Zákon o pojistném na veřejné zdravotní pojištění, představující jednu ze základních norem v oblasti veřejného zdravotního pojištění, je rozdělený do čtyř částí.

Pro všechny plátce pojistného je nejdůležitější první část, ve které jsou upraveny podmínky placení pojistného. Zaměstnavatelé i podnikatelé mají (mimo výjimek) odlišným způsobem stanoven minimální vyměřovací základ, od roku 2013 již není určen maximální vyměřovací základ ani pro zaměstnance (zaměstnavatele), ani pro OSVČ. Osoby bez zdanitelných příjmů platí měsíční pojistné sazbou 13,5 % z minimální mzdy, což je v roce 2022 částka 2 187 Kč. Vyměřovacím základem pro platbu pojistného státem je od 1. ledna 2022 částka 14 570 Kč. Tato hodnota je zároveň i výší odpočtu od dosaženého příjmu za podmínek daných ustanovením § 3 odst. 7 zákona č. 592/1992 Sb. V první části je dále řešena například problematika placení pojistného při souběhu příjmů, postupy v případě vzniku přeplatku nebo promlčení, jakož i pořadí splácení závazků plátce vůči zdravotní pojišťovně.

Část druhá se týká penále. Penále vznikne, pokud není úhrada provedena podle zákona, tedy pojistné je zaplaceno po dni splatnosti nebo v nižší částce, než jak je stanoveno zákonem, anebo není úhrada provedena vůbec.

S účinností od 1. 1. 2007 do 31. 12. 2021 činila sazba penále 0,05 % z dlužné částky za každý den prodlení. Zákonem č. 286/2021 Sb., část šestá, se od 1. 1. 2022 stanoví výše penále podle předpisů práva občanského o výši úroku z prodlení.

Penále naopak nevzniká tehdy, pokud plátce pojistného, tedy zaměstnavatel, osoba samostatně výdělečně činná nebo osoba bez zdanitelných příjmů platí pojistné (zálohy na pojistné u OSVČ) včas a ve správné výši.

V části třetí je řešen způsob přerozdělování pojistného mezi jednotlivými zdravotními pojišťovnami.

Část čtvrtá, nazvaná „Ustanovení společná, přechodná a závěrečná“ obsahuje například oblast kontroly placení pojistného, zachovávání mlčenlivosti, stanovení pravděpodobné výše pojistného, odepsání dluhů, používání tiskopisů, ukládání pokut apod.

S účinností od 1. 1. 2022 jsou zrušena ustanovení § 26b a 26d. To znamená, že v případě počítání času se bude v dalším období vycházet z ustanovení § 39 a následujících zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, v platném znění. Doručování písemností správním orgánem je komplexně řešeno úpravou obsaženou ve správním řádu v ustanovení § 19 a následujících.

ČÁST PRVNÍ

POJISTNÉ

§ 2

Výše pojistného

(1) Výše pojistného činí 13,5 % z vyměřovacího základu za rozhodné období.

(2) Výši pojistného je jeho plátce povinen si sám vypočítat. Pojistné se zaokrouhluje na celé koruny směrem nahoru.

border-right:none;padding:9.0pt 0cm 0cm 0cm'>

komentář k § 2

Rozhodným obdobím pro placení pojistného je u zaměstnavatele a osoby bez zdanitelných příjmů kalendářní měsíc, u osoby samostatně výdělečně činné pak kalendářní rok.

Základním úkolem zaměstnavatele je správně stanovit vyměřovací základ a včas uhradit příslušnou částku na účet určený zdravotní pojišťovnou.

Sazba pojistného je ve zdravotním pojištění pro všechny plátce jednotná a vypočítává se z vyměřovacího základu za rozhodné období.

Výše pojistného činí u jednotlivých skupin plátců 13,5 % z vyměřovacího základu, kterým je:

– u zaměstnance úhrn příjmů za rozhodné období kalendářního měsíce, případně i s ohledem na minimální vyměřovací základ,

– u OSVČ sazba 50 % daňového základu za rozhodné období kalendářního roku,

– u osob bez zdanitelných příjmů minimální mzda 16 200 Kč.

Vyměřovací základ zaměstnance je stanoven podle podmínek daných ustanovením § 3 odst. 1 zákona č. 592/1992 Sb. Výše pojistného činí 13,5 % z vyměřovacího základu za rozhodné období kalendářního měsíce. Vypočtené pojistné se zaokrouhluje na celé koruny směrem nahoru. Takto vypočtená výše pojistného představuje částku, kterou zaměstnavatel za zaměstnance odvádí té zdravotní pojišťovně, u které je zaměstnanec pojištěn v měsíci, do kterého je příjem zúčtován.

Z hlediska podílu zaměstnance a zaměstnavatele na celkové úhradě pojistného je standardní variantou situace, kdy zaměstnavatel:

–   jednu třetinu z celkové částky pojistného (sraženou zaměstnanci) zaokrouhlí na celou korunu směrem nahoru a

–   sám ze svých prostředků pak zaplatí rozdíl mezi takto vypočtenou jednou třetinou a celkovou výší pojistného, placeného za příslušný kalendářní měsíc za zaměstnance.

?  Příklad 1

Hrubý příjem zaměstnance – vyměřovací základ pro výpočet pojistného = 34 610 Kč

–   zaměstnavatel po zaokrouhlení odvede pojistné 0,135 × 34 610 = 4 673 Kč,

–   zaměstnanci strhne z platu 4 673 : 3 = 1 558 Kč (zaokrouhleno nahoru),

–   zaměstnavatel uhradí ze svých prostředků 4 673 – 1 558 = 3 115 Kč.

V následujícím příkladě již není nutno zaokrouhlovat část pojistného, hrazenou zaměstnancem.

?  Příklad 2

Hrubý příjem zaměstnance – vyměřovací základ pro výpočet pojistného = 28 000 Kč

–   zaměstnavatel po zaokrouhlení odvede pojistné 0,135 × 28 000 = 3 780 Kč,

–   zaměstnanci strhne z platu 3 780 : 3 = 1 260 Kč,

–   zaměstnavatel uhradí ze svých prostředků 3 780 – 1 260 = 2 520 Kč.

Jednou z nesprávných (resp. ne zcela přesných) variant výpočtu výše pojistného je situace, kdy zaměstnavatel:

-  vypočte pojistné ve výši 4,5 % z hrubého příjmu zaměstnance a tuto částku zaokrouhlí nahoru a současně

-  vypočte pojistné ve výši 9 % z hrubého příjmu zaměstnance a tuto částku taktéž zaokrouhlí nahoru.

-

Tímto postupem dochází (může dojít) ke „korunovým“ rozdílům, v konečné fázi v neprospěch zaměstnavatele, odvádějícího v určitých případech zdravotní pojišťovně nepatrně vyšší částku pojistného, než jak je stanoveno zákonem.

Výše uvedený postup lze však použít pouze u zaměstnance dosahujícího alespoň minimálního vyměřovacího základu. Je-li zaměstnanci zúčtován příjem nižší než minimální vyměřovací základ 16 200 Kč, provádí zaměstnavatel při zaměstnání trvajícím celý kalendářní měsíc dopočet a doplatek pojistného do minimálního vyměřovacího základu, resp. do jeho poměrné části, za předpokladu, že se na zaměstnance (a tedy i na zaměstnavatele – plátce pojistného) vztahuje povinnost odvodu pojistného alespoň ze zákonného minima.

Zdravotní pojišťovna má nárok na výši pojistného podle zákona. Pokud zaměstnavatel odvede vyšší pojistné, než jak stanovuje zákon, vzniká přeplatek, který může zaměstnavatel vyrovnat buď tím, že:

– sníží v dalším měsíci (měsících) odváděné pojistné o výši přeplatku nebo

– požádá v této souvislosti zdravotní pojišťovnu vrácení přeplatku, který si sám vypočítá, nebo o provedení kontroly.

Upravuje-li zaměstnavatel sám výši pojistného, musí mít pro účely kontroly ze strany zdravotní pojišťovny příslušná opatření prokazatelně doložena ve své evidenci včetně podání opravných Přehledů za příslušné měsíce.

Pokud zaměstnavatel naopak zjistí dluh na pojistném, musí být v jeho vlastním zájmu okamžité doplacení tohoto dluhu, neboť přímým důsledkem nezaplacení pojistného podle zákona je vznik penále.

Vyměřovací základ

§ 3

(1) Vyměřovacím základem zaměstnance²⁾ je úhrn příjmů ze závislé činnosti, s výjimkou náhrad výdajů poskytovaných procentem z platové základny představitelům státní moci a některých státních orgánů a soudcům ⁵⁵⁾, které jsou nebo by byly, pokud by podléhaly zdanění v České republice, předmětem daně z příjmů fyzických osob podle zákona o daních z příjmů³⁾ a nejsou od této daně osvobozeny a které mu zaměstnavatel zúčtoval v souvislosti se zaměstnáním. Zúčtovaným příjmem se pro účely věty první rozumí plnění, které bylo v peněžní nebo nepeněžní formě nebo formou výhody poskytnuto zaměstnavatelem zaměstnanci nebo předáno v jeho prospěch, popřípadě připsáno k jeho dobru anebo spočívá v jiné formě plnění prováděné zaměstnavatelem za zaměstnance.

(2) Vyměřovací základ zaměstnance podle odstavce 1 se snižuje o

a)  náhradu škody podle zákoníku práce a právních předpisů upravujících služební poměry,

b)  odstupné a další odstupné, odchodné a odbytné, na která vznikl nárok podle zvláštních právních předpisů, a odměna při skončení funkčního období, na kterou vznikl nárok podle zvláštních právních předpisů,

c)  věrnostní přídavek horníků⁵⁾,

d)  plnění, které bylo poskytnuto poživateli starobního důchodu nebo invalidního důchodu pro invaliditu třetího stupně po uplynutí jednoho roku ode dne skončení zaměstnání,

e)  jednorázovou sociální výpomoc poskytnutou zaměstnanci k překlenutí jeho mimořádně obtížných poměrů vzniklých v důsledku živelní pohromy, požáru, ekologické nebo průmyslové havárie nebo jiné mimořádně závažné události.

(3) Pro stanovení vyměřovacího základu zaměstnance, kterému byly zúčtovány příjmy po skončení zaměstnání, se použijí odstavce 1 a 2 obdobně.

(4) Pojistné za zaměstnance se stanoví z vyměřovacího základu podle odstavců 1 až 3, nejméně však z minimálního vyměřovacího základu, není-li dále stanoveno jinak.

(5) Je-li zaměstnanci vyplácen příjem v cizí měně, přepočte se na českou měnu způsobem stanoveným zákonem upravujícím daně z příjmů. Zaměstnavatel je povinen vést ve svých záznamech pro stanovení a odvod pojistného kurz, který použil.

(6) Minimálním vyměřovacím základem je minimální mzda.

(7) Je-li zaměstnancem zaměstnavatele zaměstnávajícího více než 50 % osob se zdravotním postižením^11a) z celkového průměrného přepočteného počtu svých zaměstnanců^11b) osoba, které byl přiznán invalidní důchod^11c), je u ní vyměřovacím zákla­dem částka přesahující částku, která je vyměřovacím základem u osoby, za kterou je plátcem pojistného stát.

(8) Minimální vyměřovací základ neplatí pro osobu:

a)  s těžkým tělesným, smyslovým nebo mentálním postižením, která je držitelem průkazu ZTP nebo ZTP/P podle zvláštního právního předpisu¹²⁾;

b)  která dosáhla věku potřebného pro nárok na starobní dů­chod, avšak nesplňuje další podmínky pro jeho přiznání;

c)  která celodenně osobně a řádně pečuje alespoň o jedno dítě do sedmi let věku nebo nejméně o dvě děti do 15 let věku. Podmínka celodenní péče se považuje za splněnou, je-li dítě předškolního věku umístěno v jes­lích (mateřské škole), popřípadě v obdobném zařízení na dobu, která nepřevyšuje čtyři hodiny denně, a jde-li o dítě plnící povinnou školní docházku, po dobu návštěvy školy, s výjimkou umístění v zařízení s týdenním či celoročním pobytem. Za takovou osobu se považuje vždy pouze jedna osoba, a to buď otec nebo matka dítěte, nebo osoba, která převzala dítě do trvalé péče nahrazující péči rodičů;¹⁴⁾

d)  která současně vedle zaměstnání vykonává samostatnou výdělečnou činnost a odvádí zálohy na pojistné vypočtené alespoň z minimálního vyměřovacího základu stanoveného pro osoby samostatně výdělečně činné,

e)  za kterou je plátcem pojistného stát (§ 3c),

f)  která je pouze příjemcem odměny pěstouna,

pokud tyto skutečnosti trvají po celé rozhodné období. Vyměřova­cím základem u těchto zaměstnanců je jejich skutečný příjem.

(9) Minimální vyměřovací základ zaměstnance se snižuje na poměrnou část odpovídající počtu kalendářních dnů, pokud

a)  zaměstnání netrvalo po celé rozhodné období,

b)  zaměstnanci bylo poskytnuto pracovní volno pro důležité osobní překážky v práci,¹⁵⁾

c)  zaměstnanec se stal v průběhu rozhodného období osobou, za kterou platí pojistné i stát,¹³⁾ nebo osobou uvedenou v odstavci 8 písm. a) až c).

(10) Pokud je vyměřovací základ zaměstnance nižší než minimální vyměřovací základ, je zaměstnanec povinen doplatit zdravotní pojišťovně prostřednictvím svého zaměstnavatele po­jistné ve výši 13,5 % z rozdílu těchto základů. Má-li zaměstnanec více zaměstnavatelů, je povinen doplatit pojistné podle předchozí věty prostřednictvím toho zaměstnavatele, kterého si zvolí, a to vždy současně s od­vodem pojistného v následujícím kalendářním měsíci. ­Pokud je vyměřovací základ nižší z důvodů překážek na straně organizace,¹⁶⁾ je tento rozdíl povinen doplatit zaměstn­avatel.

(11) Pro účely pojistného na veřejné zdravotní pojištění se mzdové nároky zaměstnanců vyplacené Úřadem práce České republiky – krajskou pobočkou nebo pobočkou pro hlavní město Prahu (dále jen „krajská pobočka Úřadu práce“) podle zákona o ochraně zaměstnanců při platební neschopnosti zaměstnava­tele a o změně některých zákonů považují za příjmy zúčtované zaměstnavatelem zaměstnanci, a to v rozsahu, ve kterém je zaměstnavatel zaměstnancům nezúčtoval. Tyto příjmy jsou vy­měřovacím základem zaměstnanců pro daný kalendářní měsíc, případně jeho poměrnou částí, pokud zaměstnavatel vyplatil zaměstnancům mzdu pouze za část měsíce.

(12) Vyměřovacím základem pracovníka v pracovním vztahu uzavřeném podle cizích právních předpisů^16a) je úhrn příjmů zú­čtovaných mu zaměstnavatelem v souvislosti s tímto pracovním vztahem, a to ve výši, ve které jsou nebo by byly předmětem daně z příjmů fyzických osob podle zákona o daních z příjmů³⁾, s výjimkou příjmů, které tomuto pracovníku nahrazují výdaje jím za zaměstnavatele vynaložené v souvislosti s tímto pracovním vztahem nebo škodou vzniklou v souvislosti s tímto pracovním vztahem, a příjmů uvedených v odstavci 2. Ustanovení o minimálním vyměřovacím základu podle odstavce 6 se použije obdobně.

(13) Do vyměřovacího základu zaměstnance, kterému podle zákoníku práce nepřísluší náhrada mzdy nebo platu za dovolenou v rozsahu, ve kterém mu tato náhrada přísluší podle právních předpisů členského státu Evropské unie, do něhož byl zaměstnanec vyslán⁵⁶⁾, se zahrnuje náhrada mzdy nebo platu za dovolenou ve výši, v jaké by příslušela tato náhrada za dovolenou podle zákoníku práce, i když nebyla zaměstnavatelem zúčtována; je-li náhrada mzdy nebo platu za dovolenou příslušející podle právních předpisů členského státu vyšší než tato náhrada, která by příslušela podle zákoníku práce, zahrnuje se do vyměřovacího základu zaměstnance též rozdíl mezi těmito náhradami, a to v tom kalendářním měsíci, v němž byla výše tohoto rozdílu zjištěna.

border-right:none;padding:9.0pt 0cm 0cm 0cm'>

komentář k § 3

Jedná se o jedno z nejdůležitějších ustanovení, týkajících se placení pojistného zaměstnavatelem. Pro stanovení vyměřovacího základu zaměstnance je související právní normou ZDP.

     Odstavec 1

Placení pojistného zaměstnavatelem za zaměstnance je primárně, tedy mimo určených výjimek, založeno na principu, že co se zdaňuje podle § 6 ZDP (popřípadě by se zdaňovalo, pokud by podléhalo zdanění v České republice), to podléhá odvodu pojistného na zdravotní pojištění – a naopak.

Příjmy ze závislé činnosti jsou i funkční požitky, kterými jsou ve smyslu § 6 odst. 1 písm. a) bodu 2 a odst. 10 ZDP např. odměny za výkon funkce a plnění poskytovaná v souvislosti se současným nebo dřívějším výkonem funkce v orgánech obcí, v jiných orgánech územní samosprávy, státních orgánech, spolcích a zájmových sdruženích, komorách a v jiných orgánech a institucích.

K tomu, aby konkrétní plnění, zúčtované zaměstnavatelem zaměstnanci, bylo započitatelné do vyměřovacího základu pro placení pojistného, musí být splněny tyto dvě podmínky:

– musí se jednat o příjem zdanitelný, to znamená, že podléhá dani z příjmů fyzických osob podle § 6 ZDP jako příjem ze závislé činnosti a není od této daně osvobozen.

– musí se jednat o příjem zúčtovaný, tj. příjem, který zaměstnavatel zaměstnanci nějakou formou poskytl, resp. zúčtoval v jeho prospěch.

Příjmům, které podléhají dani z příjmů, se kladou naroveň též příjmy, které by této dani podléhaly, pokud by byl příjem zdaňován v ČR. Toto pravidlo se uplatní především v případech, kdy se příjem podle mezinárodních smluv o zamezení dvojího zdanění nezdaňuje podle právních předpisů platných v ČR, ale příslušný zaměstnanec je účasten zdravotního pojištění v ČR a zaměstnavatel proto podle koordinačních pravidel EU odvádí pojistné na zdravotní pojištění podle českých právních předpisů.

Povinnost placení pojistného za zaměstnance včetně plnění ostatních souvisejících zákonných povinností se vztahuje na zaměstnavatele tehdy, pokud se pojištěnec považuje ve zdravotním pojištění za zaměstnance. Je-li pojištěnec uveden mezi taxativně vyjmenovanými osobami, které se pro účely zdravotního pojištění nepovažují za zaměstnance (například u sjednaných dohod o provedení práce při příjmu nepřevyšujícím 10 000 Kč nebo u dohod o pracovní činnosti s měsíčním příjmem nedosahujícím částky 3 500 Kč), neplatí v takových případech zaměstnavatel pojistné a ani neplní další povinnosti ve zdravotním pojištění. Ve zdravotním pojištění se pro účel vzniku zaměstnání sčítají příjmy z více dohod o pracovní činnosti nebo dohod o provedení práce u jednoho zaměstnavatele.

Pojistné se neplatí z příjmů, které nejsou předmětem daně z příjmů fyzických osob nebo jsou od této daně osvobozeny (§ 3 odst. 4, § 4, § 4a, a zejména pak § 6 odst. 7 a § 6 odst. 9 ZDP). S výjimkami uvedenými v ustanovení § 5 písm. a) zákona č. 48/1997 Sb. (například u osoby činné na základě dohody o pracovní činnosti při příjmu nižším než 3 500 Kč – viz výše) již není účast zaměstnance na zdravotním pojištění vázána na jeho účast na nemocenském pojištění. Jediná návaznost zdravotního pojištění na nemocenské pojištění přetrvala v tomto směru pouze u dohod o pracích konaných mimo pracovní poměr, a to u částek rozhodných pro vznik zaměstnání ve zdravotním pojištění. Z pohledu zdravotního pojištění se jako na zaměstnance (s příjmy ze závislé činnosti) pohlíží ve zdravotním pojištění rovněž na osoby, kterým je zúčtována odměna z titulu členství ve statutárních orgánech a dalších orgánech právnických osob.

Vyměřovacím základem pracovníka v pracovním vztahu uzavřeném podle cizích právních předpisů je úhrn příjmů zúčtovaných mu zaměstnavatelem v souvislosti s tímto pracovním vztahem, a to ve výši, ve které jsou nebo by byly předmětem daně z příjmů fyzických osob podle zákona o daních z příjmů, s výjimkou příjmů, které tomuto pracovníkovi nahrazují výdaje jím za zaměstnavatele vynaložené v souvislosti s tímto pracovním vztahem nebo škodou vzniklou v souvislosti s tímto pracovním vztahem, a příjmů uvedených v § 3 odst. 2 zákona č. 592/1992 Sb. Podotýkám, že i u pracovněprávního vztahu uzavřeného podle cizích právních předpisů platí ustanovení o minimálním vyměřovacím základu zaměstnance.

     Příjmy nezahrnované do vyměřovacího základu zaměstnance můžeme v podstatě rozdělit do dvou skupin:

1. Příjmy, které nejsou předmětem daně

Podle § 6 odst. 7 písm. a) ZDP se za příjmy ze závislé činnosti nepovažují a předmětem daně nejsou například náhrady cestovních výdajů, poskytované v souvislosti s výkonem závislé činnosti do výše stanovené nebo umožněné v příslušných ustanoveních zákoníku práce (například v části sedmé hlavě třetí). Do vyměřovacího základu zaměstnance se ve zdravotním pojištění zahrnuje pouze ta část cestovních náhrad, která je předmětem daně. Obdobný postup platí i v případě hodnoty osobních ochranných pracovních prostředků, pracovních oděvů a obuvi, mycích, čistících a dezinfekčních prostředků a ochranných nápojů, poskytovaných podle § 6 odst. 7 písm. b) ZDP. Do vyměřovacího základu zaměstnance se nezahrne ani náhrada za opotřebení vlastního nářadí, zařízení a předmětů potřebných pro výkon práce, poskytovaných zaměstnanci podle zákoníku práce.

2. Příjmy od daně osvobozené

U těchto příjmů musíme rozlišovat, zda jsou osvobozeny:

a)  vždy, to znamená bez dalších doplňujících či omezujících podmínek nebo

b)  tehdy, jsou-li zaměstnavatelem zaměstnanci poskytnuty z fondu kulturních a sociálních potřeb, ze sociálního fondu, ze zisku (příjmu) po jeho zdanění anebo na vrub výdajů (nákladů), které nejsou výdaji (náklady) na dosažení zajištění a udržení příjmu

ad a) Příjmy vždy osvobozené od daně

Ve smyslu ustanovení § 6 odst. 9 ZDP nepodléhají povinnosti placení pojistného na zdravotní pojištění například tyto příjmy (plnění):

–   nepeněžní plnění vynaložená zaměstnavatelem na odborný rozvoj zaměstnanců související s předmětem činnosti zaměstnavatele nebo nepeněžní plnění vynaložená zaměstnavatelem na rekvalifikaci zaměstnanců podle jiného právního předpisu upravujícího zaměstnanost; toto osvobození se nevztahuje na příjmy plynoucí zaměstnancům v této souvislosti jako mzda, plat, odměna nebo jako náhrada za ušlý příjem, jakož i na další peněžní plnění poskytovaná v této souvislosti zaměstnancům,

–   hodnota stravování poskytovaného jako nepeněžní plnění zaměstnavatelem zaměstnancům ke spotřebě na pracovišti nebo v rámci závodního stravování zajišťovaného jinými subjekty,

–   hodnota přechodného ubytování maximálně do výše 3 500 Kč měsíčně, nejedná-li se o ubytování při pracovní cestě. Jedná se o nepeněžní plnění poskytované zaměstnancům v souvislosti s výkonem práce, pokud obec přechodného ubytování není shodná s obcí zaměstnancova bydliště.

ad b) Příjmy osvobozené za uvedených podmínek

Z hlediska právní úpravy daně z příjmů i zdravotního pojištění v návaznosti na ustanovení § 6 odst. 9 písm. g) ZDP jsme do konce roku 2013 pracovali s pojmem nepeněžní dar, od 1. 1. 2014 máme pojem nepeněžní bezúplatné plnění.

Od daně z příjmů (a tedy i od povinnosti placení pojistného na zdravotní pojištění) je dle citovaného § 6 odst. 9 písm. g) ZDP osvobozena hodnota nepeněžního bezúplatného plnění poskytovaného z fondu kulturních a sociálních potřeb podle Vyhlášky č. 114/2002 Sb., o fondu kulturních a sociálních potřeb, ve znění vyhlášky č. 510/2002 Sb. U zaměstnavatelů, na které se tento předpis nevztahuje, se jedná o hodnotu nepeněžního bezúplatného plnění poskytovaného za obdobných podmínek ze sociálních fondů nebo ze zisku (příjmu) po jeho zdanění, anebo na vrub výdajů (nákladů), které nejsou výdaji (náklady) na dosažení, zajištění a udržení příjmů, a to až do úhrnné výše 2 000 Kč ročně u každého zaměstnance.

     Funkční požitky

Ustanovení ZDP, případně jiného právního předpisu, pojednávající o příjmech ze závislé činnosti, se vztahují i na příjmy poskytované v souvislosti s výkonem funkce. Funkční požitky již (od 1. 1. 2014) sice nejsou postaveny na roveň příjmům ze závislé činnosti, nicméně jejich specifikace zůstává i nadále v § 6 odst. 1 písm. a) bod 2 a § 6 odst. 10 ZDP.

Povinnosti placení pojistného podléhají i velmi nízké zúčtované příjmy povahy funkčních požitků, zdaňované podle § 6 ZDP, tedy i příjmy například nižší než 3 500 Kč, což je ve zdravotním pojištění výše příjmu rozhodná pro vznik zaměstnání třeba u dohody o pracovní činnosti. Návaznost na minimální vyměřovací základ samozřejmě platí i v tomto případě. Bude-li zúčtovaný příjem funkcionáře nižší než aktuální výše minimální mzdy 16 200 Kč, přičemž se na takovou osobu bude vztahovat ustanovení o povinnosti odvodu pojistného ze zákonného minima, musí mít tento zaměstnavatel doloženy skutečnosti, opravňující jej k odvodu pojistného z částky nižší než zákonné minimum, například dokladem o nároku osoby na registraci ve „státní kategorii“. Pokud zaměstnavatel takovým dokladem nedisponuje, provádí při zaměstnání trvajícím celý kalendářní měsíc dopočet a doplatek pojistného do aktuální výše minimálního vyměřovacího základu, platného pro zaměstnance.

     Společníci a jednatelé s. r. o.

Pro společníky a jednatele společnosti s ručením omezeným (a komanditisty komanditní společnosti) platí ve zdravotním pojištění obecná pravidla pro účast na zdravotním pojištění. Pokud jsou těmto osobám zúčtovány příjmy zdaňované podle § 6 ZDP, považují se z pohledu zdravotního pojištění za zaměstnance, a to bez ohledu na charakter tohoto příjmu – příjem za práci pro společnost na základě dvoustranného vztahu nebo i bez něho, funkční požitek apod.

Tyto osoby představují ve zdravotním pojištění zcela specifickou skupinu, kdy jednatelé a společníci s. r. o. mají jisté zvláštnosti v tom smyslu, že například:

–   mohou mít sjednán pracovněprávní vztah se společností,

–   nemusí mít se společností tento vztah uzavřen, nicméně jim mohou být za práci vykonanou pro společnost vypláceny odměny (příjem), které zdaněním podle § 6 ZDP tak z pohledu zdravotního pojištění (bez ohledu na jejich výši) zajistí v daném měsíci účast na zdravotním pojištění,

–   mohou být ve zdravotním pojištění registrovány jako OSVČ s pravidelným měsíčním placením záloh podle zákona apod.

Každá z těchto variant (stejně jako registrace v kategorii osob, za které platí pojistné stát) řeší v příslušném kalendářním měsíci pojistný vztah jednatele nebo společníka s. r. o. vůči zdravotní pojišťovně, u které je tato osoba pojištěna.

Dvoustranným vztahem může být míněna pracovní smlouva v duchu rozsudku velkého senátu ze dne 11. dubna 2018, sp. zn. 31 Cdo 4831/2017.

     Členové statutárních orgánů

Je-li členem statutárního orgánu osoba, která vykonává funkci bezplatně, nebo se jedná o čestnou funkci apod., pak se zaměstnavatel problematikou placení pojistného a plnění oznamovací povinnosti nezabývá, neboť taková osoba není ve zdravotním pojištění zaměstnancem.

Pokud by došlo k situaci, že subjekt (dlouhodobě) neuvažuje o vyplácení odměn, přesto však je posléze členovi statutárního orgánu nějaká odměna zúčtována, přihlásí jej zaměstnavatel k 1. dni kalendářního měsíce, do kterého byla odměna zúčtována. I kdyby již žádná další odměna této osobě vyplacena nebyla, může odhlášení proběhnout až ke dni skončení výkonu funkce [blíže viz § 8 odst. 2 písm. i) zákona č. 48/1997 Sb.].

Pokud výše odměny nedosahuje minimálního vyměřovacího základu stanoveného pro zaměstnance, musí v této souvislosti zaměstnavatel zabezpečit, aby bylo v rozhodném období kalendářního měsíce odvedeno pojistné alespoň z minimálního vyměřovacího základu 16 200 Kč za předpokladu, že tato osoba nepatří mezi výjimky, uvedené v ustanovení § 3 odst. 8 zákona č. 592/1992 Sb.

     Společenství vlastníků

Odměny členů výborů Společenství vlastníků (SV) jsou svojí povahou příjmy ze závislé činnosti, zdaňované podle § 6 ZDP a z tohoto důvodu podléhají povinnosti placení pojistného na zdravotní pojištění. Na základě této skutečnosti se placení členové výborů SV považují z pohledu zdravotního pojištění za zaměstnance a tato Společenství se tímto stávají zaměstnavateli se všemi povinnostmi, které z této skutečnosti vyplývají.

SV se zaměstnavatelem stává pouze tehdy, má-li placené členy výboru. Pokud by členové výboru za svoji práci žádnou odměnu nepobírali, pak SV problematiku zdravotního pojištění neřeší. Jestliže však bude SV alespoň jednomu členovi výboru odměnu (byť nepravidelně) vyplácet, musí se přihlásit do registru příslušné zdravotní pojišťovny jako zaměstnavatel s povinností placení pojistného podle zákona a rovněž musí přihlásit tyto placené členy jako zaměstnance. Budou-li placení členové výboru pojištěni u více zdravotních pojišťoven, pak SV plní veškeré povinnosti u každé z nich. Ti členové výboru SV, kteří vykonávají tyto funkce bez nároku na odměnu, nebudou přihlašováni jako zaměstnanci u zdravotní pojišťovny vůbec, neboť se nejedná o zaměstnání, protože jim neplynou příjmy ze závislé činnosti. Tato skutečnost však musí být z pohledu SV vyřešena například tím způsobem, že v zápisu ze shromáždění vlastníků bytových jednotek musí být jednoznačně definováno, že za výkon této funkce nepobírají tito členové výboru odměnu. Naopak placení funkcionáři se za zaměstnance považují, přičemž mohou pobírat odměnu pravidelně měsíčně nebo třeba jedenkrát za čtvrtletí anebo dokonce jedenkrát ročně.

Další povinnosti SV jsou spojeny s přihlašováním a odhlašováním jeho zaměstnanců. V tomto případě se vyplňuje formulář „Hromadné oznámení zaměstnavatele“. K přihlášení této osoby se použije standardně kód „P“ a třebaže je odměna za výkon funkce vyplácena nepravidelně, zůstává tato osoba jako zaměstnanec nadále přihlášena, resp. SV ji neodhlašuje.

Z hlediska výše příjmu není u odměn členů výborů SV vazba na žádnou rozhodnou částku a pojistné se odvádí z jakékoli výše zúčtované odměny.

     Další příjmy zahrnované do vyměřovacího základu zaměstnance

Pro účel stanovení vyměřovacího základu zaměstnance je klíčovým kritériem skutečnost, zda příjem zúčtovaný zaměstnanci svým charakterem nebo výší zakládá povinnost placení pojistného na zdravotní pojištění.

Do vyměřovacího základu zaměstnance také patří:

-  vždy příjem zúčtovaný na základě pracovní smlouvy, a to bez ohledu na jeho výši

-  příjem ve výši alespoň 3 500 Kč u:

–  člena družstva, který bez pracovněprávního vztahu k družstvu vykonává pro družstvo práci (i funkci), za kterou je tímto družstvem odměňován,

–  zaměstnance pracujícího na dohodu o pracovní činnosti, přičemž nerozhoduje doba trvání tohoto zaměstnání v příslušném kalendářním měsíci,

–  dobrovolných pracovníků pečovatelské služby,

-  příjem na dohodu o provedení práce vyšší než 10 000 Kč,

-  příjem na základě více typově odlišných pracovněprávních vztahů u jednoho zaměstnavatele za podmínky, že zúčtovaný příjem povinnost placení pojistného zakládá. Například, zaměstnavatel při stanovení vyměřovacího základu zaměstnance sečte příjmy na základě pracovní smlouvy ve výši 12 000 Kč a dohody o pracovní činnosti 6 000 Kč. Kdyby však příjem na dohodu o pracovní činnosti nedosáhl 3 500 Kč, podléhal by odvodu pojistného pouze příjem z titulu pracovní smlouvy, tedy i s povinností zaměstnavatele provést dopočet a doplatek pojistného do zákonného minima, pokud by zaměstnanec nespadal do některé z výjimek dále uvedených.

-  příjmy (odměny) zaměstnanců nepracujících z různých důvodů po celý kalendářní měsíc – nemoc, ošetřování dítěte mladšího 10 let, mateřská nebo rodičovská dovolená, celodenní osobní a řádná péče alespoň o jedno dítě do sedmi let věku nebo nejméně o dvě děti do 15 let věku aj.,

-  příjem z jednodenního zaměstnání na dohodu o provedení práce vyšší než 10 000 Kč,

-  příjem osoby pracující v tzv. nekolidujícím zaměstnání, tedy příjem zaměstnaného uchazeče o zaměstnání nanejvýš do poloviny minimální mzdy (uchazeč o zaměstnání registrovaný na Úřadě práce nemůže současně pracovat na dohodu o provedení práce nebo podnikat jako OSVČ),

-  odměny uvolněných nebo neuvolněných funkcionářů,

-  příjmy zúčtované bývalému zaměstnanci po skončení zaměstnání, s výjimkou plnění, které bylo poskytnuto poživateli starobního důchodu nebo invalidního důchodu pro invaliditu třetího stupně po uplynutí jednoho roku ode dne skončení zaměstnání apod.

     Odstavec 2

U plnění, která jsou v tomto ustanovení vyjmenována, se jedná o výjimky, kdy se pojistné na zdravotní pojištění neodvádí, třebaže podléhají zdanění. Neplacení pojistného vychází ze zásady, že zařazení mezi výjimky je nadřazeno zdaňování příslušného příjmu. Zaměstnavatel tak do vyměřovacího základu zaměstnance nezahrne:

a)  náhrady škody podle zákoníku práce a právních předpisů upravujících služební poměry

Pokud by však zaměstnavatel poskytnul zaměstnanci náhradu škody ve vyšší hodnotě, než v jaké je podle zákoníku práce povinen, rozdíl mezi částkou, kterou je povinen poskytnout a částkou, kterou zaměstnanci skutečně poskytnul, by zahrnul do vyměřovacího základu zaměstnance.

b)  odstupné a další odstupné, odchodné a odbytné poskytovaná na základě zvláštních právních předpisů (například podle zákoníku práce) a odměna při skončení funkčního období náležející podle zákona o obcích, krajích a hlavním městě Praze

Odstupné jako forma kompenzace za rozvázání pracovního poměru přísluší ze zákona zaměstnanci pouze v případech rozvázání pracovního poměru dohodou nebo výpovědí z organizačních důvodů [§ 52 písm. a) až c) zákona č. 262/2006 Sb., zákoník práce, ve znění pozdějších předpisů] nebo ze zdravotních důvodů [§ 52 písm. d) zákoníku práce]. Odstupné má pomoci zaměstnanci překlenout období od skončení pracovního poměru do doby, než si bude moci zajistit další zdroj příjmů.

Aby se pojistné z odstupného, dalšího odstupného, odchodného a odbytného nezahrnovalo do vyměřovacího základu zaměstnance, musí být zúčtováno v souladu s obecně závaznými právními předpisy, konkrétně v případě odstupného pak podle zákoníku práce. Pokud by zaměstnavatel zúčtoval zaměstnanci plnění, které by nazval odstupným, přičemž by se nejednalo o odstupné, na které vznikl nárok podle zákoníku práce (viz příklad č. 5), podléhalo by toto plnění odvodu pojistného.

?  Příklad 3

Zaměstnanec se stal nadbytečným, proto s ním zaměstnavatel rozvázal pracovní poměr výpovědí podle § 52 písm. c) zákoníku práce a zúčtoval mu odstupné ve výši šestinásobku průměrného výdělku.

Dochází-li k rozvázání pracovního poměru výpovědí danou zaměstnavatelem z důvodů uvedených v § 52 písm. a) až c) zákoníku práce nebo dohodou z týchž důvodů, přísluší zaměstnanci při skončení pracovního poměru odstupné ve výši nejméně jednonásobku až trojnásobku průměrného výdělku podle délky trvání pracovněprávního vztahu. Protože se připouští odstupné i ve vyšším počtu násobků průměrného výdělku, nezahrnuje se celková zúčtovaná částka odstupného do vyměřovacího základu zaměstnance.

?  Příklad 4

Zaměstnavatel rozvázal se zaměstnancem pracovní poměr dohodou a poskytnul mu odstupné ve výši dvanáctinásobku průměrného výdělku podle § 52 písm. d) zákoníku práce.

Ani v tomto případě se nebude odstupné zahrnovat do vyměřovacího základu zaměstnance, neboť bylo zúčtováno na základě podmínek uvedených v § 67 odst. 2 zákoníku práce.

?  Příklad 5

Zaměstnavatel rozvázal se zaměstnancem pracovní poměr dohodou podle § 52 písm. e) zákoníku práce a v souladu s vnitřním předpisem mu poskytnul plnění ve výši trojnásobku průměrného výdělku.

Ve smyslu již citovaného ustanovení § 67 odst. 1 a odst. 2 zákoníku práce se v tomto případě nejedná o odstupné, na které vznikl nárok podle zákoníku práce [písmeno e) není v těchto zákonných ustanoveních vyjmenováno], proto se takto zúčtované „odstupné“ zahrne do vyměřovacího základu zaměstnance.

-

c)  věrnostní přídavek horníků

V tomto případě se jedná o výjimku podle právní normy č. 62/1983, uvedenou v zákoně č. 592/1992 Sb. již dlouhodobě.

d)  plnění, které bylo poskytnuto poživateli starobního důchodu nebo invalidního důchodu pro invaliditu třetího stupně po uplynutí jednoho roku ode dne skončení zaměstnání

Zúčtované plnění se nezahrne do vyměřovacího základu zaměstnance tehdy, pokud je poskytnuto poživateli pouze některého z těchto dvou druhů důchodů za podmínky, že bylo z časového hlediska poskytnuto po uplynutí jednoho roku ode dne skončení zaměstnání. V této souvislosti také platí, že poživatelem důchodu musí být osoba v době, kdy jí bylo plnění poskytnuto, nikoli v době, kdy došlo ke skončení zaměstnání.

e)  jednorázová sociální výpomoc poskytnutá zaměstnanci k překlenutí jeho mimořádně obtížných poměrů vzniklých v důsledku živelní pohromy, požáru, ekologické nebo průmyslové havárie nebo jiné mimořádně závažné události

Pro nezahrnutí plnění tohoto charakteru do vyměřovacího základu zaměstnance musí být současně splněny dvě podmínky:

1. musí se jednat o plnění jednorázové a

2. mimořádně obtížné poměry zaměstnance vznikly jako bezprostřední následek některé z uvedených událostí

Kdyby však bylo takové plnění poskytnuto opakovaně nebo pokud by byla z důvodu jedné sociální události postupně poskytnuta dvě různá plnění, nesplňovalo by druhé plnění podmínku jednorázovosti a podléhalo by povinnosti odvodu pojistného.

S účinností od 1. 1. 2015 také platí, že ve věci stanovení vyměřovacího základu zaměstnance se na tyto výjimky nahlíží identicky i ve vztahu k odvodu pojistného na sociální zabezpečení a příspěvku na státní politiku zaměstnanosti, kde jsou tato plnění jako výjimky specifikována v § 5 odst. 2 zákona č. 589/1992 Sb., ve znění pozdějších předpisů.

     Odstavec 3

Do vyměřovacího základu se zahrnují i příjmy zúčtované zaměstnanci po skončení zaměstnání. Podle tohoto odstavce 3 platí, že pro stanovení vyměřovacího základu zaměstnance, kterému byly zúčtovány příjmy po skončení zaměstnání, se použijí odstavce 1 a 2 obdobně. To znamená, že z příjmů zúčtovaných po skončení zaměstnání se pojistné buď odvede (jedná-li s příjmy podle § 3 odstavce 1) nebo neodvede (pokud se jedná o příjmy podle § 3 odstavce 2).

Pokud zaměstnavatel zúčtuje zaměstnanci plnění (odměnu) po skončení zaměstnání, musí být brány v úvahu mnohé okolnosti, kdy bude záležet například na tom, zda je odměna zúčtována:

–   po skončení pracovní smlouvy (příklad č. 6)

–   po skončení dohody, která výší příjmu založila účast na zdravotním pojištění (příklad č. 7)

–   po skončení dohody, která výší příjmu naopak tuto účast nezaložila (příklad č. 8)

Je pravdou, že v případě odměny zúčtované po skončení zaměstnání může dojít k tomu, že v měsíci, do kterého je odměna zúčtována, je bývalý zaměstnanec již pojištěn u jiné zdravotní pojišťovny, než u které byl pojištěn v době, kdy zaměstnání trvalo. Z tohoto důvodu by si měl zaměstnavatel vždy prověřit, zda bývalý zaměstnanec nezměnil zdravotní pojišťovnu, protože taková informace se k zaměstnavateli nemusela dostat. I v případě placení pojistného z příjmu zúčtovaného po skončení zaměstnání se vychází ze zásady, že pojistné se odvádí ve prospěch té zdravotní pojišťovny, u které je tato osoba pojištěna v měsíci, do kterého je odměna zúčtována.

V případě odměny zúčtované po skončení zaměstnání se vychází z těchto zásad:

-  pojistné se odvádí. V této souvislosti registrujeme v podstatě jedinou výjimku, kdy se do vyměřovacího základu zaměstnance se nezahrnuje plnění, které bylo poskytnuto poživateli starobního důchodu nebo invalidního důchodu pro invaliditu třetího stupně po uplynutí jednoho roku ode dne skončení zaměstnání dle § 3 odst. 2 písm. d) zákona č. 592/1992 Sb.,

-  vyměřovacím základem pro odvod pojistného je dosažená výše příjmu (odměny). Minimální vyměřovací základ musí být respektován v době trvání zaměstnání. U příjmu zúčtovaného po skončení zaměstnání se tedy nepřihlíží k minimálnímu vyměřovacímu základu dle ustanovení § 3 odst. 4 a 6 zákona č. 592/1992 Sb., nýbrž jde o příjem zúčtovaný po skončení zaměstnání, podléhající odvodu pojistného. Osoba již není zaměstnancem, takže v případě odměny nižší než minimální mzda není důvod k dopočtu. Kromě toho pojištěnec už má, resp. by měl mít, řešené zdravotní pojištění jiným způsobem.

-  v měsíci, do kterého je odměna zúčtována, se osoba jako zaměstnanec nepřihlašuje, protože fakticky není zaměstnancem zaměstnavatele, který příjem zúčtoval. To znamená, že na Přehled o platbě pojistného za tento měsíc se k příjmům ostatních zaměstnanců připočtou výše odměny jako vyměřovací základ a příslušné pojistné. Kdyby například skončilo zaměstnání jediného zaměstnance k 31. 3. a do dubna by mu byla zúčtována odměna 10 000 Kč, uvedl by zaměstnavatel na Přehledu za duben:

–  úhrn vyměřovacích základů: 10 000 Kč

–  výše pojistného: 1 350 Kč

–  počet zaměstnanců: 0

?  Příklad 6

Zaměstnanec skončil zaměstnání v lednu 2022, v měsíci únoru mu byl přiznán starobní důchod. Do března 2022 mu zaměstnavatel zúčtoval odměnu 20 000 Kč.

Pojištěnec není v měsíci březnu zaměstnancem. Bývalému zaměstnavateli tak nevzniká povinnost přihlašovat bývalého zaměstnance u zdravotní pojišťovny ani započítávat za březen tuto osobu do počtu zaměstnanců v měsíčně předkládaném Přehledu o platbě pojistného zaměstnavatele. Nicméně částky vyměřovacího základu (20 000 Kč) a pojistného (2 700 Kč) odvodu pojistného za měsíc březen podléhají.

Ze zúčtované odměny se v každém případě odvede pojistné na zdravotní pojištění. Výše uvedenou výjimku, deklarovanou v ustanovení § 3 odst. 2 písm. d) zákona č. 592/1992 Sb., nelze v tomto případě uplatnit, jelikož odměna nebyla poskytnuta po uplynutí jednoho roku ode dne skončení zaměstnání.

?  Příklad 7

Pro zaměstnance platí ustanovení o minimálním vyměřovacím základu a jeho příjem na dohodu o pracovní činnosti (jediné zaměstnání) je od ledna 2022 do dubna 2022 následující:

leden: 12 000 Kč

únor:   11 000 Kč

březen: 3 300 Kč (nemoc)

duben:             10 000 Kč

květen 5 000 Kč (odměna po skončení dohody)

V souvislosti s odvodem pojistného a plněním oznamovací povinnosti postupuje zaměstnavatel takto:

1. v měsících lednu, únoru a dubnu provede dopočet a doplatek pojistného do minimálního vyměřovacího základu. Zaměstnanec bude přihlášen ke dni, ve kterém začne v měsíci lednu pracovat.

2. příjem zaměstnance v měsíci březnu nedosáhl rozhodné částky 3 500 Kč, platné pro rok 2022. Zaměstnavatel provede odhlášení osoby jako zaměstnance na měsíc březen. Použije kódy „O“ k 28. 2. a následně „P“ k 1. 4. Posléze oznámí ukončení zaměstnání kódem „O“ k 30. 4.

3. z odměny 5 000 Kč, zúčtované do května, odvede zaměstnavatel pojistné 675 Kč, osobu jako zaměstnance na květen nepřihlašuje

Zaměstnavatel může pojištěnce upozornit, že v měsíci březnu nemá řešené zdravotní pojištění tímto zaměstnáním na dohodu o pracovní činnosti. Situaci lze vyřešit tím způsobem, že se pojištěnec na tento měsíc přihlásí u zdravotní pojišťovny jako osoba bez zdanitelných příjmů a zaplatí pojistné 2 187 Kč.

Podívejme se na postup při řešení minimálního vyměřovacího základu zaměstnance při existenci jiných okolností.

V měsících lednu, únoru a dubnu 2022 by zaměstnavatel dopočet do zákonného minima neprováděl v těchto situacích:

1. zaměstnanec by měl ještě jiného zaměstnavatele, který by potvrzením doložil, že za něj odvádí pojistné alespoň z minimálního vyměřovacího základu,

2. zaměstnanec by v jiném zaměstnání dosáhl příjmu, který by v součtu s příjmem na dohodu o pracovní činnosti zajistil dodržení minimálního vyměřovacího základu. Zaměstnavatelé by si navzájem doložili výši příjmu v daném měsíci a žádný z nich by neprováděl dopočet do minimálního vyměřovacího základu.

3. zaměstnanec by zároveň podnikal jako OSVČ s placením alespoň minimálních záloh (v roce 2022 se jedná o částku 2 627 Kč), což by zaměstnavateli dokladoval čestným prohlášením,

4. zaměstnanec by spadal do některé ze skupin osob, pro které minimální vyměřovací základ neplatí podle ustanovení § 3 odst. 8 zákona č. 592/1992 Sb.

Kdyby nebyla splněna resp. využita alespoň jedna z těchto čtyř možností, stal by se pojištěnec v měsíci březnu osobou bez zdanitelných příjmů.

?  Příklad 8

Dohoda o provedení práce byla sjednána na období od 3. 1. 2022 do 30. 6. 2022 s měsíčním příjmem v rozpětí od 8 000 Kč do 10 000 Kč. Do měsíce července 2022 byla na základě této dohody zúčtována odměna 3 000 Kč.

Dosažený příjem nezakládal v měsících lednu až červnu účast na zdravotním pojištění, zaměstnavatel tohoto zaměstnance u zdravotní pojišťovny nepřihlašoval a pojistné se z dosaženého příjmu neodvádělo. Dodatečně zúčtovaná odměna však ukládá zaměstnavateli tyto povinnosti:

–   v posledním kalendářním měsíci trvání této dohody vzniká zaměstnání, proto musí být osoba jako zaměstnanec na tento měsíc přihlášena u zdravotní pojišťovny s použitím kódů „P“ k datu 1. 6. a „O“ k datu 30. 6.,

–   podat za měsíc červen opravný Přehled o platbě pojistného zaměstnavatele, na kterém však bude pouze navýšen počet zaměstnanců,

–   za měsíc červenec 2022 odvést pojistné ze součtu příjmu za měsíc červen a odměny zúčtované do července. Úhradu je zapotřebí provést v rámci hromadné platby nejpozději do 22. 8. 2022 (20. 8. připadá na sobotu), a to již připsáním platby na účet příslušné zdravotní pojišťovny. Při odvodu pojistného se vychází ze zásady, že se sčítá příjem z titulu odměny s příjmem zúčtovaným v kalendářním měsíci, ve kterém dohoda skončila.

Vzhledem k tomu, že 1. červenec 2022 je datem, ke kterému lze standardní cestou změnit zdravotní pojišťovnu, upozorňuji zaměstnavatele, aby této okolnosti vždy věnovali zvýšenou pozornost (v dané souvislosti podotýkám, že zdravotní pojišťovnu lze změnit i k 1. 1. kalendářního roku lze změnit i k 1. 1. kalendářního roku – jednou za dvanáct měsíců). Kdyby zaměstnanec skutečně změnil k datu 1. července 2022 zdravotní pojišťovnu, provedl by zaměstnavatel odvod příslušné částky pojistného ve prospěch té zdravotní pojišťovny, ke které zaměstnanec k 1. 7. 2022 přestoupil.

-

     Konkurenční doložka

Zákoník práce definuje v ustanovení § 310 podmínky, za kterých lze v rámci pracovněprávního vztahu sjednat konkurenční doložku. Tento institut slouží k ochraně oprávněných zájmů zaměstnavatele, kdy se zaměstnavatel po odchodu některých (zpravidla klíčových) zaměstnanců potřebuje v určitých případech chránit před možným konkurenčním zneužitím poznatků, informací a údajů, k nimž měl zaměstnanec přístup v souvislosti s výkonem svého zaměstnání u tohoto zaměstnavatele.

Aby bylo možno v rámci aplikace ustanovení § 310 zákoníku práce správně posoudit charakter činnosti zaměstnance u dalšího zaměstnavatele, nepostačuje pouze porovnat zapsaný předmět činnosti tohoto zaměstnavatele („konkurenta“) v obchodním rejstříku, živnostenském oprávnění nebo v jiném veřejném zdroji informací.

Co se týká odstoupení od konkurenční doložky, zákoník práce stanoví, že ze strany zaměstnavatele je možné tento úkon učinit pouze po dobu trvání pracovního poměru zaměstnance. Judikatura také uvádí, že informace o důvodu odstoupení je nedílnou součástí každého jednostranného právního úkonu. Od konkurenční doložky mohou zaměstnavatel i zaměstnanec odstoupit jen z důvodu stanoveného v zákoně nebo v dohodě účastníků. Odstoupením od konkurenční doložky ze strany zaměstnavatele s formulací „bez uvedení důvodu“ by došlo k narušení principu ochrany zaměstnance v pracovněprávních vztazích. Lze také konstatovat, že zaměstnavatel smí odstoupit od konkurenční doložky jen tak, aby svým počínáním nezneužil svého práva na úkor zaměstnance.

Zákoník práce umožňuje sjednání smluvní pokuty jako postihu zaměstnance (případně zaměstnavatele) za porušení závazku. Je pravdou, že zaplacením smluvní pokuty závazek zaměstnance zaniká ze zákona. Výše smluvní pokuty musí být přiměřená s přihlédnutím k povaze a významu podmínek, za kterých byla konkurenční doložka sjednána.

Právní úprava platná ve zdravotním pojištění určuje v § 3 odst. 1 zákona č. 592/1992 Sb. podmínky, za kterých se zúčtovaný příjem (plnění) zahrnuje do vyměřovacího základu zaměstnance pro placení pojistného. Následující ustanovení § 3 odst. 2 tohoto zákona naopak taxativním výčtem vyjmenovává příjmy, které se do vyměřovacího základu zaměstnance nezahrnují.

V této souvislosti se do vyměřovacího základu začleňují i příjmy zúčtované zaměstnanci po skončení zaměstnání. Podle § 3 odst. 3 zákona č. 592/1992 Sb. platí, že pro stanovení vyměřovacího základu zaměstnance, kterému byly zúčtovány příjmy po skončení zaměstnání, se použijí odstavce 1 a 2 obdobně. To znamená, že z příjmů zúčtovaných po skončení zaměstnání se pojistné buď odvede (jedná-li s příjmy podle § 3 odstavce 1, což je i případ konkurenční doložky) nebo neodvede (pokud se jedná o příjmy podle § 3 odstavce 2).

Při sjednání konkurenční doložky platí pro zaměstnavatele ve zdravotním pojištění tyto podmínky:

– toto plnění má povahu příjmu zúčtovaného zaměstnavatelem zaměstnanci po skončení zaměstnání podle § 3 odst. 3 zákona č. 592/1992 Sb., proto se pojistné na zdravotní pojištění odvádí

– protože se jedná o bývalého zaměstnance (tedy o osobu, která již není zaměstnancem zaměstnavatele), nezapočítává se do počtu zaměstnanců na měsíčně předkládaném Přehledu o platbě pojistného zaměstnavatele, nicméně částky vyměřovacího základu a pojistného na Přehled patří

– na základě této skutečnosti nemá osoba v příslušném měsíci řešen svůj pojistný vztah, což znamená, že musí být v daném kalendářním měsíci evidována u zdravotní pojišťovny (třeba i jen jeden den tohoto měsíce) buď jako zaměstnanec, nebo OSVČ – s respektováním podmínek konkurenční doložky, nebo jako osoba, za kterou je plátcem pojistného stát. Není-li využita některá z těchto možností, stává se příjemce plnění z titulu konkurenční doložky na příslušný kalendářní měsíc osobou bez zdanitelných příjmů s povinností zaplatit v roce 2022 pojistné v částce 2 187 Kč.

Alternativně lze otázku pojistného vztahu vyřešit tím způsobem, že se osoba odhlásí z českého systému veřejného zdravotního pojištění, kdy nejčastěji využívanými možnostmi vynětí z tohoto systému jsou výkon výdělečné činnosti v zahraničí ve smyslu koordinačních nařízení Evropské unie č. 8832004 a 987/2009 nebo dlouhodobý pobyt v zahraničí.

Jednou ze zásad, platných při odvodu pojistného zaměstnavatelem za zaměstnance, je skutečnost, že pojistné se odvádí ve prospěch té zdravotní pojišťovny, u které je osoba pojištěna v měsíci, do kterého je příjem podléhající odvodu pojistného zúčtován. V případě plnění z titulu konkurenční doložky je zřejmé, že odvod pojistného zcela reálně bude pokračovat v období, během kterého může pojištěnec (bývalý zaměstnanec) změnit zdravotní pojišťovnu. Tato informace se k zaměstnavateli nemusí vůbec dostat, proto i z tohoto důvodu doporučuji věnovat nastalé situaci zvýšenou pozornost.

Kdyby například zaměstnanec ukončil zaměstnání ke dni 31. 5. 2021 a od června by bylo až po dobu jednoho roku vypláceno plnění formu konkurenční doložky, měl by si zaměstnavatel ověřit, zda tento bývalý zaměstnanec nezměnil (standardním způsobem) k datu 1. 7. 2021 zdravotní pojišťovnu. V takovém případě by se od července musely přesměrovat platby pojistného nové zdravotní pojišťovně. Anebo mohlo dojít ke změně zdravotní pojišťovny i k datu 1. 1. 2022, samozřejmě jednou za dvanáct měsíců.

Plnění formou konkurenční doložky vždy podléhá povinnosti placení pojistného na zdravotní pojištění, třebaže osoba již není zaměstnancem zaměstnavatele.

U všech příjmů zúčtovaných po skončení zaměstnání je ze strany zaměstnavatele průběžně zapotřebí věnovat zvýšenou pozornost tomu, aby bylo pojistné odvedeno správné zdravotní pojišťovně.

Když bývalý zaměstnanec pobírá plnění ve formě konkurenční doložky, musí mít vyřešený svůj pojistný vztah některou ze zákonných možností. Takže může třeba nastat situace, že si pojištěnec sám platí pojistné jako osoba bez zdanitelných příjmů a současně je mu bývalým zaměstnavatelem sráženo z konkurenční doložky pojistné na zdravotní pojištění.

     Odstavec 4 a odstavec 6

Minimální mzda jako minimální vyměřovací základ zaměstnance představuje ve zdravotním pojištění důležitou hodnotu, od které se v mnoha situacích odvíjí placení pojistného jak zaměstnavatelem, tak zaměstnancem. Současně platí, že pokud ve zdravotním pojištění hradí pojistné zaměstnanec (resp. je mu zaměstnavatelem sraženo), pak tyto platby probíhají zásadně prostřednictvím zaměstnavatele, zaměstnanec si sám žádné pojistné neplatí. Kromě zaměstnání má minimální mzda přímý vliv i na placení pojistného osobami bez zdanitelných příjmů.

Výše minimální mzdy činí od 1. ledna 2022 částku 16 200 Kč. Podívejme se na některé oblasti, ve kterých právě hraje roli minimální mzda jako minimální vyměřovací základ zaměstnance.

V právních podmínkách roku 2022 musí zaměstnavatel zabezpečit odvod pojistného alespoň z minima 16 200 Kč, případně alespoň z jeho poměrné části, zejména při:

a)  provádění dopočtu (a následného doplatku) pojistného do minimálního vyměřovacího základu u těch zaměstnanců, jejichž příjem je nižší než minimální mzda 16 200 Kč. To znamená, že se nejedná o zaměstnance, u kterých není stanoven minimální vyměřovací základ dle ustanovení § 3 odst. 8 zákona č. 592/1992 Sb. Doplatek do minima platí standardně zaměstnanec.

?  Příklad 9

Vyměřovací základ zaměstnance pracujícího na zkrácený pracovní úvazek na základě pracovní smlouvy (jako jediné zaměstnání) činí 14 000 Kč.

Ve vazbě na aktuální výši minimální mzdy odvede zaměstnavatel doplatek pojistného ve výši 13,5 % z částky:

(16 200 – 14 000) × 0,135 = 297 Kč

Zaměstnavatel odvede celkové pojistné ve výši 0,135 × 16 200 = 2 187 Kč

Zaměstnanci strhne z platu 1/3 pojistného ze skutečně dosaženého příjmu:

(14 000 × 0,135) : 3 = 630 Kč

a dále výše uvedený doplatek pojistného, tedy celkem: 630 + 297 = 927 Kč

Ze svých prostředků pak zaplatí zaměstnavatel 2 187 – 927 = 1 260 Kč

-

b)  provádění dopočtu a doplatku pojistného do minima, kdy doplatek hradí zaměstnavatel ve smyslu ustanovení § 207 až 209 zákoníku práce – především se jedná o situace, kdy zaměstnavatel nemá pro zaměstnance práci a z tohoto důvodu zaměstnanci třeba zůstanou doma s náhradou mzdy, sníží se rozsah pracovních úvazků apod.

?  Příklad 10

Hrubý příjem zaměstnance činí 22 000 Kč. Z důvodu výrazného poklesu odbytu se zaměstnavatel dohodl s odborovou organizací o poskytování náhrady mzdy od ledna 2022 ve výši 60 % průměrného výdělku. Z tohoto důvodu činí hrubá mzda zaměstnance 13 200 Kč.

Vztahuje-li se na zaměstnance povinnost odvodu pojistného alespoň z minimálního vyměřovacího základu, je postup zaměstnavatele následující:

Prostřednictvím zaměstnavatele se odvede doplatek pojistného ve výši 13,5 % z částky 3 000 Kč (16 200 – 13 200) × 0,135 = 405 Kč (hradí dle výše uvedeného zaměstnavatel)

Zaměstnavatel odvede pojistné v celkové výši: 0,135 × 16 200 = 2 187 Kč

Zaměstnanci srazí z platu 1/3 pojistného ze skutečně dosaženého příjmu:

(13 200 × 0,135) : 3 = 594 Kč,

což představuje celkovou platbu zaměstnance.

Ze svých prostředků pak zaplatí zaměstnavatel:

2/3 pojistného z hrubé mzdy 13 200 Kč, tj. 1 188 Kč

a dále doplatek pojistného 405 Kč, tj. celkem 1 593 Kč.

-

c)  provádění dopočtu za situace, kdy má zaměstnanec více zaměstnavatelů

d)  dopočtu pojistného do poměrné části minimálního vyměřovacího základu podle § 3 odst. 9 a odst. 10 zákona č. 592/1992 Sb.

e)  odvodu pojistného v případě poskytnutého neplaceného volna nebo při vykázané neomluvené absenci – pokud pro zaměstnance platí ustanovení o povinnosti odvodu pojistného alespoň z minimálního vyměřovacího základu, musí být toto minimum zaměstnavatelem dodrženo, v podstatě bez ohledu na rozsah těchto nepřítomností zaměstnance v práci

f)  řešení přečerpané dovolené, kdy musí být zákonem stanovené minimum dodrženo i tehdy, pokud je zaměstnanci v daném kalendářním měsíci odúčtována náhrada mzdy z titulu přečerpané dovolené

g)  neplatném rozvázání pracovního poměru – jestliže zaměstnanec nepatří mezi výjimky, pro které minimum neplatí, musí zaměstnavatel dodržet minimální vyměřovací základ za ty kalendářní měsíce, na které osobu jako zaměstnance se zpětnou platností přihlašuje. Zaměstnavatel doplatí dlužné pojistné, podá opravné Přehledy a může požádat o prominutí penále, které zdravotní pojišťovna z tohoto důvodu vyměří.

Naproti tomu se pojistné odvádí ze skutečné výše příjmu u tzv. nekolidujícího zaměstnání, kdy tento příjem nesmí v roce 2022 převýšit polovinu minimální mzdy, tedy 8 100 Kč.

     Minimální vyměřovací základ nemusí být dodržen

Když zaměstnavatel zúčtuje zaměstnanci příjem nižší než 16 200 Kč, musí této okolnosti vždy věnovat zvýšenou pozornost, neboť právě na takové situace se kontrolní orgány zdravotních pojišťoven primárně zaměřují. Za účelem předejít případným problémům v souvislosti s placením pojistného za zaměstnance právě s ohledem na minimální vyměřovací základ jsou v tomto bodě uvedeny doklady, resp. postupy, při jejichž použití odvádí zaměstnavatel pojistné ze skutečné výše příjmu. Aby mohl zaměstnavatel odvádět za zaměstnance pojistné z příjmu nižšího, než je výše uvedené zákonné minimum, musí mít k dispozici, a kontrolnímu orgánu na požádání předložit, některý z těchto dokladů resp. dokumentů:

1. veškeré příjmy, započitatelné u téhož zaměstnavatele v příslušném kalendářním měsíci do vyměřovacího základu zaměstnance (například příjem na základě pracovní smlouvy ve výši 12 000 Kč a příjem na dohodu o pracovní činnosti ve výši 7 000 Kč). Pro účely minima se v rámci rozhodného období kalendářního měsíce sčítají všechny příjmy ze závislé činnosti, zakládající povinnost placení pojistného na zdravotní pojištění, ať už u jednoho zaměstnavatele nebo u více zaměstnavatelů.

Obecně platí, že se každý – typově odlišný – pracovněprávní vztah posuzuje samostatně, proto nelze v takovém případě například započítat příjem na dohodu o pracovní činnosti nižší než 3 500 Kč nebo příjem na dohodu o provedení práce nepřevyšující 10 000 Kč.

Současně však platí, že se od data 1. 1. 2015 ve zdravotním pojištění pro účel vzniku zaměstnání (a dodržení zákonného minima) sčítají v rámci rozhodného období kalendářního měsíce příjmy z více dohod o pracovní činnosti nebo dohod o provedení práce u jednoho zaměstnavatele. To také znamená, že například nelze sečíst v rámci jednoho kalendářního měsíce příjem u jednoho zaměstnavatele dohodu o provedení práce třeba 9 800 Kč s příjmem na dohodu o pracovní činnosti 3 400 Kč – takový zaměstnanec může být kupříkladu osobou bez zdanitelných příjmů.

2. potvrzení od jiného zaměstnavatele, že tento za zaměstnance odvádí pojistné vypočtené alespoň z minimálního vyměřovacího základu. Toto potvrzení není zapotřebí průběžně obnovovat. Zaměstnavatel, který takové potvrzení vystavil, garantuje, že je pojistné za zaměstnance odváděno v roce 2022 z vyměřovacího základu alespoň 16 200 Kč. Pokud u zaměstnavatele, který potvrzení vystavil, poklesne příjem zaměstnance pod částku 16 200 Kč, musí tento zaměstnavatel situaci řešit. To znamená, že informuje dalšího zaměstnavatele a podle situace se pak uplatní postup podle následujícího bodu 3.

V tomto případě by však měl být zaměstnavatel s příjmem zaměstnance nižším než minimum obezřetný. Vezměme si situaci z praxe. Zaměstnanec má dva zaměstnavatele. V jednom zaměstnání nedosahuje jeho příjem minimálního vyměřovacího základu, avšak tento zaměstnavatel současně disponuje potvrzením jiného zaměstnavatele, že tento za zaměstnance odvádí pojistné alespoň z minimálního vyměřovacího základu. Zaměstnavatel s příjmem nižším než minimum správně odvádí pojistné ze skutečně dosaženého příjmu. Došlo však k situaci, kdy zaměstnání u zaměstnavatele s příjmem vyšším než minimální mzda skončilo, avšak tato informace se ke druhému zaměstnavateli nedostala. Tento zaměstnavatel „v dobré víře“ nadále odváděl pojistné ze skutečně dosaženého příjmu, žádný dopočet do minima neprováděl, jelikož o nové situaci nebyl zpraven.

Povinnost zaměstnance sdělit zaměstnavateli skutečnost, že jiný zaměstnavatel již za něj neodvádí pojistné alespoň z minimálního vyměřovacího základu, není v zákonech zdravotního pojištění stanovena. Pro takový případ bych doporučil, aby si zaměstnavatel nechal od zaměstnance vystavit čestné prohlášení například tohoto znění:

„Čestně prohlašuji, že pokud za mě nebude jiný zaměstnavatel odvádět pojistné alespoň z minimálního vyměřovacího základu (zaměstnání skončí), oznámím tuto skutečnost svému zaměstnavateli do osmi dnů od data skončení tohoto zaměstnání.“

3. doklad o výši příjmu zúčtovaného v daném kalendářním měsíci u jiného zaměstnavatele

a)  zaměstnavatel neprovádí dopočet – například při příjmu 9 000 Kč a potvrzení o příjmu u jiného zaměstnavatele ve výši 8 000 Kč

b)  zaměstnavatel provádí dopočet, je-li zaměstnancem pro tento účel pověřen – například při příjmu 8 000 Kč a potvrzení o příjmu u jiného zaměstnavatele 5 000 Kč

Stejně jako v bodě 1) nelze tento postup použít u dohody o provedení práce s příjmem nepřevyšujícím 10 000 Kč a u dohody o pracovní činnosti, pokud příjem nedosáhne alespoň 3 500 Kč.

Zaměstnavatel, kterého zaměstnanec pověří dopočtem a doplatkem pojistného do minima 16 200 Kč, si vyžádá – třeba i každý příslušný měsíc, což je zpravidla nutné – potvrzení o výši příjmu u jiného zaměstnavatele (zaměstnavatelů). Pro účely kontroly ze strany zdravotní pojišťovny rovněž vystaví tomuto jinému zaměstnavateli (zaměstnavatelům) potvrzení o tom, že zabezpečuje odvod pojistného z minimálního vyměřovacího základu.

4. Čestné prohlášení zaměstnance, že jako OSVČ odvádí alespoň minimální zálohy, což je v roce 2022 částka 2 627 Kč

I když zaměstnanec takové čestné prohlášení vystaví, má zaměstnavatel zkoumat, zda zaměstnanec jako OSVČ fakticky tyto zálohy platí? Nikoli, neboť zaměstnavatel vychází z čestného prohlášení, které je pro něj rozhodným dokladem pro odvod pojistného. Kdyby zaměstnanec jako OSVČ zálohy nehradil, bude situaci řešit zdravotní pojišťovna se subjektem, který porušil zákon, tedy se zaměstnancem jako fyzickou osobou – podnikatelem.

Ve zdravotním pojištění platí, že při souběhu zaměstnání se samostatnou výdělečnou činností musí být zákonné minimum dodrženo v jedné z těchto činností – to fakticky znamená buď odvodem pojistného za zaměstnance nejméně z minimálního vyměřovacího základu, nebo placením alespoň minimálních záloh osobou samostatně výdělečně činnou.

5. doklad resp. potvrzení o skutečnosti, že zaměstnanec má u zdravotní pojišťovny nárok na zařazení do kategorie osob, za které platí pojistné stát, podle § 7 odst. 1 zákona č. 48/1997 Sb. (doklad o přiznání důchodu, pobírání rodičovského příspěvku, o studiu apod.). Pokud zařazení do kategorie osob, za které platí pojistné stát, netrvá po celý kalendářní měsíc, musí zaměstnavatel přihlédnout k povinnosti zajistit odvod v návaznosti na poměrnou část minima podle § 3 odst. 9 písm. c) zákona č. 592/1992 Sb. Oznamování vzniku resp. zániku nároku na zařazení zaměstnance do kategorie osob, za které platí pojistné stát, musí zaměstnavatel provést vždy, pokud se k němu taková informace dostane. Nelze se spolehnout například na prohlášení dotyčné osoby, že ji již přihlásil jiný zaměstnavatel nebo škola apod. V tomto případě se jedná o velmi důležitou povinnost zaměstnavatele, neboť v případě nepřihlášení takové osoby, je-li zaměstnavateli tato skutečnost známa, přichází příslušná zdravotní pojišťovna o pravidelné měsíční platby pojistného od státu ve výši 1 967 Kč (od 1. ledna 2022).

6. Čestné prohlášení zaměstnance, že celodenně osobně a řádně pečuje alespoň o jedno dítě do sedmi let věku nebo nejméně o dvě děti do patnácti let věku.

Touto pečující osobou může být otec nebo matka dítěte nebo osoba, která převzala dítě do trvalé péče nahrazující péči rodičů.

Pokud zaměstnavatel začíná zaměstnávat osobu, která by mohla naplnit podmínky celodenní osobní a řádné péče, pak v tomto směru rozhodně doporučuji vznést vůči zaměstnankyni (zaměstnanci) dotaz, zda tyto podmínky splňuje. V praxi jsem se totiž již setkal s případy, kdy mzdová účetní tuto možnou variantu podcenila, dotaz nepoložila a pracovnice pak tento nárok uplatňovaly zpětně. Důsledkem tohoto postupu byla mj. nutnost vrátit přeplacené pojistné a podat za celé období opravné Přehledy. V této souvislosti je zapotřebí vzít v úvahu i poměrně dlouhou – od 1. 12. 2011 již desetiletou – promlčecí dobu pro uplatnění zákonných nároků. Při nástupu do zaměstnání přihlašuje zaměstnavatel takovou osobu standardně kódem „P“ a čestné prohlášení vyžaduje proto, aby nemusel provádět dopočet do minima. Kódy „L“ resp. „T“ pak používá v průběhu zaměstnání za situace, kdy tato osoba nemá po dobu nejméně jednoho celého kalendářního měsíce žádné příjmy ze zaměstnání nebo ze samostatné výdělečné činnosti (například nemoc, neplacené volno aj.). Za této podmínky se za tuto osobu stává plátcem pojistného stát.

V textu (jakéhokoli) čestného prohlášení vždy doporučuji formulaci, na základě které osoba oznámí zaměstnavateli případnou změnu příslušné skutečnosti v osmidenní lhůtě – tato změna má v podstatě vždy dopad do placení pojistného zaměstnavatelem.

7. musí se jednat o osobu, která dosáhla věku potřebného pro nárok na starobní důchod, avšak nesplňuje další podmínky pro jeho přiznání (např. nemá odpracovaný potřebný počet let)

Pokud nemá zaměstnavatel rozhodnutí o přiznání důchodu, není důvod k použití kódu „D“, současně však nemusí u této osoby provádět dopočet do minima.

8. doklad o skutečnosti, že zaměstnanec je držitelem průkazu ZTP nebo ZTP/P podle zvláštního právního předpisu

Podle právní úpravy platné do konce roku 2011 se jednalo o osoby s těžkým tělesným smyslovým nebo mentálním postižením, kterým byly poskytovány mimořádné výhody II. nebo III. stupně podle předpisů o sociálním zabezpečení.

9.  Rozšíření okruhu osob bez minima ve zdravotním pojištění

Zákonem č. 363/2021 Sb. se s účinností od 1. ledna 2022 rozšířil okruh osob, pro které v souladu s ustanovením § 3 odst. 8 zákona č. 592/1992 Sb. neplatí ustanovení o odvodu pojistného alespoň z minimálního vyměřovacího základu.

V novém písmenu f) se pojistné z odměny pěstouna, vyplácené Úřadem práce ČR, provádí při výplatě dávky pěstounské péče ze skutečné výše odměny, tedy bez dopočtu do minimálního vyměřovacího základu. Důvodem pro uplatnění tohoto postupu je skutečnost, že pěstounská péče je výkonem společensky prospěšné aktivity, nahrazující do určité míry úkoly státu vůči ohroženým dětem.

Zaměstnání na základě pracovní smlouvy nebo dohody, případně příjem z titulu funkčního požitku

Povinnosti placení pojistného na zdravotní pojištění zejména podléhá:

a)  bez ohledu na jeho výši příjem:

–  na základě pracovní smlouvy,

–  charakteru funkčního požitku podle ustanovení § 6 odst. 10 ZDP

b)  u dohody o pracovní činnosti příjem ve výši alespoň 3 500 Kč

c)  u dohody o provedení práce příjem převyšující 10 000 Kč

U těchto tří skupin osob jako zaměstnanců však současně platí, že nedosahuje-li zúčtovaný hrubý příjem 16 200 Kč, provádí zaměstnavatel dopočet a následný doplatek pojistného do minimálního vyměřovacího základu, s výjimkou osob, pro které minimum neplatí podle § 3 odst. 8 zákona č. 592/1992 Sb.

Specificky se však postupuje u dohod o pracích konaných mimo pracovní poměr. Zaměstnavatel z pohledu zdravotního pojištění neřeší případy, kdy výše příjmu na základě dohody o pracovní činnosti nedosáhne 3 500 Kč nebo u dohody o provedení práce nepřevýší 10 000 Kč. V případě trvajících dohod a při poklesu příjmu pod rozhodné částky 3 500 Kč (dohoda o pracovní činnosti) resp. na úroveň 10 000 Kč a nižší (dohoda o provedení práce), musí zaměstnavatel zaměstnance na příslušný kalendářní měsíc odhlásit. V této souvislosti doplňuji, že ve zdravotním pojištění se rovněž neberou v úvahu podmínky tzv. zaměstnání malého rozsahu.

Činí-li však příjem z dohody o pracovní činnosti alespoň 3 500 Kč nebo u dohody o provedení práce převyšuje 10 000 Kč, přihlašuje zaměstnavatel zaměstnance u zdravotní pojišťovny a odvádí pojistné podle zákona, případně i s dopočtem a doplatkem pojistného do minimálního vyměřovacího základu.

     Souběh příjmů

V souvislosti s placením pojistného a plněním ostatních zákonných povinností je důležité, zda je při souběhu zaměstnání s podnikáním samostatná výdělečná činnost hlavním nebo vedlejším zdrojem příjmů. Pro posouzení hlavního a vedlejšího zdroje příjmů je podstatné, které příjmy pojištěnec sám považuje za hlavní zdroj svých příjmů. Buď to mohou být příjmy ze zaměstnání (případně společně s některými dalšími příjmy) nebo příjmy ze samostatné výdělečné činnosti. Toto svoje rozhodnutí musí pojištěnec zdravotní pojišťovně oznámit, neboť tato okolnost má (mimo výjimek) přímý vliv na dodržení zákonného minima v činnosti považované za hlavní zdroj příjmů.

Samostatná výdělečná činnost – hlavní zdroj příjmů:

– OSVČ je povinna platit pravidelné měsíční zálohy na pojistné alespoň v minimální zákonné výši

– pokud OSVČ zahájila svoji samostatnou výdělečnou činnost v roce 2021, případně v letech předcházejících, platí od měsíce podání Přehledu v roce 2022 zálohy na pojistné na základě výsledků svojí podnikatelské činnosti dosažených v roce 2021, od ledna 2022 však nejméně v částce 2 627 Kč,

– jestliže OSVČ zahajuje samostatnou výdělečnou činnost v roce 2022, platí od měsíce, ve kterém tuto činnost zahájí, minimální zálohy 2 627 Kč, pokud si sama nestanoví zálohu vyšší,

– zahajuje-li OSVČ svoji samostatnou výdělečnou činnost v roce 2022 a je-li současně osobou, za kterou platí pojistné stát, není povinna platit v roce 2022 zálohy na pojistné a pojistné doplatí jednorázově až v roce 2023. Vykáže-li však tato osoba za rozhodné období kalendářního roku 2022 kladný hospodářský výsledek (zisk), bude v roce 2023 již zálohy platit, a to od měsíce, ve kterém podá Přehled.

Samostatná výdělečná činnost – vedlejší zdroj příjmů:

– v tomto případě není povinností OSVČ platit zálohy na pojistné a pojistné za rok 2022 (bez nutnosti dodržení minima platného pro OSVČ) doplatí jednorázově v roce 2023,

– pokud je OSVČ současně zaměstnána a zaměstnání je hlavním zdrojem jejích příjmů, neplatí zálohy na pojistné pouze v případě, kdy je v zaměstnání odváděno pojistné alespoň z minimálního vyměřovacího základu, tedy nejméně ve výši 13,5 % z minimální mzdy 16 200 Kč za podmínky, že zaměstnání trvá po celý kalendářní měsíc.

     Vystavování potvrzení pro jiného zaměstnavatele

Za účelem zajištění postupu zaměstnavatele při placení pojistného podle zákona se za konkrétních podmínek vyskytují situace, kdy zaměstnavatel vystavuje zaměstnanci (nebo jinému zaměstnavateli) potvrzení o skutečnosti, že za tohoto svého zaměstnance odvádí pojistné vypočtené alespoň z minimálního vyměřovacího základu. Tímto způsobem potvrzovaná výše zaměstnancova příjmu slouží jinému zaměstnavateli (případně zaměstnavatelům), u kterého zaměstnanec současně pracuje. Takové potvrzení vyžaduje ten zaměstnavatel, u kterého hrubý příjem zaměstnance nedosahuje minimální mzdy. Pokud tedy zaměstnanec předloží zaměstnavateli, u kterého je jeho příjem nižší než minimální vyměřovací základ (minimální mzda) potvrzení o tom, že v jiném („hlavním“) zaměstnání je za zaměstnance odváděno pojistné alespoň z minimálního vyměřovacího základu, nemusí v tomto zaměstnání odvádět zaměstnavatel pojistné nejméně ze zákonného minima 16 200 Kč, ale vyměřovacím základem je za takové situace skutečný příjem zaměstnance. Jestliže však zaměstnavatel tímto potvrzením nedisponuje, musí provádět dopočet.

Pokud zaměstnavatel vystaví toto potvrzení, pak fakticky deklaruje, že vyměřovací základ zaměstnance je vyšší než minimální vyměřovací základ, případně je alespoň na jeho úrovni. Tímto potvrzením garantuje, že je u konkrétního zaměstnance minimální vyměřovací základ dodržen, tudíž jiný zaměstnavatel již nemusí provádět případný dopočet do aktuální výše minima. Kontrolou ze strany zdravotní pojišťovny si lze ve mzdových podkladových materiálech plátců pojistného – zaměstnavatele poměrně snadno ověřit, zda je u příslušného zaměstnance v daném rozhodném období (kalendářním měsíci) dodržen minimální vyměřovací základ či nikoliv. Z praktického hlediska není nutné, aby se vystavené potvrzení obnovovalo při každém zvýšení minimální mzdy. V této souvislosti pouze nabádám k obezřetnosti v situaci, kdy bylo takové potvrzení dříve vystaveno a příjem zaměstnance byl (nebo aktuálně je) nižší než minimální mzda. V tomto případě musí být součinností příslušných zaměstnavatelů v úhrnu zúčtovaných příjmů minimum 16 200 Kč dodrženo, jinak provádí pověřený zaměstnavatel dopočet dle § 3 odst. 10 zákona č. 592/1992 Sb.

Podívejme se na řešení jedné konkrétní situace z praxe. Zaměstnanec má dva zaměstnavatele. V jednom zaměstnání nedosahuje jeho příjem minimálního vyměřovacího základu, avšak tento zaměstnavatel současně disponuje potvrzením jiného zaměstnavatele, že tento za zaměstnance odvádí pojistné alespoň z minimálního vyměřovacího základu. Zaměstnavatel s příjmem nižším než minimum správně odvádí pojistné ze skutečně dosaženého příjmu. Došlo však k situaci, kdy zaměstnání u zaměstnavatele s příjmem vyšším než minimální mzda skončilo, avšak tato informace se k druhému zaměstnavateli nedostala. Tento zaměstnavatel „v dobré víře“ nadále odváděl pojistné ze skutečně dosaženého příjmu, žádný dopočet do minima neprováděl, jelikož o nové situaci nebyl informován. Mimoto ještě došlo k tomu, že po čase bylo i toto zaměstnání (tedy s příjmem nižším než minimum) skončeno.

Na kontrolu přišla zdravotní pojišťovna a zjistila, že u zaměstnance nebyl v určitém období dodržen minimální vyměřovací základ, tudíž doměřila zaměstnavateli dlužné pojistné včetně penále. Jak takovou situaci řešit?

Aby bylo postupováno podle zákona, tedy aby byl v příslušném kalendářním měsíci dodržen u zaměstnance minimální vyměřovací základ, neměla kontrolující zdravotní pojišťovna fakticky jinou možnost, než dodatečně doměřit zaměstnavateli scházející dlužné pojistné. Zaměstnavatel tak musel se zpětnou platností provést úhradu doplatku pojistného do zákonného minima, neboť se s ohledem na okolnosti stal jediným plátcem pojistného za zaměstnance a v rozhodném období jednotlivých kalendářních měsíců nebyl při odvodu pojistného minimální vyměřovací základ dodržen. Třebaže zaměstnání již skončilo, na povinnosti zaměstnavatele to v rámci desetileté promlčecí doby nic nemění.

Povinnost zaměstnance sdělit zaměstnavateli skutečnost, že jiný zaměstnavatel již za něj neodvádí pojistné alespoň z minimálního vyměřovacího základu, není v zákonech zdravotního pojištění stanovena. Pro takový případ bych doporučil, aby si zaměstnavatel nechal od zaměstnance vystavit čestné prohlášení například tohoto znění:

„Čestně prohlašuji, že pokud za mě nebude jiný zaměstnavatel odvádět pojistné alespoň z minimálního vyměřovacího základu, oznámím tuto skutečnost svému zaměstnavateli do osmi dnů od data skončení tohoto jiného zaměstnání.“

Ostatně do textu jakéhokoli čestného prohlášení, vystavovaného zaměstnancem zaměstnavateli, vždy doporučuji začlenit větu či konstatování, že případnou změnu oznámí zaměstnanec svému zaměstnavateli do 8 dnů, což je ve zdravotním pojištění standardní lhůta. Je pravdou, že pokud zaměstnanec vystaví zaměstnavateli čestné prohlášení, pak takové sdělení zpravidla představuje v souvislosti s placením pojistného určité zvýhodnění či úlevu (například nemusí být dodržen minimální vyměřovací základ), pokud však dojde ke změně, má tato v podstatě vždy zásadní dopad do placení pojistného zaměstnavatelem.

Zaměstnavatel, který výše zmíněné potvrzení vystavil, by měl případně i vědět, kterému zaměstnavateli bylo toto potvrzení vydáno, neboť třeba právě v situaci, kdy toto zaměstnání skončí, by měl tohoto zaměstnavatele informovat. V takovém případě se zpravidla změní podmínky u jiného zaměstnavatele (což je naše situace), pro kterého tak nastupuje povinnost dodržet minimální vyměřovací základ tehdy, pokud se jedná o jediné zaměstnání a zaměstnanec nepatří do žádné z výjimek dle § 3 odst. 8 zákona č. 592/1992 Sb. Zkrátka a dobře, v případech, kdy je zaměstnanci zúčtován příjem nižší než minimální mzda, by měl být zaměstnavatel ve zdravotním pojištění vždy velmi obezřetný, ba i předvídavý. Nikdy není na škodu se čas od času zaměstnanec dotázat, zda u něj příslušná skutečnost nadále trvá.

Pokud zaměstnavatel odvádí pojistné z příjmu nižšího než povinné minimum, musí mít vždy k dispozici doklad, který jej bude k takovému postupu opravňovat a tento doklad předloží i případné kontrole ze zdravotní pojišťovny. Zaměstnavatel má nepochybně právo požadovat úhradu doplatku pojistného po bývalém zaměstnanci, protože tomu mělo být příslušné pojistné sraženo. Veškeré nároky lze uplatňovat v rámci již zmíněné desetileté promlčecí doby.

Kromě toho, že zaměstnavatel jako plátce pojistného zpětně doplatí dlužné pojistné, které bude po bývalém zaměstnanci nárokovat, podá za jednotlivé kalendářní měsíce opravné Přehledy o platbě pojistného zaměstnavatele, neboť zdravotní pojišťovny musejí disponovat správnými údaji. Pro každou zdravotní pojišťovnu je důležité vědět úhrn pojistného, na které mají ze zákona nárok proto, aby mohly být prostřednictvím výdajové stránky systému řádně placeny hrazené služby vykázané smluvními poskytovateli. Po navedení opravných Přehledů do informačního systému zdravotní pojišťovny vyplyne porovnáním pohledávek a plateb pojistného částka penále.

     Související postupy

Jak má zaměstnavatel správně postupovat, když neprovedl odvod pojistného alespoň z minimálního vyměřovacího základu, byť se na zaměstnance (a tedy i na zaměstnavatele – plátce pojistného) tato povinnost vztahuje?

Pokud zaměstnavatel nesprávně odvede pojistné ze skutečné výše příjmu nižšího než minimální mzda, ačkoliv měl zajistit odvod pojistného z minima 16 200 Kč, musí provést dopočet (a následný doplatek) pojistného do stanoveného minimálního vyměřovacího základu 16 200 Kč. Doporučuji prověřit, zda k obdobné chybě nedošlo i v dřívějším období, a pokud byl nesprávný postup uplatněn i v některém z předcházejících měsíců (s ohledem na aktuálně desetiletou promlčecí dobu), promptně sjednejte nápravu. To znamená urychleně vypočítat a odvést dlužné pojistné a za příslušné měsíce podat zdravotní pojišťovně opravné Přehledy. Na vyměřené penále si lze podat žádost o jeho prominutí.

Při placení pojistného nehraje ve zdravotním pojištění rozsah pracovního úvazku žádnou roli, jinými slovy, jestliže se na zaměstnance vztahuje povinnost odvodu pojistného alespoň z minimálního vyměřovacího základu, musí být zaměstnavatelem tento odvod zabezpečen.

Minimální vyměřovací základ platí i pro osoby ze zahraničí, zaměstnané u zaměstnavatele se sídlem nebo trvalým pobytem na území České republiky v situaci, kdy zúčtovaný příjem zakládá svojí výší nebo povahou účast na zdravotním pojištění. To znamená, že tuto povinnost plní zaměstnavatelé při zaměstnávání osob ze států Evropské unie, Norska, Islandu, Lichtenštejnska, ze Švýcarska a ze Spojeného království ve smyslu nařízení Evropské unie č. 883/2004 a 987/2009, nebo i tehdy, zaměstnávají-li osoby z ostatních, tzv. třetích zemí.

     Odstavec 5

K přepočtu může docházet v případě, kdy je odměna pracovníka stanovena v cizí měně, dále tehdy, když OSVČ stanovuje příjmy a výdaje v cizí měně anebo když je platba prováděna z účtu vedeného v cizí měně. Pojistné se české zdravotní pojišťovně vždy odvádí v české měně.

     Odstavec 7

Možnost uplatnění odpočtu od dosaženého příjmu zaměstnance je zvláštností zdravotního pojištění. Tento odpočet lze použít pouze při splnění velmi specifických podmínek s tím, že u zaměstnaného poživatele invalidního důchodu (osoby, za kterou platí pojistné stát) nemusí být při odvodu pojistného dodržen minimální vyměřovací základ.

V souvislosti s uplatňováním odpočtu platí tyto podmínky:

–   nárok na uplatnění odpočtu může použít pouze zaměstnavatel, zaměstnávající více než 50 % osob se zdravotním postižením z celkového průměrného přepočteného počtu svých zaměstnanců

–   u tohoto zaměstnavatele lze uplatnit nárok na odpočet jen v případě zaměstnané osoby, které byl přiznán invalidní důchod

Od ledna 2022 lze odpočet 14 570 Kč uplatnit pouze u poživatelů invalidního důchodu, a to jen u vybrané skupiny zaměstnavatelů.

Aby zaměstnavatel mohl zmíněný nárok na odpočet skutečně uplatnit, musí v některých měsících, kdy není zřejmé dodržení podmínky 50 %, vypočítat, zda jsou stanovené podmínky splněny. Pro tento účel se použije postup analogicky vycházející z vyhlášky č. 518/2004 Sb. pro výpočet čtvrtletního přepočteného počtu zaměstnanců. V tomto případě však platí jedna důležitá zásada – vždy se pracuje s celkovým počtem zaměstnanců, nikoli jen se zaměstnanci registrovanými u příslušné zdravotní pojišťovny. Skutečné procento se v příslušném měsíci zjistí následujícím způsobem.

Procento = (B + C) × 100 : (A + B + C)

kde

A = x/y … přepočtený počet zaměstnanců bez zdravotního postižení

B = 3x/y … přepočtený počet zaměstnanců, kteří jsou osobou s těžkým zdravotním postižením, tj. osoby, které byly orgánem sociálního zabezpečení uznány invalidními ve třetím stupni – každý takový zaměstnanec se započítává třikrát (§ 12 vyhlášky č. 518/2004 a § 67 zákona č. 435/2004 Sb.)

C = x/y … přepočtený počet zaměstnanců, kteří jsou orgánem sociálního zabezpečení uznání invalidními v prvním nebo druhém stupni, a zaměstnanců, kteří byli rozhodnutím úřadu práce uznáni zdravotně znevýhodněnými

x…     počet skutečně odpracovaných hodin všech pracovníků patřících do příslušné skupiny, zvýšený o neodpracované hodiny:

–  v důsledku dočasné pracovní neschopnosti, za kterou je poskytováno nemocenské

–  v důsledku čerpání dovolené

–  z důvodu překážek v práci na straně zaměstnance

–  z důvodu překážek v práci na straně zaměstnance, pokud se jedná o překážky, při kterých má zaměstnanec nárok na náhradu mzdy

–  v důsledku ošetřování nemocného člena rodiny, za které náleží ošetřovné

y…     celková stanovená pracovní doba bez svátků (v hodinách) připadající v daném měsíci na jednoho zaměstnance pracujícího po stanovenou pracovní dobu

?  Příklad 11

Zaměstnavatel zaměstnával v příslušném měsíci celkem 7 zaměstnanců, z toho 4 bez postižení na 8hodinový pracovní úvazek, 2 invalidní ve třetím stupni na 6hodinový úvazek a jednoho invalidního v prvním stupni, taktéž na 6hodinový úvazek. Všichni svůj úvazek odpracovali. Stanovená pracovní doba činila v tomto měsíci 160 hodin za 20 pracovních dnů.

Výpočet:

A = x/y = 640 (tj. 4 zaměstnanci po 160 odpracovaných hodinách) : 160 = 4

B = 3x/y = 720 (tj. 3 × 2 zaměstnanci po 120 odpracovaných hodinách) : 160 = 4,5

C= x/y = 120 (tj. 1 zaměstnanec po 120 odpracovaných hodinách) : 160 = 0,75

Poměr zaměstnanců se zdravotním postižením z celkového průměrného přepočteného počtu zaměstnanců v % = (B + C) × 100 : (A + B + C) = (5,25 × 100) : 9,25 = 56,75

Výsledek – zaměstnavatel má nárok na uplatnění odpočtu.

-

Vyměřovacím základem u těchto zaměstnanců je (při uplatnění odpočtu) dosažený hrubý příjem bez povinnosti dopočtu a doplatku pojistného do minimálního vyměřovacího základu 16 200 Kč.

Zvýhodnění formou odpočtu se nevztahuje na žádné jiné zaměstnance, registrované u zdravotní pojišťovny jako osoby, za které platí pojistné stát, a ani na osoby samostatně výdělečně činné.

Vývoj výše vyměřovacího základu pro platby pojistného za „státní pojištěnce“ v posledních letech a zároveň částky odpočtu od dosaženého příjmu zaměstnance naleznete v komentáři k § 3c.

     Odstavec 8

Aby mohl zaměstnavatel odvádět za zaměstnance pojistné z příjmu nižšího než je minimální vyměřovací základ, případně jeho poměrná část, musí mít k dispozici, a kontrolnímu orgánu na požádání předložit, některý z dokladů uvedených v komentáři k odstavcům 4 a 6.

V následujících příkladech si ukážeme postup zaměstnavatele v situacích, kdy je vyměřovacím základem dosažený příjem zaměstnance, tedy v roce 2022 částka nižší než 16 200 Kč.

?  Příklad 12

Hrubý příjem zaměstnance činí 14 000 Kč. Zaměstnanec však současně podniká jako osoba samostatně výdělečně činná a po celý rok 2002 odvádí měsíční zálohy na pojistné vyšší než minimální.

Za dané situace nemusí zaměstnavatel provádět dopočet do minimálního vyměřovacího základu, ale pojistné odvede ze skutečné výše příjmu ve výši 1 890 Kč (0,135 × 14 000). Zaměstnavatel však musí mít formou čestného prohlášení doloženo, že zaměstnanec jako OSVČ platí alespoň minimální zálohy. Není důležité, zda se jedná o zaměstnání na základě pracovní smlouvy (zkrácený pracovní úvazek) nebo podle některé z dohod o pracích konaných mimo pracovní poměr.

V praxi jsem se setkal se situací, kdy zaměstnanec vystavil zaměstnavateli toto čestné prohlášení, které se však nezakládalo na pravdě. V takovém případě zaměstnavatel odvádí pojistné ze skutečné výše příjmu, protože má k dispozici čestné prohlášení zaměstnance. Dlužné zálohy včetně souvisejícího penále řeší zdravotní pojišťovna v rámci výkonu své kontrolní činnosti s pojištěncem jako osobou samostatně výdělečně činnou.

?  Příklad 13

Zaměstnanec pracuje na dohodu o pracovní činnosti, kde jeho hrubý měsíční příjem činí 7 000 Kč. Současně má uzavřenu pracovní smlouvu s jiným zaměstnavatelem, u kterého dosahuje hrubého příjmu 30 000 Kč.

Za předpokladu, že zaměstnanec předloží zaměstnavateli, u kterého pracuje na dohodu o pracovní činnosti, potvrzení o tom, že jiný zaměstnavatel za něj odvádí pojistné alespoň z minimálního vyměřovacího základu, neprovádí se v tomto případě dopočet do zákonného minima 16 200 Kč, ale pojistné se odvádí ze skutečné výše zaměstnancova příjmu, tedy ze 7 000 Kč. Zaměstnavatel, který takové potvrzení vystavuje, si musí vždy ověřit, zda je příjem zaměstnance vyšší, než minimální mzda, a to obzvláště v případech, kdy jeho příjem „balancuje“ na hranici minimální mzdy. Pokud by tento příjem poklesl pod částku 16 200 Kč, musel by být o této skutečnosti zpraven další zaměstnavatel, který by měl být každopádně informován i v případě, když takové zaměstnání skončí.

Z hlediska placení pojistného postačí, když úhrn příjmů zaměstnance ze zaměstnání u více zaměstnavatelů dosáhne v kalendářním měsíci alespoň minimální mzdy – v takovém případě žádný ze zaměstnavatelů dopočet do minima neprovádí.

?  Příklad 14

Příjem zaměstnance na dohodu o pracovní činnosti se dle rozsahu vykonané práce pohybuje v rozpětí od 5 000 Kč do 7 000 Kč. Současně tato osoba pracuje na dohodu o provedení práce u jiného zaměstnavatele s příjmem 17 000 Kč nebo vyšším.

Protože činnost na základě dohody o provedení práce zakládá (od 1. 1. 2012) výší zúčtovaného příjmu účast na zdravotním pojištění a příjem převyšuje minimální mzdu, odvede zaměstnavatel u dohody o pracovní činnosti pojistné ze skutečné výše příjmu. Zároveň však musí mít jiným zaměstnavatelem doloženo, že tento provádí za zaměstnance odvod pojistného alespoň z minimálního vyměřovacího základu.

?  Příklad 15

Člen statutárního orgánu akciové společnosti není zaměstnancem společnosti a z titulu výkonu funkce v tomto orgánu má nepravidelné příjmy v různé výši. Současně podniká jako OSVČ a platí v roce 2022 měsíční zálohy 2 627 Kč.

V této situaci není důležitá částka příjmu na základě výkonu funkce ve statutárním orgánu v tom smyslu, že zaměstnavatel vždy odvede pojistné ze skutečné výše příjmu. Ve mzdové evidenci však musí mít založeno čestné prohlášení zaměstnance obdobně jako v příkladě č. 12. Členovi statutárního orgánu nevznikne ve zdravotním pojištění problém ani tehdy, je-li příjem nižší než minimum 16 200 Kč nebo nemá-li žádný příjem – placení (alespoň minimálních) záloh na pojistné jako osobou samostatně výdělečně činnou trvale a relevantně řeší ve zdravotním pojištění jak problematiku placení pojistného, tak pojistný vztah této osoby. I když člen statutárního orgánu nemá v některém měsíci žádný příjem, zaměstnavatel osobu jako zaměstnance na daný kalendářní měsíc neodhlašuje a odhlásí jej až dnem skončení výkonu funkce.

?  Příklad 16

Poživateli invalidního důchodu pro invaliditu prvního stupně byl v měsíci červenci zúčtován hrubý příjem 6 000 Kč, mimoto mu zaměstnavatel poskytnul v tomto měsíci čtyři dny neplaceného volna.

Při stanovení vyměřovacího základu zaměstnance se k vykázaným dnům neplaceného volna nepřihlíží. Vyměřovacím základem zaměstnance vždy bude částka skutečně dosaženého příjmu (tedy i nižší než 16 200 Kč), fakticky bez ohledu na počet kalendářních dnů neplaceného volna anebo i neomluvené absence.

?  Příklad 17

Student vysoké školy (22 let) je při studiu zaměstnán na základě pracovní smlouvy a jeho hrubý měsíční příjem se pohybuje v rozpětí od 6 000 Kč do 11 000 Kč.

Student – nezaopatřené dítě patří ve zdravotním pojištění mezi osoby, za které platí pojistné stát, proto se pojistné odvádí ze skutečné výše příjmu. Je-li studentovi zúčtován příjem nižší než minimální mzda, doplatek se neprovádí. Podmínkou pro uplatnění tohoto postupu je skutečnost, že zařazení do „státní kategorie“ trvá u zdravotní pojišťovny po celý kalendářní měsíc (zaměstnavatel má k dispozici potvrzení o studiu, u déletrvajícího pracovněprávního vztahu je zapotřebí toto potvrzení průběžně obnovovat).

Kdyby student ukončil zaměstnání, použil by zaměstnavatel k odhlášení pouze kód „O“. V těchto případech zaměstnavatel nepoužívá kód „F“ (ukončení nezaopatřenosti), neboť studium nadále trvá.

Poznámka: S účinností od 1. 1. 2018 bylo v § 7 odst. 1 zákona č. 48/1997 Sb. doplněno písmeno r), podle kterého je stát plátcem pojistného za osoby starší 26 let studující prvně v doktorském studijním programu uskutečňovaném vysokou školou v České republice ve standardní době v prezenční formě studia, pokud nejsou zaměstnanci nebo osobami samostatně výdělečně činnými podle § 5 cit zákona; za dobu uvedeného studia se pro účely tohoto písmena považuje také kalendářní měsíc, v němž osoba ukončila uvedené studium.

Aby mohl být tento student zařazen u zdravotní pojišťovny do kategorie osob, za které platí pojistné stát, nesmí být ve zdravotním pojištění zaměstnancem nebo osobou samostatně výdělečně činnou.

?  Příklad 18

Zaměstnaná žena na rodičovské dovolené byla v měsíci lednu nemocná od 13. 1. do 27. 1., za tento měsíc jí byl na základě pracovní smlouvy zúčtován hrubý příjem 3 400 Kč.

V takových případech nehraje roli délka nemoci (nebo i třeba trvání zaměstnání po část kalendářního měsíce). Tato zaměstnankyně je evidována u zdravotní pojišťovny jako osoba, za kterou platí pojistné stát, po celý kalendářní měsíc, proto se pojistné odvede ze skutečné výše příjmu.

Pojistné by se neodvedlo, pokud by se jednalo o zaměstnání na základě dohody o pracovní činnosti nebo dohody o provedení práce (výší příjmu by nebylo dosaženo částky potřebné ve zdravotním pojištění pro vznik zaměstnání), proto by tato osoba zároveň byla na měsíc leden jako zaměstnanec odhlášena. Při takovém odhlášení by problém ve zdravotním pojištění nevznikl, protože žena je průběžně evidována v kategorii osob, za které platí pojistné stát.

?  Příklad 19

Zaměstnanec, pracující na dohodu o pracovní činnosti s příjmem 8 000 Kč, začal podle zákona o sociálních službách dne 12. 4. 2022 pečovat o závislou osobu ve stupni II (středně těžká závislost). Do měsíce března prováděl zaměstnavatel dopočet a doplatek pojistného do minimálního vyměřovacího základu 16 200 Kč. V měsíci dubnu odvede pojistné ze skutečné výše příjmu 8 000 Kč, neboť evidence mimo kategorii osob, za které platí pojistné stát, činila pouze 11 kalendářních dnů a poměrná část minima, která musí být při odvodu pojistného dodržena, pak 5 940 Kč [(11 : 30) × 16 200]. Počínaje odvodem pojistného za měsíc květen bude vyměřovacím základem zaměstnance vždy dosažená výše příjmu.

Na formuláři Hromadné oznámení zaměstnavatele není pro tuto skupinu „státních pojištěnců“ určen kód. Kdyby tuto skutečnost (na základě zaměstnancova oznámení) sděloval zdravotní pojišťovně zaměstnavatel, pak by měl vhodným a srozumitelným způsobem popsat nárok zaměstnance zařazení do této kategorie osob, za které platí pojistné stát, nejlépe s přiložením příslušného dokladu, případně v dané věci kontaktovat zdravotní pojišťovnu.

Alternativně lze vzniklou situací vyřešit i tím způsobem, že zahájení péče o závislou osobu oznámí zaměstnanec zdravotní pojišťovně sám a zaměstnavateli předloží kopii tiskopisu „Přihláška a evidenční list pojištěnce“, kterou si zaměstnavatel založí do mzdové evidence.

Pokud by příjem zaměstnance poklesl pod „rozhodnou“ částku 3 500 Kč, zaměstnavatel by osobu jako zaměstnance na příslušný měsíc/měsíce odhlásil. Jeho pojistný vztah je však průběžně řešen registrací v kategorii osob, za které je plátcem pojistného stát.

-

?  Příklad 20

Žena jako příjemce rodičovského je v březnu zaměstnána u jednoho zaměstnavatele na dvě dohody o provedení práce v trvání šesti a deseti kalendářních dnů (dohody se nepřekrývají) s příjmy 6 000 Kč a 8 000 Kč.

Protože se jedná o příjmy z typově stejných dohod u téhož zaměstnavatele, sčítají se. Vzhledem k tomu, že zaměstnankyně je vedena u zdravotní pojišťovny v kategorii osob, za které je plátcem pojistného stát, je vyměřovacím základem za měsíc březen částka 14 000 Kč.

-

     Odstavec 9

Ustanovení § 3 odst. 9 zákona č. 592/1992 Sb. taxativně vyjmenovává situace, kdy se minimální vyměřovací základ zaměstnance snižuje na poměrnou část podle počtu kalendářních dnů trvání dané skutečnosti. Konkrétně se jedná o tyto případy:

A –    zaměstnání netrvalo po celé rozhodné období kalendářního měsíce (zaměstnanec do zaměstnání nastoupil nebo toto ukončil v průběhu měsíce),

B –    zaměstnanci bylo poskytnuto pracovní volno pro důležité osobní překážky v práci (např. nemoc),

C –    zaměstnanec se stal nebo přestal být v průběhu měsíce,

a) osobou, za kterou platí pojistné stát,

b) osobou s těžkým tělesným, smyslovým nebo mentálním postižením, která je držitelem průkazu ZTP nebo ZTP/P,

c) osobou, která dosáhla věku potřebného pro nárok na starobní důchod, avšak nesplňuje další podmínky pro jeho přiznání,

d) osobou, která celodenně osobně a řádně pečuje alespoň o jedno dítě do 7 let věku nebo nejméně o dvě děti do 15 let věku

V následujících příkladech si předvedeme postup zaměstnavatele při stanovení vyměřovacího základu a výše pojistného v těchto specifických situacích.

ad A

Na příkladech si předvedeme postup zaměstnavatele při výpočtu výše pojistného za situace, kdy se na zaměstnance (a tedy i na jeho zaměstnavatele – plátce pojistného) vztahuje povinnost dodržet minimální vyměřovací základ, v našem případě jeho poměrnou část.

?  Příklad 21

Zaměstnanec ukončil zaměstnání dne 10. 3. 2022 a za měsíc březen mu byl zúčtován hrubý příjem ve výši 4 200 Kč.

Poměrná část minimálního vyměřovacího základu v návaznosti na počet 10 kalendářních dnů trvání zaměstnání v měsíci březnu činí 5 225,80 Kč [(10 : 31) × 16 200].

To znamená, že při sazbě 13,5 % z částky 5 225,80 Kč musí zaměstnavatel zaplatit za zaměstnance pojistné zdravotní pojišťovně, u které je zaměstnanec pojištěn, v částce 706 Kč (5 225,80 × 0,135). S ohledem na příjem 4 200 Kč činí výše odvodu pojistného z této hrubé mzdy částku 567 Kč. Jedna třetina (189 Kč) bude sražena zaměstnanci z příjmu, zbývající dvě třetiny (378 Kč) pak zaplatí zaměstnavatel ze svých prostředků. Za této situace však ještě není zabezpečen odvod pojistného ze zákonného minima, tedy přesněji z poměrné části minimálního vyměřovacího základu. Aby zaměstnavatel dodržel zákon, musí provést doplatek pojistného ve výši 13,5 % z rozdílové částky 1 025,80 Kč, tj. 139 Kč. Doplatek hradí prostřednictvím zaměstnavatele zaměstnanec, na zaměstnavatele přechází povinnost úhrady doplatku pouze v situacích vyjmenovaných v § 207 až 209 zákoníku práce.

Z celkové částky pojistného 706 Kč je zaměstnanci sraženo 328 Kč (189 + 139), zaměstnavatel hradí 378 Kč.

Popisovaný postup platí při zaměstnání na základě pracovní smlouvy nebo dohody o pracovní činnosti (anebo také v souvislosti s výkonem funkce) – vše jako jediné zaměstnání.

Poznámka: Pro výpočet výše pojistného v návaznosti na poměrnou část minimálního vyměřovacího základu se v rámci rozhodného období kalendářního měsíce posuzují zásadně kalendářní, nikoli pracovní dny.

?  Příklad 22

Zaměstnavatel sjednal se zaměstnancem „záskok“, kdy s ním uzavřel dohodu o pracovní činnosti na období od 16. 5. do 27. 6. Za měsíc květen mu zúčtoval 3 380 Kč a za červen 10 200 Kč.

Z hlediska zdravotního pojištění nezajímá zaměstnavatele výše zúčtovaného příjmu za měsíc květen (nedosahuje 3 500 Kč), u příjmu za měsíc červen ve výši 10 200 Kč platí následující:

–   patří-li tento zaměstnanec do některé ze skupin, uvedených v ustanovení § 3 odst. 8 zákona č. 592/1992 Sb. (viz výše), odvede zaměstnavatel pojistné z příjmu 10 200 Kč v částce 1 377 Kč,

–   v opačném případě provádí zaměstnavatel dopočet a doplatek pojistného do poměrné části minimálního vyměřovacího základu, tedy do poměrné části minima 14 580 Kč [(27 : 30) × 16 200]

–   v rámci plnění oznamovací povinnosti použije zaměstnavatel kódy „P“ (k datu 1. 6.) a „O“ (k datu 27. 6.)

–   zaměstnanec bude za červen započten do celkového počtu zaměstnanců v Přehledu o platbě pojistného zaměstnavatele

Za těchto podmínek neřeší v měsíci květnu sjednaná dohoda o pracovní činnosti pojistný vztah této osoby.

?  Příklad 23

Zaměstnanec nastoupil do zaměstnání na zkrácený pracovní úvazek na základě pracovní smlouvy dne 15. 2. 2022 a jeho zúčtovaný hrubý příjem činil za odpracované dny 6 000 Kč. Musí zaměstnavatel provádět dopočet do poměrné části minimálního vyměřovacího základu, když zaměstnanec současně celý měsíc únor pracoval ještě u jiného zaměstnavatele?

Zaměstnavatel, u kterého zaměstnanec pracuje s příjmem 6 000 Kč, nemusí provádět dopočet a doplatek pojistného do minimálního vyměřovacího základu za předpokladu, že:

1. obdrží potvrzení o výši příjmu v měsíci únoru od jiného zaměstnavatele a úhrnná výše zúčtovaných příjmů bude činit nejméně 16 200 Kč nebo

2. bude disponovat potvrzením, že jiný zaměstnavatel odvádí za zaměstnance (a to i v měsíci únoru) pojistné alespoň z minimálního vyměřovacího základu

Při řešení takového případu dle bodu 1) je zapotřebí vycházet ze skutečnosti, že pro účely placení pojistného se sčítají příjmy zaměstnance, zakládající povinnost zaměstnavatele platit pojistné, kterých zaměstnanec v rozhodném období kalendářního měsíce dosáhne. Nicméně, vždy je zapotřebí, aby výše zúčtovaných příjmů byla u zaměstnavatele prokazatelně doložena. Při splnění podmínek v bodě 1) odvede zaměstnavatel pojistné ze zúčtované hrubé mzdy 6 000 Kč. Dopočet do poměrné části minimálního vyměřovacího základu by se neprováděl ani v případě:

–   kdyby se jednalo o zaměstnance – osobu, pro kterou neplatí minimální vyměřovací základ podle § 3 odst. 8 zákona č. 592/1992 Sb. nebo

–   kdyby si tento zaměstnanec současně platil měsíční zálohy na pojistné jako OSVČ nejméně v částce 2 627 Kč.

Pokud by však nebylo doloženo potvrzení o výši příjmu u jiného zaměstnavatele v rozhodném období kalendářního měsíce února a ani potvrzení dle bodu 2), musel by být proveden dopočet (a doplatek) pojistného do poměrné části minimálního vyměřovacího základu, což je za 14 kalendářních dnů trvání zaměstnání v měsíci únoru hodnota 8 100 Kč [(14 : 28) × 16 200] s minimální výší pojistného 1 094 Kč.

?  Příklad 24

Zaměstnavatel uzavřel se zaměstnancem dohodu o provedení práce na období od 7. 5. do 25. 5. s příjmem 10 000 Kč.

Z hlediska placení pojistného na zdravotní pojištění a souvisejícího plnění oznamovací povinnosti se u dohody o provedení práce vztahují na zaměstnavatele obecně platná zákonná ustanovení tehdy, pokud výše příjmu na tuto dohodu (popřípadě na základě více dohod o provedení práce u jednoho zaměstnavatele) přesáhne 10 000 Kč. Za této situace je zaměstnavatel povinen platit pojistné sazbou 13,5 % ze zúčtovaného příjmu a řádně plnit za zaměstnance oznamovací povinnost. Jelikož však příjem na dohodu o provedení práce nepřevýšil v měsíci květnu 10 000 Kč, nevznikají pro zaměstnavatele ve zdravotním pojištění žádné povinnosti. V tomto případě nehraje roli, zda zaměstnání na dohodu o provedení práce trvalo po celý kalendářní měsíc nebo jen po jeho část, rozhoduje zásadně výše zúčtovaného příjmu za rozhodné období kalendářního měsíce.

-

ad B

?  Příklad 25

Zaměstnanec pracující na základě pracovní smlouvy je nemocen po celý kalendářní měsíc.

Pokud je zaměstnanec nemocen po dobu nejméně jednoho celého kalendářního měsíce, je za této situace u pracovní smlouvy postup zaměstnavatele následující:

–   z titulu nemoci nevzniká v tomto případě povinnost placení pojistného ani zaměstnavateli, ani zaměstnanci

–   nemoc zaměstnance zaměstnavatel zdravotní pojišťovně neoznamuje

–   jelikož trvá u zaměstnance pracovněprávní vztah, započítává jej zaměstnavatel na předkládaném Přehledu o platbě pojistného zaměstnavatele do počtu zaměstnanců s nulovým vyměřovacím základem

–   i v případě nemoci má zaměstnanec svůj pojistný vztah v příslušném kalendářní měsíci vyřešen

Při zaměstnání na základě některé z dohod o pracích konaných mimo pracovní poměr a při nemoci trvající po celý kalendářní měsíc (tj. s nulovým příjmem) musí být osoba jako zaměstnanec na daný kalendářní měsíc odhlášena.

V kalendářním měsíci, ve kterém zaměstnanec nemoc zahájí a zároveň ukončí, musí být zaměstnavatelem zajištěn odvod pojistného v návaznosti na poměrnou část minimálního vyměřovacího základu za podmínky, že se na zaměstnance (a zaměstnavatele) tato povinnost vztahuje.

?  Příklad 26

Zaměstnanec byl nemocen v období 6. 1. – 26. 1. 2022.

V takovém případě musí být při odvodu pojistného dodržena poměrná část minimálního vyměřovacího základu za celkem 10 kalendářních dnů mimo období trvání nemoci. Tato poměrná část minimálního vyměřovacího základu a příslušné minimální pojistné se vypočítají následovně:

PČminVZ = (10 : 31) × 16 200 = 5 225,80 Kč

kde

PČminVZ = poměrná část minimálního vyměřovacího základu

10 = počet kalendářních dnů výkonu práce v rozhodném období kalendářního měsíce ledna (tj. období mimo nemoci)

31 = počet kalendářních dnů v příslušném měsíci

16 200 = výše minimální mzdy od 1. 1. 2022

Pmin = 5 225,80 × 0,135 = 706 Kč

Pmin = minimální pojistné

Za měsíc leden musí být zaměstnavatelem odvedeno pojistné za tohoto zaměstnance alespoň z vyměřovacího základu 5 225,80 Kč, tj. minimálně v částce 706 Kč. To znamená, že vyměřovací základ může být relevantně i nižší než 16 200 Kč.

Pokud by však vyměřovací základ zaměstnance nedosáhl částky 5 225,80 Kč, musel by zaměstnavatel provést dopočet a doplatek pojistného do této poměrné části minima podle § 3 odst. 9 písm. b) a § 3 odst. 10 zákona č. 592/1992 Sb. Například při příjmu zaměstnance 4 000 Kč by zaměstnavatel odvedl z dosaženého příjmu pojistné 540 Kč (srážka zaměstnanci 180 Kč, platba zaměstnavatele 360 Kč) a navíc by ještě srazil zaměstnanci pojistné z rozdílové částky 1 225,80 Kč ve výši 166 Kč. Z celkové částky pojistného 706 Kč by bylo zaměstnanci sraženo 346 Kč (180 + 166) a zaměstnavatel by hradil 360 Kč.

Obdobně by zaměstnavatel postupoval při výpočtu výše pojistného i tehdy, kdyby nemoc trvala ještě v dalším (předcházejícím nebo následujícím) kalendářním měsíci.

Podmínky uvedené v tomto příkladě platí při zaměstnávání na základě pracovní smlouvy nebo dohody o pracovní činnosti, mohlo by se však také jednat například o jediný příjem člena statutárního orgánu. V případě dohody o provedení práce by se pojistné (bez ohledu na dobu trvání nemoci) neplatilo, neboť příjem za měsíc leden nepřevýšil 10 000 Kč.

?  Příklad 27

Zaměstnanec byl nemocen od pondělí 2. 5. 2022 nepřetržitě až do konce kalendářního měsíce, za měsíc květen neměl vykázaný žádný příjem.

Určitou zvláštností při placení pojistného v případě nemoci zaměstnance je situace, kdy zaměstnanec není nemocen celý kalendářní měsíc, přičemž za zbývající dny nemá žádný příjem.

V tomto konkrétním případě je zaměstnanec povinen doplatit prostřednictvím zaměstnavatele pojistné za den 1. 5., kdy ještě nebyl práce neschopným, a to z poměrné části minimálního vyměřovacího základu. To znamená, že pojistné bude činit:

(1 : 31) × 16 200 × 0,135 = 71 Kč (po zaokrouhlení)

Tento postup vychází z ustanovení § 3 odst. 9 písm. b) zákona č. 592/1992 Sb., neboť nemoc zaměstnance netrvá po celý kalendářní měsíc. Tímto způsobem se nepostupuje u těch zaměstnanců, u nichž nemusí být dle zákona dodržen minimální vyměřovací základ ve smyslu ustanovení § 3 odst. 8 cit. zákona č. 592/1992 Sb.

Podotýkám, že veškeré částky pojistného, hrazené zaměstnancem, odvádí zaměstnavatel, který je z hlediska placení pojistného partnerem zdravotní pojišťovny. Zaměstnanec si sám žádné pojistné platit nemůže.

-

ad C

?  Příklad 28

Pojištěnci byl přiznán invalidní důchod pro invaliditu prvního stupně od data 23. 5., za měsíc květen mu byl zúčtován hrubý příjem 12 600 Kč.

Za měsíc květen musí být odvedeno pojistné nejméně z poměrné části minimálního vyměřovacího základu za 22 kalendářních dnů mimo „státní kategorii“ v tomto měsíci, tedy alespoň v částce 11 496,77 Kč [(22 : 31) × 16 200]. Vzhledem k tomu, že dosažený příjem tuto částku převyšuje, odvede zaměstnavatel pojistné z hrubé mzdy 12 600 Kč bez dopočtu do minima 16 200 Kč. Za této situace je zajištěn odvod pojistného v souladu se zákonem.

?  Příklad 29

Zaměstnankyně nastoupila na mateřskou dovolenou v pondělí 3. ledna 2022. Je povinna doplatit zdravotní pojištění za kalendářní dny 1. 1. a 2. 1.?

Ano. Z hlediska placení pojistného na zdravotní pojištění platí, že se minimální vyměřovací základ snižuje podle počtu kalendářních dnů na poměrnou část i tehdy, pokud registrace ve „státní kategorii“ netrvá po celý kalendářní měsíc. Pokud není za oba dny zúčtován zaměstnankyni žádný příjem (což je tento případ), musí být odvedeno pojistné z poměrné části minimálního vyměřovacího základu za tyto dva kalendářní dny, což představuje platbu ve výši 142 Kč [(2 : 31) × 16 200 × 0,135]. Tuto částku pojistného hradí zaměstnankyně prostřednictvím zaměstnavatele.

     Odstavec 10

V komentáři k předcházejícím odstavcům jsme se zabývali problematikou dopočtu a doplatku pojistného do minimálního vyměřovacího základu zaměstnance resp. do jeho poměrné části. Nyní si ukážeme postup zaměstnavatele při provádění dopočtu za situace, kdy má zaměstnanec více zaměstnavatelů a úhrn příjmů nedosahuje minima 16 200 Kč.

V případě zaměstnání u více zaměstnavatelů a úhrnu příjmů nižším než 16 200 Kč platí tento postup:

–   dopočet a doplatek pojistného provádí ten zaměstnavatel, kterého zaměstnanec k tomuto účelu pověří, tato okolnost může případně být i součástí pracovní smlouvy

–   zaměstnavatel provádějící dopočet musí mít v příslušném měsíci k dispozici příjmy od jiného zaměstnavatele (zaměstnavatelů)

?  Příklad 30

Zaměstnanec pracuje u třech zaměstnavatelů na základě pracovních smluv. Hrubý příjem zaměstnance u zaměstnavatele A, kterého zaměstnanec pověřil pro účely dopočtu a doplatku pojistného do minimálního vyměřovacího základu, činil v měsíci lednu 2022 částku 6 400 Kč. U zaměstnavatele B dosáhl zaměstnanec v tomto měsíci hrubého příjmu 5 000 Kč a u zaměstnavatele C pak 3 600 Kč.

Vzhledem k tomu, že součet hrubých příjmů nedosahuje v úhrnu minimální mzdy, musí zaměstnavatel A na základě zaměstnancova pověření provést doplatek pojistného tak, aby byl zabezpečen odvod pojistného z minimálního vyměřovacího základu. Postup zaměstnavatele A je následující:

Z hrubého příjmu ve výši 6 400 Kč vypočte 13,5 %, což představuje částku pojistného 864 Kč. Jednu třetinu (288 Kč) srazí zaměstnavatel zaměstnanci z platu, zbývající dvě třetiny, neboli rozdíl ve výši 576 Kč, zaplatí zaměstnavatel ze svých zdrojů. Protože zaměstnanec pověřil zaměstnavatele A doplatkem pojistného do minimálního vyměřovacího základu, odvede zaměstnavatel A současně i částku pojistného 162 Kč, sraženou zaměstnanci, která představuje 13,5 % z částky 1 200 Kč, což je rozdíl vyměřovacích základů: [16 200 – (6 400 + 5 000 + 3 600)].

Zaměstnanec zaplatí: 288 + 162 = 450 Kč

Zaměstnavatel odvede:       576 Kč

Celkem                             1 026 Kč

Zaměstnavatel B odvede: 675 Kč (225 + 450)

Zaměstnavatel C odvede: 486 Kč (162 + 324)

S ohledem na výši pojistného u zaměstnavatelů B a C je za této situace již zabezpečen odvod pojistného ze zákonného minima. V takových případech musí mít zaměstnavatel provádějící dopočet a doplatek pojistného k dispozici doklad o výši příjmů u ostatních zaměstnavatelů v příslušném kalendářním měsíci.

V případě dopočtu, kdy se jedná o některou z překážek v práci na straně zaměstnavatele dle § 207 až 209 zákoníku práce, je postup zaměstnavatele popsán v komentáři v odstavcům 4 a 6.

-

     Odstavec 11

Toto zákonné ustanovení řeší situaci při stanovení vyměřovacího základu zaměstnance v souvislosti s ochranou zaměstnance v důsledku platební neschopnosti zaměstnavatele.

     Odstavec 12

Vyměřovacím základem pracovníka v pracovním vztahu uzavřeném podle cizích právních předpisů je úhrn příjmů zúčtovaných mu zaměstnavatelem v souvislosti s tímto pracovním vztahem, a to ve výši, ve které jsou nebo by byly předmětem daně z příjmů fyzických osob podle zákona o daních z příjmů, s výjimkou:

–   příjmů, které tomuto pracovníku nahrazují výdaje jím za zaměstnavatele vynaložené v souvislosti s tímto pracovním vztahem,

–   škodou vzniklou v souvislosti s tímto pracovním vztahem, a

–   příjmů uvedených v § 3 odstavci 2.

Touto změnou došlo k datu 1. 1. 2015 k odstranění určité diskriminace u těchto pracovněprávních vztahů, neboť ve znění účinném do konce roku 2014 se z plnění vyjmenovaných v § 3 odst. 2 nezahrnovaly do vyměřovacího základu pouze:

–   jednorázová sociální výpomoc poskytnutá zaměstnanci k překlenutí jeho mimořádně obtížných poměrů vzniklých v důsledku živelní pohromy, požáru, ekologické nebo průmyslové havárie nebo jiné mimořádně závažné události a

–   plnění, které bylo poskytnuto poživateli starobního důchodu nebo invalidního důchodu pro invaliditu třetího stupně po uplynutí jednoho roku ode dne skončení zaměstnání.

     Odstavec 13

Ustanovení § 222a zákoníku práce stanoví, že zaměstnanci, který byl vyslán k výkonu práce v rámci nadnárodního poskytování služeb podle Článku 56 Smlouvy o fungování Evropské unie do jiného členského státu Evropské unie, nepřísluší náhrada mzdy nebo platu za dovolenou v rozsahu, ve kterém mu náhrada za dovolenou přísluší podle právních předpisů členského státu, do něhož byl vyslán.

V některých členských státech EU zaměstnancům ve stavebnictví, popř. i v jiných odvětvích, platí náhradu za dovolenou namísto zaměstnavatele instituce zřízená zákonem, nazývaná obecně dovolenková pokladna (poskytování náhrady za dovolenou dovolenkovými pokladnami se přitom velmi liší mezi jednotlivými státy). Zaměstnavatelé se sídlem v ČR, kteří vysílají své zaměstnance do takových států, jsou na základě zásad EU povinni akceptovat princip dovolenkových pokladen, protože nároky zaměstnanců na délku dovolené a výši náhrady za dovolenou jsou v těchto státech zpravidla vyšší než v ČR.

Podle právní úpravy platné do konce roku 2020 platil zaměstnavatel příspěvek dovolenkové pokladně a zároveň podle zákoníku práce musel platit zaměstnanci i náhradu za dovolenou, popřípadě za nevyčerpanou dovolenou. Zaměstnanec tak obdržel náhradu mzdy dvakrát.

Dovolenková pokladna není považována za zaměstnavatele podle českých právních předpisů a náhrada za dovolenou vyplacená dovolenkovou pokladnou není příjmem zaměstnance započitatelným do vyměřovacího základu pro odvod pojistného.

Provedenou změnou zákoníku práce tak není zaměstnavatel od 1. 1. 2021 povinen platit zaměstnanci náhradu mzdy nebo platu za dovolenou, pokud mu bude náležet náhrada za dovolenou od dovolenkové pokladny ve stejné nebo ve vyšší částce než, v jaké by mu náležela podle zákoníku práce. Náhradu za dovolenou, náležející od dovolenkové pokladny, vyplácenou (zúčtovávanou) zaměstnavatelem, zahrne zaměstnavatel do vyměřovacího základu v částce, kterou zaměstnanci zúčtoval, nejméně však ve výši nároku na náhradu za dovolenou, jaká by příslušela podle zákoníku práce, a to i když nebyla zaměstnavatelem zúčtována. Když náhradu za dovolenou vyplácí zaměstnanci dovolenková pokladna a tato náhrada příslušející podle právních předpisů členského státu je vyšší než náhrada, která by příslušela podle zákoníku práce, zahrne se do vyměřovacího základu zaměstnance též rozdíl mezi těmito náhradami, a to v tom kalendářním měsíci, v němž byla výše tohoto rozdílu zjištěna. Zaměstnavatel je povinen výši náhrady za dovolenou vypočítat pro účely odvodu pojistného na zdravotní pojištění.

V závěru komentáře k jednotlivým ustanovením § 3 připomínám, že fakticky již od roku 2013 není ve zdravotním pojištění určen pro zaměstnavatele i OSVČ maximální vyměřovací základ. Kompletním vypuštěním příslušných ustanovení o maximálním vyměřovacím základu v právní úpravě zdravotního pojištění od 1. 1. 2015 je v této fázi maximum ve zdravotním pojištění trvale zrušeno.

§ 3a

(1) Vyměřovacím základem osoby samostatně výdělečně činné je 50 % daňového základu; daňovým základem se pro účely tohoto zákona rozumí dílčí základ daně z příjmů ze samostatné činnosti podle zákona o daních z příjmů, které jsou nebo by byly, pokud by podléhaly zdanění v České republice, předmětem daně z příjmů fyzických osob.

(2) Osoba samostatně výdělečně činná je povinna odvést pojistné z vyměřovacího základu podle odstavce 1. Je-li vyměřovací základ podle odstavce 1 nižší než minimální vyměřovací základ, je osoba samostatně výdě­lečně činná povinna odvést pojistné z minimálního vyměřo­vacího základu, není-li dále stanoveno jinak. Minimálním vyměřovacím základem se rozumí dvanáctinásobek 50 % průměrné mzdy; za průměrnou mzdu se pro účely tohoto zákona považuje částka, která se vypočte jako součin všeobecného vyměřovacího základu pro účely důchodového pojištění za kalendářní rok, který o dva roky předchází kalendářnímu roku, pro který se průměrná mzda zjišťuje, a přepočítacího koeficientu pro úpravu tohoto všeobecného vyměřovacího základu^16b) s tím, že vypočtená částka se zaokrouhluje na celé koruny nahoru.

(3) Minimální vyměřovací základ neplatí pro osobu

a)  uvedenou v § 3 odst. 8 písm. a) až c),

b)  která současně vedle samostatné výdělečné činnosti je zaměstnancem a odvádí pojistné z tohoto zaměstnání vypočtené alespoň z minimálního vyměřovacího základu stanoveného pro zaměstnance,

c)  za kterou je plátcem pojistného stát (§ 3c),

pokud tyto skutečnosti trvají po celé rozhodné období. Vyměřova­cím základem u těchto osob je 50 % daňového základu.

(4) Minimální vyměřovací základ osoby samostatně výdě­lečně činné se sníží na poměrnou část odpovídající počtu kalen­dářních měsíců, pokud osoba samostatně výdělečně činná

a)  nevykonávala samostatnou výdělečnou činnost po celé rozhodné období,

b)  měla nárok na výplatu nemocenského nebo peněžité pomoci v mateřství jako osoba samostatně výdělečně činná; za pobírání nemocenského z nemo­cenského pojištění osob samostatně výdělečně činných se pro účely tohoto zákona považuje též období prvních 3 kalendářních dnů trvání dočasné pracovní neschopnosti (karantény), po které se nemocenské podle zvláštního práv­ního předpisu neposky­tuje, pokud se jedná o oso­bu samostatně výdělečně činnou, která je účastna nemocenského pojištění osob samostatně výdělečně činných,

c)  se stala osobou uvedenou v odstavci 3, pokud tyto skuteč­nosti trvaly po celý kalendářní měsíc.

(5) Vyměřovacím základem osoby samostatně výdělečně činné, jejíž daň z příjmů je rovna paušální dani, je minimální vyměřovací základ podle odstavce 2; odstavce 3 a 4 se nepoužijí. Tento vyměřovací základ se sníží na poměrnou část odpovídající počtu kalendářních měsíců, po které byla osoba samostatně výdělečně činná poplatníkem v paušálním režimu. Pro vyměřovací základ osoby samostatně výdělečně činné, která byla alespoň po část rozhodného období poplatníkem v paušálním režimu a jejíž daň z příjmů není rovna paušální dani, se nepoužijí odstavce 3 a 4.

border-right:none;padding:9.0pt 0cm 0cm 0cm'>

komentář k § 3a

V tomto zákonném ustanovení řešeny podmínky týkající se osob samostatně výdělečně činných (dále jen OSVČ).

Podnikatelský sektor představuje jednu ze skupin plátců pojistného, proto je specifikace osob samostatně výdělečně činných důležitá pro zdravotní pojištění, tedy i pro naplňování příjmové stránky systému.

Osobami samostatně výdělečně činnými jsou pro zdravotní pojištění určitě osoby podnikající na základě živnostenského oprávnění nebo koncesní listiny. Do konce roku 2021 byly ve výčtu osob samostatně výdělečně činných uvedeny v ustanovení § 5 písm. b) zákona č. 48/1997 Sb. například osoby podnikající v zemědělství nebo společníci veřejných obchodních společností a komplementáři komanditních společností.

S účinnosti od 1. ledna 2022 je pro účely veřejného zdravotního pojištění osobou samostatně výdělečně činnou:

1. osoba vykonávající činnost, ze které plynou příjmy ze samostatné činnosti podle zákona o daních z příjmů,

2. spolupracující osoba osoby podle bodu 1, pokud na ni lze podle zákona o daních z příjmů rozdělovat příjmy a výdaje na jejich dosažení, zajištění a udržení.

Toto zjednodušená formulace principiálně vychází i nadále ze zásady, že osobou samostatně výdělečně činnou je ve zdravotním pojištění osoba s příjmy podle ustanovení § 7 zákona č. 586/1992 Sb. o daních z příjmů, ve znění pozdějších předpisů.

     Odstavec 1

Vyměřovacím základem u OSVČ je sazba 50 % daňového základu. Vykazuje-li tedy pojištěnec příjmy ve smyslu ustanovení § 7 ZDP, považuje se ve zdravotním pojištění za osobu samostatně výdělečně činnou.

     Příjmy, ze kterých pojištěnec zdravotní pojištění neplatí

Za OSVČ se z pohledu zdravotního pojištění nepovažuje osoba s příjmy podle § 8 ZDP, kdy se jedná například o podíly na zisku společnosti, úroky, výhry a výnosy z vkladů, úroky a jiné výnosy z poskytnutých úvěrů nebo zápůjček, plnění ze soukromého životního pojištění nebo dávky penzijního připojištění se státním příspěvkem.

Občan s příjmy z nájmu podle § 9 ZDP taktéž neplatí z těchto příjmů pojistné, ať už se jedná o příjmy z nájmu nemovitostí (případně jejich částí) nebo příjmy z nájmu věcí movitých – nemovitost však nesmí být zapsána v obchodním majetku. Kdyby byly příjmy z nájmu jediným zdrojem obživy pojištěnce, musel by mít řešen ve zdravotním pojištění svůj pojistný vztah registrací v kategorii osob bez zdanitelných příjmů, pokud by nepatřil mezi „státní pojištěnce“.

Má-li pojištěnec v rozhodném období kalendářního roku příjmy vyjmenované v ustanovení § 10 ZDP, nepodléhají tyto povinnosti placení pojistného. V praxi se nejčastěji jedná o příjmy z příležitostných činností nebo z příležitostného nájmu movitých věcí včetně příjmů ze zemědělské výroby a lesního a vodního hospodářství, které nejsou provozovány podnikatelem.

     Podnikání osob ze zahraničí

Sociální zabezpečení těchto osob upravují na evropské úrovni dva základní právní předpisy:

1. nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 883/2004 o koordinaci systémů sociálního zabezpečení a

2. nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 987/2009, kterým se stanoví prováděcí pravidla k nařízení č. 883/2004 (dále jen Nařízení)

S účinností od 1. 4. 2012 se tato Nařízení vztahují na občany a instituce ze Švýcarska a od 1. 6. 2012 jsou aplikována i vůči Norsku, Islandu a Lichtenštejnsku.

Protože bylo koncem roku 2020 dosaženo dohody mezi Spojeným královstvím a Evropskou unií o obchodu a spolupráci, nedošlo od roku 2021 ve zdravotním pojištění z pohledu pojištěnce k zásadním změnám.

Dohoda obsahuje i protokol o sociálním zabezpečení, který zahrnuje i pravidla pro zdravotní pojištění a poskytování zdravotních služeb, která prakticky nemění nařízení o koordinaci systémů sociálního zabezpečení, aplikovaná ještě po přechodné období roku 2020.

Lze tak konstatovat, že veškeré běžné situace jsou nadále upraveny stejným způsobem, jakoby Spojené království z EU nevystoupilo.

U všech výše uvedených států bude v dalším textu uváděna zkratka „stát EU“ nebo „členský stát“.

Pokud získá občan ze státu EU oprávnění k provozování samostatné výdělečné činnosti v České republice, postupuje z hlediska plnění zákonných povinností v souladu s českou legislativou platnou ve zdravotním pojištění. Zvolené české zdravotní pojišťovně oznamuje tento občan v zákonné osmidenní lhůtě zahájení samostatné výdělečné činnosti, přičemž současně předkládá živnostenský list nebo jinou úřední listinu, na základě které vykonává samostatnou výdělečnou činnost a dále překládá doklad o přihlášení k registraci jako daňový subjekt u příslušného správce daně. Přihlášením se tak OSVČ stává plátcem pojistného do českého systému veřejného zdravotního pojištění s povinností placení záloh na pojistné a případného doplatku včetně plnění ostatních zákonných povinností (např. každoroční podávání Přehledu). Pojištění lze ukončit ke dni následujícímu po dni oznámení této skutečnosti zdravotní pojišťovně včetně odevzdání průkazu pojištěnce – Evropského průkazu zdravotního pojištění (European Health Insurance Card – EHIC).

Je-li v rámci souběhu příjmů v ČR osoba s bydlištěm ve státě EU současně zaměstnána u zaměstnavatele se sídlem na území České republiky a zároveň je držitelem oprávnění k provozování samostatné výdělečné činnosti v ČR (podniká), je z titulu obou činností účastna veřejného zdravotního pojištění s povinností placení pojistného z obou příjmů. V zaměstnání odvádí pojistné zaměstnavatel, z příjmu ze samostatné výdělečné činnosti platí taková osoba pojistné sama.

V případě souběhu zaměstnání v jednom státě EU s výkonem samostatné výdělečné činnosti v dalším státě EU je osoba pojištěna ve státě, ve kterém vykonává zaměstnání.

Pokud chce podnikat v České republice osoba ze „třetí“ země, tedy mimo výše uvedené státy (např. Ukrajinec), nepodléhá režimu koordinačních nařízení EU a z titulu výkonu samostatné výdělečné činnosti jí nevzniká účast v českém systému veřejného zdravotního pojištění. Řešením takové situace je uzavření komerčního zdravotního pojištění. Cizinec ze „třetí“ země může být standardně účasten českého systému pouze po dobu zaměstnání u zaměstnavatele se sídlem nebo trvalým pobytem na území České republiky.

     OSVČ – souběžný výkon činností a princip jednoho pojištění

Osoba samostatně výdělečně činná (nebo zaměstnaná) podléhá právním předpisům členského státu, na jehož území vykonává výdělečnou činnost, bez ohledu na místo jejího bydliště – pravidlo lex loci laboris.

Prostřednictvím tohoto principu je určována příslušnost k právním předpisům sociálního zabezpečení. Sociální zabezpečení se přitom rozumí v celé jeho šíři, tedy včetně všech podsystémů – v České republice například i pojištění zaměstnavatelů pro případ pracovních úrazů a nemocí z povolání. Při praktické aplikaci příslušných ustanovení Nařízení nemůže dojít k situaci, že by byla osoba pojištěna ve více zemích nebo naopak v žádné z nich.

Základním kritériem pro určení příslušnosti je výkon výdělečné činnosti. V této souvislosti platí, že na zaměstnance nebo osobu samostatně výdělečně činnou se ve smyslu výše uvedených koordinačních nařízení vztahují právní předpisy státu, na jehož území je vykonávána výdělečná činnost. Tyto osoby tak podléhají všem systémům sociálního zabezpečení tohoto státu a nemohou si vybrat, že například zdravotně a nemocensky chtějí být pojištěny v jedné zemi a důchodově v jiné zemi. Obdobně si příslušnost k pojištění nemohou vybrat ani nezaopatření rodinní příslušníci takové osoby, kteří jsou povinně účastni všech systémů sociálního zabezpečení v zemi pojištění živitele.

Účelem a smyslem principu aplikace právních předpisů jednoho státu je tedy zamezit konfliktu právních řádů, k němuž by u migrujících osob mohlo v praxi dojít.

Z pravidla aplikace právních předpisů státu výkonu výdělečné činnosti existuje řada zvláštních pravidel. Nejčastěji se zvláštní pravidla použijí u pracovníků vyslaných k výkonu činnosti na území druhého státu, státních úředníků, členů diplomatických sborů a konzulárního zastoupení a pracovníků vykonávající činnost v oboru mezinárodní přepravy. Rovněž je možné, aby se pověřené instituce členských států dohodly na udělení výjimky z příslušnosti k právním předpisům. Pravidlo se tak aplikuje automaticky, pokud nedojde k některé ze situací dále uvedených.

V případě souběžného výkonu samostatné výdělečné činnosti ve více členských státech jsou klíčovými kritérii pro určení příslušnosti:

–   bydliště a

–   podmínka výkonu podstatných částí činností na území státu bydliště

Bydlištěm se ve smyslu Nařízení rozumí místo, kde má osoba těžiště životních zájmů, které se však vždy nemusí shodovat s adresou trvalého bydliště.

Pro splnění podmínky výkonu podstatných částí činností na území státu bydliště stanoví nařízení č. 987/2009 pomocná kritéria, kterými jsou u OSVČ obrat, pracovní doba, počet poskytnutých služeb nebo příjem. Podmínka výkonu podstatných částí činností na území státu bydliště je splněna, je-li alespoň jedno z pomocných kritérií realizováno na území státu bydliště ve výši alespoň 25 % z celkového objemu činnosti. Pokud tato podmínka splněna není, aplikují se právní předpisy státu, na jehož území se nachází centrum činnosti OSVČ.

     Odstavec 2

V tomto odstavci je zakotvena důležitá povinnost dodržet při odvodu pojistného minimální vyměřovací základ, platný pro OSVČ, mimo výjimek uvedených v následujícím odstavci 3.

Za průměrnou mzdu se pro účely zdravotního pojištění považuje částka, která se vypočte jako součin všeobecného vyměřovacího základu pro účely důchodového pojištění za kalendářní rok, který o dva roky předchází kalendářnímu roku, pro který se průměrná mzda zjišťuje, a přepočítacího koeficientu pro úpravu tohoto všeobecného vyměřovacího základu. Takto vypočtená částka se zaokrouhluje na celé koruny nahoru.

OSVČ, jejichž samostatná výdělečná činnost je jediným (resp. při souběhu se zaměstnáním hlavním) zdrojem příjmů a platí pro ně ve zdravotním pojištění minimální vyměřovací základ, jsou povinny platit alespoň minimální zálohy. Tyto zálohy se k 1. 1. vždy zvyšují.

Minimální měsíční vyměřovací základ OSVČ pro rok 2022 je určen sazbou 50 % z částky průměrné mzdy 38 911 Kč, tj. 19 455,50 Kč. Minimální výše zálohy OSVČ pro rok 2022 se vypočte jako 13,5 % z částky 19 455,50 Kč a zvyšuje se tak od ledna 2022 na 2 627 Kč.

Jestliže OSVČ naopak patří mezi osoby, pro které neplatí ve zdravotním pojištění ustanovení o minimálním vyměřovacím základu dle § 3a odst. 3 zákona č. 592/1992 Sb. (například se jedná o osoby, za které je plátcem pojistného stát), pak může záloha činit i méně než 2 627 Kč, nebo může mít i nulovou hodnotu, což v roce 2022 platí rovněž v případě povoleného snížení zálohy takové osobě.

Při výkonu samostatné výdělečné činnosti po celý kalendářní rok 2022 musí být dodržen odvod pojistného alespoň z minimálního vyměřovacího základu 233 466 Kč, tedy nejméně v částce 31 518 Kč. Tuto podmínku lze s ohledem na další okolnosti případně splnit i zaplacením dvanácti alespoň minimálních záloh 2 627 Kč.

     Odstavec 3

OSVČ uvedené v tomto zákonném ustanovení jsou ve zdravotním pojištění zvýhodněny v tom smyslu, že se na ně při odvodu pojistného (a placení záloh) nevztahuje zákonné minimum, ale jejich vyměřovacím základem je za rozhodné období kalendářního roku sazba 50 % daňového základu. Pro tyto osoby ani neplatí povinnost hradit minimální zálohy.

?  Příklad 31

Starobní důchodce začal podnikat v lednu 2022 a v rámci své samostatné výdělečné činnosti vykáže za 12 měsíců roku 2022 daňový základ 88 506 Kč. Zálohy na pojistné v roce 2022 neplatí (není to jeho povinností). Výše pojistného za rok 2022, kterou bude povinen zaplatit zdravotní pojišťovně ve lhůtě do osmi dnů po podání Přehledu za tento rok (tedy v roce 2023), se vypočte následovně:

P = 0,135 × 0,5 × 88 506 = 5 975 Kč

Pokud by byl podán Přehled za rok 2022 například v měsíci březnu 2023, bude tento poživatel důchodu platit od tohoto měsíce zálohy na pojistné ve výši 262 Kč, vypočtené dle vzorce:

Z = (0,135 × 0,5 × 88 506) / 12 = 498 Kč,

kde číslovka 12 znamená počet kalendářních měsíců výkonu podnikatelské činnosti v roce 2022.

Minimální výše zálohy nemusí být v tomto případě respektována. Je přípustné, aby v případě nízkých záloh byly tyto zálohy zaplaceny na určité časové období (třeba na půl roku nebo na rok) dopředu, každopádně je vhodné informovat o tomto postupu zdravotní pojišťovnu.

?  Příklad 32

Žena jako příjemce rodičovského příspěvku začala podnikat v červenci 2022 a za 6 kalendářních měsíců své samostatné výdělečné činnosti vykáže daňový základ 38 511 Kč.

Na ženu se ve zdravotním pojištění nevztahuje povinnost dodržet při odvodu pojistného minimální vyměřovací základ. Pojistné se tedy odvede stanovenou sazbou z daňového základu v částce 2 600 Kč (viz výpočet v předcházejícím příkladě). Od měsíce podání Přehledu za rok 2022 bude pak tato osoba povinna platit následující měsíční zálohy:

Z = (0,135 × 0,5 × 38 511) / 6 = 434 Kč

-

     „Státní pojištěnci“

Jednoznačně nejpočetnější skupinou pojištěnců, pro které neplatí ve zdravotním pojištění minimální vyměřovací základ, jsou osoby, za které je současně plátcem pojistného stát. Jedná se například o podnikající poživatele některého z důchodů, studenty, osoby na rodičovské dovolené a další skupiny pojištěnců.

V návaznosti na platnou právní úpravu si musí tyto podnikající osoby uvědomit zejména následující skutečnosti:

–   řádné a včasné plnění oznamovací povinnosti, tj. oznamování zahájení a ukončení samostatné výdělečné činnosti vždy v osmidenní lhůtě, jakož i oznamování skutečností rozhodných pro vznik nebo zánik povinnosti státu platit za pojištěnce pojistné (např. přiznání nebo odejmutí důchodu, pobírání peněžité pomoci v mateřství, ukončení pobírání rodičovského příspěvku aj.), pokud toto prokazatelně neučinil případný zaměstnavatel,

–   placení záloh na pojistné ve druhém a v dalších letech samostatné výdělečné činnosti, pokud tato povinnost pro podnikající osobu vyplývá. Ze zákona není povinností platit u osob, za které současně hradí pojistné stát, zálohy na pojistné v prvním kalendářním roce jejich samostatné výdělečné činnosti. V dalších letech pak nemusí být (s ohledem na dosažené výsledky podnikatelské činnosti) placeny alespoň minimální zálohy.

–   každoroční podávání Přehledu zdravotní pojišťovně za příslušný kalendářní rok (případně zdravotním pojišťovnám – pokud podnikatel změní v průběhu roku zdravotní pojišťovnu, například standardní cestou k 1. 7.),

–   s účinností od 1. 8. 2004 již nemají tyto osoby nárok na uplatnění odpočtu od dosaženého příjmu,

–   v roce 2022 platí při stanovení vyměřovacího základu pro odvod pojistného za rozhodné období tohoto kalendářního roku včetně stanovení výše zálohy na pojistné sazba 50 % daňového základu.

Zařazením do kategorie osob, za které platí pojistné stát, mají tito pojištěnci vyřešen svůj pojistný vztah, takže se na ně za této situace nevztahuje povinnost platit pojistné, pokud nejsou výdělečně činní.

     Pečující osoby a jejich podnikatelská činnost ve zdravotním pojištění

Zvláštní kategorií zdravotního pojištění jsou osoby celodenně osobně a řádně pečující alespoň o jedno dítě do sedmi let věku nebo nejméně o dvě děti do patnácti let věku. Podmínka celodenní osobní a řádné péče se považuje za splněnou jen tehdy, pokud:

–   se jedná o osobní, řádnou a celodenní péči, tj. dítě není svěřeno do péče jiné osobě, třeba i z rodiny, nebo

–   dítě není umístěno v zařízení s týdenním či celoročním pobytem, nebo

–   dítě předškolního věku není umístěno v jeslích (mateřské škole), popřípadě v obdobném zařízení na dobu, která převyšuje 4 hod. denně, nebo

–   dítě plnící povinnou školní docházku není umístěno ve školním zařízení, či jiném obdobném zařízení po dobu přesahující návštěvu školy.

Do této kategorie může být zařazena pouze jedna osoba, a to otec nebo matka dítěte, nebo osoba, která převzala dítě do trvalé péče nahrazující péči rodičů.

Pokud je osoba celodenně osobně a řádně pečující a dítě, resp. o děti, výdělečně činná, to znamená, že je zaměstnaná nebo podniká, neplatí pro ni minimální vyměřovací základ ani v zaměstnání, ani v samostatné výdělečné činnosti. Vyměřovacím základem je:

–   v zaměstnání skutečně dosažená výše příjmu, tedy částka i nižší než minimální mzda,

–   v samostatné výdělečné činnosti sazba 50 % daňového základu za rozhodné období kalendářního roku.

Jestliže „pečující osoba“ nemá v průběhu zaměstnání po celý kalendářní měsíc příjmy ze zaměstnání ani ze své samostatné výdělečné činnosti (např. nemoc, ošetřování člena rodiny, neplacené volno), je za ni plátcem pojistného stát.

Osoby, za které je ve zdravotním pojištění plátcem pojistného stát, mají při placení pojistného tato dvě základní zvýhodnění:

–   v prvním kalendářním roce své samostatné výdělečné činnosti nemusejí (ale mohou) platit zálohy na pojistné a

–   nemusejí dodržet minimální vyměřovací základ, to znamená, že pojistné za rozhodné období kalendářního roku odvádějí stanovenou sazbou 13,5 % z 50 % daňového základu.

Vykážou-li však tyto osoby za rok 2021, ve kterém začnou podnikat, kladný hospodářský výsledek, zálohy již v příštím roce 2022 platit budou (od měsíce podání Přehledu), a to podle výše daňového základu, tedy bez povinnosti placení minimálních záloh OSVČ.

Jiné podmínky však platí tehdy, pokud začne podnikat osoba splňující podmínky celodenní osobní a řádné péče. Protože bude mít tato osoba příjmy ze své podnikatelské činnosti, nemůže být evidována u zdravotní pojišťovny ve „státní kategorii“, a proto musí zálohy platit. Jinak také řečeno, když tato osoba zahájí podnikatelskou činnost, tak již za měsíc, ve kterém tuto činnost v roce 2021 zahájí, musí zaplatit alespoň minimální zálohu 2 393 Kč, pokud si sama nestanoví zálohu vyšší.

Jestliže začala „pečující osoba“ podnikat kdykoliv v roce 2021, bude povinna podat v roce 2022 zdravotní pojišťovně Přehled za rok 2021. Kdyby podnikala po celý rok 2021 a platila by si minimální zálohy, zaplatila by na zálohách celkem 28 716 Kč (12 × 2 393).

Jaké možnosti mohou při zúčtování roku 2021 reálně nastat? Uplatněný postup bude záviset na výsledcích podnikatelské činnosti za rozhodné období kalendářního roku 2021.

1. OSVČ vykáže za rok 2021 ztrátu. Úhrn zaplacených minimálních záloh 28 716 Kč bude přeplatkem s nárokem OSVČ na jeho vrácení, při pokračování podnikatelské činnosti by byly zálohy od měsíce podání Přehledu v roce 2022 nulové – z toho důvodu, že pro OSVČ neplatí minimální vyměřovací základ.

2. Úhrn zaplacených záloh převýší pojistné, které bude OSVČ povinna za rok 2021 zaplatit. I v tomto případě bude evidován za rok 2021 přeplatek na pojistném, který se vyřeší tím způsobem, že buď bude OSVČ vrácen anebo bude s jejím souhlasem použit na úhradu záloh v dalším období.

3. Vypočtené pojistné za rok 2021 bude vyšší, než uhrazené minimální zálohy 28 716 Kč. OSVČ provede úhradu doplatku do osmi dnů po dni, ve kterém podala, resp. měla podat, v roce 2022 Přehled za rok 2021.

Varianta, že by zaplacené zálohy byly shodné s výší pojistného, sice nastat může, ale její pravděpodobnost je velmi malá.

V souladu s právní úpravou platnou ve zdravotním pojištění dochází ke změně výše placené zálohy vždy k 1. 1. kalendářního roku tehdy, když se zvyšuje minimální záloha a OSVČ platí zálohu nižší než novou minimální – v situaci, kdy pro OSVČ platí ve zdravotním pojištění minimální vyměřovací základ.

Záloha se může změnit od kalendářního měsíce, ve kterém je podán Přehled. Podání Přehledu nemá vliv na výši zálohy tehdy, pokud OSVČ platí od ledna minimální zálohu a podání Přehledu na této situaci do dalších měsíců nic nezmění.

Bude-li „pečující osoba“ podnikat i v roce 2022, pak od kalendářního měsíce, ve kterém podá, případně měla podat, Přehled za rok 2021, bude platit zálohy:

a) nulové, pokud bude za rok 2021 ve ztrátě,

b) nižší než minimální pro rok 2022,

c) vyšší než minimální pro rok 2022.

Možnost, že by dosažené výsledky za rok 2021 odpovídaly přesně výši minimální zálohy na pojistné pro rok 2022, je spíše výjimečná.

Podmínkou pro postup podle bodů a) a b) je pokračování celodenní osobní a řádné péče ve smyslu výše uvedeném.

     Odstavec 4

Minimální vyměřovací základ OSVČ se podle počtu kalendářních měsíců trvání stanovených skutečností snižuje:

–   při výkonu podnikatelské činnosti pouze po část kalendářního roku,

–   v případě nemoci podnikatele v návaznosti s nárokem na výplatu nemocenského nebo peněžité pomoci v mateřství,

–   tehdy, pokud u OSVČ nastane některá ze situací deklarovaných v odstavci 3, například tehdy, když vznikne, resp. zanikne nárok na platbu pojistného státem.

     Samostatná výdělečná činnost – jediný zdroj příjmů

V tomto případě musí OSVČ každopádně platit v roce 2022 alespoň minimální zálohy 2 627 Kč za každý kalendářní měsíc (s výjimkou osob či situací, vyjmenovaných v ustanovení § 3a odst. 3, kdy pro OSVČ minimum ve zdravotním pojištění neplatí). OSVČ si případně může stanovit v roce zahájení samostatné výdělečné činnosti zálohu i vyšší než minimální. Zálohy není povinna platit v prvním kalendářním roce podnikatelské činnosti OSVČ, za kterou je současně plátcem pojistného stát. V souladu s obecně platnými podmínkami je splatnost zálohy za příslušný kalendářní měsíc stanovena nejpozději do 8. dne následujícího kalendářního měsíce. Pokud tento poslední den připadne na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem této lhůty nejblíže následující pracovní den.

Ukažme si zákonné postupy formou příkladů. Pojištěnec začal podnikat kdykoli v průběhu měsíce dubna 2022. První záloha 2 627 Kč (případně vyšší) musela být zaplacena již za měsíc duben nejpozději dne 9. 5. 2022 z toho důvodu, že 8. 5. připadá na neděli (státní svátek), vždy již připsáním platby na příslušný příjmový účet zdravotní pojišťovny. Registrací v dané kategorii a zaplacením této úhrady má pojištěnec ve zdravotním pojištění relevantně vyřešen v měsíci dubnu svůj pojistný vztah. Z hlediska placení pojistného musí být u OSVČ za měsíce duben – prosinec 2022 dodržen za celé toto období minimální vyměřovací základ v částce 175 099,50 Kč (9 × 19 455,50), minimální pojistné pak představuje 13,5 % z této částky, tj. 23 639 Kč. Zaplacením devíti alespoň minimálních záloh 2 627 Kč je tak v roce 2022 zajištěn postup podle zákona. V dané souvislosti ještě podotýkám, že od roku 2013 již neplatí ve zdravotním pojištění maximální vyměřovací základ, to znamená, že v roce 2022 (a v letech následujících) již není pro OSVČ stanovena maximální výše zálohy a tím ani maximální výše roční částky pojistného.

Analogicky se postupuje i tehdy, když bude při souběhu zaměstnání s podnikáním samostatná výdělečná činnost hlavním zdrojem příjmů pojištěnce.

     Samostatná výdělečná činnost – vedlejší zdroj příjmů

Tyto osoby nejsou povinny platit žádné zálohy. Podmínkou pro uplatnění tohoto postupu je skutečnost, že v zaměstnání je zaměstnavatelem odváděno v roce 2022 pojistné nejméně z minimálního vyměřovacího základu 16 200 Kč, kdy toto zaměstnání trvá po celé rozhodné období. Částka pojistného za rozhodné období kalendářního roku se vypočte takto:

P (pojistné) = 0,135 × 0,5 × daňový základ

     Samostatná výdělečná činnost poživatele důchodu

Postup těchto osob při výpočtu výše pojistného si budeme ve třech příkladech modelově demonstrovat u starobního důchodce. Stejné podmínky však lze aplikovat například u ostatních skupin „státních pojištěnců“ s výjimkou zvláštních kategorií (třeba uváděné osoby celodenně osobně a řádně pečující alespoň o jedno dítě do sedmi let věku nebo nejméně o dvě děti do patnácti let věku – viz komentář k odstavci č. 3).

?  Příklad 33

Starobní důchodce je v roce 2022 souběžně zaměstnán a podniká. V zaměstnání (hlavní zdroj příjmů) se jeho hrubý příjem na základě dohody o pracovní činnosti pohybuje v rozpětí od 8 000 Kč do 11 000 Kč, v samostatné výdělečné činnosti bude jeho daňový základ za rok 2022 ve výši 24 911 Kč.

Jelikož není v tomto souběhu samostatná výdělečná činnost hlavním zdrojem příjmů, platí následující:

–   v zaměstnání se v průběhu roku každopádně odvádí pojistné ze skutečně dosaženého příjmu bez dopočtu do minimálního vyměřovacího základu platného pro zaměstnance,

–   zálohy na pojistné nemusí být placeny a pojistné za rok 2022 uhradí důchodce jednorázovou platbou v částce 1 682 Kč (výpočet – viz výše).

?  Příklad 34

Starobní důchodce začal podnikat v dubnu 2022 a za 9 měsíců své samostatné výdělečné činnosti vykáže ztrátu 18 320 Kč.

Mimo skutečnost, že se na tuto osobu nevztahuje při odvodu pojistného povinnost respektovat z příjmu ze samostatné výdělečné činnosti minimální vyměřovací základ, nemusí tato osoba platit:

–   zálohy na pojistné v kalendářním roce zahájení samostatné výdělečné činnosti, tedy v roce 2022,

–   pojistné na zdravotní pojištění za rok 2022 z titulu vykázané ztráty,

–   zálohy na pojistné v roce 2023, pokud bude nadále pokračovat ve své samostatné výdělečné činnosti.

?  Příklad 35

Starobní důchodce začal podnikat v měsíci lednu 2022 a podnikání ukončil v dubnu 2022. Současně se svojí samostatnou výdělečnou činností pracoval u jednoho zaměstnavatele v měsíci únoru na dohodu o provedení práce s příjmem 9 000 Kč a po celý měsíc duben pak na dohodu o pracovní činnosti u jiného zaměstnavatele.

Za čtyři měsíce výkonu samostatné výdělečné činnosti podá důchodce v roce 2023 zdravotní pojišťovně Přehled a v případě kladného výsledku hospodaření provede v zákonem stanovené lhůtě úhradu doplatku pojistného. Současně oznámí zdravotní pojišťovně v zákonné osmidenní lhůtě zahájení a ukončení samostatné výdělečné činnosti.

Dohoda o provedení práce nezakládá výší příjmu účast na nemocenském (a tedy ani na zdravotním) pojištění, z titulu tohoto pracovněprávního vztahu nevznikají ve zdravotním pojištění pro starobního důchodce, ani pro jeho zaměstnavatele, žádné povinnosti. Jestliže příjem zúčtovaný na základě dohody o pracovní činnosti dosáhl v měsíci dubnu alespoň 3 500 Kč, plnil zaměstnavatel vůči zdravotní pojišťovně zaměstnance oznamovací povinnost včetně odvodu pojistného ze skutečně dosaženého příjmu.

-

     Nemoc OSVČ

V případě nemoci podnikatele – osoby samostatně výdělečně činné je ve zdravotním pojištění důležité, jak dlouho tato nemoc trvá. Pokud se jedná o krátkodobou záležitost, nemusí mít nemoc podstatný vliv na vývoj samotné podnikatelské aktivity. Ovšem při déletrvajícím onemocnění mohou pro OSVČ nastat komplikace, třeba i dosti závažné. A právě na situace související s nemocí OSVČ pamatuje do určité míry i právní úprava platná ve zdravotním pojištění, kdy cílem zákonodárce je poskytnout osobám samostatně výdělečně činným určitou úlevu jak při placení záloh na pojistné, tak při celkové platbě pojistného za rozhodné období kalendářního roku ve vazbě na minimální vyměřovací základ platný pro OSVČ.

     Nemoc OSVČ po část kalendářního měsíce

Rozhodným obdobím pro placení pojistného u OSVČ je kalendářní rok, jeho nejkratší poměrnou částí je pak kalendářní měsíc. Pokud OSVČ podniká třeba jen po část kalendářního měsíce, považuje se za OSVČ po celý tento kalendářním měsíc. Jestliže nemoc trvá pouze po část kalendářního měsíce, nemá OSVČ v tomto směru žádnou úlevu a pokud se jedná o jediný (resp. při souběhu se zaměstnáním hlavní) zdroj příjmů, musí být i za tento měsíc zaplacena alespoň minimální záloha, neboli musí být u OSVČ při odvodu pojistného dodržen minimální vyměřovací základ.

     Nemoc OSVČ po celý kalendářní měsíc

Zcela jiné podmínky však platí za situace, kdy nemoc OSVČ trvá po dobu nejméně jednoho celého kalendářního měsíce. V ustanovení § 7 odst. 2 zákona č. 592/1992 Sb. je uvedeno, že zálohy na pojistné se neplatí za kalendářní měsíce, v nichž byla OSVČ uznána po celý kalendářní měsíc neschopnou práce nebo jí byla nařízena karanténa podle zvláštních právních předpisů. Tuto skutečnost však musí OSVČ zdravotní pojišťovně průkazně doložit (dokladem o pracovní neschopnosti), neboť za běžného stavu není zdravotní pojišťovně tato skutečnost známa, resp. ji nemůže předpokládat. Tuto okolnost lze sice dokladovat i se zpětnou platností, nicméně jejím opožděným oznámením vzniká problém jak na straně OSVČ, tak následně u zdravotní pojišťovny, kdy dodatečně dochází ke změně výše placené zálohy včetně navazujícího odvodu pojistného z minimálního vyměřovacího základu, platného pro OSVČ.

     Placení pojistného

V případě nemoci musí OSVČ oznámit (a doložit) zdravotní pojišťovně období trvání nemoci, tj. její zahájení a ukončení, pro řešení případných nesrovnalostí se v dané souvislosti přikládá k podávanému Přehledu potvrzení OSSZ (viz například Poučení k formuláři VZP ČR Přehled OSVČ). Z obecného pohledu lze konstatovat, že pojistné se sice platí i za měsíce, kdy je OSVČ nemocná, nicméně zvýhodnění OSVČ spočívá ve skutečnosti, že se minimální vyměřovací základ sníží na poměrnou část odpovídající počtu kalendářních měsíců, pokud osoba samostatně výdělečně činná měla po celý kalendářní měsíc nárok na výplatu nemocenského (nebo peněžité pomoci v mateřství) jako osoba samostatně výdělečně činná. Neboli za takový kalendářní měsíc nemusí být u OSVČ dodržen při ročním zúčtování minimální vyměřovací základ.

?  Příklad 36

OSVČ platí po celý rok 2022 minimální zálohy 2 627 Kč. Dne 27. 1. 2022 utrpí při autonehodě úraz a v pracovní neschopnosti s nárokem na nemocenské bude do 18. 5. 2022. Za rozhodné období kalendářního roku 2022 vykáže ztrátu.

Kromě toho, že OSVČ dle výše uvedeného neplatí (resp. není povinna platit) za měsíce únor až duben zálohy na pojistné, nemusí být v těchto třech měsících dodržen minimální vyměřovací základ, který se v důsledku této skutečnosti snižuje na poměrnou část devíti kalendářních měsíců za rozhodné období kalendářního roku 2022. Jinými slovy, zaplacením devíti záloh ve výši 2 627 Kč OSVČ primárně postupuje v roce 2022 podle zákona.

-

Postupy, popisované v komentáři k odstavcům 1–4, se netýkají režimu paušální daně, kde je povinností hradit v roce 2022 měsíční platbu 5 994 Kč, například bez ohledu na případnou nemoc.

V této souvislosti je také zapotřebí uvést, že OSVČ činné v paušálním režimu jsou povinny platit pojistné v minimální výši tehdy, pokud se daň z příjmů rovná paušální dani. To znamená, že toto zvýhodnění (tedy placení pojistného bez povinnosti dodržet minimum) nelze v paušálním režimu uplatnit.

     Odstavec 5

OSVČ činná v paušálním režimu platí zálohy na pojistné (pojistné) podle zákona o daních z příjmů. Totiž, nepodává-li tato OSVČ daňové přiznání tehdy, když se daň rovná paušální dani, a ani Přehled zdravotní pojišťovně, pak v takovém případě nejsou předmětné platby zálohami na pojistné, ale považují se v roce 2022 v rámci celkové platby 5 994 Kč za pojistné.

Je skutečností, že pokud osoby ve standardním režimu splňují podmínky dle ustanovení § 3a odst. 3 a 4, pak pro ně neplatí povinnost dodržet při odvodu pojistného minimální vyměřovací základ (například se jedná o již zmíněné „státní pojištěnce“).

Naproti tomu jsou OSVČ činné v paušálním režimu povinny platit pojistné v minimální výši tehdy, pokud se daň z příjmů rovná paušální dani. To znamená, že toto zvýhodnění (tedy placení pojistného bez povinnosti dodržet minimum) nelze v paušálním režimu uplatnit.

Právní úprava stanovuje pevnou výši platby, takže roční zúčtování neprobíhá a OSVČ nepodává zdravotní pojišťovně formulář Přehled. Podnikatelé tak nejsou předmětem kontroly ze strany zdravotní pojišťovny, správy sociálního zabezpečení a finančního úřadu a tudíž také ušetří za účetní služby nebo za služby daňového poradce.

§ 3b

Vyměřovacím základem u osoby, která po celý kalendářní měsíc nemá příjmy ze zaměstnání, ze samostatné výdělečné činnosti a není za ni plátcem pojistného stát (§ 3c) (dále jen „osoba bez zdanitelných příjmů“) je minimální mzda.

border-right:none;padding:9.0pt 0cm 0cm 0cm'>

komentář k § 3b

Účasti v českém systému veřejného zdravotního pojištění ze zákona podléhají například:

–   osoby, které mají na území České republiky trvalý pobyt a

–   osoby, které na území ČR trvalý pobyt nemají, pokud jsou zaměstnanci zaměstnavatele, který má sídlo nebo trvalý pobyt na území České republiky

Samostatnou kapitolu pak představuje posuzování osob ze států Evropské unie, Evropského hospodářského prostoru (Norsko, Island, Lichtenštejnsko), ze Švýcarska nebo ze Spojeného království ve smyslu příslušných koordinačních nařízení EU (883/2004 a 987/2009), případně postup podle podmínek daných dvoustrannými mezistátními smlouvami o sociálním zabezpečení.

Novelou č. 274/2021 Sb. je s účinností od 2. 8. 2021 pojištěncem podle zákona č. 48/1997 Sb. také například osoba, které bylo vydáno povolení k dlouhodobému pobytu na území České republiky za účelem vědeckého výzkumu, které byl udělen azyl nebo doplňková ochrana na území České republiky aj.

Za osobu bez zdanitelných příjmů (OBZP) se považuje osoba s trvalým pobytem na území České republiky, která:

–   nemá svoji účast v systému veřejného zdravotního pojištění krytou některou z variant výdělečné činnosti (zaměstnání nebo podnikání ve smyslu právních předpisů platných ve zdravotním pojištění) a

–   není osobou, za kterou platí pojistné stát (například poživatelé některého z důchodů, nezaopatřené děti, ženy na mateřské nebo osoby na rodičovské dovolené, uchazeči o zaměstnání apod. – blíže viz ustanovení § 7 odst. 1 zákona č. 48/1997 Sb.) a ani

–   není vyňata z českého systému veřejného zdravotního pojištění, nejčastěji buď z důvodu výkonu výdělečné činnosti podle koordinačních nařízení Evropské unie č. 883/2004 a 987/2009 nebo s využitím institutu dlouhodobého pobytu v cizině.

Pokud je pojištěnec v průběhu kalendářního měsíce alespoň jeden den registrován u zdravotní pojišťovny buď jako zaměstnanec nebo jako osoba samostatně výdělečně činná, nebo je zařazen v některé ze skupin osob, za které platí pojistné stát, není v tomto měsíci OBZP.

Osoba bez zdanitelných příjmů platí pojistné ve vazbě na vyměřovací základ, kterým je minimální mzda, výše pojistného činí 13,5 % z aktuální výše minimální mzdy. To znamená, že měsíční platba pojistného OBZP představuje v roce 2022 částku 2 187 Kč. Pojistné je splatné od prvního dne kalendářního měsíce, za který se platí, do osmého dne následujícího kalendářního měsíce. Připadne-li poslední den splatnosti na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty nejbližší následující pracovní den.

Pojištěnec, který chce být zařazen jako OBZP, je povinen přihlásit se u své zdravotní pojišťovny v zákonné osmidenní lhůtě, sdělit své jméno, příjmení, adresu trvalého bydliště, rodné číslo a platit pojistné.

Mezi OBZP patří například:

–   pojištěnec pracující jen na dohody o pracovní činnosti při příjmu nižším než 3 500 Kč a na dohody o provedení práce při příjmu nepřevyšujícím 10 000 Kč,

–   student školy, která nebyla ministerstvem školství, mládeže a tělovýchovy ČR označena jako soustavná příprava na budoucí povolání (například některé jazykové školy),

–   student střední nebo vysoké školy v cizině, která nebyla rozhodnutím ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy ČR postavena na roveň studia na středních nebo vysokých školách v ČR, oznámení o dlouhodobém pobytu v cizině nebylo provedeno,

–   student starší 26 let [s výjimkou studentů doktorského studia starších 26 let při splnění podmínek uvedených v § 7 odst. 1 písm. r) zákona č. 48/1997 Sb.],

–   nezaměstnaný, který není v evidenci Úřadu práce,

–   osoba pracující v cizině mimo státy Evropské unie (a mimo Norsko, Island, Lichtenštejnsko, Švýcarsko a Spojené království) pro cizího zaměstnavatele. To znamená, že taková osoba není výdělečně činná podle koordinačních nařízení Evropské unie č. 883/2004 a 987/2009 atd.

trvají-li tyto a jiné skutečnosti (ať už samostatně nebo v přímé návaznosti) po celý kalendářní měsíc.

Do 30. 11. 2011 vznikaly komplikace v případě, kdy byl členem volební komise pojištěnec, který byl v době konání voleb registrován u zdravotní pojišťovny jako OBZP. Podmínkou pro zařazení do kategorie OBZP je mj. skutečnost, že pojištěnec v rámci daného kalendářního měsíce ani jeden den nevykonává výdělečnou činnost (zaměstnání nebo samostatnou výdělečnou činnost), zakládající účast na zdravotním pojištění. To znamená, že tito členové volebních komisí museli být na příslušný měsíc odhlášeni z této kategorie a zaměstnavatel (úřad) musel za tyto osoby jako zaměstnance odvést pojistné podle zákona.

Tento problém osob bez zdanitelných příjmů fakticky zanikl dnem 1. prosince 2011, tedy nabytím účinnosti novely zákona č. 48/1997 Sb. Jelikož se po tomto datu nepovažují členové okrskových volebních komisí ve zdravotním pojištění za zaměstnance, mohou být tito členové komisí v době konání voleb osobou bez zdanitelných příjmů.

Pro názornost uvedu příklad, kdy pojištěnec nebude v průběhu roku 2022 registrován jako OBZP. Tento pojištěnec ukončil podnikání dne 6. 3. Do zaměstnání nastoupil 21. 4., zaměstnání ukončil 31. 5., a od 19. 6. do 23. 7. byl veden jako příjemce dávek nemocenského pojištění, které mu byly vypláceny z důvodu onemocnění v ochranné lhůtě po rozvázání pracovního poměru. Poté pracoval na dohodu o pracovní činnosti od 14. 8. do 21. 9., v každém z měsíců srpna a září činil jeho příjem alespoň 3 500 Kč. Dne 27. 10. se na zbytek roku přihlásil na Úřadě práce jako uchazeč o zaměstnání. Tento pojištěnec tedy nebyl v roce 2022 nepřetržitě po dobu nejméně jednoho celého kalendářního měsíce v situaci, kdy by nebyl zaměstnán, nebo nepodnikal anebo by za něj nebyl plátcem pojistného stát.

Pokud je občan – pojištěnec zaměstnán, může otázku zdravotního pojištění takříkajíc „pustit z hlavy“, neboť v takovém případě se o placení pojistného postará zaměstnavatel. Také platí, že zaměstnavatel nemůže nutit zaměstnance k tomu, aby si sám jakékoli pojistné hradil. Nicméně některým povinnostem se zaměstnanec stejně nevyhne, kdy se především jedná o oznamování změny zdravotní pojišťovny svému zaměstnavateli v průběhu zaměstnání v zákonné osmidenní lhůtě a sdělování skutečností rozhodných pro platbu pojistného státem (například přiznání nebo odejmutí důchodu, zahájení studia, nástup ženy na mateřskou dovolenou apod.).

Podle koordinačních nařízení Evropské unie jsou nezaopatření rodinní příslušníci svým pojištění vázáni na výdělečnou činnost živitele a z hlediska příslušnosti k pojištění se v tomto případě postupuje podle koordinačních nařízení Evropské unie č. 883/2004 a 987/2009. Mají-li nezaopatření rodinní příslušníci zahraničního pracovníka, pojištěného v České republice ve smyslu příslušných „evropských“ koordinačních nařízení, nárok na zařazení do českého systému veřejného zdravotního pojištění jako osoby, za které platí pojistné stát, musí pracovník české zdravotní pojišťovně předložit doklady, opravňující k zařazení této osoby do příslušné „státní“ kategorie (například studium dětí nad 15 let). Pokud nebude tento nárok vydokladován, bude takový nezaopatřený rodinný příslušník považován za osobu bez zdanitelných příjmů s povinností placení pojistného české zdravotní pojišťovně jako samoplátce. Pojistné může tato osoba hradit buď sama, nebo prostřednictvím pracovníka. Tímto způsobem se může stát osoba s bydlištěm ve státě Evropské unie (případně v Norsku, na Islandu, v Lichtenštejnsku, ve Švýcarsku nebo ve Spojeném království) OBZP v českém systému veřejného zdravotního pojištění. Přihlášení OBZP je tedy závislé na přihlášení pracovníka – živitele do českého systému zdravotního pojištění.

Pojištěnec – účastník českého systému veřejného zdravotního pojištění – vlastní Evropský průkaz zdravotního pojištění (European Health Insurance Card – EHIC) té české zdravotní pojišťovny, kterou si, mimo zákonných výjimek, svobodně zvolil. Na základě tohoto průkazu má nárok na poskytnutí plné péče, resp. hrazených služeb, v České republice a podle příslušných nařízení (viz výše) na poskytnutí nezbytné zdravotní péče ve státech, které podle těchto nařízení postupují.

Zdravotní pojištění zaniká:

–   smrtí pojištěnce,

–   skončením trvalého pobytu na území České republiky,

–   dnem ukončení zaměstnání u osoby bez trvalého pobytu na území České republiky,

–   v situacích vyjmenovaných v § 3 odst. 2 písm. c) v bodech 2. až 9. zákona č. 48/1997 Sb., například dnem nabytí právní moci rozhodnutí o odnětí doplňkové ochrany nebo dnem zániku doplňkové ochrany.

§ 3c

(1) Vyměřovací základ pro pojistné hrazené státem za osobu, za kterou je podle zvláštního právního předpisu³⁷⁾ plátcem pojistného stát, se stanoví ve výši 14 570 Kč na kalendářní měsíc.

(2) Částku vyměřovacího základu uvedenou v od­stavci 1 může vláda vždy do 30. června změnit svým nařízením, a to s účinností k 1. lednu roku následujícího; přihlíží přitom k vývoji průměrné mzdy zveřejňované Českým statistickým úřadem, k možnostem státního rozpočtu a k vývoji finanční bilance veřej­ného zdravotního pojištění.

border-right:none;padding:9.0pt 0cm 0cm 0cm'>

komentář k § 3c

Platby od státu za tzv. státní pojištěnce dlouhodobě představují důležitou součást příjmové stránky zdravotních pojišťoven, nepochybně s přihlédnutím ke skutečnosti, že tyto osoby představují více než polovinu populace.

V ustanovení § 7 odst. 1 zákona č. 48/1997 Sb. jsou taxativně vyjmenovány osoby, za které je ve zdravotním pojištění plátcem pojistného stát. Mezi tyto osoby patří například poživatelé důchodu, ženy na mateřské a osoby rodičovské dovolené, příjemci rodičovského příspěvku, nezaopatřené děti, uchazeči o zaměstnání a další. Specifickou skupinu představují například osoby celodenně osobně a řádně pečující alespoň o jedno dítě do sedmi let věku nebo nejméně o dvě děti do patnácti let věku – ovšem u těchto osob platí pojistné stát pouze za podmínky, že nemají příjmy ze zaměstnání ani ze samostatné výdělečné činnosti.

Aby mohly zdravotní pojišťovny každý měsíc uplatňovat nárok na platbu pojistného od státu, musejí mít ve svém informačním systému záznam o tom, že za dotyčnou osobu stát pojistné platí. Z tohoto důvodu je velmi důležité plnění oznamovací povinnosti.

Pokud je pojištěnec zaměstnán, oznamuje skutečnosti rozhodné pro platbu pojistného zdravotní pojišťovně zaměstnavatel, který je v tomto směru subjektem plnícím zákonnou povinnost. Zaměstnanec však musí zaměstnavateli předložit doklad, na základě kterého nárok na zařazení do kategorie hrazené státem uplatňuje (například rozhodnutí ČSSZ o přiznání důchodu, doklad o zahájení studia, o pobírání rodičovského příspěvku apod.). Pro oznamování těchto změn slouží ve zdravotním pojištění příslušné kódy, používané na formuláři Hromadné oznámení zaměstnavatele. Pokud pojištěnec jako zaměstnanec tuto skutečnost svému zaměstnavateli nesdělí (anebo není zaměstnancem), je povinen ji oznámit zdravotní pojišťovně sám.

Neoznamování nebo opožděné oznamování změn souvisejících se zařazením (vyřazením) pojištěnce do (z) kategorie osob, za které platí pojistné stát, je pod sankcí, kdy za porušení této zákonné povinnosti může zdravotní pojišťovna uložit:

– zaměstnavateli pokutu až do výše 200 000 Kč,

– pojištěnci pokutu až do výše 10 000 Kč.

Při opakovaném nesplnění oznamovací povinnosti může být uložena pokuta až do výše dvojnásobku uložené pokuty.

V souvislosti s koronavirovou krizí došlo k propadům příjmů a zároveň k poměrně razantnímu zvýšení výdajů systému veřejného zdravotního pojištění. Jedním z důvodů potenciálního deficitního stavu mohlo být odpuštění plateb záloh OSVČ až do výše minimální zálohy osobám samostatně výdělečně činným za období měsíců březen až srpen 2020. Tato úleva pro podnikatelskou sféru představuje podle konzervativních odhadů výpadek v příjmech systému cca 8 mld. korun. Omezení činnosti četných oblastí ekonomiky může v odhadech představovat výpadek v řádu desítek miliard korun. K těmto „záporným“ položkám musíme přiřadit navýšení výdajů segmentu zdravotnictví souvisejících s řízením epidemie. Třebaže systém veřejného zdravotního pojištění hospodařil v uplynulých letech s přebytky, musí se počítat s jejich použitím na řešení krizových situací, tedy s posílením příjmové stránky.

Realitou doby je každoroční nárůst výdajové stránky systému veřejného zdravotního pojištění, kdy se zanedlouho dostaneme do situace, že systémem každý kalendářní den v roce „proteče“ jedna miliarda korun. Pokud by finanční zdroje nepostačovaly, mohlo by v dalším období docházet ke snižování úhrad poskytovatelům zdravotních služeb.

Ve srovnání s předcházející krizí můžeme spatřovat zásadní odlišnost v tom směru, že po roce 2008 byly disponibilní zůstatky zdravotních pojišťoven rozpouštěny postupně v časovém horizontu přibližně pěti let, což umožnilo udržet dostupnost zdravotních služeb na velmi vysoké úrovni po delší dobu. Avšak nástup koronavirové krize byl natolik nečekaný, že bez systémového řešení by se veřejné zdravotní pojištění mohlo velmi rychle ocitnout v situaci, ve které se při předchozí recesi nacházelo právě až po uplynutí relativně dlouhého období.

Zejména z tohoto vpravdě klíčového důvodu bylo zapotřebí již v počáteční fázi krize urychleně přistoupit k finanční stabilizaci systému. Za tímto účelem byl přijat zákon č. 231/2020 Sb., který změnil ustanovení § 3c odst. 1 zákona č. 592/1992 Sb. a zvýšil vyměřovací základ u osob, za které je plátcem pojistného stát, následovně:

–   od 1. června 2020 na částku 11 607 Kč,

–   od 1. ledna 2021 na částku 13 088 Kč.

Toto opatření znamenalo, že ve srovnání s právní úpravou platnou do konce května se od 1. 6. 2020 zvýšila platba za „státní pojištěnce“ o 500 Kč, tj. na 1 567 Kč. K dalšímu zvýšení této platby došlo k 1. lednu 2021, kdy se tomuto datu se zvýšila platba státu o dalších 200 Kč, tedy na částku 1 767 Kč.

Nařízením vlády č. 253/2021 Sb. ze dne 21. 6. 2021 se od 1. ledna 2022 zvýšil vyměřovací základ u osob, za které platí pojistné stát, na částku 14 570 Kč. To znamená, že za každého „státního pojištěnce“ obdrží příslušné zdravotní pojišťovny od 1. ledna 2022 měsíčně 1 967 Kč (13,5 % z vyměřovacího základu 14 570 Kč – zaokrouhleno na celou korunu nahoru), tedy o 200 Kč více než v roce 2021.

Jen pro porovnání. Před ekonomickou krizí se platba státu vždy zvyšovala k datu 1. ledna meziročně o 49 Kč.

Nárokování těchto plateb je řešeno tím způsobem, že zdravotní pojišťovny každý měsíc sdělují počet pojištěnců evidovaných ve „státní kategorii“, a za každého takového pojištěnce pak obdrží od státu příslušnou platbu.

Přijatým nařízením vlády se tak od 1. ledna 2022 zvýšil na částku 14 570 Kč jednak vyměřovací základ pro platbu pojistného státem, jednak odpočet od dosaženého příjmu v duchu ustanovení § 3 odst. 7 zákona č. 592/1992 Sb.

§ 3d

Vyměřovacím základem pro osobu, která se na území České republiky narodila matce pobývající na území České republiky na základě povolení k dlouhodobému pobytu, a to do konce kalendářního měsíce, v němž tato osoba dovršila 60 dnů věku, je dvojnásobek minimální mzdy za rozhodné období.

border-right:none;padding:9.0pt 0cm 0cm 0cm'>

komentář k § 3d

Změna zákona č. 592/1992 Sb., účinná od 2. 8. 2021, se týká dětí narozených na území ČR, jejichž matka má v okamžiku porodu povolení k dlouhodobému pobytu v ČR, přičemž otec nemá v ČR trvalý pobyt. Rozhodným obdobím je období ode dne narození do konce kalendářního měsíce, v němž tato osoba dovršila 60 dnů věku. Dítě je účastníkem systému veřejného zdravotního pojištění ode dne narození po dobu nejméně dvou měsíců, přesněji do konce měsíce, v němž dosáhne věku 60 dní. Následně je zapotřebí uzavřít komerční zdravotní pojištění, nebude-li získána jiná forma oprávnění k pobytu.

Narození dítěte je povinen oznámit jeho zákonný zástupce, opatrovník nebo poručník do 8 dnů ode dne narození zdravotní pojišťovně, u které je pojištěna matka dítěte v den jeho narození. Není-li matka dítěte v ČR zdravotně pojištěna, oznámí narození dítěte zdravotní pojišťovně, u které je pojištěn otec dítěte v den jeho narození. Nejsou-li rodiče v ČR zdravotně pojištěni, oznamuje se narození dítěte VZP ČR.

Pojistné za tyto narozené děti platí zákonný zástupce, opatrovník nebo poručník jednorázově za celé rozhodné období. Pojistné je splatné od prvního do posledního dne rozhodného období. Vyměřovacím základem je dvojnásobek minimální mzdy za rozhodné období, což je v roce 2022 částka pojistného 4 374 Kč.

§ 4

Rozhodné období

(1) Rozhodné období, z něhož se zjišťuje vyměřovací základ, je kalendářní měsíc, za který se pojistné platí, pokud se dále nestanoví jinak.

(2) U osoby samostatně výdělečně činné je rozhodným obdobím kalendářní rok, za který se pojistné platí.

(3) U osoby uvedené v § 3d je rozhodným obdobím období ode dne jejího narození do konce kalendářního měsíce, v němž tato osoba dovršila 60 dnů věku.

border-right:none;padding:9.0pt 0cm 0cm 0cm'>

komentář k § 4

Kromě státu jsou ve zdravotním pojištění plátci pojistného zaměstnavatelé, OSVČ a osoby bez zdanitelných příjmů. Pojistné resp. zálohy na pojistné u OSVČ se platí v přímé vazbě na rozhodné období, kterým je standardně kalendářní měsíc nebo kalendářní rok.

     Kalendářní měsíc

Placení pojistného zaměstnavateli je velmi důležité vzhledem k tomu, že tito plátci přispívají do příjmové stránky systému veřejného zdravotního pojištění rozhodující měrou.

U zaměstnavatele je rozhodným obdobím pro placení pojistného kalendářní měsíc, nejkratší poměrnou částí tohoto rozhodného období je kalendářní den. Je-li tedy zaměstnanec v kalendářním měsíci zaměstnán (v zaměstnání zakládajícím účast na zdravotním pojištění) pouze několik dní nebo třeba i jen jeden kalendářní den, pojistné se odvádí. Například při jednodenní dohodě o provedení práce s příjmem 13 000 Kč přihlásí zaměstnavatel osobu jako zaměstnance kódem Q (jednodenní zaměstnání) a odvede pojistné podle zákona. Tímto jednodenním zaměstnáním má osoba v daném měsíci vyřešen svůj pojistný vztah, kde se jako rozhodné období taktéž posuzuje kalendářní měsíc.

Pokud je pojištěnec s trvalým pobytem na území České republiky registrován u zdravotní pojišťovny v rámci kalendářního měsíce alespoň jeden den buď jako:

–   zaměstnanec nebo

–   osoba samostatně výdělečně činná nebo

–   osoba, za kterou platí pojistné stát,

má svůj pojistný vztah vyřešen po celý tento kalendářní měsíc a za zbývající dny nemusí nic doplácet a ani zdravotní pojišťovně oznamovat. Jestliže naopak tuto podmínku nesplní, stává se na příslušný měsíc osobou bez zdanitelných příjmů. Řešením pojistného vztahu je i možnost vynětí z českého systému veřejného zdravotního pojištění, například z důvodu výkonu výdělečné činnosti v zahraničí podle koordinačních nařízení EU č. 883/2004 a 987/2009 nebo s využitím institutu dlouhodobého pobytu pojištěnce v cizině.

     Kalendářní rok

Rozhodným obdobím ve zdravotním pojištění je u podnikatelské sféry kalendářní rok, nejkratší poměrnou částí je pak kalendářní měsíc. To znamená, že pokud OSVČ podniká v kalendářním roce třeba jen po část jednoho kalendářního měsíce, je z pohledu zdravotního pojištění v příslušném měsíci (a roce) OSVČ se všemi zákonnými povinnostmi. Jinak také řečeno, pokud je pojištěnec osobou samostatně výdělečně činnou pouze po část kalendářního měsíce (zahájil samostatnou výdělečnou činnost třeba 20. dne v měsíci), považuje se z hlediska zdravotního pojištění za OSVČ po celý tento kalendářní měsíc, včetně měsíců následujících.

Ve zdravotním pojištění se za OSVČ považují osoby vyjmenované v ustanovení § 5 písm. b) zákona č. 48/1997 Sb. (nové pojetí OSVČ ve zdravotním pojištění je účinné od 1. 1. 2022), tedy s příjmy podle ustanovení § 7 ZDP.

Jelikož je u OSVČ rozhodným obdobím pro placení pojistného kalendářní rok, vypočítává se pojistné za celý příslušný rok, a to porovnáním výše uhrazených záloh (jsou-li podle zákona povinně placeny) a celkové výše pojistného na základě výsledků samostatné výdělečné činnosti za příslušné kalendářní měsíce tohoto roku, a to bez omezení horní hranicí.

Činnost v režimu paušální daně – viz komentář k § 7a.

Rozhodným obdobím osoby uvedené v § 3d je období ode dne jejího narození do konce kalendářního měsíce, v němž tato osoba dovršila 60 dnů věku.

Odvod pojistného za zaměstnance

§ 5

(1) Zaměstnavatel odvádí část pojistného, které je povinen hradit za své zaměstnance.²³⁾ Současně odvádí i část pojistného, které je povinen hradit zaměstnanec, srážkou z jeho mzdy nebo platu, a to i bez souhlasu zaměstnance.

(2) Pojistné podle odstavce 1 se platí za jednotlivé kalendář­ní měsíce a je splatné od 1. do 20. dne následujícího kalendářního měsíce.

(3) Pojistné se odvádí na účet Všeobecné zdravotní pojiš­ťovny České republiky nebo jiné zdravotní pojišťovny provádějící veřejné zdravotní pojištění (dále jen „příslušná zdravotní po­jišťovna“), u níž je pojištěnec ­pojištěn.²⁴⁾

border-right:none;padding:9.0pt 0cm 0cm 0cm'>

komentář k § 5

Pro placení pojistného na zdravotní pojištění zaměstnavatelem je důležité, zda se osoba považuje z pohledu zdravotního pojištění za zaměstnance. Osoba je ve zdravotním pojištění zaměstnancem tehdy, pokud jí plynou nebo by měly plynout příjmy ze závislé činnosti zdaňované podle § 6 ZDP. Zaměstnání z pohledu zdravotního pojištění vzniká, pokud osoba jako zaměstnanec vykonává pro zaměstnavatele činnost a je-li jí za výkon této činnosti zúčtován příjem zdaňovaný podle § 6 ZDP, mimo výjimek daných zákonem. Je-li osoba ve zdravotním pojištění zaměstnancem (resp. vznikne-li ve zdravotním pojištění zaměstnání), pak zaměstnavatel:

-  přihlašuje osobu u zdravotní pojišťovny jako zaměstnance, pokud již přihlášena není, a

-  odvádí pojistné podle zákona, tedy:

–  alespoň z minimálního vyměřovacího základu (což je v roce 2022 hodnota minimální mzdy 16 200 Kč při zaměstnání trvajícím celý kalendářní měsíc), případně alespoň z jeho poměrné části podle § 3 odst. 9 zákona č. 592/1992 Sb., například pokud je zaměstnanec nemocen nebo

–  z částky nižší než povinné minimum – v takovém případě však musí mít zaměstnavatel vždy k dispozici doklad, který jej k takovému postupu opravňuje, a ten předloží i případné kontrole ze zdravotní pojišťovny.

Zaměstnancem českého zaměstnavatele (a zároveň účastníkem českého systému veřejného zdravotního pojištění, například s právem volby zdravotní pojišťovny) je při splnění zákonných podmínek i:

–   osoba ze státu Evropské unie, případně z Norska, Islandu, Lichtenštejnska, ze Švýcarska nebo z Velké Británie a Severního Irska, postupující podle koordinačních nařízení Evropské unie č. 883/2004 a 987/2009,

–   cizinec z tzv. třetí země, tedy mimo státy uvedené v předcházející odrážce.

Podle ustanovení § 3 odst. 1 tohoto zákona je vyměřovacím základem zaměstnance pro placení pojistného na zdravotní pojištění úhrn příjmů ze závislé činnosti, které jsou nebo by byly, pokud by podléhaly zdanění v České republice, předmětem daně z příjmů fyzických osob podle § 6 ZDP a nejsou od této daně osvobozeny a které mu zaměstnavatel zúčtoval v souvislosti se zaměstnáním. Naopak, do vyměřovacího základu zaměstnance se nezahrnují příjmy taxativně vyjmenované v ustanovení § 3 odst. 2 zákona č. 592/1992 Sb., i když podléhají zdanění. Pojistné se pak vypočítává sazbou 13,5 % z vyměřovacího základu, kdy jednu třetinu pojistného strhne zaměstnavatel zaměstnanci a zbývající dvě třetiny pak platí ze svých prostředků.

Při nástupu do pracovního poměru (zaměstnání) má zaměstnanec povinnost sdělit zaměstnavateli zdravotní pojišťovnu, u které je pojištěn. Stejnou povinnost má i tehdy, stane-li se pojištěncem jiné zdravotní pojišťovny v době trvání zaměstnání, kdy tuto povinnost splní do 8 dnů ode dne změny zdravotní pojišťovny. Přijetí sdělení podle předchozích dvou vět je zaměstnavatel povinen pojištěnci písemně potvrdit [viz § 12 písm. b) zákona č. 48/1997 Sb.].

Podání informace o změně zdravotní pojišťovny má pro zaměstnavatele (i zaměstnance) klíčový význam, neboť zaměstnavatel musí následně přesměrovat platby pojistného zdravotní pojišťovně, ke které zaměstnanec k příslušnému datu přestoupil. Pokud zaměstnanec (a to i bývalý) tuto svoji zákonnou povinnost nesplní, vzniká zaměstnavateli – hromadnému plátci – u zaměstnancovy bývalé zdravotní pojišťovny přeplatek na pojistném. Naopak zdravotní pojišťovna, které platby řádně náležejí, bude po zaměstnavateli (neboť ten je v takovém případě partnerem zdravotní pojišťovny z hlediska placení pojistného) uplatňovat dlužné pojistné včetně penále. V této souvislosti nesmí zaměstnavatel opomenout přihlásit (odhlásit) zaměstnance u dotčených zdravotních pojišťoven prostřednictvím kódů „P“ („O“).

Častou příčinou nesprávného postupu zaměstnavatele při placení pojistného je tedy skutečnost, že zaměstnanec neoznámí svému zaměstnavateli změnu zdravotní pojišťovny v zákonné osmidenní lhůtě, případně oznámí tuto změnu opožděně.

§ 6

Právní nástupce zaměstnavatele ručí za pojistné, které měl platit předchůdce. Příslušná zdravotní pojišťovna je povinna na žádost právního nástupce vykázat evidovanou výši dlužného pojistného.

border-right:none;padding:9.0pt 0cm 0cm 0cm'>

komentář k § 6

Právním nástupcem se rozumí subjekt, který – v souladu s právními předpisy – nabývá práv a povinností, které jiný pozbyl. K právnímu nástupnictví tak dochází např. transformací, odprodejem, zrušením společnosti bez likvidace, fúzí, rozdělením, zánikem společnosti s přechodem obchodního jmění na právního nástupce podle obchodního zákoníku apod.

Institut právního nástupnictví zaujímá i ve zdravotním pojištění významnou roli, neboť na právního nástupce přechází mj. jak povinnost ručení za pojistné, které měl platit předcházející subjekt, tak případný nárok na vrácení evidovaného (a nepromlčeného) přeplatku. Pro řešení pohledávek či závazků zdravotní pojišťovny je tedy důležité, že ke změně v osobě dlužníka či věřitele může dojít také přechodem práv, typicky děděním či na základě právního nástupnictví.

Jestliže má zaměstnanec podezření, nebo dokonce jistotu, že za něho jeho zaměstnavatel neodvádí pojistné, měl by v tomto směru informovat svoji zdravotní pojišťovnu. K takové situaci dochází zpravidla při finančních problémech zaměstnavatele, méně častým důvodem bývá nedbalost. V praxi jsem se setkal i s případy, kdy zaměstnavatel sice zaměstnancům pojistné srážel, ale toto zdravotní pojišťovně neodváděl. Pokud zaměstnavatel opakovaně a dlouhodobě neplatí pojistné, může se dostat do situace, kdy orgány činné v trestním řízení začnou přezkoumávat, zda toto jednání plátce naplňuje skutkovou podstatu trestného činu neodvedení daně, pojistného na sociální zabezpečení, na zdravotní pojištění a příspěvku na státní politiku zaměstnanosti podle § 241 zákona č. 40/2009 Sb., trestní zákoník.

Zaměstnanci, za které jejich zaměstnavatel neplatí řádně pojistné na zdravotní pojištění, však nemohou v žádném případě mít problém při čerpání hrazených služeb. Poskytovatelé nezkoumají a ani jinak nejsou oprávněni či povinni prověřovat, zda pacientův zaměstnavatel řádně platí pojistné. Právní úprava zdravotního pojištění nestanoví žádné podmínky v situaci, kdy pojištěnec potřebuje zdravotní péči. To znamená, že poskytovatel neprověřuje, zda zaměstnancův zaměstnavatel nebo pojištěnec jako osoba samostatně výdělečně činná nebo osoba bez zdanitelných příjmů mají se zdravotní pojišťovnou řádně vypořádány svoje finanční vztahy. Naše zdravotnická legislativa nijak nezohledňuje faktické placení nebo neplacení pojistného. Je také pravdou, že zdravotní pojišťovny nevymáhají nezaplacené pojistné po zaměstnancích, ale pouze po zaměstnavateli jako plátci pojistného. Mimoto platí, že případný právní nástupce zaměstnavatele ručí za pojistné, které měl platit jeho předchůdce.

V letech 2008 – 2012 platilo ve zdravotním pojištění ustanovení o maximálním vyměřovacím základu pro zaměstnance (zaměstnavatele) i OSVČ. Pokud došlo k situaci, kdy se řešilo vypořádání závazků a pohledávek (práv a povinností) formou nástupnictví, pak se v takových případech pro účely maxima sčítaly v rámci rozhodného období kalendářního roku příjmy u bývalého i nástupnického subjektu. Od roku 2013 již není ve zdravotním pojištění maximální vyměřovací základ určen.

Právní nástupce má nárok na vrácení přeplatku, který může nástupnickému subjektu vyplynout například na základě vyúčtování. Příslušná zdravotní pojišťovna je povinna na žádost právního nástupce vykázat evidovanou výši dlužného pojistného, nicméně vyúčtováním pohledávek a plateb může vzniknout i přeplatek na pojistném, případně na penále.

K přeplatku může u zaměstnavatele dojít například odvodem vyšší částky pojistného v důsledku početní či jiné chyby, než jak je stanoveno zákonem, nebo také placením pojistného na účet jiné zdravotní pojišťovny než té, u které je zaměstnanec pojištěn. Nejčastější příčinou tohoto stavu je nenahlášení, resp. opožděné oznámení změny zdravotní pojišťovny zaměstnancem. Placením na účet zdravotní pojišťovny, u které není zaměstnanec pojištěn, vzniká zaměstnavateli přeplatek. Naopak neodvedení pojistného ve prospěch té zdravotní pojišťovny, u které je zaměstnanec skutečně pojištěn, způsobuje nedoplatek pojistného včetně penále

Přeplatek pojistného se vrací plátci pojistného nebo jeho právnímu nástupci, pokud nemá plátce jiný splatný závazek (dluh) vůči příslušné zdravotní pojišťovně. Má-li takový závazek, použije se přeplatek pojistného k jeho (úplné nebo částečné) úhradě.

Příslušná zdravotní pojišťovna je povinna vrátit přeplatek pojistného do jednoho měsíce ode dne, kdy tento přeplatek zjistila. Ve sporných případech, kdy se rozhoduje ve správním řízení, se lhůta může prodloužit. Požádal-li plátce pojistného nebo jeho právní nástupce o vrácení přeplatku pojistného a příslušná zdravotní pojišťovna vrátila tento přeplatek po uplynutí lhůty stanovené pro rozhodnutí o přeplatku pojistného, je povinna zaplatit penále.

Jak se z pohledu zdravotního pojištění řeší kupříkladu situace, když zemře podnikatel – osoba samostatně výdělečně činná?

Úmrtím pojištěnce končí jak jeho podnikatelská činnost, tak pojistný vztah mezi pojištěncem a zdravotní pojišťovnou. Pokud má zemřelý pojištěnec právního nástupce – dědice, mají obě strany nárok na vypořádání vzájemných závazků a pohledávek. Pohledávkami zdravotní pojišťovny jsou především neprovedené úhrady záloh na pojistné včetně případného doplatku, a to třeba i za rozhodná období více kalendářních let. Naopak závazkem zdravotní pojišťovny je například přeplatek evidovaný na pojistném nebo vzniklý z titulu regulačních poplatků, zaplacených za poskytování hrazených služeb (zdravotní péče).

V rámci dědického řízení přihlašuje zdravotní pojišťovna své pohledávky a závazky do dědického řízení. Pokud zůstavitel nezanechal majetek, nebo zanechal majetek nepatrné hodnoty, je tento majetek vydán vypraviteli pohřbu a dědické řízení je zastaveno, právní nástupnictví nevzniká.

V případech, kdy je výsledkem dědického řízení ustanovení, kdo je dědicem (je-li dědiců více, v jakém podílu nabývají zůstavitelův majetek, včetně jeho závazků), dochází k právnímu nástupnictví. Na základě této skutečnosti je pak zdravotní pojišťovna podle výsledku dědického řízení oprávněna vymáhat úhradu dlužného pojistného na dědici zůstavitele. Jestliže dědic uhradí dluh na pojistném v plné výši, může požádat o pominutí penále. Takové žádosti zdravotní pojišťovna zpravidla vyhoví.

§ 7

Odvod pojistného za osoby samostatně
výdělečně činné

(1) Osoby samostatně výdělečně činné platí pojistné formou záloh na pojistné a doplatku pojistného, pokud se dále nestanoví jinak. Kde se v dalších ustanoveních hovoří o pojistném, rozumí se tím též zálohy na pojistné a doplatek pojistného.

(2) Osoba samostatně výdělečně činná platí zálohy na pojistné na účet příslušné zdravotní pojišťovny za celý kalendářní měsíc. Záloha na pojistné je splatná od prvního dne kalendářního měsíce, na který se platí, do osmého dne následujícího kalendář­ního měsíce. Zálohy na pojistné se neplatí za kalendářní měsíc, v nichž byla osoba samostatně činná uznána po celý kalendářní měsíc neschopnou práce, nebo jí byla nařízena karanténa podle zvláštních právních předpisů.

border-right:none;padding:9.0pt 0cm 0cm 0cm'>

komentář k § 7

Ve zdravotním pojištění platí zálohy na pojistné (a případný doplatek) pouze OSVČ, ostatní plátci zálohy neplatí.

Zálohy na pojistné se platí při zahájení samostatné výdělečné činnosti jako jediného (resp. při souběhu se zaměstnáním hlavního) zdroje příjmů nebo dále v návaznosti na podaný Přehled pravidelně každý měsíc, a to nejpozději do osmého dne následujícího kalendářního měsíce již připsáním platby na účet zdravotní pojišťovny. Od pravidelného placení záloh jsou osvobozeny mj. ty OSVČ, které jsou souběžně se samostatnou výdělečnou činností zaměstnány, přičemž příjmy ze zaměstnání jsou pro ně hlavním zdrojem příjmů a zaměstnání trvá po celý kalendářní měsíc.

Vždy je třeba dbát na to, aby byly veškeré platby prováděny na správný účet a pod správným variabilním symbolem. Pokud OSVČ uhradí zálohu na pojistné (příp. doplatek pojistného) jinému subjektu, než příslušné zdravotní pojišťovně, považuje se tato platba za neuhrazenou a důsledkem této chyby je vznik penále. V této souvislosti platí, že jak dlužné pojistné, tak penále jsou zdravotní pojišťovny povinny plošně uplatňovat vůči všem dlužícím subjektům.

Za osoby samostatně výdělečně činné se z pohledu zdravotního pojištění považují osoby vyjmenované v ustanovení § 5 písm. b) zákona č. 48/1997 Sb.

Ve zdravotním pojištění jsou určeny termíny pro úhradu případného doplatku pojistného. Porovnáním vypočtené výše pojistného a zaplacených záloh dochází z finančního hledis­ka u OSVČ po podání Přehledu v zásadě k těmto situacím:

–   placením minimálních záloh je zajištěn postup podle zákona (doplatek se neprovádí),

–   zálohy (v různé výši) jsou placeny, nicméně je zapotřebí ještě provést úhradu doplatku pojistného,

–   -porovnáním zaplacených záloh a dosažených výsledků podnikatelské činnosti vznikne za rozhodné období kalendářního roku přeplatek na pojistném,

–   v důsledku neplacení záloh vznikne povinnost uhradit příslušné pojistné (například tehdy, pokud je při souběhu se zaměstnáním samostatná výdělečná činnost vedlejším zdrojem příjmů)

–   zálohy nejsou placeny a povinnost úhrady doplatku nevznikne – OSVČ není povinna platit zálohy (neplatí pro ni ve zdravotním pojištění minimum) a za příslušný rok je „v mínusu“.

Nová výše zálohy se platí od měsíce, ve kterém OSVČ podá zdravotní pojišťovně Přehled. To znamená, že pokud OSVČ podá Přehled za rok 2021 například v březnu 2022, platí novou výši zálohy od tohoto měsíce, kdy posledním dnem lhůty pro zaplacení této nové zálohy je 8. duben 2022, a to již připsáním platby na účet zdravotní pojišťovny. OSVČ, pro kterou je při souběhu se zaměstnáním její samostatná výdělečná činnost hlavním (případně pouze jediným) zdrojem příjmů, platí od ledna 2022 – mimo zákonných výjimek – zálohy na pojistné nejméně v částce 2 627 Kč.

Pokud OSVČ platí zálohy na pojistné formou trvalého příkazu, musí s ohledem na situaci provést příslušnou změnu v peněžním ústavu, a to jak v návaznosti na zákonnou úpravu, kterou se zvyšuje minimální záloha (od 1. ledna kalendářního roku), tak podle nové výše zálohy na základě podávaného Přehledu, je-li tato vyšší než minimální.

Placení záloh v nižší částce, než jak je stanoveno zákonem, nebo opožděně, zakládá nárok zdravotní pojišťovny na penále, jehož výše do konce roku 2021 činila 0,05 % z dlužné částky za každý den prodlení. Zákonem č. 286/2021 Sb., část šestá, se od 1. 1. 2022 stanoví výše penále podle předpisů práva občanského o výši úroku z prodlení.

Penále, jehož výše nedosáhne za kalendářní rok v úhrnu 100 Kč, se nepředepisuje a ani se nepřipočítává k penále, případně vzniklému v dalších letech.

     OSVČ bez záloh

Ve zdravotním pojištění však registrujeme několik případů (situací), kdy není povinností OSVČ zálohy ve zdravotním pojištění platit. Nejsou-li tedy zálohy placeny, pak OSVČ pojistné uhradí jednorázovou platbou ve lhůtě do osmi od podání Přehledu za podmínky, že jí tato povinnost vznikne. Výjimkou z tohoto pravidla byl v letech 2020 a 2021 postup při placení záloh v souvislosti s epidemií koronaviru.

     Postup OSVČ v letech 2020–2021

Jedním ze souboru opatření ke zmírnění následků epidemie bylo i odpuštění záloh osobám samostatně výdělečně činným na období měsíců března – srpna 2020.

Dle ustanovení § 28c byly OSVČ za kalendářní měsíce březen – srpen 2020 v podstatě odpuštěny zálohy až do minimální výše. Minimální záloha OSVČ činila v roce 2020 částku 2 352 Kč. OSVČ zálohy až do minimální výše za těchto šest kalendářních měsíců neplatily.

     „Státní pojištěnci“

Osoby, za které je ve zdravotním pojištění plátcem pojistného stát, jsou taxativně vyjmenovány v ustanovení § 7 odst. 1 zákona č. 48/1997 Sb., mají při placení pojistného tato dvě základní zvýhodnění:

–   v prvním kalendářním roce své samostatné výdělečné činnosti nemusejí (ale mohou) platit zálohy na pojistné a

–   nemusejí dodržet minimální vyměřovací základ, to znamená, že pojistné za rozhodné období kalendářního roku odvádějí sazbou 13,5 % z 50 % daňového základu.

     Souběh zaměstnání se samostatnou výdělečnou činností

Pro určení, zda je při souběhu zaměstnání s podnikáním příjem ze samostatné výdělečné činnosti hlavním nebo vedlejším zdrojem příjmů, je rozhodující písemné prohlášení pojištěnce. Toto prohlášení učiní pojištěnec jako OSVČ při zahájení podnikatelské činnosti a pak vždy v podávaném Přehledu zatržením těch měsíců, ve kterých pro OSVČ neplatil minimální vyměřovací základ.

V měsících, ve kterých je OSVČ současně zaměstnancem a samostatná výdělečná činnost není hlavním zdrojem jejích příjmů, není povinností platit zálohy na pojistné. Taková situace vychází z předpokladu, že zaměstnání je hlavním zdrojem příjmů pojištěnce, neboli v zaměstnání je v roce 2022 odváděno pojistné nejméně z vyměřovacího základu 16 200 Kč a zaměstnání trvá po celý příslušný kalendářní měsíc. Pokud tato osoba současně se zaměstnáním začne podnikat, není povinna zálohy platit a pojistné (vypočtené na základě výsledků samostatné výdělečné činnosti za rozhodné období kalendářního roku) pak v dalším roce jednorázově doplatí do osmi dnů po podání Přehledu. I v případě samostatné výdělečné činnosti jako vedlejšího zdroje příjmů si může pojištěnec přiměřené zálohy platit. Naopak, pokud by se v průběhu roku stala samostatná výdělečná činnost hlavním zdrojem příjmů pojištěnce, nemusel by být v zaměstnání minimální vyměřovací základ dodržen.

Při podnikání jako vedlejším zdroji příjmů platí pro OSVČ ještě tyto zásady:

–   i když je samostatná výdělečná činnost vedlejším zdrojem příjmů pojištěnce, musí být provedeno oznámení o jejím zahájení a ukončení,

–   z titulu všech svých činností musí být občan pojištěn u jedné zdravotní pojišťovny,

–   výše pojistného za rozhodné období kalendářního roku se vypočítá sazbou 13,5 % z 50 % daňového základu, tedy bez nutnosti respektovat minimální vyměřovací základ, platný pro OSVČ.

     Nemoc

Zálohy na pojistné se neplatí (není to povinností) za kalendářní měsíce, v nichž byla OSVČ uznána po celý kalendářní měsíc neschopnou práce nebo jí byla nařízena karanténa podle zvláštních právních předpisů.

     Snížení zálohy

Jednou z možností OSVČ, jak řešit momentální nedostatek finančních prostředků v návaznosti na nutnost placení záloh vyšších, než je zákonné minimum (což je v roce 2022 již zmíněná částka 2 627 Kč), je obrátit se na zdravotní pojišťovnu se žádostí o snížení výše zálohy. Možnost snížení zálohy mohou využít i OSVČ, pro které minimum ve zdravotním pojištění neplatí.

OSVČ, pro kterou neplatí minimální vyměřovací základ, je v průběhu roku 2022 „v mínusu“ a požádá v květnu 2022 o snížení záloh. V takovém případě jí zdravotní pojišťovna sníží zálohy na 0 Kč (tj. bez placení záloh) od měsíce května 2022 až do konce kalendářního měsíce, předcházejícího kalendářnímu měsíci, v němž bude OSVČ povinna podat (nebo podá) Přehled v roce 2023.

     Zúčtování roku 2021

Ve výše popisovaných situacích tedy není povinností OSVČ platit zdravotní pojišťovně v průběhu roku 2021 zálohy na pojistné. Při zúčtování rozhodného období kalendářního roku 2021 se uplatní postup, podle kterého bude případný doplatek pojistného za rok 2021 jednorázově uhrazen v roce 2022 do osmi dnů po dni, ve kterém byl, popřípadě měl být, podán zdravotní pojišťovně Přehled za rok 2021.

§ 7a

Odvod pojistného poplatníka v paušálním režimu

Při placení záloh na pojistné osoby samostatně výdělečně činné, která je poplatníkem v paušálním režimu, a pojistného osoby samostatně výdělečně činné, jejíž daň z příjmů je rovna paušální dani, se postupuje podle zákona upravujícího daně z příjmů.

border-right:none;padding:9.0pt 0cm 0cm 0cm'>

komentář k § 7a

     Paušální daň – dopady do zdravotního pojištění

U OSVČ vykonávající svoji činnost v paušálním režimu, tedy splňující podmínky pro uplatnění institutu paušální daně dle § 7a ZDP, je vyměřovacím základem vždy minimální vyměřovací základ.

Je-li OSVČ činná v paušálním režimu, pak platí zálohy na pojistné (pojistné) podle ZDP. Totiž, nepodává-li tato OSVČ daňové přiznání (daň se rovná paušální dani) a ani Přehled, pak v takovém případě nejsou předmětné platby zálohami na pojistné, ale považují se za pojistné.

Pokud však OSVČ činná v paušálním režimu podává daňové přiznání a Přehled, pak se platby považují za zálohy, tedy i s případným doplatkem pojistného.

Placení záloh nebo pojistného v rámci paušálního režimu se řídí zejména ZDP a daňovým řádem, tedy právními předpisy, upravujícími oblast daní. Takže v případě nedostatků při placení záloh a pojistného se uplatní sankce podle daňového řádu a nikoli podle zákona č. 592/1992 Sb.

V roce 2022 mohou osoby samostatně výdělečně činné vyvíjet svoji činnost buď „klasicky“ (standardně), tedy úřední cestou komunikovat se zdravotní pojišťovnou, správou sociálního zabezpečení a finančním úřadem, nebo mohou působit v režimu paušální daně. Podívejme se nyní blíže na některé podmínky, které v obou režimech platí ve zdravotním pojištění.

     Platby a vyřešený pojistný vztah

Výkon podnikatelské činnosti jak ve standardním režimu, tak v režimu paušální daně řeší pojistný vztah, neboli pojištění dotyčné osoby u zdravotní pojišťovny.

–   standardní režim

Osoby samostatně výdělečně činné platí pojistné formou záloh a případného doplatku pojistného za situace, kdy je tato jejich samostatná výdělečná činnost jediným (nebo při souběhu se zaměstnáním hlavním) zdrojem příjmů.

–   režim paušální daně

V měsíční platbě 5 994 je v roce 2022 uhrazeno pojistné na zdravotní pojištění.

     Zahájení podnikatelské činnosti

Pojištěnec musí oznámit zahájení výkonu samostatné výdělečné činnosti.

–   standardní režim

Platí, že oznámení je nutno provádět do osmi dnů od vzniku skutečnosti, která se oznamuje. U osob podnikajících na základě živnostenského oprávnění lze oznamovací povinnost splnit i prostřednictvím Centrálního registračního místa, zřízeného při obecním živnostenském úřadě, a to vyplněním tiskopisu nazvaného Jednotný registrační formulář. Jednotlivé díly tohoto formuláře pak tento úřad rozešle příslušným institucím a pojištěnec je tak zbaven povětšinou neoblíbeného „běhání po úřadech“.

–   režim paušální daně

Oznámení o vstupu do paušálního režimu podává poplatník daně z příjmů fyzických osob správci daně do desátého dne rozhodného zdaňovacího období. Pojištěnec, který hodlá vstoupit do režimu paušální daně a současně zahajuje samostatnou výdělečnou činnost, může tyto skutečnosti oznámit (resp. oznamuje) také orgánu Finanční správy České republiky. Touto cestou bude splněna oznamovací povinnost i vůči příslušné zdravotní pojišťovně.

     Odlišné termíny pro úhradu platby

Zaplacení příslušné platby je jednou ze základních povinností podnikatele ve zdravotním pojištění.

–   standardní režim

Zálohy na pojistné se platí při zahájení podnikání jako jediného (při souběhu se zaměstnáním hlavního) zdroje příjmů a dále v návaznosti na podaný Přehled pravidelně každý měsíc, a to nejpozději do osmého dne následujícího kalendářního měsíce již připsáním úhrady na příslušný účet zdravotní pojišťovny. Připadne-li poslední den této lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem této lhůty nejbližší následující pracovní den. Od pravidelného placení záloh jsou osvobozeny ty OSVČ, které jsou souběžně se svojí samostatnou činností zaměstnány, přičemž příjmy ze zaměstnání jsou pro ně hlavním zdrojem příjmů. V prvním kalendářním roce podnikání nemusejí platit zálohy ty OSVČ, za které je plátcem pojistného současně stát.

–   režim paušální daně

Zálohovým obdobím je pro účely paušálního režimu kalendářní měsíc. Platba za daný kalendářní měsíc je splatná na společný osobní daňový účet do dvacátého dne tohoto měsíce.

     Ve zdravotním pojištění s minimem a bez minima

Při splnění stanovených podmínek nemusí OSVČ dodržet ve zdravotním pojištění minimální vyměřovací základ.

–   standardní režim

Minimální vyměřovací základ neplatí pro osoby taxativně vyjmenované v ustanovení § 3a odst. 3 zákona č. 592/1992 Sb. kdy se například jedná o osoby, za které je plátcem pojistného stát. Minimum pro podnikatele neplatí při ročním zúčtování ani tehdy, když je pojištěnec zaměstnán a současně vykonává samostatnou výdělečnou činnost jako vedlejší zdroj svých příjmů. Aby mohl pojištěnec jako podnikatel takto postupovat, musí být v souběžně probíhajícím zaměstnání splněny v rámci daného kalendářního měsíce resp. roku tyto podmínky:

–   pojistné je zaměstnavatelem odváděno alespoň z minimálního vyměřovacího základu a

–   zaměstnání trvá po celý kalendářní měsíc.

–   režim paušální daně

Je skutečností, že pokud osoby ve standardním režimu splňují podmínky dle ustanovení § 3a odst. 3 a 4 zákona č. 592/1992 Sb., pak pro ně neplatí povinnost dodržet při odvodu pojistného minimální vyměřovací základ (například se jedná o „státní pojištěnce“).

Naproti tomu jsou OSVČ činné v paušálním režimu povinny platit pojistné v minimální výši tehdy, pokud se daň z příjmů rovná paušální dani. To znamená, že toto zvýhodnění (tedy placení pojistného bez povinnosti dodržet minimum) nelze v paušálním režimu uplatnit.

     Roční zúčtování

Na rozdíl od OSVČ neprobíhá roční zúčtování u dalších skupin plátců pojistného ve zdravotním pojištění, tedy u zaměstnavatelů a osob bez zdanitelných příjmů.

–   standardní režim

U OSVČ vždy probíhá zúčtování, a to za rozhodné období kalendářního roku, bez ohledu na to, zda OSVČ zálohy platí či nikoli. Případný doplatek pojistného je splatný od osmi dnů po dni, ve kterém byl podán, nebo měl být OSVČ podán, formulář Přehled.

–   režim paušální daně

Právní úprava stanovuje pevnou výši platby, takže roční zúčtování neprobíhá a OSVČ nepodává zdravotní pojišťovně formulář Přehled. Podnikatelé tak nejsou předmětem kontroly ze strany zdravotní pojišťovny, správy sociálního zabezpečení a finančního úřadu a tudíž také ušetří za účetní služby nebo za služby daňového poradce.

     Souběžné příjmy

Podmínky platné pro oba režimy se zásadně odlišují.

–   standardní režim

V případě souběhu zaměstnání s podnikáním si pojištěnec s ohledem na reálné či očekávané příjmy a výdaje (resp. daňový základ) sám rozhoduje, která z těchto činností bude hlavním zdrojem jeho příjmů. Tuto důležitou skutečnost, mající vliv zejména na dodržování minimálního vyměřovacího základu buď v zaměstnání nebo v samostatné výdělečné činnosti, sděluje osoba zdravotní pojišťovně při zahájení podnikání a dále ji v modifikované podobě uvádí v podávaném Přehledu – OSVČ při podání Přehledu zaškrtne ty kalendářní měsíce, ve kterých není povinna platit zálohy, resp. ve kterých pro ni neplatí minimální vyměřovací základ, v obou případech s uvedením důvodu.

–   režim paušální daně

Není možné mít souběh samostatné výdělečné činnosti se zaměstnáním při vstupu do paušálního režimu. Vznikne-li během roku zaměstnání, pak nemůže být daň rovna paušální dani a pojištěnec bude muset podat za takový kalendářní rok daňové přiznání a Přehled jak na zdravotní, tak na sociální pojištění. Pokud bude mít pojištěnec během roku souběh se zaměstnáním, pak není možné říci, že zaměstnání je hlavním zdrojem příjmů s tím, že v podnikatelské činnosti zálohy platit nebude. V paušálním režimu se zálohy (přesněji pojistné) platí vždy.

§ 8

(1) Osoba zahajující samostatnou výdělečnou činnost hradí v prvním kalendářním roce této činnosti měsíční zálohy na pojistné vypočtené z minimálního vyměřovacího základu, pokud si sama nestanoví zálohu vyšší. Pokud za osobu zahajující samostatnou výdělečnou činnost je plátcem pojistného i stát, není tato osoba povinna v prvním kalendářním roce této činnosti platit zálohy na pojistné; pojistné zaplatí formou doplatku podle odstavce 4.

(2) Ve druhém roce a v následujících letech výkonu samostatné výdělečné činnosti se výše zálohy na pojistné stanoví procentní sazbou uvedenou v § 2 z měsíčního vymě­řovacího základu. Měsíční vyměřovací základ činí průměr, který z vyměřo­vacího základu určeného podle § 3a pro stanovení pojistného ze samostatné výdělečné činnosti za předcházející kalendářní rok připadá na jeden kalendářní měsíc s tím, že se přihlíží jen k těm kalendářním měsícům, v nichž byla samo­statná výdělečná činnost vykonávána alespoň po část tohoto měsíce. Takto vypočtené zálohy se poprvé zaplatí za kalendářní měsíc, ve kterém byl nebo měl být podán přehled podle § 24 odst. 2, a naposledy za kalendářní měsíc předcházející kalendářnímu měsíci, ve kterém byl nebo měl být takový přehled předložen v dalším kalendářním roce.

(3) Osoba samostatně výdělečně činná, která je současně zaměstnancem a samostatná výdělečná činnost není hlavním zdrojem jejích příjmů, není povinna platit zálohy na pojistné; po­jistné zaplatí nejpozději do 8 dnů po dni, ve kterém byl, popřípadě měl být podán přehled podle § 24 odst. 2 za kalendářní rok, za který se pojistné platí.

(4) Zdravotní pojišťovna na žádost osoby samostatně výdě­lečně činné poměrně sníží výši zálohy na pojistné, a to v případě, že příjem této osoby ze samostatné výdělečné činnosti je po odpočtu výdajů vynaložených na dosažení, zajištění a udržení příjmu, který připadá v průměru na 1 kalendářní měsíc v období od 1. ledna kalendářního roku do konce kalendářního měsíce předcházejícího podání žádosti, nejméně však v období 3 po sobě jdoucích kalendářních měsíců, nejméně o jednu třetinu nižší než příjem připadající v průměru na 1 kalendářní měsíc v předcházejícím roce, v němž alespoň po část měsíce byla vykonávána samostatná výdělečná činnost. Snížení lze provést na dobu nejdéle do konce kalendářního měsíce, který předchází kalendářnímu měsíci, v němž byl nebo měl být podán přehled podle § 24 odst. 2.

(5) Doplatek rozdílu mezi zálohami a skutečnou výší po­jistného vypočteného podle § 3a je splatný vždy nejpozději do 8 dnů po dni, ve kterém byl, popřípadě měl být podán přehled podle § 24 odst. 2 za kalendářní rok, za který se pojistné platí. Pro účely určení tohoto doplatku se na zálohy zaplacené orgánům Finanční správy České republiky osobou samostatně výdělečně činnou, která byla v rozhodném období poplatníkem v paušálním režimu a jejíž daň z příjmů nebyla rovna paušální dani, hledí jako na zálohy zaplacené příslušné zdravotní pojišťovně.

(6) Je-li úhrn záloh na pojistné zaplacených za rozhodné období vyšší než pojistné stanovené podle § 2 odst. 1, jedná se o přeplatek pojistného (§ 14).

border-right:none;padding:9.0pt 0cm 0cm 0cm'>

komentář k § 8

Samostatná výdělečná činnost pojištěnce může být buď jediným zdrojem jeho příjmů, nebo lze tuto činnost vykonávat souběžně se zaměstnáním. Současně je důležité, zda pro pojištěnce platí ve zdravotním pojištění minimální vyměřovací základ či nikoli.

OSVČ zálohy na pojistné buď platí, nebo neplatí, záleží na konkrétní situaci, za které je samostatná výdělečná činnost vykonávána.

     Odstavce 1, 2 a 3

I. Zahájení samostatné výdělečné činnosti

Pokud OSVČ zahajuje svoji podnikatelskou činnost v roce 2022, platí v souvislosti s placením záloh následující pravidla.

Samostatná výdělečná činnost – jediný (ev. při souběhu se zaměstnáním hlavní) zdroj příjmů

OSVČ, jejichž samostatná výdělečná činnost je jediným (resp. při souběhu se zaměstnáním hlavním) zdrojem příjmů a platí pro ně ve zdravotním pojištění minimální vyměřovací základ, jsou povinny platit alespoň minimální zálohy. Tyto zálohy se k 1. 1. vždy zvyšují.

Minimální měsíční vyměřovací základ OSVČ pro rok 2022 je určen sazbou 50 % z částky průměrné mzdy 38 911 Kč, tj. 19 455,50 Kč. Minimální výše zálohy OSVČ pro rok 2022 se vypočte jako 13,5 % z částky 19 455,50 Kč a zvyšuje se tak od ledna 2022 z dosavadních 2 393 Kč na 2 627 Kč.

Pokud musí OSVČ dodržet ve zdravotním pojištění zákonné minimum, pak alespoň minimální:

–   zálohu za prosinec 2021 ve výši 2 393 Kč zaplatí nejpozději dne 10. 1. 2022 (8. 1. je v sobotu),

–   zálohu za leden 2022 ve výši 2 627 Kč uhradí nejpozději dne 8. 2. 2022.

a to již připsáním platby na účet zdravotní pojišťovny, určený pro samoplátce.

Od měsíce podání Přehledu za rok 2021 (tedy například od dubna 2022) platí OSVČ nadále zálohu 2 627 Kč i tehdy, pokud podle daňového základu za rok 2021 matematicky vyjde výše zálohy nižší než 2 627 Kč.

Jestliže OSVČ naopak patří mezi osoby, pro které neplatí ve zdravotním pojištění ustanovení o minimálním vyměřovacím základu dle § 3a odst. 3 zákona č. 592/1992 Sb. (například se jedná o osoby, za které je plátcem pojistného stát), pak může záloha činit i méně než 2 627 Kč, nebo může mít i nulovou hodnotu, což v roce 2022 platí rovněž v případě povoleného snížení zálohy takové osobě.

Úhradou (alespoň) minimální zálohy má pojištěnec v daném měsíci vyřešen svůj pojistný vztah. Zákon připouští, aby si OSVČ mohla v roce zahájení své samostatné výdělečné činnosti (2022) platit i vyšší zálohu než 2 627 Kč.

Popisované postupy vycházejí ze situace, kdy pojištěnec nevykonává svoji samostatnou výdělečnou činnost v režimu paušální daně.

     Samostatná výdělečná činnost – vedlejší zdroj příjmů

Taková situace vychází z předpokladu, že zaměstnání je hlavním zdrojem příjmů pojištěnce, neboli v zaměstnání je v roce 2022 odváděno pojistné nejméně z minimálního vyměřovacího základu a zaměstnání trvá po celý kalendářní měsíc. Pokud tato osoba současně se zaměstnáním začne podnikat, není povinna zálohy platit a pojistné (vypočtené na základě výsledků samostatné výdělečné činnosti za rozhodné období kalendářního roku 2022) pak v roce 2023 doplatí jednorázově do osmi dnů po podání Přehledu. Není-li povinností podnikatele podat daňové přiznání, doplácí se pojistné do 8. dubna následujícího roku. I v případě samostatné výdělečné činnosti jako vedlejšího zdroje příjmů si může pojištěnec zálohy platit. Naopak, pokud by se v průběhu roku stala samostatná výdělečná činnost hlavním zdrojem příjmů pojištěnce, nemusel by být v zaměstnání minimální vyměřovací základ dodržen.

II. Pokračování v samostatné výdělečné činnosti

Jedná se o situaci, kdy OSVČ začala podnikat v roce 2021, případně v letech předcházejících, a v roce 2022 ve své podnikatelské činnosti nadále pokračuje.

     Samostatná výdělečná činnost – jediný (ev. při souběhu se zaměstnáním hlavní) zdroj příjmů

S účinností od 1. 1. 2022 se zvýšila částka minimální zálohy na 2 627 Kč. Částku 2 627 Kč (případně vyšší) platí OSVČ naposledy za kalendářní měsíc, který předchází kalendářnímu měsíci, ve kterém bude, případně měl být, podán zdravotní pojišťovně Přehled za rok 2021. Podá-li tedy OSVČ Přehled například v měsíci březnu 2022, zaplatí ještě za měsíc únor alespoň minimální zálohu 2 627 Kč a novou výši zálohy pak platí od března (splatnost do 8. 4. 2022). Samozřejmě i tato nová výše zálohy může mít minimální hodnotu 2 627 Kč.

     Samostatná výdělečná činnost – vedlejší zdroj příjmů

V průběhu roku není tato OSVČ povinna zálohy platit a pojistné za rok 2022 doplatí do osmi dnů po podání Přehledu v roce 2023.

     Osoba, za kterou platí pojistné stát

Lhůty pro podání Přehledu a zaplacení doplatku pojistného mají obecnou platnost, vztahují se tedy i na osoby, zařazené u zdravotní pojišťovny ve „státní kategorii“. Upozorňuji, že pokud se na tuto osobu nemá v příslušném kalendářním měsíci vztahovat ustanovení o povinnosti odvodu pojistného z minimálního vyměřovacího základu, musí být splněna základní podmínka, kterou je registrace v kategorii osob, za které je pojistné hrazeno státem, po celý kalendářní měsíc. Těchto osob se netýká zvýšení minimální zálohy pro OSVČ, neboť tyto mohou od ledna 2022, případně od měsíce podání Přehledu za rok 2021, platit:

–   -nulové zálohy (neboli neplatí žádné zálohy – za rok 2020 resp. 2021 byly „v mínusu“),

–   -zálohy 1 Kč a vyšší.

     Výše zálohy OSVČ v roce 2022

V návaznosti na výše uvedené platí podnikatelé v průběhu roku 2022 následující zálohy na pojistné:

a)  0 Kč

OSVČ není povinna platit v roce 2022 zálohy na pojistné v případech, kdy:

- je při souběhu se zaměstnáním podnikatelská činnost vedlejším zdrojem příjmů,

- se v prvním kalendářním roce podnikání jedná o osobu, za kterou je současně plátcem pojistného i stát,

- pro OSVČ neplatí minimální vyměřovací základ, a podle výsledků samostatné výdělečné činnosti za rok 2021 jí v roce 2022 nevznikla – od měsíce podání Přehledu – povinnost platit zálohy proto, že za rok 2021 byla ve ztrátě,

- pro ni neplatí zákonné minimum a na základě podané žádosti jí byla snížena výše zálohy na nulovou hodnotu (v roce 2022 je průběžně ve ztrátě).

Zálohy na pojistné se také neplatí za kalendářní měsíce, v nichž byla OSVČ uznána po celý kalendářní měsíc neschopnou práce nebo jí byla nařízena karanténa podle zvláštních právních předpisů. Tuto skutečnost však musí OSVČ zdravotní pojišťovně průkazně doložit. Z obecného pohledu lze konstatovat, že pojistné se sice platí i za měsíce, kdy je OSVČ nemocná, nicméně zvýhodnění spočívá ve skutečnosti, že pokud OSVČ měla nárok na výplatu nemocenského nebo peněžité pomoci v mateřství po celý kalendářní měsíc, nemusí být za tento měsíc dodržen minimální vyměřovací základ.

b)  1 Kč až 2 626 Kč

Zálohy v tomto rozpětí (avšak i vyšší) mohou platit v roce 2022 od měsíce podání Přehledu za rok 2021 ty OSVČ, které nemusejí dodržet minimální vyměřovací základ (viz § 3a odst. 3 zákona č. 592/1992 Sb. – například se jedná o osoby, za které je plátcem pojistného i stát).

c)  2 627 Kč

Jedná se o novou výši minimální zálohy OSVČ od 1. ledna 2022 a tuto zálohu platí:

– OSVČ, která v roce 2022 zahajuje svoji samostatnou výdělečnou činnost jako jediný (resp. při souběhu se zaměstnáním hlavní) zdroj příjmů, pokud si nezvolí možnost platit zálohy vyšší než minimální,

– OSVČ od měsíce podání Přehledu za rok 2021, kdy na základě výsledků podnikatelské činnosti za rok 2021 vyjde výše zálohy maximálně 2 627 Kč, každopádně však platí tuto zálohu již za leden 2022.

Z dat v informačních systémech zdravotních pojišťoven vyplývá, že právě minimální zálohu platí většina OSVČ.

d)  více než 2 627 Kč

Takové zálohy platí OSVČ, která:

–   zahajuje v roce 2022 samostatnou výdělečnou činnost a zvolí si možnost platit zálohy vyšší než minimální,

–   dosáhla v roce 2021 takových výsledků své činnosti, že pro ni vyplynula povinnost platit (od měsíce, ve kterém je podán Přehled) zálohy převyšující zálohu minimální.

V případě povinnosti platit vysoké (vyšší) zálohy může OSVČ v roce 2022 případně požádat zdravotní pojišťovnu o její snížení při splnění podmínek uvedených v § 8 odst. 4 zákona č. 592/1992 Sb.

     Platby OSVČ

Vždy je třeba dbát na to, aby byly veškeré platby prováděny na správný účet a pod správným variabilním symbolem. Pokud OSVČ uhradí zálohu na pojistné (příp. doplatek pojistného) jinému subjektu, než příslušné zdravotní pojišťovně, považuje se tato platba za neuhrazenou a důsledkem této chyby je vznik penále. V této souvislosti platí, že jak dlužné pojistné, tak penále jsou zdravotní pojišťovny povinny plošně uplatňovat vůči všem dlužícím subjektům.

     Výpočet výše zálohy na základě podaného Přehledu

Výpočet výše zálohy OSVČ na jednotlivé měsíce roku 2022 na základě Přehledu podaného za rok 2021 se provede dle příkladu následovně:

OSVČ vykázala za 12 měsíců samostatné výdělečné činnosti v roce 2021 daňový základ 546 653 Kč. Pojistné za rok 2021 se vypočte takto:

P = 546 653 × 0,5 × 0,135 = 36 900 Kč

Měsíční výši zálohy pro rok 2022 pak vypočteme následovně:

Z = (P : 12) = (36 900 : 12) = 3 075 Kč

kde

Z = měsíční záloha na rok 2022, placená od měsíce podání Přehledu za rok 2021

P = výše pojistného za rok 2021

12 = počet měsíců výkonu samostatné výdělečné činnosti v roce 2021

Pokud OSVČ podá Přehled například v březnu 2022, platí zálohu ve výši 3 075 Kč od tohoto měsíce (posledním dnem splatnosti je 8. duben 2022).

     Odstavec 4

Osoba samostatně výdělečně činná, která začala podnikat již dříve, platí v průběhu kalendářního roku zálohy na pojistné na základě výsledků své podnikatelské činnosti, dosažených v předcházejícím kalendářním roce. Pokud OSVČ zálohy neplatí, pak je povinna doplatit pojistné na zdravotní pojištění na základě předloženého Přehledu do 8 dnů ode dne, ve kterém byl, popřípadě měl být, podán Přehled. Ještě doplňme, že minimální vyměřovací základ neplatí pro OSVČ taxativně vyjmenované v ustanovení § 3a odst. 3 zákona č. 592/1992 Sb., kdy se například jedná o osoby, za které je plátcem pojistného stát.

Pokud se podnikateli přestane dařit, může se dostat do situace, kdy na základě úspěšného loňského roku pro něho vzniká povinnost placení vysokých (vyšších) záloh v roce aktuálním, přičemž může být v tomto roce problémem prostředky na úhradu těchto vyšších záloh vůbec získat. V takovém případě mohou OSVČ využít ve zdravotním pojištění institutu snížení zálohy, jakožto jedné z možností, jak určitým způsobem překlenout svoji momentálně tíživou finanční situaci.

Důsledkem vysokých příjmů v jednom roce (2021) je povinnost platit vyšší zálohy v dalším roce (2022), a to od měsíce, ve kterém podá OSVČ zdravotní pojišťovně Přehled. Podmínky pro snížení záloh jsou upraveny v tomto zákonném ustanovení. Pokud zdravotní pojišťovna snížení záloh povolí, může platba této zálohy klesnout až na minimální hodnotu, kterou je v roce 2022 částka 2 627 Kč. U těch OSVČ, na které se ve zdravotním pojištění nevztahuje zákonné minimum (viz výše), se může platba záloh snížit dokonce až na 0 Kč, pokud je tato OSVČ v aktuálním roce (2022) ve ztrátě, neboli taková OSVČ nemusí platit žádné zálohy.

OSVČ může požádat v roce 2022 o snížení zálohy na pojistné v případě, že její průměrný měsíční příjem po odpočtu výdajů připadající na jeden kalendářní měsíc roku 2022 je alespoň o jednu třetinu nižší, než takový příjem připadající v průměru na jeden kalendářní měsíc v roce 2021.

To znamená, že činil-li průměrný měsíční příjem podnikatele po odpočtu výdajů v roce 2021 např. 60 000 Kč, lze požádat o snížení zálohy tehdy, jestliže průměrný měsíční příjem po odpočtu výdajů činí v roce 2022 nejvýše 40 000 Kč. Sníženou zálohu platí OSVČ ve stejných termínech jako běžnou platbu zálohy. V této souvislosti je zapotřebí upozornit na skutečnost, že žádost o snížení zálohy lze podat nejdříve 1. dubna 2022, neboť v tomto roce musejí být pro daný účel vyhodnoceny nejméně tři kalendářní měsíce po sobě jdoucí. Pokud podnikatel předloží žádost např. v červenci 2022, posuzuje se průměrný příjem po odpočtu výdajů za měsíce leden – červen 2022, který se pak porovnává s průměrným měsíčním „ziskem“ v roce 2021.

OSVČ, která má v úmyslu požádat o snížení zálohy na pojistné, předkládá zdravotní pojišťovně písemnou žádost, příslušný formulář je k dispozici na webových stránkách jednotlivých zdravotních pojišťoven. Některé zdravotní pojišťovny mohou ještě požadovat předložení peněžního deníku, dokladujícího příjmy a výdaje od počátku roku, ve kterém je žádost o snížení zálohy podávána. Zdravotní pojišťovna žádost posoudí a žadateli buď vyhoví, nebo jeho žádost zamítne, popř. si může vyžádat některé doplňující informace.

Za účelem zjištění, zda situace u OSVČ vyhovuje podmínkám pro snížení zálohy, se v běžném roce (2022) vyhodnocuje období od ledna do kalendářního měsíce předcházejícího kalendářnímu měsíci, ve kterém OSVČ o snížení zálohy žádá.

?  Příklad 37

Za 12 měsíců samostatné výdělečné činnosti dosáhl podnikatel v roce 2021 zisku (příjmu po odpočtu výdajů, resp. daňového základu) ve výši 1 023 720 Kč, to znamená, že průměrný měsíční příjem po odpočtu výdajů (daňový základ) činil v roce 2021 částku 85 310 Kč. V návaznosti na měsíc podání Přehledu (duben 2022) platí podnikatel od tohoto měsíce zálohy ve výši 5 759 Kč (85 310 × 0,5 × 0,135).

Podnikatel požádá v měsíci červenci 2022 o snížení zálohy, posuzují se tedy příjmy a výdaje v období leden – červen 2022. Příjmy za toto období činily 350 817 Kč a výdaje 270 537 Kč. Průměrný měsíční rozdíl mezi příjmy a výdaji (daňový základ) představuje částku 13 380 Kč, čímž je splněna zákonná podmínka pro podání žádosti o snížení zálohy na pojistné. Výpočet snížené zálohy se provede následovně:

13 380 × 0,5 × 0,135 = 904 Kč

Vzhledem k tomu, že takto vypočtená výše nedosahuje částky minimální zálohy, povolí zdravotní pojišťovna snížení zálohy na 2 627 Kč.

V této souvislosti lze také konstatovat, že pokud OSVČ splňuje podmínky pro snížení zálohy, nemůže v podstatě zdravotní pojišťovna podané žádosti nevyhovět. Jestliže by však bylo o snížení zálohy požádáno neoprávněně (tuto skutečnost lze zjistit při kontrole ze strany zdravotní pojišťovny), uplatní pojišťovna nárok na dlužné zálohy včetně penále.

-

     Kdy nelze snížit výši zálohy?

V roce, ve kterém OSVČ zahajuje svoji samostatnou výdělečnou činnost, nemůže žádat o snížení zálohy, neboť nelze naplnit podmínky uvedené v tomto zákonném ustanovení, kdy se pro daný účel porovnává průměrný měsíční příjem po odpočtu výdajů (daňový základ) v běžném roce a v roce předcházejícím.

?  Příklad 38

OSVČ platila v roce 2021 minimální zálohy 2 393 Kč a na základě dosažených výsledků samostatné výdělečné činnosti za tento rok vyplývá pro ni v roce 2022 placení záloh taktéž v minimální částce 2 627 Kč.

Protože OSVČ platí zákonem stanovené minimální zálohy, nelze v žádném případě uvažovat o možnosti podání žádosti o snížení této částky, neboť takto zaplacené zálohy představují minimum, nesnižují se a ani se nevracejí, a to ani i v případě, kdy OSVČ vykáže za rozhodné období kalendářního roku třeba ztrátu.

I přes aktuálně nepříznivý vývoj ekonomické situace v roce 2022 může OSVČ platit v průběhu roku vysoké (vyšší) zálohy, vyplývající z výsledků samostatné výdělečné činnosti za rok 2021, neboť při zúčtování roku 2022 (v roce 2023) bude OSVČ případně vzniklý přeplatek zdravotní pojišťovnou buď vrácen, nebo může být s jejím souhlasem použit na úhradu záloh na další období.

Snížení záloh se prakticky netýká těch OSVČ, pro které je jejich samostatná činnost vedlejším zdrojem příjmů, neboť takto podnikající osoby nejsou povinny zálohy platit. Nicméně pokud by jednorázová úhrada doplatku mohla způsobit OSVČ finanční potíže, je v takové situaci možné zálohy (v přiměřené výši) odvádět.

-

     Odstavec 5

Doplatek rozdílu mezi zálohami a skutečnou výší pojistného je splatný nejpozději do osmi dnů po dni, ve kterém byl, popřípadě měl být podán přehled o příjmech a výdajích za kalendářní rok, za který se pojistné platí. Pokud není OSVČ povinna zálohy platit (například při souběhu zaměstnání s podnikáním, ve kterém je samostatná výdělečná činnost vedlejším zdrojem příjmů), uhradí příslušné pojistné ve stejné lhůtě.

Při zúčtování roku 2021 se ve zdravotním pojištění poprvé pracuje s pojmem daňový základ, který nahradil příjmy a výdaje.

     Hlavní resp. jediný zdroj příjmů

Od ledna 2021 bylo povinností OSVČ platit zálohy alespoň v částce 2 393 Kč, a to bez omezení horní hranicí, neboť od roku 2013 již není ve zdravotním pojištění stanoven maximální vyměřovací základ. Od měsíce podání Přehledu za rok 2021 (tedy od příslušného kalendářního měsíce roku 2022) je výše záloh případně upravena podle výsledků samostatné výdělečné činnosti v tomto roce. Při podání Přehledu za rok 2021 pro OSVČ:

1. nevznikne povinnost doplatku (za situace, kdy je placením minimálních záloh 2 393 Kč po celý kalendářní rok 2021 zabezpečen odvod pojistného podle zákona)

?  Příklad 39

Úhrn zaplacených záloh: 28 716 Kč (12 × 2 393)

Daňový základ: 244 411 Kč

Pojistné: 16 498 Kč [0,135 × 0,5 × (244 411)]

2. vznikne povinnost doplatit pojistné (tehdy, když je úhrn zaplacených záloh nižší než roční povinnost platby pojistného)

?  Příklad 40

Úhrn zaplacených záloh (Přehled podán v dubnu 2022, za leden – březen 2021 placena minimální záloha 2 393 Kč, od dubna 2021 nová záloha 2 418 Kč) : 28 941 Kč [(3 × 2 393) + (9 × 2 418)].

Daňový základ za rok 2021: 555 191 Kč

Pojistné: 37 476 Kč (0,135 × 0,5 × 555 191)

Doplatek: 8 535 Kč (37 476 – 28 941)

3. dojde ke vzniku přeplatku na pojistném (v případě, kdy zaplacené zálohy převyšují pojistné, které je OSVČ povinna za rozhodné období kalendářního roku 2021 zaplatit)

?  Příklad 41

Úhrn zaplacených záloh (Přehled podán v dubnu 2022, za leden – březen 2021 placena minimální záloha 2 393 Kč, od dubna 2021 nová záloha 4 820 Kč) : 50 559 Kč [(3 × 2 393) + (9 × 4 820)].

Daňový základ za rok 2021: 612 489 Kč

Pojistné: 41 344 Kč (0,135 × 0,5 × 612 489)

Přeplatek: 9 215 Kč (50 559 – 41 344)

Přeplatek buď zdravotní pojišťovna vrátí v zákonné lhůtě jednoho měsíce, nebo jej může se souhlasem OSVČ použít na úhradu záloh (resp. části záloh) na další období.

Jestliže OSVČ začala podnikat v průběhu roku 2021, musela platit od kalendářního měsíce zahájení své samostatné výdělečné činnosti měsíční zálohy 2 393 Kč, pokud si sama nestanovila zálohu vyšší. Při ročním zúčtování mohou nastat obdobné varianty jako při podnikání po celý kalendářní rok (viz výše).

?  Příklad 42

Zahájení podnikání: 20. 9. 2021

Úhrn zaplacených (minimálních) záloh: 9 572 Kč (4 × 2 393)

OSVČ vykáže za kalendářní rok 2021 ztrátu

Pojistné při ztrátě: 0 Kč

Zaplacením čtyř minimálních záloh je v roce 2021 zajištěn postup podle zákona, žádný doplatek se neprovádí. V období září – prosinec 2021 má OSVČ výkonem podnikatelské činnosti řádně vyřešené svoje zdravotní pojištění.

-

     Vedlejší zdroj příjmů

Je-li při souběhu zaměstnání se samostatnou výdělečnou činností podnikání vedlejším zdrojem příjmů, pak platí pro takto podnikající osoby především následující zvýhodnění:

–   není povinností platit zálohy na pojistné a pojistné se doplácí jednorázově do osmi dnů po podání Přehledu (za rok 2021 se úhrada doplatku provede nejpozději dne 10. 5. 2022, a to již připsáním úhrady na příslušný účet zdravotní pojišťovny v situaci, kdy OSVČ nezpracovává daňové přiznání daňový poradce),

–   pojistné se odvádí bez ohledu na minimální vyměřovací základ sazbou 13,5 % z 50 % daňového základu za rozhodné období kalendářního roku.

?  Příklad 43

OSVČ mimo své hlavní zaměstnání vykonávala v průběhu roku 2021 drobnou obchodní činnost, daňový základ činí 35 020 Kč, zálohy neplatila. Do osmi dnů po dni, ve kterém OSVČ v roce 2022 podala, případně měla podat, Přehled, zaplatí zdravotní pojišťovně částku pojistného 2 364 Kč [0,135 × 0,5 × 35 020].

Poznámka: Kdyby byla tato OSVČ za rok 2021 takříkajíc „v minusu“, nedoplácela by žádné pojistné.

-

K výše uvedeným situacím lze doplnit, že pokud není doplatek ve stanovené lhůtě uhrazen, vzniká OSVČ dluh na pojistném včetně penále. Obě tyto pohledávky je zdravotní pojišťovna povinna uplatňovat, tedy vyměřovat, a v případě jejich nezaplacení i vymáhat.

     Odstavec 6

V rámci rozhodného období kalendářního roku může u OSVČ dojít nejen k nedoplatku, nýbrž výsledkem samostatné výdělečné činnosti může být i vznik přeplatku na pojistném. K této situaci dojde tehdy, pokud OSVČ platila například v roce 2021 zálohy vyšší než minimum 2 393 Kč, přičemž povinností OSVČ bude zaplatit za tento rok pojistné v celkově částce nižší, než bude úhrn zaplacených záloh.

Pokud je pro OSVČ samostatná výdělečná činnost jediným (resp. při souběhu se zaměstnáním hlavním) zdrojem příjmů, je její povinností pravidelné měsíční placení záloh na pojistné. Naopak v případě samostatné výdělečné činnosti jako vedlejšího zdroje příjmů není povinností OSVČ zálohy platit. Jestliže tedy nejsou zálohy placeny, nemůže ani dojít k přeplatku na pojistném.

Při řešení přeplatku, vzniklého při podání Přehledu, jsou v praxi na základě požadavku OSVČ aplikovány tyto dvě varianty:

a)  vrácení přeplatku ve lhůtě do jednoho měsíce ode dne, kdy zdravotní pojišťovna přeplatek zjistila, a to dle volby OSVČ buď bezhotovostním převodem na účet nebo poštovní poukázkou

b)  použití přeplatku pojistného na úhradu záloh(y) na pojistné na další období.

?  Příklad 44

OSVČ podala Přehled za rok 2021 v dubnu 2022. Od měsíce dubna nadále měla platit zálohu 2 627 Kč. Výsledkem podnikatelské činnosti za rok 2021 byl přeplatek 12 027 Kč. Z uvedeného tak plyne, že při postupu podle bodu b) je výší přeplatku uhrazena záloha na pojistné za měsíce duben až červenec 2022.

Za žádost o vrácení přeplatku pojistného se vždy považuje podání Přehledu zdravotní pojišťovně.

Povinností zdravotní pojišťovny je vrátit přeplatek v rámci měsíční lhůty. Pokud zdravotní pojišťovna tuto lhůtu nedodrží, je povinna (kromě vráceného přeplatku) zaplatit žadateli i penále z důvodu opožděné vratky.

§ 8a

Záloha na pojistné poplatníka v paušálním režimu

Záloha na pojistné osoby samostatně výdělečně činné, která je poplatníkem v paušálním režimu, se stanoví procentní sazbou uvedenou v § 2 z jedné dvanáctiny minimálního vyměřovacího základu stanoveného podle § 3a odst. 2.

border-right:none;padding:9.0pt 0cm 0cm 0cm'>

komentář k § 8a

OSVČ činná v paušálním režimu platí zálohy na pojistné (pojistné) podle ZDP. Nepodává-li tato OSVČ daňové přiznání (daň se rovná paušální dani) a ani Přehled, pak v takovém případě nejsou předmětné platby zálohami na pojistné, ale považují se za pojistné. Částka na zdravotní pojištění pro rok 2022 ve výši 2 627 Kč vychází z minimálního vyměřovacího základu určeného pro OSVČ v § 3a odst. 2.

§ 9

zrušen

Odvod pojistného za osoby
bez zdanitelných příjmů

§ 10

Osoba bez zdanitelných příjmů platí pojistné na účet pří­slušné zdravotní pojišťovny za celý kalendářní měsíc. Pojistné je splatné od prvního dne kalendářního měsíce, za který se platí, do osmého dne následujícího kalendářního měsíce.

border-right:none;padding:9.0pt 0cm 0cm 0cm'>

komentář k § 10

Za osobu bez zdanitelných příjmů se považuje takový pojištěnec s trvalým pobytem na území České republiky, který nemá v rámci celého kalendářního měsíce příjmy ze zaměstnání ani ze samostatné výdělečné činnosti a ani není za něj plátcem pojistného stát. Jinak řečeno, pokud je pojištěnec v průběhu kalendářního měsíce alespoň jeden den registrován u zdravotní pojišťovny buď jako zaměstnanec nebo jako osoba samostatně výdělečně činná anebo je zařazen v některé ze skupin osob, za které platí pojistné stát, není (resp. nemůže být) v tomto měsíci osobou bez zdanitelných příjmů.

Pojistné je splatné od prvního dne kalendářního měsíce, za který se platí, do osmého dne následujícího kalendářního měsíce. Připadne-li poslední den splatnosti na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty nejbližší následující pracovní den.

§ 11

Osoba bez zdanitelných příjmů, která pracuje v za­hraničí pro zaměstnavatele, který nemá na území České republiky sídlo, ani místo podnikání, může projednat s pří­slušnou zdravotní pojišťov­nou jiný způsob hrazení pojistného. Příslušná zdravotní pojišťovna může na žádost takové osoby povolit placení pojistného za delší než měsíční období, avšak vždy jen dopředu.

border-right:none;padding:9.0pt 0cm 0cm 0cm'>

komentář k § 11

Vůči občanům a institucím ze států Evropské unie, Evropského hospodářského prostoru (což je Norsko, Island, Lichtenštejnsko), ze Švýcarska a ze Spojeného království se postupuje podle nařízení Evropské unie č. 883/2004 a 987/2009. Tato nařízení se naopak nevztahují na osoby z tzv. třetích zemí.

Pojištěnec s trvalým pobytem na území České republiky, pracující v této třetí zemi, zůstává i nadále účastníkem českého systému veřejného zdravotního pojištění, například jako osoba bez zdanitelných příjmů.

Platí-li se pojištěnec, pracující v zahraničí, pojistné jako osoba bez zdanitelných příjmů, může po dohodě se zdravotní pojišťovnou provést úhradu pojistného i za delší období, avšak vždy jen dopředu.

Z pohledu platné legislativy se jedná o vstřícné ustanovení, neboť pojištěnec dlouhodobě pracující v cizině by se mohl dostat do situace, že by si pojistné jako osoba bez zdanitelných příjmů neplatil, čímž by mu vznikl dluh na pojistném včetně penále. Jedná se však o alternativní variantu, která nevylučuje možnost placení pojistného i v tomto případě pravidelně standardním způsobem, tedy za příslušný kalendářní měsíc nejpozději do osmého dne následujícího kalendářního měsíce.

Tento postup se nepoužije v případě:

–   kdy se jedná o výkon výdělečné činnosti v členském státě podle koordinačních nařízení Evropské unie – viz výše, anebo

–   kdy je pojištěnec současně zaměstnán v České republice nebo zde podniká, přičemž tato výdělečná činnost je zaměstnáním nebo samostatnou výdělečnou činností podle § 5 písm. a) nebo b) zákona č. 48/1997 Sb.

I když osoby bez zdanitelných příjmů platí v roce 2022 měsíčně „jen“ 2 187 Kč, mají nárok na tentýž rozsah hrazených služeb stejně jako zaměstnanci nebo podnikatelé, kteří platí měsíčně částky pojistného (záloh na pojistné) třeba i několikanásobně vyšší.

§ 11a

Odvod pojistného za děti cizinců

Za osoby uvedené v § 3d platí pojistné zákonný zástupce, opatrovník nebo poručník na účet příslušné zdravotní pojišťovny jednorázově za celé rozhodné období. Pojistné je splatné od prvního do posledního dne rozhodného období.

border-right:none;padding:9.0pt 0cm 0cm 0cm'>

komentář k § 11a

Pojistné za osobu, která se na území České republiky narodila matce pobývající na území České republiky na základě povolení k dlouhodobému pobytu, platí zákonný zástupce, opatrovník nebo poručník jednorázově za celé rozhodné období. Pojistné je splatné od prvního do posledního dne rozhodného období. Vyměřovacím základem je dvojnásobek minimální mzdy za rozhodné období, což je v roce 2022 částka 4 374 Kč.

§ 12

Odvod pojistného hrazeného
státem

(1) Za osoby, za které je plátcem pojistného stát,³⁷⁾ hradí měsíčně pojistné ministerstvo financí České republiky na zvláštní účet zřízený podle § 20, a to do 25. dne předcházejícího kalen­dářního měsíce.

(2) V případě sezónních výkyvů v platbách za poskytované zdravotní služby hrazené z veřejného zdravotního pojištění podle zákona o veřejném zdravotním pojištění (dále jen „hrazené služby“) je ministr financí zmocněn v průběhu rozpočtového roku poskytnout návratnou finanční výpomoc splatnou v témže roce a změnit frekvenci a výši plateb státu do systému veřejného zdravotního pojištění uvnitř rozpočtového roku na základě žádosti správce zvláštního účtu. Žádost bude posuzována podle vývoje příjmů a výdajů ve státním rozpočtu. Úpravy plateb podle tohoto zmocnění nesmí ovlivnit částku rozpočtovanou ve schváleném státním rozpočtu na platbu státu podle § 3c tohoto zákona.

border-right:none;padding:9.0pt 0cm 0cm 0cm'>

komentář k § 12

Pravidelné měsíční platby za tzv. „státní pojištěnce“ představují pro příjmovou stránku každé zdravotní pojišťovny významnou položku, neboť v kategorii osob, za které platí pojistné stát, je zařazena více než polovina populace. V případě potřeby zdrojů k financování systému veřejného zdravotního pojištění je ministr financí zmocněn poskytnout tomuto systému návratnou finanční výpomoc, případně změnit frekvenci a výši plateb do tohoto systému. Smyslem těchto mimořádných opatření je zajištění prostředků smluvním subjektům na úhradu poskytnutých a vykázaných hrazených služeb.

Na bilanční vývoj systému má nepochybně kladný vliv průběžné zvyšování vyměřovacího základu pro platbu pojistného státem (viz komentář k § 3c).

§ 13

Odvod pojistného při souběhu
příjmů

Má-li pojištěnec současně více příjmů podle § 3 nebo § 3a, odvádí pojistné ze všech těchto příjmů.

border-right:none;padding:9.0pt 0cm 0cm 0cm'>

komentář k § 13

Toto důležité ustanovení ukládá povinnost placení pojistného zaměstnavateli i osobami samostatně výdělečně činnými za podmínky, že příslušný příjem (plnění) povinnosti placení pojistného podléhá.

Placení pojistného podléhají ve zdravotním pojištění příjmy zaměstnance zakládající účast na zdravotním pojištění. Pojistné tak odvádí zaměstnavatel z:

–   příjmů zdaňovaných podle § 6 ZDP, typicky u zaměstnanců pracujících na základě pracovní smlouvy nebo z příjmů charakteru funkčních požitků,

–   příjmu alespoň 3 500 Kč u osob vyjmenovaných v § 5 písm. a) v bodech 4–6 zákona č. 48/1997 Sb., kdy se především jedná o osoby pracující na základě dohody o pracovní činnosti,

–   příjmu převyšujícího 10 000 Kč u dohody o provedení práce.

Ve zdravotním pojištění se pro účel vzniku zaměstnání sčítají v rámci rozhodného období kalendářního měsíce příjmy z více dohod o pracovní činnosti nebo dohod o provedení práce u jednoho zaměstnavatele. Aby se tyto příjmy mohly sčítat, musí se jednat u jednoho zaměstnavatele o stejný typ dohody.

Současně však platí, že příjmy na základě dohody o pracovní činnosti nižší než 3 500 Kč a dohody o provedení práce nepřevyšující 10 000 Kč se ve zdravotním pojištění pro účel vzniku zaměstnání nesčítají, ať už se jedná o dohody u jednoho zaměstnavatele nebo u více zaměstnavatelů. V tomto případě se nejedná o stejný typ dohody u téhož zaměstnavatele.

     Posuzování hlavního zdroje příjmů

V komentáři k tomuto ustanovení se zaměříme na řešení některých situací v případě souběžných příjmů, primárně se zřetelem na skutečnost, že musí být u pojištěnce dodržen minimální vyměřovací základ – buď v zaměstnání nebo v samostatné výdělečné činnosti. V těchto souvislostech je také důležité, která činnost pojištěnce, tedy zaměstnání nebo podnikání, je hlavním zdrojem jeho příjmů.

Pro tento účel nelze zjednodušeně porovnat prostý objem příjmů ze zaměstnání a z podnikání, například i z toho důvodu, že v případě samostatné výdělečné činnosti může být s ohledem na charakter podnikání výše příjmů OSVČ v rámci rozhodného období kalendářního roku nepravidelná. Dále je třeba vzít v úvahu i skutečnost, že pojištěnec může mít i další příjmy (třeba z nájmu podle § 9 ZDP), které společně s příjmy ze zaměstnání považuje za hlavní zdroj svých příjmů.

Souběh zaměstnání s podnikatelskou činností patří ve zdravotním pojištění mezi tzv. „přípustné“ souběhy. Nejčastěji se vyskytující alternativou je situace, kdy je zaměstnání hlavním zdrojem příjmů a samostatná činnost pak zdrojem příjmů vedlejších. Zaměstnavatele totiž fakticky začíná podnikatelská činnost jeho zaměstnance zajímat až v případě, kdy příjem v zaměstnání poklesne pod úroveň minimální mzdy, resp. je na takovou hodnotu sjednán.

Pro určení, zda je příjem ze samostatné výdělečné činnosti hlavním nebo vedlejším zdrojem příjmů, je rozhodující písemné prohlášení. Toto prohlášení učiní pojištěnec jako OSVČ při zahájení podnikatelské činnosti a pak vždy v podávaném Přehledu o výši daňového základu za uplynulý kalendářní rok zatržením těch měsíců, ve kterých pro OSVČ neplatila povinnost hrazení záloh, resp. neplatil pro ni minimální vyměřovací základ.

Jestliže kromě povinnosti placení záloh platí pro pojištěnce i povinnost dodržet minimální vyměřovací základ, pak musí být toto minimum v jedné z vykonávaných činností dodrženo, v podstatě bez ohledu na výši příjmů, následovně:

1. Hlavní zdroj příjmů – zaměstnání

–  v zaměstnání bude vyměřovací základ činit alespoň 16 200 Kč, přičemž zaměstnání trvá po celý příslušný kalendářní měsíc,

–  v rámci své samostatné výdělečné činnosti nebude tato osoba (není povinna) platit měsíční zálohy a vyměřovacím základem pro odvod pojistného je sazba 50 % daňového základu bez nutnosti respektovat minimum platné pro OSVČ.

2. Hlavní zdroj příjmů – samostatná výdělečná činnost

–  tato osoba platí v roce 2022 alespoň minimální zálohy 2 627 Kč

–  v zaměstnání bude zaměstnavatel odvádět pojistné ze skutečně dosaženého příjmu, který tak může být i nižší než 16 200 Kč. Aby zaměstnavatel nemusel provádět dopočet do minima, vystaví zaměstnanec zaměstnavateli čestné prohlášení o tom, že platí alespoň minimální zálohy jako OSVČ.

Pokud se jedná o osoby, za které platí pojistné stát, jsou tyto jako zaměstnané nebo podnikající zvýhodněny v tom smyslu, že nemusejí dodržet minimální vyměřovací základ ani v zaměstnání, ani v samostatné výdělečné činnosti. Podmínkou pro uplatnění tohoto postupu je skutečnost, že zařazení v kategorii „hrazené státem“ trvá v případě zaměstnání po celý kalendářní měsíc, u OSVČ pak po celý kalendářní rok.

Je-li taková osoba zaměstnána, odvádí zaměstnavatel vždy pojistné ze skutečné výše příjmu bez povinnosti dopočtu do minimálního vyměřovacího základu.

V rámci samostatné výdělečné činnosti taktéž nemusí tato osoba respektovat minimální vyměřovací základ, což kromě jiného znamená, že v prvním kalendářním roce své podnikatelské činnosti (2022) se na ni nevztahuje povinnost placení záloh na pojistné. V dalších letech však již povinnost placení záloh vzniká za předpokladu, že tato podnikající osoba vykáže za rozhodné období předcházejícího kalendářního roku kladný výsledek své výdělečné samostatné činnosti, tedy za situace, kdy příjmy podléhající povinnosti placení pojistného převyšují výdaje na jejich dosažení, zajištění a udržení. Tyto zálohy však mohou být i nižší, než minimální.

V následujícím textu si blíže rozebereme postup zaměstnavatele za situace, kdy má zaměstnanec současně více příjmů v rámci rozhodného období kalendářního měsíce resp. kalendářního roku.

?  Příklad 45

Hrubý příjem zaměstnance činí 32 000 Kč. Kromě toho uzavřel zaměstnanec ve stejném měsíci u téhož zaměstnavatele dohodu o pracovní činnosti, na základě které mu byla zúčtována částka 3 280 Kč.

Při řešení této situace platí zásada, že každý (typově odlišný) pracovněprávní vztah posuzujeme samostatně.

Z vyměřovacího základu 32 000 Kč odvede zaměstnavatel pojistné na zdravotní pojištění ve výši 13,5 % z této částky, tj. 4 320 Kč. Jednu třetinu z takto vypočtené výše pojistného (1 440 Kč) srazí zaměstnavatel zaměstnanci z jeho příjmu (k tomuto kroku je zaměstnavatel oprávněn i bez souhlasu zaměstnance), zbylé dvě třetiny (2 880 Kč) zaplatí zaměstnavatel ze svých zdrojů.

Osoby pracující na základě dohody o pracovní činnosti (od 1. 1. 2015 i na základě více dohod o pracovní činnosti u jednoho zaměstnavatele) se považují ve zdravotním pojištění za zaměstnance tehdy, činí-li příjem alespoň 3 500 Kč. Vzhledem k tomu, že částka 3 280 Kč nezakládá povinnost placení pojistného, nepřipočítává se k příjmu z pracovní smlouvy.

?  Příklad 46

Státní zaměstnanec má kromě pravidelného příjmu ze zaměstnání současně i příjmy z nájmu bytu.

Pojistné bude v zaměstnání odváděno podle zákona, to znamená:

–   nejméně z částky minimálního vyměřovacího základu 16 200 Kč při zaměstnání trvajícím celý kalendářní měsíc za předpokladu, že se na zaměstnance (a zaměstnavatele) tato povinnost vztahuje nebo

–   ze skutečné výše příjmu tehdy, pokud zaměstnanec patří do některé ze skupin osob, pro které není ve zdravotním pojištění minimální vyměřovací základ určen (§ 3 odst. 8 zákona č. 592/1992 Sb.).

Příjmy z nájmu jsou předmětem daně z příjmů podle § 9 ZDP, povinnost placení pojistného na zdravotní pojištění však nezakládají (nemovitost nesmí být zapsána v obchodním majetku).

?  Příklad 47

Člen statutárního orgánu má z titulu výkonu této funkce nepravidelný příjem a současně platí jako OSVČ měsíční zálohy na pojistné ve výši 3 218 Kč.

Za zaměstnance je z pohledu zdravotního pojištění považována třeba i osoba jako člen statutárního orgánu. Odměny členů statutárních orgánů (například členů představenstva a dozorčí rady) jako příjmy ze závislé činnosti, zdaňované podle § 6 ZDP, podléhají povinnosti placení pojistného na zdravotní pojištění. Dnem nástupu do funkce přihlašuje zaměstnavatel tyto osoby u zdravotní pojišťovny k placení pojistného jako zaměstnance (pokud mají nebo budou mít příjmy) a odvádí pojistné v souladu se zákonem. Pokud se taková osoba stala členem statutárního orgánu například od 1. 4. 2022 s tím, že první odměna za výkon funkce bude zúčtována až do měsíce prosince 2022, přihlašuje zaměstnavatel tohoto zaměstnance již k datu 1. 4. 2022. Od měsíce dubna (až do listopadu) jej započítává do celkového počtu zaměstnanců na Přehledu o platbě pojistného zaměstnavatele – s nulovým vyměřovacím základem pouze tehdy, když minimum nemusí být dodrženo.

Jelikož tato osoba samostatně výdělečně činná odvádí měsíční zálohy na pojistné vypočtené alespoň z minimálního vyměřovacího základu stanoveného pro OSVČ, neplatí v souvislosti s jejím příjmem v zaměstnání ustanovení o minimálním vyměřovacím základu. Pojistné se v příslušném kalendářním měsíci odvede ze skutečné výše příjmu, případně se neodvede žádné pojistné. Člen statutárního orgánu jako zaměstnanec potvrzuje zaměstnavateli formou čestného prohlášení, že ve své samostatné výdělečné činnosti odvádí alespoň minimální zálohy.

Člen statutárního orgánu nesmí být odhlášen za situace, kdy nemá z titulu výkonu funkce (třeba i po delší časové období) zúčtovaný žádný příjem. Podle ustanovení § 8 odst. 2 písm. i) zákona č. 48/1997 Sb. lze odhlášení této osoby jako zaměstnance provést až ke dni skončení výkonu funkce.

?  Příklad 48

Hrubý příjem zaměstnance činil v kalendářním měsíci 22 000 Kč. Současně tento zaměstnanec pracoval v témže měsíci u jiného zaměstnavatele na dohodu o pracovní činnosti, kde si vydělal 5 200 Kč.

Z příjmu ve výši 22 000 Kč bude pojistné odvedeno podle příkladu č. 45. Hrubý příjem v dalším zaměstnání sice nedosahuje minimální mzdy, ovšem s ohledem na skutečnost, že v „hlavním“ zaměstnání je odváděno pojistné alespoň z minimálního vyměřovacího základu, nevztahuje se v tomto případě na plátce zaměstnávajícího pracovníka s příjmem nižším než minimální mzda povinnost odvést z dohody o pracovní činnosti pojistné v minimální zákonné výši, ale vyměřovacím základem je skutečný příjem 5 200 Kč. Z tohoto příjmu pak zaměstnanec zaplatí 234 Kč a zaměstnavatel odvede 468 Kč. Celý odvod pojistného bude u tohoto zaměstnavatele činit 702 Kč. Pro účely kontroly ze zdravotní pojišťovny je v tomto případě ze strany zaměstnavatele zapotřebí přiložit doklad o skutečnosti, že u jiného („hlavního“) zaměstnavatele je za zaměstnance odváděno pojistné alespoň z minimálního vyměřovacího základu.

?  Příklad 49

V měsíci lednu byla zaměstnanci vyplacena hrubá mzda ve výši 24 000 Kč, a protože ke dni 31. 1. ukončil zaměstnání (zaměstnavatel se rušil), obdržel odstupné ve smyslu ustanovení § 52 písm. a) zákoníku práce. Zároveň však v tomto měsíci uzavřel s jiným zaměstnavatelem dohodu o pracovní činnosti s příjmem 1 800 Kč.

Zaměstnavatel, který se zaměstnancem rozvazuje pracovní poměr, odvede pojistné pouze z hrubé mzdy ve výši 24 000 Kč, z odstupného podle zákoníku práce (viz § 67 odst. 1) se pojistné neplatí.

Příjem zúčtovaný na základě dohody o pracovní činnosti nebude podléhat povinnosti placení pojistného na zdravotní pojištění, neboť nebylo dosaženo částky hrubého příjmu alespoň 3 500 Kč.

?  Příklad 50

Zaměstnanec měl v lednu 2022 uzavřeny u téhož zaměstnavatele dvě dohody o provedení práce. První trvala od 3. 1. do 17. 1. s příjmem 8 300 Kč, druhá pak od 22. 1. do 31. 1. s příjmem 7 580 Kč.

V rámci rozhodného období kalendářního měsíce se sčítají příjmy z více dohod o provedení práce u jednoho zaměstnavatele.

Na straně jedné tak platí, že úhrnem příjmů 15 880 Kč vzniká povinnost zaměstnavatele dvakrát přihlásit a dvakrát odhlásit zaměstnance. Protože však zaměstnání netrvalo po celý kalendářní měsíc, musí zaměstnavatel na straně druhé pomocně vypočítat poměrnou část minima za celkem 25 kalendářních dnů trvání zaměstnání v měsíci lednu, což činí 13 064,51 Kč, což se vypočte jako (25 : 31) × 16 200. Jelikož dosažený příjem převyšuje takto vypočtenou poměrnou část minima, bude vyměřovacím základem zaměstnance za měsíc leden částka 15 880 Kč.

Vyměřovacím základem by byla částka 15 880 Kč i tehdy, kdyby se jednalo o takový příjem u jediné dohody o provedení práce, která by skončila dne 25. 1. 2022.

Kdyby však současně běžely u jednoho zaměstnavatele po celý kalendářní měsíc (nebo i rok) dvě dohody o provedení práce s příjmy 8 300 Kč a 7 580 Kč, prováděl by zaměstnavatel dopočet do minima 16 200 Kč proto, že zaměstnání trvalo po celý kalendářní měsíc jako rozhodné období.

?  Příklad 51

Pojištěnec má sjednány tři dohody o provedení práce u třech různých zaměstnavatelů, přičemž v žádném z těchto zaměstnání není výší příjmu překročena částka 10 000 Kč.

Protože není ve zdravotním pojištění právní opora pro sčítání takových příjmů, nevznikají pro žádného ze zaměstnavatelů povinnosti ve zdravotním pojištění, takže pokud pojištěnec:

–   nemá zaměstnání, ze kterého by vyplynula pro zaměstnavatele povinnost odvádět pojistné nebo

–   není z pohledu zdravotního pojištění osobou samostatně výdělečně činnou anebo

–   nepatří mezi osoby, za které platí pojistné stát,

bude osobou bez zdanitelných příjmů s povinností přihlásit se u zdravotní pojišťovny do této kategorie a platit od 1. ledna 2022 měsíční pojistné 2 187 Kč.

?  Příklad 52

Zaměstnanec pracuje u jednoho zaměstnavatele na tři dohody o provedení práce s těmito příjmy.

a)  3 000 Kč + 3 000 Kč + 4 000 Kč. Úhrnem příjmů zaměstnání ve zdravotním pojištění nevzniká, pojištěnec může být třeba osobou bez zdanitelných příjmů.

b)  5 000 Kč + 6 000 Kč + 7 000 Kč. Zaměstnavatel přihlašuje zaměstnance u zdravotní pojišťovny a úhrnem příjmů 18 000 Kč je dodržen i minimální vyměřovací základ.

?  Příklad 53

Pojištěnec, který je zaměstnán, se rozhodl současně začít podnikat jako osoba samostatně výdělečně činná.

Nejpozději do osmi dnů po zahájení samostatné výdělečné činnosti se musí pojištěnec přihlásit u zdravotní pojišťovny jako OSVČ, bez ohledu na to, zda bude v daném souběhu podnikání hlavním nebo vedlejším zdrojem příjmů. V případě osob podnikajících na základě živnostenského oprávnění lze tuto povinnost splnit i prostřednictvím Centrálního registračního místa obecního živnostenského úřadu, a to vyplněním tiskopisu nazvaného Jednotný registrační formulář. Z hlediska placení pojistného je rozhodující, zda bude pro tohoto pojištěnce jeho samostatná činnost hlavním nebo vedlejším zdrojem příjmů.

Pokud bude pojištěnec považovat zaměstnání i nadále za hlavní zdroj svých příjmů, nebude jeho povinností platit zálohy na pojistné a pojistné za rok 2022 doplatí nejpozději do 8 dnů po dni, ve kterém bude, popřípadě měl být OSVČ podán v roce 2023 za rok 2022 formulář Přehled podle § 24 odst. 2 zákona č. 592/1992 Sb.

Bude-li pojištěnec naopak považovat v daném souběhu svoji samostatnou výdělečnou činnost za hlavní zdroj svých příjmů, platí v roce 2022 od měsíce, ve kterém tuto činnost zahájí, zálohy na pojistné alespoň v minimální částce 2 627 Kč. V zaměstnání pak nebude zaměstnavatel muset při odvodu pojistného respektovat minimální vyměřovací základ 16 200 Kč, ale při příjmu nižším než 16 200 Kč bude odvádět pojistné ze skutečné výše příjmů zúčtovaných zaměstnanci. Současně však musí mít zaměstnavatel ve své evidenci založeno čestné prohlášení, ve kterém zaměstnanec potvrdí, že jako OSVČ platí alespoň minimální zálohy. Zaměstnavatel není povinen zkoumat, zda zaměstnanec tyto zálohy ve skutečnosti platí, čestné prohlášení je pro něj rozhodným dokladem pro placení pojistného v zaměstnání. Kdyby zaměstnanec jako OSVČ minimální zálohy neplatil, řešila by tuto situaci zdravotní pojišťovna s pojištěncem jako osobou samostatně výdělečně činnou.

Skutečnost, zda je při souběhu zaměstnání s podnikáním samostatná výdělečná činnost hlavním nebo vedlejším zdrojem příjmů, oznamuje pojištěnec zdravotní pojišťovně vždy při zahájení podnikání, resp. zaměstnání, a také tehdy, pokud se posléze situace změní. Rovněž potvrzuje v podávaném Přehledu zatržením příslušných měsíců (s uvedením důvodu) skutečnost, že v těchto měsících neplatil pro OSVČ minimální vyměřovací základ.

Podotýkám, že z titulu všech svých činností musí být občan pojištěn u jedné zdravotní pojišťovny.

§ 14

Přeplatek pojistného

(1) Nárok na vrácení přeplatku se promlčuje za 10 let od uplynutí kalendářního roku, v němž vznikl.

(2) Přeplatek pojistného, činí-li úhrnná výše tohoto přeplatku nejméně 200 Kč, se vrací plátci pojistného nebo jeho právnímu nástupci, pokud není jiného splatného závazku vůči příslušné zdravotní pojišťovně. Je-li takový závazek, použije se přeplatku pojistného k jeho úhradě. Příslušná zdravotní pojišťovna je povinna vrátit přeplatek pojistného do jednoho měsíce ode dne, kdy tento přeplatek zjistila. Byla-li v souladu s tímto ustanovením podána žádost o vrácení přeplatku pojistného a příslušná zdravotní pojišťovna vrátila tento přeplatek po uplynutí lhůty stanovené pro rozhodnutí o pře­platku pojistného,³⁸⁾ je povin­na zaplatit penále. Za den platby se považuje u bezho­to­vostních převodů z účtu banky den, kdy bylo uskutečněno odepsání z účtu zdravotní pojišťovny, u plateb v hotovosti den, kdy banka, pošta nebo jiná oprávněná osoba hotovost přijala nebo převzala. Za žádost o vrácení přeplatku pojistného se považuje vždy podání přehledu podle § 24 odst. 2, vyplývá-li z něho přeplatek pojistného a jestliže plátce pojistného nepožádal o použití přeplatku pojistného na úhradu zálohy na pojistné na další období.

(3) Vrácený přeplatek na pojistném se v násle­dujícím ka­lendářním měsíci zúčtuje s poukázanými finančními prostředky podle § 21 odst. 1.

border-right:none;padding:9.0pt 0cm 0cm 0cm'>

komentář k § 14

Předmětem zájmu (nejenom ve zdravotním pojištění) bývají spíše dluhy plátců a způsoby jejich řešení včetně přímých důsledků pro dlužníky. Opačnou alternativou je existence přeplatku, a to nejenom u pojistného, ale i u penále, jak je dále popsáno. V souvislosti s řešením přeplatku přicházejí v úvahu různé varianty, při jejichž aplikaci je dosaženo požadovaného stavu, kdy vrácením nebo započtením nepromlčené částky přeplatku je zajištěn postup podle zákona.

Při placení pojistného ve zdravotním pojištění může přeplatek reálně vzniknout u:

–   zaměstnavatele (nejčastěji v situaci, kdy zaměstnanec neoznámí zaměstnavateli změnu zdravotní pojišťovny),

–   osoby samostatně výdělečně činné (zpravidla po podání Přehledu, kdy úhrn záloh, zaplacených za rozhodné období předcházejícího kalendářního roku, převyšuje výši pojistného, které je OSVČ povinna zaplatit),

–   osoby bez zdanitelných příjmů (například tehdy, kdy zaměstnavatel rozváže se zaměstnancem neplatně pracovní poměr, zaměstnanec se soudí a soudní spor nakonec vyhraje, přičemž po celé období si tato osoba platí pojistné jako samoplátce).

Mohou se vyskytnout případy, kdy plátce – zpravidla neúmyslně – provede určitou úhradu nesprávně, s odstupem času chybu zjistí (tuto však může odhalit v rámci výkonu své kontrolní činnosti i zdravotní pojišťovna) a následně pak požaduje po zdravotní pojišťovně buď převedení platby na jiný účel úhrady nebo její vrácení. Pokud byla platba poukázána zdravotní pojišťovně pod nesprávným variabilním symbolem, ale na její účet, penále se v takovém případě nepředepisuje. Naopak, platba pojistného omylem zaplacená třeba na účet okresní správy sociálního zabezpečení nebo finančního úřadu se považuje za neuhrazenou včetně nároku zdravotní pojišťovny na penále.

Některé důvody vzniku přeplatku jsou již rozvedeny v předcházejícím textu. U zaměstnavatele či samoplátce může přeplatek na pojistném dále vzniknout kupříkladu:

–   tehdy, kdy příslušná platba zdravotní pojišťovně vůbec nenáležela,

–   nedopatřením platbou na rodné číslo nebo identifikační číslo zaměstnavatele již neaktivní, kdy této úhradě již zdravotní pojišťovna objektivně nemusí věnovat zvýšenou pozornost atd.

Chyby se dopouštějí například podnikatelé, kteří jsou jako fyzické osoby současně zaměstnavateli, kdy třeba platbu zálohy uhradí zdravotní pojišťovně na účet určený pro hromadné platby pojistného anebo naopak pojistné za zaměstnance zaplatí na účet vyčleněný pro samoplátce.

Ve zdravotním pojištění obecně platí, že přeplatek pojistného se vrací plátci nebo jeho právnímu nástupci za podmínky, že zdravotní pojišťovna vůči příslušnému subjektu neeviduje jiný splatný závazek. Pokud takový závazek existuje, použije se přeplatku pojistného k jeho (úplné či částečné) úhradě. Přeplatek je zdravotní pojišťovna povinna vrátit do jednoho měsíce ode dne, kdy tento přeplatek zjistila. U OSVČ se za podání žádosti o vrácení přeplatku vždy považuje i předložení Přehledu, vyplývá-li z něho přeplatek pojistného za podmínky, že OSVČ nepožádala o použití přeplatku na úhradu záloh na další období.

Vrácení přeplatku lze uplatňovat například i v rámci insolvenčního či dědického řízení anebo u nástupnického subjektu.

Zjištěním přeplatku se rozumí:

a)  žádost plátce o vrácení přeplatku

b)  přeplatek zjištěný kontrolou plátce pojistného

c)  žádost OSVČ podaná formou předloženého Přehledu

Při průběžném hrazení pojistného (záloh na pojistné u OSVČ) dočasně vznikají kladné i záporné výkyvy v saldu plátce, které však nelze považovat za zjištěný přeplatek.

Podívejme se nyní blíže na jednotlivé situace a postupy plátce i zdravotní pojišťovny.

ad a) žádost plátce o vrácení přeplatku

1. zaměstnavatel

U zaměstnavatele vzniká přeplatek na pojistném nejčastěji z těchto dvou důvodů:

–   odvodem pojistného nesprávné zdravotní pojišťovně. Nejčastější příčinou tohoto stavu je nenahlášení změny zdravotní pojišťovny zaměstnancem. Placením na účet zdravotní pojišťovny, u které není zaměstnanec pojištěn, vzniká zaměstnavateli přeplatek na pojistném. Naopak neodvedení pojistného ve prospěch zdravotní pojišťovny, u které je zaměstnanec skutečně pojištěn, způsobuje nedoplatek pojistného včetně penále. Zaměstnanec si musí být vědom nebezpečí, že penále, vyměřené zaměstnavateli zdravotní pojišťovnou právě z důvodu neohlášení nebo pozdního ohlášení změny zdravotní pojišťovny, mu může být zaměstnavatelem předepsáno k úhradě, není-li na základě podané žádosti zdravotní pojišťovnou zcela prominuto. Vzhledem k tomu, že data 1. ledna a 1. července kalendářního roku je standardními termíny pro změnu zdravotní pojišťovny, doporučuji zaměstnavateli požádat nejlépe v průběhu ledna nebo července příslušnou zdravotní pojišťovnu o zaslání seznamu osob, aktuálně k těmto datům evidovaných jako zaměstnanců.

–   chybně stanoveným vyměřovacím základem. Jedná se o početní chybu, nejčastěji tehdy, když zaměstnavatel odvede pojistné z plnění, které odvodu pojistného nepodléhá – do vyměřovacího základu zaměstnance se nesprávně například zahrne částka odstupného podle § 52 písm. a) – d) zákoníku práce.

Jestliže zaměstnavatel vykazuje přeplatek na pojistném, pak má v podstatě dvě možnosti:

–   je-li jinak zcela jednoznačně přesvědčen o správnosti výpočtu a odvodu pojistného, může při příští platbě snížit odváděné pojistné o zjištěný přeplatek. V případě, že je přeplatek několikanásobně vyšší, než měsíčně odváděné běžné pojistné, nemusí třeba i více měsíců toto pojistné platit. Pro účely kontroly ze strany zdravotní pojišťovny je však žádoucí vést průkaznou evidenci o učiněných opatřeních včetně podání vysvětlivek kontrolnímu orgánu, případně se se zdravotní pojišťovnou na uplatnění takového postupu předem domluvit. V informačním systému zdravotní pojišťovny nelze tuto formu vyrovnání přeplatku (bez komunikace s plátcem) jednoznačně a snadno identifikovat. Součástí tohoto procesu je samozřejmě i podání opravných Přehledů za zaměstnance za celé dotčené období.

–   jestliže však zaměstnavatel není přesvědčen o správnosti výpočtu a odvodu pojistného, je v souvislosti se vznikem přeplatku vhodné požádat příslušnou zdravotní pojišťovnu o provedení kontroly. Ta vzniklý přeplatek vrátí buď na základě kontroly příslušných dokladů (výplatní listiny, mzdové listy, doklady o platbách pojistného atd.), anebo i bez kontroly. Může dojít i k situaci, kdy zdravotní pojišťovna kontrolou zjistí nikoli přeplatek, nýbrž nedoplatek pojistného a bude vymáhat i penále. Ani tento postup však není pro plátce nevýhodný. Kdyby totiž byla kontrola provedena později, penále by ještě vzrostlo.

Nelze jednoznačně konstatovat, který způsob řešení přeplatku upřednostnit, vždy bude záležet na pohledu zaměstnavatele, protože nelze například řešit vzniklý přeplatek v rámci dalších plateb pojistného tehdy, když zaměstnavatel u příslušné zdravotní pojišťovny již žádného zaměstnance nezaměstnává nebo jej (možná) bude zaměstnávat až po uplynutí určitého časového období.

2. osoba bez zdanitelných příjmů

Pokud zaměstnanec obdrží výpověď a s tímto postojem zaměstnavatele nesouhlasí, obrátí se na příslušný soud se žalobou na neplatnost rozvázání pracovního poměru. Do té doby, než rozhodnutí soudu nabude právní moci, musí nějakým způsobem řešit svůj pojistný vztah. To znamená, že pokud nenastoupí do jiného zaměstnání zakládajícího účast na zdravotním pojištění, nebo se nepřihlásí u své zdravotní pojišťovny jako osoba samostatně výdělečně činná anebo nebude registrován v některé ze skupin osob, za které platí pojistné stát, stane se tzv. osobou bez zdanitelných příjmů s povinností měsíční platby pojistného, aktuálně ve výši 2 187 Kč. Pokud soud rozhodne o neplatnosti výpovědi, je pojištěnec zpětně zařazen jako zaměstnanec. Jestliže si platil pojistné jako osoba bez zdanitelných příjmů, bude mu příslušná částka na základě podané žádosti v zákonem stanovené lhůtě vrácena. Alternativně také platí, že zdravotní pojišťovna vrátí pojištěnci přeplatek (což je i tato situace) do jednoho měsíce ode dne jeho zjištění za podmínky, že neeviduje vůči pojištěnci splatný závazek.

ad b) přeplatek zjištěný kontrolou plátce pojistného

Zdravotní pojišťovny jsou oprávněny (a zároveň povinny) provádět kontrolní činnost u plátců pojistného, kdy se logicky zaměřují především na zaměstnavatele, tedy na subjekty, které rozhodující měrou přispívají do příjmové stránky systému. Pokud zdravotní pojišťovna takříkajíc z moci úřední zjistí přeplatek na pojistném, je její zákonnou povinností tento plátci vrátit za podmínky, že jej objektivně nepoužije na úhradu evidovaných pohledávek.

ad c) žádost OSVČ podaná formou předloženého Přehledu

Podnikatelská sféra jako jediná platí pojistné formou záloh na pojistné a případného doplatku pojistného. Pokud zaplacené zálohy převyšují částku pojistného, které je OSVČ na základě výsledku vlastní podnikatelské činnosti za rozhodné období daného kalendářního roku povinna zaplatit, dochází k přeplatku. I v případě řešení přeplatku pojistného lze postupovat dvojím způsobem: OSVČ může buď požádat zdravotní pojišťovnu o použití přeplatku na úhradu (části) záloh na pojistné pro příští období anebo požádá o jeho vrácení, přičemž za podání žádosti se vždy považuje i předložení „Přehledu“. Zdravotní pojišťovna je pak podle zákona povinna vrátit přeplatek do jednoho měsíce od podání „Přehledu“, a to rovněž za předpokladu, že OSVČ nemá vůči zdravotní pojišťovně splatný závazek. Přeplatek u OSVČ se samostatnou výdělečnou činností jako jediným (resp. při souběhu se zaměstnáním hlavním) zdrojem příjmů nemůže vzniknout tehdy, pokud jsou placeny zálohy v minimální zákonné výši, což je pro rok 2022 měsíční částka 2 627 Kč.

K přeplatku na penále může dojít například v důsledku skutečnosti, kdy zaměstnavatel požádá o vystavení potvrzení o bezdlužnosti a zdravotní pojišťovna vyúčtuje ke konkrétnímu dni dlužné pojistné a penále, které plátce ve svém vlastním zájmu neprodleně uhradí. Následnou kontrolou je pak vyměřeno penále v nižší částce, případně není vyměřeno žádné penále. V této souvislosti je zapotřebí podotknout, že při řešení přeplatku na penále postupuje zdravotní pojišťovna stejně jako u vracení přeplatku na pojistném. Vhodným řešením je (po vzájemné dohodě mezi plátcem a zdravotní pojišťovnou) převedení přeplaceného penále na úhradu pojistného.

V uplynulém období docházelo k situacím, kdy zdravotní pojišťovny vyplácely částky přeplatku např. ve výši několika korun poštovními poukázkami s mnohem vyššími náklady. S účinností od 1. ledna 2022 se stanovuje minimální výše přeplatku, kterou zdravotní pojišťovna vrací plátci, a tato částka musí v úhrnu činit nejméně 200 Kč. Jak vyplývá z ustanovení § 19, stejně se postupuje i při vracení přeplatku na penále – po dohodě se zdravotní pojišťovnou lze přeplacené penále převést na pojistné.

§ 15

Úhrada dlužného pojistného

(1) Dlužné pojistné jsou osoby uvedené v předchozích ustanoveních povinny doplatit. Doplatek je splatný na účet té zdravotní pojišťovny, u které byla osoba pojištěna v ob­dobí, za něž dluží pojistné. Pokud byla osoba pojištěna u několika zdravotních pojišťoven, je doplatek pojistného stanoven poměrně podle doby pojištění u každé zdravotní pojišťovny a je splatný na účet každé takové pojišťovny. Nedoplatky pojistného, jejichž výše v úhrnu nepřesahuje u jednoho plátce pojistného a jedné pojišťovny 200 Kč, nelze vymáhat.

(2) Má-li plátce pojistného vůči zdravotní pojišťovně splatný závazek, je povinen ho splácet v tomto pořadí:

a)  pokuty,

b)  přirážka k pojistnému,

c)  nejstarší nedoplatky pojistného,

d)  běžné platby pojistného,

e)  penále.

Jednotlivé dlužné částky podle písmen a) až e) je plátce pojist­ného povinen odvádět samostatně na příslušné účty zdravotní pojišťovny.

(3) Pokud plátce pojistného nedodrží pořadí podle odstavce 2, je oprávněna jeho platbu ve stanoveném pořadí použít příslušná zdravotní pojišťovna. Takovou skutečnost je povinna plátci pojist­ného oznámit.

border-right:none;padding:9.0pt 0cm 0cm 0cm'>

komentář k § 15

Základní povinností všech plátců pojistného ve zdravotním pojištění je řádně platit pojistné (zálohy na pojistné u OSVČ), pokud pro plátce tato povinnost ze zákona vyplývá. Naopak v situacích, kdy plátce není povinen pojistné platit (například při nulovém příjmu u zaměstnanců, pro které neplatí minimální vyměřovací základ dle § 3 odst. 8 zákona č. 592/1992 Sb.), nemůže dluh na pojistném vzniknout.

Pokud zaměstnavatel nebo fyzická osoba jako podnikatel či osoba bez zdanitelných příjmů neplatí pojistné (zálohy na pojistné u OSVČ) včas a ve správné výši, vzniká dluh na pojistném včetně penále.

Jestliže plátce uznává dlužné pojistné co do důvodu a výše, měl by toto ve svém vlastním zájmu urychleně zaplatit, popřípadě se domluvit se zdravotní pojišťovnou na splátkovém kalendáři. Zaplacení dlužné částky pojistného má totiž dvě výhody – jednak dnem úhrady dluhu přestává běžet penále, jednak je zaplacení dlužné částky pojistného nezbytným předpokladem pro rozhodování o odstranění tvrdosti ve věci dlužného penále, pokud si plátce tuto žádost podá. Pro úplnost je zapotřebí uvést, že v žádném případě nelze podat žádost o odstranění tvrdosti do dlužného pojistného.

Je-li plátce pojistného povinen platit zdravotní pojišťovně platby různé povahy, musí respektovat jejich pořadí. V následujících třech příkladech si ukážeme, jak se může pojištěnec nebo zaměstnavatel dostat do situace, kdy bude mít u zdravotní pojišťovny současně více splatných závazků.

1. Zaměstnavatel opožděně platí běžné pojistné, přičemž z dřívějšího období eviduje zdravotní pojišťovna u tohoto zaměstnavatele dluh na pojistném a na penále. Mimoto opakovaně neplní oznamovací povinnost, opožděně přihlašuje a odhlašuje své zaměstnance u zdravotní pojišťovny, za což mu zdravotní pojišťovna uložila pokutu.

2. OSVČ neplatila v průběhu roku 2020 zálohy v souladu se zákonem a v roce 2021 nepodala zdravotní pojišťovně Přehled za rok 2020. Na základě této skutečnosti zdravotní pojišťovna uložila OSVČ pokutu za nepředložení Přehledu. OSVČ poté požadovaný Přehled dodala, ovšem na základě vyúčtování k 31. 12. 2021 jí vzniklo dlužné pojistné včetně penále.

3. Pojištěnec se v zákonné osmidenní lhůtě nepřihlásil u zdravotní pojišťovny do kategorie „osoba bez zdanitelných příjmů“, za což mu zdravotní pojišťovna uložila pokutu. Protože pojištěnec pojistné neplatil, vznikl jak dluh na pojistném, tak na penále. Na obě pohledávky vystavila zdravotní pojišťovna platební výměry.

V takových (a obdobných) případech zdravotní pojišťovna všechny svoje pohledávky uplatňuje a neuhrazené následně vymáhá na základě pravomocných a vykonatelných platebních výměrů resp. výkazů nedoplatků.

Vyskytují se situace, kdy plátce nedodržuje při řešení svých závazků zákonem stanovené pořadí plateb. V takových případech je zdravotní pojišťovna oprávněna (ale nemusí) použít poukázanou platbu na úhradu svých pohledávek v souladu se zákonem. Pokud přistoupí k tomuto řešení, musí plátci vzniklou skutečnost oznámit.

Při vymáhání nízkých pohledávek by reálně mohlo dojít k situaci, že by náklady na jejich vymožení převýšily konečný výtěžek. Z finančního hlediska by se jednalo o počínání značně neefektivní, nehledě na pracnost s touto činností spojenou. Z tohoto důvodu stanovil zákonodárce částky pojistného a penále, které nelze z pohledu zdravotní pojišťovny vůči dlužníkovi uplatňovat. Nedoplatky pojistného, které nepřesahují u příslušné zdravotní pojišťovny 200 Kč, nelze vymáhat (Pozn.: Do konce roku 2021 činila nevymáhaná částka dlužného pojistného 50 Kč). Takové dlužné pojistné však zdravotní pojišťovna nadále eviduje, a pokud vznikne další dluh, přičítá se dosud nevymáhaná částka k novému dluhu. V otázce penále je uplatňován odlišný postup. Penále se nepředepíše, nepřesáhne-li v úhrnu 100 Kč za kalendářní rok, a k případně nově vzniklému penále se tedy již nepřipočítává.

Pokud zaměstnavatel dle § 241 odst. 1 trestního zákoníku (zákon č. 40/2009 Sb., ve znění pozdějších předpisů) ve větším rozsahu nesplní svoji zákonnou povinnost odvést za zaměstnance nebo jinou osobu daň, pojistné na sociální zabezpečení, příspěvek na státní politiku zaměstnanosti nebo pojistné na zdravotní pojištění, začnou (resp. mohou začít) orgány činné v trestním řízení přezkoumávat skutkovou podstatu tohoto trestného činu. V případě jeho prokázání bude pachatel potrestán odnětím svobody až na tři léta nebo zákazem činnosti. Dle § 138 odst. 1 trestního zákoníku je větší škodou míněno nejméně 100 000 Kč.

V dané souvislosti je předmětem řešení sražená a neodvedená jedna třetina pojistného, kterou zaměstnavatel v rámci hromadné platby hradí za zaměstnance. Orgány činné v trestním řízení tak začínají věnovat pozornost těm zaměstnavatelům, jejichž celková dlužná částka činí na pojistném alespoň 300 000 Kč, neboli u zaměstnanců alespoň 100 000 Kč. Zdravotní pojišťovna však musí tyto orgány svým podáním (podnětem) na vzniklou skutečnost upozornit.

Pokud však zaměstnavatel, například ve splátkách, řádně uhrazuje svůj dluh na pojistném, pak zdravotní pojišťovna samozřejmě nemá důvod postoupit takový případ k řešení orgánům činným v trestním řízení. Jinak také řečeno, řádné uhrazování dluhu ve smyslu dohody o splátkách je dle právní úpravy zdravotního pojištění zcela relevantním postupem. Plátce si však vždy musí být vědom skutečnosti, že dluh na pojistném (byť postupnými splátkami průběžně snižovaný), zakládá nárok zdravotní pojišťovny na penále.

Jestliže osoba nebyla v „nepromlčeném období“ registrována u zdravotní pojišťovny jako osoba samostatně výdělečně činná nebo osoba bez zdanitelných příjmů, nemůže mít u zdravotní pojišťovny dluhy.

§ 16

Promlčení pojistného

(1) Právo předepsat dlužné pojistné se promlčuje za 10 let ode dne splatnosti. Byl-li proveden úkon ke zjištění výše pojistného nebo jeho vyměření, plyne nová promlčecí lhůta ode dne, kdy se o tom plátce pojistného dozvěděl.

(2) Právo vymáhat pojistné se promlčuje ve lhůtě 10 let od právní moci platebního výměru, jímž bylo vyměřeno. Promlčecí doba neběží po dobu řízení u soudu.

border-right:none;padding:9.0pt 0cm 0cm 0cm'>

komentář k § 16

Informační systémy zdravotních pojišťoven umožňují snadno identifikovat případné dlužníky, i když je třeba pravdou, že na základě přeložených Přehledů a provedených plateb (tedy bez kontroly z dokladů) se zaměstnavatel jako dlužník jevit může, ve skutečnosti však dlužníkem být nemusí.

Jak postupuje zdravotní pojišťovna, když zjistí, že se zaměstnavatel stal ve zdravotním pojištění dlužníkem?

Takový zaměstnavatel je zpravidla nejprve vyzván k dobrovolné úhradě evidovaného dluhu. Pokud tento dluh není ve stanovené lhůtě uhrazen, zahájí zdravotní pojišťovna v předmětné záležitosti správní řízení a následně vystaví platební výměr. Jedná-li se o zcela nezpochybnitelné pohledávky (například penále doměřené po provedené úhradě dluhu na pojistném), může zdravotní pojišťovna využít institutu výkazu nedoplatků. Neuhrazené pravomocné a vykonatelné tzv. exekuční tituly se pak stávají předmětem vymáhání. Zaměstnavatelé si musí být vědomi skutečnosti, že pokud formou hromadné úhrady nezaplatí pojistné podle zákona (tj. ve výši 13,5 % z vyměřovacího základu každého zaměstnance), je zdravotní pojišťovna povinna vymáhat jeho zaplacení včetně penále. Zdravotní pojišťovna penále nepředepíše v případě, kdy zaměstnavatel prokáže, že platbu na účet příslušné zdravotní pojišťovny provedl, ale pod nesprávným variabilním symbolem.

Pokud zaměstnavatel uznává dlužné pojistné co do důvodu a výše, měl by toto ve svém vlastním zájmu urychleně zaplatit, popřípadě se domluvit se zdravotní pojišťovnou na splátkovém kalendáři. Zaplacení dlužné částky pojistného má totiž dvě výhody – jednak dnem úhrady dluhu přestává běžet penále, jednak je zaplacení dlužné částky pojistného nezbytným předpokladem pro rozhodování ve věci odstranění tvrdosti neboli prominutí dlužného penále, pokud si zaměstnavatel tuto žádost podá. Pro úplnost je zapotřebí uvést, že v žádném případě nelze podat žádost o odstranění tvrdosti do dlužného pojistného.

Obdobně postupují zdravotní pojišťovny i vůči dlužníkům – samoplátcům, kterými jsou (resp. mohou být) osoby samostatně výdělečně činné a osoby bez zdanitelných příjmů.

Z hlediska uplatňování pohledávek zdravotních pojišťoven rozlišujeme dvě situace, a to nejprve lhůtu pro předepsání dlužného pojistného a následně pak lhůtu pro vymáhání pojistného.

Pokud plátce neuhradí platbu zákonem mu uloženou, případně ji uhradí opožděně nebo v nižší částce, než jak je stanoveno, bude se zdravotní pojišťovna nepochybně dříve či později domáhat svých zákonných nároků. Tyto nároky na vzniklé pohledávky jsou uplatňovány ve smyslu zákona, neboť informační systémy zdravotních pojišťoven (případně v součinnosti s jinými institucemi) kvalifikovaně umožňují evidovat a následně vyčíslit příslušnou pohledávku.

Plátce si musí být vědom skutečnosti, že pokud nevyrovná dluh v souladu se zákonem, je zdravotní pojišťovna povinna nárokovat jeho zaplacení včetně penále. Při nedisciplinovanosti plátce (nepodávání nebo opožděné podávání Přehledů) může zdravotní pojišťovna využít institutu stanovení pravděpodobné výše pojistného včetně navazujícího penále a uložit nesvědomitému plátci pokutu až 50 000 Kč.

Pokud plátce uznává dlužné pojistné co do důvodu a výše, měl by toto ve svém vlastním zájmu urychleně zaplatit, popřípadě se domluvit se zdravotní pojišťovnou na splátkovém kalendáři (i při splátkách však penále nadále běží stanovenou sazbou).

Do 30. 11. 2011 platilo, že právo zdravotních pojišťoven předepsat dlužné pojistné (i penále) se promlčovalo za pět let ode dne splatnosti. Změnou ustanovení § 16 odst. 1 a odst. 2 zákona č. 592/1992 Sb. byla tato lhůta od 1. 12. 2011 prodloužena na 10 let, čímž dostaly zdravotní pojišťovny podstatně delší období pro vyměření a následné vymáhání svých pohledávek. Je také pravdou, že ani relativně dlouhá pětiletá promlčecí doba mnohdy nestačila k vyměření pohledávek nebo alespoň k provedení tzv. kvalifikovaného (neboli nároky zdravotní pojišťovny zachovávajícího) úkonu. Tímto úkonem se přerušuje běh promlčecí doby, a pokud byl učiněn úkon ke zjištění výše pojistného nebo jeho vyměření, plyne nová (nyní již desetiletá) promlčecí lhůta ode dne, kdy se o tom plátce pojistného dozvěděl. Právo vymáhat pojistné (i penále) se promlčuje ve lhůtě deseti let od právní moci platebního výměru, jímž bylo vyměřeno, přičemž promlčecí doba neběží po dobu řízení u soudu.

§ 17

Způsob placení pojistného

(1) Pojistné se platí v české měně

a)  na účet zdravotní pojišťovny vedený u poskytovatele pla­tebních služeb,

b)  vyplacením v hotovosti zaměstnanci příslušné zdravotní pojišťovny pověřenému přijímat pojistné.

(2) Za den platby pojistného se považuje

a)  v případě placení na účet zdravotní pojišťovny vedený u poskytovatele platebních služeb den, kdy dojde k připsání pojistného na účet poskytovatele platebních služeb zdravotní pojišťovny,

b)  v případě vyplacení hotovosti přímo zaměstnanci příslušné zdravotní pojišťovny den, kdy příslušný zaměstnanec hoto­vost přijal.

(3) Poskytovatel platebních služeb, u kterého je veden účet příslušné zdravotní pojišťovny, je povinen poskytnout zdravotní pojišťovně informaci o dni, kdy došlo k připsání částky na účet poskytovatele platebních služeb příslušné zdravotní pojišťovny a o čísle účtu plátce nebo jeho jiném jedinečném identifikátoru^38a).

(4) Držitel poštovní licence, který přijal platbu k úhradě poštovním poukazem, ji předá k provedení převodu poskytovateli platebních služeb, který vede jeho účet, do 2 pracovních dnů ode dne, kdy platbu přijal; pro další převod této platby se uplatní lhůty podle zákona o platebním styku.

(5) Pokud držitel poštovní licence nedodrží lhůtu podle odstavce 4, je povinen uhradit příslušné zdravotní pojišťovně úrok ve výši dvojnásobku diskontní sazby České národní banky platné v první den kalendářního čtvrtletí, v němž měl uhrazenou částku nejpozději převést. Držitel poštovní licence je rovněž povinen převést příslušné zdravotní pojišťovně úrok, který mu uhradí poskytovatel platebních služeb za nedodržení lhůt podle zákona o platebním ­styku.

border-right:none;padding:9.0pt 0cm 0cm 0cm'>

komentář k § 17

Od 1. 1. 2010 se za den platby pojistného považuje den, kdy došlo k připsání platby pojistného na účet poskytovatele platebních služeb nebo platbou v hotovosti zaměstnanci příslušné zdravotní pojišťovny pověřenému přijímat pojistné. Zákonná úprava taktéž stanoví sankci pro držitele poštovní licence, pokud nedodrží lhůtu stanovenou pro převod platby poskytovateli platebních služeb.

Povinností zaměstnavatele je odvést za zaměstnance (a za sebe) pojistné zdravotní pojišťovně tehdy, pokud zúčtovaný příjem svojí výší nebo charakterem povinnost placení pojistného zakládá. Při placení pojistného musí zaměstnavatel vždy důkladně posoudit, zda se na zaměstnance vztahuje zákonná výjimka a pojistné pak nemusí být odváděno alespoň z minimálního vyměřovacího základu podle § 3 odst. 8 zákona č. 592/1992 Sb. – například se jedná o osoby, za které současně platí pojistné stát. Taková výjimka musí být patřičně doložena, třeba právě dokladem o nároku na „státní kategorii“.

Zaměstnavatel postupuje v rozporu s platnou právní úpravou tehdy, pokud platí pojistné:

–   opožděně, tj. po dni splatnosti,

–   v nižší částce, než jak je stanoveno zákonem, případně neplatí pojistné vůbec,

–   pod špatným variabilním symbolem (hromadný plátce – zaměstnavatel správně poukazuje platby pod variabilním symbolem IČ, případně pod číslem přiděleným zdravotní pojišťovnou),

–   na špatný účet

Osoby samostatně výdělečně činné, jako jediná ze skupin plátců, hradí pojistné formou záloh (je-li to ze zákona povinností) a případného doplatku pojistného.

Na rozdíl od OSVČ, které hradí zálohy na pojistné, platí osoby bez zdanitelných příjmů pojistné, a to ve výši 13,5 % z minimálního vyměřovacího základu (minimální mzdy).

Plátci hradí pojistné na příslušné účty, určené zdravotní pojišťovnou buď pro individuální platby nebo pro hromadné plátce.

ČÁST DRUHÁ

PENÁLE

§ 18

(1) Nebylo-li pojistné nebo záloha na pojistné zaplaceno ve stanovené lhůtě anebo bylo-li zaplaceno v nižší částce, než ve které mělo být zaplaceno, je plátce pojistného povinen platit penále. Pokud bylo pojistné nebo záloha na pojistné zaplaceno jiné než příslušné zdravotní pojišťovně, popřípadě jinému subjektu, nebo pokud platba byla poukázána pod nesprávným variabilním symbolem, považuje se pojistné nebo záloha na pojistné za nezaplacené ve stanovené lhůtě. Výše penále se stanoví podle předpisů práva občanského o výši úroku z prodlení.

(2) Nebyl-li přeplatek na pojistném vrácen příslušnou zdra­votní pojišťovnou ve stanovené lhůtě (§ 14 odst. 2), je příslušná zdravotní pojišťovna ode dne následujícího po dni splatnosti do dne platby včetně povinna platit za každý den penále ve výši 0,05 % dlužné částky.

(3) Každá platba penále se zaokrouhluje na celé koruny směrem nahoru.

(4) Penále se nepředepíše, nepřesáhne-li v úhrnu 100 Kč za jeden kalendářní rok.

(5) Zdravotní pojišťovna penále nepředepíše, pokud plátce prokáže, že provedl platbu na účet příslušné zdravotní pojišťovny, ale pod nesprávným variabilním sym­bolem.

(6) Pro účely zvláštních právních předpisů⁴¹⁾ se za dlužné pojistné považuje i dlužné penále.

border-right:none;padding:9.0pt 0cm 0cm 0cm'>

komentář k § 18

Penále nevzniká ve zdravotním pojištění tehdy, pokud plátce pojistného, tedy zaměstnavatel, osoba samostatně výdělečně činná nebo osoba bez zdanitelných příjmy platí pojistné (zálohy na pojistné u OSVČ) včas a ve správné výši. Vždy je zapotřebí dbát na to, aby byly jednotlivé úhrady poukazovány na příslušný účet zdravotní pojišťovny a pod správným variabilním symbolem. V takovém případě pak plátce nemusí mít obavy, pokud se zdravotní pojišťovna ohlásí na kontrolu, nebo když zašle vyúčtování pohledávek a plateb.

Penále naopak vznikne, pokud není úhrada provedena podle zákona, tedy pojistné je zaplaceno po dni splatnosti nebo v nižší částce, než jak je stanoveno zákonem, anebo není úhrada provedena vůbec. Do konce roku 2021 činila sazba penále 0,05 % z dlužné částky za každý den prodlení. Zákonem č. 286/2021 Sb. se od 1. 1. 2022 stanoví výše penále podle předpisů práva občanského o výši úroku z prodlení. Výše penále se nemění v případě sjednání splátkového kalendáře na úhradu dlužného pojistného. Každá platba penále se (stejně jako platba pojistného) zaokrouhluje na celou korunu směrem nahoru.

V návaznosti na vývoj praxe i související soudní judikatury se od 1. ledna 2022 zjednodušila pravidla pro vydání výkazu nedoplatků jako úkonu, kterým může zdravotní pojišťovna vyměřovat své pohledávky. Nově je vydání výkazu nedoplatků definováno jako první úkon v řízení, kterému nepředchází např. oznámení o zahájení řízení. Výkaz nedoplatků se stává vykonatelným dnem doručení s možností podání námitek (důvod podání námitek je plátce pojistného povinen v námitkách uvést). Proti výkazu nedoplatků nejsou přípustné odvolání ani obnova řízení.

Podáním žádosti o odstranění tvrdosti dává plátce zdravotní pojišťovně na vědomí, že nenamítá správnosti vyměřeného penále co do důvodu a výše, ale obrací se na zdravotní pojišťovnu se žádostí o prominutí vyměřeného penále cestou odstranění tvrdosti. V těchto případech o žádosti o prominutí penále nepřesahujícího 30 000 Kč rozhodují zdravotní pojišťovny, u částek penále nad 30 000 Kč pak rozhoduje jejich Rozhodčí orgán.

K podané žádosti zaměstnavatel jako podnik ve smyslu evropského práva přikládá Prohlášení, ve kterém mj. uvádí, zda a v jaké výši mu byla v období uplynulých tří let poskytnuta tzv. podpora de minimis podle směrnic Evropské unie. Prominutím (části) vyměřeného penále je totiž subjektu, který je tímto podnikem – v podstatě zaměstnavatel nebo OSVČ – poskytnuta podpora, jejíž výše je omezena.

O prominutí vyměřeného penále je zapotřebí požádat do 15 dnů ode dne doručení platebního výměru a do 8 dnů ode dne doručení výkazu nedoplatků. Jestliže žadatel tyto lhůty zmešká, nemůže zdravotní pojišťovna podané žádosti ani částečně vyhovět z důvodu opožděného podání.

Primární okolností, kterou zdravotní pojišťovna při projednávání žádosti zkoumá, je úhrada aktuálního dlužného pojistného v plné výši, neboli ke dni vydání rozhodnutí nesmí být u žadatele evidováno žádné dlužné pojistné. Rovněž je brána v úvahu platební morálka, to znamená, jak plátce v uplynulém období platil pojistné. Přihlíží se i k tomu, zda se jedná o první nebo již několikátou žádost o prominutí penále včetně toho, zda a případně v jakých částkách bylo již dříve penále prominuto. Každopádně je vždy komplexně posuzována podaná žádost a okolnosti bezprostředně související.

     Zdravotní pojišťovny a uplatňování pohledávek

Ustanovení § 8 odst. 5 zákona č. 48/1997 Sb. ukládá zdravotním pojišťovnám vymáhat penále vůči všem plátcům, to znamená, že pojišťovna si selektivně nemůže vybrat, kterému plátci penále (jakož i dlužné pojistné) vyměří a kterému nikoli. Jinak postupují zdravotní pojišťovny v případě porušení zákonných povinností, kdy buď mohou uložit sankční postih ve formě pokuty nebo vyřešit provinění plátce například domluvou nebo upozorněním.

§ 19

Pokud jde o splatnost penále, způsob jeho placení, vymáhání, promlčení a vracení přeplatku na penále, postupuje se stejně jako u pojistného.

border-right:none;padding:9.0pt 0cm 0cm 0cm'>

komentář k § 19

Základní povinností každého plátce pojistného ve zdravotním pojištění je řádné placení pojistného (resp. záloh na pojistné u OSVČ). Důsledkem nehrazení povinných plateb je vznik penále (viz komentář k § 18). Dlužník je povinen uhradit zdravotní pojišťovně nejen dlužné pojistné, ale i penále, pokud o jeho prominutí nepožádá, resp. se proti němu neodvolá.

V tomto ustanovení je deklarována důležitá skutečnost, že pokud se jedná o úkony související s penále, postupuje se stejným způsobem jako u pojistného.

ČÁST TŘETÍ

PŘEROZDĚLOVÁNÍ POJISTNÉHO

§ 20

Obecná ustanovení
o přerozdělování

(1) Všeobecná zdravotní pojišťovna České republiky zřizuje a spravuje zvláštní účet veřejného zdravotního pojištění (dále jen „zvláštní účet”). Zvláštní účet slouží k přerozdělování pojistného a dalších příjmů zvláštního účtu. Všeobecná zdravotní pojišťovna České republiky (dále jen „správce zvláštního účtu”) vede zvláštní účet odděleně od ostatních účtů a fondů, které spravuje.

(2) Předmětem přerozdělování je pojistné vybrané všemi zdravotními pojišťovnami a příjmy zvláštního účtu, kterými jsou

a)  celkové platby státu za pojištěnce, za něž je stát plátcem pojistného,

b)  jiná plnění, která jsou na základě tohoto zákona nebo zvláštních právních předpisů příjmem zvláštního účtu,

c)  úroky připsané na zvláštní účet a

d)  zálohy na pojistné osob samostatně výdělečně činných, které jsou poplatníky v paušálním režimu, pojistné osob samostatně výdělečně činných, jejichž daň je rovna paušální dani, jejich příslušenství spravované orgány Finanční správy České republiky, přeplatek na společném osobním daňovém účtu, který se stal podle zákona o daních z příjmů příjmem zvláštního účtu, a částky převedené orgány Finanční správy České republiky ze společného osobního daňového účtu osoby samostatně výdělečně činné, která nesplňovala podmínky, za kterých se stane poplatníkem v paušálním režimu.

(3) Z prostředků na zvláštním účtu se hradí náklady na jeho vedení a na účetní operace. O úhrn těchto nákladů se snižuje celková částka určená k přerozdělování (dále jen „částka určená k přerozdělování”).

(4) Přerozdělování se provádí podle indexů a podle nákladných hrazených služeb.

(5) Přerozdělováním podle indexů se rozumí měsíční přerozdělování pojistného jednotlivým zdravotním pojišťovnám podle nákladových indexů věkových skupin a farmaceuticko-nákladových skupin a podle korekcí pro souběh skupin podle § 21. Věkovou skupinou se rozumí každá z nákladových věkových skupin pojištěnců uvedených v příloze č. 1 k tomuto zákonu. Farmaceuticko-nákladovou skupinou se rozumí nákladová skupina, do níž jsou podle spotřeby léčivých přípravků zařazeni pojištěnci s onemocněním v chronickém stadiu. Nákladový index věkové skupiny a farmaceuticko-nákladové skupiny vyjadřuje, jak se v přímé souvislosti s příslušností pojištěnce do dané skupiny liší předpokládané roční náklady na hrazené služby takového pojištěnce oproti předpokládaným průměrným ročním nákladům na jednoho pojištěnce v systému veřejného zdravotního pojištění. Nákladový index pojištěnce vyjadřuje, kolikrát se předpokládané roční náklady na hrazené služby daného pojištěnce liší od předpokládaných průměrných ročních nákladů na jednoho pojištěnce v systému veřejného zdravotního pojištění. Do průměrných nákladů na jednoho pojištěnce v systému veřejného zdravotního pojištění nejsou zahrnuty náklady, které jsou předmětem přerozdělování podle odstavce 6. Způsob výpočtu nákladového indexu pojištěnce upravuje příloha č. 2 k tomuto zákonu.

(6) Přerozdělováním podle nákladných hrazených služeb se rozumí měsíční zálohové přerozdělování pojistného jednotlivým zdravotním pojišťovnám podle § 21a s ročním vyúčtováním podle § 21c, prováděné podle příslušnosti pojištěnců ke zdravotní pojišťovně, za které byly těmito zdravotními pojišťovnami uhrazeny nákladné hrazené služby.

(7) Zdravotní pojišťovny pro účely přerozdělování oceňují způsobem stanoveným prováděcím právním předpisem vydaným podle § 21f písm. d) náklady na zdravotní služby vykázané poskytovateli zdravotních služeb za předchozí kalendářní rok.

-  Dnem 1. ledna 2023 v § 20 se doplňuje odstavec 8, který zní:

(8) Při změně zdravotní pojišťovny podle zákona o veřejném zdravotním pojištění je zdravotní pojišťovna, u které byl pojištěnec pojištěn, povinna bezplatně předat nové zdravotní pojišťovně pojištěnce údaje o spotřebě léčivých přípravků pojištěnce potřebné pro zařazení pojištěnce do farmaceuticko-nákladových skupin. Rozsah, způsob a lhůty předávání těchto údajů stanoví Ministerstvo zdravotnictví vyhláškou.

Systém přerozdělování

§ 20a

(1) Částku určenou k přerozdělování přerozděluje správce zvláštního účtu mezi zdravotní pojišťovny podle proměnlivých parametrů přerozdělování, kterými jsou nastavitelné parametry přerozdělování a vypočítané parametry přerozdělování. Postup pro stanovení proměnlivých parametrů přerozdělování je uveden v příloze č. 2 k tomuto zákonu.

(2) Nastavitelnými parametry přerozdělování jsou

a)  seznam farmaceuticko-nákladových skupin; seznam farmaceuticko-nákladových skupin obsahuje farmaceuticko-nákladové skupiny zařazené do přerozdělování pro příslušné období přerozdělování a dále pravidla, podle kterých se do těchto skupin zařazují pojištěnci,

b)  seznam kombinací věkové skupiny s farmaceuticko-nákladovou skupinou a dvou farmaceuticko-nákladových skupin navzájem (dále jen „kombinace skupin”), který stanoví, pro které kombinace skupin budou počítány korekce pro souběh skupin,

c)  koeficient pro výpočet zajišťovací konstanty, jímž se stanoví objem prostředků, které budou přerozdělovány v přerozdělování podle nákladných hrazených služeb, a

d)  hranice spotřeby léčiv pro zařazení pojištěnce do farmaceuticko-nákladové skupiny, která označuje minimální spotřebu obvyklých denních terapeutických dávek léčivých přípravků, a pokud nemá léčivý přípravek přiřazen údaj o počtu obvyklých denních terapeutických dávek v seznamu vydávaném podle § 39n odst. 1 zákona o veřejném zdravotním pojištění, použije se údaj o počtu definovaných denních dávek podle tohoto seznamu (dále jen „obvyklá denní terapeutická dávka”), nutnou pro zařazení pojištěnce do farmaceuticko-nákladové skupiny podle seznamu farmaceuticko-nákladových skupin.

(3) Vypočítanými parametry přerozdělování jsou

a)  nákladové indexy věkových skupin a farmaceuticko-nákladových skupin,

b)  korekce pro souběh skupin, pokud byly stanoveny kombinace skupin, pro které mají být korekce počítány; korekcí pro souběh skupin se rozumí nákladový index, který se při počítání nákladového indexu pojištěnce započítává u pojištěnce s předem definovanou kombinací skupin, a

c)  zajišťovací konstanta, která slouží ke stanovení hranice nákladovosti pojištěnce, při jejímž překročení jsou zdravotním pojišťovnám za příslušného pojištěnce hrazeny prostředky v přerozdělování podle nákladných hrazených služeb, a pro stanovení výše prostředků z přerozdělování podle nákladných hrazených služeb, která zdravotním pojišťovnám za tyto pojištěnce náleží.

(4) Obdobím přerozdělování je kalendářní rok.

§ 20b

Nastavitelné parametry přerozdělování stanovené prováděcím právním předpisem podle § 21f písm. a) se použijí pro výpočet vypočítaných parametrů přerozdělování.

§ 20c

Zdravotní pojišťovny zašlou Ministerstvu zdravotnictví do 31. července v anonymizované podobě údaje za předcházející kalendářní rok stanovené prováděcím právním předpisem vydaným podle § 21f písm. a). Ministerstvo zdravotnictví do 15. září vypočte a zašle Dozorčímu orgánu nad přerozdělováním prostředků veřejného zdravotního pojištění (dále jen „Dozorčí orgán”) a zdravotním pojišťovnám vypočítané parametry přerozdělování, které se použijí pro následující období přerozdělování. Ve stejné lhůtě Ministerstvo zdravotnictví zašle Dozorčímu orgánu a zdravotním pojišťovnám údaje, na jejichž základě byly vypočítané parametry vypočteny, a to bez uvedení údajů o příslušnosti pojištěnců ke zdravotní pojišťovně.

§ 21

Měsíční přerozdělování
podle indexů

(1) Příslušná zdravotní pojišťovna sdělí do osmého dne kalendářního měsíce správci zvláštního účtu

a)  počty svých pojištěnců v jednotlivých věkových skupinách a farmaceuticko-nákladových skupinách pojištěných u těchto pojišťoven k prvnímu dni tohoto kalendářního měsíce, a to včetně počtu pojištěnců s kombinací těchto skupin v případech, kdy se na tyto kombinace vztahují platné korekce pro souběh skupin,

b)  počty svých pojištěnců pojištěných k prvnímu dni tohoto kalendářního měsíce u těchto pojišťoven v členění podle zákona o veřejném zdravotním pojištění, za které je od prvního dne tohoto kalendářního měsíce plátcem pojistného stát,

c)  výši pojistného vybraného za předchozí kalendářní měsíc,

d)  počty pojištěnců podle písmen a) a b), platné k prvnímu dni kalendářního měsíce předcházejícího o 3 měsíce příslušné přerozdělování a

e)  v případě, že došlo oproti předchozímu kalendářnímu roku ke změně nastavitelných parametrů přerozdělování podle § 20a odst. 2 písm. a), b) nebo d), v kalendářním měsíci lednu počty pojištěnců podle písmene a), platné k prvnímu dni kalendářních měsíců října, listopadu a prosince předchozího kalendářního roku tak, jak byly známy příslušné zdravotní pojišťovně v těchto měsících, v jednotlivých věkových skupinách, farmaceuticko-nákladových skupinách a kombinacích těchto skupin v případech, kdy se na tyto kombinace vztahují platné korekce pro souběh skupin, účinných ke dni tohoto sdělení.

(2) Údaje podle odstavce 1 sděluje zdravotní pojišťovna v elektronické podobě datovou zprávou vytvořenou v elektronické aplikaci, kterou k zajištění jednotné formy sdělovaných údajů zdravotními pojišťovnami správci zvláštního účtu vytváří a aktualizuje Ministerstvo zdravotnictví a kterou zdravotním pojišťovnám za tímto účelem bezplatně poskytuje.

(3) Správce zvláštního účtu vypočítá rozdíly mezi počty pojištěnců sdělenými podle odstavce 1 písm. d) a počty pojištěnců známými příslušné pojišťovně v kalendářním měsíci o 3 měsíce předcházejícím příslušné přerozdělování a sdělenými správci zvláštního účtu podle odstavce 1 písm. b) a

a)  podle odstavce 1 písm. e), pokud byly
tak­to sděleny, a

b)  podle odstavce 1 písm. a) v ostatních případech.

O rozdíly podle věty první upraví správce zvláštního účtu počty pojištěnců sdělené příslušnou pojišťovnou v kalendářním měsíci podle odstavce 1 písm. a) a b).

(4) Počty pojištěnců, za které je plátcem pojistného stát, sdělené příslušnými zdravotními pojišťovnami správci zvláštního účtu podle odstavce 1 písm. b) a upravené podle odstavce 3, jsou podkladem pro platbu pojistného státem. Správce zvláštního účtu oznámí celkový počet pojištěnců podle věty první Ministerstvu financí do dvanáctého dne kalendářního měsíce.

(5) Správce zvláštního účtu oznámí do patnáctého dne kalendářního měsíce každé zdravotní pojišťovně celkovou částku, která na ni připadá z přerozdělování podle indexů. Celkovou částku pro příslušnou zdravotní pojišťovnu tvoří podíl na standardizovaného pojištěnce, vynásobený počtem standardizovaných pojištěnců příslušné zdravotní pojišťovny.

(6) Počet standardizovaných pojištěnců příslušné zdravotní pojišťovny se stanoví jako součet nákladových indexů všech jejích pojištěnců.

(7) Podíl na standardizovaného pojištěnce se stanoví tak, že se částka určená k přerozdělování v kalendářním měsíci, snížená o celkovou částku měsíčních záloh pro takový kalendářní měsíc z přerozdělování podle nákladných hrazených služeb podle § 21a odst. 4, vydělí celkovým počtem standardizovaných pojištěnců všech zdravotních pojišťoven.

§ 21a

Přerozdělování podle nákladných
hrazených služeb

(1) Nákladnými hrazenými službami se rozumí hrazené služby poskytnuté pojištěncům, u nichž výše úhrady příslušnou zdravotní pojišťovnou za jednoho pojištěnce překročila v jednom období přerozdělování částku odpovídající součtu příjmu zdravotní pojišťovny na tohoto pojištěnce z přerozdělování podle indexů a zajišťovací konstanty (dále jen „nákladný pojištěnec”). Postup výpočtu příjmu zdravotní pojišťovny na pojištěnce z přerozdělování podle indexů a zajišťovací konstanty stanoví příloha č. 2 k tomuto zákonu.

(2) Příslušná zdravotní pojišťovna má nárok na úhradu kompenzace za nákladné hrazené služby, která tvoří

a)  80 % částky, o kterou náklady na nákladné hrazené služby překročí částku podle odstavce 1, nejvýše však částku ve výši čtyřnásobku zajišťovací konstanty, a dále

b)  95 % částky, o kterou náklady na nákladné hrazené služby překročí součet šestinásobku zajišťovací konstanty a příjmu zdravotní pojišťovny na příslušného pojištěnce z přerozdělování podle indexů.

(3) Kompenzace za nákladné hrazené služby se poskytuje formou měsíčních zálohových plateb a ročního vyúčtování po skončení příslušného kalendářního roku.

(4) Celkový objem finančních prostředků na měsíční zálohové platby zdravotním pojišťovnám je pro každý kalendářní měsíc stanoven procentním podílem z částky určené k přerozdělování v tomto kalendářním měsíci. Tento podíl odpovídá podílu celkové částky kompenzací za nákladné hrazené služby přiznaných v posledním účetně uzavřeném kalendářním roce všem zdravotním pojišťovnám a celkové částky určené k přerozdělování v posledním účetně uzavřeném kalendářním roce.

(5) Příslušné zdravotní pojišťovně náleží měsíční zálohová platba ve výši procentního podílu z celkového objemu finančních prostředků na měsíční zálohové platby podle odstavce 4. Tento podíl odpovídá podílu celkové částky kompenzací za nákladné hrazené služby přiznaných příslušné pojišťovně v posledním účetně uzavřeném kalendářním roce a celkové částky kompenzací za nákladné hrazené služby přiznaných v posledním účetně uzavřeném kalendářním roce všem pojišťovnám.

(6) Správce zvláštního účtu oznámí do patnáctého dne kalendářního měsíce všem zdravotním pojišťovnám výši měsíční zálohy, která na ně připadá z přerozdělování podle nákladných hrazených služeb.

§ 21b

Měsíční platby

(1) Přesahuje-li pojistné vybrané příslušnou zdravotní pojišťovnou za předchozí kalendářní měsíc součet částek, které na ni připadají z přerozdělování podle indexů a z přerozdělování podle nákladných hrazených služeb a které jí oznámil správce zvláštního účtu podle § 21 odst. 5 a § 21a odst. 6, uhradí tato zdravotní pojišťovna přebývající finanční prostředky na zvláštní účet do dvacátého pátého dne kalendářního měsíce, v němž jí byly částky oznámeny. Zdravotní pojišťovně, která povinnost podle věty první nesplní, vyměří Ministerstvo zdravotnictví penále ve výši 0,1 % z dlužné částky za každý kalendářní den následující po dni splatnosti do dne platby včetně. Penále je příjmem zvláštního účtu. Penále nesmí zdravotní pojišťovna hradit z prostředků základního fondu zdravotního pojištění nebo z prostředků rezervního fondu.

(2) Nedosahuje-li pojistné vybrané příslušnou zdravotní pojišťovnou za předchozí kalendářní měsíc součet částek, které na ni připadají z přerozdělování podle indexů a z přerozdělování podle nákladných hrazených služeb a které jí oznámil správce zvláštního účtu podle § 21 odst. 5 a § 21a odst. 6, poukáže správce zvláštního účtu této zdravotní pojišťovně chybějící finanční prostředky do 15 pracovních dnů ode dne, kdy zdravotní pojišťovně tyto částky oznámil. Nesplní-li správce zvláštního účtu povinnost podle věty první, vyměří Ministerstvo zdravotnictví správci zvláštního účtu penále ve výši 0,1 % z dlužné částky za každý den následující po dni splatnosti do dne platby včetně. Penále je příjmem zdravotní pojišťovny, vůči které správce zvláštního účtu nesplnil povinnost podle věty první. Penále nesmí správce zvláštního účtu hradit z prostředků zvláštního účtu, základního fondu zdravotního pojištění nebo z prostředků rezervního fondu. Podle věty druhé se nepostupuje, pokud důvodem nesplnění povinnosti správcem zvláštního účtu je nesplnění povinnosti některé zdravotní pojišťovny podle odstavce 1.

§ 21c

Vyúčtování nákladných hrazených služeb
a společná kontrolní skupina

(1) Zdravotní pojišťovna vyúčtuje správci zvláštního účtu v termínu stanoveném pro předkládání výročních zpráv po účetním uzavření kalendářního roku všechny své nákladné pojištěnce za takový rok, celkovou úhradu za jednotlivé pojištěnce, do níž se započítávají i náhrady za zdravotní služby čerpané v zahraničí, a výši kompenzací za nákladné hrazené služby podle § 21a odst. 2. Zdravotní pojišťovna sestaví vyúčtování svých nákladných pojištěnců v elektronické aplikaci podle § 21 odst. 2. Správce zvláštního účtu je oprávněn údaje uvedené ve větě první požadovat i v jiném termínu, rozhodne-li tak Dozorčí orgán; v takovém případě jsou zdravotní pojišťovny povinny předložit údaje ve lhůtě do 30 kalendářních dnů ode dne jejich vyžádání.

(2) Na kontrole oprávněnosti a správnosti vyúčtování nákladných hrazených služeb se podílejí všechny zdravotní pojišťovny. Správce zvláštního účtu provádí kontrolu prostřednictvím společné kontrolní skupiny složené z revizních lékařů všech zdravotních pojišťoven. Pro účely tohoto zákona jsou revizní lékaři delegovaní jednotlivými zdravotními pojišťovnami do kontrolní skupiny oprávněni kontrolovat vyúčtování nákladných hrazených služeb předložené kteroukoli zdravotní pojišťovnou. Správce zvláštního účtu prostřednictvím společné kontrolní skupiny provádí též kontrolu správnosti zařazení pojištěnců do farmaceuticko-nákladových skupin.

(3) Příslušná zdravotní pojišťovna je povinna sdělit správci zvláštního účtu bez zbytečných průtahů případy, kdy na základě kontroly snížila poskytovateli úhradu nákladných hrazených služeb a výši tohoto snížení. Správce zvláštního účtu toto snížení provede v rámci ročního vyúčtování kompenzací za nákladné hrazené služby.

(4) Správce zvláštního účtu vypočte do 90 dnů ode dne převzetí vyúčtování celkové částky, na které mají jednotlivé zdravotní pojišťovny nárok podle § 21a odst. 2, a porovná je s celkovou výší jim poskytnutých zálohových plateb. Zjistí-li správce zvláštního účtu rozdíl mezi nároky a výší zálohových plateb větší než 0,01 % celkové výše zálohových plateb, vypořádá tento rozdíl v následujícím měsíci, a to tak, že zdravotní pojišťovně spolu s částkou podle § 21a odst. 6 oznámí též opravnou částku ve výši tohoto rozdílu. O tuto opravnou částku se v příslušném měsíci upraví výsledný nárok nebo závazek zdravotní pojišťovny podle § 21b a o výši tohoto nároku nebo závazku se upraví částka určená k přerozdělování v příslušném měsíci.

§ 21d

Dozor nad přerozdělováním

(1) Na dodržování pravidel přerozdělování a hospodaření se zvláštním účtem dohlíží Dozorčí orgán. Členy Dozorčího orgánu jsou

a)  1 zástupce jmenovaný Ministerstvem financí,

b)  1 zástupce jmenovaný Ministerstvem zdravotnictví,

c)  1 zástupce jmenovaný Ministerstvem práce a sociálních věcí,

d)  1 zástupce pověřený Všeobecnou zdravotní pojišťovnou České republiky a

e)  1 zástupce z každé další zdravotní pojišťovny pověřený zdravotní pojišťovnou, kterou v Dozorčím orgánu zastupuje.

(2) Členové Dozorčího orgánu uvedení v odstavci 1 písm. a) až d) mají každý 1 hlas. Členové Dozorčího orgánu uvedení v odstavci 1 písm. e) mají dohromady 1 hlas.

(3) Dozorčí orgán provádí kontrolu správnosti údajů poskytnutých podle § 21 odst. 1. Pokud zdravotní pojišťovna při kontrole neposkytne potřebnou součinnost, podá Dozorčí orgán Ministerstvu zdravotnictví podnět ke kontrole podle zákonů upravujících činnost zdravotních pojišťoven. Při kontrole podle věty první se nepoužijí ustanovení kontrolního řádu o přestupcích.

-  Dnem 1. ledna 2023 v § 21d odst. 3 se za slova „poskytnutých podle” vkládají slova „§ 20 odst. 8 a”.

(4) Dozorčí orgán předává Ministerstvu zdravotnictví kontrolní protokoly o kontrolách provedených podle odstavce 3.

(5) Zjistí-li Ministerstvo zdravotnictví při kontrole chyby v údajích sdělených zdravotní pojišťovnou podle § 21 odst. 1, v jejímž důsledku byla částka připadající na tuto zdravotní pojišťovnu podle § 21 odst. 5 vypočtena vyšší, než měla být, oznámí tuto skutečnost správci zvláštního účtu. Správce zvláštního účtu vypořádá tento rozdíl v následujícím měsíci, a to tak, že zdravotní pojišťovně spolu s částkou podle § 21a odst. 6 oznámí též částku, o niž v příslušném měsíci upraví výsledný nárok zdravotní pojišťovny podle § 21b, a o výši této částky správce zvláštního účtu upraví částku určenou k přerozdělování.

§ 21e

Přestupek

(1)   Zdravotní pojišťovna se dopustí přestupku tím, že při kontrole podle § 21d odst. 3 neposkytne Dozorčímu orgánu potřebnou součinnost.

-  Dnem 1. ledna 2023 v § 21e odstavec 1 zní:

(1) Zdravotní pojišťovna se dopustí přestupku tím, že

a)  při kontrole podle § 21d odst. 3 neposkytne Dozorčímu orgánu potřebnou součinnost, nebo

b)  nepředá nové zdravotní pojišťovně pojištěnce údaje o spotřebě léčivých přípravků pojištěnce potřebné pro zařazení pojištěnce do farmaceuticko-nákladových skupin.

(2) Za přestupek podle odstavce 1 lze uložit pokutu do 500 000 Kč.

(3) Přestupek podle odstavce 1 písm. a) projednává Ministerstvo financí. Přestupek podle odstavce 1 písm. b) projednává Ministerstvo zdravotnictví.

§ 21f

Zmocňovací ustanovení

Ministerstvo zdravotnictví společně s Ministerstvem financí vyhláškou stanoví

a)  vždy do 30. dubna kalendářního roku pro následující období přerozdělování

1. nastavitelné parametry přerozdělování a jejich hodnoty a

2. požadavky na obsah, strukturu a formát údajů pro výpočet vypočítaných parametrů přerozdělování,

b)  jednací řád Dozorčího orgánu,

c)  pravidla pro hospodaření se zvláštním účtem a

d)  způsob oceňování nákladů na zdravotní služby pro účely přerozdělování.

border-right:none;padding:9.0pt 0cm 0cm 0cm'>

komentář k § 20 až 21f

S účinností od 1. 1. 2018 se změnil systém přerozdělování pojistného na veřejné zdravotní pojištění. Před tímto datem se pojistné přerozdělovalo pouze podle věku a pohlaví, kdy tento systém nebyl schopen dostatečně přesně zohledňovat skutečnou nákladnost pojištěnců. Nebyly brány v úvahu další faktory, které významně ovlivňují výdaje zdravotních pojišťoven na jednotlivé pojištěnce, jako chronické nemoci pojištěnců, jejich socio-ekonomický status nebo regionální příslušnost. Dřívější způsob přerozdělení byl založen pouze na demografických ukazatelích s nízkou vypovídací silou ve vztahu ke skutečným nákladům pojišťoven na jednotlivé pojištěnce, tedy s jeho využitím nebylo možno tyto náklady s uspokojivou přesností předpovídat, což také dostatečně neodpovídalo pozdějším skutečným nákladům pojišťoven na jimi spravované pojištěnce. To znamená, že existovaly významné rozdíly mezi tím, kolik zdravotní pojišťovna na tyto pojištěnce dostávala z přerozdělování, a kolik poté vynakládala na zdravotní služby jim poskytované.

Systém uspokojivě neřešil ani dodatečné zohlednění nákladů na nákladné pojištěnce. Přerozdělování podle nákladných hrazených služeb totiž bralo v potaz výhradně skutečné výdaje zdravotních pojišťoven, a to bez ohledu na zdravotní stav pojištěnce, efektivitu vynaložení prostředků nebo jiné skutečnosti. Předchozí právní úprava tak neodpovídala požadavku spravedlivosti přerozdělování zejména tím, že nebyla nezajištěna dostatečná rovnováha prostředků, které byly zdravotním pojišťovnám přerozdělením přiděleny, s prostředky, které tyto pojišťovny vynakládaly na zdravotní péči svých pojištěnců.

Následkem dřívějšího způsobu přerozdělování byl fakt, že náklady na léčbu chronicky nemocných v každé věkové skupině byly rozpočítávány mezi všechny pojištěnce v této věkové skupině, tedy i pojištěnce, kteří chronickou nemocí netrpěli. Protože byla část nákladů chronicky nemocných rozpočítávána mezi zdravé pojištěnce, byl navýšen objem prostředků, které zdravotní pojišťovna dostávala na zdravé pojištěnce (oproti jejich nákladům) a naopak snížen objem prostředků, které dostávala na chronicky nemocné (oproti nákladům na jim poskytované služby).

Právní úprava přijatá od 1. 1. 2018 tak zohledňuje kromě věku a pohlaví i ty chronické nemoci, které jsou spojeny s vyšší spotřebou léčivých přípravků. Došlo tak k odstranění nedostatků v mechanismu, kterým se mezi zdravotní pojišťovny přerozděluje souhrn vybraných prostředků pojistného na veřejné zdravotní pojištění. Zdravotní pojišťovny tak již nadále nemají důvod upřednostňovat zdravé pojištěnce na úkor pojištěnců chronicky nemocných. Pojišťovny tak nejsou finančně znevýhodňovány přítomností nákladných nemocných osob ve svých kmenech pojištěnců, čímž byl odstraněn výrazný finančně destabilizující prvek dřívějšího modelu přerozdělování.

Kromě pojistného vybraného všemi zdravotními pojišťovnami jsou předmětem přerozdělování příjmy zvláštního účtu. S účinností od 1. 1. 2021 jsou předmětem přerozdělování také zálohy na pojistné (resp. pojistné) osob samostatně výdělečně činných, vyvíjejících svoji činnost v režimu paušální daně.

Zdravotní pojišťovna se dopustí přestupku tím, že při kontrole dodržování pravidel přerozdělování a hospodaření se zvláštním účtem neposkytne Dozorčímu orgánu potřebnou součinnost. Za toto porušení zákona jí může být uložena sankce ve formě pokuty až do výše 500 000 Kč.

Ministerstvo zdravotnictví společně s Ministerstvem financí vyhláškou stanoví do 30. dubna kalendářního roku pro následující období přerozdělování příslušné parametry, jakož stanovuje i jednací řád Dozorčího orgánu včetně pravidel pro hospodaření se zvláštním účtem.

ČÁST ČTVRTÁ

USTANOVENÍ SPOLEČNÁ, PŘECHODNÁ A ZÁVĚREČNÁ

§ 22

Kontrola placení pojistného

(1) Pověření zaměstnanci příslušné zdravotní pojišťovny jsou oprávněni provádět v souvislosti s výběrem pojistného kontrolu plateb pojistného. K provedení kontroly je pověřený zaměstnanec povinen prokázat se služebním průkazem příslušné zdravotní pojišťovny a zvláštním oprávněním k takové činnosti, vydaným jejím ředitelem.

(2) Kontrolou zjišťuje pověřený zaměstnanec správné sta­novení vyměřovacího základu, výše pojistného a jeho včasné placení.

(3) Kontrola se provádí u plátce pojistného nebo v mís­tě, které je vzhledem k účelu kontroly nejvhodnější. Kontrola se provádí v rozsahu nezbytně nutném pro dosažení jejího účelu. Plátce pojistného, u něhož je prováděna kontrola, je povinen ve vztahu k pověřenému zaměstnanci

a)  předložit na vyžádání účetní a jiné doklady, jež jsou pro správné stanovení a placení pojistného rozhodné, anebo o které pověřený zaměstnanec požádá, a podat k nim ústně nebo písemně požadovaná vysvětlení, má-li pověřený zaměstnanec pochybnost o jejich úplnosti, správnosti nebo pravdivosti,

b)  nezatajovat doklady, které má plátce pojistného k dis­pozici nebo o nichž je mu známo, kde se nacházejí,

c)  zajistit vhodné místo a podmínky k provádění kont­roly,

d)  zapůjčit potřebné doklady i mimo prostor provádění ­kontroly.

(4) Plátci pojistného a třetí osoby jsou povinny poskytnout pověřenému zaměstnanci veškerou pomoc potřebnou k účinnému provedení kontroly.

§ 22a

Tam, kde se v tomto zákoně uvádí zaměstnavatel, rozumí se tím u státních zaměstnanců podle zákona o státní službě služební úřad⁵⁴⁾.

§ 23

Povinnost zachovávat mlčenlivost

(1) Zaměstnanci příslušné zdravotní pojišťovny jsou povinni zachovávat mlčenlivost o skutečnostech, o kterých se při kontrole plateb pojistného nebo v souvislosti s ní dozvěděli. Porušením povinnosti mlčenlivosti není vzájemné poskytování informací mezi správci daní, zdravotního a sociálního pojištění, které jsou nezbytné pro účelnou kontrolu plátců a použití informací ve vztahu k třetím osobám při uplatňování a vymáhání dlužného pojistného.

(2) Údaje týkající se jednotlivých fyzických nebo právnic­kých osob, které se osoby uvedené v odstavci 1 při své činnosti dozvědí, mohou sdělit jiným subjektům, jen stanoví-li tak tento zákon nebo zvláštní právní předpis.^25c)

(3) Povinnost zachovávat mlčenlivost se nevztahuje na údaje týkající se dluhu na pojistném, včetně výše dlužného penále, o nichž bylo rozhodnuto pravomocnými platebními výměry, nebo jedná-li se o pohledávku na pojistném a penále, kterou zdravotní pojišťovna uplatňuje ve veřejné dražbě nebo která byla zjištěna v insolvenčním řízení podle zvláštního právního předpisu^39a).

(4) Povinnost zachovávat mlčenlivost trvá i po skončení pracovního poměru nebo pracovní činnosti.

(5) Zaměstnanci příslušné zdravotní pojišťovny musí být poučeni o své povinnosti zachovávat mlčenlivost a o práv­ních důsledcích porušení této povinnosti.

(6) Zdravotní pojišťovny jsou povinny na žádost bezplatně poskytnout

a)  informace získané při výběru pojistného jiné zdravotní pojišťovně, pokud se týkají jejích pojištěnců a doby, kdy byli u ní pojištěni,

b)  informace získané při výběru pojistného odvolacímu orgánu nebo soudu, projednávají-li tyto orgány opravný prostředek ve věci tohoto pojistného, dědictví po plátci tohoto pojist­ného, nebo vedou-li trestní řízení v souvislosti s placením pojistného, nebo projednávají-li návrh na výkon rozhodnutí ohledně pohledávky na pojistném nebo vedou-li tyto orgány insolvenční řízení, v němž se řeší úpadek nebo hrozící úpadek plátce pojistného,

c)  informace získané při výběru pojistného Národnímu bez­pečnostnímu úřadu, zpravodajské službě nebo Ministerstvu vnitra, pro potřeby provádění bezpečnostního řízení podle zvláštního zákona^25d),

d)  správám sociálního zabezpečení seznam plátců pojistného a údaje o výši příjmů a výdajů jednotlivých osob samostatně výdělečně činných, které tyto osoby uvedly v přehledu podle § 24 odst. 2, a výši vyměřovacího základu pro stanovení pojistného jednotlivých zaměstnavatelů,

e)  Ministerstvu zdravotnictví, Ministerstvu financí a Čes­ké­mu statistickému úřadu zobecněné informace a souhrnné údaje, které získaly při své činnosti, bez uvedení jmenných údajů,

f)  orgánům oprávněným podle zvláštního zákona³⁹⁾ ke kon­trole činnosti zdravotních pojišťoven informace potřebné k provádění této kontroly,

g)  Veřejnému ochránci práv informace, které si vyžádá v sou­vislosti s šetřením podle zvláštního zákona,

h)  živnostenským úřadům, u nichž osoby samostatně výdělečně činné podnikající na základě živnostenského oprávnění podaly oznámení o zahájení samostatné výdělečné činnosti, údaje potřebné k plnění povinností podle zvláštního právního předpisu^40c).

(7) Povinnosti zachovávat mlčenlivost mohou být zaměst­nanci příslušné zdravotní pojišťovny zproštěni pouze písemně s uvedením rozsahu a účelu tím, v jehož zájmu mají tuto povin­nost. Toto ustanovení se pro sdělování údajů podle odstavce 6 nepoužije.

(8) Za porušení povinnosti zachovávat mlčenlivost se pova­žuje i využití vědomostí získaných při kontrole plateb pojistného nebo v souvislosti s ní pro jednání přinášející prospěch osobě zavázané touto povinností nebo osobám jiným anebo jednání, která by způsobila někomu újmu.

(9) Bez uvádění konkrétních údajů, zejména jmenných, může zaměstnanec příslušné zdravotní pojišťovny využívat zobec­něné informace při vědecké, publikační a pedagogické činnosti.

(10) Příslušná zdravotní pojišťovna odpovídá za vytváření podmínek pro zachování mlčenlivosti podle odstavce 1. To platí i při využívání a umožnění přístupu k údajům evidovaným pomocí výpočetní techniky.

Povinnosti plátců pojistného

§ 24

(1) Osoba samostatně výdělečně činná a osoba bez zda­nitelných příjmů je povinna při plnění oznamovací povinnosti³¹⁾ sdělit své jméno, příjmení, trvalý pobyt a rodné číslo. Osoba samostatně výdělečně činná je dále povinna sdělit své obchodní jméno, sídlo nebo místo podnikání, identifikační číslo osoby, má-li ho přiděleno, a číslo bankovního účtu, pokud z něj bude provádět platbu pojistného nebo jeho záloh. Tyto údaje je tato osoba povinna doložit. Osoba samostatně výdělečně činná, která podle zvláštního právního předpisu účtuje v hospodářském roce, je povinna vždy do 31. března kalendářního roku oznámit příslušné zdravotní pojišťovně, ke kterému datu bude podávat daňové přiznání, pokud tak učiní později než k tomuto datu.

(2) Osoba samostatně výdělečně činná, s výjimkou osoby, jejíž daň z příjmů je rovna paušální dani, je povinna nejpozději do jednoho měsíce ode dne uplynutí lhůty pro podání daňového přiznání k dani z příjmů fyzických osob za tento kalendářní rok předložit všem zdravotním pojišťovnám, u kterých byla v tomto období pojištěna, přehled o výši daňového základu, zaplacených zálohách na pojistné, vyměřovacím základu stanoveném podle § 3a a pojistném vypočteném z tohoto vyměřovacího základu. Pokud ­osobě samostatně výdělečně činné zpracovává daňové přiznání daňový poradce, je povinna tuto skutečnost uvést v přehledu. Povinnost podat přehled příslušné zdravotní pojišťovně do 8. dubna následujícího roku má osoba samostatně výdělečně činná i v případě, kdy není povinna podle zvláštního právního předpisu daňové přiznání podávat. Na přehled podaný osobou, která byla aspoň po část kalendářního roku poplatníkem v paušálním režimu a jejíž daň z příjmů za dané zdaňovací období není rovna paušální dani, před uplynutím lhůty pro podání daňového přiznání k dani z příjmů fyzických osob za tento kalendářní rok se hledí, jako by byl podán v poslední den této lhůty.

(3) Změní-li se dodatečně údaje oznámené podle odstavců 1 a 2, jsou tyto osoby povinny ohlásit změny do osmi dnů ode dne, kdy se o nich dozvěděly, a dlužné pojistné doplatit do 30 dnů ode dne, kdy se o něm dozvěděly. K tomu účelu vyplní tyto osoby opravný přehled podle odstavce 2.

(4) Osoba samostatně výdělečně činná podnikající na základě živnostenského oprávnění může oznámení uvedená v odstavci 1, jsou-li podávána při zahájení nebo ukončení výdělečné činnosti, učinit na předepsaném tiskopise^40d) u pří­slušného živnostenského úřadu; povinnost učinit tato oznámení u příslušné zdravotní pojišťovny se v tomto případě považuje za splněnou.

(5) Osoba samostatně výdělečně činná může oznámení uvedená v odstavci 1 větách první a druhé, jsou-li podávána při zahájení výdělečné činnosti, učinit společně s podáním oznámení o vstupu do paušálního režimu správci centrálního registru pojištěnců prostřednictvím orgánu Finanční správy České republiky. Povinnost učinit tato oznámení u příslušné zdravotní pojišťovny se v tomto případě považuje za splněnou.

(6) Za den splnění oznamovací povinnosti se považuje den, ve kterém bylo oznámení předáno příslušné zdravotní pojišťovně, podáno v případech stanovených v odstavci 4 příslušnému živnostenskému úřadu nebo podáno v případech stanovených v odstavci 5 správci centrálního registru pojištěnců, nebo den, v němž byla podána poštovní zásilka obsahující oznámení.

(7) Podání podle odstavce 2 lze učinit rovněž datovou zprávou s ověřenou identitou podatele způsobem, kterým se lze přihlásit do jeho datové schránky; příslušná zdravotní pojišťovna zveřejní způsobem umožňujícím dálkový přístup, jaká podání lze učinit tímto způsobem.

§ 25

(1) Zaměstnavatelé jsou povinni při plnění oznamovací povinnosti³¹⁾ sdělit obchodní název, právní formu právnické osoby, sídlo, identifikační číslo osoby a číslo bankovního účtu, pokud z něj budou provádět platbu pojistného; je-li zaměstnavatelem fyzická osoba, sděluje též jméno, příjmení, rodné číslo a adresu trvalého bydliště.

(2) Zaměstnavatelé jsou povinni oznámit zdravotní pojiš­ťovně, které odvádějí pojistné, do osmi dnů změnu údajů podle předchozího odstavce a dále ukončení své činnosti, zrušení or­ganizace nebo její vstup do likvidace.

(3) Zaměstnavatelé jsou povinni nejpozději v den splatnosti pojistného předat každé zdravotní pojišťovně, u které jsou pojištěni jejich zaměstnanci, přehled o platbách pojistného, který obsahuje součet vyměřovacích základů zaměstnanců pojištěných u pří­slušné zdravotní pojišťovny, celkovou výši pojistného vypočtenou jako součet pojistného jednotlivých zaměstnanců pojištěných u příslušné zdravotní pojišťovny a počet zaměstnanců, na které se údaje vztahují.

(4) Zaměstnavatelé jsou dále povinni vést průkaznou evi­denci o uskutečněných platbách pojistného. Na žádost příslušné zdravotní pojišťovny jsou povinni předložit údaje rozhodné pro výpočet pojistného včetně rodného čísla každého zaměstnance.

(5) Skutečnosti uvedené v předchozích odstavcích jsou zaměstnavatelé povinni doložit.

§ 25a

Pravděpodobná výše pojistného

(1) Jestliže zaměstnavatel nesplnil povinnost podat přehled podle § 25 odst. 3 nebo jestliže osoba samostatně výdělečně činná nesplnila povinnost podat přehled podle § 24 odst. 2 a 3 a tato povinnost nebyla splněna ani ve lhůtě určené příslušnou zdravotní pojišťovnou v písemné výzvě, může příslušná zdravotní pojišťovna stanovit rozhodnutím pravděpodobnou výši pojistného, pokud byl plátce pojistného v této výzvě na tento následek upo­zorněn.

(2) Při stanovení pravděpodobné výše pojistného vychází příslušná zdravotní pojišťovna z údajů a pomůcek, které má k dispozici nebo které si sama opatří. Údaje o počtu zaměstnanců zaměstnavatele si může příslušná zdravotní pojišťovna vyžádat od krajské pobočky Úřadu práce; tato pobočka je povinna tyto údaje jí sdělit, pokud je má k dispozici. Nelze-li pro nedostatek pod­kladů stanovit pravděpodobnou výši příjmů zaměstnance anebo osoby samostatně výdělečně činné, má se pro účely stanovení pravděpodobné výše pojistného za to, že jejich měsíčním příjmem je částka 1,5násobku všeobecného vyměřovacího základu za kalendářní rok,⁴²⁾ který o dva roky předchází kalendářnímu roku, ve kterém příslušná zdravotní pojišťovna stanoví pravděpodobnou výši pojistného; u osoby samostatně výdělečně činné se má přitom za to, že tato částka je jejím měsíčním příjmem ze samostatné výdělečné činnosti, který je již snížen o výdaje vynaložené na jeho dosažení, zajištění a udržení.

(3) Stanovením pravděpodobné výše pojistného není do­tčena povinnost předložit přehled podle § 24 odst. 2 a 3 nebo § 25 odst. 3 ani možnost uložit pokutu podle § 26. Je-li následně tento přehled předložen, příslušná zdravotní pojišťovna rozhodnutí o pravděpodobné výši pojistného ­zruší.

(4) Plátci pojistného jsou povinni platit penále z dlužné částky pravěpodobné výše pojistného, a to ode dne, který bezpro­středně následuje po dni splatnosti pojistného (§ 5 odst. 2 a § 7 odst. 2), ohledně něhož nebyl podán přehled podle § 24 odst. 2 a 3 nebo § 25 odst. 3, do dne, ve kterém byl tento přehled předložen, a to včetně tohoto dne. Ustanovení věty první platí přitom i tehdy, je-li penále z pravděpodobné výše pojistného vyšší než penále z po­jistného podle přehledu podle § 24 odst. 2 a 3 nebo § 25 odst. 3; je-li penále z pravděpodobné výše pojistného nižší než penále z pojistného podle tohoto přehledu, je plátce pojistného povinen zaplatit ještě tento rozdíl.

§ 26

Pokuty

(1) Za neplnění nebo porušení povinností stanovených v § 22 odst. 3 písm. a) a b), § 24 odst. 2 a 3, § 25 a § 28 větě druhé může příslušná zdravotní pojišťovna uložit plátci pojistného pokutu až do výše 50 000 Kč za jednotlivé nesplnění nebo porušení povinnosti.

(2) Pokutu lze uložit do 2 let ode dne, kdy se příslušná zdra­votní pojišťovna dozvěděla o nesplnění nebo porušení povinnosti, nejpozději však do pěti let ode dne, kdy k nesplnění nebo porušení povinnosti došlo.

(3) Pokud jde o způsob placení a vymáhání a pro­mlčení pokut, postupuje se stejně jako u pojistného.³³⁾

(4) Pokuta je příjmem zdravotní pojišťovny, která ji uložila.

§ 26a

Úhrada odvedeného pojistného

Pokud se podle zvláštního předpisu³⁴⁾ uhrazuje vyplacená náhrada mzdy, mzdového vyrovnání, doplatek ke mzdě nebo jiná obdobná plnění, uhrazuje se zaměstnavateli pojistné, které je povinen z těchto plnění platit (§ 5); to platí obdobně i pro úhradu nákladů na vytvoření veřejně prospěšné práce³⁵⁾ a pro výplatu odměn a mezd, které provádí zaměstnavatel z finančních prostředků odborové organizace,³⁶⁾ pokud se v kolektivní smlouvě nestanoví jinak.

§ 26b

zrušen

§ 26c

Odepsání dluhu

(1) Dlužné pojistné, penále a pokuty a přirážky k po­jist­nému může příslušná zdravotní pojišťovna odepsat, je-li tento dluh zcela nedobytný. Za nedobytný se považuje takový dluh na pojistném a penále, který byl bezvýsledně vymáhán na plátci pojistného i na jiných osobách, na nichž tento dluh mohl být vymáhán, nebo nevedlo-li by vymáhání tohoto dluhu zřejmě k výsledku nebo je-li pravděpodobné, že by náklady vymáhání tohoto dluhu přesáhly jeho výtěžek. Za nedobytný se považuje též dluh na pojistném a penále u zaměstnavatele, u něhož došlo k výmazu z ob­chod­ního rejstříku, popřípadě z jiného zákonem určeného rejstříku nebo stanovené evidence u příslušného orgánu v České republice, pokud dluh nepřešel na jeho právního nástupce, a dále dluh na pojistném a penále u fyzické osoby, která zemřela, pokud dluh nepřešel na dědice této ­osoby.

(2) O odpisu pro nedobytnost se plátce pojistného, popřípadě i jiná osoba, která je povinna dluh na pojistném a penále zaplatit, nevyrozumívá; dluh na pojistném a penále trvá dále, dokud nedojde k promlčení práva vymáhat tento dluh.

§ 26d

zrušen

§ 26e

Poskytování informací plátcům
pojistného

Příslušná zdravotní pojišťovna je povinna vydat na žádost plátce pojistného potvrzení o stavu jeho závazků týkajících se pojistného, penále, pokuty a přirážky k po­jistnému. Má-li plátce pojistného dluh, uvede se v tomto potvrzení výše tohoto dluhu a údaj o dluhu na pojistném včetně záloh, dluhu na penále, dluhu na pokutě a dluhu na přirážce k pojistnému; zvlášť se přitom uvede výše zůstatku dluhu, pokud zdravotní pojišťovna povolila jeho placení ve splátkách.

§ 27

Centrální registr pojištěnců

(1) Všeobecná zdravotní pojišťovna České republiky vede registr všech pojištěnců veřejného zdravotního pojištění (dále jen „centrální registr pojištěnců”) a spravuje jej (dále jen „správce centrálního registru pojištěnců”). Centrální registr pojištěnců obsahuje tyto údaje o pojištěncích: rodné číslo, případně jiné číslo pojištěnce, jméno, příjmení, popřípadě rodné příjmení, adresu pobytu, datum vzniku a zániku pojistného vztahu u příslušné zdravotní pojišťovny; u pojištěnců, za které je plátcem pojistného stát, časové období, v němž je plátcem pojistného stát, označení skupiny pojištěnců, datum odhlášení se ze zdravotního pojištění a přihlá­šení se do zdravotního pojištění v České republice podle zvláštního právního předpisu,^27d) nestanoví-li tento zákon jinak. Vojenská zdravotní pojišťovna sděluje potřebné údaje k vedení centrálního registru pojištěnců o všech svých pojištěncích se zřetelem na způsob vedení centrálního registru pojištěnců veřejného zdravotního pojištění a s ohledem na potřebu ochrany utajovaných informací. V případě fúze sloučením Vojenské zdravotní pojišťovny s jinou zdravotní pojišťovnou podle zvláštního právního předpi­su²⁴⁾, při které Vojenská zdravotní pojišťovna zanikne, přecházejí práva a povinnosti stanovené tímto zákonem Vojenské zdravotní pojišťovně na nástupnickou zdravotní pojišťovnu.

(2) Státní orgány a právnické osoby, které z úřední povinnosti anebo vzhledem k předmětu své činnosti vedou evidenci osob, jsou povinny na výzvu správce centrálního registru pojištěnců a ve lhůtách tímto správcem stanovených sdělovat správci údaje potřebné pro vedení centrálního registru pojištěnců. Tyto údaje se poskytují bezplatně.

(3) Správce centrálního registru pojištěnců poskytuje údaje o změnách v registru, týkající se počtu pojištěnců, za které je plátcem pojistného stát, vždy ke 12. dni v měsíci dalším zdravotním pojišťovnám, zřízeným podle zvláštního zákona²⁸⁾.

(4) Správce centrálního registru pojištěnců poskytuje informace o účasti pojištěnců na veřejném zdravotním pojištění a příslušnosti pojištěnce ke zdravotní pojišťovně poskytovatelům zdravotních služeb.

(5) Správce centrálního registru pojištěnců poskytuje zdravotním pojišťovnám údaje týkající se pojištěnců, kteří jsou poplatníky v paušálním režimu, vždy ke čtvrtému dni v měsíci.

(6) Na úhradě nákladů za vedení centrálního registru pojištěnců a za správu zvláštního účtu pro přerozdělování se podílejí další zdravotní pojišťovny²⁸⁾ podle počtu svých pojištěnců. Úhradu těchto nákladů je správce centrálního registru pojištěnců povinen vést odděleně od ostatních nákladů.

§ 27a

zrušen

§ 27b

Zvláštní postupy k utajení a zajištění
bezpečnosti osob

(1) Pro účely utajení zpravodajských služeb, Policie České republiky a Generální inspekce bezpečnostních sborů a zajištění bezpečnosti jejich příslušníků lze použít zvláštní postupy k utajení a zajištění bezpečnosti při činnostech uvedených v § 1 tohoto zákona.

(2) Zvláštní postupy podle odstavce 1 mohou použít

a)  příslušníci

1. zpravodajské služby České republiky,

2. Policie České republiky,

3. Generální inspekce bezpečnostních sborů,

4. Hasičského záchranného sboru České republiky,

b)  zpravodajské služby České republiky, Policie České republiky, Generální inspekce bezpečnostních sborů a Hasičský záchranný sbor České republiky a

c)  subjekty podílející se na provádění veřejného zdravotního pojištění.

(3) O zvláštních postupech podle odstavce 1 rozhoduje vláda.

§ 28

Tiskopisy

Všeobecná zdravotní pojišťovna České republiky vydává tiskopisy potřebné k hlášení údajů stanovených tímto zákonem. Tyto tiskopisy jsou plátci pojistného povinni používat. Tiskopisy, které v případech stanovených tímto zákonem (§ 24 odst. 4) používají osoby samostatně výdě­lečně činné vůči živnostenským úřadům, se vydávají po projednání se Všeobecnou zdravotní pojišťovnou České republiky.

§ 28a

(1) Osoba samostatně výdělečně činná, která vykonávala samostatnou výdělečnou činnost před 1. lednem 1993, zaplatí zálohu na pojistné za měsíc leden a únor 1993 vypočtenou z minimálního vyměřovacího základu podle § 3 odst. 3, pokud si sama nestanoví zálohu vyšší.

(2) Osoba uvedené v odstavci 1 platí od měsíce března 1993 do dne podání daňového přiznání za rok 1993 zálohy na pojistné z vyměřovacího základu, který odpovídá 35 % rozdílu mezi předpokládanými příjmy z podnikání nebo z jiné samostatné výdělečné činnosti, dosaženými v roce 1992 a předpokládanými výdaji vynaloženými na jejich dosažení, zajištění a udržení a který připadá v průměru na jeden kalendářní měsíc, v němž byla samostatná výdělečná činnost prováděna. Vyměřovací základ však nesmí být nižší než minimální vyměřovací základ podle § 3 odst. 3.

§ 28b

(1) Zálohu na pojistné, kterou zaplatil zaměstnavatel do 20. ledna 1993, vrátí zdravotní pojišťovna, která zálohu přijala, ve dvou splátkách splatných do 15. března 1994 a do 15. června 1994. K tomu sdělí zaměstnavatel zdravotní pojišťovně výši zaplacené zálohy, číslo účtu, na který byla zaplacena, a den jejího zaplacení.

(2) Pohledávku za zdravotní pojišťovnou podle odstavce 1 nesmí zaměstnavatel započíst proti pohledávce zdravotní pojišťovny na pojistné. Ustanovení § 14 se nepoužije.

(3) Penále, které nebylo za nezaplacenou zálohu vyměřeno do 30. dubna 1995, již nelze vyměřit. Povinnost zdravotní pojiš­ťovny vrátit zálohy, u nichž zaměstnavatel nesdělil údaje podle odstavce 1, končí dnem 30. června 1995.

(4) Podle ustanovení § 15 odst. 1 a § 18 odst. 4 postupuje pojišťovna i v případě penále, které měla pojišťovna vyměřit nebo vymáhat do dne účinnosti těchto ustanovení, avšak do dne jejich účinnosti tak neučinila.

§ 28c

(1) Lhůta pro podání přehledu podle § 24 odst. 2 stanovená osobám samostatně výdělečně činným v § 24 odst. 2 se pro podání tohoto přehledu za rok 2019 nepoužije. Přehled podle § 24 odst. 2 za rok 2019 je osoba samostatně výdělečně činná povinna předložit všem zdravotním pojišťovnám, u kterých byla v tomto období pojištěna, nejpozději do 3. srpna 2020.

(2)   Pro penále nebo zálohy na pojistné za období od začátku března 2020 do konce srpna 2020 se do 21. září 2020 § 18 odst. 1 nepoužije. Penále za pojistné nebo za zálohu na pojistné podle věty první, které nebyly zaplaceny v období podle věty první, vzniká nejdříve od 22. září 2020.

(3) Zálohu na pojistné do výše pojistného vypočítaného z jedné dvanáctiny minimálního vyměřovacího základu podle § 3a za období od začátku března 2020 do konce srpna 2020 osoba samostatně výdělečně činná neplatí.

(4) Osoba samostatně výdělečně činná, jejíž záloha na pojistné v období podle odstavce 3 je vyšší než výše pojistného vypočítaného z jedné dvanáctiny minimálního vyměřovacího základu podle § 3a, je povinna zaplatit pouze rozdíl mezi výší zálohy na pojistné a výší pojistného vypočítaného z jedné dvanáctiny minimálního vyměřovacího základu podle § 3a.

(5) Pojistné, které by osoba samostatně výdělečně činná byla povinna platit formou záloh podle odstavce 4 za období od začátku března 2020 do konce srpna 2020, lze zaplatit až formou doplatku pojistného, a to nejpozději do 8 dnů po dni, ve kterém byl, popřípadě měl být podán přehled podle § 24 odst. 2 za rok 2020. Postupuje-li osoba samostatně výdělečně činná podle věty první, ustanovení § 7 odst. 2 se pro zálohy na pojistné v období podle věty první v roce 2020 nepoužije.

(6) Záloha na pojistné, kterou by zaplatila za období od března 2020 do srpna 2020 osoba samostatně výdělečně činná, se považuje za zaplacenou do výše pojistného vypočítaného z jedné dvanáctiny minimálního vyměřovacího základu podle § 3a odst. 2. Pro účely stanovení rozdílu mezi zálohami a skutečnou výší pojistného podle § 8 odst. 5 a 6 se za uhrazenou považuje taková část pojistného, která odpovídá pojistnému vypočtenému z měsíčního vyměřovacího základu za období od března 2020 do srpna 2020, a to za každý měsíc tohoto období až do výše pojistného vypočítaného z jedné dvanáctiny minimálního vyměřovacího základu.

(7) Provedla-li osoba samostatně výdělečně činná platbu zálohy na pojistné za měsíc březen 2020, považuje se tato záloha za zálohu za měsíc září 2020.

§ 28d

Lhůta pro podání přehledu podle § 24 odst. 2 stanovená osobám samostatně výdělečně činným v § 24 odst. 2 se pro podání tohoto přehledu za rok 2020 nepoužije. Přehled podle § 24 odst. 2 za rok 2020 je osoba samostatně výdělečně činná povinna předložit všem zdravotním pojišťovnám, u kterých byla v tomto období pojištěna, nejpozději do 2. srpna 2021.

Oddíl II a Oddíl III

§ 29 až 31

mění a doplňují jiné zákony

Oddíl IV

§ 32

Účinnost

Tento zákon nabyl účinnosti dnem 1. ledna 1993.

* * *

         Novela:    účinnost od:

zákon    10/1993 Sb.      1. ledna 1993

zákon    15/1993 Sb.      1. ledna 1993

zákon    č. 161/1993 Sb.             1. července 1993

zákon    324/1993 Sb. 1. ledna 1994

zákon    42/1994 Sb.      21. března 1994

zákon    41/1994 Sb.      1. ledna 1995

zákon    59/1995 Sb.      1. května 1995

zákon    149/1996 Sb. 1. července 1996

zákon    48/1997 Sb.      1. dubna 1997,

     31. prosince 1999

zákon    127/1998 Sb. 30. června 1998,

     1. ledna 1999

zákon    29/2000 Sb.                  1. července 2000

zákon    118/2000 Sb.                 1. července 2000

zákon    258/2000 Sb.                 1. ledna 2001

zákon    492/2000 Sb.                 1. ledna 2001

zákon    138/2001 Sb.                 1. července 2001

zákon    49/2002 Sb.                  8. února 2002

zákon    176/2002 Sb.                 1. července 2002

zákon    309/2002 Sb.                 zrušen zákonem 250/2014 Sb.

zákon    424/2003 Sb.                 1. ledna 2004

zákon    437/2003 Sb.                 1. ledna 2004

zákon    455/2003 Sb.                 1. ledna 2004

zákon    53/2004 Sb.                  1. dubna 2004

zákon    438/2004 Sb.                 1. srpna 2004,

     1. ledna 2005

zákon    626/2004 Sb.                 1. ledna 2005

zákon    123/2005 Sb.                 30. března 2005

zákon    381/2005 Sb.                 1. ledna 2006

zákon    413/2005 Sb.                 1. ledna 2006

zákon    545/2005 Sb.                 1. ledna 2006

zákon    62/2006 Sb.                  8. března 2006

zákon    117/2006 Sb.                 1. dubna 2006

zákon    189/2006 Sb.                 1. ledna 2009

zákon    214/2006 Sb.                 1. srpna 2006

zákon    264/2006 Sb.                 1. ledna 2007

zákon    261/2007 Sb.                 1. ledna 2008

zákon    296/2007 Sb.                 1. ledna 2008

zákon    306/2008 Sb.                 1. ledna 2010

zákon    227/2009 Sb.                 1. července 2010

zákon    281/2009 Sb.                 1. ledna 2011

zákon    285/2009 Sb.                 1. ledna 2010

zákon    362/2009 Sb.                 1. ledna 2010

zákon    73/2011 Sb.                  1. dubna 2011

zákon    138/2011 Sb.                 1. srpna 2011

zákon    298/2011 Sb.                 1. prosince 2011

zákon    329/2011 Sb.                 1. ledna 2012

zákon    369/2011 Sb.                 1. dubna 2012

zákon    458/2011 Sb.                 1. ledna 2015

zákon    401/2012 Sb.                 1. ledna 2013

zákon    500/2012 Sb.     1. ledna 2013

zákon    11/2013 Sb. 1. ledna 2013

zákon    342/2013 Sb.     1. listopadu 2013

zákon    344/2013 Sb.     1. ledna 2014

zákon    109/2014 Sb.     1. července 2014

zákon    250/2014 Sb.     1. ledna 2015

zákon    267/2014 Sb.     1. ledna 2015

zákon    200/2015 Sb.     1. září 2015

Zákon č. 145/2017 Sb. nabyl účinnosti dnem 1. ledna 2018, s výjimkou § 27, § 27a a § 27b, která nabyly účinnosti patnáctým 6. června 2017, a ustanovení čl. II bodů 1, 4 a 5, která nabyly účinnosti dnem 18. listopadu 2017.

Zákon č. 183/2017 Sb. nabyl účinnosti dnem 1. července 2017, s výjimkou ustanovení § 21d odst. 3 a § 21e, která nabývají účinnosti dnem 1. ledna 2018.

Zákon č. 297/2017 Sb. nabyl účinnosti dnem 1. ledna 2018, s výjimkou ustanovení § 3c odst. 1 (čl. I bod 1), které nabylo účinnosti dnem 1. ledna 2019 a ustanovení § 3c odst. 1 (čl. I bod 2), které nabylo účinnosti dnem 1. ledna 2020.

Zákon č. 134/2020 Sb. nabyl účinnosti dnem 27. března 2020.

Zákon č. 231/2020 Z. z. nabývá účinnosti dnem 1. června 2020, s výjimkou § 3c odst. 1, který nabyl účinnosti dnem 1. ledna 2021.

Zákon č. 285/2020 Sb. nabyl účinnosti dnem 1. ledna 2021.

Zákon č. 540/2020 Sb. nabyl účinnosti dnem 1. ledna 2021.

Zákon č. 161/2021 Sb. nabyl účinnosti dnem 10. dubna 2021.

Zákon č. 261/2021 Sb. nabývá účinnosti dnem 1. února 2022.

Zákon č. 274/2021 Sb. nabyl účinnosti dnem 2. srpna 2021.

Zákon č. 286/2021 Sb. nabyl účinnosti dnem 1. ledna 2022.

Zákon č. 363/2021 Sb. nabyl účinnosti dnem 1. ledna 2022.

Zákon č. 371/2021 Sb. nabyl účinnosti dnem 1. ledna 2022 s výjimkou § 20 odst. 8, § 21d odst. 3, § 21e odst.1, které nebývají účinnosti dnem 1. ledna 2023.

* * *

2)  § 5 písm. a) zákona č. 48/1997 Sb., o veřejném zdravotním pojištění a o změně a doplnění některých souvisejících zákonů, ve znění pozdějších předpisů.

3)  § 6 zákona č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů, ve znění pozdějších předpisů.

4)  Například zákoník práce, zákon č. 236/1995 Sb., o platu a dalších náležitostech spojených s výkonem funkce představitelů státní moci a některých státních orgánů a soudců a poslanců Evropského parlamentu, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 218/2002 Sb., o službě státních zaměstnanců ve správních úřadech a o odměňování těchto zaměstnanců a ostatních zaměstnanců ve správních úřadech (služební zákon), ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 312/2002 Sb., o úřednících územních samosprávných celků a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů.

4a) Zákon č. 128/2000 Sb., o obcích (obecní zřízení), ve znění pozdějších předpisů.

      Zákon č. 129/2000 Sb., o krajích (krajské zřízení), ve znění pozdějších předpisů.

      Zákon č. 131/2000 Sb., o hlavním městě Praze, ve znění pozdějších předpisů.

5)  Zákon č. 62/1983 Sb., o věrnostním přídavku horníků.

6)  Zákon č. 527/1990 Sb., o vynálezech a zlepšovacích návrzích, ve znění pozdějších ­předpisů.

7)  § 47i zákona č. 359/1999 Sb., o sociálně-právní ochraně dětí, ve znění pozdějších předpisů.

10) § 2 odst. 1 písm. b) nařízení vlády ČSFR č. 53/1992 Sb., o minimální mzdě.

11) § 7 odst. 4 zákona ČNR č. 550/1991 Sb., ve znění zákona č. 59/1995 Sb.

11a) § 67 odst. 2 zákona č. 435/2004 Sb., o zaměstnanosti.

11b) § 78 zákona č. 435/2004 Sb.

11c) § 38 zákona č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění, ve znění zákona č. 306/2008 Sb.

12) Zákon č. 329/2011 Sb., o poskytování dávek osobám se zdravotním postižením a o změně souvisejících zákonů.

13) § 6c písm. a) až j) zákona ČNR č. 550/1991 Sb., ve znění zákona č. 59/1995 Sb.

14) § 2 odst. 3 zákona č. 382/1990 Sb., o rodičovském příspěvku.

15) § 127 zákoníku práce.

16) § 129 a 130 zákoníku práce.

16a) § 5 písm. a) bod 14 zákona č. 48/1997 Sb., o veřejném zdravotním pojištění a o změně a doplnění některých souvisejících zákonů, ve znění zákona č. 424/2003 Sb.

16b) § 17 odst. 2 a 4 zákona č. 155/1995 Sb., ve znění pozdějších předpisů.

20) Např. zákon č. 563/1991 Sb., o účetnictví.

21c) § 17 odst. 2 zákona č. 155/1995 Sb., ve znění pozdějších předpisů.

23) § 8 odst. 2 zákona ČNR č. 550/1991 Sb.

24) § 10 odst. 1 a 2 a § 11 písm. a) až c) zákona ČNR č. 550/1991 Sb., ve znění zákona ČNR č. 592/1992 Sb., zákona ČNR č. 10/1993 Sb. a zákona ČNR č. 15/1993 Sb.

25c) Například zákon č. 551/1991 Sb., o Všeobecné zdravotní pojišťovně České republiky, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 280/1992 Sb., o resortních, oborových, podnikových a dalších zdravotních pojišťovnách, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 101/2000 Sb., o ochraně osobních údajů a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů.

25d) Zákon č. 412/2005 Sb., o ochraně utajovaných informací a o bezpečnostní způsobilosti.

26) § 40 zákona ČNR č. 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků.

27d) § 8 odst. 4 zákona č. 48/1997 Sb., o veřejném zdravotním pojištění a o změně některých souvisejících zákonů, ve znění zákona č. 176/2002 Sb.

28) Zákon ČNR č. 280/1992 Sb., o resortních, oborových, podnikových a dalších zdravotních pojišťovnách.

29) Zákon ČNR č. 531/1990 Sb., o územních finančních orgánech.

30) § 24 odst. 4 zákona ČNR č. 337/1992 Sb.

31) § 9 zákona ČNR č. 550/1991 Sb., ve znění zákona č. 59/1995 Sb.

33) § 18 zákona ČNR č. 550/1991 Sb.

34) Např. § 125 odst. 7 zákoníku práce, § 8 odst. 2 zákona č. 1/1992 Sb., o mzdě, odměně za pracovní pohotovost a o průměrném výdělku, § 24a odst. 1 nařízení vlády ČSSR č. 223/1988 Sb., kterým se provádí zákoník práce, ve znění nařízení vlády ČSFR č. 13/1991 Sb., § 7 odst. 4 vyhlášky federálního ministerstva práce a sociálních věcí č. 19/1991 Sb., o pracovním uplatnění a hmotném zabezpečení pracovníků v hornictví dlouhodobě nezpůsobilých k dosavadní práci.

35) § 5 odst. 1 písm. d) vyhlášky ministerstva práce a sociálních věcí ČR č. 22/1991 Sb., kterou se stanoví podrobnosti zřizování společensky účelných pracovních míst a vytváření veřejně prospěšné práce.

36) § 2 odst. 3 a § 8 vyhlášky Ústřední rady odborů a federálního ministerstva financí č. 172/1973 Sb., o uvolňování pracovníků ze zaměstnání k výkonu funkce v Revolučním odborovém hnutí.

37) Zákon č. 48/1997 Sb., ve znění pozdějších předpisů.

38) § 49 zákona č. 71/1967 Sb., o správním řízení (správní řád).

38a) § 2 odst. 3 písm. h) zákona č. 284/2009 Sb., o platebním styku.

39) Např. zákon č. 166/1993 Sb., o Nejvyšším kontrolním úřadu, ve znění pozdějších předpisů.

39a) Zákon č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon), ve znění pozdějších předpisů.

40a) § 2 zákona č. 48/1997 Sb., ve znění pozdějších předpisů.

40c) Zákon č. 570/1991 Sb., o živnostenských úřadech, ve znění pozdějších předpisů.

40d) § 45a odst. 3 zákona č. 455/1991 Sb., ve znění zákona č. 214/2006 Sb.

41) Například zákon č. 182/2006 Sb., zákon č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 21/1992 Sb., o bankách, ve znění pozdějších předpisů.

42) § 17 odst. 2 zákona č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění.

43) § 3 zákona č. 133/2000 Sb., o evidenci obyvatel a rodných číslech a o změně některých zákonů (zákon o evidenci obyvatel), ve znění zákona č. 53/2004 Sb.

44) Zákon č. 40/1993 Sb., o nabývání a pozbývání státního občanství České republiky, ve znění pozdějších předpisů.

45) Zákon č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů.

46) Zákon č. 325/1999 Sb., o azylu a o změně zákona č. 283/1991 Sb., o Policii České republiky, ve znění pozdějších předpisů, (zákon o azylu), ve znění pozdějších předpisů.

47) § 13b zákona č. 133/2000 Sb., ve znění zákona č. 53/2004 Sb.

54) § 4 zákona č. 234/2014 Sb., o státní službě.

55) Zákon č. 236/1995 Sb., ve znění pozdějších předpisů.

56) § 222a zákoníku práce.