11.04.2026

0,00 Kč

i-poradce.cz

INFORMAČNÍ PORTÁL

Slovenský Poradca

Český Poradce

Zákon o inspekci práce
Zákon o jednotném měsíčním
hlášení zaměstnavatele

Inspekce práce

Zákon o daních z příjmů
s komentárom

Zákon
o daních
z příjmů
s komentárom

Daňová přiznání FO a PO za rok 2025
vyplněné vzory

Daňová přiznání
FO a PO
za rok 2025
vyplněné vzory

Daňový řád s komentářem

Daňový řád
s komentářem

ZÁKONY 2026

Zákon o platebním styku po novelách
s komentárom

Zákon
o platebním styku
po novelách
s komentárom

Zákon o zaměstnanosti

Zákon
o zaměstnanosti

Stavební zákon po novelách
s komentářem

Stavební zákon
po novelách
s komentářem

Previous Next

Za zaměstnání malého rozsahu se považuje zaměstnání, v němž byl sjednán započitatelný příjem v částce nižší 4 000 Kč měsíčně nebo nebyl sjednán vůbec. Zaměstnanec v zaměstnání malého rozsahu je účasten nemocenského pojištění jen v těch kalendářních měsících, do nichž mu byl zúčtován započitatelný příjem ve výši alespoň 4 000Kč.

Má-li zaměstnanec příjem vyšší než 4 000 Kč, jedná se vždy o zaměstnání ostatní.

Rozdíl mezi zaměstnáním malého rozsahu a zaměstnáním ostatním je především v zúčtování započitatelných příjmů po skončení zaměstnání. U zaměstnání malého rozsahu se i příjmy zúčtované po skončení zaměstnání započítávají jako příjmy posledního kalendářního měsíce trvání zaměstnání.

Obecně platí, že zaměstnanci jsou poplatníky pojistného na důchodové pojištění, jde-li o zaměstnance, kteří jsou účastni důchodového pojištění podle předpisů o důchodovém pojištění a zároveň jsou účastni nemocenského pojištění podle předpisů o nemocenském pojištění.

     Členové zastupitelstva územních samosprávných celků

Členové zastupitelstva územních samosprávných celků se liší na uvolněné a neuvolněné.

Uvolnění členové zastupitelstva (zvolení do funkcí, které zastupitelstvo určilo za funkce uvolněné) jsou účastni nemocenského pojištění, neboť jejich odměna přesahuje 4 000 Kč. Platí, že osoba je účastna nemocenského pojištění jen jednou, byť pobírá odměnu z výkonu několika funkcí souběžně (odměny se sčítají).

Neuvolnění členové zastupitelstva nejsou podle písm. b) bodu 20 ustanovení považováni za zaměstnance a z jejich odměny se neodvádí pojistné, byť vykonávají souběžně několik funkcí (člen rady, komise, výboru apod.).

Osoby, které nejsou členy zastupitelstva, ale působí např. ve výborech či komisích, jsou považovány za zaměstnance a podle výše odměny (příjmu) se rozlišuje (zaměstnání malého rozsahu a zaměstnání ostatní). I zde se odměny sčítají a pojistné se platí jen jednou.

     Pracovníci v pracovním vztahu podle cizích předpisů

Poplatníkem pojistného je i zaměstnanec, který má uzavřen pracovní vztah podle cizího práva v souladu se zákonem č. 91/­2012 Sb., o mezinárodním právu soukromém, koordinačním nařízení EU nebo se smlouvou o sociálním zabezpečení, kterou ČR uzavřela s příslušným státem, jehož občan pracuje v ČR.

Zaměstnavatel, který má sídlo v ČR, může dohodnout s cizincem, že jeho pracovní vztah se bude řídit cizími právními předpisy. Takový zaměstnanec je však v ČR považován za zaměstnance jak pro účast na nemocenském pojištění, tak pro placení pojistného na sociální zabezpečení. Zaměstnavatel musí znát právní předpisy státu, podle nichž uzavřel se zaměstnancem pracovní smlouvu, protože v některých případech musí zaměstnanci i třeba po dobu pracovní neschopnosti poskytovat náhradu mzdy v plné výši. Vztahují-li se na zaměstnance koordinační nařízení EU nebo smlouva o sociálním zabezpečení, jsou tyto předpisy nadřazeny českým předpisům.

     Účast na nemocenském pojištění v EU

Sociální pojištění je v EU koordinováno, to znamená, že pojištěnec nesmí být ve svých nárocích ze systému sociálního pojištění poškozen tím, že pracuje v různých státech EU (migruje). Žádný předpis EU nestanoví, jaké dávky ze sociálního systému musí být poskytovány a v jaké výši. Evropská unie dbá na to, aby pojištěnec, který přešel za prací z jednoho státu do druhého, na tom nebyl hůře, než pojištěnci ve státě, kde začal pracovat. Proto se mu musí například započítávat doba účasti na nemocenském pojištění získaná v předchozích zaměstnáních v jiném státě EU.

Dále platí, že zaměstnanec, který vykonává souběžně zaměstnání na území více států EU pro různé zaměstnavatele, může být jen v jednom státě účasten nemocenského, důchodového a zdravotního pojištění, pojištění pro případ nezaměstnanosti a pro poskytování státních dávek. Bude-li např. mít zaměstnanec bydliště v ČR a zde uzavřen jeden pracovní poměr, a zároveň bude pracovat pro ještě cizího zaměstnavatele na území jiného státu EU, pak bude pojištěn pouze v ČR.

Podle nových koordinačních nařízení EU se musí zkoumat i podíl výdělečné činnosti v jednotlivých státech EU. Pokud podíl ze všech výdělečných činností v některém státě nedosahuje aspoň 25 % ze všech činností v ostatních státech EU, k takovému zaměstnání se nepřihlíží.

Nebude-li zaměstnanec s bydlištěm v ČR vykonávat práci na území ČR, ale bude ji vykonávat ve dvou či více státech EU pro více zaměstnavatelů, bude pojištěn také jen v ČR podle českých předpisů. Tento zaměstnanec si musí vyžádat od ČSSZ potvrzení, že je v ČR účasten nemocenského pojištění. Takoví potvrzení se vydává na předepsaném tiskopise EU a cizí zaměstnavatel, který tohoto zaměstnance zaměstnává, bude platit pojistné na sociální zabezpečení OSSZ, která je pověřena vést rejstřík zaměstnavatelů, kteří v ČR nesídlí. To platí i naopak u cizích zaměstnanců. Proto si zaměstnavatelé, kteří zaměstnávají zaměstnance s bydlištěm v jiném státě EU, se musí sami seznámit s předpisy placení pojistného v dotčeném státě, kam budou pojistné posílat.

     Dvoustranné smlouvy o sociálním zabezpečení

Smlouvy o sociálním zabezpečení, které obsahují ustanovení o používání právních předpisů sociálního zabezpečení při výdělečné činnosti na území druhého smluvního státu lze nalézt na webových stránkách MPSV www.mpsv.cz/web/cz/dvoustranne-smlouvy-o-socialnim-zabezpeceni. Tyto smlouvy zpravidla určují tzv. dobu vysílání, tj. dobu, po kterou zůstává zaměstnanec pracující v cizině pojištěn ve státě, z něhož byl vyslán (zpravidla se jedná o dobu 2 až 5 let).

Smlouvy o sociálním zabezpečení jsou nadřazeny právnímu řádu ČR. To znamená, že upravují-li některou oblast jinak, než je upravena v příslušném českém zákoně, platí pro dotyčného zaměstnance podmínky, které jsou uvedeny ve smlouvě. Smlouvám o sociálním zabezpečení jsou pak nadřazena koordinační nařízení EU.

Obecně platí, že účast na nemocenském a důchodovém pojištění zaměstnanců se řídí právem státu, na němž pracují. Pokud tomu tak nemá být, jde o výjimku, která musí být stanovena zákonem, mezinárodní smlouvou nebo koordinačním nařízením EU.

     Souběh více zaměstnání

Zaměstnanec, který vykonává souběžně více zaměstnání zakládajících účast na nemocenském pojištění, je poplatníkem pojistného z každého takového zaměstnání zvlášť, přitom nerozhoduje, zda zaměstnání jsou vykonávána u jednoho či u více zaměstnavatelů. Obecně platí, že účast na nemocenském pojištění se posuzuje v každém zaměstnání samostatně. Jedinou výjimkou je účast na nemocenském pojištění zaměstnanců pracujících v zaměstnání malého rozsahu nebo činných na základě dohody o provedení práce. Jim se – ale pouze pro vznik účasti na nemocenském pojištění – sčítají započitatelné příjmy zúčtované v jednom kalendářním měsíci a následně se postupuje při odvodu pojistného jako u ostatních zaměstnanců.

     Zaměstnavatelé

Zaměstnavatelé jsou poplatníky pojistného na nemocenské pojištění, pojistného na důchodové pojištění a příspěvku na státní politiku zaměstnanosti, pokud zaměstnávají alespoň jednoho zaměstnance vyjmenovaného v odstavci 1 písm. b) předmětného ustanovení.

Doktrína práva sociálního zabezpečení rozlišuje dvě kategorie zaměstnavatelů – právní zaměstnavatel a ekonomický zaměstnavatel.

Právní zaměstnavatel je zaměstnavatel, který přímo uzavřel pracovněprávní vztah se zaměstnancem. Ekonomický zaměstnavatel zaměstnává na základě smlouvy uzavřené s právním zaměstnavatelem (v praxi se jedná o agenturní zaměstnávání).

Obecně platí, že pouze právní zaměstnavatel může vůči zaměstnanci právně jednat, to znamená sjednat s ním obsah pracovní smlouvy nebo dohody o práci konané mimo pracovní poměr (minimálně druh práce, místo výkonu práce a datum nástupu do práce), oznámit orgánům sociálního zabezpečení jeho nástup do práce a odvádět z vyměřovacího základu zaměstnance pojistné. Ekonomický zaměstnavatel nesmí vůči zaměstnanci právně jednat. On pouze zúčtuje odměnu za vykonanou práci právnímu zaměstnavateli a ten provede její výplatu i zdanění a odvod pojistného.

Předmětný zákon tedy uvažuje pouze s právními zaměstnavateli.

     OSVČ

Osoba samostatně výdělečně činná je poplatníkem:

-    pojistného na důchodové pojištěn a příspěvku na státní politiku zaměstnanosti, pokud je účastna důchodového pojištění,

-    pojistného na nemocenské pojištění, pokud se dobrovolně přihlásila k nemocenskému pojištění.

Podle § 9 ZDP jsou osoby samostatně výdělečně činné účastny pojištění, pokud vykonávají samostatnou výdělečnou činnost na území České republiky a splňují dále podmínky stanovené v § 10 ZDP.

Za osobu samostatně výdělečně činnou se pro účely pojištění považuje osoba, která ukončila povinnou školní docházku a dosáhla věku aspoň 15 let a:

-    vykonává samostatnou výdělečnou činnost,

-    spolupracuje při výkonu samostatné výdělečné činnosti, pokud podle zákona o daních z příjmů lze na ni rozdělovat příjmy dosažené výkonem této činnosti a výdaje vynaložené na jejich dosažení, zajištění a udržení,

jejichž příjmy ze samostatné výdělečné činnosti podléhají zdanění jako příjmy z podnikání.

Výkonem samostatné výdělečné činnosti podle odstavce 2 písm. a) se rozumí:

-    podnikání v zemědělství, je-li fyzická osoba provozující zemědělskou výrobu evidována podle zákona č. 252/­1997 Sb., o zemědělství u místně příslušného úřadu obce s rozšířenou působností,

-    provozování živnosti na základě oprávnění provozovat živnost podle zákona (č. 455/­1991 Sb., o živnostenském podnikání živnostenský zákon),

-    činnost společníka veřejné obchodní společnosti nebo komplementáře komanditní společnosti vykonávaná podle zákona č. 90/­2012 Sb., o obchodních korporacích,

-    výkon umělecké nebo jiné tvůrčí činnosti na základě autorskoprávních vztahů podle zákona č. 121/­2000 Sb., autorského zákona, s výjimkou činnosti, z níž příjmy jsou podle zákona o daních z příjmů samostatným základem daně z příjmů fyzických osob pro zdanění zvláštní sazbou daně,

-    výkon jiné činnosti konané výdělečně na základě oprávnění podle zvláštních předpisů, která není uvedena v písmenech a) až d) (např. podle zákona č. 85/­1996 Sb., o advokacii nebo podle zákona č. 258/­1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád), a výkon činnosti příkazníka konané na základě příkazní smlouvy uzavřené podle občanského zákoníku. Podmínkou zde je, že tyto činnosti jsou konány mimo vztah zakládající účast na nemocenském pojištění, a jde-li o činnost příkazníka, též to, že příkazní smlouva nebyla uzavřena v rámci jiné samostatné výdělečné činnosti.

-    výkon činností neuvedených v písmenech a) až e) a vykonávaných vlastním jménem a na vlastní odpovědnost za účelem dosažení příjmu. Za výkon těchto činností se však nepovažuje pronájem nemovitostí (jejich částí) a movitých věcí,

pokud se příjmy dosažené výkonem činností uvedených v písmenech a) až f) považují podle zákona o daních z příjmů za příjmy ze samostatné činnosti.

Obecně platí, že 0SVČ je jen osoba, která vykonává samostatnou výdělečnou činnost. Osoba, která sice má příjmy z činnosti, kterou vykonávala v uplynulých letech, již není OSVČ podle tohoto zákona a není poplatníkem pojistného.

Všechny OSVČ jsou bez ohledu na výši příjmu povinny:

-    podat OSSZ „Oznámení o zahájení (opětovném zahájení) samostatné výdělečné činnosti“,

-    podávat každý rok „Přehled o příjmech a výdajích za rok …“,

-    podat OSSZ oznámení o ukončení samostatné výdělečné činnosti.

„Oznámení o zahájení (opětovném zahájení) samostatné výdělečné činnosti“ podává OSVČ na předepsaném tiskopise (k dispozici na www.cssz.cz), a to do 8. dne měsíce následujícího po měsíci, kdy zahájila výkon činnosti. Tuto povinnost má i spolupracující osoba. Za nepodání oznámení nebo za opožděné podání může být uložena pokuta až 10 000 Kč.

Povinnost podat „Přehled o příjmech a výdajích“ má každá OSVČ. Nerozhoduje, zda je současně v pracovním poměru, zda pobírá důchod či je např. studentem. Přehled musí podat i všechny spolupracující osoby.

Důležité

     Přehled se podává do jednoho měsíce ode dne, v němž mělo být podáno daňové přiznání. Platí-li pro OSVČ lhůta k podání daňového přiznání 1. duben, podává Přehled do 1. května, pokud však podává daňové přiznání do 1. července (tato osoba musí však do 30. dubna oznámit OSSZ, že má daňového poradce), pak musí podat Přehled do 1. srpna. Vzhledem k tomu, že 1. květen je státní svátek, je povinnost podat Přehled splněna i nejbližší pracovní den.

Z Přehledu se zjistí:

-    zda OSVČ vedlejší je na základě dosažených příjmů povinně důchodově pojištěná a zda je tedy povinna zaplatit za příslušný kalendářní rok pojistné na důchodové pojištění a zda je povinna od podání přehledu platit zálohy na pojistné,

-    výše minimálního vyměřovacího základu pro odvod pojistného,

-    výše minimálního měsíčního vyměřovacího základu pro placení záloh na důchodové pojištění,

-    výše doplatku nebo přeplatku pojistného.

     OSVČ hlavní a vedlejší

Osoby samostatně výdělečně činné se člení na dvě kategorie – OSVČ hlavní, které vykonávají hlavní samostatnou výdělečnou činnost a OSVČ vedlejší, které vykonávají vedlejší samostatnou výdělečnou činnost. Jejich rozdíl spočívá v podmínkách pro účast na důchodovém pojištění a v minimální výši ročního i měsíčního vyměřovacího základu.

Obecně platí, že OSVČ je považována za hlavní (i když splňuje podmínky pro vedlejší), dokud sama neoznámí, že chce být považována za OSVČ vedlejší a nedoloží OSSZ, že tento důvod splňuje.

Za OSVČ vedlejší se považuje:

-    OSVČ v těch kalendářních měsících, v nichž byla zaměstnána a zároveň byla účastna nemocenského pojištění,

-    OSVČ, které byl přiznán starobní nebo předčasný starobní důchod nebo která má nárok na výplatu invalidního důchodu,

-    OSVČ, která měla nárok na rodičovský příspěvek nebo peněžitou pomoc v mateřství nebo nemocenské z důvodu těhotenství nebo mateřství a dále, která osobně pečovala o osobu mladší 10 let o osobu mladší 10 let, která je závislá na pomoci jiné osoby ve stupni I (lehká závislost), nebo o osobu, která je závislá na pomoci jiné osoby ve stupni II (středně těžká závislost) nebo stupni III (těžká závislost) anebo stupni IV (úplná závislost), pokud osoba, která je závislá na pomoci jiné osoby, je osobou blízkou, nebo žije s osobou samostatně výdělečně činnou v domácnosti, není-li osobou blízkou, nebo

-    OSVČ, která byla nezaopatřeným dítětem.

Požadované údaje o zaměstnání zaměstnance a o jeho účasti na nemocenském pojištění potvrzuje zaměstnanci na jeho žádost zaměstnavatel. Důležité je to zejména u zaměstnanců v zaměstnání malého rozsahu nebo pracujících na dohodu o provedení práce, zde OSSZ nemá údaje, o měsících v který byla/nebyla tato osoba účastna nemocenského pojištění a byla OSVČ vedlejšího pojištění. OSVČ není povinna oznamovat důvody pro zařazení do kategorie OSVČ vedlejší, je to její právo, ne povinnost.

Poživatel důchodu, který mu poskytuje ČSSZ, pouze na Přehledu zakřížkuje přiznání důchodu a OSSZ si sama toto ověří. U starobních důchodců stačí, že důchod byl přiznán a nemusí být vyplácen, u invalidních důchodců musí být důchod pobírán, aby osoba mohla být OSVČ vedlejší.

Za nezaopatřené dítě se považuje dítě do 26 let, jestliže se soustavně připravuje na budoucí povolání studiem na střední nebo vysoké škole. Po skončení studia na střední škole se žák považuje za neopatřené dítě do skončení prázdnin (31. srpna), jestliže úspěšně složil závěrečnou nebo maturitní zkoušku v měsících červen až srpen nebyl účasten nemocenského pojištění. Po skončení studia na vysoké škole se žák považuje za nezaopatřené dítě pouze v měsíci, v kterém bylo studium ukončeno a v měsíci následujícím, jestliže nebyl účasten nemocenského pojištění.

     Povinná účast OSVČ na důchodovém pojištění

OSVČ hlavní je účastna důchodového pojištění v měsících, v nichž není považována za OSVČ vedlejší.

OSVČ vedlejší je účastna důchodového pojištění pouze, jestliže základ daní (rozdíl mezi příjmy a výdaji) dosáhl tzv. rozhodné částky, tedy hranice stanovené § 10 ZDP. Rozhodná částka je proměnlivá a v roce 2022 činila 93 387 Kč, v roce 2023 činí 96 777 Kč. Uvedená rozhodná částka platí při výkonu samostatné výdělečné činnosti po celý kalendářní rok. Za měsíce, v kterých OSVČ vedlejší činnost nevykonávala, se rozhodná částka snižuje.

OSVČ je povinna oznámit OSSZ:

-  ukončení samostatné výdělečné činnosti,

-  zánik oprávnění vykonávat samostatnou výdělečnou činnost,

-  pozastavení výkonu samostatné výdělečné činnosti.

Tyto skutečnosti se OSSZ oznamují do 8. dne kalendářního měsíce následujícího po měsíci, v kterém k výše uvedené situaci došlo. Oznámení musí být podáno písemně, i když pro něj není předepsán povinný tiskopis.

     Osoby dobrovolně důchodově pojištěné

Osoba dobrovolně důchodově pojištěné si platí pojistné na důchodové pojištění sama. Sama si určuje i vyměřovací základ. Má však v § 5c zákona stanoven minimální vyměřovací základ. Sazba pro odvod pojistného činí podle § 7 zákona 28 % určeného vyměřovacího základu.

Podmínky, za kterých se může osoba dobrovolně přihlásit k důchodovému pojištění, jsou uvedeny v § 6 ZDP. Tato osoba musí být starší 18 let. Důchodové pojištění vzniká na základě přihlášky k důchodovému pojištění a po zaplacení pojistného. V zákoně o důchodovém pojištění jsou uvedeny doby a podmínky, za které lze zaplatit pojistné a rovněž doba, kterou si lze „koupit“ bez uvedení důvodu.

Doby dobrovolně pojistitelné:

-    vedení v evidenci uchazečů o zaměstnání,

-    studium,

-    výdělečné činnosti v cizině po 31. prosinci 1995,

-    výkonu dlouhodobé dobrovolnické služby na základě smlouvy uzavřené s vysílající organizací podle zvláštního právního předpisu,

-    činnosti v České republice ve prospěch zahraničního zaměstnavatele,

-    výkonu funkce poslance Evropského parlamentu, zvoleného na území České republiky,

-    pobytu v cizině, pokud následovaly do místa vyslání k výkonu práce v zahraničí nebo k výkonu služby v zahraničí svého manžela nebo registrovaného partnera, který je státním zaměstnancem podle zákona o státní službě nebo jiným zaměstnancem organizační složky státu, se souhlasem této organizační složky státu, a nemají příjem ze závislé činnosti nebo nejsou OSVČ,

-    výkonu samostatné výdělečné činnosti ve zdaňovacím období, za které byla jejich daň z příjmů fyzických osob rovna paušální dani, uplynula-li marně lhůta pro placení paušálního pojistného na důchodové pojištění za tuto dobu.

Doba vedení v evidenci uchazečů se započítává jako náhradní doba po dobu pobírání podpory v nezaměstnanosti nebo při rekvalifikaci. Ostatní doby, kdy uchazeč o zaměstnání nepobíral podporu, se započtou v rozsahu maximálně 3 roky za podmínek stanovených v zákoně o důchodovém pojištění.

Doba studia se započítává jen v rozsahu 6 let (z toho jen 80 %) po 18. roce věku. Pro další dobu studia si lze důchodové pojištění „koupit“ kdykoliv.

Za jakoukoliv ostatní dobu lze zaplatit pojistné na dobrovolné důchodové pojištění, ale v rozsahu nejvýše 15 let a nejvýše 1 rok před podáním přihlášky.

§ 4

Pojistné

Výše pojistného se stanoví procentní sazbou z vyměřovacího základu zjištěného za rozhodné období.

komentář k § 4

Ustanovení stanoví výši pojistného.

Výše pojistného, resp. procentní sazby pojistného stanoví § 7 zákona a postup výpočtu vyměřovacího základu stanoví § 5 zákona.

Vyměřovací základ

§ 5

(1) Vyměřovacím základem zaměstnance pro pojistné na důchodové pojištění je úhrn příjmů, s výjimkou náhrad výdajů poskytovaných procentem z platové základny představitelům státní moci a některých státních orgánů a soudců⁷⁴⁾, které jsou nebo by byly, pokud by podléhaly zdanění v České republice, předmětem daně z příjmů fyzických osob podle zákona o daních z příjmů³⁾ a nejsou od této daně osvobozeny a které mu zaměstnavatel zúčtoval v souvislosti se zaměstnáním, které zakládá účast na nemocenském pojištění. Zúčtovaným příjmem se pro účely věty první rozumí plnění, které bylo v peněžní nebo nepeněžní formě nebo formou výhody poskytnuto zaměstnavatelem zaměstnanci nebo předáno v jeho prospěch, popřípadě připsáno k jeho dobru anebo spočívá v jiné formě plnění prováděné zaměstnavatelem za zaměstnance.

(2) Do vyměřovacího základu zaměstnance se z příjmů uvedených v odstavci 1 nezahrnují tyto příjmy:

a)  náhrada škody podle zákoníku práce a právních předpisů upravujících služební poměry,

b)  odstupné a další odstupné, odchodné a odbytné, na která vznikl nárok podle zvláštních právních předpisů, a odměna při skončení funkčního období, na kterou vznikl nárok podle zvláštních právních předpisů,

c)  věrnostní přídavek horníků⁵⁾,

d)  plnění, které bylo poskytnuto poživateli starobního důchodu nebo invalidního důchodu pro invaliditu třetího stupně po uplynutí jednoho roku ode dne skončení zaměstnání,

e)  jednorázová sociální výpomoc poskytnutá zaměstnanci k překlenutí jeho mimořádně obtížných poměrů vzniklých v důsledku živelní pohromy, požáru, ekologické nebo průmyslové havárie nebo jiné mimořádně závažné události.

(3) Mzdové nároky zaměstnanců vyplacené Úřadem práce České republiky – krajskou pobočkou, popřípadě pobočkou pro hlavní město Prahu (dále jen „krajská pobočka Úřadu práce“) podle zákona o ochraně zaměstnanců při platební neschopnosti za­městnavatele a o změně některých zákonů se považují za příjmy zúčtované zaměstnavatelem zaměstnanci, a to v rozsahu, ve kterém je zaměstnavatel zaměstnancům nezúčtoval.

(4) Ustanovení odstavce 2 platí přiměřeně i pro určení vy­měřovacího základu pracovníka v pracovním poměru uzavřeném podle cizích právních předpisů. Je-li zaměstnanec považován podle zákona o nemocenském pojištění za smluvního zaměst­nance^10c), je jeho vyměřovacím základem příjem zúčtovaný mu smluvním zaměstnavatelem (§ 23b odst. 2); je-li smluvnímu za­městnanci vyplácen příjem prostřednictvím jeho zaměstnavatele, jehož sídlo je na území státu, s nímž Česká republika neuzavřela mezinárodní smlouvu o sociálním zabezpečení, považuje se za vyměřovací základ smluvního zaměstnance jeho příjem uhrazený smluvním zaměstnavatelem zahraničnímu zaměstnavateli, který se v případě, že v úhradách smluvního zaměstnavatele zahra­ničnímu zaměstnavateli je obsažena i částka za zprostředkování práce smluvního zaměstnance, snižuje nejvýše o 40 %.

(5) Je-li zaměstnanci vyplácen příjem v cizí měně, přepočte se na českou měnu kurzem devizového trhu stanoveným Českou národní bankou, který platí k poslednímu dni kalendářního měsíce, za který se pojistné odvádí. Pro přepočet měn, u nichž Česká národní banka nevyhlašuje tento kurz, se použije kurz této měny obvykle používaný bankami v České republice ke dni uvedenému ve větě první; tyto banky jsou povinny na žádost zaměstnavatele a okresní správy sociálního zabezpečení tento kurz sdělit. Kurz, který zaměstnavatel použil podle věty první a druhé, je povinen vést ve svých záznamech pro stanovení a odvod ­pojistného.

(6) Do vyměřovacího základu zaměstnance, kterému podle zákoníku práce nepřísluší náhrada mzdy nebo platu za dovolenou v rozsahu, ve kterém mu tato náhrada přísluší podle právních předpisů členského státu Evropské unie, do něhož byl zaměstnanec vyslán⁷⁸⁾, se zahrnuje náhrada mzdy nebo platu za dovolenou ve výši, v jaké by příslušela tato náhrada za dovolenou podle zákoníku práce, i když nebyla zaměstnavatelem zúčtována; je-li náhrada mzdy nebo platu za dovolenou příslušející podle právních předpisů členského státu vyšší než tato náhrada, která by příslušela podle zákoníku práce, zahrnuje se do vyměřovacího základu zaměstnance též rozdíl mezi těmito náhradami, a to v tom kalendářním měsíci, v němž byla výše tohoto rozdílu zjištěna.

komentář k § 5

Ustanovení upravuje obsah pojmu „vyměřovací základ“ pro účely tohoto zákona.

Vyměřovací základ se stanoví zvlášť pro zaměstnance a zvlášť pro zaměstnavatele. Vyměřovací základ zaměstnavatele tvoří podle § 5a zákona úhrn vyměřovacích základů zaměstnanců.

Vyměřovací základ zaměstnance se zjišťuje jen u zaměstnanců účastných nemocenského pojištění. Vyměřovacím základem je úhrn započitatelných příjmů v rozhodném období, tj. v kalendářním měsíci.

Započitatelnými příjmy jsou příjmy, které:

-    jsou předmětem daně z příjmů a nejsou od daně osvobozeny,

-    zúčtované zaměstnavatelem zaměstnanci,

-    nejsou uvedeny v § 5 odst. 2 zákona.

Příjmy, které jsou předmětem daně a příjmy, které jsou naopak od daně osvobozeny, jsou uvedeny v zákoně o daních z příjmů. Od daně jsou osvobozeny např. cestovní náhrady.

Podle odstavce 2 se pět příjmů nezahrnuje do vyměřovacího základu, přestože byly zúčtovány zaměstnavatelem zaměstnanci, jsou předmětem daně a nejsou od daně osvobozené. Jedná se o:

-    náhradu škody podle zákoníku práce,

-    odstupné podle zákoníku práce a další „odstupné“ podle ostatních zákonů,

-    věrnostní přídavek horníků podle zákona č. 62/­1983 Sb., o věrnostním přídavku horníkům,

-     plnění, které bylo poskytnuto poživateli starobního důchodu nebo invalidního důchodu pro invaliditu třetího stupně po uplynutí jednoho roku ode dne skončení zaměstnání,

-    jednorázová sociální výpomoc poskytnutá za podmínek § 5 odst. 2 písm. e) zákona.

U zaměstnanců, kteří jsou poplatníky pojistného z důvodu uzavření pracovněprávního vztahu uzavřeného podle cizích právních předpisů [§ 3 odst. 1 písm. b) bod 13 zákona] se do vyměřovacího základu zahrnují příjmy, které jsou nebo byly předmětem zákona o daních z příjmů a nebyly od daně osvobozeny. Do vyměřovacího základu se nezahrnují příjmy, které náležejí podle cizích právních předpisů za obdobných podmínek jako příjmy, které se podle odstavce 2 do vyměřovacího základu nezapočítávají.

Pokud se týká mzdy, tak ta může být podle zákoníku práce zaměstnanci poskytována v peněžní nebo naturální formě. Mzda je jakékoliv plnění, které souvisí s výkonem práce, tedy nejen měsíční mzda, ale rovněž odměny, příplatky apod. Mzda je vždy výdajem na dosažení a udržení příjmů, bez ohledu na to, jestli byla vyplacena v peněžní nebo naturální formě.

V odstavci 4 je uveden výpočet vyměřovacího základu u smluvního zaměstnance [§ 3 písm. o) a p) ZNP]. Pokud odměnu za práci vyplácí smluvnímu zaměstnanci pouze smluvní zaměstnavatel, je zúčtovaná částka započitatelným příjmem, z něhož se musí odvést pojistné. Pokud vyplácí smluvnímu zaměstnanci odměnu za práci zahraniční zaměstnavatel, zahrnuje se do vyměřovacího základu smluvního zaměstnance částka, kterou hradí na základě smlouvy smluvní zaměstnavatel zahraničnímu zaměstnavateli.

Pojistné se odvádí i z odměny pěstounů. Osoby, které jsou podle zákona č. 359/­1999 Sb., o sociálně-právní ochraně dětí vedeny v evidenci osob, které mohou vykonávat pěstounskou péči na přechodnou dobu, jsou účastni nemocenského a důchodového pojištění.

K datu 1. ledna 2021 vložila novela zákona provedená zákonem č. 285/­2020 Sb. do ustanovení nový odstavec 6.

V návaznosti na změnu v zákoníku práce (nový § 222a ZP) v poskytování náhrady mzdy a platu za dovolenou u zaměstnanců, jimž vznikl nárok na náhradu za dovolenou za práci ve státě, v němž tuto náhradu poskytuje tzv. dovolenková pokladna, bylo provedeno doplnění úpravy stanovení vyměřovacího základu zaměstnance v tomto zákoně. V některých členských státech EU zaměstnancům ve stavebnictví, popř. i v jiných odvětvích, platí náhradu za dovolenou namísto zaměstnavatele instituce zřízená zákonem, nazývaná obecně dovolenková pokladna (poskytování náhrady za dovolenou dovolenkovými pokladnami se přitom velmi liší mezi jednotlivými státy). Zaměstnavatelé platí dovolenkové pokladně příspěvek na úhradu výdajů na náhradu za dovolenou vyplácenou zaměstnancům, na úhradu pojistného z ní odváděného na sociální, zdravotní a úrazové pojištění a na úhradu administrativních nákladů. Zaměstnavatelé se sídlem v ČR, kteří vysílají své zaměstnance do takových států, jsou na základě zásad EU povinni akceptovat princip dovolenkových pokladen, protože nároky zaměstnanců na délku dovolené a výši náhrady za dovolenou jsou v těchto státech zpravidla vyšší než v ČR. Pokud vyslání zaměstnance netrvá déle než 24 měsíců, zůstávají pro něho příslušné předpisy upravující sociální a zdravotní pojištění státu, z něhož byl vyslán. Za dobu vyslání je příslušný k výběru pojistného stát, z něhož byl zaměstnanec vyslán

§ 5a

(1) Vyměřovacím základem zaměstnavatele je

a)  částka odpovídající úhrnu vyměřovacích základů jeho zaměstnanců uvedených v § 3 odst. 3, kteří nevykonávají práce člena výjezdové skupiny zdravotnické záchranné služby, operátora zdravotnického operačního střediska a pomocného operačního střediska zdravotnické záchranné služby a záchranáře horské služby (dále jen „zdravotnický záchranář”) nebo člena jednotky hasičského záchranného sboru podniku,

b)  částka odpovídající úhrnu vyměřovacích základů jeho zaměstnanců uvedených v § 3 odst. 3, kteří vykonávají práce zdravotnického záchranáře nebo člena jednotky hasičského záchranného sboru podniku.

(2) Vykonával-li zaměstnanec v kalendářním měsíci práce zdravotnického záchranáře nebo člena jednotky hasičského záchranného sboru podniku i jiné práce, je pro účely odstavce 1 písm. b) vyměřovacím základem zaměstnance, který vykonává práce zdravotnického záchranáře nebo člena jednotky hasičského záchranného sboru podniku, poměrná část vyměřovacího základu odpovídající době, po kterou vykonával práce zdravotnického záchranáře nebo člena jednotky hasičského záchranného sboru podniku, a to po zaokrouhlení na celé koruny směrem nahoru; pro účely odstavce 1 písm. a) je vyměřovacím základem zaměstnance zbylá poměrná část vyměřovacího základu, a to po zaokrouhlení na celé koruny směrem dolů.

komentář k § 5a

Ustanovení navazuje na § 5 zákona a doplňuje definici pojmu „vyměřovací základ“.

Vyměřovacím základem zaměstnavatele za kalendářní měsíc je úhrn vyměřovacích základů všech jeho zaměstnanců v tomto měsíci.

Důležité

     Novela zákona provedená zákonem č. 455/­2022 Sb. s účinností 1. ledna 2023 přinesla změnu odstavce 1 a 2. Z vyměřovacího základu zaměstnance ze zaměstnání, v němž se vykonávají práce zdravotnických záchranářů a členů jednotek hasičského záchranného sboru podniku snižující důchodový věk, bude platit zaměstnavatel pojistné na důchodové pojištění zvýšené postupně o 2, 3 a 4 procentní body a od roku 2026 o 5 procentních bodů. Je proto třeba stanovit výši vyměřovacího základu zaměstnavatele pro toto zvýšené pojistné.

V případě, že zaměstnavatel zaměstnává zaměstnance vykonávající práce zdravotnických záchranářů (i zaměstnanců vykonávajících jiné práce) a členů jednotek hasičského záchranného sboru podniku, bude mít zaměstnavatel dva vyměřovací základy a pro každý vyměřovací základ bude platit jiná sazba pojistného podle bodu 3. Pokud zaměstnanec odpracuje v kalendářním měsíci z celkové odpracované doby jen část doby jako zdravotnický záchranář nebo hasič, stanoví se vyměřovací základ zvlášť pro zvýšené pojistné alikvotně k odpracované době zdravotnického záchranáře z celkového vyměřovacího základu v rámci kalendářního měsíce.

Důležité

     Nebude se tedy zjišťovat skutečná výše příjmu jen ze zaměstnání, v němž se vykonávají práce zdravotnického záchranáře nebo hasiče; nová úprava je administrativně jednodušší a nebude třeba řešit, jak rozpočítávat příjmy zúčtované do kalendářního měsíce za předcházející období (doplatky mzdy a náhrady mzdy, pololetní nebo roční prémie apod.). Změna v odstavci 2 je legislativně technická.

§ 5b

(1) Vyměřovacím základem osoby samostatně výdělečně činné pro pojistné na důchodové pojištění a příspěvek na státní politiku zaměstnanosti je částka určená touto osobou, která činí nejméně 50 % daňového základu; daňovým základem se pro účely tohoto zákona rozumí dílčí základ daně z příjmů ze samostatné činnosti podle zákona o daních z příjmů, které jsou nebo by byly, pokud by podléhaly zdanění v České republice, předmětem daně z příjmů fyzických osob. Vykonávala-li osoba samostatně výdělečně činná v kalendářním roce hlavní sa­mostatnou výdělečnou činnost i vedlejší samostatnou výdělečnou činnost a za dobu, po kterou vykonávala vedlejší samostatnou výdělečnou činnost, není účastna důchodového pojištění, považuje se za daňový základ poměrná část daňového základu; tato část se určí tak, že se daňový základ vydělí počtem kalendářních měsíců, v nichž byla aspoň po část měsíce vykonávána samostatná výdě­lečná činnost, a vý­sledná částka se vynásobí počtem kalendářních měsíců, v nichž byla aspoň po část měsíce vykonávána hlavní samostatná výdělečná činnost. Za výkon samostatné výdělečné činnosti a hlavní samostatné výdělečné činnosti se pro účely věty druhé nepovažuje kalendářní měsíc, v němž po celý měsíc osoba samostatně výdělečně činná měla nárok na výplatu nemocenské­ho, peněžité pomoci v mateřství nebo dlouhodobého ošetřovného z nemocenského pojištění osob samostatně výdělečně činných; kalendářním měsícem se pro účely části věty před středníkem rozumí i jeho část, po kterou osoba samostatně výdělečně činná vykonávala samostatnou výdělečnou činnost, pokud výkon této činnosti netrval po celý kalendářní měsíc.

(2) Vyměřovací základ osoby samostatně výdělečně činné pro pojistné na důchodové pojištění a příspěvek na státní politiku zaměstnanosti činí nejméně, vykonávala-li osoba samostatně výdělečně činná v kalendářním roce

a)  jen hlavní samostatnou výdělečnou činnost, součin nejnižší­ho měsíčního vyměřovacího základu stanoveného podle § 14 odst. 5 věty první a platného pro kalendářní rok, za který se stanoví vyměřovací základ, a počtu kalendářních měsíců tohoto kalendářního roku, v nichž byla hlavní samostatná výdělečná činnost vykonávána aspoň po část kalendářního měsíce. Do tohoto počtu kalendářních měsíců se nezahrnují kalendářní měsíce, v nichž po celý kalendářní měsíc osoba samostatně výdělečně činná vykonávající hlavní samostat­nou výdělečnou činnost měla nárok na výplatu nemocen­ského, peněžité pomoci v mateřství nebo dlouhodobého ošetřovného z nemocenského pojištění osob samostatně výdělečně činných; kalendářním měsícem se pro účely části věty před středníkem rozumí i jeho část, po kterou osoba samostatně výdělečně činná vykonávala hlavní samostatnou výdělečnou činnost, pokud výkon této činnosti netrval po celý kalendářní měsíc,

b)  jen vedlejší samostatnou výdělečnou činnost a za dobu vý­konu této činnosti je účastna důchodového pojištění, součin nejnižšího měsíčního vyměřovacího základu stanoveného podle § 14 odst. 5 věty druhé a platného pro kalendářní rok, za který se stanoví vyměřovací základ, a počtu kalendářních měsíců tohoto kalendářního roku, v nichž byla vedlejší samostatná výdělečná činnost vykonávána aspoň po část kalendářního měsíce. Do tohoto počtu kalendářních měsíců se nezahrnují kalendářní měsíce, v nichž po celý kalendářní měsíc osoba samostatně výdělečně činná vykonávající vedlejší samostatnou výdělečnou činnost měla nárok na nemocenské z výplatu nemocenského, peněžité pomoci v mateřství nebo dlouhodobého ošetřovného z nemocenského pojištění osob samostatně výdělečně činných; kalendářním měsícem se pro účely části věty před středníkem rozumí i jeho část, po kterou osoba samostatně výdělečně činná vykonávala vedlejší samostat­nou výdělečnou činnost, pokud výkon této činnosti netrval po celý kalendářní měsíc. U poživatele starobního důchodu nebo invalidního důchodu pro invaliditu třetího stupně se pro účely tohoto zákona dobou, po kterou tento poživatel měl nárok na výplatu nemocenského z nemocenského pojištění osob samostatně výdělečně činných, rozumí též doba dočasné pracovní neschop­nosti po uplynutí podpůrčí doby pro poskytování nemocenského stanovené předpisy nemocenského pojištění,

c)  hlavní samostatnou výdělečnou činnost i vedlejší samostatnou výdělečnou činnost a za dobu výkonu vedlejší samostatné výdělečné činnosti je účastna důchodového pojištění, součet dílčího vyměřovacího základu z hlavní samostatné výdělečné činnosti a dílčího vyměřovacího základu z vedlejší samo­statné výdělečné činnosti nebo součet dílčího vyměřovacího základu z hlavní samostatné výdělečné činnosti a poměrné části vyměřovacího základu z příjmu z vedlejší samostatné výdělečné činnosti; přitom za nejnižší vyměřovací základ se považuje vyšší z těchto součtů. Dílčí vyměřovací základ z hlavní samostatné výdělečné činnosti se zjistí jako součin nejnižšího měsíčního vyměřovacího základu stanoveného podle § 14 odst. 5 věty první a počtu kalendářních měsíců, v nichž aspoň po část měsíce byla vykonávána hlavní sa­mostatná výdělečná činnost; do tohoto počtu kalendářních měsíců se nezahrnují kalendářní měsíce uvedené v písmenu a) větě druhé. Dílčí vyměřovací základ z vedlejší samostatné výdělečné činnosti se zjistí jako součin nejnižšího měsíčního vyměřovacího základu stanoveného podle § 14 odst. 5 věty druhé a počtu kalendářních měsíců, v nichž aspoň po část měsíce byla vykonávána vedlejší samostatná výdělečná činnost; do tohoto počtu kalendářních měsíců se nezahrnují kalendářní měsíce uvedené v písmenu b) větě druhé a třetí. Poměrná část vyměřovacího základu z příjmu z vedlejší samostatné výdělečné činnosti se určí procentní sazbou uvedenou v odstavci 1 větě první tak, že se daňový základ dosažený v kalendářním roce vydělí počtem kalendářních měsíců, v nichž byla aspoň po část měsíce vykonávána samostatná výdělečná činnost, a výsledná částka se vynásobí počtem kalendářních měsíců, v nichž byla aspoň po část měsíce vykonávána vedlejší samostatná výdělečná činnost; ustanovení odstavce 1 věty třetí platí zde obdobně.

(3) Vyměřovací základ osoby samostatně výdělečně činné, jejíž daň z příjmů je rovna paušální dani, činí součin měsíčního vyměřovacího základu pro pásmo paušálního režimu, podle kterého je určena paušální daň stanoveného podle § 14 odst. 3 platného pro kalendářní rok, za který se stanoví vyměřovací základ, a počtu kalendářních měsíců tohoto kalendářního roku, v nichž byla osoba samostatně výdělečně činná poplatníkem v paušálním režimu.

(4) Vyměřovacím základem osoby samostatně výdělečně činné pro pojistné na nemocenské pojištění je měsíční základ, jehož výši určuje osoba samostatně výdělečně činná. Měsíční základ však nemůže být nižší než dvojnásobek částky rozhodné podle předpisů o nemocenském pojištění pro účast zaměstnanců na nemocenském pojištění^58a). Maximální měsíční základ však nemůže být vyšší než částka rovnající se průměru, který z vyměřovacího základu určeného nebo vypočteného podle § 5b odst. 1 za kalendářní rok na naposledy podaném přehledu podle § 15 připadá na jeden kalendářní měsíc, v němž aspoň po část tohoto měsíce byla vykonávána samostatná výdělečná činnost; věta druhá platí i zde. Maximální měsíční základ stanovený podle věty třetí platí od měsíce následujícího po měsíci, ve kterém byl podán přehled podle § 15 odst. 1 za předchozí kalendářní rok, do měsíce v následujícím kalendářním roce, v němž byl nebo měl být podán tento přehled; pokud je podle tohoto přehledu podaného v následujícím kalendářním roce maximální měsíční základ vyšší než dosavadní maximální měsíční základ, platí maximální měsíční základ podle tohoto přehledu již od měsíce, v němž byl podán tento přehled. Pokud byl přehled podle § 15 odst. 1 podán opožděně, stanoví se měsíční základ za měsíc, který následuje po měsíci, v němž měl být tento přehled podán, do měsíce, v němž byl tento přehled podán, ve výši dvojnásobku částky rozhodné podle předpisů o nemocenském pojištění pro účast zaměstnanců na nemocenském pojištění. K přehledu podle § 15 podanému za kalendářní rok před více než 3 roky před kalendářním rokem, v němž se pojistné na nemocenské pojištění platí, se nepřihlíží. Nelze-li maximální měsíční základ stanovit podle věty třetí, činí maximální měsíční základ polovinu průměrné mzdy za kalendářní měsíce kalendářního roku, v němž osoba samostatně výdělečně činná zahájila výkon samostatné výdělečné činnosti, a v následujícím kalendářním roce za kalendářní měsíce končící kalendářním měsícem, v němž byl nebo měl být podán přehled podle § 15 odst. 1. Při doplacení pojistného na nemocenské pojištění podle § 14c odst. 5 se pojistné na nemocenské pojištění stanoví z měsíčního základu určeného ve výši dvojnásobku částky rozhodné podle předpisů o nemocenském pojištění pro účast zaměstnanců na nemocenském pojištění. Pokud v kalendářním roce, v němž osoba samostatně výdělečně činná zahájila samostatnou výdělečnou činnost, ji nevykonávala aspoň ve 4 kalendářních měsících, určuje si v následujícím kalendářním roce měsíční základ tak, jako by v tomto roce samostatnou výdělečnou činnost zahájila; takto se postupuje ještě v kalendářním roce následujícím po kalendářním roce uvedeném v části věty před středníkem, a to až do kalendářního měsíce, v němž osoba samostatně výdělečně činná podala nebo měla podat přehled podle § 15 odst. 1. Měsíční základ osoby samostatně výdělečně činné, která je poplatníkem v paušálním režimu, nemůže být nižší než dvojnásobek částky rozhodné podle předpisů o nemocenském pojištění pro účast zaměstnanců na nemocenském pojištění a vyšší než měsíční vyměřovací základ osoby samostatně výdělečně činné, která je poplatníkem ve zvoleném pásmu paušálního režimu.

komentář k § 5b

Ustanovení stanoví výpočet vyměřovacího základu u OSVČ.

U těchto osob se stanovení vyměřovacího základu řídí daňovým základem OSVČ, a to bez ohledu na to, zda dotyčná osoba vede nebo nevede daňovou evidenci.

Podle zákona o daních z příjmů se daňový základ OSVČ upravuje v podstatě dvěma možnými způsoby, a to:

-    jako rozdíl mezi příjmy a výdaji při přechodu z vedení účetnictví a na daňovou evidenci a naopak (§ 5 ZODPŘ),

-    jako příjmy a výdaje snížené nebo zvýšené o stanovenou částku (§ 23 ZODPŘ).

Zásadně platí, že základ daně nelze pro účely výpočtu vyměřovacího základu pro pojistné upravit podle § 34 ZODPŘ (např. odečíst 100 % výdajů podporu výzkumu a vývoje). Od základu daně nelze odečíst daňovou ztrátu z minulých let.

Odměny podle zákona č. 121/­2000 Sb., autorského zákona je též zahrnují do daňového základu.

Obecně platí, že OSVČ není poplatníkem pojistného z příjmů ze samostatné výdělečné činnosti, které jsou osvobozeny od daně a z příjmů, které jsou daněny tzv. zvláštní sazbou.

Rozdíl mezi OSVČ hlavní a vedlejší viz komentář k § 3 zákona.

Vyměřovací základ za kalendářní rok si OSVČ určuje sama v rozmezí mezi tzv. minimálním vyměřovacím základem a tzv. maximálním vyměřovacím základem.

     Minimální vyměřovací základ pro OSVČ v r. 2022 a 2023

Minimální měsíční vyměřovací základ stanovený pro zálohy roku 2022 platí až do měsíce, ve kterém bude (měl by být) podán přehled o příjmech a výdajích za rok 2022. Tento činí pro:

-    hlavní činnost 9 728 Kč

-    vedlejší činnost 3 892 Kč

Záloha na pojistné z tohoto minimálního měsíčního vyměřovacího základu činí nadále pro:

-    hlavní činnost 2 841Kč

-    vedlejší činnost 1 137 Kč

Důležité

     Od měsíce, který následuje po měsíci, ve kterém byl (měl být) podán přehled o příjmech a výdajích za rok 2022, je stanoven minimální měsíční vyměřovací základ roku 2023 pro:

-    hlavní činnost 10 081 Kč

-    vedlejší činnost 4 033 Kč

Záloha na pojistné z tohoto minimálního měsíčního vyměřovacího základu činí pro

-  hlavní činnost 2 944 Kč

-  vedlejší činnost 1 178 Kč.

Pokud OSVČ v kalendářním roce vykonávala samostatnou výdělečnou činnost po část roku jako hlavní a po část roku jako vedlejší, stanoví se nejdříve minimální základy za příslušnou část roku zvlášť (zvlášť pro hlavní a zvlášť pro vedlejší) a posléze se sečtou. Z takto sečtené částky si OSVČ určí vyměřovací základ. Tento postup je praktický pouze v případě, kdy měsíční vyměřovací základ vypočtený z daňového základu je v daném kalendářním roce nižší než minimální vyměřovací základ pro OSVČ hlavní.

Při určování minimálního vyměřovacího základu se nepřihlíží ke kalendářním měsícům, v nichž OSVČ nevykonávala samostatnou výdělečnou činnost. V praxi se jedná o kalendářní měsíce:

-    předcházející měsíci zahájení samostatné výdělečné činnosti, nebo

-    následující po měsíci skončení samostatné výdělečné činnosti, nebo

-    v nichž OSVČ pobírala některou z dávek nemocenského pojištění podle zákona o nemocenském pojištění (v praxi se toto může týkat pouze OSVČ, které se dobrovolně přihlásily k nemocenskému pojištění).

     Maximální vyměřovací základ

Maximální roční vyměřovací základ pro pojistné na sociální zabezpečení činí v roce 2022 čtyřiceti osminásobek průměrné mzdy, tj. tj. 48 × 38 911 Kč, tedy roční maximální vyměřovací základ představuje 1 867 728 Kč.

Důležité

     Maximální roční vyměřovací základ pro pojistné na sociální zabezpečení činí v roce 2023 čtyřiceti osminásobek průměrné mzdy, tj. tj. 48 × 40 324 Kč, tedy roční maximální vyměřovací základ představuje 1 935 552 Kč.

     Měsíční základ pro pojistné na nemocenské pojištění

V odstavci 4 ustanovení se stanoví postup výpočtu měsíčního základu pro pojistné na nemocenské pojištění. Je třeba důsledně rozlišovat „měsíční základ“, z kterého OSVČ platí pojistné na nemocenské pojištění podle tohoto ustanovení a „měsíční vyměřovací základ“ podle § 14 zákona, z kterého OSVČ platí zálohy na pojistné na důchodové pojištění.

Měsíční základ pro výpočet pojistného na nemocenské pojištění si OSVĆ určuje sama a maximální měsíční základ je určen ve výši částky rovnající se průměru, který z určeného (vypočteného) vyměřovacího základu na posledním přehledu o příjmech a výdajích, připadá na jeden kalendářní měsíc výkonu činnosti, přičemž k přehledu staršímu tří let se nepřihlíží. Určeným vyměřovacím základem je celková částka, ze které bylo OSVČ za daný kalendářní rok stanoveno pojistné na důchodové pojištění a příspěvek na státní politiku zaměstnanosti.

Nelze-li určit maximální měsíční základ z naposledy podaného přehledu o příjmech a výdajích (např. při zahájení samostatné výdělečné činnosti, kdy v posledních třech letech nebyla činnost vykonávána), rovná se tento polovině průměrné mzdy platné pro daný kalendářní rok. Polovina průměrné mzdy v roce 2023 činí 20 162 Kč, tzn. platbu pojistného ve výši 424 Kč měsíčně (2,1 % z 20 162 Kč).

Měsíční základ se vypočte tak, že se určený nebo vypočtený roční vyměřovací základ vydělí počtem kalendářních měsíců, v nichž v daném roce byla vykonávána samostatná výdělečná činnost. Kalendářní měsíce, v nichž měla OSVČ po celý měsíc nárok na některou dávku nemocenského pojištění (např. nemocenské) se považují za měsíce, v kterých samostatná výdělečná činnost nebyla vykonávána.

Maximálním vyměřovacím základem je polovina průměrné mzdy u OSVČ, která zahájila činnost:

-  v kalendářním roce, za který podává Přehled, a v posledních 3 letech nebyla OSVČ,

-  v předchozím kalendářním roce a vykonávala v něm činnost alespoň ve 4 kalendářních měsících,

-  v předchozím roce a nevykonávala v něm činnost alespoň 4 kalendářní měsíce.

Z vypočteného vyměřovacího základu se vypočte měsíční základ pouze v případě, že je vyšší než určený vyměřovací základ.

OSVČ si sama ovlivňuje výši měsíčního základu pro odvod na nemocenské pojištění, a tím i výši dávek nemocenského pojištění.

OSVČ může platit pojistné na nemocenské pojištění, i když jako OSVČ vedlejší neplatí zálohy na důchodové pojištění, resp. není povinna je platit.

Pojistné na nemocenské pojištění a pojistné na důchodové pojistné se platí odděleně.

Novela zákona provedená zákonem č. 540/­2020 Sb. s účinností od 1. ledna 2021 provedla významné změny v souvislosti s novou právní úpravou paušální daně v § 7a ZDPŘ.

V odstavci 1 ustanovení došlo ke zrušení věty čtvrté, stanovící vyměřovací základ OSVČ, jejíž daň z příjmů je stanovena paušální částkou podle § 7a ZDPŘ v dosavadním znění, z důvodu zrušení institutu stanovení daně paušální částkou a jeho nahrazení novým institutem paušálního režimu a daně rovné paušální dani. Věta čtvrtá by se tedy v důsledku této novely zákona o daních z příjmů stala obsoletní.

V novém odstavci 3 se stanoví vyměřovací základ OSVČ, jejíž daň z příjmů je rovna paušální dani. V souvislosti se zavedením institutu paušálního režimu a daně z příjmů fyzických osob rovné paušální dani v zákoně o daních z příjmů se stanoví, jak se určuje vyměřovací základ OSVČ, jejíž daň z příjmů je rovna paušální dani. Podmínky, za kterých je daň z příjmů osoby samostatně výdělečně činné rovna paušální dani, jsou uvedeny v § 7a ZDPŘ. Smyslem institutu paušálního režimu je, aby za splnění uvedených podmínek byla paušalizována jak daň z příjmů fyzických osob, tak pojistné na důchodové pojištění a pojistné na zdravotní pojištění dané OSVČ. Výše vyměřovacího základu pro pojistné na důchodové pojištění bude závislá na tom, kolik kalendářních měsíců z daného kalendářního roku byla OSVČ činná poplatníkem v paušálním režimu podle zákona o daních z příjmů a bude činit součet počtu těchto kalendářních měsíců a nejnižšího vyměřovacího základu pro OSVČ vykonávající hlavní samostatnou výdělečnou činnost zvýšeného o 15 %. Jedná se o stejný princip jako v případě paušální daně, kdy je částka daně nebo pojistného paušalizována (tedy určena bez ohledu na výši příjmů a výdajů v daném zdaňovacím období, pokud je dodržen limit příjmů stanovený v § 7a ZDPŘ).

V odstavci 4 byla na konci doplněna nová věta, která stanoví speciální pravidlo pro určení měsíčního základu pro pojistné na nemocenské pojištění OSVČ, která je poplatníkem v paušálním režimu podle zákona o daních z příjmů. Minimální měsíční základ je stejný jako u ostatních OSVČ, tj. dvojnásobek částky rozhodné pro účast zaměstnanců na nemocenském pojištění, maximální měsíční základ se rovná měsíčnímu vyměřovacímu základu poplatníka v paušálním režimu. Tento měsíční vyměřovací základ je totiž známý ihned za kalendářní měsíc, za který OSVČ činná pojistné na nemocenské pojištění platí, není tedy třeba jej určovat podle ustanovení upravujících maximální měsíční základ pro ostatní OSVČ. V případě, kdy v souladu se zákonem o daních z příjmů bude v kalendářním roce OSVČ poplatníkem v paušálním režimu, ale kvůli nesplnění podmínek pro stanovení daně v paušální výši bude dodatečně povinna za takový rok podat daňové přiznání a Přehled o příjmech a výdajích, nemůže si OSVČ dodatečně po lhůtě splatnosti pojistného na nemocenské pojištění měsíční základ zvýšit. I když u takové osoby bude podle Přehledu vyměřovací základ vyšší než úhrn měsíčních vyměřovacích základů u OSVČ, která je poplatníkem v paušálním režimu, neovlivní tato skutečnost výši měsíčních základů za tento rok a ani výši měsíčních základů v kalendářním roce, v němž byl nebo měl být tento Přehled podán, pokud je i v tomto roce poplatníkem v paušálním režimu.

Důležité

     Novela zákona provedená zákonem č. 366/­2022 Sb. s účinností k 1. lednu 2023 provedla v ustanovení dvě změny, a to v odstavci 3 a 4.

V odstavci 3 s ohledem na zavedení 3 pásem paušálního režimu, kdy v každém pásmu se platí daň i veřejná pojistná i zálohy na ně v jiné výši, se upravuje odkaz na měsíční vyměřovací základ tak, aby bylo odkazováno na měsíční vyměřovací základ pro příslušné pásmo paušálního režimu.

S ohledem na pojistné na důchodové pojištění přitom mohou nastat dvě situace. Pokud je výše paušální daně OSVČ určena na základě paušálních záloh pro zvolené pásmo paušálního režimu podle § 7a odst. 6 písm. a) ZDPŘ, je i pojistné na důchodové pojištění stanoveno podle vyměřovacího základu pro zvolené pásmo paušálního režimu. Výše paušální daně však může být určena i na základě paušálních záloh pro pásmo paušálního režimu určující výši paušální daně podle § 7a odst. 6 písm. b) ZDPŘ, pokud OSVČ v daném zdaňovacím období dosáhne příjmů, které nepřekročí rozhodné příjmy pro jiné než zvolené pásmo paušálního režimu. Paušální daň poplatníka tedy může být v takovém případě nižší, nebo vyšší, než by byla, pokud by byla určena na základě paušálních záloh pro zvolené pásmo paušálního režimu. Pokud je daň rovna nižší paušální dani než pro zvolené pásmo paušálního režimu, nemá to vliv na výši vyměřovacího základu pro pojistné na důchodové pojištění, tedy ten se nesnižuje na úroveň podle nižšího pásma paušálního režimu, ale vypočítá se podle měsíčního vyměřovacího základu pro zvolené pásmo paušálního režimu. Pokud je však daň rovná vyšší paušální dani než pro zvolené pásmo paušálního režimu, určí se vyměřovací základ pro pojistné na důchodové pojištění na základě měsíčního vyměřovacího základu pro pásmo paušálního režimu určující výši paušální daně, tedy pro vyšší pásmo.

Důležité

     Úprava v odstavci 4 také reaguje na zavedení 3 pásem paušálního režimu a stanoví strop měsíčního základu jako měsíční vyměřovací základ osoby samostatně výdělečně činné, která je poplatníkem v příslušném zvoleném pásmu paušálního režimu.

§ 5c

(1) Vyměřovacím základem osoby dobrovolně účastné důchodového pojištění pro pojistné na důchodové pojištění je částka, kterou si určí, nejméně však částka ve výši jedné čtvrtiny průměrné mzdy platné v kalendářním roce, ve kterém se pojistné na důchodové pojištění platí.

(2) Vyměřovacím základem zahraničního zaměstnance pro pojistné na nemocenské pojištění je částka, kterou si určí ve výši stanovené podle odstavce 1 nebo ve výši dvojnásobku částky rozhodné podle předpisů o nemocenském pojištění pro účast zaměstnanců na nemocenském pojištění. Tento vyměřovací základ však nemůže být v kalendářním měsíci, v němž vznikla účast zahraničního zaměstnance na nemocenském pojištění, a v následujících 3 kalendářních měsících vyšší než polovina průměrné mzdy platné v těchto kalendářních měsících.

komentář k § 5c

Ustanovení upravuje vyměřovací základ osoby dobrovolně účastné důchodového pojištění.

     Praktický postup:

OSVČ, která v roce 2022 vykonávala samostatnou výdělečnou činnost s povinností platit zálohy na pojistné na důchodové pojištění a tuto činnost vykonává nadále i v roce 2023 a pokud u ní nedojde k žádné změně (např. k ukončení a znovuzahájení činnosti, ke změně charakteru činnosti z hlavní na vedlejší či naopak), platí zálohy v roce 2023 do měsíce, ve kterém bude nebo by měl být podán Přehled o příjmech a výdajích za rok 2022 ve stejné výši jako v roce 2022.

Nová výše záloh pro rok 2023 se stanoví z měsíčního vyměřovacího základu vyčísleného dle daňového základu na přehledu za rok 2022 (je-li vypočtený vyměřovací základ nižší než minimální, je záloha stanovena z minimálního vyměřovacího základu platného pro rok 2023. Nově stanovená výše zálohy platí až od měsíce následujícího po měsíci, ve kterém byl nebo měl být přehled podán. Pokud však z přehledu vyplyne nižší vyměřovací základ oproti předchozímu období, platí již od měsíce, v němž byl přehled podán. Nová výše vyměřovacího základu je platná až do měsíce, v němž byl nebo měl být podán přehled v dalším kalendářním roce. Záloha činí 29,2 % z měsíčního vyměřovacího základu.

Zahraniční zaměstnanec si sám platí pojistné na nemocenské a důchodové pojištění obdobně jako OSVČ.

§ 5d

Vyměřovací základy podle § 5 až 5c se zaokrouhlují na celé koruny směrem nahoru.

komentář k § 5d

Ustanovení stanoví zásady zaokrouhlování vyměřovacích základů.

V sociálním pojištění platí systém zaokrouhlování na celé koruny směrem nahoru. Pouze základ pro vznik účasti na nemocenském pojištění, který se odvozuje od průměrné mzdy, se zaokrouhluje na celou pětisetkorunu směrem dolů.

§ 6

Rozhodné období

(1) Rozhodným obdobím, z něhož se zjišťuje vyměřovací základ, je kalendářní měsíc, za který se pojistné platí, pokud se dále nestanoví jinak.

(2) U osoby samostatně výdělečně činné je rozhodným obdobím, z něhož se zjišťuje vyměřovací základ pro pojistné na důchodové pojištění a příspěvek na státní politiku zaměstnanosti, kalendářní rok, za který se toto pojistné a příspěvek platí.

komentář k § 6

Ustanovení stanoví obecnou zásadu, že rozhodným obdobím, z něhož se zjišťuje vyměřovací základ, je kalendářní měsíc, za který se pojistné platí. To platí pro odvod pojistného za zaměstnance, na nemocenské pojištění OSVČ, pro odvod záloh na důchodové pojištění OSVČ a pro odvod pojistného na dobrovolné důchodové pojištění.

Pouze u OSVČ pro odvod na důchodové pojištění je rozhodným obdobím kalendářní rok. Vyměřovacím základem v tomto případě je 50 % daňového základu, který se zjišťuje z daňového přiznání za předchozí kalendářní rok.

§ 7

Sazby pojistného

(1) Sazby pojistného činí

a)         u zaměstnavatele 24,8 % z vyměřovacího základu uvedeného v § 5a odst. 1 písm. a), z toho 2,1 % na ne­mocenské pojištění, 21,5 % na důchodové pojištění a 1,2 % na státní politiku zaměstnanosti,

b)  u zaměstnavatele

1. v roce 2023 26,8 % z vyměřovacího základu stanoveného podle § 5a odst. 1 písm. b), z toho 2,1 % na nemocenské pojištění, 23,5 % na důchodové pojištění a 1,2 % na státní politiku zaměstnanosti,

2. v roce 2024 27,8 % z vyměřovacího základu stanoveného podle § 5a odst. 1 písm. b), z toho 2,1 % na nemocenské pojištění, 24,5 % na důchodové pojištění a 1,2 % na státní politiku zaměstnanosti,

3. v roce 2025 28,8 % z vyměřovacího základu stanoveného podle § 5a odst. 1 písm. b), z toho 2,1 % na nemocenské pojištění, 25,5 % na důchodové pojištění a 1,2 % na státní politiku zaměstnanosti,

4. počínaje rokem 2026 29,8 % z vyměřovacího základu stanoveného podle § 5a odst. 1 písm. b), z toho 2,1 % na nemocenské pojištění, 26,5 % na důchodové pojištění a 1,2 % na státní politiku zaměstnanosti,

c)  u zaměstnance 6,5 % z vyměřovacího zá­kladu,

d)  u osoby samostatně výdělečně činné

1. 29,2 % z vyměřovacího základu uvedeného v § 5b odst. 1 až 3, z toho 28 % na důchodové pojištění a 1,2 % na státní politiku zaměstnanosti, jde-li o osobu samostatně výdělečně činnou účastnou důchodového pojištění,

2. 2,1 % z vyměřovacího základu uvedeného v § 5b odst. 4, jde-li o osobu samostatně výdělečně činnou účastnou nemocenského pojištění,

e)  u osoby dobrovolně účastné na důchodovém pojištění 28 % z vyměřovacího základu,

f)  u zahraničního zaměstnance 2,3 % z vyměřovacího základu.

(2) Pro stanovení pojistného na důchodové pojištění, které platí osoba dobrovolně účastná důchodového pojištění za období předcházející kalendářnímu roku, ve kterém toto pojistné platí, se použije sazba pojistného platná k 1. lednu kalendářního roku, ve kterém se pojistné na důchodové pojištění platí.

(3) Pojistné se zaokruhluje na celé koruny směrem nahoru.

komentář k § 7

V ustanovení se stanoví sazby pojistného.

Zaměstnavatel platí pojistné na nemocenské pojištění, na důchodové pojištění i příspěvek na státní politiku zaměstnanosti.

Zaměstnanci neplatí pojistné na nemocenské pojištění a příspěvek na státní politiku zaměstnanosti, platí pouze pojistné na důchodové pojištění ve výši 6,5 % z vyměřovacího základu. Zaměstnanec, který pro téhož zaměstnavatele vykonává více činností na základě různých pracovních vztahů, jež zakládají účast na nemocenském pojištění, je z každé činnosti považován za zaměstnance. Pouze z činnosti společníka a jednatele u téže s. r. o. a z činnosti zastupitele územního samosprávního celku nebo osob činných v orgánech zřízených v rámci územního samosprávného celku je zaměstnanec pojištěn jen jednou.

Novela zákona provedená zákonem č. 540/­2020 Sb. s účinností od 1. ledna 2021 provedla v odstavci 1, písm. c) dvě drobné legislativně technické úpravy související s vložením nového odstavce 3 do § 5b zákona, ve kterém je také uvedena výše vyměřovacího základu. Sazba uvedená v § 7 odst. 1 písm. c) bodu 1 se použije i na tento vyměřovací základ.

Důležité

     Novela zákona provedená zákonem č. 455/­2022 Sb. s účinností 1. ledna 2023 provedla dvě změny v odstavci 1. První změna, v odstavci 1 písm. a) je legislativně technická a navazuje na změny v § 5a zákona. Důležité je nové písmeno b) v odstavci 1 předmětného ustanovení. Na zvýšených nákladech spojených s důchodovými nároky osob vykonávajících práce zdravotnických záchranářů a hasičů podniku budou participovat jejich zaměstnavatelé, a to prostřednictvím zvýšené sazby pojistného na důchodové pojištění. Zvýšené pojistné bude hradit zaměstnavatel, nikoliv zaměstnanec; sazba u zaměstnance se nemění. Na úhradu zvýšených nákladů důchodového pojištění vynakládaných ze státního rozpočtu na pobírání starobního důchodu po delší dobu v důsledku nižšího důchodového věku budou zaměstnavatelé platit postupně navyšované pojistné, a to v roce 2023 o 2 %, v roce 2024 o 3 %, v roce 2025 o 4 % a počínaje rokem 2026 o 5 % navíc z úhrnu příjmů zaměstnanců vykonávajících práci zdravotnického záchranáře a hasiče podniku.

Sleva na pojistném

§ 7a

(1) Zaměstnavatel má nárok na slevu na pojistném za kalendářní měsíc za zaměstnance v pracovním nebo služebním poměru, který

a)  je starší 55 let,

b)  pečuje o dítě mladší 10 let, jehož je rodičem, nebo které má v péči nahrazující péči rodičů na základě rozhodnutí příslušného orgánu; za rozhodnutí příslušného orgánu se považuje rozhodnutí uvedené v § 7 odst. 10 zákona o státní sociální podpoře,

c)  pečuje o osobu blízkou mladší 10 let, která je závislá na pomoci jiné osoby ve stupni I (lehká závislost), nebo o osobu blízkou, která je závislá na pomoci jiné osoby ve stupni II (středně těžká závislost) nebo stupni III (těžká závislost) anebo stupni IV (úplná závislost); osoba blízká se posuzuje podle § 24 odst. 1 zákona o důchodovém pojištění,

d)  se zároveň připravuje na budoucí povolání studiem; studium se posuzuje podle § 21 odst. 1 písm. a), § 22 a 23 zákona o důchodovém pojištění,

e)  v období 12 kalendářních měsíců před kalendářním měsícem, za který se sleva na pojistném uplatňuje, nastoupil jako uchazeč o zaměstnání na rekvalifikaci podle § 109 nebo 109a zákona o zaměstnanosti,

f)  je osobou se zdravotním postižením podle § 67 odst. 2 zákona o zaměstnanosti, nebo

g)  je mladší 21 let.

(2) Podmínkou nároku na slevu na pojistném je, že se zaměstnancem uvedeným v odstavci 1 písm. a) až f) je sjednána kratší pracovní nebo služební doba, než činí stanovená týdenní pracovní nebo služební doba, přičemž rozsah takto stanovené kratší pracovní nebo služební doby činí nejméně 8 hodin a nejvíce 30 hodin týdně. Vykonává-li zaměstnanec u téhož zaměstnavatele více zaměstnání v pracovním nebo služebním poměru, náleží sleva na pojistném jen z jednoho zaměstnání; limit počtu hodin podle věty první platí přitom pro všechna tato zaměstnání dohromady.

(3) Sleva na pojistném za zaměstnance nenáleží, pokud

a)  úhrn vyměřovacích základů zaměstnance ze všech zaměstnání vykonávaných v pracovním nebo služebním poměru u téhož zaměstnavatele za kalendářní měsíc je vyšší než 1,5násobek průměrné mzdy,

b)  úhrn vyměřovacích základů zaměstnance ze všech zaměstnání vykonávaných v pracovním nebo služebním poměru u téhož zaměstnavatele připadající na 1 hodinu z úhrnu odpracovaných hodin ze všech těchto zaměstnání v kalendářním měsíci je vyšší než 1,15 % průměrné mzdy,

c)  odpracovaná doba v pracovním nebo služebním poměru zaměstnance ze všech zaměstnání k témuž zaměstnavateli, včetně dob, které se považují za výkon práce nebo služby, překročí u téhož zaměstnavatele v kalendářním měsíci 138 hodin; pokud zaměstnanec nastoupil do zaměstnání v průběhu kalendářního měsíce, upraví se tento limit v poměru počtu kalendářních dnů trvání zaměstnání v kalendářním měsíci a počtu kalendářních dnů v kalendářním měsíci s tím, že výsledek se zaokrouhluje na celé hodiny směrem nahoru,

d)  zaměstnanec uvedený v odstavci 1 písm. f) je v pracovním poměru k zaměstnavateli, který je zaměstnavatelem uznaným za zaměstnavatele na chráněném trhu práce podle § 78 zákona o zaměstnanosti, pokud by slevu na pojistném uplatňoval tento zaměstnavatel, nebo

e)  je zaměstnanec uveden v měsíčním přehledu nákladů na náhrady mezd zaměstnanců pro uplatnění nároku na výplatu příspěvku v době částečné práce podle § 120e odst. 5 zákona o zaměstnanosti.

(4) Slevu na pojistném lze za kalendářní měsíc poskytnout za téhož zaměstnance pouze jednomu zaměstnavateli.

(5) Sleva na pojistném za zaměstnance náleží zaměstnavateli, jen pokud před uplatněním této slevy oznámil České správě sociálního zabezpečení záměr uplatňovat tuto slevu za tohoto zaměstnance; oznámením tohoto záměru se rozumí okamžik jeho doručení České správě sociálního zabezpečení. Záměr uplatňovat slevu na pojistném za jednotlivého zaměstnance může zaměstnavatel oznámit nejdříve 1 měsíc přede dnem, od kterého bude slevu na pojistném za tohoto zaměstnance uplatňovat, ne však dříve než dnem podání oznámení o nástupu tohoto zaměstnance do zaměstnání podle zákona o nemocenském pojištění. Záměr uplatňovat slevu na pojistném za jednotlivého zaměstnance zaměstnavatel oznamuje nejpozději ve lhůtě pro podání přehledu podle § 9 odst. 2 za kalendářní měsíc, za který slevu na pojistném za tohoto zaměstnance uplatňuje. Jestliže má záměr za téhož zaměstnance uplatňovat slevu na pojistném více zaměstnavatelů, sleva na pojistném za tohoto zaměstnance náleží tomu zaměstnavateli, který oznámil České správě sociálního zabezpečení tento záměr jako první.

komentář k § 7a

Ustanovení bylo do zákona vloženo novelou provedenou zákonem č. 216/­2022 Sb. s účinností 1. února 2023.

Důležité

     Zavádí se sleva na pojistném pro zaměstnavatele z úhrnu vyměřovacích základů vyjmenovaných zaměstnanců. Okruh zaměstnanců je volen tak, aby se jednalo o osoby, které z důvodu různých životních situací často nemohou nebo z důvodu vyššího věku nejsou schopny pracovat po stanovenou týdenní pracovní dobu, a aby byl zaměstnavatel finančně motivován k tomu, aby tyto osoby považoval za více preferované při obsazování zkrácených pracovních úvazků.

Předně se jedná o osoby starší 55 let nebo naopak osoby nízkého věku do 21 let. Dále se upravuje poskytování slev ke zkráceným úvazkům při péči o dítě do 10 let věku dítěte, tj. do doby, kdy je sladění péče o dítě s plným pracovním úvazkem nejobtížnější. Předpokládá se, že u rodičů dětí do 10 let věku je zvýšená potřeba pro uzavírání zkrácených pracovních úvazků a z důvodu nedostatku nabídky takových míst na trhu práce se stává, že se rodiče po rodičovské dovolené na trh práce vrátí později, než by měli zájem, a jsou na trhu práce zbytečně dlouho neaktivní.

Osoby pečující o blízkou osobu závislou na pomoci mají rovněž z důvodu poskytování této pomoci, která je často časově náročná, ztíženou pozici na trhu práce. Tyto osoby eviduje Úřad práce. Zaměstnanec nebude muset prokazovat příbuzenským vztahem, že je osobou blízkou, neboť již samotným potvrzením z Úřadu práce bude tato skutečnost doložena.

V rámci okruhu osob, na které by zaměstnavateli vznikl nárok na slevu na pojistném, jsou uvedeny i osoby se zdravotním postižením, které mají vzhledem ke svému zdravotnímu stavu významně sníženou možnost uplatnění na trhu práce. Pro účely zákona se nezavádí nová definice, nýbrž okruh těchto osob se stanoví odkazem na § 67 zákona č. 435/­2004 Sb., o zaměstnanosti.

Do okruhu osob, za které může zaměstnavatel uplatnit slevu na pojistné, se zařazují dále osoby, které nastoupily jako uchazeči o zaměstnání na rekvalifikaci podle zákona o zaměstnanosti, neboť změna profesního zařazení zejména z důvodu nedostatku pracovních zkušeností může způsobovat přechodně nižší produktivitu, což snižuje zájem zaměstnavatelů o zaměstnávání rekvalifikovaných osob a celkový efekt rekvalifikace

Sleva na pojistném bude náležet za zaměstnance v pracovním poměru a dále za zaměstnance ve služebním poměru; bude se jednat o zaměstnance ve státní službě a dále na základě § 25 též o osoby ve služebním poměru příslušníků bezpečnostních sborů a vojáků z povolání. Sleva na pojistném bude náležet bez ohledu na to, jestli zaměstnání bylo sjednáno na dobu určitou nebo neurčitou.

§ 7b

(1) Výše slevy na pojistném za kalendářní měsíc činí 5 % z úhrnu vyměřovacích základů zaměstnanců, na které je sleva uplatňována podle § 7a. Sleva na pojistném se zaokrouhluje na celé koruny směrem nahoru.

(2) Vykonává-li zaměstnanec u téhož zaměstnavatele více zaměstnání, zahrnuje se za tohoto zaměstnance do úhrnu vyměřovacích základů zaměstnanců podle odstavce 1 jen vyměřovací základ z toho zaměstnání, z něhož zaměstnavatel uplatňuje slevu.

(3) Je-li u zaměstnance splněno více důvodů pro uplatnění slevy na pojistném podle § 7a odst. 1, může zaměstnavatel uplatnit slevu na pojistném za jednotlivého zaměstnance v kalendářním měsíci jen jednou.

(4) Podmínky pro uplatnění slevy na pojistném musí být u zaměstnance, za kterého lze slevu na pojistném uplatnit, splněny po celou dobu trvání pracovního nebo služebního poměru v kalendářním měsíci.

komentář k § 7b

Ustanovení bylo do zákona vloženo novelou provedenou zákonem č. 216/­2022 Sb. s účinností 1. února 2023.

Zaměstnavatel odvádí za své zaměstnance pojistné na sociální zabezpečení a příspěvek na státní politiku zaměstnanosti ve výši 24,8 % z vyměřovacího základu. Vyměřovacím základem zaměstnavatele je částka odpovídající úhrnu vyměřovacích základů jeho zaměstnanců. Od takto vypočteného pojistného si bude zaměstnavatel odečítat slevu na pojistném. Sleva pojistného za kalendářní měsíc bude odečítána přímo od částky vypočteného pojistného, které je zaměstnavatel povinen za příslušný kalendářní měsíc odvést za všechny zaměstnance. Tento způsob je pro zaměstnavatele administrativně nejjednodušší.

V odstavci 2 se pro účely stanovení slevy na pojistném v případě více zaměstnání u téhož zaměstnavatele sleva na pojistném stanoví z vyměřovacího základu toho zaměstnání, z něhož zaměstnavatel uplatňuje slevu. Sleva na pojistném se může poskytnout pouze u jednoho zkráceného úvazku (jednoho zaměstnání) a pouze z vyměřovacího základu, který k danému zkrácenému úvazku náleží.

Důležité

     V praxi mohou nastat situace, kdy budou důvody pro poskytnutí slevy na pojistném u konkrétního zaměstnance kumulovány (např. osoba starší 55 let je zároveň osobou se zdravotním postižením). Je proto třeba výslovně stanovit zásadu, že v takovém případě náleží sleva na pojistném zaměstnavateli pouze jednou.

Obecně platí, že všechny podmínky pro slevu na pojistném musí být splněny po celý kalendářní měsíc.

§ 7c

(1) Slevu na pojistném za kalendářní měsíc uplatňuje zaměstnavatel na tiskopisu podle § 9 odst. 2. Slevu na pojistném odečte zaměstnavatel z částky pojistného stanoveného podle § 5a a § 7 odst. 1 písm. a) za tento kalendářní měsíc.

(2) Slevu na pojistném lze uplatnit jen do dne splatnosti pojistného za kalendářní měsíc, za který sleva na pojistném náleží.

(3) Byla-li z částky pojistného odečtena sleva na pojistném ve vyšší částce, než mohla být odečtena, považuje se částka, o kterou bylo pojistné takto zkráceno, za dluh na pojistném; byla-li z částky pojistného odečtena sleva na pojistném v nižší částce, než mohla být odečtena, nedoplatek na slevě na pojistném nevzniká.

komentář k § 7c

Ustanovení bylo do zákona vloženo novelou provedenou zákonem č. 216/­2022 Sb. s účinností 1. února 2023.

Důležité

     V tomto ustanovení se upravuje technický způsob uplatnění slevy, a to formou odečtu od odváděného pojistného za příslušný kalendářní měsíc. Sleva na pojistném se bude tedy uplatňovat podáním stanoveného Přehledu podle § 9 odst. 2 zákona.

Podle odstavce 2 se sleva na pojistném poskytuje zaměstnavateli z vyměřovacího základu zaměstnance za každý kalendářní měsíc, v němž byly podmínky pro její poskytnutí splněny. Slevu je možné uplatnit pouze ve lhůtě pro podání Přehledu o výši pojistného, tj. od prvního do dvacátého dne následujícího kalendářního měsíce. Zpětné uplatňování slev by bylo též administrativně komplikované. Zaměstnavatel nebude tedy moci dodatečně uplatnit nárok na slevu ani v případě, kdy např. zaměstnanec doložil skutečnosti již trvající se zpožděním (zaměstnanec pečuje o blízkou osobu již 2 měsíce a až poté doloží tuto péči), v případě chybného odvodu pojistného (z důvodu administrativní chyby, chybného vyplnění tiskopisu) nebo v případě opomenutí zaměstnavatele slevu na pojistném uplatnit, ačkoliv na ni měl prokazatelně nárok.

V odstavci 3 se řeší finanční dopady nesprávného odpočtu slevy na pojistném. Pokud zaměstnavatel provedl odpočet slevy na pojistném ve vyšší výši, než po právu měl, tak neoprávněně snížil pojistné, které měl odvést. Takovýto nedoplatek má z hlediska státního rozpočtu stejný dopad jako nedoplatek pojistného vzniklý z jakéhokoli jiného důvodu, a proto i z tohoto nedoplatku bude podle § 20 zákona plynout penále.

Možnost uplatnit slevu na pojistném je pro zaměstnavatele právem, nikoliv povinností.

Odvod pojistného

§ 8

(1) Zaměstnavatel je povinen odvádět i pojistné, které je povinen platit zaměstnanec. Pojistné odvedené za zaměstnance srazí zaměstnavatel z jeho příjmů, které mu zúčtoval.

(2) Za kalendářní měsíc, ve kterém zaměstnanec má započitatelný příjem, avšak nelze z něho srazit pojistné z důvodu, že tento příjem není v peněžní formě, je zaměstnavatel povinen uhradit i pojistné, které je povinen platit zaměstnanec; to platí obdobně též v případě, kdy část příjmu je v peněžní formě, avšak v nižší částce, než činí výše pojistného, které je povinen platit zaměstnanec. Za nepeněžní plnění se pro účely odvodu pojistného považuje též peněžní plnění poukázané zaměstnavatelem jinému subjektu ve prospěch zaměstnance. Zaměstnanec je povinen uhradit zaměstnavateli pojistné, které za něj zaplatil zaměstna­vatel podle věty první.

(3) Započitatelný příjem zúčtovaný do kalendářního měsíce, v němž skončilo zaměstnání malého rozsahu^58b) nebo zaměstnání vykonávané na základě dohody o provedení práce, a příjem zúčtovaný v dal­ším kalendářním měsíci, popřípadě kalendářních měsících ve výši, která nezaložila v tomto měsíci, popřípadě měsících účast na nemocenském pojištění, se považují za příjem zúčtovaný v kalendářním měsíci, v němž úhrn započitatelných pří­jmů zahrnovaných do posledního kalendářního měsíce, ve kterém naposledy trvalo zaměstnání malého rozsahu nebo zaměstnání vykonávané na základě dohody o provedení práce, dosáhl výše zakládající účast na pojištění v tom­to měsíci.

(4) Zaměstnavatel je povinen sám vypočítat pojistné, které je povinen odvádět.

komentář k § 8

Ustanovení stanoví povinnost odvodu pojistného.

Pojistné na sociální zabezpečení platí zaměstnanec ze svého vyměřovacího základu. Pojistné je povinen odvádět pouze zaměstnavatel. Zaměstnavatel odpovídá za správnost odvedeného pojistného, odpovídá i za to, že zaměstnanci srazil pojistné z jeho příjmu a ve správné výši. I když zaměstnavatel neodvádí pojistné a dluží ho, nemá to vliv na nároky zaměstnance z nemocenského a důchodového pojištění. I kalendářní měsíce, za které zaměstnavatel dluží pojistné, se započtou zaměstnanci jako doba důchodového pojištění.

Pojistné se musí zaměstnanci i v případě, když by za celý kalendářní měsíc pobíral pouze naturální daň. V takovém případě uhradí pojistné zaměstnanec zaměstnavateli a ten jej odvede spolu se svým pojistným.

U zaměstnanců, u nichž se účast na nemocenském pojištění posuzuje v každém kalendářním měsíci zvlášť (zaměstnání malého rozsahu a dohody o provedení práce), se v případě, že:

-    v posledním měsíci, v němž trvalo zaměstnání, byl zúčtován příjem v takové výši, která nezaložila účast na nemocenském nebo důchodovém pojištění,

-    po skončení zaměstnání byl zúčtován započitatelný příjem,

-    úhrn příjmů zúčtovaných do posledního měsíce trvání zaměstnání a po skončení zaměstnání založil účast na nemocenském pojištění v posledním měsíci trvání zaměstnání,

považuje pro účely odvodu pojistného příjem zúčtovaný do posledního měsíce trvání zaměstnání za příjem zúčtovaný do tohoto kalendářního měsíce po skončení zaměstnání, do něhož byl zúčtován příjem, který založil účast na nemocenském nebo důchodovém pojištění v posledním měsíci trvání zaměstnání.

§ 9

(1) Zaměstnavatel odvádí pojistné za jednotlivé kalendářní měsíce. Pojistné za kalendářní měsíc je splatné od prvního do dvacátého dne následujícího kalendářního měsíce. Pojistné se odvádí na účet příslušné okresní správy sociálního zabezpečení.

(2) Zaměstnavatel je povinen ve lhůtě stanovené v odstavci 1 předložit příslušné okresní správě sociálního zabez­pečení na předepsaném tiskopisu přehled o výši vyměřovacího základu stanoveného podle § 5a odst. 1 písm. a) a vyměřovacího základu stanoveného podle § 5a odst. 1 písm. b) a o výši pojistného, které je povinen odvádět, s uvedením čísla účtu, z něhož byla platba pojistného provedena. Zaměstnavatel plní povinnost uvedenou ve větě první zasláním přehledu v elektronické podobě způsobem uvedeným v zákoně o organizaci a provádění sociál­ního zabezpečení⁷⁷⁾.

(3) Pokud zaměstnavatel nemůže z prokazatelných objektivních technických důvodů splnit povinnost uloženou v odstavci 2 větě první způsobem uvedeným v odstavci 2 větě druhé, může tak učinit v písemné podobě na předepsaném tiskopise zasláním na adresu určenou okresní správou sociálního zabezpečení; přitom je povinen uvést důvod tohoto postupu. Tato povinnost je splněna i předáním tohoto tiskopisu příslušné okresní správě sociálního zabezpečení. Technické důvody podle věty první se posuzují podle § 61 odst. 5 zákona o nemocenském pojištění obdobně.

(4) Uplatňuje-li zaměstnavatel slevu na pojistném aspoň za jednoho zaměstnance, je povinen na tiskopisu podle odstavce 2 uvádět též počet zaměstnanců, za které mu sleva na pojistném náleží, úhrn vyměřovacích základů těchto zaměstnanců, částku slevy na pojistném a úhrn pojistného po snížení o uplatněnou slevu a údaje o jednotlivých zaměstnancích, za které slevu uplatňuje; těmito údaji se rozumí jméno a příjmení, rodné číslo a datum narození, vyměřovací základ zaměstnance ze zaměstnání, na které uplatňuje slevu na pojistném za tohoto zaměstnance, rozsah kratší pracovní nebo služební doby v tomto zaměstnání a důvod podle § 7a odst. 1, pro který zaměstnavatel uplatňuje slevu na pojistném.

komentář k § 9

Ustanovení upravuje postup při odvodu pojistného.

Pojistné je splatné v následujícím kalendářním měsíci, a to od 1. do 20. dne. V zásadě je pojistné splatné ve výplatní den a není-li stanoven, tak nejpozději dvacátý den v měsíci, v němž je mzda /plat/ vyplacena.

Povinností zaměstnavatele je v této lhůtě předložit OSSZ vyplněný tiskopis „Přehled o výši pojistného“. Tento Přehled se podává, i když se pojistné dočasně neodvádí.

Novela zákona provedená zákonem č. 255/­2020 Sb. s účinností od 1. června 2020 uložila v odstavci 2 zaměstnavateli povinnost tento Přehled předkládat výlučně elektronicky postupem stanoveným v § 123e ZOPSZ.

V odstavci 3 pak v návaznosti na tuto novou povinnost uloženou zaměstnavateli umožnila, aby při technických obtížích místo elektronického podání zaměstnavatel mohl toto podání uskutečnit i ve formě papírového tiskopisu. V tomto směru se odkazuje na § 61 odst. 5 ZNP, kde jsou tyto objektivní důvody uvedeny pro účely tzv. eNeschopenky. Půjde zejména o situace technických výpadků (elektrické energie, služeb provozovatele internetového připojení). Zároveň bylo v § 25d zákona doplněno i sankční ustanovení pro případ, že by zaměstnavatel stanovenou povinnost neplnil.

Důležité

     Novela zákona provedená zákonem č. 455/­2022 Sb. s účinností 1. ledna 2023 v odstavci 2 ustanovení v návaznosti na úpravu vyměřovacích základů podle § 5a zákona a na zvýšenou sazbu pojistného v § 7 odst. 1 písm. b) se rozšiřuje též okruh údajů uváděných zaměstnavateli na přehledu, a to zejména pro účely kontroly správnosti odvedeného pojistného a pro statistické ­účely.

Odstavec 4 byl do ustanovení doplněn novelou provedenou zákonem č. 216/­2022 Sb. s účinností 1. února 2023. Zaměstnavatel je povinen předkládat příslušné OSSZ stanovený Přehled o pojistném. Pro účely uplatnění slevy na pojistném se údaje na tomto Přehledu doplňují o údaje související s uplatněním slevy na pojistném, a to též pro účely průběžné kontroly správnosti uplatňování slev na pojistném. Doplněné údaje na Přehledu rovněž umožní sledovat a vyhodnocovat efektivitu nové právní úpravy. Uvedené údaje také pomohou cíleněji zaměřit kontrolní činnost u zaměstnavatelů.

§ 9a

zrušen

§ 10

Má-li zaměstnavatel více mzdových účtáren zapsaných do registru zaměstnavatelů podle zvláštního právního předpisu¹⁷⁾, plní povinnosti zaměstnavatele při odvodu pojistného podle § 9 každá mzdová účtárna samostatně pro okruh zaměstnanců, pro které vede evidenci mezd nebo platů. Mzdovou účtárnou se pro účely tohoto zákona rozumí útvar zaměstnavatele, ve kterém je vedena evidence mezd nebo platů; je-li zaměstnavatelem stát, rozumí se mzdovou účtárnou útvar příslušné organizační složky státu, ve kterém je vedena evidence platů.

komentář k § 10

Ustanovení upravuje tzv. registr zaměstnavatelů.

Podle § 93 ZNP vede ČSSZ tzv. registr zaměstnavatelů, který mimo jiné obsahuje údaje o všech mzdových účtárnách zaměstnavatele. Zaměstnavatel je povinen do tohoto registru oznamovat zřízení či zrušení mzdové účtárny. Zároveň může žádat i o změnu příslušná OSSZ.

Ustanovení stanoví obecnou zásadu, že každá mzdová účtárna (pokud jich má zaměstnavatel více) komunikuje se svojí příslušnou OSSZ samostatně. V praxi se to však netýká např. výpočtu maximálního vyměřovacího základu zaměstnance (kdy se musí sčítat jeho vyměřovací základy ze všech pracovněprávních vztahů u zaměstnavatele) nebo zúčtování přeplatků a nedoplatků zaměstnavatele.

Není vyloučeno, aby i OSVČ měla mzdovou účtárnu v jiném místě než má bydliště, za mzdovou účtárnu se však nepovažuje právnická nebo fyzická osoba, která pro zaměstnavatele/OSVČ zpracovává mzdy.

§ 11

Zaměstnavatel, u něhož jsou odsouzený nebo osoba ve výkonu zabezpečovací detence zařazeni k výkonu práce, je povinen odvádět za každý kalendářní měsíc příslušné věznici nebo ústavu pro výkon zabezpečovací detence spolu se mzdou za práci odsouzeného nebo odměnou za práci osoby ve výkonu zabezpečovací detence i pojistné, které je povinen platit [§ 7 odst. 1 písm. a) a b)]. Věznice a ústav pro výkon zabezpečovací de­tence odečtou úhrn dávek nemocenského pojištění vyplacených odsouzeným nebo osobám ve výkonu zabezpečovací detence od pojistného, které jsou povinni za odsouzené nebo osoby ve výkonu zabezpečovací detence odvádět (§ 8 odst. 1), a ve lhůtě uvedené v § 9 odst. 1 odvedou částku pojistného na účet příslušného služebního orgánu Vězeňské služby České republiky. Ustanovení § 9 odst. 2 platí pro věznici a ústav pro výkon zabezpečovací detence ve vztahu k příslušnému služebnímu orgánu Vězeňské služby České republiky přiměřeně. Ustanovení vět první až třetí platí přiměřeně v případě výkonu zaměstnání zakládajícího účast na nemocenském pojištění osobami ve vazbě.

komentář k § 11

Ustanovení upravuje odvod pojistného u odsouzených.

U odsouzených, kteří vykonávají práci u zaměstnavatelů, odvádí zaměstnavatel z jejich mzdy pojistné nápravně výchovnému ústavu, který je zúčtuje s ČSSZ. Mzdy vyplácí odsouzeným nápravně výchovný ústav, který pak srazí pojistné, které je povinen platit odsouzený, z jeho mzdy. To proto, že mezi „zaměstnavatelem“, u kterého odsouzený pracuje a odsouzeným není uzavřen žádný pracovněprávní vztah. Věznice odvádí ze mzdy vězňů pojistné, ve stejné výši jako klasický zaměstnavatel. Shodná právní úprava platí i osoby ve výkonu zabezpečovací detence.

Novela zákona provedená zákonem č. 455/­2022 Sb. s účinností 1. ledna 2023 provedla změnu ve větě první. Jedná se o upřesnění odkazu v návaznosti změnu § 7 odst. 1 písm. b) zákona a zároveň dochází k formulačnímu upřesnění.

§ 12

(1) Na právního nástupce zaměstnavatele přechází povin­nost platit pojistné za dobu nejvýše 10 roků nazpět ode dne, kdy se stal právním nástupcem. Příslušná okresní správa sociálního zabezpečení¹⁸⁾ je povinna na žádost takového právního nástupce vykázat evidovanou výši dlužného pojistného.

(2) Zemře-li osoba samostatně výdělečně činná, může dlužné pojistné na důchodové pojištění a příspěvek na státní politiku zaměstnanosti zaplatit osoba, která uplatňuje nárok na důchod z důchodového pojištění z důvodu úmrtí osoby samostatně výdělečně činné; to platí obdobně pro dlužné pojistné na důcho­dové pojištění, zemře-li osoba dobrovolně účastná důchodového pojištění.

(3) Pojistné, které dluží obchodní společnost nebo družstvo, může zaplatit též společník obchodní společnosti anebo člen statutárního orgánu nebo dozorčí rady této společnosti nebo představenstva družstva; to platí též pro osobu, která byla tímto společníkem nebo členem.

komentář k § 12

Ustanovení zavádí pro právního nástupce zaměstnavatele povinnost uhradit dlužné pojistné svého předchůdce, a to po omezenou dobu.

Důvodem je, že při právním nástupnictví, které má v případě převzetí role zaměstnavatele charakter universální sukcese, zásadně přecházejí na právního nástupce všechna práva i všechny závazky jeho předchůdce.

V odstavci 2 se stanoví postup vyúčtování pojistného v případě úmrtí OSVČ (osoby dobrovolně účastné důchodového pojištění). Platí zásada, že pro nárok na důchod se takové osobě započte pouze doba, za kterou bylo zaplaceno pojistné. Umožňuje se však zároveň osobám, které splňují nárok na některý pozůstalostní důchod (vdovský, vdovecký, sirotčí) doplatit dlužné pojistné. Tyto osoby mají také povinnost v případě, že OSVČ (osoba dobrovolně účastná důchodového pojištění) nepodala Přehled za předcházející rok, jej podat a doplatit dlužné pojistné. Dlužné pojistné po zemřelé OSVČ přihlašuje OSSZ do dědického řízení.

§ 13

(1) Osoba samostatně výdělečně činná je povinna odvádět pojistné na důchodové pojištění a příspěvek na státní politiku za­městnanosti a pojistné na nemocenské pojištění na účet příslušné okresní správy sociálního zabezpečení¹⁹⁾, s výjimkou pojistného na důchodové pojištění a příspěvku na státní politiku zaměstnanosti spravovaných správcem daně z příjmů jako paušální veřejná pojistná.

(2) Osoba samostatně výdělečně činná je povinna platit za podmínek dále stanovených buď pojistné na důchodové pojištění a příspěvek na státní politiku zaměstnanosti, nebo zálohy na pojistné na důchodové pojištění a příspěvek na státní politiku zaměstnanosti (dále jen „zálohy na pojistné“) a doplatek na pojistném na důchodové pojištění a příspěvku na státní politiku zaměstnanosti (dále jen „doplatek na pojistném“).

komentář k § 13

Ustanovení stanoví způsob placení pojistného OSVČ.

OSVČ platí pojistné, je-li účastna důchodového pojištění. OSVĆ hlavní platí pojistné vždy, OSVČ vedlejší pouze za stanovených podmínek (dosažení stanoveného příjmu nebo na základě přihlášky k důchodovému pojištění).

OSVČ platí pojistné na důchodové pojištění a příspěvek na státní politiku zaměstnanosti za kalendářní rok, a to formou:

-    doplatku, jestliže byla povinna platit zálohy na důchodové pojištění,

-    pojistného na důchodové pojištění a příspěvku na státní politiku zaměstnanosti, pokud zálohy neplatila.

Uvedené se netýká pouze OSVČ, které platí tzv. paušální daň podle § 7a ZDPŘ. V tomto případě vykonávají tzv. správu veřejných pojistných (§ 38a ZDPŘ) finanční úřady. Paušální daň zavedla novela zákona o daních z příjmů s účinností od 1. 1. 2021. Paušální veřejná pojistná jsou přitom definována v § 38a odst. 3 ZDPŘ a rozumí se jimi pojistné na důchodové pojištění, příspěvek na státní politiku zaměstnanosti a pojistné na veřejné zdravotní pojištění za období, za které má poplatník daň rovnu paušální dani. V takovém případě totiž i pro veřejná pojistná platí princip, že pojistné za dané období se rovná součtu záloh, které měl poplatník v průběhu tohoto období zaplatit, a poplatník za toto období nepodává přehledy pro veřejná pojistná.

Pojistné na nemocenské pojištění platí OSVČ dobrovolně, pokud se k němu přihlásila. Podmínky účasti na nemocenském pojištění stanoví přímo zákon o nemocenském pojištění. Pojistné na nemocenské pojištění a zálohy na důchodové pojištění se platí zvlášť.

OSVČ, která pobírá starobní důchod a zaplatila na základě Přehledu pojistné na důchodové pojištění, může požádat ČSSZ o přepočet důchodu. Za každých 360 dnů účasti na důchodovém pojištění se zvyšuje OSVČ procentní výměra důchodu o 0,4 % základu, z něhož byla procentní výměra vypočtena.

Novela zákona provedená zákonem č. 540/­2020 Sb. s účinností od 1. ledna 2021 doplnila do odstavce 1 v souvislosti se zavedením paušálního režimu v zákoně o daních z příjmů výjimku z pravidla, že pojistné na důchodové pojištění a příspěvek na státní politiku zaměstnanosti jsou odváděny na účet příslušné OSSZ. OSVČ, která je poplatníkem v paušálním režimu, totiž odvádí zálohy na tato plnění správci daně, který je následně přeposílá okresní správě sociálního zabezpečení [viz § 38la odst. 1 a § 38lk odst. 3 ZDPŘ].

§ 13a

(1) Osoba samostatně výdělečně činná je povinna platit zálohy na pojistné

a)  za kalendářní měsíc, ve kterém se přihlásila k účasti na důchodovém pojištění v kalendářním roce podle § 10 odst. 4 zákona o důchodovém pojištění, a za kalendářní měsíce následující po tomto měsíci, pokud vykonává vedlejší samostatnou výdělečnou činnost; povinnost platit zálohy na pojistné na základě této přihlášky trvá naposledy za prosinec kalendářního roku, ve kterém se osoba samostatně výdělečně činná přihlásila k účasti na důchodovém pojištění,

b)  za kalendářní měsíc, který následuje po kalendářním měsíci, ve kterém byl nebo měl být podán pře­hled o příjmech a výdajích podle § 15 odst. 1 za kalendářní rok, ve kterém dosáhla daňového základu (§ 5b odst. 1) ve výši zakládající účast na důchodovém pojištění podle § 10 odst. 2 a 3 zákona o důchodovém pojištění, a za kalendářní měsíce následující po tomto měsíci, pokud vykonává vedlejší samostatnou výdělečnou činnost; povinnost platit zálohy na pojistné na základě dosažení příjmu po odpočtu výdajů trvá naposledy za kalendářní měsíc, ve kterém byl nebo měl být podán přehled o příjmech a výdajích podle § 15 odst. 1 za kalendářní rok následující po kalendářním roce, ve kterém osoba samostatně výdělečně činná dosáhla příjmu po odpočtu výdajů ve výši zakládající účast na důchodovém pojištění podle § 10 odst.1 a 2 zákona o důchodovém pojištění, nebo

c)  za kalendářní měsíc, ve kterém vykonává hlavní samostat­nou výdělečnou činnost.

(2) Pokud se osoba samostatně výdělečně činná přihlásila k účasti na důchodovém pojištění podle § 10 odst. 4 zákona o důchodovém pojištění v době, kdy je ještě povinna platit zálohy na pojistné podle odstavce 1, platí zálohy na pojistné na základě přihlášky k účasti na důchodovém pojištění podle odstavce 1 písm. a) až po uplynutí období, za které je povinna platit zálohy na pojistné podle odstavce 1 písm. b).

(3) Osoba samostatně výdělečně činná je povinna platit zálohy na pojistné podle předchozích odstavců napo­sledy za kalendářní měsíc, v němž nastaly skutečnosti uvedené v § 10 odst. 6 větě druhé zákona o důchodovém pojištění, a za kalendářní měsíc, který předchází kalendářnímu měsíci, v němž podala přehled o příjmech a výdajích podle § 15 odst. 1 za kalendářní rok, za který jí nevznikla účast na důchodovém pojištění podle § 10 odst. 2 a 3 zákona o důchodovém pojištění.

(4) Pokud osobě samostatně výdělečně činné, která byla povinna platit zálohy na pojistné podle odstavce 1 písm. b), zanikla v kalendářním roce tato povinnost proto, že nastaly skutečnosti uvedené v § 10 odst. 6 větě druhé zákona o důchodovém pojištění, a osoba samostatně výdělečně činná poté v tomto roce zahájila samostatnou výdělečnou činnost, je povinna platit zálohy na pojistné ve výši, jako kdyby k zániku této povinnosti nedošlo; povinnost platit zálohy na pojistné přitom vzniká za kalendářní měsíc, ve kterém osoba samostatně výdělečně činná zahájila samostatnou výdělečnou činnost.

(5) Osoba samostatně výdělečně činná, která se přihlásila podle § 10 odst. 4 zákona o důchodovém pojištění k účasti na důchodovém pojištění za kalendářní rok až po jeho uplynutí a ne­byla povinna platit zálohy na pojistné za tento rok podle odstavce 1 písm.b), může zaplatit jednorázově zálohy na pojistné za tento rok, a to až do podání přehledu o příjmech a výdajích podle § 15 odst. 1 za tento rok.

(6) Zálohy na pojistné, které byly zaplaceny, aniž byla dána povinnost je platit, se považují pro účely stanovení přeplatku na pojistném na důchodové pojištění a příspěvku na státní politiku zaměstnanosti (dále jen „přeplatek na pojistném na důchodové pojištění“) nebo doplatku na pojistném (§ 14 odst. 10 a 11) za zálohy na pojistné, pokud osoba samostatně výdělečně činná nepožádala o jejich vrácení před podáním přehledu podle § 15 odst. 1; požádala-li o jejich vrácení, považují se za přeplatek na pojistném na důchodové pojištění. Ustanovení předchozí věty se nevztahuje na zálohy na pojistné podle odstavce 5.

(7) Pro účely placení záloh na pojistné se osoba samostat­ně výdělečně činná považuje za osobu samostatně výdělečně činnou vykonávající vedlejší samostatnou výdělečnou činnost v kalendářním měsíci, ve kterém aspoň po část měsíce, v níž byla samostatná výdělečná činnost vykonávána, trvaly skutečnosti uvedené v § 9 odst. 6 zákona o důchodovém pojištění.

(8) Ke skutečnostem uvedeným v odstavci 7 se přihlíží na základě oznámení osoby samostatně výdělečně činné. K oznámení osoby samostatně výdělečně činné o výkonu vedlejší samostatné výdělečné činnosti podle odstavce 7 se pro účely placení záloh na pojistné přihlíží, pokud bylo učiněno nejpozději v přehledu podle § 15 odst. 1 za příslušný kalendářní rok a doloženo nejpozději do konce kalendářního měsíce následujícího po kalendářním měsíci, v němž byl přehled podán. Doložení se nevyžaduje v případech, kdy potřebné údaje má okresní správa sociálního zabezpečení nebo Česká správa sociálního zabezpečení ve své evidenci nebo má možnost si je obstarat v elektronické podobě způsobem umož­ňujícím dálkový přístup. Česká správa sociálního zabezpečení je povinna zveřejnit, které důvody, pro které je samostatná výdělečná činnost ­vedlejší, není osoba samostatně výdělečně činná povinna do­kládat.

(9) Při placení záloh na pojistné osoby samostatně výdělečně činné, která je poplatníkem v paušálním režimu, se postupuje podle zákona upravujícího daně z příjmů.

(10) Na částky, které nejsou zálohami na pojistné ani doplatkem na pojistném, převedené orgány Finanční správy České republiky za rozhodné období ze společného osobního daňového účtu osoby samostatně výdělečně činné, jejíž daň z příjmů nebyla rovna paušální dani a která má povinnost nebo možnost podat přehled o příjmech a výdajích, se pro účely stanovení přeplatku nebo doplatku na pojistném na důchodovém pojištění hledí jako na zálohy na pojistné zaplacené za rozhodné období.

komentář k § 13a

Ustanovení upravuje, za které měsíce je OSVČ povinna platit zálohy na pojistné na důchodové pojištění, kdy se zaplacená záloha považuje za přeplatek a za jakých podmínek se přeplatek vrací.

V jaké výši se záloha platí, stanoví § 14 zákona, a kdy se záloha platí, stanoví § 14a zákona. Ustanovení se týká pouze pojistného na důchodové pojištění a příspěvku na státní politiku zaměstnanosti, netýká se pojistného na nemocenské pojištění, to si upravuje kompletně zákon o nemocenském pojištění.

     OSVČ hlavní

OSVČ hlavní je povinna platit zálohy za všechny měsíce, kdy je považována za OSVČ s výjimkou měsíců, kdy po celý měsíc pobírala nemocenskou, peněžitou pomoc v mateřství nebo dlouhodobé ošetřovné. V případě nemocenského se za dobu pobírání nemocenského považuje i doba pobírání náhrady mzdy/platu za prvních 14 kalendářních dnů trvání dočasné pracovní neschopnosti od zaměstnavatele podle § 192 ZP.

Již zaplacená záloha se může na základě žádosti pojištěnce vrátit nebo se započte jako záloha pro účely Přehledu.

     OSVČ vedlejší

OSVČ vedlejší může platit zálohy jako OSVČ vedlejší, pokud oznámí OSSZ nejpozději s Přehledem a doloží nejpozději do konce kalendářního měsíce, v němž podala Přehled, že byla OSVČ vedlejší.

Doklad o skutečnosti, že OSVČ je vedlejší OSSZ nevyžaduje, může-li z databáze ČSSZ zjistit požadované údaje. To se v praxi týká:

-    potvrzení o přiznání starobního nebo pobírání invalidního důchodu (je-li to v kompetenci ČSSZ),

-    o nároku na rodičovský příspěvek nebo peněžitou pomoc v mateřství,

-    o době zaměstnání, s výjimkou zaměstnání malého rozsahu, zaměstnání na základě dohody o provedení práce a zaměstnání příslušníků ozbrojených složek.

Skutečnost, že je OSVČ nezaopatřeným dítětem (potvrzení o studiu) nebo že pečovala o osobu závislou na péči jiné osoby, musí OSVĆ doložit vždy.

OSVČ se považuje za OSVČ vedlejší v kalendářním měsíci, ve které splňovala podmínky zařazení do kategorie OSVČ vedlejší.

Tyto OSVČ jsou povinny platit zálohy, pokud v předchozím kalendářním roce dosáhly příjmu, který jim založil povinnou účast na důchodovém pojištění. Zálohy se platí od měsíce, v němž měl být podán Přehled a platí se až do měsíce roku následujícího, v němž bude podán Přehled za příslušný rok.

Povinnost platit zálohy zaniká OSVČ hlavní i vedlejší od měsíce následujícího po měsíci, v němž OSVČ přerušila nebo ukončila činnost. Znovuzahájením činnosti v kalendářním roce, ve kterém došlo k přerušení nebo ukončení samostatné výdělečné činnosti, se tato povinnost obnovuje.

Novela zákona provedená zákonem č. 540/­2020 Sb. s účinností od 1. ledna 2021 předně zrušila původní odstavec 7, tedy ustanovení týkající se povinnosti platit zálohy OSVČ, jejíž daň z příjmů je stanovena paušální částkou podle § 7a ZDPŘ v dosavadním znění, z důvodu zrušení institutu stanovení daně paušální částkou a jeho nahrazení novým institutem paušálního režimu a daně rovné paušální dani. Odstavec 7 by se tedy v důsledku této novely zákona o daních z příjmů stal obsoletní.

V odstavci 8 ve větě první i druhé byly provedeny legislativně technické úpravy v souvislosti se zrušením dosavadního odstavce 7 a novým označením dosavadního odstavce 8 jako odstavec 7.

Nový odstavec 9 odkazuje na zákon o daních z příjmů, který obsahuje speciální úpravu o placení záloh na pojistné na důchodové pojištění OSVČ, která je poplatníkem v paušálním režimu podle zákona o daních z příjmů. Tato úprava je obsažena v § 38lk ZDPŘ.

Důležité

     Novelou zákona provedenou zákonem č. 366/­2022 Sb. s účinností 1. ledna 2023 byl do ustanovení vložen nový odstavec 10. V reakci na úpravu § 38lm odst. 2 ZDPŘ se stanoví, že na částky, které nejsou zálohami na pojistné ani doplatkem na pojistném, převedené za rozhodné období ze společného osobního daňového účtu OSVČ, jejíž daň z příjmů nebyla rovna paušální dani a která má povinnost nebo možnost podat Přehled o příjmech a výdajích, se hledí jako na zálohy na pojistné zaplacené za rozhodné období, aby mohly být tyto částky zahrnuty do výpočtu doplatku nebo přeplatku na pojistném na důchodové pojištění.

Podle § 38lm odst. 2 ZDPŘ totiž ve výši těchto částek zaniká přeplatek u správce daně a tedy tyto částky nejsou vypořádávány se správcem daně, ale musí se vypořádat s OSSZ v rámci podaného Přehledu. Ustanovení § 38lm odst. 2 ZDPŘ se však neuplatní, není-li povinnost ani možnost podat přehled o příjmech o výdajích. V takovém případě se neuplatní ani nové pravidlo. Daná formulace zahrnuje tzv. platby mimo paušální režim, tj. omylem poslané peněžní prostředky za kalendářní měsíce, ve kterých poplatník nebyl v paušálním režimu a neměl tedy platit paušální zálohy, ale tyto zálohy platil např. z důvodu, že se mylně domníval, že je v paušálním režimu, nebo že si zapomněl zrušit trvalý příkaz v bance po skončení paušálního režimu, a dále zahrnuje i případy, kdy poplatník omylem platí vyšší paušální zálohy (podle vyššího pásma paušálního režimu), než má. Pokud je správce daně také v omylu ohledně správnosti placených záloh a přeposílá je na centrální účet ČSSZ, jsou za uvedených podmínek považovány za zálohy na pojistné.

§ 14

(1) Zálohy na pojistné se platí na jednotlivé celé kalendářní měsíce. Výše zálohy na pojistné se stanoví procentní sazbou uvedenou v § 7 odst. 1 písm. d) bodě 1 z měsíčního vyměřovacího základu.

(2) U osoby samostatně výdělečně činné, která vykonávala samostatnou výdělečnou činnost v předcházejícím kalendářním roce, činí výše měsíčního vyměřovacího základu 50 % z částky rovnající se průměru, který z daňového základu podle § 5b odst. 1 za tento rok připadá na 1 kalendářní měsíc, v němž aspoň po část tohoto měsíce byla vykonávána samostatná výdělečná činnost.

(3) Výše měsíčního vyměřovacího základu osoby samostatně výdělečně činné, která je poplatníkem v paušálním režimu, činí pro

a)  první pásmo paušálního režimu částku nejnižšího měsíčního vyměřovacího základu podle odstavce 5 věty první zvýšeného o 15 %,

b)  druhé pásmo paušálního režimu 25 500 Kč a

c)  třetí pásmo paušálního režimu 39 000 Kč.

(4) Na základě žádosti osoby samostatně výdělečně činné příslušná okresní správa sociálního zabezpečení poměrně sníží na dobu nejdéle do konce kalendářního měsíce, v němž byl nebo měl být podán přehled podle § 15 odst. 1, měsíční vyměřovací základ, pokud její příjem ze samostatné výdělečné činnosti po odpočtu výdajů vynaložených na jeho dosažení, zajištění a udržení připadající v průměru na jeden kalendářní měsíc v období od 1.ledna kalendářního roku do ­konce kalendářního měsíce předcházejícího kalendářnímu měsíci, ve kterém byla podána žádost o snížení, nejméně však v období tří kalendářních měsíců po sobě jdoucích, je nejméně o jednu třetinu nižší než takový příjem připadající v předcházejícím kalendářním roce v průměru na jeden kalendářní měsíc, v němž aspoň po část měsíce byla vykonávána samostatná výdělečná činnost.

(5) Měsíční vyměřovací základ osoby samostatně výděleč­ně činné vykonávající hlavní samostatnou výdělečnou činnost činí nejméně 25 % průměrné mzdy. Měsíční vyměřovací základ osoby samostatně výdělečně činné, která se pro účely placení záloh považuje za osobu samostatně výdělečně činnou vykonávající vedlejší samostatnou výdělečnou činnost (§ 13a odst. 7 a 8) činí nejméně 10 % průměrné mzdy. V případě, že osoba samo­statně výdělečně činná byla plátcem záloh na pojistné za měsíc prosinec, zůstává pro tuto osobu samostatně výdělečně činnou měsíční vyměřovací základ stanovený podle věty první nebo druhé v platnosti v následujícím kalendářním roce až do kalendářního měsíce, v němž byl nebo měl být podán přehled podle § 15 odst. 1.

(6) Za kalendářní měsíc, který následuje po měsíci, v němž byl nebo měl být podán přehled podle § 15 odst. 1, se záloha na pojistné ve výši odpovídající měsíčnímu vyměřovacímu základu stanovenému podle odstavců 2 až 5 platí do kalendářního měsíce, v němž byl nebo měl být takový přehled podán v dalším kalendářním roce. Pokud je podle tohoto přehledu měsíční vyměřovací základ nižší než dosavadní měsíční vyměřovací základ, platí tento nižší měsíční vyměřovací základ podle tohoto přehledu již za kalendářní měsíc, v němž byl podán tento přehled.

(7) Na základě žádosti osoby samostatně výdělečně činné, která vykonává vedlejší samostatnou výdělečnou činnost, může příslušná okresní správa sociálního zabezpečení rozhodnout, že osoba samostatně výdělečně činná není povinna platit zálohy na pojistné v období uvedeném v odstavci 4, pokud v důsledku poklesu příjmů stanoveného obdobně podle odstavce 4 by této osobě samostatně výdělečně činné v tomto období nevznikla účast na důchodovém pojištění podle § 10 odst. 2 a 3 zákona o důchodovém pojištění.

(8) Zálohy na pojistné se neplatí za kalendářní měsíce, v nichž po celý kalendářní měsíc osoba samostatně výdělečně činná měla nárok na výplatu nemocenského, peněžité pomoci v mateřství nebo dlouhodobého ošetřovného z nemocenského pojištění osob samostatně výdělečně činných; kalendářním měsícem se pro účely části věty před středníkem rozumí i jeho část, po kterou osoba samostatně výdělečně činná vykonávala samostatnou výdělečnou činnost, pokud výkon této činnosti netrval po celý kalendářní měsíc.

(9) Dlužné zálohy na pojistné se stanoví ve výši odpovídající částce měsíčního vyměřovacího základu stanoveného podle odstavců 2 až 5.

(10) Je-li úhrn záloh na pojistné zaplacených za rozhodné období vyšší než pojistné na důchodové pojištění a příspěvek na státní politiku zaměstnanosti stanovené podle § 4, nebo platila-li osoba samostaně výdělečně činná zálohy na pojistné za kalen­dářní rok, ve kterém není účastna důchodového pojištění, jedná se o přeplatek na pojistném na důchodové pojištění.

(11) Doplatek na pojistném se stanoví ve výši rozdílu mezi výší pojistného na důchodové pojištění a příspěvku na státní politiku zaměstnanosti stanoveného podle § 4 a výší záloh na pojistné zaplacených za rozhodné období.

(12) Měsíční vyměřovací základ se zaokrouhluje na celé koruny směrem nahoru.

komentář k § 14

Ustanovení stanoví obecnou zásadu, že zálohy na pojistné se platí na jednotlivé kalendářní měsíce a dále zásady výpočtu minimálního vyměřovacího základu, z kterého se zálohy vypočítávají.

Minimální vyměřovací základ OSVČ se vypočítává z vypočteného vyměřovacího základu, který je uveden v Přehledu. Vypočtený vyměřovací základ se dělí počtem kalendářních měsíců, v nichž byla samostatná výdělečná činnost vykonávána. Jako výkon samostatné výdělečné činnosti se považuje i doba (kalendářní měsíce) pobírání dávek nemocenského, peněžité pomoci v mateřství nebo dlouhodobého ošetřovného. Samostatná výdělečná činnost obecně není vykonávána pouze v měsících předcházejících měsíci, v němž byla činnost zahájena a v měsících následujících po měsíci, v němž byla činnost přerušena nebo ukončena.

Obecně platí, že je-li vypočtený měsíční vyměřovací základ nižší než minimální měsíční vyměřovací základ, je měsíčním vyměřovacím základem tento minimální vyměřovací základ. OSVČ musí platit zálohy alespoň z minimálního vyměřovacího základu.

     Minimální vyměřovací základ a minimální zálohy

Výše měsíčního vyměřovacího základu se mění pouze:

-    až do měsíce, který následuje po měsíci, v němž byl nebo měl být v příštím roce podán Přehled,

-    při změně OSVČ z OSVČ hlavní na OSVČ vedlejší a naopak, pokud dosavadní minimální vyměřovací základ je nižší nebo vyšší než minimální měsíční vyměřovací základ platný pro OSVČ nově od této změny,

-    na základě rozhodnutí vydaného z důvodu podání žádosti o snížení měsíčního vyměřovacího základu.

Podle odstavce 4 ustanovení může na základě žádosti OSVĆ vedlejší OSSZ rozhodnout o neplacení záloh až do konce kalendářního měsíce, v němž OSVČ podá nebo měla podat Přehled. OSVČ musí doložit, že nejméně v období tří kalendářních měsíců po sobě jdoucích, je její příjem nejméně o jednu třetinu nižší, než byl takový příjem v předcházejícím kalendářním roce.

Novela zákona provedená zákonem č. 540/­2020 Sb. s účinností od 1. ledna 2021 zrušila odstavec 3. Zrušila tedy ustanovení stanovící měsíční vyměřovací základ OSVČ, jejíž daň z příjmů je stanovena paušální částkou podle § 7a ZDPŘ v dosavadním znění, z důvodu zrušení institutu stanovení daně paušální částkou a jeho nahrazení novým institutem paušálního režimu a daně rovné paušální dani. Obsah odstavce 3 byl nahrazen úpravou výše měsíčního vyměřovacího základu OSVČ, která je poplatníkem v paušálním režimu podle zákona o daních z příjmů. Měsíční vyměřovací základ je roven minimálnímu měsíčnímu vyměřovacímu základu OSVČ vykonávající hlavní samostatnou výdělečnou činnost zvýšenému o 15 %. Minimální měsíční vyměřovací základ OSVČ činí 25 % průměrné mzdy stanovené podle § 23b odst. 4 tohoto zákona. Tato částka je pravidelně každý rok upravována podle statistického indexu růstu mezd, a proto se bude také každoročně měnit (zvyšovat) minimální měsíční vyměřovací základ. Jedná se tedy o paušální částku určenou bez ohledu na skutečné příjmy a výdaje OSVČ, která v kombinaci se způsobem určení vyměřovacího základu podle § 5b odst. 3 umožní, aby OSVČ, která je poplatníkem v paušálním režimu a jejíž daň za dané období bude rovna paušální dani (k tomu viz § 7a ZDPŘ), splnila celou svou povinnost k pojistnému na důchodové pojištění prostřednictvím záloh a na konci kalendářního roku jí nevznikl ani doplatek, ani přeplatek na pojistném.

V odstavci 7 pak došlo k legislativně technické změně související se zrušením odstavce 7 v § 13a zákona.

Novela zákona provedená zákonem č. 455/­2022 Sb. s účinností 1. ledna 2023 ve větě první upřesnila odkaz v návaznosti změnu § 7 odst. 1 písm. b) zákona.

Důležité

     Odstavec 3 změnila novela zákona provedená zákonem č. 366/­2022 Sb. s účinností 1. ledna 2023. V reakci na zavedení 3 pásem paušálního režimu se stanoví výše měsíčního vyměřovacího základu různě pro jednotlivá pásma. V prvním pásmu zůstává minimální měsíční vyměřovací základ zvýšený o 15 %, jako tomu bylo v paušálním režimu doposud, ve druhém a třetím pásmu se stanoví vyšší pevné částky (nejsou navázány na minimální měsíční vyměřovací základ). K rozdělení pásem paušálního režimu viz § 2a odst. 5 ZDPŘ.

§ 14a

(1) Záloha na pojistné za kalendářní měsíc je splatná od prvního dne do posledního dne kalendářního měsíce, za který se záloha na pojistné platí. Záloha na pojistné za kalendářní měsíc, v němž osoba samostatně výdělečně činná zahájila samostatnou výdělečnou činnost, je splatná ode dne, v němž osoba samostatně výdělečně činná zahájila samostatnou výdělečnou činnost, do konce následujícího kalendářního měsíce. Záloha na pojistné za kalendářní měsíc, v němž se osoba samostatně výdělečně činná přihlásila k účasti na důchodovém pojištění podle § 10 odst. 4 zákona o důchodovém pojištění, je splatná ode dne, v němž osoba samostatně výdělečně činná podala přihlášku k této účasti, do konce následujícího kalendářního měsíce. Pokud osoba samostatně výdělečně činná zahájí samostatnou výdělečnou činnost v prosinci nebo se v prosinci přihlásí k účasti na důchodovém pojištění, není povinna platit zálohu na pojistné za tento měsíc.

(2) Osoba samostatně výdělečně činná může platit v ka­lendářním roce zálohy na pojistné na delší než měsíční období, avšak vždy jen do budoucna a nejdéle do konce kalendářního roku. Úhrn záloh na pojistné zaplacených podle věty první však nemůže být nižší, než by činil úhrn záloh na pojistné vypočtený z měsíčních vyměřovacích základů stanovených podle § 14 odst. 2 až 5, které připadají na období, za které se zálohy na pojistné do budoucna platí a v případě, že osoba samostatně výdělečně činná požádala nejpozději do konce kalendářního roku o vrácení těch částek zaplacených jako záloha na pojistné, které převyšují minimální úhrn záloh na pojistné stanovený podle věty druhé.

(3) Doplatek na pojistném je splatný nejpozději do osmi dnů po dni, ve kterém byl, popřípadě měl být podán přehled o příjmech a výdajích podle § 15 odst. 1 za kalendářní rok, za který se pojistné na důchodové pojištění a příspěvek na státní politiku zaměstnanosti platí.

komentář k § 14a

Ustanovení upravuje splatnost záloh.

Obecně platí, že záloha za kalendářní měsíc je splatná:

-    od 1. do posledního dne tohoto měsíce, není-li záloha zaplacena v měsíci, může být doplacena bez sankce do konce následujícího kalendářního měsíce,

-    u OSVČ hlavní ode dne zahájení činnosti do konce následujícího kalendářního měsíce,

-    u OSVČ vedlejší, která se přihlásila dobrovolně v kalendářním roce k důchodovému pojištění, ode dne podání přihlášky do konce následujícího kalendářního měsíce,

-    u OSVČ hlavní, která zahájila činnost v prosinci, se záloha v prosinci neplatí.

OSVČ může platit zálohy do budoucna i na delší období (max. do konce kalendářního roku).

Přeplatek na zálohách může vzniknout až po zaplacení prosincové zálohy nebo po ukončení samostatné výdělečné činnosti v průběhu kalendářního roku. O vrácení přeplatku musí OSVČ požádat.

Je-li OSVČ povinna doplatit pojistné za příslušný kalendářní rok (úhrn zaplacených záloh je menší než pojistné, které je povinna platit, nebo zálohy nebyly placeny vůbec), musí být doplatek pojistného uhrazen do 8 dnů ode dne podání Přehledu nebo ode dne, v němž měl být podán Přehled. V této lhůtě musí být připsán na účet ČSSZ vedený u ČNB.

§ 14b

(1) Osoba samostatně výdělečně činná je povinna zaplatit pojistné na důchodové pojištění a příspěvek na státní politiku zaměstnanosti za kalendářní rok, ve kterém byla aspoň po část roku účastna důchodového pojištění podle § 10 odst. 2 a 3 zákona o důchodovém pojištění a za který nebyla podle § 13a povinna platit zálohy na pojistné. Pojistné na důchodové pojištění a pří­spěvek na státní politiku zaměstnanosti podle předchozí věty je osoba samostatně výdělečně činná povinna zaplatit nejpozději do osmi dnů po dni, ve kterém byl, popřípadě měl být podán přehled o příjmech a výdajích podle § 15 odst. 1 za kalendářní rok, za který se pojistné na důchodové pojištění a příspěvek na státní politiku zaměstnanosti platí.

(2) Osoba samostatně výdělečně činná je povinna zaplatit pojistné na důchodové pojištění a příspěvek na státní politiku zaměstnanosti za kalendářní rok, za který se přihlásila k účasti na důchodovém pojištění podle § 10 odst. 4 zákona o důchodovém pojištění až po jeho uplynutí a za který podle § 13a odst. 1 písm. b) nebyla povinna platit zálohy na pojistné, popřípadě nezaplatila zálohy na pojistné podle § 13a odst. 5, a to do osmi dnů po dni, ve kterém byl, popřípadě měl být podán přehled o příjmech a výdajích podle § 15 odst. 1 za tento rok.

komentář k § 14b

Ustanovení upravuje placení záloh na pojistné OSVČ, která zálohy neplatila.

Právní úprava rozlišuje placení doplatku na pojistném podle § 14a odst. 3 zákona, v případě, kdy byly placeny zálohy na pojistné, a placení pojistného podle § 14b zákona, v případě, kdy zálohy placeny nebyly. V obou případech (doplatek i pojistné) platí lhůta pro zaplacení 8 dnů, ode dne kdy byl podán nebo kdy měl být podán Přehled. U OSVČ, která podává Přehled nejpozději do 2. května (1. květen je státní svátek) musí být doplatek i pojistné připsáno na účet ČSSZ nejpozději 10. května.

§ 14c

(1) Osoba samostatně výdělečně činná, která je účastna nemocenského pojištění, je povinna platit pojistné na nemocenské pojištění na jednotlivé celé kalendářní měsíce, s výjimkou těch kalendářních měsíců, ve kterých trvají důvody, pro které se podle § 14 odst. 8 neplatí zálohy na pojistné (§ 13 odst. 2).

(2) Pojistné na nemocenské pojištění za kalendářní měsíc je splatné od prvního dne do posledního dne kalendářního měsíce, za který se pojistné na nemocenské pojištění platí. Pojistné na nemocenské pojištění za kalendářní měsíc, v němž osoba samostatně výdělečně činná zahájila samostatnou výdělečnou činnost, je splatné ode dne, v němž osoba samostatně výdělečně činná zahájila samostatnou výdělečnou činnost, do konce následujícího kalendářního měsíce. Osoba samostatně výdělečně činná může po projednání s okresní správou sociálního zabezpečení platit pojistné na nemocenské pojištění na delší než měsíční období, avšak vždy jen do budoucna a nejdéle do konce kalendářního roku.

(3) Měsíční základ, který osoba samostatně výdělečně činná stanovila v souladu s tímto zákonem a odvedla z něho pojistné na nemocenské pojištění, lze v období splatnosti po­jistného na nemocenské pojištění uvedeném v odstavci 2 větách první a druhé dodatečně zvýšit; výši pojistného na nemocenské pojištění, které bylo podle odstavce 2 věty poslední zaplaceno do budoucna, nelze dodatečně měnit. Stanovením měsíčního základu se přitom rozumí zaplacení pojistného na nemocenské pojištění z měsíčního základu.

(4) Bylo-li pojistné na nemocenské pojištění zaplaceno podle odstavce 2 věty poslední z vyššího měsíčního základu, než jaký byl maximální vyměřovací základ v jednotlivém kalendářním měsíci, výše pojistného na nemocenské pojištění se za tyto kalendářní měsíce dodatečně sníží tak, aby odpovídala maximálnímu vyměřovacímu základu stanovenému podle § 5b odst. 4 věty třetí; částka tohoto snížení se považuje za přeplatek na pojistném na nemocenské pojištění. Pokud osoba samostatně výdělečně činná zaplatila pojistné na nemocenské pojištění za kalendářní měsíc, za který se přihlásila k účasti na nemocenském pojištění, a za následující kalendářní měsíc jednou nebo více platbami, rozdělí se toto pojistné na nemocenské pojištění na tyto měsíce rovným dílem s tím, že část platby připadající na kalendářní měsíc, za který se osoba samostatně výdělečně činná přihlásila k účasti na nemocenském pojištění, činí nejméně částku odpovídající minimálnímu měsíčnímu základu za tento kalendářní měsíc.

(5) Pokud osoba samostatně výdělečně činná nezaplatila pojistné na nemocenské pojištění ve lhůtě splatnosti podle odstavce 2, ale doplatí pojistné na nemocenské pojištění do konce kalendářního měsíce následujícího po kalendářním měsíci, za který se pojistné na nemocenské pojištění platí, považuje se tento doplatek za pojistné na nemocenské pojištění zaplacené za předchozí kalendářní měsíc. Na úhradu tohoto doplatku se použije přeplatek na pojistném na nemocenském pojištění, a není-li tohoto přeplatku, platba pojistného na nemocenské pojištění, která byla zaplacena do konce kalendářního měsíce následujícího po kalendářním měsíci, za který osoba samostatně výdělečně činná nezaplatila pojistné na nemocenské pojištění ve stanovené výši nebo ve lhůtě splatnosti podle odstavce 2.

(6) Jestliže pojistné na nemocenské pojištění bylo zaplace­no po uplynutí lhůty stanovené v odstavci 2 nebo odstavci 5 nebo bylo zaplaceno v této lhůtě, avšak v nižší částce, než mělo být zaplaceno, anebo bylo zaplaceno za kalendářní měsíce, za které se neplatí, jedná se o přeplatek na pojistném na nemocenské pojištění; přeplatkem na pojistném na nemocenské pojištění je dále část pojistného na nemocenské pojištění, která byla zaplacena z vyšší částky, než je maximální měsíční základ stanovený podle § 5b odst. 4 věty třetí, nebo která byla zaplacena ve vyšší částce, než která měla být zaplacena do budoucna podle odstavce 2 věty poslední.

komentář k § 14c

Ustanovení upravuje platbu pojistného na nemocenské pojištění OSVČ, které se dobrovolně přihlásily k účasti na nemocenském pojištění.

Pojistné na nemocenské pojištění se platí:

-    z měsíčního základu, jehož výši si OSVČ sama určí. V roce 2023 dochází ke zvýšení minimálního měsíčního vyměřovacího základu pro nemocenské pojištění na 8 000 Kč. Vyměřovací základ nemůže být vyšší než určený nebo vypočtený vyměřovací základ na naposledy podaném Přehledu připadající v průměru na kalendářní měsíc výkonu činnosti v daném roce, nebo než polovina průměrné mzdy,

-    za kalendářní měsíc, od 1. do posledního dne kalendářního měsíce, za který se pojistné platí, v průběhu měsíce lze pojistné zaplatit i několika splátkami,

-    v kalendářním měsíci, od něhož je OSVČ přihlášena k nemocenskému pojištění ode dne přihlášení do posledního dne následujícího měsíce. Nezaplatí-li OSVČ v této lhůtě pojistné, zanikne účast na nemocenském pojištění zpětně ke dni podání přihlášky,

-    jde-li o dlužné pojistné, do konce kalendářního měsíce následujícího po měsíci, v němž mělo pojistné být zaplaceno, OSVČ si nemůže při doplácení dluhu na pojistném určovat výši měsíčního základu, platí pro ni jeho minimální výše (v roce 2023 8 000 Kč),

-    odděleně od záloh na pojistné na důchodové pojištění, zálohy na pojistné na důchodové pojištění a zálohy na nemocenské pojištění se platí na zvláštní účty OSSZ,

-    jen za měsíce, v nichž je OSVČ účastna nemocenského pojištění, v měsících, v kterých OSVČ po celý měsíc pobírá dávky nemocenského (rozuměj i náhrada mzdy/platu podle § 192 ZP), peněžitou pomoc v mateřství nebo dlouhodobé ošetřovné se pojistné neplatí, byť účast na nemocenském pojištění trvá,

-    ve výši 2,1 % z určeného měsíčního základu,

-    za celé kalendářní měsíce, i když nemocenské pojištění v průběhu měsíce vzniklo nebo ­za­niklo.

K nemocenskému pojištění se nelze přihlásit zpětně.

Pojistné na nemocenské pojištění OSVČ je stanoveno z měsíčního vyměřovacího základu procentní sazbou ve výši 2,1 %. Měsíční základ nemocenského pojištění si OSVČ určuje svou platbou v rozmezí minimálního a maximálního vyměřovacího základu. V roce 2023 dochází ke zvýšení tohoto minimální měsíčního vyměřovacího základu pro nemocenské pojištění na 8 000 Kč. Minimální platba pojistného na nemocenské pojištění tak od ledna 2023 činí 168 Kč (8 000 × 2,1 %).

Nezaplacením pojistného na nemocenské pojištění ve stanovené lhůtě nebo zaplacením pojistného v nižší částce, než činí minimální platba, nemocenské pojištění zaniká. V případě, kdy je u OSVČ evidován přeplatek na pojistném, může být dluh na pojistném uhrazen z tohoto přeplatku.

Pojistné na nemocenské pojištění lze platit i dopředu (do konce prosince příslušného kalendářního roku). Platbu pojistného dopředu musí však OSVČ oznámit OSSZ, v opačném případě OSSZ považuje platbu za platbu daného měsíce. OSVČ si zásadně může určovat měsíční základ mezi jeho minimální výší 8 000 Kč a maximální výší.

Pojistné, které bylo po projednání s příslušnou OSSZ zaplaceno do budoucna, nelze dodatečně navýšit.

Zaplatí-li OSVČ za některý měsíc vyšší pojistné, než odpovídá jejímu maximálnímu měsíčnímu základu, případně zaplatí pojistné za kalendářní měsíc, ve kterém není povinna platit pojistné, vzniká přeplatek, který bude vyčíslen a vrácen po skončení kalendářního roku, ve kterém takový přeplatek vznikl nejpozději do konce února. Bude-li přeplatek vyšší, než dvě minimální platby pojistného (2 × 168 Kč), bude část přeplatku přesahující tuto částku o více jak 99 Kč vrácena OSVČ, pokud nemá vůči OSSZ/ČSSZ jiný splatný závazek. Přeplatek do výše 336 Kč bude ponechán na kontě NP OSVČ jako rezerva pro případ neuhrazení (zcela nebo v nedostatečné výši) pojistného v budoucnu.

Novela zákona provedená zákonem č. 540/­2020 Sb. s účinností od 1. ledna 2021 přinesla v odstavcích 4 a 6 ustanovení legislativně technickou změnu související s vložením nového odstavce 3 do § 5b zákona.

§ 15

(1) Osoba, která aspoň po část kalednářního roku vy­konávala samostatnou výdělečnou činnost, s výjimkou osoby, jejíž daň z příjmů za dané zdaňovací období je rovna paušální dani, je povinna podat příslušné okresní správě sociálního zabezpečení nejpozději do jednoho měsíce ode dne uplynutí lhůty pro podání daňového přiznání k dani z příjmů fyzických osob za tento kalendářní rok, na předepsaném tiskopise přehled o příjmech a vý­dajích za tento kalendářní rok. Na přehled podaný osobou, která byla aspoň po část kalendářního roku poplatníkem v paušálním režimu a jejíž daň z příjmů za dané zdaňovací období není rovna paušální dani, před uplynutím lhůty pro podání přehledu o příjmech a výdajích podle věty první se hledí, jako by byl podán v poslední den této lhůty. V přehledu se kromě údajů o daňovém základu, popřípadě není-li osoba samostatně výdělečně činná povinna podávat daňové přiznání, údajů o příjmech ze samostatné výdělečné činnosti a vý­dajích vynaložených na jejich dosažení, zajištění a udržení uvádějí údaje o vyměřovacím základu pro pojistné na důchodové pojištění a příspěvek na státní politiku zaměstnanosti, nejnižším měsíčním vyměřovacím základu pro zálohy na pojistné, úhrnu záloh na pojistné, pojistném na důchodové pojištění a pří­spěvku na státní politiku zaměstnanosti a úhrnu vyměřovacích základů zaměstnance, pokud spolu s vyměřovacím základem ze samostatné výdělečné činnosti přesahuje částku maximálního vyměřovacího základu (§ 15a) a vykonávala-li osoba samostatně výdělečně činná vedlejší samostatnou výdělečnou činnost, též údaje o skutečnostech uvedených v § 9 odst. 6 písm. a) až e) zákona o důchodovém pojištění, pokud chce být považována za osobu samostatně výdělečně činnou s vedlejší samostatnou výdělečnou činností; pokud osoba samostatně výdělečně činná vykonávala samostatnou výdělečnou činnost formou spolupráce, je povinna uvést v tomto přehledu též jméno a příjmení, trvalý pobyt a rodné číslo osoby samostatně výdělečně činné, s níž spo­lupracuje. Uvedla-li osoba samostatně výdělečně činná v přehledu údaje o vedlejší samostatné výdělečné činnosti, je povinna tyto údaje též doložit, a to nejpozději do konce kalendářního měsíce následujícího po měsíci, v němž tento přehled podala; ustanovení § 13a odst. 8 věty třetí platí zde obdobně. Pokud osobě samostatně výdělečně činné zpracovává daňové přiznání daňový poradce, je povinna tuto skutečnost uvést v přehledu.

(2) Zjistí-li se po podání přehledu podle odstavce 1, že vyměřovací základ pro pojistné na důchodové pojištění a příspě­vek na státní politiku zaměstnanosti je vyšší, než který osoba samostatně výdělečně činná uvedla v přehledu podle odstavce 1, je osoba samostatně výdělečně činná povinna předložit příslušné okresní správě sociálního zabezpečení opravný přehled, a to nejpozději do 8 dnů ode dne, kdy se o takové změně dozvěděla. V opravném přehledu uvede novou výši daňového základu, popřípadě, není-li osoba samostatně výdělečně činná povinna podávat daňové přiznání, novou výši příjmů ze samostatné výdě­lečné činnosti a výdajů vynaložených na jejich dosažení, zajištění a udržení, výši vyměřovacího základu pro pojistné na důchodové pojištění a příspěvek na státní politiku zaměstnanosti, přičemž nová výše vyměřovacího základu nesmí být nižší než původní výše tohoto základu, částku pojistného na důchodové pojištění a příspěvku na státní politiku zaměstnanosti, částku rozdílu mezi pojistným na důchodové pojištění a příspěvkem na státní politiku zaměstnanosti, kterou má podle opravného přehledu zaplatit, a pojistným a příspěvkem, které zaplatila za kalendářní rok, za který opravný přehled podává, a nejnižší měsíční vyměřovací základ pro stanovení záloh na pojistné. Opravný přehled se podává na tiskopisu pro podání přehledu podle odstavce 1, kde se uvede též důvod pro předložení opravného přehledu. Částku rozdílu na pojistném na důchodové pojištění a příspěvku na státní politiku zaměstnanosti je osoba samostatně výdělečně činná povinna do­platit do 8 dnů ode dne, v němž byl nebo měl být opravný přehled podán. Nová výše nejnižšího měsíčního vyměřovacího základu pro stanovení záloh na pojistné platí od kalendářního měsíce, v němž osoba samostatně výdělečně činná opravný přehled podala nebo měla podat.

(3) Zjistí-li se po podání přehledu podle odstavce 1, že vy­měřovací základ pro pojistné na důchodové pojištění a příspěvku na státní politiku zaměstnanosti je nižší, než který osoba samo­statně výdělečně činná uvedla v přehledu podle odstavce 1, může osoba samostatně výdělečně činná předložit příslušné okresní správě sociálního zabezpečení opravný přehled. V opravném přehledu uvede novou výši daňového základu, popřípadě, není-li osoba samostatně výdělečně činná povinna podávat daňové přiznání, novou výši příjmů ze samostatné výdělečné činnosti a výdajů vynaložených na jejich dosažení, zajištění a udržení, výši vyměřovacího základu pro pojistné na důchodové pojištění a příspěvek na státní politiku zaměstnanosti, přičemž nová výše vyměřovacího základu nesmí být nižší než původní výše tohoto základu, pokud původní výše tohoto základu byla určena ve vyšší než minimální výši, částku pojistného na důchodové pojištění a příspěvku na státní politiku zaměstnanosti, částku přeplatku na pojistném na důchodové pojištění a příspěvku na státní politiku zaměstnanosti, pokud přeplatek v důsledku podání opravného přehledu vznikl, a nejnižší měsíční vyměřovací základ pro stano­vení záloh na pojistné. Opravný přehled se podává na tiskopisu pro podání přehledu podle odstavce 1, kde se uvede též důvod pro předložení opravného přehledu. Jestliže částka daňového základu nezakládá osobě samostatně výdělečně činné za dobu vedlejší samostatné výdělečné činnosti účast na důchodovém pojištění v kalendářním roce, za který opravný přehled podává, může spolu s opravným přehledem podat přihlášku k tomuto pojištění za kalendářní rok, za který opravný přehled podává. Opravný přehled podle věty první může osoba samostatně výdělečně činná podat nejpozději do konce třetího kalendářního měsíce po měsíci, v němž se o změně daňového základu nebo nové výši příjmů a výdajů ze samostatné výdělečné činnosti dověděla. Opravný přehled se považuje za žádost o vrácení přeplatku; při vracení přeplatku se postupuje podle § 17. Nová výše nejnižšího měsíčního vyměřovacího základu pro stanovení záloh na pojistné platí od kalendářního měsíce, v němž osoba samostatně výdělečně činná opravný přehled podala.

(4) Údaj o určeném vyměřovacím základu, který osoba samostatně výdělečně činná uvedla v přehledu podle odstavce 1, nemůže být dodatečně změněn, s výjimkou opravného přehledu podle odstavce 2 nebo 3.

(5) Zemře-li osoba samostatně výdělečně činná před splně­ním povinností uvedených v předchozích odstavcích, může za ni tyto povinnosti splnit její dědic nebo fyzická osoba, která uplatňuje nárok na důchod z důchodového pojištění z důvodu úmrtí osoby samostatně výdělečně činné. Pokud je těmito osobami podáno více přehledů podle odstavce 1 věty první nebo podle odstavce 2 nebo 3 a nedohodnou-li se tyto osoby na částce vyměřovacího základu určeného podle § 5b odst. 1, 2 nebo 4, vychází se z přehledu podaného osobou, která podala daňové přiznání za zemřelou osobu samostatně výdělečně činnou, a pokud žádná z těchto osob nebyla povinna podat daňové přiznání z důvodu úmrtí osoby samostatně výdělečně činné, považuje se za vyměřovací základ nejnižší z vyměřovacích základů uvedených těmito osobami.

komentář k § 15

Ustanovení upravuje podávání Přehledu.

Přehled musí podat každý rok každá OSVČ od okamžiku, kdy oznámila OSSZ, že vykonává samostatnou výdělečnou činnost. Přehled se podává na tiskopise, který vydává ČSSZ pravidelně každý rok. Lze jej podat i elektronicky nebo prostřednictvím datové schránky.

Zásadní je, že OSVČ musí svoji „vedlejší činnost“ doložit OSSZ nejpozději do konce kalendářního měsíce, v němž byl nebo měl být podán Přehled. OSVČ. Pro OSVČ, která podává Přehled do konce měsíce dubna, platí, že musí potřebné doklady předat OSSZ nejpozději do konce května. V opačném případě bude pro příští rok považována za OSVČ hlavní.

OSVČ musí OSSZ doložit:

-    dobu výkonu zaměstnání malého rozsahu nebo výkonu práce na základě dohody o provedení práce, v níž byla účastna nemocenského pojištění, a dobu výkonu zaměstnání, kterou nemá ČSSZ ve své evidenci (např. služební poměr),

-    nárok na starobní důchod nebo nárok na výplatu invalidního důchodu, pokud jej nevyplácí ČSSZ,

-    péči o osobu závislou na péči jiné osoby (potvrzení vydává úřad práce),

-    nezaopatřenost dítěte (zpravidla studium, potvrzení vydává škola).

     Opravný Přehled

OSVČ, která uvedla na Přehledu nižší vyměřovací základ, než měla, je povinna:

-    do 8 dnů, kdy to zjistila, podat opravný Přehled (jedná se o stejný formulář a stejný způsob podání),

-    do 8 dnů, kdy podala nebo měla podat opravný formulář, doplatit pojistné,

-    platit zálohy na pojistné v nové výši od měsíce, v němž byl nebo měl být opravný Přehled podán.

Pokud si OSVČ určila na původním Přehledu vyměřovací základ vyšší než minimální pro ni platný, nemůže být na opravném Přehledu uvedena nižší částka vyměřovacího základu než na původním.

Pokud OSVČ na původním Přehledu uvedla vyšší vyměřovací základ, než měla, není povinna podat opravný Přehled, ale může jej podat dobrovolně. Pokud tak učiní, může od měsíce, v němž podá opravný Přehled, platit zálohy na pojistné z nižšího vyměřovacího základu, který odpovídá nově vypočtenému vyměřovacímu základu. Opravný Přehled je zároveň žádostí o vrácení přeplatku na pojistném.

Pro podání opravného Přehledu platí dvě zásady:

-    opravný Přehled lze podat pouze do konce třetího kalendářního měsíce, v němž zjistila nové údaje. Zpravidla se tak děje v okamžiku, kdy finanční úřad zjistil nový daňový základ nebo OSVČ sama podala nové daňové přiznání,

-    nový výše určeného vyměřovacího základu nemůže být nižší než jeho výše uvedená na původním Přehledu, pokud na původním Přehledu si jej určila vyšší než v minimální výši. Tento údaj může být měněn výhradně z důvodu změny daňového základu.

Přehled musí podat každý rok každá OSVČ od okamžiku, kdy oznámila OSSZ, že vykonává samostatnou výdělečnou činnost. Pokud tak neučiní, může jí OSSZ stanovit podle § 22b zákona pravděpodobnou výši pojistného.

     Úmrtí OSVČ

V případě, že OSVČ zemřela, mohou dědicové (osoby, které mají nárok na některý pozůstalostní důchod – vdovský, vdovecký nebo sirotčí) podat Přehled a zaplatit pojistné za dobu výkonu samostatné činnosti. Tato doba se hodnotí jako doba pojištění pro nárok na důchod.

V případě, že OSVČ celý rok podnikala a před termínem podání Přehledu zemře, není povinnost podávat Přehled. Právo podat Přehled mají dědicové a osoby, které uplatňují nárok na některý pozůstalostní důchod.

V odstavci 4 ustanovení je upraven postup při stanovení výše vyměřovacího základu, jestliže by za zemřelou OSVČ podalo Přehled více osob a nedohodli se na výši vyměřovacího základu.

Pokud OSVČ neplatila řádně pojistné, stává se dluh na pojistném a penále součástí dědictví, pokud nebyl uhrazen před zahájením dědického řízení.

V bodě 34 Přehledu se uvádí vyměřovací základ ze zaměstnání, ovšem pouze v případě, že úhrn vyměřovacích základů ze zaměstnání a ze samostatné výdělečné činnosti je vyšší než maximální vyměřovací základ platný pro daný kalendářní rok.

OSVČ, které zpracovává Přehled daňový poradce, je povinna toto doložit OSSZ do 30. dubna. Tiskopis pro zmocnění není vydán. Ze zmocnění musí být patrno, na jaké období pověřuje OSVČ daňového poradce. Lze udělit i tzv. generální plnou moc pro všechny úkony v sociálním pojištění, v takovém případě musí být plná moc s ověřeným podpisem OSVČ.

Novela zákona provedená zákonem č. 540/­2020 Sb. s účinností od 1. ledna 2021 provedla v odstavci 1 ustanovení celkem šest změn a v odstavci 5 změnu jednu. Zásadní je, že odstavec 1 ve větě první obsahuje výjimku z povinnosti podat Přehled o příjmech a výdajích pro OSVČ, jejichž daň z příjmů je za dané zdaňovací období (tedy kalendářní rok) rovna paušální dani. U takových poplatníků se totiž pojistné nestanoví na základě příjmů a výdajů, ale je určeno v paušální výši podle § 5b odst. 3 ve spojení s § 7 odst. 1 písm. c) bodem 1 zákona, a jednak jeho správu neprovádí OSSZ, ale orgány Finanční správy ČR. Podání Přehledu by tedy v této situaci bylo nadbytečné. Dále se provádí legislativně technická úprava odkazu na lhůtu pro podání daňového přiznání a na zákon o daních z příjmů. Nově věta druh v odstavci 1 obsahuje fikci, podle které Přehled, který byl podán poplatníkem v paušálním režimu, jehož daň není rovna paušální dani, před uplynutím lhůty pro podání daňového přiznání, byl podán v poslední den této lhůty. Ustanovení navazuje na § 38ln ZDPŘ, které upravuje zánik nedoplatků na zálohách na pojistné na důchodové pojištění. Tento nedoplatek u správce daně zaniká uplynutím posledního dne lhůty pro podání daňového přiznání k dani z příjmů. Vzhledem k tomu, že platba pojistného je rozdělena na zálohy a doplatek, kdy doplatek je vymezen jako rozdíl mezi pojistným a zaplacenými zálohami, vznikne OSVČ v tomto případě doplatek na pojistném ve výši rozdílu mezi tímto pojistným a zálohami, které byly zaplaceny v rámci paušálních záloh. Proto je nutné zajistit, aby doplatek na pojistném nebyl stanoven před zánikem nedoplatku na záloze u správce daně, protože to by mohlo vést k situaci, kdy by poplatníkovi byl stanoven doplatek ve výši rozdílu mezi pojistným a zaplacenými zálohami (tedy nezaplacené zálohy by se promítly do výše tohoto doplatku), i když by poplatník zároveň ještě zaplatil svůj existující nedoplatek na paušální záloze u správce daně před jeho zánikem. Režim je proto nastaven tak, aby nejdříve zanikl nedoplatek u správce daně (uplynutím lhůty pro podání daňového přiznání k dani z příjmů za dané zdaňovací období) a doplatek na pojistném u okresní správy sociálního zabezpečení vznikl buď stejným okamžikem (pokud je přehled o příjmech a výdajích podán před uplynutím lhůty pro podání daňového přiznání), nebo později, pokud bude přehled podán později (lhůta pro jeho podání je o měsíc delší než lhůta pro podání daňového přiznání).

Důležité

     Novela zákona provedená zákonem č. 366/­2022 Sb. s účinností 1. ledna 2023 změnila v odstavci 1 větu druhou. Podle dosavadní právní úpravy se na Přehled podaný OSVČ, která byla poplatníkem v paušálním režimu, ale jejíž daň není rovna paušální dani, podaný před uplynutím lhůty pro podání daňového přiznání hledí, jako by jej podala v poslední den této lhůty. Lhůta stanovená k poslednímu dni pro podání daňového přiznání je vyhodnocena jako nedostatečná, protože k poslednímu dni pro podání daňového přiznání ještě správce daně nemusí znát skutečnosti, pro jejichž vznik poplatník v paušálním režimu nesplnil všechny podmínky pro to, aby jeho daň z příjmu byla rovna paušální dani.

V omezené míře tyto skutečnosti prozatím nemusí vědět ani poplatník samotný. Pokud pak OSVČ podá, z absence dostatečných informací, Přehled o příjmech a výdajích, kdy pro tento Přehled, pokud byl podán před uplynutím lhůty pro podání daňového přiznání, nemá příslušná OSSZ doposud informaci o tom, že poplatníkova daň je, či není rovna paušální dani, tato příslušná OSSZ, vázána současně lhůtou pro vrácení případného přeplatku na pojistném, musí tento Přehled o příjmech a výdajích bez možnosti ověření zpracovat a OSVČ vrátit přeplatek na pojistném. Kdyby příslušná správa sociální zabezpečení měla od správce daně informaci, že daň z příjmu je rovna paušální dani, k tomuto přehledu by nepřihlížela. Správce daně ale podmínky pro to, zda daň z příjmu je, či není rovna paušální dani, prověřuje až po uplynutí lhůty pro podání daňového přiznání, přičemž následně to oznamuje příslušné OSSZ. Nahrazením posledního dne lhůty pro podání daňového přiznání základní lhůtou pro podání Přehledu o příjmech a výdajích se dostatečně prodlouží lhůta (o jeden měsíc) potřebná pro správné zhodnocení akceptace či nepřihlížení k přehledu o příjmech a výdajích OSVČ za kalendářní rok, ve kterém byla poplatníkem v paušálním režimu.

§ 15a

Maximální vyměřovací základy

(1) Maximálním vyměřovacím základem zaměstnance pro placení pojistného je částka ve výši čtyřicetiosminásobku průměr­né mzdy. Rozhodným obdobím, z něhož se zjišťuje maximální vyměřovací základ zaměstnance, je kalendářní rok. Maximální vyměřovací základ zaměstnance je tvořen součtem vyměřovacích základů zaměstnance zjištěných v kalendářním roce, za který se maximální vyměřovací základ zjišťuje.

(2) Přesáhne-li v kalendářním roce úhrn vyměřovacích zá­kladů zaměstnance maximální vyměřovací základ podle odstavce 1 a zaměstnanec je v tomto roce zaměstnán

a)  jen u jednoho zaměstnavatele, neplatí zaměstnanec v tomto kalendářním roce pojistné z částky, která přesahuje tento maximální vyměřovací základ; to platí i v případě více za­městnání v kalendářním roce, avšak u téhož zaměstnavatele,

b)  u více zaměstnavatelů, považuje se pojistné zaplacené zaměstnancem z úhrnu jeho vyměřovacích základů ze všech zaměstnání, který přesahuje tento maximální vyměřovací základ, za přeplatek na pojistném (§ 17); tento přeplatek však nemůže být vyšší než částka, která byla zaměstnanci z jeho příjmů sražena na pojistném.

(3) Zaměstnavatel je povinen písemně potvrdit zaměstnanci na jeho žádost úhrn vyměřovacích základů za kalendářní rok, z nichž bylo sraženo pojistné, a to do 8 dnů ode dne obdržení žá­dosti; zjistí-li zaměstnavatel, že v tomto potvrzení uvedl nesprávné údaje, je povinen neprodleně vydat zaměstnanci nové potvrzení.

(4) Do vyměřovacího základu zaměstnavatele se neza­hrnuje částka, která přesahuje maximální vyměřovací základ zaměstnance a z níž zaměstnanec neplatí v kalendářním roce pojistné podle odstavce 2 písm. a).

(5) Maximálním vyměřovacím základem osoby samostatně výdělečně činné pro pojistné na důchodové pojištění a příspěvek na státní politiku zaměstnanosti je částka ve výši čtyřicetiosmi­násobku průměrné mzdy.

(6) Byla-li osoba samostatně výdělečně činná v kalen­dářním roce též zaměstnancem a součet vyměřovacího základu nebo úhrnu vyměřovacích základů zaměstnance a vyměřovacího základu osoby samostatně výdělečně činné pro pojistné na důcho­dové pojištění a příspěvek na státní politiku zaměstnanosti přesáhl maximální vyměřovací základ osoby samostatně výdělečně činné stanovený podle odstavce 5, sníží se o tuto přesahující částku nejdříve vyměřovací základ osoby samostatně výdělečně činné pro pojistné na důchodové pojištění a příspěvek na státní politiku zaměstnanosti, a je-li přesahující částka vyšší než tento vyměřo­vací základ osoby samostatně výdělečně činné, sníží se o zbytek přesahující částky vyměřovací základ nebo úhrn vyměřovacích základů zaměstnance. Vyměřovací základy zaměstnance dokládá osoba samostatně výdělečně činná potvrzením podle odstavce 3.

(7) Zálohy na pojistné není povinna platit osoba samostatně výdělečně činná, která je účastna důchodového pojištění též jako zaměstnanec a v zaměstnání dosáhla maximálního vyměřovacího základu zaměstnance, a to od kalendářního měsíce, v němž příslušné okresní správě sociálního zabezpečení oznámila a do­ložila, že v zaměstnání dosáhla tohoto maximálního vyměřovacího základu, do kalendářního měsíce, ve kterém byl nebo měl být podán přehled o příjmech a výdajích podle § 15 odst. 1 za kalendářní rok, který následuje po kalendářním roce, v němž osoba samostatně výdělečně činná dosáhla tohoto maximálního vyměřovacího základu, pokud povinnost platit zálohy na pojistné trvá.

komentář k § 15a

Ustanovení upravuje maximální vyměřovací základ pro placení pojistného.

I nadále maximálním vyměřovacím základem částka ve výši čtyřiceti osminásobku průměrné mzdy. Strop pro platbu sociálního pojištění činí 1 935 552 Kč

Postup výpočtu průměrné mzdy stanoví § 23b zákona.

     Vývoj maximálního ročního vyměřovacího základu

Dosažení maximálního vyměřovacího základu u zaměstnance zjišťuje zaměstnavatel z úhrnu příjmů zaměstnance, z kterých v daném roce odváděl pojistné on sám nebo jeho právní předchůdce (např. v případě přechodu práv a povinností z pracovněprávních vztahů). K vyměřovacím základům zaměstnance dosaženým u jiných zaměstnavatelů se nepřihlíží. V případě, kdy má zaměstnanec u zaměstnavatele více pracovněprávních vztahů, zjišťuje zaměstnavatel úhrn vyměřovacích základů ze všech pracovněprávních vztahů. V okamžiku, kdy zaměstnavatel zjistí dosažení maximálního vyměřovacího základu u zaměstnance, přestane odvádět pojistné za sebe i za zaměstnance.

Obecně platí, že zaměstnavatel by neměl platit za zaměstnance pojistné z vyššího než maximálního vyměřovacího základu. Pokud by se tak stalo, jedná se o přeplatek.

Přeplatek na pojistném vrací zaměstnavateli na jeho žádost nebo po zjištění OSSZ.

Zaměstnanci vrací přeplatek na pojistném sám zaměstnavatel. V podstatě nejde o přeplatek na pojistném, ale o „čistou mzdu“, z které nemělo být sraženo pojistné. Proto také případný spor o vrácení přeplatku na pojistném mezi zaměstnavatelem a zaměstnancem by neřešila OSSZ, ale soud v řízení o výši mzdy.

Byl-li zaměstnanec v kalendářním roce zaměstnán u více zaměstnavatelů a úhrn vyměřovacích základů byl vyšší než maximální vyměřovací základ, vrátí OSSZ zaměstnanci na jeho žádost pojistné. Zaměstnanec musí OSSZ v místě bydliště podat žádost a zároveň doložit potvrzení o vyměřovacích základech u všech zaměstnavatelů. Tuto žádost podává po uplynutí kalendářního roku.

Platí, že OSSZ vrací pouze přeplatek na pojistném zaměstnanci, jednotlivým zaměstnavatelům přeplatek na jejich pojistném se nevrací.

U zaměstnance, který v kalendářním roce byl v pracovněprávním vztahu a zároveň vykonával samostatnou výdělečnou činnost, se zjišťuje překročení maximálního vyměřovacího základu z úhrnu vyměřovacích základů ze zaměstnání a ze samostatné výdělečné činnosti. OSVČ v takovém případě při podání Přehledu žádá o vrácení přeplatku na pojistném a dokládá výši příjmů od zaměstnavatelů. U OSVČ, které nežádají o vrácení přeplatku na pojistném, není třeba doklad výši příjmů z pracovněprávních vztahů.

§ 15b

zrušen

§ 16

(1) Osoba dobrovolně účastná důchodového pojištění platí pojistné na důchodové pojištění za jednotlivé celé kalendářní měsíce, ve kterých je aspoň po část kalendářního měsíce účastna důchodového pojištění podle § 6 zákona o důchodovém pojištění.

(2) Pojistné na důchodové pojištění za doby uvedené

a)  v § 6 odst. 1 písm. c) až e) zákona o důchodovém pojištění nelze zaplatit po uplynutí dvou kalendářních roků následují­cích po kalendářním roce, do něhož spadá kalendářní měsíc, za který se toto pojistné platí,

b)  v § 6 odst. 2 zákona o důchodovém pojištění nelze zaplatit po uplynutí jednoho roku od posledního dne kalendářního měsíce, za který se toto pojistné platí.

(3) Je-li pojistné na důchodové pojištění zaplaceno po uply­nutí lhůt uvedených v odstavci 2 nebo je-li toto pojistné zaplaceno osobou uvedenou v § 6 odst. 2 zákona o důchodovém pojištění za dobu delší než 15 let anebo je-li toto pojistné zaplaceno za dobu po vzniku nároku na starobní důchod, považuje se za přeplatek na pojistném.

(4) Osoba dobrovolně účastná důchodového pojištění od­vádí pojistné na důchodové pojištění na účet příslušné okresní správy sociálního zabezpečení. Při platbě pojistného na důchodové pojištění je osoba dobrovolně účastná důchodového pojištění povinna označit kalendářní měsíce, za které toto pojistné platí.

komentář k § 16

Ustanovení pojednává o osobách dobrovolně účastných na důchodovém pojištění.

Definici pojmu „osoba dobrovolně účastná důchodového pojištění“ a komentář viz ustanovení § 3 zákona.

Z ustanovení vyplývá zásada, že pro účely důchodového pojištění se započítávají jen měsíce, za které bylo zaplaceno pojistné. Proto musí být každá platba pojistného řádně označena.

Výše pojistného na dobrovolné důchodové pojištění se stanoví procentní sazbou z vyměřovacího základu. Vyměřovacím základem osoby dobrovolně účastné důchodového pojištění pro pojistné na důchodové pojištění je částka, kterou si určí, nejméně však částka ve výši jedné čtvrtiny průměrné mzdy platné v kalendářním roce, ve kterém se pojistné na důchodové pojištění platí. Za průměrnou mzdu se pro účely tohoto zákona považuje částka, která se vypočte jako součin všeobecného vyměřovacího základu za kalendářní rok, který o dva roky předchází kalendářnímu roku, pro který se průměrná mzda zjišťuje, a přepočítacího koeficientu pro úpravu tohoto všeobecného vyměřovacího základu; vypočtená částka se zaokrouhluje na celé koruny nahoru.

Sazba pojistného z vyměřovacího základu činí u osoby dobrovolně účastné důchodového pojištění 28 %. 

Nejnižší měsíční pojistné hrazené v roce 2022 činí 28 % z částky odpovídající jedné čtvrtině průměrné mzdy platné v roce 2022, tedy 2 724 Kč.

     Vývoj vyměřovacího základu a výše dobrovolného důchodového pojištění

Při platbě dobrovolného pojištění je rozhodující rok, ve kterém se dobrovolné důchodové pojištění platí. Nikoliv rok, za který se platí. Např. při platbě dobrovolného důchodového pojištění za rok 2020 v roce 2022 činí dobrovolné důchodové pojištění 2 724 Kč a nikoli 2 482 Kč. Dobrovolné důchodové pojištění se platí za celé kalendářní měsíce. Žádost se podává na místně příslušné OSSZ dle trvalého bydliště.

§ 16a

(1) Zahraniční zaměstnanec, který je účasten nemocen­ského pojištění, je povinen platit pojistné na nemocenské pojištění na účet příslušné okresní správy sociálního zabezpečení za jed­notlivé celé kalendářní měsíce, s výjimkou kalendářních měsíců, ve kterých měl po celý kalendářní měsíc nárok na nemocenské, peněžitou pomoc v mateřství nebo dlouhodobé ošetřovné z nemocenského pojištění zahraničního zaměstnance. Pojistné na nemocenské pojištění je splatné od prvního dne do posledního dne kalendářního měsíce, za který se pojistné na nemocenské pojištění platí. Pojistné na nemocenské pojištění za kalendářní měsíc, v němž se zahraniční zaměstnanec přihlásil k účasti na nemocenském pojištění, je splatné ode dne, v němž se zahraniční zaměstnanec přihlásil k účasti na nemocenském pojištění, do konce následujícího kalendářního měsíce. Měsíční základ, který zahraniční zaměstnanec stanovil v souladu s tímto zákonem a odvedl z něho pojistné na nemocenské pojištění, nelze dodatečně měnit. Ustanovení § 14c odst. 3 věty poslední platí v případě věty čtvrté přiměřeně. Zahraniční zaměstnanec může po projednání s příslušnou okresní správou sociálního zabezpečení platit pojistné na nemocenské pojištění na delší než měsíční období, avšak vždy jen do budoucna a nejdéle do konce kalendářního roku.

(2) Jestliže pojistné na nemocenské pojištění bylo zahra­ničním zaměstnancem zaplaceno po uplynutí lhůty stanovené v odstavci 1 nebo bylo zaplaceno v této lhůtě, avšak v nižší částce, než mělo být zaplaceno, anebo zahraniční zaměstnanec nebyl v kalendářním měsíci, za který platí pojistné na nemocenské pojištění, dobrovolně účasten důchodového pojištění, jedná se o přeplatek na pojistném na nemocenské pojištění.

komentář k § 16a

Ustanovení upravuje účast zahraničního zaměstnance na nemocenském pojištění.

Zahraniční zaměstnanec se může u OSSZ přihlásit k dobrovolné účasti na důchodovém pojištění za obdobných podmínek jako osoba činná v cizině. K nemocenskému pojištění se může tato osoba také přihlásit, ovšem pouze za podmínky, že je přihlášena k účasti na důchodovém pojištění a řádně platí pojistné. Podmínky jsou obdobné jako u OSVČ.

§ 17

Přeplatek pojistného

(1) Přeplatek na pojistném se vrací plátci pojistného nebo jeho právnímu nástupci do pěti let po uplynutí kalendářního roku, v němž vznikl, pokud není jiného splatného závazku vůči okresní správě sociálního zabezpečení nebo České správě sociálního za­bezpečení. Je-li takový závazek, použije se přeplatku na pojistném k jeho úhradě. Po úhradě splatných závazků na pojistném lze po­užít přeplatku na pojistném také k úhradě dluhu v nemocenském nebo důchodovém pojištění. Splatný závazek podle věty první a třetí se zjišťuje, má-li zaměstnavatel více mzdových účtáren, ve vztahu ke všem těmto mzdovým účtárnám. Pokud přeplatek na pojistném vznikl z důvodu dodatečného určení příslušnosti k právním předpisům jiného státu podle přímo použitelného předpisu Evropské unie, doba uvedená ve větě první neplatí; přeplatek na pojistném za dobu delší, než je uvedena ve větě první, se vrací zaměstnavateli, jestliže doložil, že za ni doplatil pojistné podle právních předpisů tohoto jiného státu.

(2) Příslušná okresní správa sociálního zabezpečení¹⁹⁾ je povinna vrátit přeplatek na pojistném do jednoho měsíce ode dne, kdy tento přeplatek zjistila. Požádal-li plátce pojistného nebo jeho právní nástupce o vrácení přeplatku na pojistném a příslušná správa sociálního zabezpečení vrátila přeplatek na pojistném po uplynutí lhůty stanovené pro vydání rozhodnutí o přeplatku na pojistném, je povinna zaplatit úrok z přeplatku za dobu po uplynutí této lhůty ve výši 140% diskontní úrokové sazby České národní banky platné první den kalendářního čtvrtletí, v němž tato lhůta uplynula, pokud o zaplacení tohoto úroku plátce pojistného nebo jeho právní nástupce požádal; pro den platby přeplatku na pojistném platí obdobně § 19 odst. 2 písm. a), nestanoví-li se dále jinak. Za žádost o vrácení přeplatku na pojistném se považuje vždy podání přehle­du podle § 15 odst. 1, vyplývá-li z něho přeplatek na pojistném. Na žádost osoby samostatně výdělečně činné použije příslušná okresní správa sociálního zabezpečení přeplatek na pojistném vyplývající z přehledu podle § 15 odst. 1 na úhradu záloh na pojistném do budoucna, nejdéle však do konce kalendářního roku; za den zaplacení záloh na pojistném se přitom považuje den, kdy osoba samostatně výdělečně činná podala přehled podle § 15 odst. 1 spolu s takovou žádostí.

(3) Přeplatek podle § 15a odst. 2 písm. b) vrátí okresní správa sociálního zabezpečení zaměstnanci jen na základě jeho písemné žádosti doložené potvrzením zaměstnavatele podle § 15a odst. 3; ustanovení odstavce 1 věty druhé a odstavce 2 věty druhé platí přitom obdobně. Nárok na vrácení přeplatku zaniká, nebyla-li žádost o vrácení přeplatku podána do 5 let po uplynutí kalendářního roku, v němž přeplatek vznikl. Pro účely vrácení přeplatku na pojistném zaměstnanci se do částky maximálního vyměřovacího základu zahrnují nejdříve vyměřovací základy z těch zaměstnání, v nichž je zaměstnanec poplatníkem pojistného.

(4) Vznikl-li přeplatek na pojistném na nemocenské pojištění, je příslušná okresní správa sociálního zabezpečení povinna vrátit tento přeplatek osobě samostatně výdělečně činné, pokud není jiného splatného závazku vůči okresní správě sociálního zabezpečení nebo České správě sociálního zabezpečení, nejpozději do konce února kalendářního roku následujícího po kalendářním roce, v němž tento přeplatek vznikl. Přeplatek na pojistném na nemocenské pojištění se vrací po snížení o částku dvojnásobku pojistného na nemocenské pojištění vypočteného z dvojnásobku částky rozhodné podle předpisů o nemocenském pojištění pro účast zaměstnanců na nemocenském pojištění, pokud účast osoby samostatně výdělečně činné trvá. Pro vrácení přeplatku na pojistném na nemocenské pojištění se nepoužije odstavec 1 věta první a odstavec 2 věty první, třetí a čtvrtá.

(5) Přeplatek na pojistném nižší než 100 Kč vrátí okresní správa sociálního zabezpečení jen ve výjimečných případech tak, aby byla zajištěna zásada hospodárnosti.

(6) V případě vrácení přeplatku na pojistném v hotovosti prostřednictvím držitele poštovní licence hradí náklady za doručení příjemce přeplatku, pokud příjemce přeplatku o tento způsob vrácení přeplatku požádal.

komentář k § 17

Ustanovení upravuje vracení přeplatku na pojistném.

Přeplatek na pojistném se vrací:

-    na základě žádosti plátce pojistného,

-    z podnětu OSSZ,

-    na základě žádosti zaměstnance, u kterého úhrn vyměřovacích základů přesáhl hranici maximálního vyměřovacího základu.

OSSZ vrací přeplatek na pojistném z vlastního podnětu, pokud toto zjistí. Lhůta pro vrácení přeplatku činí 1 měsíc, při jejím nedodržení však OSSZ neplatí úroky z prodlení.

Žádá-li plátce pojistného o vrácení přeplatku na pojistném, platí pro OSSZ lhůta 60 dnů, a to podle § 71 zákona č. 500/­2004 Sb., správní řád. V případě, že ji nedodrží, musí vyplatit i úrok z prodlení podle § 17 odst. 2 zákona.

Žádost o vrácení přeplatku na pojistném musí být podána tak, aby přeplatek mohl být vrácen do 5 let. Žádost by měla být podána nejméně 2 měsíce před koncem této lhůty, aby mohla být výplata realizována. V roce 2023 lze žádat o vrácení přeplatků, které vznikly po 31. prosinci 2017.

U OSVČ se za žádost o vrácení přeplatku považuje podání Přehledu, z kterého vyplývá, že úhrn zaplacených záloh přesahuje výši pojistného, která má OSVČ za kalendářní rok zaplatit.

Přeplatek se vrací jen tehdy, nemá-li dotyčná osoba u ČSSZ jiný splatný závazek, např. penále, pokutu, přirážku k pojistnému. Vrací se pouze přeplatek vyšší než 1 000 Kč (s ohledem na náklady s tím spojené), nižší přeplatek zůstává zachován a pokud např. v příštím roce bude vyčíslen opět přeplatek, sečte se jejich výše a vyplatí se.

Má-li zaměstnavatel více mzdových účtáren a u jedné by měl přeplatek na pojistném a u druhé dluh na pokutě, uhradila by si OSSZ tento dluh z přeplatku.

S účinností od 1. února 2018 neplatí promlčecí lhůta 5 let pro vrácení přeplatku na pojistném, které plátce pojistného platil na účet OSSZ a které mělo být placeno příslušnému orgánu v jiném státě EU. Podle předpisů EU dnes platí, že pro osobu, která vykonává výdělečnou činnost na území dvou nebo více států EU, příslušné předpisy pouze jednoho státu. Od 1. února 2018 se přeplatek na pojistném vrací bez ohledu na to, za jak dlouhou dobu zpětně se o vrácení přeplatku žádá. Za dobu delší než 5 let musí ovšem dotyčná osoba doložit, že pojistné v té době uhradila příslušnému orgánu sama z titulu výdělečné činnosti v daném státě.

Novela zákona provedená zákonem č. 255/­2020 Sb. s účinností od 1. června 2020 zrušila v § 19 zákona možnost uhradit pojistné v hotovosti na OSSZ. V návaznosti na to došlo v odstavci 2 k legislativně technické změně.

§ 18

Promlčení pojistného

(1) Právo předepsat dlužné pojistné se promlčuje za 10 let ode dne splatnosti. Byl-li proveden úkon ke zjištění výše pojistného nebo jeho vyměření, plyne nová promlčecí lhůta ode dne, kdy se o tom plátce pojistného dozvěděl.

(2) Právo vymáhat pojistné se promlčuje za 10 let od právní moci platebního výměru, jímž bylo vyměřeno. Promlčecí doba neběží po dobu řízení u soudu a po dobu provádění exekuce na peněžitá plnění exekučním správním orgánem.

komentář k § 18

Ustanovení řeší případy, kdy pojistné nebylo zaplaceno včas nebo ve správné výši, a to tím, že se jednak stanoví desetiletá promlčecí doba pro pojistné a jednak se stanoví možnost vymáhat dlužné pojistné až 10 let nazpět ode dne, kdy bylo vyměřeno. Naopak se správám sociálního zabezpečení stanoví povinnost vracet přeplatky na pojistném.

§ 19

Způsob placení pojistného

(1) Pojistné se platí v české měně na příslušný účet příslušné okresní správy sociálního zabezpečení vedený u poskytovatele platebních služeb.

(2) Za den platby pojistného se považuje

a)  v případě placení na účet příslušné okresní správy sociálního zabezpečení vedený u poskytovatele platebních služeb den, kdy dojde k připsání pojistného na účet poskytovatele platebních služeb příslušné okresní správy sociálního za­bezpečení,

b)  v případě provádění exekuce soudním exekutorem též den, kdy dojde k připsání pojistného na účet soudního exekutora vedeného u peněžního ústavu.

(3) Poskytovatel platebních služeb, u kterého je veden účet příslušné okresní správy sociálního zabezpečení, je povinen poskytnout okresní správě sociálního zabezpečení informaci o dni, kdy došlo k připsání částky na účet poskytovatele platebních služeb příslušné okresní správy sociálního zabezpečení, a o čísle účtu plátce nebo jeho jiném jedinečném identifikátoru²⁶⁾.

(4) Držitel poštovní licence, který přijal platbu k úhradě poštovním poukazem, ji předá k provedení převodu poskytovateli platebních služeb, který vede jeho účet, do 2 pracovních dnů ode dne, kdy platbu přijal; pro další převod této platby se uplatní lhůty podle zákona o platebním ­styku.

(5) Spořitelní a úvěrní družstva jsou povinna poskytnout na žádost okresní správě sociálního zabezpečení čísla účtů, údaje o jejich majitelích, stavech peněžních prostředků na účtech a o jejich pohybu a údaje o úvěrech, vkladech a depozitech.

komentář k § 19

Ustanovení upravuje způsob placení pojistného.

Do června 2020 platilo, že pojistné, zálohy, pokuty, nedoplatky, přeplatky a přirážky k pojistnému se platí v české měně:

-    bezhotovostním převodem na účet příslušné OSSZ vedený u ČNB,

-    v hotovosti na pokladně OSSZ (do výše 10 000 Kč jedné platby v jednom dni).

Novela zákona provedená zákonem č. 255/­2020 Sb. s účinností 1. června 2020 zrušila možnost uhradit pojistné v hotovosti na OSSZ. Toto opatření bylo velmi náročné na lidské zdroje a bezpečnostní opatření a tím vysoce nákladné, mimořádně neefektivní. V odstavci 2 byla provedena legislativně technická úprava navazující na tuto změnu.

Za den platby se považuje:

-    u bezhotovostních převodů den, kdy bylo pojistné připsáno na účet u ČNB,

-    připsání pojistného na účet exekutora.

Je-li placeno dlužné pojistné, pak i v den jeho platby z něj nabíhá za tento den penále. Připsáním pojistného na účet exekutora se zastavuje od následujícího dne běh penále, dluh na pojistném si řeší OSSZ s exekutorem.

§ 20

Penále

(1) Nebylo-li pojistné zaplaceno ve stanovené lhůtě anebo bylo-li zaplaceno v nižší částce, než ve které mělo být zaplaceno, je plátce pojistného povinen platit penále. Pro výši zálohy na pojistné platí obdobně ustanovení § 14 odst. 9. Výše penále se stanoví podle předpisů práva občanského o výši úroku z prodlení.

(2) Penále se poprvé platí za kalendářní den, který bez­prostředně následuje po dni splatnosti pojistného. Penále se naposledy platí za den, ve kterém bylo dlužné pojistné zaplaceno. Posledním dnem, za který osoba samostatně výdělečně činná platí penále z dlužných záloh, je

a)  den, ve kterém byl podán přehled podle § 15 za kalendářní rok, za který vznikl dluh na zálohách na pojistném, pokud byl tento přehled podán ve stanovené lhůtě, nebo

b)  poslední den lhůty stanovené pro podání přehledu podle § 15 za kalendářní rok, za který vznikl dluh na zálohách na pojistném, pokud nebyl tento přehled podán ve stanovené lhůtě.

(3) Jestliže příslušná okresní správa sociálního zabezpe­čení⁴⁴⁾ povolila placení dlužného pojistného ve splátkách (§ 20a), penále z takového dluhu činí 0,025 % dlužné částky za každý kalendářní den, kdy dluh na pojistném trvá, a to ode dne splat­nosti první splátky dluhu; pokud plátce pojistného, kterému bylo povoleno placení dlužného pojistného ve splátkách, nezaplatí včas anebo ve správné výši některou splátku dluhu nebo pojistné splatné v období po splatnosti první splátky dluhu a okresní správa sociálního zabezpečení z tohoto důvodu zrušila povolení, je povinen platit z dlužného pojistného ještě penále ve výši 0,025 % dlužné částky za každý kalendářní den, kdy jeho dluh trvá, a to ode dne splatnosti první splátky dluhu. Jestliže bylo pojistné zaplacené ve správné výši za kalendářní měsíc použito k úhradě dlužných částek podle § 22a, nepřihlíží se pro účely předchozí věty k takovému postupu.

(4) Pro účely odstavce 3 se považuje pojistné splatné v ob­dobí po vydání rozhodnutí o povolení splátek za pojistné zaplacené včas a ve správné výši i tehdy, pokud bylo zaplaceno později, než mělo být zaplaceno, z důvodu, že bylo zaplaceno na účet jiné než příslušné okresní správy sociálního zabezpečení nebo na účet správce daně, popřípadě na účet zdravotní pojišťovny; podmínkou však je, že toto pojistné bylo zaplaceno na účet příslušné okresní správy sociálního zabezpečení nejpozději do osmi dnů po zjištění, že bylo zaplaceno na tento jiný účet; ustanovení odstavce 6 část věty první za středníkem platí i zde. Pro účely odstavce 3 se dále považuje pojistné splatné v období po vydání rozhodnutí o povolení splátek za pojistné zaplacené včas a ve správné výši rovněž tehdy, pokud bylo zaplaceno v nižší částce, než ve které mělo být zaplaceno, z toho důvodu, že z částky pojistného byla odečtena náhrada mzdy za dobu dočasné pracovní neschopnosti ve vyšší částce, než měla být odečtena; podmínkou však je, že dlužné pojistné bylo do správné výše doplaceno nejpozději do 8 dnů po zjištění tohoto dluhu.

(5) Penále se neplatí

a)  za dobu, kdy osoba samostatně výdělečně činná nevykonává samostatnou výdělečnou činnost,

b)  v případě, že záloha na pojistné nebyla zaplacena ve lhůtě stanovené v § 14a odst. 1 větě první, pokud tato záloha na pojistné byla zaplacena do konce kalendářního měsíce následujícího po měsíci, v němž byla záloha na pojistné splatná,

c)  z pojistného na důchodové pojištění, které osoba dobrovolně účastná důchodového pojištění dluží za dobu dobrovolné účasti na tomto pojištění,

d)  za dobu, po kterou se zaměstnavatel již nepovažuje pro účely tohoto zákona za zaměstnavatele [§ 3 odst. 1 písm. a)],

e)  za dobu ode dne následujícího po dni vydání platebního výměru do dne předcházejícímu dni jeho vykonatelnosti, pokud dlužné pojistné bylo zaplaceno do dne vykonatelnosti platebního výměru,

f)  za dobu ode dne zahájení insolvenčního řízení do dne nabytí právní moci rozhodnutí soudu, kterým insolvenční řízení končí, s výjimkou případů, kdy soud rozhodl o skončení insolvenčního řízení podle § 142 insolvenčního zákona,

g)  za dobu ode dne, od kterého došlo k promlčení pohledávky na pojistném podle § 18,

h)  za dobu od vstupu plátce pojistného do likvidace,

i)  byla-li podána kasační stížnost proti rozhodnutí krajského soudu, kterým bylo zrušeno rozhodnutí České správy sociálního zabezpečení o povinnosti zaplatit pojistné, za dobu ode dne, kdy nabylo právní moci rozhodnutí krajského soudu, do osmého dne po dni nabytí právní moci rozhodnutí Nejvyššího správního soudu o kasační stížnosti, pokud dlužné pojistné bylo zaplaceno do tohoto dne; nebylo-li v této lhůtě dlužné pojistné zaplaceno, platí se penále ode dne nabytí právní moci rozhodnutí Nejvyššího správního soudu o kasační stížnosti.

(6) Jestliže pojistné bylo zaplaceno na účet jiné než pří­slušné okresní správy sociálního zabezpečení nebo na účet správce daně nepovažuje se taková částka za dlužné pojistné podle odstavce 1 ode dne následujícího po dni její platby (§ 19 odst. 2) do osmi dnů po dni zjištění, že plátce zaplatil pojistné na tento jiný účet; za den tohoto zjištění se považuje den, ve kterém plátce pojistného požádal o vrácení částky pojistného zaplacené na jiný účet, nejpozději však den, ve kterém mu příslušná okresní správa sociálního zabezpečení písemně oznámila, že tuto platbu pojistného neobdržela. Jestliže pojistné bylo zaplaceno na účet cizozemského nositele pojištění namísto příslušné okresní správy sociálního zabezpečení, nepovažuje se taková částka za dlužné pojistné podle odstavce 1, pokud plátce pojistného uhradí dlužné pojistné do 8 dnů po zjištění, že měl pojistné zaplatit okresní správě sociálního zabezpečení; za den tohoto zjištění se přitom považuje den, ve kterém mu okresní správa sociálního zabez­pečení písemně oznámila číslo účtu, na který mají být platby pojistného zasílány.

(7) Jestliže pojistné bylo zaměstnavatelem zaplaceno v niž­ší částce, než ve které mělo být zaplaceno, z toho důvodu, že z částky pojistného byla odečtena náhrada mzdy za dobu dočasné pracovní neschopnosti ve vyšší částce, než měla být odečtena, nepovažuje se částka, o kterou bylo pojistné takto zkráceno, za dlužné pojistné podle odstavce 1, a to až do dne předcházejícího dni, kdy se stal vykonatelným platební výměr, kterým bylo pojistné dlužné z tohoto důvodu předepsáno k úhradě.

(8) Každá platba penále se zaokrouhluje na celé koruny směrem nahoru.

(9) Pokud jde o splatnost penále, způsob jeho placení, jeho vymáhání, promlčení a vracení přeplatku na penále, postupuje se stejně jako u pojistného.

(10) Pro účely zvláštních předpisů⁶⁴⁾ se za dlužné pojistné považuje i dlužné penále.

komentář k § 20

Ustanovení upravuje penále.

Penále se platí od prvního dne trvání dluhu na pojistném. Tímto prvním dnem je den bezprostředně následující po dni splatnosti pojistného. Splatnost pojistného je od 1. do 20. dne kalendářního měsíce následujícího po měsíci, za který se pojistné platí.

Od 1. ledna 2010 se změnila definice platby pojistného ze dne odepsání z účtu plátce na den připsání na účet poskytovatele platebních služeb OSSZ, tedy na účet ČNB. Penále se platí naposledy za den, ve kterém došlo k jeho úhradě.

     Promíjení penále

Podle § 104ch ZOPSZ je MPSV oprávněno promíjet penále, a to plně nebo zčásti z důvodu odstranění tvrdosti. Zároveň ministerstvo může vyhláškou zmocnit k oprávnění promíjet penále ČSSZ nebo OSSZ. Podle zmocnění vymezí touto vyhláškou bližší podmínky, zejména okruh důvodů a výši penále, která z těchto důvodů může být prominuta. Jedná se o vyhlášku č. 161/­1998 Sb., o promíjení penále správami sociálního zabezpečení.

Důležité

     OSSZ může promíjet penále, jestliže jeho výše nepřesahuje 200 000 Kč a jsou-li splněny podmínky stanovené přímo použitelnými předpisy Evropských společenství pro poskytnutí veřejné podpory de minimis. ČSSZ může promíjet penále, jestliže jeho výše přesahuje 200 000 Kč, avšak nepřesahuje 1 000 000 Kč, a jsou-li splněny podmínky stanovené přímo použitelnými předpisy Evropských společenství pro poskytnutí veřejné podpory de minimis. Penále vyšší než 1 000 000 Kč může prominout pouze MPSV.

O prominutí penále musí plátce penále písemně požádat a vyplnit tiskopis „Čestné prohlášení žadatele o podporu v režimu de minimis – k žádosti o prominutí penále“. Tiskopis spolu s návodem na vyplnění je k dispozici na webových stránkách MPSV.

Proti rozhodnutí o prominutí penále není přípustný opravný prostředek. Toto rozhodnutí nemusí být odůvodněno, protože se na něj nevztahuje zákon č. 500/­2004 Sb., správní řád. Zároveň pro vyřízení žádosti není stanovena žádná lhůta. V případě zamítnutí žádosti lze podat novou žádost po 60 dnech od obdržení zamítavého rozhodnutí. Nová žádost musí být odůvodněna odlišně od žádosti původní, jinak by byla odložena.

OSSZ a ČSSZ nesmí prominout penále žadateli, který dluží pojistné, vstoupil do likvidace nebo bylo vůči němu zahájeno insolvenční řízení.

Po vstupu do EU se prominutí penále považuje za veřejnou podporu. Prominout lze penále pouze do výše veřejné podpory de minimis, která činí 200 000 EUR. Do této částky se započítávají všechny veřejné podpory se minimis poskytnuté v posledních 3 letech. Plátcům pojistného v zemědělství, rybolovu, ve veřejné dopravě a v uhelném průmyslu je výše podpory snížena předpisy EU.

Na předepsaném tiskopise „Čestné prohlášení žadatele o podporu v režimu de minimis – k žádosti o prominutí penále“ se uvádí údaj o tom:

-    zda žadatel provozuje zemědělskou prvovýrobu, rybolov, silniční dopravu nebo podniká v uhelném průmyslu,

-    zda mu byla v posledních 3 letech poskytnuta podpora de minimis,

-    v jaké výši obdržel v posledních 3 letech podporu se minimis,

-    seznam podniků propojených s žadatelem o podporu.

Bez tohoto Čestného prohlášení nemůže být penále prominuto.

Žadatel o prominutí penále plně odpovídá za správnost údajů v Čestném prohlášení. Poskytovatel veřejné podpory tyto údaje nekontroluje. Pokud by se však zjistilo, že veřejná podpora byla poskytnuta, aniž by náležela, nebo byla poskytnuta ve vyšší částce, musí jí příjemce vrátit a orgánem EU mu bude uložena vysoká pokuta.

Výše prominutého penále se řídí přepočtem příslušné částky v eurech na koruny podle platného kurzu vyhlášeného Evropskou komisí v tom dni, v němž bylo rozhodnuto o prominutí penále.

Novelou zákona provedenou zákonem č. 286/­2021 Sb. s účinností od 1. ledna 2022 došlo v odstavci 1 ke zrušení druhé věty a doplnění věty poslední. Výše penále se stanoví podle předpisů práva občanského o výši úroku z prodlení.

§ 20a

Povolení splátek pojistného a penále

(1) Na písemnou žádost plátce pojistného uvedeného v § 3 odst. 1 písm. a) může příslušná okresní správa sociálního zabez­pečení povolit placení dlužného pojistného a penále ve splátkách, a to až do výše, kterou tento plátce dluží ke dni vydání rozhodnutí o povolení splátek. Placení dlužného pojistného a penále ve splát­kách nelze povolit, jestliže došlo k jeho zrušení s likvidací nebo probíhá-li insolvenční řízení, v němž již bylo vydáno rozhodnutí o úpadku plátce pojistného; tyto skutečnosti je plátce pojistného, který žádá o povolení splátek, povinen písemně oznámit příslušné okresní správě sociálního zabezpečení do 8 dnů ode dne, kdy nastaly. Věta druhá platí obdobně pro případy uvedené v § 20 odst. 5 písm. f) a h).

(2) Na písemnou žádost plátce pojistného uvedeného v § 3 odst. 4 může povolit příslušná okresní správa sociálního zabezpe­čení placení doplatku na pojistném (§ 14 odst. 11), pojistného na důchodové pojištění a příspěvku na státní politiku zaměstnanosti (§ 14b) a penále, které tento plátce dluží ke dni vydání rozhodnutí o povolení splátek, ve splátkách. Ustanovení odstavce 1 věty druhé platí zde přiměřeně.

(3) Okresní správa sociálního zabezpečení stanoví výši jednotlivých splátek dluhu a dobu splácení dluhu, která nesmí být delší než 36 měsíců.

(4) Jednotlivé splátky dluhu se platí jednou částkou, a to odděleně od plateb běžného pojistného. Plátce pojistného je povi­nen označit každou splátku dluhu způsobem určeným v povolení; nebude-li tato splátka takto označena, nepovažuje se za splátku dluhu.

(5) Zaplatí-li plátce pojistného měsíční splátku dluhu ve vyšší částce nebo zaplatí-li mimořádnou platbu označenou podle odstavce 4 věty druhé, použijí se tyto částky na úhradu splátek dluhu nejdříve splatných.

(6) Okresní správa sociálního zabezpečení

a)  může zrušit povolení o placení dlužného pojistného a penále ve splátkách, jestliže plátce pojistného nezaplatí včas nebo ve správné výši některou splátku dluhu nebo pojistné splatné v období po splatnosti první splátky dluhu,

b)  změní povolení o placení dlužného pojistného a penále ve splátkách, jestliže dojde ke snížení dluhu, jehož placení bylo povoleno ve splátkách,

c)  zruší povolení o placení dlužného pojistného a penále ve splátkách, jestliže plátce pojistného vstoupí do likvidace nebo bylo-li vydáno rozhodnutí o úpadku plátce pojistného, a to ke dni, kdy některá z těchto událostí nastala.

Ustanovení § 20 odst. 4 platí přitom obdobně.

(7) Pokud není v předchozích odstavcích stanoveno jinak, platí pro splátky dluhu obdobně ustanovení o pojistném. Pro účely placení dlužného pojistného a penále ve splátkách se za plátce pojistného považuje i bývalý plátce pojistného, který má splatné závazky vůči okresní správě sociálního zabezpečení nebo České správě sociálního zabezpečení.

komentář k § 20a

Ustanovení upravuje povolení splátek pojistného a penále.

OSSZ může na základě písemné žádosti povolit splácení dlužného pojistného a penále ve splátkách:

-    zaměstnavateli, a to i bývalému zaměstnavateli, který již nezaměstnává ani jednoho zaměstnance účastného nemocenského nebo důchodového pojištění,

-    OSVČ, a to i bývalé OSVČ, která přerušila nebo ukončila činnost. OSVČ nelze povolit uhrazovat ve splátkách dluh na zálohách na pojistné na důchodové pojištění. OSVČ může ve splátkách uhrazovat pouze dluh na pojistném, které je povinna na základě Přehledu zaplatit.

OSSZ nesmí povolit splátky žadateli, který dluží pojistné, vstoupil do likvidace nebo bylo vůči němu zahájeno insolvenční řízení.

Při povolování splátek je OSSZ vázána zákonem, jen pokud jde o délku doby rozložení dlužné částky. Výše dluhu, která má být zahrnuta do splátkového režimu, musí být rozložena do jednotlivých splátek tak, aby dluh byl uhrazen nejpozději do 36 od vydání rozhodnutí. Výši jednotlivých splátek určuje OSSZ, na některé měsíce nemusí být splátky určeny nebo výše splátek na počátku splátkového období může být nižší než na jeho konci.

Splátky musí být označeny podle pokynu OSSZ. Označená splátka nemůže být použita na úhradu jiného splatného závazku vůči OSSZ podle § 22a zákona. Není-li splátka zaplacena včas a ve správné výši, nebo není-li zaplaceno běžné pojistné včas nebo ve správné výši, může být splátkový režim zrušen. Po dobu trvání splátkového režimu činí sazba pro penále z dlužného pojistného, které bylo zahrnuto do splátek, jen 0,025 %. V případě zrušení splátkového režimu se ruší zpětně i tato sazba a penále musí být vypočteno ve výši 0,05 % z dlužné částky pojistného od začátku splátkového režimu.

§ 21

Přirážka k pojistnému na sociální
zabezpečení

(1) Přirážku k pojistnému na sociální zabezpečení (dále jen „přirážka k pojistnému“) uloží příslušná okresní správa sociálního zabezpečení²⁰⁾ zaměstnavateli, jestliže

a)  výrobní zařízení zaměstnavatele podle pravomocného rozhod­nutí orgánu inspekce práce nevyhovuje předpisům k zajištění bezpečnosti a ochrany zdraví při práci, nebo

b)  výrobní zařízení zaměstnavatele podle pravomocného roz­hodnutí příslušného zdravotnického orgánu nevyhovuje předpisům zdravotnickým nebo hygienickým, nebo

c)  podle zjištění orgánu inspekce práce nebo zdravotnického orgánu není provozováno předepsané zařízení na ochranu života a zdraví zaměstnanců.

(2) Výše přirážky k pojistnému může činit až 5 % z vymě­řovacího základu (§ 5a) za jednotlivé měsíce, za které se přirážka k pojistnému platí. Jestliže se zjištěné nedostatky týkají jen nižší složky zaměstnavatele, stanoví se přirážka k pojistnému jen z úhrnu vyměřovacích základů zaměstnanců v této nižší složce.

(3) Přirážku k pojistnému je zaměstnavatel povinen platit od prvního dne kalendářního měsíce, v němž nabylo právní moci rozhodnutí uvedené v odstavci 1 písm. a) nebo b), anebo v němž došlo ke zjištění uvedenému v odstavci 1 písm. c), a to až do konce kalendářního měsíce, v němž byly zjištěné nedostatky odstraněny. Byla-li stanovena lhůta k odstranění nedostatků, je zaměstnavatel povinen platit přirážku k pojistnému až od prvního dne kalendářního měsíce, v němž tato lhůta prošla a nedostatky trvají dál.

(4) Pokud jde o splatnost přirážky k pojistnému, způsob jejího placení, její vymáhání, promlčení a vracení přeplatku k přirážce na pojistném, postupuje se stejně jako u pojistného.

komentář k § 21

Ustanovení upravuje přirážku k pojistnému na sociální zabezpečení. Tato přirážka však není ukládána.

§ 21a a § 22

zrušeny

§ 22a

(1) Má-li zaměstnavatel splatný závazek vůči okresní správě sociálního zabezpečení, použije se jeho platba v tom­to pořadí:

a)  nejstarší nedoplatky pojistného,

b)  běžné platby pojistného,

c)  penále,

d)  pokuty,

e)  přirážka k pojistnému.

(2) Má-li osoba samostatně výdělečně činná splatný zá­vazek vůči okresní správě sociálního zabezpečení, použije se její platba v tomto pořadí:

a)  nejstarší nedoplatky pojistného na důchodové pojištění a příspěvku na státní politiku zaměstnanosti,

b)  běžné platby pojistného na důchodové pojištění a příspěvku na státní politiku zaměstnanosti,

c)  penále z dlužného pojistného na důchodové pojištění a příspěvku na státní politiku zaměstnanosti,

d)  pokuty.

(3) Platbu zaplacenou zaměstnavatelem v období od první­ho dne kalendářního měsíce do dne předcházejícího dni splatnosti pojistného za předcházející kalendářní měsíc nelze přede dnem jeho splatnosti použít na úhradu dlužného penále ani považovat za přeplatek podle § 17. Platbu pojistného na nemocenské pojištění zaplacenou osobou samostatně výdělečně činnou nelze použít podle odstavce 2, pokud toto pojistné bylo zaplaceno včas a ve správné výši.

(4) Splátku dlužného pojistného nebo penále zaplacenou podle § 20a nelze použít k úhradě dlužných částek podle odstavců 1 a 2; to platí i naopak.

(5) Pořadí plateb na úhradu dlužných částek podle odstavců 1 a 2 se nepoužije na částku uhrazenou v rámci výkonu rozhodnutí nebo výkazu nedoplatků; takováto částka může být použita jen na úhradu dluhu vyčísleného v rozhodnutí nebo výkazu nedoplatků takto vymáhaném.

(6) Pokud osoba samostatně výdělečně činná zaplatila v některém kalendářním měsíci kalendářního roku zálohu na pojistné z vyššího měsíčního vyměřovacího základu, než je měsíční vyměřovací základ stanovený podle § 14 odst. 2 až 5, použije se část platby zálohy vypočtená jako rozdíl mezi tímto vyšším měsíčním vyměřovacím základem a měsíčním vyměřovacím základem stanoveným podle § 14 odst. 2 až 5 nejprve na úhradu splatných závazků uvedených v odstavci 2 a poté na úhradu záloh na pojistné do budoucna, nejdéle však do konce kalendářního roku.

komentář k § 22a

Ustanovení stanoví pořadí plateb zaměstnavatele a OSVČ na úhradu splatných závazků.

Nejdříve musí být hrazeno pojistné a teprve poté ostatní splatné závazky. Platí zásadně, že zaměstnavatel a OSVČ si neurčují, co platí, s výjimkou:

-    splátek dlužného pojistného a penále ve splátkovém režimu, splátky musí být řádně označeny podle pokynu OSSZ, aby bylo jasné, že platba je splátkou, která je placena na základě rozhodnutí OSSZ,

-    plateb hrazených na základě platebního výměru nebo výkazu nedoplatků.

§ 22b

Pravděpodobná výše pojistného

(1) Jestliže zaměstnavatel nesplnil povinnost podat přehled podle § 9 odst. 2, nebo jestliže osoba samostatně výdělečně činná nesplnila povinnost podat přehled podle § 15 odst. 1 a 2 a tato povinnost nebyla splněna ani ve lhůtě určené příslušnou správou sociálního zabezpečení v písemné výzvě, může příslušná okresní správa sociálního zabezpečení stanovit rozhodnutím prav­děpodobnou výši pojistného na sociální zabezpečení a příspěvku na státní politiku zaměstnanosti nebo pojistného na důchodové pojištění a příspěvku na státní politiku zaměstnanosti (dále jen „pravděpodobná výše pojistného“), pokud byl plátce pojistného v této výzvě na tento následek upozorněn.

(2) Při stanovení pravděpodobné výše pojistného vy­chází příslušná okresní správa sociálního zabezpečení z úda­jů a pomůcek, které má k dispozici nebo které si sama opatří. Údaje o počtu zaměstnanců si může okresní správa sociálního zabezpečení vyžádat od krajské pobočky Úřadu práce, která je povinna tyto údaje jí sdělit, pokud je má k dispozici. Nelze-li pro nedostatek podkladů stanovit pravděpodobnou výši příjmů zaměstnance anebo osoby samostatně výdělečně činné, má se pro účely stanovení pravděpodobné výše pojistného za to, že jejich měsíčním příjmem je částka 1,5násobku průměrné mzdy určované pro kalendářní rok, ve kterém okresní správa sociálního zabezpečení stanoví pravděpodobnou výši pojistného; u osoby samostatně výdělečně činné se má přitom za to, že tato částka je jejím měsíčním příjmem ze samostatné výdělečné činnosti, který je již snížen o výdaje vynaložené na jeho dosažení, zajištění a udržení. Částka podle věty třetí se zaokrouhluje na celé koruny směrem nahoru.

(3) Stanovením pravděpodobné výše pojistného není do­tčena povinnost předložit přehled podle § 9 odst. 2 nebo § 15 odst. 1 a 2 ani možnost uložit pokutu podle § 25c nebo 25d. Je-li následně tento přehled předložen, příslušná okresní správa sociálního zabezpečení novým rozhodnutím^22a) rozhodnutí o pravděpodobné výši pojistného zruší. Okresní správa sociálního zabezpečení novým rozhodnutím^22a) zruší rozhodnutí o pravděpodobné výši pojistného, pokud osoba samostatně výdělečně činná prokáže, že nevykonávala samo­statnou výdělečnou činnost v období, na které byla stanovena pravděpodobná výše pojistného, nebo pokud zaměstnavatel prokáže, že nezaměstnával ani jednoho zaměstnance v období, na které byla stanovena pravděpodobná výše pojistného.

(4) Plátci pojistného jsou povinni platit penále z dlužné částky pravděpodobné výše pojistného, a to ode dne, který bez­prostředně následuje po dni splatnosti pojistného (§ 20 odst. 2 věta první), ohledně něhož nebyl podán přehled podle § 9 odst. 2, § 10 věty čtvrté, § 11 věty třetí nebo § 15 odst. 1 a 2, do dne, ve kterém byl tento přehled předložen, a to včetně tohoto dne. Ustanovení věty první platí přitom i tehdy, je-li penále z pravděpodobné výše pojistného vyšší než penále z pojistného podle přehledu podle § 9 odst. 2, § 10 věty čtvrté, § 11 věty třetí nebo § 15 odst. 1 a 2; je-li penále z pravděpodobné výše pojistného nižší než penále z pojistného podle tohoto přehledu, je plátce pojistného povinen zaplatit ještě tento rozdíl.

komentář k § 22b

Ustanovení upravuje pravděpodobnou výši pojistného.

Nepředloží-li zaměstnavatel předepsaný tiskopis „Přehled o výši pojistného“, na kterém se uvádí výše pojistného, která má být odvedena, může OSSZ stanovit rozhodnutím pravděpodobnou výši pojistného.

Rozhodnutí o pravděpodobné výši pojistného se může vydat, pokud OSSZ:

-    písemně upozornila plátce pojistného, že nepředložil tento Přehled,

-    stanovila v tomto upozornění lhůtu, v níž má být Přehled předložen, a zároveň

-    uvedla, že při nepředložení Přehledu ve stanovené lhůtě může stanovit pravděpodobnou výši pojistného.

Do doby, než je předložen Přehled, místo něhož byla stanovena pravděpodobná výše pojistného, se zachází s pravděpodobnou výší pojistného jako s pojistným. Znamená to, že může být vymáhána a běží z ní penále. Po předložení Přehledu za dobu, na kterou byla stanovena pravděpodobná výše pojistného, platí výše pojistného uvedená v Přehledu. Penále, které naběhlo z pravděpodobné výše pojistného, se nevrací.

§ 22c

Uschovávání účetních a dalších
záznamů

Účetní záznamy o údajích potřebných pro stanovení a odvod pojistného jsou plátci pojistného povinni uschovávat po dobu 10 kalendářních roků následujících po roce, kterého se týkají. To platí obdobně pro úschovu dokladů potřebných ke stanovení slevy na pojistném.

komentář k § 22c

Ustanovení upravuje uschovávání účetních záznamů.

Údaji potřebnými pro stanovení pojistného jsou například druhy a výše jednotlivých příjmů, které byly zúčtovány zaměstnanci. Ustanovením o uchovávání dokladů se neřeší, jak s nimi má být naloženo po uplynutí lhůty pro jejich uchovávání, tedy zda mohou být poté skartovány nebo musí být archivovány.

Důležité

     Novelou zákona provedenou zákonem č. 216/­2022 Sb. s účinností 1. února 2023 byly provedeny v ustanovení dvě změny. V ustanovení je upravena povinnost plátce pojistného uchovávat účetní záznamy o údajích potřebných ke stanovení a odvod pojistného po dobu 10 let následujících po roce, kterého se týkají. Tato povinnost se bude týkat také dokladů souvisejících se slevou na pojistném, a to včetně uschovací lhůty.

§ 22d

Příslušná okresní správa sociálního zabezpečení je povinna vydat na žádost plátce pojistného potvrzení o stavu jeho závazků týkajících se pojistného, penále a přirážky k pojistnému. Tuto povinnost má okresní správa sociálního zabezpečení též na základě žádosti, stanoví-li tak zvláštní zákon^22b). Má-li plátce pojistného dluh, uvede se v tomto potvrzení výše tohoto dluhu a údaj o dluhu na pojistném včetně záloh, dluhu na penále a dluhu na přirážce k pojist­nému; zvlášť se přitom uvede výše zůstatku dluhu, jehož placení bylo povoleno ve splátkách.

komentář k § 22d

Ustanovení upravuje tzv. potvrzení o bezdlužnosti. Povinnost předkládat tzv. potvrzení o bezdlužnosti je obsažena v řadě zákonů. K zajištění jednotného postupu OSSZ při vydávání takových potvrzení je v tomto ustanovení uvedeno, jaké údaje musí toto potvrzení obsahovat. Dluh na pojistném a penále zahrnuté do splátkového kalendáře se vykazují zvlášť, aby se ten, kdo potřebuje posuzovat bezdlužnost, sám rozhodl, zda dluh zahrnutý do splátkového kalendáře je, či není splatným závazkem.

§ 23

Počítání času

(1) Lhůta určená podle dní počíná dnem, který následuje po události, jež je rozhodující pro její počátek.

(2) Poslední den lhůty určené podle týdnů, měsíců nebo let připadá na den, který se pojmenováním nebo číslem shoduje se dnem, na který připadá událost, od níž lhůta počíná. Není-li takový den v měsíci, připadne poslední den lhůty na poslední den v měsíci.

(3) Připadne-li poslední den lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty nejblíže následující pracovní den.

(4) Lhůta stanovená tímto zákonem k podání předepsaného tiskopisu, žádosti nebo oznámení je zachována, je-li posledního dne lhůty učiněn úkon u příslušného orgánu sociálního zabezpe­čení nebo je-li podána poštovní zásilka obsahující podání.

komentář k § 23

Ustanovení upravuje počítání času pro účely tohoto zákona. Po zrušení placení pojistného ve výplatním termínu upravuje toto ustanovení jen lhůty.

§ 23a

Měla-li osoba samostatně výdělečně činná splnit povinnosti stanovené tímto zákonem ve lhůtě vázané na lhůty pro podání daňového přiznání a podle zvláštního zákona není povinna toto přiznání podávat, je povinna splnit tyto povinnosti do 31. července kalendářního roku následujícího po kalendářním roce, v němž vykonávala samostatnou výdělečnou činnost.

komentář k § 23a

Ustanovení upravuje podání Přehledu OSVČ, která má daňového poradce.

Pro podání Přehledu je stanovena lhůta do 1 měsíce ode dne, kdy mělo být podáno daňové přiznání.

Má-li OSVČ daňového poradce, je povinna podat daňové přiznání do 1. července. Přehled pak musí podat ve lhůtě 1 měsíce po podání daňového přiznání, tj. do 1. srpna. OSVČ, která není povinna podávat daňové přiznání, je povinna podat Přehled do 31. července.

§ 23b

(1) Samostatnou výdělečnou činností se pro účely tohoto zákona rozumí též spolupráce při výkonu samostatné výdělečné činnosti, pokud podle zákona o daních z příjmů lze v důsledku této spolupráce rozdělovat příjmy dosažené ze samostatné výdělečné činnosti a výdaje vynaložené na jejich dosažení, zajištění a udržení mezi více osob.

(2) Smluvním zaměstnavatelem se pro účely tohoto zá­kona rozumí právnická nebo fyzická osoba, která má sídlo nebo bydliště na území České republiky a u níž jsou v České republice činni zaměstnanci zaměstnavatele, jehož sídlo nebo bydliště je na území státu, s nímž Česká republika neuzavřela mezinárodní smlouvu o sociálním zabezpečení, považovaní v České republice za smluvní zaměstnance, pokud podle smlouvy uzavřené s tímto zaměstnavatelem jsou příjmy smluvních zaměstnanců vypláceny smluvním zaměstnavatelem nebo jsou smluvním zaměstnavate­lem uhrazovány tomuto zaměstnavateli. Smluvní zaměstnavatel má pro účely tohoto zákona postavení zaměstnavatele. Organi­zační složka právnické osoby, která má sídlo ve státě, s nímž Česká republika neuzavřela mezinárodní smlouvu o sociálním zabezpečení, pokud je tato složka zapsána v obchodním rejstří­ku, plní úkoly zaměstnavatele podle tohoto zákona u vedoucích zaměstnanců této právnické osoby, jejichž místo výkonu práce je trvale v České republice.

(3) Za období nároku na výplatu nemocenského z ne­mocenského pojištění osob samostatně výdělečně činných se pro účely tohoto zákona považuje též období dočasné pracovní neschopnosti (karantény), po které se nemocenské podle zvlášt­ního právního předpisu neposkytuje, pokud se jedná o osobu samostatně výdělečně činnou, která je účastna nemocenského pojištění osob samostatně výdělečně činných.

(4) Za průměrnou mzdu se pro účely tohoto zákona považu­je částka, která se vypočte jako součin všeobecného vyměřovacího základu za kalendářní rok, který o 2 roky předchází kalendářnímu roku, pro který se průměrná mzda zjišťuje, a přepočítacího koe­ficientu pro úpravu tohoto všeobecného vyměřovacího základu; vypočtená částka se zaokrouhluje na celé koruny nahoru.

komentář k § 23b

Ustanovení definuje pojmy „samostatná výdělečná činnost“, „smluvní zaměstnavatel“, „období nároku na výplatu nemocenského“ a „průměrná mzda“ pro účely tohoto zákona.

Definice pojmu „samostatná výdělečná činnost“ a pojmu „smluvní zaměstnavatel“ jsou převzaty ze zákona o daních příjmů. Období nároku na výplatu nemocenského u OSVČ bylo třeba definovat proto, že OSVČ nemá (jako zaměstnanec) po dobu prvních 14 kalendářních dnů trvání dočasné pracovní neschopnosti nárok na náhradu mzdy/platu podle § 192 ZP. I tak je třeba toto období považovat pro posuzování povinnosti platit zálohy na pojistné za období pobírání nemocenského. Výši všeobecného vyměřovacího základu za rok, který o 2 roky předchází kalendářnímu roku, pro který se průměrná mzda zjišťuje a přepočítacího koeficientu pro úpravu tohoto všeobecného vyměřovacího základu stanoví MPSV každoročně v září nařízení vlády spolu s redukčními hranicemi pro stanovení výpočtového základu, výší základní výměry důchodů a výší valorizace důchodů. Pro rok 2023 se jedná o nařízení vlády č. 290/­2022 Sb.

Společná ustanovení ke slevám
na pojistném

§ 23c

(1) Zaměstnanec, který sdělil zaměstnavateli údaje pro slevu na pojistném, poskytuje zaměstnavateli potřebnou součinnost spočívající v dokládání skutečnosti zakládající nárok zaměstnavatele na slevu na pojistném, s výjimkou dokládání údaje o věku zaměstnance.

(2) Pro účely slevy na pojistném zaměstnanec zaměstnavateli dokládá

a)  vztah k dítěti a věk dítěte rodným listem dítěte a v případě péče nahrazující péči rodičů rozhodnutím příslušného orgánu o svěření dítěte do péče nahrazující péči rodičů,

b)  péči o osobu blízkou závislou na pomoci jiné osoby potvrzením krajské pobočky Úřadu práce podle § 29 odst. 6 zákona o sociálních službách ne starším než 1 kalendářní měsíc a čestným prohlášením, že o tuto osobu pečuje,

c)  soustavnou přípravu na budoucí povolání studiem potvrzením příslušné školy, popřípadě též rozhodnutím Ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy vydaným podle § 85 zákona o organizaci a provádění sociálního zabezpečení o tom, že studium je postaveno na roveň studiu na školách v České republice,

d)  skutečnosti o rekvalifikaci potvrzením krajské pobočky Úřadu práce podle § 109b zákona o zaměstnanosti,

e)  zdravotní postižení způsobem podle § 67 odst. 5 zákona o zaměstnanosti.

(3) Uplatňuje-li zaměstnavatel slevu na pojistném za zaměstnance a informoval-li o tom zaměstnance podle § 23d odst. 2, je zaměstnanec povinen

a)  neprodleně zaměstnavateli sdělit, zda současně vykonává zaměstnání u jiného zaměstnavatele se sjednanou kratší pracovní nebo služební dobou v rozsahu stanoveném podle § 7a odst. 2 věty první,

b)  oznámit zaměstnavateli všechny změny, které mají vliv na uplatnění slevy na pojistném, s výjimkou údajů o věku zaměstnance a věku dítěte, a to do 8 kalendářních dnů ode dne, v němž tyto skutečnosti nastaly, a

c)  neprodleně na výzvu zaměstnavatele doložit skutečnosti potřebné pro uplatňování slevy na pojistném.

(4) Zaměstnanec pro účely slevy na pojistném nedokládá ty skutečnosti, které zaměstnavateli již doložil pro daňové nebo jiné účely.

(5) Pokud zaměstnanec sdělil zaměstnavateli nesprávné údaje pro uplatnění slevy na pojistném nebo neoznámil změny mající vliv na uplatnění slevy na pojistném a zaměstnavatel v důsledku toho odvedl pojistné snížené o slevu za zaměstnance, aniž byly důvody pro uplatnění této slevy, je zaměstnanec povinen uhradit zaměstnavateli penále, které zaměstnavatel zaplatil; podmínkou této povinnosti zaměstnance v případě neoznámení změn je, že byl informován zaměstnavatelem podle § 23d odst. 2 o uplatnění slevy na pojistném.

komentář k § 23c

Ustanovení bylo do zákona vloženo novelou provedenou zákonem č. 216/­2022 Sb. s účinností 1. února 2023.

Důležité

     Ustanovení ukládá zaměstnanci povinnost poskytnout zaměstnavateli potřebnou součinnost spočívající v dokládání skutečnosti zakládající nárok zaměstnavatele na slevu na pojistném.

V praxi bude zaměstnavatel disponovat zpravidla jen údajem o věku zaměstnance, a pokud jde o ostatní skutečnosti odůvodňující poskytnutí slevy na pojistném, je odkázán na sdělení a doložení zaměstnance. Zaměstnanec přitom nemá právní povinnost sdělit zaměstnavateli nebo budoucímu zaměstnavateli skutečnosti odůvodňující poskytnutí slevy na pojistném, s výjimkou povinností stanovených tímto zákonem.

Uvedené skutečnosti potřebné pro posouzení nároku na slevu na pojistném, které zaměstnavatel nemá ve své evidenci, je zaměstnanec povinen zaměstnavateli prokázat.

Způsob prokazování se liší podle věcného charakteru jednotlivých důvodů pro poskytnutí slevy. Jde-li o potvrzení Úřadu práce, že je zaměstnanec pečující osobou, toto potvrzení v současné době Úřad práce již vydává, a to pro účely zdravotního pojištění, důchodového pojištění, hmotné nouze a zaměstnanosti; nově bude Úřad práce vydávat toto potvrzení též pro účely slevy na pojistném. Podmínka, že potvrzení nesmí být starší než 1 měsíc, je dána z toho důvodu, že Úřad práce toto potvrzení nemůže vydávat na období péče do budoucna (vždy je to zpětně, že pečoval do dne, kdy bylo potvrzení vydáno).

Podle odstavce 3 platí, že zaměstnavatel je povinen informovat zaměstnance o tom, že oznámil ČSSZ záměr uplatňovat za něj slevu na pojistném. Po obdržení této informace je zaměstnanec povinen zaměstnavateli sdělit, zda je zaměstnán i u jiného zaměstnavatele na zkrácený úvazek.

§ 23d

(1) Zaměstnavatel je povinen mít ve své evidenci o zaměstnancích, za které uplatňuje slevu na pojistném, tyto údaje a doklady:

a)  jméno a příjmení,

b)  důvod pro uplatnění slevy podle § 7a odst. 1,

c)  rozsah kratší pracovní nebo služební doby u jednotlivých zaměstnanců v tom zaměstnání, na které je sleva na pojistném uplatňována,

d)  věk dítěte podle rodného listu předloženého podle § 23c odst. 2 písm. a),

e)  doklady uvedené v § 23c odst. 2 písm. b) až e) a rozhodnutí příslušného orgánu uvedené v § 23c odst. 2 písm. a).

(2) Pokud zaměstnavatel oznámil záměr uplatňovat slevu na pojistném za zaměstnance, je povinen o tom písemně informovat zaměstnance před prvním uplatněním této slevy, a to včetně důvodu pro uplatnění slevy na pojistném. Zaměstnavatel v této informaci uvede skutečnost, která zakládá nárok uplatnění slevy na pojistném za tohoto zaměstnance, upozorní zaměstnance na jeho povinnosti související s dokládáním této skutečnosti a poučí ho o následcích neplnění povinností uvedených v § 23c odst. 2 a 3.

komentář k § 23d

Ustanovení bylo do zákona vloženo novelou provedenou zákonem č. 216/­2022 Sb. s účinností 1. února 2023.

Důležité

     Vedení evidence údajů souvisejících s uplatňováním nároku na slevu na pojistném u konkrétních zaměstnanců je nezbytné k tomu, aby mohla být správnost uplatnění této slevy v rámci kontrolní činnosti ověřena. Rodné listy dětí, resp. jejich kopie, nemusí zaměstnavatel uchovávat, nýbrž postačí vedení údaje o věku dítěte. V případě, že jeden zaměstnanec bude mít více zkrácených úvazků, bude evidence obsahovat samostatně každý úvazek zaměst­nance.

O některých skutečnostech zakládajících nárok zaměstnavatele na slevu na pojistném se zaměstnavatel může dozvědět, aniž by mu zaměstnanec tyto skutečnosti oznámil (např. rodič dítěte uplatňuje slevu na dani). Zaměstnanec tedy nemusí vědět, že na něj zaměstnavatel uplatňuje slevu na pojistném, a nelze mu proto uložit povinnost sdělovat zaměstnavateli změny rozhodných skutečností, aniž by byl o uplatňování slevy informován. V odstavci 2 se proto stanovuje povinnost zaměstnavateli, aby zaměstnance o uplatňované slevě informoval včetně důvodu uplatňování slevy, přičemž splnění této povinnosti zaměstnavatele je předpokladem pro plnění povinnosti zaměstnance podle § 23c odst. 3 a odpovědnost zaměstnance podle § 23c odst. 5 zákona.

§ 23e

(1) Zaměstnavatel oznamuje České správě sociálního zabezpečení záměr uplatňovat slevu na pojistném za zaměstnance datovou zprávou podle § 123e odst. 1 písm. b) zákona o organizaci a provádění sociálního zabezpečení nebo na předepsaném tiskopise v elektronické podobě podle § 123e odst. 2 písm. a) zákona o organizaci a provádění sociálního zabezpečení. V oznámení podle věty první uvede údaje podle § 23f odst. 3 písm. a) a b).

(2) Zaměstnavatel oznamuje České správě sociálního zabezpečení skončení uplatňování slevy na pojistném za zaměstnance datovou zprávou podle § 123e odst. 1 písm. b) zákona o organizaci a provádění sociálního zabezpečení nebo na předepsaném tiskopise v elektronické podobě podle § 123e odst. 2 písm. a) zákona o organizaci a provádění sociálního zabezpečení, a to ve lhůtě 8 dnů po skončení kalendářního měsíce, ve kterém slevu na pojistném za tohoto zaměstnance uplatnil naposledy; oznámení zaměstnavatele o skončení uplatňování slevy na pojistném za zaměstnance se zároveň považuje za zrušení záměru uplatňovat tuto slevu za tohoto zaměstnance. V tomto oznámení uvede údaje podle § 23f odst. 3 písm. a) a e). Při skončení zaměstnání zaměstnance se skončení uplatňování slevy na pojistném za tohoto zaměstnance neoznamuje.

komentář k § 23e

Ustanovení bylo do zákona vloženo novelou provedenou zákonem č. 216/­2022 Sb. s účinností 1. února 2023.

Důležité

     S ohledem na to, že ČSSZ má průběžně umožňovat zaměstnavatelům ověřování skutečností, zda lze za zaměstnance uplatnit slevu, je nezbytné předávání informací o záměru uplatnit slevu v elektronické podobě. Jinak by nebylo možné reálně zabezpečit pro zaměstnavatele včasnou dostupnost informace o tom, zda již za zaměstnance neoznámil záměr uplatnit slevu jiný zaměstnavatel. Zaměstnavatelé by přitom postupovali obdobně, jako v případě elektronického podávání formuláře Oznámení o nástupu do zaměstnání.

V odstavci 2 se proto zaměstnavateli tato povinnost stanoví, neboť je nezbytné, aby se ČSSZ dozvěděla o skončení uplatňování slevy jedním zaměstnavatelem a informace o možnosti uplatňování slevy mohla být poskytnuta dalším zaměstnavatelům zaměstnance, kteří splňují podmínky pro nárok na slevu a oznámí záměr slevu uplatňovat.

§ 23f

(1) Česká správa sociálního zabezpečení sděluje zaměstnavateli na žádost v elektronické podobě způsobem umožňujícím dálkový přístup, zda je evidován záměr uplatňovat slevu na jednotlivého zaměstnance. Žádost zaměstnavatel podává datovou zprávou podle § 123e odst. 1 písm. b) zákona o organizaci a provádění sociálního zabezpečení nebo na předepsaném tiskopise v elektronické podobě podle § 123e odst. 2 písm. a) zákona o organizaci a provádění sociálního zabezpečení. Zjistí-li Česká správa sociálního zabezpečení, že již dříve záměr uplatnit slevu na pojistném za téhož zaměstnance uplatnil jako první jiný zaměstnavatel, elektronicky informuje o této skutečnosti neprodleně zaměstnavatele, který oznámil záměr uplatňovat slevu na pojistném za zaměstnance jako další v pořadí.

(2) Česká správa sociálního zabezpečení vede evidenci zaměstnavatelů, kteří ohlásili záměr uplatňovat slevu na pojistném jako první, a zaměstnanců, za které je tato sleva uplatňována; tato evidence může být vedena v rámci registru pojištěnců a registru zaměstnavatelů.

(3) Evidence zaměstnanců, za které je uplatňována sleva na pojistném, obsahuje tyto údaje:

a)  jméno a příjmení zaměstnance, rodné číslo a datum narození,

b)  den, od kterého má zaměstnavatel záměr slevu na pojistném za tohoto zaměstnance uplatňovat,

c)  důvod pro uplatnění slevy podle § 7a odst. 1,

d)  rozsah kratší pracovní nebo služební doby u zaměstnance v tom zaměstnání, na které je sleva na pojistném uplatňována, a

e)  den, za který byla sleva na pojistném uplatněna naposledy.]

komentář k § 23f

Ustanovení bylo do zákona vloženo novelou provedenou zákonem č. 216/­2022 Sb. s účinností 1. února 2023.

Důležité

     Zaměstnavatel záměr uplatňovat slevu na pojistném za zaměstnance oznamuje prostřednictvím ePortálu ČSSZ. Před odesláním elektronického oznámení si bude moci ověřit, zda na zaměstnance již neuplatnil slevu na pojistném jiný zaměstnavatel. Pokud by bylo přesto dodatečně zjištěno, že předtím uplatnil u téhož zaměstnance nárok na slevu jiný zaměstnavatel, bude zaměstnavatel uplatňující nárok na slevu jako další v pořadí informován.

Z technických důvodů daných požadavky kybernetické bezpečnosti je informace o obdržení záměru v ePortálu zaevidována sice s časem skutečného doručení, ale s technologickým zpožděním (zpravidla do jednoho dne), tj. nelze zaručit, že na zaměstnance, u kterého není zaevidováno uplatnění slevy, nebyla sleva již oznámena, a to po dobu, po kterou je elektronické oznámení slevy ve stavu zpracování. Evidenci záměrů uplatňovat slevu na pojistném je třeba vést proto, aby mohly být vyloučeny souběhy poskytování slevy na pojistném za stejného zaměstnance více zaměstnavatelům. Možnost nahlížet do ePortálu se stanoví z důvodu administrativně a technicky příznivého řešení pro zaměstnavatele, kdy zaměstnavatel, který neoznámil záměr jako první, bude mít možnost průběžně ověřovat, zda je či není u zaměstnance evidován záměr uplatňovat slevu na pojistném. Náhled na data o zaměstnanci se z důvodu ochrany osobních údajů umožní zaměstnavateli teprve tehdy, až bude zaevidován pojistný vztah mezi ním a zaměstnancem (na základě podaného oznámení o nástupu do zaměstnání).

Podle odstavce 2 je ČSSZ povinna vést evidenci zaměstnanců, za které byl oznámen záměr uplatňovat slevu na pojistném. Tuto evidenci je třeba vést z toho důvodu, aby mohly být vyloučeny souběhy poskytování slevy na pojistném za stejného zaměstnance více zaměstnavatelům.

V odstavci 3 se stanoví se obsah evidence, kterou je ČSSZ povinna vést o zaměstnancích, za které je sleva na pojistném uplatňována.

§ 24

Tiskopisy

Česká správa sociálního zabezpečení je povinna zajistit vydávání tiskopisů potřebných k hlášení údajů stanovených tímto zákonem. Tyto tiskopisy jsou poplatníci pojistného uvedení v § 3 povinni používat.

komentář k § 24

Ustanovení stanoví povinnost ČSSZ vydávat tiskopisy.

ČSSZ je povinna vydávat tiskopisy v případech, kdy tento zákon stanoví povinnost zaměstnavatele nebo OSVČ dokládat údaje na předepsaném tiskopise. Tiskopis musí obsahovat pouze nezbytné údaje, neslouží pouze ke kontrole. Proto např. má-li OSSZ k dispozici údaj o výši důchodu, nesmí jej znovu vyžadovat. ČSSZ však vydává i tiskopisy, které není povinnost používat, ale jsou dobrou pomůckou. Všechny tiskopisy jsou ve formátu Word a pdf k dispozici na webových stránkách ČSSZ.

Zvláštní ustanovení

§ 24a

(1) Poplatníkem pojistného jako zaměstnanci jsou též státní zástupci vykonávající v České republice funkci evropských pověřených žalobců podle přímo použitelného předpisu Evropské unie upravujícího zřízení Úřadu evropského veřejného žalobce (dále jen „evropský pověřený žalobce”).

(2) Za zaměstnavatele evropského pověřeného žalobce se pro účely tohoto zákona považuje státní zastupitelství, které bylo stanoveno jako místo výkonu funkce evropského pověřeného žalobce.

(3) Za vyměřovací základ evropského pověřeného žalobce se považuje jeho odměna za práci stanovená na základě přímo použitelného předpisu Evropské unie upravujícího zřízení Úřadu evropského veřejného žalobce. Evropský pověřený žalobce je povinen svému zaměstnavateli písemně sdělit a doložit výši této odměny, a to do 8 dnů ode dne jejího stanovení nebo změny její výše.

(4) Pro uhrazení pojistného zaměstnavatelem a zaměstnancem se postupuje podle § 8 odst. 2 přiměřeně.

komentář k § 24a

Ustanovení řadíme mezi tzv. zvláštní ustanovení.

Zřizuje se nadnárodní instituce Evropské komise, a to Úřad veřejného žalobce EPPO). Úkolem tohoto Úřadu je dohlížet prostřednictvím evropských pověřených zástupců na trestní řízení ve vztahu k EU. Evropský pověřený zástupce má podle unijního předpisu zvláštní postavení. Je sice zaměstnancem Úřadu veřejného žalobce a je jím odměňován z prostředků tohoto úřadu, vykonává však činnost pro Úřad v domovském státě, kde byl pro tuto funkci uvolněn a nadále zůstává v tomto státě nemocensky, důchodově a zdravotně pojištěn. Úřad také neplní povinnosti zaměstnavatele v sociálním a zdravotním pojištění, tzn. za české pověřené žalobce plní tuto povinnost státní zastupitelství. Vzhledem k tomu, že jde o odchylný postup oproti obecné úpravě, musel být upraven přímo zákonem.

§ 25

(1) Ustanovení § 2 až 24 a § 25c až 25f se použijí i pro vojáky z povo­lání a vojáky v záloze ve výkonu vojenské činné služby⁷⁵⁾ s těmito odchylkami:

a)  tam, kde podle těchto ustanovení vykonává působnost Česká správa sociálního zabezpečení nebo okresní správa sociálního zabezpečení, rozumějí se tím příslušné orgány Ministerstva obrany,

b)  tam, kde se v těchto ustanoveních mluví o zaměstnavateli, rozumí se tím příslušný útvar ozbrojených sil České repub­liky.

(2) Ustanovení § 2 až 24 a § 25c až 25f se použijí i pro příslušníky Vězeň­ské služby České republiky, Policie České republiky, Generální inspekce bezpečnostních sborů, Bezpečnostní informační služby a Úřadu pro zahraniční styky a informace s těmito odchylkami:

a)  tam, kde podle těchto ustanovení vykonává působnost Česká správa sociálního zabezpečení nebo okresní správa sociál­ního zabezpečení, rozumí se tím Ministerstvo spravedlnosti, Ministerstvo vnitra, Generální inspekce bezpečnostních sborů, Bezpečnostní informační služba a Úřad pro zahraniční styky a infor­mace,

b)  tam, kde se v těchto ustanoveních mluví o zaměstnavateli, rozumí se tím útvar Vězeňské služby České republiky a za­městnavatel příslušníka Policie České republiky, Generální inspekce bezpečnostních sborů, Bezpečnostní informační služby a Úřadu pro zahraniční styky a informace.

(3) Ustanovení § 2 až 24 a § 25c až 25f se použijí i pro příslušníky Celní správy České republiky s těmito odchylkami:

a)  tam, kde podle těchto ustanovení vykonává působnost Česká správa sociálního zabezpečení nebo okresní správa sociálního zabezpečení, rozumí se tím Generální ředitelství cel,

b)  tam, kde se v těchto ustanoveních mluví o zaměstnavateli, rozumí se tím příslušný celní orgán.

(4) Ustanovení § 2 až 24 a § 25c až 25f se použijí i pro příslušníky Hasič­ského záchranného sboru České republiky s těmito odchylkami:

a)  tam, kde podle těchto ustanovení vykonává působnost Česká správa sociálního zabezpečení nebo okresní správa sociálního zabezpečení, rozumí se tím Ministerstvo vnitra,

b)  tam, kde se v těchto ustanoveních hovoří zaměstnavateli, rozumí se tím příslušný orgán Hasičského záchranného sboru České republiky.

(5) Pro stanovení vyměřovacího základu je nezapočita­telným příjmem též příplatek za službu v zahraničí náležející vojákům vyslaným do zahraniční operace.

(6) Útvary a orgány uvedené v odstavci 1 písm. b), odstavci 2 písm. b), odstavci 3 písm. b) a odstavci 4 písm. b) odečtou úhrn zúčtovaných dávek nemocenského pojištění od pojistného, které jsou povinny odvádět, a rozdíl odvedou na příslušný účet sdělený v oborech své působnosti orgány uvedenými v odstavci 1 písm. a), odstavci 2 písm. a), odstavci 3 písm. a) a odstavci 4 písm. a), které též v případě, že úhrn zúčtovaných dávek nemocenského pojištění je vyšší než pojistné, které má být odvedeno, uhradí plátcům pojistného tento rozdíl, a to do 8 dnů od podání stanoveného přehledu.

(7) Byla-li osoba ve služebním poměru uvedená v odstav­cích 1 až 4 v kalendářním roce též zaměstnancem a v tomto kalendářním roce vznikl přeplatek podle § 15a odst. 2 písm. b), vrací tento přeplatek útvary a orgány uvedené v odstavci 1 písm. b), odstavci 2 písm. b), odstavci 3 písm. b) nebo odstavci 4 písm. b).

(8) Pro účely utajení činnosti zpravodajských služeb České republiky, Policie České republiky, Celní správy České republiky a Generální inspekce bezpečnostních sborů a zajištění bezpečnosti jejich příslušníků lze při plnění úkolů stanovených tímto zákonem použít zvláštní postupy stanovené vládou. Tyto zvláštní postupy mohou použít

a)  příslušníci zpravodajské služby České republiky, Policie České republiky, Celní správy České republiky, Generální inspekce bezpečnostních sborů a Hasičského záchranného sboru České republiky,

b)  zpravodajské služby České republiky, Policie České republiky, Celní správa České republiky, Generální inspekce bezpečnostních sborů a Hasičský záchranný sbor České republiky,

c)  orgány sociálního zabezpečení.

komentář k § 25

Ustanovení upravuje odchylky od zákona platné pro příslušníky ozbrojených sil.

Na příslušníky ozbrojených sil se vztahuje obecná právní úprava tohoto zákona i zákona o nemocenském pojištění, oba zákony si však stanoví pro tento okruh pojištěnců odchylky od obecné právní úpravy.

§ 25a

Úhrada odvedeného pojistného

Pokud se podle zvláštního předpisu uhrazuje náhrada mzdy, mzdové vyrovnání, doplatek ke mzdě nebo jiné obdobné plnění, uhrazuje se zaměstnavateli též pojistné, které je povinen z těchto plnění platit, a to s přihlédnutím k uplatněné slevě na pojistném, která odpovídá uhrazovanému plnění; to platí obdobně i pro výplatu odměn a mezd, které provádí zaměstnavatel z finančních pro­středků odborové organizace,³³⁾ pokud se v kolektivní smlouvě nestanoví jinak.

komentář k § 25a

Ustanovení upravuje úhradu odvedeného pojistného.

V případě, že zaměstnavatel zúčtovává svému zaměstnanci příjem započitatelný do vyměřovacího základu, který je zaměstnavateli uhrazován na základě příslušného předpisu, je ten, kdo je povinen takový příjem hradit, zároveň povinen uhradit i pojistné na sociální zabezpečení (24,8 % z tohoto příjmu).

Povinnost refundovat pojistné se v praxi vztahuje na úřady práce, poskytují-li zaměstnavateli úhradu nákladů na vytvoření veřejně prospěšné práce, a na odborové organizace, hradí-li zaměstnavatelům odměny a mzdy vyplacené zaměstnanci, kterého uvolnil pro výkon odborové funkce. V tomto případě bývá v kolektivních smlouvách často dohodnuto, že úhradu pojistného provádí zaměstnavatel, proto i veškerá povinnost odvodu pojistného jde za zaměstnavatelem.

V případě, kdy se refundace provádí na základě dohody zúčastněných stran, musí být vždy dohodnuta i refundace pojistného.

Důležité

     Novela zákona provedená zákonem č. 216/­2022 Sb. s účinností 1. února 2023 doplnila ustanovení v návaznosti na nový institut slevy na pojistném, aby v případě uplatněné slevy na pojistném se refundovalo pojistné s přihlédnutím ke slevě na pojistném. Pro účely této refundace se tedy od pojistného vypočteného z refundovaného plnění v obecné sazbě 24,8 % odečte sleva na pojistném ve výši 5 % z refundovaného plnění, pokud byla sleva na pojistném zaměstnavatelem podle § 7c uplatněna.

§ 25b

Na samostatný účet státního rozpočtu uvedený v § 2 větě třetí se z plateb pojistného převádí poměrná část odpovídající pojistnému na důchodové pojištění.

komentář k § 25b

Ustanovení upravuje postup Ministerstva financí při rozdělování příjmů z plateb pojistného na příslušné účty.

Od r. 1996 (přijetí zákona č. 155/­1995 Sb., o důchodovém pojištění) je totiž zaveden zvláštní účet pro příjmy důchodového pojištění, z kterého se v případě vyššího výběru pojistného, nespotřebované prostředky nepoužijí na financování jiných výdajů státního rozpočtu, ale tzv. se „šetří“ a použijí pouze na výdaje důchodového pojištění.

Přestupky

§ 25c

(1) Fyzická osoba se jako osoba samostatně výdělečně činná dopustí přestupku tím, že

a)  v rozporu s § 15 odst. 1

1. nepodá na předepsaném tiskopise přehled o příjmech a výdajích, nebo

2. nedoloží skutečnost, že jí zpracovává daňové přiznání daňový poradce,

b)  nepředloží opravný přehled o příjmech a výdajích podle § 15 odst. 2,

c)  nesplní oznamovací povinnost podle § 20a odst. 1,

d)  neuschovává účetní záznamy o údajích potřebných pro stanovení a odvod pojistného podle § 22c, nebo

e)  nepoužívá tiskopisy podle § 24.

(2) Za přestupek podle odstavce 1 lze uložit pokutu do 50 000 Kč.

§ 25d

(1) Fyzická, právnická nebo podnikající fyzická osoba se jako zaměstnavatel dopustí přestupku tím, že

a)  nevede ve svých záznamech kurz, který použila pro přepočet příjmu vyplacenému zaměstnanci v cizí měně na českou měnu podle § 5 odst. 5,

b)  nepředloží příslušné okresní správě sociálního zabezpečení ve stanovené lhůtě a stanoveným způsobem přehled podle § 9 odst. 2 nebo 3 nebo nesplní povinnost podle § 9 odst. 3 věty první uvést důvod předložení přehledu v písemné podobě,

c)  nezajistí, aby mzdová účtárna plnila povinnosti zaměstnavatele při odvodu pojistného podle § 10,

d)  neodvede příslušné věznici nebo ústavu pro výkon zabezpečovací detence za kalendářní měsíc pojistné podle § 11,

e)  v rozporu s § 15a odst. 3 nepotvrdí zaměstnanci úhrn vyměřovacích základů za kalendářní rok, z nichž bylo sraženo pojistné, nebo mu nevydá nové potvrzení,

f)  neuvede v potvrzení vydávaném na základě § 15a odst. 3, zda je zaměstnanec účasten v kalendářním roce důchodového spoření,

g)  neuschovává účetní záznamy o údajích potřebných pro stanovení a odvod pojistného podle § 22c,

h)  nepoužívá tiskopisy podle § 24,

i)  nevede ve své evidenci údaje a doklady pro uplatnění slevy na pojistném podle § 23d odst. 1,

j)  neinformuje zaměstnance o prvním uplatnění slevy na pojistném a o důvodu uplatnění slevy na pojistném podle § 23d odst. 2, nebo

k)  neoznámí České správě sociálního zabezpečení skončení uplatňování slevy na pojistném za zaměstnance nebo nesdělí údaje podle § 23e odst. 2.

(2) Za přestupek podle odstavce 1 lze uložit pokutu do 50 000 Kč.

§ 25e

(1) Promlčecí doba činí 3 roky. Byla-li promlčecí doba přerušena, odpovědnost za přestupek zaniká nejpozději 5 let od jeho spáchání.

(2) Správní orgán, aniž zahájí řízení, věc usnesením odloží též tehdy, jestliže již samotné zjištění skutku a upozornění osoby podezřelé ze spáchání přestupku postačí k její nápravě, nebo je-li ze zjištěných skutečností zjevné, že škodlivý následek způsobený činem byl osobou podezřelou ze spáchání přestupku v mezidobí již napraven a samo odstranění tohoto následku vedlo k nápravě této osoby.

(3) Účastníkem řízení o přestupku není poškozený.

(4) Pokud jde o způsob placení a vymáhání pokuty, postupuje se stejně jako u pojistného.

§ 25f

Pokud tento zákon nestanoví jinak, okresní správy sociálního zabezpečení

a)  rozhodují o přestupcích podle tohoto zákona,

b)  vybírají a vymáhají pokuty uložené v řízení podle písmene a).

komentář k § 25c až § 25f

Předmětná ustanovení obsahují seznam možných přestupků proti tomuto zákonu.

S účinností od 1. července 2017 je přestupkové právo upraveno zákonem č. 250/­2016 Sb., o odpovědnosti za přestupky a řízení o nich, a zákonem č. 251/­2016 Sb., o některých přestupcích. Platí však obecně, že jednotlivé přestupky za nesplnění povinnosti si upravují jednotlivé zákony.

Podle těchto zákonů se přestupku mohou dopustit fyzické osoby, právnické osoby a podnikající fyzické osoby. Vzhledem k tomu, že tento zákon nestanoví fyzickým osobám žádné povinnosti, nestanoví ani možnost uložení přestupku. Za zaměstnance plní povinnosti podle tohoto zákona výhradně zaměstnavatel. Za přestupky podle tohoto zákona lze uložit pokutu do výše 50 000 Kč.

Novela zákona provedená zákonem č. 255/­2020 Sb. s účinností od 1. června 2020 změnila § 25d odst. 1 písm. b) v souvislosti se zavedením povinnosti zaměstnavatele podávat Přehled výlučně elektronicky.

Novela zákona provedená zákonem č. 540/­2020 Sb. s účinností od 1. ledna 2021 provedla v § 25c odst. 1 celkem tři změny související se zrušením ustanovení stanovícího důsledek porušení povinnosti předložit protokol o platbě daně z příjmů paušální částkou podle § 7a ZDPŘ v dosavadním znění z důvodu zrušení institutu stanovení daně paušální částkou a jeho nahrazení novým institutem paušálního režimu a daně rovné paušální dani. Toto ustanovení by se tedy v důsledku této novely zákona o daních z příjmů stalo obsoletní.

Důležité

     Novela zákona provedená zákonem č. 216/­2022 Sb. s účinností 1. února 2023 provedla v ustanovení § 25d dvě změny a doplnila nová písmena i) až k). Porušení povinností uložených zaměstnavateli v § 23d bude přestupkem, za který lze uložit pokutu až do výše 50 000 Kč. Zaměstnancům se v souvislosti se slevami na pojistném pokuty ukládat nebudou.

Ustanovení přechodná
a závěrečná

§ 26

(1) Pojistné podle tohoto zákona, placené zaměstnanci, organizacemi a malými organizacemi se poprvé platí za měsíc leden 1993.

(2) Pro odvod pojistného²³⁾ za rok 1992 a předchozí léta a z příjmů zúčtovaných do prosince 1992 včetně se použijí dosavadní předpisy.

(3) Pojistné zaplacené na leden 1993 v souladu s předpisy platnými před účinností tohoto zákona osobou samostatně výdě­lečně činnou, která vykonávala samostatnou výdělečnou činnost před 1. lednem 1993, se považuje za pojistné zaplacené podle tohoto zákona.

(4) Pojistné, které je osoba samostatně výdělečně činná, která vykonávala samostatnou výdělečnou činnost před 1. lednem 1993, povinna platit podle tohoto zákona, se na měsíc únor až červenec 1993 stanoví z vyměřovacího základu, který odpovídá 45 % rozdílu mezi předpokládanými příjmy ze samostatné vý­dělečné činnosti, dosaženými v roce 1992, a předpokládanými výdaji, vynaloženými na jejich dosažení, zajištění a udržení, a který připadá v průměru na jeden kalendářní měsíc z kalendářních měsíců, v nichž v roce 1992 byla účastna nemocenského a dů­chodového pojištění anebo v nichž sice nemocenského a důcho­dového pojištění účastna nebyla, avšak vykonávala samostatnou výdělečnou činnost. Vyměřovací základ za kalendářní měsíc však nesmí být nižší než polovina částky minimální mzdy pracovníků v pracovním poměru odměňovanými mě­síční mzdou, která platí k prvnímu dni kalendářního měsíce, ve kterém se pojistné platí. Pokud takto stanovený vyměřovací základ je nižší než vyměřovací základ stanovený podle § 5 odst. 1 písm. c), upraví se v souladu s citovaným ustanovením a dlužné pojistné se doplatí do 31. července 1993.

(5) U osoby samostatně výdělečně činné, která provozuje zemědělskou výrobu, hospodaření v lesích a na vodních plochách, anebo vykonává uměleckou nebo jinou tvůrčí činnost na základě zákona o dílech literárních, vědeckých a uměleckých (autorský zákon),¹⁶⁾ anebo vykonává činnost restaurátora kulturních pamá­tek a sbírkových předmětů, se postupuje obdobně podle odstavce 4 s tím rozdílem, že pokud o to požádá, vychází se při stanovení pojistného na měsíce únor až červenec 1993 z období, po které takovou činnost před 1. lednem 1993 vykonávala, nejvýše však z období tří kalendářních roků po sobě jdoucích.

(6) Při stanovení pojistného,²⁴⁾ které osoba samostatně výdělečně činná dluží za období před 1. lednem 1993, se postupuje podle předpisů platných před 1. lednem 1993.

(7) Osoba samostatně výdělečně činná, která před 1. led­nem 1993 zaplatila pojistné v souladu s předpisy platnými před 1. lednem 1993 i na období po 31. prosinci 1992, je povinna doplatit za měsíc únor 1993 a následující měsíce případné dlužné pojistné podle tohoto zákona nejpozději do 20. dne kalendářního měsíce následujícího po měsíci, na který bylo pojistné ještě takto zaplaceno.

(8) Ustanovení odstavců 3 až 7 platí obdobně pro pojistné za spolupracující osoby.

(9) Pojistné na důchodové pojištění a příspěvek na státní politiku zaměstnanosti placené občanem pracujícím v cizině za dobu takového zaměstnání před 1. lednem 1993 se platí ve výši stanovené tímto zákonem.

§ 27

Organizace a malé organizace, které byly v prosinci 1992 plátci odvodu z objemu mezd podle zákona č. 156/­1989 Sb., o odvodech do státního rozpočtu, ve znění pozdějších předpisů, daně z objemu mezd podle zákona č. 157/­1989 Sb., o důchodové dani, ve znění pozdějších předpisů, nebo daně z objemu mezd a odměn podle zákona č. 172/­1988 Sb., o zemědělské dani, ve znění pozdějších předpisů, jsou povinny nejpozději do 8. ledna 1993 zaplatit pojistné na sociální zabezpečení a příspěvek na státní politiku zaměstnanosti ve výši 27 % ze základu pro tento odvod nebo tuto daň, který byl rozhodný pro zaplacení zálohy na tento odvod nebo tuto daň za prosinec 1992. Organizace a malé organizace, jejichž činnost má sezónní charakter a u nichž základ pro určení výše pojistného přesahoval předpokládaný základ výpočtu podle pravidel tohoto ustanovení pro měsíc leden 1993 o více než 25 %, jsou povinny do 8.ledna 1993 zaplatit pojistné ve stejné procentní výši, avšak určené ze základu daného jako průměr základů připadajících na jednotlivé měsíce roku 1992. Ustanoveními předchozích vět není dotčena povinnost zaplatit pojistné podle § 26 odst. 1 za leden 1993.

§ 27a

(1) Plátci, kteří zaplatili podle § 27 pojistné na sociální zabezpečení a příspěvek na státní politiku zaměstnanosti (dále jen „pojistné podle § 27“), mají nárok na vrácení částky ve výši 55 % zaplaceného pojistného podle § 27 (dále jen „část pojistného“), pokud pojistné podle § 27 zaplatili nejpozději do 31. prosince 1994 a o vrácení části pojistného písemně požádali v období od 1. ledna 1995 do 31. března 1995 správu sociálního zabezpečení, na jejíž účet platí pojistné v době podání této žádosti, popřípadě, jde-li o fyzickou osobu, která v době podání této žádosti již neplatí pojistné jako organizace nebo malá organizace, správu sociálního zabezpečení, na jejíž účet takto naposledy platila pojistné. Není-li žádost o vrácení části pojistného podána do 31. března 1995, nárok na vrácení části pojistného zaniká.

(2) Nárok na vrácení části pojistného přechází na bezpro­středního právního nástupce plátce pojistného podle § 27, pokud je v době podání žádosti právním nástupcem tohoto plátce nebo se jím stal po podání této žádosti plátcem pojistného podle § 27. Byla-li plátcem pojistného podle § 27 fyzická osoba, přechází nárok na vrácení části pojistného na dědice, pokud je osobou samostatně výdělečně činnou;⁵⁰⁾ v tomto případě se žádost o vrácení části pojistného podává správě sociálního zabezpečení, na jejíž účet naposledy tato fyzická osoba platila pojistné. Pokud je právních nástupců plátce pojistného podle § 27 více, mají nárok na vrácení části pojistného v poměrné výši v závislosti na rozsahu, v jakém na ně přešla práva a povinnosti tohoto plátce; to platí přiměřeně i pro dědice uvedené v předchozí větě.

(3) V žádosti o vrácení části pojistného musí být uvedeno označení plátce pojistného podle § 27 (obchodní jméno, identifikační číslo osoby, adresa sídla nebo trvalého pobytu a variabilní symbol přidělený správou sociálního zabezpečení pro placení pojistného podle § 27), kdy bylo zaplaceno pojistné podle § 27, které správě sociálního zabezpečení a v jaké výši, kolik činí část pojistného, která má být vrácena, číslo účtu spolu se směrovým kódem peněžního ústavu, na který má být část pojistného bezhotovostně převedena, popřípadě, jde-li o fyzickou osobu, zda má být vrácena poštovní poukázkou, a označení finančního úřadu místně přísluš­ného podle sídla žadatele, popřípadě místa jeho trvalého pobytu, jde-li o fyzickou osobu. Žádá-li o vrácení organizační složka plátce pojistného podle § 27, uvede v žádosti též obchodní jméno, adresu sídla a identifikační číslo osoby, o jejíž organizační složku se jedná, a označení finančního úřadu místně příslušného podle sídla orga­nizace. Žádá-li o vrácení právní nástupce plátce pojistného podle § 27, musí žádost obsahovat též jeho označení s uvedením, že se jedná o právního nástupce, a k žádosti musí být přiloženy doklady prokazující právní nástupnictví a jeho rozsah; to platí obdobně pro dědice, byl-li plátce pojistného podle § 27 fyzickou osobou. Žádost o vrácení části pojistného se předkládá dvojmo.

(4) Má-li osoba, která má nárok na vrácení části pojistného, ke dni 1.ledna 1995 splatný závazek vůči okresní správě soci­álního zabezpečení nebo České správě sociálního zabezpečení, použije se část pojistného, která má být vrácena podle odstavců 1 a 2, nejprve na úhradu tohoto závazku, pokud před vrácením části pojistného nebyl tento závazek plně uhrazen.

(5) Část pojistného je příslušná správa sociálního zabez­pečení povinna vrátit do 30. září 1995; nevrátí-li část pojistného do tohoto dne, platí § 17 odst. 2 věta druhá obdobně. Pokud žádost o vrácení části pojistného nesplňuje požadavky uvedené v odstavci 3, prodlužuje se lhůta uvedená v předchozí větě o dobu ode dne vyrozumění žadatele o nedostatcích žádosti do dne jejich odstranění.

(6) Jsou-li podmínky pro vrácení části pojistného splněny, zašle příslušná správa sociálního zabezpečení jedno vyhotovení žádosti o vrácení části pojistného s uvedením výše části pojist­ného, kterou vrací, finančnímu úřadu uvedenému v odstavci 3.

(7) Byla-li část pojistného vrácena na základě nepravdivých nebo neúplných údajů nebo přijata neoprávněnou osobou, je pří­jemce části pojistného povinen neprávem přijaté částky vrátit.

(8) Pro řízení o vrácení části pojistného platí obdobně ustanovení o řízení ve věcech pojistného s odchylkami uvede­nými v předchozích odstavcích s tím, že žádost o vrá­cení části pojistného se považuje za žádost o vrácení přeplatku na pojistném (§ 17 odst. 2 věta druhá).

(9) Část pojistného vrácená podle předchozích odstavců nepodléhá dani z příjmu.

§ 28

Družstvo, které podle dosavadních předpisů²⁵⁾ přispívalo za své členy na částečnou úhradu nákladů jejich sociálního zabez­pečení, provede podle těchto předpisů vyúčtování záloh na úhrn příspěvků na částečnou úhradu nákladů sociálního zabezpečení, odvedených za rok 1992, nejpozději při výběru peněžních pro­středků na výplatu odměn za práci v únoru 1993.

§ 28a

Do 31. prosince 1998 jsou poplatníky pojistného též interní vědečtí aspiranti, pokud jsou účastni nemocenského pojištění.

§ 29

zrušen

§ 30

Rozhoduje-li příslušný orgán sociálního zabezpečení po 31. prosinci 1992 o penále, přirážce k pojistnému nebo o pokutách, postupuje se podle dosavadních předpisů, pokud skutečnosti rozhodné pro jejich uložení nastaly před účinností tohoto zákona.

komentář k § 26 až § 30

Předmětná ustanovení (§ 29 a § 31 dokonce již zrušená) jsou klasická ustanovení přechodná a závěrečná, která napomáhala uvést zákon v život v roce 1993. V současné době nejsou využívána.

Ustanovení především upravila postup při odvodu pojistného nemocenského pojištění a příspěvku na částečnou úhradu nákladů sociálního zabezpečení, které po 31. 12. 1992 byly odváděny ještě za rok 1992, event. Za předchozí léta. Vzhledem k tomu, že OSVČ do té doby platily pojistné z vyměřovacího základu, který si samy stanovily, a nesledoval se u nich pro účely jejich sociálního zabezpečení příjem, kterého skutečně dosáhly, bylo stanoveno na přechodné období do podání daňového přiznání za rok 1992 odchylný způsob stanovení jejich „prozatímního“ vyměřovacího základu. Pro stanovení vyměřovacího základu v tomto období byly rozhodné předpokládané příjmy za rok 1992, příp. i za předcházející roky u vybraných skupin OSVČ, u nichž to vyžaduje zvláštní forma jejich činnosti. OSVČ byla povinna po podání daňového přiznání za rok 1992 porovnat výši svého prozatímního vyměřovacího základu s výší, kterou by měl mít podle skutečných jejích příjmů, a provést vyúčtování případného dlužného pojistného a doplatit je. Termín pro doplacení pojistného byl stanoven do 31. 7. 1993.

§ 31

zrušen

§ 32

Zrušují se s působností pro Českou republiku:

1. § 56 a 57 zákona č. 54/­1956 Sb., o nemocenském pojištění zaměstnanců, ve znění zákona č. 110/­1990 Sb., zákona č. 180/­1990 Sb. a zákona č. 306/­1991 Sb.

2. § 101 zákona č. 121/­1975 Sb., o sociálním zabezpečení, ve znění zákona č. 150/­1979 Sb.

3. § 11 písm. b) věta za středníkem a § 145b odst. 2 zákona č. 100/­1988 Sb., o sociálním zabezpečení, ve znění zákona č. 110/­1990 Sb., zákona č. 578/­1991 Sb. a zákona České národní rady č. 582/­1991 Sb.

4. Vyhláška č. 91/­1958 Sb., kterou se uveřejňuje opatření Ústřední rady odborů o organizaci a provádění nemocenského pojištění zaměstnanců, ve znění vyhlášky č. 191/­1960 Sb., vyhlášky č. 6/1967 Sb., vyhlášky č. 178/­1968 Sb., vyhlášky č. 123/­1990 Sb., vyhlášky č. 262/­1990 Sb. a zákona České národní rady č. 582/­1991 Sb.

5. § 145a vyhlášky federálního ministerstva práce a sociálních věcí č.128/­1975 Sb., kterou se provádí zákon o sociálním zabezpečení, ve znění vyhlášky č.164/­1979 Sb., vyhlášky č.149/­1988 Sb. a vyhlášky č.260/­1990 Sb.

§ 33

Tento zákon nabývá účinnosti dnem 1. 1. 1993.

* * *

Zákon č. 10/­1993 Sb. nabyl účinnosti 1. 1. 1993.

Zákon č. 160/­1993 Sb. nabyl účinnosti 1. 7. 1993.

Zákon č. 307/­1993 Sb. nabyl účinnosti 1. 1. 1994.

Zákon č. 42/­1994 Sb. nabyl účinnosti 21. 3. 1994.

Zákon č. 241/­1994 Sb. nabyl účinnosti 1. 1. 1995.

Zákon č. 59/­1995 Sb. nabyl účinnosti 1. 5. 1995.

Zákon č. 118/­1995 Sb. nabyl účinnosti 1. 10. 1995.

Zákon č. 149/­1995 Sb. nabyl účinnosti 1. 8. 1995.

Zákon č. 160/­1995 Sb. nabyl účinnosti 1. 1. 1996.

Zákon č. 113/­1997 Sb. nabyl účinnosti 1. 7. 1997.

Zákon č. 134/­1997 Sb. nabyl účinnosti 1. 1. 1998.

Zákon č. 306/­1997 Sb. nabyl účinnosti 1. 1. 1998.

Zákon č. 18/­2000 Sb. nabyl účinnosti 28. 2. 2000.

Zákon č. 29/­2000 Sb. nabyl účinnosti 1. 7. 2000.

Zákon č. 118/­2000 Sb. nabyl účinnosti 1. 7. 2000.

Zákon č. 132/­2000 Sb. nabyl účinnosti 1. 1. 2001.

Zákon č. 220/­2000 Sb. nabyl účinnosti 1. 1. 2001.

Zákon č. 238/­2000 Sb. nabyl účinnosti 1. 1. 2001.

Zákon č. 492/­2000 Sb. nabyl účinnosti 1. 1. 2001.

Zákon č. 353/­2001 Sb. nabyl účinnosti 1. 1. 2002.

Zákon č. 263/­2002 Sb. nabyl účinnosti 1. 7. 2002.

Zákon č. 309/­2002 Sb. zrušen zákonem č. 250/­2014 Sb.

Zákon č. 362/­2003 Sb. nabyl účinnosti 1. 1. 2007.

Zákon č. 424/­2003 Sb. nabyl účinnosti 1. 1. 2004.

Zákon č. 425/­2003 Sb. nabyl účinnosti 1. 1. 2004.

Zákon č. 437/­2003 Sb. nabyl účinnosti 1. 1. 2004.

Zákon č. 186/­2004 Sb. nabyl účinnosti vstupu smlouvy o přistoupení České republiky k Evropské unii v platnost.

Zákon č. 281/­2004 Sb. nabyl účinnosti 7. 5. 2004.

Zákon č. 359/­2004 Sb. nabyl účinnosti 15. 6. 2004.

Zákon č. 436/­2004 Sb. nabyl účinnosti 1. 10. 2004.

Zákon č. 626/­2004 Sb. nabyl účinnosti 1. 1. 2005.

Zákon č. 168/­2005 Sb. nabyl účinnosti 1. 6. 2005.

Zákon č. 253/­2005 Sb. nabyl účinnosti 1. 7. 2005.

Zákon č. 361/­2005 Sb. nabyl účinnosti 1. 10. 2005.

Zákon č. 377/­2005 Sb. nabyl účinnosti 29. 10. 2005.

Zákon č. 530/­2005 Sb. nabyl účinnosti 1. 1. 2006.

Zákon č. 62/­2006 Sb. nabyl účinnosti 8. 3. 2006.

Zákon č. 189/­2006 Sb. nabyl účinnosti 1. 1. 2007.

Zákon č. 264/­2006 Sb.nabyl účinnosti 1. 1. 2007.

Zákon č. 585/­2006 Sb.nabyl účinnosti 1. 1. 2008.

Zákon č. 153/­2007 Sb. nabyl účinnosti 1. 7. 2007 a dnem 1. 1. 2008.

Zákon č. 181/­2007 Sb. nabyl účinnosti 1. 8. 2007.

Zákon č. 261/­2007 Sb. nabyl účinnosti 1. 1. 2008 a dnem 16. října 2007.

Zákon č. 296/­2007 Sb. nabyl účinnosti 1. 1. 2008.

Zákon č. 305/­2008 nabyl účinnosti 1. 1. 2009 s výjimkou ustanovení § 11, § 16 odst. 2, § 16 odst. 3, § 17 odst. 2 věty druhé, § 19 odst. 1 písm. a) a odst. 2 písm. b), § 19 odst. 3, 5, 6, § 20 odst. 4 a 6, § 20 odst. 5 písm. h), která nabyla účinnosti dnem 21. 8. 2008.

Zákon č. 306/­2008 Sb. nabyl účinnosti 1. 1. 2010.

Zákon č. 2/2009 Sb. nabyl účinnosti 1. 1. 2009.

Zákon č. 41/­2009 Sb. nabyl účinnosti 1. 3. 2009.

Zákon č. 158/­2009 Sb. nabyl účinnosti 4. 6. 2009.

Zákon č. 221/­2009 Sb. nabyl účinnosti 1. 8. 2009.

Zákon č. 227/­2009 Sb. nabyl účinnosti 1. 7. 2010.

Zákon č. 285/­2009 Sb. nabyl účinnosti 1. 1. 2010.

Zákon č. 303/­2009 Sb. nabyl účinnosti 14. 7. 2009.

Zákon č. 362/­2009 Sb. nabyl účinnosti 1. 1. 2010.

Zákon č. 347/­2010 Sb. nabyl účinnosti 1. 1. 2011.

Zákon č. 73/­2011 Sb. nabyl účinnosti 1. 4. 2011.

Zákon č. 263/­2011 Sb. nabyl účinnosti 29. 11. 2011.

Zákon č. 341/­2011 Sb. nabyl účinnosti 1. 1. 2012.

Zákon č. 364/­2011 Sb., nabyl účinnosti 1. 1. 2012.

Zákon č. 365/­2011 Sb., nabyl účinnosti 1. 1. 2012.

Zákon č. 428/­2011 Sb. nabyl účinnosti 1. 1. 2013.

Zákon č. 458/­2011 Sb. nabyl účinnosti 1. 1. 2015.

Zákon č. 470/­2011 Sb. nabyl účinnosti 1. 1. 2012.

Zákon č. 399/­2012 Sb. nabyl účinnosti 1. 1. 2013.

Zákon č. 401/­2012 Sb. nabyl účinnosti 1. 1. 2013.

Zákon č. 503/­2012 Sb. nabyl účinnosti 1. 1. 2013.

Zákon č. 11/­2013 Sb. nabyl účinnosti 1. 1. 2013.

Zákon č. 344/­2013 Sb. nabyl účinnosti 1. 1. 2014.

Zákon č. 250/­2014 Sb. po změně zákona č. 458/­2011 Sb. zákonem č. 267/­2014 Sb. nelze zapracovat.

Zákon č. 267/­2014 Sb. nabyl účinnosti 1. 1. 2015.

Zákon č. 332/­2014 Sb. nabyl účinnosti 1. 7. 2015.

Zákon č. 131/­2015 Sb. nabyl účinnosti 1. 1. 2016.

Zákon č. 377/­2015 Sb. nabyl účinnosti 1. 1. 2016.

Zákon č. 47/­2016 Sb. nabyl účinnosti 1. 7. 2016.

Zákon č. 190/­2016 Sb. nabyl účinnosti 17. 6. 2016, s výjimkou § 3 odst. 1 písm. b) bod 8, který nabyl účinnosti 1. 8. 2017.

Zákon č. 24/­2017 Sb. nabyl účinnosti 1. 1. 2017.

Zákon č. 99/­2017 Sb. nabyl účinnosti 1. 1. 2018.

Zákon č. 183/­2017 Sb. nabyl účinnosti 1. 7. 2017.

Zákon č. 259/­2017 Sb. nabyl účinnosti 1. 2. 2018, s vý­jim­­kou čl. I bodů 2 až 9, 12 až 36, 38, 39, 43, 44, 48 a 50, která nabyly účinnosti dnem 1. 1. 2019, čl. I bodů 10 a 51, která nabyly účinnosti dnem 18. 8. 2017.

Zákon č. 310/­2017 Sb. nabyl účinnosti 1. 6. 2018.

Zákon č. 92/­2018 Sb. nabyl účinnosti 31. 5. 2018, s výjimkou § 14c odst. 6, § 16a odst. 2, § 20 odst. 5 a § 20a, která nabyly účinnosti dnem 1. 1. 2019.

Zákon č. 32/­2019 Sb. nabyl účinnosti 1. 7. 2019.

Zákon č. 315/­2019 Sb. nabyl účinnosti 1. prosince 2019.

Zákon č. 255/­2020 Sb. nabyl účinnosti 1. 6. 2020.

Zákon č. 285/­2020 Sb. nabyl účinnosti 1. 1. 2021.

Zákon č. 540/­2020 Sb. nabyl účinnosti 1. 1. 2021.

Zákon č. 286/­2021 Sb. nabyl účinnosti 1. 1. 2022.

Zákon č. 216/­2022 Sb. nabyl účinnosti 1. 2. 2023.

Zákon č. 366/­2022 Sb. nabyl účinnosti 1. 1. 2023.

Zákon č. 455/­2022 Sb. nabyl účinnosti 1. 1. 2023.

* * *

Čl. VII
zákona č. 2/2009 Sb. zní:

Přechodné ustanovení

Sazby pojistného na sociální zabezpečení a příspěvku na státní politiku zaměstnanosti za období před 1. lednem 2009 se stanoví podle právních předpisů účinných před tímto dnem.

Čl. II
zákona č. 221/­2009 Sb. zní:

Mimořádná sleva na pojistném

1. Za kalendářní měsíc, v němž tento zákon nabyl účinnosti, náleží zaměstnavatelům mimořádná sleva na pojistném na so­ciální zabezpečení a příspěvku na státní politiku zaměstnanosti (dále jen „pojistné“). Mimořádná sleva na pojistném se stanoví jako součet úhrnu slev na pojistném za jednotlivé kalendářní měsíce roku 2009 přede dnem účinnosti tohoto zákona; tyto slevy na pojistném za tyto měsíce se stanoví podle § 21a zákona č. 589/­1992 Sb., o pojistném na sociální zabezpečení a příspěvku na státní politiku zaměstnanosti, ve znění účinném ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona, (dále jen „zákon o pojistném“). Při stanovení těchto slev se berou v úvahu jen ti zaměstnanci, jejichž zaměstnání trvá k poslednímu dni kalendářního měsíce, v němž tento zákon nabyl účinnosti.

2. Mimořádnou slevu na pojistném odečte zaměstnavatel z částky pojistného odváděného za kalendářní měsíc, v němž tento zákon nabyl účinnosti, a to až po odečtu slevy na pojistném náležející podle § 21a zákona o pojistném a přednostně před ostatními odečty z částky odváděného pojistného. Je-li částka mimořádné slevy na pojistném vyšší než pojistné za tento ka­lendářní měsíc, popřípadě než rozdíl mezi pojistným za tento kalendářní měsíc a slevou na pojistném náležející podle § 21a zákona o pojistném, požádá zaměstnavatel příslušnou okresní správu sociálního zabezpečení o úhradu rozdílu; ustanovení § 9 odst. 7 zákona o pojistném platí obdobně pro případ odečtu mimořádné slevy na pojistném. Žádost o úhradu tohoto rozdílu se podává na předepsaném tiskopisu. Nebyl-li nárok na mimo­řádnou slevu uplatněn do dne splatnosti pojistného za kalendářní měsíc uvedený ve větě první, zaniká. Byla-li z částky pojistného odváděného za kalendářní měsíc odečtena mimořádná sleva ve vyšší částce, než měla být odečtena, nebo byla-li okresní správa sociálního zabezpečení požádána o úhradu rozdílu podle § 9 odst. 7 zákona o pojistném a tato správa požadovaný rozdíl uhradila, avšak zaměstnavateli náležela tato úhrada v nižší částce nebo nenáležela vůbec, považuje se částka, o kterou bylo pojistné takto zkráceno, za dluh na pojistném.

Čl. VII
zákona č. 303/­2009 Sb. zní:

1. Poslanci Evropského parlamentu, zvolení na území České republiky, kteří byli členy Evropského parlamentu ve volebním období, které skončilo v roce 2009, a byli v roce 2009 znovu zvoleni a rozhodli se pro uplatňování dosavadního národního systému po celou dobu své činnosti, pokud jde o odměnu, odchodné a důchody¹⁾, jsou nadále účastni nemocenského pojištění a důchodového pojištění podle dosavadních právních předpisů; podle těchto předpisů se též odvádí pojistné na sociální zabezpečení a příspěvek na státní politiku zaměstnanosti z jejich platu a úkoly zaměstnavatele plní ten, kdo byl k plnění těchto úkolů u těchto poslanců příslušný podle těchto předpisů. To platí obdobně též pro účast těchto poslanců na úrazovém pojištění zaměstnanců podle zákona č. 266/­2006 Sb., o úrazovém po­jištění zaměstnanců, ve znění účinném do dne nabytí účinnosti tohoto zákona.

2. Pro zdanění odměn, odchodného, starobního důchodu, důchodu, příspěvků, naturálních plnění a náhrad výdajů po­skytovaných z rozpočtu Evropské unie poslancům Evropského parlamentu, zvoleným na území České republiky, kteří byli členy Evropského parlamentu ve volebním období, které skončilo v roce 2009, a byli v roce 2009 znovu zvoleni a rozhodli se pro uplatňování dosavadního národního systému po celou dobu své činnosti, se použije zákon č. 586/­1992 Sb., ve znění platném do dne nabytí účinnosti tohoto zákona.

Čl. X
zákona č. 362/­2009 Sb. zní:

Přechodná ustanovení

1. Pojistné na sociální zabezpečení a příspěvek na státní politiku zaměstnanosti za kalendářní měsíce před rokem 2011 odvádějí zaměstnavatelé podle zákona č. 589/­1992 Sb., ve znění účinném do 31. prosince 2010.

2. Sleva na pojistném podle § 21a zákona č. 589/­1992 Sb., ve znění účinném do dne nabytí účinnosti tohoto zákona, náleží naposledy za prosinec 2009.

Čl. IV

zákona č. 347/­2010 Sb. zní:

Přechodná ustanovení

1. Pojistné na nemocenské pojištění u osob samostatně výdělečně činných a zahraničních zaměstnanců se za období před rokem 2011 stanoví podle zákona č. 589/­1992 Sb., o pojistném na sociální zabezpečení a příspěvku na státní politiku zaměstnanosti, ve znění účinném do dne nabytí účinnosti tohoto zákona.

2. Vyměřovací základ osoby samostatně výdělečně činné pro pojistné na důchodové pojištění a příspěvek na státní politiku zaměstnanosti za rok 2010 se stanoví podle zákona č. 589/­1992 Sb., o pojistném na sociální zabezpečení a příspěvku na státní politiku zaměstnanosti, ve znění účinném do dne nabytí účinnosti tohoto zákona.

3. Zálohy na pojistné na důchodové pojištění a příspěvek na státní politiku zaměstnanosti za kalendářní měsíce roku 2010 se platí podle zákona č. 589/­1992 Sb., o pojistném na sociální zabezpečení a příspěvku na státní politiku zaměstnanosti, ve znění účinném do dne nabytí účinnosti tohoto zákona. Zálohy na pojistné na důchodové pojištění a příspěvek na státní politiku zaměstnanosti, které osoba samostatně výdělečně činná zaplatila v roce 2010 podle § 14a odst. 2 věty první a druhé zákona č. 589/­1992 Sb., o pojistném na sociální zabezpečení a příspěvku na státní politiku zaměstnanosti, ve znění účinném do dne nabytí účinnosti tohoto zákona, i za kalendářní měsíce roku 2011, se považují za zálohy zaplacené za tyto kalendářní měsíce, a to v té výši, v jaké byly zaplaceny.

4. Osoba samostatně výdělečně činná, která se od 1. ledna 2011 stala osobou samostatně výdělečně činnou vykonávající hlavní samostatnou výdělečnou činnost z důvodu své účasti na nemocenském pojištění osob samostatně výdělečně činných, může zálohy na pojistné na důchodové pojištění a příspěvek na státní politiku zaměstnanosti za období leden 2011 až kalendářní měsíc, který předchází kalendářnímu měsíci, v němž podala nebo měla podat přehled podle § 15 zákona č. 589/­1992 Sb., o pojistném na sociální zabezpečení a příspěvku na státní politiku zaměstnanosti, za rok 2010 zaplatit nejpozději do konce kalen­dářního měsíce následujícího po kalendářním měsíci, v němž tento přehled podala.

Čl. IV
zákona č. 364/­2011 Sb. zní:

Přechodné ustanovení

Maximální vyměřovací základ zaměstnance a osoby sa­mostatně výdělečně činné za rok 2011 se stanoví podle zákona č. 589/­1992 Sb., ve znění účinném do dne nabytí účinnosti tohoto zákona.

Čl. V
zákona č. 470/­2011 Sb. zní:

Přechodná ustanovení

1. Pojistné na sociální zabezpečení a příspěvek na státní politiku zaměstnanosti se za období před 1. lednem 2012 stanoví podle zákona č. 589/­1992 Sb., ve znění účinném do dne nabytí účinnosti tohoto zákona, nestanoví-li se dále jinak.

2. U osob samostatně výdělečně činných uvedených v § 9 odst. 3 písm. d) zákona č. 155/­1995 Sb. se pro stanovení vy­měřovacího základu do základu daně (dílčího základu daně) ze samostatné výdělečné činnosti započítávají též odměny za užití téhož díla dosažené po dni nabytí účinnosti tohoto zákona, jde-li o druhou nebo další licenční smlouvu k dílům vyhotoveným nebo provedeným před 1. lednem 2009 nebo byla-li licenční smlouva uzavřena před 1. lednem 2009.

3. Ustanovení § 5b odst. 1 věty poslední a § 5b odst. 3 zá­kona č. 589/­1992 Sb., ve znění účinném ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona, se použijí na stanovení vyměřovacího základu pro pojistné na důchodové pojištění a příspěvek na státní politiku zaměstnanosti již za rok 2011.

Čl. VI
zákona č. 399/­2012 Sb. zní:

Přechodné ustanovení

Pojistné na důchodové pojištění se za období před 1. lednem 2013 stanoví podle zákona č. 589/­1992 Sb., ve znění účinném přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona.

Čl. XXXVII

zákona č. 344/­2013 Sb. zní:

Přechodná ustanovení

1. Pojistné na nemocenské pojištění u osob samostatně výdělečně činných se za prosinec 2013 stanoví a platí podle zákona č. 589/­1992 Sb., o pojistném na sociální zabezpečení a příspěvku na státní politiku zaměstnanosti, ve znění účinném přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákonného opatření Senátu.

2. Pro stanovení vyměřovacího základu, popřípadě dílčího vyměřovacího základu, z hlavní samostatné výdělečné činnosti osoby samostatně výdělečně činné pro pojistné na důchodové pojištění a příspěvek na státní politiku zaměstnanosti za rok 2013, která byla aspoň po část tohoto roku účastna nemocenského pojištění, se použije též ustanovení § 5b odst. 3 zákona č. 589/­1992 Sb., ve znění účinném přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákonného opatření Senátu.

3. Zaměstnavatel je povinen v potvrzení podle § 15a odst. 3 zákona č. 589/­1992 Sb. za kalendářní rok 2013 uvést též úhrn vyměřovacích základů za období před kalendářním měsícem, v němž se stal zaměstnanec účastníkem důchodového spoření, a za období od kalendářního měsíce, v němž se stal účastníkem důchodového spoření.

Čl. XII

zákona č. 267/­2014 Sb. zní:

Přechodná ustanovení

1. Pojistné na sociální zabezpečení a příspěvek na státní politiku zaměstnanosti se za období před 1. lednem 2015 stanoví podle zákona č. 589/­1992 Sb., ve znění účinném přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona.

2. Při nesplnění nebo porušení povinností uložených zaměstnavateli zákonem č. 589/­1992 Sb., ve znění účinném přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, se postupuje podle zákona č. 589/­1992 Sb., ve znění účinném přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona.

3. Řízení ve věcech nesplnění nebo porušení povinností podle bodu 2 zahájená přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona a pravomocně neskončená před tímto dnem se dokončí podle zákona č. 589/­1992 Sb., ve znění účinném přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona.

Čl. VIII
zákona č. 377/­2015 Sb. zní:

Přechodná ustanovení

1. Pojistné na sociální zabezpečení a příspěvek na státní politiku zaměstnanosti se za období před 1. lednem 2016 stanoví podle zákona č. 589/­1992 Sb., ve znění účinném přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona.

2. Při nesplnění nebo porušení povinnosti uložené zaměstnavateli v § 9a zákona č. 589/­1992 Sb. přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona se postupuje podle zákona č. 589/­1992 Sb., ve znění účinném přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona.

3. Nárok zaměstnavatele na vrácení přeplatku na pojistném na sociální zabezpečení a příspěvku na státní politiku zaměstnanosti, který vznikl v důsledku toho, že zaměstnavatel stanovil zaměstnanci, který byl účastníkem důchodového spoření, pojistné na důchodové pojištění v sazbě 6,5 % z vyměřovacího základu, zaniká uplynutím dne 31. prosince 2016.

4. Zaměstnavatel je povinen v potvrzení vydávaném podle § 15a odst. 3 zákona č. 589/­1992 Sb. za kalendářní roky v období 2013 až 2015 uvést, zda byl zaměstnanec účasten v kalendářním roce důchodového spoření; ustanovení čl. XXXVII bodu 3 zákonného opatření Senátu č. 344/­2013 Sb. není přitom dotčeno.

Čl. II
zákona č. 259/­2017 Sb. zní:

Přechodná ustanovení

1. Pojistné na sociální zabezpečení a příspěvek na státní politiku zaměstnanosti se za období přede dnem uvedeným v čl. X písm. a) stanoví podle zákona č. 589/­1992 Sb., ve znění účinném přede dnem uvedeným v čl. X písm. a).

2. Záloha na pojistné na důchodové pojištění a příspěvek na státní politiku zaměstnanosti (dále jen „záloha“) zaplacená v lednu kalendářního roku uvedeného v čl. X písm. a) se považuje za zálohu za tento měsíc. Záloha zaplacená v období od 21. do 31. prosince kalendářního roku, který bezprostředně předchází kalendářnímu roku uvedenému v čl. X písm. a), se považuje za zálohu zaplacenou za prosinec tohoto kalendářního roku. Dluh na zálohách vzniklý za kalendářní měsíce přede dnem 1. ledna kalendářního roku uvedeného v čl. X písm. a) zaniká tímto dnem.

§ 4

zákona č. 255/­2020 Sb. zní:

Přechodná ustanovení

Povinnost zaměstnavatele podat přehled podle § 9 zákona č. 589/­1992 Sb., ve znění účinném přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, za období předcházející 1. červen 2020 se řídí zákonem č. 589/­1992 Sb., ve znění účinném přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona.

komentář

Na základě přechodného ustanovení se neumožňuje podávat Přehledy o výši pojistného za období před účinností zákona „papírově“. Není k tomu důvod, pokud někdo včas a řádně nepodal Přehled, neměl by mít „lepší“ podmínky, naopak i ten by měl mít nově povinnost podat přehled již jen elektronicky.

Čl. VI
zákona č. 540/­2020 Sb. zní:

Přechodná ustanovení

1. Pojistné na sociální zabezpečení a příspěvek na státní politiku zaměstnanosti se za období před 1. lednem 2021 stanoví podle zákona č. 589/­1992 Sb., ve znění účinném přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona.

2. Na osobu samostatně výdělečně činnou, která má na zdaňovací období započaté ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona daň stanovenou paušální částkou podle § 7a zákona č. 586/­1992 Sb., ve znění účinném přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, se použijí § 5b odst. 1, § 13a odst. 7 a 9, § 14 odst. 3 a 5, § 15 odst. 1 a § 25c odst. 1 písm. a) zákona č. 589/­1992 Sb., ve znění účinném přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona.

komentář

V bodě 1 se stanovuje, že na pojistné na sociální zabezpečení a příspěvek na státní politiku zaměstnanosti za období před 1. lednem 2021 se použijí předpisy platné do dne předcházejícího účinnosti (dosavadní předpisy).

V bodě 2 reaguje přechodné ustanovení na zrušení institutu daně stanové paušální částkou podle § 7a ZDPŘ v dosavadním znění. Protože daň mohla být podle tohoto ustanovení stanovena paušální částkou až na tři zdaňovací období dopředu, tedy i na zdaňovací období započatá ode dne účinnosti tohoto zákona, stanoví se, že pro OSVČ s takto stanovenou daní se i po tato zdaňovací období použijí zákon o pojistném na sociální zabezpečení a příspěvku na státní politiku zaměstnanosti týkající se OSVČ s daní stanovenou paušální částkou, ve znění před nabytím účinnosti této novely.

Čl. II
zákona č. 216/­2022 Sb. zní:

Přechodná ustanovení

1. Sleva na pojistném podle zákona č. 589/­1992 Sb., ve znění účinném ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona, náleží poprvé za kalendářní měsíc, v němž tento zákon nabyl účinnosti.

2. Pojistné na sociální zabezpečení a příspěvek na státní politiku zaměstnanosti se za období přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona stanoví podle zákona č. 589/­1992 Sb., ve znění účinném přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona.

komentář

Podle bodu 1 bude sleva na pojistném poprvé náležet za kalendářní měsíc, v němž zákon nabude účinnosti (tedy v únoru 2023), a to na základě Přehledu podávaném zaměstnavatelem za tento měsíc.

Podle bodu 2 nelze slevu na pojistném uplatnit za období před účinností zákona, i když podmínky pro slevu by byly splněny a Přehled zaměstnavatel podává za účinnosti zákona (Přehledy se podávají pozadu).

Čl. V
zákona č. 455/­2022 Sb. zní:
Přechodné ustanovení

Pojistné na sociální zabezpečení a příspěvek na státní politiku zaměstnanosti se za období přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona stanoví podle zákona č. 589/­1992 Sb., ve znění účinném přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona.

komentář

V návaznosti na úpravu vyměřovacích základů v § 5a zákona a na zvýšenou sazbu pojistného v § 7a zákona se rozšiřuje též okruh údajů uváděných zaměstnavateli na přehledu, a to zejména pro účely kontroly správnosti odvedeného pojistného a pro statistické účely.

Odkazy k textu:

1)  § 4 služebního zákona.

1c) § 4a písm. b) a c) a § 47i zákona č. 359/­1999 Sb., o sociálně-právní ochraně dětí, ve znění pozdějších předpisů.

1e)       Zákon č. 155/­1995 Sb., o důchodovém pojištění, ve znění pozdějších předpisů. Zákon č. 187/­2006 Sb., o nemocenském pojištění, ve znění pozdějších předpisů.

2)  Zákon č.155/­1995 Sb., o důchodovém pojištění.

3)  § 6 zákona č. 586/­1992 Sb., o daních z příjmů, ve znění pozdějších předpisů.

4)  Například zákoník práce, zákon č. 236/­1995 Sb., o platu a dalších náležitostech spojených s výkonem funkce představitelů státní moci a některých státních orgánů a soudců a poslanců Evropského parlamentu, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 218/­2002 Sb., o službě státních zaměstnanců ve správních úřadech a o odměňování těchto zaměstnanců a ostatních zaměstnanců ve správních úřadech (služební zákon), ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 312/­2002 Sb., o úřednících územních samosprávných celků a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů.

4a) Zákon č. 128/­2000 Sb., o obcích (obecní zřízení), ve znění pozdějších předpisů.

      Zákon č. 129/­2000 Sb., o krajích (krajské zřízení), ve znění pozdějších přepisů.

      Zákon č. 131/­2000 Sb., o hlavním městě Praze, ve znění pozdějších předpisů.

5)  Zákon č. 62/­1983 Sb., o věrnostním přídavku horníků, ve znění zákona č. 189/­2006 Sb.

6)  Zákon č. 527/­1990 Sb., o vynálezech a zlepšovacích návrzích, ve znění pozdějších předpisů.

10c) § 3 písm. o) zákona č. 187/­2006 Sb.

16) Zákon č. 35/­1965 Sb., o dílech literárních, vědeckých a uměleckých (autorský zákon), ve znění zákona č. 89/­1990 Sb. a zákona č. 468/­1991 Sb.

17) § 93 odst. 2 zákona č. 187/­2006 Sb.

18) § 7 písm. c) a d) zákona České národní rady č. 582/­1991 Sb., ve znění zákona České národní rady č. 590/­1992 Sb.

19) § 7 písm. b) zákona České národní rady č. 582/­1991 Sb., ve znění zákona České národní rady č. 590/­1992 Sb.

20) § 104b odst. 2 písm. a) zákona České národní rady č. 582/­1991 Sb., ve znění zákona České národní rady č. 590/­1992 Sb.

22a) § 101 zákona č. 500/­2004 Sb.

22b)     Například zákon č. 503/­2012 Sb., o Státním pozemkovém úřadu a o změně některých souvisejících zákonů.

23) § 57 zákona č. 54/­1956 Sb., ve znění zákona č. 110/­1990 Sb., zákona č. 180/­1990 Sb. a zákona č. 306/­1991 Sb.

24) § 145b zákona č. 100/­1988 Sb., o sociálním zabezpečení, ve znění zákona č. 110/­1991 Sb. a zákona České národní rady č. 582/­1991 Sb.

25) § 101 zákona č. 121/­1975 Sb., o sociálním zabezpečení, ve znění zákona č. 150/­1979 Sb.

33) § 2 odst. 3 a § 8 vyhlášky Ústřední rady odborů a federálního ministerstva financí č. 172/­1973 Sb., o uvolňování pracovníků ze zaměstnání k výkonu funkce v Revolučním odborovém hnutí.

44) § 7 písm. b), c), d) a f) zákona ČNR č.582/­1991 Sb., ve znění zákona č.241/­1994 Sb.

50) § 2 odst. 3 a 4 zákona č.100/­1988 Sb., o sociálním zabezpečení, ve znění pozdějších předpisů.

52) § 9 zákona č.155/­1995 Sb.

53) § 6 zákona č.155/­1995 Sb.

58a) § 6 odst. 1 písm. c) a odst. 5 zákona č. 187/­2006 Sb.

58b) § 7 zákona č. 187/­2006 Sb.

58c) § 192 odst. 2 věta první zákoníku práce.

59a) § 67 zákona č. 435/­2004 Sb., o zaměstnanosti.

60) § 16 odst. 2 a 3 zákona č. 155/­1995 Sb.

61) § 17 odst. 2 zákona č. 155/­1995 Sb.

64) Např. zákon č. 328/­1991 Sb., ve znění pozdějších předpisů, zákon ČNR č. 549/­1991 Sb., o soudních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 21/­1992 Sb., o bankách, ve znění pozdějších předpisů.

66)       § 192 odst. 2 věta první zákoníku práce.

67) § 4a písm. b) a c) a § 47i zákona č. 359/­1999 Sb., o sociálně-právní ochraně dětí, ve znění pozdějších předpisů.

74) Zákon č. 236/­1995 Sb., ve znění pozdějších předpisů.

75) § 12 a 12a zákona č. 585/­2004 Sb., o branné povinnosti a jejím zajišťování (branný zákon), ve znění pozdějších předpisů.

76) Například nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 883/­2004 ze dne 29. dubna 2004 o koordinaci systémů sociálního zabezpečení, nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 987/­2009 ze dne 16. září 2009, kterým se stanoví prováděcí pravidla k nařízení (ES) č. 883/­2004 o koordinaci systémů sociálního zabezpečení a nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1231/­2010 ze dne 24. listopadu 2010, kterým se rozšiřuje působnost nařízení (ES) č. 883/­2004 a nařízení (ES) č. 987/­2009 na státní příslušníky třetích zemí, na které se tato nařízení nevztahují pouze z důvodu jejich státní příslušnosti.

77) § 123e odst. 2 písm. a) zákona č. 582/­1991 Sb., o organizaci a provádění sociálního zabezpečení, ve znění pozdějších předpisů.

            78) § 222a zákoníku práce.

2023

Poradce č. 10 - Zákon o sociálním pojištění s komentářem

Vyprodáno

Tištěná + e-verze

207,00 Kč

Elektronická verze

Nepřihlášen

Id

Heslo

Automaticky přihlásit

REGISTRACE

Zapomněl jsem přihlašovací údaje

---

E-SHOP

---

E-mailové noviny

Ukázky zdarma

O Poradci

---

Úplné znění zákonů

Daňové výdaje

Vzory smluv a podání

Vydané publikace

---

Předplatné

---

Zákony 2026

---

Novinky

Aktuální nabídka

---

Kurzy

Měnová kalkulačka

---

Kontakty

Obchodní podmínky

Připomínky