností vyššího stupně než povinnost postupovat při výkonu funkce s „péčí řádného hospodáře.“

Z rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 28. 7. 2016, sp. zn. 29 ICdo 49/­2014

§ 65

Odměna a náhrada účelně vynaložených nákladů

(1) Restrukturalizační správce má právo na odměnu a náhradu nákladů účelně vynaložených na plnění uložených úkolů. Je-li restrukturalizační správce plátcem daně z přidané hodnoty, náleží mu k odměně a k náhradě účelně vynaložených nákladů částka odpovídající této dani, kterou je restrukturalizační správce povinen z odměny a z náhrady účelně vynaložených nákladů přiznat podle zákona o dani z přidané hodnoty.

(2) Vyúčtování odměny a účelně vynaložených nákladů provede restrukturalizační správce ve zprávě o plnění uložených úkolů doručené restrukturalizačnímu soudu a podnikateli. Odvolaný restrukturalizační správce předloží toto vyúčtování bez zbytečného odkladu po právní moci rozhodnutí, kterým je restrukturalizační správce odvolán z funkce.

(3) Restrukturalizační soud může podle okolností případu po projednání s podnikatelem odměnu restrukturalizačního správce přiměřeně zvýšit nebo snížit. Důvodem ke snížení odměny je zejména skutečnost, že restrukturalizační správce porušil některou ze svých povinností.

(4) O nárocích restrukturalizačního správce rozhoduje restrukturalizační soud po předložení jejich vyúčtování, nejdříve však po jeho odvolání nebo skončení výkonu funkce.

(5) Restrukturalizační správce zřizuje pro restrukturalizační řízení každého podnikatele účet u banky nebo spořitelního a úvěrního družstva za účelem odděleného nakládání s peněžními prostředky určenými ke krytí nákladů výkonu své funkce.

(6) Způsob určení odměny a náhrady účelně vynaložených nákladů restrukturalizačního správce stanoví ministerstvo vyhláškou.

komentář k § 65

V tomto ustanovení zákona dochází k řešení problematiky odměňování restrukturalizačního správce spolu s náhradou jeho účelně vynaložených nákladů. Koncepce zákona vychází z toho, že restrukturalizačnímu správci takto náleží odměna, náhrada účelně vynaložených nákladů a případně DPH.

Vzhledem k tomu, že restrukturalizační správce bude pracovat tzv. „v úkolu“, předpokládá se, že bude průběžně vyúčtovávat své nároky poté, co skončí svou práci na uložených úkolech. Samotné vyúčtování jeho pohledávek bude proto obsaženo ve zprávě o plnění uložených úkolů, která je předkládána po skončení výkonu funkce správce, popř. po jeho odvolání z této funkce. Restrukturalizační soud na základě vyúčtování předloženého restrukturalizačním správcem poté rozhodne o konečné výši těchto nároků. Zákonodárce předpokládá, že restrukturalizační soud má při tomto rozhodování možnost uplatnit moderační právo. Vyhláška Ministerstva spravedlnosti stanoví způsob výpočtu, resp. výši odměny a náhrady účelně vynaložených nákladů.

§ 66

Povinnost mlčenlivosti

(1) Restrukturalizační správce zachovává mlčenlivost o skutečnostech, o nichž se dozvěděl při výkonu své funkce, a to i po jejím skončení, ledaže ho podnikatel této povinnosti zprostí.

(2) Povinností mlčenlivosti není restrukturalizační správce vázán pro účely řízení před soudem nebo jiným orgánem, a to v rozsahu nezbytném pro podání svědectví orgánům činným v trestním řízení, pro podání svědectví v jiném řízení před soudem a pro výkon státního dozoru nebo dohledu.

(3) Povinností mlčenlivosti není dotčena zákonem uložená povinnost překazit spáchání trestného činu. Porušením povinnosti mlčenlivosti není plnění povinností vůči příslušnému orgánu podle zákona o některých opatřeních proti legalizaci výnosů z trestné činnosti a financování terorismu nebo zákona o provádění mezinárodních sankcí. Porušením povinnosti mlčenlivosti není ani poskytnutí informací správci daně, poplatku nebo jiného obdobného plnění při plnění povinností stanovených jinými právními předpisy při správě těchto plnění.

(4) Restrukturalizační správce nemá povinnost mlčenlivosti ve vztahu k osobě, kterou využije při výkonu své funkce. V takovém případě se povinnost mlčenlivosti v rozsahu stanoveném v odstavcích 1 až 4 obdobně vztahuje i na tuto osobu, neukládá-li jiný právní předpis takové osobě přísnější povinnost mlčenlivosti.

komentář k § 66

Důležité

     V tomto paragrafu zákona došlo k upravení povinnosti mlčenlivosti restrukturalizačního správce. Na tomto místě tak zákonodárce fakticky upravil rozsah povinnosti mlčenlivosti osoby, která vykonává funkci restrukturalizačního správce. Smyslem této mlčenlivosti je zajistit podnikateli, který není v úpadku, vysokou míru ochrany neveřejných informací, které se správce dozví v rámci výkonu své funkce (včetně ochrany obchodního tajemství).

Povinností mlčenlivosti není restrukturalizační správce vázán pro účely řízení před soudem nebo jiným orgánem, a to v rozsahu nezbytném pro podání svědectví orgánům činným v trestním řízení, pro podání svědectví v jiném řízení před soudem a pro výkon státního dozoru nebo dohledu. Povinností mlčenlivosti není dotčena zákonem uložená povinnost překazit spáchání trestného činu. Porušením povinnosti mlčenlivosti není splnění povinností vůči příslušnému orgánu podle zákona o některých opatřeních proti legalizaci výnosů z trestné činnosti a financování terorismu nebo zákona o provádění mezinárodních sankcí. Porušením povinnosti mlčenlivosti není ani poskytnutí informací správci daně, poplatku nebo jiného obdobného plnění při plnění povinností stanovených jinými právními předpisy při správě těchto plnění. Z uvedeného je zřejmé, že díky takto zvolené koncepci mlčenlivosti není podnikatel chráněn před státní mocí, neukládá-li zvláštní právní předpis restrukturalizačnímu správci nebo osobě, kterou využije při výkonu své funkce, přísnější povinnost mlčenlivosti (např. bude-li restrukturalizační správce vedle své funkce vykonávat ještě profesi advokáta, daňového poradce, auditora apod.).

Povinnost mlčenlivosti restrukturalizačního správce se z hlediska samotné věcné působnosti vztahuje na veškeré skutečnosti, které se tento správce při výkonu své funkce dozvěděl. Tato mlčenlivost trvá jak po celou dobu výkonu funkce správce, tak i po jejím skončení, popř. i po odvolání tohoto správce, nebyl-li v této době tento správce mlčenlivosti zproštěn osobou, v jejíž prospěch jej tato povinnost stíhá. To platí i pro veškeré osoby, které tento správce použil k realizaci svých oprávnění při výkonu své funkce.

§ 67

Pořádková pokuta

Restrukturalizačnímu správci, který nesplnil povinnost uloženou mu restrukturalizačním soudem nebo řádně neplní jinou svoji povinnost při výkonu funkce, může restrukturalizační soud uložit pořádkovou pokutu, a to i opakovaně, nejvýše však do úhrnné částky 200 000 Kč.

komentář k § 67

V tomto paragrafu zákona je upravena pořádková pokuta, která se uděluje restrukturalizačnímu správci, který nesplnil povinnost uloženou mu restrukturalizačním soudem nebo řádně neplní jinou svou povinnost při výkonu funkce. V daném případě se jedná o sankční následek za porušení některé z povinností restrukturalizačního správce při výkonu jeho funkce.

V takovém případě může restrukturalizační soud uložit pořádkovou pokutu, a to i opakovaně, nejvýše však do úhrnné částky 200 000 Kč.

§  Ze související judikatury

    K charakteru pořádkové pokuty

Pořádkové pokuty jsou svou povahou specifickým procesním institutem, poměrně dosti odlišným od pokuty za spáchání „běžného“ správního deliktu. Hlavní funkcí pořádkové pokuty je totiž funkce zajišťovací (snaží se zajistit splnění požadované povinnosti), nikoli funkce represivní. Jejím cílem tedy není primárně adresáta pokuty potrestat, ale donutit ho ke splnění požadované povinnosti, což však znamená sekundárně i jistou míru represe. Uložit pořádkovou pokutu správní orgán může, kdežto pokutu za správní delikt či přestupek uložit musí. Primárně má pořádková pokuta zajistit splnění určité povinnosti, tudíž může být do doby, než je požadovaná povinnost splněna, ukládána i opakovaně (srov. například Skulová, S. a kolektiv, Správní právo procesní, 2. vydání. Plzeň: Aleš Čeněk, s.r.o. 2012, str. 156-158). Institut pořádkových pokut slouží k tomu, aby správní či soudní řízení (nebo jiný postup – například kontrola) řádně proběhlo. V případě, že dojde ke spáchání pořádkového deliktu, je žádoucí, aby byla viníkovi případná pořádková pokuta uložena bez zbytečného odkladu po spáchání pořádkového deliktu, neboť jejím ukládáním je bezprostředně vynucováno plnění příslušných procesních povinností. Zřejmě i z toho důvodu chybí v procesních předpisech lhůty pro uložení pokuty za pořádkový delikt, neboť zákonodárce vůbec nepředpokládal, že by k uložení pokuty za pořádkový delikt mohlo dojít po mnoha měsících od jeho spáchání. Není tedy přípustné, aby lhůta pro uložení pořádkové pokuty byla například deset let, jelikož by byl takovouto dobou zcela popírán smysl pořádkové pokuty, tedy zajištění řádného vedení řízení v zákonných lhůtách. V opačném případě by mohla nastat absurdní situace, kdy například za učiněné hrubě urážlivé podání, kterým bylo zahájeno řízení, by byla podateli uložena pořádková pokuta po několika letech v samotném závěru vedeného řízení.

Z rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 26. 2. 2020, sp. zn. 30 A 2/2018

Díl 4

Náklady řízení

§ 68

Náklady řízení

(1) Byl-li restrukturalizační správce jmenován k návrhu dotčené strany, platí odměnu a náhradu účelně vynaložených nákladů restrukturalizačního správce za plnění úkolů obsažených v návrhu dotčené strany tato dotčená strana; je-li jich více, platí odměnu a náhradu účelně vynaložených nákladů dotčené strany společně a nerozdílně.

(2) Odměnu a náhradu účelně vynaložených nákladů restrukturalizačního správce ve zbývajících případech platí podnikatel. Restrukturalizační soud může stanovit podnikateli povinnost vyplácet restrukturalizačnímu správci měsíčně zálohu ve výši předpokládané odměny a paušální náhrady účelně vynaložených nákladů stanovené prováděcím právním předpisem.

(3) Náklady spojené s vypracováním znaleckého posudku k ocenění závodu nebo jeho části podle § 96 platí vždy podnikatel. Restrukturalizační soud uloží podnikateli povinnost vyplatit k rukám restrukturalizačního správce částku ve výši předpokládaných nákladů odhadovaných restrukturalizačním správcem.

komentář k § 68

Na tomto místě zákona je řešena problematika vážící se k nákladům řízení v rámci restrukturalizačního procesu. Koncepce zákona je založena na tom, že mezi tyto náklady patří zejména odměna a náhrada účelně vynaložených nákladů restrukturalizačního správce, náklady dotčené strany potřebné k uplatňování nebo bránění práva proti podnikateli, popř. náklady spojené s vypracováním znaleckého posudku k ocenění obchodního závodu nebo jeho části. Prováděcí právní předpis pak stanoví způsob určení výše této odměny. Přitom platí, že náklady vynaložené s činností restrukturalizačního správce by měly být vždy vynaloženy účelně a pokud by tomu tak nebylo, nebudou uhrazeny.

Důležité

     Koncepce zákona vychází z teze, že každý účastník nese vlastní náklady. I přes to však zde dochází k určitým modifikacím, např. v případě ustanovení restrukturalizačního správce k návrhu dotčené strany, kdy tato strana nese náklady na odměnu tohoto správce, včetně účelně vynaložených nákladů za splnění úkolů obsažených v návrhu této dotčené strany. Ve zbývajících případech pak platí odměnu a účelně vynaložené náklady tohoto správce sám podnikatel. V návaznosti na to má restrukturalizační soud pravomoc stanovit podnikateli povinnost vyplácet správci měsíční zálohy ve výši předpokládané odměny a paušální náhrady účelně vynaložených nákladů, které stanoví prováděcí vyhláška.

Třeba ještě připomenout, že podnikatel hradí vždy náklady spojené s vypracováním znaleckého posudku k ocenění závodu nebo jeho části dle § 96 zákona. Podnikateli takto vzniká povinnost na základě usnesení restrukturalizačního soudu vyplatit restrukturalizačnímu správci částku ve výši předpokládaných nákladů, přičemž jejich výše je odhadnuta restrukturalizačním správcem.

§ 69

Náhrada nákladů řízení

(1) Dotčené straně přizná restrukturalizační soud náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti podnikateli tehdy, prokáže-li dotčená strana, že jí byla podnikatelem upřena příležitost vyjednávat restrukturalizační plán před jeho předložením k hlasování. Totéž platí, vyhoví-li restrukturalizační soud návrhu dotčené strany na zrušení restrukturalizačního plánu.

(2) Podnikateli může restrukturalizační soud přiznat náhradu nákladů spojených s vypracováním znaleckého posudku k ocenění závodu nebo jeho části podle § 96 proti dotčené straně, která podala námitku podle § 94, jestliže vyjde najevo, že námitka byla zjevně zneužívající; to neplatí, postupuje-li se podle § 96 odst. 5 věty druhé.

(3) Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení proti restrukturalizačnímu správci.

komentář k § 69

V tomto ustanovení zákona dochází k řešení problematiky náhrady nákladů řízení. Vychází se zde z modifikovaného principu úspěchu ve věci dle OSŘ, který však obsahuje určité odchylky. Předně je to podnikatel, který hradí náklady vynaložené na ochranu práv úspěšné dotčené straně, pakliže prokáže, že jí byla podnikatelem upřena příležitost vyjednávat restrukturalizační plán před jeho předložením k hlasování. Je to logická reakce na to, že je to právě podnikatel, který má zájem si v tomto restrukturalizačním řízení zajistit určité výhody pro své podnikání a z toho důvodu by proto takto měl nést i již zmíněné náklady. Tato koncepce nebude relevantní za situace, kdy dotčená strana účelově využije nebo dokonce zneužije svých práv a vyvolá vznik nákladů, které jsou neodůvodněné. To má svůj význam zejména v případě náhrady nákladů vynaložených podnikatelem na vypracování znaleckého posudku k ocenění obchodního závodu nebo jeho části, kdy dotčená strana vyvolala svou námitkou potřebu zadat znalecké ocenění, které však následně odhalí tuto námitku jako nedůvodnou. Toto ustanovení zákona by proto mělo eliminovat počet nepodložených námitek dotčenými stranami s tím, že budou-li i přes to takto nepodložené námitky vznášeny, ponese dotčená strana veškeré náklady, které v souvislosti s tím neodůvodněně vzniknou. Hodí se dodat, že speciálně v rámci restrukturalizačního řízení bude soud projednávat jednotlivé dílčí otázky, což se v případě rozhodování o náhradě nákladů řízení projeví právě ve vztahu k těmto jednotlivým otázkám, je-li to navíc dáno jejich povahou.

Nutno dodat, že dochází k vyloučení práva na náhradu nákladů ostatním účastníkům řízení v řízeních zahájených restrukturalizačním správcem, aby byl posílen princip nákladové neutrality restrukturalizačního správce, který nehájí v restrukturalizačním řízení svůj soukromý zájem, nýbrž zájem veřejný a kolektivní práva věřitelů. Z toho důvodu má restrukturalizační správce přiznán minimální rozsah aktivní procesní legitimace k procesním úkonům, a proto ani nevystupuje vůči účastníkům řízení nebo procesním subjektům v postavení „odpůrce“.

Z odst. 1 plyne, že dopadá na situace, kdy je dotčené straně upřena příležitost vyjednat restrukturalizační plán před jeho předložením k samotnému hlasování. Koncepce předpokládá, že o restrukturalizačním plánu má dotčená strana s podnikatelem jednat až do okamžiku jeho předložení k hlasování. Zákon vychází z toho, že restrukturalizační plán musí podnikatel předložit dotčeným stranám k hlasování do 6 měsíců od zahájení preventivní restrukturalizace. Jak vyplývá z § 42 odst. 1 písm. b) zákona, jedná se takto o nejzazší termín pro samotné předložení. Soud bude o těchto nákladech dotčené strany rozhodovat samostatně, resp. na návrh, který bude touto stranou podán.

V odst. 2 je stanoveno, že podnikateli může restrukturalizační soud přiznat náhradu nákladů spojených s vypracováním znaleckého posudku k ocenění závodu nebo jeho části podle § 96 proti dotčené straně, která nepodala námitku podle § 94, jestliže vyjde najevo, že námitka byla zjevně zneužívající. To neplatí, postupuje-li se podle § 96 odst. 5 věty druhé. Je otázkou, jak vyložit tento odstavec při vědomí toho, že soud může uložit restrukturalizačnímu správci nechat obstarat znalecký posudek pouze za účelem vypořádání se s námitkami podanými dle § 98 odst. 2 písm. e) a § 99 odst. 3 zákona? Jednou z nepotvrzených možností výkladu je, že je takto odkazováno na námitky podané dle zmíněných § 98 odst. 2 písm. e) a § 99 odst. 3 zákona, kdy se tak stalo prostřednictvím § 94. Tento závěr však nebyl dosud potvrzen praxí, natožpak judikaturou. Správnou odpověď na otázku tak přinese až po čase zaběhnutá praxe, která může být následně stvrzena i závěry judikatury.

Z odst. 3 vyplývá, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení proti restrukturalizačnímu správci, a to v rámci projednávaných otázek, které inicioval restrukturalizační správce. Otázkou však zůstává, jaké konkrétní situace má zákonodárce v tomto ustanovení na mysli. Definitivní a správnou odpověď na tuto otázku proto může přinést jen zaběhnutá praxe stvrzená judikaturou.

§ 70

Záloha na náklady řízení

(1) Restrukturalizační soud může uložit podnikateli, aby ve stanovené lhůtě složil zálohu na náklady na činnost restrukturalizačního správce nebo znalce; na návrh restrukturalizačního správce tak učiní vždy.

(2) Povinnost složit zálohu lze uložit též dotčené straně, pokud lze důvodně předpokládat, že bude povinna hradit náklady na činnost restrukturalizačního správce nebo znalce. Je-li povinnost složit zálohu uložena více osobám, jsou povinny ji zaplatit společně a nerozdílně.

(3) Výši zálohy a lhůtu pro její složení určí restrukturalizační soud zejména s přihlédnutím k předpokládané výši odměny a účelně vynaložených nákladů restrukturalizačního správce nebo předpokládané výši odměny a náhrad znalce.

(4) Odvolání je přípustné jen proti rozhodnutí, kterým restrukturalizační soud uložil povinnost složit zálohu.

komentář k § 70

Důležité

     Na tomto místě zákona je řešena problematika spojená se zálohou na náklady řízení v restrukturalizačním řízení. Platí, že restrukturalizační soud může uložit podnikateli, aby ve stanovené lhůtě složil zálohu na náklady na činnost restrukturalizačního správce nebo znalce. V případě návrhu restrukturalizačního správce tak učiní vždy. Kromě toho může restrukturalizační soud uložit povinnost ke složení této zálohy i dotčené straně – v případě, že dotčená strana má povinnost hradit náklady restrukturalizačního řízení (sama tyto náklady nedůvodně vyvolala anebo byl na její návrh ustaven restrukturalizační správce).

Při stanovení výše této zálohy i lhůty k jejímu složení vychází restrukturalizační soud zejména z předpokládané výše odměny a účelně vynaložených nákladů restrukturalizačního správce. Přitom dále platí, že odvolání do výroku rozhodnutí, kterým byla soudem uložena povinnost uhradit zálohu, může takto podat toliko účastník, který má povinnost tuto zálohu na základě soudního rozhodnutí zaplatit.

§ 71

Následky nesložení zálohy

(1) Nesloží-li účastník zálohu ve stanovené lhůtě, může restrukturalizační soud přikročit k jejímu vymáhání.

(2) O následcích nesložení zálohy musí být účastník v rozhodnutí o povinnosti složit zálohu poučen.

komentář § 71

V tomto paragrafu jsou obsaženy následky spojené s nesložením zálohy na náklady řízení. Pokud podnikatel nebo dotčená strana nesloží zálohu ve stanovené lhůtě, nebrání nic restrukturalizačnímu soudu v tom, aby ji následně vymáhal. O této možnosti musí být podnikatel či dotčená strana vždy poučen v soudním rozhodnutí, kterým mu byla povinnost zálohy takto stanovena.

§ 72

Využití zálohy na náklady řízení

(1) Nesplnil-li podnikatel nebo dotčená strana dobrovolně svoji povinnost k úhradě odměny a náhradě účelně vynaložených nákladů restrukturalizačního správce nebo odměny a náhrad znalce, mohou být tyto pohledávky uspokojeny ze složené zálohy. Povinnost k náhradě odměny a účelně vynaložených nákladů restrukturalizačního správce nebo odměny a náhrad znalce, které nebyly zajištěny složenou zálohou, tím není dotčena.

(2) Návrh na uspokojení odměny a náhrady účelně vynaložených nákladů ze složené zálohy může restrukturalizační správce podat nejpozději do 6 měsíců ode dne, kdy restrukturalizační soud obdrží jejich vyúčtování ve zprávě restrukturalizačního správce o plnění uložených úkolů.

(3) Nebyla-li záloha zcela využita, restrukturalizační soud po skončení restrukturalizačního řízení bez zbytečného odkladu vrátí zbytek zálohy tomu, kdo ji složil.

komentář k § 72

Na tomto místě zákona je pojednáno o problematice využití zálohy na náklady řízení. Zákonodárce zde takto řeší situaci, kdy má být zodpovězeno na otázku, jak má být naloženo se složenou zálohou v případech, kdy podnikatel neuhradil restrukturalizačnímu správci odměnu a účelně vynaložené náklady. V souvislosti s tím není dotčeno právo tohoto správce na úhradu zbývající odměny a účelně vynaložených nákladů, které takto nejsou pokryty složenou zálohou. Obdobný závěr platí pro zálohy, které byly složeny dotčenou stranou.

Koncepce v daném kontextu vychází z toho, že ve zprávě o plnění úkolů předloží restrukturalizační správce soudu své vyúčtování odměny a náhrad. Šestiměsíční lhůta, ve které může správce podat návrh na uspokojení odměny a účelně vynaložených nákladů, pak běží právě od okamžiku, kdy správce předložil soudu zprávu o plnění úkolů.

Platí, že restrukturalizační soud vrací přebytek skladateli zálohy po skončení restrukturalizačního řízení zpravidla bezodkladně tehdy, jestliže byla záloha vyšší, než činí vyúčtovaná odměna a náklady restrukturalizačního správce, která takto nebyla navíc plně využita k úhradě.

HLAVA II

ZVLÁŠTNÍ USTANOVENÍ O RESTRUKTURALIZAČNÍM ŘÍZENÍ

Díl 1

Všeobecné moratorium

§ 73

Návrh na všeobecné moratorium

(1) Návrh na všeobecné moratorium může u restrukturalizačního soudu podat podnikatel od zahájení preventivní restrukturalizace do nabytí účinnosti restrukturalizačního plánu.

(2) Návrh musí kromě obecných náležitostí podání obsahovat

a)  čestné prohlášení podnikatele o tom, že plnil veškeré povinnosti vzniklé za poslední 3 roky před zahájením preventivní restrukturalizace vůči veřejnému rejstříku, do něhož je zapsán, zejména že zveřejnil všechny účetní závěrky a výroční zprávy jejich uložením do sbírky listin veřejného rejstříku,

b)  čestné prohlášení o tom, že místo, kde jsou soustředěny hlavní zájmy podnikatele, je v České republice, a údaj o tom, zda došlo k jeho přesunutí z jiného členského státu v období 3 měsíců před zahájením preventivní restrukturalizace,

c)  vymezení toho, zda se navrhuje vztáhnout účinky všeobecného moratoria na všechny věřitele podnikatele i jiné osoby s právem vůči podnikateli, nebo pouze na určité kategorie takových osob vymezené například povahou jejich pohledávek nebo jejich postavením vůči podnikateli, a

d)  vymezení toho, zda se navrhuje rozšířit působnost všeobecného moratoria i na všechny nebo některé spřízněné osoby podle § 75 odst. 3.

(3) Přílohami návrhu jsou

a)  seznam dotčených práv platný ke dni podání návrhu,

b)  výkaz stavu likvidity osvědčující, že mezera krytí podle insolvenčního zákona představuje méně než desetinu výše splatných peněžitých dluhů podnikatele, nebo výhled vývoje likvidity osvědčující, že mezera krytí klesne v období, na které se výhled vývoje likvidity sestavuje, pod jednu desetinu výše jeho splatných peněžitých dluhů; omezení podle § 2 vyhlášky o platební neschopnosti se nepoužijí, a

c)  případný souhlas spřízněné osoby podle § 75 odst. 3.

komentář k § 73

V tomto ustanovení zákona je takto upraveno řízení o vyhlášení všeobecného moratoria. Ohledně všeobecného moratoria platí, že by mělo podnikateli ve finančních potížích (který se nenachází ve stavu úpadku) a který zahájil preventivní restrukturalizaci, poskytnout dočasnou ochranu před jeho věřiteli, a to za účelem efektivní podpory vyjednávání o restrukturalizačním plánu, o zachování provozuschopnosti obchodního závodu po dobu těchto jednání, jakož i celkové hodnoty jeho obchodního závodu.

V ust. § 73 až § 84 zákona došlo k vymezení procesního režimu všeobecného moratoria. Třeba uvést, že všeobecné moratorium jako takové nevyžaduje individualizované označení věřitelů, vůči kterým působí svými účinky. Aby mohlo být všeobecné moratorium vyhlášeno, musí být podnikatelem zahájena preventivní restrukturalizace, resp. musí dojít k zahájení restrukturalizačního řízení. Rozhodnutí o všeobecném moratoriu je doručováno vyhláškou, tj. zveřejněním v restrukturalizačním rejstříku. Podáním návrhu na všeobecné moratorium, resp. jeho vyhlášení suspenduje povinnost podnikatele podat dlužnický insolvenční návrh dle § 98 insolvenčního zákona, přičemž toto všeobecné moratorium má maximální dobu trvání suspenzivních účinků 6 měsíců standardně.

 Toto ustanovení zákona vymezuje aktivní legitimaci k podání návrhu na všeobecné moratorium i fáze preventivní restrukturalizace, ve kterých lze takový návrh podat. Kromě toho jsou zde uvedeny i povinné zvláštní náležitosti a povinné přílohy tohoto návrhu. Všeobecné moratorium má být operabilním nástrojem pro poctivé podnikatele, přičemž k jeho vyhlášení je třeba vedle poctivého záměru podnikatele také řádné plnění povinností tohoto podnikatele vůči veřejným rejstříkům (včetně toho obchodního). Konsenzus věřitelů, popř. jejich většiny není vyžadován k úvodnímu vyhlášení moratoria.

S přihlédnutím k již uvedenému lze proto shrnout, že podmínkou úspěšného návrhu na všeobecné moratorium není podpora dotčených stran. Návrh na toto moratorium podává toliko podnikatel. Tento návrh může být podán jen v přesně vymezeném čase, tj. v období od zahájení procesu preventivní restrukturalizace do nabytí účinnosti restrukturalizačního plánu. Podává-li podnikatel návrh na všeobecné moratorium, musí tento návrh obsahovat jak obecné, tak i zvláštní náležitosti. Pro obecné náležitosti moratoria platí obecné náležitosti podání dle § 42 odst. 4 občanského soudního řádu. Zvláštní náležitosti návrhu tvoří předně dvě čestná prohlášení, kterými musí podnikatel osvědčit soudu některé rozhodné skutečnosti. Vymezení okruhu osob, na které má toto moratorium dopadat, pak tvoří další podstatnou náležitost tohoto podání. V rámci prvního čestného prohlášení musí podnikatel potvrdit, že zveřejňuje své finanční výkazy ve veřejném rejstříku. Pokud tak dosud nečinil, měl by výkazy nejprve do rejstříku řádně doplnit a teprve poté podat návrh na všeobecné moratorium. V rámci druhého čestného prohlášení podnikatel dokládá, že má své hlavní zájmy soustředěny v ČR, tj. disponuje osvědčením tzv. COMI dle nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2015/848 o insolvenčním řízení, na základě kterého dochází k určení mezinárodní příslušnosti českých soudů. V tomto druhém čestném prohlášení by mělo být ještě uvedeno, zda měl podnikatel COMI na našem území v posledních třech měsících před zahájením preventivní restrukturalizace. V návrhu musí podnikatel dále vymezit okruh osob, na které má toto moratorium dopadat, tj. přesně také uvést, v jakém rozsahu toto moratorium navrhuje. Podnikatel rovněž může tímto svým návrhem vyloučit z moratoria určité kategorie osob z řad jeho věřitelů. Musí se však jednat o takové věřitele, kteří mají typově stejné pohledávky anebo jsou ve stejném postavení vůči podnikateli. Podnikatel také může svým návrhem rozšířit všeobecné moratorium na všechny, popř. některé spřízněné osoby, avšak toto rozšíření se může týkat toliko některých účinků všeobecného moratoria, jak vyplývá z § 75 odst. 3 zákona.

Třeba ještě zmínit, že v odst. 3 je podán výčet povinných příloh návrhu na všeobecné moratorium. Ze všech požadovaných dokumentů jsou velmi důležité právě zmíněné finanční výkazy, kterými podnikatel v době, kdy podává návrh na všeobecné moratorium, osvědčuje, že se nenachází ve stavu platební neschopnosti, resp. v úpadku, který je definován v insolvenčním zákoně.

§ 74

Rozhodnutí o návrhu na všeobecné
moratorium

(1) Restrukturalizační soud vyhlásí všeobecné moratorium, jestliže návrh obsahuje předepsané náležitosti a přílohy, ledaže jsou mu známy důvody pro zrušení všeobecného moratoria podle § 84 odst. 2 písm. c).

(2) O návrhu rozhodne restrukturalizační soud do konce pracovního dne nejblíže následujícího po dni, kdy mu takový návrh došel. Ustanovení § 43 občanského soudního řádu se nepoužije.

(3) Rozhodnutím o vyhlášení všeobecného moratoria se

a)  vyhlásí všeobecné moratorium,

b)  jmenuje restrukturalizační správce, postupuje-li se podle § 59 odst. 2,

c)  vymezí okruh osob, vůči kterým se vztahují účinky všeobecného moratoria,

d)  vymezí okruh spřízněných osob, vůči nimž se rozšiřuje působnost všeobecného moratoria, včetně vymezení pohledávek, na něž takto rozšířená působnost všeobecného moratoria dopadá, a

e)  uvede údaj o tom, kdy nastávají účinky všeobecného moratoria.

(4) Vyhlásí-li restrukturalizační soud všeobecné moratorium, zveřejní toto rozhodnutí společně s návrhem podnikatele do 2 hodin poté v restrukturalizačním rejstříku. Přílohy návrhu se nezveřejňují.

komentář k § 74

V tomto paragrafu zákona je pojednáno o rozhodnutí o návrhu na všeobecné moratorium. Na tomto místě zákonodárce upravil podmínky a parametry pro rozhodování soudu o návrhu na všeobecné moratorium. Řešena je zde proto zejména problematika spojená s lhůtou pro vydání takového rozhodnutí, předpoklady pro vyhovění takovému návrhu, náležitostmi vyhovujícího rozhodnutí i způsobem doručování.

Vychází se z toho, že ochrana v podobě všeobecného moratoria by měla být konkrétnímu podnikateli poskytnuta s co nejvyšším urychlením, aby bylo možno odvrátit nežádoucí finanční potíže tohoto podnikatelského subjektu. V důsledku toho proto musí restrukturalizační soud o návrhu rozhodnout v krátké lhůtě (měl by takto ideálně rozhodnout do 1 dne), přičemž k odstranění vad návrhu, který v této souvislosti podnikatel vydal, soud již v těchto případech nevyzývá.

Při rozhodování o návrhu na všeobecné moratorium je soudem přezkoumáváno splnění formálních předpokladů, tj. zda návrh podala oprávněná osoba a zda má předmětný návrh předepsané náležitosti a přílohy. Koncepce zákona nepředpokládá formální přezkum poctivosti takového záměru (tj. vyhlásit všeobecné moratorium), rovněž tak nejsou přezkoumávány ani další kvalifikační předpoklady pro zahájení a vedení preventivní restrukturalizace, nedochází k vyhodnocení možných vyhlídek preventivní restrukturalizace a reálnosti odvrácení finančních potíží toho kterého podnikatele.

Vydá-li soud rozhodnutí o vyhlášení všeobecného moratoria, je takové moratorium účinné vůči všem věřitelům dlužníka, popř. vůči vymezenému okruhu věřitelů jeho doručením, tj. zveřejněním v restrukturalizačním rejstříku. Nebude-li soudem rozhodnuto o vyhlášení všeobecného moratoria, takové rozhodnutí pak postačí doručit zvlášť podnikateli, který o toto vyhlášení moratoria původně usiloval.

K vyhlášení všeobecného moratoria není potřebný souhlas věřitelů podnikatele.

§ 75

Působnost

(1) Vedle osob vymezených v rozhodnutí o vyhlášení všeobecného moratoria má všeobecné moratorium účinky i na každou třetí osobu, která nabyla pohledávku vůči podnikateli od osob vymezených v rozhodnutí o vyhlášení všeobecného moratoria nebo od jejich právního nástupce.

(2) Účinky všeobecného moratoria se nevztahují na pracovněprávní pohledávky zaměstnanců podnikatele.

(3) Působnost všeobecného moratoria a jeho účinky podle § 78 odst. 2 a 3, § 79 a podle § 81 odst. 1 lze rozšířit i na spřízněné osoby, a to v rozsahu, ve kterém vystupují jako spoludlužníci nebo osoby zajišťující věřitelům podnikatele nebo ve prospěch věřitelů podnikatele plnění podnikatele, zejména jako zástavní dlužníci nebo ručitelé za dluhy podnikatele. S takovým postupem musí spřízněná osoba uvedená v návrhu na všeobecné moratorium vyslovit souhlas.

komentář k § 75

V tomto ustanovení zákona je upravena působnost účinků všeobecného moratoria. Koncepce zákona přitom vychází z teze, že stíhají-li účinky všeobecného moratoria toliko vymezené kategorie pohledávek věřitelů podnikatele, pak se tyto účinky uplatní i v případě změny vlastnického práva (ať již šlo o převod nebo přechod vlastnického práva). Nutno uvést, že z působnosti účinků tohoto všeobecného moratoria jsou vždy vyňaty pracovněprávní pohledávky zaměstnanců podnikatele.

I když účelu tohoto všeobecného moratoria nelze v některých případech dosáhnout bez rozšíření účinků, které vznikají jak ve vztahu k podnikateli, tak i ve vztahu k spřízněným třetím osobám, jež jsou spoludlužníky nebo poskytovateli zajištění dluhů samotného podnikatele, platí, že základním předpokladem rozšíření účinků všeobecného moratoria je, že s ním tyto třetí osoby souhlasí. Při splnění těchto podmínek lze ochranné účinky tohoto moratoria rozšířit i ve vztahu k spoludlužníkům a ručitelům podnikatele.

§ 76

Účinnost všeobecného moratoria

(1) Všeobecné moratorium je účinné od okamžiku zveřejnění rozhodnutí o jeho přiznání v restrukturalizačním rejstříku a trvá po dobu 3 měsíců, nebo po kratší dobu uvedenou v návrhu na všeobecné moratorium.

(2) Maximální délka trvání účinků všeobecného a individuálního moratoria vůči kterémukoliv věřiteli činí nejdéle 12 měsíců. Přesunulo-li se v posledních 3 měsících před zahájením preventivní restrukturalizace místo, kde jsou soustředěny hlavní zájmy podnikatele, do České republiky z cizího státu, činí maximální délka trvání účinků všeobecného a individuálního moratoria vůči kterémukoliv věřiteli 4 měsíce; to neplatí, postupuje-li se podle části čtvrté.

(3) Do maximální délky trvání účinků všeobecného a individuálního moratoria se započítává doba, po kterou jejich účinky trvaly v jiné preventivní restrukturalizaci téhož podnikatele v průběhu posledních 3 let, ledaže po jejím skončení nastala nepředvídatelná podstatná změna okolností, za kterých nelze podnikateli spravedlivě odepřít jejich opětovné využití.

(4) Uplynutím maximální délky trvání účinky moratoria vůči danému věřiteli bez dalšího zanikají, i pokud by vůči jiným věřitelům dále trvaly.

komentář k § 76

Na tomto místě zákona je stanoveno, kdy nastávají účinky všeobecného moratoria. Dále zde zákonodárce stanovil dobu jejich trvání, možnosti prodloužení a maximální souhrnnou délku doby trvání účinků tohoto všeobecného moratoria, jakož i následky jejího překročení. Kromě již uvedeného jsou zde také obsažena pravidla zohledňující dobu trvání moratorií, které byly takto vyhlášeny v rámci jiných preventivních restrukturalizací – ať již se jedná o restrukturalizace zahraniční nebo tuzemské.

Konstrukce zákona je dána tím, že toto moratorium jako ochrana před věřiteli má být pouze dočasné a primárně sloužit k podpoře jednání o restrukturalizačním plánu. Z toho důvodu jsou limity dob trvání účinků všeobecného moratoria stanoveny na ochranu práv a právní jistoty věřitelů, ale není zapomenuto ani na jejich motivační funkci ve vztahu k podnikateli, aby intenzivně vyjednával a sestavoval svůj restrukturalizační plán a neztrácel čas se zbytečnými prodlevami.

Zveřejněním tohoto rozhodnutí v restrukturalizačním rejstříku nastává účinnost všeobecného moratoria. Jeho účinky takto mohou trvat po dobu až tří měsíců v závislosti na samotném návrhu podnikatele v této věci. V souladu s § 77 zákona, který obsahuje podmínky pro prodloužení tohoto moratoria, lze při splnění těchto podmínek trvání účinků moratoria jednorázově o tři měsíce prodloužit. V zákoně zakotvený časový test omezující opětovné využívání všeobecného moratoria v různých preventivních restrukturalizacích téhož podnikatele pak má eliminovat možnost opakovaného zasahování do práv věřitelů a zneužití tohoto institutu k nekalým praktikám.

§ 77

Prodloužení všeobecného moratoria

(1) Restrukturalizační soud prodlouží všeobecné moratorium na návrh podnikatele až o 3 měsíce, jestliže podnikatel

a)  dosáhl při vyjednávání nebo sestavování restrukturalizačního plánu takového pokroku, z něhož lze důvodně usuzovat, že bude v prodloužené době předložen dotčeným stranám k hlasování o přijetí,

b)  předložil písemný souhlas většiny dotčených stran s jeho prodloužením, nebo

c)  předložil odůvodněné doporučení restrukturalizačního správce, z něhož vyplývá, že prodloužení všeobecného moratoria umožní podnikateli předložit restrukturalizační plán dotčeným stranám k hlasování o přijetí.

(2) Všeobecné moratorium lze prodloužit pouze jednou.

(3) Všeobecné moratorium nelze prodloužit, pokud podnikatel přestal být schopen hradit pohledávky vznikající z provozu závodu ve lhůtách splatnosti, porušil dohodu podle § 7 nebo jeho závod přestal být provozuschopný.

(4) Všeobecné moratorium lze znovu vyhlásit pouze tehdy, byl-li podán návrh na potvrzení restrukturalizačního plánu a o tomto návrhu dosud nebylo rozhodnuto.

(5) K novému návrhu na vyhlášení všeobecného moratoria je podnikatel povinen připojit písemný souhlas většiny dotčených stran s jeho vyhlášením nebo prodloužením. Ustanovení § 76 odst. 2 a 3 tím nejsou dotčena.

komentář k § 77

V tomto paragrafu zákona je upravena problematika spojená s prodloužením všeobecného moratoria. Dochází tak ke konkretizaci ust. § 76 odst. 2 zákona. Vychází se z toho, že trvání účinků všeobecného moratoria lze prodloužit až o 3 měsíce, avšak pouze jedenkrát. Zákonodárce předpokládá, že k tomuto prodloužení je nutné zejména včasné podání návrhu podnikatelem, dosažení dostatečného pokroku při sjednávání restrukturalizačního plánu, získání písemného souhlasu většiny dotčených stran, zachování provozuschopnosti obchodního závodu podnikatele a schopnosti uhradit včas pohledávky vzniklé z jeho provozu v době trvání moratoria. V souladu s odst. 4 a 5 lze takové moratorium vyhlásit opakovaně.

Přijatá koncepce umožňuje, že v mezidobí mezi podáním návrhu na potvrzení restrukturalizačního plánu soudem a rozhodnutím o tomto návrhu je také možno k návrhu podnikatele všeobecné moratorium znovu vyhlásit. Může se tak stát tehdy, jestliže k tomuto záměru byla získána podpora většiny dotčených stran. K tomuto postupu se podnikatel uchýlí zejména tehdy, pakliže bude mít zájem si zajistit ochranu před některými věřiteli i v době, kdy již učinil vše potřebné k přijetí a potvrzení restrukturalizačního plánu a musí současně vyčkat na rozhodnutí restrukturalizačního soudu v této věci. Hodí se ještě dodat, že úprava rozhodování o návrhu na vyhlášení moratoria se použije obdobně i při rozhodování o návrhu na prodloužení nebo opětovném vyhlášení tohoto moratoria.

§ 78

Účinky na soudní řízení

(1) Po dobu trvání účinků všeobecného moratoria nelze zahájit insolvenční řízení proti podnikateli na návrh věřitele.

(2) Po dobu trvání účinků všeobecného moratoria nelze nařídit, zahájit ani provést výkon rozhodnutí nebo exekuci, která by postihovala majetek ve vlastnictví podnikatele.

(3) Po dobu trvání účinků všeobecného moratoria nezačínají běžet nebo dále neběží věřiteli lhůty pro uplatnění práv vůči podnikateli.

(4) Po dobu trvání účinků všeobecného moratoria se nepoužije § 98 odst. 1 a 2 insolvenčního zákona.

(5) Doba, po kterou trvají účinky všeobecného moratoria, se nezapočítává do doby, která je podle § 240 odst. 3, § 241 odst. 4 a § 242 odst. 3 insolvenčního zákona rozhodná pro to, zda lze právnímu jednání podnikatele odporovat postupem podle § 235 až 243 insolvenčního zákona.

komentář k § 78

V tomto ustanovení zákona jsou obsaženy účinky moratoria na probíhající soudní řízení a běh lhůt. Koncepce zákona je postavena na tom, že toto všeobecné moratorium chrání podnikatele především před výkonem rozhodnutí nebo exekucí, které by takto postihovaly jeho majetek, popř. před podáním věřitelského insolvenčního návrhu. Toto ustanovení by se takto mělo vztahovat jak na exekuci vedenou soudním exekutorem, soudem, tak i na daňovou exekuci vedenou správcem daně dle § 175 a násl. daňového řádu. Současně s tím je rozsah povinnosti podnikatele podat za této situace dlužnický insolvenční návrh po dobu trvání účinků tohoto všeobecného moratoria citelně omezen.

 Jakkoli je možnost vést exekuci na majetek podnikatele za této situace omezena, nebrání to věřitelům v tom, aby svoje práva i nadále uplatňovali v rámci nalézacího řízení, přičemž k vyvážení účinků tohoto moratoria zákonodárce stanovil, že neběží ani lhůty pro uplatnění práv vůči podnikateli, ani lhůty rozhodné pro odporovatelnost právních jednání podnikatele v insolvenčním řízení.

§ 79

Účinky na podnikatele

(1) Podnikatel je povinen zdržet se od okamžiku vyhlášení všeobecného moratoria nakládání se svým jměním, pokud by tím mělo dojít k podstatné změně v jeho skladbě, využití nebo určení za současného nikoli zanedbatelného zmenšení jeho hodnoty anebo by jím mohla být zmařena nebo ohrožena preventivní restrukturalizace. Toto omezení se netýká právního jednání nutného ke splnění povinností stanovených jinými právními předpisy, provozování závodu v rámci obvyklého hospodaření a k odvracení hrozící újmy.

(2) Podnikatel je také povinen od okamžiku vyhlášení všeobecného moratoria předcházet vzniku peněžitých dluhů po splatnosti. Pohledávky spřízněných osob ze zápůjček, úvěrů a obdobných závazků však podnikatel není po dobu trvání účinků všeobecného moratoria povinen platit, a to ani tehdy, jsou-li již po splatnosti.

komentář k § 79

Na tomto místě zákona jsou upraveny účinky všeobecného moratoria na podnikatele. Předpokládá se, že toto moratorium poskytuje výhody především podnikateli ve vztahu k jeho věřitelům, což má za následek vznik povinnosti ve vztahu k tomuto podnikateli – podnikatel je takto povinen po dobu trvání těchto účinků dbát oprávněných zájmů svých věřitelů, se svým majetkem nakládat nanejvýš zdrženlivě a závazky, které vznikly v této době, plnit řádně a včas. Přitom se dále vychází z toho, že věřitelé by neměli být jakkoli nespravedlivě účinky tohoto moratoria v konečném důsledku poškozeni, což je dáno i tím, že se zde takto vychází z koncepce, která je známa např. z ust. § 111 insolvenčního zákona.

§  Ze související judikatury

    Neúčinný právní úkon podle ustanovení § 111 insolvenčního zákona

Neúčinným právním úkonem ve smyslu § 111 odst. 3 insolvenčního zákona může být také plnění na již splatný dluh. Rozhodující pro posouzení, zda dlužník spornou platbou odvracel hrozící škodu ve smyslu ustanovení § 111 odst. 2 insolvenčního zákona, bude zpravidla povaha (spornou platbou hrazeného plnění) a jeho význam pro majetkovou podstatu dlužníka.

Z rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 27. 3. 2018, sp. zn. 29 ICdo 17/2016

    Zanedbatelnost zmenšení majetku dlužníka dle § 111 insolvenčního zákona

Při posuzování otázky „nezanedbatelnosti zmenšení“ podle § 111 odst. 1 insolvenčního zákona musejí soudy výši plnění poměřovat zejména objemem celkových přihlášených (a nejlépe zjištěných) pohledávek věřitelů a hodnotou dlužníkova majetku náležejícího do majetkové podstaty. Pro posouzení zanedbatelnosti zmenšení majetku dlužníka bude vždy (bez ohledu na výši částky) podstatné, jaký je poměr takového úkonu k objemu zjištěných pohledávek. Insolvenční soudy jsou v rámci rozhodování o porušení § 111 odst. 1 insolvenčního zákona povinny zohlednit případný kumulativní efekt vícero (jinak zanedbatelných) úkonů – před civilními soudy se event. uplatní § 120 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu.

Z nálezu Ústavního soudu ze dne 1. 6. 2020, sp. zn. I. ÚS 1575/16

§ 80

Účinky na nesplněné smlouvy

(1) Nesplněné smlouvy o dodávkách zboží, služeb, energií nebo jiného druhu plnění, které jsou nezbytné pro pokračování běžného provozu závodu podnikatele, není druhá smluvní strana oprávněna po dobu trvání účinků všeobecného moratoria jednostranným právním jednáním ukončit či jinak odepřít plnění podnikateli pouze pro dluhy po splatnosti, které z takových smluv vznikly před vyhlášením všeobecného moratoria. To platí i pro změnu času plnění závazku, ztrátu výhody plnění ve splátkách nebo jinou změnu obsahu závazku.

(2) Ustanoveními tohoto zákona nejsou dotčena ustanovení podle zákona o podnikání na kapitálovém trhu upravující závěrečné vyrovnání, jestliže bylo ujednání o závěrečném vyrovnání uzavřeno nejpozději k okamžiku vyhlášení všeobecného moratoria, nebo po vyhlášení všeobecného moratoria za splnění podmínek pro prozatímní financování.

(3) Ustanoveními tohoto zákona nejsou dotčena ustanovení upravující finanční zajištění podle zákona upravujícího finanční zajištění nebo srovnatelného zahraničního právního předpisu, jestliže finanční zajištění vzniklo nejpozději k okamžiku vyhlášení všeobecného moratoria, nebo po vyhlášení všeobecného moratoria za splnění podmínek pro prozatímní financování.

(4) Nesplněnou smlouvou se rozumí smlouva o vzájemném plnění, která v době vyhlášení všeobecného moratoria ještě nebyla zcela splněna ani podnikatelem, ani druhým účastníkem smlouvy.

komentář k § 80

V tomto paragrafu zákona jsou upraveny účinky všeobecného moratoria ne nesplněné smlouvy mezi podnikatelem a věřiteli. Uvedené ustanovení zákona zakazuje odepřít plnění nesplněných smluv, jež jsou zásadní pro pokračování obchodního závodu podnikatele. Děje se tak z toho důvodu, že zákonodárce takto usiluje o zachování provozuschopnosti obchodního závodu dlužníka. Vedle toho je podnikateli uložena povinnost, aby ve lhůtách splatnosti hradil pohledávky věřitelů stižených všeobecným moratoriem, které vznikly v době trvání účinků tohoto moratoria. Tím má být zajištěno, aby tito věřitelé z nesplněných smluv byli chráněni před jakýmkoli zhoršením svého momentálního postavení.

Třeba ještě poznamenat, že účinky všeobecného moratoria není dotčeno závěrečné vyrovnání dle zákona o podnikání na kapitálovém trhu. Výjimku z této koncepce představuje kategorie smluv o dodávkách zboží, služeb, energií nebo jiného druhu plnění, pakliže jsou nezbytné pro pokračování běžného provozu závodu podnikatele a tyto smlouvy mají formu pozice obchodovatelné na kapitálovém trhu, která může být kdykoliv nahrazena v aktuální tržní hodnotě. Všeobecné moratorium se proto neuplatní na závěrečné vyrovnání a finanční zajištění.

     Staré dluhy

V kontextu s již uvedeným lze ještě doplnit, že dodavatelé takto nemohou po dobu, po kterou trvají účinky všeobecného moratoria, vypovídat běžící smlouvy uzavřené s podnikatelem z důvodu, že jim podnikatel neuhrazuje staré dluhy. Tento stav může takto trvat až 12 měsíců. Toto dočasné oslabení práv dodavatelů ve vztahu k dlužníkovi (podnikateli) sleduje hlavně nabídnout tomuto podnikateli pomoc, aby mohl díky této benevolenci překonat citelné finanční potíže právě v době, kdy je to pro něho nejvíc žádoucí. Tato benevolence však není bezbřehá, a proto se nevztahuje na všechny dluhy, popř. smluvní vztahy tohoto podnikatele. Podnikatel takto nemusí po přechodnou dobu (maximálně po dobu 12 měsíců) platit staré dluhy.

Za staré dluhy jsou považovány ty dluhy, které se staly splatnými před vyhlášením všeobecného moratoria. Tyto dluhy nemusí podnikatel po dobu trvání účinků tohoto všeobecného moratoria platit a nevystavuje se riziku, že by došlo k ukončení těchto smluv v důsledku neplacení závazků. To má význam např. ve vztahu ke strategickým dodavatelům, jako jsou dodavatelé energií apod. Ochrana, resp. zmíněná benevolence ovšem dopadá jen na takové smluvní vztahy, které nebyly dosud splněny. Rozhodným okamžikem pro posouzení charakteru nesplněné smlouvy je zde vyhlášení všeobecného moratoria.

Podnikatel však musí i nadále platit všechny nové dluhy, které jsou splatné po vyhlášení všeobecného moratoria.

§ 81

Účinky na zajištění

(1) Po dobu trvání účinků všeobecného moratoria nelze uplatnit právo na uspokojení své pohledávky z majetku podnikatele sloužícího k zajištění.

(2) Po dobu trvání účinků všeobecného moratoria lze nabýt zajištění pohledávky k majetku podnikatele pouze v případě, zajišťuje-li se jím uspokojení pohledávek ze smluv podle § 27 odst. 1 nebo § 80 odst. 2 a 3, nebo nahrazuje-li v obdobném rozsahu jiné zajištění.

(3) Zajištění pohledávky lze k majetku podnikatele dále nabýt pouze v případě, kdy dojde ke splnění odkládací podmínky pro vznik takové pohledávky po vyhlášení všeobecného moratoria, nebo v případě zajištěné budoucí pohledávky, dojde-li ke vzniku takové zajištěné budoucí pohledávky po vyhlášení všeobecného moratoria.

(4) Za nabytí zajištění pohledávky v rozporu s odstavcem 2 se nepovažuje, došlo-li ke vzniku věcného práva na základě návrhu na zápis do veřejného seznamu podaného před vyhlášením moratoria. Není-li předmět zajištění zapsán ve veřejném seznamu, za nabytí zajištění pohledávky v rozporu s odstavcem 2 se rovněž nepovažuje, došlo-li ke vzniku věcného práva na základě smlouvy uzavřené před vyhlášením všeobecného moratoria.

komentář k § 81

V tomto ustanovení zákona jsou upraveny účinky všeobecného moratoria na zajištění. V důsledku toho zde bylo zakotveno, že po dobu trvání účinků všeobecného moratoria nelze ani realizovat zajištění, ani jej nově nabýt, není-li zákonem stanoveno jinak (tj. např. ve vztahu k prozatímnímu financování).

Prakticky to znamená, že po dobu trvání účinků všeobecného moratoria nemohou věřitelé uspokojit bez dalšího své pohledávky ze zajištění, tj. nemohou realizovat své zástavní právo, zadržovací právo, zajišťovací převod práva, včetně zajištění postoupením pohledávky, ručení a finanční záruku dle příslušných ustanovení občanského zákoníku.

Je otázkou, zda toto omezení platí zcela i pro veřejnoprávní pohledávky z titulu daní, poplatků, odvodů a cel? O těchto aspektech se důvodová zpráva nikterak nezmiňuje, avšak lze předpokládat, že má-li toto moratorium splnit svůj účel, měly by jeho účinky bez jakýchkoli zákonem stanovených výjimek postihovat všechny zúčastněné strany, tj. včetně státu a jeho pohledávek.

Pro samotnou tvorbu skupin zajištěných věřitelů v rámci restrukturalizačního plánu se použije úprava obsažená v § 2 písm. g) insolvenčního zákona. Tato definice nepočítá s ručením, zahrnuje však navíc omezení převodu nemovitostí dle dřívější právní úpravy ve starém občanském zákoníku a zajištěnou dotčenou stranou je pro tyto účely též agent pro zajištění dle zákona o dluhopisech.

Obecně platí, že po dobu trvání účinků všeobecného moratoria nemůže vzniknout další zajištění, s výjimkou zajištění pohledávek z prozatímního financování, které poskytuje věřitel podnikateli za účelem udržení provozu závodu v době, kdy trvají účinky všeobecného moratoria, dále pro případ, kde se dalším zajištěním nahradí jen dřívější zajištění, případ, kdy bylo zajištění zřízeno ještě před vyhlášením všeobecného moratoria, avšak jeho účinky nastaly až v průběhu moratoria a zajištění, které souvisí se závěrečným vyrovnáním dle zákona o podnikání na kapitálových trzích.

§ 82

Omezení smluvních ujednání

Po dobu trvání účinků všeobecného moratoria se nepřihlíží ke smluvnímu ujednání nesplněné smlouvy v neprospěch podnikatele, které spočívá ve změně času plnění závazku, ztrátě výhody plnění ve splátkách, ukončení závazku nebo jiné změně obsahu závazku, je-li takové smluvní ujednání podmíněno zahájením preventivní restrukturalizace, podáním návrhu na všeobecné nebo individuální moratorium, nebo rozhodnutím o vyhlášení všeobecného nebo individuálního moratoria.

komentář k § 82

Na tomto místě zákona dochází k řešení problematiky vážící se k omezení smluvních ujednání. V tomto paragrafu zákona tak zákonodárce upravil omezení smluvních ujednání, která se týkají nesplněných smluv. Smyslem této právní úpravy je zabránit odpírání plnění z nesplněných smluv, které jsou nezbytné pro pokračování obchodního závodu podnikatele. Dále jde o to, aby nedocházelo k smluvnímu znevýhodňování podnikatele, který se ocitl ve finančních potížích po dobu trvání moratoria. Z těchto důvodů proto toto ustanovení zákona zapovídá taková smluvní ujednání, která vážou právní následky na samotné zahájení preventivní restrukturalizace, popř. na využití restrukturalizačních opatření.

§ 83

Omezení podnikatele

(1) Na návrh dotčené strany na vydání předběžného opatření může restrukturalizační soud po dobu trvání účinků všeobecného moratoria předběžným opatřením omezit podnikatele v nakládání s jeho jměním, zejména aby se zdržel

a)  započtení svých pohledávek vůči věřitelům,

b)  nakládání s určitými věcmi nebo právy,

c)  přijetí prozatímního financování od vymezeného okruhu osob, nebo

d)  vynakládání plateb souvisejících s preventivní restrukturalizací podle § 27 odst. 3,

případně aby tato právní jednání prováděl pouze po předchozím souhlasu restrukturalizačního správce.

(2) Na návrh dotčené strany lze pro určité případy a nejdéle po dobu trvání účinků všeobecného moratoria rovněž zakázat započtení vzájemných pohledávek podnikatele a jeho věřitelů.

(3) Návrh musí obsahovat vylíčení skutečností, které osvědčují, že existují důležité důvody pro omezení podnikatele v nakládání s jeho jměním. Důležitý důvod je dán také tehdy, vyvstanou-li důvodné pochybnosti o poctivosti záměru podnikatele.

(4) Nařízením předběžného opatření nelze převést oprávnění podnikatele nakládat s jeho jměním na jinou osobu, a to ani na restrukturalizačního správce.

komentář k § 83

V tomto komentovaném paragrafu jsou řešena omezení podnikatele v souvislosti s vyhlášením všeobecného moratoria. Svým způsobem se zde jedná o koncepci, která zapovídá podnikateli po omezenou dobu, která je představována dobou trvání účinků všeobecného moratoria, aby ve vztahu ke svým věřitelům plně disponoval svým majetkem. Podnikatel však není v těchto dispozicích s majetkem omezen zcela, ale zachovává si alespoň částečnou kontrolu nad svým majetkem a každodenním provozem svého obchodního závodu. V průběhu všeobecného moratoria posiluje dohledová pozice restrukturalizačního správce, který uděluje předchozí souhlas s nakládáním s určitými věcmi nebo právy, přijetím prozatímního financování od vymezeného okruhu osob, nebo s vynakládáním plateb souvisejících s preventivní restrukturalizací dle § 27 odst. 3 zákona.

     Započtení pohledávek v průběhu trvání moratoria

Restrukturalizační správce též uděluje souhlas se započtením pohledávek podnikatele vůči věřitelům, přičemž na základě převzaté koncepce z insolvenčního zákona je takto cílem zákonodárce nechat obchodní závod fungovat co nejvíce normálně a umožnit v obchodní praxi i běžné zápočty pohledávek, ledaže dotčená strana odůvodní omezení těchto zápočtů některými důležitými důvody.

Pokud jde o samotné započtení pohledávek v průběhu trvání tohoto moratoria, pak platí, že v této době dochází k omezení práv věřitelů spojených s možností započítávat své pohledávky. Půjde zejména o pohledávky, které vznikly před vyhlášením všeobecného moratoria z dosud nesplněných smluv. I když není tento zákaz zápočtů v této právní úpravě explicitní, neměl by takový zápočet v konečném důsledku vést k ukončení nesplněné smlouvy ani k samotné změně závazku, jak ostatně plyne z § 80 odst. 1 zákona. Je proto otázkou, jak bude např. tato právní úprava vykládána a aplikována ve vztahu k veřejnoprávním pohledávkám z titulu daní, odvodů, poplatků a cel, kde ve vztahu k insolvenčnímu řízení se zákonodárce již dříve vymezil zvláštní právní úpravou obsaženou v § 242 daňového řádu. Tyto vztahy byly nezřídka předmětem přezkumu správních soudů i Ústavního soudu a mají již nyní své celkem pevné judikaturní ukotvení. Oproti tomu podnikatel není omezen v tom, aby započítával své pohledávky vůči věřitelům, pakliže mu to svým předběžným opatřením nezakáže na návrh dotčené strany restrukturalizační soud. Tím se ostatně tato právní úprava odlišuje od právní úpravy známé z insolvenčního zákona, resp. např. z insolvenčního moratoria dle § 122 odst. 3 insolvenčního zákona, popř. reorganizace dle § 324 odst. 3 insolvenčního zákona, kde je zákaz započtení koncipován jako vzájemný a kategorický, přičemž těmito ustanoveními dochází navíc k modifikaci parametrů pro započtení, které jsou obsaženy v § 140 odst. 3 insolvenčního zákona. Vrátíme-li se však zpět k omezení podnikatele v rámci trvání všeobecného moratoria v průběhu reorganizace ve vztahu k započtení, nutno ještě dodat, že restrukturalizační soud může taktéž vázat platnost takto provedeného započtení na předchozí souhlas restrukturalizačního správce. V případě již zmíněného insolvenčního moratoria anebo reorganizace může naopak jen insolvenční soud svým předběžným opatřením eliminovat účinky spojené s kategorickým zákazem započtení vzájemných pohledávek dlužníka a věřitele.

     Práva věřitelů podnikatele

Lze ještě uvést, že toto moratorium zasahuje významně do práv věřitelů podnikatele. Zákonodárce v kontextu s tím zakazuje podnikateli nakládat se svým jměním tak, aby docházelo k podstatnému snižování jeho hodnoty. Kromě těchto zákonem daných omezení může samotné dispoziční oprávnění podnikatele významně omezit též restrukturalizační soud svým předběžným opatřením. Ten může sice výrazně zasáhnout do práva podnikatele v nakládání s jeho jměním, avšak není oprávněn zcela vyloučit jeho dispoziční oprávnění k tomuto majetku. Toliko dotčená strana může podat návrh na částečné omezení dispozičních oprávnění podnikatele v průběhu všeobecného moratoria. Ta by měla ve svém návrhu uvést skutková tvrzení o tom, že existují pro danou věci důležité důvody, které vedou tuto stranu k podání takového návrhu. Nejčastěji se bude jednat o tvrzení, že podnikatel podáním tohoto návrhu nesleduje poctivý záměr uskutečnit preventivní restrukturalizaci v souladu s tímto zákonem. Restrukturalizační soud může na základě návrhu dotčené strany svým předběžným opatřením zakázat podnikateli, aby nakládal s některými věcmi nebo právy, popř. aby přijímal prozatímní financování od určitého okruhu osob. Výčet omezení podnikatele na základě předběžného opatření soudu v odst. 1 a 2 lze považovat za demonstrativní. Vedle toho může soud omezit jednání podnikatele, která mají souvislost s provozováním jeho závodu v rámci obvyklého hospodaření, např. selekcí v nákladech na odborné poradenství v souvislosti s přípravou restrukturalizačního plánu apod. Soud však může rovněž přistoupit k tomu, že veškerá právní jednání podnikatele v souvislosti s dalším provozováním jeho obchodního závodu v rámci obvyklého hospodaření může podmínit předchozím souhlasem restrukturalizačního správce.

Důležité

     Shrneme-li již výše uvedené, pak po vyhlášení všeobecného moratoria nelze zahájit insolvenční řízení podáním věřitelského insolvenčního návrhu. Nelze zahájit či provést exekuci, dále neběží lhůty k uplatnění práv, není zde povinnost podat insolvenční návrh a samotná doba moratoria se nezapočítává do lhůt pro odporovatelnost.

§  Ze související judikatury

    K způsobilosti pohledávek k započtení

Pro způsobilost pohledávek ze smluv k započtení je podle § 3028 odst. 3 věty první občanského zákoníku rozhodná právní úprava, kterou se řídí smlouvou založený závazkový poměr, z něhož pohledávka vznikla.

Z rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 18. 4. 2018, sp. zn. 32 Cdo 5234/­2016

    Nejistota a neurčitost započítávané pohledávky

Aniž by dovolací soud mínil ustanovení § 1987 odst. 2 občanského zákoníku zcela upřít uplatnění mimo soudní řízení a aniž by popíral závěr, že nejistota a neurčitost pohledávky může být vyvolána též jinými faktory než obtížnou dokazatelností, dospívá k závěru, že v kontextu civilního procesu by měl být smysl § 1987 odst. 2 občanského zákoníku spatřován zejména v ochraně věřitele před tím, aby řízení o jím uplatněné pohledávce bylo zdržováno složitým prokazováním protipohledávek dlužníkových. Lze-li očekávat, že by námitka započtení vznesená podle § 98, věty druhé občanského soudního řádu s ohledem na obtížnost zjišťování existence a výše započítávané pohledávky nepřiměřeně prodlužovala řízení o pohledávce uplatněné žalobou, je možné konstatovat nekompenzabilitu započítávané pohledávky pro nejistotu a neurčitost. Současně však nelze daný nástroj aplikovat způsobem, který by žalovaného zcela zbavoval námitky započtení jako zákonem předvídané procesní obrany. Nebylo by správné, aby na základě citovaného ustanovení mohl soud odhlédnout od jakékoli vzájemné pohledávky žalovaného dlužníka, pokud proti ní žalující věřitel uplatní racionální argumentaci, neboť tím není řízení o žalobou uplatněné pohledávce bez dalšího zdržováno. Za nejistou a neurčitou ve smyslu § 1987 odst. 2 občanského zákoníku není pohledávku uplatněnou k započtení podle § 98, věty druhé, občanského soudního řádu povětšinou označit, pakliže pochybnosti o její existenci vyvolává toliko spornost právní kvalifikace, nikoli problematičnost zjišťování skutkových předpokladů jejího vzniku. Nadto lze usuzovat, že je dovození nekompenzability protipohledávky v rámci civilního procesu méně často přiléhavé tam, kde započítávaná pohledávka vyplývá ze stejného právního vztahu jako pohledávka uplatněná žalobou. Právní jednání, jímž by byla k započtení namítnuta pohledávka nekompenzabilní dle § 1987 odst. 2 občanského zákoníku, by mohlo být stiženo toliko neplatností relativní, ledaže by zde byly dány předpoklady přihlédnutí k neplatnosti soudem ex offo vypočtené v § 588 občanského zákoníku.

Z rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 1. 10. 2018, sp. zn. 28 Cdo 5711/­2017

    K definici pojmu „nejistá nebo neurčitá“ pohledávka

Nejistou nebo neurčitou ve smyslu § 1987 odst. 2 občanského zákoníku je zpravidla pohledávka, která je co do základu a (nebo) výše sporná (nejistá), a jejíž uplatnění vůči dlužníku formou námitky započtení vyvolá (namísto jednoznačného, tj. oběma dotčenými stranami akceptovaného zániku obou pohledávek v rozsahu, v jakém se kryjí) spory o existenci či výše pohledávky užité k započtení. Likvidita pohledávky užité k započtení je hmotněprávním předpokladem započtení, není-li taková pohledávka „jistá a určitá“, odporuje započtení ustanovení § 1987 odst. 2 občanského zákoníku a je zpravidla (relativně) neplatné. Dovolá-li se věřitel pohledávky, proti které je započítáváno, vůči dlužníku relativní neplatnosti jeho právního jednání (jednostranného započtení), účinky započtení nenastanou (pohledávka, proti které je započítáváno, nezanikne).

Z rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 9. 9. 2020, sp. zn. 31 Cdo 684/­2020

    K (ne)možnosti ručitele započíst vůči věřiteli pohledávku

Ručitel nemůže započíst vůči věřiteli pohledávku, kterou má za tímto věřitelem dlužník.

Z rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 19. 5. 2021, sp. zn. 23 Cdo 2475/­2019

    K uznání dluhu jednostranným započtením

V písemném jednostranném kompenzačním projevu bez výhrad není bez dalšího zahrnuto uznání hlavní pohledávky ve smyslu § 2053 občanského zákoníku. Jednostranné kompenzační prohlášení bez výhrad, kterým má nastat zánik celé věřitelovy hlavní pohledávky, nemůže být bez existence dalších okolností konkludentním uznáním hlavní pohledávky ve smyslu § 2054 občanského zákoníku.

Z rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 22. 7. 2021, sp. zn. 23 Cdo 3752/­2019

    Splnění dluhu vs. započtení

V případě započtení nedochází k žádnému plnění, nejde tedy o zánik závazku splněním, ale o jiný druh zániku závazku – proto právní úpravu splnění dluhu nelze analogicky použít na započtení pohledávek a opačně právní úpravu započtení nelze analogicky použít na splnění dluhu. Splnění a započtení jsou tedy dva různé způsoby zániku závazku vyžadující naplnění odlišných skutečností a nelze je zaměňovat. Je-li obohaceným plněno ochuzenému na závazek (pohledávku) z bezdůvodného obohacení, zaniká v tomto rozsahu nároku ochuzeného na vydání bezdůvodného obohacení a není třeba ze strany dlužníka (obohaceného) žádného dalšího projevu, jak je tomu v případě zániku závazku v důsledku započtení.

Z rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 8. 12. 2021, sp. zn. 28 Cdo 2829/­2021

§ 84

Zánik a zrušení všeobecného
moratoria

(1) Před uplynutím doby, na kterou bylo vyhlášeno, zaniká všeobecné moratorium rozhodnutím o vzetí na vědomí skončení preventivní restrukturalizace, účinností restrukturalizačního plánu, podáním insolvenčního návrhu podnikatelem nebo rozhodnutím restrukturalizačního soudu o zrušení všeobecného moratoria.

(2) Restrukturalizační soud zruší všeobecné moratorium

a)  na návrh podnikatele,

b)  na návrh většiny dotčených stran, nebo

c)  na návrh restrukturalizačního správce nebo i bez návrhu, uvedl-li podnikatel v návrhu na všeobecné moratorium nepravdivé údaje nebo se zřetelem ke všem okolnostem lze důvodně předpokládat, že podnikatel sledoval všeobecným moratoriem nepoctivý záměr, zejména nespravedlivé poškození nebo nedovolené zvýhodnění jeho věřitele.

(3) Rozhodnutí podle odstavce 2 písm. c) vydá restrukturalizační soud po vyjádření navrhovatele a podnikatele.

(4) O návrhu na zrušení všeobecného moratoria rozhodne restrukturalizační soud neprodleně.

komentář k § 84

Na tomto místě zákona jsou definovány způsoby, kterými dochází k zániku účinků všeobecného moratoria. Koncepce zákona zde vychází z toho, že účinky moratoria zanikají jak v důsledku objektivních právních skutečností, např. plynutím času, tak i v důsledku subjektivních právních skutečností, např. podáním dlužnického insolvenčního návrhu. Přitom dále platí, že účinky všeobecného moratoria mohou zaniknout buď vůči všem věřitelům, kteří jeho účinky byli takto stiženi, nebo vůči jednotlivému věřiteli, kterému by všeobecné moratorium způsobilo úpadek.

Nutno dodat, že restrukturalizační všeobecné moratorium zaniká především uplynutím doby, na kterou bylo na návrh podnikatele restrukturalizačním soudem vyhlášeno. Z rozhodnutí soudu pak plyne i okamžik zániku takového moratoria. Restrukturalizační soud může rozhodnout o jeho zrušení ještě před uplynutím doby, přičemž se tak může stát jak na návrh, tak i bez podání tohoto návrhu. O návrhu na zrušení všeobecného moratoria je restrukturalizační soud povinen rozhodnout neprodleně. Všeobecné moratorium je možno zrušit na návrh většiny dotčených stran, jestliže neplní svůj základní účel, tj. podporovat sjednávání restrukturalizačního plánu. Nelze pominout fakt, že zákon nestanoví minimální dobu trvání účinků všeobecného moratoria.

Zákon umožňuje, aby v rámci jedné preventivní restrukturalizace soud vyhlásil více všeobecných i individuálních moratorií, která na sebe mohou, ale taky nemusejí navazovat. Maximální délka těchto moratorií však nesmí překročit dobu 12 měsíců vůči kterémukoli věřiteli. Zákonodárce spojil zánik všeobecného moratoria také s účinností restrukturalizačního plánu z důvodu, že toto je poskytováno podnikateli jen dočasně za účelem udržení provozu jeho obchodního závodu. Nabude-li restrukturalizační plán účinnosti, mělo by podnikatele namísto moratoria již chránit konkrétní restrukturalizační opatření, kterými dochází ke změně závazků tohoto podnikatele. K zániku všeobecného moratoria dochází i na základě rozhodnutí soudu, kterým tento soud bere na vědomí, že došlo ke skončení preventivní restrukturalizace.

K zániku všeobecného moratoria dochází z důvodů zahájení insolvenčního řízení, tj. v důsledku toho, že podnikatel podá insolvenční návrh a zahájí tak insolvenční řízení. To neplatí v případě, že se bude jednat o návrh věřitelský. Restrukturalizační soud dále zruší všeobecné moratorium za situace, kdy to navrhne podnikatel. Ke zrušení všeobecného moratoria dojde rovněž tehdy, jestliže je za tím účelem podán návrh většiny dotčených stran, přičemž tato většina se počítá podle výše pohledávek. Dalším důvodem pro zrušení všeobecného moratoria je návrh restrukturalizačního správce, kdy je soud povinen zkoumat důvody pro takové zrušení. Zákon počítá také s tím, že ke zrušení všeobecného moratoria může dojít i bez návrhu, tj. může tak učinit restrukturalizační soud ex officio, kdy tak může jednat na základě podnětu některého z věřitelů, který sám o sobě nemá aktivní legitimaci k podání takového návrhu.

V rámci restrukturalizačního řízení bude restrukturalizační soud rozhodovat o těchto návrzích. Není-li podnikatel s rozhodnutím restrukturalizačního soud spokojen, má možnost proti takovému rozhodnutí podat odvolání, bylo-li návrhu vyhověno a on sám není navrhovatel. To bude relevantní zejména za situace, kdy soud zruší všeobecné moratorium na základě návrhu restrukturalizačního správce, popř. většiny dotčených stran.

Díl 2

Individuální moratorium

§ 85

Návrh na individuální moratorium

(1) Návrhem na individuální moratorium se lze domáhat poskytnutí ochrany ve smyslu účinků podle § 78 až 82 pouze vůči určitému věřiteli.

(2) Návrh může podat pouze podnikatel.

(3) Návrh lze podat i před zahájením preventivní restrukturalizace, nejpozději však do nabytí účinnosti restrukturalizačního plánu. K návrhu podanému před zahájením preventivní restrukturalizace se seznam dotčených práv nepřikládá.

komentář k § 85

V tomto ustanovení zákona je řešena problematika spojená s vyhlášením individuálního moratoria. Individuální moratorium má poskytnout podnikateli ve finančních potížích dočasnou ochranu výhradně před individuálně určeným věřitelem. Tím má být podpořeno vyjednávání o restrukturalizačním plánu, aniž by bylo nutno spustit plošný zásah do práv všech věřitelů. Nutno dodat, že z pohledu věřitelů jsou účinky obou typů moratorií, které takto zasahují do jejich právní sféry, v zásadě shodné. Procesní režim individuálního moratoria se subsidiárně opírá o režim předběžného opatření dle občanského soudního řádu, přičemž k vyhlášení individuálního moratoria se nevyžaduje předchozí zahájení preventivní restrukturalizace. Rozhodnutí o individuálním moratoriu není doručováno publikací v restrukturalizačním rejstříku, nýbrž je nutno je doručit věřiteli do vlastních rukou. Dále je třeba uvést, že individuální moratorium nesuspenduje povinnost podnikatele podat dlužnický insolvenční návrh dle § 98 insolvenčního zákona a individuálním moratoriem lze vůči konkrétnímu věřiteli dosáhnout uplatnění suspenzivních účinků i nad maximální limit 6 měsíců, který je takto standardně nastaven pro základní i prodloužené všeobecné moratorium (s limitem 12 měsíců dle § 76 odst. 2 zákona).

Zákonodárce na tomto místě vymezil předmět návrhu, aktivní legitimaci k podání tohoto návrhu a dobu, ve které lze takový návrh podat. Zapomenuto není ani na rozsah účinků takto vyhlášeného individuálního moratoria. Oproti všeobecnému moratoriu lze individuální moratorium využít i před zahájením preventivním restrukturalizace, čímž má být dosaženo efektivnější obrany podnikateli proti asertivnímu až agresivnímu věřiteli po dobu, po kterou dochází ke zpracování sanačního projektu.

Podnikatel nemusí přikládat k jím podanému návrhu na individuální moratorium seznam dotčených práv (podal-li návrh před zahájením preventivní restrukturalizace), čímž se individuální moratorium takto liší od podmínek všeobecného moratoria. Byl-li návrh podán až po zahájení preventivní restrukturalizace, musí již tento seznam připojit.

§ 86

Rozhodnutí o návrhu na vyhlášení individuálního moratoria

(1) Individuální moratorium lze vyhlásit nejvýše vůči třem věřitelům, a to i opakovaně; § 76 odst. 2 tím není dotčen.

(2) Podal-li podnikatel návrh před zahájením preventivní restrukturalizace, restrukturalizační soud v rozhodnutí o vyhlášení individuálního moratoria uloží podnikateli, aby ve lhůtě 30 dnů zahájil restrukturalizační řízení. Nezahájí-li podnikatel ve lhůtě podle věty první preventivní restrukturalizační řízení, individuální moratorium bez dalšího zanikne.

(3) Vyhoví-li restrukturalizační soud návrhu, doručí rozhodnutí podnikateli a tomu věřiteli, před nímž podnikatel žádal o poskytnutí ochrany; jinak rozhodnutí doručí jen podnikateli.

(4) Odvolání proti rozhodnutí o vyhlášení individuálního moratoria může podat osoba, které se doručuje rozhodnutí podle odstavce 3.

komentář k § 86

Na tomto místě zákona je upravena problematika vážící se k rozhodování o návrhu na vyhlášení individuálního moratoria. Chce-li podnikatel získat ochranu před maximálně třemi individuálně určenými věřiteli (a třebas i opakovaně), musí usilovat o vyhlášení více individuálních moratorií. Tato koncepce směřuje k tomu, aby podnikatel nemohl zneužívat účinků individuálního moratoria coby krajního prostředku ochrany. Nastavené omezení počtu věřitelů se přitom nevztahuje k okamžiku, kdy tento podnikatel podává návrh na vyhlášení individuálního moratoria. Je přitom limitován i tím, že si takto může vybrat maximálně určité 3 své věřitele, které takto v průběhu preventivní restrukturalizace zatíží účinky tohoto individuálního moratoria. Přitom však musí být dodržena maximální délka trvání účinků těchto individuálních moratorií.

Podal-li podnikatel návrh před zahájením preventivní restrukturalizace, restrukturalizační soud v rozhodnutí o vyhlášení individuálního moratoria uloží podnikateli, aby ve lhůtě 30 dnů zahájil restrukturalizační řízení. Nezahájí-li podnikatel ve lhůtě toto restrukturalizační řízení, individuální moratorium bez dalšího zanikne. Aktivní legitimaci k podání tohoto návrhu má opět toliko podnikatel coby účastník řízení.

I v případě řízení o návrhu na individuální moratorium bude aplikována úprava platná pro všeobecné moratorium s tím rozdílem, že se navíc použijí ještě ustanovení občanského soudního řádu o předběžném opatření. Z dikce tohoto ustanovení je navíc zřejmé, že podmínky pro vyhlášení individuálního moratoria jsou poněkud přísnější než pro samotné vyhlášení všeobecného moratoria. Individuální moratorium je navíc možno vyhlásit ještě před zahájením preventivní restrukturalizace. Individuální moratorium má svůj prostor stejně jako všeobecné moratorium jen do doby, než restrukturalizační plán nabude účinnosti.

Před vydáním rozhodnutí o vyhlášení individuálního moratoria soud zkoumá, zda jsou splněny všechny náležitosti podání a zda zaslaný návrh obsahuje všechny povinné přílohy. Dále prověří, zda podnikatel složil jistotu, splnil všechny povinnosti tvrzení a bylo jím uneseno i důkazní břemeno.

Vzhledem k tomu, že jsou věřitelé stižení tímto individuálním moratoriem individuálně určeni, není třeba doručovat rozhodnutí soudu vyhláškou (zveřejněním v restrukturalizačním rejstříku) a postačí doručení jednotlivým věřitelům zvlášť. Vyhlášení individuálního moratoria se nezveřejňuje v restrukturalizačním rejstříku.

Jak dotčený věřitel, tak i podnikatel mohou podat odvolání proti usnesení, kterým došlo k vyhlášení individuálního moratoria. Pouze podnikatel však může podat odvolání proti zamítavému rozhodnutí v této věci.

I v tomto případě platí, že dojde-li k vyhlášení individuálního moratoria, nelze zahájit insolvenční řízení podáním věřitelského insolvenčního návrhu. Dále není možno zahájit či provést jakoukoli exekuci, neběží lhůty k uplatnění práv a není zde povinnost podat insolvenční návrh. Doba moratoria se nezapočítává do lhůt pro odporovatelnost.

§ 87

Použití pravidel všeobecného
moratoria

Pro vyhlášení individuálního moratoria se použijí ustanovení o všeobecném moratoriu, s výjimkou § 74 odst. 4 a § 78 odst. 4, a dále se použijí ustanovení občanského soudního řádu o předběžném opatření, s výjimkou § 76 odst. 3 věty první, § 76c odst. 2 a 3 a § 76e občanského soudního řádu.

komentář k § 87

V tomto ustanovení zákona jsou obsažena pravidla pro použití všeobecného moratoria. Koncepce zde vychází z úpravy rozhodování o návrhu na vyhlášení všeobecného moratoria, a proto došlo k převzetí použitelné úpravy všeobecného moratoria a jsou zde taxativně vypočteny i další právní normy, které se na individuální moratorium v praxi neaplikují.

Díl 3

Předběžný přezkum spornosti
pohledávky

§ 88

Návrh na předběžný přezkum spornosti pohledávky

(1) Návrhem na provedení předběžného přezkumu spornosti pohledávky se lze po restrukturalizačním soudu domáhat označení pohledávky, která byla zařazena do seznamu dotčených práv, za spornou pro účely vyloučení pohledávky z preventivní restrukturalizace.

(2) Návrh může podat pouze dotčená strana.

(3) Návrh lze podat nejpozději do 15 dnů ode dne, kdy podnikatel předložil navrhovateli sanační projekt. V případě rozšíření okruhu dotčených stran postupem podle § 12 počne znovu běžet lhůta k podání návrhu na provedení předběžného přezkumu pohledávky.

(4) Dotčená strana je oprávněna navrhnout předběžný přezkum spornosti své i cizí pohledávky.

komentář k § 88

V tomto paragrafu zákona je řešena problematika spojená s návrhem na předběžný přezkum spornosti pohledávky. Pakliže dotčené strany nastolí pochybnost o vlastnostech pohledávky, která má být dle návrhu podnikatele dotčena restrukturalizačním plánem, za účelem přezkoumání takové pohledávky a eventuálně jejího vyloučení z preventivní restrukturalizace, mělo by se tak stát v řízení o předběžném přezkumu pohledávky. V tomto řízení jsou takto přezkoumávány zejména takové pohledávky, které nejsou předmětem soudního, popř. jiného řízení. Oproti tomu sporné pohledávky, které jsou v okamžiku zahájení preventivní restrukturalizace předmětem soudního nebo jiného řízení, nemohou být restrukturalizačním plánem dotčeny, ledaže jsou splněny striktní podmínky dle § 22 odst. 3 zákona.

Na tomto místě zákona proto dochází k vymezení předmětu řízení, aktivní legitimaci k podání návrhu na zahájení takového řízení, zvláštních náležitostí takového návrhu i jeho povinných příloh, včetně lhůty k podání takového návrhu. Vychází se z toho, že aktivní legitimace k podání návrhu přísluší kterékoliv dotčené straně – takto lze navrhnout přezkum nejen své pohledávky, nýbrž i pohledávky jiné dotčené strany. Výsledek přezkumu parametrů vlastních i cizích pohledávek má poté přímý vliv na určení většin v rámci hlasovacích skupin nezbytných pro hlasování o přijetí restrukturalizačního plánu.

Nezbytnou náležitostí návrhu, je označení nesouladu tvrzení podnikatele se skutečným stavem. Aby mohl být takto tvrzený nesoulad řádně posouzen, musí být k samotnému návrhu přiložen sanační projekt, ve kterém jsou řádně vymezeny pohledávky dotčených stran. Uplyne-li propadná lhůta k podání návrhu na předběžný přezkum pohledávky, pak již není možno namítat spornost a navrhovat přezkum vlastností dotčených stran. Zákonodárce přijal koncepci, podle níž je tato lhůta vázána ke dni předložení sanačního projektu podnikatelem dané dotčené straně. Předpokládá se, že na základě výsledků předběžného přezkumu pohledávek bude zpravidla též docházet k zúžení okruhu dotčených stran.

§ 89

Uložení předběžného přezkumu spornosti správci

(1) Restrukturalizační soud nejpozději do 3 pracovních dnů po podání návrhu uloží restrukturalizačnímu správci provést předběžný přezkum spornosti pohledávky, a to ve lhůtě 15 dnů ode dne doručení tohoto rozhodnutí restrukturalizačnímu správci. Toto rozhodnutí restrukturalizační soud doručí také navrhovateli, podnikateli a dotčené straně, jejíž pohledávka má být předběžně přezkoumána.

(2) Lhůtu k provedení předběžného přezkumu spornosti pohledávky může restrukturalizační soud na žádost restrukturalizačního správce z důvodů zvláštního zřetele hodných prodloužit, a to nejdéle o 15 dnů.

(3) Nedoloží-li navrhovatel, že spolu s návrhem odeslal na účet restrukturalizačního soudu zálohu na odměnu restrukturalizačního správce za tuto činnost ve výši stanovené prováděcím právním předpisem, hledí se na návrh, jako by nebyl podán.

komentář k § 89

Na tomto místě zákona je upraven postup subjektů v řízení o předběžném přezkumu pohledávky poté, co byl podán příslušný návrh restrukturalizačnímu soudu a je tak dotčenou stranou iniciován předběžný přezkum pohledávky.

Je-li navrhující dotčenou stranou uhrazena záloha na náklady předběžného přezkumu, nastávají účinky zahájení předběžného přezkumu pohledávky. Z toho důvodu je dotčená strana povinna společně se svým návrhem též doložit, že došlo k úhradě této zálohy Jen při splnění těchto podmínek je poté možno uložit úkol restrukturalizačnímu správci v podobě toho, že tento správce musí provést předběžný přezkum pohledávky.

V rámci tohoto procesu je třeba postupovat s nejvyšším urychlením, jelikož o přijetí restrukturalizačního plánu je možno hlasovat teprve po vypořádání návrhů na předběžný přezkum pohledávky. Z toho důvodu jsou proto v rámci tohoto postupu stanoveny krátké lhůty jak pro úkony, které má provést restrukturalizační soud, tak i samotný restrukturalizační správce.

§ 90

Provedení předběžného přezkumu
spornosti

(1) Restrukturalizační správce označí pohledávku za spornou, existuje-li důvodná pochybnost o tom, že vymezení pravosti, výše nebo pořadí pohledávky nebo jiné důležité skutečnosti vyplývající z obsahu závazku, ze kterého vznikla pohledávka, které se předběžný přezkum spornosti týká, je v souladu se skutečným stavem.

(2) Při provádění předběžného přezkumu spornosti je restrukturalizační správce oprávněn vyžádat si od podnikatele součinnost, zejména poskytnutí účetnictví, smluv a jiných listin týkajících se pohledávky, která je předmětem předběžného přezkumu. Podnikatel je povinen poskytnout součinnost bez zbytečného odkladu, a neučiní-li tak, lze pohledávku bez dalšího označit za spornou.

(3) Restrukturalizační správce vyzve dotčenou stranu, jejíž pohledávka má být předběžně přezkoumána, ke sdělení jejího písemného stanoviska. K tomu jí poskytne přiměřenou lhůtu, nejméně však 5 pracovních dnů; k opožděně sdělenému stanovisku nepřihlíží.

(4) Své stanovisko restrukturalizační správce odůvodní. Dojde-li navíc k závěru, že podnikatel vymezil pohledávku ve zjevném rozporu s jejím skutečným stavem, který mu měl a mohl být znám, ve svém stanovisku na to upozorní. Zároveň se stručně vypořádá i s důvody uvedenými ve stanovisku dotčené strany, jejíž pohledávka byla předběžně přezkoumána.

(5) O výsledcích předběžného přezkumu spornosti restrukturalizační správce bez zbytečného odkladu informuje vedle restrukturalizačního soudu též podnikatele, navrhovatele a dotčenou stranu, jejíž pohledávka byla předběžně přezkoumána.

komentář k § 90

V tomto paragrafu došlo k upravení postupu restrukturalizačního správce potom, co mu bylo restrukturalizačním soudem uloženo, aby provedl předběžný přezkum pohledávky.

Vychází se přitom z koncepce, že restrukturalizační správce má potvrdit nebo vyvrátit pochybnost o tvrzené vlastnosti práva, kterou nastolila navrhující dotčená strana. Rozsah samotného předběžného přezkumu je proto vymezen návrhem dotčené strany. V rámci této své činnosti může restrukturalizační správce využít součinnosti podnikatele. Pokud by podnikatel takovou součinnost bez dalšího neposkytl, má to za následek označení pohledávky za spornou. Restrukturalizační správce zjistí též stanovisko majitele pohledávky, vůči níž předběžný přezkum směřuje a s tímto stanoviskem se musí pro účely svého konečného verdiktu stručně vypořádat.

Pokud restrukturalizační správce označí pohledávku za spornou, musí své rozhodnutí řádně odůvodnit, tj. uvést všechny zásadní pochybnosti o nesouladu podnikatelem tvrzeného stavu se stavem skutečným a nad rámec takového odůvodnění připojit upozornění na vymezení pohledávky ve zjevném rozporu se skutečným stavem.

Na tomto místě zákona je dále upraven okruh subjektů, které má restrukturalizační správce povinnost informovat o svém stanovisku. Prakticky to znamená, že by správce měl pro tento okruh subjektů poskytnout svůj vlastní náhled na to, jak dopadne v optimálním případě prováděný předběžný přezkum.

§ 91

Rozhodnutí o spornosti pohledávky

(1) Restrukturalizační soud posoudí stanovisko restrukturalizačního správce do 5 pracovních dnů ode dne, kdy ho obdrží.

(2) Shledá-li restrukturalizační soud, že stanovisko vykazuje závažné nedostatky, které vyvolávají pochybnost o správnosti stanoviska, zejména je-li stanovisko nejasné nebo nedostatečně odůvodněné, může vyzvat restrukturalizačního správce k jeho opravě nebo doplnění a určí k tomu lhůtu nejvýše 15 dnů. Nepostupoval-li restrukturalizační soud podle věty první nebo nevedl-li tento postup k nápravě, provede předběžný přezkum sám; postup podle § 90 se použije obdobně.

(3) Neshledá-li restrukturalizační soud, že stanovisko vykazuje závažné nedostatky, rozhodne v souladu s ním o označení pohledávky za spornou nebo nespornou pro účely vyloučení pohledávky z preventivní restrukturalizace.

(4) Neoznačil-li restrukturalizační soud pohledávku za spornou, doručí rozhodnutí podnikateli, navrhovateli, dotčené straně, jejíž pohledávka byla předběžně přezkoumána, a restrukturalizačnímu správci.

(5) Odvolání proti rozhodnutí podle odstavce 3 není přípustné.

komentář k § 91

V tomto ustanovení zákona je upraven navazující postup insolvenčního soudu po věcném provedení přezkumu restrukturalizačním správcem, resp. způsob rozhodování o stanovisku restrukturalizačního správce.

Na základě koncepce obsažené v tomto ustanovení zákona je restrukturalizační soud oprávněn vyhodnotit kvalitu stanoviska restrukturalizačního správce a v případě nevyhovujícího výsledku buď uložit povinnost k nápravě, popř. prostřednictvím stejného postupu provést předběžný přezkum sám. Tím je pak restrukturalizačnímu soudu dána diskreční pravomoc k věcnému posouzení stanoviska restrukturalizačního správce.

Restrukturalizační soud doručí své rozhodnutí nejen podnikateli, ale i navrhovateli, majiteli přezkoumávané pohledávky a zbývajícím dotčeným stranám, které o to v průběhu restrukturalizačního řízení předem projevily zájem tehdy, jestliže je pohledávka vyhodnocena jako sporná. Z toho důvodu se informace o změně rozsahu restrukturalizačního fóra dostane k dotčeným stranám bez nutnosti její veřejné publikace.

Koncepce zákona je postavena na tom, že výsledek předběžného přezkumu nenahrazuje výsledek sporu o určení a nemá ani žádný vliv na hmotněprávní postavení dotčené strany, jejíž pohledávka byla takto předběžně přezkoumána. To znamená, že tento výsledek je toliko indikací spornosti pro účely preventivní restrukturalizace. Aby došlo k rychlému zafixování okruhu dotčených stran ve vztahu k dalšímu průběhu preventivní restrukturalizace, nepřipouští zákonodárce opravný prostředek proti tomuto rozhodnutí restrukturalizačního soudu.

§ 92

Účinky rozhodnutí

Účinností rozhodnutí o označení pohledávky za spornou je tato pohledávka vyloučena z preventivní restrukturalizace.

komentář k § 92

Na tomto místě zákona dochází k upravení účinků rozhodnutí o návrhu na provedení předběžného přezkumu spornosti pohledávky na preventivní restrukturalizaci. Koncepce vychází z toho, že následkem indikované spornosti pohledávky je její vyloučení z preventivní restrukturalizace. Je to dáno tím, že preventivní restrukturalizace jako taková není primárně určena k řešení sporů ohledně vzájemných práv a povinností mezi podnikatelem a dotčenými stranami. Následkem toho nemůže být předmětná pohledávka v rámci preventivní restrukturalizace přímo dotčena restrukturalizačním plánem. Majitel této pohledávky však pozbývá další oprávnění vyplývající z jeho postavení v rámci tohoto procesu.

Mohou tedy nastat dva potenciální výsledky, tj. setrvání jako dotčená strana s danou pohledávkou v rámci restrukturalizace anebo úplné vyloučení ze seznamu dotčených práv (i při částečné spornosti takové pohledávky). Spornost pro účely tohoto zákona představuje důvodnou pochybnost, že vymezení pravosti, výše nebo pořadí pohledávky nebo jiné důležité skutečnosti není v souladu se skutečným stavem.

Díl 4

Potvrzení restrukturalizačního plánu

§ 93

Návrh na potvrzení restrukturalizačního
plánu

(1) Návrh na potvrzení restrukturalizačního plánu je oprávněn podat pouze podnikatel.

(2) Návrh lze podat nejpozději do 15 dnů ode dne, kdy došlo ke skončení hlasování o přijetí restrukturalizačního plánu, nebo ode dne, kdy byla uzavřena dohoda o přijetí restrukturalizačního plánu.

(3) K návrhu podnikatel přiloží

a)  restrukturalizační plán,

b)  notářský zápis o hlasování o přijetí restrukturalizačního plánu nebo notářský zápis o uzavření dohody o přijetí restrukturalizačního plánu, byl-li vyhotoven,

c)  doklady o doručení restrukturalizačního plánu všem dotčeným stranám a

d)  znalecký posudek k ocenění závodu nebo jeho části, byl-li v průběhu restrukturalizačního řízení vypracován.

(4) Restrukturalizační soud doručí návrh na potvrzení restrukturalizačního plánu dotčeným stranám.

(5) Nepřiloží-li podnikatel ani po výzvě restrukturalizačního soudu k doplnění návrhu doklady podle odstavce 3 písm. c), restrukturalizační soud návrh odmítne; odstavec 4 se nepoužije.

komentář k § 93

V tomto paragrafu zákona je upraven postup při rozhodování o návrhu na potvrzení restrukturalizačního plánu.

Zákonodárce předpokládá, že aktivní legitimaci k podání návrhu na potvrzení restrukturalizačního plánu má toliko podnikatel. Je tomu tak zejména proto, že právě podnikatel předkládá restrukturalizační plán dotčeným stranám k hlasování. Za účelem urychlení postupu preventivní restrukturalizace a omezení změn okolností, které v době mezi podáním tohoto návrhu a rozhodováním o přijetí restrukturalizačního plánu mohou nastat, dochází ke stanovení lhůty k podání tohoto návrhu. Návrh lze takto podat nejpozději do 15 dnů ode dne, kdy došlo ke skončení hlasování o přijetí restrukturalizačního plánu, nebo ode dne, kdy byla uzavřena dohoda o přijetí restrukturalizačního plánu.

K návrhu je podnikatel povinen předložit restrukturalizační plán, notářský zápis o hlasování o přijetí restrukturalizačního plánu nebo notářský zápis o uzavření dohody o přijetí restrukturalizačního plánu, doklady o doručení restrukturalizačního plánu všem dotčeným stranám a znalecký posudek k ocenění závodu nebo jeho části, byl-li v průběhu restrukturalizačního řízení vypracován. Pakliže se nepodařilo podnikateli všem dotčeným stranám doručit restrukturalizační plán, restrukturalizační soud takový návrh odmítne.

Restrukturalizační soud je povinen doručit návrh na potvrzení restrukturalizačního plánu dotčeným stranám, přičemž má takto dojít k posílení ochrany práv těchto osob v rámci tohoto řízení.

§ 94

Námitky proti restrukturalizačnímu
plánu

(1) Dotčená strana, která hlasovala proti přijetí restrukturalizačního plánu nebo nebyla stranou dohody o přijetí restrukturalizačního plánu, může podat námitky u restrukturalizačního soudu do 15 dnů ode dne, kdy jí byl doručen návrh na potvrzení restrukturalizačního plánu.

(2) Opožděně podané námitky restrukturalizační soud odmítne rozhodnutím, které doručí dotčené straně, která námitku podala. Stejně postupuje, je-li námitka nesrozumitelná nebo neurčitá; § 43 občanského soudního řádu se nepoužije. Odvolání proti takovému rozhodnutí není přípustné.

komentář k § 94

V tomto ustanovení zákona jsou upraveny otázky spojené s námitkami proti restrukturalizačnímu plánu, včetně aktivní legitimace k jejich podání, důvodů pro podání takové námitky i následný postup restrukturalizačního soudu v této věci.

Zákonodárce předpokládá, že dotčená strana, která hlasovala proti přijetí restrukturalizačního plán nebo nebyla stranou dohody o přijetí restrukturalizačního plánu, může podat námitky u restrukturalizačního soudu do 15 dnů ode dne, kdy jí byl doručen návrh na potvrzení restrukturalizačního plánu. Nutno dodat, že lhůta pro podávání námitek proti restrukturalizačnímu plánu má koncentrační účinky. Z toho důvodu opožděně podanou námitku v této věci soud bez dalšího odmítne. Děje se tak formou rozhodnutí, které je doručeno dotčené straně, která tuto námitku podala. Pro tyto případy byla přijata koncepce, která spočívá v tom, že k odstranění vad soud dotčenou stranu nevyzývá. Je tomu tak proto, aby se urychlilo samotné řízení. Je však umožněn instanční přezkum rozhodnutí o odmítnutí této námitky.

Uplatní-li dotčená strana námitku, měla by vždy namítat skutečnosti, které odůvodňují nepotvrzení plánu. Jen v takovém případě může být podání námitky opodstatněné a může mít jistou naději na úspěch.

§ 95

Posouzení hlasovacích práv a tvorby
hlasovacích skupin

(1) Předloží-li podnikatel restrukturalizačnímu soudu restrukturalizační plán k potvrzení, restrukturalizační soud přezkoumá hlasovací právo každé z dotčených stran jednotlivě a správnost rozdělení dotčených stran do hlasovacích skupin. Současně přezkoumá, zda byl restrukturalizační plán předložen k hlasování a zda byl či nebyl přijat.

(2) Dojde-li restrukturalizační soud k závěru, že dotčená strana neměla hlasovací právo, nebo hlasovala v důsledku jednání, které je v rozporu se zákonem nebo jej obchází, rozhodne i bez návrhu, že se k hlasu této dotčené strany nepřihlíží.

(3) Dojde-li restrukturalizační soud k závěru, že rozdělení dotčených stran bylo v rozporu s pravidly pro tvorbu hlasovacích skupin dotčených stran, nepotvrdí restrukturalizační plán, ledaže by byl restrukturalizační plán přijat i tehdy, pokud by dotčené strany byly zařazeny do správných hlasovacích skupin, nebo pokud by se k hlasům takových dotčených stran nepřihlíželo.

komentář k § 95

Na tomto místě zákona je řešena problematika spojená s posouzením hlasovacích práv a tvorby hlasovacích skupin.

Restrukturalizační soud přezkoumává jednak hlasovací práva jednotlivých dotčených stran, ale také správnost jejich zařazení do hlasovacích skupin – vše za účelem ověření výsledku hlasování o restrukturalizačním plánu. Ovlivnit výsledek hlasování proto může též dodržení pravidel upravujících postup předložení restrukturalizačního plánu dotčeným stranám k hlasování. Za tím účelem musí být i tato procedura podrobena soudnímu přezkumu.

Z koncepce přijaté v tomto ustanovení zákona je tedy zřejmé, že byla-li pochybení v rozřazení dotčených stran do hlasovacích skupin natolik významná, že mohla ovlivnit výsledek hlasování, může to mít za následek nepotvrzení restrukturalizačního plánu soudem.

§ 96

Ocenění závodu podnikatele

(1) Byla-li podána námitka podle § 98 odst. 2 písm. e) a § 99 odst. 3, restrukturalizační soud uloží restrukturalizačnímu správci, aby pro účely vypořádání se s takovou námitkou obstaral u znaleckého ústavu nebo znalecké kanceláře s oprávněním vykonávat znaleckou činnost v oboru ekonomiky vypracování znaleckého posudku k ocenění závodu podnikatele nebo jeho části.

(2) Byla-li podána námitka dotčenou stranou, která má podle restrukturalizačního plánu obdržet jiné než peněžité plnění, může restrukturalizační soud uložit restrukturalizačnímu správci, aby obstaral vypracování znaleckého posudku, kterým bude takové plnění oceněno pro účely vypořádání se s podanou námitkou.

(3) Obstarání znaleckého posudku provede restrukturalizační správce až po zaplacení nákladů spojených s jeho vypracováním. Nezaplatí-li podnikatel tyto náklady ve lhůtě stanovené restrukturalizačním soudem, námitka dotčené strany se považuje za důvodnou.

(4) Podnikatel poskytne znalci potřebnou součinnost pro vypracování znaleckého posudku, zejména mu bez zbytečného odkladu na své náklady poskytne všechny potřebné podklady a informace ve formě požadované znalcem.

(5) Požádá-li o to podnikatel před podáním návrhu na potvrzení restrukturalizačního plánu, uloží restrukturalizační soud restrukturalizačnímu správci povinnost v předstihu obstarat znalecký posudek splňující podmínky podle odstavce 1. Lze-li se na jeho základě vypořádat s námitkou podle § 98 odst. 2 písm. e) a § 99 odst. 3, další znalecký posudek podle odstavce 1 se neobstarává. Po vypracování znaleckého posudku jej restrukturalizační správce bez zbytečného odkladu zpřístupní podnikateli a restrukturalizačnímu soudu.

komentář k § 96

V tomto paragrafu zákona je řešena problematika spojená s oceněním závodu podnikatele. Ve své podstatě se takto jedná o řešení námitky vznesené proti restrukturalizačnímu plánu, která má ekonomickou povahu (namítá se, že došlo k nesplnění testu nejlepšího zájmu věřitelů). K vypořádání takové námitky restrukturalizační soud uloží restrukturalizačnímu správci, aby zadal znalecké kanceláři zpracování znaleckého posudku k ocenění obchodního závodu podnikatele. Stane se tak zpravidla po uplynutí lhůty k podávání námitek proti restrukturalizačnímu plánu všem dotčeným stranám. Předpokládá se, že restrukturalizační správce by měl být schopen následně s odbornou péčí formulovat znaleckou otázku k řešení tohoto problému a současně i vybrat příslušný znalecký ústav, který dokáže takový znalecký posudek řádně zpracovat.

     Znalecký posudek

K tomuto postupu lze přistoupit však až poté, co podnikatel zaplatí náklady na obstarání znaleckého posudku. Současně s tím by měl stanovit lhůtu k úhradě nákladů na jeho vypracování. Pokud tak podnikatel i přes to neučiní, bude po uplynutí soudem stanovené lhůty považována taková námitka za důvodnou. Zvolená koncepce by měla bránit tomu, aby podnikatel účelově otálel s vypracováním a předložením znaleckého posudku hlasujícím dotčeným stranám už v průběhu soukromoprávní fáze hlasování o přijetí restrukturalizačního plánu s kalkulem, že tyto náklady v restrukturalizačním řízení ponese později samotný stát. Je tak plně respektována zájmová zásada, která znamená, že účastník platí náklady spojené s jeho úkony a náklady spojené s úkony, které byly soudem nařízeny v jeho zájmu.

V souvislosti s vypracováním tohoto znaleckého posudku je podnikatel zavázán poskytnout znalci potřebnou součinnost, tj. zejména v rovině požadovaných dokladů i informací.

Zákonodárce umožňuje, aby v rámci dodržení postupu pro ocenění obchodního závodu podnikatele bylo možno využít i již dříve vyhotoveného znaleckého posudku při splnění zákonem stanovených podmínek – tj. zejména, že posudek byl vyhotoven znaleckým ústavem nebo znaleckou kanceláří s oprávněním vykonávat znaleckou činnost v oboru ekonomiky. I když je nesporné, že tato koncepce má přispět zejména k rychlosti a hospodárnosti samotného restrukturalizačního řízení, není zcela zřejmé, zda bude podnikatel vždy náležitě schopen s náležitým předstihem adekvátně vyhodnotit možnost, že v budoucnu vznikne reálná potřeba vyhotovení takového posudku, pročež on si jej takto raději zajistí předem.

Vznášejí-li dotčené strany námitky dle § 98 odst. 2 písm. c) nebo § 99 odst. 3 zákona, přičemž těmto stranám náleží jiné než peněžité plnění, předpokládá se, že toto nepeněžité plnění bude oceněno znaleckým posudkem, aby mohlo dojít k vypořádání námitek těchto stran. I za této situace pak restrukturalizační soud může zpravidla uložit restrukturalizačnímu správci, aby zadal zpracování takového posudku u znaleckého ústavu, popř. znalecké kanceláře.

Požádá-li o to podnikatel před podáním návrhu na potvrzení restrukturalizačního plánu, uloží restrukturalizační soud restrukturalizačnímu správci povinnost v předstihu obstarat znalecký posudek, které splňuje zákonem stanovené podmínky. Zákonodárce tak usiluje zejména o rychlost a hospodárnost samotného řízení, avšak je otázkou, nakolik bude toto ustanovení v praxi vždy realizovatelné.

§  Ze související judikatury

    K hodnocení důkazu znaleckým posudkem

Hodnocení důkazu znaleckým posudkem spočívá v posouzení, zda závěry posudku jsou náležitě odůvodněny, zda jsou podloženy obsahem nálezu, zda bylo přihlédnuto ke všem skutečnostem, s nimiž se bylo třeba vypořádat, zda závěry posudku nejsou v rozporu s výsledky ostatních důkazů a zda odůvodnění znaleckého posudku odpovídá závěrům logického myšlení. Aby soud mohl znalecký posudek odpovědně hodnotit, nesmí se znalec omezit ve svém posudku na podání odborného závěru, nýbrž z jeho posudku musí mít soud možnost seznat, ze kterých zjištění v posudku znalec vychází, jakou cestou k těmto zjištěním dospěl a na základě jakých úvah došel ke svému závěru. To platí i pro znalecké posouzení učiněné ústně, resp. pro případ, kdy se znalec při svém slyšení soudem odchýlí od závěru svého písemného posudku.

Z rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 21. 10. 2009, sp. zn. 22 Cdo 1810/­2009

§ 97

Oprava restrukturalizačního plánu

(1) Restrukturalizační soud může rozhodnutím o potvrzení restrukturalizačního plánu opravit jeho obsah, týká-li se oprava zjevných chyb v psaní a počtech, jakož i jiné zjevné nesprávnosti. Pro tento účel si může vyžádat stanovisko restrukturalizačního správce, byl-li jmenován.

(2) Návrh na opravu je oprávněn podat podnikatel nebo dotčená strana, které se změna týká, a to do rozhodnutí o návrhu na potvrzení restrukturalizačního plánu.

komentář k § 97

V tomto ustanovení zákona je zakotvena možnost učinit v restrukturalizačním plánu před jeho potvrzením soudem opravu zjevných nesprávností. Kromě toho je zde vymezena aktivní legitimace k podání návrhu na opravu restrukturalizačního plánu a přípustnost řádného opravného prostředku proti rozhodnutí o tomto plánu. Zákonodárce takto chce – bez nutnosti opakovat postup přijímání restrukturalizačního plánu (včetně jeho předkládání k potvrzení restrukturalizačního plánu – umožnit nápravu zjevných nesprávností obsažených v tomto restrukturalizačním plánu.

§ 98

Potvrzení restrukturalizačního plánu přijatého dotčenými stranami

(1) Restrukturalizační soud potvrdí přijatý restrukturalizační plán, neshledá-li důvod k vydání rozhodnutí podle odstavce 2.

(2) Restrukturalizační soud zamítne návrh na potvrzení přijatého restrukturalizačního plánu, pokud

a)  je v rozporu s právními předpisy,

b)  jeho přijetí bylo dosaženo v rozporu s právními předpisy,

c)  lze se zřetelem ke všem okolnostem důvodně předpokládat, že je jím sledován nepoctivý záměr,

d)  nejvyšší orgán obchodní korporace nedal souhlas s restrukturalizačními opatřeními, u kterých je vyžadován zakladatelským právním jednáním nebo zákonem o obchodních korporacích,

e)  se dotčená strana hlasující proti přijetí restrukturalizačního plánu účinností restrukturalizačního plánu ocitne v méně výhodném postavení, než v jakém by byla, kdyby byl úpadek podnikatele řešen v insolvenčním řízení,

f)  podnikatel nezaplatil dotčeným stranám dosud přiznanou náhradu nákladů v restrukturalizačním řízení,

g)  restrukturalizační plán nemá přiměřené vyhlídky na to, že předejde úpadku podnikatele a zachová nebo obnoví provozuschopnost jeho závodu, nebo

h)  nové financování není nezbytné pro jeho provedení a zároveň nespravedlivě poškozuje zájmy věřitelů podnikatele.

(3) K námitkám dotčených stran podle odstavce 2 písm. e) se pro účely potvrzení restrukturalizačního plánu nepřihlíží, vytvořil-li podnikatel v restrukturalizačním plánu dostatečnou peněžní rezervu podle § 14 odst. 5 a tyto námitky se týkají pouze uspokojení peněžitých pohledávek, jejichž celková výše nepřesahuje jednu pětinu celkové výše všech přímo dotčených práv.

(4) Je-li restrukturalizační plán potvrzen bez ohledu na námitky dotčených stran podle odstavce 2 písm. e), může se dotčená strana, která podala takovou námitku, žalobou proti podnikateli podanou u restrukturalizačního soudu domáhat dodatečného uspokojení své peněžité pohledávky z peněžní rezervy do té míry, aby se uspokojením ocitla nejméně ve stejně výhodném postavení, v jakém by byla, kdyby byl úpadek podnikatele řešen v insolvenčním řízení; jde o spor projednávaný v občanském soudním řízení. Žalobu lze podat nejpozději do dvou měsíců ode dne, kdy restrukturalizační plán nabyl účinnosti.

(5) Podnikatel je povinen bez zbytečného odkladu vzít návrh na potvrzení restrukturalizačního plánu zpět, jestliže restrukturalizační plán nadále nemá přiměřené vyhlídky na to, že předejde úpadku, odvrátí jeho finanční potíže a zachová nebo obnoví provozuschopnost jeho závodu.

komentář k § 98

V této části zákona je vymezen způsob, kterým restrukturalizační soud v řízení o potvrzení restrukturalizačního plánu bude rozhodovat o návrhu na potvrzení restrukturalizačního plánu, jenž byl přijat dotčenými stranami. Ve své podstatě se tak jedná o potvrzení tzv. konsenzuální restrukturalizace. Soud zde rozhoduje o plánu, který byl přijat všemi skupinami dotčených stran a není vůbec důležité, zda se tak stalo na schůzi anebo došlo k uzavření dohody ve formě notářského zápisu. O konsenzuální restrukturalizaci hovoříme za situace, kdy je restrukturalizační plán přijat všemi skupinami dotčených stran. V každé jednotlivé skupině se pak pro tento plán musí vyslovit ¾ většina. Tato většina se počítá podle výše pohledávek.

Vychází se z toho, že k tomu, aby mohl být takový plán potvrzen, musí být bezrozporný s právními předpisy, musí zde absentovat nepoctivý záměr podnikatele, musí být vypořádány námitky dotčených stran proti restrukturalizačnímu plánu, musí obsahovat přiměřené vyhlídky na odvrácení úpadku podnikatele, obsahovat poskytnutí náhrady nákladů restrukturalizačních řízení a i nezbytnost případného nového financování. S výjimkou obsaženou v § 98 odst. 2 písm. g) zákona se tak jedná v rámci soudního přezkumu tohoto restrukturalizačního plánu toliko o posouzení formálních náležitostí plánu a právních otázek s tím spojených. Soud proto neprovádí sofistikovanou ekonomickou úvahu nad životaschopností podnikatele, který o restrukturalizaci usiluje, poněvadž tato problematika již byla předmětem úvah jeho věřitelů a možnosti soudu v této oblasti jsou limitovány toliko již zmíněným § 98 odst. 2 písm. g) zákona. Soud proto funguje spíše jako poslední pojistka, která by měla vyloučit potvrzení zjevně nerealistických restrukturalizačních plánů, které vycházejí ze zcela nerealistických předpokladů. V kontextu s tím by proto soud měl zhodnotit, zda je v možnostech podnikatele, aby realizací svého restrukturalizačního plánu odvrátil hrozící úpadek a udržel v odpovídající míře provoz svého obchodního závodu, ale současně ještě navíc nezatížil své jmění přijetím nového nepřiměřeného financování.

     Test nejlepších zájmů

Na základě námitky, kterou podá nesouhlasící dotčená strana, je soud dále povinen provést test jejich nejlepších „zájmů“. V rámci toho musí přezkoumat, zda postavení této konkrétní dotčené strany není horší, než jaké by bylo v rámci insolvenčního řízení. Pakliže soud přitom dospěje k závěru, že toto postavení je horší, než by bylo v rámci insolvenčního řízení, návrh na potvrzení restrukturalizačního plánu zamítne.

V rámci insolvenčního řízení platí, že testem nejlepšího zájmu je poměřováno, zda po individuálním věřiteli, který nesouhlasí s reorganizačním plánem, lze požadovat, aby strpěl reorganizační opatření většinově přijatá v reorganizačním plánu. V insolvenčním řízení musejí individuální věřitelé, kteří nesouhlasí s reorganizačním plánem, strpět přehlasování většinou, pakliže na tom podle reorganizačního plánu nebudou hůře, než pokud by byl dlužníkův úpadek řešen konkursem. Evropská legislativa však předepisuje pro národní rámce preventivní restrukturalizace obdobný „test nejlepšího zájmu, avšak tento samotný test je zde formulován šířeji. V souladu s tím je „testem nejlepšího zájmu věřitelů“ test, který je úspěšně splněn, pokud žádný nesouhlasící věřitel není na základě tohoto restrukturalizačního plánu v nevýhodnějším postavení, než v jakém by se nacházel, pakliže by se použilo standardní pořadí konkursních priorit podle vnitrostátního práva, a to buď v konkursu zpeněžením majetkové podstaty po částech nebo zpeněžením běžícího závodu, nebo v případě druhého nejlepšího alternativního scénáře, pakliže by nedošlo k potvrzení restrukturalizačního plánu. I když zákon hovoří obecně o „insolvenčním řízení“, měl by být v souladu se závěry evropské legislativy nejlepší zájem věřitelů takto testován nejen hypotetickým konkursem, ale také hypotetickým druhým nejlepším alternativním scénářem pro případ, že by nedošlo k potvrzení restrukturalizačního plánu, tj. reorganizací.

Chce-li se podnikatel bránit tomu, aby došlo k zamítnutí návrhu na potvrzení plánu ze shora uvedeného důvodu, měl by vytvářet v restrukturalizačním plánu potřebnou peněžní rezervu – ovšem při zohlednění skutečnosti, že takováto rezerva sama o sobě nevyřeší situaci, kdy peněžité pohledávky nespokojených dotčených stran budou převyšovat 1/5 celkové výše všech přímo dotčených stran.

Námitky proti restrukturalizačnímu plánu je oprávněna podat dotčená strana, která hlasovala proti přijetí tohoto plánu a současně tvrdila, že by měla v rámci insolvenčního řízení lepší pozici, než jakou má nyní. K vypořádání těchto námitek slouží znalecké dokazování. Soud poté na základě znaleckého dokazování námitkám nevyhoví a plán potvrdí. Za této situace nezbývá dotčené straně nic jiného, než se domáhat svých práv podáním žaloby na dodatečné uspokojení pohledávky v rámci občanského soudního řízení, pakliže před tím řádně a včas uplatnila své námitky. Opakem uvedené situace však může být ta, kde soud námitkám na základě provedeného dokazování vyhoví.

§  Ze související judikatury

    K podmínkám pro schválení reorganizačního plánu soudem

Ustanovení § 348 insolvenčního zákona upravuje ve dvou odstavcích, v závislosti na tom, zda bylo dosaženo úplného souhlasu věřitelských skupin, dva různé okruhy podmínek, přičemž úprava v odstavci prvém je k úpravě v odstavci druhém v poměru speciality. To znamená, že má-li soud zkoumat určitou podmínku, vymezenou v odstavci druhém, zabývá se jí jen tehdy, jestliže platí předpoklad stanovený v odstavci druhém (hypotéza), tedy není-li dosaženo úplného konsensu skupin věřitelů. Tedy platí, že podmínky, které zákon stanoví v odstavci druhém, soud nepřezkoumává ani v rámci zkoumání podmínky zákonnosti podle odst. 1 písm. a) nebo poctivosti podle odst. 1 písm. b) insolvenčního zákona. Z uvedeného plyne, že soud se v případech úplného konsensu nezabývá otázkou rovnosti zacházení s věřiteli, uskutečnitelnosti reorganizačního plánu ani spravedlností reorganizačního plánu ve smyslu § 349 (argumentem může být též i ustanovení § 338 odst. 3 insolvenčního zákona).

Z usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 28. 7. 2009, sp. zn. KSCB 28 INS 2880/­2008, 1 VSPH 343/­2009-B-103

    K možné výši obdrženého plnění v rámci insolvence

Pro závěr, že je splněna podmínka uvedená v § 348 odst. 1 písm. d) insolvenčního zákona, postačuje (podle pochyby nevzbuzující jednoznačné formulace tohoto ustanovení) – tam, kde není jiné dohody s věřitelem nebo věřiteli (o nižším plnění) – skutkově podložený úsudek, že současná hodnota plnění, které má každý věřitel získat podle reorganizačního plánu, je ke dni účinnosti reorganizačního plánu „stejná“ nebo „vyšší než hodnota plnění, které by zřejmě obdržel, kdyby dlužníkův úpadek byl řešen konkursem. Argumentace dovolatele, že pro naplnění předpokladu uvedeného v § 348 odst. 1 písm. d) insolvenčního zákona by rozdíl ve výši obdrženého plnění (ve prospěch reorganizace) měl být „vyšší“ než 0,1 % (hodnota udaná znaleckým posudkem), tedy zjevně ignoruje skutečný obsah vykládaného ustanovení, z nějž se podává, že důvod schválit reorganizační plán bude dán dokonce i tehdy, bude-li současná hodnota plnění, které mají věřitelé při reorganizaci obdržet „stejná“ jako hodnota plnění, které by zřejmě obdrželi, kdyby dlužníkův úpadek byl řešen konkursem.

Z usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 6. 2015, sen. zn. 29 NSCR 43/­2013

    K testu nejlepšího zájmu

Testem nejlepšího zájmu podle § 348 odst. 1 písm. d) insolvenčního zákona, jenž insolvenční soud zkoumá z úřední povinnosti u každého reorganizačního plánu, prochází pouze takový dlužník, u něhož lze z předloženého reorganizačního plánu učinit skutkově podložený úsudek, že současná hodnota plnění, které má každý věřitel získat podle reorganizačního plánu, je ke dni účinnosti reorganizačního plánu stejná nebo vyšší než hodnota plnění, které by zřejmě obdržel, kdyby dlužníků úpadek byl řešen konkursem (srov. R 23/­2016).

Z usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. 5. 2020, sen. zn. 29 NSCR 54/­2018

    K ekonomické realizovatelnosti reorganizačního plánu

Ekonomickou realizovatelností reorganizačního plánu se rozumí situace, kdy lze se zřetelem ke všem okolnostem důvodně předpokládat, že schválení a uskutečnění reorganizačního plánu nepovede k dalšímu úpadku dlužníka nebo k jeho likvidaci, ledaže je likvidace reorganizačním plánem předvídána. Předkladatel reorganizačního plánu musí v reorganizačním plánu mimo jiné uvést, zda bude pokračovat provoz dlužníkova obchodního závodu nebo jeho části a za jakých podmínek (§ 340 odst. 1 písm. d) insolvenčního zákona, § 24a odst. 1 písm. i) vyhlášky č. 311/­2007 Sb., o jednacím řádu pro insolvenční řízení a kterou se provádějí některá ustanovení insolvenčního zákona, ve znění účinném ke dni předložení reorganizačního plánu). Reorganizační plán přitom musí být sestaven tak, aby údaje v něm obsažené věrně zobrazovaly ekonomické a právní možnosti dlužníka (§ 340 odst. 3 insolvenčního zákona). Ekonomickou realizovatelnost zkoumá soud pouze u reorganizačního plánu, který není přijat každou skupinou věřitelů a zároveň nejde o situaci, kdy se každá skupina věřitelů považuje podle § 347 odst. 4 insolvenčního zákona za skupinu, která jej přijala. V testu podle § 348 odst. 2 insolvenčního zákona může projít pouze takový reorganizační plán předpokládající další provoz závodu, v němž jsou popsány odběratelsko-dodavatelské vztahy, v nichž dlužník již při předložení reorganizačního plánu jako strana vystupuje, nebo které reálně předpokládá. Tyto vztahy musí být popsány dostatečně určitě, aby bylo patrno, o jaké vztahy jde a jaká práva a povinnosti dotýkají se majetkové podstaty dlužníku, z takových vztahů budou vznikat. Dlužník sice v době předložení reorganizačního plánu nebude znát všechny závazky či pohledávky, které mu v průběhu plnění reorganizačního plánu vzniknou, avšak u závazkových vztahů, které uzavřel v minulosti a jež chce udržovat i v průběhu plnění reorganizačního plánu, jakož i u závazků, jež reálně předpokládá (např. závazky s odkládací podmínkou váznoucí na schválení reorganizačního plánu), tyto údaje uvést musí. Jen tak může insolvenční soud při posuzování ekonomické realizovatelnosti zhodnotit, zda navrhovaný způsob reorganizace a reorganizační opatření jsou udržitelné v dlouhodobé perspektivě, zda neřeší dlužníkovu nepříznivou situaci jen přechodně, zda dlužník bude opravdu schopen splnit své závazky podle reorganizačního plánu, i to, zda dlužník (jenž má podle reorganizačního plánu pokračovat v provozu svého závodu) bude tohoto provozu schopen, aniž by znovu měl potíže dostát svým závazkům. Pouze při splnění těchto náležitostí si insolvenční soud může učinit vlastní úsudek, zda reorganizační plán skutečně věrně zobrazuje veškeré ekonomické a právní možnosti dlužníka…

Z usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. 5. 2020, sen. zn. 29 NSCR 54/­2018

§ 99

Potvrzení restrukturalizačního plánu nepřijatého dotčenými stranami

(1) Restrukturalizační soud potvrdí nepřijatý restrukturalizační plán, neshledá-li žádný důvod podle § 98 odst. 2, restrukturalizační plán přijala většina skupin dotčených stran nespřízněných osob, a zároveň

a)  alespoň jedna z těchto skupin je skupinou dotčených stran se zajištěnými pohledávkami, nebo

b)  alespoň jedna z těchto skupin je skupinou dotčených stran, jejichž pohledávky by se v případném insolvenčním řízení uspokojovaly před pohledávkami nezajištěných věřitelů s nepodřízenými pohledávkami.

(2) Restrukturalizační soud potvrdí nepřijatý restrukturalizační plán také tehdy, neshledá-li žádný důvod podle § 98 odst. 2, a zároveň restrukturalizační plán přijala alespoň jedna skupina dotčených stran, s výjimkou

a)  skupin společníků podnikatele,

b)  skupin spřízněných osob,

c)  skupin dotčených stran, u kterých lze důvodně předpokládat, že by neobdržely žádné plnění nebo si neponechaly žádná majetková práva, kdyby byl úpadek podnikatele řešen v insolvenčním řízení, nebo

d)  skupin dotčených stran, které by podle restrukturalizačního plánu při ocenění závodu podnikatele za předpokladu zachování provozu závodu neobdržely žádné plnění nebo si neponechaly žádná majetková práva.

(3) Nehledě na splnění podmínek uvedených v odstavcích 1 a 2 restrukturalizační soud zamítne návrh na potvrzení nepřijatého restrukturalizačního plánu, který

a)  nezajišťuje rovné zacházení s každou pohledávkou v rámci každé skupiny dotčených stran, která hlasovala proti jeho přijetí,

b)  předpokládá, že skupina dotčených stran získá nebo si ponechá plnění, které je vyšší než celková jmenovitá hodnota jejich pohledávek ke dni jeho účinnosti, nebo

c)  není spravedlivý ve vztahu ke každé skupině dotčených stran, která hlasovala proti jeho přijetí.

komentář k § 99

Na tomto místě zákona dochází k řešení situace, kdy má dojít k potvrzení restrukturalizačního plánu, který ovšem nebyl přijat dotčenými stranami. Je zde takto pamatováno na situaci, kdy může být restrukturalizační plán vnucen nesouhlasící skupině, popř. skupinám dotčených věřitelů rozhodnutím soudu o jeho potvrzení. Zákonodárce takto počítá se situací, kdy restrukturalizační plán není přijat všemi skupinami věřitelů a je třeba prolomit nesouhlas jedné i více skupin dotčených stran a zajistit potvrzení tohoto plánu. Hovoříme tak o vnucené restrukturalizaci.

V tomto paragrafu jsou též vypočítány jak pozitivní, tak i negativní předpoklady potvrzení nepřijatého restrukturalizačního plánu. Má se za to, že mezi pozitivní předpoklady náleží vedle předpokladů pro potvrzení přijatého restrukturalizačního plánu taktéž předpoklady vymezené jednou ze dvou uvedených variant. V rámci tohoto postupu pak musí restrukturalizační soud brát v potaz, že spravedlnost plánu ke každé nesouhlasící skupině dotčených stran je základní podmínkou pro potvrzení nepřijatého restrukturalizačního plánu. Je tomu tak proto, že dochází k jeho realizaci i proti vůli některých skupin dotčených stran. Proto musí soud zkoumat, zda je restrukturalizační plán obecně spravedlivý vůči každé skupině, která hlasovala proti jeho přijetí. Kromě toho by měl soud přezkoumat, zda je dodržováno pravidlo rovného zacházení se všemi pohledávkami uvnitř každé skupiny dotčených stran. Stranou nesmí zůstat ani pravidlo, které zakazuje vyšší uspokojení pohledávek, než jaké odpovídá souhrnné jmenovité hodnotě pohledávek jednotlivých dotčených stran v konkrétní skupině.

Z uvedeného plyne, že podmínky pro vnucenou restrukturalizaci budou přísnější než pro restrukturalizaci konsenzuální. Ty spočívají v tom, že kromě podpory věřitelů prvního stupně musejí být dále splněny všechny podmínky, které jsou zákonodárcem vyžadovány pro potvrzení restrukturalizačního plánu v případě konsenzuální restrukturalizace dle § 98 odst. 2 zákona. Kromě toho musí podnikatel získat ještě alespoň částečnou podporu dotčených stran pro předložený plán.

V kontextu s tím a v návaznosti na míru poskytnuté podpory půjde ve své podstatě o podporu druhého a třetího stupně. Abychom mohli hovořit o podpoře druhého stupně, musí restrukturalizační plán přijmout kvalifikovaná většina dotčených stran, tj. že tato většina na jedné straně nezahrnuje hlasy skupiny anebo skupin spřízněných osob dle § 2 písm. j) zákona a současně na druhé straně zahrnuje alespoň jednu skupinu zajištěných anebo jinak přednostně uspokojovaných dotčených stran, jak ostatně plyne z odst. 1. Pokud by podnikatel takto nezískal podporu druhého stupně, může ještě usilovat o dosažení potvrzení vnucené reorganizace díky podpoře třetího stupně, kdy mu postačí, aby byl restrukturalizační plán přijat alespoň jednou skupinou dotčených stran. Z odst. 2 však vyplývá, že se nemůže jednat o skupinu spřízněných osob nebo osob, které nic neobdrží ani v insolvenčním řízení.

Pakliže chce některá z dotčených stran zabránit tomu, aby jí byl takto vnucen restrukturalizační plán i přes její výslovný nesouhlas, může se tomu bránit řádným a včasným podáním námitek proti tomuto plánu. V rámci těchto námitek pak uvede konkrétní důvody, proč plán považuje za nespravedlivý, popř. protiprávní.

§  Ze související judikatury

    K testu nejlepšího zájmu

Testem nejlepšího zájmu podle § 348 odst. 1 písm. d) insolvenčního zákona, jenž insolvenční soud zkoumá z úřední povinnosti u každého reorganizačního plánu, prochází pouze takový dlužník, u něhož lze z předloženého reorganizačního plánu učinit skutkově podložený úsudek, že současná hodnota plnění, které má každý věřitel získat podle reorganizačního plánu, je ke dni účinnosti reorganizačního plánu stejná nebo vyšší než hodnota plnění, které by zřejmě obdržel, kdyby dlužníků úpadek byl řešen konkursem (srov. R 23/­2016).

Z usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. 5. 2020, sen. zn. 29 NSCR 54/­2018

§ 100

Odvolání proti rozhodnutí o návrhu na potvrzení restrukturalizačního plánu

(1) Odvolání proti rozhodnutí o návrhu na potvrzení restrukturalizačního plánu může podat podnikatel nebo dotčená strana, která podala námitku. Odvolání proti tomuto rozhodnutí nemá odkladný účinek.

(2) Dotčená strana může v odvolání uplatnit jen ty skutečnosti, které uvedla v námitce. K jiným skutečnostem se v řízení o odvolání přihlédne pouze za podmínek uvedených v § 205a písm. a) až c) a f) občanského soudního řádu.

(3) Dotčená strana, která podala námitku, může navrhnout, aby restrukturalizační soud v rozhodnutí o potvrzení restrukturalizačního plánu určil, že se provedení konkrétních restrukturalizačních opatření odkládá do doby nabytí právní moci rozhodnutí o potvrzení restrukturalizačního plánu. Restrukturalizační soud návrhu vyhoví vždy, pokud by provedením restrukturalizačních opatření nebo zrušením rozhodnutí o potvrzení restrukturalizačního plánu odvolacím soudem hrozila této dotčené straně závažná a obtížně napravitelná újma. Má se za to, že taková újma hrozí v případě zásahu do některého z práv uvedených v § 2 písm. f). Věty první až třetí se nepoužijí, nepřihlíželo-li se k námitce v důsledku postupu podle § 98 odst. 3.

komentář k § 100

V této části zákona je řešena problematika odvolání proti rozhodnutí o návrhu na potvrzení restrukturalizačního plánu. Jsou zde řešeny jak otázky spojené s aktivní legitimací k podání tohoto odvolání, tak i účinky odvolání a přípustné odvolací důvody. Odvolání proti rozhodnutí o návrhu na potvrzení restrukturalizačního plánu může podat podnikatel nebo dotčená strana, která podala námitku. Odvolání proti tomuto rozhodnutí nemá odkladný účinek.

Koncepčně vychází toto ustanovení z toho, že zveřejnění rozhodnutí o potvrzení restrukturalizačního plánu v restrukturalizačním rejstříku přispívá k celkové transparentnosti preventivní restrukturalizace. Pro účely tohoto zákona je upraven instanční přezkum rozhodnutí ve věci samé. V praxi to znamená, že námitky dotčených stran proti tomuto plánu jsou koncentrovány na první instanci. Okruh přípustných odvolacích důvodů je proto takto omezen. Samotnému provádění restrukturalizačního plánu proto nebrání podání odvolání coby opravného prostředku z důvodu absence odkladného účinku tohoto odvolání.

Dotčená strana, která podala námitku, může restrukturalizačnímu soudu navrhnout, aby určil, že se provedení konkrétních restrukturalizačních opatření odkládá do doby nabytí právní moci rozhodnutí o potvrzení restrukturalizačního plánu. Pouze tato strana tak má legitimaci k podání takového návrhu. Třeba ještě dodat, že návrh na odklad účinnosti by měl směřovat vůči konkrétnímu restrukturalizačnímu opatření, které se namítající dotčené strany nějak výrazně týká. Koncepce zákona je postavena na tom, že až na zcela specifické případy není možno en bloc rozhodnout o odložení účinnosti celého restrukturalizačního plánu. V kontextu s již uvedeným by proto restrukturalizační soud měl v rámci rozhodnutí o potvrzení restrukturalizačního plánu vždy označit konkrétní restrukturalizační opatření, na které se uvedený (požadovaný) odklad účinnosti vztahuje.

Zákonodárce přistoupil k zavedení vyvratitelné domněnky existence závažné a obtížně napravitelné újmy. Takto má být ulehčeno důkazní břemeno namítající dotčené straně. Za závažnou újmu se v daném kontextu takto považuje zásah do zástavního práva, zadržovacího práva, omezení převodu nemovitostí, zajišťovacího převodu práva, popř. postoupení pohledávky k zajištění nebo obdobného práva dle zahraniční právní úpravy a práva agenta pro zajištění dle zákona č. 190/­2004 Sb., o dluhopisech.

Budou-li se námitky dotčených stran týkat uspokojení peněžitých pohledávek, jejichž celková výše nepřesahuje jednu pětinu celkové výše všech přímo dotčených práv, má podnikatel možnost zabránit odložení účinnosti tím, že vytvoří rezervu dle § 14 odst. 5 zákona.

Díl 5

Zrušení restrukturalizačního plánu

§ 101

Návrh na zrušení restrukturalizačního
plánu

(1) Návrh na zrušení restrukturalizačního plánu je oprávněn podat podnikatel nebo dotčená strana, která byla jeho neplněním poškozena.

(2) Návrh lze podat nejpozději do skončení preventivní restrukturalizace. Navrhuje-li se zrušení restrukturalizačního plánu z důvodu podle § 102 písm. d), lze návrh podat nejpozději do 3 let od okamžiku, kdy restrukturalizační plán nabyl účinnosti.

komentář k § 101

V této části zákona je pojednáno o problematice vážící se k návrhu na zrušení restrukturalizačního plánu. Má se za to, že návrh na zrušení restrukturalizačního plánu je oprávněn podat podnikatel nebo dotčená strana, která byla jeho neplněním poškozena. Dochází zde takto k vymezení okruhu aktivně legitimovaných subjektů k podání tohoto návrhu, včetně lhůty k jeho podání. Koncepce vychází z toho, že dosáhnout zrušení restrukturalizačního plánu a aktivace restitučního mechanismu lze pouze do skončení preventivní restrukturalizace. Třeba však brát též na zřetel, že zrušení restrukturalizačního plánu není automatickým následkem neúspěchu preventivní restrukturalizace, protože jednou účinný restrukturalizační plán by měl být respektován a co do právních následků zachován. Právní následky, které jsou spojeny se samotným zrušením restrukturalizačního plánu lze proto spíše fakticky přirovnat k institutu odstoupení od smlouvy a obnovení dříve zaniklých práv.

§ 102

Zrušení restrukturalizačního plánu

Restrukturalizační soud zruší restrukturalizační plán,

a)  neplní-li podnikatel některou ze svých podstatných povinností stanovených restrukturalizačním plánem,

b)  ukáže-li se, že podstatnou část restrukturalizačního plánu nebude možné splnit,

c)  nastala-li skutečnost předvídaná restrukturalizačním plánem, která osvědčuje jeho nesplnění a ukončení preventivní restrukturalizace, nebo

d)  byl-li podnikatel nebo člen jeho voleného orgánu pravomocně odsouzen pro úmyslný trestný čin, kterým dosáhl přijetí nebo potvrzení restrukturalizačního plánu nebo podstatně zkrátil či nedovoleně zvýhodnil kteroukoliv dotčenou stranu.

komentář k § 102

V tomto ustanovení zákona jsou taxativně vymezeny důvody pro zrušení účinnosti restrukturalizačního plánu soudem z důvodu jeho neplnění. Zákonodárce takto chce zajistit ochranu dotčených stran poškozených neplněním tohoto restrukturalizačního plánu. Má tak dojít k vytvoření podmínek pro restituci v předchozí stav s cílem ideálně obnovit právní postavení dotčených stran před uplatněním těchto restrukturalizačních opatření. Zákon zde obsahuje relativně restriktivní taxativní výčet důvodů pro zrušení restrukturalizačního plánu, čímž má být bráněno tomu, aby jak poškozené dotčené strany, tak i sám podnikatel, nemohli svévolně a ke škodě ostatních dotčených stran zrušit restrukturalizační plán.

§ 103

Následky zrušení restrukturalizačního
plánu

(1) Právní mocí rozhodnutí o zrušení restrukturalizačního plánu pozbývají účinnosti veškeré výhody poskytnuté podnikateli, zejména výhody poskytnuté dotčenými stranami vyplývající z restrukturalizace dluhů.

(2) Právní mocí rozhodnutí o zrušení restrukturalizačního plánu se práva a povinnosti podnikatele a dotčených stran navracejí do původního stavu; to platí i pro věcná a jiná práva tyto pohledávky zajišťující. Zaniklá věcná práva se neobnoví, pokud by tím bylo podstatně zasaženo do práva třetí osoby nabytého v dobré víře. V rozsahu, v jakém nelze obnovit zaniklá práva zajišťující původní pohledávky, zůstávají nedotčena práva zajišťující pohledávky vzniklá na základě restrukturalizačního plánu.

(3) Dotčené strany se nemohou domáhat uspokojení svých původních pohledávek a obnovení věcných nebo jiných práv je zajišťujících v rozsahu, v němž již byly splněny. Věcná a jiná práva zajišťující pohledávky, které byly splněny, se neobnovují.

komentář k § 103

V tomto paragrafu má být dotčeným stranám (s přihlédnutím k oprávněným zájmům třetích stran) garantována vysoká míra ochrany práv v situaci, kdy restrukturalizační plán není plněn. Toto ustanovení má taktéž vést podnikatele (v pozici dlužníka) k řádnému plnění restrukturalizačního plánu. Dojde-li k úpadku podnikatele, nebudou restrukturalizačním plánem dotčené strany znevýhodněny ve srovnání s plánem nedotčenými stranami tím, že by byly nuceny do insolvenčního řízení přihlašovat pohledávky ve snížené výši, tj. v návaznosti na dosavadní výsledky restrukturalizačního řízení. V důsledku toho právní mocí rozhodnutí o zrušení restrukturalizačního plánu pozbývají účinnosti veškeré výhody poskytnuté podnikateli, zejména výhody poskytnuté dotčenými stranami vyplývající z restrukturalizace dluhů.

Právní mocí rozhodnutí o zrušení restrukturalizačního plánu se práva a povinnosti podnikatele a dotčených stran navracejí do původního stavu – to platí i pro věcná práva a jiná práva tyto pohledávky zajišťující. Zaniklá věcná práva se neobnoví, pokud by tím bylo podstatně zasaženo do práva třetí osoby nabytého v dobré víře. V rozsahu, v jakém nelze obnovit zaniklá práva zajišťující původní pohledávky, zůstávají nedotčena práva zajišťující pohledávky vzniklé na základě restrukturalizačního plánu. Z uvedené koncepce je zřejmé, že podnikatel takto ztrácí veškeré výhody, které mu byly dotčenými stranami formou restrukturalizačního plánu dříve poskytnuty. Z toho důvodu se i práva dotčených stran navracejí do stavu před účinností restrukturalizačního plánu. Zásadní změnou je, že restrukturalizované pohledávky dotčených stran se obnovují v plné výši a v případě plnění poskytnutého dotčeným stranám na základě restrukturalizačního plánu, které tyto obdržely v dobré víře, nevzniká povinnost toto plnění vracet a dotčené strany se ani nemohou domáhat plnění, které již bylo takto poskytnuto. Práva, která nemají obligační charakter, se rovněž navracejí v předešlý stav.

ČÁST ČTVRTÁ

VEŘEJNÁ PREVENTIVNÍ RESTRUKTURALIZACE

§ 104

Použití přímo použitelného předpisu
Evropské unie

(1) Pro veřejnou preventivní restrukturalizaci a restrukturalizační řízení vedené podle této části se použije přímo použitelný předpis Evropské unie²⁾.

(2) Podle této části se postupuje pouze tehdy, stanoví-li tak přímo použitelný předpis Evropské unie²⁾.

komentář k § 104

Na tomto místě zákona jsou obsažena pravidla pro aplikaci přímo použitelného předpisu EU. Vychází se z toho, že v prvé řadě by účinky soudních rozhodnutí vydaných v rámci veřejné preventivní restrukturalizace měly být automaticky uznávány a vykonávány v ostatních členských státech EU. Hodí se připomenout, že atribut „veřejnosti“, se kterým pracuje i tento zákon, odkazuje na opticky nejvýraznější odlišnost od obecného rámce preventivní restrukturalizace. To se odráží i v tom, že zatímco preventivní restrukturalizace a restrukturalizační řízení probíhá až do okamžiku zveřejnění první písemnosti v restrukturalizačním rejstříku zcela neveřejně, informace o zahájení veřejné preventivní restrukturalizace bude publikována prakticky okamžitě po jejím zahájení.

§ 105

Společná ustanovení

(1) Při postupu podle této části se obdobně použijí ustanovení ostatních částí, nestanoví-li tato část jinak.

(2) Ustanovení § 73 odst. 2 písm. c) se nepoužije.

komentář k § 105

V této části zákona jsou obsažena tzv. společná ustanovení. Koncepce na tomto místě vychází z toho, že při postupu ohledně veřejné preventivní restrukturalizace se použijí obdobně ustanovení ostatních částí zákona, není-li v této části stanoveno jinak. Zákonodárce dále stanovil, že nebude aplikován § 73 odst. 2 písm. c) zákona, který pojednává o účincích všeobecného moratoria na všechny věřitele podnikatele i jiné osoby s právem vůči tomuto podnikateli.

§ 106

Zahájení veřejné preventivní restrukturalizace

(1) Veřejná preventivní restrukturalizace se zahajuje dnem, kdy restrukturalizačnímu soudu dojde návrh podnikatele na zahájení restrukturalizačního řízení a na zveřejnění písemné výzvy k zahájení jednání o restrukturalizačním plánu v restrukturalizačním rejstříku. Podání takového návrhu musí být prvním úkonem ve věci veřejné preventivní restrukturalizace.

(2) Zahájení veřejné preventivní restrukturalizace oznámí restrukturalizační soud vyhláškou. Vyhlášku spolu s písemnou výzvou k zahájení jednání o restrukturalizačním plánu restrukturalizační soud zveřejní nejpozději do 2 hodin poté, kdy mu návrh podle odstavce 1 došel, případně nejpozději do 2 hodin po zahájení úředních hodin nejbližšího pracovního dne restrukturalizačního soudu, došel-li takový návrh méně než 2 hodiny před skončením úředních hodin restrukturalizačního soudu.

(3) Ve vyhlášce podle odstavce 2 restrukturalizační soud uvede lhůtu, ve které mohou zahraniční věřitelé přihlašovat své pohledávky.

komentář k § 106

V tomto paragrafu zákona je řešena problematika spojená se zahájením veřejné preventivní restrukturalizace. Platí, že veřejná preventivní restrukturalizace se zahajuje dnem, kdy restrukturalizačnímu soudu dojde návrh podnikatele na zahájení restrukturalizačního řízení a na zveřejnění písemné výzvy k zahájení jednání o restrukturalizačním plánu v restrukturalizačním rejstříku. Podání takového návrhu musí být prvním úkonem ve věci veřejné preventivní restrukturalizace. Zákonodárce zde takto zakotvil odchylku od § 6 zákona a pro tyto účely stanovuje restrukturalizačnímu soudu stejnou lhůtu, jakou má pro zveřejnění vyhlášky o zahájení insolvenčního řízení. Přitom dále platí, že v této vyhlášce dochází též k určení lhůty pro přihlášení pohledávek pro zahraniční věřitele. V praxi to znamená, že vyhlášku spolu s písemnou výzvou k zahájení jednání o restrukturalizačním plánu soud zveřejní nejpozději do 2 hodin poté, kdy mu návrh takto došel, nejpozději však do 2 hodin po zahájení úředních hodin nejbližšího pracovního dne restrukturalizačního soudu, došel-li takový návrh méně než 2 hodiny před skončením úředních hodin restrukturalizačnímu soudu.

§ 107

Veřejnost řízení

(1) Ve veřejné preventivní restrukturalizaci se rozhodnutí nebo jiné písemnosti restrukturalizačního soudu a písemnosti restrukturalizačního správce v restrukturalizačním řízení doručují vyhláškou, ledaže tento zákon stanoví pro určité případy nebo pro určité osoby i zvláštní způsob doručení.

(2) Ve veřejné preventivní restrukturalizaci se v restrukturalizačním rejstříku zveřejňují sanační projekt, restrukturalizační plán, návrhy podnikatele a návrhy i námitky dotčených stran.

komentář k § 107

V tomto ustanovení zákona je deklarována veřejnost řízení ve vztahu k veřejné preventivní restrukturalizaci. Ve své podstatě to znamená, že je-li jednou zveřejněna informace o zahájení veřejné preventivní restrukturalizaci, odpadá následně důvod pro důsledné střežení neveřejnosti restrukturalizačních řízení – tj. zejména v situaci, kdy soud nevyhověl podaným návrhům v této věci. V kontextu s tímto principem dochází k obohacení obecného pravidla pro doručování rozhodnutí a jiných písemností restrukturalizačního soudu. To znamená, že tato rozhodnutí a jiné písemnosti se v rámci tohoto řízení doručují vyhláškou (tj. zveřejněním v restrukturalizačním rejstříku), ledaže zákon stanoví pro určité případy nebo pro určité osoby i zvláštní způsob doručení, čímž má být reflektován princip hospodárnosti vedení takového řízení.

§ 108

Známí věřitelé

(1) Známé věřitele podnikatele, kteří mají své obvyklé místo pobytu, bydliště nebo sídlo v některém z členských států Evropské unie, vyrozumí restrukturalizační soud neprodleně o zahájení veřejné preventivní restrukturalizace.

(2) Povinnost podle odstavce 1 splní restrukturalizační soud tím, že známým věřitelům podnikatele zvlášť doručí oznámení o insolvenčním řízení a standardní formulář pro přihlašování pohledávek podle přímo použitelného předpisu Evropské unie²⁾.

komentář k § 108

Na tomto místě zákona dochází k řešení problematiky tzv. známých zahraničních věřitelů. Stejně jako v případě insolvenčního řízení má i v těchto případech soud notifikační povinnost vůči takovým osobám. V praxi to znamená, že tyto věřitele by měl soud neprodleně vyrozumět o zahájení veřejné preventivní restrukturalizace, pakliže se jedná o věřitele s obvyklým místem pobytu, bydlištěm nebo sídlem v některém z členských zemí EU. Tato povinnost doručení je splněna tím, že známým věřitelům podnikatele soud zvlášť doručí oznámení o restrukturalizačním řízení a standardní formulář pro přihlašování pohledávek. Soud přitom čerpá především z údajů o známých zahraničních věřitelích, které získá nahlédnutím do sanačních projektu, který obsahuje příslušné seznamy.

§  Ze související judikatury

    K opomenutí soudu jednat s dlužníkovým věřitelem dle § 430 insolvenčního zákona

Vyjde-li po pravomocném skončení insolvenčního řízení (poté, co soud vzal na vědomí splnění oddlužení dlužníkem) najevo, že v důsledku pochybení insolvenčního soudu nebylo s dlužníkovým věřitelem jednáno jako se „známým věřitelem“ dlužníka dle § 430 insolvenčního zákona, nejde o okolnost, jež by insolvenčnímu soudu bránila ve vydání usnesení, jímž dlužníka, který splnil řádně a včas všechny povinnosti podle schváleného způsobu oddlužení, osvobodí od placení zbytku dluhů (včetně dluhu, jenž odpovídá neuspokojené pohledávce takového „známého věřitele“). Odpovědnost státu za škodu způsobenou „známému věřiteli“ porušením předpisů práva Evropské unie tím není dotčena.

Z usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 3. 2017, sen. zn. 29 NSCR 50/­2015

§ 109

Přihlašování pohledávek věřitelů

(1) Dotčené strany se v rozsahu seznamu dotčených práv považují za přihlášené věřitele.

(2) Každá nedotčená strana může u restrukturalizačního soudu přihlásit svou pohledávku podáním, které splňuje náležitosti stanovené vyhláškou o náležitostech podání a formulářů elektronických podání v insolvenčním řízení pro přihlášku pohledávky do insolvenčního řízení.

(3) Každý zahraniční věřitel, který je nedotčenou stranou a který má bydliště, obvyklé místo pobytu nebo sídlo v jiném členském státě, může také u restrukturalizačního soudu přihlásit svou pohledávku na standardním formuláři podle přímo použitelného předpisu Evropské unie³⁾.

(4) Nedotčené strany mohou přihlašovat své pohledávky ve lhůtě 2 měsíců ode dne zveřejnění vyhlášky o zahájení veřejné preventivní restrukturalizace v restrukturalizačním rejstříku. K opožděně přihlášeným pohledávkám ani přihlášeným přímo dotčeným pohledávkám se nepřihlíží.

(5) Po uplynutí lhůty podle odstavce 4 restrukturalizační soud doručí přihlášky pohledávky včetně jejich příloh podnikateli.

(6) Před uplynutím lhůty podle odstavce 4 není podnikatel oprávněn předložit restrukturalizační plán k hlasování.

komentář k § 109

Důležité

     V tomto paragrafu zákona je řešeno právo věřitelů přihlašovat své pohledávky do restrukturalizačního řízení. Zákonodárce takto kromě jiného umožňuje zahraničním věřitelům využít k účinnému přihlášení standardní formulář podle prováděcího nařízení Komise (EU) 2017/­1105 ze dne 12. 6. 2017, kterým se stanoví formuláře uvedené v nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2015/848 o insolvenčním řízení. Přitom se vychází z toho, že každá nedotčená strana může u restrukturalizačního soudu přihlásit svou pohledávku podáním, které splňuje náležitosti stanovené vyhláškou o náležitostech podání a formulářů elektronických podání v insolvenčním řízení pro přihlášku pohledávky do insolvenčního řízení. Nedotčené strany mohou přihlašovat své pohledávky ve lhůtě 2 měsíců ode dne zveřejnění vyhlášky o zahájení veřejné preventivní restrukturalizace v restrukturalizačním rejstříku. K opožděným přihláškám pohledávek se nepřihlíží.

Koncepce zákona přitom vychází z toho, že přihlášení pohledávky do tohoto řízení je toliko možností, jak se stát dotčenou stranou, ale není povinností věřitele. S nepřihlášením pohledávky proto nedochází k riziku zániku pohledávky, popř. ani oslabení této pohledávky na úroveň naturálního práva, jak je tomu třebas v případě oddlužení. Dotčené strany se nemusí vůbec takto formálně přihlašovat do řízení, jelikož je za dotčené strany rovnou označuje podnikatel v rámci jím předkládaných dokumentů pro účely restrukturalizačního řízení.

§ 110

Nakládání s přihlášenými pohledávkami
věřitelů

(1) Podnikatel je povinen rozšířit seznam dotčených práv o pohledávky věřitelů, kteří je řádně přihlásili. Souhlas jiných dotčených stran se nevyžaduje. Vymezením přihlášené pohledávky dotčenou stranou není podnikatel vázán.

(2) Podnikatel může pro účely restrukturalizačního plánu označit pohledávky fyzických osob za vyloučené, osvědčí-li, že tyto pohledávky budou řádně a včas splněny. Má se za to, že podnikatel takovou skutečnost osvědčil, poskytne-li dostatečnou jistotu zajišťující dobytnost pohledávky.

(3) Nedotčená strana, která se stala dotčenou stranou na základě přihlášení pohledávky a která nesouhlasí s jejím vymezením podnikatele v sanačním projektu, může podat návrh na provedení předběžného přezkumu spornosti pohledávky.

(4) Návrh na provedení předběžného přezkumu spornosti pohledávky lze podat do 30 dnů ode dne skončení lhůty určené k přihlašování pohledávek.

komentář k § 110

Na tomto místě zákona je řešena problematika spojená s nakládáním s přihlášenými pohledávkami věřitelů. Podnikatel je takto povinen rozšířit seznam dotčených práv o pohledávky věřitelů, kteří je řádně přihlásili. Souhlas jiných dotčených stran se nevyžaduje. Vymezením přihlášené pohledávky dotčenou stranou není podnikatel vázán. Nutno připomenout, že pro tyto účely neplatí omezení fixující okruh dotčených stran a nedotčených stran při zahájení preventivní restrukturalizace. Je však umožněno, aby v případě drobných věřitelů byly jejich pohledávky vyloučeny mezi nedotčené strany, pakliže podnikatel poskytne dostatečné záruky, že do jejich práv nebude plánem zasaženo, neb tyto budou řádně a včas splněny. Děje se tak právě s ohledem na zefektivnění nákladného procesu vyjednávání.

Je-li pohledávka řádně a včas přihlášena věřitelem, má to za následek její zařazení mezi dotčené strany. Podnikatel však není vázán údaji stanovenými v této přihlášené pohledávce, jak již uvedeno shora. Nedotčená strana, která se stala dotčenou stranou na základě přihlášení pohledávky a která nesouhlasí s jejím vymezením, které provedl podnikatel v sanačním projektu, může podat návrh na provedení předběžného přezkumu takové pohledávky. Jen tak může dosáhnout reálně vyloučení své pohledávky z preventivní restrukturalizace, ovšem i s následným rizikem plynoucím pro podnikatele, že bude tuto pohledávku vymáhat jiným zákonným způsobem. Návrh na provedení předběžného přezkumu spornosti pohledávky je možno podat do 30 dnů ode dne skončení lhůty určené k přihlašování pohledávek.

§ 111

Preventivní restrukturalizace s evropským
mezinárodním prvkem

(1) Veřejná preventivní restrukturalizace s evropským mezinárodním prvkem a její účinky se řídí přímo použitelným předpisem Evropské unie²⁾ a ustanoveními právního řádu toho členského státu Evropské unie, na něž přímo použitelný předpis Evropské unie odkazuje.

(2) Evropským mezinárodním prvkem se rozumí v souladu s přímo použitelným předpisem Evropské unie²⁾ zejména skutečnost, že hlavní zájmy dlužníka jsou soustředěny v některém z členských států Evropské unie a současně alespoň jeden z věřitelů nebo část majetkové podstaty se nachází v některém z jiných členských států Evropské unie.

(3) Rozhodnutí o zahájení insolvenčního řízení a rozhodnutí o ustanovení insolvenčního správce vydané v členském státě Evropské unie podle přímo použitelného předpisu Evropské unie²⁾ vůči podnikateli, který má na území České republiky provozovnu, musí být zveřejněno v České republice. Restrukturalizační soud, v jehož obvodu je umístěna provozovna, rozhodnutí cizího orgánu zveřejní vyhláškou neprodleně poté, co mu bude doručeno insolvenčním správcem nebo jakýmkoliv jiným orgánem k tomu zmocněným v členském státě Evropské unie, v němž bylo rozhodnutí vydáno.

(4) Restrukturalizační soud zveřejní vyhláškou na žádost podnikatele vedle rozhodnutí podle odstavce 3 také údaj o ustanoveném insolvenčním správci a o ustanovení, jímž je založena mezinárodní příslušnost insolvenčního soudu vedoucího insolvenční řízení v jiném členském státě podle odstavce 3.

(5) Insolvenční správce jmenovaný do funkce rozhodnutím příslušného soudu některého z členských států Evropské unie s výjimkou Dánska se na území České republiky prokazuje úředně ověřenou kopií rozhodnutí o svém ustanovení. Je-li o to insolvenční správce požádán, je povinen předložit úředně ověřený překlad této kopie do českého jazyka.

komentář k § 111

V této části zákona dochází k řešení problematiky preventivní restrukturalizace s evropským mezinárodním prvkem. Je zde takto jednak vyjádřena přímá aplikovatelnost nařízení EP a Rady (EU) 2015/848, dále publikace informace o probíhajícím zahraničním insolvenčním řízení a o ustanovení insolvenčního správce v zahraničí.

Restrukturalizační soud zveřejní vyhláškou na žádost podnikatele vedle rozhodnutí o zahájení insolvenčního řízení a rozhodnutí o ustanovení insolvenčního správce dle odst. 3 komentovaného paragrafu také údaj o ustanoveném insolvenčním správci a o ustanovení, jímž je založena mezinárodní příslušnost insolvenčního soudu vedoucího insolvenční řízení v jiném členském státě podle odst. 3 komentovaného paragrafu. Zahraniční insolvenční správce své jmenování do funkce dokládá ověřenou kopií originálu rozhodnutí o jmenování nebo jiným osvědčením, které za tím účelem vydal příslušný zahraniční soud. Je umožněno, aby národní soudy mohly vyžadovat překlad tohoto rozhodnutí, popř. osvědčení do svého úředního jazyka.

ČÁST PÁTÁ

RESTRUKTURALIZAČNÍ REJSTŘÍK

§ 112

Povaha restrukturalizačního rejstříku

(1) Restrukturalizační rejstřík je informačním systémem veřejné správy, jehož správcem je ministerstvo. Ministerstvo provádí sběr a zpracovávání statistických údajů a dat o restrukturalizačních řízeních.

(2) Restrukturalizační soudy zapisují údaje do restrukturalizačního rejstříku a zveřejňují v něm písemnosti, o kterých tak stanoví tento zákon.

(3) Ministerstvo stanoví vyhláškou bližší náležitosti restrukturalizačního rejstříku, podrobnosti o způsobu jeho vedení, o jeho správě a o rozsahu zveřejňování údajů a písemností, a o údajích zapisovaných do restrukturalizačního rejstříku o podnikateli.

komentář k § 112

Na tomto místě zákona je řešena povaha tzv. restrukturalizačního rejstříku. Restrukturalizační rejstřík představuje stejně jako insolvenční rejstřík informační systém veřejné správy. Smyslem existence tohoto rejstříku je informovat účastníky restrukturalizačního řízení o všech zásadních procesních událostech, které se odehrály v průběhu restrukturalizačního procesu. Smyslem restrukturalizačního rejstříku však není zpřístupňovat celý restrukturalizační spis, z čehož vyplývá, že oproti stávajícímu insolvenčnímu rejstříku bude restrukturalizační rejstřík provozován v jednodušší struktuře a s omezeným obsahem, aby byly respektovány zdrženlivější postoje ke zveřejňování údajů o probíhající restrukturalizaci.

§  Ze související judikatury

    Zveřejňování osobních údajů v insolvenčním rejstříku

Pokud by se mělo jednat o rozhodnutí dle § 422 odst. 1 insolvenčního zákona, nemohlo být vydáno pouhou vedoucí soudní kanceláře (pod citovaným přípisem bylo uvedeno jméno Jana Sakačová s označením funkce „vedoucí kanceláře“). Výraz insolvenční soud v § 422 odst. 1 insolvenčního zákona nelze interpretovat tak, že o žádosti dle tohoto ustanovení je oprávněn rozhodovat vedoucí kanceláře, nadto zjevně bez právnického vzdělání. K tomu třeba poukázat např. na čl. 4 Ústavy, dle kterého jsou „Základní práva a svobody pod ochranou soudní moci.“ – vedoucí kanceláře za součást soudní moci ve smyslu citovaného ústavního článku přirozeně považovat nelze. Obdobně lze poukázat na čl. 90 Ústavy, dle kterého jsou to soudy, které jsou povolány k tomu, aby poskytovaly ochranu právům. V právním státě soudní moc skýtá skutečnou garanci nezávislosti, nestrannosti, odbornosti a morální způsobilosti, a tak i garanci zákonnosti a ústavnosti zásahů do práv a svobod osob. Ústavně konformní interpretací § 422 odst. 1 insolvenčního zákona je tedy nezbytné dospět k závěru o nutnosti vydat rozhodnutí o žádosti dle § 422 odst. 1 insolvenčního zákona v písemné formě a takové rozhodnutí náležitě a přesvědčivě odůvodnit.

Z nálezu Ústavního soudu ze dne 16. 12. 2010, sp. zn. I. ÚS 2451/10

    Údaje povinně zveřejňované v insolvenčním rejstříku (v seznamu dlužníků)

Tam, kde absence údaje povinně zveřejňovaného v insolvenčním rejstříku mohl mít (měla) vliv na možnost věřitele přihlásit pohledávku do insolvenčního řízení vedeného na majetek dlužníka v propadné přihlašovací lhůtě určené rozhodnutím o úpadku, tato přihlašovací lhůta začala běžet (v délce předepsané rozhodnutím o úpadku) až okamžikem zveřejnění takového údaje v insolvenčním rejstříku. Oporu v zákoně naopak nemá názor, že určení přihlašovací lhůty v rozhodnutí o úpadku dlužníka se stalo pro absenci údaje neúčinným a že bez vydání nového usnesení (nové výzvy k přihlašování pohledávek) žádná přihlašovací lhůta neběží. Ustanovení § 420 insolvenčního zákona neukládá insolvenčnímu soudu povinnost zveřejnit v insolvenčním rejstříku (v seznamu dlužníků) identifikační číslo osoby, jde-li o dlužníka – fyzickou osobu, který ke dni zahájení insolvenčního řízení již není podnikatelem. Skutečnost, že insolvenční soud zveřejnil v insolvenčním rejstříku po uplynutí propadné přihlašovací lhůty určené rozhodnutím o úpadku identifikační číslo osoby týkající se dlužníka – fyzické osoby, který ke dni zahájení insolvenčního řízení již nebyl podnikatelem, nemá žádný vliv na běh této lhůty.

Z usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 9. 2015, sen. zn. 29 NSCR 104/­2013

§ 113

Údaje zapisované do restrukturalizačního
rejstříku

(1) Vyvstane-li v restrukturalizačním řízení nutnost zveřejnit písemnost v restrukturalizačním rejstříku, zveřejní se u restrukturalizačního řízení podnikatele způsobem umožňujícím dálkový přístup

a)  spisová značka restrukturalizačního řízení,

b)  označení soudu, který je k projednání restrukturalizačního řízení příslušný,

c)  označení podnikatele,

d)  údaj o ustanovení, jímž je založena mezinárodní příslušnost restrukturalizačního soudu, jde-li o restrukturalizační řízení s evropským mezinárodním prvkem,

e)  písemnosti doručované vyhláškou s uvedením okamžiku jejich vložení.

(2) Podnikatel se označuje obchodní firmou, sídlem a identifikačním číslem osoby. U zahraničního podnikatele se místo identifikačního čísla osoby uvádí jeho registrační číslo, bylo-li mu přiděleno, a uvedení právního řádu, podle něhož byl založen.

(3) Okamžikem zveřejnění písemnosti v restrukturalizačním rejstříku se rozumí den, hodina a minuta zveřejnění.

(4) Jiné údaje než údaje uvedené v odstavci 1 se nezveřejňují.

komentář k § 113

V tomto ustanovení zákona je řešena problematika spojená s údaji zapisovanými do restrukturalizačního rejstříku. Je zde proto upřesněno, které údaje budou v rámci restrukturalizačního řízení zveřejňovány v restrukturalizačním rejstříku. Platí zásada, že dokumenty jsou zveřejňovány ke konkrétnímu restrukturalizačnímu řízení, přičemž spojnicí a identifikátorem je spisová značka, pod kterou je u soudu vedeno toto řízení. V restrukturalizačním rejstříku budou zveřejňovány jen ty nejzásadnější dokumenty, a to výhradně tehdy, pakliže tak stanoví zákon, aby byl demonstrován zdrženlivý postoj ke zveřejňování údajů o této probíhající restrukturalizaci.

Při zveřejnění v restrukturalizačním rejstříku je podnikatel označen obchodní firmou, sídlem a identifikačním číslem osoby. Jde-li o zahraničního podnikatele, uvádí se místo identifikačního čísla jeho registrační číslo, bylo-li mu uděleno, a právní řád, podle něhož byl tento podnikatel založen.

Okamžikem zveřejnění písemnosti v restrukturalizačním rejstříku se rozumí den, hodina a minuta zveřejnění.

§  Ze související judikatury

    Zveřejňování osobních údajů v insolvenčním rejstříku

Pokud by se mělo jednat o rozhodnutí dle § 422 odst. 1 insolvenčního zákona, nemohlo být vydáno pouhou vedoucí soudní kanceláře (pod citovaným přípisem bylo uvedeno jméno Jana Sakačová s označením funkce „vedoucí kanceláře“). Výraz insolvenční soud v § 422 odst. 1 insolvenčního zákona nelze interpretovat tak, že o žádosti dle tohoto ustanovení je oprávněn rozhodovat vedoucí kanceláře, nadto zjevně bez právnického vzdělání. K tomu třeba poukázat např. na čl. 4 Ústavy, dle kterého jsou „Základní práva a svobody pod ochranou soudní moci.“ – vedoucí kanceláře za součást soudní moci ve smyslu citovaného ústavního článku přirozeně považovat nelze. Obdobně lze poukázat na čl. 90 Ústavy, dle kterého jsou to soudy, které jsou povolány k tomu, aby poskytovaly ochranu právům. V právním státě soudní moc skýtá skutečnou garanci nezávislosti, nestrannosti, odbornosti a morální způsobilosti, a tak i garanci zákonnosti a ústavnosti zásahů do práv a svobod osob. Ústavně konformní interpretací § 422 odst. 1 insolvenčního zákona je tedy nezbytné dospět k závěru o nutnosti vydat rozhodnutí o žádosti dle § 422 odst. 1 insolvenčního zákona v písemné formě a takové rozhodnutí náležitě a přesvědčivě odůvodnit.

Z nálezu Ústavního soudu ze dne 16. 12. 2010, sp. zn. I. ÚS 2451/10

    Údaje povinně zveřejňované v insolvenčním rejstříku (v seznamu dlužníků)

Tam, kde absence údaje povinně zveřejňovaného v insolvenčním rejstříku mohl mít (měla) vliv na možnost věřitele přihlásit pohledávku do insolvenčního řízení vedeného na majetek dlužníka v propadné přihlašovací lhůtě určené rozhodnutím o úpadku, tato přihlašovací lhůta začala běžet (v délce předepsané rozhodnutím o úpadku) až okamžikem zveřejnění takového údaje v insolvenčním rejstříku. Oporu v zákoně naopak nemá názor, že určení přihlašovací lhůty v rozhodnutí o úpadku dlužníka se stalo pro absenci údaje neúčinným a že bez vydání nového usnesení (nové výzvy k přihlašování pohledávek) žádná přihlašovací lhůta neběží. Ustanovení § 420 insolvenčního zákona neukládá insolvenčnímu soudu povinnost zveřejnit v insolvenčním rejstříku (v seznamu dlužníků) identifikační číslo osoby, jde-li o dlužníka – fyzickou osobu, který ke dni zahájení insolvenčního řízení již není podnikatelem. Skutečnost, že insolvenční soud zveřejnil v insolvenčním rejstříku po uplynutí propadné přihlašovací lhůty určené rozhodnutím o úpadku identifikační číslo osoby týkající se dlužníka – fyzické osoby, který ke dni zahájení insolvenčního řízení již nebyl podnikatelem, nemá žádný vliv na běh této lhůty.

Z usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 9. 2015, sen. zn. 29 NSCR 104/­2013

§ 114

Přístupnost obsahu restrukturalizačního
rejstříku

(1) Do doby zveřejnění první písemnosti v příslušném restrukturalizačním řízení se údaje o restrukturalizačním řízení zapsané v restrukturalizačním rejstříku nezveřejňují, ani neposkytují podle jiného zákona⁴⁾.

(2) Po uplynutí 1 roku od skončení preventivní restrukturalizace se v restrukturalizačním rejstříku znepřístupní údaje o preventivní restrukturalizaci podnikatele.

(3) Nelze-li zajistit veřejnosti dálkový přístup do restrukturalizačního rejstříku, restrukturalizační soud vyvěsí písemnosti i další údaje o probíhajícím restrukturalizačním řízení, jinak určené ke zveřejnění v restrukturalizačním rejstříku, na úřední desce soudu a dále nejpozději do 3 pracovních dní zajistí jejich uložení do sbírky listin obchodního rejstříku. Vyvěšení písemnosti na úřední desce restrukturalizačního soudu má stejné účinky jako doručení vyhláškou v restrukturalizačním rejstříku.

komentář k § 114

V tomto paragrafu zákona je řešena problematika spojená s přístupností obsahu restrukturalizačního rejstříku. V zásadě s ohledem na princip zdrženlivosti ve zveřejňování údajů platí, že všechny zveřejněné údaje jsou neveřejné, a to až do doby, kdy je v restrukturalizačním rejstříku zveřejněna první písemnost. Informační embargo ve vztahu k možnému zveřejnění v rámci rejstříku pak stíhá dokumenty, jako jsou sanační projekt a restrukturalizační plán, které nebudou v rejstříku vůbec takto zveřejněny. Údaje jsou v rejstříku zveřejněny na časově omezenou dobu, tj. po dobu jednoho roku od skončení preventivní restrukturalizace a po uplynutí této doby s nimi musí být naloženo v souladu se zákonem o archivnictví.

Oproti insolvenčnímu rejstříku tak budou mít věřitelé v rámci preventivní restrukturalizace prostřednictvím on-line restrukturalizačního rejstříku jen velmi omezený přístup k tomu, aby měly náležitý přehled o tom, co se v restrukturalizačním řízení odehrává. To pak bude v konečném důsledku klást na takové věřitele zvýšené nároky spolu se souvisejícími náklady, dojde-li nakonec k tomu, že spolu s účinností tohoto zákona nebude spuštěna žádná aplikace elektronického restrukturalizačního spisu, který by byl alespoň pro dotčené strany vzdáleně přístupný. To může v konečném důsledku způsobit i to, že věřitelé a jiné strany dotčené restrukturalizačním řízením budou muset jezdit nahlížet do restrukturalizačních spisů na osm krajských soudů v rámci ČR. Nicméně platí, že do doby funkčnosti restrukturalizačního rejstříku je tento „dočasně“ nahrazen úřední deskou a sbírkou listin.

Nelze-li zajistit veřejnosti dálkový přístup do restrukturalizačního rejstříku, soud vyvěsí písemnosti i další údaje o probíhajícím restrukturalizačním řízení, jinak určené ke zveřejnění v restrukturalizačním rejstříku, na úřední desce soudu a dále nejpozději do 3 pracovních dnů zajistí jejich uložení do sbírky listin obchodního rejstříku. Vyvěšení písemností na úřední desce restrukturalizačního soudu má stejné účinky jako doručení vyhláškou v restrukturalizačním rejstříku.

§ 115

Seznam restrukturalizačních správců

(1) Restrukturalizační rejstřík obsahuje seznam restrukturalizačních správců.

(2) Do seznamu restrukturalizačních správců se zapisují údaje o fyzické osobě, veřejné obchodní společnosti i zahraniční společnosti, které mají platné zvláštní povolení vykonávat činnost insolvenčního správce dlužníka podle § 3 odst. 2 zákona o insolvenčních správcích.

(3) Pro účely zápisu osoby restrukturalizačního správce, která je veřejnou obchodní společností, do seznamu odpovídá počet zápisů počtu ohlášených společníků, kteří mají platné zvláštní povolení vykonávat činnost insolvenčního ­správce.

(4) Do seznamu ministerstvo o restrukturalizačním správci bez zbytečného odkladu zapíše údaj

a)  osvědčující totožnost restrukturalizačního správce,

b)  o datu zápisu sídla do zvláštní části seznamu insolvenčních správců,

c)  o datu vydání zvláštního povolení vykonávat činnosti insolvenčního správce,

d)  o pozastavení práva vykonávat činnost insolvenčního správce se zvláštním povolením,

e)  o zániku práva vykonávat činnost insolvenčního správce se zvláštním povolením.

(5) V rámci údaje osvědčujícího totožnost restrukturalizačního správce se do seznamu zapisuje, jde-li o

a)  fyzickou osobu, její jméno, případně jména, a příjmení, datum narození, sídlo a identifikační číslo osoby,

b)  veřejnou obchodní společnost nebo zahraniční společnost, její obchodní firma, sídlo, případně umístění pobočky, identifikační číslo osoby, dále jméno, případně jména, a příjmení, datum narození jejího ohlášeného společníka, který má platné zvláštní povolení vykonávat činnost insolvenčního správce.

(6) Nelze-li v důsledku nefungujícího seznamu restrukturalizačních správců určit pořadí podle údaje uvedeného v odstavci 4 písm. b), určí se osoba restrukturalizačního správce z osob zapsaných do zvláštní části seznamu insolvenčních správců.

komentář k § 115

V této části zákona je upravena problematika vážící se k seznamu restrukturalizačních správců. Koncepce zákona vychází z toho, že v tomto seznamu bude bez dalšího automaticky zapsán každý insolvenční správce se zvláštním povolením. Zákonodárce umožňuje, aby ten, kdo bude takto zapsán jako restrukturalizační správce, ale nebude mít zájem tuto funkci fakticky vykonávat, požádal o vyškrtnutí z tohoto seznamu. Totéž platí v opačném případě, kdy se konkrétní osoba rozhodne, že chce znovu tuto funkci vykonávat, ale byla již před tím na svou žádost vyškrtnuta z tohoto seznamu. V takovém případě je možno požádat o obnovení tohoto zápisu.

V tomto seznamu lze nalézt potřebné identifikační údaje o samotném restrukturalizačním správci, údaje o datu složení zkoušky insolvenčního správce se zvláštním povolením, popř. údaje o pozastavení nebo zániku práva vykonávat funkci insolvenčního správce se zvláštním povolením.

 Není-li možno v důsledku nefungujícího seznamu restrukturalizačních správců určit pořadí podle data zápisu sídla správce do zvláštní části seznamu restrukturalizačních správců, určí se osoba restrukturalizačního správce z osob zapsaných do zvláštní části seznamu insolvenčních správců.

§ 116

Vyškrtnutí ze seznamu restrukturalizačních správců

(1) Ministerstvo vyškrtne ze seznamu restrukturalizačních správců údaje o restrukturalizačním správci, kterému bylo podle zákona o insolvenčních správcích zrušeno nebo jiným způsobem zaniklo zvláštní povolení vykonávat činnost insolvenčního správce. Totéž platí, došlo-li k pozastavení práva vykonávat činnost insolvenčního správce.

(2) Ministerstvo vyškrtne ze seznamu restrukturalizačních správců údaj o restrukturalizačním správci též na jeho vlastní žádost. Dnem vyškrtnutí ze seznamu restrukturalizačních správců zaniká této osobě právo vykonávat funkci restrukturalizačního správce. Ministerstvo obnoví na vlastní žádost restrukturalizačního správce údaje o jeho osobě vyškrtnuté ze seznamu restrukturalizačních správců postupem podle věty první.

komentář k § 116

Na tomto místě zákona dochází k řešení problematiky spojené s vyškrtnutím konkrétní osoby ze seznamu restrukturalizačních správců. Na seznamu těchto správců budou automaticky zapsáni všichni insolvenční správci se zvláštním povolením, přičemž zákonodárce předpokládá, že na vlastní žádost pak mohou být z tohoto seznamu vyškrtnuti. Dnem vyškrtnutí z tohoto seznamu pak zaniká takové osobě právo vykonávat funkci restrukturalizačního správce. Probíhající restrukturalizační řízení proto bude muset dokončit namísto původního správce, který byl takto vyškrtnut k určitému dni ze seznamu, již správce nový.

ČÁST ŠESTÁ

SPOLEČNÁ A ZÁVĚREČNÁ USTANOVENÍ

HLAVA I

SPOLEČNÁ USTANOVENÍ

§ 117

Nástroje včasného varování

(1) Ministerstvo zajistí, aby podnikatelé měli k dispozici nástroj včasného varování, jehož účelem je upozornit podnikatele na riziko vzniku finančních potíží a poskytnout upozornění na okolnosti, které mohou vést k hrozícímu úpadku.

(2) Ministerstvo zveřejní základní informace o preventivních restrukturalizačních postupech a o dostupnosti nástrojů včasného varování způsobem umožňujícím dálkový přístup.

komentář k § 117

V tomto ustanovení zákona jsou obsaženy tzv. nástroje včasného varování. Vychází se z toho, že čím dříve přijme podnikatel odpovídající opatření, tím vyšší je pravděpodobnost, že se možnému úpadku zcela vyhne. Právě z toho důvodu je takto zákonodárcem podnikatelům zpřístupněn mechanismus včasného varování, který pomáhá indikovat rizikovou situaci, ve které se tento nachází, a současně jej motivovat k jejímu včasnému řešení. Za tím účelem je vytvořena taková platforma, která umožní co možná nejsnadnější přístup libovolnému množství uživatelů – prioritně přes webové rozhraní, kde budou všechny relevantní údaje vážící se k včasnému varování takovému podnikateli bez větších potíží dostupné.

Důležité

     Možno shrnout, že státem provozovaná interaktivní webová aplikace „Finanční zdraví“ má dle představ svého tvůrce spočívat v jednoduchém, diskrétním a bezplatném nástroji k získávání přehledu o míře a struktuře finančních problémů toho kterého podnikatele. Vložením údajů o konkrétních finančních ukazatelích by měl podnikatel získat výsledky, kdy se mu formou světel na semaforu zobrazí informace o tom, v jaké se nachází stavu, tj. zelená barva signalizuje zdravou kondici, oranžová barva zobrazuje potenciální hrozbu a červená barva indikuje vážné riziko. Více viz na https://eformulare.justice.cz.cz/msp-financni-zdravi/form/uvod

§ 118

Pokyny k vypracování restrukturalizačního
plánu

Ministerstvo zpřístupní seznam obsahující praktické informace a pokyny pro účely vypracování sanačního projektu a restrukturalizačního plánu přizpůsobený potřebám mikropodniků, malých a středních podnikatelů způsobem umožňujícím dálkový přístup.

komentář k § 118

Na tomto místě zákona je upravena problematika vážící se k pokynům pro vypracování restrukturalizačního plánu. Má se za to, že Ministerstvo spravedlnosti zpřístupní seznam obsahující praktické informace a pokyny pro účely vypracování sanačního projektu a restrukturalizačního plánu přizpůsobený potřebám mikropodniků, malých a středních podnikatelů způsobem umožňujícím dálkový přístup. Zákonodárce takto zavázal Ministerstvo spravedlnosti vypracovat kontrolní seznamy pro restrukturalizační plány, které jsou přizpůsobeny právě specifické povaze podnikatelských subjektů této velikosti. Materiály ministerstva mohou při restrukturalizaci představovat citelnou pomoc a významně přispět ke snížení úvodních restrukturalizačních nákladů spojených s potřebným vyhodnocením, zda se do této restrukturalizace zapojit, popř. zvolit opačný přístup. I z těchto důvodů by proto měly být všechny informace ohledně kontrolního seznamu pro restrukturalizační plány snadno přístupné na předem určených webových stránkách.

§ 119

Dozor ministerstva

Ministerstvo vykonává dozor nad restrukturalizačními správci a nad jejich plněním povinností stanovených tímto zákonem. Na výkon dozoru se použije § 36 zákona o insolvenčních správcích.

§ 120

Přestupky

(1) Restrukturalizační správce se dopustí přestupku tím, že

a)  při výkonu funkce restrukturalizačního správce závažným způsobem poruší nebo opakovaně porušuje povinnost stanovenou tímto zákonem, nebo

b)  v rozporu s § 36 odst. 4 zákona o insolvenčních správcích neposkytne požadovanou součinnost.

(2) Za přestupek podle

a)  odstavce 1 písm. a) lze uložit pokutu do 5 000 000 Kč,

b)  odstavce 1 písm. b) lze uložit pokutu do 500 000 Kč.

(3) Přestupky podle tohoto zákona projednává ministerstvo.

(4) zrušen

komentář k § 119 až 120

Koncepce zákona počítá s tím, že dohled nad činností restrukturalizačních správců bude vykonávat Ministerstvo spravedlnosti s tím, že tento dohled je upraven analogickým způsobem jako dohled nad insolvenčními správci dle § 36 zákona o insolvenčních správcích. V rámci tohoto dohledu může ministerstvo kontrolovat dodržování zákonných povinností restrukturalizačních správců dle tohoto zákona, včetně toho, zda informace uváděné restrukturalizačními správci odpovídají skutečnosti. V rámci této svěřené kompetence vede ministerstvo rovněž správní řízení a rozhoduje o případných přestupcích restrukturalizačních správců.

Koncepce zákona na tomto místě vychází z toho, že Ministerstvu spravedlnosti náleží věcná příslušnost k projednání přestupku, pakliže byl spáchán restrukturalizačním správcem v rámci jím vykonávané činnosti. Proti rozhodnutí orgánu prvního stupně, kterým bylo rozhodnuto o přestupku, lze podat opravný prostředek ve formě rozkladu. Zákon umožňuje, aby v případě závažného nebo opakovaného porušení povinností ze strany restrukturalizačního správce bylo možno tomuto správci uložit pokutu až do výše 5 000 000 Kč jako je tomu v případě udělování pokut za spáchaný přestupek ve vztahu k insolvenčním správcům. Takto uložené pokuty pak vybírá a vymáhá ministerstvo.

Novelou, která byla provedena zákonem č. 349/­2023 Sb. (tzv. vládní konsolidační balíček veřejných financí) přechází s účinností od 1. 1. 2024 kompetence k vymáhání pokut, které budou uloženy restrukturalizačním správcům za spáchané přestupky, na celní úřad.

§  Ze související judikatury

    K trestání za správní delikty

…také trestání za správní delikty musí podléhat stejnému režimu jako trestání za trestné činy a v tomto smyslu je třeba vykládat všechny záruky, které se podle vnitrostátního práva poskytují obviněnému z trestného činu.

Z rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 27. 10. 2004, sp. zn. 6 A 126/­2002

    Princip non bis in idem ve správním trestání

…i pro správní trestání platí zásada non bis in idem, podle níž nikdo nemůže být dvakrát potrestán za tentýž skutek. Předpokladem této zásady ovšem je, aby se jednalo o stejný skutek, tj. aby byla dána totožnost skutku.

Z rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 16. 2. 2005, sp. zn. A 6/2003

    K mezím dokazováním v rámci přestupkového řízení

Je na správním orgánu rozhodnout o tom, které důkazy v řízení o přestupku provede – tím však nesmí omezit právo osob, které čelí obvinění trestní povahy v širším slova smyslu, vyslýchat nebo dát vyslýchat svědky proti sobě a dosáhnout předvolání a výslechu svědků ve svůj prospěch za stejných podmínek jako svědků proti sobě (čl. 6 odst. 3 písm. d) Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod.

Z rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 20. 1. 2006, sp. zn. 4 As 2/2005

    Co je třeba postavit najisto v rozhodnutí trestního charakteru?

„…v rozhodnutí trestního charakteru, kterými jsou i rozhodnutí o jiných správních deliktech, je nezbytné postavit najisto, za jaké konkrétní jednání je subjekt postižen – to lze zaručit jen konkretizací údajů obsahující popis skutku uvedením místa, času a způsobu spáchání, popřípadě i uvedením jiných skutečností, jichž je třeba k tomu, aby nemohl být zaměněn s jiným. Taková míra podrobnosti je jistě nezbytná pro celé sankční řízení, a to zejména pro vyloučení překážky litispendence, dvojího postihu pro týž skutek, pro vyloučení překážky věci rozhodnuté, pro určení rozsahu dokazování a pro zajištění řádného práva na obhajobu.

Z usnesení rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu ze dne 15. 1. 2008, sp. zn. 2 As 34/­2006

    K dalším povinnostem správních orgánů při ukládání pokut za správní delikt

…kategorie správních deliktů je kategorií trestního práva v širším slova smyslu, tudíž se pro všechny správní delikty, nejen pro přestupky, uplatní povinnost správního orgánu zkoumat nejen naplnění formálních znaků správního deliktu, ale také zda jednání vykazuje daný stupeň společenské škodlivosti, tudíž materiální stránku správního deliktu.

Z rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 31. 10. 2008, sp. zn. 7 Afs 27/­2008

    K důkazní povinnosti obviněného z přestupku

I v přestupkovém řízení má obviněný z přestupku povinnost v souladu s § 52 správního řádu z roku 2004 prokázat, co sám tvrdí, má-li správní orgán z jeho tvrzení vycházet.

Z rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 28. 2. 2013, sp. zn. 5 As 64/­2011

    K režimu trestání za správní delikty

…trestání za správní delikty musí podléhat stejnému režimu jako trestání za trestné činy a v tomto smyslu je třeba vykládat všechny záruky, které se podle vnitrostátního práva poskytují obviněnému z trestného činu.

Z rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 18. 9. 2014, sp. zn. 9 Afs 58/­2013

    K hodnocení postupu obviněného z přestupku v rámci samotného řízení

Postup obviněného z přestupku je nutno hodnotit ve vztahu ke všem rozhodným skutečnostem týkajícím se předmětného přestupkového řízení, jako jsou například doba od zahájení správního řízení nebo doba do zániku odpovědnosti za přestupek, zda ze spisu či jiných skutečností nevyplývá jakákoliv obstrukční povaha či potřeba obviněného z přestupku působit průtahy v řízení nebo dosáhnout zániku odpovědnosti za spáchání přestupku, apod. Jedině tak lze naplnit základní zásady správního řízení, že správní orgán musí vyřizovat věci bez zbytečných průtahů a postupovat v souladu se zákony a ostatními právními předpisy. Ani vada spočívající ve skutečnosti, že v řízení o přestupku nebylo provedeno žádné ústní jednání, nemá vždy bez dalšího vliv na zákonnost rozhodnutí.

Z rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 18. 1. 2018, sp. zn. 7 As 331/­2017

    K otázce řádného popisu skutku

„…dále je nutné zdůraznit, že otázku řádného popisu skutku nelze posuzovat jako hodnotu samu o sobě, ale především v návaznosti na jeho praktickou relevanci pro vyloučení překážky litispendence, dvojího postihu pro týž skutek (zásada ne bis in idem), pro vyloučení překážky věci rozhodnuté či pro zajištění řádného práva na obhajobu. Současně nelze jednotlivé části vymezení skutku (místo, čas a způsob) hodnotit nezávisle na sobě. Popis skutku je totiž vymezen místem, časem a způsobem jeho spáchání současně.

Z rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 18. 10. 2019, sp. zn. 5 As 163/­2019

    K oprávnění ministerstva zrušit povolení nebo zvláštní povolení insolvenčnímu správci

Podle § 13 odst. 2 zákona o insolvenčních správcích ministerstvo může zrušit povolení nebo zvláštní povolení insolvenčnímu správci, který závažným způsobem porušil nebo opakovaně porušuje povinnost stanovenou tímto zákonem, kontrolním řádem nebo insolvenčním zákonem. Jak již NSS dříve vysvětlil, tato norma nesleduje jako svůj primární cíl represi, ale ochranu účastníků insolvenčního řízení a jejich majetkových práv. Vždyť právě k tomu slouží institut udělování povolení. Pokud by se stát po udělení povolení vzdal dohledu nad insolvenčními správci, rezignoval by na ochranu zájmů účastníků řízení. Přitom insolvenční správce uplatňuje pravomoci, které by jako soukromá osoba neměl. Je legitimní, že stát dohlíží na výkon svěřených pravomocí a dbá na to, aby při jejich uplatňování nebyly porušovány právní povinnosti. Stát i účastníci insolvenčního řízení mají zájem na tom, aby správce postupoval v souladu se zákonem. Pokud správce povinnosti porušuje, je nejúčinnější ochranou zmíněných zájmů zbavit správce jeho pravomoci. Ministerstvo zde však nemá neomezené uvážení. Již samotné znění § 13 odst. 2 zákona o insolvenčních správcích staví hranice pro jeho uplatnění. Ministerstvo nemá možnost libovolně zrušit povolení bez naplnění podmínek § 13 odst. 2 citovaného zákona. Právě povinnost odůvodnit užití této normy stanoví též povinnost vysvětlit, proč je tak krajní zákrok, jako odejmutí veřejnoprávního povolení, nezbytný (srov. rozsudek NSS ze dne 29. 9. 2021, čj. 8 As 13/­2019, č. 4259/­2021 Sb. NSS, body 23 a 32)….

Z rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 3. 6. 2022, sp. zn. 10 As 89/­2022

HLAVA II

ZÁVĚREČNÉ USTANOVENÍ

§ 121

Účinnost

Tento zákon nabývá účinnosti dnem následujícím po dni jeho vyhlášení.

* * *

Zákon č. 349/2023 Sb. nabyl účinnosti dnem 1. ledna 2024.

komentář k § 121

Zákon nabyl účinnosti 23. 9. 2023. Předcházela tomu delší procedura, která spočívala v tom, že ČR uplynula již před tím jednou prodloužená transpoziční lhůta směrnice 2019/­1023 o restrukturalizaci a insolvenci, což se stalo 17. 7. 2022. Nutno uvést, že základní lhůta pro transpozici této směrnice však již uplynula 17. 7. 2021, kdy ČR využila možnosti jejího ročního prodloužení, což se stalo a lhůta tak byla prodloužena do 17. 7. 2022. K přijetí tohoto zákona proto došlo s více než roční prodlevou oproti původně stanovenému a navíc také prodlouženému harmonogramu.

Čl. CX
zákona č. 349/2023 Sb. zní:

Přechodná ustanovení

1. Příslušnost k vymáhání pohledávek podle zákona č. 284/2023 Sb., ve znění účinném přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, které vznikly přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, se řídí dosavadními právními předpisy, pokud byly předány k vymáhání soudnímu exekutorovi nebo přihlášeny do veřejné dražby.

2. Příslušnost k vymáhání pokut uložených za přestupky podle zákona č. 284/2023 Sb., ve znění účinném přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, které byly uloženy přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, a nebyly předány k vymáhání soudnímu exekutorovi nebo přihlášeny do veřejné dražby, se řídí dosavadními právními předpisy do dne předání podkladů k jejich vymáhání celnímu úřadu.

3. Orgán příslušný podle zákona č. 284/2023 Sb., ve znění účinném přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, k vymáhání pohledávek uvedených v bodu 2 předá podklady k vymáhání těchto pohledávek celnímu úřadu nejpozději do 30. června 2024, pokud nebyla pro tyto pohledávky přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona nařízena daňová exekuce; jinak je předá do 31. prosince 2024.

1)  Směrnice Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 2019/­1023 ze dne 20. června 2019 o rámcích preventivní restrukturalizace, o oddlužení a zákazech činnosti a opatřeních ke zvýšení účinnosti postupů restrukturalizace, insolvence a oddlužení a o změně směrnice (EU) 2017/­1132 (směrnice o restrukturalizaci a insolvenci).

2)  Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2015/848 ze dne 20. května 2015 o insolvenčním řízení, v platném znění.

3)  Prováděcí nařízení Komise (EU) 2017/­1105 ze dne 12. června 2017, kterým se stanoví formuláře uvedené v nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2015/848 o insolvenčním řízení.

4)  Zákon č. 106/­1999 Sb., o svobodném přístupu k informacím, ve znění pozdějších předpisů.

 

Použitá literatura:

n Pondikasová, T., Zemandlová, A. Preventivní restrukturalizace – procesualistický pohled. Právní rozhledy č. 20/­2022.

n Havel, B., Žitňanská, L. Hranice využitelnosti preventivní restrukturalizace a insolvencygovernance – český a slovenský pohled. Právní rozhledy č. 1/2022.

n Sigmund, A. a kol. Zákon o preventivní restrukturalizaci. WoltersKluwer, Praha, 2023

n Schonfeld, J. a kol. 2023: Start preventivní restrukturalizace. Nová šance pro podnikatele nebo velký problém pro věřitele?, C. H. Beck, Praha, 2023

n Důvodová zpráva k zákonu č. 284/­2023 Sb.

n Zdroje použité judikatury: www.nsoud.cz, www.nssoud.cz, www.nalus.usoud.cz, www.justice.cz