ZÁKON č. 526/1990 Sb.,

ve znění

zákona č. 135/1994 Sb., zákona č. 151/1997 Sb., zákona č. 29/2000 Sb., zákona č. 141/2001 Sb.,
zákona č. 276/2002 Sb., zákona č. 124/2003 Sb., zákona č. 354/2003 Sb., zákona č. 124/2003 Sb.,
zákona č. 484/2004 Sb., zákona č. 217/2005 Sb., zákona č. 377/2005 Sb., zákona č. 230/2006 Sb.,
zákona č. 261/2007 Sb., zákona č. 183/2008 Sb. a zákona č. 403/2009 Sb.

(Novela je v textu vyznačena tučným písmem)

Federální shromáždění České a Slovenské Federativní Republiky se usneslo na tomto zákoně:

ČÁST I

OBECNÁ USTANOVENÍ

§ 1

Předmět úpravy

(1) Zákon se vztahuje na uplatňování, regulaci a kontrolu cen výrobků, výkonů, prací a služeb (dále jen „zboží“) pro tuzemský trh, včetně cen zboží z dovozu a cen zboží určeného pro vývoz.
(2) Cena je peněžní částka 

a) sjednaná při nákupu a prodeji zboží podle § 2 až 13 nebo
b) zjištěná podle zvláštního předpisu¹⁾ k jiným účelům než k prodeji.

(3) Postup podle tohoto zákona platí i pro převody práv a dále též pro převody a přechody vlastnictví k nemovitostem včetně užívacích práv k nemovitostem.
(4) Zákon se nevztahuje na odměny, úhrady, poplatky, náhrady škod a nákladů a úroky, upravené zvláštními předpisy.²⁾
(5) Zákon vymezuje práva a povinnosti právnických a fyzických osob a pravomoc správních orgánů při uplatňování, regulaci a kontrole cen.
(6) Správní orgány příslušné k regulaci cen podle zákona upravujícího působnost orgánů České republiky v oblasti cen (dále jen „cenové orgány“) mohou regulovat ceny podle tohoto zákona

a) jeli trh ohrožen účinky omezení hospodářské soutěže,
b) vyžadujeli to mimořádná tržní situace,
c) pro účely odvodu spotřební daně z cigaret podle zvláštního právního předpisu^2a),
d) vyžadujíli to předpisy Evropských společenství^2b), nebo
e) vyžadujeli to veřejný zájem spočívající v udržení vyváženého postavení prodávajícího a kupujícího u zboží zcela nebo zčásti dotovaného z prostředků státního rozpočtu nebo z jiných veřejných rozpočtů.

Komentář k § 1

Předmětem úpravy zákona č. 526/1990 Sb., o cenách, v platném znění, jsou ceny výrobků, výkonu prací a služeb, pro které se zavádí souhrnná legislativní zkratka „zboží“.
Pokud jde o okruh činností, úprava cit. zákona zahrnuje:

- uplatňování cen,
- regulaci cen,
- kontrolu cen.

Jedná se o ceny zboží určeného pro tuzemský trh, přičemž se za takové považuje rovněž zboží z dovozu a zboží určené pro vývoz.

- Pojem „cena“

Cenou podle zákona o cenách je především peněžní částka, kterou si smluvní strany sjednají při nákupu zboží s dodržením stanovených podmínek.

Kromě toho při oceňování zboží, dalšího majetku a majetkových práv k jiným účelům (než je nákup a prodej zboží) se cena zjišťuje (vytváří) podle zvláštního předpisu. Tímto zvláštním předpisem je zákon č. 151/1997 Sb., o oceňování majetku, ve znění pozdějších předpisů, a prováděcí vyhláška k tomuto zákonu, tj. vyhlášky č. 540/2002 Sb., ve znění pozdějších předpisů, která stanoví ceny, koeficienty, přirážky a srážky k cenám a postupy při uplatnění způsobů oceňování věcí, práv, jiných majetkových hodnot a služeb.

Uvedenými jinými účely jsou především případy daňového řízení, jak jsou vymezeny kupříkladu zákonem č. 338/1992 Sb., o dani z nemovitostí, ve znění pozdějších předpisů, či zákonem č. 357/1992 Sb., o dani dědické, dani darovací a dani z převodu nemovitostí, ve znění pozdějších předpisů. Z ustanovení dalších zákonů se lze zmínit např. o § 33 odst. 6 zákona č. 42/1994 Sb., o penzijním připojištění se státním příspěvkem, ve znění pozdějších předpisů.
Kromě nákupu a prodeje zboží a oceňování majetku se zákon o cenách vztahuje rovněž na následující právní úkony:

- převod práva (např. práva k ochranné známce, autorského práva atd.),

- převod (koupě/prodej, směna, darování) a přechod (dědění) vlastnického práva k nemovitostem.

- V odstavci 4 je podáno negativní vymezení předmětu úpravy zákona o cenách, tj. určuje se zde okruh kategorií plateb, které se pro účely tohoto zákona nepovažují za cenu.

- Orgány působící v oblasti cen

Jedná se jednak o cenové orgány (ministerstva a jiné správní orgány), jednak o místní orgány (finanční ředitelství, kraje a obce). Působnost těchto orgánů vymezuje zákon č. 265/1991 Sb., o působnosti orgánů ČR v oblasti cen, ve znění pozdějších předpisů.

- Ministerstvo financí (MF)

– vykonává působnost při uplatňování, regulaci a kontrole cen výrobků, výkonů, prací a služeb (tj. zboží), cen dalšího majetku a majetkových práv (pokud tato působnost není svěřena jinému orgánu),
– vydává právní předpisy pro regulaci a sjednávání cen, určení nepřiměřeného hospodářského prospěchu a neoprávněného majetkového prospěchu v souvislosti s porušením cenových předpisů, cenovou evidenci, poskytování cenových informací, kontrolu cen.

- Ministerstvo zdravotnictví vykonává působnost při uplatňování a regulaci cen u zdravotních výkonů, léčivých přípravků, potravin pro zvláštní lékařské účely, stomatologických výrobků a zdravotnických prostředků.
- Státní ústav pro kontrolu léčiv

– vydává rozhodnutí o stanovení maximálních cen léčivých přípravků, potravin pro zvláštní lékařské účely podle cenových předpisů,
– provádí cenovou kontrolu u léčivých přípravků, potravin pro zvláštní lékařské účely, zdravotnických prostředků a stomatologických výrobků.

- Ministerstvo dopravy a spojů stanoví rozhodnutím ceny a podmínky jejich uplatnění (tarify) v mezinárodní dopravě.

- Český telekomunikační úřad vykonává působnost při uplatňování, regulaci a kontrole cen poštovních služeb do zahraničí a souvisejících služeb a zahraničních poštovních služeb.
- Energetický regulační úřad

– vykonává působnost při uplatňování, regulaci, sjednávání a kontrole cen v oblasti energetiky,
– vydává právní předpisy pro regulaci, sjednávání a kontrolu cen v oblasti energetiky,
– vydává rozhodnutí o regulaci cen (včetně pravidel pro klíčování nákladů, výnosů a hospodářského výsledku regulovaných a neregulovaných činností).

- Státní energetická inspekce provádí kontrolu dodržování cenových předpisů v energetice, ukládá za porušení cenových předpisů v oblasti cen energie pokuty.
- Celní úřad Kolín

– vykonává působnost při uplatňování, regulaci a kontrole cen u cigaret,
– vydává rozhodnutí o regulaci cen u cigaret.

- Celní ředitelství a celní úřady provádějí kontrolu dodržování cenových předpisů u cigaret, za jejichž porušení ukládají pokutu.

- Finanční ředitelství provádí cenovou kontrolu právnických a fyzických osob, které mají sídlo v obvodu jeho působnosti (pokud MF nestanoví jinak), ukládá za porušení cenových předpisů pokuty.
- Kraj v rozsahu a za podmínek stanovených v rozhodnutí MF může svým nařízením

– stanovit maximální ceny (pokud nejsou stanoveny MF),
– stanovit maximální ceny nižší, než jsou maximální ceny stanovené MF.

- Krajský úřad provádí cenovou kontrolu, ukládá, vybírá a vymáhá pokuty za porušení cenových předpisů.
- Obec v rozsahu a za podmínek stanovených v rozhodnutí MF může svým nařízením

– stanovit maximální ceny (pokud nejsou stanoveny MF),
– stanovit maximální ceny nižší, než jsou maximální ceny stanovené MF,
– stanovit maximální ceny vyšší, než jsou maximální ceny stanovené MF, nebo určit případy, na které se maximální ceny stanovené MF nevztahují.

- Obecní úřad provádí cenovou kontrolu, vybírá a vymáhá pokuty za porušení cenových předpisů.

Dále platí zejména následující pravidla:

Působnost kraje, krajského úřadu, obce a obecního úřadu se přitom vztahuje na veškerý prodej uskutečňovaný na území kraje/okresu bez ohledu na to, zda fyzická nebo právnická osoba, která prodej uskutečňuje, má na území kraje/okresu trvalý pobyt nebo sídlo.
Stanovíli maximální cenu téhož zboží kraj i obec, platí na území obce maximální cena stanovená obcí.
Pokutu uloží ten orgán, který jako první zahájil řízení o porušení cenových předpisů.

- Působnost orgánů oprávněných regulovat ceny

Působnost orgánů ČR v oblasti cen upravuje zákon č. 265/1991 Sb., ve znění pozdějších předpisů. Zákon o cenách respektuje tržní charakter všech cen vznikajících výlučně na základě dohody mezi prodávajícím a kupujícím. Zároveň umožňuje regulaci cen ze strany státu, avšak jen ve zvlášť vymezených případech.
Zákon č. 403/2009 Sb. zásadně pozměnil ustanovení odstavce 6, které stanoví případy, kdy cenové orgány mohou regulovat ceny (za cenové orgány se přitom považují správní orgány příslušné k regulaci cen podle zákona č. 265/1991 Sb., ve znění pozdějších předpisů).
Z předchozí úpravy zůstaly beze změny dva případy:

1. Ohrožení trhu účinky omezení hospodářské soutěže a s ním spojené omezení nabídky (např. u přírodních zdrojů, půdy, bytového fondu apod.), což vyvolává riziko spekulačního zvyšování cen.
2. Mimořádná tržní situace vzniklá např. v důsledku extrémního vývoje cen na zahraničních trzích s přímým dopadem na tuzemský trh (zvlášť výrazně se to projevuje u světových cen ropy).

Předmětná novela především omezila možnost regulovat – namísto dosavadních cen všech tabákových výrobků – pouze ceny cigaret.
Kromě toho stanovila dva nové případy regulace cen:

1. Jestliže to vyžadují evropské předpisy (např. podle dosavadní úpravy nebylo nutné regulovat ceny mléčných výrobků pro školáky, neboť u tohoto zboží nedochází k ohrožení trhu negativními účinky nedostatečné hospodářské soutěže, avšak Nařízení komise (ES) č. 65/2008 výslovně ukládá národním úpravám, aby stanovily maximální ceny těchto výrobků).

2. Regulaci vyžaduje veřejný zájem. Tento veřejný zájem je vyvolán nezbytností udržet vyvážené postavení prodávajícího a kupujícího v rámci smluvního vztahu, týkajícího se určitého druhu zboží. Jedná se o zboží, které je buď zcela, nebo i jen zčásti dotováno z prostředků státního rozpočtu nebo z jiných veřejných prostředků (jde o to, že v některých odvětvích jsou postavení kupujícího a projev jeho svobodné vůle do značné míry omezeny, např. povinností určité zboží odebrat a zaplatit).

§ 2

Sjednávání ceny

(1) Cena se sjednává pro zboží vymezené názvem, jednotkou množství a kvalitativními a dodacími nebo jinými podmínkami sjednanými dohodou stran, popřípadě číselným kódem příslušné jednotné klasifikace, pokud tak stanoví zvláštní předpis⁵⁾ (dále jen „určené podmínky“). Podle určených podmínek mohou být součástí ceny zcela nebo zčásti náklady pořízení, zpracování a oběhu zboží, zisk, příslušná daň⁶⁾ a clo.⁷⁾
(2) Dohoda o ceně je dohoda o výši ceny nebo o způsobu, jakým bude cena vytvořena za podmínky, že tento způsob cenu dostatečně určuje. Dohoda o ceně vznikne také tím, že kupující zaplatí bezprostředně před převzetím nebo po převzetí zboží cenu ve výši požadované prodávajícím.
(3) Prodávající ani kupující nesmí zneužít svého výhodnějšího hospodářského postavení k tomu, aby získal nepřiměřený majetkový prospěch.
(4) Výhodnější hospodářské postavení podle odstavce 3 má prodávající nebo kupující, který sjednává ceny na trhu, aniž by při tom byl vystaven podstatné cenové soutěži. Hospodářské postavení prodávajícího nebo kupujícího se posuzuje zejména podle objemu prodaného nebo nakoupeného zboží, podílu na daném trhu, hospodářské a finanční síly, právních nebo jiných překážek vstupu na trh a míry horizontálního i vertikálního propojení s jinými osobami na daném trhu.
(5) Nepřiměřený majetkový prospěch získá

Komentář k § 2

Naprostá většina cen v podnikatelské sféře patří do kategorie cen smluvních, přičemž ovšem sjednávání ceny musí probíhat v souladu s obecně závaznými předpisy, konkrétně v rámci pravidel stanovených zákonem o cenách (do účinnosti zákona č. 403/2009 Sb. také příslušnou prováděcí vyhláškou č. 580/1990 Sb., ve znění vyhlášky č. 580/1992 Sb., č. 231/1997 Sb. a č. 511/2004 Sb. – tyto vyhlášky byly zákonem č. 403/2009 Sb. zrušeny). Zvláštní podmínky sjednávání cen v oblasti speciální techniky, které se vztahují na zbrojní zboží (zbrojní výrobky a služby zbrojní povahy), stanoví pak vyhláška č. 581/1992 Sb.

Z uvedeného plyne, že pokud je cena daného zboží stanovena těmito předpisy nebo z nich vyplývá, může být dohoda účastníků smlouvy překročena nebo snížena jen tehdy, jestliže tyto předpisy takovou možnost připouštějí. A naopak, pokud zvláštní předpis tvorbu ceny nereguluje, závisí její výše jen na dohodě účastníků.

Cena se sjednává v závislosti na:

– názvu zboží,
– jednotce množství,
– kvalitativních, dodacích, nebo jiných podmínkách, které si strany mezi sebou dohodnou.

Součástí takto sjednané ceny mohou být náklady vynaložené na pořízení, zpracování a oběh zboží (a to buď v plné výši, nebo jen částečně), dále pak zisk, příslušná daň a clo.

- Dohoda o ceně

Dohodou o ceně se rozumí sjednání ceny, tj. dohoda uzavřená mezi prodávajícím a kupujícím o výši ceny nebo o způsobu, jakým bude cena vytvořena; podmínkou použití druhého z uvedených postupů je, že dohodnutý způsob vytvoření ceny tuto cenu dostatečně určuje.
Dohoda o ceně vzniká rovněž tím, že kupující zaplatí cenu ve výši požadované prodávajícím, a to buď bezprostředně před převzetím zboží, nebo po jeho převzetí.
Dohoda o ceně je upravena jednak občanským zákoníkem (ve vztazích podnikatel – zákazník), jednak obchodním zákoníkem (v obchodních závazkových vztazích, tj. ve vztazích mezi podnikateli při jejich podnikatelské činnosti).
Nejčastěji se sjednávání ceny děje v těchto variantách:

Kupní cena (podle občanského zákoníku)

Výše kupní ceny je podstatnou obsahovou náležitostí kupní smlouvy – bez dohody o ceně není právní úkon perfektní. Také zde ovšem platí pravidlo stanovené v § 2 odst. 2 věta druhá, podle něhož dohoda o ceně vznikne také tím, že kupující zaplatí bezprostředně před převzetím nebo po převzetí zboží cenu ve výši požadované prodávajícím.
Volnost účastníků při dosahování dohody o ceně je však omezena výslovně uloženou povinností sjednat kupní cenu v souladu s obecně závaznými předpisy (tedy především s předmětným zákonem o cenách). Kromě toho je třeba mít při sjednávání ceny na zřeteli také ustanovení § 3 odst. 1 obč. zák., podle kterého musí účastníci občanskoprávních vztahů dbát, aby jejich jednání nebylo v rozporu s dobrými mravy.
Pokud by se dohodnutá cena od ceny stanovené zákonem o cenách odchýlila, byla by kupní smlouva – v rozsahu, v němž odporuje tomuto zákonu – relativně neplatná (§ 40a obč. zák.). To znamená, že rozporná část smlouvy by zůstala v platnosti pouze za předpokladu, že se nikdo, kdo je touto smlouvou dotčen (nejen smluvní strana, ale i třetí osoba, např. spoluvlastník, věřitel atd.), její neplatnosti nedovolá.

Cena díla (podle občanského zákoníku)

Dohodou zhotovitele s objednatelem může být cena stanovena podle rozpočtu, odhadem nebo jiným určitým a srozumitelným způsobem. Zatímco ceny podle rozpočtu nebo odhadem mohou být určeny jen při uzavření smlouvy (před započetím díla), jiným způsobem může být výše ceny určena i po provedení díla.
Neníli cena díla takto stanovena, je objednatel povinen zaplatit cenu přiměřenou. Vzhledem k tomu, že zákon pojem „přiměřená cena“ nevymezuje, je třeba za takovou považovat cenu, která se obvykle platí v době uzavření smlouvy za srovnatelné dílo, tj. za dílo, které má stejné nebo obdobné vlastnosti. Pro posouzení toho, zda takto stanovená cena je přiměřená, budou rozhodující platební podmínky, doba plnění, náročnost a obtížnost provedení díla apod.
Z těchto hledisek by v případě sporu o cenu díla vycházel i soud, který po posouzení nákladů potřebných na pořízení díla (hodnoty materiálu, energie, vynaložené práce apod.) a obvyklého zisku stanoví, jaká cena je přiměřená, popř. zda zhotoviteli náleží maximální cena podle cenového předpisu nebo cena nižší.

Kupní cena (ve vztazích mezi podnikateli)

Cena, případně způsob, kterým bude cena stanovena, jakož i podmínky jejího určení, tvoří v případech vymezených obchodním zákoníkem podstatnou náležitost smlouvy. Dojdeli k situaci, kdy např. v kupní smlouvě uzavřené podle obchodního zákoníku není cena dohodnuta a není ani stanoven způsob jejího určení, může prodávající požadovat zaplacení obvyklé kupní ceny, tj. ceny, za kterou se srovnatelné zboží prodává na trhu.

Cena díla (ve vztazích mezi podnikateli)

Cena, kterou se objednatel zavazuje za dílo zaplatit, musí být dohodnuta přímo ve smlouvě, případně musí být ve smlouvě alespoň stanoven způsob jejího dodatečného určení. Výjimku představuje případ, kdy strany ve smlouvě výslovně vyjádří vůli uzavřít smlouvu o dílo i bez určení ceny. Pro takový případ se předpokládá podpůrné určení způsobu, kterým bude cena stanovena: objednatel je povinen zaplatit cenu obvyklou, tj. takovou, která se obvykle platí za srovnatelné dílo v době uzavření smlouvy a za obdobných obchodních podmínek.

Zákon č. 403/2009 Sb. jednak zásadním způsobem změnil úpravu (odst. 3), jednak doplnil ustanovení (odst. 4 až 8), která brání tomu, aby prodávající či kupující zneužili svého hospodářského postavení k získání nepřiměřeného majetkového prospěchu (znění zákona před novelizací hovořilo o „nepřiměřeném hospodářském prospěchu“).
V této souvislosti je především nezbytné vyjasnit vztah těchto ustanovení zákona o cenách k pravidlům stanoveným zákonem o ochraně hospodářské soutěže.

Z důvodové zprávy k zákonu č. 403/2009 Sb., kterým se novelizuje zákon o cenách, lze k této otázce zjistit následující: „Cenové předpisy se nezabývají prioritně ochranou soutěžitelů na trhu, ani netrestají dominantní postavení, ale stanovují určitá pravidla pro smluvní vztah prodávajícího a kupujícího. Ani jedna z těchto stran nesmí druhou poškodit tím, že by za poskytnutí plnění vyžadovala více, než by dosáhla v situaci, kdy by byla vystavena běžnému konkurenčnímu tlaku a kdy by druhá strana měla absolutní volnost ve volbě svého partnera (dodavatele).

Obdobně to platí pro kupujícího, který nesmí svého partnera nutit prodat za nižší cenu, než kterou by musel kupující zaplatit, jestliže by byl vystaven konkurenci. Cenové předpisy nevyžadují souvislost s hodnocením, zda chování jedné ze smluvních stran je způsobilé poškodit hospodářskou soutěž nebo jiného soutěžitele. Jde o ochranu ,slabšího’ účastníka smluvního vztahu v podobě imperativu pro chování silnějšího účastníka.“
Zneužít své výhodnější hospodářské postavení s cílem získat nepřiměřený majetkový prospěch se zakazuje jak prodávajícímu, tak kupujícímu. Výhodnější hospodářské postavení se vymezuje jako pozice na trhu, která zajišťuje danému prodávajícímu či kupujícímu vysokou míru nezávislosti na ostatních účastnících trhu, která je důsledkem toho, že není vystaven podstatné cenové soutěži.
Zákon o cenách v novém znění (odst. 4) uvádí rovněž ukazatele, podle nichž se posuzuje, zda prodávající či kupující zaujímá uvedené hospodářské postavení, či nikoli. Jedná se zejména o následující:

– objem prodaného nebo nakoupeného zboží,
– podíl na daném trhu,
– hospodářská a finanční síla,
– právní nebo jiné překážky vstupu na trh,
– míra horizontálního i vertikálního propojení s jinými osobami na daném trhu.

Tento výčet je uveden jen příkladmo (viz slůvko „zejména“), takže v úvahu přicházejí i ukazatele jiné.

§ JUDIKÁT

K otázce zneužití hospodářského postavení se jako zajímavý jeví následující judikát (ačkoliv byl vydán v době účinnosti předchozí úpravy § 2 odst. 3, je zcela použitelný i v kontextu nové úpravy). V rozsudku Okresního soudu v Českých Budějovicích ze dne 15. 3. 1991, sp. zn. 9 C 25/91 (Sbírka soudních rozhodnutí 30/1992), týkajícího se sporu o cenu motorové pily, kterou kupující koupil od prodávajícího na základě inzerátu, soud vyslovil tuto právní větu: „Hospodářské postavení, jež může prodávající nebo kupující zneužívat (§ 2 odst. 3 zákona č. 526/1990 Sb.), není zpravidla dáno při jednorázovém prodeji jednotlivé věci uskutečňované při neprofesionální činnosti prodávajícího.“ V odůvodnění rozsudku soud konstatoval, že „v projednávané věci o případ zneužití hospodářského postavení nešlo. Na straně žalovaného nešlo o takové hospodářské postavení, kterého by zneužíval při sjednávání ceny. Žalovaný prodej motorové pily zahraniční výroby nabízel prostřednictvím inzerce a žalobce nebyl žádnými naléhavými okolnostmi nucen, aby nabízené zboží kupoval s nevýhodou pro sebe“. Ze smyslu ustanovení § 2 odst. 3 zákona č. 526/1990 Sb. pak soud vyvodil, že hospodářským postavením „je míněno postavení prodávajícího na trhu zboží, které prodávající za určitých okolností získá a které pak může ve vztahu ke kupujícím zneužívat v širším rozsahu. Toto postavení je výsledkem určité hospodářské činnosti takového druhu, jež přesahuje rámec jednorázového prodeje jednotlivé věci, uskutečňovaného při neprofesionální činnosti prodávajícího. O uvedené hospodářské postavení však na straně žalovaného v projednávané věci nešlo“. Proto soud žalobu zamítl.

_________________

- V odstavci 5 se podává výčet jednání, jimiž se získává nepřiměřený majetkový prospěch; prodávající jej dosáhne tím, že prodá zboží za vyšší cenu, kupující naopak za cenu nižší.

Přímo do zákona (odst. 6) se novelou zakotvuje definice obvyklé ceny.
Podle této definice se pojem „obvyklá cena“ vyznačuje těmito znaky:

– Jedná se o cenu buď shodného, nebo z hlediska užití porovnatelného či vzájemně zastupitelného zboží.
– Tato cena je volně sjednávána mezi prodávajícími a kupujícími.
– Prodávající a kupující jsou na sobě navzájem ekonomicky, kapitálově nebo personálně nezávislí.
– Cena se sjednává na daném trhu, který není ohrožen účinky omezení hospodářské soutěže.

Předmětné ustanovení pamatuje i na případ, kdy cenu obvyklou na trhu nelze takto zjistit. Pro posouzení toho, zda v takovém případě nedochází ke zneužití výhodnějšího hospodářského postavení, se cena určí kalkulačním propočtem ekonomicky přiměřených nákladů a přiměřeného zisku. V dané souvislosti se jako odstavec 7 do zákona doplňuje definice pojmů „ekonomicky přiměřené náklady“ a „přiměřený zisk“, které byly až dosud obsaženy v prováděcí vyhlášce č. 580/1990 Sb. (jak již bylo řečeno, tato vyhláška byla zákonem č. 403/2009 Sb. zrušena).

Zakotvením odstavce 8 se umožňuje zkoumání zneužití výhodnějšího hospodářského postavení i u subjektů, které se zabývají výlučně obchodní činností nebo zprostředkováním prodeje zboží nebo poskytnutí služeb. Podle důvodové zprávy totiž dosavadní praxe ukázala, že „zejména v oblasti obchodu dochází k využívání silnějšího postavení některých subjektů, u kterých je třeba zkoumat samostatně výši a oprávněnost jejich obchodní přirážky u konkrétního sortimentu, a to i v případech, kdy tato přirážka není přímo předmětem cenového ujednávání sama o sobě.“

ČÁST II

REGULACE CEN

§ 3

(1) Regulací cen se rozumí stanovení cen, mezí, ve kterých mohou být sjednávány, usměrňování výše cen nebo i stanovení postupu při sjednávání, uplatňování a vyúčtování cen nemovitostí, jejich částí a služeb spojených s jejich užíváním cenovými orgány.
(2) Rozhodnutí cenových orgánů podle tohoto zákona jsou závazná pro okruh adresátů, který je v nich vymezen.

§ 4

Způsoby regulace cen

(1) Způsoby regulace cen podle tohoto zákona jsou

a) stanovení cen (dále jen „úředně stanovené ceny“),
b) usměrňování vývoje cen v návaznosti na věcné podmínky (dále jen „věcné usměrňování cen“),
c) cenové moratorium.

(2) Způsoby regulace cen lze účelně spojovat.

§ 5

Úředně stanovené ceny

(1) Úředně stanovené ceny jsou ceny určeného druhu zboží stanovené cenovými orgány jako maximální, pevné nebo minimální.
(2) Maximální cena je cena, kterou není přípustné překročit.
(3) Pevná cena je cena, kterou není přípustné změnit.
(4) Minimální cena je cena, kterou není přípustné snížit.
(5) Regulace formou maximální, pevné nebo minimální ceny platí pro všechny prodávající a kupující určeného druhu zboží. Pro uplatnění jednotlivých forem regulace cen mohou cenové orgány stanovit další věcné podmínky, včetně pravidel a postupů pro stanovení těchto cen, jejich změn a v případě nájmů nemovitostí nebo jejich částí a služeb spojených s jejich užíváním i způsob jejich sjednávání, uplatňování a vyúčtování. Cenové orgány mohou stanovit u stejného zboží souběžně maximální a minimální cenu.

§ 6

Věcné usměrňování cen

(1) Věcné usměrňování cen spočívá ve stanovení podmínek cenovými orgány pro sjednání cen. Tyto podmínky jsou

a) maximální rozsah možného zvýšení ceny zboží ve vymezeném období, nebo
b) maximální podíl, v němž je možné promítnout do ceny zvýšení cen určených vstupů ve vymezeném období, nebo
c) závazný postup při tvorbě cen nebo při kalkulaci ceny, včetně zahrnování přiměřeného zisku do ceny.

(2) Tento způsob regulace cen platí pro všechny prodávající určeného druhu zboží.

§ 7

(1) Jestliže pro smlouvy platí ceny, které byly sjednány před vyhlášením příslušného rozhodnutí o cenové regulaci a jsou v rozporu s úředně stanovenými cenami podle § 5 nebo s věcným usměrňováním cen uplatněným podle § 6 po vzniku smluv, smluvní strany jsou povinny sjednat ceny odpovídající novým úředně stanoveným cenám nebo uplatněnému způsobu věcného usměrňování cen tak, aby vstoupily v platnost nejpozději do tří měsíců od účinnosti rozhodnutí o úředně stanovených cenách nebo o věcném usměrňování cen.
(2) Nedohodnouli se smluvní strany na cenách odpovídajících novým úředně stanoveným cenám nebo uplatněnému způsobu věcného usměrňování cen, mohou ve lhůtě uvedené v odstavci 1 od smlouvy odstoupit. Odstupující strana je v takovém případě povinna nahradit druhé straně náklady tím vzniklé. Odstupujeli od smlouvy občan jako kupující, platí postup podle zvláštního předpisu.⁸⁾

§ 8

§ 9

Cenové moratorium

(1) Cenovým moratoriem se rozumí časově omezený zákaz zvyšování cen nad dosud platnou úroveň na trhu daného zboží.
(2) Cenové moratorium stanoví vláda nařízením.
(3) Cenové moratorium lze stanovit nejdéle na dobu dvanácti měsíců.

§ 10

(1) Cenové orgány stanoví cenovým rozhodnutím podle § 3 odst. 2, kraje a obce svým nařízením, zboží podléhající cenové regulaci podle § 5, 6 a 8, uplatněný způsob a podmínky cenové regulace, úředně stanovené ceny, pravidla a postupy pro stanovování těchto cen a jejich změn.
(2) Předpisy o regulaci cen podle odstavce 1 zveřejňuje Ministerstvo financí v Cenovém věstníku, Ministerstvo zdravotnictví ve Věstníku Ministerstva zdravotnictví, Energetický regulační úřad v Energetickém regulačním věstníku a Český telekomunikační úřad v Poštovním věstníku. Jejich vydání vyhlašují ve Sbírce zákonů podle zvláštního právního předpisu^8a). Kraje a obce svá nařízení zveřejňují způsobem stanoveným zvláštním právním předpisem^8b). Cenové rozhodnutí nabývá platnosti dnem uveřejnění v příslušném věstníku a účinnosti nabývá dnem stanoveným v cenovém rozhodnutí, nejdříve však dnem uveřejnění.

Komentář k § 3 až 10

Dosud existuje omezený okruh výrobků, výkonů, prací a služeb, jejichž ceny jsou cenovými orgány regulovány. Jako příklad zboží s regulovanými cenami lze uvést dopravu nákladů a osobní železniční dopravu, nemovitosti, jejichž cena je plně či částečně hrazena z prostředků státu, nájemné z pozemků nesloužících k podnikání nájemce, atd. Dále sem patří ceny zdravotnických výrobků a výkonů, ceny energií nebo poštovních služeb. Kraje a obce mohou regulovat ceny odtahové služby, veřejné linkové osobní dopravy, osobní taxislužby na území obce, služby parkovišť, atd.
Vymezení pojmu „regulace cen“, jak je provádí § 3 odst. 1, bylo dost podstatně změněno zákonem č. 403/2009 Sb. Podle nové úpravy se vedle přímého stanovení cen počítá i s možností určit nejvyšší a nejnižší meze, v rámci kterých lze sjednávat cenu dohodou smluvních stran. Uplatnění cenové regulace se rozšiřuje i ve vztahu k cenám nemovitostí, jejich částí a služeb spojených s jejich užíváním – cenové orgány mohou regulovat tyto ceny stanovením postupu při jejich sjednávání, uplatňování a vyúčtování. To je důležité zejména u služeb spojených s bydlením (užíváním bytu). Podle důvodové zprávy „jsou spotřebitelé často poškozováni ze strany pronajímatelů chybami v rozúčtování zaplacených cen nebo při vyúčtování celkové dodávky, na které byly průběžně placeny zálohové platby“.
Po uvedené úpravě tak regulace cen zahrnuje následující rozhodnutí cenových orgánů:

– stanovení cen,
– stanovení mezí, ve kterých mohou být ceny sjednávány,
– usměrňování výše cen,
– stanovení postupu při sjednávání cen, uplatňování a vyúčtování cen nemovitostí, jejich částí a služeb spojených s jejich užíváním.

V platnosti zůstává odstavec 2 § 3, který stanoví závaznost rozhodnutí cenových orgánů pro okruh adresátů, jenž je v tom kterém rozhodnutí vymezen.

Výčet způsobů regulace, jak je uvádí § 4 odst. 1, je taxativní. Zákon č. 403/2009 Sb. původní výčet upravil tím, že z něj vypustil způsob spočívající v časovém usměrňování cen.

- Úředně stanovené ceny

Jedná se o ceny určeného druhu zboží, které byly stanoveny cenovým orgánem jako maximální, pevné nebo minimální.

Maximální cena – není přípustné ji překročit.
Pevná cena – není přípustné ji změnit.
Minimální cena – není přípustné ji snížit.

Zákon č. 403/2009 Sb. pozměnil také ustanovení (§ 5 odst. 5), které stanoví některé zásady použití daného způsobu cenové regulace. I nadále platí, že úředně stanovené ceny jsou závazné pro každého, kdo je prodávajícím či kupujícím určeného druhu zboží. Pro uplatnění jednotlivých typů úředně stanovené ceny může cenový orgán, který ji stanovil, určit další věcné podmínky (nikoli už „časové podmínky“). Nově zákon tyto další věcné podmínky specifikuje, když k nim výslovně řadí:

– pravidla a postupy pro stanovení daných cen a jejich změny,
– v případě nájmů nemovitostí (jejich částí), jakož i služeb spojených s jejich užíváním také způsob jejich sjednávání, uplatňování a vyúčtování.

Stejně jako u předchozí úpravy se připouští, aby cenové orgány stanovily u stejného zboží souběžně maximální a minimální cenu.

Spočívá ve stanovení podmínek pro sjednání cen. Cenové orgány mohou použít některý z následujících způsobů věcného usměrňování cen:

– Stanovit horní hranici, po kterou lze zvýšit cenu zboží. Současně se vymezí období, ve kterém uvedená hranice platí.

– Stanovit nejvyšší podíl, kterým se může zvýšení cen určených vstupů podílet na ceně zboží bez tohoto zvýšení. Také v tomto případě se současně vymezí období, ve kterém nejvyšší podíl platí.
– Stanovit postup tvorby ceny nebo kalkulace ceny, přičemž pokud jde o kalkulaci ceny, zákon č. 403/2009 Sb. doplnil, že se závazný postup týká také postupu zahrnování do ceny přiměřeného zisku.

Regulace cen spočívající ve věcném usměrňování cen platí pro všechny prodávající určeného druhu zboží. A naopak zákon č. 403/2009 Sb. vypustil závazek dodržovat pravidla věcného usměrňování cen, jak byl dosud ukládán kupujícímu. Zákonodárce tak respektuje logický předpoklad, že dodržování uvedených pravidel není kupující schopen ovlivnit; může je zajistit a prokazovat vždy jen prodávající.

I po novelizaci zůstávají v platnosti pravidla (§ 7), která určují postup a lhůtu, ve které jsou smluvní ceny povinny odstranit rozpor mezi cenami, které sjednaly v již uzavřené smlouvě, a novou úředně stanovenou nebo věcně usměrňovanou cenou. Zákon č. 403/2009 Sb. tato pravidla doplnil o výslovné upřesnění, že se jedná o ceny, které byly sjednány před vyhlášením příslušného rozhodnutí o cenové regulaci. Podle důvodové zprávy se tím brání „zneužití případů, kdy cenoví regulátoři vyhlašují regulační rozhodnutí se značným předstihem před jejich účinností a prodávající se snaží ve zbylém časovém intervalu sjednat ceny, které nerespektují budoucí regulační opatření“.
Dojdeli k uvedenému rozporu, musí smluvní strany v tříměsíční lhůtě, která začíná běžet dnem účinnosti rozhodnutí příslušného cenového orgánu, provést jeden z následujících právních úkonů:

1. Sjednat cenu znovu, a to tak, aby odpovídala nové ceně, jak ji stanovil cenový orgán v rozhodnutí o cenové regulaci.
2. Pokud se smluvní strany na odpovídající ceně nedohodnou, mohou od smlouvy odstoupit. V případě, kdy je odstupujícím účastníkem smlouvy na straně kupujícího fyzická osoba, která není podnikatelem, platí postup stanovený občanským zákoníkem.

- Cenové moratorium

Vláda je oprávněna stanovit svým nařízením cenové moratorium, tj. zákaz zvyšování cen nad úroveň, která dosud platila na trhu daného zboží. Tento zákaz lze stanovit na omezenou dobu, nejdéle na 12 měsíců.

- Zboží podléhající cenové regulaci

Zboží podléhající cenové regulaci, uplatněný způsob a podmínky cenové regulace, úředně stanovené ceny, pravidla a postupy pro stanovování těchto cen a jejich změny – to jsou záležitosti, které tvoří obsah cenových rozhodnutí cenových orgánů, jakož i nařízení krajů a obcí.
Uvedené předpisy o regulaci cen se zveřejňují:

– Ministerstvo financí v Cenovém věstníku.
– Ministerstvo zdravotnictví ve Věstníku Ministerstva zdravotnictví.
– Energetický regulační úřad v Energetickém regulačním věstníku.
– Český telekomunikační úřad v Poštovním věstníku.

Skutečnost, že vydaly cenové rozhodnutí, vyhlašují uvedené orgány ve Sbírce zákonů.

V současnosti (od 1. 1. 2009) platí seznam zboží s regulovanými cenami, vydaný výměrem MF č. 01/2009, který byl uveřejněn v Cenovém věstníku částka 14/2008 (uveřejnění bylo vyhlášeno sdělením Ministerstva financí č. 10/2009 Sb.); změny seznamu byly provedeny výměrem MF č. 02/2009 (Cenový věstník částka 5/2009), výměrem MF č. 03/2009 (Cenový věstník částka 6/2009) a výměrem MF č. 04/2009 (Cenový věstník částka 9/2009).
Seznam zboží s regulovanými cenami platí pro všechny prodávající a kupující (fyzické i právnické osoby). Týká se zboží v něm uvedeného, kromě zboží určeného pro dodání či zaslání do jiného členského státu Evropské unie nebo pro vývoz.

Výměr má následující strukturu:

Část I...........  Seznam zboží, u něhož se uplatňují úředně stanovené ceny

Oddíl A........  Maximální ceny stanovené MF
Oddíl B......... Maximální ceny, které mohou stanovit kraje a obce
Oddíl C......... Pevné ceny stanovené MF

Část II.........  Seznam zboží, u něhož se uplatňují věcně usměrňované ceny

Část III........  Obecná a zrušující ustanovení

ČÁST III

CENOVÁ EVIDENCE A CENOVÉ INFORMACE

§ 11

Cenová evidence

(1) Prodávající jsou povinni vést evidenci o cenách uplatňovaných při prodeji, pokud jde o

a) úředně stanovené ceny,
b) ceny podléhající věcnému usměrňování cen,
c) ceny zboží prodávaného spotřebiteli, kterým je osoba nakupující zboží pro jiné účely než pro podnikání.

Komentář k § 11

Prodávajícímu se ukládá povinnost vést při prodeji evidenci o cenách, a to jednak o regulovaných cenách (úředně stanovených, věcně usměrňovaných), jednak o cenách zboží, jestliže je prodáváno spotřebiteli. Podle doplnění provedeného zákonem č. 403/2009 Sb. ve druhém případě další podmínkou je, aby tímto spotřebitelem byla osoba, která nakupuje dané zboží pro jiné účely, než je podnikání.
Zákon č. 403/2009 Sb. upřesnil také v odstavci 2 výčet dokumentů prokazujících dodržení pravidel regulace, které je prodávající povinen uchovávat. Jedná se o:

– evidenci o cenách (odst. 1),
– návrhy pro stanovení úředně stanovených cen [písmeno a) odst. 1],
– kalkulaci cen podléhajících věcnému usměrňování [písmeno b) odst. 1].

Lhůta pro uchovávání uvedených dokumentů zůstává stejná: tři roky po skončení platnosti ceny zboží.

§ 12

Cenové informace

(1) Prodávající, kupující a správní orgány poskytují bezplatně informace a podklady, které si cenové orgány a orgány oprávněné ke kontrole cen podle zákona upravujícího působnost orgánů České republiky v oblasti cen^8c) (dále jen „cenové kontrolní orgány“) vyžádají pro potřeby vyhodnocování vývoje cen, regulace cen, cenové kontroly a pro řízení o porušení cenových předpisů a rozhodnutí (dále jen „cenové předpisy“).
(2) Ustanovením odstavce 1 není dotčena povinnost poskytovat cenové informace podle zvláštního předpisu.⁹⁾
(3) Pracovníci, kteří zjišťují a využívají informace uvedené v odstavci 1, jsou povinni zachovávat vůči třetím osobám mlčenlivost o veškerých zjištěných skutečnostech, které by mohly vést k ohrožení oprávněných zájmů zúčastněných osob. Nedodržení této povinnosti se postihuje podle zákona.

§ 13

Označování zboží cenami

(1) Prodávající je povinen, pokud nejde o prodej zboží spotřebitelům, předložit kupujícímu na jeho žádost nabídkový ceník, obsahující ceny nabízeného zboží ve vztahu k určeným podmínkám.
(2) Prodávající je povinen při nabídce a prodeji zboží poskytnout informaci spotřebiteli tak, aby měl možnost seznámit se s cenou před jednáním o koupi zboží, pokud tento zákon nestanoví jinak, a to

a) označit zboží cenou, kterou uplatňuje v okamžiku nabídky a vztaženou k prodávanému jednotkovému množství zboží a určeným podmínkám,
b) zpřístupnit na viditelném místě informaci o této ceně formou ceníků,
c) zpřístupnit tuto cenu jiným přiměřeným způsobem, nelzeli označit zboží cenou způsoby uvedenými v písmenu a) nebo b),
d) předložit nabídkový ceník dílů a činností, pokud se zboží sestavuje z běžných dílů nebo činností na základě zvláštních požadavků kupujícího, nebo
e) oznámit kupujícímu odhad ceny^8d), nelzeli podat informaci o ceně způsoby uvedenými v písmenech a) až d);

cenou podle tohoto odstavce se u výrobků rozumí konečná nabídková cena, která zahrnuje všechny daně, cla a poplatky^8e).

(3) Pokud tento zákon nebo zvláštní právní předpis nestanoví jinak, musí být balené výrobky označeny

a) cenou baleného výrobku (dále jen „prodejní cena“) a 
b) cenou za měrnou jednotku množství výrobku (dále jen „měrná cena“).

(4) Nebalené výrobky volně ložené, nabízené podle hmotnosti, objemu, délky či plochy, které jsou váženy či měřeny v přítomnosti spotřebitele, a to jak v prodeji formou samoobsluhy, tak i v prodeji s obsluhou, musí být označeny pouze měrnou cenou.
(5) Pro ceny uváděné v reklamě na výrobky nabízené spotřebiteli platí ustanovení odstavců 3 a 4 obdobně.
(6) Měrnou jednotkou množství se rozumí 1 kilogram, 1 litr, 1 metr, 1 metr čtvereční nebo 1 metr krychlový výrobku, pokud není dále nebo zvláštním právním předpisem^9a) stanoveno jinak. Lze uvádět i jiné jednotky množství v případech, kdy to odpovídá všeobecným zvyklostem nebo to odpovídá povaze výrobku, například 1 kus, 100 g, 100 ml, 100 mm.
(7) Povinnost označovat výrobky prodejní cenou současně s měrnou cenou podle odstavce 3 se vztahuje na balené potravinářské výrobky, které jsou v souladu se zvláštním právním předpisem^9b) označeny údajem o množství, objemu či hmotnosti výrobku, a na druhy nepotravinářských výrobků uvedené ve zvláštním právním předpisu upravujícím jmenovité hmotnosti a jmenovité objemy některých druhů hotově baleného zboží.^9c)
(8) U pevných potravin nacházejících se v nálevu, u kterých se musí podle zvláštního právního předpisu^9d) uvádět kromě celkové hmotnosti i hmotnost pevné potraviny, se měrná cena vztahuje k udané hmotnosti pevné potraviny.
(9) Povinnost označovat výrobky prodejní cenou současně s měrnou cenou podle odstavce 3 neplatí

a) pokud je měrná cena shodná s prodejní cenou,
b) u výrobků při prodeji s obsluhou,
c) při prodeji formou samoobsluhy na prodejní ploše menší než 400 m²,
d) u výrobků, u kterých by vzhledem k jejich povaze nebo účelu takové označení nebylo vhodné nebo by bylo zavádějící,
e) u výrobků podléhajících významným změnám na objemu nebo hmotnosti,
f) při změně ceny z důvodu nebezpečí znehodnocení výrobku podléhajícího rychlé zkáze,
g) u kombinace různých výrobků v jednom obalu,
h) u výrobků, které jsou nabízeny během poskytování služby,
i) u dražeb a nabídky uměleckých děl a starožitností, 
j) u výrobků nabízených v prodejních automatech.

(10) Výrobce zboží určeného ke konečné spotřebě může uvést např. v nabídkovém ceníku, katalogu, propagačních podkladech nebo na obalu zboží doporučenou cenu prodeje spotřebiteli vždy však s označením „nezávazná doporučená spotřebitelská cena“.
(11) Značení cigaret cenou pro konečného spotřebitele se řídí zákonem o spotřebních daních.^2a)

§ 13a

Informování o cenách při poskytování služeb cestovních kanceláří

Komentář k § 12 až 13a

K tomu, aby cenové orgány a cenové kontrolní orgány mohly vyhodnocovat vývoj cen a jejich regulaci, provádět cenovou kontrolu a řízení o porušení cenových předpisů a rozhodnutí, stanoví § 12 odst. 1 informační povinnost jednak pro prodávající a kupující, jednak pro správní orgány. Tyto subjekty jsou povinny poskytovat cenovým orgánům a cenovým kontrolním orgánům informace a podklady, které si tyto orgány od nich vyžádaly.
V této souvislosti zákon č. 403/2009 Sb. zavedl nový pojem „cenové kontrolní orgány“, kterými jsou orgány oprávněné ke kontrole cen podle zákona č. 265/1991 Sb., o působnosti orgánů ČR v oblasti cen, ve znění pozdějších předpisů.

I po novele provedené zákonem č. 403/2009 Sb. zůstala zachována povinnost prodávajícího předložit kupujícímu na jeho žádost nabídkový ceník, který obsahuje ceny nabízeného zboží ve vztahu k určeným podmínkám. Uvedená povinnost se ovšem týká pouze zboží, které není určeno k prodeji spotřebitelům.

Zákon č. 403/2009 Sb. upravuje zcela novým způsobem povinnost prodávajícího poskytnout spotřebiteli informaci o ceně při nabídce a prodeji zboží. Poskytnutí informace se musí dít tak, aby spotřebitel měl možnost seznámit se s cenou ještě předtím, než dojde k jednání o koupi zboží. Dosavadní základní způsoby označování zboží cenami zůstaly zachovány, takže prodávající je povinen vybírat nejdříve mezi následujícími dvěma možnostmi:

– Označení zboží cenou, kterou uplatňuje v okamžiku nabídky a která se vztahuje k prodávanému jednotkovému množství zboží a určeným podmínkám.
– Zpřístupnění ceníku na viditelném místě.

Pouze v případě, kdy zboží nelze takto označit, může prodávající zpřístupnit cenu jiným přiměřeným způsobem (např. na vývěsce).

Se zvláštním způsobem počítá nová úprava v případě, kdy se podle zvláštních požadavků kupujícího musí zboží sestavovat z běžných dílů nebo činností – prodávající předloží kupujícímu nabídkový katalog těchto dílů a činností.

Teprve v situaci, kdy nelze podat informaci o ceně ani jedním z výše uvedených způsobů, je prodávající povinen oznámit kupujícímu odhad ceny. Při určení ceny odhadem postupuje prodávající podle ustanovení občanského zákoníku, která upravují postup stran v případě nezbytnosti určit cenu odhadem u smlouvy o dílo (§ 636).

Novela provedená zákonem č. 403/2009 Sb. přinesla rovněž definici pojmu „cena výrobku“. Tato definice respektuje požadavky příslušné evropské směrnice (98/6/ES), která vymezuje prodejní cenu jako cenu konečnou (výslednou), k níž nelze připočítávat další poplatky, daně, přirážky atd. Proto i v ustanovení § 13 odst. 2 zákona o cenách se cenou při prodeji výrobků (zboží) rozumí konečná nabídková cena, tj. cena, která zahrnuje všechny daně, cla a poplatky (např. poplatek za likvidaci elektrozařízení, zavedený zákonem č. 7/2005 Sb. – novela zákona č. 185/2001 Sb., o odpadech).

Zmíněná evropská směrnice – vedle tzv. prodejní ceny – stanoví prodávajícímu povinnost označit cenu za jednotku množství. Spotřebiteli je tak dána možnost porovnávat zejména ve velkoplošných prodejnách s širokou nabídkou ceny různých srovnatelných výrobků, které se nabízejí v různě velkých baleních v prodeji formou samoobsluhy.
Z tohoto důvodu má prodávající povinnost označit balené výrobky nejen cenou baleného výrobku (prodejní cenou), ale také cenou za měrnou jednotku množství zboží (měrnou cenou).
Nebalené výrobky volně ložené, nabízené podle hmotnosti, objemu, délky či plochy, které jsou váženy či měřeny v přítomnosti spotřebitele, musí být označeny pouze měrnou cenou. Přitom nezáleží na formě prodeje: zda budou tyto nebalené výrobky prodávány formou samoobsluhy, nebo prodeje s obsluhou.
Tato pravidla platí i pro ceny uváděné v reklamě na výrobky, které jsou nabízeny spotřebiteli.
Měrnou jednotkou se rozumí 1 kilogram, 1 litr, 1 metr, 1 metr čtverečný nebo 1 metr krychlový výrobku. Lze uvádět i jiné jednotky množství, a to v případech, kdy to odpovídá všeobecným zvyklostem nebo povaze výrobku (např. 1 kus, 100 g, 100 mm, 0,33 či 0,5 litru u piva, aj.).
Dále je podán výčet výrobků, na které se povinnost označovat výrobky prodejní cenou současně s měrnou cenou nevztahuje (např. měrná cena je shodná s prodejní cenou, výrobky podléhají významným změnám na objemu nebo hmotnosti, výrobky jsou nabízeny během poskytování služby, atd.).
Umožňuje se rovněž, aby výrobce zboží určeného ke konečné spotřebě uvedl doporučenou cenu prodeje spotřebiteli. Takovou cenu může uvést např. v nabídkovém ceníku, katalogu, propagačních materiálech či přímo na obalu zboží. Vždy však musí být zároveň uvedeno označení „nezávazná doporučená spotřebitelská cena“.
Pokud jde o značení cenou při prodeji spotřebiteli tabákových výrobků, pravidla stanovená v § 13 zákona o cenách se vztahují na všechny tabákové výrobky s výjimkou cigaret (tj. na doutníky, cigarillos, šňupací a další tabáky); značení cigaret cenou pro spotřebitele se řídí zákonem č. 587/1992 Sb., o spotřebních daních, ve znění pozdějších předpisů.

- Informování o cenách u cestovních kanceláří

Zákon č. 403/2009 Sb. doplnil do zákona o cenách ustanovení (§ 13a), které upravuje postup při podávání informací o ceně při nabídce a prodeji zájezdů (pojem „zájezd“ vymezuje § 1 zákona č. 159/1999 Sb., o některých podmínkách podnikání v oblasti cestovního ruchu, ve znění pozdějších předpisů).
Citované ustanovení rozeznává následující způsoby informování:

– V zásadě platí, že prodávající musí spotřebiteli poskytnout informaci o konečné ceně zájezdu, která má být zaplacena.
– Jelikož však v řadě případů zájezd představuje souhrn několika služeb, jejichž počet, kvalita a způsob poskytnutí závisí na vlastním výběru konkrétního spotřebitele, platí pravidlo, že v situaci, kdy informace o ceně zájezdu sestává z více složek, uvede prodávající také aktuální cenu každé jednotlivé složky.
– Pokud nelze cenu některé složky zájezdu uvést (u některých služeb nemá cestovní kancelář v době nabídky zájezdu informaci o jejich ceně), musí cestovní kancelář jako součást nabídky informovat spotřebitele, kdy, kde a jakým způsobem jim budou tyto ceny zpřístupněny.

ČÁST IV

CENOVÁ KONTROLA

§ 14

(1) Cenovou kontrolu podle tohoto zákona provádějí cenové kontrolní orgány podle své působnosti stanovené ve zvláštním právním předpisu^8c).
(2) Cenová kontrola spočívá

Komentář k § 14

K zajištění účinnosti zákona o cenách slouží kontrola jeho dodržování ze strany prodávajících a kupujících. Zákon č. 403/2009 Sb. ustanovení o cenové kontrole zcela zásadním způsobem přepracoval.
Pro označení orgánů povolaných k výkonu cenové kontroly se v doplněném odstavci 1 zavádí právní zkratka cenové kontrolní orgány. Výčet cenových kontrolních orgánů je proveden v zákonu č. 265/1991 Sb., o působnosti orgánů ČR v oblasti cen, ve znění pozdějších předpisů. Vedle cenových orgánů, které jsou oprávněny jak k regulaci cen, tak k cenové kontrole, zahrnuje i orgány, jimž je svěřena působnost pouze v oblasti cenové kontroly (finanční ředitelství, Státní energetická inspekce, celní úřady a celní ředitelství).

- V odstavci 2 je stanoven obsah cenové kontroly, který byl zákonem č. 403/2009 Sb. doplněn o kontrolu plnění opatření, které byly kontrolovaným osobám uloženy k nápravě zjištěných nedostatků.

O cenové kontrole zpracovává kontrolní pracovník protokol, ve kterém především uvede a zhodnotí zjištěný stav. Pokud dojde k závěru, že je namístě podezření z nepřiměřeného majetkového prospěchu, který mohl prodávající nebo kupující získat některým ze způsobů jednání, jejichž výčet je obsažen v odstavci 5 § 2, provede jeho vyčíslení. Do vyčíslení majetkového prospěchu kontrolní pracovník nezahrne majetkový prospěch, který byl kontrolovanou osobou prokazatelně vrácen poškozenému; podmínkou ovšem je, že prodávající nebo kupující sám vznik nepřiměřeného majetkového prospěchu zjistí a jeho vrácení uskuteční ještě před zahájením kontroly. Naproti tomu se ovšem při vyčíslení nepřipouští kompenzace kladných a záporných rozdílů mezi kontrolovanými druhy zboží.

- V doplněném odstavci 4 je vymezen okamžik získání nepřiměřeného majetkového prospěchu, a to zvlášť pro prodávajícího, zvlášť pro kupujícího:

– U prodávajícího je to v případě bezhotovostní platby den připsání nepřiměřeného majetkového prospěchu na účet; v případě hotovostní platby je to den, kdy prodávající převzal hotovost.
– Na straně kupujícího se jedná o den, kdy kupující obdržel předmětné plnění.

- Novelou doplněný odstavec 5 dává cenovým kontrolním orgánům do ruky účinný nástroj, jak zajistit důkazy potřebné pro řízení o porušení cenových předpisů v maloobchodě a ve službách. K zajištění důkazů může přistoupit i bez přítomnosti kontrolované osoby (nebo osoby oprávněné jednat jejím jménem); vždy se však musí účastnit osoba zajišťující prodej zboží nebo poskytování služby.

V důvodové zprávě k novele provedené zákonem č. 403/2009 Sb. se k této otázce říká: „Tento postup spočívající v zachycení okamžitého stavu v jednání kontrolované osoby, který není jiným způsobem, např. v písemnostech, zachytitelný a je nebo může být dočasný, je potřebný při prodeji v maloobchodě a u poskytování služeb při poskytování informací o cenách, kdy chování prodávajícího v okamžiku oznámení zahájení cenové kontroly se může diametrálně změnit včetně kamufláže dosavadního způsobu poskytování informací o cenách.“

K tomuto účelu slouží také další nové oprávnění cenových kontrolních orgánů – pořizovat o důkazech zajištěných během cenové kontroly a o jejím průběhu zvukové a obrazové záznamy.

ČÁST V

SPRÁVNÍ DELIKTY

§ 15

Přestupky

a) nabídne, sjedná nebo požaduje cenu ve výši, která není v souladu s cenou úředně stanovenou podle § 5 odst. 1,
b) nedodrží při prodeji úředně stanovenou cenu podle § 5 odst. 1,
c) nedodrží věcné podmínky, pravidla nebo postupy pro stanovení úředních cen, jejich změn a způsobu jejich sjednávání, uplatňování a vyúčtování, stanovené cenovými orgány podle § 5 odst. 5,
d) sjedná nebo požaduje cenu, jejíž výše nebo kalkulace není v souladu s podmínkami věcného usměrňování cen podle § 6 odst. 1,
e) nedodrží při prodeji cenu, která je v souladu s podmínkami věcného usměrňování cen podle § 6 odst. 1,
f) nedodrží cenové moratorium podle § 9 odst. 1,
g) nevede nebo neuchovává evidenci o cenách podle § 11,
h) poruší některou z povinností stanovených v § 13 odst. 2 až 11 při označování zboží cenami,
i) neposkytne informaci o ceně podle § 13a,
j) při prodeji zboží nedodrží určené podmínky sjednané podle § 2 odst. 1, 
k) v rozporu s § 2 odst. 3 zneužije svého hospodářského postavení, nebo
l) neposkytne bezplatně informaci nebo podklad podle § 12 odst. 1 cenovému orgánu nebo poskytne nepravdivou informaci.

a) do 1 000 000 Kč, jdeli o přestupek podle odstavce 1 písm. g) až j) nebo l),
b) ve výši jedno až pětinásobku nepřiměřeného majetkového prospěchu, jdeli vyčíslit, zjištěného za kontrolované období, nejvýše za dobu jeho posledních 3 let, nebo do 1 000 000 Kč, jeli výše nepřiměřeného majetkového prospěchu nižší než 1 000 000 Kč, jdeli o přestupek podle odstavce 1 písm. a) až f) nebo k),
c) do 10 000 000 Kč, jestliže výši nepřiměřeného majetkového prospěchu nelze zjistit, jdeli o přestupek podle odstavce 1 písm. a) až f) nebo k).

§ 16

Správní delikty právnických osob a podnikajících fyzických osob

a) nabídne, sjedná nebo požaduje cenu ve výši, která není v souladu s cenou úředně stanovenou podle § 5 odst. 1,
b) nedodrží při prodeji úředně stanovenou cenu podle § 5 odst. 1,
c) nedodrží věcné podmínky, pravidla nebo postupy pro stanovení úředních cen, jejich změn a způsobu jejich sjednávání, uplatňování a vyúčtování, stanovené cenovými orgány podle § 5 odst. 5,
d) sjedná nebo požaduje cenu, jejíž výše nebo kalkulace není v souladu s podmínkami věcného usměrňování cen podle § 6 odst. 1,
e) nedodrží při prodeji cenu, která je v souladu s podmínkami věcného usměrňování cen podle § 6 odst. 1,
f) nedodrží cenové moratorium podle § 9 odst. 1,
g) nevede nebo neuchovává evidenci o cenách podle § 11,
h) poruší některou z povinností stanovených v § 13 odst. 2 až 11 při označování zboží cenami, nebo
i) neposkytne informaci o ceně podle § 13a. 

a) koupí zboží za cenu, která není v souladu s cenou úředně stanovenou podle § 5 odst. 1, nebo
b) koupí zboží z prostředků poskytnutých jí ze státního rozpočtu za cenu vyšší, než je cena regulovaná podle § 5 nebo 6.

a) při prodeji nebo koupi zboží nedodrží určené podmínky sjednané podle § 2 odst. 1,
b) v rozporu s § 2 odst. 3 zneužije svého hospodářského postavení, nebo
c) neposkytne bezplatně informaci nebo podklad podle § 12 odst. 1 cenovému orgánu nebo poskytne nepravdivou informaci.

a) do 1 000 000 Kč, jdeli o správní delikt podle odstavce 1 písm g), h) nebo i), odstavce 2 písm. b) nebo podle odstavce 3 písm. a) nebo c),
b) ve výši jedno až pětinásobku nepřiměřeného majetkového prospěchu, jdeli vyčíslit, zjištěného za kontrolované období, nejvýše za dobu jeho posledních 3 let, nebo do 1 000 000 Kč, jeli výše nepřiměřeného majetkového prospěchu nižší než 1 000 000 Kč, jdeli o správní delikt podle odstavce 1 písm. a) až f), odstavce 2 písm. a) nebo odstavce 3 písm. b),
c) do 10 000 000 Kč, jestliže výši nepřiměřeného majetkového prospěchu nelze zjistit, jdeli o správní delikt podle odstavce 1 písm. a) až f), odstavce 2 písm. a) nebo odstavce 3 písm. b).

§ 17

Společná ustanovení o správních deliktech

Komentář k § 15 až 17

- Skutkové podstaty správních deliktů

Novela provedená zákonem č. 403/2009 Sb. zcela změnila ustanovení, která vymezují skutkové podstaty porušení zákona o cenách a pokuty ukládané za tato porušení, zejména v tom smyslu, že podstatně zvýšila jejich horní hranici.
Jednotlivé skutkové podstaty a sankce jsou vymezeny diferencovaně, a to podle kategorie subjektů, které se přestupků či správních deliktů mohou dopustit.

- Odstavec 1 § 15 uvádí úplný výčet skutkových podstat přestupků, jejichž subjektem může být výhradně fyzická osoba jako prodávající. V odstavci 2 téhož paragrafu jsou pak uvedeny výše pokut ukládaných za tyto přestupky.

- V § 16 se podává úplný výčet skutkových podstat správních deliktů, kterých se mohou dopustit právnické osoby nebo podnikající fyzické osoby

– jako prodávající (odst. 1),
– jako kupující (odst. 2),
– jako prodávající nebo kupující (odst. 3).

- V odstavci 4 § 16 jsou pak obsaženy jednotlivé výše pokut, které se ukládají za uvedené správní delikty.

- Společná ustanovení o správních deliktech

Zákon obsahuje obvyklé liberační ustanovení (§ 17 odst. 1), podle něhož se může právnická osoba (a v souladu s odstavcem 4 také fyzická osoba při svém podnikání nebo v přímé souvislosti s ním) zprostit odpovědnosti za správní delikt. Přichází to v úvahu za podmínky, že daná osoba vynaložila veškeré úsilí, aby porušení cenových předpisů zabránila, a to v míře, které od ní bylo možno požadovat.

Co se týče lhůt pro zánik odpovědnosti právnické osoby (popř. podnikající fyzické osoby), v odstavci 3 jsou určeny dvě:

– možnost uložit pokutu za porušení cenových předpisů dané osobě zaniká uplynutím tří let ode dne, kdy se o něm cenový kontrolní orgán dozvěděl,
– nejpozději však do pěti let ode dne, kdy k porušení cenových předpisů došlo.

Pro vybírání a vymáhání pokut platí zásada, že tuto činnost provádí orgán, který pokutu uložil. Výjimku představují pouze:

– pokuty uložené finančním ředitelstvím – vybírá je a vymáhá místně příslušný finanční úřad,
– pokuty uložené celním ředitelstvím – vybírá je a vymáhá příslušný celní úřad.

§ 17a

Komentář k § 17a

- Uveřejnění informací o cenových kontrolách

Za účelem zajištění informovanosti zejména okruhu možných poškozených odběratelů a tím i poskytnutí jim možnosti domáhat se svého práva na osobě porušující cenové předpisy zákon č. 403/2009 Sb. doplnil do zákona o cenách, povinnost cenových kontrolních orgánů uveřejnit přehled provedených cenových kontrol a pravomocných rozhodnutí o uložení pokuty v Cenovém věstníku, a to nejméně jedenkrát za rok.

§ 18

Uložením pokuty není dotčeno právo na vydání majetkového prospěchu tomu, na jehož úkor byl získán, ani odpovědnost prodávajícího nebo kupujícího podle zvláštních předpisů¹²⁾. Nelzeli tento majetkový prospěch vydat tomu, na jehož úkor byl získán, stane se příjmem příslušného rozpočtu určeného zvláštním předpisem.

Komentář k § 18

I v případě, kdy za porušení cenových předpisů byla uložena pokuta, zůstává v platnosti následující:

– právo poškozené osoby (osoby, na jejíž úkor byl získán majetkový prospěch) na vydání majetkového prospěchu (popř. jeho odčerpání do příslušného rozpočtu),

– souběžná odpovědnost prodávajícího nebo kupujícího, který cenové zákony porušil, podle jiného zákona (obchodního zákoníku, občanského zákoníku, trestního zákona, zákona o přestupcích).

ČÁST VI

PŘECHODNÁ A ZÁVĚREČNÁ USTANOVENÍ

§ 19

(1) Ceny podle tohoto zákona se uplatňují pro smlouvy uzavírané od účinnosti tohoto zákona, nejdeli o postup podle § 7. Smluvní strany se mohou dohodnout na uplatňování cen podle tohoto zákona i pro již uzavřené smlouvy, nejdeli o případy podle odstavce 2.
(2) V případech, kdy podle uzavřených smluv mělo dojít k plnění do 31. prosince 1990 a k plnění dochází po tomto datu zaviněním prodávajícího, se uplatňují ceny platné do tohoto data. 
(3) Nedohodnouli se smluvní strany na uplatňování cen podle tohoto zákona pro plnění podle smluv uzavřených do 31. prosince 1990 s dodací lhůtou od 1. ledna 1991, může kterákoliv ze smluvních stran od smlouvy odstoupit. Prodávající však může odstoupit jen tehdy, jestliže prokázal kupujícímu nutné zvýšení nákladů na zboží a kupující na odpovídající zvýšení ceny nepřistoupil. Odstupující strana je v takovém případě povinna nahradit druhé straně náklady tím vzniklé. Odstupujeli od smlouvy občan jako kupující, platí postup podle zvláštních předpisů.
(4) Lhůty stanovené pro oznámení zvýšení cen podle § 8 počínají běžet dnem účinnosti tohoto zákona.
(5) U porušení cenových předpisů, k němuž došlo před účinnosti tohoto zákona, se řízení včetně uložení cenových odvodů a jejich zvýšení provede podle dosavadních předpisů.

§ 20

Zmocňovací ustanovení

§ 21

Zrušovací ustanovení

Zrušují se 

1. nařízení vlády Československé socialistické republiky č. 112/1985 Sb., o státním řízení cen,
2. vyhláška Federálního cenového úřadu, ministerstva financí, cen a mezd České socialistické republiky a ministerstva financí, cen a mezd Slovenské socialistické republiky č. 22/1990 Sb., o tvorbě a kontrole cen,
3. vyhláška Federálního cenového úřadu, ministerstva financí, cen a mezd České socialistické republiky a ministerstva financí, cen a mezd Slovenské socialistické republiky č. 35/1990 Sb., o smluvních cenách, ve znění vyhlášek č. 170/1990 Sb. a 276/1990 Sb.

§ 22

Zákon nabývá účinnosti dnem 1. ledna 1991.

* * *

¹⁾ Zákon č. 151/1997 Sb., o oceňování majetku a o změně některých zákonů (zákon o oceňování majetku).

²⁾ Zákon České národní rady č. 146/1984 Sb., ve znění zákona České národní rady č. 201/1990 Sb.
Vyhláška federálního ministerstva financí, ministerstva financí, cen a mezd České socialistické republiky a ministerstva financí, cen a mezd Slovenské socialistické republiky č. 231/1988 Sb., o správních poplatcích, ve znění změn a doplňků.
Vyhláška Státní banky československé č. 31/1990 Sb., o odměnách za poskytování peněžních služeb.
Vyhláška ministerstva spravedlnosti České republiky č. 270/1990 Sb., o odměnách advokátů a komerčních právníků za poskytování právní pomoci.
2a) Zákon č. 353/2003 Sb., o spotřebních daních, ve znění pozdějších předpisů.
2b) Například nařízení Komise (ES) č. 657/2008 ze dne 10. července 2008, kterým se stanoví prováděcí pravidla k nařízení Rady (ES) č. 1234/2007, pokud jde o podporu ze Společenství pro poskytování mléka a některých mléčných výrobků ve školách.
⁵⁾ Vyhláška Ústřední komise lidové kontroly a statistiky č. 71/1965 Sb., o zavedení a využívání jednotné klasifikace průmyslových oborů a výrobků a jednotné klasifikace výrobků v zemědělství a lesnictví.
Vyhláška Federálního statistického úřadu č. 114/1972 Sb., o zavedení a využívání jednotné klasifikace výkonů.
Vyhláška Federálního statistického úřadu č. 124/1980 Sb., o jednotné klasifikaci stavebních objektů a stavebních prací výrobní povahy.
Vyhláška Federálního statistického úřadu č. 117/1981 Sb., o zavedení a využívání jednotné klasifikace průmyslových prací výrobní povahy.
⁶⁾ Zákon č. 73/1952 Sb., ve znění zákona č. 107/1990 Sb.
⁷⁾ Nařízení vlády Československé socialistické republiky č. 228/1988 Sb., kterým se vydává celní sazebník obchodního zboží.
⁸⁾ § 230 občanského zákoníku č. 40/1964 Sb., ve znění pozdějších předpisů.
^8a) § 2 odst. 1 písm. e) zákona č. 309/1999 Sb., o Sbírce zákonů a o Sbírce mezinárodních smluv, ve znění pozdějších předpisů.
^8b) Zákon č. 129/2000 Sb., o krajích (krajské zřízení), ve znění pozdějších předpisů.
Zákon č. 128/2000 Sb., o obcích (obecní zřízení), ve znění pozdějších předpisů.
Zákon č. 131/2000 Sb., o hlavním městě Praze, ve znění pozdějších předpisů.
8c) Zákon č. 265/1991 Sb., o působnosti orgánů České republiky v oblasti cen, ve znění pozdějších předpisů.
8d) § 636 zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů.
8e) Směrnice Evropského Parlamentu a Rady 98/6/ES ze dne 16. února 1998 o ochraně spotřebitele při označování cen výrobků nabízených spotřebiteli.
⁹⁾ Zákon č. 21/1971 Sb., o jednotné soustavě sociálně ekonomických informací, ve znění zákona č. 128/1989 Sb.
^9a) Například § 3 vyhlášky č. 331/1997 Sb., kterou se provádí § 18 písm. a), d), h), i), j) a k) zákona č. 110/1997 Sb., o potravinách a tabákových výrobcích a o změně a doplnění některých souvisejících zákonů, pro koření, jedlou sůl, dehydratované výrobky a ochucovadla a hořčici.
^9b) Zákon č. 110/1997 Sb., o potravinách a tabákových výrobcích, a o změně a doplnění některých souvisejících zákonů, ve znění pozdějších předpisů. § 9a zákona č. 505/1990 Sb., o metrologii, ve znění zákona č. 119/2000 Sb. Vyhláška č. 328/2000 Sb., o způsobu zhotovení některých druhů hotově baleného zboží, jehož množství se vyjadřuje v jednotkách hmotnosti nebo objemu. Vyhláška č. 329/2000 Sb., o způsobu zhotovení hotově baleného zboží podle objemu u kapalných výrobků. § 3 vyhlášky č. 324/1997 Sb., o způsobu označování potravin a tabákových výrobků, o přípustné odchylce od údajů o množství výrobku označeného symbolem „e“, ve znění vyhlášky č. 24/2001 Sb. § 18 vyhlášky č. 335/1997 Sb., kterou se provádí § 18 písm. a), d), h), i), j) a k) zákona č. 110/1997 Sb., o potravinách a tabákových výrobcích a o změně a doplnění některých souvisejících zákonů, pro nealkoholické nápoje a koncentráty k přípravě nealkoholických nápojů, ovocná vína, ostatní vína a medovinu, pivo, konzumní líh, lihoviny a ostatní alkoholické nápoje, kvasný ocet a droždí, ve znění vyhlášky č. 45/2000 Sb.
^9c) Body 3 až 11 přílohy č. 1 k vyhlášce č. 330/2000 Sb., kterou se stanoví řady jmenovitých hmotností a jmenovitých objemů přípustných pro některé druhy hotově baleného zboží.
^9d) Například § 6 zákona č. 110/1997 Sb., ve znění zákona č. 119/2000 Sb. a zákona č. 306/2000 Sb.
9e) § 1 zákona č. 159/1999 Sb., o některých podmínkách podnikání v oblasti cestovního ruchu a o změně zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů, a zákona č. 455/1991 Sb., o živnostenském podnikání (živnostenský zákon), ve znění pozdějších předpisů.
¹²⁾ Zákon č. 109/1964 Sb., hospodářský zákoník, ve znění pozdějších předpisů.
Zákon č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů.
Trestní zákon č. 140/1961 Sb., ve znění pozdějších předpisů.
Zákon České národní rady č. 200/1990 Sb., o přestupcích.