13.04.2026

0,00 Kč

i-poradce.cz

INFORMAČNÍ PORTÁL

Slovenský Poradca

Český Poradce

Zákon o inspekci práce
Zákon o jednotném měsíčním
hlášení zaměstnavatele

Inspekce práce

Zákon o daních z příjmů
s komentárom

Zákon
o daních
z příjmů
s komentárom

Daňová přiznání FO a PO za rok 2025
vyplněné vzory

Daňová přiznání
FO a PO
za rok 2025
vyplněné vzory

Daňový řád s komentářem

Daňový řád
s komentářem

ZÁKONY 2026

Zákon o platebním styku po novelách
s komentárom

Zákon
o platebním styku
po novelách
s komentárom

Zákon o zaměstnanosti

Zákon
o zaměstnanosti

Stavební zákon po novelách
s komentářem

Stavební zákon
po novelách
s komentářem

Previous Next

Pokud ve dvou po sobě následujících rozvahových dnech řádných účetních závěrek účetní jednotka překročí nebo přestane překračovat 2 hraniční hodnoty, změní od počátku bezprostředně následujícího účetního období kategorii účetní jednotky, podle které je stanoven rozsah a způsob sestavování účetní závěrky.

?  Příklad 1

V případě, že účetní jednotka účtuje v kalendářním roce, potom pro testování, zda zůstává v období 2021 v příslušné kategorii, platí údaje zjištěné z účetních závěrek k 31. 12. 2019 a k 31. 12. 2020.

§ 1f

(1) Účetní jednotka podle § 1 odst. 2 písm. a) a b) může vést jednoduché účetnictví, pokud

a)  není plátcem daně z přidané hodnoty,

b)  její celkové příjmy za poslední uzavřené účetní období nepřesáhnou 3 000 000 Kč,

c)  hodnota jejího majetku nepřesáhne
3 000 000 Kč a

d)  je současně

1. spolkem nebo pobočným spolkem,

2. odborovou organizací, pobočnou odborovou organizací, mezinárodní odborovou organizací nebo pobočnou mezinárodní odborovou organizací,

3. organizací zaměstnavatelů, pobočnou organizací zaměstnavatelů, mezinárodní organizací zaměstnavatelů nebo pobočnou mezinárodní organizací zaměstnavatelů,

4. církví, náboženskou společností nebo církevní institucí, která je právnickou osobou evidovanou podle zákona upravujícího postavení církví a náboženských společností, nebo

5. honebním společenstvem.

(2) Účetní jednotky uvedené v odstavci 1 při vzniku nebo zahájení činnosti mohou vést jednoduché účetnictví, pokud lze důvodně předpokládat, že splní podmínky podle odstavce 1 k rozvahovému dni prvního účetního období.

(3) Přestane-li účetní jednotka, která vede jednoduché účetnictví, splňovat podmínky pro vedení jednoduchého účetnictví stanovené v odstavci 1, vede účetnictví v plném rozsahu, nebo ve zjednodušeném rozsahu v souladu s § 13a, a to od prvního dne účetního období následujícího po účetním období, ve kterém účetní jednotka tuto skutečnost zjistila. S výjimkou ukončení činnosti může tato účetní jednotka ukončit vedení účetnictví v plném rozsahu, nebo ve zjednodušeném rozsahu a zahájit vedení jednoduchého účetnictví nejdříve po uplynutí 5 po sobě následujících účetních období, ve kterých vedla účetnictví v plném rozsahu, nebo ve zjednodušeném rozsahu.

(4) Celkovými příjmy se pro účely jednoduchého účetnictví rozumí úhrn příjmů zjištěný z přehledu o příjmech a výdajích za účetní období. Do úhrnu příjmů se nezahrnují průběžné položky a příjmy z prodeje dlouhodobého majetku a příjmy nahodilé a mimořádné.

(5) Hodnotou majetku se pro účely jednoduchého účetnictví rozumí úhrn majetku zjištěný z přehledu o majetku a závazcích sestaveného k rozvahovému dni. Do úhrnu majetku se nezahrnují pohledávky z prodeje dlouhodobého majetku a jejich úhrady, pohledávky nahodilé a mimořádné a jejich úhrady.

(6) Způsob přechodu z účetnictví v plném rozsahu, nebo ve zjednodušeném rozsahu do jednoduchého účetnictví a z jednoduchého účetnictví do účetnictví v plném rozsahu, nebo ve zjednodušeném rozsahu stanoví prováděcí právní předpis.

komentář k § 1f

Účetní jednotky, které mohou vést jednoduché účetnictví s účinností od 1. 1. 2016

Možnost vedení jednoduchého účetnictví má právnická osoba tuzemská i zahraniční [uvedená výše v § 1 pod písmenem a) a b)], pokud

a)  není plátcem daně z přidané hodnoty,

b)  její celkové příjmy za poslední uzavřené účetní období nepřesáhnou 3 000 000 Kč,

c)  hodnota jejího majetku nepřesáhne 3 000 000 Kč

a je současně

1. spolkem nebo pobočným spolkem,

2. odborovou organizací, pobočnou odborovou organizací, mezinárodní odborovou organizací nebo pobočnou mezinárodní odborovou organizací,

3. organizací zaměstnavatelů, pobočnou organizací zaměstnavatelů, mezinárodní organizací zaměstnavatelů nebo pobočnou mezinárodní organizací zaměstnavatelů,

4. církví, náboženskou společností nebo církevní institucí, která je právnickou osobou evidovanou podle zákona upravujícího postavení církví a náboženských společností, nebo

5. honebním společenstvem.

Takto bylo vymezení účetních jednotek (právnických osob) s možností vedení jednoduchého účetnictví zpřesněno s účinností od 1. 1. 2017.

Celkovými příjmy se rozumí úhrn příjmů zjištěný z přehledu o příjmech a výdajích za účetní období. Do úhrnu příjmů se nezahrnují průběžné položky a příjmy z prodeje dlouhodobého majetku a příjmy nahodilé a mimořádné.

Hodnotou majetku se rozumí úhrn majetku zjištěný z přehledu o majetku a závazcích sestaveného k rozvahovému dni. Do úhrnu majetku se nezahrnují pohledávky z prodeje dlouhodobého majetku a jejich úhrady, pohledávky nahodilé a mimořádné a jejich úhrady.

Několik poznámek k výše uvedeným právnickým osobám:

Zákonem č. 83/1990 Sb., o sdružování občanů, ve znění pozdějších předpisů, byla dána občanům možnost zakládat spolky, společnosti, svazy, hnutí, kluby a jiná občanská sdružení, jakož i odborové organizace (dále jen „sdružení“) a sdružovat se v nich. Členy sdružení mohly být i právnické osoby. Sdružení bylo právnickou osobou. Zákon se nevztahoval na sdružování občanů v politických stranách a politických hnutích, k výdělečné činnosti nebo k zajištění řádného výkonu určitých povolání, v církvích a náboženských společnostech.

Tento zákon byl s účinností od 1. 1. 2014 zrušen zákonem č. 89/2012 Sb., občanským zákoníkem, ve znění pozdějších předpisů. Přechodná ustanovení občanského zákoníku stanovilo:

Sdružení podle zákona č. 83/1990 Sb., o sdružování občanů, ve znění pozdějších předpisů, se považují za spolky podle tohoto zákona. Sdružení má právo změnit svoji právní formu na ústav nebo sociální družstvo podle jiného zákona.

Organizační jednotky sdružení způsobilé jednat svým jménem podle zákona č. 83/1990 Sb., o sdružování občanů, ve znění pozdějších předpisů, se považují za pobočné spolky podle tohoto zákona. Statutární orgán hlavního spolku podá do tří let ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona návrh na zápis pobočného spolku, jinak posledním dnem této lhůty právní osobnost pobočného spolku zaniká.

Odborová organizace, organizace zaměstnavatelů včetně organizací mezinárodních a jejich organizační jednotky evidované podle zákona č. 83/1990 Sb., o sdružování občanů, ve znění pozdějších předpisů, se považují za odborové organizace, organizace zaměstnavatelů, mezinárodní odborové organizace a jejich pobočné organizace podle tohoto zákona.

Zákon č. 3/2002 Sb., o církvích a náboženských společnostech, ve znění pozdějších předpisů, stanoví, že církev a náboženská společnost se stává právnickou osobou registrací v souladu s uvedeným zákonem u Ministerstva kultury.

Zákon č. 449/2001 Sb., o myslivosti, ve znění pozdějších předpisů, stanoví, že honební společenstvo je právnickou osobou, kterou zapisuje orgán státní správy myslivosti do rejstříku honebních společenstev. Vznik honebního společenstva, jeho název a sídlo oznámí orgán státní správy myslivosti do 7 dnů ode dne registrace Českému statistickému úřadu.

Ustanovení § 1f pokračuje dále:

Účetní jednotky při vzniku nebo zahájení činnosti mohou vést jednoduché účetnictví, pokud lze důvodně předpokládat, že splní podmínky výše uvedené k rozvahovému dni prvního účetního období.

Přestane-li účetní jednotka, která vede jednoduché účetnictví, splňovat podmínky pro vedení jednoduchého účetnictví, povede

–   účetnictví v plném rozsahu, nebo

–   ve zjednodušeném rozsahu,

a to od prvního dne účetního období následujícího po účetním období, ve kterém účetní jednotka tuto skutečnost zjistila.

Důležité

     Tato účetní jednotka může ukončit vedení účetnictví v plném rozsahu, nebo ve zjednodušeném rozsahu a zahájit vedení jednoduchého účetnictví nejdříve po uplynutí 5 po sobě následujících účetních období, ve kterých vedla účetnictví v plném rozsahu, nebo ve zjednodušeném rozsahu. Výjimkou je ukončení činnosti účetní jednotky.

Tímto ustanovením je zamezeno střídání vedení jednoduchého a podvojného účetnictví (třeba každoročně), pokud účetní jednotka v jednom období přestane splňovat podmínky pro jednoduché účetnictví a v dalším období tyto podmínky splňuje.

§ 2

Předmět účetnictví

(1) Účetní jednotky, které vedou účetnictví v plném rozsahu, nebo ve zjednodušeném rozsahu, účtují podvojnými zápisy o stavu a pohybu majetku a ji­ných aktiv, závazků včetně dluhů a jiných pasiv, dále o nákladech a vý­nosech a o výsledku hospodaření.

(2) Předmětem jednoduchého účetnictví jsou výdaje a příjmy, majetek a závazky.

komentář k § 2

Předmět účetnictví byl s účinností od 1. 1. 2016 rozšířen:

Podvojné účetnictví (v plném nebo zjednodušeném rozsahu) je založeno na podvojných zápisech prostřednictvím účtů aktiv a pasiv, výnosů a nákladů.

Jednoduché účetnictví je založeno na evidenci příjmů a výdajů, majetku a závazků; toto účetnictví vychází z tzv. peněžní báze (nezná náklady a výnosy, ale zaznamenává pouze výdaje a příjmy).

Kdo může vést podvojné účetnictví ve zjednodušeném rozsahu je uvedeno dále v § 9.

Kdo může vést jednoduché účetnictví, bylo uvedeno v § 1f.

§ 3

(1) Účetní jednotky účtují podvojnými zápisy o skuteč­nostech, které jsou předmětem účetnictví, do období, s nímž tyto skutečnosti časově a věcně souvisí (dále jen „účetní období“); není-li možno tuto zásadu dodržet, mohou účtovat i v účetním období, v němž zjistily uvedené skutečnosti. V účet­ním období účetní jednotky účtují o uvedených skutečnostech v sou­ladu s účetními metodami (§ 4 odst. 8); přitom o veškerých nákladech a výnosech účtují bez ohledu na okamžik jejich zaplacení nebo přijetí.

(2) Účetním obdobím je nepřetržitě po sobě jdoucích dvanáct měsíců, není-li dále stanoveno jinak. Účetní období se buď shoduje s ka­len­dářním rokem nebo je hospodářským rokem. Hospodářským rokem je účetní období, které může začínat pouze prvním dnem jiného měsíce, než je leden. Účetní období bezprostředně předcházející změně účetního období může být kratší nebo i delší než uvedených dvanáct měsíců.

(3) Účetní období při přeměně účetní jednotky

a)  začíná pro nezanikající účetní jednotku rozhodným dnem stanoveným postupem podle zvláštního právního předpisu⁴¹) a končí posledním dnem účetního období, ve kterém nastaly právní účinky přeměny,

b)  končí pro zanikající účetní jednotku dnem předcházejícím rozhodnému dni stanovenému postupem podle zvláštního právního předpisu⁴¹).

(4) Účetní období může být delší než 12 měsíců též

a)  při vzniku účetní jednotky v období 3 měsíců před koncem kalendářního roku,

b)  při zániku účetní jednotky v období 3 měsíců po skončení kalendářního roku nebo hospodářského roku,

c)  stanoví-li tento zákon nebo zvláštní právní předpis rozvahový den ve lhůtě do 3 měsíců před počátkem běžného účetního období,

d)  stanoví-li tento zákon nebo zvláštní právní předpis rozvahový den ve lhůtě do 3 měsíců po konci běžného účetního období a neodporuje-li takovéto prodloužení smyslu rozvahového dne běžného účetního období,

e)  připadne-li rozhodný den u nástupnické účetní jednotkynebo rozdělované účetní jednotky v případě převodu jmění na společníka do období 3 měsíců před skončením kalendářního nebo hospodářského roku a dojde-li v tomto období zároveň k zápisu přeměny do veřejného rejstříku.

(5) Účetní jednotky, které nejsou organizační složkou státu, územním samosprávným celkem nebo účetní jednotkou vzniklou nebo zřízenou zvláštním zákonem, mohou uplatnit hospodářský rok. Uplatnit hospodářský rok lze pouze po oznámení záměru změny účetního období místně příslušnému správci daně z příj­mů nejméně 3 měsíce před plánovanou změnou účetního období nebo před koncem běžného účetního období, a to podle toho, který z termínů nastává dříve, jinak účetní období zůstává nezměněno. Takovouto změnu účetního období může účetní jednotka v běžném účetním období provést pouze jednou. Obdobně postupují účetní jednotky i při přechodu z hospodář­ského roku na kalendářní rok.

(6) Uplatnit hospodářský rok za podmínek uvedených v odstavci 5 lze též

a)  účetní jednotkou do 30 dnů ode dne vzniku účetní jednotky, nebo

b)  nástupnickou účetní jednotkou nebo rozdělovanou účetní jednotkou v případě převodu jmění na společníka do 30 dnů ode dne zápisu přeměny do veřejného rejstříku.

komentář k § 3

V odstavci (1) ustanovení § 3 zákona je vymezen princip podvojnosti (každá účetní operace vyvolává změnu vždy alespoň na dvou účtech) a účtování ve věcné a časové souvislosti, které patří k základním pravidlům podvojného účetnictví (účtování o nákladech a výnosech bez ohledu na okamžik jejich zaplacení nebo přijetí).

V odstavci (2) je uvedeno základní vymezení účetního období, které je 12 měsíců po sobě jdoucích; přičemž účetní období

–   je shodné s kalendářním rokem nebo

–   je hospodářským rokem (účetní období začíná prvním dnem jiného měsíce než je leden).

Při změně účetního období: účetní období může být i kratší nebo i delší než 12 měsíců.

Při vzniku účetní jednotky: v období 3 měsíců před koncem období může být o tuto dobu delší.

Při zániku účetní jednotky: v období 3 měsíců po skončení období může být o tuto dobu delší.

Odstavec (3) se s účinností od 1. 1. 2017 týká přeměn nejen obchodních korporací.

V zákoně o účetnictví byly vymezeny přeměny zejména v souvislosti s obchodními korporacemi (podle zákona č. 125/2008 Sb., o přeměnách obchodních společností a družstev, ve znění pozdějších předpisů).

Předmětem přeměn může být i jiná účetní jednotka než obchodní korporace například nadace, spolky, investiční společnosti a investiční fondy. Účetní jednotky, které nejsou obchodní korporací, používají ustanovení o přeměnách vymezené zákonem o účetnictví obdobně jako obchodní korporace.

Odstavec (4) vymezuje delší účetní období než 12 měsíců a to o 3 měsíce (tak jako v případě vzniku a zániku účetní jednotky) může být:

–   stanoví-li zvláštní právní předpis rozvahový den ve lhůtě do 3 měsíců před počátkem (nebo po konci) běžného účetního období,

–   při přeměnách, jestliže rozhodný den bude do 3 měsíců před koncem období a dojde-li v tomto období zároveň k zápisu přeměny do veřejného rejstříku.

Vzhledem k tomu, že přeměny se týkají nejen obchodních korporací (které se zapisují do obchodního rejstříku), ale i jiných účetních jednotek (které se zapisují do jiných rejstříků), byl rovněž s účinností od 1. 1. 2017 nahrazen pojem „obchodní rejstřík“ pojmem „veřejný rejstřík.

Zákon č. 304/2013 Sb., o veřejných rejstřících právnických a fyzických osob a o evidenci svěřenských fondů[1], ve znění pozdějších předpisů, řeší v § 55 až 64 pravidla zápisu do veřejného rejstříku při přeměnách právnických osob. Veřejnými rejstříky právnických a fyzických osob podle tohoto zákona („veřejný rejstřík“) se rozumí

–   spolkový rejstřík,

–   nadační rejstřík,

–   rejstřík ústavů,

–   rejstřík společenství vlastníků jednotek,

–   obchodní rejstřík a

–   rejstřík obecně prospěšných společností.

V návaznosti na obecnější vymezení subjektů, kterých se týkají přeměny, souvisí i změny v řadě dalších ustanovení zákona o účetnictví, kde se pojem „obchodní rejstřík“ nahrazuje pojmem „veřejný rejstřík“.

Odstavec (5) stanoví, že hospodářský rok nemohou uplatnit organizační složky státu, územní samosprávné celky nebo účetní jednotkou zřízené zvláštním zákonem (např. vysoké školy apod.).

Ostatní účetní jednotky mohou uplatnit hospodářský rok pouze po oznámení záměru změny účetního období místně příslušnému správci daně z příjmů nejméně 3 měsíce před plánovanou změnou účetního období nebo před koncem běžného účetního období, a to podle toho, který z termínů nastává dříve. Změna při přechodu na hospodářský rok nebo naopak na kalendářní rok může být provedena v běžném účetním období pouze jednou.

Odstavec (6) vymezuje účetní jednotky, které mohou rovněž uplatnit hospodářský rok (za podmínek uvedených v předchozím odstavci):

–   účetní jednotka do 30 dnů ode dne svého vzniku, nebo

–   nástupnická účetní jednotka nebo rozdělovaná účetní jednotka do 30 dnů ode dne zápisu přeměny do veřejného rejstříku.

§ 4

(1) Účetní jednotky uvedené v § 1 odst. 2 písm. a), c) a i) až l) jsou povinny vést účetnictví ode dne svého vzniku až do dne svého zániku; účetní jednotky uvedené v § 1 odst. 2 písm. b) jsou povinny vést účetnictví ode dne zahájení činnosti až do dne ukončení činnosti na území České ­republiky.

(2) Účetní jednotky uvedené v § 1 odst. 2 písm. d) jsou povinny vést účetnictví ode dne zápisu do obchodního rejstříku až do dne výmazu z obchodního rejstříku, nevznikla-li jim povinnost vést účetnictví podle § 1 odst. 2 písm. e), g) nebo h).

(3) Účetní jednotky uvedené v § 1 odst. 2 písm. e) jsou povinny vést účetnictví od prvního dne účetního období následujícího po kalendářním roce, ve kterém se staly účetní jednotkou, až do posledního dne účetního období, ve kterém přestaly být účetní jednotkou, nevznikla-li jim povinnost vést účetnictví podle § 1 odst. 2 písm. d), g) nebo h).

(4) Účetní jednotky uvedené v § 1 odst. 2 písm. f) jsou povinny vést účetnictví od prvního dne účetního období následujícího po období, ve kterém se rozhodly vést účetnictví, nerozhodnou-li se vést účetnictví již ode dne zahájení podnikání nebo jiné samostatné výdělečné činnosti, až do dne ukončení uvedených činností nebo do posledního dne účetního období, ve kterém se rozhodly vedení účetnictví ukončit, a nevznikla-li jim povinnost vést účetnictví podle § 1 odst. 2 písm. d), e), g) nebo h).

(5) Účetní jednotky uvedené v § 1 odst. 2 písm. g) jsou povinny vést účetnictví od prvního dne účetního období následujícího po období, ve kterém

a)  se staly společníky sdruženými ve společnosti, nebo

b)  se některý ze společníků sdružených ve společnosti stal účetní jednotkou,

a to až do posledního dne účetního období, ve kterém přestaly být společníky sdruženými ve společnosti, nevznikla-li jim povinnost vést účetnictví podle § 1 odst. 2 písm. d), e) nebo h).

(6) Účetní jednotky uvedené v § 1 odst. 2 písm. h) jsou povinny vést účetnictví ode dne zahájení činnosti až do dne ukončení činnosti, pokud nestanoví zvláštní zákon jinak a ne­vznikla-li jim povinnost vést účetnictví podle § 1 odst. 2 písm. d), e) nebo g).

(7) S výjimkou ukončení činnosti mohou účetní jednotky podle § 1 odst. 2 písm. d) až h) ukončit vedení účetnictví nejdříve po uplynutí 5 po sobě jdoucích účetních období, ve kterých vedly účetnictví.

(8) Účetní jednotky jsou povinny dodržovat při vedení účetnictví zejména směrnou účtovou osnovu, uspořádání a označování položek účetní závěrky a konsolidované účetní závěrky, obsahové vymezení těchto závěrek, účetní metody, podmínky předávání a přebírání účetních záznamů a ostatní podmínky vedení účetnictví stano­vené prováděcími právními předpisy. Prováděcí právní předpisy pro jednotlivé skupiny účetních jednotek upraví

a)  rozsah a způsob sestavování účetní závěrky, vyhotovení výroční zprávy a zprávy podle části sedmé,

b)  uspořádání, označování a obsahové vymezení položek majetku a jiných aktiv, závazků a jiných pasiv v účetní závěrce, včetně uspořádání, označování a obsahového vymezení podrozvahových účtů,

c)  uspořádání, označování a obsahové vymezení nákladů, výnosů a výsledků hospodaření v účetní závěrce,

d)  uspořádání a obsahové vymezení vysvětlujících a do­plňujících informací v příloze v účetní závěrce, včetně informací o nakládání s prostředky státního rozpočtu a rozpočtů územních samosprávných ­celků,

e)  uspořádání a obsahové vymezení přehledu o peněžních tocích a přehledu o změnách vlastního ka­pitálu,

f)  směrnou účtovou osnovu,

g)  účetní metody, zejména způsoby oceňování a jejich použití včetně oceňování souboru majetku, postupy tvorby a použití opravných položek, postupy odpisování, postupy tvorby a použití rezerv,

h)  metody přechodu z jednoduchého účetnictví nebo daňo­vé evidence podle zvláštního zákona na účetnictví vedené v plném rozsahu, nebo ve zjednodušeném rozsahu a metody přechodu z účetnictví vedené v plném rozsahu, nebo ve zjednodušeném rozsahu na jednoduché účetnictví,

i)  uspořádání, označování a obsahové vymezení položek konsolidované účetní závěrky,

j)  metody konsolidace účetní závěrky,

k)  postup zahrnování účetních jednotek do konsolidačního celku,

l)  vymezení vybraných účetních jednotek a stanovení, které z nich předávají do centrálního systému účetních informací státu pouze účetní záznamy pro sestavení účetních výkazů za Českou republiku a za dílčí konsolidační celky státu,

m) pravidla pro formát, strukturu, přenos a zabezpečení účetních záznamů v technické formě vybraných účetních jednotek,

n)  požadavky pro technické a smíšené formy účetních záznamů, včetně požadavků na jejich průkaznost, přenos a úschovu,

o)  rozsah a četnost předávání účetních záznamů vybranými účetními jednotkami do centrálního systému účetních informací státu,

p)  rozsah a způsob sestavování účetních výkazů za Českou republiku a za dílčí konsolidační celky státu,

q)  uspořádání, označování a obsahové vymezení položek majetku a jiných aktiv a závazků a jiných pasiv v účetních výkazech za Českou republiku a za dílčí konsolidační celky státu; u vybraných účetních jednotek je součástí prováděcího předpisu závazný vzor částí účetní závěrky,

r)  uspořádání, označování a obsahové vymezení položek nákladů a výnosů a peněžních toků v účetních výkazech za Českou republiku a za dílčí konsolidační celky státu,

s)  uspořádání, označování a obsahové vymezení vysvětlujících a doplňujících informací v příloze účetních závě­rek vybraných účetních jednotek a v příloze v účet­ních výkazech za Českou republiku a za dílčí konsolidační celky státu,

t)  metody konsolidace a jejich použití při sestavování účetních výkazů za Českou republiku a za dílčí konsolidační celky státu,

u)  požadavky na organizaci a způsob provedení inventarizace u vybraných účetních jednotek,

v)  metodu přeměny účetní jednotky včetně úprav prováděných v rámci přeměn účetní jednotky k datu zápisu do veřejného rejstříku s účinky od rozhodného dne, metodu sestavení zahajovací rozvahy a úpravy při přeshraniční přeměně, vkladu nebo prodeji obchodního závodu,

w) požadavky na organizaci schvalování účetních závěrek vybraných účetních jednotek a způsob poskytování součinnosti osob zúčastněných na tomto schvalování,

x)  použití metod výpočtu technických rezerv.

(9) Účetní jednotky jsou povinny vést jedno účetnictví za účetní jednotku jako celek.

(10) Účetní jednotky jsou povinny vést účetnictví jako soustavu účetních záznamů; přitom mohou použít technických prostředků, nosičů informací a programového vybavení. Účetním záznamem se rozumí data, která jsou záznamem veškerých skutečností týkajících se vedení účetnictví. Každou skutečnost týkající se vedení účetnictví jsou účetní jednotky povinny zaznamenávat výhradně jen účetními záznamy.

(11) Jednotlivé účetní záznamy mohou být seskupovány do souhrnných účetních záznamů; takovými účetními záznamy jsou zejména účetní doklady, účetní zápisy, účetní knihy, odpisový plán, inventurní soupisy, účtový rozvrh, účetní závěrka a výroční zpráva. Účetní jednotky jsou povinny takové účetní záznamy vést nejméně v rozsahu stanoveném tímto zákonem.

(12) Účetní jednotky jsou povinny vést účetnictví v pe­něžních jednotkách české mě­ny. V případě pohledávek a závazků, podílů na obchodních korporacích, práv z cenných papírů³) a zaknihovaných cenných papírů (dále jen „cenný papír“) a derivátů,⁴) cenin, pokud jsou vyjádřeny v cizí měně, a cizích měn, jsou účetní jednotky povinny použít současně i cizí měnu; tato povinnost platí i u opravných položek, rezerv a technických rezerv,⁶) pokud majetek a zá­vaz­ky, kterých se týkají, jsou vyjádřeny v cizí měně.

(13) Účetní jednotky jsou povinny vést účetnictví v čes­­kém jazyce. Účetní doklady mohou být vyhotoveny v cizím jazyce jen tehdy, je-li splněna podmínka srozumitelnosti podle § 8 odst. 5.

(14) Za informační systém podle zvláštního právního předpisu⁷) lze účetnictví považovat pouze jako celek.

(15) Účetní jednotky jsou povinny v pří­slušném účetním období použít účetní metody podle odstavce 8 ve znění platném na jeho počátku.

komentář k § 4

V ustanovení § 4 odstavce 1 až 7 je vymezena povinnost vedení účetnictví podle konkrétních účetních jednotek:

     Ode dne svého vzniku až do dne svého zániku jsou povinny vést účetnictví:

–   právnické osoby, které mají sídlo na území ČR

–   organizační složky státu.

–   svěřenské fondy, fondy obhospodařované penzijní společností, investiční fondy [dle § 1 odst. 2 písm. i) až l)].

     Ode dne zahájení činnosti až do dne ukončení činnosti na území České republiky jsou povinny vést účetnictví:

–   zahraniční právnické osoby [dle § 1 odst. 2 písm. b)].

     Ode dne zápisu do obchodního rejstříku až do dne výmazu z obchodního rejstříku jsou povinny vést účetnictví:

–   fyzické osoby, které jsou jako podnikatelé zapsány v obchodním rejstříku;

nevznikla-li jim povinnost vést účetnictví tím, že překročili obrat 25 mil. Kč nebo se stali společníky sdruženými ve společnosti a jeden ze společníků vede účetnictví anebo jim povinnost vedení účetnictví ukládá zvláštní právní předpis.

     Od prvního dne účetního období následujícího po kalendářním roce, ve kterém se staly účetní jednotkou, až do posledního dne účetního období, ve kterém přestaly být účetní jednotkou, jsou povinny vést účetnictví:

–   fyzické osoby, které jsou podnikateli s obratem nad 25 mil. Kč;

nevznikla-li jim povinnost vést účetnictví zápisem do obchodního rejstříku nebo tím, že se stali společníky sdruženými ve společnosti a jeden ze společníků vede účetnictví nebo jim povinnost vedení účetnictví ukládá zvláštní právní předpis.

     Od prvního dne účetního období následujícího po období, ve kterém se rozhodly vést účetnictví, nerozhodnou-li se vést účetnictví již ode dne zahájení podnikání nebo jiné samostatné výdělečné činnosti, až do dne ukončení činnosti nebo do posledního dne účetního období, ve kterém se rozhodly vedení účetnictví ukončit, vedou účetnictví:

–   ostatní fyzické osoby, které vedou účetnictví na základě svého rozhodnutí;

nevznikla-li jim povinnost vést účetnictví zápisem do obchodního rejstříku nebo tím, že překročili obrat 25 mil. Kč anebo tím, že se stali společníky sdruženými ve společnosti a jeden ze společníků vede účetnictví anebo jim povinnost vedení účetnictví ukládá zvláštní právní předpis.

A dále – ostatní fyzické osoby, které jsou podnikateli a jsou společníky sdruženými ve společnosti (pokud alespoň jeden ze společníků má povinnost vést účetnictví) jsou povinny vést účetnictví:

     Od prvního dne účetního období následujícího po období, ve kterém se staly společníky sdruženými ve společnosti, nebo se některý ze společníků sdružených ve společnosti stal účetní jednotkou, a to až do posledního dne účetního období, ve kterém přestaly být společníky sdruženými ve společnosti.

Důležité

     S výjimkou ukončení činnosti mohou účetní jednotky, které jsou fyzickými osobami ukončit vedení účetnictví nejdříve po uplynutí 5 po sobě jdoucích účetních období, ve kterých vedly účetnictví.

     k odstavcům (8) až (15):

V odstavci (8) je s ohledem na současné znění vyhlášek upřesněno, které skutečnosti prováděcí právní předpisy upravují. Jedná se o základní ustanovení z hlediska prováděcích právních předpisů a jeho struktura odpovídá specifičnosti jednotlivých skupin účetních jednotek.

S účinností od 1. 1. 2014 bylo doplněno, že prováděcí právní předpisy pro jednotlivé skupiny účetních jednotek upraví i vyhotovení výroční zprávy. Tato změna souvisí s potřebou zajištění informací z účetnictví pro potřeby uživatelů účetní závěrky a výroční zprávy, kdy bude možné zajistit pro uživatele účetní závěrky i strukturované informace nad rámec rozsahu přílohy v účetní závěrce.

S účinností od 1. 1. 2016 bylo doplněno, že prováděcí právní předpis upraví i „Zprávu o platbách orgánům správy členského státu Evropské unie nebo třetí země“ (viz dále § 32a až § 32e).

S účinností od 1. 1. 2016 bylo dále doplněno, že prováděcí právní předpis upraví přechod metody přechodu z jednoduchého účetnictví nebo daňové evidence podle zákona o daních z příjmů na účetnictví vedené v plném rozsahu, nebo ve zjednodušeném rozsahu a metody přechodu z účetnictví vedené v plném rozsahu, nebo ve zjednodušeném rozsahu na jednoduché účetnictví.

Samostatně jsou vymezena pravidla pro vybrané účetní jednotky; i pravidla při v případě přeměn účetních jednotek.

V odstavci (9) je stanovena povinnost účetním jednotkám vést jedno účetnictví za účetní jednotku jako celek. Není tedy například možné, aby podnikatel, který je podnikající fyzickou osobou a zároveň majitelem dvou společností s ručením omezeným, vedl jedno účetnictví za tyto tři účetní jednotky.

Odstavec (10) vymezuje povinnost vedení účetnictví jako soustavu účetních záznamů.

Do konce roku 2001, se pojem účetní záznam nepoužíval. Po období deseti let platnosti zákona o účetnictví se používal pojem účetní písemnost.

V odstavci (11) najdeme vysvětlení, co řadím e mezi účetní záznamy.

Účetní záznamy jsou zejména:

–   účetní doklady (vymezeny v § 11 zákona o účetnictví),

–   účetní zápisy (vymezeny v § 12 zákona o účetnictví),

–   účetní knihy (vymezeny v § 13 zákona o účetnictví),

–   odpisový plán (vymezen v § 28 zákona o účetnictví),

–   inventurní soupisy (vymezeny v § 30 zákona o účetnictví),

–   účtový rozvrh (vymezen v § 14 zákona o účetnictví),

–   účetní závěrka (vymezena v § 18 zákona o účetnictví),

–   výroční zpráva (vymezena v § 21 zákona o účetnictví),

–   dále lze za účetní záznamy považovat (za podmínek v § 32): mzdové listy, daňové doklady, jiná dokumentace.

Účetnímu záznamu, jeho průkaznosti a přenosu jsou věnovány §§ 33, 33a, 34 zákona o účetnictví. Komentář bude uveden dále podle jednotlivých ustanovení zákona.

V odstavci (12) je stanoveno vedení účetnictví v peněžních jednotkách české měny a dále jsou specifikovány případy, kdy účetní jednotky jsou povinny použít současně i cizí měnu, tj. v případě:

–   pohledávek a závazků,

–   podílů na obchodních korporacích,

–   práv z cenných papírů a zaknihovaných cenných papírů a derivátů, cenin,

pokud jsou vyjádřeny v cizí měně, a cizích měn, jsou účetní jednotky povinny použít současně i cizí měnu; tato povinnost platí i u opravných položek, rezerv a technických rezerv, pokud majetek a závazky, kterých se týkají, jsou vyjádřeny v cizí měně.

V těchto specifikovaných případech mají účetní jednotky povinnost provést přepočet majetku a závazků vyjádřených v cizí měně na českou měnu kursem devizového trhu vyhlášeným Českou národní bankou, a to ke konci rozvahového dne nebo k jinému okamžiku, k němuž se sestavuje účetní závěrka.

Odstavec (13) stanoví povinnost vedení účetnictví v českém jazyce, ale je možné, při splnění podmínky srozumitelnosti, vyhotovit účetní doklady i v cizím jazyce.

V této souvislosti je vhodné upozornit na přípravu nové právní úpravy v oblasti účetnictví (zatím je ve fázi připomínkového řízení, které bude trvat cca 2 roky). Záměr počítá s možností účtování v tzv. funkční měně. V současné době se vede účetnictví v české měně (jak bylo uvedeno v určitých případech je povinnost vést současně i cizí měnu), i účetní závěrka, respektive konsolidovaná účetní závěrka, se sestavuje pouze v českých korunách. Nově se navrhuje umožnit vést účetnictví i v jiné měně. Pokud firma účtuje většinu svých operací v eurech, bude moci vést účetnictví v této měně.

Odstavec (14) specifikuje, že za informační systém podle zvláštního právního předpisu* lze účetnictví považovat pouze jako celek.

*⁾ Zvláštní právní předpis – například zákon č. 101/­2000 Sb., o ochraně osobních údajů a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 148/1998 Sb., o ochraně utajovaných skutečností a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů.

Na závěr § 4 je vymezena jedna z účetních zásad tzv. zásada stálosti metod v rámci jednoho účetního období, tj. účetní jednotky jsou povinny v příslušném účetním období použít účetní metody (v souladu se zákonem) ve znění platném na jeho počátku.

§ 4a

(1) Za vedení účetnictví svěřenských fondů, včetně sestavení účetní závěrky a naplnění ostatních povinností stanovených tímto zákonem, odpovídá správce; je-li několik správců pověřených společnou správou, odpovídají společně a nerozdílně. Za vedení účetnictví svěřenských fondů, které jsou investičním fondem podle zákona upravujícího investiční společnosti a investiční fondy, včetně sestavení účetní závěrky a naplnění ostatních povinností stanovených tímto zákonem, odpovídají správce a obhospodařovatel společně a nerozdílně.

(2) Za vedení účetnictví ostatních investičních fondů bez právní osobnosti podle zákona upravujícího investiční společnosti a investiční fondy, včetně sestavení účetní závěrky a naplnění ostatních povinností stanovených tímto zákonem, odpovídají administrátor a obhospodařovatel společně a nerozdílně.

(3) Za vedení účetnictví dalších účetních jednotek bez právní osobnosti, včetně sestavení účetní závěrky a naplnění ostatních povinností stanovených tímto zákonem, odpovídají osoba, které je uloženo sestavit účetní závěrku, a osoba, která jedná jménem účetní jednotky, případně jiná osoba, o které tak stanoví zvláštní právní předpis, a to společně a nerozdílně.

komentář § 4a

Ustanovení § 4a zákona o účetnictví (s účinností od 1. 1. 2014) se týká odpovědnosti za vedení účetnictví účetních jednotek bez právní osobnosti (svěřenské fondy a další účetní jednotky bez právní osobnosti).

Za vedení účetnictví včetně sestavení účetní závěrky a naplnění ostatních povinností stanovených zákonem o účetnictví:

–   svěřenských fondů odpovídá správce; je-li několik správců pověřených společnou správou, odpovídají společně a nerozdílně;

–   svěřenských fondů, které jsou investičním fondem podle zákona upravujícího investiční společnosti a investiční fondy odpovídají správce a obhospodařovatel společně a nerozdílně;

–   ostatních investičních fondů bez právní osobnosti podle zákona upravujícího investiční společnosti a investiční fondy odpovídají administrátor a obhospodařovatel společně a nerozdílně;

–   dalších účetních jednotek bez právní osobnosti odpovídají – osoba, které je uloženo sestavit účetní závěrku, a osoba, která jedná jménem účetní jednotky, případně jiná osoba, o které tak stanoví zvláštní právní předpis, a to společně a nerozdílně.

Zákon o účetnictví se vztahuje také na tyto osoby odpovědné za vedení účetnictví (dle § 4a).

Na tyto osoby se vztahují i případné pokuty podle zákona o účetnictví.

§ 5

(1) Účetní jednotky mohou pověřit vedením svého účetnictví i jinou právnickou nebo fyzickou osobu.

(2) Pověřením podle odstavce 1 se nezbavuje účetní jednotka odpovědnosti za vedení účetnictví.

komentář § 5

Účetní jednotky mohou pověřit vedením svého účetnictví i jinou právnickou nebo fyzickou osobu (zákon připouští možnost externího vedení účetnictví); tímto pověřením se však nezbavuje účetní jednotka odpovědnosti za vedení účetnictví.

§ 6

(1) Účetní jednotky jsou povinny zachyco­vat skutečnosti, které jsou předmětem účetnictví, (dále jen „účetní případy“) účetními doklady.

(2) Účetní jednotky jsou povinny zaznamenávat účetní případy v účetních knihách (dále jen „účetní zápisy“) pouze na základě průkazných účetních záznamů podle odstavce 1.

(3) Účetní jednotky jsou povinny inventarizovat majetek a závazky podle § 29 a 30.

(4) Účetní jednotky jsou povinny sestavovat účetní závěrku podle § 18 jako řádnou, popřípadě jako mimořádnou nebo mezitímní, a kromě toho v případech stanovených podle § 22 až 22b sestavují i konsolidovanou účetní závěrku.

(5) Účetní jednotky a ostatní osoby, o kterých tak stanoví tento zákon nebo jiný právní předpis, jsou povinny předávat účetní záznamy do centrálního systému účetních informací státu a přebírat účetní záznamy z centrálního systému účetních informací státu, případně přebírat požadavek na předání vyžádaného účetního záznamu, podle zvláštního právního předpisu upravujícího pravidla pro formát, strukturu, přenos a zabezpečení účetních záznamů v technické formě vybraných účetních jednotek.

(6) V případě, že podle zvláštního zákona schvaluje zřizovatel nebo jiná účetní jednotka účetní závěrku vybrané účetní jednotky, poskytuje tato vybraná účetní jednotka součinnost pro schvalování své účetní závěrky.

komentář k § 6

Mezi základní účetní pravidla patří i:

–   doložit skutečnosti, které jsou předmětem účetnictví, účetními doklady,

–   povinnost vedení účetních knih,

–   povinnost provádět věcnou kontrolu účetnictví, tj. zejména inventarizaci majetku a zá­vazků,

–   pravidelné (případně mimořádné) sestavování účetní závěrky (tj. výkazů finančního účetnictví včetně příloh).

Pro vybrané účetní jednotky rovněž předávat a přebírat informace v rámci centrálního systému informací státu.

§ 7

(1) Účetní jednotky jsou povinny vést účetnictví tak, aby účetní závěrka byla sestavena na jeho základě srozumitelně a podávala věrný a poctivý obraz předmětu účetnictví a finanční situace účetní jednotky tak, aby na jejím základě mohla osoba, která tyto informace využívá (dále jen „uživatel“), činit ekonomická rozhodnutí.

(2) Zobrazení je věrné, jestliže obsah položek účetní závěrky odpovídá skutečnému stavu, který je přitom zobrazen v souladu s účetními metodami, jejichž použití je účetní jednotce uloženo na základě tohoto zákona. Zobrazení je poctivé, když jsou při něm použity účetní metody způsobem, který vede k dosažení věrnosti. Tam, kde účetní jednotka může volit mezi více možnostmi dané účetní metody a zvolená možnost by zastírala skutečný stav, je účetní jednotka povinna zvolit jinou možnost, která skutečnému stavu odpovídá. Pokud dojde ve výjimečných případech k tomu, že použití účetních metod stanovených prováděcími právními předpisy bude neslučitelné s povin­ností podle odstavce 1, postupuje účetní jednotka odchylně tak, aby byl podán věrný a poctivý obraz.

(3) Účetní jednotka je povinna použít účetní metody způsobem, který vychází z předpokladu, že bude nepřetržitě pokračovat ve své činnosti a že u ní nenastává žádná skutečnost, která by ji omezovala nebo ji zabraňovala v této činnosti pokračovat i v dohledné budoucnosti. V pří­pa­dě, že účetní jednotka má informaci o tom, že u ní taková skutečnost nastává, je povinna použít účetní metody způsobem tomu odpovídajícím, přičemž informaci o použitém způsobu jsou povinny uvést v příloze v účetní závěrce.

(4) Uspořádání a označování položek rozvahy a výkazu zisku a ztráty a jejich obsahové vymezení a způsoby oceňování použité v jednom účetním období nesmí účetní jednotky změnit v následujícím účetním období. Účetní jednotky mohou uvedené uspořádání a označování a obsa­hové vymezení a způsoby oceňování změnit zcela nebo zčásti mezi jednotlivými účetními obdobími jen z důvodů změny předmětu podnikání nebo jiné činnosti anebo z důvodů zpřesnění věrného zobrazení nebo zkvalitnění vypovídací schopnosti účetní závěrky, přičemž informaci o každé takové změně s jejím řádným zdůvodněním jsou povinny uvést v příloze v účetní závěrce.

(5) Účetní jednotky jsou povinny v příloze účetní závěrky [§ 18 odst. 1 písm. c)] vždy uvést informaci o po­užitých účetních metodách, popřípadě o odchylkách od těchto metod podle odstavce 2 s jejich řádným zdůvodněním a s uve­dením jejich vlivu na majetek a závazky, finanční situaci a vý­sledek hospodaření účetní jednotky. Vybrané účetní jednotky uvádějí v příloze účetní závěrky též informace o stavu účtů v knize podrozvahových účtů.

(6) Účetní jednotky jsou povinny účtovat o akti­vech a pasi­vech, jakož i o finančních prostředcích státního rozpočtu a finanč­ních prostředcích rozpočtů územních samosprávných celků, nákladech a výnosech v účetních knihách a zobra­zovat je v účetní závěrce samostatně bez jejich vzájemného zúčtování. Účetní jednotky mohou provádět vzájemné zúčtování jen v případech upravených účetními metodami a jsou-li zúčtovávané částky, ve výši ocenění neupraveném o položky podle § 26 odst. 3, uvedeny v příloze v účetní závěrce.

komentář k § 7

V odstavci (1 a 2) je vymezena zásada věrného a poctivého zobrazení předmětu účetnictví, která je základní účetní zásadou, zastřešující ostatní zásady při vedení účetnictví.

Věrné zobrazení (objektivní pohled) znamená, podle současného znění zákona o účetnictví, že veškeré položky účetní závěrky zobrazují skutečnost, avšak při respektování účetních metod vymezených zákonem.

Poctivé zobrazení (subjektivní pohled) znamená použití metod způsobem, který vede k dosažení věrnému zobrazení.

V odstavci (3) je vymezen předpoklad nepřetržitého pokračování účetní jednotky ve své činnosti.

Důležité

     V případě, že by nastala skutečnost, která by omezovala účetní jednotku v této činnosti pokračovat i v dohledné budoucnosti, je povinností účetní jednotky informovat o této situaci v příloze v účetní závěrce.

V odstavci (4) je uvedena jedna z dalších zásad při vedení účetnictví. Zatímco v § 4 odst. 15 je uvedena zásada stálosti metod v rámci jednoho účetního období, v tomto odstavci citovaného § 7 je uveden předpoklad stálosti metod mezi obdobími. Ke změně může dojít pouze:

–   z důvodů změny předmětu podnikání nebo jiné činnosti anebo

–   z důvodů zpřesnění věrného zobrazení nebo

–   zkvalitnění vypovídací schopnosti účetní závěrky,

přičemž informaci o každé takové změně, včetně jejího zdůvodnění je povinnou součástí přílohy v účetní závěrce.

V odstavci (5) je uvedena povinnost informovat v příloze v účetní závěrce o použitých metodách.

Na závěr ustanovení v odstavci (6) je stanoven zákaz kompenzace (vzájemného zúčtování), přičemž porušením vzájemného zúčtování nejsou případy upravené účetními metodami.

S účinností od 1. 1. 2016 bylo doplněno ustanovení o povinnost informovat o zúčtovaných částkách v ocenění neupraveném o případné rezervy, opravné položky a odpisy majetku v příloze v účetní závěrce.

Za vzájemné zúčtování se nepovažuje účtování o započtení pohledávek ve smyslu občanského zákoníku prostřednictvím rozvahových účtů pohledávek a závazků.

Občanský zákoník upravuje započtení zejména § 1982 až 1991. Úvodní ustanovení k započtení (§ 1982):

„(1) Dluží-li si strany vzájemně plnění stejného druhu, může každá z nich prohlásit vůči druhé straně, že svoji pohledávku započítává proti pohledávce druhé strany. K započtení lze přistoupit, jakmile straně vznikne právo požadovat uspokojení vlastní pohledávky a plnit svůj vlastní dluh.

(2) Započtením se obě pohledávky ruší v rozsahu, v jakém se vzájemně kryjí; nekryjí-li se zcela, započte se pohledávka obdobně jako při splnění. Tyto účinky nastávají k okamžiku, kdy se obě pohledávky staly způsobilými k započtení.“

§ 8

(1) Účetní jednotky jsou povinny vést účetnictví správné, úplné, průkazné, srozumitelné, přehledné a způsobem zaručujícím trvalost účetních záznamů.

(2) Účetnictví účetní jednotky je správné, jestliže účetní jednotka vede účetnictví tak, že to neodporuje tomuto zákonu a ostatním právním předpisům ani neobchází jejich účel.

(3) Účetnictví účetní jednotky je úplné, jestliže účetní jednotka zaúčtovala v účetním období v účet­ních knihách všechny účetní případy, které v něm měla zaúčtovat podle § 3, a nej­později do konce tohoto období za jemu bezprostředně předcházející účetní období sestavila účetní závěrku, popřípadě i konso­lidovanou účetní závěrku, vyhotovila výroční zprávu, popřípadě i konsolidovanou výroční zprávu, zveřejnila informace podle § 21a a má o těchto skutečnostech veškeré účetní záznamy, a to přehledně uspořá­dané.

(4) Účetnictví účetní jednotky je průkazné, jestliže všechny účetní záznamy tohoto účetnictví jsou průkazné (§ 33a) a účetní jednotka provedla inventarizaci.

(5) Účetnictví účetní jednotky je srozumitelné, jestliže umožňuje jednotlivě i v souvislostech spolehlivě a jedno­značně určit

a)  obsah účetních případů alespoň s použitím účetních metod uvedených v § 4 odst. 8,

b)  obsah účetních záznamů s použitím nástrojů uvedených v § 4 odst. 10,

c)  vazbu mezi účetním záznamem vzniklým seskupením a dílčími účetními záznamy v případech uvedených v § 33 odst. 5.

(6) Účetnictví účetní jednotky je vedeno způsobem zaručujícím trvalost účetních záznamů, jestliže účetní jednotka je schopna splnit povinnosti spojené s jejich úschovou a zpracováním podle § 31, 32 a § 33 odst. 3 a 7 po celou dobu, po niž jsou jí tímto zákonem uloženy.

komentář k § 8

Uvedená ustanovení uzavírají obecná ustanovení zákona; specifikují a vysvětlují povinnost vedení účetnictví:

–   správně (tj. neodporuje zákonu ani navazujícím předpisům),

–   úplně (tj. úplnost v zaúčtování všech účetních případů za dané účetní období, sestavení účetní závěrky, případně výroční zprávy a jejich zveřejnění),

–   průkazně (tj. průkazně vedené účetní záznamy a provedení inventarizace),

–   srozumitelně (tj. spolehlivé a jednoznačné určení všech účetních případů a záznamů),

–   přehledně a způsobem zaručujícím trvalost účetních záznamů, včetně archivace.

Důležité

     Účetnictví je srozumitelné, jestliže umožňuje jednotlivě i v souvislostech spolehlivě a jednoznačně určit kromě obsahu účetních případů a obsahu účetních záznamů i vazbu mezi účetním záznamem vzniklým seskupením a dílčími účetními záznamy.

ČÁST DRUHÁ

ROZSAH VEDENÍ ÚČETNICTVÍ, ÚČETNÍ DOKLADY, ÚČETNÍ ZÁPISY A ÚČETNÍ KNIHY

§ 9

Rozsah vedení účetnictví

(1) Nestanoví-li tento zákon nebo zvláštní právní předpis jinak, účetní jednotky jsou povinny vést účetnictví v plném rozsahu.

(2) Účetní jednotky uvedené v § 19a a 23a při vedení účetnictví v plném rozsahu použijí metody podle těchto ustanovení.

(3) Vést účetnictví ve zjednodušeném rozsahu, pokud dále není stanoveno jinak, může účetní jednotka, pokud

a)  tak u příspěvkové organizace rozhodne její zřizovatel, nebo

b)  je malou účetní jednotkou nebo mikro účetní jednotkou a nemá povinnost mít účetní závěrku ověřenou auditorem.

(4) Z účetních jednotek podle odstavce 3 písm. b), které jsou účetními jednotkami podle § 1 odst. 2 písm. a) a b), může vést účetnictví ve zjednodušeném rozsahu ta účetní jednotka, která je

a)  spolkem nebo pobočným spolkem,

b)  odborovou organizací, pobočnou odborovou organizací, mezinárodní odborovou organizací nebo pobočnou mezinárodní odborovou organizací,

c)  organizací zaměstnavatelů, pobočnou organizací zaměstnavatelů, mezinárodní organizací zaměstnavatelů nebo pobočnou mezinárodní organizací zaměstnavatelů,

d)  církví, náboženskou společností nebo církevní institucí, která je právnickou osobou evidovanou podle zákona upravujícího postavení církví a náboženských společností,

e)  honebním společenstvem,

f)  obecně prospěšnou společností,

g)  nadačním fondem,

h)  ústavem,

i)  společenstvím vlastníků jednotek,

j)  bytovým družstvem, nebo

k)  sociálním družstvem.

(5) Povinnost vést účetnictví v plném rozsahu má účetní jednotka vždy, přestane-li splňovat podmínky stanovené v odstavci 3 nebo 4 pro vedení účetnictví ve zjednodušeném rozsahu; na vedení účetnictví ve zjednodušeném rozsahu může účetní jednotka přejít v případě, že splňuje podmínky stanovené v odstavci 3 nebo 4 pro vedení účetnictví ve zjednodušeném rozsahu. Změny rozsahu vedení účetnictví lze uskutečnit jen k prvnímu dni účetního období následujícího po účetním období, ve kterém účetní jednotka zjistila uvedené skutečnosti.

komentář k § 9

Zákon vymezuje pro účetní jednotky:

–   povinnost vedení účetnictví v plném rozsahu. Ustanovení zákona jsou zaměřena na vedení účetnictví v plném rozsahu.

Zákon dále stanoví:

–   povinnost použití pro účtování a sestavení účetní závěrky, resp. konsolidované účetní závěrky mezinárodních účetních standardů upravených právem Evropské unie pro účetní jednotky, které jsou obchodními společnostmi a jsou emitenty investičních cenných papírů přijatých k obchodování na evropském regulovaném trhu a dále konsolidující účetní jednotky, které jsou emitenty investičních cenných papírů přijatých k obchodování na evropském regulovaném trhu (viz dále § 19a a § 23a).

Zákon rovněž dává:

–   možnost použití účetnictví ve zjednodušeném rozsahu;

–   možnost vedení jednoduchého účetnictví pro drobné právnické osoby (viz § 1f zákona).

Kdo má možnost vedení účetnictví (podvojného) ve zjednodušeném rozsahu?

Tuto možnost má účetní jednotka, pokud

a)  tak u příspěvkové organizace rozhodne jejich zřizovatel, nebo

b)  je malou účetní jednotkou nebo mikro účetní jednotkou a nemá povinnost mít účetní závěrku ověřenou auditorem.

Právnické osoby tuzemské i zahraniční [uvedené v úvodním výčtu účetních jednotek v § 1 odst. 2 písmena a) a b)], které jsou malou účetní jednotkou nebo mikro účetní jednotkou a nemají povinnost mít účetní závěrku ověřenou auditorem, mohou vést účetnictví ve zjednodušeném rozsahu,

pokud jsou:

a)  spolkem nebo pobočným spolkem,

b)  odborovou organizací, pobočnou odborovou organizací, mezinárodní odborovou organizací nebo pobočnou mezinárodní odborovou organizací,

c)  organizací zaměstnavatelů, pobočnou organizací zaměstnavatelů, mezinárodní organizací zaměstnavatelů nebo pobočnou mezinárodní organizací zaměstnavatelů,

d)  církví, náboženskou společností nebo církevní institucí, která je právnickou osobou evidovanou podle zákona upravujícího postavení církví a náboženských společností,

e)  honebním společenstvem,

f) obecně prospěšnou společností,

g)  nadačním fondem,

h)  ústavem,

i) společenstvím vlastníků jednotek,

j) bytovým družstvem nebo

k)  sociálním družstvem.

Vymezení účetních jednotek bylo tímto způsobem zpřesněno k 1. 1. 2017.

     Jaký je rozdíl v možnosti vedení účetnictví ve zjednodušeném rozsahu u fyzických a právnických osob?

Fyzické osoby [účetní jednotky tuzemské i zahraniční pokud u nás podnikají uvedené výše v základním přehledu účetních jednotek, tj. v § 1 odst. 2 písmena d) až h)] mohou tedy vést účetnictví ve zjednodušeném rozsahu, pokud jsou malou účetní jednotkou nebo mikro účetní jednotkou a nemají povinnost mít účetní závěrku ověřenou auditorem.

Právnické osoby musí navíc splňovat i podmínku, že patří mezi výše vyjmenované právnické osoby.

     Jaký je rozdíl v možnosti vedení účetnictví ve zjednodušeném rozsahu a vedení jednoduchého účetnictví?

Porovnejme právnické osoby, které mohou vést účetnictví ve zjednodušeném rozsahu (tedy podvojné účetnictví ve zjednodušeném rozsahu), a které mohou vést jednoduché účetnictví:

Z uvedených 11 právnických osob, které mohou (při splnění konkrétních podmínek) vést zjednodušený rozsah účetnictví, jich pro možnost vedení jednoduchého účetnictví zbylo pouze prvních 5 (tj. spolky, odborové organizace, organizace zaměstnavatelů, církve, náboženské společnosti a honební společenstva), jak bylo uvedeno v § 1f.

Zbývající 6 (tj. obecně prospěšné společnosti, nadační fondy, ústavy, společenství vlastníků jednotek, bytová družstva a sociální družstva), které mohou (při splnění konkrétních podmínek) vést zjednodušený rozsah účetnictví, případně plný rozsah (pokud podmínky nesplňují nebo splňují, ale chtějí vést plný rozsah); vždy se tedy jedná o účetnictví podvojné.

?  Příklad 2

Spolek (zapsaný spolek), který je v současné době vymezen občanským zákoníkem (zákon č. 89/2012 Sb., ve znění pozdějších předpisů) v §214 a násl., vede:

–   podvojné účetnictví v plném rozsahu (pokud nesplňuje kritéria pro možnost vedení účetnictví ve zjednodušeném rozsahu či pro jednoduché účetnictví) nebo vede plný rozsah na základě svého rozhodnutí (i když podmínky pro zjednodušený rozsah či jednoduché účetnictví splňuje);

–   podvojné účetnictví ve zjednodušeném rozsahu (pokud splňuje podmínky pro jeho vedení) nebo vede plný rozsah na základě svého rozhodnutí (i když podmínky pro zjednodušený rozsah splňuje);

–   jednoduché účetnictví (pokud splňuje podmínky pro jeho vedení) nebo se dobrovolně*) nerozhodne pro účetnictví podvojné ať již v plném či zjednodušeném rozsahu.

*) Tyto možnosti jsou dány zákonem o účetnictví. V praxi se však může stát, že podmínkou například získání dotace je, že spolek povede podvojné účetnictví.

V případě, že účetní jednotka přestane splňovat podmínky pro vedení účetnictví ve zjednodušeném rozsahu, vede účetnictví v plném rozsahu. Změny rozsahu vedení účetnictví lze uskutečnit jen k prvnímu dni účetního období následujícího po účetním období, ve kterém účetní jednotka zjistila uvedené skutečnosti

§ 10

zrušen

§ 11

Účetní doklady

(1) Účetní doklady jsou průkazné účetní záznamy, které musí obsahovat

a)  označení účetního dokladu,

b)  obsah účetního případu a jeho účastníky,

c)  peněžní částku nebo informaci o ceně za měrnou jednotku a vyjádření množství,

d)  okamžik vyhotovení účetního dokladu,

e)  okamžik uskutečnění účetního případu, není-li shodný s okamžikem podle písmene d),

f)  podpisový záznam podle § 33a odst. 4 osoby odpovědné za účetní případ a podpisový záznam osoby odpovědné za jeho zaúčtování.

Skutečnosti podle písmen a) až f), které se týkají jednoho účetního dokladu, mohou být obsaženy na více účetních záznamech. Skutečnosti podle písmen b) a c) se mohou týkat více účetních případů. V těchto případech musí účetní záznam i účetní doklad obsahovat identifikátor, kterým lze nezaměnitelně určit vzájemnou vazbu mezi účetním záznamem a účetním dokladem, včetně souvisejících skutečností. Podpisový záznam podle písmene f) může být společný pro více účetních dokladů.

(2) Účetní jednotky jsou povinny vyhotovovat účetní doklady bez zbytečného odkladu po zjištění skutečností, které se jimi zachycují, a to tak, aby bylo možno určit obsah každého jednotlivého účetního případu způsobem podle § 8 odst. 5.

komentář k § 11

Účetní doklad musí splňovat předepsané náležitosti uvedené v tomto ustanovení. Čili běžně používané doklady jako jsou faktura, pokladní doklad, příjemky a výdejky jsou účetními doklady, pokud obsahují předepsané náležitosti, tj. označení dokladu (číslování), jeho účastníky, peněžní částku a datum vyhotovení dokladu a okamžik uskutečnění účetního případu.

Podpisový záznam osoby odpovědné za účetní případ znamená potvrzení věcné správnosti účetního případu (např. vedoucí zásobování potvrdí svým podpisem, že zásoby došly v požadovaném množství, kvalitě i ceně).

Podpisový záznam osoby odpovědné za jeho zaúčtování znamená potvrzení formální správnosti (zpravidla účetní potvrdí svým podpisem, že doklad má předepsané náležitosti a byl zaznamenán do účetních knih).

Důležité

     Zákon neukládá, že účetní doklad musí obsahovat razítko. Razítko ovšem může nahrazovat označení jednoho z účastníků účetního případu (zpravidla toho, kdo doklad vysta­vuje).

Více k průkaznosti účetního záznamu, tedy i k průkaznosti účetního dokladu uvádí dále § 33a.

Zákon dále umožňuje aby „informace“ předepsané pro obsah účetního dokladu mohly být na více účetních záznamech. Zároveň umožňuje, aby více účetních případů, respektive účetních záznamů, bylo shrnuto do jednoho účetního dokladu (souhrnné doklady), přičemž i v tomto případě je nutné dodržet příslušná ustanovení o účetních záznamech, zejména týkajících se jejich průkaznosti.

V případech, kdy účetní doklady se mohou týkat více účetních případů, musí účetní záznam i účetní doklad obsahovat identifikátor, kterým lze nezaměnitelně určit vzájemnou vazbu mezi účetním záznamem a účetním dokladem, včetně souvisejících skutečností (ustanovení platné od 1. 1. 2009).

Daňové doklady zpravidla splňují náležitosti účetního dokladu; tyto doklady je třeba doplnit o podpisy, které ověřují v konkrétní účetní jednotce věcnou a formální správnost.

V každé účetní jednotce by měl být vydán vnitřní předpis o oběhu účetních dokladů a ostatních účetních záznamů, který

-  prokazuje postup předávání dokladů od jejich vyhotovení až po archivaci, tj.

–  vystavení dokladu nebo jeho obdržení, třídění, číslování účetních dokladů,

–  přezkoušení správnosti,

–  určení účtovacího předpisu a zaúčtování,

–  uschování v běžném roce,

–  archivaci, skartaci;

-  vymezuje oprávnění a odpovědnost jednotlivých osob za ověření věcné a formální správnosti a uvádí návaznost pracovních postupů včetně lhůt předávání dokladů mezi jednotlivými pracovišti (resp. pracovníky).

Základem by mělo být označení (číselné řady) jednotlivých účetních dokladů. Označení účetních dokladů, účetních knih a ostatních účetních záznamů a jejich uspořádání musí být provedeno tak, aby bylo zřejmé, že jsou kompletní, a kterého účetního období se týkají.

§ 12

Účetní zápisy

(1) Účetní zápisy jsou účetní záznamy, jejichž obsah je určen ustanoveními tohoto zákona, která se týkají účetních knih.

(2) Účetní jednotky jsou povinny provádět účetní zápisy průběžně v účetním období po vyhotovení účetního dokladu takovým způsobem, který neohrozí splnění požadavků rovněž jiných právních předpisů. K účetnímu zápisu musí být připojen podpisový záznam osoby odpovědné za jeho provedení, není-li shodný s podpisovým záznamem osoby odpovědné za zaúčtování účetního případu.

(3) Účetní zápisy nesmějí účetní jednotky provádět mimo účetní knihy.

komentář k § 12

Stanovení povinnosti provádět průběžně účetní zápisy odstraňuje možnost zanedbání i jiných povinností, tj. například sledování limitu obratu pro povinou registrace plátce DPH a další.

Více k průkaznosti účetního záznamu, tedy i k průkaznosti účetního zápisu uvádí dále § 33a.

§ 13

Účetní knihy

(1) Účetní jednotky účtují, pokud tento zákon nestanoví jinak

a)  v deníku (denících), v němž účetní zápisy uspořádají z hlediska časového (chronologicky) a jímž prokazují zaúčtování všech účetních případů v účetním období,

b)  v hlavní knize, v níž účetní zápisy uspořádají z hlediska věcného (systematicky),

c)  v knihách analytických účtů, v nichž podrobně rozvádějí účetní zápisy hlavní knihy,

d)  v knihách podrozvahových účtů, ve kterých se uvádějí účetní zápisy, které se neprovádějí v účetních knihách podle písmen a) a b).

(2) Hlavní kniha zahrnuje syntetické účty podle účtového rozvrhu, které obsahují minimálně tyto informace:

a)  zůstatky účtů ke dni, k němuž se otevírá hlavní kniha,

b)  souhrnné obraty strany Má dáti a Dal účtů, alespoň za kalendářní měsíc; vybrané účetní jednotky uvádějí souhrnné obraty denně, nenaplní-li tuto povinnost vybraná účetní jednotka v jiné účetní knize,

c)  zůstatky účtů ke dni, ke kterému se sestavuje účetní závěrka.

(3) Účetní jednotky nesmějí zřizovat účty mimo účtový rozvrh a účetní knihy.

komentář k § 13

Při vedení účetnictví v plném rozsahu jsou závazné čtyři účetní knihy:

–   deník (deníky),

–   hlavní kniha,

–   kniha analytických účtů,

–   kniha podrozvahových účtů.

Deník – může být:

1. pouze jeden deník, v němž jsou zaúčtovány všechny účetní doklady sledovaného účetního období v chronologickém pořadí;

2. specializované deníky podle druhu jednotlivých dokladů (deník vystavených faktur, deník došlých faktur, pokladní deník apod.).

Hlavní kniha obsahuje pohyby na syntetických účtech; obsahuje minimálně počáteční stavy účtů, jejich obraty (MD a Dal) alespoň za kalendářní měsíc, konečné stavy účtů.

V rámci syntetických účtů účetní jednotky vytvářejí analytické účty, které zajišťují členění syntetických účtů například podle potřeb účetní závěrky, požadavků právních předpisů a případně dalších potřeb účetní jednotky.

Na podrozvahových účtech se sledují důležité skutečnosti, jejichž znalost je podstatná pro posouzení majetkoprávní situace účetní jednotky a jejích ekonomických zdrojů, které lze využít. Jedná se především o využívání cizího majetku, ke kterému účetní jednotka nemá vlastnické právo, popřípadě právo hospodaření s majetkem státu, dále evidence práv, o kterých se neúčtuje apod.

§ 13a

Zjednodušený rozsah účetnictví

(1) Účetní jednotky, které vedou účetnictví ve zjednodušeném rozsahu,

a)  sestavují účtový rozvrh, v němž mohou uvést pouze účtové skupiny, nevyžaduje-li zvláštní právní předpis členění podrobnější,

b)  mohou spojit účtování v deníku s účto­váním v hlavní knize,

c)  nepoužijí ustanovení § 25 odst. 3, s vý­jimkou odpisů,

d)  nepoužijí ustanovení § 26 odst. 3 týkající se rezerv a opravných položek, s výjimkou rezerv a opravných položek podle zvláštních právních předpisů,

e)  nepoužijí ustanovení § 27,

f)  sestavují účetní závěrku v rozsahu stanoveném pro jednotlivé skupiny účetních jednotek (§ 4 odst. 8) prováděcím právním předpisem.

(2) Účetní jednotky, které vedou účetnictví ve zjednodušeném rozsahu podle odstavce 1, nemusí použít ustanovení § 13 odst. 1 písm. c) a d).

(3) Uplatnění postupu podle odstavců 1 a 2 není porušením ustanovení § 3 odst. 1 a § 7 odst. 1 a 2.

komentář § 13a

Při vedení účetnictví ve zjednodušeném rozsahu je možné používat zjednodušený účtový rozvrh omezený až na úroveň účtových skupin, tj. na minimální úroveň nutnou pro účtování.

Při vedení účetnictví ve zjednodušeném rozsahu jsou závazné 2 účetní knihy deník a hlavní kniha. Zjednodušený rozsah vedení účetnictví umožňuje účetním jednotkám (účetním jednotkám uvedeným výše v § 9), aby účtovaly pouze v jedné účetní knize. Je totiž umožněno spojit účtování v deníku s účtováním v hlavní knize, a to bez povinnosti vést knihu analytických účtů a knihu podrozvahových účtů. To však nevylučuje, aby v případě potřeby neúčtovaly účetní jednotky v těchto knihách, pokud to bude nutné. Zjednodušení umožňuje účtovat i bez použití počítače, to znamená ručně. Je zřejmé, že takto lze účtovat při omezeném počtu účetních případů a používaných účtů.

Další zjednodušení vyplývá z omezení používání určitých účetních metod. Je vyloučena např. povinnost oceňovat reálnou hodnotou. Pokud se jedná o účtování o rezervách nebo opravných položkách, je stanoveno, že tyto účetní jednotky účtují pouze o těch, jejichž tvorbu jim ukládá nebo umožňuje zvláštní právní předpis (např. zákon o rezervách pro zjištění základu daně z příjmů).

Účetnictví ve zjednodušeném rozsahu se někdy nazývá „daňové účetnictví“, protože nemusí respektovat některé obecně platné účetní zásady, například zásadu opatrnosti (jejímiž instrumenty jsou zejména rezervy, opravné položky k majetku a odpisy); používá pouze daňově účinné rezervy a daňově účinné opravné položky a odpisy.

§ 13b

Jednoduché účetnictví

(1) Účetní jednotky v jednoduchém účetnictví vedou účetní knihy, kterými jsou

a)  peněžní deník,

b)  kniha pohledávek a kniha závazků,

c)  pomocné knihy o ostatních složkách majetku.

(2) Peněžní deník obsahuje alespoň informace o

a)  peněžních prostředcích v hotovosti a peněžních prostředcích na účtech zejména v bankách, spořitelních a úvěrních družstvech,

b)  příjmech a výdajích skutečně přijatých či zaplacených v účetním období,

c)  průběžných položkách, za které se považují pohyby peněžních prostředků, které nejsou konečným příjmem nebo výdajem podle písmene b).

(3) Účetní jednotky v jednoduchém účetnictví sestavují přehled o majetku a závazcích a přehled o příjmech a výdajích (dále jen „přehled“). Přehled sestaví účetní jednotka nejpozději do 6 měsíců po skončení účetního období. Na tento přehled se použijí § 18 odst. 3, § 19 odst. 1 a 2, § 29 odst. 1 a § 31 odst. 2 písm. a) obdobně.

(4) Účetní jednotky v jednoduchém účetnictví neuplatňují hospodářský rok a dále nepoužijí § 1b až 1e, § 14, § 18 odst. 1, 2 a 4, § 24 odst. 6 písm. b) s výjimkou způsobu oceňování peněžních prostředků, § 25 odst. 3, § 26, § 27 a § 28 odst. 6. Ostatní ustanovení tohoto zákona použijí účetní jednotky v jednoduchém účetnictví tak, aby bylo v souladu se smyslem, účelem a metodami stanovenými pro jednoduché účetnictví a aby přehledy sestavené podle odstavce 3 poskytly ucelenou informaci o příjmech, výdajích, stavu majetku a závazcích účetní jednotky.

(5) Uplatnění postupu podle odstavců 3 a 4 se nepovažuje za porušení § 7 odst. 1 a 2.

(6) Obsahové vymezení účetních knih, uspořádání, členění, označení a obsahové vymezení položek přehledů a metody v jednoduchém účetnictví stanoví prováděcí právní předpis.

komentář k § 13b

Vložené ustanovení s účinností od 1. 1. 2016 znamená znovuzavedení pravidel jednoduchého účetnictví do zákona o účetnictví.

Účetní jednotky (právnické osoby vymezené v § 1f) v jednoduchém účetnictví vedou účetní knihy, kterými jsou

a)  peněžní deník, který obsahuje alespoň informace o

–  peněžních prostředcích v hotovosti a na účtech,

–  příjmech a výdajích skutečně přijatých či zaplacených v účetním období,

–  průběžných položkách;

b)  kniha pohledávek a kniha závazků;

c)  pomocné knihy o ostatních složkách majetku.

Účetní jednotky v jednoduchém účetnictví sestavují přehled o majetku a závazcích a přehled o příjmech a výdajích, a to nejpozději do 6 měsíců po skončení účetního období.

Důležité

     Účetní jednotky jsou povinny uvádět v přehledu informace podle stavu ke dni uzavírání účetních knih, ke dni k němuž se přehled sestavuje.

Účetní jednotky účtující v jednoduchém účetnictví

mají povinnost

–   inventarizovat majetek a závazky v souladu se zákonem o účetnictví;

–   mají dále povinnost uschovávat účetní záznamy v souladu se zákonem o účetnictví; přehled po dobu 10 let počínajících koncem účetního období, kterého se týkají;

neuplatňují

–   hospodářský rok (účetním obdobím může být pouze kalendářní rok);

–   kategorie účetních jednotek;

–   směrnou účtovou osnovu a účtový rozvrh;

–   účetní závěrku v plném ani ve zkráceném rozsahu;

–   ke konci rozvahového dne přepočet majetku a závazků v cizí měně na českou s výjimkou způsobu oceňování peněžních prostředků;

–   zásadu opatrnosti (tj. netvoří účetní rezervy ani opravné položky);

–   přecenění reálnou hodnotou ani ekvivalencí;

–   odpisový plán (tj. neuplatňují účetní odpisy).

Ostatní ustanovení zákona o účetnictví použijí účetní jednotky v jednoduchém účetnictví tak, aby bylo v souladu se smyslem, účelem a metodami stanovenými pro jednoduché účetnictví a aby přehledy poskytly ucelenou informaci o příjmech, výdajích, stavu majetku a závazcích účetní jednotky.

Uvedená zákonná pravidla pro vedení jednoduchého účetnictví jsou obdobná pravidlům, která platila do 31. 12. 2003, na tato zákonná pravidla navazovala vyhláška č. 507/2002 Sb., která byla zrušena k 1. 1. 2004.

Obsahové vymezení účetních knih, uspořádání, členění, označení a obsahové vymezení položek přehledů a metody v jednoduchém účetnictví stanovil prováděcí právní předpis (vyhláška).

Ministerstvo financí vydalo s účinností od 1. 1. 2016 tuto prováděcí vyhlášku pod č. 325/2015 Sb.

§ 14

Směrná účtová osnova a účtový
rozvrh

(1) Směrná účtová osnova určuje uspořádání a ozna­čení účtových tříd, popřípadě účtových skupin nebo i synte­tických účtů pro účtování o stavu a pohybu majetku a jiných aktiv, závazků a jiných pasiv, dále o nákladech a výnosech a o výsledku hospodaření; toto uspořádání musí zajistit sestavení účetní závěrky. Pro vybrané účetní jednotky může směrná účtová osnova určit i uspořádání a označení analytických účtů a označení a uspořádání podrozvahových účtů.

(2) Na podkladě směrné účtové osnovy podle odstavce 1 jsou účetní jednotky povinny sestavit účtový rozvrh, v němž uvedou účty potřebné k za­účtování všech účetních případů a k sestavení účetní závěrky v dané účetní jed­notce.

(3) Účetní jednotky sestavují účtový rozvrh podle odstavce 2 pro každé účetní období; v prů­běhu účetního ­období je možno účtový rozvrh doplňovat. Pokud nedochází k prv­nímu dni účetního období ke změně účtového rozvrhu platného v předcházejícím účetním období, postupuje účetní jednotka podle tohoto rozvrhu i v následujícím účetním období.

komentář k § 14

Směrná účtová osnova je součástí příloh jednotlivých prováděcích vyhlášek (pro podnikatele, pro finanční instituce, nepodnikatele i vybrané účetní jednotky).

Důležité

     Na základě účtové osnovy sestavují účetní jednotky účtový rozvrh tak, aby umožnil zaúčtování všech účetních případů a sestavení účetní závěrky.

Zřizování a používání analytických a podrozvahových účtů je při respektování zákonných norem v kompetenci účetních jednotek. Velký význam přitom mají vnitřní předpisy, které vymezují metody účtování v souladu s potřebami účetní jednotky a zákonnými předpisy.

§ 15

zrušen

§ 16

Ostatní ustanovení o účetních
knihách

(1) Peněžní částky v knihách analytických účtů musí odpovídat příslušným souhrnným peněžním částkám obratů nebo zůstatků syntetických účtů, k nimž se tyto účty vedou.

(2) V knihách analytických účtů se užije vyjádření v peněžních jednotkách; nelze použít jen měrných jednotek a vyjádření množství.

komentář k § 16

S účinností od 1. 1. 2002 bylo zpřesněno ustanovení týkající se knih analytických účtů (dříve analytické evidence), kdy na analytických účtech nelze použít jen měrných jednotek a vyjádření množství, ale vždy vyjádření v peněžních jednotkách (v návaznosti na syntetické účty).

§ 17

Otevírání a uzavírání účetních
knih

(1) Není-li dále stanoveno jinak, účetní jednotky otevírají účetní knihy

a)  ke dni vzniku povinnosti vést účetnictví,

b)  k prvnímu dni účetního období,

c)  ke dni vstupu do likvidace,

d)  ke dni následujícímu po dni zpracování návrhu na rozdělení likvidačního zůstatku nebo ke dni následujícímu po dni zpracování zprávy o naložení s majetkem podle zvláštních právních předpisů,

e)  ke dni, kterým nastanou účinky rozhodnutí o úpadku nebo ke kterému nastanou účinky rozhodnutí soudu o přeměně reorganizace v konkurs,

f)  ke dni následujícímu po dni, kterým nastanou účinky zrušení konkursu,

g)  ke dni, kterým nastanou účinky schválení reorganizačního plánu,

h)  ke dni následujícímu po dni, kterým nastanou účinky splnění reorganizačního plánu,

i)  ke dni následujícímu po dni, kterým nastanou účinky splnění plánu oddlužení, nebo

j)  ke dni, který pro sestavení zahajovací rozvahy stanoví zvláštní právní předpis.

(2) Není-li dále stanoveno jinak, účetní jednotky uzavírají účetní knihy

a)  ke dni zániku povinnosti vést účetnictví,

b)  k poslednímu dni účetního období,

c)  ke dni předcházejícímu dni vstupu do likvidace,

d)  ke dni zrušení bez likvidace s výjimkou přeměn,

e)  ke dni předcházejícímu dni, kterým nastanou účinky rozhodnutí o úpadku nebo ke kterému nastanou ­účinky rozhodnutí soudu o přeměně reorganizace v konkurs,

f)  ke dni, kterým nastanou účinky zrušení konkursu,

g)  ke dni předcházejícímu dni, kterým nastanou účinky schválení reorganizačního plánu,

h)  ke dni, kterým nastanou účinky splnění reorganizačního plánu,

i)  ke dni, kterým nastanou účinky splnění plánu oddlužení, nebo

j)  ke dni, ke kterému stanoví povinnost uzavřít účetní kni­hy nebo sestavit účetní závěrku zvláštní právní předpis.

(3) Účetní jednotky zúčastněné na přeměně obchodní korporace podle zákona upravujícího přeměny obchodních korporací otevírají účetní knihy k rozhodnému dni přeměny obchodní korporace a vedou účetnictví samostatně od rozhodného dne přeměny do dne zápisu přeměny do obchodního rejstříku. Nástupnická účetní jednotka, která nebyla zúčastněnou účetní jednotkou, otevírá účetní knihy ke dni zápisu přeměny obchodní korporace do obchodního rejstříku s účinky od rozhodného dne v souladu s metodou přeměny. Ke dni zápisu přeměny do obchodního rejstříku, ke dni předcházejícímu ani ke dni následujícímu po dni zápisu přeměny do obchodního rejstříku se účetní závěrka nesestavuje, není-li dále stanoveno jinak. Účetní závěrku nesestavují zanikající účetní jednotky k poslednímu dni účetního období po rozhodném dni, pokud se den zápisu přeměny uskuteční až v následujícím účetním období.

(4) V případě převodu jmění na přejímajícího společníka, který nevede účetnictví, zúčastněná zanikající účetní jednotka uzavírá účetní knihy ke dni předcházejícímu den zápisu přeměny obchodní korporace do obchodního rejstříku.

(5) Pokud při přeshraniční přeměně je nástupnickou nebo přejímajícím společníkem zahraniční osoba a ze zúčastněné zanikající účetní jednotky podle § 1 odst. 2 písm. a) vznikne účetní jednotka podle § 1 odst. 2 písm. b), neotevírá tato účetní jednotka ke dni zahájení své činnosti účetní knihy, ale pokračuje ve vedení účetnictví po úpravách provedených v souladu s metodami přeměny s účinky od rozhodného dne. Pokud při přeshraniční přeměně je nástupnickou obchodní korporací nebo přejímajícím společníkem zahraniční osoba a ze zúčastněné zanikající účetní jednotky podle § 1 odst. 2 písm. a) nevznikne účetní jednotka podle § 1 odst. 2 písm. b), uzavírá zúčastněná zanikající účetní jednotka podle § 1 odst. 2 písm. a) účetní knihy ke dni zániku.

(6) Podle odstavců 3 až 5 se nepostupuje, je-li při přeměně den zápisu přeměny obchodní korporace do obchodního rejstříku shodný s rozhodným dnem. Při této přeměně uzavírají účetní jednotky zúčastněné na přeměně účetní knihy ke dni předcházejícímu rozhodný den přeměny. K rozhodnému dni přeměny obchodní korporace otevírají účetní knihy pouze nástupnické účetní jednotky a rozdělovaná účetní jednotka. V případě přeshraniční přeměny, pokud ze zúčastněné zanikající účetní jednotky podle § 1 odst. 2 písm. a) vznikne účetní jednotka podle § 1 odst. 2 písm. b), i tato účetní jednotka otevírá účetní knihy k rozhodnému dni přeměny.

(7) Po schválení účetní závěrky nesmí účetní jednotka přidávat další účetní zápisy kdykoli později do uzavřených účetních knih s výjimkou případů přeměn uvedených v od­stavci 3. Do okamžiku schválení účetní závěrky, nejpozději však do konce následujícího účetního období, může účetní jednotka pouze z dů­vodů, že obsah položek účetní závěrky neodpovídá skutečnému stavu, již uzavřené účetní knihy opět otevřít a provést nezbytnou opravu účetních zápisů a sestavit novou účetní závěrku, která se tímto stává účetní závěrkou podle tohoto zákona.

(8) Pokud právní předpisy stanoví účetní jednotce povinnost sestavit řádnou nebo mimořádnou účetní závěrku a zároveň mezitímní účetní závěrku, mezitímní účetní závěrka se nesestavuje.

(9) Účetní jednotka, která není obchodní korporací a která postupuje při přeměnách podle zvláštního právního předpisu⁴²) po­užije odstavce 3 až 8 obdobně.

komentář § 17

Závěr druhé části zákona je zaměřen na vymezení pravidel při otevírání a uzavírání účetních knih.

Odstavec (1) vymezuje dny, ke kterým účetní jednotky otevírají účetní knihy.

Odstavec (2) vymezuje dny, ke kterým účetní jednotky uzavírají účetní knihy.

Ustanovení zákona byla průběžně aktualizována v návaznosti na změny jiných právních předpisů; s účinností od 1. 1. 2014 zejména v návaznosti na změny terminologie dle zákona o obchodních korporacích (č. 90/2012 Sb., ve znění pozdějších předpisů).

Od účetního období 2012 bylo ustanovení aktualizováno v odstavcích (3) až (6) z důvodů změn zákona o přeměnách obchodních společností a družstev (zákon č. 125/2008 Sb., ve znění pozdějších předpisů).

Další změny s účinností od 1. 1. 2017 přineslo ustanovení zákona, které stanoví, že přeměny se týkají nejen obchodních korporací, ale i jiných účetních jednotek.

Důležité

     Nástupnická účetní jednotka, která nebyla zúčastněnou účetní jednotkou, otevírá účetní knihy ke dni zápisu přeměny do veřejného rejstříku s účinky od rozhodného dne v souladu s metodou přeměny.

V případě převodu jmění na přejímajícího společníka, který nevede účetnictví, zúčastněná zanikající účetní jednotka uzavírá účetní knihy ke dni předcházejícímu den zápisu přeměny obchodní korporace do obchodního rejstříku.

     Další ustanovení se týkají přeshraniční přeměny

Pokud při přeshraniční přeměně je nástupnickou obchodní korporací nebo přejímajícím společníkem zahraniční osoba a ze zúčastněné zanikající účetní jednotky – právnické osoby se sídlem na území ČR – vznikne zahraniční osoba podnikající na území ČR, neotevírá tato účetní jednotka ke dni zahájení své činnosti účetní knihy, ale pokračuje ve vedení účetnictví po úpravách provedených v souladu s metodami přeměny s účinky od rozhodného dne.

Pokud při přeshraniční přeměně je nástupnickou obchodní korporací nebo přejímajícím společníkem zahraniční osoba a ze zúčastněné zanikající účetní jednotky – právnické osoby se sídlem na území ČR – nevznikne zahraniční osoba podnikající na území ČR, uzavírá zúčastněná zanikající účetní jednotka účetní knihy ke dni zániku.

Podle výše uvedeného se nepostupuje, je-li při přeměně obchodní korporace den zápisu přeměny obchodní korporace do obchodního rejstříku shodný s rozhodným dnem. Při této přeměně uzavírají účetní jednotky zúčastněné na přeměně účetní knihy ke dni předcházejícímu rozhodný den přeměny obchodní korporace.

K rozhodnému dni přeměny obchodní korporace otevírají účetní knihy pouze nástupnické účetní jednotky a rozdělovaná účetní jednotka. V případě přeshraniční přeměny, pokud ze zúčastněné zanikající účetní jednotky – právnické osoby se sídlem na území ČR – vznikne zahraniční osoba podnikající na území ČR, i tato účetní jednotka otevírá účetní knihy k rozhodnému dni přeměny.

V odstavci (7) je uveden důvod, kdy je možné dodatečně otevřít účetní knihy:

Důvodem k dodatečnému otevření knih (pouze za podmínek uvedených v odstavci 7) může být jenom ta skutečnost, že bylo zjištěno, že údaje uvedené v účetní závěrce neodpovídají skutečnému stavu.

Metodický postup při otevírání a uzavírání účetních řeší příslušné účetní standardy Český účetní standard pro podnikatele č. 002.

V závěrečném odstavci (8) je vymezeno, kdy se nesestavuje mezitímní účetní závěrka:

Nesestavuje se v případě, že právní předpisy stanoví účetní jednotce povinnost sestavit řádnou nebo mimořádnou účetní závěrku a zároveň mezitímní účetní závěrku.

S účinností od 1. 1. 2017 byl doplněn nový odstavec (9), který se týká účetních jednotek, které nejsou obchodními korporace. Při přeměnách postupují obdobně jako obchodní korporace.

Uvedenými zvláštními právními předpisy jsou například:

–   zákon č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů,

–   zákon č. 240/2013 Sb., o investičních společnostech a investičních fondech, ve znění pozdějších předpisů,

–   zákon č. 427/2011 Sb., o doplňkovém penzijním spoření, ve znění pozdějších předpisů.

ČÁST TŘETÍ

ÚČETNÍ ZÁVĚRKA

§ 18

Účetní závěrka

(1) Účetní jednotky sestavují v případech stanovených tímto zákonem účetní závěrku. Účetní závěrka je nedílný celek a tvoří ji

a)  rozvaha (bilance),

b)  výkaz zisku a ztráty,

c)  příloha, která vysvětluje a doplňuje informace obsažené v částech uvedených pod písmeny a) a b), zejména naplněním § 7 odst. 3 až 5 a § 19 odst. 5 a 6.

(2) Účetní závěrka obchodních společností zahrnuje i přehled o peněžních tocích a přehled o změnách vlastního kapitálu. Účetní jednotky uvedené v § 1a písm. b) až d) přehled o peněžních tocích nesestavují. Malé účetní jednotky a mikro účetní jednotky nejsou povinny sestavovat přehled o peněžních tocích a přehled o změnách vlastního kapitálu. Vybrané účetní jednotky sestavují přehled o peněžních tocích a přehled o změnách vlastního kapitálu vždy, pokud k rozvahovému dni a za bezprostředně předcházející účetní období splní obě hodnoty uvedené v § 20 odst. 1 písm. c) bodech 1 a 2.

(3) Účetní závěrka podle odstavce 1 musí obsahovat

a)  u účetních jednotek podle § 1 odst. 2 písm. a) až c) a § 1 odst. 2 písm. i) až l) obchodní firmu nebo název a sídlo; u účetních jednotek podle § 1 odst. 2 písm. d) až h) obchodní firmu nebo jméno, bydliště a sídlo, liší-li se od bydliště,

b)  identifikační číslo osoby, pokud je má účetní jednotka přiděleno, a informaci o zápisu do veřejného rejstříku uváděnou na obchodních listinách,

c)  právní formu účetní jednotky případně informaci o tom, že účetní jednotka je v likvidaci,

d)  předmět podnikání nebo jiné činnosti, případně účel, pro který byla zřízena,

e)  rozvahový den (§ 19 odst. 1) nebo jiný okamžik, k němuž se účetní závěrka sestavuje (§ 19 odst. 3),

f)  okamžik sestavení účetní závěrky,

a musí k ní být připojen podpisový záznam statutárního orgánu účetní jednotky podle § 1 odst. 2 písm. a) až c), podpisový záznam účetní jednotky podle § 1 odst. 2 písm. d) až h) nebo podpisový záznam osob stanovených v § 4a účetní jednotky podle § 1 odst. 2 písm. i) až l); připojením uvedeného podpisového zá­znamu se považuje účetní závěrka za sestavenou podle ­písmene f). Pokud je den zápisu přeměny do veřejného rejstříku shodný s rozhodným dnem, u zanikající účetní jednotky se podpisovým záznamem podle věty předchozí rozumí podpisový záznam osoby, která vykonávala funkci statutárního orgánu k rozvahovému dni, neurčí-li nejvyšší orgán účetní jednotky jinak.

(4) Účetní jednotky sestavují účetní závěrku v plném nebo zkráceném rozsahu. Nestanoví-li tento zákon ­jinak, ve zkráceném rozsahu mohou sestavit účetní závěrku účetní jednotky, které nejsou povinny mít účetní závěrku ověřenou auditorem.

(5) Prováděcí právní předpis stanoví pro jednotlivé skupiny účetních jednotek podle kategorií účetních jednotek rozsah a způsob sestavení účetní závěrky v plném rozsahu a ve zkráceném rozsahu.

(6) Prováděcí právní předpis stanoví pro jednotlivé skupiny účetních jednotek podle kategorií účetních jednotek vysvětlující a doplňující informace, které jsou účetní jednotky povinny uvádět v příloze v účetní závěrce.

komentář k § 18

Účetní závěrkou se prezentují účetní jednotky navenek ve směru k uživatelům informací; je jejich povinností respektovat uvedené náležitosti stanovené zákonem.

Účetní závěrku tvoří rozvaha, výkaz zisku a ztráty, příloha.

S účinností od 1. 1. 2016 mají určité účetní jednotky povinnost sestavit další dva přehledy – přehled o peněžních tocích a přehled o změnách vlastního kapitálu.

Důležité

     Účetní závěrka obchodních společností zahrnuje i přehled o peněžních tocích a přehled o změnách vlastního kapitálu.

Malé účetní jednotky a mikro účetní jednotky nejsou povinny sestavovat přehled o peněžních tocích a přehled o změnách vlastního kapitálu.

V odstavci (3) jsou specifikovány další povinné náležitosti účetní závěrky:

Účetní závěrka musí dále obsahovat:

–   obchodní firmu nebo název a sídlo (právnické osoby); obchodní firmu nebo jméno, bydliště a sídlo, liší-li se od bydliště (fyzické osoby);

–   identifikační číslo osoby, pokud je má účetní jednotka přiděleno, informaci o zápisu do veřejného rejstříku uváděnou na obchodních listinách;

–   právní formu účetní jednotky, případně informaci o tom, že účetní jednotka je v likvidaci;

–   předmět podnikání nebo jiné činnosti, případně účel, pro který byla zřízena;

–   rozvahový den (v souladu s § 19) nebo jiný okamžik, k němuž se účetní závěrka sestavuje;

–   okamžik sestavení účetní závěrky,

–   podpisový záznam oprávněné osoby (statutární orgán).

S účinností od 1. 1. 2014 byl rozšířen okruh odpovědných osob s povinností připojit podpisový záznam, kterým se považuje účetní závěrka za sestavenou. Za naplnění této povinností:

–   svěřenských fondů odpovídá správce (je-li několik správců pověřených společnou správou, odpovídají společně a nerozdílně);

–   svěřenských fondů, které jsou investičním fondem podle zákona upravujícího investiční společnosti a investiční fondy odpovídají správce a obhospodařovatel společně a nerozdílně;

–   ostatních investičních fondů bez právní osobnosti podle zákona upravujícího investiční společnosti a investiční fondy odpovídají administrátor a obhospodařovatel společně a nerozdílně;

–   dalších účetních jednotek bez právní osobnosti odpovídají – osoba, které je uloženo sestavit účetní závěrku, a osoba, která jedná jménem účetní jednotky, případně jiná osoba, o které tak stanoví zvláštní právní předpis, a to společně a nerozdílně.

Pokud je den zápisu přeměny do veřejného rejstříku shodný s rozhodným dnem, u zanikající účetní jednotky se podpisovým záznamem rozumí podpisový záznam osoby, která vykonávala funkci statutárního orgánu k rozvahovému dni.

Čili skutečnost, že účetní závěrka je sestavovaná až po rozvahovém dni nemůže zbavit zaniklou účetní jednotku odpovědnosti za její sestavení. Pouze nejvyšší orgán zanikající účetní jednotky je oprávněn rozhodnout o jiném postupu.

Odstavec (4) s účinností od 1. 1. 2016 nově zařazené odstavce (5) a (6) vymezují:

Účetní jednotky sestavují účetní závěrku v plném nebo zkráceném (dříve zjednodušeném) rozsahu. Nestanoví-li tento zákon jinak, ve zkráceném rozsahu mohou sestavit účetní závěrku účetní jednotky, které nejsou povinny mít účetní závěrku ověřenou auditorem.

Prováděcí právní předpis (vyhláška) stanoví pro jednotlivé skupiny účetních jednotek podle kategorií účetních jednotek

–   rozsah a způsob sestavení účetní závěrky v plném rozsahu a ve zkráceném rozsahu včetně

–   vysvětlující a doplňující informace, které jsou účetní jednotky povinny uvádět v příloze v účetní závěrce.

§ 19

Rozvahový den

(1) Účetní jednotky sestavují účetní zá­věrku k rozvaho­vému dni, kterým je den, kdy uzavírají účetní knihy. Řádnou účetní závěrku sestavují účetní jednotky k po­slednímu dni účetního období a v ostatních případech sestavují mimořádnou účetní závěrku. Rozvahu jako zahajovací sestavují účetní jednotky v případech uvedených v § 17 odst. 1 s vý­jimkou k prvnímu dni účetního období.

(2) Účetní jednotky jsou povinny uvádět v účet­ní závěrce informace podle stavu ke konci rozvahového dne; to platí obdobně i pro všechny účetní záznamy, které se sestavují k rozva­hovému dni nebo k jinému okamžiku, k němuž se sestavuje účetní závěrka.

(3) V případech, kdy to vyžadují zvláštní právní předpisy, účetní jednotky sestavují účetní závěrku v průběhu účetního období i k jinému okamžiku než ke konci rozvahového dne (dále jen „mezitímní účetní závěrka“). V pří­padech sestavování mezitímní účetní závěrky účetní jednotky neuzavírají účetní knihy a provádějí inventarizaci jen pro účely vyjádření ocenění podle § 25 odst. 3; ostatní ustanovení tohoto zákona týkající se účetní závěrky platí obdobně. Povinnost použít ustanovení § 25 odst. 3 a ostatní ustanovení týkající se použití účetních metod k rozvahovému dni při sestavování mezitímní účetní závěrky se na vybrané účetní jednotky nevztahuje. Účetní jednotky podle § 1 odst. 2 písm. a), b) a d) až h), které jsou příjemci prostředků ze státního rozpočtu nebo rozpočtů územních samosprávných celků a jsou povinny tyto prostředky vypořádat podle zvláštního právního předpisu,a uplatňují hospodářský rok podle § 3 odst. 2 a 3, sestavují k 31. prosinci kalendářního roku mezitímní účetní závěrku, při které nepoužijí ustanovení § 24 odst. 2 písm. b) a § 24 odst. 6 písm. b).

(4) Účetní jednotky sestavují rozvahu tak, aby počáteční zůstatky účtů, které obsahuje rozvaha, (dále jen „rozvahové účty“), jimiž se otevírá účetní období, navazovaly na konečné zůstatky rozvahových účtů, jimiž se bezprostředně předcházející období uzavřelo; toto ustanovení platí i pro podrozvahové účty.

(5) V účetnictví běžného účetního období musí být k rozvahovému dni zohledněn dopad událostí, které nastaly do konce rozvahového dne, i když se informace o těchto událostech staly účetní jednotce známými až mezi rozvahovým dnem a okamžikem sestavení účetní závěrky.

(6) V případě významných událostí, které nastaly mezi rozvahovým dnem a okamžikem sestavení účetní závěrky, jsou důsledky těchto událostí popsány a jejich ekonomické dopady kvantifikovány v příloze v účetní závěrce.

(7) Informace v účetní závěrce musí být spolehlivé, srovnatelné, srozumitelné a posuzují se z hlediska významnosti. Informace se považuje za spolehlivou, jestliže splňuje požadavek § 7 odst. 1 a je-li úplná a včasná. Informace je včasná, je-li získána ve správném čase z hlediska její významnosti a nákladů na její získání, pokud tyto náklady nepřevýší přínosy plynoucí z této informace. Informace je srovnatelná, jestliže splňuje požadavky stanovené v § 7 odst. 3 až 5. Informace se považuje za významnou, jestliže je o ní možné předpokládat, že by její neuvedení nebo chybné uvedení mohlo ovlivnit úsudek uživatele, přičemž významnost jednotlivých informací se posuzuje v souvislosti s jinými obdobnými informacemi. U vybraných účetních jednotek podle § 1 odst. 3, s výjimkou zdravotních pojišťoven, se považuje za významnou též informace o ocenění nehmotného majetku ve výši nad 60 000 Kč a u samostatných hmotných movitých věcí nebo souboru hmotných movitých věcí ve výši nad 40 000 Kč. Informace je srozumitelná, jestliže splňuje požadavky stanovené v § 8 odst. 5.

(8) Pro účely tohoto zákona se majetek a zá­vazky člení na dlouhodobé a krátkodobé. Dlouhodobým se rozumí takový majetek a zá­vazky, kde doba použitelnosti, popřípadě sjednaná doba splatnosti při vzniku účetního případu je delší než 1 rok, ostatní majetek a závazky jsou považovány za krátkodobé. Pro účely vykazování v účetní závěrce se aktiva mohou členit na stálá a oběžná. Pokud s ohle­dem na charakter majetku a závazků objektivně nelze použít uvedená hlediska členění, je rozhodující záměr účetní jednotky projevený při jejich pořízení.

(9) V případech, kdy to vyžadují právní předpisy, mohou účetní jednotky poskytnout účetní záznamy nesoucí informace uspořádané podle oborů (druhů) činnosti nebo podle zeměpisných oblastí, ve kterých provozují svou činnost.

(10) Kromě případů podle odstavců 1 a 3 žádný jiný účetní záznam nesmí být označován názvy podle § 18 odst. 1.

(11) Účetní závěrkou není shromažďování nebo vyžadování informací prováděné na základě zvláštních právních předpisů.

komentář k § 19

Zákon o účetnictví rozlišuje:

–   účetní závěrku řádnou,

–   účetní závěrku mimořádnou,

–   účetní závěrku mezitímní,

Řádná účetní závěrka se sestavuje k poslednímu dni účetního období.

Mimořádná účetní závěrka se sestavuje v ostatních případech uzavírání účetních knih.

Mezitímní účetní závěrka se sestavuje v průběhu účetního období i k jinému okamžiku než ke konci rozvahového dne v případech, kdy to vyžadují zvláštní právní předpisy. V případech sestavování mezitímní účetní závěrky účetní jednotky neuzavírají účetní knihy a provádějí inventarizaci jen pro účely vyjádření zásady opatrnosti (tj. zohlednění předvídatelných rizik a ztrát); ostatní ustanovení zákona týkající se účetní závěrky platí obdobně.

K základním pravidlům účetnictví patří tzv. „bilanční kontinuita“, která je uvedena v odstavci (4) – rozvahové účty, jimiž se otevírá účetní období, musí navazovat na konečné zůstatky rozvahových účtů, jimiž se bezprostředně předcházející období uzavřelo (platí i pro podrozvahové účty).

Následné události a významné informace v účetní závěrce (odstavce 5 až 7):

Novela zákon o účetnictví s účinností od 1. 1. 2016 zpřesňuje následné události a rozděluje je z časového hlediska na

–   události, které nastaly do konce rozvahového dne,

–   významné události, které nastaly mezi rozvahovým dnem a okamžikem sestavení účetní závěrky.

Dopad událostí, které nastaly do konce rozvahového dne, musí být k rozvahovému dni zohledněn v účetnictví v účetnictví běžného účetního období, i když se informace o těchto událostech staly účetní jednotce známými až mezi rozvahovým dnem a okamžikem sestavení účetní závěrky.

Důležité

     Důsledky významných událostí, které nastaly mezi rozvahovým dnem a okamžikem sestavení účetní závěrky, musí být popsány a jejich ekonomické dopady kvantifikovány v příloze v účetní závěrce.

Informace v účetní závěrce musí být spolehlivé, srovnatelné, srozumitelné a posuzují se z hlediska významnosti.

Informace se považuje za významnou, jestliže je o ní možné předpokládat, že by její neuvedení nebo chybné uvedení mohlo ovlivnit úsudek uživatele, přičemž významnost jednotlivých informací se posuzuje v souvislosti s jinými obdobnými informacemi.

U vybraných účetních jednotek, s výjimkou zdravotních pojišťoven, se považuje za významnou též informace o ocenění nehmotného majetku ve výši nad 60 000 Kč a u samostatných hmotných movitých věcí nebo souboru hmotných movitých věcí ve výši nad 40 000 Kč.

Spolehlivá informace je tehdy, jestliže splňuje požadavek věrného a poctivého zobrazení předmětu účetnictví a je úplná a včasná.

Srovnatelná informace je tehdy, jestliže respektuje předpoklad nepřetržitého pokračování účetní jednotky ve své činnosti, předpoklad stálosti metod mezi obdobími a zveřejní informace požadované zákonem, zejména informace o použitých účetních metodách, v příloze účetní závěrky.

V odstavci (8) je vymezen základní požadavek zákona na členění majetku a závazků na dlouhodobé a krátkodobé. Základní pravidlo, které je třeba respektovat v účetnictví a v účetní závěrce:

Dlouhodobým se rozumí takový majetek a závazky, kde doba použitelnosti, popřípadě sjednaná doba splatnosti při vzniku účetního případu je delší než jeden rok, ostatní majetek a závazky jsou považovány za krátkodobé.

Doba splatnosti pohledávek a závazků se posuzuje ve dvou momentech:

–   k okamžiku uskutečnění účetního případu;

–   k okamžiku sestavení účetní závěrky.

K okamžiku uskutečnění účetního případu se dělí pohledávky na dlouhodobé a krátkodobé podle sjednané doby splatnosti.

K okamžiku sestavení účetní závěrky se dělí pohledávky podle zůstatkové doby jejich splatnosti a podle této doby se také vykazují.

Pokud nelze použít uvedené pravidlo, potom je rozhodující záměr účetní jednotky, projevený při jejich pořízení.

S účinností od 1. 1. 2017 bylo do tohoto ustanovení doplněno:

„Pro účely vykazování v účetní závěrce se aktiva mohou členit na stálá a oběžná.“

Důvodová zpráva k této novele zákona o účetnictví uvedla: „Toto upřesnění umožní sjednotit členění aktiv v rozvaze účetní jednotky v návaznosti na předpisy EU.“ Podle českých předpisů se však nejedná o nic nového.

S účinností do 31. 12. 2003 jsme se setkávali v rozvaze s pojmem „stálá aktiva“; poté již byl v rozvaze tento pojem nahrazen pojmem „dlouhodobý majetek“.

S účinností od 1. 1. 2018 navázala na toto ustanovení zákona o účetnictví i prováděcí vyhláška č. 500/2002 Sb., ve znění pozdějších předpisů, která v příloze č. 1 (vymezující uspořádání a označování položek rozvahy) uvádí pod písmenem B. Stálá aktiva (místo „Dlouhodobý majetek“).

Závěrečné ustanovení § 19 uvedené v odstavcích 9 až 11:

V případech, kdy účetní jednotka sestavuje účetní výkazy z vlastního rozhodnutí (například měsíční přehledy hospodaření apod.) nebo shromažďuje informace na základě zvláštních předpisů, potom zákon stanoví, že nejde o účetní závěrku ve smyslu zákona o účetnictví.

§ 19a

Použití mezinárodních účetních standardů pro účtování a sestavení účetní závěrky

(1) Účetní jednotka, která je obchodní společností a je emitentem investičních cenných papírů přijatých k obchodování na evropském regulovaném trhu, použije pro účtování a sestavení účetní závěrky mezinárodní účetní standardy upravené právem Evropské unie (dále jen „mezinárodní účetní standardy“).

(2) Pokud došlo k přijetí investičních cenných papírů emitovaných účetní jednotkou podle odstavce 1 k obchodování na evropském regulovaném trhu k jinému dni než k prvnímu dni účetního období, účetní jednotka, která dosud nepoužívá mezinárodní účetní standardy, rozhodne o jejich použití již od počátku účetního období, v němž k přijetí investičního cenného papíru k takovému obchodování došlo, nebo od počátku účetního období následujícího po účetním období, v němž byly investiční cenné papíry k takovému obchodování přijaty.

(3) Pokud investiční cenné papíry emitované účetní jednotkou podle odstavce 1 již nejsou obchodovány na žádném z evropských regulovaných trhů a přestaly být takto obchodovány k jinému dni než k poslednímu dni účetního období, účetní jednotka rozhodne o použití mezinárodních účetních standardů až do konce účetního období, v němž investiční cenné papíry přestaly být takto obchodovány, nebo rozhodne o ukončení jejich použití k poslednímu dni účetního období předcházejícího účetnímu období, v němž investiční cenné papíry přestaly být takto obchodovány.

(4) Postup podle odstavců 2 a 3 se použije, pokud to neodporuje přímo použitelnému předpisu Evropské unie nebo zvláštnímu právnímu předpisu.

(5) Pokud investiční cenné papíry emitované účetní jednotkou podle odstavce 1 již nejsou obchodovány na žádném z evropských regulovaných trhů a nejvyšší orgán účetní jednotky rozhodne do konce účetního období, v němž investiční cenné papíry přestaly být takto obchodovány, o záměru požádat nejdéle do tří let od okamžiku, kdy investiční cenné papíry přestaly být takto obchodovány, o přijetí nového investičního cenného papíru k obchodování na evropském regulovaném trhu, může účetní jednotka rozhodnout o použití mezinárodních účetních standardů až do konce účetního období, ve kterém má dojít k přijetí tohoto investičního cenného papíru k obchodování.

(6) Pokud nejpozději k poslednímu dni účetního období, ve kterém skončí tříletá lhůta podle odstavce 5, účetní jednotka požádá o přijetí investičního cenného papíru k obchodování na evropském regulovaném trhu, může prodloužit používání mezinárodních účetních standardů ještě o jedno účetní období. Pokud v tomto účetním období k přijetí investičního cenného papíru k takovému obchodování nedojde, nepoužije účetní jednotka od následujícího účetního období pro účtování a sestavení účetní závěrky mezinárodní účetní standardy.

(7) Pokud lze předpokládat, že k rozvahovému dni bude účetní jednotka uvedená v § 22 odst. 3 písm. a) nebo b) povinna podrobit se sestavení konsolidované účetní závěrky za použití mezinárodních účetních standardů, může rozhodnout o použití mezinárodních účetních standardů pro účtování a sestavení své účetní závěrky k uvedenému rozvahovému dni. Rozhodnutí o použití mezinárodních účetních standardů pro účtování a sestavení účetní závěrky a stanovení účetního období, od kterého budou mezinárodní účetní standardy používány, podléhá schválení nejvyšším orgánem této účetní jednotky.

(8) Pokud lze předpokládat, že k rozvahovému dni bude účetní jednotka uvedená v § 22 odst. 2 sestavovat konsolidovanou účetní závěrku za použití mezinárodních účetních standardů, může rozhodnout o použití mezinárodních účetních standardů pro účtování a sestavení své účetní závěrky k uvedenému rozvahovému dni. Rozhodnutí o použití mezinárodních účetních standardů pro účtování a sestavení účetní závěrky a stanovení účetního období, od kterého budou mezinárodní účetní standardy používány, podléhá schválení nejvyšším orgánem této účetní jednotky.

(9) Využije-li účetní jednotka možnosti podle odstavců 7 nebo 8 a dojde ke změně původního předpokladu, a to i v průběhu účetního období, nepoužije účetní jednotka pro účtování a sestavení účetní závěrky mezinárodní účetní standardy od počátku účetního období, ve kterém došlo ke změně původního předpokladu, případně od počátku účetního období, které bylo stanoveno rozhodnutím nejvyššího orgánu účetní jednotky, nebo od následujícího účetního období. Jsou-li však k prvnímu dni následujícího účetního období důvody pro další použití mezinárodních účetních standardů, uvedené v odstavcích 1 až 8, použije účetní jednotka pro účtování a sestavení účetní závěrky mezinárodní účetní standardy v souladu s ustanoveními těchto odstavců.

komentář k § 19a

Obchodní společnosti, které jsou emitenty investičních cenných papírů přijatých k obchodování na evropském regulovaném trhu, použijí pro účtování a sestavení účetní závěrky mezinárodní účetní standardy upravené právem Evropské unie („mezinárodní účetní standardy“).

S účinností od 1. 1. 2011 došlo ke zpřesnění povinnosti účtovat a sestavovat účetní závěrku podle mezinárodních účetních standardů:

Změna se týkala zejména účetních jednotek, které na určitou dobu přestaly být emitentem investičních cenných papírů přijatých k obchodování na regulovaném trhu a měly povinnost účtovat a sestavovat účetní závěrky podle mezinárodních účetních standardů. Změna umožnila těmto účetním jednotkám pokračovat, za stanovených podmínek, v používání těchto standardů a neměnit na přechodné období systém vedení účetnictví. Pokud by nebyla dána možnost i nadále používat mezinárodní účetní standardy, přecházely by z účtování podle mezinárodních účetní standardů na vedení účetnictví podle českých předpisů a znovu by při přijetí dalších investičních cenných papírů k obchodování na regulovaném trhu investičních cenných papírů přecházely na účtování podle mezinárodních účetních standardů. Předpokladem uvedeného by mělo být rozhodnutí nejvyšším orgánu účetní jednotky, že nejdéle v průběhu následujících tří let je záměrem požádat o přijetí nového cenného papíru.

Pokyn č. D-295 – Sdělení MF pro účetní jednotky, které jsou povinny použít pro účtování a sestavení účetní závěrky mezinárodní účetní standardy upravené právem Evropského společenství, v souvislosti se zjištěním základu daně dle § 23 odst. 2 písm. a) zákona č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů, ve znění pozdějších předpisů:

Poplatník uvedený v ustanovení § 19a zákona o účetnictví v průběhu roku účtuje v souladu se zákonem o účetnictví podle IAS, pro daňové účely však musí zjistit a vykázat výsledek hospodaření před zdaněním na řádku 10 daňového přiznání k dani z příjmů právnických osob podle českých účetních předpisů.

Obdobně při úpravě výsledku hospodaření pro účely zjištění základu daně z příjmů podle ustanovení § 23 až § 33 zákona o daních z příjmů postupuje bez vlivu IAS.

V souladu s výše uvedeným pokynem se postupuje s účinností od prvního dne počátku zdaňovacího období, které započalo v roce 2006.

Jak bylo uvedeno, připravuje se nová právní úprava v oblasti účetnictví. Mimo jiné se rovněž navrhuje rozšíření použití mezinárodních účetních standardů při sestavování účetní závěrky některými subjekty působícími na finančním trhu.

Zároveň se předpokládá snížení administrativní zátěže pro všechny účetní jednotky používající mezinárodní účetní standardy, pokud bude výsledek hospodaření, zjištěný podle těchto standardů, využit i pro stanovení základu daně z příjmů.

§ 20

Ověřování účetní závěrky
auditorem

(1) Řádnou nebo mimořádnou účetní závěrku jsou povinny mít ověřenou auditorem, kterého účetní jednotka určí způsobem stanoveným v zákoně upravujícím činnost auditorů, účetní jednotky, kterým tuto povinnost stanoví zvláštní právní předpis, a dále

a)  velké účetní jednotky s výjimkou vybraných účetních jednotek, které nejsou subjekty veřejného zájmu,

b)  střední účetní jednotky,

c)  malé účetní jednotky, pokud jsou akciovými společnostmi nebo svěřenskými fondy podle občanského zákoníku a k rozvahovému dni účetního období, za nějž se účetní závěrka ověřuje, a účetního období bezprostředně předcházejícího, překročily nebo již dosáhly alespoň jednu z uvedených hodnot

1. aktiva celkem 40 000 000 Kč,

2. roční úhrn čistého obratu 80 000 000 Kč,

3. průměrný počet zaměstnanců v průběhu účetního období 50,

d)  ostatní malé účetní jednotky, pokud k rozvahovému dni účetního období, za nějž se účetní závěrka ověřuje, a účetního období bezprostředně předcházejícího, překročily nebo již dosáhly alespoň 2 hodnoty uvedené v písmeni c) bodech 1 až 3.

(2) Účetní jednotky uvedené v odstavci 1 nejsou povinny mít auditorem ověřenou účetní závěrku

a)  sestavenou v průběhu konkursu, a to po dobu nepřetržitě po sobě jdoucích 36 kalendářních měsíců, počínaje prvním dnem kalendářního měsíce následujícího po dni, kterým nastaly účinky prohlášení konkursu, pokud o jejím ověření auditorem nerozhodne věřitelský výbor,

b)  sestavenou ke dni předcházejícímu dni, kterým nastanou účinky schválení reorganizačního plánu, pokud o jejím ověření auditorem nerozhodne věřitelský výbor,

c)  pokud došlo ke zrušení konkursu z důvodu, že majetek dlužníka je pro uspokojení věřitelů zcela nepostačující.

komentář k § 20

Řádnou nebo mimořádnou účetní závěrku jsou povinny mít ověřenou auditorem (auditora určí účetní jednotka způsobem stanoveným v zákoně upravujícím činnost auditorů) účetní jednotky:

–   kterým tuto povinnost stanoví zvláštní právní předpis;

–   velké účetní jednotky (s výjimkou vybraných účetních jednotek, které nejsou subjekty veřejného zájmu);

–   střední účetní jednotky;

–   malé účetní jednotky, pokud jsou akciovými společnostmi nebo svěřenskými fondy podle občanského zákoníku a k rozvahovému dni účetního období, za nějž se účetní závěrka ověřuje, a účetního období bezprostředně předcházejícího (tj. za dvě období), překročily nebo již dosáhly alespoň jednu z uvedených hodnot

1. aktiva celkem 40 000 000 Kč,

2. roční úhrn čistého obratu 80 000 000 Kč,

3. průměrný počet zaměstnanců v průběhu účetního období 50;

–   ostatní malé účetní jednotky, pokud k rozvahovému dni účetního období, za nějž se účetní závěrka ověřuje, a účetního období bezprostředně předcházejícího (tj. za dvě období), překročily nebo již dosáhly alespoň dvě hodnoty ze tří uvedených.

Dále platí, že účetní jednotky výše uvedené nejsou povinny mít auditorem ověřenou účetní závěrku

–   sestavenou v průběhu konkursu, a to po dobu nepřetržitě po sobě jdoucích 36 kalendářních měsíců (pokud o jejím ověření auditorem nerozhodne věřitelský výbor);

–   sestavenou ke dni předcházejícímu dni, kterým nastanou účinky schválení reorganizačního plánu (pokud o jejím ověření auditorem nerozhodne věřitelský výbor);

–   pokud došlo ke zrušení konkursu z důvodu, že majetek dlužníka je pro uspokojení věřitelů zcela nepostačující.

Poznámka k používaným pojmům u kategorií účetních jednotek i u ověřování účetní závěrky auditorem:

– Aktivy celkem se rozumí úhrn aktiv zjištěný z rozvahy (netto aktiva).

– Ročním úhrnem čistého obratu se rozumí výše výnosů snížená o prodejní slevy, dělená počtem započatých měsíců, po které trvalo účetní období, a vynásobená 12.

– Průměrným počtem zaměstnanců se rozumí průměrný přepočtený evidenční počet zaměstnanců podle metodiky Českého statistického úřadu.

Zákon o účetnictví s účinností do 31. 12. 2015 definoval aktiva celkem jako brutto aktiva

S účinností od 1. 1. 2016 jsou definována aktiva celkem jako netto aktiva.

Audit účetní závěrky v ČR se provádí v souladu se zákonem o auditorech a navazujícími předpisy. S účinností od 14. dubna 2009 vstoupil v platnost zákon o auditorech (93/2009 Sb., ve znění pozdějších předpisů), který zapracovává příslušné předpisy Evropské unie a upravuje:

–   výkon auditorské činnosti,

–   působnost Komory auditorů ČR a

–   působnost Rady pro veřejný dohled nad auditem,

–   jakož i práva a povinnosti fyzických a právnických osob s tím spojené.

Tento zákon byl již 16x novelizován, přičemž poslední dílčí změna (s účinností od 1. 1. 2021) byla provedena již citovaným zákonem č. 33/2020 Sb.

     Skutečnosti ovlivňují výrok auditora

Auditor nemůže vydat výrok bez výhrad, pokud existuje:

-  nesouhlas, tj. v případech neshody s vedením účetní jednotky o správnosti nebo vhodnosti zvolených účetních postupů nebo přiměřenosti údajů vykázaných v účetní závěrce;

-  nejistota, tj. v případech omezení rozsahu auditu,

Rozeznáváme následující čtyři základní typy auditorských výroků:

-  výrok bez výhrad,

-  výrok s výhradou,

-  záporný výrok,

-  odmítnutí výroku.

Výrok bez výhrad vydá auditor pouze v případě, kdy podle jeho názoru neexistuje žádná významná nejistota (významné omezení rozsahu auditu), ani žádný významný nesouhlas (žádný významný rozpor s účetními postupy).

Kromě základního výroku bez výhrad může účetní jednotka obdržet výrok bez výhrad se zdůrazněním skutečnosti. Tehdy auditor zdůrazní okolnosti ovlivňující účetní závěrku, které jsou však detailně popsány v příloze k účetní závěrce, nebo jde o skutečnosti, které účetní jednotka není schopna sama ovlivnit, ačkoliv tyto skutečnosti mají na účetní závěrku dopad.

Výrok s výhradou vydá auditor v případech, kdy:

a)  existuje významný nesouhlas s vedením účetní jednotky o určitých účetních postupech (významný, ale nikoliv zásadní), nebo

b)  existuje významná nejistota (významná, ale nikoliv zásadní); auditor si nemůže udělat jasný názor (například nemohl se zúčastnit fyzické inventury zásob, které jsou významnou majetkovou položkou).

Záporný výrok uvádí auditor, jestliže existuje zásadní nesouhlas se zvolenými účetními postupy, díky nim je účetnictví zásadním způsobem zkreslené.

Odmítnutí výroku je použito v případech, kdy existuje zásadní nejistota; auditor je zásadním způsobem omezen v rozsahu své činnosti, není schopen získat dostatečné důkazní informace, a proto není schopen vyjádřit názor na ověřované skutečnosti v účetní závěrce.

§ 21

Výroční zpráva

(1) Účetní jednotky, které mají povinnost mít účetní závěrku ověřenou auditorem, jsou povinny vyhotovit výroční zprávu, jejímž účelem je uceleně, vyváženě a komplexně informovat o vývoji ­jejich výkonnosti, činnosti a stávajícím hospodářském postavení. Výroční zpráva se nevyhotovuje v pří­padech uvedených v § 20 odst. 2.

(2) Výroční zpráva musí kromě informací nezbytných pro naplnění účelu výroční zprávy dále obsahovat nejméně finanční a nefi­nanční informace

a)  o skutečnostech, které nastaly až po rozvahovém dni a jsou významné pro naplnění účelu výroční zprávy podle odstavce 1,

b)  o předpokládaném vývoji činnosti účetní jednotky,

c)  o aktivitách v oblasti výzkumu a vývoje,

d)  o nabytí vlastních akcií nebo vlastních podílů,

e)  o aktivitách v oblasti ochrany životního prostředí a pracovně­právních vztazích,

f)  o tom, zda účetní jednotka má pobočku nebo jinou část obchodního závodu v zahraničí,

g)  požadované podle zvláštních právních předpisů.

(3) Střední účetní jednotky, malé účetní jednotky a mikro účetní jednotky neuvádějí ve výroční zprávě nefinanční informace podle odstavce 2 písm. a) až f).

(4) Má-li to význam pro posouzení majetku a jiných aktiv, závazků a jiných pasiv, finanční situace a výsledku hospodaření ­účetní jednotky, musí účetní jednotka, která po­užívá investiční nástroje, případně další obdobná aktiva a pasiva, uvést ve výroční zprávě také informace o

a)  cílech a metodách řízení rizik dané účetní jednotky, včetně její politiky pro zajištění všech hlavních typů plánovaných transakcí, u kte­rých se použijí zajišťovací deriváty, a

b)  cenových, úvěrových a likvidních rizicích a rizicích souvisejí­cích s tokem hotovosti, kterým je účetní jednotka vystavena.

(5) Výroční zpráva obsahuje též účetní závěrku podle § 18, 19a, 22 a 23a a zprávu auditora, případně další dokumenty a údaje podle zvláštního právního předpisu.

(6) Účetní jednotky, kterým povinnost mít účetní závěrku ověřenou auditorem stanoví zvláštní právní předpis, vyhotovují výroční zprávu nebo obdobný dokument, pokud jim tuto povinnost stanoví zvláštní právní ­předpis.

(7) Pro ověřování výroční zprávy auditorem platí ustanovení § 20 obdobně; předmět ověření je stanoven zákonem upravujícím činnost auditorů.

(8) Součástí výroční zprávy nebo obdobného dokumentu podle zvláštních právních předpisů u účetních jednotek uvedených v § 1f, které se zapisují do veřejného rejstříku, je i přehled o majetku a závazcích.

komentář k § 21

Povinnost vyhotovit výroční zprávu mají účetní jednotky, které mají povinnost ověřování účetní závěrky auditorem.

Minimální obsah výroční zprávy velkých účetních jednotek:

     uceleně, vyváženě a komplexně informovat o vývoji firmy, výkonnosti, činnosti a stávajícím hospodářském postavení

     dále povinnost uvádět finanční a nefinanční informace o:

–   významných skutečnostech po rozvahovém dni,

–   předpokládaném vývoji činnosti účetní jed­notky,

–   aktivitách v oblasti výzkumu a vývoje,

–   nabytí vlastních akcií nebo vlastních obchodních podílů (nové ustanovení s účinností od 1. 1. 2016),

–   aktivitách v oblasti ochrany životního prostředí, pracovněprávních vztazích,

–   pobočkách nebo jiných částech obchodního závodu v zahraničí,

     a dále povinnost uvádět informace podle zvláštních právních předpisů.

Minimální obsah výroční zprávy středních, malých a mikro účetních jednotek:

     uceleně, vyváženě a komplexně informovat o vývoji firmy, výkonnosti, činnosti a stávajícím hospodářském postavení

     dále povinnost uvádět finanční (nikoliv nefinanční) informace o:

–   významných skutečnostech po rozvahovém dni,

–   předpokládaném vývoji činnosti účetní jed­notky,

–   aktivitách v oblasti výzkumu a vývoje,

–   nabytí vlastních akcií nebo vlastních obchodních podílů (nové ustanovení s účinností od 1. 1. 2016),

–   aktivitách v oblasti ochrany životního prostředí, pracovněprávních vztazích,

–   pobočkách nebo jiných částech obchodního závodu v zahraničí,

     a dále povinnost uvádět informace podle zvláštních právních předpisů.

Účetní jednotka, která používá investiční nástroje, případně další obdobná aktiva a pasiva, uvádí ve výroční zprávě související informace.

Další společná ustanovení k obsahu výroční zprávy pro všechny účetní jednotky:

Výroční zpráva obsahuje též účetní závěrku a zprávu auditora, případně další dokumenty. Auditor je povinen ověřit, zda výroční zpráva je v souladu s účetní závěrkou.

     Povinnost auditora

Auditor povinen vypracovat jednu zprávu za ověření účetní závěrky, jejíž součástí bude i vyjádření k výroční zprávě. Tato povinnost vyplývá z ustanovení zákona č. 221/2015 Sb., které se týkají i změny zákona o auditorech.

     Povinnost účetní jednotky

Pro účetní jednotky, které mají povinnost auditu a povinnost vyhotovení výroční zprávy, musí připravit k ověření všechny podklady najednou, tedy jak účetní závěrku, tak i výroční zprávu za toto období.

S účinností od 1. 1. 2016 byl zařazen do zákona nový závěrečný odstavec, který stanoví právnickým osobám, které mohou vést jednoduché účetnictví, a které se zapisují do veřejného rejstříku (spolkového, nadačního, obecně prospěšných společností atd.) – viz blíže komentář k § 17, že součástí výroční zprávy nebo obdobného dokumentu je i přehled o majetku a závazcích.

§ 21a

Způsoby zveřejňování

(1) Z účetních jednotek podle § 1 odst. 2 jsou povinny účetní závěrku nebo přehled o majetku a závazcích a výroční zprávu, vyžaduje-li jejich vyhotovení tento zákon nebo zvláštní právní předpis, zveřejnit ty, které se zapisují do veřejného rejstříku, nebo ty, kterým tuto povinnost stanoví zvláštní právní předpis. Účetní jednotky zveřejňují účetní závěrku v rozsahu, v jakém jimi byla sestavena (§ 18 odst. 4) a v případě účetních jednotek, které mají povinnost mít účetní závěrku ověřenou auditorem, v rozsahu a znění, ve kterém byla ověřena auditorem. Povinnosti účetních jednotek ke zveřejnění či uveřejnění jiných informací stanovené ve zvláštních právních předpisech nejsou dotčeny. Ustanovení o účetních záznamech podle tohoto zákona se mohou použít obdobně i v uve­dených případech.

(2) Účetní jednotky, které mají povinnost mít účetní závěrku ověřenou auditorem, zveřejní účetní závěrku i výroční zprávu po jejich ověření auditorem a po schválení k tomu příslušným orgánem podle zvláštních právních předpisů do 30 dnů od splnění obou uvedených podmínek, pokud zvláštní právní předpisy nestanoví jinak, nejpozději však do 12 měsíců od rozvahového dne zveřejňované účetní závěrky bez ohledu na to, zda byly tyto účetní záznamy uvedeným způsobem schváleny.

(3) Účetní jednotky jsou povinny zveřejnit i zprávu auditora a informaci o tom, že zveřejňované účetní záznamy nebyly případně schváleny způsobem uvedeným v od­stavci 2.

(4) Účetní jednotky, které se zapisují do veřejného rejstříku, zveřejňují účetní závěrku a vý­roční zprávu jejich uložením do sbírky listin nejpozději v době stanovené v odstavci 2, přitom účetní závěrka může být uložena jako součást výroční zprávy. Povinnost zveřejnění uvedených účetních záznamů podle tohoto zákona účetní jednotka splnila okamžikem jejich předání rejstříkovému soudu.

(5) Organizační složky státu zveřejňují účetní závěr­ku prostřednictvím ministerstva způsobem umožňujícím dálkový přístup; ustanovení zvláštních právních předpisů o na­kládání s utajovanými a jinými obdobnými informacemi tímto nejsou dotčena. Zveřejňování účetních výkazů za Českou republiku se provádí obdobně.

(6) Účetní jednotky, které mají povinnost mít účetní závěrku ověřenou auditorem, nesmí zveřejnit informace, které předtím nebyly ověřeny auditorem, způsobem, který by mohl uživatele uvést v omyl, že auditorem ověřeny byly.

(7) Povinnost zveřejnění podle tohoto ustanovení se vztahuje na všechny informace účetní závěrky i výroční zprávy s výjimkou těch, na které se vztahuje utajení podle zvláštního právního před­pisu.

(8) Odstavce 1 až 7 platí obdobně pro konsolidovanou účetní závěrku, výroční zprávu, zprávu o platbách, konsolidovanou zprávu o platbách podle části sedmé a pro uvádění nefinančních informací podle § 32h písm. a).

(9) Malé účetní jednotky a mikro účetní jednotky, které nemají povinnost mít účetní závěrku ověřenou auditorem, nemusejí zveřejňovat výkaz zisku a ztráty, pokud jim tuto povinnost nestanoví zvláštní právní předpis.

(10) Jestliže účetní jednotka prezentuje vybrané údaje ze své účetní závěrky, uvede, že se jedná pouze o vybrané údaje z účetní závěrky a informaci o tom, ve které sbírce listin veřejného rejstříku je účetní závěrka uložena. K těmto vybraným údajům se nepřikládá zpráva auditora o ověření účetní závěrky. Místo této zprávy uvede účetní jednotka druh výroku auditora k účetní závěrce a odkaz na jakékoli záležitosti, na něž auditor zvláštním způsobem upozornil.

komentář § 21a

Firmy, které se zapisují do rejstříku nebo ty, kterým povinnost stanoví zvláštní právní předpis, jsou povinny zveřejnit účetní závěrku (nebo přehled o majetku a závazcích). V případě, že firma má povinnost auditu zveřejňuje nejen účetní závěrku, ale i výroční zprávu.

Důležité

     Firmy s povinností auditu zveřejňují účetní závěrku i výroční zprávu po jejich ověření auditorem a po schválení k tomu příslušným orgánem podle zvláštních právních předpisů (valnou hromadou) a to ve lhůtě do 30 dnů od splnění obou uvedených podmínek, pokud zvláštní právní předpisy nestanoví lhůtu jinou, nejpozději však do 12 měsíců od rozvahového dne zveřejňované účetní závěrky bez ohledu na to, zda byly tyto účetní záznamy uvedeným způsobem schváleny.

Firmy jsou povinny zveřejnit i zprávu auditora a informaci o tom, že zveřejňované účetní záznamy nebyly případně schváleny.

Pravidla zveřejňování platí i pro konsolidovanou účetní závěrku, výroční zprávu, zprávu o platbách, konsolidovanou zprávu o platbách a pro uvádění nefinančních informací (podle § 32h písm. a) – uvedeno dále).

Nezveřejnění účetní závěrky nebo výroční zprávy se považuje za přestupek (viz dále § 37 zákona o účetnictví).

Veřejnými rejstříky právnických a fyzických osob podle tohoto zákona („veřejný rejstřík“) se rozumí:

–   spolkový rejstřík,

–   nadační rejstřík,

–   rejstřík ústavů,

–   rejstřík společenství vlastníků jednotek,

–   obchodní rejstřík a

–   rejstřík obecně prospěšných společností.

Do veřejného rejstříku se zapisují zákonem stanovené údaje o právnických a fyzických osobách („zapsaná osoba“). Veřejný rejstřík je informačním systémem veřejné správy. Veřejný rejstřík je veden v elektronické podobě a vede ho soud („rejstříkový soud“).

Na závěr § 21a zákona o účetnictví jsou uvedena ještě dvě ustanovení:

Malé a mikro účetní jednotky, které nemají povinnost mít účetní závěrku ověřenou auditorem, nemusejí zveřejňovat výkaz zisku a ztráty (pokud jim tuto povinnost nestanoví zvláštní právní předpis).

Poslední odstavec s účinností od 1. 1. 2016 se týká prezentace vybraných údajů z účetní závěrky, kdy účetní jednotka:

–   uvede, že se jedná pouze o vybrané údaje a informuje, ve které sbírce listin veřejného rejstříku je účetní závěrka uložena;

–   uvede druh výroku auditora k účetní závěrce a odkaz na jakékoli záležitosti, na něž auditor zvláštním způsobem upozornil.

Poznámka

Již citovaný zákon č. 33/2020 Sb., který nabyl účinnosti 1. 1. 2021, přinesl i celou řadu změn i v zákoně č. 304/2003 Sb., o veřejných rejstřících právnických a fyzických osob a o evidenci svěřenských fondů, ve znění pozdějších předpisů (zákon o veřejných rejstřících).

V § 66 zákona o veřejných rejstřících je uveden soupis informací, které sbírka listin obsahuje (zakladatelské listiny, výroční zprávy, účetní závěrky a řada dalších).

Nově byl do zákona o veřejných rejstřících (kromě dalších úprav) vložen i § 105a, který stanoví:

„(1) Nepředloží-li obchodní korporace řádnou nebo mimořádnou účetní závěrku za nejméně 2 po sobě jdoucí účetní období k založení do sbírky listin, vyzve ji rejstříkový soud, aby ve lhůtě 1 měsíce ode dne doručení výzvy předložila všechny chybějící účetní závěrky k založení do sbírky listin, jinak bude postupovat podle § 104 (uložení pořádkové pokuty do výše 100 000 Kč).

(2) Výzva podle odstavce 1 se doručuje obchodní korporaci do vlastních rukou, náhradní doručení je vyloučeno; předpisy platné pro doručování v občanském soudním řízení se použijí obdobně.

(3) Nepodaří-li se výzvu podle odstavce 1 obchodní korporaci doručit, zahájí rejstříkový soud řízení o jejím zrušení; údaj o zahájení řízení o zrušení obchodní korporace zapíše rejstříkový soud bez řízení do veřejného rejstříku.

(4) Nevyjde-li v průběhu řízení o zrušení obchodní korporace najevo, že majetek obchodní korporace postačuje alespoň na úhradu nákladů likvidace, rozhodne rejstříkový soud, pokud by tím nebylo podstatně zasaženo do práv třetích osob, o zrušení obchodní korporace bez likvidace; jinak rozhodne o zrušení obchodní korporace s likvidací.

(5) Rejstříkový soud může vydat rozhodnutí o zrušení obchodní korporace bez likvidace nejdříve po uplynutí 1 roku ode dne zápisu údaje o zahájení řízení o zrušení obchodní korporace podle odstavce 3 do veřejného rejstříku.

(6) Rejstříkový soud o zrušení obchodní korporace nerozhodne, jestliže v době jeho rozhodování probíhá insolvenční řízení, v němž se řeší úpadek nebo hrozící úpadek obchodní korporace.

(7) Rozhodne-li rejstříkový soud o zrušení obchodní korporace bez likvidace, provede na základě tohoto rozhodnutí zápis ve veřejném rejstříku.“

Důležité

     Jedná se o nový nástroj, který umožňuje zrušení tzv. neaktivních společností (existujících formálně, zpravidla na hromadných adresách, kde nemají kanceláře, nikdo není k zastižení; mohou sloužit k daňovým podvodům); a zároveň i „vyčištění“ obchodního rejstříku od společností, které neplní povinnosti stanovené zákonem.

Citovaný zákon č. 33/2020 Sb., který nabyl účinnosti 1. 1. 2021, přinesl celou řadu změn zejména v zákoně o obchodních korporacích (č. 90/2012 Sb., ve znění pozdějších předpisů).

Uveďme v souvislosti se zveřejněním nové znění § 436:

„(1) Účetní závěrku uveřejní představenstvo na internetových stránkách společnosti alespoň po dobu 30 dnů přede dnem konání valné hromady a po dobu 30 dnů od schválení nebo neschválení účetní závěrky.

(2) Společně s účetní závěrkou uveřejní představenstvo výroční zprávu zpracovanou podle právních předpisů upravujících účetnictví. Nezpracovává-li se výroční zpráva, uveřejní představenstvo společně s účetní závěrkou zprávu o podnikatelské činnosti společnosti a o stavu jejího majetku.“

Obsahové náležitosti zprávy o podnikatelské činnosti jsou rámcově vymezeny v § 435 odst. 5:

„Představenstvo společnosti, která nezpracovává výroční zprávu podle jiného právního předpisu, vyhotoví zprávu o podnikatelské činnosti a o stavu jejího majetku, v níž zhodnotí stav majetku a podnikatelskou činnost společnosti v účetním období, za něž se sestavuje účetní závěrka, a předpokládaný další vývoj podnikatelské činnosti společnosti. Zpráva o podnikatelské činnosti a o stavu jejího majetku se uloží do sbírky listin ve lhůtě pro uložení účetní závěrky sestavené za účetní období, za něž se zpráva sestavuje.“

Smyslem těchto ustanovení je umožnit akcionářům seznámit se s účetní závěrkou před jejím schválením (případně po něm u akcionářů nepřítomných na zasedání valné hromady).

§ 21b

Zvláštní způsoby zveřejňování

(1) Účetní jednotky, které podle zvláštního právního předpisu předávají výroční zprávu České národní bance, předávají účetní závěrku a výroční zprávu do sbírky listin veřejného rejstříku prostřednictvím České národní banky. Povinnost zveřejnění těchto účetních záznamů je splněna okamžikem jejich předání České národní bance.

(2) Účetní jednotky, které jsou obchodními korporacemi a které nejsou účetními jednotkami podle odstavce 1, mohou předat účetní závěrku do sbírky listin veřejného rejstříku prostřednictvím podání u příslušného správce daně z příjmů.

(3) Podání podle odstavce 2 musí obsahovat údaj o rozsahu, v jakém má být účetní závěrka předána rejstříkovému soudu, a lze jej učinit pouze

a)  jako přílohu daňového přiznání nebo dodatečného daňového přiznání k dani z příjmů podaného v elektronické podobě, které není nepřípustné, a

b)  ve formátu, struktuře a za podmínek zveřejněných podle daňového řádu správcem daně z příjmů.

(4) Dojde-li k podání opravného daňového přiznání k dani z příjmů, nepřihlíží se také k podání podle odstavce 2, které bylo učiněno jako příloha předchozího daňového přiznání k dani z příjmů.

(5) Nebudou-li odstraněny vady podání spočívající ve skutečnosti, že podání nebylo učiněno způsobem podle odstavce 3, správce daně z příjmů nepředá účetní závěrku rejstříkovému soudu.

(6) Jsou-li splněny podmínky odstavce 3,

a)  správce daně z příjmů bez zbytečného odkladu předá rejstříkovému soudu účetní závěrku v požadovaném rozsahu v elektronické podobě prostřednictvím propojení informačních systémů veřejné správy,

b)  je povinnost účetní jednotky zveřejnit účetní závěrku splněna okamžikem, kdy bylo podání podle odstavce 2 učiněno u příslušného správce daně z příjmů.

komentář § 21b

S účinností od 1. 1. 2021 došlo k doplnění zákona o účetnictví o § 21b, kde jsou uvedeny zvláštní způsoby zveřejňování:

1. Firmy, které podle zvláštního právního předpisu předávají výroční zprávu České národní bance, předávají účetní závěrku a výroční zprávu do sbírky listin veřejného rejstříku prostřednictvím České národní banky.

2. Firmy, které jsou obchodními korporacemi a které nejsou výše uvedené, mohou předat účetní závěrku do sbírky listin veřejného rejstříku prostřednictvím podání u příslušného správce daně z příjmů

–  podání přes správce daně lze pouze jako příloha řádného nebo dodatečného daňového přiznání,

–  podání musí být elektronické, přípustné a musí obsahovat rozsah, který vyžaduje rejstříkový soud,

–  dojde-li k podání opravného daňového přiznání, nepřihlíží se také k předchozímu podání pro rejstřík, které bylo učiněno jako příloha předchozího daňového přiznání,

–  správce daně předá účetní závěrku rejstříkovému soudu (je-li její podání v pořádku) bez zbytečného odkladu (elektronicky), povinnost zveřejnit závěrku bude splněna okamžikem podání správci daně.

Podle přechodného ustanovení platí:

Ustanovení § 21a odst. 4 a § 21b zákona č. 563/­1991 Sb., ve znění účinném ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona, se poprvé použijí na předání účetní závěrky, která je přílohou daňového přiznání nebo dodatečného daňového přiznání a je sestavena za účetní období, které započalo nejdříve 1. ledna 2021 a skončilo nejdříve 31. prosince 2021.

§ 22

Konsolidovaná účetní závěrka

(1) Konsolidovanou účetní závěrkou se rozumí účetní závěrka sestavená a upravená metodami konsolidace. Nestanoví-li se dále jinak, ustanovení tohoto zákona týkající se účetní závěrky se použijí i pro konsolidovanou účetní závěrku; konsolidovaná účetní závěrka je ověřována auditorem.

(2) Povinnost sestavit konsolidovanou účetní závěrku má, za podmínek stanovených tímto zákonem a prováděcími právními předpisy, účetní jednotka, která je obchodní společností a je ovládající osobou, s výjimkou ovládajících osob, které vykonávají společný vliv podle odstavce 4 (dále jen „konsolidující účetní jednotka“).

(3) Povinnost podrobit se sestavení konsolidované účetní závěrky má, za podmínek stanovených tímto zákonem a prováděcími právními předpisy, osoba bez ohledu na její sídlo, pokud je

a)  ovládanou osobou, s výjimkou ovládaných osob, ve kterých je vykonáván společný vliv podle odstavce 4 (dále jen „konsolidovaná účetní jednotka“),

b)  osobou, ve které konsolidující nebo konsolidovaná účetní jednotka vykonává společný vliv (dále jen „účetní jednotka pod společným vlivem“), nebo

c)  osobou, ve které konsolidující účetní jednotka vykonává podstatný vliv (dále jen „účetní jednotka přidružená“).

(4) Společným vlivem se pro účely sestavení konsolidované účetní závěrky rozumí takový vliv, kdy osoba v konsolidačním celku spolu s jednou nebo více osobami nezahrnutými do konsolidačního celku ovládají jinou osobu, přičemž osoba vykonávající společný vliv samostatně nevykonává rozhodující vliv v této jiné osobě.

(5) Podstatným vlivem se rozumí takový významný vliv na řízení nebo provozování účetní jednotky, jenž není rozhodující ani společný; není-li prokázán opak, považuje se za podstatný vliv dispozice nejméně s 20 % hlasovacích práv.

(6) Konsolidační celek tvoří účetní jednotky uvedené v odstavcích 2 a 3 písm. a), a to za podmínek stanovených § 22a, 22aa a prováděcími právními předpisy.

(7) Konsolidovaná účetní závěrka musí být sestavena tak, aby podávala věrný a poctivý obraz předmětu účetnictví a finanční situace konsolidačního celku, účetních jednotek pod společným vlivem a účetních jednotek přidružených.

komentář § 22

Konsolidovanou účetní závěrkou se rozumí účetní závěrka skupiny podniků, které slučuje stav majetku a závazků a dosažené výsledky hospodaření za konsolidační celek. Konsolidovanou účetní závěrkou se rozumí účetní závěrka obchodní společnosti, upravená o vztahy vyplývající z její majetkové účasti v jiných obchodních společnostech.

Povinnost sestavit konsolidovanou účetní závěrku za konsolidační celek má konsolidující účetní jednotka, která je obchodní společností a je ovládající osobou (s výjimkou ovládajících osob, které vykonávají společný vliv).

Povinnost podrobit se sestavení konsolidované účetní závěrky má

–   ovládaná osoba (tj. konsolidovaná účetní jednotka),

–   účetní jednotka pod společným vlivem,

–   účetní jednotka přidružená.

S účinností od 1. 1. 2014 vstoupil v platnost již citovaný zákon o obchodních korporacích, kde v § 74 a násl. je vymezeno:

Ovládající osobou je osoba, která může v obchodní korporaci přímo či nepřímo uplatňovat rozhodující vliv.

Ovládanou osobou je obchodní korporace ovládaná ovládající osobou.

Je-li ovládající osobou obchodní korporace, je mateřskou obchodní korporací, a je-li ovládanou osobou obchodní korporace, je dceřinou obchodní korporací.

Řídící osoba a většinový společník jsou vždy ovládajícími osobami, ledaže ve vztahu k většinovému společníkovi stanoví jinak. Řízená osoba podle je vždy ovládanou osobou.

Ovládající osobou

–   je osoba, která může jmenovat nebo odvolat většinu osob, které jsou členy statutárního orgánu obchodní korporace nebo osobami v obdobném postavení nebo členy kontrolního orgánu obchodní korporace, jejímž je společníkem, nebo může toto jmenování nebo odvolání prosadit;

–   je ten, kdo nakládá s podílem na hlasovacích právech představujícím alespoň 40 % všech hlasů v obchodní korporaci, ledaže stejným nebo vyšším podílem nakládá jiná osoba nebo jiné osoby jednající ve shodě;

–   je také ten, kdo sám nebo společně s osobami jednajícími s ním ve shodě získá podíl na hlasovacích právech představující alespoň 30 % všech hlasů v obchodní korporaci a tento podíl představoval na posledních 3 po sobě jdoucích jednáních nejvyššího orgánu této osoby více než polovinu hlasovacích práv přítomných osob.

Osoby jednající ve shodě, které společně nakládají podílem na hlasovacích právech představujícím alespoň 40 % všech hlasů v obchodní korporaci, jsou osobami ovládajícími, ledaže stejným nebo vyšším podílem nakládá jiná osoba nebo jiné osoby jednající ve shodě.

Důležité

     Podstatným vlivem se rozumí takový významný vliv na řízení nebo provozování podniku podle zvláštního právního předpisu, jenž není rozhodující; není-li prokázán opak, považuje se za podstatný vliv dispozice nejméně s 20 % hlasovacích práv.

Konsolidovaná účetní závěrka musí být sestavena tak, aby podávala věrný a poctivý obraz předmětu účetnictví a finanční situace konsolidačního celku, účetních jednotek pod společným vlivem a účetních jednotek přidružených.

§ 22a

(1) Malá skupina účetních jednotek nemá povinnost sestavit konsolidovanou účetní závěrku s výjimkou případů, kdy je některá účetní jednotka ve skupině subjektem veřejného zájmu.

(2) Účetní jednotka, včetně subjektu veřejného zájmu, nemusí být zahrnuta do konsolidačního celku, pokud je splněna alespoň jedna z těchto podmínek:

a)  v mimořádně výjimečných případech nelze informace nezbytné pro sestavení konsolidované účetní závěrky v souladu se zákonem získat bez nepřiměřených nákladů nebo bez zbytečného zdržení,

b)  podíly této účetní jednotky jsou drženy výhradně za účelem jejich následného prodeje, nebo

c)  přísná a dlouhodobá omezení podstatně brání konsolidující účetní jednotce ve

1. výkonu jejích práv, pokud jde o nakládání s majetkem nebo o řízení této účetní jednotky, nebo

2. výkonu jednotného řízení této účetní jednotky, jedná-li se o vztahy vzniklé na základě smlouvy uzavřené s účetní jednotkou nebo na základě zakladatelské či společenské smlouvy nebo stanov účetní jednotky nebo skládají-li se správní, řídící či dozorčí orgány této účetní jednotky a jedné nebo více jiných účetních jednotek, ve kterých nevykonává vliv, převážně ze stejných osob vykonávajících funkci během účetního období až do sestavení konsolidované účetní závěrky.

(3) Konsolidující účetní jednotka nemá povinnost sestavit konsolidovanou účetní závěrku, pokud konsolidující účetní jednotka ovládá pouze konsolidované účetní jednotky, jež jsou jednotlivě i v úhrnu nevýznamné, nebo její konsolidované účetní jednotky mohou být vyloučeny z konsolidace podle odstavce 2.

(4) Pro zahrnutí účetních jednotek pod společným vlivem do položek konsolidované účetní závěrky se přiměřeně použijí ustanovení odstavců 2 a 3.

(5) Účetní jednotky přidružené nemusejí být vykázány v položkách konsolidované účetní závěrky, je-li podíl konsolidující účetní jednotky na vlastním kapitálu účetní jednotky přidružené nevýznamný.

komentář § 22a

Ustanovení zařazené s účinností od 1. 1. 2016:

Malá skupina účetních jednotek nemá povinnost sestavit konsolidovanou účetní závěrku (s výjimkou případů, kdy je některá účetní jednotka ve skupině subjektem veřejného zájmu).

Jakákoliv účetní jednotka (včetně subjektu veřejného zájmu) nemusí být zahrnuta do konsolidačního celku, pokud je splněna alespoň jedna podmínka:

–   nepřiměřené náklady nebo zdržení získání informací (v mimořádných situacích),

–   podíly této účetní jednotky jsou drženy za účelem jejich prodeje,

–   dlouhodobá omezení bránící účetní jednotce výkonu práv nebo výkonu jednotného řízení.

Dále konsolidující účetní jednotka nemá povinnost sestavit konsolidovanou účetní závěrku, pokud ovládá nevýznamné účetní jednotky.

Účetní jednotky přidružené nemusejí být v položkách konsolidované účetní závěrky, pokud jsou nevýznamné.

§ 22aa

(1) Konsolidující účetní jednotka nemá povinnost sestavit konsolidovanou účetní závěrku, pokud je současně konsolidovanou účetní jednotkou zahrnutou do konsolidačního celku jiné konsolidující osoby, která je konsolidující účetní jednotkou nebo konsolidující zahraniční osobou řídící se právem členského státu Evropské unie (dále jen „jiná konsolidující účetní jednotka“), za předpokladu, že tato jiná konsolidující účetní jednotka drží

a)  veškeré podíly konsolidující účetní jednotky; k akciím nebo podílům drženým členy správního, řídícího nebo dozorčího orgánu na základě zvláštních právních předpisů, stanov nebo společenské smlouvy se nepřihlíží,

b)  alespoň 90 % podílů konsolidující účetní jednotky a nesestavení konsolidované účetní závěrky schválili ostatní akcionáři nebo společníci konsolidující účetní jednotky, nebo

c)  méně než 90 % podílů konsolidující účetní jednotky a ostatní akcionáři nebo společníci držící určitý podíl v konsolidující účetní jednotce nepožádali nejpozději 6 měsíců před koncem účetního období o sestavení konsolidované účetní závěrky konsolidující účetní jednotky; tento podíl činí celkem alespoň 10 %.

(2) Podle odstavce 1 se postupuje, pokud jsou současně splněny tyto podmínky:

a)  konsolidující účetní jednotka a všechny jí konsolidované účetní jednotky jsou konsolidovány v konsolidované účetní závěrce konsolidačního celku jiné konsolidující účetní jednotky,

b)  konsolidovaná účetní závěrka podle písmene a) a konsolidovaná výroční zpráva jsou sestaveny jinou konsolidující účetní jednotkou a jsou ověřeny auditorem podle práva státu, kterým se tato jiná konsolidující účetní jednotka řídí,

c)  konsolidovanou účetní závěrku podle písmene a) a konsolidovanou výroční zprávu podle písmene b) a zprávu auditora odpovědného za ověření této konsolidované účetní závěrky a konsolidované výroční zprávy konsolidující účetní jednotka zveřejní podle § 21a zákona; tyto účetní záznamy musí být zveřejněny v českém jazyce a

d)  příloha v účetní závěrce konsolidující účetní jednotky obsahuje název a sídlo jiné konsolidující účetní jednotky, která konsolidovanou účetní závěrku podle písmene a) sestavila, a důvody nevytvoření konsolidačního celku.

(3) Požaduje-li se sestavení konsolidované účetní závěrky a konsolidované výroční zprávy pro účely informování zaměstnanců nebo jejich zástupců podle zvláštního právního předpisu anebo na žádost správních orgánů nebo soudu pro jejich potřeby, postup podle odstavců 1 a 2 se nepoužije.

(4) Účetní jednotky stanovené v § 19a odstavce 1 až 3 nepoužijí.

komentář § 22aa

Ustanovení zařazené s účinností od 1. 1. 2016 vymezuje zejména předpoklady, kdy konsolidující účetní jednotka nemá povinnost sestavit konsolidovanou účetní závěrku, pokud je současně konsolidovanou účetní jednotkou zahrnutou do konsolidačního celku jiné konsolidující osoby.

§ 22b

(1) Konsolidující účetní jednotka je povinna včas sdělit účetním jednotkám uvedeným v § 22 odst. 3, že budou konsolidovány. Současně jim sdělí informaci o vymezení konsolidačního celku a určí, které účetní záznamy a ostatní dokumenty jsou povinny tyto účetní jednotky poskytnout konsolidující účetní jednotce pro sestavení konsolidované účetní závěrky.

(2) Konsolidující účetní jednotka je povinna vyhotovit konsolidovanou výroční zprávu a zajistit její ověření auditorem; předmět ověření je stanoven zákonem upravujícím činnost auditorů. Povinnosti podle § 22 odst. 2 a 3 a podle odstavce 1 platí obdobně v souvislosti s povinností vyhotovit konsolidovanou výroční zprávu. Konsolidovanou výroční zprávou se rozumí výroční zpráva, která obsahuje informace o konsolidačním celku, účetních jednotkách pod společným vlivem a účetních jednotkách přidružených. Jsou-li obsahem konsolidované výroční zprávy i všechny informace o konsolidující účetní jednotce, které musí obsahovat výroční zpráva, nemusí tato konsolidující účetní jednotka vyhotovovat výroční zprávu. Nestanoví-li se dále jinak, ustanovení tohoto zákona týkající se výroční zprávy se použijí i pro konsolidovanou výroční zprávu.

komentář k § 22b

Podle platné národní úpravy je nutno v procesu konsolidace respektovat obecné účetní zásady stanovené zákonem o účetnictví. Konsolidační pravidla stanovuje a vyhlašuje konsolidující účetní jednotka, která vymezuje konsolidační celek ve formě organizačního schématu. Konsolidované účetní jednotky podle stanovených pravidel upraví předkládané údaje pro sestavení konsolidované účetní závěrky.

Konsolidující účetní jednotka je povinna vyhotovit konsolidovanou výroční zprávu.

Konsolidovanou účetní závěrku ověřuje auditor.

§ 23

(1) Konsolidující účetní jednotka je povinna pro sestavení konsolidované účetní závěrky použít metody

a)  plné konsolidace,

b)  poměrné konsolidace, nebo

c)  konsolidace ekvivalencí (protihodnotou).

(2) Konsolidovaná účetní závěrka se sestavuje ke konci rozvahového dne konsolidující účetní jednotky.

(3) Účetní závěrky konsolidující účetní jednotky a jí konsolidovaných účetních jednotek a účetních jednotek pod společným vlivem použité pro sestavení konsolidované účetní závěrky sestavují tyto účetní jednotky v zásadě ke stejnému okamžiku. Předchází-li rozvahový den poslední účetní závěrky některé z konsolidovaných účetních jednotek a účetních jednotek pod společným vlivem o více jak 3 měsíce rozvahový den podle odstavce 2, jsou pro sestavení konsolidované účetní závěrky použity jimi sestavené účetní závěrky podle § 19 odst. 3 ke konci rozvahového dne konsolidující účetní jednotky. V pří­padě účetních jednotek, které provozují činnost pojištění nebo zajištění podle zvláštních právních předpisů, může uvedená doba činit až 6 měsíců.

(4) Délka účetního období při konsolidaci účetní závěrky musí být stejná. Dojde-li v průběhu účetního období ke změnám ve vymezení účetních jednotek, které mají povinnost podrobit se sestavení konsolidované účetní závěrky podle § 22 odst. 3, musí být tato informace uvedena v příloze v konsolidované účetní závěrce.

komentář k § 23

Metody konsolidace:

–   plná konsolidace,

–   poměrná konsolidace,

–   konsolidace ekvivalencí (protihodnotou).

V prováděcí vyhlášce č. 500/2002 Sb., pro účtující podnikatele, ve znění pozdějších předpisů, v §§ 62 až 67 jsou dále vymezeny:

-  postup zahrnování účetních jednotek do konsolidačního celku,

-  metody konsolidace,

-  uspořádání, označování a obsahové vymezení položek konsolidované účetní závěrky,

-  konsolidovaná rozvaha,

-  konsolidovaný výkaz zisku a ztráty,

-  obsahové vymezení přílohy v účetní závěrce.

V případě změn v průběhu účetního období (změny ve vymezení účetních jednotek, které mají povinnost podrobit se sestavení konsolidované účetní závěrky), musí být informace uvedené v příloze konsolidované účetní závěrky.

§ 23a

Použití mezinárodních účetních standardů v konsolidaci

(1) Konsolidující účetní jednotka, která je emitentem investičních cenných papírů přijatých k obchodování na evropském regulovaném trhu, použije pro sestavení konsolidované účetní závěrky mezinárodní účetní standardy.

(2) Konsolidující účetní jednotky neuvede­né v odstav­ci 1 mohou pro sestavení konsolidované účetní závěrky použít mezinárodní účetní standardy.

komentář k § 23a

V uvedeném ustanovení zákona je zapracováno používání mezinárodních účetních standardů v konsolidaci.

V odstavci (2) se ponechává možnost ostatním účetní jednotkám sestavit konsolidovanou účetní závěrku podle českých předpisů anebo v souladu s mezinárodními účetními standardy. Jedná se především o dodržení požadavku na věrný a poctivý obraz předmětu účetnictví, který musí účetní závěrka podávat a současně splnění kvalitativních požadavků na informace uvedené v účetní závěrce jako je srozumitelnost, významnost, spolehlivost a srovnatelnost.

§ 23b

Účetní výkazy za Českou
republiku

(1) Na sestavování účetních výkazů za Českou republiku se ustanovení § 22 až 22b, § 23 odst. 1 až 4 a § 23a nevztahují.

(2) Za Českou republiku se sestavují roční účetní výkazy k poslednímu dni kalendářního roku v tomto členění:

a)  souhrnný výkaz majetku a závazků státu,

b)  souhrnný výkaz nákladů a výnosů státu,

c)  výkaz peněžních toků,

d)  příloha.

(3) K účetním výkazům za Českou republiku a musí být připojen podpisový záznam statutárního orgánu účetní jednotky, která tyto účetní výkazy sestavila.

(4) Účetní jednotky zahrnuté do konsolidačního celku Česká republika a dílčích konsolidačních celků státu jsou povinny poskytnout svoji účetní závěrku a veškeré ostatní účetní záznamy potřebné pro sestavení účetních výkazů za Českou republiku a účetních výkazů za dílčí konsolidační celky státu podle prováděcích právních předpisů.

(5) Podmínky způsobu sestavení ročních účetních výkazů a mezitímních účetních výkazů za Českou republiku, zejména vymezení konsolidačního celku Česká republika a dílčích konsolidačních celků státu, podmínky významnosti pro zahrnutí do konsolidačního celku Česká republika a do dílčích konsolidačních celků státu, pravidla konsolidace, včetně pravidel pro přenos účetních záznamů v technické formě, a dále způsob a rozsah použití metod konsolidace a určení odchylek stanoví prováděcí právní předpisy.

komentář k § 23b

Za Českou republiku se sestavují roční účetní výkazy k 31. 12. běžného roku.

Podmínky sestavení účetních závěrek za Českou republiku (vymezení konsolidačního celku, stanovení pravidel konsolidace atd.) upravuje samostatný právní předpis.

ČÁST ČTVRTÁ

ZPŮSOBY OCEŇOVÁNÍ

§ 24

(1) Účetní jednotky jsou povinny oceňovat majetek nebo jeho části a závazky způsoby podle tohoto zákona.

(2) Účetní jednotky oceňují majetek a zá­vazky

a)  k okamžiku uskutečnění účetního případu způsoby podle § 25,

b)  ke konci rozvahového dne nebo k jinému okamžiku, k němuž se účetní závěrka sestavuje, způsoby podle § 27; rovněž toto ocenění je povinna zaznamenat v účetních knihách,

(dále jen „okamžik ocenění“). Ustanovení tohoto zákona o oceňo­vání majetku a závazků se použije přiměřeně i pro oceňování jiných aktiv a pasiv.

(3) Při nabytí více než jedné složky majetku převodem či přechodem, pokud nelze jednotlivé složky majetku ocenit postupem podle § 25, ocení účetní jednotka jednotlivé složky ­majetku

a)  při nabytí obchodního závodu, pobočky nebo jiné části obchodního závodu, a to i při přeměně s výjimkou změny právní formy

1. oceněním jednotlivých složek majetku vedeného v účet­nictví účetní jednotky, ze které bylo právo k obchodnímu závodu, pobočce nebo jiné části obchodního závodu převedeno nebo přešlo, nebo

2. oceněním jednotlivých složek majetku podle zvláštního právního předpisu,

b)  v ostatních případech poměrným rozúčtováním celkové pořizovací ceny nebo reprodukční pořizovací ceny.

(4) Při pořízení souboru hmotných movitých věcí se samostatným technicko-ekonomickým určením, které slouží jednotnému účelu, popřípadě u dal­ších souborů hmotných stanovených prováděcím právním předpisem, se ocení soubor jako celek.

(5) Prováděcí právní předpis stanoví případy a okamžiky účtování o ocenění jmění při přeměnách. Tento předpis dále stanoví účetní metodu oceňování majetku podle odstavců 3 a 4 včetně možností použití způsobu oceňování podle odstavce 3 písm. a) bodu 1 v případě přeshraniční přeměny, vkladu nebo prodeji obchodního závodu, pobočky nebo jiné části obchodního závodu.

(6) Majetek a závazky vyjádřené v cizí měně přepočítávají účetní jednotky na českou měnu kurzem devizového trhu vyhlášeným Českou národní bankou, a to k okamžiku ocenění

a)  podle odstavce 2 písm. a), nebo

b)  podle odstavce 2 písm. b), a to pouze majetek a zá­vazky uvedené v § 4 odst. 12.

V případě nákupu nebo prodeje cizí měny za českou měnu lze k okamžiku ocenění použít kurzu, za který byly tyto hodnoty nakoupeny nebo prodány.

(7) Pro účely ocenění podle odstavce 2 písm. a) může účetní jednotka použít pro přepočet cizí měny na českou měnu pevný kurs, kterým se rozumí kurs stanovený vnitřním předpisem účetní jednotky na základě kursu devizového trhu vyhlášeného Českou národní bankou, používaný účetní jednotkou po předem stanovenou dobu. Stanovená doba nesmí přesáhnout účetní období. Jako kurs devizového trhu, na jehož základě se pevný kurs stanoví, použije účetní jednotka kurs devizového trhu vyhlášený Českou národní bankou k prvnímu dni období, pro které je pevný kurs používán. Při používání pevného kursu může účetní jednotka tento kurs změnit svým vnitřním předpisem i v prů­běhu stanovené doby; v přípa­dech vyhlášení devalvace i revalvace české koruny musí být pevný kurs změněn vždy.

(8) Ustanovení odstavce 7 se nevztahuje na účetní jednotky, které k výkonu činnosti potře­bují podle zvláštních právních předpisů bankovní licenci, povolení k vý­konu činnos­ti obchodníka s cennými papíry^20b), povolení ke vzniku investiční společnosti nebo investičního fondu^20c), povolení ke vzniku a čin­nosti penzijního fondu,^20d) povolení k činnosti penzijní společnosti, povolení působit jako družstevní záložna^20e), povolení k provo­zování pojiš­ťovací nebo zajišťovací činnosti. Dále se ustanovení odstavce 7 nevztahuje na Českou národní banku, Českou kancelář pojistitelů a Všeobecnou zdravotní pojišťovnu zdravotní pojišťovny.

(9) V případě cizí měny, u které se nevyhlašuje kurs devizového trhu denně, použije účetní jednotka pro její přepočet

a)  kurs mezibankovního trhu pro tuto měnu k USD nebo EUR a kurs devizového trhu vyhlášený Českou národní bankou pro USD nebo EUR ke stejnému dni, nebo

b)  poslední známý kurs vyhlášený či zveřejněný Českou národní bankou; tento postup nepoužijí účetní jednotky, na které se nevztahuje ustanovení odstavce 7.

komentář k § 24

Zákon vymezuje 2 momenty pro ocenění majetku a závazků:

a)  okamžik uskutečnění účetního případu,

b)  rozvahový den (okamžik, k němuž se účetní závěrka sestavuje).

K okamžiku uskutečnění účetního případu se oceňuje dle § 25 (viz dále).

K rozvahovému dni se oceňuje dle § 27 (viz dále).

V odstavci (3), (4) a (5) jsou definovány soubory majetku a způsob jejich oceňování.

V případě, že nelze ocenit jednotlivé složky majetku, záleží na tom, o jaký soubor se jedná:

a)  při nabytí obchodního závodu, pobočky nebo jiné části obchodního závodu, a to i při přeměně (s výjimkou změny právní formy) jsou dvě možnosti:

1. nepřeceňují se žádné složky majetku; majetek se převede v ocenění vedeném v účetnictví předávající účetní jednotky (rozdíl mezi kupní cenou a cenou nepřeceněného majetku po odpočtu závazků představuje oceňovací rozdíl k nabytému majetku) anebo

2. přecení se jednotlivé složky majetku (rozdíl mezi kupní cenou a cenou přeceněného majetku po odpočtu závazků představuje goodwill)

b)  v ostatních případech se postupuje poměrným rozúčtováním celkové pořizovací ceny.

Důležité

     Základní rozdíl mezi oceňovacím rozdílem k nabytému majetku a goodwillem je v přecenění majetku. Zatímco u oceňovacího rozdílu k nabytému majetku se převezme majetek v cenách vedených v účetnictví prodávajícího, u goodwillu se majetek individuálně přecení.

Při pořízení souboru hmotných movitých věcí se samostatným technicko-ekonomickým určením, které slouží jednotnému účelu, popřípadě u dalších souborů stanovených prováděcím právním předpisem, se ocení soubor jako celek. Ale i v případě pořízení souboru majetku za jednu cenu je třeba vyjádřit ocenění jednotlivých složek (kvalifikovaným odhadem nebo poměrným rozúčtování ceny).

Vyhláška (č. 500/2002 Sb.) dále upravuje metodu ocenění při nabytí více než jedné složky majetku (nákup majetku za jednu kupní cenu) v § 61a.

Vyhláška rovněž upravuje způsoby oceňování při přeměnách v §§ 54, 54a, 54b, 54c.

     Odstavec (6) až (9)

     Přepočet majetku a závazků v cizí měně:

Pro přepočet majetku a závazků vyjádřených v cizí měně na českou měnu se používá kurs devizového trhu vyhlášený Českou národní bankou a to ve 2 momentech:

a)  k okamžiku uskutečnění účetního případu,

b)  k rozvahovému dni (k okamžiku, k němuž se účetní závěrka sestavuje).

     Ad a)

Kurs pro přepočet cizí měny na českou ke dni uskutečnění účetního případu

V každém případě je nutné použít kurs devizového trhu vyhlášený Českou národní bankou, zákon však dále připouští:

Účetní jednotka může použít pro přepočet cizí měny na českou měnu pevný kurs (stanovená doba nesmí přesáhnout účetní období). Jako kurs devizového trhu, na jehož základě se pevný kurs stanoví, použije účetní jednotka kurs devizového trhu vyhlášený Českou národní bankou k prvnímu dni období, pro které je pevný kurs používán.

Při používání pevného kursu může účetní jednotka tento kurs změnit svým vnitřním předpisem i v průběhu stanovené doby.

V odstavci (8) jsou specifikovány účetní jednotky, které tento postup (použití pevného kursu) použít nemohou.

Pro přepočet cizí měny na českou v průběhu účetního období, čili ke dni uskutečnění účetních případů (s výjimkou uvedených subjektů) je tedy nutné vyřešit vnitřním firemním předpisem dva úkoly – rozhodnout:

–   den uskutečnění účetního případu u konkrétních účetních operací.

–   použití aktuálního kursu či pevného kursu u konkrétních účetních operací.

     Ad b)

Kurs pro přepočet cizí měny na českou ke dni sestavení účetní závěrky

Ke dni sestavení účetní závěrky (ke konci rozvahového dne) přepočítáváme pouze vyjmenovaný majetek a závazky v cizí měně a to aktuálním kursem k tomuto dni. Čili ke dni sestavení účetní závěrky nerozhodujeme o tom, jaký kurs použijeme, je jednoznačně stanoven. Pokud je účetní období shodné s kalendářním rokem a jedná se o řádnou účetní závěrku, potom aktuálním kursem pro přepočet k rozvahovému dni je kurs k 31.12.

Vyjmenovaný majetek a závazky uvádí § 4 odst. 12 zákona. Jedná se o majetek a závazky, které se povinně souběžně evidují – vedle přepočítané české měny i v zahraniční měně, tj. v případě:

–   pohledávek a závazků,

–   podílů na obchodních korporacích,

–   práv z cenných papírů a zaknihovaných cenných papírů a derivátů, cenin,

pokud jsou vyjádřeny v cizí měně, a cizích měn, jsou účetní jednotky povinny použít současně i cizí měnu; tato povinnost platí i u opravných položek, rezerv a technických rezerv, pokud majetek a závazky, kterých se týkají, jsou vyjádřeny v cizí měně.

Důležité

     Tento vyjmenovaný majetek a závazky (vedený současně v české i cizí měně) se musí ke dni sestavení účetní závěrky přepočítat aktuálním kursem devizového trhu vyhlášeným Českou národní bankou.

Vnitřním předpisem je třeba vyřešit ještě další úkol a sice, jakým způsobem povedeme souběžnou evidenci cizí měny. Zpravidla účetní programy tuto dvojí evidenci umožňují, pokud ne, je třeba rozhodnout o způsobu evidence.

V posledním odstavci (9)je stanoven postup přepočtu u cizích měn, kde není vyhlašován denní kurs.

§ 25

(1) Z jednotlivých složek majetku a závazků se ­oceňují

a)  hmotný majetek kromě zásob, s výjimkou hmotného majetku vytvořeného vlastní činností pořizovacími cenami,

b)  hmotný majetek kromě zásob vytvořený vlastní činností vlastními náklady,

c)  zásoby, s výjimkou zásob vytvořených vlastní činností pořizovacími cenami,

d)  zásoby vytvořené vlastní činností vlastními náklady,

e)  peněžní prostředky a ceniny jejich jmenovitými hodnotami,

f)  podíly, cenné papíry a deriváty pořizovacími cenami,

g)  pohledávky při vzniku jmenovitou hodnotou; při nabytí za úplatu nebo vkladem pořizovací cenou; závazky jmenovitou hodnotou,

h)  nehmotný majetek kromě pohledávek, s vý­jimkou nehmotného majetku vytvořeného vlastní činností pořizovacími cenami,

i)  nehmotný majetek kromě pohledávek vytvořený vlastní činností vlastními náklady,

j)  příchovky zvířat vlastními náklady,

k)  kulturní památky, sbírky muzejní povahy, předměty kulturní hodnoty a církevní stavby, pokud není známa jejich pořizovací cena, ve výši 1 Kč,

l)  majetek v případech bezúplatného nabytí, s výjimkou majetku uvedeného pod písmenem e), anebo majetek v případech, kdy vlastní náklady na jeho vytvoření vlastní činností nelze zjistit, a ostatní majetek, který není ­uveden pod písmeny a) až k), reprodukční pořizovací cenou.

(2) Jiná aktiva a jiná pasiva, o kterých účtují vybrané účetní jednotky účetními zápisy v knihách podrozvahových účtů, se v případě skutečností, o kterých účetní jednotky účtují v souvislosti s budoucím přírůstkem nebo úbytkem majetku nebo jiného aktiva, závazku nebo jiného pasiva, ke kterému může dojít na základě stanovené podmínky nebo podmínek, oceňují předpokládanou výší ocenění této složky majetku či jiného aktiva nebo závazku či jiného pasiva.

(3) Účetní jednotky při oceňování ke konci rozvahového dne zahrnují jen zisky, které byly k rozvahovému dni dosaženy, a berou v úvahu všechna předvídatelná rizika a možné ztráty, které se týkají majetku a závazků a jsou jim známy do okamžiku sestavení účetní závěrky, jakož i všechna snížení hodnoty bez ohledu na to, zda je výsledkem hospodaření účetního období zisk nebo ztráta.

(4) U stejného druhu zásob a cenných papírů se za způsob ocenění podle odstavce 1 považuje i ocenění cenou, která vyplyne z oce­nění jejich úbytků cenou zjištěnou váženým aritmetickým průměrem nebo způsobem, kdy první cena pro ocenění přírůstku majetku se použije jako první cena pro ocenění úbytku majetku.

(5) Pro účely tohoto zákona se rozumí

a)  pořizovací cenou cena, za kterou byl majetek pořízen a náklady s jeho pořízením související,

b)  reprodukční pořizovací cenou cena, za kterou by byl majetek pořízen v době, kdy se o něm účtuje,

c)  vlastními náklady u zásob vytvořených vlastní činností přímé náklady vynaložené na výrobu nebo jinou činnost, popřípadě i přiřaditelné nepřímé náklady, které se vztahují k vý­robě nebo jiné činnosti; do přímých nákladů se zahrnuje pořizovací cena materiálu a jiných spotřebovaných výkonů a další náklady, které vzniknou v přímé souvislosti s danou výrobou nebo jinou činností,

d)  vlastními náklady u hmotného majetku kromě zásob a u nehmotného majetku kromě pohledávek vytvořeného vlastní činností přímé náklady vynaložené na výrobu nebo jinou činnost, popřípadě i přiřaditelné nepřímé náklady, které se vztahují k výrobě nebo jiné činnosti vymezené v souladu s účetními metodami; do přímých nákladů se zahrnuje pořizovací cena materiálu a jiných spotřebovaných výkonů a další náklady, které vzniknou v přímé souvislosti s danou výrobou nebo jinou činností.

(6) V případě majetku podle odstavce 1 písm. l) se reprodukční pořizovací cena nepoužije v případě bezúplatné změny příslušnosti k hospodaření s majetkem státu nebo svěření majetku do správy podle zákona upravujícího rozpočtová pravidla územních samosprávných celků, výpůjčky nebo bezúplatného převodu nebo přechodu majetku mezi vybranými účetními jednotkami; v těchto případech účetní jednotka při ocenění majetku navazuje na výši ocenění v účetnictví účetní jednotky, která o tomto majetku naposledy účtovala.

komentář k § 25

V uvedeném ustanovení jsou dány možnosti oceňování jednotlivých složek majetku a závazků.

Odstavec (2) a (6) se týká případů při oceňování u vybraných účetních jednotek.

V odstavci (3) je vymezena tzv. zásada opatrnosti v účetnictví.

Účetní jednotky při oceňování ke konci rozvahového dne zahrnují jen zisky, které byly dosaženy, a berou v úvahu všechna předvídatelná rizika a možné ztráty, které se týkají majetku a závazků a jsou jim známy do okamžiku sestavení účetní závěrky, jakož i všechna snížení hodnoty bez ohledu na to, zda je výsledkem hospodaření účetního období zisk nebo ztráta.

V odstavci (4) dává zákon možnost rozhodnout i o ocenění zásob a cenných papírů stejného druhu, kdy pro ocenění jejich úbytků můžeme použít vážený aritmetický průměr nebo FIFO.

V souladu se zákonem a příslušnými vyhláškami je třeba řešit možné varianty oceňování vždy vnitřním předpisem.

V odstavci (5) jsou definovány výše uvedené ceny:

Pořizovací cenou se rozumí cena, za kterou byl majetek pořízen a náklady s jeho pořízením související. Náklady s pořízením majetku související nejsou taxativně vymezeny a mohou se lišit dle konkrétního pořizovaného majetku, jiné mohou být u dlouhodobého majetku, jiné u zásob, jiné u nakupovaných pohledávek.

Reprodukční pořizovací cenou se rozumí cena, za kterou by byl majetek pořízen v době, kdy se o něm účtuje. V některých případech je nutné ocenění znalcem, v jiných případech tato povinnost uložena není. Informace o zjištění reprodukční pořizovací ceny konkrétního majetku je třeba vymezit vnitřním předpisem a zveřejnit v příloze účetní závěrky.

S účinností od 1. 1. 2016 bylo sjednoceno ocenění vlastními náklady u zásob a u dlouhodobého nehmotného a hmotného majetku vytvořeného vlastní činností.

Vlastními náklady jsou:

–   přímé náklady vynaložené na výrobu nebo jinou činnost, popřípadě i

–   přiřaditelné nepřímé náklady, které se vztahují k výrobě nebo k jiné činnosti.

Do přímých nákladů se zahrnuje pořizovací cena materiálu a jiných spotřebovaných výkonů a další náklady, které vzniknou v přímé souvislosti s danou výrobou nebo jinou činností.

Vnitřním předpisem je třeba rozhodnout, zda ocenění vlastními náklady bude ve skutečné výši nebo na základě kalkulace stanovené účetní jednotkou. Volbu metody ocenění provede účetní jednotka s ohledem na povinnosti stanovené zákonem, zejména respektováním principu významnosti a věrného a poctivého zobrazení majetku.

U pořizovaného majetku nákupem je třeba použít pořizovací cenu, tedy cenu nákupní včetně všech nákladů s pořízením souvisejících (blíže k vymezení souvisejících pořizovacích nákladů u podnikatelů uvádí vyhláška 500/2002 Sb., v platném znění, v §§ 47 až 50).

§ 26

(1) Pokud se při inventarizaci zásob zjistí, že jejich prodejní cena snížená o náklady spojené s prodejem je nižší, než cena použitá pro jejich ocenění v účetnictví, zásoby se ocení v účetnictví a v účetní závěrce touto nižší cenou.

(2) Pokud se při inventarizaci zjistí, že hodnota závazků je vyšší, popřípadě i nižší než jejich výše v účetnictví, uvedou se závazky v účetnictví a v účet­ní závěrce v tomto zjištěném ­ocenění.

(3) Ustanovení o oceňování podle § 25 odst. 3 vyjadřují rezervy, opravné položky a odpi­sy majetku. Rezervy jsou určeny k pokrytí závazků nebo nákladů, jejichž povaha je jasně definována a u nichž je k rozvahovému dni buď pravděpodobné, že nastanou, nebo jisté, že nastanou, ale není jistá jejich výše nebo okamžik jejich vzniku. K rozvahovému dni musí rezerva představovat nejlepší odhad nákladů, které pravděpodobně nastanou, nebo v případě závazků částku, která je zapotřebí k vypořádání. Rezervy nesmějí být použity k úpravám hodnot aktiv. Rezervami se dále rozumí jiné rezervy podle zvláštních právních předpisů. Opravnými položkami se vyjadřuje přechodné snížení hodnoty majetku; odpisy majetku vyjadřují trvalé snížení jeho hodnoty.

(4) Účetní jednotky, které nejsou založeny nebo zřízeny za účelem podnikání, uplatňují ustanovení odstavců 1 až 3 v souladu s účetními metodami.

komentář k § 26

Při snížení ocenění majetku se rozlišuje, zda se jedná o snížení ocenění trvalé, které se vyjadřuje odpisy nebo přechodné, které se vyjadřuje opravnými položkami ke konkrétnímu majetku (odpisy majetku vyjadřují trvalé snížení jeho hodnoty).

Způsob stanovení tvorby a čerpání opravných položek ke konkrétnímu majetku je řešen vnitřním předpisem a je povinností každé účetní jednotky popsat tento způsob, včetně uvedení zdroje informací pro stanovení výše opravných položek, v příloze v účetní závěrce.

Instrumentem zásady opatrnosti jsou nejen opravné položky k majetku a odpisy majetku, ale také rezervy. S účinností od 1. 1. 2016 byla zpřesněna definice rezerv:

Rezervy jsou určeny

–   k pokrytí závazků nebo nákladů, jejichž povaha je jasně definována a

–   u nichž je k rozvahovému dni buď pravděpodobné, že nastanou, nebo jisté, že nastanou, ale

–   není jistá jejich výše nebo okamžik jejich ­vzniku.

Důležité

     K rozvahovému dni musí rezerva představovat nejlepší odhad nákladů, které pravděpodobně nastanou, nebo v případě závazků částku, která je zapotřebí k vypořádání.

Rezervy (dle naší právní úpravy) není možné používat k úpravě výše ocenění aktiv.

§ 27

(1) Z jednotlivých složek majetku a závazků k oka­mžiku ocenění podle § 24 odst. 2 písm. b) se reálnou hodnotou oceňují

a)  cenné papíry, s výjimkou cenných papírů držených do splatnosti, dluhopisů neurčených účetní jednotkou k obchodování, cenných papírů představujících účast v ovládané osobě nebo v osobě pod podstatným vlivem a cenných papírů emitovaných účetní jednotkou,

b)  deriváty,

c)  technické rezervy, jejichž výše se vypočítává s použitím metod jejich výpočtu podle § 4 odst. 8 u účetních jednotek, které provozují činnost pojištění nebo zajištění podle zvláštních právních předpisů, kromě veřejného zdravotního pojištění,

d)  majetek a závazky v případech, kdy ocenění reálnou hodnotou ukládá zvláštní právní předpis,

e)  ty části majetku a závazků, které jsou zajištěny deriváty a v rámci systému zajištění v reálných hodnotách se považují za zajištěnou položku,

f)  pohledávky, které účetní jednotka nabyla a určila k obcho­dování,

g)  povinnosti vrátit cenné papíry, které účetní jednotka zcizila a do okamžiku ocenění je nezískala zpět,

h)  u vybraných účetních jednotek majetek určený k pro­deji s výjimkou zásob.

(2) Majetek uvedený v odstavci 1 písm. a) až h) lze ocenit reálnou hodnotou i častěji než k okamžiku uvedenému v od­stavci 1.

(3) Pro účely tohoto zákona se jako reálná hodnota použije

a)  tržní hodnota, popřípadě tržní hodnota odvozená z tržní hodnoty jednotlivých složek aktiv a pasiv, nelze-li tržní hodnotu pro některé aktivum nebo pasivum zjistit, ale lze ji zjistit pro jednotlivé složky nebo podobné aktivum či pasivum,

b)  hodnota vyplývající z obecně uznávaných oceňovacích modelů a technik, pokud tyto oceňovací modely a techniky zajišťují přijatelný odhad tržní hodnoty,

c)  ocenění kvalifikovaným odhadem nebo posudkem znalce, není-li tržní hodnota k dispo­zici nebo tato nedostatečně představuje reálnou hodnotu; metody ocenění použité při kvalifikovaném odhadu nebo posudku znalce musí zajistit přiměřené přiblížení se k tržní hodnotě,

d)  ocenění stanovené podle zvláštních právních předpisů, nelze-li postupovat podle písmen a) až c).

(4) Tržní hodnotou se rozumí hodnota, která je vyhlášena na evropském regulovaném trhu nebo na zahraničním trhu obdobném regulovanému trhu. Účetní jednotka pro oceňování podle tohoto zákona použije tržní hodnotu, která je vyhlášena k okamžiku ne pozdějšímu, než je okamžik ocenění [§ 24 odst. 2 písm. b)], a nejvíce se blížícímu okamžiku ocenění. Pokud je majetek přijat k obchodování na regulovaném trhu, rozumí se tržní hodnotou závěrečná cena vyhlášená na regulovaném trhu v pracovní den, ke kte­rému se ocenění provádí. V případě, že majetek není přijat k obchodování na regulovaném trhu a je přijat k obchodování na zahraničním regulovaném trhu, nebo na zahraničním trhu obdobném regulovanému trhu, rozumí se tržní hodnotou nejvyšší cena ze závěrečných cen, které bylo dosaženo na zahraničních regulovaných trzích, nebo na zahraničních trzích obdobných regulovanému trhu v pra­covní den, ke kterému se ocenění provádí. Pokud v den, ke kterému se ocenění provádí, uvedené trhy nepracují, použije se cena vyhlášená na nich poslední pracovní den, který předchází okamžiku ocenění; není-li známa ani tato cena, postupuje se dále podle věty druhé.

(6) V případech oceňování reálnou hodnotou se použije ustanovení § 25 odst. 3 přiměřeně a o oceňovacích rozdílech z tohoto ocenění účetní jednotky účtují v souladu s účetními metodami.

(6) Není-li objektivně možné stanovit reál­nou hodnotu, považuje se za tuto hodnotu ocenění způsoby podle § 25. Způsoby podle § 25 se ocení i majetek a závazky neuvedené v od­stavci 1, není-li dále stanoveno jinak. Dluhopisy a ostatní ­cenné papíry s pevným výnosem, na něž se nevztahuje ustanovení odstavce 1, se ocení ke konci rozvahového dne nebo k jinému okamžiku, k němuž se sestavuje účetní závěrka, pořizovací cenou zvýšenou nebo sníženou o úro­kové výnosy nebo náklady; zahrnuje-li ocenění pohledávek uvedené výnosy nebo náklady, může být zvýšeno nebo sníženo stejným způsobem. Podíl, který představuje účast v ovládané osobě nebo v osobě pod podstatným vlivem, může být oceněn ekvivalencí (protihodnotou); použije-li účetní jednotka uvedený způsob ocenění, je povinna jej použít pro ocenění všech takových podílů.

(7) Oceňování podle odstavců 1 až 6 se nepoužije na mikro účetní jednotky; to neplatí pro

a)  obchodníky s cennými papíry a pobočky zahraničních obchodníků s cennými papíry,

b)  platební instituce, pobočky zahraničních platebních institucí, instituce elektronických peněz a pobočky zahraničních institucí elektronických peněz,

c)  investiční společnosti a fondy podle zákona o investičních společnostech a investičních fondech a

d)  fondy podle zákona upravujícího důchodové spoření nebo doplňkové penzijní spoření.

komentář k § 27

     Ocenění reálnou hodnotou a ekvivalencí

Vyjmenovaný majetek je možné oceňovat reálnou hodnotou, jedná se zejména o některé cenné papíry, deriváty, případně další majetek a závazky ve specifických případech. Jedná se o určitý průlom v oceňování majetku a závazků, kdy je možno ocenit majetek i vyšší hodnotou než za jakou byl pořízen.

Podle zákona o účetnictví se jako reálná hodnota použije:

–   tržní hodnota (zpravidla vyhlášená na burze),

–   hodnota vyplývající z obecně uznávaných oceňovacích modelů a technik, pokud tyto oceňovací modely a techniky zajišťují přijatelný odhad tržní hodnoty,

–   ocenění kvalifikovaným odhadem nebo posudkem znalce, není-li tržní hodnota k dispozici nebo tato nedostatečně představuje reálnou hodnotu,

–   ocenění stanovené podle zvláštních právních předpisů, nelze-li postupovat podle výše uvedených pravidel.

Ocenění reálnou hodnotou (v uvedených případech) se použije ke konci rozvahového dne; je však možné takto oceňovat uvedený majetek, případně závazky i častěji.

Dalším (a posledním případem), kdy je možno ocenit majetek i vyšší hodnotou než za jakou byl pořízen je ocenění ekvivalencí. Oceněn ekvivalencí (protihodnotou) může být pouze podíl, který představuje účast s rozhodujícím nebo podstatným vlivem. Ocenění ekvivalencí se rozumí ocenění hodnotou, která odpovídá míře účasti na vlastním kapitálu společnosti, v níž má účetní jednotka majetkovou účast.

Kurzové rozdíly z cenných papírů a podílů se při ocenění ke konci rozvahového dne nebo k jinému okamžiku, k němuž se sestavuje účetní závěrka, neúčtují samostatně na příslušné účty nákladů a výnosů, ale jsou součástí ocenění reál­nou hodnotou.

S účinností od 1. 1. 2016 nepoužívají ocenění reálnou hodnotou mikro účetní jednotky, to však neplatí zejména pro:

–   obchodníky s cennými papíry,

–   platební instituce,

–   investiční společnosti a fondy.

Vyhláška (č. 500/2002 Sb.) dále upravuje metodu ocenění majetku reálnou hodnotou při změně kategorie účetní jednotky (§ 61c).

§ 28

(1) Účetní jednotky, které mají vlastnické nebo jiné právo k majetku, anebo které hospodaří s majet­kem státu nebo s majet­kem územních samosprávných celků, není-li dále stanoveno jinak, o něm účtují a odpisují v souladu s účetními metodami. V případech smlouvy o výpůjčce po dobu zajištění závazků převodem práva nebo v přípa­dech, kdy se vlastnické právo k movitým věcem s výjimkou cenných papírů nabývá na základě projevu vůle jiným způsobem než převzetím věci, jakož i v dalších případech stano­vených zvláštními právními předpisy nebo prováděcími právními předpisy, o majetku účtují a od­pi­sují jej účetní jednotky, které jej používají. Majetek nebo jeho části vymezený zvláštními právními předpisy nebo prováděcími právními předpisy se neodpisuje.

(2) Majetek uvedený v odstavci 1 odpisuje účetní jednotka, která jej úplatně nebo bezúplatně poskytuje jiné osobě k užívání zejména na základě smlouvy o nájmu nebo smlouvy o výpůjčce; ustanovení odstavce 1 týkající se smlouvy o výpůjčce tím nejsou dotčena.

(3) Majetek uvedený v odstavci 1 odpisuje účetní jednotka, která jej poskytuje jiné osobě k užívání na základě smlouvy o finanč­ním leasingu, kterým se pro účely tohoto zákona rozumí poskytnutí majetku za úplatu do užívání, jestliže je uživatel oprávněn nebo povinen v průběhu užívání nebo po jeho ukončení nabýt vlastnické právo k poskyt­nutému majetku.

(4) Majetek uvedený v odstavci 1 odpisuje nájemce nebo pachtýř, pouze pokud je oprávněn o tomto majetku účtovat a odpi­sovat jej na základě smlouvy o pachtu obchodního závodu nebo části obchodního závodu.

(5) Účetní jednotka, která majetek uvedený v odstav­ci 1 úplatně nebo bezúplatně užívá a provede na tomto majetku technické zhodnocení na svůj účet, účtuje o tomto technickém zhodnocení a odpisuje jej v souladu s účet­ními metodami.

(6) Účetní jednotky uvedené v odstavci 1 jsou povinny sestavovat odpisový plán, na jehož podkladě provádějí odpisování majetku v prů­běhu jeho používání. Uvedený majetek se odpisuje jen do výše jeho ocenění v účetnictví.

komentář k § 28

     k odstavci (1) až (6):

Zákonem jsou vymezeny základní souvislosti odpisování – zejména, kdo majetek odpisuje. Zpravidla se jedná o vlastníka majetku, ale ve specifických případech může odepisovat majetek například i nájemce nebo pachtýř. Účetní jednotky, které majetek odpisují, jsou povinny sestavovat odpisový plán, na jehož podkladě provádějí odpisování majetku v průběhu jeho používání. Uvedený majetek se odpisuje jen do výše jeho ocenění v účetnictví.

S účinností od 1. 1. 2021 byl zrušen odstavec (7) a to již citovaným zákonem č. 33/2020 Sb. Tento odstavec (který byl vložen do zákona o účetnictví s účinností od 1. 1. 2016 a zrušen s účinností od 1. 1. 2021) se týkal omezení výplaty podílů na zisku, jsou-li v aktivech rozvahy vykazovány náklady na vývoj, zněl:

„Jsou-li náklady na vývoj vykazovány v aktivech rozvahy, je jakékoli vyplácení podílů na zisku zakázáno, ledaže disponibilní zdroje, z nichž lze jinak vyplácet podíly na zisku a nerozdělený zisk minulých období, jsou nejméně rovny neodepsané části nákladů na vývoj.“

Toto pravidlo bylo převedeno a přeformulováno do zákona o obchodních korporacích (§ 40):

„Omezení rozdělení a výplaty podílu na zisku nebo jiných vlastních zdrojích

(1) Kapitálová společnost nebo družstvo nesmí rozdělit zisk nebo jiné vlastní zdroje, pokud se ke dni skončení posledního účetního období vlastní kapitál vyplývající z řádné nebo mimořádné účetní závěrky nebo vlastní kapitál po tomto rozdělení sníží pod výši upsaného základního kapitálu zvýšeného o fondy, které nelze podle zákona nebo společenské smlouvy rozdělit. Rozhodnutí nejvyššího orgánu učiněné v rozporu s tím nemá právní účinky.

(2) Jsou-li v aktivech rozvahy vykazovány náklady na vývoj, nesmí kapitálová společnost nebo družstvo rozdělit zisk nebo jiné vlastní zdroje, pokud není částka k rozdělení podle § 34 odst. 2[2]) alespoň rovna neodepsané části nákladů na vývoj. O částku neodepsaných nákladů na vývoj se snižuje částka k rozdělení podle § 34 odst. 2*). Rozhodnutí nejvyššího orgánu učiněné v rozporu s tím nemá právní účinky.

(3) Obchodní korporace nesmí vyplatit podíl na zisku nebo jiných vlastních zdrojích, pokud by si tím přivodila úpadek podle jiného právního předpisu. To platí i pro výplatu zálohy na podíl na zisku.

(4) Právo na podíl na zisku nebo jiných vlastních zdrojích, který nebyl v důsledku odstavce 3 vyplacen do konce účetního období, zaniká. Nevyplacený zisk nebo jiné vlastní zdroje kapitálová společnost nebo družstvo převede na účet nerozděleného zisku minulých let. To neplatí pro společníky veřejné obchodní společnosti a komplementáře.

(5) Obchodní korporace nesmí poskytnout bezúplatné plnění společníkovi nebo osobě jemu blízké. To neplatí, jedná-li se o

a)  obvyklé příležitostné dary,

b)  věnování učiněné v přiměřené výši na veřejně prospěšný účel,

c)  plnění, kterým bylo vyhověno mravnímu závazku nebo ohledům slušnosti, nebo

d)  výhodu poskytovanou obchodní korporací podle zákona.“

ČÁST PÁTÁ

INVENTARIZACE MAJETKU A ZÁVAZKŮ

§ 29

(1) Účetní jednotky inventarizací zjišťují skutečný stav veškerého majetku a závazků a ověřují, zda zjištěný skutečný stav odpovídá stavu ­majetku a závazků v účetnictví a zda nejsou dány důvody pro účtování o položkách podle § 25 odst. 3. Inventarizaci účetní jednotky provádějí k oka­mžiku, ke kterému sestavují účetní závěrku jako řádnou nebo mimořádnou (dále jen „periodická inventarizace“). V případech uvedených v odstavci 2 účetní jednotky mohou provádět inventarizaci i v průběhu účetního období (dále jen „průběžná inventarizace“). Ustanovení o provádění inventarizací podle zvláštních právních předpisů nejsou tímto dotčena.

(2) Průběžnou inventarizaci mohou účetní jednotky provádět pouze u zásob, u nichž účtují podle druhů nebo podle míst jejich uložení nebo hmotně odpovědných osob, a dále u dlouho­dobého hmotného movitého majetku, jenž vzhledem k funk­ci, kterou plní v účetní jednotce, je v sou­stavném pohybu a nemá stálé místo, kam náleží. Termín této inventarizace si stanoví sama účetní jednotka. Každý druh zásob a uvedeného hmotného majetku musí být takto inventarizován alespoň jednou za účetní období.

(3) Účetní jednotky jsou povinny prokázat provedení inventarizace u veškerého majetku a závazků po dobu 5 let po jejím provedení.

(4) Požadavky na organizační zajištění a způsob provedení inventarizace u vybraných účetních jednotek, včetně bližších podmínek inventarizace položek jiných aktiv a jiných pasiv stanoví prováděcí právní předpis.

komentář k § 29

V § 6 ukládá zákon o účetnictví povinnost inventarizovat majetek a závazky (ověřit věcnou správnost účetnictví). V § 8 zákona je uvedeno, že účetnictví je průkazné, jestliže účetní jednotka provedla inventarizaci.

Na tato dvě ustanovení zákona o účetnictví navazuje § 29, kde v odstavci (1) je vysvětlena podstata inventarizace a jsou vymezeny pojmy:

–   periodická inventarizace (provedená k okamžiku, ke kterému se sestavuje účetní závěrka),

–   průběžná inventarizace (provedená v průběhu účetního období).

Inventarizace je zaměřená zejména na to, zda stav a ocenění majetku a závazků v účetnictví odpovídá skutečnosti; zda nejsou dány důvody pro účtování o položkách respektujících zásadu opatrnosti, tj. o rezervách, opravných položkách a odpisech majetku. Inventarizace může podle rozhodnutí účetní jednotky plnit i celou řadu dalších funkcí (zjišťování zabezpečení majetku apod.).

Průběžnou inventarizaci mohou provádět účetní jednotky pouze u majetku vyjmenovaného v odstavci (2), tj. u určitých druhů zásob a dlouhodobého majetku, který je v soustavném pohybu; termín určí sama účetní jednotka za podmínky, že každý druh majetku musí být inventarizován alespoň jednou za účetní období.

V odstavci (3) je uložena zákonem povinnost archivace provedené inventarizace po dobu 5 let po jejím provedení.

U vybraných účetních jednotek (vymezených v § 1 odst. 3 zákona) jsou bližší podmínky inventarizace stanoveny prováděcím předpisem (vyhláškou č. 270/2010 Sb., o inventarizaci majetku a závazků, ve znění pozdějších předpisů), ostatní účetní jednotky vymezí organizační zajištění a způsob provedení inventarizace vnitřním předpisem.

Poznámka

V této souvislosti je vhodné upozornit na přípravu nové právní úpravy v oblasti účetnictví.

Nově se uvažuje vydání inventarizační vyhlášky s působností pro všechny účetní jednotky, neboť kvalita provedení inventarizace je přímo úměrná kvalitě účetní závěrky, a protože inventarizace je klíčová pro průkaznost celého účetnictví, je rozšíření působnosti inventarizační vyhlášky na všechny účetní jednotky nezbytné. Nový zákon by měl obsahovat v oblasti inventarizace pouze předmět inventarizace, lhůty pro provedení inventarizace, náležitosti inventurních soupisů, vypořádání inventarizačních rozdílů a lhůty pro úschovu, pro prokázání inventarizace. Prováděcí vyhláška má poskytnout návod, jak organizačně zajistit proces provedení inventarizace, aby byly naplněny požadavky zákona.

§ 30

(1) Účetní jednotky zjišťují při inventarizaci skutečné stavy majetku a závazků a zaznamenávají je v inventurních soupisech. Tyto stavy zjišťují

a)  fyzickou inventurou u majetku, u kterého lze vizuálně zjistit jeho existenci, nebo

b)  dokladovou inventurou u závazků a majetku, u kterého nelze vizuálně zjistit jeho existenci, a to včetně jiných aktiv, jiných pasiv a skutečností účtovaných v knize podrozvahových účtů.

(2) Účetní jednotky při inventarizaci postupují tak, že provádějí jednu nebo více inventur a ověřují, zda zjištěný skutečný stav odpovídá stavu v účetnictví.

(3) Účetní jednotky mohou při fyzické inventuře zjišťovat skutečný stav majetku počítáním, měřením, vážením a dalšími obdobnými způsoby, případně mohou využívat účetní záznamy, které prokazují jeho existenci.

(4) Při periodické inventarizaci mohou účetní jednotky při zjišťování skutečného stavu stanovit den, ke kterému skutečný stav zjišťují a který předchází rozvahovému dni (dále jen „rozhodný den“), a mohou dokončit zjišťování skutečného stavu podle účetních záznamů, které prokazují přírůstky a úbytky majetku a závazků, které nastaly mezi tímto dnem a rozvahovým dnem.

(5) Při průběžné inventarizaci se odstavec 4 použije obdobně.

(6) Účetní jednotky při periodické inventarizaci

a)  mohou zahájit inventuru nejdříve čtyři měsíce před rozvahovým dnem,

b)  ukončí inventuru nejpozději dva měsíce po rozvahovém dni.

(7) Inventurní soupisy jsou průkazné účetní záznamy, které musí obsahovat

a)  skutečnosti podle odstavce 1, a to tak, aby bylo možno zjištěný majetek a závazky též jednoznačně určit,

b)  podpisový záznam osoby odpovědné za zjištění skutečností podle písmene a) a podpisový záznam osoby odpovědné za provedení inventury,

c)  způsob zjišťování skutečných stavů,

d)  ocenění majetku a závazků při periodické inventarizaci k rozvahovému dni nebo i k rozhodnému dni, pokud jej účetní jednotka stanovila,

e)  ocenění majetku při průběžné inventarizaci ke dni ukončení inventury nebo i k rozhodnému dni, pokud jej účetní jednotka stanovila,

f)  okamžik, ke kterému se sestavuje účetní závěrka,

g)  rozhodný den, pokud jej účetní jednotka stanovila,

h)  okamžik zahájení a okamžik ukončení inventury.

(8) Při průběžné inventarizaci mohou být inventurní soupisy podle odstav­ce 7 nahrazeny průkazným účetním záznamem o pro­vedení fyzické inventury a o vyúčto­vání inventarizačních rozdílů.

(9) Pro inventarizaci kulturních památek, sbírek muzejní povahy a archeologických nálezů se ustanovení odstavců 1 až 8 použijí pouze v rozsahu, v jakém je účetní jednotka schopna zajistit inventarizaci tohoto majetku společně s plněním zvláštních povinností o zjišťování skutečného stavu tohoto majetku. Požadavky na organizační zajištění a způsob provedení inventarizace kulturních památek, sbírek muzejní povahy a archeologických nálezů stanoví prováděcí právní předpis.

(10) Inventarizačními rozdíly se rozumí rozdíly mezi skutečným stavem a stavem v účetnictví, které nelze prokázat způsobem stanoveným tímto zákonem, kdy

a)  skutečný stav je nižší než stav v účetnictví a rozdíl se označuje jako manko, popřípadě schodek u peněžních hotovostí a cenin, nebo

b)  skutečný stav je vyšší než stav v účetnictví a rozdíl se označuje jako přebytek.

(11) Inventarizační rozdíly vyúčtují účetní jednotky do účetního období, za které se inventarizací ověřuje stav majetku a závazků.

(12) Ustanovení týkající se inventarizace majetku a závazků se použijí i pro inventarizaci jiných aktiv a jiných pasiv, včetně skutečností účtovaných v knize podrozvahových účtů.

komentář k § 30

Ustanovení v odstavci (1) vysvětluje podstatu inventury, její cíl a vymezuje pojmy:

–   fyzická inventura a

–   dokladová inventura.

Inventurou se zjišťují skutečné stavy majetku a závazků. Čili inventura je součástí inventarizace. Po zjištění skutečných stavů (na základě inventury) se tyto stavy porovnávají se stavy účetními (tj. provádí se jeden z hlavních úkolů inventarizace) a vyčíslují se případné inventarizační rozdíly.

Výsledkem inventury jsou inventurní soupisy, minimálně obsahují:

–   skutečnosti, které umožní jednoznačně určit majetek a závazky,

–   podpisový záznam osoby odpovědné za jednoznačné určení majetku a závazků a podpisový záznam osoby odpovědné za provedení inventury,

–   způsob zjišťování skutečných stavů,

–   ocenění majetku a závazků při periodické inventarizaci k rozvahovému dni nebo i k rozhodnému dni, pokud jej účetní jednotka stanovila,

–   ocenění majetku při průběžné inventarizaci ke dni ukončení inventury nebo i k rozhodnému dni, pokud jej účetní jednotka stanovila,

–   okamžik, ke kterému se sestavuje účetní závěrka,

–   rozhodný den, pokud jej účetní jednotka stanovila,

–   okamžik zahájení a okamžik ukončení inventury.

Rozhodný den předchází rozvahovému dni (den, ke kterému se zjišťuje skutečný stav; dokončit zjišťování skutečného stavu je potom podle účetních záznamů, které prokazují přírůstky a úbytky majetku a závazků, které nastaly mezi tímto dnem a rozvahovým dnem).

Inventuru je možno zahájit nejdříve čtyři měsíce před rozvahovým dnem a ukončit nejpozději dva měsíce po rozvahovém dni (viz dále termínovaný plán inventur).

Inventarizační rozdíly (rozdíly mezi skutečnými stavy a stavy v účetnictví), tj. manka, schodky, přebytky se vyúčtují do období, za které se inventarizace provádí.

Inventarizace majetku a závazků se použije i pro inventarizaci jiných aktiv a jiných pasiv, včetně skutečností účtovaných na podrozvahových účtech.

V souladu s ustanovením zákona o účetnictví je třeba v účetních jednotkách vymezit zejména:

–   termíny inventarizace,

–   termíny fyzických a dokladových inventur,

–   osoby odpovědné osob za provedení inventur a následně inventarizací,

–   postup provádění inventur a inventarizací,

–   inventurní soupisy (zákonem jsou uloženy minimální závazné požadavky),

–   závazné postupy oceňování na základě výsledků inventarizace apod.

Z uvedeného vyplývá, že jedním z předpokladů řádně provedené inventarizace veškerého majetku a závazků je zpracování interního předpisu o inventarizace (se stanovením termínů, postupů, odpovědných osob atd.) a proškolení zaměstnanců, kteří budou účastni inventur a následně inventarizací a svými podpisy potvrdí svou odpovědnost za jejich řádné provedení.

ČÁST ŠESTÁ

ÚSCHOVA ÚČETNÍCH ZÁZNAMŮ

§ 31

(1) Účetní jednotky jsou povinny uschovávat účetní záznamy pro účely vedení účetnictví po dobu stanovenou v odstavci 2 nebo 3. Nestanoví-li tento zákon jinak, platí pro nakládání s nimi zvláštní právní předpisy.

(2) Účetní záznamy se uschovávají, pokud v § 32 není stanoveno jinak,

a)  účetní závěrka a výroční zpráva po dobu 10 let počínajících koncem účetního období, kterého se týkají,

b)  účetní doklady, účetní knihy, odpisové plány, inventurní soupisy, účtový rozvrh, přehledy po dobu 5 let počínajících koncem účetního období, kterého se týkají,

c)  účetní záznamy, kterými účetní jednotky dokládají vedení účetnictví (§ 33), po dobu 5 let počínajících koncem účetního období, kterého se týkají.

(3) Povinnosti spojené s uschováním účetních záznamů, jakož i povinnosti podle § 33 odst. 3 přecházejí u účet­ních jednotek uvedených v

a)  § 1 odst. 2 písm. a) až c) na právního nástupce této účetní jednotky, a není-li ho, na likvidátora či insolvenčního správce nebo jinou osobu podle zvláštních právních předpisů,

b)  § 1 odst. 2 písm. d) až h) v případě úmrtí na dědice, převezme-li věci, práva či jiné majetkové hodnoty, náležející k účetní jednotce; připadne-li dědictví nebo jeho část zahrnující věci, práva či jiné majetkové hodnoty, které náleží k účetní jednotce, státu, přecházejí uvedené povinnosti na příslušnou organizační složku státu, která vyrozumí státní archiv.

(4) V případech, které nejsou uvedeny v od­stav­ci 3, je povinna účetní jednotka podle § 1 odst. 2 písm. a) a c) před svým zánikem a účetní jednotka podle § 1 odst. 2 písm. b), d) až l) před zánikem povinnosti vést účetnictví zajistit povinnosti spojené s uschováním účetních záznamů a o způ­sobu tohoto zajištění prokazatelně informovat státní archiv.

§ 32

(1) Použijí-li účetní jednotky účetní záznamy i pro jiný účel než uvedený v § 31 odst. 1, a to zejména pro účely trestního řízení, opatření proti legalizaci výnosů z trestné činnosti, správního řízení, občanského soudního řízení, daňového řízení, výběru archiválií ve skartačním řízení nebo mimo něj, nebo pro účely sociálního zabezpečení, veřejného zdravotního pojištění anebo pro účely ochrany autorských práv, postupují po uplynutí dob úschovy uvedených v § 31 odst. 2 dále tak, aby byly zajištěny požadavky vyplývající z jejich použití pro uvedené účely; v případě, kdy účetní jednotky použijí účetní záznamy k těmto účelům, platí všechna ustanovení tohoto zákona týkající se účetních záznamů obdobně.

(2) Účetní jednotka může jako účetní záznamy použít zejména mzdové listy, daňové doklady nebo jinou dokumentaci vyplývající ze zvláštních právních předpisů. Takto použitá dokumentace musí splňovat požadavky kladené tímto zákonem na účetní záznamy. Tuto dokumentaci uschovávají účetní jednotky po dobu stanovenou v § 31 odst. 2 podle toho, jakou funkci plní při vedení účetnictví, nejde-li o případ podle odstavce 1.

(3) Pokud záruční lhůta nebo reklamační řízení je delší než lhůta podle § 31 odst. 2, uschovává účetní jednotka doklady a jiné účetní záznamy po dobu, po kterou tato lhůta běží nebo toto řízení trvá; pokud se účetní záznam vztahuje k nezaplacené pohledávce či nesplněnému závazku ve lhůtě podle § 31 odst. 2, uschovává účetní jednotka tento účetní záznam do konce prvního účetního období následujícího po účetním období, v němž došlo k zaplacení pohledávky nebo ke splnění závazku.

(4) Knihy analytické evidence pohledávek a zá­vazků, účetní doklady a jiné účetní písemnosti, které vyplývají z přímého styku s cizinou z doby před 1. lednem 1949, a účetní závěrku vztahující se k převodu majetku na jiné právnické nebo fyzické osoby provedenému podle zvláštních právních předpisů uschovávají účetní jednotky, dokud ministerstvo nedá samo nebo na žádost účetní jednotky souhlas k vyřazení těchto písem­ností.

komentář k § 31 a § 32

Ustanovení ukládá povinnost uschovávat po vymezenou dobu účetní záznamy.

Základní termíny úschovy z pohledu zákona o účetnictví:

–   účetní závěrka a výroční zpráva po dobu deseti let počínajících koncem účetního období, kterého se týkají,

–   účetní doklady, účetní knihy, odpisové plány, inventurní soupisy, účtový rozvrh, přehledy po dobu pěti let počínajících koncem účetního období, kterého se týkají,

–   účetní záznamy, kterými účetní jednotky dokládají formu vedení účetnictví (písemnou nebo technickou), po dobu pěti let počínajících koncem účetního období, kterého se týkají.

     Úschova dalších záznamů

–   účetní doklady a jiné účetní záznamy, které se týkají záručních lhůt a reklamačních řízení, uschovávají účetní jednotky po dobu, po kterou lhůty nebo řízení trvají;

–   účetní záznamy, které se týkají nezaplacených pohledávek či nesplněných závazků, uschovávají účetní jednotky do konce roku následujícího po roce, v němž došlo k jejich zaplacení nebo splnění;

–   knihy analytické evidence pohledávek a závazků, účetní doklady a jiné účetní písemnosti, které vyplývají z přímého styku s cizinou z doby před 1. lednem 1949, a účetní závěrku vztahující se k převodu majetku na jiné právnické nebo fyzické osoby provedenému podle zvláštních právních předpisů uschovávají účetní jednotky, dokud ministerstvo financí nedá samo nebo na žádost účetní jednotky souhlas k vyřazení těchto písemností.

Úschova účetních záznamů pro jiný účel než pro účely vedení účetnictví

Použijí-li účetní jednotky účetní záznamy i pro jiný účel než pro účely vedení účetnictví, a to zejména pro účely:

–   trestního řízení,

–   opatření proti legalizaci výnosů z trestné činnosti,

–   správního řízení,

–   občanského soudního řízení,

–   daňového řízení,

–   skartačního řízení nebo pro účely

–   sociálního zabezpečení,

–   veřejného zdravotního pojištění anebo pro účely

–   ochrany autorských práv,

postupují účetní jednotky po uplynutí uschovacích dob výše uvedených dále tak, aby byly zajištěny požadavky vyplývající z jejich použití pro uvedené účely.

Důležité

     Před zánikem povinnosti vést účetnictví (před zánikem účetní jednotky) je stanoveno zajistit povinnosti spojené s uschováním účetních záznamů a o způsobu tohoto zajištění prokazatelně informovat státní archiv.

     Úschova dokladů podle jiných právních předpisů

Při úschově je však třeba respektovat i další zákony např. zákon o DPH (č. 235/2004 Sb., ve znění pozdějších předpisů), kde je stanovena povinnost pro plátce DPH uchovávat všechny daňové doklady po dobu deseti let od konce kalendářního roku, ve kterém vznikla daňová povinnost.

Nejdelší lhůta (dle zákona 582/1991 Sb., o organizaci a provádění sociálního zabezpečení, ve znění pozdějších předpisů) platí pro mzdové listy nebo účetní záznamy o údajích potřebných pro účely důchodového pojištění, a sice třicet kalendářních roků následujících po roce, kterého se týkají.

Účetní záznamy je tedy třeba ukládat podle předem stanoveného pořádku do archivu a uschovány po dobu stanovenou uschovacími lhůtami. Před uložením do archivu musí být záznamy uspořádány pracovníky, kteří je používali ke své práci, a zabezpečeny proti ztrátě, zničení nebo poškození.

V případě, že účetní záznamy jsou poškozené, zničené, ztracené nebo odcizené, je povinna účetní jednotka provést opatření k obnovení průkaznosti účetnictví (viz dále § 35 odst. 6 zákona o účetnictví).

Plán úschovy účetních záznamů obsahuje zejména:

–   místnost archivu, případně objekt,

–   osobu zodpovědnou za vedení archivu,

–   způsob uspořádání a označení účetních záznamů předávaných do archivu, včetně termínů jejich předání,

–   způsob vypůjčování účetních záznamů z archivu a jejich vracení do archivu,

–   skartační řád.

Pro nakládání s účetními záznamy obecně platí zvláštní právní předpis (zákon 499/2004 Sb., ve znění pozdějších předpisů).

V této souvislosti je vhodné upozornit na některé povinnosti stanovené tímto zákonem, uve­dené v příloze č. 1 k tomuto zákonu:

Dokumenty vzniklé z činnosti obchodních společností a družstev s výjimkou družstev bytových, které jsou tito za podmínek stanovených tímto zákonem povinni uchovávat a umožnit z nich výběr archiválií.

1. Dokumenty o vzniku, přeměně a zániku původce

a)  zakladatelské dokumenty,

b)  statuty, stanovy, jednací řády, organizační řády a schémata,

c)  dokumenty o přeměnách právnických osob,

d)  dokumentace o zrušení a zániku.

2. Dokumenty o řízení původce

a)  protokoly a zápisy z jednání statutárního orgánu a dozorčího orgánu, zprávy dozorčího orgánu, zápisy z valných hromad s přílohami,

b)  výroční zprávy,

c)  zprávy o auditu.

3. Dokumenty o majetku původce

a)  mimořádné inventarizace majetku při vzniku, dělení nebo likvidaci obchodních společností a družstev s výjimkou družstev bytových,

b)  smlouvy o převodu vlastnického práva k nemovitostem a listiny osvědčující přechod vlastnického práva k nemovitostem,

c)  dokumentace zápisu a certifikace ochranných známek.

4. Finanční dokumenty účetní závěrky.

5. Dokumenty vztahující se k předmětu podnikání původce

a)  podnikatelské záměry, vývojové studie,

b)  dokumentace výrobků (finální výkresy sestavení či sestav, prospekty, katalogy, vzorkovnice).

Poznámka

Z výše uvedeného vyplývá, že přestože zákon o účetnictví například v případě účetní závěrky a výroční zprávy stanoví termín úschovy 10 let počínajících koncem účetního období, kterého se týkají, dle zákona o archivnictví je třeba tyto dokumenty uchovat a umožnit z nich výběr archiválií (například při likvidaci firmy).

ČÁST SEDMÁ

ZPRÁVA O PLATBÁCH ORGÁNŮM SPRÁVY ČLENSKÉHO STÁTU EVROPSKÉ UNIE NEBO TŘETÍ ZEMĚ

§ 32a

Rozsah působnosti

(1) Zprávu o platbách orgánům správy členského státu Evropské unie nebo třetí země (dále jen „zpráva o platbách“) sestavuje k rozvahovému dni velká účetní jednotka, včetně subjektu veřejného zájmu, s výjimkou vybrané účetní jednotky, činná v těžebním průmyslu, která vykonává jakoukoli činnost související s průzkumem, vyhledáváním, objevováním, rozvojem a těžbou ložisek nerostů, ropy, zásob zemního plynu či jiných látek v souladu s příslušným nařízením Evropské unie³⁹), a velká účetní jednotka, včetně subjektu veřejného zájmu, s výjimkou vybrané účetní jednotky, činná v odvětví těžby dřeva v původních lesích, která vyvíjí činnosti uvedené v příslušném nařízení Evropské unie⁴⁰).

(2) Zpráva podle odstavce 1 se sestavuje v českém jazyce a hodnotové údaje v této zprávě se uvádějí v jednotkách české měny.

(3) Povinnost sestavovat zprávu podle odstavce 1 se nevztahuje na účetní jednotku, která je konsolidovanou účetní jednotkou nebo konsolidující účetní jednotkou, která je současně konsolidovanou účetní jednotkou konsolidačního celku jiné konsolidující osoby, pokud jsou splněny tyto podmínky:

a)  konsolidující účetní jednotka nebo jiná konsolidující osoba se řídí právem České republiky nebo jiného členského státu Evropské unie a

b)  platby odváděné touto účetní jednotkou orgánům správy členského státu Evropské unie nebo třetí země jsou zahrnuty do konsolidované zprávy, kterou sestavuje konsolidující účetní jednotka nebo jiná konsolidující osoba v souladu s § 32c nebo obdobným předpisem jiného členského státu Evropské unie.

(4) Orgánem správy se rozumí pro účely této části zákona jakýkoli ústřední, regionální či místní orgán správy členského státu nebo třetí země; zahrnuje rovněž jakýkoli útvar bez právní osobnosti, agenturu nebo osobu, ve které tento orgán správy uplatňuje rozhodující vliv.

(5) Projektem se rozumí provozní činnosti, které jsou upraveny jedinou smlouvou, licencí, ujednáním o nájmu, koncesí nebo podobnými právními dohodami a které představují základ pro platební závazky vůči orgánům správy uvedeným v odstavci 4; je-li však více takových dohod zásadním způsobem provázáno, považuje se za projekt takový soubor dohod.

(6) Platbou se rozumí částka, která byla uhrazena, ať už formou peněžitého či nepeněžitého plnění, za činnosti uvedené v odstavci 1, přičemž se jedná o následující

a)  část produkce odváděná jako naturální plnění,

b)  daň, poplatek a jiné obdobné peněžité plnění placené z výnosů, výroby nebo zisku, s výjimkou spotřební daně, daně z přidané hodnoty, daně z příjmů fyzických osob nebo daně z prodeje,

c)  podíl na zisku,

d)  úplata za uzavření smlouvy, objevení ložiska nebo těžební lokality a výrobu nebo těžbu,

e)  licenční poplatek, nájemné, plnění za licence a koncese a

f)  platba za zlepšení infrastruktury.

komentář k § 32a

Ustanovení platné s účinností od 1. 1. 2016.

     Odstavec (1) a (2):

Zprávu o platbách (orgánům správy členského státu Evropské unie nebo třetí země) sestavuje k rozvahovému dni v českém jazyce a v jednotkách české měny:

–   velká účetní jednotka (včetně subjektu veřejného zájmu, s výjimkou vybrané účetní jednotky) činná v těžebním průmyslu, která vykonává jakoukoli činnost související s průzkumem, vyhledáváním, objevováním, rozvojem a těžbou ložisek nerostů, ropy, zásob zemního plynu či jiných látek v souladu s příslušným nařízením Evropské unie³⁹⁾, a

–   velká účetní jednotka (včetně subjektu veřejného zájmu, s výjimkou vybrané účetní jednotky) činná v odvětví těžby dřeva v původních lesích, která vyvíjí činnosti uvedené v příslušném nařízení Evropské unie⁴⁰⁾.

Odvolávky pod čarou:

³⁹⁾  Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1893/2006 ze dne 20. prosince 2006, kterým se zavádí statistická klasifikace ekonomických činností NACE Revize 2, sekce B, oddíly 05 až 08 přílohy I.

⁴⁰⁾  Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1893/2006, sekce A, oddíl 02 skupina 02.2 přílohy I.

V odstavci (3) jsou uvedeny podmínky, za kterých není povinnost tuto zprávu sestavovat.

V odstavcích (4) až (6)jsou definovány pojmy – orgán správy, projekt, platba – které jsou používány ve zprávě o platbách

§ 32b

Obsah zprávy o platbách

(1) Ve zprávě o platbách se uvedou následující informace týkající se činností uvedených v § 32a odst. 1 za příslušné účetní období:

a)  celková výše plateb, jež byly odvedeny jednotlivým orgánům správy podle § 32a odst. 4,

b)  celková výše plateb v členění podle druhů uvedených v § 32a odst. 6, které byly odvedeny jednotlivým orgánům správy podle § 32a odst. 4,

c)  pokud jsou tyto platby přiřazeny k určitému projektu, celková výše plateb v členění podle druhů uvedených v § 32a odst. 6, které byly odvedeny za každý takový projekt, a celková výše plateb za každý takový projekt.

(2) Ve zprávě o platbách se neuvádí platba, ať již byla provedena jednorázově nebo jako řada souvisejících plateb, jejíž výše za účetní období nepřesahuje částku 2 600 000 Kč.

(3) Informace o platbách odvedených účetní jednotkou týkající se povinností uložených na úrovni vnitřního útvaru účetní jednotky je možné uvádět na nejnižší možné úrovni vnitřního útvaru účetní jednotky.

(4) Pokud se odvádějí nepeněžitá plnění, uvádí se jejich hodnota, a tam, kde je to vhodné, i objem nepeněžitého plnění. V komentáři ke zprávě účetní jednotka vysvětlí, jak byla tato hodnota určena.

(5) Při uvádění informací o platbách se zohlední věcná podstata než forma dotčené platby nebo činnosti. Platby a činnosti nesmějí být uměle rozdělovány ani slučovány s cílem vyhnout se povinnosti tuto zprávu sestavit.

komentář k § 32b

Ve zprávě o platbách se vykazují významné platby, které výše uvedené účetní jednotky odvádějí jednotlivým orgánům správy (kterými se rozumí jakýkoli ústřední, regionální či místní orgán správy členského státu nebo třetí země; dále jakýkoli útvar bez právní osobnosti, agenturu nebo osobu, ve které tento orgán správy uplatňuje rozhodující vliv) a to z důvodu větší transparentnosti těchto plateb.

Údaje ve zprávě jsou uváděny v členění podle jednotlivých zemí a projektů. Nebudou se však uvádět platby, které nepřesáhnou za účetní období částku 2 600 000 Kč (tj. 100 000 EUR).

§ 32c

Konsolidovaná zpráva o platbách

(1) Účetní jednotky uvedené v § 32a odst. 1 sestavují konsolidvanou zprávu o platbách s obsahem podle § 32b, je-li daná konsolidující účetní jednotka povinna sestavovat konsolidovanou účetní závěrku.

(2) Konsolidující účetní jednotka se rovněž považuje za činnou v těžebním průmyslu nebo v odvětví těžby dřeva v původních lesích, je-li v těžebním průmyslu nebo v odvětví těžby dřeva v původních lesích činná některá z jejích konsolidovaných účetních jednotek.

(3) Konsolidovaná zpráva o platbách zahrnuje pouze platby vyplývající z činností v těžebním průmyslu nebo v odvětví těžby dřeva v původních lesích.

(4) Povinnost sestavovat konsolidovanou zprávu o platbách uvedená v odstavci 1 neplatí pro

a)  konsolidující účetní jednotku malé nebo střední skupiny, není-li některá účetní jednotka ve skupině subjektem veřejného zájmu, nebo

b)  konsolidující účetní jednotku, která je zároveň konsolidovanou účetní jednotkou v některém z členských států.

(5) Účetní jednotky uvedené v § 32a nemusejí být zahrnuty do konsolidované zprávy o platbách, pokud je splněna alespoň jedna z podmínek uvedených v § 22a odst. 2 a 3.

(6) Výjimky podle odstavce 5 se použijí pouze v případě, že je jich využíváno i pro účely sestavení konsolidované účetní závěrky.

komentář k § 32c

Ustanovení se týká konsolidované zprávy o platbách, zejména případy, kdy je povinnost sestavit konsolidovanou zprávu o platbách a kdy nikoliv.

§ 32d

Zveřejňování

(1) Zpráva o platbách uvedená v § 32b a konsolidovaná zpráva o platbách uvedená v § 32c se zveřejňuje způsobem podle § 21a.

(2) Zpráva o platbách obsahuje rovněž prohlášení statutárního orgánu nebo jiné odpovědné osoby o tom, že zpráva byla podle jejich nejlepšího vědomí a schopností sestavena a zveřejněna v souladu s požadavky tohoto zákona.

komentář k § 32d

Zveřejnění zprávy o platbách i konsolidované zprávy o platbách je podle obecných pravidel vymezených výše v § 21a.

Zpráva o platbách obsahuje i prohlášení odpovědné osoby o tom, že zpráva byla sestavena a zveřejněna v souladu s požadavky tohoto zákona.

§ 32e

Kritéria rovnocennosti

Účetní jednotky uvedené v § 32a odst. 1, které sestavují a zveřejňují zprávu o platbách v souladu s požadavky státu, který není členským státem Evropské unie, jež byly Evropskou komisí vyhodnoceny jako rovnocenné požadavkům podle této části, jsou osvobozeny od plnění požadavků této části, s výjimkou povinnosti zveřejnit zprávu o platbách konsolidující osoby; zpráva o platbách musí být zveřejněna v českém jazyce.

komentář k § 32e

Závěr ustanovení souvisejících se zprávou o platbách vymezuje kritéria rovnocennosti; zpráva o platbách musí být zveřejněna v českém jazyce.

ČÁST OSMÁ

UVÁDĚNÍ NEFINANČNÍCH INFORMACÍ

§ 32f

Rozsah působnosti

Účetní jednotkou uvádějící nefinanční informace se rozumí

a)  velká účetní jednotka, která je obchodní společností a je zároveň subjektem veřejného zájmu, pokud k rozvahovému dni překročí kritérium průměrného počtu 500 zaměstnanců v průběhu účetního období,

b)  konsolidující účetní jednotka velké skupiny účetních jednotek, která je zároveň subjektem veřejného zájmu, pokud k rozvahovému dni překročí na konsolidovaném základě kritérium průměrného počtu 500 zaměstnanců v průběhu účetního období.

§ 32g

Nefinanční informace

(1) Účetní jednotka uvádějící nefinanční informace uvede nefinanční informace v rozsahu potřebném k pochopení vývoje účetní jednotky nebo skupiny, její výkonnosti a postavení a dopadů její činnosti a to nefinanční informace týkající se alespoň otázek

a)  životního prostředí,

b)  sociálních a zaměstnaneckých,

c)  respektování lidských práv a

d)  boje proti korupci a úplatkařství.

(2) Nefinanční informace podle odstavce 1 se uvádějí v této struktuře:

a)  stručný popis obchodního modelu účetní jednotky uvádějící nefinanční informace nebo skupiny,

b)  popis opatření, která účetní jednotka uvádějící nefinanční informace nebo skupina ve vztahu k těmto otázkám uplatňuje, včetně uplatňovaných postupů náležité péče; není-li k některé z těchto otázek uplatňováno žádné opatření, uvádí se odůvodnění, z jakého důvodu se opatření v dané otázce neuplatňuje,

c)  popis výsledků těchto opatření,

d)  popis hlavních rizik souvisejících s těmito otázkami, jež jsou spojeny s činností účetní jednotky uvádějící nefinanční informace nebo skupiny, včetně, přichází-li to u ní v úvahu a je-li to přiměřené, s jejími obchodními vztahy, výrobky nebo službami, které by mohly mít nepříznivé dopady v těchto oblastech, a způsobu, jakým tato účetní jednotka uvádějící nefinanční informace nebo skupina tato rizika řídí,

e)  nefinanční klíčové ukazatele výkonnosti, které se vztahují k příslušné podnikatelské činnosti.

(3) Nefinanční informace podle odstavce 1 uvede účetní jednotka uvádějící nefinanční informace ve výroční zprávě nebo v konsolidované výroční zprávě, anebo v samostatné zprávě. Účetní jednotka uvádějící nefinanční informace může pro uvedení těchto informací použít metodiky upravující zveřejňování zpráv o společenské odpovědnosti, a pokud tak učiní, je povinna uvést, ze které metodiky vycházela.

(4) Nefinanční informace podle odstavce 1 obsahují, je-li to možné a účelné, odkazy na částky vykazované v účetní závěrce nebo v konsolidované účetní závěrce s případným dalším podrobnějším komentářem.

(5) Nefinanční informace podle odstavce 1 týkající se budoucího vývoje účetní jednotky uvádějící nefinanční informace, anebo týkající se záležitostí, které se právě touto účetní jednotkou nebo skupinou projednávají, nemusí být ve výjimečných případech uvedeny, pokud by podle řádně odůvodněného stanoviska členů řídícího nebo kontrolního orgánu uvedení těchto nefinančních informací výrazně poškodilo obchodní postavení účetní jednotky uvádějící nefinanční informace nebo skupiny a pokud jejich neuvedení neznemožňuje objektivní a vyvážené pochopení vývoje této účetní jednotky uvádějící nefinanční informace nebo skupiny, její výkonnosti a postavení a dopadu její činnosti.

(6) Pokud účetní jednotka uvádějící nefinanční informace uvádí nefinanční informace podle odstavce 1, neuvádí informace podle § 21 odst. 2 písm. e).

(7) Povinnosti podle odstavců 1 až 6 nemusí plnit konsolidovaná účetní jednotka uvádějící nefinanční informace, pokud jsou nefinanční informace uvedeny v konsolidované výroční zprávě nebo samostatné zprávě konsolidující účetní jednotky. To platí i pro konsolidující účetní jednotku uvádějící nefinanční informace, která je sama konsolidovanou účetní jednotkou.

§ 32h

Samostatná zpráva

Pokud účetní jednotka uvádějící nefinanční informace vypracovává za stejné účetní období samostatnou zprávu podle § 32g odst. 3, která obsahuje nefinanční informace podle § 32g odst. 1, musí být tato samostatná zpráva

a)  zveřejněna společně s výroční zprávou nebo konsolidovanou výroční zprávou, nebo

b)  zpřístupněna veřejnosti v přiměřené lhůtě, která nesmí překročit 6 měsíců od rozvahového dne, na internetových stránkách účetní jednotky uvádějící nefinanční informace a ve výroční zprávě nebo konsolidované výroční zprávě je uveden odkaz na její zveřejnění způsobem umožňujícím dálkový přístup.

§ 32i

Ověřování vypracování nefinančních informací auditorem

Auditor ověří, zda účetní jednotka uvádějící nefinanční informace vypracovala nefinanční informace a uvedla je ve výroční zprávě nebo konsolidované výroční zprávě nebo zda vypracovala samostatnou zprávu podle § 32g odst. 3.

komentář § 32f – 32i

Povinnost uvádět nefinanční informace s účinností od 1. 1. 2017 (§§ 32f až 32i):

Tato povinnost, která zapracovává a navazuje na příslušné předpisy Evropské unie, se týká zřejmě velmi malého počtu účetních jednotek. Účetní jednotkou uvádějící nefinanční informace se rozumí:

a)  velká účetní jednotka, která je

o  obchodní společností a je zároveň

o  subjektem veřejného zájmu,

o  pokud k rozvahovému dni překročí kritérium průměrného počtu 500 zaměstnanců v průběhu účetního období,

b)  konsolidující účetní jednotka

o  velké skupiny účetních jednotek, která je zároveň

o  subjektem veřejného zájmu,

o  pokud k rozvahovému dni překročí na konsolidovaném základě kritérium průměrného počtu 500 zaměstnanců v průběhu účetního období.

Od uvádění nefinančních informací mohou být osvobozeny účetní jednotky, které jsou již zahrnuty do konsolidace v rámci vyššího konsolidačního celku. Podle důvodové zprávy k novele zákona o účetnictví se (po zohlednění tohoto osvobození) bude uvádění nefinančních informací v České republice týkat zhruba 5 obchodních společností.

Nefinanční informace by měly pokrývat oblasti, ve kterých existuje velké riziko zejména nepříznivých dopadů na společnost, souvisejících s její podnikatelskou činností. Týká se otázek

–   životního prostředí,

–   sociálních a zaměstnaneckých,

–   respektování lidských práv a

–   boje proti korupci a úplatkářství.

Důležité

     Transparentní přístup uvedených účetních jednotek k vykazování nefinančních informací má poskytnout široké veřejnosti další kontrolní mechanismus nad dodržováním výše zmíněných otázek.

Auditor ověří, zda účetní jednotka vypracovala nefinanční informace (pokud má tuto povinnost) a uvedla je ve výroční zprávě nebo konsolidované výroční zprávě nebo zda vypracovala samostatnou zprávu (v souladu s citovaným § 32g odst. 3).

ČÁST DEVÁTÁ

USTANOVENÍ SPOLEČNÁ, PŘECHODNÁ A ZÁVĚREČNÁ

§ 33

Účetní záznam

(1) Účetní záznam podle § 4 odst. 10 musí umožňovat vedení účetnictví podle tohoto zákona. Pro účely tohoto zákona se informace obsažená v účetním záznamu označuje jako obsah účetního záznamu; konkrétní způsob zaznamená­ní této informace se označuje jako forma účetního zá­znamu.

(2) Účetní záznam může mít listinnou, technickou nebo smíšenou formu. Pro účely tohoto zákona se považuje za

a)  listinnou formu účetní záznam provedený rukopisem, psacím strojem, tiskařskými nebo reprografickými technikami anebo tiskovým výstupním zařízením výpočetní techniky, jehož obsah je pro fyzickou osobu čitelný,

b)  technickou formu účetní záznam provedený na analogový nosič elektronickým, optickým nebo jiným způsobem nespadajícím pod písmeno a), který umožňuje jeho převedení do formy, v níž je jeho obsah pro fyzickou osobu ­čitelný,

c)  smíšenou formu účetní záznam v listinné formě obsahující též informace v technické formě pro fyzickou osobu nečitelné, který umožňuje jeho převedení do formy, v níž je jeho obsah pro fyzickou osobu čitelný.

(3) Účetní jednotka může provést převod účetního záznamu z jedné formy do jiné nové formy. Tímto převodem vzniká nový účetní záznam. V uvedeném případě je účetní jednotka povinna zajistit, že obsah účetního záznamu v nové formě je shodný s obsahem účetního záznamu v původní formě. Splnění uvedené povinnosti se má za prokázané, pokud účetní jednotka předloží účetní záznam v původní i nové formě a jejich obsah je shodný. Splnění této povinnosti však účetní jednotka může prokázat i jiným způsobem, který nezpochybní žádná z osob, které s pře­ve­deným záznamem pracují. V případě nezpochybnění průkaznosti převodu účetního záznamu žádnou z osob, které s převedeným záznamem pracují, se u účet­ních záznamů, které nejsou označeny skartačními znaky pro výběr nebo archiválii podle zvláštního právního předpisu,nevyžaduje předložení účetního záznamu v pů­vod­ní formě a pro záznamy v původní formě neplatí ustanovení § 31.

(4) Účetní záznam v technické nebo smíšené formě, se skartačními znaky „A“ nebo „V“ vzniklý z činnosti účetní jednotky, musí být ve formátu, který zaručí jeho neměnnost a umožní jeho následnou čitelnost pro fyzickou ­osobu. Pokud tuto podmínku nemůže účetní jednotka zabezpečit, převede takové účetní záznamy do listinné formy odpovídající době jejich vyřízení a opatří je náležitostmi originálu, a to nejpozději před jejich zařazením do výběru archiválií ve skartačním řízení nebo mimo něj; obdobně postupuje při nakládání s účetními záznamy přijatými účetní jednotkou v technické, případně smíšené formě, u účetních záznamů obsahujících uznávaný elektronický podpis včetně průkazného potvrzení v listinné formě o plat­nosti uznávaného elektronického podpisu v době přijetí účetního záznamu. Účetní jednotka je povinna disponovat účetními záznamy, kterými dokládá formu vedení účetnictví.

(5) Jednotlivý účetní záznam může být tvořen několika dílčími účetními záznamy. Všechna ustanovení o účetních záznamech podle tohoto zákona se týkají každého jednotlivého účetního záznamu včetně dílčích účetních záznamů i účet­ního záznamu vzniklého jejich seskupením.

(6) Na všechny formy účetního záznamu se, pokud tento zákon výslovně nestanoví jinak, pohlíží stejně; obsah všech účetních záznamů a jejich změny mají stejné ­důsledky, jsou-li provedeny v účetních záznamech ve formě podle od­stavce 2 písm. b) a c), jako ve formě podle odstavce 2 písm. a).

(7) Účetní jednotky mohou vést účetní záznamy i ve formě, ve které je jejich obsah bez dalšího nečitelný; v tomto případě jsou povinny disponovat takovými prostředky, nosiči a vyba­vením (§ 4 odst. 10), které umožní provést převod účetních záznamů do formy, ve které je jejich obsah pro fyzickou osobu čitelný. Pro potřeby ověřování účetní závěrky auditorem (§ 20), jejího zveřejňování (§ 21a) a pro potřeby orgánů podle § 32 odst. 1 jsou účetní jednotky povinny na požádání umožnit oprávněným osobám seznámit se s obsahem jimi určených účetních záznamů v uve­dené formě. Tyto povinnosti mají účetní jednotky po dobu, po kterou jsou povinny vést nebo uschovávat uvedené účetní záznamy. Stanovení těchto povinností na smluvním základě není dotčeno.

(8) V řízení ve věcech týkajících se účetnictví nebo vycházejících z účetnictví lze použít k důkazu průkazné účetní záznamy (§ 33a), které splňují požadavky tohoto zákona.

(9) Účetní jednotky jsou povinny zajistit ochranu účetních záznamů a jejich obsahu, použitých technických prostředků, nosičů informací a progra­mového vybavení před jejich zneužitím, poškozením, zničením, neoprávněnou změnou, ztrátou nebo odcizením.

komentář k § 33

Ustanovení zákona o účetnictví navazuje na platné znění zákona č. 499/2004 Sb., o archivnictví a spisové službě. Tento zákon a prováděcí vyhlášky jsou k dispozici na stránkách České archivní společnosti: www.cesarch.cz

Účetní záznam může mít formu

–   listinou (tj. čitelná forma – rukopis, psací stroj, tiskárna…),

–   technickou (tj. nečitelná forma, ale umožňuje převedení do formy čitelné) nebo

–   smíšenou formu (např. čárový kód na dokladech).

Převody z jedné formy do jiné formy vzniká nový účetní záznam. Účetní jednotka musí zajistit, že záznam v nové formě je shodný s původním záznamem. Tuto povinnost splní:

–   pokud účetní jednotka předloží účetní záznam v původní i nové formě a jejich obsah je shodný, nebo

–   i jiným způsobem.

V odstavci (4) je vymezena podmínka pro účetní záznam v technické nebo smíšené formě, se skartačními znaky „A“ nebo „V“ vzniklý z činnosti účetní jednotky: tento účetní záznam musí být ve formátu, který zaručí jeho neměnnost a umožní jeho následnou čitelnost.

Skartačním znakem „A“ (archiv) se označí dokument trvalé hodnoty, který se do skartačního řízení zařazuje s návrhem k vybrání za archiválii.

Skartačním znakem „S“ (stoupa) se označí dokument bez trvalé hodnoty, který se do skartačního řízení zařazuje s návrhem na zničení

Skartačním znakem „V“ (výběr) se označí dokument, který ve skartačním řízení posoudí a navrhne k vybrání za archiválii (A) nebo ke zničení (S). Tohoto znaku se používá spíše výjimečně.

Pokud účetní jednotka nedisponuje technologiemi umožňujícími splnění požadavků zákona o účetnictví a navazujících právních norem na úschovu účetních záznamů v technické formě, má povinnost převést účetní záznamy na listinnou podobu.

Důležité

     Účetní jednotky jsou povinny zajistit ochranu účetních záznamů a jejich obsahu, použitých technických prostředků, nosičů informací a programového vybavení před jejich zneužitím, poškozením, zničením, neoprávněnou změnou, ztrátou nebo odcizením.

§ 33a

Průkaznost účetního záznamu

(1) Podle tohoto zákona se za průkazný účetní záznam považuje pouze

a)  účetní záznam, jehož obsah je prokázán přímo porovnáním se skutečností, kterou tento záznam prokazuje,

b)  účetní záznam, jehož obsah je prokázán obsahem jiných průkazných účetních záznamů, nebo

c)  účetní záznam týkající se výhradně skutečností uvnitř jedné účetní jednotky, k němuž je připojen podpisový záznam osoby oprávněné a od­povědné podle od­stav­ce 10.

(2) Zjistí-li účetní jednotka, že obsah účetního záznamu neodpovídá skutečnosti, je povinna od tohoto okamžiku považovat tento účetní záznam za neprůkazný, byť splňuje ustanovení odstavce 1 písm. b) a c).

(3) Účetní záznam určený k přenosu musí být podepsán vlastnoručním podpisem nebo uznávaným uznávaným elektronickým podpisem anebo obdobným průkazným účetním záznamem v technické formě. Pokud účetní záznam není podepsán před předáním k přenosu, musí být podepsán nejpozději v okamžiku jeho předání k přenosu.

(4) Podpisovým záznamem se rozumí účetní záznam, jehož obsahem je vlastnoruční podpis nebo uznávaný elektronický podpis podle zvláštního právního předpisu, anebo obdobný průkazný účetní záznam v technické formě, který zaručuje průkaznou a jednoznačnou původnost. Na obě formy podpisového záznamu se přitom pohlíží stejně a obě mohou být použity v případech, kdy je vyžadován vlastnoruční podpis. U případů týkajících se výhradně skutečností uvnitř jedné účetní jednotky lze použít jako podpiso­vý záznam vlastnoruční podpis nebo zaručený elektro­nický podpis anebo obdobný průkazný účetní záznam v technic­ké formě.

(5) Připojením podpisového záznamu se rozumí

a)  v případě účetního záznamu v listinné formě jeho podepsání vlastnoručním podpisem,

b)  v případě účetního záznamu v technické formě jeho podepsání uznávaným elektronickým podpisem podle zvláštního právního předpisu anebo obdobným průkazným účetním záznamem v technické formě,

c)  v případě účetního záznamu ve smíšené formě jeho podepsání vlastnoručním podpisem na listinné části a současně u částí účetního záznamu v technické formě obsahující digitální data jejich podepsání uznávaným elektronickým podpisem podle zvláštního právního předpisu anebo obdobným průkazným účetním záznamem v technické formě.

(6) Připojení podpisového záznamu u technických forem, případně připojení podpisového záznamu u smíše­ných forem v částech obsahujících technické formy, musí splňovat požadavky na podpisový záznam podle odstavce 4.

(7) Účetní záznam v listinné formě podepsaný vlastno­ručním podpisem výstavce, který se shoduje s podpisovým vzorem vyhotoveným účetní jednotkou, se považuje za průkazný podle odstavce 1 písm. c) bez ohledu na to, zda se týká výhradně skutečností uvnitř jedné účetní ­jednotky.

(8) Identifikačním záznamem se rozumí účetní záznam, který není podpisovým záznamem podle odstavce 4, připojený k jinému účetnímu záznamu

a)  automaticky technickým prostředkem (§ 4 odst. 10), nebo

b)  fyzickou osobou odpovědnou podle odstavce 10,

který umožňuje jednoznačné určení uvedeného technického prostředku nebo fyzické osoby.

(9) K jednomu účetnímu záznamu může být připojeno více podpisových záznamů, popřípadě identifikačních záznamů.

(10) Účetní jednotka stanoví vnitřním předpisem oprávnění, povinnosti a odpovědnost osob v této účetní jednotce, vztahující se k připojování podpisového záznamu nebo identifikačního záznamu, a to takovým způsobem, aby bylo možno určit nezávisle na sobě odpovědnost jednotlivých osob za obsah účetního záznamu, ke kterému byly uvedené záznamy připojeny.

komentář k § 33a

Podle tohoto ustanovení se za průkazný účetní záznam považuje pouze

–   účetní záznam, jehož obsah je prokázán přímo porovnáním se skutečností, kterou tento záznam prokazuje,

–   účetní záznam, jehož obsah je prokázán obsahem jiných průkazných účetních záznamů, nebo

–   účetní záznam týkající se výhradně skutečností uvnitř jedné účetní jednotky, k němuž je připojen podpisový záznam osoby oprávněné a odpovědné (podle odstavce 10).

Průkaznost přenosu účetního záznamu je upravena v § 34.

Podpisovým záznamem se rozumí účetní záznam, jehož obsahem je

–   vlastnoruční podpis nebo

–   uznávaný elektronický podpis anebo

–   obdobný průkazný účetní záznam v technické formě.

Připojením podpisového záznamu se rozumí:

–   v případě účetního záznamu v listinné formě jeho podepsání vlastnoručním podpisem,

–   v případě účetního záznamu v technické formě jeho podepsání uznávaným elektronickým podpisem,

–   v případě účetního záznamu ve smíšené formě jeho podepsání vlastnoručním podpisem, uznávaným elektronickým podpisem anebo obdobným průkazným účetním záznamem v technické formě.

Závazné ustanovení k průkaznosti účetního záznamu:

Účetní jednotka stanoví vnitřním předpisem oprávnění, povinnosti a odpovědnost osob v této účetní jednotce, vztahující se k připojování podpisového záznamu nebo identifikačního záznamu, a to takovým způsobem, aby bylo možno určit nezávisle na sobě odpovědnost jednotlivých osob za obsah účetního záznamu, ke kterému byly uvedené záznamy připojeny.

Poznámka

Zákon č. 297/2016 Sb., o službách vytvářejících důvěru pro elektronické trans­akce (který s účinností od 19. 9. 2016 nahradil zákon č. 227/2000 Sb., o elektronickém podpisu, ve znění pozdějších předpisů) vymezuje mimo jiné v § 6 odst. 2:

„Uznávaným elektronickým podpisem se rozumí zaručený elektronický podpis založený na kvalifikovaném certifikátu pro elektronický podpis nebo kvalifikovaný elektronický podpis.“

§ 34

Přenos průkazného účetního
záznamu

(1) Přenos průkazného účetního záznamu může být uskutečněn pouze prostřednictvím informačního systému nebo jiným způsobem, který ­splňuje poža­davky průkaznosti a neměnnosti a dále požadavky ochrany a bez­pečnosti odpovídající charakteru pře­nášených informací podle zvláštních právních předpisů.

(2) Požadavky průkaznosti a jiné požadavky uvedené v od­stavci 1 jsou splněny i v pří­padě, je-li přenos průkazného účetního záznamu uskutečněn prostřednictvím třetí osoby odlišné od účetních jednotek, pokud tato osoba splňuje požadavky podle zvláštních právních předpisů.

komentář k § 34

Na přenos účetních záznamů jsou kladeny požadavky – zejména:

–   průkaznosti a neměnnosti,

–   ochrany a bezpečnosti přenášených infor­mací.

§ 35

Opravy a ostatní ustanovení o účetních záznamech

(1) Opravy nebo doplnění v účetních záznamech nesmějí vést k ne­úplnosti, neprůkaznosti, nesprávnosti, nesrozumitelnosti nebo nepřehlednosti účetnictví.

(2) Zjistí-li účetní jednotka, že některé účetní záznamy jejího účetnictví jsou neúplné, neprůkazné, nesprávné nebo nesrozumitelné, je povinna provést bez zbytečného odkladu jejich opravu způsobem podle odstavce 3. Účetní záznam vzniklý seskupením je též nesrozumi­telný, pokud kterýkoli z dílčích účetních záznamů v tech­nické formě nesplňuje podmínky § 33 odst. 7. Účetní záznam ve smíšené formě je též nesrozumitelný, pokud část účetního záznamu v technické formě nesplňuje podmínky § 33 odst. 7.

(3) Opravy se musí provádět tak, aby bylo možno určit osobu odpovědnou za provedení každé opravy, okamžik jejího provedení a zjistit jak obsah opravovaného účetního záznamu před opravou, tak jeho obsah po opravě.

(4) Okamžik se v účetním záznamu zaznamenává s ta­ko­vou přesností, aby nejistota v urče­ní času neměla za následek nejistotu v určení obsahu účetních případů.

(5) Na účetní záznamy, které jsou ve formě nečitelné, není-li dodrženo ustanovení § 33 odst. 7, se pohlíží, jakoby je účetní jednotky nevedly.

(6) V případě, že účetní záznamy jsou ztracené nebo odcizené, zničené nebo poškozené tak, že tímto poškozením došlo ke změně jejich obsahu, je povinna účetní jednotka provést opatření k obnovení průkaznosti účet­nictví.

(7) Za opravu se nepovažuje doplnění informace v účetním záznamu, jestliže

a)  nedochází k změně původního obsahu účetního záznamu,

b)  doplňovaná informace nezpůsobuje nejednoznačnost obsahu účetního záznamu a

c)  nejsou porušeny požadavky průkaznosti, neměnnosti a trvalosti účetního záznamu.

komentář k § 35

Opravy se musí provádět tak, aby bylo možno určit:

–   osobu odpovědnou za provedení každé opravy,

–   okamžik jejího provedení a

–   zjistit jak obsah opravovaného účetního záznamu před opravou, tak jeho obsah po opravě.

Pokud jsou účetní záznamy ztracené nebo odcizené, zničené nebo poškozené, je povinna účetní jednotka provést opatření k obnovení průkaznosti účetnictví!

Za opravu se nepovažuje doplnění informace v účetním záznamu, jestliže

a)  nedochází k změně původního obsahu účetního záznamu,

b)  doplňovaná informace nezpůsobuje nejednoznačnost obsahu účetního záznamu a

c)  nejsou porušeny požadavky průkaznosti, neměnnosti a trvalosti účetního záznamu.

Například oprava chybně uvedeného variabilního symbolu (tak, aby došlo ke správnému spárování faktury s platbou) není opravou ve smyslu zákona a nemusí být přitom uvedeny všechny povinné náležitosti, které jsou u oprav zákonem předepsané.

§ 36

(1) Pro dosažení souladu při používání účetních metod účetními jednotkami a pro zajištění vyšší míry srovnatelnosti účetních závěrek ministerstvo vydává České účetní standardy (dále jen „standardy“). Standardy stanoví zejména bližší popis účetních metod a postupů účtování. Vybrané účetní jednotky postupují podle standardů vždy. Ostatní účetní jednotky se mohou od standardů odchýlit, pokud tím zajistí věrný a poctivý obraz předmětu účetnictví. Odchylku od standardů a její důvody jsou ostatní účetní jednotky povinny uvést v příloze účetní závěrky. Použití standardů účetními jednotkami se považuje za naplnění účetních metod podle tohoto zákona a věr­ného a poctivého obrazu předmětu účetnictví. Pravidla pro tvorbu a vydávání standardů může ministerstvo stanovit prováděcím právním předpisem. Vydání standardů oznamuje ministerstvo ve Fi­nančním zpravodaji. Ministerstvo vede registr vydaných standardů.

(2) Ministerstvo může s právnickou osobou vybranou ve veřejném výběrovém řízení uzavřít smlouvu o vytvo­ření ­standardu.

(3) Z důvodu zvláštního charakteru majetku může minis­terstvo vydat pro ozbrojené síly, ozbrojené bezpečnostní sbory a zpravodajské služby zvláštní standardy odchylné od odstavce 1. Tyto standardy a jejich vydání se nezveřejňují.

komentář k § 36

Ministerstvo financí ČR vede registr Českých účetních standardů a oznamuje jejich vydání ve Finančním zpravodaji. Cílem standardů je stanovit (v souladu se zákonem o účetnictví a vyhláškami) základní postupy účtování za účelem docílení souladu při používání účetních metod účetními jednotkami. K těmto standardům patří například:

–   České účetní standardy pro podnikatele.

–   České účetní standardy pro finanční instituce.

–   České účetní standardy pro účetní jednotky, u kterých hlavním předmětem činnosti není podnikání.

–   České účetní standardy pro některé vybrané účetní jednotky.

Ministerstvo může s právnickou osobou vybranou ve veřejném výběrovém řízení uzavřít smlouvu o vytvoření standardu.

Pro ozbrojené síly a bezpečnostní sbory a zpravodajské služby může vydat ministerstvo zvláštní standardy, které se nezveřejňují.

Přestupky

§ 37

(1) Účetní jednotka, která není podnikatelem, se dopustí přestupku tím, že

a)  nevede účetnictví podle § 4 odst. 2 až 6,

b)  nesestaví účetní závěrku podle § 6 odst. 4,

c)  nesestaví účetní závěrku ke dni stanovenému v § 19 odst. 1,

d)  nevyhotoví výroční zprávu podle § 21 odst. 1 až 6,

e)  vede účetnictví v rozporu s § 7 odst. 1 a 2,

f)  vede účetnictví v rozporu s § 8 odst. 2,

g)  jí sestavená účetní závěrka neobsahuje všechny povinné součásti uvedené v § 18 odst. 1 nebo 2,

h)  v rozporu s § 20 odst. 1 nemá účetní závěrku ověřenou auditorem,

i)  v rozporu s § 21 odst. 7 nemá výroční zprávu ověřenou auditorem,

j)  nezveřejní účetní závěrku nebo výroční zprávu podle § 21a, nebo

k)  v rozporu s § 31 neuschová účetní záznamy.

(2) Za přestupek lze uložit pokutu do výše

a)  6 % hodnoty aktiv celkem, jde-li o přestupek podle odstavce 1 písm. a) až d),

b)  3 % hodnoty aktiv celkem, jde-li o přestupek podle odstavce 1 písm. e) až k).

komentář k § 37

Ustanovení platné pro účetní jednotky, které nejsou podnikateli – pokud účetní jednotka (v souladu s pravidly stanovenými zákonem o účetnictví):

–   nevede účetnictví, nesestaví účetní závěrku, nesestaví ji k určenému dni nebo nevyhotoví výroční zprávu – může dostat pokutu do výše 6 % hodnoty aktiv celkem;

–   vede účetnictví, ale v rozporu s účetními pravidly stanovenými zákonem, sestaví účetní závěrku, ale účetní závěrka neobsahuje všechny povinné náležitosti nebo není ověřena auditorem či není zveřejněna, obdobně i výroční zpráva; nearchivuje účetní záznamy dle zákona – může dostat pokutu do výše 3 % hodnoty aktiv celkem.

Dnem 1. 7. 2017 nabyl účinnosti zákon č. 183/­2017 Sb., kterým se mění některé zákony v souvislosti s přijetím zákona o odpovědnosti za přestupky a řízení o nich a zákona o některých přestupcích. Pojem „správní delikty“ byl nahrazen pojmem „přestupky“.

§ 37a

(1) Účetní jednotka neuvedená v § 37 nebo osoba odpovědná za vedení účetnictví podle tohoto zákona se dopustí přestupku tím, že

a)  nevede účetnictví podle § 4 odst. 1,

b)  nesestaví účetní závěrku podle § 6 odst. 4,

c)  nesestaví účetní závěrku ke dni stanovenému v § 19 odst. 1,

d)  nevyhotoví výroční zprávu podle § 21 odst. 1 až 6,

e)  nesestaví zprávu o platbách podle § 32b,

f)  vede účetnictví v rozporu s § 7 odst. 1 a 2,

g)  vede účetnictví v rozporu s § 8 odst. 2,

h)  nezajistí, aby jí sestavená účetní závěrka obsahovala veškeré povinné součásti podle § 18 odst. 1 nebo 2,

i)  v rozporu s § 19a odst. 1 nepoužije pro účtování a sestavení účetní závěrky mezinárodní účetní standardy,

j)  v rozporu s § 20 odst. 1 nemá účetní závěrku ověřenou auditorem,

k)  v rozporu s § 21 odst. 7 nemá výroční zprávu ověřenou auditorem,

l)  nezveřejní účetní závěrku nebo výroční zprávu podle § 21a,

m) nezveřejní zprávu o platbách podle § 32d,

n)  neuvede nefinanční informace ve výroční zprávě nebo samostatné zprávě podle § 32g,

o)  v rozporu s § 32h nezveřejní nebo nezpřístupní samostatnou zprávu,

p)  nesestaví účetní výkazy za dílčí konsolidační celek státu nebo účetní výkazy za Českou republiku podle § 23b,

q)  v rozporu s § 31 neuschová účetní záznamy,

r)  nezajistí podmínky pro předávání účetních záznamů do centrálního systému účetních informací státu způsobem stanoveným prováděcím právním předpisem vydaným podle § 4 odst. 8 a § 23b odst. 5, nebo

s)  nepředá účetní záznam do centrálního systému účetních informací státu způsobem stanoveným prováděcím právním předpisem vydaným podle § 4 odst. 8 a § 23b odst. 5.

(2) Konsolidující účetní jednotka se dopustí přestupku tím, že

a)  nesestaví konsolidovanou účetní závěrku podle § 6 odst. 4,

b)  nesestaví konsolidovanou účetní závěrku ke dni stanovenému v § 23 odst. 2,

c)  nevyhotoví konsolidovanou výroční zprávu podle § 22b odst. 2,

d)  nesestaví konsolidovanou zprávu o platbách podle § 32c,

e)  neuvede v konsolidované výroční zprávě nebo samostatné zprávě nefinanční informace podle § 32g,

f)  v rozporu s § 32h nezveřejní nebo nezpřístupní samostatnou zprávu,

g)  nezajistí, aby jí sestavená konsolidovaná účetní závěrka obsahovala veškeré povinné součásti podle § 18 odst. 1 nebo 2,

h)  v rozporu s § 22 odst. 1 nemá konsolidovanou účetní závěrku ověřenou auditorem,

i)  v rozporu s § 22b odst. 2 nemá konsolidovanou výroční zprávu ověřenou auditorem,

j)  nezveřejní konsolidovanou účetní závěrku nebo konsolidovanou výroční zprávu podle § 21a,

k)  nezveřejní konsolidovanou zprávu o platbách podle § 32d, nebo

l)  v rozporu s § 23a odst. 1 nepoužije pro sestavení konsolidované účetní závěrky mezinárodní účetní standardy.

(3) Účetní jednotka, která vede jednoduché účetnictví, se dopustí přestupku tím, že

a)  nevede jednoduché účetnictví podle § 4 odst. 1,

b)  nesestaví přehledy v rozsahu a ve lhůtě podle § 13b odst. 3,

c)  nezajistí, aby jí zpracované přehledy obsahovaly veškeré údaje podle § 18 odst. 3,

d)  nesestaví přehledy ke dni stanovenému v § 19 odst. 1 a 2,

e)  vede jednoduché účetnictví v rozporu s § 8 odst. 2,

f)  v rozporu s § 31 neuschová účetní záznamy, nebo

g)  nezveřejní přehled o majetku a závazcích, výroční zprávu nebo obdobný dokument podle § 21a odst. 1.

(4) Za přestupek lze uložit pokutu do výše

a)  6 % hodnoty aktiv celkem, jde-li o přestupek podle odstavce 1 písm. a), až d) nebo i),

b)  3 % hodnoty aktiv celkem, jde-li o přestupek podle odstavce 1 písm. e) až h) nebo j) až q),

c)  3 % hodnoty konsolidovaných aktiv celkem, jde-li o přestupek podle odstavce 2,

d)  5 000 Kč, jde-li o přestupek podle odstavce 1 písm. r) nebo s) a není-li dále stanoveno jinak.

e)  100 000 Kč, jde-li o přestupek podle odstavce 3 písm. a) až d),

f)  50 000 Kč, jde-li o přestupek podle odstavce 3 písm. e) až g).

komentář k § 37a

Ustanovení platné pro ostatní účetní jednotky – pokud účetní jednotka (v souladu s pravidly stanovenými zákonem o účetnictví) – zejména:

–   nevede účetnictví, nesestaví účetní závěrku nebo nevyhotoví výroční zprávu, nepoužije pro účtování a sestavení účetní závěrky mezinárodní účetní standardy – může dostat pokutu do výše 6 % hodnoty aktiv celkem.

V ostatních případech výše uvedených může účetní jednotka, resp. konsolidující účetní jednotka dostat pokutu do výše 3 % hodnoty aktiv, resp. konsolidovaných aktiv.

Pravidla se týkají i zprávy o platbách.

Důležité

     Pokud účetní jednotka nepředá účetní záznam do centrálního systému účetních informací státu způsobem stanoveným prováděcím právním předpisem (při sestavování výkazů za Českou republiku) může dostat pokutu 5 000 Kč.

Účetní jednotka, která vede jednoduché účetnictví, se dopustí přestupku pokud

–   nevede jednoduché účetnictví, nesestaví přehledy v rozsahu a lhůtě dle zákona nebo jsou neúplné, nebo je nesestaví ke dni stanoveném zákonem – může dostat pokutu 100 000 Kč;

–   vede jednoduché účetnictví, ale je v rozporu se zákonem, nearchivuje účetní záznamy dle zákona, nezveřejní přehled o majetku a závazcích, výroční zprávu nebo obdobný dokument podle zákona – může dostat pokutu 50 000 Kč.

V této souvislosti je vhodné znovu upozornit na novelizovaný zákon o veřejných rejstřících, který umožňuje nejen uložení pořádkové pokuty, ale i zrušení společnosti, pokud neplní povinnosti zveřejnění (uložení do Sbírky listin) předepsané zákonem.

Blíže viz výše uvedená poznámka u § 21a Způsoby zveřejňování.

§ 37aa

(1) Hodnota aktiv celkem uvedená v § 37 odst. 2 a v § 37a odst. 4 se zjistí z účetní závěrky nebo z konsolidované účetní závěrky účetní jednotky sestavené za účetní období, ve kterém nebo za které k porušení povinnosti došlo.

(2) Pokud hodnota aktiv celkem zjištěná podle odstavce 1 neodpovídá aktivům celkem zjištěným v řízení o přestupku, použije se pro účely § 37 odst. 2 a § 37a odst. 4 výše aktiv zjištěná v řízení o přestupku. Obdobně se postupuje, pokud účetní závěrka nebo konsolidovaná účetní závěrka nebyla za dané účetní období sestavena.

(3) Nelze-li skutečnou výši aktiv zjistit postupem podle odstavce 2, stanoví hodnotu aktiv celkem orgán, který porušení právních povinností projednává, kvalifikovaným odhadem.

(4) V případě, že rozsah a obsah účetních případů v účetním období, ve kterém nebo za které k porušení povinnosti došlo, je srovnatelný s rozsahem a obsahem účetních případů bezprostředně předcházejícího účetního období, kvalifikovaným odhadem pro účely odstavce 3 se rozumí hodnota aktiv celkem zjištěná z účetní závěrky sestavené za toto předcházející účetní období.

§ 37ab

Přestupky podle tohoto zákona projednává finanční úřad, nestanoví-li zvláštní právní předpis jinak.

komentář k § 37aa, § 37ab

Ustanovení umožňují zejména, aby pokuta byla vyměřena z hodnoty (netto) aktiv celkem zjištěné z účetní závěrky (respektive z konsolidované účetní závěrky), sestavené za účetní období, ve kterém, případně za které, došlo k porušení povinnosti. V případě, že hodnota aktiv celkem neodpovídá výši aktiv zjištěné v řízení o uložení pokuty, potom se pokuta vyměří z výše aktiv zjištěné kontrolním orgánem.

Důležité

     Nelze-li hodnotu aktiv zjistit podle předchozího pravidla, potom bude stanovena kvalifikovaným odhadem.

V případě, že rozsah a obsah účetních případů v účetním období, ve kterém, případně za které, k porušení povinnosti došlo, je srovnatelný s rozsahem a obsahem účetních případů bezprostředně předcházejícího období, považuje se za kvalifikovaný odhad výše aktiv zjištěná z účetní závěrky sestavené za předcházející období. Jde tedy o úpravu systému pokut tak, aby postihoval i účetní jednotky, které mají zásadním způsobem podhodnocena aktiva, ze kterých se tyto pokuty vypočítávají.

Přestupky podle tohoto zákona v prvním stupni projednává finanční úřad, nestanoví-li zvláštní právní předpis jinak.

§ 37b

Zmocňovací ustanovení

(1) Ministerstvo vydá vyhlášky k provedení § 1f odst. 6, § 4 odst. 8, § 13b odst. 6, § 23b odst. 5, § 24 odst. 5, § 29 odst. 4 a § 30 odst. 9.

(2) Ministerstvo může vydat vyhlášku k provedení § 36 odst. 1.

§ 38

(1) V účetním období roku 1992 účetní jednotky po­užijí účtové osnovy a postupy účtování, ocení majetek a zá­vaz­ky v účetnictví i v účetní uzávěrce a sestaví účetní závěr­ku způsoby vyplývajícími z dosavadních právních předpisů.

(2) Ode dne účinnosti tohoto zákona nepostupuje federální ministerstvo financí podle ustanovení § 4 odst. 2, § 14 a § 35 odst. 3 zákona č. 21/1971 Sb., o jednotné soustavě sociálně ekonomických informací, ve znění zákona č. 128/1989 Sb.

komentář k 37b – 38

Ustanovení upravovalo možnost účtování v soustavě jednoduchého účetnictví

Pro léta 2004 až 2007 platilo pro vyjmenované účetní jednotky pravidlo, které se postupně novelizovalo:

Občanská sdružení, jejich organizační jednotky, které mají právní subjektivitu, církve a náboženské společnosti nebo církevní instituce, které jsou církevní právnickou osobou a honební společenstva, která ke dni 31. 12. 2003 vedla účetnictví v soustavě jednoduchého účetnictví, mohla vést toto účetnictví ještě v roce 2004 a pokud pokračovala v jeho vedení, potom mohla vést jednoduché účetnictví i v roce 2005, následně v roce 2006 i 2007.

S účinností od 1. 1. 2008 platí nové pravidlo:

Uvedené právnické osoby mohou účtovat v soustavě jednoduchého účetnictví (podle platných účetních předpisů k datu 31. 12. 2003), pokud jejich celkové příjmy za poslední uzavřené účetní období nepřesáhnou 3 000 000 Kč. Pro vedení jednoduchého účetnictví použijí tyto drobné právnické osoby zákon o účetnictví platný v účetním období 2003 a (zrušenou) vyhlášku č. 507/2002 Sb.

S účinností od 1. 1. 2014 došlo ke změně právních předpisů:

V souvislosti s novým občanským zákoníkem se slova „právní subjektivita“ nahradila slovy „právní osobnost“.

Dále například zákon č. 83/1990 Sb., o sdružování občanů, ve znění pozdějších předpisů, který byl zrušen a s účinností od 1. 1. 2014 nahradil ustanovení týkající se sdružování občanů (občanská sdružení, jejich organizační jednotky) nový občanský zákoník (pododdíl 2 Spolek: zejména § 214 a následující).

S účinností od 1. 1. 2016 byla znovuzavedena pravidla jednoduchého účetnictví do zákona o účetnictví – viz blíže § 13b zákona o účetnictví.

Důležité

     K přípravě nové účetní legislativy

V komentářích k zákonu o účetnictví byla několikrát zmíněna připravovaná změna účetních předpisů. Uveďme závěrem několik poznámek k těmto změnám.

Vláda v Usnesení vlády ČR ze dne 5. 10. 2020 č. 964 k návrhu věcného záměru zákona o účetnictví

–   schválila návrh věcného záměru zákona o účetnictví,

–   uložila členům vlády a vedoucím ostatních ústředních správních úřadů spolupracovat s místopředsedkyní vlády a ministryní financí na přípravě změn právních předpisů v jejich působnosti, které budou dotčeny novou právní úpravou v oblasti účetnictví a které budou součástí návrhu zákona, kterým se mění některé zákony v souvislosti s přijetím zákona o účetnictví a

–   uložila místopředsedkyni vlády a ministryni financí vypracovat a vládě do 30. června 2022 předložit návrh zákona o účetnictví, v němž budou zapracovány připomínky obsažené ve stanovisku Legislativní rady vlády a závěry ­vlády.

Návrh věcného záměru navrhuje rozšíření použití mezinárodních účetních standardů při sestavování účetní závěrky některými subjekty působícími na finančním trhu.

Zároveň se předpokládá snížení administrativní zátěže pro všechny účetní jednotky používající mezinárodní účetní standardy, pokud bude výsledek hospodaření, zjištěný podle těchto standardů, využit i pro stanovení základu daně z příjmů.

Záměr počítá s možnosti účtování v tzv. funkční měně. V současné době se se účetní závěrka, respektive konsolidovaná účetní závěrka sestavuje pouze v českých korunách. Nově se navrhuje umožnit vést účetnictví i v jiné měně. Pokud podnik účtuje většinu svých operací v eurech, bude moci vést účetnictví v této měně.

Věcný záměr reflektuje jak mezinárodní trendy, tak i razantní rozvoj ICT v oblasti účetnictví, včetně digitalizace účetnictví a jeho procesů.

Další významnou změnou je vymezení základních účetních zásad a významných pojmů přímo v zákoně o účetnictví. Záměr proto navrhuje soustředit obecné účetní zásady na „jedno místo“ a tím poskytnout uživatelům zákona o účetnictví větší uživatelský komfort. V současné době jsou tyto zásady roztříštěny v různých ustanoveních zákona o účetnictví a příslušných prováděcích právních předpisů.

Fyzické osoby povedou podvojné účetnictví jen na dobrovolném základě.

Výsledkem naplnění záměru by mělo být snížení administrativní náročnosti vedení účetnictví podnikatelů a dalších subjektů, zvýšení vypovídací schopnosti účetní závěrky pro všechny uživatele a v neposlední řadě také elektronizaci účetnictví za účelem zpřehlednění a zjednodušení vedení účetnictví, například dojde ke zpřehlednění zákonných požadavků na inventarizaci.

Vzhledem ke skutečnosti, že při praktickém provádění by měly být úzce provázány právní úpravy účetnictví a zdaňování příjmů, budou následovat navazující úpravy v rámci zákona o daních z příjmů. Záměrem je, aby tyto právní úpravy představovaly kompaktní a fungující celek.

Ministerstvo financí považuje za důležité stanovení dostatečně dlouhé doby na seznámení účetních jednotek s novou právní úpravou, která bude na půdorysu věcného záměru nového zákona o účetnictví vytvořena.

Účinnost nové účetní legislativy, tedy nejen nového zákona o účetnictví, ale i prováděcích vyhlášek, případně českých účetních standardů, by mohla být od 1. ledna 2024.

§ 38a

zrušen

§ 39

Zrušují se

1. nařízení vlády ČSSR č. 136/1989 Sb., o infor­mační soustavě organizací,

2. vyhláška federálního ministerstva financí č. 155/1971 Sb., o inventarizacích hospodářských prostředků,

3. vyhláška federálního ministerstva financí č. 21/1990 Sb., o kalkulaci,

4. vyhláška federálního ministerstva financí č. 23/1990 Sb., o účetnictví.

§ 40

Tento zákon nabývá účinnosti dnem 1. ledna 1992.

* * *

Zákon č. 117/1994 Sb. nabyl účinnosti dnem 1. července 1994.

Zákon č. 227/1997 Sb. nabyl účinnosti dnem 1. ledna 1997.

Zákon č. 492/2000 Sb. nabyl účinnosti dnem 1. ledna 2001.

Zákon č. 353/2001 Sb. nabyl účinnosti dnem 1. ledna 2002.

Zákon č. 575/2002 Sb. nabyl účinnosti dnem 30. prosince 2002.

Zákon č. 437/2003 Sb. nabyl účinnosti dnem 1. ledna 2004 a dnem 1. května 2004.

Zákon č. 257/2004 Sb. nabyl účinnosti dnem 1. května 2004.

Zákon č. 669/2004 Sb. nabyl účinnosti dnem 1. ledna 2005.

Zákon č. 179/2005 Sb. nabyl účinnosti dnem 1. ledna 2006.

Zákon č. 495/2005 Sb. nabyl účinnosti dnem 23. prosince 2005.

Zákon č. 57/2006 Sb. nabyl účinnosti dnem 1. dubna 2006.

Zákon č. 81/2006 Sb. nabyl účinnosti dnem 15. března 2006.

Zákon č. 230/2006 Sb. nabyl účinnosti dnem 1. června 2006.

Zákon č. 264/2006 Sb. nabyl účinnosti dnem 1. ledna 2007.

Zákon č. 69/2007 Sb. nabyl účinnosti dnem 4. dubna 2007.

Zákon č. 261/2007 Sb. nabyl účinnosti dnem 1. ledna 2008.

Zákon č. 296/2007 Sb. nabyl účinnosti dnem 1. ledna 2008.

Zákon č. 348/2007 Sb. nabyl účinnosti dnem 1. ledna 2008.

Zákon č. 126/2008 Sb. nabyl účinnosti dnem 1. července 2008.

Zákon č. 304/2008 Sb. nabyl účinnosti dnem 1. ledna 2010, s výjimkou ustanovení čl. I bodů 3, 4, 6, 7, 11, 20, 21, 22, 28 až 30, 32 až 50, která nabyla účinnosti dnem 1. ledna 2009.

Zákon č. 227/2009 Sb. nabyl účinnosti dnem 1. července 2010.

Zákon č. 230/2009 Sb. nabyl účinnosti dnem 1. srpna 2009.

Zákon č. 410/2010 Sb. nabyl účinnosti dnem 1. ledna 2011.

Zákon č. 188/2011 Sb. nabyl účinnosti dnem 15. července 2011.

Zákon č. 355/2011 Sb. nabyl účinnosti dnem 1. ledna 2012.

Zákon č. 428/2011 Sb. nabyl účinnosti dnem 1. ledna 2013.

Zákon č. 458/2011 Sb. nabyl účinnosti dnem 1. ledna 2015 (tato novela byla zrušena zákonem č. 267/2014 Sb.).

Zákon č. 167/2012 Sb. nabyl účinnosti dnem 1. července 2012.

Zákon č. 239/2012 Sb. nabyl účinnosti dnem 1. září 2012.

Zákon č. 503/2012 Sb. nabyl účinnosti dnem 1. ledna 2013.

Zákonné opatření č. 344/2013 Sb. nabylo účinnosti dnem 1. ledna 2014.

Zákon č. 221/2015 Sb. nabyl účinnosti dnem 1. ledna 2016.

Zákon č. 298/2016 Sb. nabyl účinnosti dnem 19. září 2016.

Zákon č. 377/2015 Sb. nabyl účinnosti dnem 1. ledna 2018.

Zákon č. 462/2016 Sb. nabyl účinnosti dnem 1. ledna 2017.

Zákon č. 183/2017 Sb. nabyl účinnosti dnem 1. července 2017.

Zákon č. 33/2020 Sb. nabyl účinnosti dnem 1. ledna 2021.

Zákon č. 609/2020 Sb. nabyl účinnosti dnem 1. ledna 2021

* * *

Čl. XX
zákona č. 230/2006 Sb. zní:

Přechodné ustanovení

Řízení ve věcech, u nichž přešla působnost z územ­ních finančních orgánů na celní úřady, zahájená územními finančními orgány přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, dokončí orgán, který řízení zahájil.

Čl. II
zákona č. 69/2007 Sb. zní:

Přechodné ustanovení

Ke vzniku povinnosti účetní jednotky zveřejnit účetní závěrku též v Obchodním věstníku na základě ustanovení § 21a odst. 4 zákona č. 563/1991 Sb., ve znění zákona č. 81/2006 Sb., se do dne účinnosti tohoto zákona nepřihlíží.

Čl. LXXIX
zákona č. 261/2007 Sb. zní:

Přechodná ustanovení

1. Ustanovení § 1 odst. 2 písm. e) zákona č. 563/­1991 Sb., o účetnictví, ve znění tohoto zákona, se použijí poprvé v účetním období, které započalo v roce 2008, pokud dále není stanoveno jinak.

2. Na fyzické osoby, které se staly účetními jednotkami podle ustanovení § 1 odst. 2 písm. e) zákona č. 563/1991 Sb., o účetnictví, ve znění účinném přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona a na účetní jednotky, které byly účetními jednotkami podle ustanovení § 1 odst. 2 písm. e) zákona č. 563/1991 Sb., o účet­nictví, ve znění účinném přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, a které ke dni účinnosti tohoto zákona nejsou účetní jednotkou podle ustanovení § 1 odst. 2 písm. a) až d) a f) až h) zákona č. 563/1991 Sb., o účetnictví, ve znění pozdějších předpisů, a jejichž obrat podle ustanovení § 1 odst. 2 písm. e) zákona č. 563/1991 Sb., o účetnictví, ve znění účinném přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona v kalendářním roce 2006 nepřesáhl částku 25 000 000 Kč se nevztahuje povinnost ukončit vedení účetnictví nejdříve po uplynutí 5 po sobě jdoucích účetních ­obdobích.

3. Na fyzické osoby, které se staly účetními jednotkami podle ustanovení § 1 odst. 2 písm. e) zákona č. 563/1991 Sb., o účetnictví, ve znění účinném přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona a které ke dni účinnosti tohoto zákona nejsou účetní jednotkou podle ustanovení § 1 odst. 2 písm. a) až d) a f) až h) zákona č. 563/1991 Sb., o účetnictví, ve znění pozdějších předpisů, a jejichž obrat podle ustanovení § 1 odst. 2 písm. e) zákona č. 563/1991 Sb., o účet­nictví, ve znění účinném přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona v kalen­dář­ním roce 2006 nepřesáhl částku 25 000 000 Kč se nevztahuje povinnost podle ustanovení § 4 odst. 3 zákona č. 563/1991 Sb., o účetnictví, ve znění pozdějších předpisů.

Čl. XX
zákona č. 296/2007 Sb. zní:

Přechodné ustanovení

Na konkursní řízení zahájená podle zákona č. 328/­1991 Sb., o konkursu a vyrovnání, ve znění pozdějších předpisů, se použijí ustanovení zákona č. 563/1991 Sb., o účet­nictví, ve znění účinném přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona.

Čl. V
zákona č. 126/2008 Sb. zní:

Přechodné ustanovení

V případech, kdy zákon č. 125/2008 Sb., o přeměnách obchodních společností a družstev, ukládá povinnost dokončit přeměnu podle dosavadních právních předpisů, použije se ustanovení § 27 odst. 3 zákona č. 563/1991 Sb., o účetnictví, ve znění účinném přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona.

Čl. II
zákona č. 304/2008 Sb. zní:

Přechodné ustanovení

V případě kulturních památek, sbírek muzejní povahy, předmětů kulturní hodnoty a církevních staveb jsou účetní jednotky povinny provést ocenění podle § 25 odst. 1 písm. k) zákona č. 563/1991 Sb., o účetnictví, ve znění účinném ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona, nejpozději do 3 let ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona.

Čl. XVI
zákona č. 216/2009 Sb. zní:

Přechodné ustanovení

Ustanovení § 27 odst. 1 písm. c) zákona č. 563/1991 Sb., o účetnictví, ve znění účinném ode dne účinnosti tohoto zákona, se použije pro účetní období započatá 1. ledna 2009 a později.

Čl. II

zákona č. 410/2010 Sb. zní:

Přechodná ustanovení

1. Ustanovení zákona č. 563/1991 Sb., ve znění účinném ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona, se použijí poprvé v účetním období, které započalo v roce 2011 nebo později, pokud není v bodech 2 nebo 3 stanoveno jinak.

2. Ustanovení § 18 zákona č. 563/1991 Sb., ve znění účinném ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona, použijí organizační složky státu, státní fondy podle rozpočtových pravidel, Pozemkový fond České republiky, územní samosprávné celky, dobrovolné svazky obcí, Regionální rady regionů soudržnosti, příspěvkové organizace a zdravotní pojišťovny pro sestavení přehledu o peněžních tocích a přehledu o změnách vlastního kapitálu poprvé za účetní období, které započalo v roce 2010 nebo později.

3. Ustanovení § 22 až 23 zákona č. 563/­1991 Sb., ve znění účinném ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona, se poprvé použijí při sestavení konsolidované účetní závěrky a konsolidované výroční zprávy za účetní období, které započalo v roce 2010 nebo později.

4. Řízení o uložení pokuty podle zákona o účetnictví, zahájené přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona a do tohoto dne neskončené, se dokončí a práva a povinnosti s ním související se posuzují podle zákona č. 563/1991 Sb., ve znění účinném do dne nabytí účinnosti tohoto zákona, není-li právní úprava uvedená v zákoně č. 563/1991 Sb., ve znění účinném ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona, pro účetní jednotku výhodnější.

Čl. VIII
zákona č. 355/2011 Sb. zní:

Přechodné ustanovení

V případech, kdy byl projekt přeměny nebo projekt převzetí vypracován podle zákona č. 125/2008 Sb., ve znění účinném do dne nabytí účinnosti tohoto zákona, postupuje se při účtování o přeměně společnosti podle zákona č. 563/1991 Sb., ve znění účinném do dne nabytí účinnosti tohoto zákona.

Čl. II
zákona č. 239/2012 Sb. zní:

Přechodná ustanovení

1. Ustanovení zákona č. 563/1991 Sb., ve znění účinném ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona, se použijí poprvé v účetním období, které započalo v roce 2012 nebo později, pokud není v bodech 2 a 3 stanoveno jinak.

2. Podle § 30 zákona č. 563/1991 Sb., ve znění účinném ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona, mohou účetní jednotky poprvé postupovat při periodické inventarizaci prováděné k rozvahovému dni 31. prosince 2011, nebo později.

3. Vybraná účetní jednotka může použít způsob ocenění majetku podle § 25 odst. 6 zákona č. 563/1991 Sb., ve znění účinném ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona, i pro případy nabytí majetku, kdy k úkonům nebo skutečnostem bezprostředně směřujícím k bezúplatné změně příslušnosti k hospodaření s majetkem státu nebo ke svěření majetku do správy podle zákona upravujícího rozpočtová pravidla územních samosprávných celků, k výpůjčce nebo k bezúplatnému převodu nebo přechodu došlo do dne nabytí účinnosti tohoto zákona.

Čl. XXXV
zákonného opatření č. 344/2013 Sb. zní:

Přechodná ustanovení

1. Ustanovení zákona č. 563/1991 Sb., ve znění účinném ode dne nabytí účinnosti tohoto zákonného opatření Senátu, se použijí poprvé v účetním období započatém ode dne nabytí účinnosti tohoto zákonného opatření Senátu.

2. V případě změny právního institutu včetně změny jeho obsahu, která nastane dnem nabytí účinnosti zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník nebo zákona č. 90/2012 Sb., o obchodních společnostech a družstvech (zákon o obchodních korporacích) do dne nabytí účinnosti tohoto zákonného opatření Senátu, se použije ustanovení § 3029 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník s tím, že případnou změnu postupu účtování, která má dopad na změnu výsledku hospodaření, může účetní jednotka v této souvislosti provést pouze tehdy, že by neprovedením takovéto změny došlo k významnému zkreslení informací obsažených v účetní závěrce nebo konsolidované účetní závěrce.

Čl. II
zákona č. 221/2015 Sb. zní:

Přechodná ustanovení

1. Ustanovení zákona č. 563/1991 Sb., ve znění účinném ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona, se použijí poprvé v účetních obdobích, která započala v roce 2016 nebo později, pokud není v bodech 2 až 6 stanoveno jinak.

2. Účetní jednotky, které se zapisují do veřejného rejstříku a nemají povinnost mít účetní závěrku ověřenu auditorem, zveřejňují účetní závěrku a výroční zprávu za účetní období, které započalo v roce 2014, jejich uložením do sbírky listin nejpozději do 31. března 2016.

3. Účetní jednotky, které se zapisují do veřejného rejstříku a nemají povinnost mít účetní závěrku ověřenu auditorem, zveřejňují účetní závěrku a výroční zprávu za účetní období, které započalo v roce 2015, jejich uložením do sbírky listin nejpozději do 30. listopadu 2017.

4. V účetním období, které započalo v roce 2016, postupuje účetní jednotka podle právní úpravy pro takovou kategorii účetních jednotek a kategorii skupin účetních jednotek, jejíž podmínky naplnila k rozvahovému dni bezprostředně předcházejícího účetního období.

5. Účetní jednotky, které ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona jsou mikro účetními jednotkami s výjimkou obchodníků s cennými papíry, poboček zahraničních obchodníků s cennými papíry, platebních institucí, poboček zahraničních platebních institucí, institucí elektronických peněz, poboček zahraničních institucí elektronických peněz, společností a fondů podle zákona o investičních společnostech a investičních fondech a fondů podle zákona upravujícího důchodové spoření nebo doplňkové penzijní spoření, a přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona používaly oceňování majetku reálnou hodnotou podle § 27 zákona č. 563/1991 Sb., ve znění účinném přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, pokračují v účtování a vykazování majetku oceňovaného reálnou hodnotou podle zákona č. 563/1991 Sb., ve znění účinném přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, až do vyřazení tohoto majetku.

6. Řízení o uložení pokuty podle zákona č. 563/­1991 Sb., ve znění účinném ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona, zahájené přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona a do tohoto dne neskončené, se dokončí a práva a povinnosti s ním související se posuzují podle zákona č. 563/1991 Sb., ve znění účinném přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, není-li právní úprava uvedená v zákoně č. 563/1991 Sb., ve znění účinném ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona, pro účetní jednotku výhodnější.

Čl. II
zákona č. 462/2016 Sb. zní:

Přechodné ustanovení

Pro účetní období, které započalo přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, se použije zákon č. 563/1991 Sb., ve znění účinném přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona.

Čl. VI
zákona č. 609/2020 Sb. zní:

Přechodné ustanovení

Ustanovení § 21a odst. 4 a § 21b zákona č. 563/­1991 Sb., ve znění účinném ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona, se poprvé použijí na předání účetní závěrky, která je přílohou daňového přiznání nebo dodatečného daňového přiznání a je sestavena za účetní období, které započalo nejdříve 1. ledna 2021 a skončilo nejdříve 31. prosince 2021.

1) Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2013/34/EU ze dne 26. června 2013 o ročních účetních závěrkách, konsolidovaných účetních závěrkách a souvisejících zprávách některých forem podniků, o změně směrnice Evropského parlamentu a Rady 2006/43/ES a o zrušení směrnic 78/660/EHS a 83/349/EHS.

7) Například zákon č. 101/2000 Sb., o ochraně osobních údajů a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 148/1998 Sb., o ochraně utajovaných skutečností a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů.

30a) § 6 odst. 2 zákona č. 297/2016 Sb., o službách vytvářejících důvěru pro elektronické transakce.

38) Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1606/2002 ze dne 19. července 2002 o uplatňování mezinárodních účetních standardů, ve znění nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 297/2008.

39) Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1893/2006 ze dne 20. prosince 2006, kterým se zavádí statistická klasifikace ekonomických činností NACE Revize 2, sekce B, oddíly 05 až 08 přílohy I.

40) Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1893/2006, sekce A, oddíl 02 skupina 02.2 přílohy I.

41) Například zákon č. 89/2012 Sb., občanský zákoník.

42) Například zákon č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 240/2013 Sb., o investičních společnostech a investičních fondech, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 427/2011 Sb., o doplňkovém penzijním spoření, ve znění pozdějších předpisů.

2021

Poradce č. 9 - Daně a účetnictví

Vyprodáno

Tištěná + e-verze

152,00 Kč

Elektronická verze

Nepřihlášen

Id

Heslo

Automaticky přihlásit

REGISTRACE

Zapomněl jsem přihlašovací údaje

---

E-SHOP

---

E-mailové noviny

Ukázky zdarma

O Poradci

---

Úplné znění zákonů

Daňové výdaje

Vzory smluv a podání

Vydané publikace

---

Předplatné

---

Zákony 2026

---

Novinky

Aktuální nabídka

---

Kurzy

Měnová kalkulačka

---

Kontakty

Obchodní podmínky

Připomínky