Zákon o daních z příjmů – novela

Zákon č. 163/2024 Sb., kterým se mění zákon č. 240/2013 Sb., o investičních společnostech a investičních fondech, ve znění p.p., a další související zákony, v části druhé, čl. III přinesl změnu zákona č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů, ve znění p.p., a to s účinností od 1. července 2024 s tím, že tato první letošní novela zákona o daních z příjmů přinesla mimo jiné i změny v oblasti osvobození příjmů ze závislé činnosti.

Osvobození nepeněžních příjmů z účasti na společenských akcích

Podle § 6 odst. 9 písm. g) zákona jsou od daně, kromě příjmů uvedených v § 4, dále osvobozeny nepeněžní příjmy plynoucí z účasti zaměstnance nebo jeho rodinného příslušníka na společenské akci, včetně té s kulturním nebo sportovním prvkem, pořádané zaměstnavatelem pro omezený okruh účastníků, pokud vzhledem k její povaze je pořádání takové akce zaměstnavateli obvyklé a její forma a rozsah jsou přiměřené.

Doplněním § 6 odst. 9 písm. g) zákona se potvrzuje, že od daně z příjmů jsou osvobozeny nepeněžní příjmy z účasti na veškerých společenských akcích pořádaných zaměstnavatelem, a to včetně těch s kulturním nebo sportovním prvkem (např. vánoční večírek, oslava výročí firmy, sportovní den apod.).

Podle § 25 odst. 1 písm. h) bod 1 zákona nejsou daňovým výdajem nepeněžní plnění poskytovaná zaměstnavatelem zaměstnanci, pokud je toto plnění u zaměstnance osvobozeno od daně, a to ve formě příspěvku na kulturní pořady, zájezdy, sportovní akce, společenské akce, včetně těch s kulturním nebo sportovním prvkem, a tištěné knihy, včetně obrázkových knih pro děti, mimo knih, ve kterých reklama přesahuje 50 % plochy.         

V souladu s výše uvedenou změnou § 6 odst. 9 písm. g) zákona se z pohledu zaměstnavatele (pořadatele společenské akce, včetně té s kulturním nebo sportovním prvkem) doplňuje shodné ustanovení i do § 25 odst. 1 písm. h) zákona. To znamená, že výdaje na tyto akce nejsou na straně zaměstnavatele výdajem daňovým, pokud jde na straně zaměstnance o osvobozené příjmy.   

Přechodné ustanovení č. 3 stanoví, že § 6 odst. 9 písm. g) a § 25 odst. 1 písm. h) bod 1 zákona nabývá účinnosti první den prvního kalendářního měsíce následujícího po dni vyhlášení tohoto zákona, tj. od 1. 7. 2024. Tato ustanovení v daný den nejen nabývají účinnosti, ale od tohoto dne se musí i používat.

Výdaje převyšující příjmy v zařízeních k uspokojováním potřeb zaměstnanců

Podle § 25 odst. 1 písm. k) zákona daňovým výdajem nejsou výdaje (náklady) převyšující příjmy v zařízeních k uspokojování potřeb zaměstnanců nebo jiných osob s výjimkou § 24 odst. 2 písm. j) body 1 až 3, písm. zs) a s výjimkou výdajů (nákladů) na přechodné ubytování zaměstnanců, nejde-li o ubytování při pracovní cestě, poskytované jako nepeněžní plnění zaměstnavatelem zaměstnanci v souvislosti s výkonem práce, pokud obec přechodného ubytování není shodná s obcí, kde má zaměstnanec bydliště, přičemž výdaje (náklady) i příjmy se posuzují za každé zařízení k uspokojování potřeb zaměstnanců nebo jiných osob samostatně, a nezohledňují se výdaje, které nelze uznat za výdaje (náklady) vynaložené k dosažení, zajištění a udržení příjmů pro daňové účely podle jiných ustanovení tohoto zákona.

Do zákona byla doplněna úprava, která upřesňuje způsob výpočtu částky, o které výdaje převyšují příjmy, která je podle § 25 odst. 1 písm. k) zákona daňově neuznatelná, a odstraňují se tak pochybnosti, jak při aplikaci tohoto ustanovení postupovat. Na jisto se stanovuje, že do tohoto výpočtu se nezahrnují ty výdaje, které jsou ze základu daně již vyloučeny podle jiných ustanovení. Tedy při provádění výpočtu se nejdříve z výdajů vyloučí ty výdaje, které jsou uvedeny ve výjimce a jsou tedy plně uznatelné, a dále výdaje, které jsou daňově neuznatelné podle jiných ustanovení [zejména § 25 odst. 1 písm. h) bod 2, ale i § 25 odst. 1 písm. t) zákona], a pak se provede výpočet částky dle ustanovení § 25 odst. 1 písm. k) zákona.

Osvobození příspěvku na stravování důchodci

Podle § 6 odst. 9 nového písmene t) zákona je od daně, kromě příjmů uvedených v § 4, dále osvobozen příjem zaměstnance ve formě stravování poskytovaného jako nepeněžní plnění určené k přímé spotřebě na pracovišti zaměstnavatele nebo k přímé spotřebě v rámci stravování zajišťovaného prostřednictvím jiného subjektu než zaměstnavatele poskytnutého zaměstnavatelem, u kterého tento zaměstnanec do svého odchodu do starobního důchodu nebo invalidního důchodu pro invaliditu třetího stupně vykonával činnost, ze které plynul příjem ze závislé činnosti, a to v úhrnu za kalendářní den do výše70 % horní hranice stravného, které lze poskytnout zaměstnancům odměňovaným platem při pracovní cestě trvající 5 až 12 hodin, snížené o výši příjmu poskytnutého tímto zaměstnavatelem osvobozeného podle písmene b).

Přechodné ustanovení č. 4 stanoví, že na příjem ve formě podle § 6 odst. 9 písm. t) zákona č. 586/1992 Sb., ve znění účinném ode dne nabytí účinnosti čl. III bodu 5 tohoto zákona, poskytnutý zaměstnavatelem zaměstnanci ode dne nabytí účinnosti čl. III bodu 5 tohoto zákona se použije § 6 odst. 9 písm. t) zákona č. 586/1992 Sb., ve znění účinném ode dne nabytí účinnosti čl. III bodu 5 tohoto zákona. Ustanovení § 6odst. 9 písm. t) ZDP účinném ode dne nabytí účinnosti čl. III bodu 5 tohoto zákona, lze použít na příjem ve formě podle § 6 odst. 9 písm. t) zákona č. 586/1992 Sb., ve znění účinném ode dne nabytí účinnosti čl. III bodu 5 tohoto zákona, poskytnutý od 1. ledna 2024.

Podle stávající právní úpravy § 6 odst. 9 písm. b) zákona není od daně z příjmů osvobozen příspěvek na stravování poskytovaný zaměstnavatelem bývalému zaměstnanci ve starobním nebo invalidním důchodu, neboť tito bývalí zaměstnanci podmínku výkonu práce alespoň 3 hodiny v rámci jedné směny nebo jednoho kalendářního dne bez vzniku nároku na cestovní náhrady pro daňové osvobození příspěvku na stravování nesplňují. V případě těchto bývalých zaměstnanců tedy dochází ke zdaňování příspěvku na stravování poskytovaného bývalým zaměstnavatelem, neboť se jedná o příjem podle § 6 odst. 1 písm. d) zákona.

Tento stav vyvolává nadměrnou administrativní zátěž na straně zaměstnavatelů z titulu zdanění předmětného příjmu, protože u všech bývalých zaměstnanců, kterým umožňují stravování v závodních jídelnách za zvýhodněnou cenu, musí naplnit povinnosti plátce daně, tj. odvést a srazit daň, pokud poplatník neuplatňuje např. slevu na dani na poplatníka podle § 35ba odst. 1 písm. a) zákona na základě prohlášení k dani, a musí je registrovat u správy sociálního zabezpečení a zdravotní pojišťovny, popř. je musí odregistrovat v důsledku neposkytnutí příjmu v některém měsíci. Z toho důvodu zákon osvobozuje od daně příjem těchto zaměstnanců ve formě nepeněžního plnění určeného k přímé spotřebě na pracovišti zaměstnavatele nebo k přímé spotřebě v rámci stravování zajišťovaného prostřednictvím jiného subjektu než zaměstnavatele, do stanoveného limitu.

Osvobození se vztahuje pouze na příjem zaměstnance

(bývalý zaměstnanec je pro účely daně z příjmů považován za zaměstnance v souladu s § 6 odst. 2 zákona), s tím, že od daně z příjmů je osvobozen pouze příjem v podobě stravy určené k přímé spotřebě, kterou zaměstnavatel poskytuje bývalému zaměstnanci přímo ve vlastním stravovacím zařízení nebo jiném místě na pracovišti zaměstnavatele, nebo v zařízení provozovaném jiným subjektem než zaměstnavatelem. Cíl úpravy je naplněn i tehdy, pokud je strava určená k přímé spotřebě bývalému zaměstnanci vydána na pracovišti zaměstnavatele, nebo v zařízení provozovaném jiným subjektem než zaměstnavatelem, ale k její konzumaci dojde na jiném místě (např. bývalý zaměstnanec si vydanou stravu odnese domů, kde ji také spotřebuje).

Od daně z příjmů nadále nebude osvobozen peněžitý příspěvek na stravování podle § 6 odst. 9 písm. b) zákona, ani příspěvek na stravování poskytovaný bývalému zaměstnanci například ve formě víceúčelové stravenky či jiného obdobného prostředku, který umožní jejich využití i k jiným účelům (typicky nákup zboží v obchodech a čerpání volnočasových zaměstnaneckých benefitů) než jen k přímému odběru stravy, neboť v těchto případech se nejedná o nepeněžní plnění určené k přímé spotřebě.

Příjem bývalého zaměstnance podle § 6 odst. 9 písm. t) zákona je [obdobně jako v případě § 6 odst. 9 písm. b) zákona] osvobozen v úhrnu za kalendářní den do výše 70 % horní hranice stravného, které lze poskytnout zaměstnancům odměňovaným platem při pracovní cestě trvající 5 až 12 hodin. V případě, že by bývalý zaměstnanec ve starobním nebo invalidním důchodu, kterému zaměstnavatel poskytuje příjem podle § 6 odst. 9 písm. t) zákona, nadále vykonával pro zaměstnavatele činnost, ze které plynou příjmy ze závislé činnosti (např. na základě dohody o provedení práce nebo dohody o pracovní činnosti), a zaměstnavatel mu z tohoto důvodu poskytoval současně také příspěvek na stravování podle § 6 odst. 9 písm. b) zákona, snižuje se výše příjmu osvobozeného podle § 6 odst. 9 písm. t) zákona o výši příjmu osvobozeného podle § 6 odst. 9 písm. b) zákona. To znamená, že úhrnná výše příjmů osvobozených podle § 6 odst. 9 písm. b) a t) zákona nemůže přesáhnout výši 70 % horní hranice stravného, které lze poskytnout zaměstnancům odměňovaným platem při pracovní cestě trvající 5 až 12 hodin.

Na straně zaměstnavatele je výdaj vynaložený na příjem bývalého zaměstnance podle § 6 odst. 9 písm. t) zákona daňovým výdajem, jsou-li splněny podmínky dané § 24 odst. 2 písm. j) bodu 4 zákona.

Přechodné ustanovení stanoví, že uvedený postup se uplatní již na předmětné příjmy poskytnuté ode dne nabytí účinnosti tohoto ustanovení, které nastane již od prvního kalendářního měsíce následujícího po vyhlášení tohoto zákona, tj. od 1. 7. 2024 s tím, že ho lze použít na předmětné příjmy poskytnuté od počátku zdaňovacího období roku 2024.

Ing. Eva Sedláková