13.04.2026

0,00 Kč

i-poradce.cz

INFORMAČNÍ PORTÁL

Slovenský Poradca

Český Poradce

Zákon o inspekci práce
Zákon o jednotném měsíčním
hlášení zaměstnavatele

Inspekce práce

Zákon o daních z příjmů
s komentárom

Zákon
o daních
z příjmů
s komentárom

Daňová přiznání FO a PO za rok 2025
vyplněné vzory

Daňová přiznání
FO a PO
za rok 2025
vyplněné vzory

Daňový řád s komentářem

Daňový řád
s komentářem

ZÁKONY 2026

Zákon o platebním styku po novelách
s komentárom

Zákon
o platebním styku
po novelách
s komentárom

Zákon o zaměstnanosti

Zákon
o zaměstnanosti

Stavební zákon po novelách
s komentářem

Stavební zákon
po novelách
s komentářem

Previous Next

Dobrovolná účast na důchodovém pojištění je přípustná i jako souběžná s účastí povinnou, což má svůj praktický význam pro zvýšení osobního vyměřovacího základu podle § 16 odst. 1 ZDP prostřednictvím přičtení „vedlejšího“ vyměřovacího základu podle § 16 odst. 2 ZDP, z něhož bylo dobrovolně zaplaceno pojistné, k vyměřovacímu základu, z něhož bylo pojistné odvedeno povinně.

Přihlášky k dobrovolné účasti na důchodovém pojištění se podávají na předepsaných tiskopisech. Podrobnosti stanoví § 52 zákona č. 582/­1991 Sb., o organizaci a provádění sociálního zabezpečení. Podrobnosti ohledně vyměřovacího základu osob dobrovolně účastných důchodového pojištění stanoví § 5c a sazbu pojistného § 7 odst. 1 písm. d) zákona č. 589/­1992 Sb., o pojistném na sociální zabezpečení.

Úprava v odstavci 1 písmeno a) obsahuje negativní vymezení vůči § 5 odst. 2 písm. a). U této doby stejně jako u doby podle písmena b) není v zákoně o důchodovém pojištění stanovena lhůta, za kterou lze nejvýše podat přihlášku zpětně.

Úprava v písmenu c) se týká doby výdělečné činnosti v cizině, ovšem týkající se pouze druhů účasti v odkazovaných částech § 5 ZDP – dobu jiné účasti na důchodovém pojištění, byla-li by daná činnost vykonávána v cizině, by bylo třeba podřadit pod režim odstavce 2 předmětného ustanovení.

Písmeno d) bylo doplněno s účinností od 1. 1. 2003 na základě zákona č. 198/­2002 Sb., o dobrovolnické službě, písmeno e) bylo doplněno s účinností od 1. 1. 2009 na základě zákona č. 189/­2006 Sb., kterým se mění některé zákony v souvislosti s přijetím zákona o nemocenském pojištění.

Písmeno f) bylo doplněno s účinností od 1. 1. 2010 na základě zákona č. 306/­2008 Sb., kterým se mění zákon č. 155/­1995 Sb., o důchodovém pojištění, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 582/­1991 Sb., o organizaci a provádění sociálního zabezpečení, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony.

Písmeno g) bylo doplněno s účinností od 19. 9. 2009 na základě zákona č. 303/­2009 Sb., kterým se mění některé zákony v souvislosti s přijetím statutu poslanců Evropského parlamentu a

Písmeno h) bylo doplněno s účinností od 1. 1. 2021 na základě zákona č. 540/­2020 Sb., kterým se mění zákon č. 586/­1992 Sb., o daních z příjmů, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony v souvislosti s paušální daní.

K dobrovolné účasti na důchodovém pojištění z titulu vedení v evidenci uchazečů o zaměstnání nebo studia je možno se přihlásit kdykoliv zpětně. U ostatních kvalifikovaných důvodů platí dvouleté omezení, jehož uplynutím možnost zpětného přihlášení zaniká.

Odstavec 2 upravuje tzv. „čistou“ dobrovolnou účast na důchodovém pojištění, ke které se mohou přihlásit všechny osoby starší 18 let. Přihlášení je možné nejvýše za dobu jednoho roku nazpět od podání přihlášky a celková účast na tomto pojištění je možné nejvýše v rozsahu 15 let. Od 1. 2. 2018 je další podmínkou této účasti na pojištění to, že doba účasti na českém důchodovém pojištění z titulu výkonu výdělečné činnosti získaná před dnem podání přihlášky trvala aspoň 1 rok. Jde o podmínku „staronovou“, která platila do r. 2003, poté byla zrušena a nyní je opětovně do zákona navrácena.

Odstavec 3 věcně souvisí s úpravou v § 16 zákona č. 589/­1992 Sb., o organizaci a provádění sociálního zabezpečení. Do zákona byl doplněn s účinností od 1. 1. 2012 na základě zákona č. 470/­2011 Sb., kterým se mění zákon č. 187/­2006 Sb., o nemocenském pojištění, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony. Účast na dobrovolném důchodovém pojištění je možná nejdéle do dne, který bezprostředně předchází dni vzniku nároku na starobní důchod. To se ovšem týká samotné doby, která má být dobrovolnou účastí pokryta, nikoliv doby, v níž je podávána přihláška k této účasti. Přihláška může být podána i v období po vzniku nároku na starobní důchod, avšak doba, na kterou se tato osoba dobrovolně zpětně přihlašuje, musí spadat do období před vznikem nároku.

§ 7

Podle tohoto zákona se přiznává invalidní důchod pro invaliditu třetího stupně též osobám, které nebyly účastny po­jištění, avšak splňují podmínky stanovené tímto zákonem (§ 42 odst. 1).

komentář k § 7

Předmětné ustanovení je jedinou výjimkou, kdy není nárok na důchod podmíněn účastí na pojištění, jde o dávku, která má v našem právním řádu dlouhou tradici. Okruh těchto oprávněných je běžně označován jako „invalidé z mládí“. Představuje řešení pro situace, kdy invalidita osoby nastala ve velmi mladém věku, tedy předtím, než měla možnost začít vykonávat výdělečnou činnost nebo studovat. Ustanovení se vztahuje výhradně na invaliditu třetího stupně, na invaliditu prvního a druhého stupně se nevztahuje. Podmínky nároku na tuto dávku jsou uvedeny v § 42 odst. 1 ZDP.

HLAVA DRUHÁ

PODMÍNKY ÚČASTI NA POJIŠTĚNÍ

Díl první

Podmínky účasti zaměstnanců a dalších skupin osob vykonávajících pracovní nebo obdobnou činnost

§ 8

(1) Osoby uvedené v § 5 odst. 1 písm. a) až d) a f) až t) a v § 5 odst. 4 jsou účastny pojištění podle tohoto zákona, pokud jsou účastny nemocenského pojištění podle zvláštního právního předpisu^5e).

(2) Účast na pojištění v případě výkonu více právních vztahů uvedených v § 5 odst. 1 písm. a) až d), a f) až t) a v § 5 odst. 4 se posuzuje samostatně v každém tomto právním ­vztahu. Je-li však jednatel společnosti s ručením omezeným současně společníkem téže společnosti s ručením omezeným, je účasten pojištění z těchto činností jen jednou. Vykonává-li člen zastupitelstva územního samosprávného celku, zastupitelstva městské části nebo městského obvodu územně členěných statutárních měst nebo hlavního města Prahy souběžně více funkcí pro tentýž územní samosprávný celek, za které je odměňován, je z nich účasten pojištění jen jednou; to platí obdobně pro osobu, která je členem více kolektivních orgánů územního samosprávného celku nebo orgánů zřízených jeho orgány.

komentář k § 8

Předmětné ustanovení vymezuje podmínky pro účast na důchodovém pojištění při závislé činnosti. Jedná se o tzv. „pojištění ze zákona“, jehož účastníci jsou vyjmenováni v § 5 odst. 1 a 4 ZDP.

Podmínky účasti na nemocenském pojištění jsou definovány v § 6 a násl. ZoNP. Před účinností ZoNP, tedy před 1. 1. 2009, byla účast na nemocenském pojištění regulována zákonem č. 54/­1956 Sb., o nemocenském pojištění zaměstnanců a vyhláškou č. 165/­1979 Sb. Podmínky účasti zaměstnanců na nemocenském pojištění doznaly postupem času určitých změn. Jejich současná podoba se ustálila od 1. 1. 2014.

Z hlediska nastavení podmínek na nemocenském pojištění lze rozlišovat:

- „standardní“ zaměstnání (§ 6 ZoNP),

- zaměstnání malého rozsahu (§ 7 ZoNP),

- zaměstnání na základě dohody o provedení práce (§ 7a ZoNP).

Důležité

     Podle zákona č. 163/­2024 Sb. dojde k 1. 1. 2025 k zásadní změně nemocenského pojištění u dohod o provedení práce. Dohody o provedení práce se budou rozlišovat jako ostatní zaměstnání, zda jsou tzv. „standardní“ nebo malého rozsahu.

Pro stanovení konkrétního data vzniku účasti na nemocenském a důchodovém pojištění je třeba vycházet z pravidel uvedených v § 10 a násl. ZoNP.

Odstavec 1 přiznává účast na důchodovém pojištění „ze zákona“ všem osobám uvedeným v § 5 odst. 1 a 4 ZDP s výjimkou osob uvedených v odstavci 1 pod písmenem e), tj. osob samostatně výdělečně činných.

Odstavec 2 zdůrazňuje, že účast na důchodovém pojištění se zpravidla (u taxativně vyjmenovaného okruhu osob) posuzuje samostatně. Je tedy třeba nahlížet na každý z těchto vztahů izolovaně a bez ohledu na ostatní vztahy stanovit jeho charakter („standardní“, malého rozsahu, dohoda o provedení práce) a určit, zda jsou či nejsou splněny podmínky účasti na pojištění a samozřejmě vyhotovit příslušnou důchodovou evidenci samostatně pro každý z těchto vztahů.

Historickou výjimkou z tohoto pravidla byl jednatel společnosti s ručením omezeným, když byl zároveň společníkem této společnosti s ručením omezeným. V takovém případě byl a je účasten důchodového pojištění pouze jednou. Vzhledem k tomu, že obdobné postavení má i člen zastupitelstva územního samosprávného celku, zastupitelstva městské části nebo městského obvodu územně členěných statutárních měst nebo hlavního města Prahy, když vykonává souběžně více funkcí pro tentýž územní samosprávný celek, za které je odměňován, bylo do ustanovení doplněno, že je z nich účasten pojištění jen jednou. Třetí výjimkou pak je osoba, která je členem více kolektivních orgánů územního samosprávného celku nebo orgánů zřízených jeho orgány. I ta je v případě výkonu více souběžných funkcí, účastna důchodového pojištění jen jednou.

Díl druhý

Podmínky účasti osob samostatně
výdělečně činných

§ 9

(1) Pojištění jsou účastny osoby samostatně výdělečně činné [§ 5 odst. 1 písm. e)], pokud vykonávají samostatnou výdělečnou činnost na území České republiky a splňují dále stanovené podmínky. Za samostatnou výdělečnou činnost vy­konávanou na území České republiky se považuje i samostatná výdělečná činnost prováděná mimo území České republiky, jestliže je vykonávána na základě oprávnění k výkonu takové činnosti vyplývajícího z právních předpisů České republiky.

(2) Za osobu samostatně výdělečně činnou se pro účely pojištění považuje osoba, která ukončila povinnou školní docházku a dosáhla věku aspoň 15 let a

a)  vykonává samostatnou výdělečnou činnost, nebo

b)  spolupracuje při výkonu samostatné výdělečné činnosti, pokud podle zákona o daních z příjmů lze na ni rozdělovat příjmy dosažené výkonem této činnosti a výdaje vynaložené na jejich dosažení, zajištění a udržení.⁸⁾

(3) Výkonem samostatné výdělečné činnosti podle odstavce 2 písm. a) se rozumí

a)  podnikání v zemědělství, je-li fyzická osoba provozující zemědělskou výrobu evidována podle zvláštního zákona,⁹⁾

b)  provozování živnosti na základě oprávnění provozovat živnost podle zvláštního zákona,¹⁰⁾

c)  činnost společníka veřejné obchodní společnosti nebo komplementáře komanditní společnosti vykonávaná pro tuto společnost,¹¹⁾

d)  výkon umělecké nebo jiné tvůrčí činnosti na základě autorsko­právních vztahů,¹²⁾ s výjimkou činnosti, z níž příjmy jsou podle zvláštního právního předpisu samostatným základem daně z příjmů fyzických osob pro zdanění zvláštní sazbou daně^6b),

e)  výkon jiné činnosti konané výdělečně na základě oprávnění podle zvláštních předpisů,¹³⁾ která není uvedena v písme­nech a) až d), a výkon činnosti příkazníka konané na základě příkazní smlouvy uzavřené podle občanského zákoníku⁴⁸⁾; podmínkou zde je, že tyto činnosti jsou konány mimo vztah zakládající účast na nemocenském pojištění, a jde-li o činnost příkazníka, též to, že příkazní smlouva nebyla uzavřena v rámci jiné samostatné výdělečné činnosti. Za výkon jiné činnosti konané výdělečně na základě oprávnění podle zvláštních předpisů se vždy považuje činnost znalců, tlumočníků, zprostředkovatelů kolektivních sporů, zprostřed­kovatelů kolektivních a hromadných smluv podle autorského zákona, rozhodce podle zvláštních právních předpisů a insolvenčního správce, popřípadě dalšího správce,

f)  výkon činností neuvedených v písmenech a) až e) a vykoná­vaných vlastním jménem a na vlastní odpovědnost za účelem dosažení příjmu;¹⁴⁾ za výkon těchto činností se však nepovažuje pronájem nemovitostí (jejich částí) a movitých věcí,¹⁵⁾

pokud se příjmy dosažené výkonem činností uvedených v písme­nech a) až f) považují podle zákona o daních z příjmů za příjmy ze samostatné činnosti³⁷⁾.

(4) Osoba samostatně výdělečně činná je účastna pojištění jen jednou, i když vykonává několik činností uvedených v odstavci 3, popřípadě spolupracuje při výkonu několika těchto činností nebo současně koná činnosti podle odstavce 2 písm. a) a b).

(5) Kde se dále hovoří o samostatné výdělečné činnosti, rozumí se tím též spolupráce při výkonu této činnosti [odstavec 2 písm. b)].

(6) Samostatná výdělečná činnost se považuje za vedlejší samostatnou výdělečnou činnost, pokud osoba samostatně vý­dělečně činná v kalendářním roce

a)  vykonávala zaměstnání (odstavec 8 věta první),

b)  měla nárok na výplatu invalidního důchodu nebo jí byl přiznán starobní důchod,

c)  měla nárok na peněžitou pomoc v mateřství nebo nemocenské z důvodu těhotenství a porodu, pokud tyto dávky náleží z nemocenského pojištění zaměstnanců,

d)  osobně pečovala o dítě do 4 let věku,

e)  osobně pečovala o osobu mladší 10 let, která je závislá na pomoci jiné osoby ve stupni I (lehká závislost), nebo o osobu, která je závislá na pomoci jiné osoby ve stupni II (středně těžká závislost) nebo stupni III (těžká závislost) anebo stupni IV (úplná závislost)^5c), pokud osoba, která je závislá na pomoci jiné osoby, je osobou blízkou, nebo žije s osobou samostatně výdělečně činnou v domácnosti, není-li osobou blízkou, nebo

f)  byla nezaopatřeným dítětem podle § 20 odst. 4 písm. a).

(7) Samostatná výdělečná činnost se považuje za vedlejší samostatnou výdělečnou činnost v těch kalendářních měsících, v nichž aspoň po část měsíce byla vykonávána samostatná výdělečná činnost, a v této době výkonu samostatné výdělečné činnosti aspoň po část této doby trva­ly skutečnosti uvedené v odstavci 6. Trváním skutečností podle věty první se rozumí též trvání jen některých skutečností uvedených v odstavci 6 písm. b) až f).

(8) Zaměstnáním se rozumí činnost zakládající účast na ne­mocenském pojištění zaměstnanců. Pečuje-li o dítě do 4 let věku nebo o osobu, která je závislá na pomoci jiné osoby [odstavec 6 písm. e)], více osob současně, považuje se samostatná výdělečná činnost za vedlejší samostatnou výdělečnou činnost u té osoby samostatně výdělečně činné, která byla určena písemnou dohodou všech osob, které pečují o dítě do 4 let věku nebo o osobu mladší 10 let, která je závislá na pomoci jiné osoby ve stupni I (lehká závislost), nebo o osobu, která je závislá na pomoci jiné osoby ve stupni II (středně těžká závislost) nebo ve stupni III (těžká závislost) anebo ve stupni IV (úplná závislost)^5c), za osobu pečující v největším rozsahu; nedojde-li k této dohodě, po­važuje se samostatná výdělečná činnost za vedlejší samostatnou výdělečnou činnost u té osoby samostatně výdělečně činné, která podle rozhodnutí příslušného orgánu sociálního zabezpečení podle zvláštního právního předpisu^15e) pečuje o dítě do 4 let věku nebo o osobu, která je závislá na pomoci jiné osoby, v největším rozsahu. V případě péče o více dětí do 4 let věku týchž rodičů nebo v případě péče o více dětí převzatých do společné péče nahrazující péči rodičů může být samostatná výdělečná činnost považována za vedlejší samostatnou výdělečnou činnost jen u jednoho rodiče nebo jen u jedné osoby, pokud dítě bylo převzato do společné péče nahrazující péči rodičů. Nedojde-li k dohodě rodičů nebo těchto osob o tom, kdo uplatní péči o dítě jako důvod pro to, aby se samostatná výdělečná činnost považovala za vedlejší samostatnou výdělečnou činnost, uplatní se tento důvod u toho rodiče nebo u té osoby, kteří podle rozhodnutí příslušného orgánu sociálního zabezpečení podle zvláštního právního předpisu^15e) pečují o dítě v největším rozsahu. V kalendářním měsíci může být důvod podle odstavce 6 písm. d) a e) ve vztahu k témuž dítěti nebo k téže osobě, která je závislá na péči jiné osoby, uplatněn jen u jedné osoby samostatně výdělečně činné. Skutečnosti o vedlejší samostatné výdělečné činnosti uvedené v odstavci 6 písm. a) a c) až f) musí osoba samostatně výdělečně činná doložit nejpozději do konce kalendářního měsíce následujícího po měsíci, v němž podala přehled o příjmech a výdajích ze samostatné výdělečné činnosti podle zvláštního zákona¹⁷⁾ za kalendářní rok, za který chce být považována za osobu samostatně výdělečně činnou vykonávající vedlejší samostatnou výdělečnou činnost.

(9) Samostatná výdělečná činnost se považuje za hlavní samostatnou výdělečnou činnost v období, ve kterém se podle odstavců 6 až 8 samostatná výdělečná činnost nepovažuje za vedlejší samostatnou výdělečnou činnost.

komentář k § 9

Specifickým typem příspěvkové účasti na důchodovém pojištění je účast osob samostatně výdělečně činných. Je pro ni typické, že v některých případech je povinná, v jiných dobrovolná. Na rozdíl od zaměstnanců není účast OSVČ na důchodovém pojištění provázaná s jejich účastí na nemocenském pojištění (ta je pouze dobrovolná), ale odvíjí se od charakteru samostatné výdělečné činnosti, zda jde o tzv. hlavní nebo vedlejší, a v případě vedlejší samostatné výdělečné činnosti záleží zpravidla na výši příjmu z této činnosti.

Předmětné ustanovení obsahuje definici pojmu samostatná výdělečná činnost. V § 10 ZDP jsou stanoveny podmínky, za kterých je OSVČ účast na důchodovém pojištění povinná, resp. dobrovolná.

S účinností od 1. 1. 2024 bylo ustanovení novelizováno zákonem č. 321/­2023 Sb., který přinesl technickou změnu v okruhu důvodů pro uznání samostatné výdělečné činnosti za vedlejší – důvod spočívající v pobírání rodičovského příspěvku se změnil na obecnější důvod spočívající v osobní péči o dítě do 4 let věku. Období před 1. 1. 2024 je řešeno přechodným ustanovením zákona.

Podle odstavce 1 výkon samostatné výdělečné činnosti v cizině nezakládá účast na důchodovém pojištění tzv. „ze zákona“, osoba samostatně výdělečně činná však může být účastna důchodového pojištění dobrovolně. Vlastní obsah pojmu „výdělečná činnost v cizině“ blíže vymezuje § 3 vyhlášky č. 284/­1995 Sb., kterou se provádí zákon o důchodovém pojištění. Uplatní se právní fikce, že za samostatnou výdělečnou činnost se považuje i samostatná výdělečná činnost prováděná mimo území ČR, je-li vykonávána na základě oprávnění k výkonu takové činnosti vyplývající z právních předpisů ČR.

Odstavec 2 (na rozdíl od předpisů účinných před 1. 1. 1996) staví naroveň osoby samostatně výdělečně činné s osobami spolupracujícími, pokud jde o jejich základní postavení. Pojem „spolupracující osoby“ však zákon nedefinuje a odkazuje na definici v daňových zákonech, zejm. v zákoně č. 586/­1992 Sb., o daních z příjmů. Z těchto zákonů však vyplývá, že spolupracující osobou nemůže být nikdy osoba, která pouze spolupracuje s osobou uvedenou v § 9 odst. 3 písm. c) ZDP, tedy činnost společníka veřejné obchodní společnosti nebo komplementáře komanditní společnosti vykonávaná pro tuto společnost.

V odstavci 3 je uveden katalog činností, které se považují za samostatnou výdělečnou činnost. Jde o tradiční okruh, který byl postupem času rozšiřován do současné podoby. Obecnou podmínkou je, že příjmy dosažené výkonem těchto činností se pro daňové účely považují za příjmy ze samostatné výdělečné činnosti, pokud jsou zdaňovány podle § 7 zákona o daních z příjmů.

Odstavec 4 zdůrazňuje zásadu, že osoba samostatně výdělečně činná je účastna pojištění jen jednou, i když vykonává několik druhů samostatných výdělečných činností podle odst. 3 předmětného ustanovení.

Odstavec 5 lapidárně vysvětluje, že pod samostatnou výdělečnou činností se rozumí i spolupráce při výkonu této činnosti.

Pravidla pro rozlišení mezi hlavní a vedlejší samostatnou výdělečnou činností jsou uvedena v odstavcích 6, 7 a 9. Samostatná výdělečná činnost se považuje za hlavní samostatnou výdělečnou činnost v období, ve kterém se samostatná výdělečná činnost nepovažuje za vedlejší samostatnou výdělečnou činnost. Samostatná výdělečná činnost se považuje za vedlejší samostatnou výdělečnou činnost, pokud souběžně s jejím výkonem trvaly některé za skutečností uvedených v odstavci 6.

Odstavec 6 rozlišuje šest druhů samostatných výdělečných činností. Účast na důchodovém pojištění osob uvedených pod písm. d) a e), tedy osob vykonávajících uměleckou nebo jinou tvůrčí činnosti na základě autorskoprávních vztahů a notářů, daňových poradců apod. měla do 31. 12. 2008 charakter dobrovolné účasti, od 1. 1. 2009 však spadá spolu s ostatními druhy samostatné výdělečné činnosti pod shodný režim.

Zároveň zavádí dělení samostatných výdělečných činností na tzv. „hlavní“ a „vedlejší“. Tuto právní úpravu přinesla s účinností od 1. 1. 2004 novela zákona o důchodovém pojištění provedená zákonem č. 425/­2003 Sb. Uvedené rozlišení nese s sebou „finanční výhodu“ v odlišné podmínce účasti na důchodovém pojištění a tím i povinnosti platit pojistné. Ustanovení bylo postupně precizováno, z původního okruhu vedlejších samostatných výdělečných činností byly vyňaty osoby vykonávající vojenskou službu v ozbrojených silách České republiky (mimo vojáky z povolání).

Odstavec 7 opět lapidárně vysvětluje, v kterých kalendářních měsících se považuje samostatná výdělečná činnost za činnost vedlejší. V odborné literatuře je tomuto ustanovení a odstavci 8 vytýkána zbytečná kazuistika.

Odstavec 8 – opět značně kazuisticky – definuje pojem zaměstnání odkazem na účast na nemocenském pojištění podle zákona č. 187/­2006 Sb., o nemocenském pojištění.

Důležité

     Důležité je pravidlo v odstavci 8 větě poslední, podle něhož musí OSVČ doložit existenci důvodů pro uznání samostatné výdělečné činnosti jako vedlejší nejpozději do konce kalendářního měsíce následujícího po měsíci, v němž podala přehled o příjmech a výdajích ze samostatné výdělečné činnosti za kalendářní rok, za který chce být považována za OSVČ vykonávající vedlejší samostatnou výdělečnou činnost. Pravidla podání tohoto přehledu jsou stanovena v § 15 zákona č. 589/­1992 Sb., o pojistném na sociální zabezpečení a příspěvku na státní politiku zaměstnanosti.

V odstavci 9 se doplňuje – také značně kazuisticky – obsah odstavců 6 až 8 předmětného ustanovení vysvětlením, kdy se samostatná výdělečná činnost považuje za hlavní samostatnou výdělečnou činnost.

§ 10

(1) Osoba samostatně výdělečně činná je v kalendářním roce účastna pojištění po dobu, po kterou vykonávala hlavní samostatnou výdělečnou činnost.

(2) Osoba samostatně výdělečně činná je v kalendářním roce účastna pojištění po dobu, po kterou vykonávala vedlejší samostatnou výdělečnou činnost, pokud její příjem z vedlejší samostatné výdělečné činnosti dosáhl v kalendářním roce aspoň rozhodné částky; rozhodná částka činí 2,4násobek částky, která se stanoví jako součin všeobecného vyměřovacího základu (§ 17 odst. 2) za kalendářní rok, který o dva roky předchází kalendářnímu roku, za který se posuzuje účast na pojištění, a přepočítacího koeficientu (§ 17 odst. 4) pro úpravu tohoto všeobecného vyměřovacího základu. Byla-li v kalendářním roce vykonávána hlavní samostatná výdělečná činnost i vedlejší samostatná výdělečná činnost, stanoví se příjem z vedlejší samostatné výdělečné činnosti tak, že se příjem ze samostatné výdělečné činnosti dosažený v kalendářním roce vydělí počtem kalendářních měsíců, v nichž byla aspoň po část měsíce vykonávána samostatná výdělečná činnost, a výsledná částka se vynásobí počtem kalendářních měsíců, v nichž byla podle § 9 odst. 7 aspoň po část měsíce vykonávána vedlejší samostatná výdělečná činnost. Za výkon samostatné výdělečné činnosti a vedlejší samostatné výdělečné činnosti se pro účely stanovení příjmu podle věty druhé nepovažuje kalendářní měsíc, v němž po celý měsíc osoba samostatně výdělečně činná měla nárok na výplatu nemocenského, peněžité pomoci v mateřství nebo dlouhodobého ošetřovného jako osoba samostatně výdělečně činná; za období nároku na výplatu nemocenského se přitom považuje též období prvních 14 kalendářních dnů a v období od 1. ledna 2012 do 31. prosince 2013 prvních 21 kalendářních dnů dočasné pracovní neschopnosti (karantény), za které se nemocenské osobám samostatně výdělečně činným nevyplácí. Za příjem ze samostatné výdělečné činnosti se pro účely tohoto zákona považuje daňový základ osoby samostatně výdělečně činné určený podle zákona o pojistném na sociální zabezpečení a příspěvku na státní politiku zaměstnanosti17b). Rozhodná částka se zaokrouhluje na celé koruny směrem nahoru.

(3) Rozhodná částka se sníží o jednu dvanáctinu za každý kalendářní měsíc, v němž po celý měsíc nebyla vykonávána vedlejší samostatná výdělečná činnost, a za každý kalendářní měsíc, v němž po celý měsíc osoba samostatně výdělečně činná vykonávající vedlejší samostatnou výdělečnou činnost měla nárok na výplatu nemocenského, peněžité pomoci v mateřství nebo dlouhodobého ošetřovnéhojako osoba samostatně výdělečně činná; za období nároku na výplatu nemocenského se přitom považuje též období prvních 14 kalendářních dnů a v období od 1. ledna 2012 do 31. prosince 2013 prvních 21 kalendářních dnů dočasné pracovní neschop­nosti (karantény), za které se nemocenské osobám samostatně výdělečně činným nevyplácí. Dvanáctina uvedená ve větě první se zaokrouhluje na celé koruny směrem nahoru.

(4) Osoba samostatně výdělečně činná, která vykonávala vedlejší samostatnou výdělečnou činnost a nesplňuje podmínky účasti na pojištění podle odstavců 2 a 3, je v kalendářním roce účastna pojištění, jestliže se přihlásila k účasti na pojištění za tento rok; lhůty pro podání přihlášky k účasti na pojištění stanoví zvláštní zákony.¹⁾ Ustanovení věty první platí obdobně i pro část kalendářního roku, v němž účast na pojištění vznikla nebo zanikla podle odstavce 5 nebo 6 anebo v němž vedlejší samostatná výdělečná činnost nebyla vykonávána po celý rok.

(5) Účast osoby samostatně výdělečně činné na pojištění vzniká dnem 1. ledna kalendářního roku, ve kterém byly splněny podmínky uvedené v odstavcích 1 až 3 nebo za který se přihlá­sila k účasti na pojištění podle odstavce 4, anebo prvním dnem kalendářního měsíce, od něhož se samostatná výdělečná činnost považuje za hlavní samostatnou výdělečnou činnost, pokud tento měsíc následuje po kalendářním měsíci, v němž byla naposledy vykonávána samostatná výdělečná činnost považovaná podle § 9 odst. 7 za vedlejší samostatnou výdělečnou činnost, která nezakládá účast na pojištění, nejdříve však dnem, v němž začala vykonávat (znovu vykonávat) samostatnou výdělečnou činnost.

(6) Účast osoby samostatně výdělečně činné na pojištění zaniká dnem 31. prosince kalendářního roku, ve kterém byly splněny podmínky uvedené v odstavcích 1 až 3 nebo za který se přihlásila k účasti na pojištění podle odstavce 4, anebo posledním dnem kalendářního měsíce, který předchází kalendářnímu měsíci, od něhož se samostatná výdělečná činnost považuje podle § 9 odst. 7 za vedlejší samostatnou výdělečnou činnost, která nezakládá účast na pojištění. Účast na pojištění osoby samostatně výdělečně činné však zaniká nejpozději dnem,

a)  kterým osoba samostatně výdělečně činná ukončila sa­mostatnou výdělečnou činnost,

b)  kterým zaniklo osobě samostatně výdělečně činné oprávnění vykonávat samostatnou výdělečnou činnost,

c)  od kterého byl osobě samostatně výdělečně činné pozasta­ven výkon její činnosti.

(7) Osoba samostatně výdělečně činná je v kalendářním roce účastna pojištění po dobu, po kterou je poplatníkem v paušálním režimu.

komentář k § 10

Je-li splněna podmínka uvedená v § 9 ZDP, je pro založení povinné či dobrovolné účasti OSVČ na důchodovém pojištění rozhodné splnění podmínek v předmětném ustanovení. U hlavní samostatné výdělečné činnosti se předpokládá, že je jediným nebo převažujícím zdrojem příjmu, a proto tato činnost zakládá povinnou účast na důchodovém pojištění.

Odstavec 1 stanoví povinnost osob samostatně výdělečně činných platit při tzv. „hlavní činnosti“ pojistné bez ohledu na hospodářské výsledky. I v případě, že OSVČ vykáže záporný příjem (ztrátu) je povinna platit pojistné na důchodové pojištění, a to alespoň z minimálního vyměřovacího základu.

Rozhodná částka daňového základu pro založení povinné účasti OSVČ na důchodovém pojištění činí 2,4násobek průměrné mzdy (§ 15 odst. 4 ZDP) platné pro kalendářní rok, v němž je samostatná výdělečná činnost vykonávána. V roce 2023 činila tato částka 96 777 Kč (2,4 × 38 297 × 1,0530), v roce 2024 činí 105 520 Kč.

Stejně tak stanoví § 3 odst. 4 zákona č. 589/­1992 Sb., o pojistném na sociální zabezpečení a příspěvku na státní politiku zaměstnanosti.

Odstavec 2, 3 a 4 spolu věcně souvisí a podrobně – také značně kazuisticky – popisují možné kombinace účasti na důchodovém pojištění osob vykonávajících vedlejší samostatnou výdělečnou činnost.

Odstavec 5 a 6 stanoví pravidla pro vznik a zánik účasti osob samostatně výdělečně činných na důchodovém pojištění. Je pochopitelné, že tak stanoví zákon, protože – jak je uvedeno výše – činnost osob samostatně výdělečně činných je jedinou výdělečnou činností, kde účast na důchodovém pojištění není podmíněna účastí na nemocenském pojištění. Osoby samostatně výdělečně činné mohou být účastny nemocenského pojištění dobrovolně.

Zákonem č. 321/­2023 Sb. s účinností dne 1. 1. 2024 došlo v odstavci 5 k legislativně technické změně, část věty za středníkem byla zrušena.

Obecně platí, že účast na důchodovém pojištění OSVČ vzniká nejdříve dnem, v němž OSVČ začala činnost vykonávat a byla k jejímu výkonu oprávněna. Přitom, jde-li o:

- hlavní samostatnou výdělečnou činnost, vzniká účast na důchodovém pojištění

– dnem 1. 1. kalendářního roku, ve kterém byla samostatná výdělečná činnost vykonávána,

– prvním dnem kalendářního měsíce, od kterého se z vedlejší samostatné výdělečné činnosti, která nezakládá účast na pojištění, stala hlavní samostatná výdělečná činnost,

- vedlejší samostatnou výdělečnou činnost, vzniká účast na důchodovém pojištění dnem 1. 1. kalendářního roku,

– ve kterém OSVČ dosáhla rozhodné částky,

– za který se OSVČ k této účasti přihlásila.

Odstavec 7 byl vložen do předmětného ustanovení s účinností od 1. 1. 2021 na základě zákona č. 540/­2020 Sb., v souvislosti se zavedením paušální daně. Pro poplatníky v paušálním režimu podle zákona o daních z příjmů platí speciální pravidla. Tato OSVČ je účastna důchodového pojištění vždy bez ohledu na to, zda splňuje podmínky uvedené v odstavcích 1 až 4 či nikoliv.

ČÁST TŘETÍ

ZÁKLADNÍ POJMY

HLAVA PRVNÍ

DOBA POJIŠTĚNÍ A NÁHRADNÍ DOBA POJIŠTĚNÍ

§ 11

(1) Dobou pojištění je po 31. prosinci 1995 doba účasti na pojištění

a)  osob uvedených v § 5 odst. 1 a v § 5 odst. 4, za kterou bylo v České republice zaplaceno pojistné,

b)  osob uvedených v § 6, za kterou bylo v České republice zaplaceno pojistné, a to nejdříve ode dne zaplacení pojist­ného.

(2) Za dobu pojištění uvedenou v odstavci 1 písm. a) se u osob uvedených v § 5 odst. 1 písm. a) až d) a f) až t) a v § 5 odst. 4 nepovažuje kalendářní měsíc, ve kterém nebyly dosaženy příjmy započitatelné do vyměřovacího základu pojištěnce proto, že tyto osoby nevykonávaly činnost zakládající účast na pojištění, pokud nešlo o omluvné důvody; za omluvné důvody se považují skutečnosti uvedené v § 16 odst. 4 větě třetí písm. a). Podmínka zaplacení pojistného uvedená v odstavci 1 písm. a) se považuje za splněnou v případě, kdy pojistné nebylo zaplaceno jen proto, že v kalendářním roce osoba uvedená v odstavci 1 písm. a) dosáhla stanoveného maximálního vyměřovacího základu pro pojistné^17c), a v případě, kdy zaměstnavatel pojistné na pojištění neodvedl, ačkoliv byl povinen toto pojistné odvést, pokud se dále nestanoví jinak; zaměstnavatelem se pro účely tohoto zákona rozumí právnická nebo fyzická osoba zaměstnávající pojištěnce v pracovním poměru a dalších pracovních vztazích, nebo k níž je pojištěnec v jiném vztahu zakládajícím účast na pojištění podle tohoto zákona, jakož i organizační složka státu.^16a) Za dobu pojištění uvedenou v odstavci 1 písm. a) se u osob uvedených v § 5 odst. 1 písm. a) až d) a f) až k), t) a odst. 4 považuje též doba, po kterou podle pravomocného rozhodnutí soudu nebo mimosoudní dohody uzavřené po podání návrhu na určení neplatnosti skončení tohoto právního vztahu trval nadále jejich právní vztah zakládající účast na pojištění, pokud podle tohoto rozhodnutí nebo této dohody došlo ke skončení tohoto vztahu neplatně a pokud by jinak byla, kdyby nedošlo k neplatnému skončení tohoto vztahu, splněna podmínka uvedená v § 8; podmínka zaplacení pojistného se přitom považuje za splněnou. Pro účely splnění podmínky zaplacení pojistného uvedené v odstavci 1 písm. a) se příjem započitatelný do vyměřovacího základu pojištěnce, který náleží zpětně na základě pravomocného rozhodnutí soudu nebo mimosoudní dohody uzavřené po podání návrhu na zaplacení tohoto příjmu, započte v těch kalendářních měsících, za které náleží.

(3) Dobou pojištění osob uvedených v § 5 odst. 1 písm. e) je též

a)  v kalendářním roce, do něhož spadá den, od něhož se přiznává důchod (dále jen „rok přiznání důchodu“), doba před tímto dnem, jestliže tyto osoby zaplatily do dne podání žádosti o přiznání důchodu zálohy na pojistné splatné do konce kalendářního měsíce předcházejícího kalendářnímu měsíci, v němž byla podána tato žádost,

b)  kalendářní rok, který bezprostředně předchází roku přiznání důchodu, pokud byly za tento kalendářní rok zaplaceny zálohy na pojistné splatné za tento rok a doplatek na pojistném ještě nebyl splatný přede dnem podání žádosti o přiznání důchodu.

komentář k § 11

Příspěvková účast na důchodovém pojištění je hlavním zdrojem financování důchodového pojištění, neboť je spojena s povinností platit pojistné na sociální zabezpečení, které je příjmem státního rozpočtu a z něhož se průběžně financují vyplácené dávky. Důchody jsou zásluhové dávky, kdy je tato zásluhovost vyjádřena tím, jak se pojištěnec se svými příspěvky podílí na financování důchodového systému.

V odstavci 1 se vysvětluje, co se pro účely tohoto zákona rozumí dobou pojištění. Zásadně platí, že dobou pojištění může být pouze taková účast na důchodovém pojištění, za kterou bylo v ČR zaplaceno pojistné. Doba pojištění (nebo ve starých předpisech „doba zaměstnání“) je základní a rozhodující veličinou pro posouzení vzniku nároku na důchody, a to jak (a především) na důchody přímé (starobní a invalidní) a zprostředkovaně i na důchody pozůstalostní (vdovské, vdovecké a sirotčí). Doba pojištění zásadním způsobem ovlivňuje vlastní výši důchodu. Doba pojištění musí být kryta odvodem pojistného podle zákona č. 589/­1992 Sb., o pojistném na sociální zabezpečení a příspěvku na státní politiku zaměstnanosti.

v odstavci 1 se písmeno a) týká zaměstnanců a OSVČ, zatímco písmeno b) se týká osob dobrovolně účastných důchodového pojištění. Zásadní rozdíl spočívá v tom, že k dobám pod písm. a) je možno přihlížet i zpětně (bylo-li pojistné zaplaceno opožděně), zatímco k dobám pod písm. b) je možno přihlížet až ode dne zaplacení pojistného.

Důležité

     Odstavec 2 stanoví, že dobou pojištění je i kalendářní měsíc:

– v němž aspoň v jednom dni byla vykonávána činnost zakládající účast na důchodovém pojištění, nebo

– náležela některá z dávek nemocenského pojištění nahrazující ušlý příjem, třebaže v tomto měsíci nebyl dosažen žádný započitatelný příjem,

– byl zúčtován příjem započitatelný do vyměřovacího základu, a to i když vyplýval z výdělečné činnosti vykonáváné v jiném kalendářním měsíci, trvala-li v měsíci zúčtování příjmu účast na důchodovém pojištění.

Věta druhá je ochranou pojištěnců před platební nekázní jejich zaměstnavatelů. Věta třetí až pátá upravuje sankce za porušení platební povinnosti stanovených osob. Věta šestá řeší situace, kdy otázky skončení výdělečné činnosti řeší soud, často se značným časovým odstupem.

V odstavci 2 došlo 1. 1. 2024 na základě zákona č. 321/­2023 Sb. k drobné legislativně technické změně.

Odstavec 3 obsahuje pravidla pro hodnocení doby pojištění u OSVČ. Zohledňuje se specifický režim, kdy OSVČ je podle § 13 odst. 2 zákona č. 589/­1992 Sb., o pojistném na sociální zabezpečení povinna platit za podmínek stanovených tímto zákonem buď pojistné na důchodové pojištění a příspěvek na státní politiku zaměstnanosti, nebo zálohy na toto pojistné a následně doplatek na tomto pojistném.

§ 12

(1) Náhradní dobou pojištění je po 31. prosinci 1995 doba účasti na pojištění osob uvedených v § 5 odst. 2; podmínkou pro to, aby se tato doba účasti na pojištění hod­notila jako náhradní doba pojištění, je, s výjimkou doby účasti na pojištění podle § 5 odst. 2 písm. g), že byla získána na území České republiky a že doba pojištění trvala aspoň jeden rok. Podmínkou pro to, aby se doba účasti osob uvedených v § 5 odst. 2 hodnotila po 31. prosinci 2011 jako náhradní doba pojištění, je, že pojištěnec po dobu trvání této účasti byl v České republice účasten důchodového pojištění z jiného důvodu, ne­mocenského pojištění nebo zdravotního pojištění anebo, bydlel-li v České republice, jako poživatel důchodu nebo rodinný příslušník odvozoval své nároky ze zdravotního pojištění v jiném členském státě Evropské unie; za účast na zdravotním pojištění v České republice se však pro tyto účely nepovažuje taková účast na tomto zdravotním pojištění, která je pouze odvozeným nárokem rodinného příslušníka z účasti jiné osoby na tomto pojištění. Podmínkou pro to, aby se doba účasti na pojištění osob uvedených v § 5 odst. 2 písm. d) hodnotila jako náhradní doba pojištění, je, že o době osobní péče o osobu mladší 10 let, která je závislá na pomoci jiné osoby ve stupni I (lehká závislost), nebo o osobu, která je závislá na pomoci jiné osoby ve stupni II (středně těžká závislost) nebo ve stupni III (těžká závislost) anebo ve stupni IV (úplná závislost)^5c), rozhodl příslušný orgán sociálního zabezpečení podle zvláštního právního předpisu^17c).

(2) Nestanoví-li se v tomto zákoně jinak, hodnotí se pro vznik nároku na důchod a výši procentní výměry důchodu náhradní doba pojištění stejně jako doba pojištění.

komentář k § 12

Podobně, jako jsou v § 11 ZDP stanoveny podmínky, za kterých je možno situace uvedené v § 5 odst. 1 ZDP považovat za dobu pojištění, jsou v tomto předmětném ustanovení stanoveny podmínky, za kterých je možno situace uvedené v § 5 odst. 2 ZDP považovat za náhradní dobu pojištění. Současná podoba ustanovení je účinná od 1. 1. 2012. Jak je uvedeno v § 2 ZDP náhradní doby pojištění představují tzv. nepříspěvkovou účast na důchodovém pojištění. Na osoby, jimž plyne některá z náhradních dob pojištění, je z hlediska nároku a výše jejich důchodu nahlíženo jako na pojištěné, přestože v jejich prospěch není odváděno pojistné a ony se na financování důchodového systému nepodílejí. Jde tedy o výrazně solidární institut.

V odstavci 1 převzal zákon ze zrušeného zákona č. 100/­1988 Sb., o sociálním zabezpečení podmínku hodnocení náhradních dob pojištění – aby byly – s výjimkou péče o děti – získány na území České republiky. Z ustanovení vyplývá, že tato podmínka se považuje za splněnou i v případě osob invalidních ve třetím stupni [§ 5 odst. 2 písm. e) ZDP – dříve tzv. plná invalidita] tehdy, byl-li důchod vyplácen z českého důchodového pojištění občanovi, který nepobýval na našem území.

Je vhodné připomenout, že náhradní doby existovaly již v předchozích právních úpravách sociálního zabezpečení. Základní podmínkou pro jejich zápočet však bylo získání alespoň 1 roku zaměstnání, to dnes neplatí.

V této souvislosti je také třeba upozornit na zápočet dob studia. Doba studia před 1. 1. 1996 byla totiž dobou zaměstnání a náhradní dobou se stala až od 1. 1. 1996 po novele provedené zákonem č. 289/­1997 Sb. Doba civilní služby byla před 1. 1. 1996 rovněž dobou zaměstnání a od 1. 1. 1996 se stala náhradní dobou pojištění. Doba nezaměstnanosti byla před 1. 1. 1996 náhradní dobou a od 1. 1. 1996 se stala na základě prvního znění zákona o důchodovém pojištění dobou pojištění. Novelou zákona o důchodovém pojištění provedenou na základě zákona č. 289/­1997 Sb. se však stala zpětně po 31. 12. 1995 náhradní dobou.

V odstavci 2 se upozorňuje, že zákon stanoví „i jinak“ (než v odstavci 1). Jedná se o ustanovení § 29 odst. 3, § 34 odst. 1 ZDP.

§ 13

(1) Za dobu pojištění se považují též doby zaměstnání získané před 1. lednem 1996 podle předpisů platných před tímto dnem, s výjimkou doby studia po dosažení věku 18 let; jde-li však o dobu zaměstnání v cizině před 1. květnem 1990, hodnotí se tato doba, jen pokud bylo za ni zaplaceno pojistné, a to nejdříve ode dne zaplacení pojistného.

(2) Za náhradní dobu pojištění se považují též náhradní doby získané před 1. lednem 1996 podle předpisů platných před tímto dnem a doba pobírání důchodu za výsluhu let. Za náhradní dobu pojištění se považuje též doba studia získaná před 1. lednem 1996 podle předpisů platných před tímto dnem, a to po dobu prvních šesti let tohoto studia po dosažení věku 18 let.

komentář k § 13

S ohledem na princip zachování nabytých práv, který je v důchodové oblasti kontinuálně a důsledně dodržován, se pro účely nároku na důchody, které vzniknou za účinnosti tohoto zákona (tj. po 31. 12. 1995), jakož i pro účely výše těchto důchodů, hodnotí a budou hodnotit doby, jejichž prostřednictví občané byli účastni důchodového pojištění před datem účinnosti tohoto zákona.

Odstavec 1 je de facto přechodným ustanovením, neboť stanoví možnost (ze strany orgánů sociálního zabezpečení povinnost) započítat pro nároky vznikající podle tohoto zákona o důchodovém pojištění i doby získané před jeho účinností, tedy před 1. 1. 1996. Zásadně platí, že započitatelnost se řídí předpisy, které byly zrušeny již před 31. 12. 1995, jestliže v době jejich účinnosti byla vykonávána činnost, kterou tyto předpisy zahrnovaly mezi doby zaměstnání. Odkaz nemíří nutně na předpisy platné k datu 31. 12. 1995, ale jsou zde míněny veškeré relevantní předpisy platné kdykoliv před 1. 1. 1996. Věta za středníkem představuje výjimku z uvedené zásady.

Odstavec 2 obdobně jako odstavec 1 pojednává o zápočtu náhradních dob pojištění, s určitými výjimkami. Doba nezaměstnanosti byla podle právní úpravy platné 1. 1. 1996 zařazena mezi doby pojištění. Náhradní dobou se stala až od 1. 1. 1998. S účinností od 1. 7. 1998 se některé náhradní doby, včetně nezaměstnanosti, začaly pro účely výše procentní výměry důchodů hodnotit pouze v rozsahu 80%.

Doba péče o dítě se pro nároky vzniklé po 1. 1. 1996 hodnotí výhodněji než podle dřívější úpravy. Rozsah hodnotitelné doby se rozšířil ze tří na čtyři roky. Rovněž hodnocení péče o bezmocnou osobu doznalo po 1. 1. 1996 určitých změn. Obecně platí, že doba péče se tradičně řadí mezi náhradní doby, jejichž rozsah se pro účely výše procentní výměry důchodů nekrátí na 80%, ale započítává se celý.

Věta druhá byla do ustanovení vložena s účinností od 1. 1. 2004 novelou zákona o důchodovém pojištění provedenou zákonem č. 425/­2003 Sb., aby upravila podmínky zápočtu doby studia v době před 1. 1. 1996 a v době po 1. 1. 1996 (účinnosti zákona o důchodovém pojištění).

§ 14

(1) Kryjí-li se doby pojištění navzájem, započte se pro stanovení celkové doby pojištění pro vznik nároku na důchod a výši procentní výměry důchodu jen ta doba, jejíž zápočet je pro pojištěnce výhodnější; totéž platí, kryjí-li se navzájem náhradní doby pojištění nebo doba pojištění a náhradní doba pojištění.

(2) Tutéž dobu péče o dítě podle § 5 odst. 2 písm. c) nelze započítat současně více osobám; pečovalo-li o dítě současně více osob, započte se tato péče jako náhradní doba pojištění té osobě, která pečovala v největším rozsahu. Ustanovení předchozí věty platí obdobně i při péči podle § 5 odst. 2 písm. d).

komentář k § 14

Odstavec 1 stanoví pravidlo zápočtu celkové doby pojištění v případě, že se doby pojištění navzájem kryjí. Uvedené pravidlo však platí pouze pro zápočet dob (§ 12 odst. 2 ZDP) a nikoli pro krytí s vyměřovacím základem a vyloučených dob (§ 16 odst. 4 ZDP). Jedná se o tzv. absorpční zásadu, která znamená, že v případě krytí (souběhu) pojistných vztahů se započte jen ta doba, která je pro pojištěnce výhodnější. Absorpční zásada se uplatní jak pro stanovení celkové doby pojištění pro vznik nároku na důchod, tak i pro výši procentní výměry důchodu. Naopak se však neuplatní při hodnocení příjmů (vyměřovacích základů) ze souběžně trvajících zaměstnání. Zde platí, že pro účely stanovení osobního vyměřovacího základu (§ 16 ZDP) se hodnotí veškeré příjmy, z nichž bylo odvedeno pojistné.

Odstavec 2 stanoví pravidlo zápočtu celkové doby pojištění v případě péče o téže dítě. Pečují-li o totéž dítě ve stejném časovém úseku dvě či více osob, lze dobu péče započítat jako náhradní dobu pojištění pouze jedné osobě. Pečuje-li ve stejném časovém úseku o více dětí několik osob, lze takový časový úsek započítat více osobám, pečují-li o různé děti. Pečuje-li o totéž dítě více osob postupně, lze započítat dobu péče v jednotlivých časových úsecích více osobám. Při hodnocení náhradní doby pojištění z titulu péče o dítě se vychází z obsahu čestného prohlášení (§ 85 odst. 4 zákona č. 582/­1991 Sb.). O době a rozsahu péče muže o dítě do věku čtyř let a péče o dítě dlouhodobě těžce zdravotně postižené vyžadující mimořádnou péči do 18 let jeho věku před 1. 1. 2007 rozhoduje okresní správa sociálního zabezpečení. Obdobné zásady platí pro osoby (tzv. bezmocné) podle § 102a odst. 1 ZDP.

HLAVA DRUHÁ

VÝPOČTOVÝ ZÁKLAD

§ 15

(1)   V období od 30. září 2011 do 31. prosince 2014 se výpočtový základ stanoví z osobního vyměřovacího základu (§ 16) tak, že

a)         do částky první redukční hranice se počítá 100 %,

b)         z částky nad první redukční hranici do druhé redukční hranice se v období od 30. září 2011 do 31. prosince 2011 počítá 29 %, v roce 2012 se počítá 28 %, v roce 2013 se počítá 27 % a v roce 2014 se počítá 26 %,

c)         z částky nad druhou redukční hranici do třetí redukční hranice se v období od 30. září 2011 do 31. prosince 2011 počítá 13 %, v roce 2012 se počítá 16 %, v roce 2013 se počítá 19 % a v roce 2014 se počítá 22 %,

d)         z částky nad třetí redukční hranici se v období od 30. září 2011 do 31. prosince 2011 počítá 10 %, v roce 2012 se počítá 8 %, v roce 2013 se počítá 6 % a v roce 2014 se počítají 3 %.

(2)   V období po roce 2014 se výpočtový základ stanoví z osobního vyměřovacího základu (§ 16) tak, že

a)         do částky první redukční hranice se počítá 100 %,

b)         z částky nad první redukční hranici do druhé redukční hranice se počítá 26 %,

c)         k částce nad druhou redukční hranici se nepřihlíží.

(3)   V období od 30. září 2011 do 31. prosince 2014 činí první redukční hranice 44 % průměrné mzdy, druhá redukční hranice činí 116 % průměrné mzdy a třetí redukční hranice činí 400 % průměrné mzdy. V období po roce 2014 činí v kalendář­ním roce první redukční hranice 44 % průměrné mzdy a druhá redukční hranice činí 400 % průměrné mzdy. Částky redukčních hranic se zaokrouhlují na celé koruny nahoru.

(4)   Za průměrnou mzdu se pro účely tohoto zákona považu­je částka, která se vypočte jako součin všeobecného vyměřovacího základu za kalendářní rok, který o dva roky předchází kalendář­nímu roku, pro který se průměrná mzda zjišťuje, a přepočítacího koeficientu pro úpravu tohoto všeobecného vyměřovacího zá­kladu; vypočtená částka se zaokrouhluje na celé koruny nahoru. Průměrná mzda stanovená pro kalendářní rok podle věty první však nesmí být nižší než průměrná mzda stanovená pro bezpro­středně předcházející kalendářní rok.

(5)   Při stanovení výpočtového základu podle odstavců 1 až 4 se použijí redukční hranice platné pro rok přiznání důchodu.

komentář k § 15

Úvodem je vhodné poznamenat, že výpočet důchodů se v zákoně o důchodovém pojištění podstatně změnil oproti právní úpravě zákona č. 100/­1988 Sb., o sociálním zabezpečení.

Tento zákon o důchodovém pojištění zavedl dvě složky důchodů (základní výměru a procentní výměru), přičemž výpočtový základ je rozhodující veličinou pro výpočet procentní výměry důchodu.

Výpočtový základ nachází své vyjádření pro stanovení osobního vyměřovacího základu (§ 16 odst. 1 ZDP), ročního vyměřovacího základu (§ 16 odst. 2 ZDP), vyměřovacího základu pojištěnce (§ 16 odst. 3 ZDP), všeobecného vyměřovacího základu (§ 17 odst. 1 ZDP), přepočítacího koeficientu (§ 17 odst. 4 ZDP), rozhodného období (§ 18 ZDP) i vyloučených dob (§ 16 odst. 4 ZDP).

Předmětné ustanovení bylo podstatným způsobem změněno s účinností od 30. 9. 2011 na základě novely zákona o důchodovém pojištění provedené zákonem č. 220/­2011 Sb., který reagoval na závěry nálezu Ústavního soudu č. 135/­2010 Sb.

Odstavec 1 stanoví metodu postupného zápočtu dílčích částek osobního vyměřovacího základu mezi parametricky se vyvíjejícími se redukčními hranicemi v období od 30. 9. 2011 do 31. 12. 2014. Hodnota redukčních hranic je vázána na měnící se parametr definovaný v odstavci 4 předmětného ustanovení.

Odstavec 2 stanoví obecná pravidla pro užívání redukčních hranic po roce 2014.

Odstavec 3 definuje redukční hranice, a to ve větě první pro účely odstavce 1 – v období od 30. 9. 2011 do 31. 12. 2014 a ve větě druhé pro účely odstavce 2 – období po r. 2014. Jedná se o naplnění zadání nálezu Ústavního soudu č. 135/­2010 Sb.

Odstavec 4 definuje pojem „průměrná mzda“ pro účely celého zákona o důchodovém pojištění. Věcně obsah tohoto odstavce vychází ze starých zásad – věta první je identická s § 23b odst. 4 zákona č. 589/­1992 Sb., o pojistném na sociální zabezpečení a příspěvku na státní politiku zaměstnanosti.

Odstavec 5 stanoví obecnou zásadu, že při stanovení výpočtového základu se použijí redukční hranice platné pro rok přiznání důchodu. I tato zásada byla vložena novelou zákona o důchodovém pojištění provedenou zákonem č. 220/­2011 Sb.

Před 30. 9. 2011 byl výpočtový základ definován jako osobní vyměřovací základ s výhradou „pokud nepřevyšuje částku 5 000 Kč“. Jestliže osobní vyměřovací základ převyšoval tuto hranici, stanovil se výpočtový základ tak, že částka 5 000 Kč se použila v plné výši a z části osobního vyměřovacího základu přesahující 5 000 Kč až do částky 10 000 Kč se použilo 30 % a z části osobního vyměřovacího základu nad 10 000 Kč se použilo 10 %. Tento princip platil i pro postupné zvyšování redukčních hranic. Horní limit výpočtového základu, tedy jakousi „třetí redukční hranici“ zákon o důchodovém pojištění tehdy neobsahoval. Oproti zákonu č. 100/­1988 Sb., o sociálním zabezpečení však obsahoval zákon o důchodovém pojištění i zmocnění pro vládu, která byla povinna redukční hranice zvyšovat. Pro toto oprávnění měla vláda určena závazná pravidla, která měla vazbu na způsob zvyšování vyplácených důchodů.

Důležité

     V oblasti výpočtového základu se vyskytují tyto základní pojmy:

- osobní vyměřovací základ (§ 16 odst. 1 ZDP),

- roční vyměřovací základ pojištěnce (§ 16 odst. 2 ZDP),

- vyměřovací základ pojištěnce (§ 16 odst. 3 ZDP),

- všeobecný vyměřovací základ (§ 17 odst. 2 ZDP),

- koeficient nárůstu všeobecného vyměřovacího základu (§ 17 odst. 1 ZDP),

- přepočítací koeficient (§ 17 odst. 4 ZDP),

- rozhodné období (§ 18 ZDP),

- vyloučené doby (§ 16 odst. 4 ZDP).

§ 16

(1) Osobní vyměřovací základ je měsíční průměr úhrnu ročních vyměřovacích základů pojištěnce za rozhodné období (§ 18). Tento průměr se vypočte jako součin koeficientu 30,4167 a podílu úhrnu ročních vyměřovacích základů za rozhodné období a počtu kalendářních dnů připadajících na rozhodné období; jsou-li v rozhodném období vyloučené doby (odstavce 4 a 5), snižuje se o ně počet kalendářních dnů připadajících na rozhodné období.

(2) Roční vyměřovací základ pojištěnce se stanoví jako součin úhrnu vyměřovacích základů pojištěnce za kalendářní rok a koeficientu nárůstu všeobecného vyměřovacího základu (§ 17 odst. 1). Úhrn vyměřovacích základů pojištěnce za jednotlivý kalen­dářní rok po roce 2007 nesmí být vyšší než maximální vyměřovací základ pro pojistné^17c) stanovený pro tento rok; do tohoto úhrnu se však nezapočítávají vyměřovací základy osoby dobrovolně účastné pojištění.

(3) Vyměřovacím základem pojištěnce za dobu po 31. pro­sinci 1995 je vyměřovací základ pro stanovení pojistného podle zvláštního zákona¹⁷⁾ a za dobu před 1. lednem 1996 hrubý výdělek stanovený pro účely důchodového zabezpečení podle předpisů platných před 1. lednem 1996. Vyměřovací základ pro stanovení pojistného a hrubý výdělek se považují za vyměřovací základ pojištěnce podle věty první nejdříve ode dne zaplacení pojistného, jde-li o pojištěnce, u nichž pro započtení doby pojiš­tění před 1. lednem 1996 byla v předpisech platných před tímto dnem stanovena podmínka zaplacení pojistného, a o pojištěnce, u nichž pro započtení doby pojištění po 31. prosinci 1995 je v § 11 odst. 1 stanovena podmínka zaplacení pojistného; ustanovení § 11 odst. 2 věty druhé platí zde obdobně. Do vyměřovacího základu pojištěnce se zahrnuje, pokud došlo k pravomocnému rozhodnutí soudu nebo mimosoudní dohodě uzavřené po podání návrhu na zaplacení, náhrada mzdy, platu nebo jiného příjmu náležející v případě uvedeném v § 11 odst. 2 větě třetí (dále jen „náhrada“) a příjem, který byl předmětem návrhu na zaplacení; náhrada a příjem se zahrnují, jen pokud jsou započitatelné do vyměřovacího základu pro stanovení pojistného podle zvláštního zákona17) nebo do hrubého výdělku, a to v kalendářních měsících, za které náležely, a pokud nebyla jejich výše v jednotlivých kalendářních měsících stanovena, rozpočtou se úměrně na celé období, jehož se rozhodnutí nebo dohoda týkají. Do vyměřovacího základu pojištěnce za dobu po 31. prosinci 1995 se pro účely stanovení ročního vyměřovacícho základu zahrnuje též náhrada za ztrátu na výdělku po skončení pracovní neschopnosti náležející za pracovní úraz (nemoc z povolání)¹⁸⁾ a náhrada za ztrátu na služebním příjmu (platu) po skončení neschopnosti k služ­bě.¹⁹⁾ Jde-li o pojištěnce uvedeného v § 6, který platí pojistné za kalendářní rok předcháze­jící o více než jeden rok kalendářnímu roku, ve kterém je pojistné placeno, upraví se vyměřovací základ, z něhož je toto pojistné placeno, tak, že se vynásobí koeficientem stanoveným jako podíl, v jehož čitateli je všeobecný vyměřovací základ (§ 17 odst. 2) za kalendářní rok, za který se pojistné platí, a ve jmenovateli je všeobecný vyměřovací základ za kalendářní rok, který o dva roky předchází kalendářnímu roku, ve kterém bylo pojistné zaplaceno, vynásobený přepočítacím koeficientem (§ 17 odst. 4) pro úpravu tohoto všeobecného vyměřovacího základu; tento koeficient se stanoví s přesností na čtyři platná desetinná místa.

(4) Vyloučenými dobami jsou před 1. lednem 1996 doby, které se podle předpisů platných před tímto dnem vylučovaly při zjišťování hrubých výdělků pro účely výpočtu průměrného měsíčního výdělku, doby, v nichž byl pojištěnec účasten důchodového pojištění nebo zabezpečení podle předpisů platných před tímto dnem, nelze-li zjistit výši vyměřovacích základů za dobu zaměstnání před tímto dnem, a doby uvedené v písmenu j); přitom doby studia po dosa­žení věku 18 let jsou vyloučenými dobami pouze v rozsahu, v jakém se považují za náhradní dobu pojištění. Vyloučenými dobami jsou před 1. lednem 1996 dále doby, které se podle předpisů platných před 1. lednem 1996 vylučovaly při zjišťování hrubých výdělků pro účely výpočtu průměrného měsíčního výdělku, pokud se nekryjí s dobou, která zakládala účast osob samostatně výdělečně činných na důchodovém zabezpečení, dobou pojištění, v níž měl pojištěnec příjmy, které se zahrnovaly do hrubého výdělku, nebo dobou, za kterou náležely náhrady uvedené v odstavci 3 větě čtvrté. Vyloučenými dobami jsou po 31. prosinci 1995, pokud se nekryjí s dobou účasti na pojištění osob uvedených v § 5 odst. 1 písm. e), dobou pojištění, v níž měl pojištěnec příjmy, které se zahrnují do vyměřovacícho základu, dobou pojištění podle § 11 odst. 1 písm. b), nebo dobou, za kterou náležely náhrady uvedené v odstavci 3 větě čtvrté a páté, doby

a)  dočasné pracovní neschopnosti, kterou si pojištěnec ne­způsobil úmyslně, pokud dočasná pracovní neschopnost vznikla nejpozději v poslední den ochranné lhůty podle zvláštního právního předpisu^5e), doby karantény nařízené podle zvláštního právního předpisu^5f), doby, po kterou trvala potřeba ošetřování nebo péče o dítě ve věku do 10 let nebo ošetřování jiné fyzické osoby podle zvláštního právního před­pisu^5e), nejde-li o osoby, které nemají nárok na ošetřovné, nejvýše však v rozsahu prvních 9 kalendářních dnů potřeby ošetřování nebo péče, popřípadě prvních 16 kalendářních dnů, jde-li o osamělého zaměstnance, který má v péči aspoň jedno dítě ve věku do 16 let, které neukončilo povinnou školní docházku, doby, po kterou trvala potřeba poskytování dlouhodobé péče podle zvláštního právního předpisu^5e), nejde-li o osoby, které nemají nárok na dlouhodobé ošetřovné, doby, po kterou trvala podpůrčí doba u dávky otcovské poporodní péče podle zvláštního právního předpisu^5e), a doby před porodem, po kterou nebyla vykoná­vána výdělečná činnost z důvodu těhotenství, nejdříve však od začátku osmého týdne před očekávaným dnem porodu do dne, který bezprostředně předcházel dni porodu,

b)  pobírání invalidního důchodu pro invaliditu třetího stupně, popřípadě plného invalidního důchodu, nebo pobírání starobního důchodu; přitom se za pobírání těchto důchodů považuje i vyplácení obdobných důchodů od cizozemského nositele pojištění,

c)  po které pojištěnec byl poplatníkem pojistného na pojištění, nelze-li zjistit výši jeho vyměřovacích základů,

d)  výkonu vojenské služby v ozbrojených silách České republi­ky před 1. červencem 2016, pokud nejde o vojáky z povolání a vojáky v další službě,⁵⁾ a výkonu civilní služby před 1. lednem 2005,

e)  účasti na pojištění osob uvedených v § 5 odst. 2 písm. c) a d),

f)  soustavné přípravy na budoucí povolání studiem na střední nebo vysoké škole v České republice, a to po dobu prvních 6 let tohoto studia po dosažení věku 18 let,

g)  účasti na pojištění osob uvedených v § 5 odst. 2 písm. a), g) a h),

h)  teoretické a praktické přípravy pro zaměstnání nebo jinou výdělečnou činnost osoby se zdravotním postižením,²⁸⁾

ch) ode dne přiznání důchodu do konce roku přiznání důchodu, jde-li o případy uvedené v § 18 odst. 2 a 3, a doby před dosažením 18 let věku, jde-li o případy uvedené v § 18 odst. 2,

i)  za něž byly podle zákona o ochraně zaměstnanců při platební neschopnosti zaměstnavatele a o změně některých zákonů vyplaceny mzdové nároky v nižší částce, než náležely,

j)  za něž v případě uvedeném v § 11 odst. 2 větě třetí nebyla náhrada mzdy, platu nebo jiného příjmu započitatelného do vyměřovacího základu pro stanovení pojistného podle zvláštního zákona¹⁷⁾ přiznána soudem,

k)         pobírání starobní penze na určenou dobu, doživotní penze nebo penze na přesně stanovenou dobu s přesně stanovenou výší důchodu podle zákona upravujícího doplňkové penzijní spoření do dosažení věku potřebné­ho pro vznik nároku na starobní důchod stanoveného podle § 32, pokud jsou splněny podmínky stanovené v § 22 odst. 4 nebo § 23 odst. 6 zákona č. 427/2011 Sb., o doplňkovém penzijním spoření.

(5) Činí-li součet vyloučených dob uvedených v odstavci 4 větě třetí písm. f) a h), více než 1825 kalendářních dnů, omezí se počet těchto vyloučených dob nad 1825 kalendářních dnů na jednu polovinu.

(6) Jestliže zaměstnavatel pojištěnci započitatelný příjem do vyměřovacího základu

a)  zúčtoval v plném rozsahu, zahrnuje se tento příjem do vy­měřovacího základu, a to i když tento příjem nebyl pojištěnci v plném rozsahu vyplacen; v tomto případě se ustanovení odstavce 4 písm. i) nepoužije a do vyměřovacího základu se nezahrnují ani mzdové nároky uspokojené krajskou pobočkou Úřadu práce,

b)  zúčtoval v částečném rozsahu, je celá doba, za kterou nebyl zúčtován příjem započitatelný do vyměřovacího základu, vyloučenou dobou podle odstavce 4 písm. i); v tomto pří­padě se do vyměřovacího základu nezahrnují částky příjmu vyplacené zaměstnavatelem ani mzdové nároky uspokojené krajskou pobočkou Úřadu práce,

c)  nezúčtoval, použije se ustanovení odstavce 4 písm. i); v tom­to případě se do vyměřovacího základu nezahrnují mzdové nároky uspokojené krajskou pobočkou Úřadu práce.

(7) Doby uvedené v odstavci 4 větě třetí písm. a) až k) se považují za vyloučené doby, i když se kryjí s dobou účasti na pojištění osob uvedených v § 5 odst. 1 písm. e), s dobou účasti na pojištění podle § 6, s dobou pojištění, v níž měl pojištěnec příjmy, které se zahrnují do vyměřovacího základu, nebo s dobou, za kterou náležely náhrady uvedené v odstavci 3 větě čtvrté a páté, pokud o to pojištěnec nebo jiný oprávněný požádá; příjmy dosažené v takto určených vyloučených dobách se do vyměřovacího základu nezahrnují. Dosaženým příjmem se rozumí příjem zúčtovaný a u osob samostatně výdě­lečně činných se jejich příjmem dosaženým v období, které se kryje s vyloučenými dobami, rozumí poměrná část vyměřovacího základu pro pojistné za kalendářní rok, v němž je vyloučená doba podle věty první; u osob účastných pojištění podle § 6 se jejich příjmem dosaženým v období, které se kryje s vyloučenými dobami, rozumí vyměřovací základ pro pojistné za kalendářní měsíc nebo poměrnou část tohoto měsíce, v němž je vyloučená doba podle věty první. Postup podle věty první se týká pouze celého časového úseku, po který se doby uvedené ve větě první vzájemně kryjí. Věty první až třetí se použijí přiměřeně též pro vyloučené doby uvedené v odstavci 4 větách první a druhé, pokud se kryjí s dobami uvedenými v části věty první před středníkem. Způsob podání žádosti podle věty první a lhůty, v nichž lze žádost podat, stanoví zvláštní právní předpis^19b).

(8) Osobní vyměřovací základ, roční vyměřovací základ pojištěnce a výpočtový základ se zaokrouhlují na celé koruny nahoru.

komentář k § 16

Odstavec 1 stanoví postup výpočtu osobního vyměřovacího základu. Nutno poznamenat, že dřívější právní úprava (zákon č. 100/­1988 Sb., o sociálním zabezpečení) pracovala s pojmem „průměrný měsíční výdělek“ a osobní vyměřovací základ se stanovil z vybraných pěti kalendářních roků. To dnes neplatí, osobní vyměřovací základ se stanoví ze všech kalendářních roků rozhodného období. Toto zdánlivé znevýhodnění je vyváženo použitím koeficientu nárůstu všeobecného vyměřovacího základu (viz § 17 ZDP). Nicméně vlastní postup výpočtu osobní vyměřovacího základu je principiálně shodný s dřívější právní úpravou.

Odstavec 2 stanoví postup výpočtu ročního vyměřovacího základu pojištěnce za použití koeficientu nárůstu všeobecného vyměřovacího základu, který matematicky vyjadřuje reálnou hodnotu skutečného příjmu dosaženého v minulosti, jakou představuje v období co nejvíce se blížícímu datu přiznání důchodu. Věta druhá omezuje úhrn vyměřovacích základů pojištěnce v kalendářním roce jako reakci na zavedení maximálních vyměřovacích základů pro pojistné. Věta za středníkem představuje výjimku pro dobrovolnou účast na důchodovém pojištění.

Odstavec 3 je do jisté míry přechodným ustanovením. To je způsobeno tím, že rozhodné období podle § 18 odst. 4 ZDP bude ještě po dlouhou dobu zasahovat do období před účinností zákona o důchodovém pojištění (před 1. 1. 1996).

Důležité

     V praxi se pak musí důsledně rozlišovat, z jakých druhů příjmů, které byly hrubými výdělky podle předpisů účinných v tomto období, se vyměřovací základ pojištěnce stanoví. V případě zaměstnanců se rozlišuje:

–  období před 1. 1. 1993,

–  období od 1. 1. 1993 do 30. 6. 1993,

–  období od 1. 7. 1993 do 31. 12. 1993,

–  období od 1. 1. 1994 do 31. 12. 1995,

–  období od 1. 1. 1996 do 31. 12. 2003,

–  období od 1. 1. 2004.

Obdobně se rozlišují jednotlivá období právní úpravy pro stanovení vyměřovacího základu osoby samostatně výdělečně činné a pro stanovení vyměřovacího základu občana pracujícího v cizině. Podrobný výklad postupu výpočtu v jednotlivých uvedených obdobích by byl nad rámec tohoto komentáře.

Věta druhá odstavce 3 vylučuje možnost zápočtu příjmů za doby, kdy zaměstnavatel nezaplatil pojistné (§ 11 odst. 2 ZDP). Věta třetí se týká zápočtu doby pojištění v období, kdy trvalo soudní řízení o neplatném skončení pracovního vztahu nebo obdobného vztahu (pokud pro dotyčného skončilo úspěšně).

Věta čtvrtá odstavce 3 výslovně stanoví, že do vyměřovacího základu pojištěnce po 31. 12. 1995 se pro účely stanovení ročního vyměřovacího základu zahrnuje i náhrada za ztrátu na výdělku po skončení pracovní neschopnosti z titulu pracovního úrazu nebo nemoci z povolání podle zákoníku práce, resp. náhrad při úrazech podle obdobných předpisů (např. zákon č. 361/­2003 Sb., o služebním poměru příslušníků bezpečnostních sborů). Důvodem je skutečnost, že tyto náhrady se sice pro výpočet výpočtového základu zohledňují, nicméně se z nich neodvádí pojistné na sociální zabezpečení.

Věta pátá odstavce 3 se týká všech okruhů osob dobrovolně účastných na důchodovém pojištění, kterým se vyměřovací základ v daném kalendářním roce při vlastním výpočtu osobního vyměřovacího základu násobí koeficientem nárůstu všeobecného vyměřovacího základu, jehož výše se stanoví jako výraz vývoje průměrné mzdy mezi rokem, za který se vyměřovací základ započítává a rokem bezprostředně předcházejícím roku přiznání důchodu.

Odstavec 4 upravuje známý institut vyloučených dob (existoval i za dřívější právní úpravy). Účelem tohoto institutu je „nerozmělnit“ průměr výdělků tím, že se výdělky rozpočtou i na období, v kterých nebyl dosažen žádný příjem. Vyloučené doby zajišťují, že se do průměrného výdělku zahrnují pouze doby, v nichž byl dosažen příjem. I tento odstavec má povahu přechodného období, protože rozlišuje vyloučené doby před 1. 1. 1996 a vyloučené doby po 1. 1. 1996. Podrobný výklad jednotlivých vyloučených dob by byl nad rámec tohoto komentáře. Uvedené doby se vylučují v plném rozsahu, jestliže spadají do období před 1. 1. 1996, třebaže se bude stanovovat výše důchodu, na který vznikne nárok po 31. 12. 1995, podle předpisů účinných po tomto datu. Určitou odchylkou je pouze doba studia před 1. 1. 1996, která je vyloučenou dobou po dosažení věku 18 let pouze v takovém rozsahu, v jakém je hodnocena jaké náhradní doba podle § 13 odst. 2 ZDP.

Novelou zákona provedenou zákonem č. 321/­2023 Sb. s účinností 1. 1. 2024 došlo k vložení věty druhé. Při stanovení výše procentní výměry důchodů přiznaných po 31. 12. 2023 se v případě souběhu vyloučených dob a vyměřovacích základů v období před 1. 1. 1996 již nepostupuje podle § 3a vyhlášky č. 284/­1995 Sb., ve znění účinném do 31. 12. 2003, ale postupuje se podle § 16 odst. 7 ZDP. Upřednostnění se tedy provede na žádost pojištěnce (nikoli z moci úřední) a případný celoroční souběh vyloučené doby a vyměřovacích základů není překážkou pro provedení tohoto upřednostnění.

Zásadně platí, že jednoznačnou prioritu má zápočet vyměřovacího základu před vyloučenou dobou. To v praxi znamená, že při souběhu vyloučené doby s některou z dob uvedených v této větě se započte v daném období vyměřovací základ a vyloučená doba se nevyloučí. I zde by podrobný výklad jednotlivých vyloučených dob byl nad rámec tohoto komentáře.

V odstavci 5 došlo postupně k dvěma redukcím druhů dob, které se jako vyloučené doby vylučují pouze v omezeném rozsahu (redukce omezení, tedy jakási „negace negace“), což má ve svém důsledku pro dotčené občany pozitivní vliv. V období po 1. 1. 2010 (zákon č. 306/­2008 Sb.) jde již pouze o doby uvedené v současném znění zákona. Zvláštní vyloučenou dobou byla v některých případech doba účasti na pojištění osob samostatně výdělečně činných, tato právní úprava zákonem č. 259/­2017 Sb. s účinností od 1. 2. 2018 vypuštěna a následně byla zjednodušena.

Odstavec 6 byl vložen do předmětného ustanovení zákonem č. 585/­2006 Sb. a č. 261/­2007 Sb. s účinností od 1. 1. 2009 a řeší komplexně všechny situace, které nastávaly po vložení ustanovení písm. i) do § 16 odst. 4 ZDP – doby, za něž byly podle zákona o ochraně zaměstnanců při platební neschopnosti zaměstnavatele a o změně některých zákonů vyplaceny mzdové nároky v nižší částce, než náležely – a do uvedené doby nebyly výslovně upraveny.

Odstavec 7 byl vložen do předmětného ustanovení zákonem č. 306/­2008 Sb. s účinností od 1. 1. 2010 a má za úkol pomoci odstranit důsledky dosavadní zásady, že v případě souběhu vyloučené doby s dobou s vyměřovacím základem má jednoznačně přednost doba s vyměřovacím základem. Ustanovení poskytuje dvě možnosti řešení – uplatnit toto právo již při sepisování žádosti o důchod, nebo až po obdržení rozhodnutí. Přitom je třeba rozlišit, zda se jedná o dobu před 1. 1. 1996 (postupuje se podle § 3a vyhlášky č. 284/­1995 Sb., kterou se provádí zákon o důchodovém pojištění, a to z úřední povinnosti) nebo o dobu po 31. 12. 1995, kdy musí pojištěnec o přednostní přihlédnutí l vyloučeným dobám výslovně požádat.

Je třeba zdůraznit, že neexistuje žádná třetí možnost (požádat svého zaměstnavatele, aby takto postupoval již při sepisování ELDP), byť by se zdála nejjednodušší. Jednak tato možnost není v právních předpisech zakotvena, ale hlavní důvod je věcný – výpočet důchodu se provádí vždy podle stavu právních předpisů účinných ke dni, od kdy má být důchod přiznán, nikoli v době, kdy vzniká určitá skutečnost.

Česká správa sociálního zabezpečení proto připravila tiskopis, který je vhodné pro uplatnění tohoto práva použít.

Odstavec 8 (stávající znění podle zákona č. 306/­2008 Sb.) zakotvuje z důvodu přesnosti a úplnosti právní úpravy i metodu zaokrouhlování výpočtového základu.

§ 17

(1) Koeficient nárůstu všeobecného vyměřovacího zákla­du se stanoví jako podíl všeobecného vyměřovacího základu za kalendářní rok, který o dva roky předchází roku přiznání důchodu, vynásobeného přepočítacím koeficientem (odstavec 4), a všeobecného vyměřovacího základu za kalendářní rok, za který se vypočítává roční vyměřovací základ; tento koeficient se stanoví s přesností na čtyři platná desetinná místa. Koeficient nárůstu všeobecného vyměřovacího základu činí vždy nejméně hodnotu 1.

(2) Výši všeobecného vyměřovacího základu za kalendářní rok stanoví prováděcí právní předpis do 30. září následujícího kalen­dářního roku, a to ve výši průměrné měsíční mzdy zjištěné Českým statistickým úřadem za kalendářní rok; výše všeobecného vyměřo­vacího základu za kalendářní rok se zjišťuje tak, aby byl zachován srovnatelný způsob zjišťování průměrné mzdy v předchozím období, a nesmí být přitom nižší než výše všeobecného vyměřovacího základu za bezprostředně předcházející kalendářní rok.

(3) Pro stanovení ročního vyměřovacího základu za ka­lendářní rok, který o jeden rok předchází roku přiznání důchodu, a za rok přiznání důchodu činí koeficient nárůstu všeobecného vyměřovacího základu vždy hodnotu 1.

(4) Přepočítací koeficient se stanoví jako podíl průměrné měsíční mzdy zjištěné Českým statistickým úřadem za první pololetí kalendářního roku, který o jeden rok předchází roku přiznání důchodu, a průměrné měsíční mzdy zjištěné Českým sta­tistickým úřadem za první pololetí kalendářního roku, který o dva roky předchází roku přiznání důchodu; průměrná měsíční mzda se zjišťuje tak, aby byl zachován srovnatelný způsob zjišťování průměrné měsíční mzdy v předchozím období. Výši přepočítacího koeficientu pro úpravu všeobecného vyměřovacího základu za kalendářní rok, který o dva roky předchází roku přiznání důchodu, stanoví prováděcí právní předpis do 30. září kalendářního roku, ve kterém stanoví tento všeobecný vyměřovací základ. Přepočítací koeficient činí vždy nejméně hodnotu 1; tento koeficient se stanoví s přesností na čtyři platná desetinná místa.

komentář k § 17

Ustanovení obsahuje pravidla výpočtu tzv. koeficientů – koeficientu všeobecného vyměřovacího základu a přepočítacího koeficientu.

Odstavec 1 a odstavec 4 stanoví postup výpočtu koeficientu nárůstu všeobecného vyměřovacího základu, jež je rozhodujícím ukazatelem pro výpočet jednotlivých vyměřovacích základů podle § 16 odst. 1 až 3 ZDP.

Na vysvětlenou – aby se dosáhlo zreálnění příjmů dosahovaných v minulosti na stav, který se nejvíc blíží roku přiznání důchodu, musí mít plátci důchodů k disposici právní podklady pro přiznávání důchodů tři měsíce před datem, od něhož se důchod přiznává. Český statistický úřad má však údaje potřebné pro stanovení všeobecného vyměřovacího základu za předchozí kalendářní rok až 30. září, což způsobuje optické opožďování zreálnění příjmů. Ke stejnému datu – 30. září – má však již Český statistický úřad i údaj pro zjištění průměrné mzdy za 1. pololetí daného kalendářního roku. Přepočítací koeficient je tedy korekčním prvkem přibližujícím míru zreálnění příjmů okamžiku přiznání důchodu.

Odstavec 2 obsahuje zmocňovací pravidlo pro vládu, aby nařízením vlády stanovila výši všeobecného vyměřovacího základu.

Důležité

     Pro rok 2024 se jedná o nařízení vlády č. 286/­2023 Sb., o výši všeobecného vyměřovacího základu za rok 2022, přepočítacího koeficientu pro úpravu všeobecného vyměřovacího základu za rok 2022, redukčních hranic pro stanovení výpočtového základu pro rok 2024, základní výměry důchodu stanovené pro rok 2024 a částky zvýšení za vychované dítě pro rok 2024 a o zvýšení důchodů v roce 2024 a pro rok 2025 se bude jednat o nařízení vlády č. 282/­2024 Sb., o výši všeobecného vyměřovacího základu za rok 2023, přepočítacího koeficientu pro úpravu všeobecného vyměřovacího základu za rok 2023, redukčních hranic pro stanovení výpočtového základu pro rok 2025, základní výměry důchodu stanovené pro rok 2025 a částky zvýšení za vychované dítě pro rok 2025 a o zvýšení důchodů v roce 2025.

Odstavec 3 stanoví koeficient nárůstu všeobecného vyměřovacího základu pro rok přiznání důchodu a rok bezprostředně předcházející.

Odstavec 4 stanoví metodu výpočtu přepočítacího koeficientu. Výši všeobecného vyměřovacího základu za rok, který o dva roky předchází danému kalendářnímu roku, přepočítacího koeficientu pro úpravu všeobecného vyměřovacího základu také za rok, který o dva roky předchází danému kalendářnímu roku a redukčních hranic pro stanovení výpočtového základu, stanoví pravidelně v měsíci září vláda nařízením vlády spolu s úpravou valorizace důchodů (viz výše).

§ 18

(1)   Rozhodným obdobím pro stanovení osobního vyměřo­vacího základu je období, které začíná kalendářním rokem bez­prostředně následujícím po roce, v němž pojištěnec dosáhl 18 let věku, a končí kalendářním rokem, který bezprostředně předchází roku přiznání důchodu, pokud se dále nestanoví jinak.

(2) Pokud roku přiznání důchodu bezprostředně předchází kalendářní rok, v němž pojištěnec dosáhl 18let věku, jsou rozhod­ným obdobím tyto dva kalendářní roky. Přiznává-li se důchod ode dne, který spadá do kalendářního roku, v němž pojištěnec dosáhl 18 let věku, je rozhodným obdobím tento kalendářní rok. Podle předchozích vět se postupuje, pokud doba mezi dosažením 18 let věku a dnem, od kterého se přiznává důchod, přesahuje 30 dnů, a není-li celá doba mezi 18. rokem věku a dnem, od kterého se přiznává důchod, vyloučenou dobou.

(3) Pokud doba mezi dosažením 18 let věku a dnem, od kterého se přiznává důchod, nepřesahuje 30 dnů, nebo je-li celá doba mezi 18. rokem věku a dnem, od kterého se přiznává důchod, vyloučenou dobou, anebo přiznává-li se důchod pojištěnci mladšímu 18 let, jsou rozhodným obdobím rok přiznání důchodu a předcházející kalendářní roky, v nichž měl pojištěnec vyměřovací základ.

(4) Do rozhodného období se nezahrnují kalendářní roky před rokem 1986. Není-li však v takovém rozhodném období aspoň pět kalendářních roků s vyměřovacím základem pojištěnce (§ 16 odst. 3 a 7), prodlužuje se rozhodné období před rok 1986 postupně tak, aby zahrnovalo ještě jeden takový rok, nejvýše však kalendářní rok bezprostředně následující po roce, v němž pojištěnec dosáhl věku 18 let.

komentář k § 18

Předmětné ustanovení definuje v obecné rovině pojem „rozhodné období“.

Odstavec 1 doznal stávající podoby po 1. 10. 2011 na základě novely provedené zákonem č. 220/­2011 Sb. Ustanovení zakotvuje zásadu celoživotního zjišťování příjmů rozhodných pro stanovení výše procentní výměry důchodů.

Odstavce 2 a 3 jsou výjimkou ze zásady uvedené v odstavci 1. Jejich praktické použití je možné pouze při přiznávání invalidních důchodů tzv. invalidům z mládí, tedy v 18. roce věku.

Odstavec 4 – na rozdíl od odstavců 2 a 3 – je použitelný zejména při výpočtu starobních důchodů. Stanoví zásadu, že rozhodné období začíná zpravidla rokem 1986 a končí – též zpravidla – kalendářním rokem před rokem přiznání důchodu. Výjimkou je případ ve větě druhé, kdy se v uvedeném rozhodném období (od roku 1986) nevyskytuje alespoň pět kalendářních roků s vyměřovacím základem. V takovém případě se počátek rozhodného období posunuje před rok 1986 k roku s vyměřovacím základem. Je-li však v rozhodném období alespoň pět kalendářních roků s vyměřovacím základem, neprodlužuje se rozhodné období před rok 1986, i kdyby v některém z těchto kalendářních let trvala po celý rok vyloučená doba.

Po zavedení tzv. důchodových kalkulaček (na webu ČSSZ i MPSV) je zcela zbytečné popisovat jednotlivé dílčí kroky při výpočtu důchodu (zejména starobního, a to obou typů – jak tzv. normálního či běžného, tj. na který vzniká nárok dosažením příslušného věku, tak i tzv. předčasného podle § 31 ZDP). Pro použití příslušné kalkulačky je ovšem třeba mít k dispozici především informativní list důchodového pojištění, o který lze bezplatně jednou ročně požádat ČSSZ.

Jednodušší metodou je využít službu „Informativní důchodová aplikace (IDA)“, kterou nabízí ČSSZ klientům na svém ePortálu. Ta umožňuje provést informativní výpočet s automatickým načtením digitalizovaných údajů založených v elektronické evidenci nárokových podkladů. Služba je však určena pojištěncům, kteří disponují nástroji pro elektronickou identifikaci.

§ 19

(1) Starobní a invalidní důchod pojištěnce, který pobírá nebo pobíral některý z těchto důchodů nebo plný invalidní nebo částečný invalidní důchod, popřípadě důchod za výsluhu let, nesmí být vyměřen z nižšího výpočtového základu, než kolik činí výpočtový základ stanovený podle § 15 z osobního vyměřovacího základu, z něhož byl dřívější důchod vyměřen, vynásobeného koeficientem stanoveným jako podíl, v jehož čitateli je součin všeobecného vyměřovacího základu za kalendářní rok, který o dva roky předchází roku přiznání důchodu, a přepočítacího koeficientu (§ 17 odst. 4) pro úpravu tohoto všeobecného vy­měřovacího základu, a ve jmenovateli je všeobecný vyměřovací základ za poslední kalendářní rok rozhodného období, z něhož byl zjištěn osobní vyměřovací základ při přiznání dřívějšího důchodu. Pokud dřívější důchod nebyl vyměřen z vyměřovacích základů stanovených za rozhodné období (§ 18), postupuje se podle věty první s tím, že ve jmenovateli je všeobecný vyměřovací základ za kalendářní rok předcházející kalendářnímu roku přiznání dřívějšího důchodu; jestliže tento dřívější důchod nebyl vyměřen z výpočtového základu, považuje se za osobní vyměřovací základ všeobecný vyměřovací základ, z něhož byl tento důchod vymě­řen, vynásobený přepočítacím koeficientem pro úpravu tohoto všeobecného vyměřovacího základu. Pokud pojištěnec pobíral více důchodů, použije se nejvyšší výpočtový základ stanovený podle věty první a druhé. Koeficient podle věty první se stanoví s přesností na čtyři platná desetinná místa. Ustanovení § 16 odst. 8 platí zde obdobně.

(2) Ustanovení odstavce 1 platí obdobně v případě, že dřívější důchod byl vyměřen z průměrného měsíčního výdělku podle předpisů platných před 1.lednem 1996, s tím, že průměrný měsíční výdělek se považuje za osobní vyměřovací základ; rozhodující je přitom průměrný měsíční výdělek neomezený podle těchto předpisů a rozhodné období podle těchto předpisů, z něhož byl tento průměrný měsíční výdělek zjištěn. Pokud dřívější důchod nebyl vyměřen z průměrného měsíčního výdělku stanoveného za rozhodné období, postupuje se podle odstavce 1 věty první s tím, že ve jmenovateli je všeobecný vyměřovací základ za kalendářní rok předcházející kalendářnímu roku přiznání dřívějšího důchodu.

komentář k § 19

Odstavec 1 obsahuje zásadu tzv. „zachovaného výpočtového základu“ neboli podle dřívějších předpisů „stop průměrného výdělku“. Jde o záruku, že žádný z budoucích důchodů pojištěnce, který již některý z důchodů pobíral nebo pobírá, nesmí být vypočten z nižšího výpočtového základu, než z něhož byl vypočten předchozí důchod. Toto pravidlo bylo přizpůsobeno zavedení pravidel pro stanovení výpočtového základu pomocí koeficientu.

Odstavec 2 vztahuje zásadu odstavce 1 na případy, kdy pojištěnec pobíral důchod za výsluhu let, s tím, že roli osobního vyměřovacího základu zde hraje průměrný měsíční výdělek. Zásadně však platí, že posledním kalendářním rokem rozhodného období se rozumí poslední kalendářní rok celého rozhodného období, nikoli tedy např. časově poslední vybraný kalendářní rok.

Z ustanovení vyplývá, že pobíral-li pojištěnec v minulosti více důchodů (stejného nebo různého druhu), provádějí se příslušné početní operace se všemi dřívějšími osobními vyměřovacími základy, resp. průměrnými měsíčními výdělky, a z nejvyššího výsledného výpočtového základu se vypočte nově přiznaný důchod.

§ 19a

(1) Starobní a invalidní důchod pojištěnce, který získal aspoň 15 roků náhradní doby pojištění za dobu účasti na pojištění osob uvedených v § 5 odst. 2 písm. d) nebo § 102a odst. 1 (dále jen „ná­hradní doba péče o závislou osobu“), nesmí být vyměřen z nižšího výpočtového základu, než kolik činí výpočtový základ stanovený podle § 15 z osobního vyměřovacího základu vypočteného podle odstavců 2 a 3 a podle § 16.

(2) U pojištěnce uvedeného v odstavci 1 se náhradní doba péče o závislou osobu pro účely stanovení osobního vyměřovacího základu považuje

a)  za vyloučenou dobu, a to i když se kryje s dobou účasti na pojištění osob uvedených v § 5 odst. 1 písm. e), s dobou pojištění, v níž měl pojištěnec příjmy, které se zahrnují do vyměřovacího základu, nebo s dobou, za kterou náležely náhrady uvedené v § 16 odst. 3 větě čtvrté a páté, nebo

b)  za dobu pojištění, v níž měl pojištěnec příjmy, které se zohledňují pro účely ročního vyměřovacího základu,

a to podle toho, co je pro tohoto pojištěnce výhodnější; postup podle písmene a) se přitom týká pouze celého časového úseku, po který se uvedené doby vzájemně kryjí.

(3) Za příjem pojištěnce uvedeného v odstavci 1 se pro účely odstavce 2 písm. b) považuje

a)  po 31. prosinci 2006 částka odpovídající výši příspěvku na péči podle zákona o sociálních službách osoby, o kterou pojištěnec osobně pečoval. Úhrn těchto částek za kalendářní rok se přičítá k ročnímu vyměřovacímu základu pojištěnce stanovenému za tento kalendářní rok podle § 16 odst. 2 věty první,

b)  před 1. lednem 2007 za kalendářní rok částka 96 000 Kč vynásobená koeficientem stanoveným jako podíl, v jehož čitateli je všeobecný vyměřovací základ za kalendářní rok, za který se vypočítává roční vyměřovací základ, a ve jmenova­teli je všeobecný vyměřovací základ za rok 2007; netrvala-li náhradní doba péče o závislou osobu celý kalendářní rok, snižuje se částka vypočtená podle části věty před středníkem úměrně. Koeficient podle věty první se stanoví s přesností na 4 platná desetinná místa. Částka za kalendářní rok podle věty první se přičítá k úhrnu vyměřovacích základů pojištěnce za tento kalendářní rok uvedenému v § 16 odst. 2 větě první.

komentář k § 19a

Ustanovení bylo do zákona vloženo novelou zákona o důchodovém pojištění provedenou zákonem č. 306/­2008 Sb. s účinností k 1. 7. 2009.

Smyslem tohoto ustanovení je upravit způsob výpočtu důchodu osob (zpravidla matek v případě péče o dlouhodobě těžce zdravotně postižené dítě, nicméně ustanovení se vztahuje případně i na muže), které často obětovaly své případné důchodové nároky, takže jejich výše důchodů by byla paradoxně i nižší než důchod osoby, o kterou pečovaly. V praxi docházelo k tomu, že výše procentní výměry důchodů pečující osoby jen nepatrně převyšovala zákonnou minimální výši, zatímco výše invalidního důchodu „invalidy z mládí“ se blížila průměrné výši důchodu.

Důležité

     Odstavec 1 vymezuje podmínky, za nichž lze důchod zvláštním způsobem vypočítat nebo v případě důchodů již vypočtených, přepočítat. Z ustanovení vyplývá, že jde:

–  v období před 1. 1. 2007 o doby péče o dítě ve věku do 18 let, které bylo dlouhodobě těžce zdravotně postižené vyžadující mimořádnou péči a převážně nebo úplně bezmocné nebo částečně bezmocné osoby starší 80 let,

–  v období od 1. 1. 2007 o doby péče o osobu ve stupni závislosti II, III nebo IV,

–  v období od 1. 1. 2008 též o doby péče o osobu mladší 10 let ve stupni závislosti I,

–  připomíná se pouze, že do doby péče o výše uvedené děti se nepočítá doba péče do 1 roku věku, protože péče o děti v tomto věku je zpravidla srovnatelná bez ohledu na případné zdravotní postižení.

Odstavec 2 lapidárně popisuje způsob zvláštního výpočtu.

Odstavec 3 je do určité míry prováděcím ustanovením k odstavci 2 písm. b) předmětného ustanovení.

HLAVA TŘETÍ

DALŠÍ POJMY

§ 20

Dítě

(1) Dítětem se pro účely tohoto zákona rozumí dítě vlastní, a pokud se dále nestanoví jinak, též dítě převzaté do péče nahrazující péči rodičů.

(2) Za dítě převzaté do péče nahrazující péči rodičů se považuje dítě, jež bylo převzato do této péče na základě rozhodnutí příslušného orgánu, dítě manžela, které mu bylo svěřeno do výchovy rozhodnutím soudu nebo na základě dohody rodičů schválené soudem, dítě manžela, nemá-li druhý z rodi­čů rodičovskou zodpovědnost, a dítě manžela, zemřel-li druhý rodič dítěte nebo není-li znám. Za dítě převzaté do trvalé péče nahrazující péči rodičů se považuje dále dítě, jež bylo převzato do péče na základě rozhodnutí soudu, orgánu sociálně-právní ochrany dětí nebo dřívějšího příslušného orgánu o svěření dítěte do péče budoucího osvojitele nebo do péče osoby, která má zájem stát se pěstounem^19c), a dítě, jež bylo převzato do péče na základě předběžného opatření vydaného v rámci řízení o svěření dítěte do výchovy^19d).

(3) Za rozhodnutí příslušného orgánu podle odstavce 2 věty první se považuje

a)  rozhodnutí soudu o svěření dítěte do péče jiné osoby³⁸⁾,

b)  rozhodnutí soudu o osvojení dítěte³⁹⁾,

c)  rozhodnutí soudu o předání dítěte do péče budoucího osvojitele⁴⁰⁾,

d)  rozhodnutí soudu o předání dítěte osvojiteli do péče před osvojením⁴¹⁾,

e)  jmenování fyzické osoby poručníkem dítěte⁴²⁾,

f)  rozhodnutí soudu o svěření dítěte do pěstounské péče a do pěstounské péče na přechodnou dobu⁴³⁾,

g)  rozhodnutí soudu o svěření dítěte do předpěstounské péče zájemci o pěstounskou péči⁴⁴⁾,

h)  rozhodnutí soudu o nařízení předběžného opatření o péči o dítě⁴⁵⁾,

i)  podání návrhu soudu na zahájení soudního řízení o ustanovení fyzické osoby poručníkem dítěte, jestliže tato osoba o dítě osobně pečuje a nemá k němu vyživovací povinnost, a to po dobu, po kterou probíhá toto soudní řízení.

(4) Za nezaopatřené dítě se pro účely tohoto zákona po­važuje dítě do skončení povinné školní docházky, a poté, nejdéle však do 26. roku věku, jestliže

a)  se soustavně připravuje na budoucí povolání (§ 21 až 23),

b)  se nemůže soustavně připravovat na budoucí povolání nebo vykonávat výdělečnou činnost pro nemoc nebo úraz, nebo

c)  z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu je neschopno vykonávat výdělečnou činnost.

(5) Po skončení povinné školní docházky se do 18. roku věku považuje za nezaopatřené dítě také dítě, které je vedeno v evidenci krajské pobočky Úřadu práce jako uchazeč o zaměst­nání a nemá nárok na podporu v nezaměstnanosti nebo podporu při rekvalifikaci.

(6) Za povinnou školní docházku²⁰⁾ se pro účely tohoto zákona považuje též

a)  pokračování žáků, kteří po splnění povinné školní docház­ky nezískali základní vzdělání, v základním vzdělávání,^20a) desátý ročník základního vzdělávání v základní škole speciální,^20b) pokračování žáků se zdra­votním postižením v základním vzdělávání^20c) a kurz pro získání základního vzdělání organizovaný základní nebo střední školou ve formě denní výuky, který navštěvují osoby mladší 26 let, které nezískaly základní vzdělání,^20d)

b)  období školních prázdnin bezprostředně navazujících na ukončení období školního vyučování školního roku, v němž dítě dovrší poslední rok povinné školní docházky, pokud dítě po celý kalendářní měsíc nevykonává výdělečnou činnost v rozsahu uvedeném v § 27 ani nepobírá podporu v nezaměstnanosti nebo podporu při rekvalifikaci, nestalo-li se studentem střední školy.

(7) Za nezaopatřené dítě se nepovažuje dítě, které je poži­vatelem invalidního důchodu pro invaliditu třetího ­stupně.

komentář k § 20

Odstavec 1 obsahuje definici pojmu „dítě“ pro účely tohoto zákona, ovšem s výjimkou „pokud se dále nestanoví jinak“. Dále se pak stanoví jinak v § 50 odst. 3 ZDP a v § 52 odst. 1 písm. b) ZDP.

Zákon č. 321/­2023 Sb. provedl od 1. 1. 2024 v tomto odstavci změnu a zrušil slova „nebo osvojené“. Nedochází k věcné změně, nýbrž se jen zrušilo duplicitní ustanovení, neboť to, že se pro účely zákona o důchodovém pojištění považuje za dítě též dítě osvojené, je v předmětném ustanovení uvedeno jak v odstavci 1, tak v odstavci 3 v písm. b); tato duplicitní úprava vznikla nedopatřením při nové formulaci § 20 odst. 3 ZDP v návaznosti na nový občanský zákoník.

Odstavec 2 navazuje na odstavec 1 a vysvětluje možné situace, v nichž dochází k převzetí dítěte do péče nahrazující péči rodičů. Odstavec byl upravován novelami zákona o důchodovém pojištění provedenými zákonem č. 152/­2007 Sb. s účinností 1. 7. 2007 a zákonem č. 306/­2008 Sb. s účinností od 1. 1. 2010.

Odstavec 3 obsahuje vysvětlivku pojmu „rozhodnutí příslušného orgánu“ použitého v odstavci 2 předmětného ustanovení.

Odstavec 4 obsahuje základní definici pojmu „nezaopatřené dítě“, opět pro účely celého zákona. Doba povinné školní docházky platí obecně, ale v praxi není rozhodné, jak dlouho povinná školní docházka trvá, či v jakém věku dítě povinnou školní docházku ukončilo. Za povinnou školní docházku je třeba považovat i případy, kdy těžce zdravotně postižené dítě je ředitelem školy a za souhlasu zákonných zástupců osvobozeno od školní docházky. Pro nezaopatřenost po skončení povinné školní docházky jsou stanoveny tři alternativní podmínky pod písmeny a) až c).

Odstavec 5 obsahuje výjimku z odstavce 3. Podle zákona č. 435/­2004 Sb., o zaměstnanosti je nutno pro nárok na podporu v nezaměstnanosti nebo při rekvalifikaci vždy splnit podmínku potřebné doby zaměstnání v délce alespoň 12 měsíců v posledních třech letech před vzetím do evidence uchazečů o zaměstnání. Do této doby se sice započítávají náhradní doby zaměstnání, ty jsou však v zákoně o zaměstnanosti definovány odlišně od zákona o důchodovém pojištění.

Odstavec 6 definuje pojem „povinná školní docházka“. Povinnou školní docházkou se pro posouzení, zda je dítě nezaopatřené, rozumějí i školní prázdniny po jejím skončení, třebaže dítě v té době začalo vykonávat výdělečnou činnost, jestliže ve školním roce navazujícím na tyto prázdniny začalo studovat na střední škole.

Odstavec 7 byl doplněn novelou provedenou zákonem č. 306/­2008 Sb. s účinností od 1. 1. 2010, aby bylo postavení dětí v zákoně o důchodovém pojištění dáno do souladu se zákonem č. 117/­1995 Sb., o státní sociální podpoře.

Soustavná příprava dítěte 
na budoucí povolání

§ 21

(1) Za soustavnou přípravu dítěte na budoucí povolání pro účely tohoto zákona se považuje

a)  studium na středních a vysokých školách v České republice²¹⁾, s výjimkou dálkového, distančního, večerního a kombinovaného studia, je-li dítě v době takového studia výdělečně činno alespoň v rozsahu uvedeném v § 27 nebo pobírá-li podporu v nezaměstnanosti nebo podporu při rekvalifikaci, a studia za trvání služebního poměru příslušníků bezpečnostních sborů nebo vojáků z povolání; za studium na středních a vysokých školách v České republice se považuje také

1. studium na středních a vysokých školách v cizině, pokud je podle rozhodnutí Ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy pro účely důchodového pojištění postaveno na roveň studia na středních nebo vysokých školách v České republice,

2. studium na zahraničních vysokých školách⁴⁶⁾, uskutečňované na území České republiky, pokud je podle rozhodnutí Ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy pro účely důchodového pojištění postaveno na roveň studia na vysokých školách v České republice; zahraniční vysokou školou se pro účely tohoto zákona rozumí právnická osoba ustavená podle právních předpisů cizího státu, která je v daném cizím státě, podle jehož právních předpisů byla ustavena (dále jen „domovský stát“), součástí vysokoškolského vzdělávacího systému domovského státu a která v domovském státě poskytuje vzdělávání, jehož absolvováním se v domovském státě podle jeho právních předpisů získává vysokoškolské vzdělání,

3. studium ve vysokoškolském studijním programu zahraniční vysoké školy, uskutečňovaném na území České republiky tuzemskou právnickou osobou na základě její dohody s danou zahraniční vysokou školou, pokud je podle rozhodnutí Ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy pro účely důchodového pojištění postaveno na roveň studia na vysokých školách v České republice,

b)  teoretická a praktická příprava pro zaměstnání nebo jinou výdělečnou činnost osob se zdravotním postižením²⁸⁾ pro­váděná podle předpisů o zaměstnanosti,^21a)

c)  studium osob se středním vzděláním s maturitní zkouškou nebo s vyšším odborným vzděláním v konzervatoři, které úspěšně vykonaly první maturitní zkoušku nebo absolutorium v konzervatoři v kalendářním roce, ve kterém zahajují toto studium, v jednoletých kurzech cizích jazyků s denní výukou, uskutečňovaných právnickými a fyzickými osobami působícími v oblasti jazykového vzdělávání, uvedených v seznamu vzdělávacích institucí poskytujících jednoleté kurzy cizích jazyků s denní výukou vedeném Ministerstvem školství, mládeže a tělovýchovy,

d)  studium uskutečňované podle zahraničních středoškolských vzdělávacích programů vzdělávacími institucemi působícími v České republice v případě, že

1. vzdělávací instituce je právnickou osobou se sídlem, svou ústřední správou nebo hlavním místem své podnikatelské činnosti na území členského státu Evropské unie, nebo byla zřízena nebo založena podle práva členského státu Evropské unie, pokud je v této vzdělávací instituci a v daném vzdělávacím programu Ministerstvem školství, mládeže a tělovýchovy povoleno plnění povinné školní docházky podle školského zákona³⁸⁾, nebo

2. se uskutečňuje ve vzdělávacích institucích zřízených na území České republiky při diplomatických misích nebo konzulárních úřadech cizích států,

e)  příprava k přijetí za člena řádu nebo obdobného společenství církve nebo náboženské společnosti registrované podle zákona o církvích a náboženských společnostech, která trvá nejméně 1 rok, a to nejvýše po dobu 2 let,

f)  vzdělávání v diagnostických třídách diagnostických ústavů³⁹⁾.

(2) Středními školami se pro účely tohoto zákona rozumí střední školy a konzervatoře, jsou-li zapsány do rejstříku škol a školských zařízení.^21b) Střední školy zřizované ministerstvy obrany, vnitra a spravedlnosti se považují za střední školy i po dobu, po kterou nejsou zapsány do rejstříku škol a školských zařízení.^21c)

(3) Studiem na vysokých školách podle odstavce 1 se pro účely tohoto zákona rozumí studium na vysokých školách v ba­kalářském, magisterském a doktorském studijním programu.^21d)

komentář k § 21

Novela zákona provedená zákonem č. 134/­1997 Sb. mimo jiné zdůraznila, že též pojem „soustavná příprava dítěte na budoucí povolání“ (definovaný i v § 22 a § 23 ZDP) platí pro účely „celého“ zákona o důchodovém pojištění.

V odstavci 1 jsou v taxativním výčtu vyjmenovány druhy soustavné přípravy na budoucí povolání, pro účely tohoto zákona. Původní znění obsahovalo značně nepřehledný výčet pod písmenem a). To bylo novelizováno a výčet druhů soustavné přípravy byl zpřesněn a hlavně zpřehledněn. Je třeba také poznamenat, že od oprávnění Ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy podle předmětného ustanovení je třeba odlišovat zmocnění dané tomuto ministerstvu v § 108 odst. 2 ZDP k vydání vyhlášky, které další formy přípravy se považují za studium na popsaných školách.

Odstavce 2 a 3 doplňují definici pojmu „soustavná příprava dítěte na budoucí povolání“ vysvětlením pojmu „střední škola“ a „studium na vysoké škole“.

§ 22

(1) Soustavná příprava dítěte na budoucí povolání na střední škole podle § 21 odst. 1 písm. a) začíná nejdříve od počátku školního roku prvního ročníku školy. Jestliže žák začal plnit studijní povinnosti před tímto dnem, začíná jeho soustavná příprava na budoucí povolání dnem, kdy začal tyto povinnosti plnit.

(2) Za soustavnou přípravu dítěte na budoucí povolání na střední škole se považuje také

a)  doba od skončení výuky v jednom školním roce do počátku následujícího školního roku, jestliže dítě pokračuje bez přerušení v dalším studiu,

b)  doba od úspěšného vykonání závěrečné nebo maturitní zkoušky, je-li tato zkouška konána v měsíci květnu nebo červnu, do konce období školního vyučování školního roku,³⁴⁾ v němž byla taková zkouška konána; to platí též, bylo-li v měsíci květnu nebo červnu konáno absolutorium,

c)  doba školních prázdnin bezprostředně navazujících na skončení studia nebo dobu uvedenou v písmenu b), pokud dítě po celý kalendářní měsíc nevykonává výdělečnou činnost v rozsahu uvedeném v § 27 ani nepobírá podporu v nezaměstnanosti nebo podporu při rekvalifikaci, nestalo-li se studentem vysoké školy; to neplatí, pokud poslední ročník studia probíhal za trvání služebního poměru osob uvedených v § 5 odst. 1 písm. b).

komentář k § 22

Ustanovení podrobně vymezuje počátek, trvání a skončení přípravy na středních školách pro účely definice pojmu „nezaopatřené dítě“.

Studium na střední škole se považuje za přípravu na budoucí povolání od počátku školního roku prvního ročníku školy a trvá po dobu studia na střední škole, tj. zpravidla do ukončení studia maturitní zkouškou nebo závěrečnou zkouškou. Jestliže žák nevykonal úspěšně předepsanou závěrečnou zkoušku nebo maturitu, kterými měl studium na střední škole ukončit, zůstává i pak ještě po určitou dobu žákem školy, tj. zachovávají se mu ještě po určitou dobu práva a povinnosti žáka. Po tuto dobu je dítě nadále nezaopatřeným dítětem. Jde-li o žáka středního odborného učiliště, který v určeném termínu úspěšně nevykonal závěrečnou zkoušku, a proto mu byla povolena opravná zkouška, odklad zkoušky nebo její opakování, zachovávají se mu práva a povinnosti žáka do konce kalendářního měsíce následujícího po dni, kdy měl závěrečnou zkoušku konat. Nevykonal-li žák v určeném termínu úspěšně maturitní zkoušku nebo ve středních odborných školách závěrečnou zkoušku a byla mu povolena opravná zkouška, odklad zkoušky nebo její opakování, zachovávají se mu práva a povinnosti žáka do konce školního roku, v němž měl studium ukončit.

Pokud dítě neukončilo střední školu uvedeným způsobem, považuje se za studium na střední škole studium do dne, kdy došlo k ukončení studia jiným způsobem, tj. do dne, kdy zanechá studia, nebo do dne, kdy mu nebylo povoleno opakování ročníku, závěrečné nebo maturitní zkoušky, anebo do dne, kdy byl ze studia vyloučen. Za dobu přípravy na budoucí povolání se také považuje doba před začátkem školního roku prvního ročníku školy, pokud dítě začalo plnit tyto povinnosti. Pokud dítě přeruší studium na střední škole, není po dobu přerušení studia nezaopatřeným dítětem.

Výuka na středních školách probíhá ve školním roce, který se podle školského zákona člení na období školního vyučování a období školních prázdnin. Aby nedošlo k pochybnostem, zda i období školních prázdnin lze považovat za soustavnou přípravu na budoucí povolání, zákon o důchodovém pojištění výslovně stanoví, ve kterých případech se i doba školních prázdnin, popřípadě jiná doba, považuje za soustavnou přípravu na budoucí povolání ve střední škole. Za soustavnou přípravu na budoucí povolání na střední škole se považuje doba od skončení výuky v jednom školním roce do počátku následujícího školního roku.

Za dobu přípravy na budoucí povolání na střední škole se považuje také doba od úspěšného vykonání závěrečné nebo maturitní zkoušky, je-li tato zkouška konána v měsíci květnu nebo červnu, do konce období školního vyučování školního roku, v němž byla tato zkouška vykonána.

Dobu školních prázdnin bezprostředně navazujících na skončení studia na střední škole nebo na dobu, která se za studium na střední škole považuje, nelze za soustavnou přípravu na budoucí povolání považovat v případě, že dítě pobíralo podporu v nezaměstnanosti nebo při rekvalifikaci.

§ 23

(1) Soustavná příprava dítěte na budoucí povolání na vy­soké škole podle § 21 odst. 1 písm. a) začíná nejdříve dnem, kdy se dítě stává studentem vysoké školy, a končí dnem, kdy dítě ukončilo vysokoškolské studium.

(2) Za soustavnou přípravu dítěte na budoucí povolání se považuje také

a)  doba od skončení studia na střední škole do dne, kdy se dítě stalo studentem vysoké školy, jestliže dítě pokračuje bez přerušení v dalším studiu,

b)  kalendářní měsíc, v němž dítě ukončilo studium na vysoké škole, a dále kalendářní měsíc následující po kalendářním měsíci, v němž dítě ukončilo studium na vysoké škole, pokud dítě po celý tento měsíc nevykonává výdělečnou činnost v rozsahu uvedeném v § 27 ani nepobírá podporu v nezaměstnanosti nebo podporu při rekvalifikaci,

c)  doba od ukončení studia na vysoké škole do dne, kdy se dítě stalo studentem téže nebo jiné vysoké školy, pokud studium na téže nebo jiné vysoké škole bezprostředně navazuje na ukončení studia na vysoké škole, nejdéle však doba tří kalendářních měsíců následujících po kalendářním měsíci, v němž dítě ukončilo studium na vysoké škole; to platí obdobně, jde-li o studium uvedené v § 21 odst. 3.

komentář k § 23

Předmětné ustanovení – obdobně jako § 22 ZDP – vymezuje obsah pojmu „soustavná příprava dítěte na budoucí povolání na vysoké škole“ pro potřeby definice pojmu „nezaopatřené dítě“. Při posuzování studia na vysokých školách se vychází ze zákona č. 111/­1998 Sb., o vysokých školách a o změně a doplnění dalších zákonů.

Za soustavnou přípravu na budoucí povolání studiem na vysoké škole se považuje studium v rámci akreditovaného studijního programu, a to jde-li o bakalářský, magisterský nebo doktorský studijní program. Jde-li o studium některého z uvedených studijních programů, je nerozhodné, o jakou formu studia se jedná, tj. zda jde o studium prezenční nebo o studium distanční, případně jde-li o kombinaci uvedených forem.

Podle zákona o vysokých školách může být studium ve studijním programu za podmínek stanovených studijním a zkušebním řádem i opakovaně přerušeno. Studijní a zkušební řád stanoví nejdéle celkovou dobu přerušení. V době přerušení studia není osoba studentem a uplynutím doby, na kterou bylo studium přerušeno, vzniká osobě právo na opětný zápis do studia. V době přerušení studia nejde o přípravu na budoucí povolání a nelze v této době uznat dítě za nezaopatřené.

Za soustavnou přípravu na budoucí povolání se považuje také kalendářní měsíc, v němž dítě ukončilo studium na vysoké škole, a dále kalendářní měsíc následující po kalendářním měsíci, v němž dítě ukončilo studium na vysoké škole, pokud dítě po celý tento měsíc nevykonává výdělečnou činnost v rozsahu uvedeném v § 27 ZDP ani nepobírá podporu v nezaměstnanosti nebo při rekvalifikaci.

Tato úprava vychází z toho, že studium na vysokých školách nemá přesně stanovené časové hranice, po které trvá studium a po které trvají prázdniny, jako je tomu u základního a středního vzdělávání.

Za soustavnou přípravu na budoucí povolání se považuje i doba od ukončení studia na vysoké škole do dne, kdy se dítě stalo studentem téže nebo jiné vysoké školy, pokud studium na téže nebo jiné vysoké škole bezprostředně navazuje na ukončení studia na vysoké škole. Přitom doba mezi ukončením studia na vysoké škole a započetím studia na (téže nebo jiné) vysoké škole se uznává v rozsahu nejvýše 3 kalendářních měsíců.

§ 24

Osoby blízké a domácnost

(1) Za osoby blízké se pro účely tohoto zákona považují manželé, příbuzní v řadě přímé, děti uvedené v § 20 odst. 1, sourozenci, zeť, snacha a manžel rodiče, a to kteréhokoli z manželů.

(2) Domácností se pro účely tohoto zákona rozumí společenství fyzických osob, které spolu trvale žijí a společně uhrazují náklady na své potřeby.

komentář k § 24

V odstavci 1 se definuje pojem „osoba blízká“ pro účely tohoto zákona, vzhledem k tomu, že je odlišná od definice obsažené v zákoně č. 89/­2012 Sb., občanském zákoníku.

Za osoby blízké se podle předmětného ustanovení považují:

- manželé,

- příbuzní v řadě přímé (rodič, prarodič, praprarodič, dítě, vnouče, pravnouče),

- děti uvedené v § 20 odst. 1 ZDP (i děti svěřené do péče nahrazující péči rodičů),

- sourozenci (alespoň polorodí),

- zeť, snacha,

- manžel, rodiče.

Mezi zde vyjmenovanými osobami existuje oboustranná „blízkost“.

Jednotlivé uvedené pojmy je třeba vnímat tak, že vyjadřují vztah, ve kterém je vůči pečující osobě osoba, o kterou je pečováno. Tedy např., že konkrétní osoba pečuje o svého manžela, své dítě, svého sourozence, svého zetě apod. nikoliv tak, že pečující osoba je vůči osobě, o kterou pečuje např. jejím zetěm.

I přes takto zdánlivě široce definovaný okruh osob blízkých se v praxi vyskytují situace, kdy osoby, které vůči sobě mají relativně blízkou vazbu, nejsou považovány za osoby blízké. Tak je tomu např. ve vztahu teta, strýc, neteř, synovec. Péče o některou z těchto osob není považována za péči o osobu blízkou. Švagr je osobou blízkou, pokud je sourozencem manžela, zatímco pokud je manželem sourozence, osobou blízkou není.

Do odstavce 2 byla po nabytí účinnosti nového občanského zákoníku doplněna definice pojmu „domácnost“, opět pro účely tohoto zákona. Zákon č. 89/­2012 Sb., občanský zákoník ji totiž na rozdíl od předchozího občanského zákoníku neobsahuje. Domácnost se rozumí společenství fyzických osob, které spolu trvale žijí a společně uhrazují náklady na své potřeby. Oba tyto znaky musejí být naplněny současně. Z podstaty věci není přípustné, aby osoba žila ve více domácnostech. Institut „domácnost“ není totožný s institutem „trvalé bydliště“. U fyzických osob tvořících domácnost se nevyžaduje ani příbuzenský, ani jiný obdobný vztah. Tyto osoby musejí být nejméně dvě, ale může jich být více. Společným uhrazováním nákladů na své potřeby není míněno pouze finanční přispívání stejným dílem na provoz domácnosti, ale může se také jednat rovněž i o nemateriální přispívání (např. péče o domácnost zajišťovaná osobou, která nemá příjmy). V praxi je vedení společné domácnosti prokazováno čestným prohlášením, popř. dalšími důkazy (např. svědeckou výpovědí).

§ 25

Pracovní úraz a nemoc z povolání

(1) Pracovním úrazem se pro účely tohoto zákona rozumí úraz, který utrpěl pojištěnec při činnosti zakládající účast na pojištění a který se za pracovní nebo služební považuje po­dle pracovněprávních předpisů nebo předpisů upravujících služební poměry platných v době vzniku invalidity následkem tohoto úrazu. Za pracovní úraz se považuje též úraz, který pojištěnec utrpěl při přípravě k obraně České republiky.

(2) Kde se v tomto zákoně dále hovoří o pracovním úrazu, rozumí se tím též nemoc z povolání. Prováděcí předpis stanoví, které nemoci se považují za nemoci z povolání.

komentář k § 25

Odstavec 1 obsahuje definici pojmu „pracovní úraz“, který je důležitý při přiznávání invalidního důchodu podle § 38 ZDP. Pojem pracovní úraz je definován v § 271k ZP, pojem služební úraz je definován v § 115 zákona č. 221/­1995 Sb., o vojácích z povolání a v § 90 zákona č. 361/­2003 Sb., o služebním poměru příslušníků bezpečnostních sborů. Novelou zákona o důchodovém pojištění provedenou zákonem č. 134/­1997 Sb. došlo k zúžení okruhu činností, při nichž utrpěný úraz se považuje za úraz pracovní, o činnosti, které nezakládají účast na důchodovém pojištění. Ovšem osoby, které tyto „mimopracovní“ úrazy utrpěly, nejsou poškozeny a jejich odškodnění se řídí pracovněprávními a občanskoprávními předpisy.

Definice pracovního úrazu pro účely zákona o důchodovém pojištění je specifická. Pro tyto účely se pracovním úrazem rozumí úraz, který:

- se za pracovní nebo služební považuje podle pracovněprávních předpisů nebo předpisů upravujících služební poměry (viz výše) platných v době vzniku invalidity následkem tohoto úrazu, a který

- utrpěl pojištěnec při činnosti zakládající účast na pojištění.

Z uvedeného vyplývá, že ne každý pracovní nebo služební úraz je způsobilý vyvolat právní účinky v oblasti důchodového pojištění. Pracovním úrazem podle předmětného ustanovení není úraz, který sice byl uznán za úraz pracovní, avšak zaměstnanec jej utrpěl při výkonu zaměstnání, které nebylo vykonáváno v rozsahu zakládajícím účast na důchodovém pojištění (typicky u dohod o provedení práce).

Specifickým důsledkem pracovního úrazu, který splňuje podmínky předmětného ustanovení, je vznik nároku na dávku podmíněnou dlouhodobě nepříznivým zdravotním stavem (invalidní důchod) nebo smrtí (vdovský, vdovecký, sirotčí důchod) bez nutnosti zkoumat splnění podmínky potřebné doby pojištění v předepsaném rozsahu. Vznik invalidity následkem pracovního úrazu znamená také automatický nárok na hodnocení tzv. dopočtené doby v plném rozsahu při výpočtu výše důchodu.

Odstavec 2 staví na roveň pracovním úrazům nemoci z povolání. Věta druhá je zmocňovacím ustanovením. Na jejím základě bylo vydáno a stále platí nařízení vlády č. 290/­1995 Sb., kterým se stanoví seznam nemocí z povolání.

§ 26

Dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav

Za dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav se pro účely tohoto zákona považuje zdravotní stav, který omezuje tělesné, smyslové nebo duševní schopnosti pojištěnce významné pro jeho pracovní schopnost, pokud tento zdravotní stav trvá déle než 1 rok nebo podle poznatků lékařské vědy lze předpokládat, že bude trvat déle než 1 rok.

komentář k § 26

Ustanovení obsahuje definici pojmu „dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav“ pro účely výkladu pojmu „invalidita“ v § 39 odst. 1 ZDP a „nezaopatřené dítě“ v § 20 odst. 3 písm. c) ZDP. Katalog zdravotních postižení, která jsou příčinou dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu, je uveden v příloze vyhlášky č. 359/­2009 Sb., o posuzování invalidity. U každého zdravotního postižení je zároveň procentně vyjádřeno, jakou míru poklesu schopnosti svému nositeli způsobují. Dlouhodobě nepříznivému zdravotnímu stavu obvykle předchází dočasná pracovní neschopnost. Dlouhodobost je vyjádřena slovy „nepříznivý zdravotní stav, který podle poznatků lékařské vědy má trvat déle než jeden rok“.

§ 27

Výdělečná činnost

Výdělečnou činností se rozumí činnost osob uvedených v § 5 odst. 1 a v § 5 odst. 4 vykonávaná v rozsahu, který zakládá účast na pojištění.

komentář k § 27

Ustanovení definuje pojem „výdělečná činnost“. Pojem „výdělečná činnost“ je vymezen dvěma podmínkami – činnost osob v odkazovaných ustanoveních a rozsahem této činnosti zakládající účast na důchodovém pojištění. Výčet u první podmínky je taxativní a nelze jej rozšiřovat. Obě podmínky musí být splněny současně. Většinu činností, při nichž je dosahováno příjmů, lze pod tuto definici subsumovat, najdou se však takové, které nikoliv.

Důležité

     Účast na důchodovém pojištění nikdy nezaloží a za výdělečnou činnost se ve smyslu předmětného ustanovení nepovažuje:

- činnost vykonávaná na základě dohody o provedení práce podle § 75 ZP, jestliže výše příjmu zúčtovaného v kalendářním měsíci nepřesáhne částku 10 000 Kč – pozn. od 1. 1. 2025 dojde ke změně právní ­úpravy,

- tzv. zaměstnání malého rozsahu podle § 7 ZoNP, tj. zaměstnání, v němž sjednaná částka započitatelného příjmu je nižší než tzv. rozhodný příjem (od r. 2023 jde o 4 000 Kč, tato částka se postupně zvyšuje souběžně s růstem všeobecné průměrné mzdy), popř. započitatelný příjem není sjednán vůbec,

- samostatná výdělečná činnost, pokud příjem po odpočtu výdajů (tzv. daňový základ) nedosáhl alespoň částky ve výši 2,4násobku průměrné mzdy – rozhodná částka v roce 2024 činí 105 520 Kč a snižuje se o jednu dvanáctinu (8 793 Kč) za každý kalendářní měsíc, v němž osoba měla po celý měsíc nárok na výplatu nemocenského nebo peněžité pomoci v mateřství.

POZOR – pojem výdělečná činnost neznamená totéž, co pojem doba pojištění podle § 13 ZDP. Výdělečná činnost je vždy dobou pojištění, ale ne každá doba pojištění je výdělečnou činností.

ČÁST ČTVRTÁ

DŮCHODY

HLAVA PRVNÍ

STAROBNÍ DŮCHOD

Díl první

Podmínky nároku na starobní
důchod

§ 28

Pojištěnec má nárok na starobní důchod, jestliže získal potřebnou dobu pojištění a dosáhl stanoveného věku, popřípadě splňuje další podmínky stanovené v tomto zákoně.

komentář k § 28

Ustanovení stanoví základní podmínky nároku na starobní důchod. Zákon o důchodovém pojištění zná pouze jeden druh starobního důchodu, byť zákon v některých ustanoveních obsahuje odlišné podmínky pro jeho nárok.

Pro nárok na starobní důchod je třeba splnit tyto podmínky:

- dosažení stanoveného věku (§ 32 ZDP),

- získání potřebné doby důchodového pojištění (§ 29 ZDP), popř. splnění dalších podmínek stanovených zákonem.

Od 1. 1. 2010 se rozlišují následující důchody:

- řádný starobní důchod (§ 29 odst. 1 ZDP),

- řádný starobní důchod při získání 30 let příspěvkové doby pojištění (§ 29 odst. 3 ZDP),

- odložený starobní důchod (§ 29 odst. 2 ZDP),

- odložený starobní důchod při získání 15 let příspěvkové doby pojištění (§ 29 odst. 3 ZDP),

- starobní důchod transformovaný z důchodu invalidního (§ 61a ZDP),

- starobní důchod za podmínek důchodu invalidního (§ 29 odst. 4 ZDP),

- hornický starobní důchod (§ 37b, § 74, § 74a a § 76 ZDP a nařízení vlády č. 363/­2009 Sb.),

- předčasný starobní důchod.

Důležité

     Je-li splněna podmínka potřebné doby pojištění, vzniká nárok na starobní důchod dnem dosažení důchodového věku, nikoli až dnem následujícím.

Dosažení důchodového věku ani přiznání starobního důchodu nepředstavuje zákonný důvod pro jednostranné ukončení pracovního poměru. Zákon dává možnost zvýšení starobního důchodu, pokud výdělečná činnost po vzniku nároku na starobní důchod probíhá bez pobírání důchodu nebo současně s jeho částečným pobíráním.

§ 29

(1) Pojištěnec má nárok na starobní důchod, jestliže získal dobu pojištění nejméně

a)  25 let a dosáhl aspoň věku potřebného pro vznik nároku na sta­robní důchod (dále jen „důchodový věk“) před rokem 2010,

b)  26 let a dosáhl důchodového věku v roce 2010,

c)  27 let a dosáhl důchodového věku v roce 2011,

d)  28 let a dosáhl důchodového věku v roce 2012,

e)  29 let a dosáhl důchodového věku v roce 2013,

f)  30 let a dosáhl důchodového věku v roce 2014,

g)  31 let a dosáhl důchodového věku v roce 2015,

h)  32 let a dosáhl důchodového věku v roce 2016,

i)  33 let a dosáhl důchodového věku v roce 2017,

j)  34 let a dosáhl důchodového věku v roce 2018,

k)  35 let a dosáhl důchodového věku po roce 2018.

(2) Pojištěnec má nárok na starobní důchod též, jestliže nesplnil podmínky podle odstavce 1 a získal dobu pojištění nejméně

a)  15 let a dosáhl před rokem 2010 věku aspoň 65 let,

b)  16 let a dosáhl v roce 2010 věku aspoň o 5 let vyššího, než je důchodový věk stanovený podle § 32 pro muže stejného data narození,

c)  17 let a dosáhl v roce 2011 věku aspoň o 5 let vyššího, než je důchodový věk stanovený podle § 32 pro muže stejného data narození,

d)  18 let a dosáhl v roce 2012 věku aspoň o 5 let vyššího, než je důchodový věk stanovený podle § 32 pro muže stejného data narození,

e)  19 let a dosáhl v roce 2013 věku aspoň o 5 let vyššího, než je důchodový věk stanovený podle § 32 pro muže stejného data narození,

f)  20 let a dosáhl po roce 2013 věku aspoň o 5 let vyššího, než je důchodový věk stanovený podle § 32 pro muže stejného data narození.

(3) Pojištěnec, který nesplňuje podmínky stanovené v

a)  odstavci 1 písm. g) až k), má nárok na starobní důchod též, jestliže dosáhl důchodového věku po roce 2014 a získal aspoň 30 let doby pojištění uvedené v § 11 a § 13 odst. 1,

b)  odstavci 2 písm. b) až f), má nárok na starobní důchod též, jestliže dosáhl věku aspoň o 5 let vyššího, než je důchodový věk stanovený podle § 32 pro muže stejného data narození, a získal aspoň 15 let doby pojištění uvedené v § 11 a § 13 odst. 1.

(4) Pojištěnec, který nesplňuje podmínky stanovené v od­stavcích 1, 2 nebo 3, má nárok na starobní důchod též, jestliže dosáhl věku 65 let a splnil podmínky nároku na invalidní důchod stanovené v § 38 písm. a) nebo b).

(5) Do doby pojištění potřebné pro vznik nároku na starobní důchod podle odstavce 1 písm. b) až k) a odstavce 2 písm. b) až f) se náhradní doby pojištění, s výjimkou náhradních dob pojištění uvede­ných v § 5 odst. 2 písm. c), d) a h) a v § 102 odst. 5 a 6 a obdobných dob podle předpisů platných před 1. lednem 1996, započítávají pouze v rozsahu 80 %; počet dnů náhradních dob pojištění stanovený podle části věty před středníkem se přitom zaokrouhluje na celé dny směrem nahoru.

komentář k § 29

Celé ustanovení bylo nově formulováno s účinností od 1. 1. 2010 na základě novely zákona o důchodovém pojištění provedené zákonem č. 306/­2008 Sb., při tzv. první etapě důchodové reformy.

Odstavec 1 a odst. 3 písm. a) stanoví potřebnou dobu pojištění pro vznik nároku na starobní důchod. V praxi i v literatuře bývá tento typ starobního důchodu označován jako „řádný“ nebo „normální“. Nárok na důchod vzniká dosažením důchodového věku a získáním potřebné doby pojištění. Nárok vzniká k datu, kdy dojde ke splnění pozdější z těchto podmínek, v praxi zpravidla k dosažení důchodového věku. K pojmu „důchodový věk“ viz § 74, § 74 ZDP. U osob narozených po roce 1935 je důchodový věk stanoven v tabulce, která je přílohou zákona o důchodovém pojištění.

Důležité

     Důchodový věk se postupně zvyšuje a stanoví se v závislosti na pohlaví konkrétní osoby a u žen i na počtu vychovaných dětí. Maximum hranice důchodového věku je v současnosti stanoveno na 65 roků.

Potřebná doba pojištění pro získání nároku na tento typ důchodu se od účinnosti zákona č. 306/­2008 Sb. (od 1. 1. 2010) postupně prodlužovala, a to z původních 25 roků (platilo pro osoby, které dosáhly důchodového věku do konce roku 2009) až na konečných 35 roků (platí pro osoby, které dosahují důchodového věku v roce 2019 a později).

Odstavec 2 upravuje podmínky pro vznik nároku na starobní důchod v případě, kdy pojištěnec nesplňuje podmínku potřebné doby uvedené v odstavci 1. Tato výjimka je však vyvážena vyšším věkem po vznik nároku na starobní důchod. V ustanovení se záměrně nepoužívá pojem „důchodový věk“.

Odstavec 3 obsahuje další výjimky z odstavce 1. Důležité je, že pro podmínku potřebné doby pojištění v odstavci 1 se započítávají i náhradní doby pojištění, v předmětném ustanovení jde pouze o doby „čistého“ pojištění.

Odstavec 4 stanoví vznik nároku na starobní důchod tzv. ze zákona pro poživatele invalidních důchodů. Podle § 38 ZDP totiž nemůže vzniknout nárok na invalidní důchod po dosažení věku 65 let. Proto nebýt tohoto ustanovení, neměl by občan, který splnil podmínku potřebné doby pro nárok na invalidní důchod a dosáhl věku 65 let a nesplňuje podmínky doby pojištění pro nárok na starobní důchod, nárok na žádný důchod. Tuto dávku je třeba odlišovat od starobního důchodu, který vzniká tzv. transformací (pouhou přeměnou) z důchodu invalidního (§ 61a ZDP).

Odstavec 5 zpřísňuje podmínky pro zápočet většiny druhů náhradních dob. K této redukci bylo přistoupeno proto, že rozsah náhradních dob pojištění, za které nejsou odváděny žádné příspěvky do základního důchodového systému, je značný (statisticky jde o jednu čtvrtinu všech dob započitatelných pro účely základního důchodového pojištění). Tato redukce se přitom netýká náhradních dob pojištění z titulu péče o dítě, péče o závislou (dříve bezmocnou) osobu a základní vojenské služby. Tyto náhradní doby se hodnotí v rozsahu 100%, jak pro nárok na důchod, tak pro jeho výši. Dále podle čl. II bod 3 zákona č. 306/­2008 Sb. platí, že veškeré druhy náhradních dob pojištění před 1. 1. 2010 se započítávají pro vznik nároku na starobní důchod, který nastane před rokem 2019, v plné výši.

Důležité

     Důležité z pohledu práva EU: Pro osoby, které pracovaly ve více státech, by mohlo být splnění podmínky potřebné doby pojištění odděleně v každém státě obtížné. Z toho důvodu stanoví právo EU (Nařízení EP a Rady č. 883/07 a 987/09) a také dvoustranné smlouvy o sociálním zabezpečení zásadu sčítání dob pojištění. Podle ní se pro zjištění splnění podmínky potřebné doby pojištění u osob, které v průběhu života podléhaly předpisům více států (ať již členských států EU nebo států, s nimiž ČR sjednala dvoustrannou smlouvu o sociálním zabezpečení), získaná česká doba pojištění sečte s dobami vykázanými z ostatních relevantních států.

§ 30

zrušen

§ 31

(1) Pojištěnec má nárok na starobní důchod před dosažením důchodového věku, jestliže získal dobu pojištění 40 let a do dosažení důchodového věku mu ode dne, od něhož se starobní důchod přiznává, chybí nejvýše 3 roky. Do doby pojištění potřebné pro vznik nároku na starobní důchod podle předchozí věty se náhradní doby pojištění započítávají v rozsahu podle § 29 odst. 5.

(2) Starobní důchod podle odstavce 1 se přizná nejdříve ode dne podání žádosti o přiznání tohoto důchodu. Za den vzniku nároku na starobní důchod podle odstavce 1 se považuje den, od něhož je tento důchod přiznán.

(3) Přiznání starobního důchodu podle odstavců 1 a 2 vylučuje nárok na starobní důchod podle § 29.

komentář k § 31

Ustanovení upravuje typ starobního důchodu v literatuře i v praxi označovaný jako „předčasný důchod“. Za účinnosti právní úpravy § 30 ZDP (tzv. dočasně sníženého předčasného důchodu) byl tento typ starobního důchodu označován jako „trvale snížený“ předčasný důchod. V praxi je využíván osobami, které často očekávají snížení příjmu v posledních letech nebo u kterých dochází ke ztrátě zaměstnání v předdůchodovém věku.

První podmínkou je získání potřebné doby pojištění, jejíž délka je stejná jako u nároku na tzv. řádný starobní důchod. Jde-li o nárok, který vzniká v roce 2019 a později, do 30. září 2023 bylo třeba získat alespoň 35 roků pojištění (kombinace příspěvkových a nepříspěvkových dob) nebo aspoň 30 roků čistých příspěvkových dob.

Důležité

     Zákonem č. 270/­2023 Sb. počínaje 1. 10. 2024 se mění podmínka potřebné doby pojištění z dosavadních 35 roků na 40 roků, s tím, že některé náhradní doby pojištění se pro tento účel zohledňují pouze v rozsahu 80 %, obdobně jako je tomu u řádného starobního důchodu.

Dále je stanovena maximální délka předčasnosti. V období do 30. 9. 2023 dělil zákon oprávněné osoby na dvě skupiny v závislosti na hranici jejich důchodového věku. Osoby, jejichž důchodový věk činil méně než 63 let, mohly odcházet do předčasného starobního důchodu až s tříletým předstihem. Osoby, jejichž důchodový věk činí 63 let a více, mohly požádat o přiznání tohoto důchodu již v 60 letech (tj. u osob s důchodovým věkem se předpokládal až pětiletý předstih).

Důležité

     Zákon č. 270/­2023 Sb. tuto podmínku s účinností od 1. 10. 2023 také zpřísnil. Osoby, které nezískaly nárok na předčasný starobní důchod do 30. 9. 2023, mohou získat nárok na tento typ starobního důchodu s nejvýše tříletým předstihem, bez ohledu na to, jaký je jejich důchodový věk.

Důležité – po dovršení důchodového věku se takto přiznaný důchod nepřepočítává a zůstává vyplácen v původní výši.

Tzv. předčasný starobní důchod nelze zaměňovat s tzv. „předdůchodem“ podle zákona č. 427/­2011 Sb., o doplňkovém penzijním spoření, ve znění zákona č. 403/­2012 Sb. s účinností od 1. 1. 2013. Zde nejde o dávku ze systému důchodového pojištění, ale o čerpání vlastních prostředků naspořených v rámci doplňkového penzijního spoření.

Odstavec 2 zdůrazňuje, že tento typ důchodu nelze přiznat zpětně. Jedná se o výjimku z § 55 odst. 2 ZDP. Nárok na tento typ důchodu nevzniká objektivně (splněním zákonných podmínek), ale subjektivně, tj. až dnem, od něhož je tento důchod přiznán na základě pojištěncem podané žádosti. Jestliže pojištěnec až do data dosažení důchodového věku nepožádá o přiznání předčasného starobního důchodu, nárok na tuto dávku vůbec nevznikne. Žádost se podává u kterékoliv ÚSSZ (OSSZ) a musí být sepsána na předepsaném tiskopise. Žádost lze podat nejvýše 4 měsíce před požadovaným dnem přiznání důchodu.

Odstavec 3 obsahuje další zásadu, a to, že tento typ důchodu vylučuje vznik nároku na tzv. řádný starobní důchod. Krácení za předčasnost je možné alespoň částečně odbourat tak, že se poživatel předčasného starobního důchodu kdykoliv po jeho přiznání rozhodne požádat o zastavení výplaty důchodu (nárok trvá, výplata je pozastavena) a začít vykonávat výdělečnou činnost. Pak se doba této činnosti přičte k době pojištění získané do vzniku nároku na tento důchod a přepočte se nárok na důchod.

§ 32

(1) Důchodový věk činí

a)  u mužů 60 let,

b)  u žen

1. 53 let, pokud vychovaly alespoň pět dětí,

2. 54 let, pokud vychovaly tři nebo čtyři děti,

3. 55 let, pokud vychovaly dvě děti,

4. 56 let, pokud vychovaly jedno dítě, nebo

5. 57 let,

jde-li o pojištěnce narozené před rokem 1936.

(2) U pojištěnců narozených v období let 1936 až 1971 se důchodový věk stanoví podle přílohy k tomuto zákonu. Stanoví-li se důchodový věk s přičtením kalendářních měsíců, považuje se za důchodový věk věk dosažený v posledním přičteném kalen­dářním měsíci v den, který se číslem shoduje se dnem narození pojištěnce; neobsahuje-li takto určený měsíc takový den, považuje se za důchodový věk ten věk, který je dosažen v posledním dni posledního přičteného kalendářního měsíce.

(3) U pojištěnců narozených po roce 1971 důchodový věk činí 65 let.

(4) Podmínka výchovy dítěte pro nárok ženy na starobní důchod je splněna, jestliže žena osobně pečuje nebo pečovala o dítě ve věku do dosažení zletilosti alespoň po dobu deseti roků. Pokud se však žena ujala výchovy dítěte po dosažení osmého roku jeho věku, je podmínka výchovy dítěte splněna, jestliže žena osobně pečuje nebo pečovala o dítě ve věku do dosažení zletilosti aspoň po dobu pěti roků; to však neplatí, pokud žena před dosažením zletilosti dítěte přestala o dítě pečovat. Pokud dítě zemřelo po dosažení 5 let věku, je podmínka výchovy dítěte splněna, jestliže žena osobně pečovala o dítě od jeho narození do jeho úmrtí; ustanovení vět první a druhé tím nejsou dotčena.

komentář k § 32

Předmětné ustanovení obsahuje tzv. obecný důchodový věk. V průběhu účinnosti zákona bylo předmětem řady politických debat, jak nejlépe zařídit tzv. důchodovou reformu. Z toho důvodu také byly odstavce 2 a 3 několikrát novelizovány. V souvislosti s tímto ustanovením je třeba připomenout § 74, § 74a a § 76 ZDP, které obsahují zvláštní snížené důchodové věky.

Odstavec 1 obsahuje důchodový věk u pojištěnců narozených před rokem 1936. Hranice tohoto důchodového věku byly převzaty z přechozího zákona č. 100/­1988 Sb. I když šlo o úpravu diskriminační (viz důchodový věk ženy, která nevychovala žádné dítě, byl o tři roky nižší než u mužů), byla tato úprava po celá desetiletí společensky plně akceptována.

Odstavec 2 obsahuje důchodový věk pojištěnců narozených v letech 1936 až 1971, tedy důchodový věk v současné době v praxi aktuálně používaný při posuzování vzniku nároku na starobní důchod. Vlastní obsah tohoto ustanovení je výsledkem novely zákona o důchodovém pojištění provedené zákonem č. 220/­2011 Sb., s tím, že poslední novela tohoto ustanovení provedená zákonem č. 203/­2017 Sb. snížila horní hranici zde uvedeného období z roku 1977 na rok 1971. Vzhledem k tomu, že ustanovení ve své podstatě zakládá určité nepravidelnosti zvyšování důchodového věku, bylo nutno přehled těchto věků umístit do přílohy zákona o důchodovém pojištění.

Z ustanovení vyplývá, že důchodový věk se u pojištěnců narozených v období let 1936 až 1971 postupně zvyšuje podle tabulky obsažené v příloze k zákonu, a to v závislosti na roku narození a pohlaví a u žen též podle počtu vychovaných dětí. Důchodový věk se bude postupně sjednocovat u mužů a žen, aby u pojištěnců narozených v roce 1971 činil 65 let, s výjimkou žen s pěti a více vychovanými dětmi, u nichž bude důchodový věk činit 64 a 8 měsíců.

Důchodový věk konkrétního pojištěnce je dosažen v den, který se svým číselným označením shoduje se dnem jeho narození, a to v roce a měsíci určeném podle údaje v příslušném sloupci tabulky. Neobsahuje-li příslušná měsíc (např. únor) den narození, dosáhne se důchodového věku poslední den tohoto měsíce.

Odstavec 3 doznal stávajícího znění na základě novely zákona o důchodovém pojištění provedené zákonem č. 203/­2017 Sb. s účinností od 1. 1. 2018.

Vyplývá z něj, že u všech pojištěnců narozených po roce 1971bude důchodový věk již jednotný a bude činit 65 let. Novela zákona o důchodovém pojištění provedená zákonem č. 203/­2017 Sb. zrušila automatické a neomezené zvyšování důchodového věku bez horní hranice důchodového věku. Praktická využitelnost tohoto ustanovení nastane od roku 2031, kdy se dotkne pojištěnců narozených v roce 1966, u nichž již nebude docházet ke zvyšování důchodového věku nad 65 let.

V odstavci 4 se vysvětluje, jakým způsobem se naplňuje předpoklad „osobní péče o dítě“ pro splnění podmínky výchovy dítěte pro nárok ženy na starobní důchod.

Pro zjištění důchodového věku a pro orientační výpočet starobního (nebo předčasného starobního) důchodu slouží tzv. důchodová kalkulačka, která je dostupná na webu ČSSZ (www.cssz.cz) v sekci Životní situace (Důchody) nebo na webu MPSV.

     odst. 4

Ustanovení stanoví podmínky, za kterých je možno dítě uznat za vychované pro účely snížení důchodového věku ženy podle odstavců 1 a 2.

Předně se musí jednat o dítě, které má určitý zákonem definovaný vztah k ženě, která jej vychovala (§ 20 odst. 1 ZDP – dítě vlastní nebo převzaté do péče nahrazující péči rodičů). Druhou podmínkou je osobní péče o dítě po dobu:

- alespoň deseti let před jeho zletilostí, nebo

- alespoň pět let před jeho zletilostí, pokud se žena ujala výchovy dítěte po dosažení osmi let věku a pečovala o něj nepřetržitě do dosažení zletilosti.

Novelou provedenou zákonem č. 324/­2021 Sb. se s účinností od 1. ledna 2023 vkládá do odstavce 4 poslední věta.

Důležité

     Tato změna bezprostředně souvisí s novým institutem, který do systému důchodového pojištění přinesla předmětná novela, a to s tzv. výchovným neboli zvýšením starobního důchodu za vychované děti (viz nový § 34a ZDP). Podmínky, za kterých se dítě považuje pro tyto účely za vychované, jsou nastaveny obdobně jako do konce roku 2022 při posuzování výchovy pro účely snižování důchodového věku ženy. Výchovné je však koncipováno jako genderově neutrální – nárok náleží i muži, pokud se prokáže, že o konkrétní dítě pečoval ve větším rozsahu než žena. V nové větě se stanoví podmínka výchovy dítěte v případech, kdy dítě před dosažením zletilosti (po dosažení 5 let věku) zemřelo.

Důležité z hlediska práva EU: Věk pro odchod do důchodu není v rámci koordinačních nařízení upravován a ani harmonizován. Každý členský stát tedy vychází u věku pro odchod do důchodu ze svých vlastních předpisů.

Díl druhý

Výše starobního důchodu

§ 33

(1) Výše základní výměry starobního důchodu činí 10 % průměrné mzdy měsíčně.

(2) Výše procentní výměry starobního důchodu se stanoví procentní sazbou z výpočtového základu podle doby pojištění získané do vzniku nároku na tento důchod a podle doby pojištění získané po vzniku nároku na tento důchod. Do doby pojištění získané do 18 let věku a po vzniku nároku na starobní důchod se nezahrnují náhradní doby pojištění. Výše procentní výměry starobního důchodu činí nejméně 770 Kč měsíčně.

komentář k § 33

Ustanovení stanoví základní pravidla pro výpočet obou složek starobního důchodu, tedy základní výměry neboli pevné části a procentní výměry neboli pohyblivé části důchodu.

V odstavci 1 se stanoví, že výše základní výměry starobního důchodu činí 10 % průměrné mzdy měsíčně, takže s rostoucí se ekonomikou se zpravidla každý rok zvyšuje. Výše 10 % průměrné mzdy je výsledkem novely zákona o důchodovém pojištění provedené zákonem č. 203/­2017 Sb. s účinností k 1. 1. 2018. Předtím činila pouze 9 % průměrné mzdy.

Důležité

     V roce 2022 činila výše základní výměry 3 900 Kč, v roce 2023 šlo o částku 4 040 Kč, v roce 2024 o částku 4 400 Kč a v roce 2025 bude činit 4 660 Kč.

Základní výměra je pevná součást jakéhokoliv důchodu, a je stejná i pro jakoukoliv výši důchodu. Je tedy součástí pro důchod starobní, invalidní i pozůstalostní, ustanovení má tedy platnost i pro § 41 odst. 1, § 51 odst. 1 a § 53 odst. 1 ZDP. Podle § 107 odst. 1 ZDP se výše základní výměry důchodu stanoví nařízením vlády a podle § 67 ZDP je vláda povinna toto nařízení vlády vyhlásit do 30. září kalendářního roku, který o jeden rok předchází kalendářnímu roku, do něhož spadá pravidelný termín zvýšení důchodů. Tak učinila i 30. září 2024, když bylo publikováno nařízení vlády č. 282/­2024 Sb., o výši všeobecného vyměřovacího základu za rok 2023, přepočítacího koeficientu pro úpravu všeobecného vyměřovacího základu za rok 2023, redukčních hranic pro stanovení výpočtového základu pro rok 2025, základní výměry důchodu stanovené pro rok 2025 a částky zvýšení za vychované dítě pro rok 2025 a o zvýšení důchodů v roce 2025.

Odstavec 2 stanoví základní pravidla výpočtu pro výpočet procentní výměry starobního důchodu. Procentní výměra se určuje procentní sazbou z výpočtového základu podle získané doby pojištění. Výši důchodu ovlivňují především dvě skutečnosti: délka doby důchodového pojištění a výše výdělků dosažených v rozhodném období. Za každý celý rok (365 dní) důchodového pojištění (do doby, než vznikne nárok na důchod) náleží 1,5 % výpočtového základu.

Pokud již vznikl nárok na důchod, ale výdělečná činnost dále pokračuje a není podána žádost o důchod, navyšuje se důchod o 1,5 % za každých 90 kalendářních dnů výdělečné činnosti, pokud přitom pobírá invalidní důchod pro invaliditu třetího stupně, náleží mu zvýšení později přiznaného starobního důchodu o 1,5% výpočtového základu za každý úplný rok takové výdělečné činnosti, pobírá-li přitom starobní důchod ve výši poloviny, náleží mu zvýšení již přiznaného starobního důchodu o 1,5% výpočtového základu za každých 180 dnů takové výdělečné činnosti nebo pobírá-li přitom starobní důchod v plné výši, náleží mu zvýšení již přiznaného důchodu o 0,4 % výpočtového základu za každých 360 dnů takové výdělečné činnosti.

Minimální výše procentní výměry důchodů se vztahuje na všechny typy starobních důchodů.

I zde platí, že pro orientační výpočet starobního (nebo předčasného starobního) důchodu slouží tzv. důchodová kalkulačka, která je dostupná na webu ČSSZ (www.cssz.cz) v sekci Životní situace (Důchody) nebo na webu MPSV. Další viz komentář k § 18 ZDP.

§ 34

(1) Výše procentní výměry starobního důchodu, na který vznikl nárok podle § 29 odst. 1 až 3, činí za každý celý rok doby pojištění získané do vzniku nároku na tento důchod 1,5 % výpočtového základu měsíčně. Do doby pojištění se pro účely předchozí věty započítávají náhradní doby pojištění pouze v roz­sahu 80 %, s výjimkou náhradních dob pojištění za dobu účasti na pojištění osob uvedených v § 5 odst. 2 písm. c), d) a h) a v § 102 odst. 5 a 6 a obdobných dob podle předpisů platných před 1. lednem 1996; počet dnů náhradních dob pojištění stanovený podle části věty před středníkem se přitom zaokrouhluje na celé dny směrem nahoru.

(2) Výše procentní výměry starobního důchodu stanovená podle odstavce 1 se zvyšuje pojištěnci, který splnil podmínky nároku na starobní důchod podle § 29 odst. 1 nebo § 29 odst. 3 písm. a) a po vzniku nároku na tento důchod vykonával výdělečnou činnost a nepobíral přitom starobní důchod ani invalidní důchod pro invaliditu třetího stupně, za každých 90 kalendářních dnů této výdělečné činnosti o 1,5 % výpočtového základu měsíčně. Doba kratší než 90 kalendářních dnů, která nebyla zhodnoce­na podle předchozí věty jako doba pojištění, se přičte k době pojištění získané do vzniku nároku na starobní důchod, pokud se tak získá celý rok doby pojištění, a to v rozsahu potřebném pro toto přičtení; na žádost pojištěnce se procentní výměra starobního důchodu nezvýší podle věty první a doba výdělečné činnosti uvedená ve větě první se přičte k době pojištění získané do vzniku nároku na tento důchod, a to v rozsahu uvedeném v žádosti pojištěnce. Za výkon výdělečné činnosti se pro účely zvýšení procentní výměry starobního důchodu nepovažují doby pracovního volna bez náhrady příjmu a ne­omluvené nepřítomnosti v práci a doby uvedené v § 16 odst. 4 větě třetí písm. a).

(3) Výše procentní výměry starobního důchodu stanovená podle odstavce 1 se zvyšuje pojištěnci, který splnil podmínky nároku na starobní důchod podle § 29 odst. 1 nebo § 29 odst. 3 písm. a) a po vzniku nároku na tento důchod vykonával výdělečnou činnost a pobíral přitom starobní důchod ve výši poloviny podle § 37 odst. 1, za každých 180 kalendářních dnů této výdělečné činnosti o 1,5 % výpočtového základu. Ustanovení odstavce 2 věty třetí platí zde obdobně.

(4) Výše procentní výměry starobního důchodu stanovená podle odstavce 1 se na žádost zvyšuje pojištěnci, který splnil podmínky nároku na starobní důchod podle § 29 odst. 1 nebo § 29 odst. 3 písm. a)a po vzniku nároku na tento důchod vykonával výdělečnou činnost a pobíral přitom starobní důchod v plné výši, za každých 360 kalendářních dnů této výdělečné činnosti o 0,4 % výpočtového základu. Ustanovení odstavce 2 věty třetí platí zde obdobně.

(5) Výše procentní výměry starobního důchodu stanovená podle odstavce 1 se zvyšuje pojištěnci, který splnil podmínky nároku na starobní důchod podle § 29 odst. 2 nebo § 29 odst. 3 písm. b) a po vzniku nároku na tento důchod vykonával výdělečnou činnost a nepobíral přitom starobní důchod ani invalidní důchod pro invaliditu třetího stupně, za každý celý rok doby pojištění získané do dosažení doby pojištění potřebné pro vznik nároku na starobní důchod podle § 29 odst. 1 nebo § 29 odst. 3 písm. a) o 1,5 % výpočtového základu; po dosažení doby pojištění potřebné pro vznik nároku na starobní důchod podle § 29 odst. 1 nebo § 29 odst. 3 písm. a) se výše procentní výměry starobního důchodu zvyšuje podle odstavce 2.

(6) Pokud pojištěnec, který splnil podmínky nároku na sta­robní důchod podle § 29 odst. 1 nebo § 29 odst. 3 písm. a), po vzniku nároku na tento důchod vykonával výdělečnou činnost a pobíral přitom invalidní důchod pro invaliditu třetího stupně nebo plný invalidní důchod, přičte se doba této výdělečné činnosti k době pojištění získané do vzniku nároku na starobní důchod. Nezhodnocený zbytek doby výdělečné činnosti vykonávané po roce 2009 po vzniku nároku na starobní důchod bez pobírání starobního důchodu ani invalidního důchodu, který nebyl přičten podle odstavce 2 věty druhé, se přičte v potřebném rozsahu k době výdělečné činnosti uvedené v odstavci 3 nebo 4, pokud se tak získá ucelený úsek výdělečné činnosti potřebný podle odstavce 3 nebo 4 pro zvýšení procentní výměry starobního důchodu; přitom se nejdříve provádí přičtení k době výdělečné činnosti uvedené v odstavci 3. Nezhodnocený zbytek výdělečné činnosti vykonávané po roce 2009 po vzniku nároku na starobní důchod při pobírání starobního důchodu ve výši poloviny se přičte v potřebném rozsahu k době výdělečné činnosti uvedené v odstavci 4, pokud se tak získá ucelený úsek výdělečné činnosti potřebný podle odstavce 4 pro zvýšení procentní výměry starobního důchodu.

(7) Pokud pojištěnec, jehož důchodový věk se stanoví podle § 37e, splnil podmínky nároku na starobní důchod podle § 29 odst. 1 nebo § 29 odst. 3 písm. a) a v období od vzniku nároku na starobní důchod do dosažení důchodového věku stanoveného podle § 32 vykonával výdělečnou činnost a nepobíral přitom starobní důchod, procentní výměra starobního důchodu se za dobu této výdělečné činnosti podle odstavce 2 nezvyšuje a doba této výdělečné činnosti se přičte k době pojištění získané do vzniku nároku na starobní důchod. Vykonával-li pojištěnec uvedený ve větě první v období uvedeném ve větě první výdělečnou činnost a pobíral přitom starobní důchod v plné výši nebo ve výši poloviny, zvýšení procentní výměry podle odstavce 3 nebo 4 nenáleží. Pro zvýšení procentní výměry za dobu výdělečné činnosti vykonávané po dosažení důchodového věku stanoveného podle § 32 platí ustanovení odstavců 2 až 4 a 6 obdobně.

(8) Celým rokem doby pojištění se pro účely tohoto zákona rozumí 365 kalendářních dnů.

komentář k § 34

Ustanovení stanoví základní pravidla výpočtu tzv. řádného starobního důchodu, resp. výše procentní výměry starobního důchodu. V jednotlivých odstavcích jsou pak stanoveny rozdílné sazby výpočtového základu za dobu pojištění „před nárokem“ a „po nároku“ (tedy před a po dosažení důchodového věku podle § 32 ZDP).

Procentní výměra důchodu, tedy jeho „zásluhová složka“, je u různých pojištěnců rozdílná, její výše se stanoví procentem z výpočtového základu (s případným připočtením tzv. výchovného). To znamená, že nejprve je nutno stanovit tzv. výpočtový základ, kterým se rozumí, zjednodušeně řečeno, měsíční průměr indexovaných hrubých výdělků (§ 16 ZDP) upravený pomoci tzv. redukčních hranic (§ 15 ZDP).

V odstavci 1 se stanoví obecné pravidlo – výše procentní výměry starobního důchodu činí za každý celý rok (násobek 365 dnů) doby pojištění získané do vzniku nároku na tento důchod 1,5 % výpočtového základu měsíčně.

Do doby pojištění se však za podmínek uvedených v § 12 odst. 1 ZDP započítávají i náhradní doby pojištění. Pro výši důchodů, na které vznikl nárok před 1. 7. 1998, se náhradní doby započítávají v plném rozsahu. Po tomto datu se však v důsledku novely zákona o důchodovém pojištění provedené zákonem č. 289/­1997 Sb. některé z náhradních dob započítávají pouze v rozsahu 80 % jejich celkového trvání.

Při zjišťování, kolik doby pojištění bylo celkem získáno, se nesčítají kalendářní roky pojištění, ale jednotlivé dny. Jestliže některý kalendářní rok není zčásti pokryt pojištěním, hodnotí se pouze jeho zbývající části. Takto zjištěný celkový součet pojištěných dnů se teprve následně dělí číslem 365, čímž se zjistí, kolik úplných roků je získáno. K tzv. zbytkovým dnům se nepřihlíží.

Odstavec 2 stanoví odchylnou sazbu výpočtového základu za dobu další výdělečné činnosti po vzniku nároku na starobní důchod. V praxi se hovoří o tzv. „práci na procenta“. Z ustanovení vyplývá, že pokud již vznikl nárok na důchod, ale výdělečná činnost dále pokračuje a není podána žádost o důchod, navyšuje se důchod o 1,5 % za každých 90 kalendářních dnů výdělečné činnosti. Pravidla zde uvedená se nevztahují na náhradní doby pojištění, tyto doby se do ELDP vykazují jako „doby odečítané“. Definice odečítaných dob odkazuje na doby uvedené v § 16 odst. 4 větě druhé písm. a) ZDP. Tímto způsobem se dosáhne rychlejšího zvyšování důchodu než zvýšení za odpracované roky.

Odstavec 3 obsahuje druhou možnost navýšení starobního důchodu po vzniku nároku na něj za dobu další výdělečné činnosti a současného pobírání poloviny starobního důchodu. V praxi se tato možnost navýšení starobního důchodu nevyužívá.

Odstavec 4 stanoví pravidlo zvyšování důchodu tzv. pracujícím důchodcům. V případě, že poživatel starobního důchodu vykonává výdělečnou činnost, zvyšuje se mu starobní důchod a každých 360 kalendářních dnů této výdělečné činnosti o 0,4 % výpočtového základu. Toto ustanovení je velice praktické a poživateli starobních důchodů často využívané. Ustanovení se vztahuje i na důchody přiznané před účinností tohoto zákona protože novela zákona provedená zákonem č. 306/­2008 Sb., který uvedené zvyšování důchodů zavedla, nemá žádné přechodné ustanovení. Výpočtovým základem se zde rozumí výpočtový základ, z něhož byl daný starobní důchod vypočten.

Odstavec 5 obsahuje zvyšování starobních důchodů u pojištěnců uvedených v § 29 odst. 2 ZDP, tedy u pojištěnců, kteří nesplnili pro nárok na starobní důchod obecnou podmínku doby pojištění. U nich nelze zvyšovat po dosažení důchodového věku starobní důchod způsobem uvedeným v odstavcích 2 až 4, ale jejich výdělečná činnost i po vzniku nároku na starobní důchod musí být hodnocena podle obecného pravidla obsaženého v odstavci 1.

Odstavec 6 byl do zákona vložen 1. 1. 2012 a stanoví postupy pro některé specifické situace, které byly do té doby v aplikační praxi řešeny pouze výkladem. Předně upravuje způsob hodnocení doby výdělečné činnosti po vzniku nároku na starobní důchod, během které je pobírán invalidní důchod pro invaliditu III. stupně. Dále pak upravuje způsob nakládání s tzv. nezhodnocenými zbytky výdělečné činnosti vykonávané po roce 2009. Princip je takový, že nezhodnocený zbytek hodnotnější doby pojištění lze přičíst k nezhodnocenému zbytku méně hodnotné doby, lze-li takto získat ucelený hodnotitelný úsek méně hodnotné doby. Hodnotnější dobou se rozumí doby, za kterou náleží vyšší zvýšení důchodu, anebo za kterou náleží sice stejné zvýšení, ale při získání kratšího časového úseku.

Odstavec 7 – stanoví speciální pravidla pro hodnocení výdělečné činnosti vykonávané po dosažení sníženého důchodového věku u zdravotnických záchranářů a podnikových hasičů. Jejich cílem je zajistit, aby pojištěnci, kteří po dosažení tohoto věku dále pracují (ať s pobíráním důchodu nebo bez jeho pobírání), nebyli na výši důchodu zvýhodněni.

Odstavec 8 zcela kazuisticky definuje pojem „celý rok doby pojištění“. Jak jsme uvedli výše, není zde míněn ani „kalendářní rok“ ani „běžný rok“, tedy časový úsek ohraničený dvěma konkrétními daty. V literatuře je toto ustanovení komentováno jako zcela nadbytečné. Zde obsažené pravidlo platilo již za dřívější právní úpravy a nečinilo praktické problémy.

§ 34a

(1) Výše procentní výměry starobního důchodu, na který vznikl nárok podle § 29 odst. 1 až 4 nebo podle § 31, se na žádost zvyšuje ode dne, od něhož se tento důchod přiznává, za každé dítě, které pojištěnec vychoval.

(2) Zvýšení za 1 vychované dítě činí od 1. ledna 2023 částku 500 Kč měsíčně. Částka zvýšení za 1 vychované dítě se zvyšuje od 1. ledna kalendářního roku tak, že částka zvýšení za 1 vychované dítě platná od 1. ledna předchozího kalendářního roku se zvýší o počet procent stanovený podle § 67 odst. 6 věty první nebo podle § 67 odst. 7. Částka zvýšení za 1 vychované dítě se zaokrouhluje na celé koruny nahoru.

(3) Dítě se pro účely zvýšení procentní výměry starobního důchodu podle odstavce 1 (dále jen „zvýšení za vychované dítě”) považuje za vychované, jsou-li splněny podmínky výchovy dítěte podle § 32 odst. 4; tyto podmínky platí i v případě, že o dítě osobně pečuje nebo pečoval muž. Výchovu téhož dítěte nelze pro účely zvýšení za vychované dítě současně započítat více osobám; vychovávalo-li dítě více osob, přihlíží se k výchově dítěte jen u té osoby, která o dítě osobně pečovala v největším rozsahu. Při zvýšení za vychované dítě se přihlíží jen k výchově toho dítěte, které jako vychované pojištěnec uvedl v žádosti o přiznání starobního důchodu; není-li tato podmínka splněna, zvýšení za vychované dítě nenáleží.

(4) Zvýšení za vychované dítě nenáleží, pokud se pojištěnec vůči dítěti dopustil jako pachatel, spolupachatel nebo účastník úmyslného trestného činu proti životu a zdraví, proti svobodě a právům na ochranu osobnosti, proti lidské důstojnosti v sexuální oblasti nebo proti rodině a dětem podle trestního zákoníku nebo obdobných úmyslných trestných činů podle dříve platných právních předpisů.

komentář k § 34a

Předmětné ustanovení bylo vloženo do zákona novelou provedenou zákonem č. 324/­2021 Sb. s účinností od 1. ledna 2023.

Důležité

     Toto ustanovení přináší do oblasti základního důchodového pojištění nový institut zvýšení starobního důchodu za vychované děti, tzv. výchovné.

Smyslem výchovného je ocenit osoby, které získaly významnou zásluhu z hlediska budoucnosti financování základního důchodového pojištění tím, že dlouhodobě zajišťovaly výchovu dítěte, čímž se (obvykle) postaraly o přínos nového pojištěnce do systému. Zvýšení za 1 vychované dítě činí od 1. ledna 2023 částku 500 Kč měsíčně.

Z hlediska nároku na zvýšení starobního důchodu za vychované dítě není rozhodné, zda starobní důchod, k němuž se toto zvýšení přiznává, je tzv. řádný, odložený nebo předčasný starobní důchod ani to, zda procentní výměra je vypočtena běžným způsobem nebo zvýhodněně za výkon práce v preferovaných pracovních kategoriích nebo za práci v hornictví pod zemí v hlubinných dolech. Na druhé straně, výchovné je určeno pouze osobám, které splnily podmínku potřebné doby pojištění pro nárok na starobní důchod. Nebude tedy náležet poživatelům invalidních důchodů ani starobních důchodů, které byly přiznány za podmínek důchodu invalidního (§ 29 odst. 4 ZDP), ani osobám, jejichž invalidní důchod se pouze „transformoval“ do starobního důchodu (§ 61a ZDP), jestliže nesplnily podmínku potřebné doby pojištění pro nárok na starobní důchod.

Počáteční hodnota zvýšení důchodu za vychované dítě se bude automaticky všeobecně navyšovat, a to ve stejné procentní výši a stejném termínu, v jakém bude prováděna pravidelná valorizace důchodů.

Důležité

     Novela počítá s přiznáním zvýšení za vychované děti i k těm starobním důchodům, které byly přiznány před datem jeho účinnosti. Z toho důvodu zde byla stanovena finanční účinnost až od 1. ledna 2023.

V odstavci 1 a 2 je výchovné koncipováno jako finanční částka v pevně stanovené výši, o kterou se trvale zvýší procentní výměra starobního důchodu.

Důležité

     V případě péče o více dětí se tato částka násobí počtem těchto dětí. Počet hodnotitelných dětí není omezen. V roce 2024 tato částka činila 500 Kč, v roce 2025 bude činit 503 Kč. Částka 500 Kč (503 Kč) se stává nedílnou součástí procentní výměry starobního důchodu a společně s ní se valorizuje, a to jak v pravidelném termínu (od 1. ledna nového kalendářního roku), tak i v případě mimořádné valorizace.

K invalidním důchodům výchovné nenáleží. Bude-li starobní důchod vyplácen pouze ve výši poloviny procentní výměry z důvodu souběhu s vyšším vdovským/vdoveckým důchodem, bude výchovné i přesto náležet v plné výši.

Odstavec 3 stanoví podmínky pro uznání dítěte za vychované. Ty jsou v zásadě stejné, jaké do konce roku 2022 platily pro účely snížení důchodového věku u žen. Nárok na výchovné však mohou získat i muži. V případě, že výchovu zajišťovalo více osob, náleží výchovné za každé dítě pouze jednou, a to osobě, která výchovu zajišťovala v největším rozsahu, přičemž výchovu je třeba pro tento účel posuzovat od narození dítěte do nabytí jeho zletilosti jako jeden celek. V případě, že osobou, která výchovu zajišťovala v největším rozsahu, je žena, která dosud nepobírá důchod, zatímco muž, který výchovu zajišťoval v menším rozsahu, je již poživatelem starobního důchodu, nemá tento muž nárok na výchovné, neboť nebyl osobou, která zajišťovala výchovu v největším rozsahu. Jestliže se rozsah péče ukáže mezi rodiči (či dalšími osobami) sporný, je vhodné nejprve vyvinout snahu o to, aby se dohodli. Bude-li toto úsilí marné, nezbude, než aby o rozsahu výchovy rozhodla místně příslušná ÚSSZ (OSSZ) ve speciálním správním řízení o uznání výchovy podle § 6 odst. 3 písm. a) bod 14 zákona č. 582/­1991 Sb., o organizaci a provádění sociálního zabezpečení.

Nárok na zvýšení procentní výměry o výchovné se týká nejen starobních důchodů přiznaných po 31. 12. 2022, ale i starobních důchodů přiznaných v minulosti.

Odstavec 4 stanoví zásadu, že zvýšení za vychované děti nenáleží v případě, že se pojištěnec dopustil vůči dítěti závažného úmyslného trestného činu. Jde o tzv. sankční vyloučení nároku na výchovné – tento nárok nenáleží přesto, že podmínky výchovy stanovené v předchozích odstavcích byly splněny.

§ 35

Výše procentní výměry starobního důchodu, na který vznikl nárok podle § 29 odst. 4, se stanoví podle § 41 odst. 2.

komentář k § 35

Starobní důchod podle § 29 odst. 4 ZDP bývá nazýván jako „starobní důchod za podmínek důchodu invalidního“. Tento důchod náleží pojištěnci, který je starší 65 let, ale nesplňuje podmínky doby pojištění podle § 29 odst. 1, 2 nebo 3 ZDP (na tzv. řádný nebo odložený starobní důchod), jestliže dotyčný dosáhl věku 65 let a splňuje alespoň podmínku potřebné doby pojištění pro nárok na invalidní důchod, popř. jeho invalidita vznikla následkem pracovního úrazu, lze mu přiznat důchod podle § 29 odst. 4 ZDP. Zavedení tohoto pravidla si vynutilo i výslovné stanovení postupu výpočtu starobního důchodu v těchto případech. Z odkazu na § 41 odst. 2 ZDP se podává, že výše starobního důchodu v těchto případech se rovná výši invalidního důchodu.

Důležité

     Ač se tento důchod nazývá starobní, má charakter důchodu invalidního, stanoví se také výše jeho procentní výměry podle pravidel platných pro invalidní důchody.

§ 36

(1) Výše procentní výměry starobního důchodu, na který vznikl nárok podle § 31, se stanoví podle § 34 odst. 1 s tím, že tato výše se snižuje za každých i započatých 90 kalendářních dnů z doby ode dne, od kterého se přiznává starobní důchod, do dosažení důchodového věku o 1,5 % výpočtového základu; výše procentní výměry po tomto snížení však nesmí být nižší, než je částka uvedená v § 33 odst. 2 větě třetí.

(2) Výše procentní výměry starobního důchodu stano­vená podle odstavce 1 se pojištěnci, který po vzniku nároku na tento důchod do dosažení důchodového věku vykonával výdělečnou činnost a nepobíral přitom starobní důchod ani invalidní důchod pro invaliditu třetího stupně, přepočte po skončení této výdělečné činnosti na žádost tak, že se doba této výdělečné činnosti po dni, od kterého byl přiznán starobní důchod, přičte k době pojištění získané do vzniku nároku na tento důchod a současně se o tuto dobu zkrátí doba, za kterou se snižovala výše procentní výměry starobního důchodu podle odstavce 1. Pro zvýšení procentní výměry za dobu výdělečné činnosti vykonávané po dosažení důchodového věku platí ustanovení § 34 odst. 2 až 4 obdobně.

komentář k § 36

Ustanovení stanoví pravidla pro přiznání tzv. předčasného starobního důchodu. Základní výměra předčasného důchodu zůstává stejná jako u řádného starobního důchodu.

Odstavec 1 obsahuje pravidlo krácení procentní výměry za předčasnost (tzv. pojistně-matematická sankce) s tím, že je-li doba předčasnosti delší než 360 dnů, krácení je větší. Výše procentní výměry předčasného starobního důchodu se bude snižovat za každých i započatých 90 kalendářních dnů z doby ode dne, od kterého se přiznává předčasný starobní důchod do dosažení důchodového věku. Výše krácení je závislá na délce doby, která chybí od data přiznání předčasného starobního důchodu do dosažení důchodového věku.

Sazba procentní výměry důchodu se snižuje za každých i započatých 90 kalendářních dnů z doby ode dne přiznání důchodu do dosažení důchodového věku (tzv. předčasnost).

Parametry krácení důchodu se v průběhu času měnily. U předčasných důchodů, na které vznikl nárok před 1. 1. 2010, se pro každé období předčasnosti používala jednotná hodnota 0,9 % bez ohledu na celkovou délku předčasnosti. Od roku 2010 se projevila snaha „méně zatraktivnit“ tento druh starobního důchodu a to odstupňováním procentní sazby redukce v závislosti na délce doby předčasnosti.

Zatím poslední zpřísnění nastalo 1. 10. 2023  (zákon č. 270/­2023 Sb.), kdo došlo ke zrušení mírnějších hodnot 0,9 % do 360. dne předčasnosti a 1,2 % od 361. do 720. dne předčasnosti, a tedy již od prvního započatého 90denního období předčasnosti se krátí o částku odpovídající 1,5% výpočtového základu. Záměrem této úpravy bylo také zamezit paradoxním situacím, které vznikly v roce 2022, kdy odchod do předčasného důchodu byl finančně výhodnější než odchod do důchodu řádného. Z toho důvodu byla pro předčasné důchody přiznané od data spadajícího do období po 30. 9. 2023 zavedena další restrikce spočívající v tom, že jejich procentní výměra se začne valorizovat až od ledna kalendářního roku následujícího po roce, v němž pojištěnec dosáhne důchodového věku. Do té doby bude valorizována pouze základní výměra.

Z praktického hlediska hraje významnou roli rozhodování o konkrétním datu odchodu do předčasného důchodu, tedy zda se jedná o úplná nebo jen započatá 90denní období předčasnosti. Tak např. není příliš výhodné žádat o přiznání předčasného důchodu s předstihem jeden rok (365 dnů), vhodnější je volit den, kterým je ukončeno čtvrté 90denní období předčasnosti přesně o 360 dnů dříve.

Zvolení vhodného data přiznání předčasného důchodu s ohledem na 90denní úseky je vhodné konzultovat s pracovníky OSSZ. Přiznání důchodu o několik dnů dříve může totiž znamenat srážku za další započatý úsek.

Důležité

     Podobně jako u řádného starobního důchodu nesmí ani výše procentní výměry předčasného důchodu poklesnout pod 770 Kč.

Odstavec 2 stanoví postup v případě, kdy pojištěnec předčasný starobní důchod, v době do dosažení důchodového věku, nepobírá a vykonává výdělečnou činnost. Při výkonu výdělečné činnosti nebo při pobírání podpory v nezaměstnanosti nebo podpory při rekvalifikaci výplata předčasného starobního důchodu do dosažení důchodového věku nenáleží. Po skončení této výdělečné činnosti se předčasný starobní důchod přepočítává tak, že doba této výdělečné činnosti se přičte k době pojištění získané do vzniku nároku na tento důchod a o dobu výdělečné činnosti se zkracuje celková doba, za kterou se snižovala výše procentní výměry.

Vykonává-li poživatel starobního důchodu přiznaného před dosažením důchodového věku výdělečnou činnost v cizině, nemá tato výdělečná činnost vliv na výplatu jeho důchodu, nestanoví-li jinak mezinárodní smlouva o sociálním zabezpečení, kterou je ČR vázána.

Zastavení výplaty předčasného důchodu z důvodu výkonu výdělečné činnosti (ať již nucené v období do dosažení důchodového věku nebo dobrovolné po dosažení důchodového věku) může ovšem příznivě ovlivnit výši důchodu.

Podle předmětného ustanovení platí, že výše procentní výměry důchodu se:

- pojištěnci, který po vzniku nároku na tento důchod do dosažení důchodového věku vykonával výdělečnou činnost a nepobíral přitom starobní důchod ani invalidní důchod pro invaliditu třetího stupně, přepočte po skončení této výdělečné činnosti na žádost tak, že se doba této výdělečné činnosti po dni, od kterého byl přiznán starobní důchod, přičte k době pojištění získané do vzniku nároku na tento důchod a současně se o tuto dobu zkrátí doba, za kterou se snižovala výše procentní výměry starobního důchodu,

- zvyšuje pojištěnci, který po dosažení důchodového věku vykonával výdělečnou činnost a

– nepobíral přitom starobní důchod, za každých 90 kalendářních dnů této výdělečně činnosti o 1,5% výpočtového základu,

– pobíral přitom starobní důchod ve výši poloviny, za každých 180 kalendářních dnů této výdělečné činnosti o 1,5% výpočtového základu,

– pobíral přitom starobní důchod v plné výši, za každých 360 kalendářních dnů této výdělečné činnosti o 0,4% výpočtového základu.

V případě, že půjde o předčasný starobní důchod přiznaný od data spadajícího do období po 30. 9. 2023, použije se pro přepočet stejný mechanismus, avšak s procentní sazbou platnou od 1. 10. 2023. To vyplývá z přechodného ustanovení zákona č. 270/­2023 Sb.

Díl třetí

Výplata starobního důchodu

§ 37

(1) Výplata starobního důchodu, na který vznikl nárok podle § 29, náleží osobám vykonávajícím výdělečnou činnost v plné výši nebo ve výši poloviny; polovina starobního důchodu se vyplácí na základě žádosti pojištěnce. Polovinou starobního důchodu se rozumí polovina základní výměry a polovina procentní výměry; v případě, že se starobní důchod nevyplácí v plné výši z důvodu souběhu s jiným důchodem podle § 59, rozumí se polovinou starobního důchodu polovina procentní výměry vyplácené podle § 59.

(2) Výplata starobního důchodu, na který vznikl nárok podle § 31, nenáleží do dosažení důchodového věku, pokud je vykonávána výdělečná činnost nebo je poskytována podpora v ne­zaměstnanosti nebo podpora při rekvalifikaci; ode dne dosažení důchodového věku se posuzují podmínky pro výplatu starobního důchodu obdobně podle odstavce 1.

komentář k § 37

Předmětné ustanovení řeší podmínky nároku na výplatu starobního důchodu v souběhu s výkonem výdělečné činnosti. Rozlišuje přitom situace, kdy je důchod pobírán po dosažení důchodového věku (odst. 1), a situace, kdy je pobírán tzv. předčasný starobní důchod v období před dosažením důchodového věku (odst. 2).

K pojmu výdělečná činnost viz komentář k § 27 ZDP. Starobním důchodem se rozumí „řádný“ starobní důchod přiznaný podle § 29, § 74, § 74a nebo § 76 ZDP.

Odstavec 1 značně kazuistickým způsobem vysvětluje podmínky výplaty starobního důchodu v případech, kdy pojištěnec vykonává po vzniku nároku na důchod výdělečnou činnost a žádá o zvýšení důchodu podle § 34 odst. 3 ZDP.

S účinností od 1. 1. 2010 je možné starobní důchod přiznat i vyplácet, i když důchodce setrvává nadále v pracovněprávním vztahu sjednaném na dobu neurčitou. Pro výkon výdělečné činnosti poživatelů starobních důchodů po dosažení důchodového věku již neplatí žádná omezení.

Jestliže pojištěnec v rámci trvajícího zaměstnání splní podmínky nároku na tzv. řádný starobní důchod, má možnost se rozhodnout, zda o přiznání starobního důchodu požádá či nikoliv. Pokud si pojištěnec o přiznání důchodu požádá, může jej pobírat souběžně s příjmem z výdělečné činnosti.

V praxi se minimálně využívá možnosti přiznání a vyplácení starobního důchodu ve výši poloviny, tj. poloviny základní i procentní výměry. V takovém případě se důchod zvyšuje o 1,5% výpočtového základu za každých úplných 180 kalendářních dnů výkonu této činnosti.

V praxi se využívá možnost tzv. „práce na procenta“, kdy pojištěnec nepobírá důchod a o jeho přiznání požádá od pozdějšího data, než je datum vzniku nároku. V takovém případě se procentní výměra zvyšuje o 1,5% výpočtového základu za každých úplných 90 kalendářních dnů výdělečné činnosti vykonávané po vzniku nároku. Znamená to, že doba výdělečné činnosti vykonávané po vzniku nároku na důchod (bez pobírání důchodu) se hodnotí čtyřikrát výhodněji, než doba pojištění získaná do vzniku nároku.

Odstavec 2 obsahuje princip nevyplácení předčasného důchodu. Obecně platí, že výplata tzv. předčasného starobního důchodu nenáleží při výdělečné činnosti zakládající účast na důchodovém pojištění, a to až do dosažení důchodového věku. Od data dosažení důchodového věku lze souběžně s pobíráním starobního důchodu vykonávat výdělečnou činnost bez omezení. Je však v této souvislosti třeba připomenout, že na základě § 7a zákona č. 187/­2006 Sb., o nemocenském pojištění dosud platí, že pokud z dohody o provedení práce přesahuje odměna částku 10 000 Kč, podléhá odvodu důchodového pojištění. Pro poživatele předčasného důchodu to znamená, že v okamžiku, kdy by byla uzavřena taková dohoda, musí být na stejnou dobu zastavena výplata důchodu. V případě, že by byla dohoda uzavřena jen na jeden den (např. z důvodu přednášky) nenáleží předčasný důchod též za dobu jednoho dne v měsíci.

Důležité

     Pozor – podle zákona č. 163/­2024 Sb. dojde od 1. 1. 2025 ke změně ustanovení o změně pojištění při výkonu činnosti na základě dohody o provedení práce podle zákona o nemocenském pojištění.

Díl IV

Zvláštní ustanovení o starobním důchodu některých pracujících v hornictví

§ 37a

zrušen

§ 37b

(1) Ustanovení tohoto dílu se vztahují na pojištěnce, kteří

a)  před 1. říjnem 2016 začali vykonávat zaměstnání v hornictví se stálým pracovištěm pod zemí v hlubinných dolech (dále jen „zaměstnání v hlubinném hornictví“) a

b)  v zaměstnání v hlubinném hornictví odpracovali celkem aspoň

1. 3 300 směn, popřípadě, jde-li o zaměstnání v hlubinném hornictví v uranových dolech, 2 200 směn, nebo

2. 3 081 směn, pokud zaměstnání v hlubinném hornictví skončilo z důvodu dosažení nejvyšší přípustné expozice, popřípadě, jde-li o zaměstnání v hlubinném hornictví v uranových dolech, 1 981 směn, pokud toto zaměstnání skončilo z důvodu dosažení nejvyšší přípustné expozice.

(2) Směnou v zaměstnání v hlubinném hornictví za dobu po 31. prosinci 1992 se rozumí taková směna, v níž pojištěnec vykonával zaměstnání v hlubinném hornictví po převážnou část pod zemí. Počet směn v zaměstnání v hlubinném hornictví za dobu před 1. lednem 1993 se zjistí tak, že počet kalendářních dnů zaměstnání v hlubinném hornictví, které bylo podle právních předpisů účinných před tímto dnem zařazeno mezi zaměstnání I. pracovní kategorie zakládající nárok na starobní důchod při dosažení věku aspoň 55 let, se vynásobí koeficientem 0,6 a zaokrouhlí směrem nahoru.

(3) Ustanovení tohoto dílu se nevztahují na pojištěnce, jimž byl při přiznání starobního důchodu důchodový věk stanoven podle prováděcího právního předpisu vydaného podle § 107 odst. 2.

komentář k § 37b

V části čtvrté zákona o důchodovém pojištění byl novelou provedenou zákonem č. 213/­2016 Sb. s účinností k 1. 10. 2016 v hlavě první upravující starobní důchod vložen nový díl, který upravuje souhrnně zvláštní důchodové nároky některých horníků, tj. snížený důchodový věk a zvláštní výpočet procentní výměry starobního důchodu.

Třebaže jeho spouštěcím mechanismem byla otázka případného uzavření dolu Paskov v OKD, ve skutečnosti jde o určité završení postupného tří etapového procesu zahájeného nařízením vlády č. 363/­2009 Sb., o stanovení důchodového věku a přepočtu starobních důchodů některých horníků, kteří začali vykonávat své zaměstnání před rokem 1993, a pokračujícího nařízením vlády č. 69/­2015 Sb., kterým se mění nařízení vlády č. 363/­2009 Sb., o stanovení důchodového věku a přepočtu starobních důchodů některých horníků, kteří začali vykonávat své zaměstnání před rokem 1993.

Odstavec 1 předmětného ustanovení vymezuje osobní rozsah, tj. okruh horníků, jichž se nová opatření týkají. Tento okruh se vymezuje tak, že se jedná o všechny pojištěnce, kteří vykonávali ta zaměstnání v hornictví pod zemí, která mají stálé pracoviště pod zemí v hlubinných dolech, pokud do těchto zaměstnání vstoupili před účinností tohoto ustanovení, tedy před 1. říjnem 2016. Konkrétní druh výkonu práce (konkrétní povolání) není přitom rozhodující. Rozhodující je tedy vždy jen to, že se jedná o stálé pracoviště pod zemí v těchto dolech. Do tohoto osobního rozsahu nespadají zaměstnanci hlubinných dolů, kteří sice (zpravidla jen občas) fárají, ale nemají stálé pracoviště pod zemí. Vedle výkonu uvedeného zaměstnání je další podmínkou odpracování stanoveného počtu směn. Tento počet směn byl převzat z nařízení vlády č. 363/­2009 Sb., o stanovení důchodového věku a přepočtu starobních důchodů některých horníků, kteří začali vykonávat své zaměstnání před rokem 1993 včetně úpravy ve vztahu k dosažení nejvyšší přípustné expozice. Časové vymezení vstupu do preferovaných zaměstnání vytváří hranici, která znemožňuje vztáhnout novou právní úpravu na osoby, které toto zaměstnání teprve začnou vykonávat v budoucnu.

Odstavec 2 vymezuje, co se rozumí směnou v příslušném zaměstnání v hornictví. Jedná se přitom o skutečně odpracované směny, přičemž platí podmínka, že jako odpracovaná směna se hodnotí jen ta směna, v níž byla práce konána pod zemí po převážnou část směny. Důvody, proč nebyla nebo nemohla být odpracována směna po převážnou část pod zemí, nejsou rozhodné. Rozhodný je pouze objektivní stav odpracování převážné části směny pod zemí. Za odpracovanou směnu se nebude považovat ani překážka v práci (například dočasná pracovní neschopnost, dovolená apod.), po kterou nebyla konána práce pod zemí. Pro případ získání zaměstnání v hornictví před rokem 1993, které bylo zařazeno mezi zaměstnání I. pracovní kategorie s nárokem na nižší důchodový věk (55 let), byl stanoven převodní klíč pro zjištění počtu směn. Při tomto vymezení směn byla rovněž převzata úprava obsažená v nařízení vlády č. 363/­2009 Sb.

Odstavec 3 zabraňuje kolizi nároků podle nové právní úpravy obsažené v zákoně o důchodovém pojištění a podle nařízení vlády č. 363/­2009 Sb., neboť není vyloučeno, že by tentýž pojištěnec mohl postupně splnit podmínky podle obou těchto právních předpisů.

Důležité

     Zvláštní důchodový věk (ať už podle obou nařízení vlády nebo podle novely provedené zákonem č. 213/­2016 Sb.) je ovšem důchodovým věkem pro řádný starobní důchod – nejde tedy o předčasný starobní důchod, jak se někdy nepřesně označuje. Znamená to, že od tohoto sníženého důchodového věku lze odečíst tři roky a od toho data požádat o předčasný starobní důchod.

§ 37c

(1) Důchodový věk pojištěnce uvedeného v § 37b se stanoví tak, že od důchodového věku stanoveného podle § 32 se odečte 7 let; při stanovení důchodového věku tohoto pojištěnce se u žen postupuje stejně jako u mužů stejného data narození.

(2) Procentní výměra starobního důchodu pojištěnce, jehož důchodový věk je stanoven podle odstavce 1, se zvyšuje ode dne přiznání tohoto důchodu podle předpisů o zvýšení důchodů, které nabyly účinnosti v období od 1. ledna 1996 do dne, který předchází dni, od něhož se přiznává tento důchod. Zvýšení podle věty první však spolu s procentní výměrou důchodu nesmí přesáhnout nejvyšší výměru, která se stanoví tak, že nejvyšší částka výše důchodu podle § 4 odst. 1 věty druhé zákona č. 76/1995 Sb., o zvýšení vyplácených důchodů a důchodů přiznávaných v roce 1995, se zvýší podle předpisů o zvýšení důchodů, které nabyly účinnosti v období od 1. ledna 1996 do dne, který předchází dni, od něhož se přiznává starobní důchod. Zvýšení podle věty první a druhé se stanoví tak, jako kdyby starobní důchod byl přiznán ke dni 31. prosince 1995.

komentář k § 37c

Předmětné ustanovení upravuje tzv. technikálie k předchozím § 37a a § 37b ZDP.

V odstavci 1 se upravuje snížený důchodový věk pro horníky, kteří splňují podmínky uvedené v § 37b ZDP, a to tak, že od obecného důchodového věku se odečte 7 let. Uvedené snížení důchodového věku jde sice proti obecnému trendu (v ČR i celosvětově) zvyšovat postupně důchodový věk, avšak nová právní úprava se týká jen úzké skupiny pojištěnců se specifickými pracovními podmínkami. Nový snížený důchodový věk se týká i žen, s tím, že u žen se nezohledňuje jejich individuální důchodový věk, ale důchodový věk stanovený pro muže stejného data narození. Toto sjednocení zvláštního důchodového věku vychází ze stejného principu, který platil v době, kdy v důchodovém zabezpečení ještě existovaly preferované pracovní kategorie, tj. při stanovení nižšího důchodového věku z důvodu odpracování stanovené doby v preferované pracovní kategorii se již nezohledňovaly další skutečnosti (pokud byl důchodový věk u žen z titulu výchovy dětí nižší než důchodový věk z titulu odpracování příslušné doby v preferované pracovní kategorii, byl důchodovým věkem ten nižší). Nová právní úprava vychází z toho, že rozdílný důchodový věk u žen v závislosti na počtu vychovaných dětí je jen dočasnou výjimkou ze zásady rovného přístupu a je postupně eliminován. Navíc aplikace nové právní úpravy ve vztahu k ženám je v praxi zcela výjimečná.

Do odstavce 2 předmětného ustanovení byl zaveden zvláštní způsob výpočtu procentní výměry starobního důchodu u těch horníků, kteří splnili podmínky pro snížení důchodového věku podle § 37c odst. 1 ZDP.

Zvláštní způsob výpočtu starobních důchodů této vymezené skupiny hlubinných horníků má svůj původ v novele zákona o důchodovém pojištění provedené zákonem č. 188/­2001 Sb. Zákon č. 188/­2001 Sb. byl přijat na základě kritiky (a požadavku) OS PHGN, že převážná část horníků, kteří splňují shodné podmínky pro nárok na starobní důchod a na způsob určení jeho výše (tj. cca stejná doba výkonu práce v daném hornickém povolání I. pracovní kategorie a cca stejné výdělky), mají důchody vyplácené v rozdílných výších jen z toho důvodu, že jim byl důchod přiznán v různých kalendářních letech. Rozdíl byl způsoben tím, že k výši důchodu, jehož procentní výměra byla v zásadě shodná, bylo přiznáváno tzv. valorizační zvýšení závislé právě na roku přiznání důchodu. Přitom platilo, že čím později byl důchod přiznán, tím nižší byla vyplácená částka.

Zvláštní způsob výpočtu procentní výměry starobního důchodu horníků spočívá v tom, že se procentní výměra důchodu stanovená obecným způsobem podle § 33 až 36 ZDP zvýší o všechna zvýšení důchodů, která byla stanovena příslušnými podzákonnými předpisy od roku 1996, s tím, že se tyto předpisy o zvýšeních důchodů aplikují tak, jako by byl daný důchod přiznán ke dni 31. prosince 1995, přičemž zároveň platí, že výsledná částka nesmí přesáhnout stanovenou maximální částku, neboť jinak by opět mezi hlubinnými horníky vznikaly neodůvodněné diference.

Díl pátý

Zvláštní ustanovení o důchodovém věku zdravotnických záchranářů a člena jednotky hasičského záchranného sboru podniku

§ 37d

(1) Ustanovení tohoto dílu se vztahují na pojištěnce, kteří v zaměstnání zdravotnického záchranáře nebo člena jednotky hasičského záchranného sboru podniku odpracovali aspoň 4 400 směn.

(2) Zaměstnáním zdravotnického záchranáře se rozumí zaměstnání, v němž jsou po 31. prosinci 1992 vykonávány práce člena výjezdové skupiny zdravotnické záchranné služby⁵²⁾, operátora zdravotnického operačního střediska a pomocného operačního střediska zdravotnické záchranné služby a záchranáře horské služby (dále jen „zdravotnický záchranář”).

(3) Zaměstnáním člena jednotky hasičského záchranného sboru podniku se rozumí zaměstnání, v němž jsou po 31. prosinci 1992 vykonávány práce člena jednotky hasičského záchranného sboru podniku.

(4) Směnou v zaměstnání zdravotnického záchranáře nebo člena jednotky hasičského záchranného sboru podniku se rozumí 8 hodin výkonu práce zdravotnického záchranáře nebo člena jednotky hasičského záchranného sboru podniku. Počet směn v zaměstnání zdravotnického záchranáře nebo člena jednotky hasičského záchranného sboru podniku se stanoví způsobem uvedeným v zákoně o organizaci a provádění sociálního zabezpečení⁵³⁾.

komentář k § 37d

Zvláštní pravidla pro stanovení (snížení) důchodového věku platí také pro zdravotnické záchranáře a členy jednotky hasičského záchranného sboru podniku. Úprava byla do zákona zavedena od 1. 1. 2023 zákonem č. 455/­2022 Sb., neboť dle důvodové zprávy k tomuto zákonu jsou osoby vykonávající tyto činnosti prakticky permanentně vystaveny zvýšené psychické zátěži (stresu) a část z nich i fyzické zátěži, a je proto odůvodněno umožnit jim v závislosti na délce výkonu takové činnosti snížení jejich důchodového věku.

Výčet druhů práce (pracovních pozic), na které se vztahuje tato speciální úprava vztahu, je uveden v odstavcích 2 a 3 a je taxativní. Jedná se konkrétně o:

- členy výjezdové skupiny zdravotnické záchranné služby (§ 13 zákona č. 374/­2011 Sb., o zdravotnické záchranné službě),

- operátora zdravotnického operačního střediska a pomocného operačního střediska zdravotnické záchranné služby (tamtéž),

- záchranáře horské služby (§ 11a a násl. zákona č. 159/­1999 Sb.),

- člena jednoty hasičského záchranného sboru podniku (§ 67 zákona č. 133/­1985 Sb., o požární ochraně).

Nárok na snížení hranice důchodového věku vzniká pouze v případě, že bylo v některé z uvedených profesí odpracováno alespoň 4 400 směn, a to buď souvisle, nebo s přetržkami. Pokud pojištěnec pracoval ve více profesích, sčítají se mu směny ze všech zaměstnání.

Směnou se rozumí 8 hodin výkonu práce. Pojem „směna“ je zcela odlišný od pracovněprávní úpravy [§ 78 písm. c) ZP], neboť tzv. náhradní doby podle § 348 ZP (překážky v práci, dovolená) se pro tyto účely nezohledňují. Význam má pouze skutečně odpracovaná doba včetně práce přesčas.

Zaměstnavatelé jsou povinni průběžně vystavovat na předepsaných tiskopisech potvrzení o počtu směn odpracovaných při výkonu těchto zaměstnání a předkládat je spolu s ELDP orgánům sociálního zabezpečení, a to nejen za dobu po 1. 1. 2023, ale za veškerou dobu od 1. 1. 1993 do 31. 12. 2020. Zaměstnavatelé jsou též povinni podle § 34a odst. 4 písm. d) zákona č. 582/­1991 Sb. uschovávat mzdové listy nebo účetní záznamy o údajích potřebných pro účely důchodového pojištění po dobu 30 let následujících po roce, kterého se týkají. S účinností od 1. 1. 2023 se tato uschovací doba prodlužuje na 45 let, což platí nejen pro nově vyhotovované doklady, ale i pro doklady vyhotovené v minulosti, pokud u nich dosavadní lhůta dosud neuplynula.

Zákon č. 455/­2022 Sb. novelizoval rovněž zákon č. 582/­1991 Sb., o organizaci a provádění sociálního zabezpečení v tom směru, že pojistné hrazené zaměstnavatelem za zaměstnance se odvádí od ledna 2023 zvýšené o dva procentní body, v dalších letech se bude zvyšovat vždy o jeden procentní bod až do konečných pěti procentních bodů v roce 2026.

§ 37e

(1) Důchodový věk pojištěnce uvedeného v § 37d se stanoví tak, že od důchodového věku stanoveného podle § 32 se odečte 30 kalendářních měsíců za prvních 4 400 směn odpracovaných v zaměstnání zdravotnického záchranáře nebo člena jednotky hasičského záchranného sboru podniku a 1 kalendářní měsíc za každých dalších 74 směn odpracovaných v zaměstnání zdravotnického záchranáře nebo člena jednotky hasičského záchranného sboru podniku a za důchodový věk se považuje věk dosažený v posledním odečteném kalendářním měsíci v den, který se číslem shoduje se dnem narození pojištěnce; neobsahuje-li takto určený kalendářní měsíc takový den, považuje se za důchodový věk ten věk, který je dosažen v posledním dni posledního odečteného měsíce.

(2) Podle odstavce 1 lze odečíst nejvýše 60 kalendářních měsíců.

komentář k § 37e

Základní podmínkou pro snížení důchodového věku u zdravotnických záchranářů a podnikových hasičů je odpracování alespoň 4 400 směn v této profesi, tj. cca 20 let. Při splnění této podmínky se důchodový věk snižuje o 30 kalendářních měsíců. Při nižším počtu odpracovaných směn nárok na snížení nevznikne. Naopak při odpracování vyššího počtu směn se bude důchodový věk dále snižovat, a to vždy o jeden kalendářní měsíc za každých dalších 74 odpracovaných směn nad limit 4 400 směn.

Individuální důchodový věk může nastat nejdříve k datu 1. 1. 2023.

Je třeba upozornit, že pro tyto pojištěnce zůstává zachována také obecná možnost odejít do důchodu podle § 31 ZDP, tedy do tzv. předčasného důchodu.

HLAVA DRUHÁ

INVALIDNÍ DŮCHOD

Díl první

Podmínky nároku na invalidní důchod

§ 38

Pojištěnec má nárok na invalidní důchod, jestliže nedosáhl věku 65 let nebo důchodového věku, je-li důchodový věk vyšší než 65 let, a stal se

a)  invalidním a získal potřebnou dobu pojištění, pokud nesplnil ke dni vzniku invalidity podmínky nároku na starobní důchod podle § 29, popřípadě, byl-li přiznán starobní důchod podle § 31, pokud nedosáhl důchodového věku, nebo

b)  invalidním následkem pracovního úrazu.

komentář k § 38

Smyslem invalidního důchodu je kompenzovat osobě ztrátu příjmu v době, kdy v důsledku dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu není schopna obstarávat si prostředky na své živobytí vlastní výdělečnou činností.

Předmětné ustanovení je dílem tzv. druhé etapy důchodové reformy provedené zákonem č. 306/­2008 Sb. s účinností od 1. 1. 2010. Jeho zásadní změna spočívá v tom, že místo dvou druhů invalidity s odpovídajícími dvěma druhy důchodů byla zavedena invalidita jediná, avšak s třemi stupni. Tomu odpovídá i jediný invalidní důchod, rozlišený jednak názvem a dále i způsobem určení výše podle příslušného stupně invalidity.

Důležité

     Uvedené změny lze stručně shrnou takto:

–  definice jednotlivých stupňů invalidního důchodu byla číselně přizpůsobena realitě,

–  obecně byla vyloučena možnost přiznávat i poskytovat invalidní důchod (všech stupňů) po 65. roce věku,

–  byla zavedena alternativní podmínka potřebné doby pojištění,

–  byla odstraněna nutnost zjišťování potřebné doby při změně stupně invalidity,

–  byla sjednocena dopočtená doba, a to jak pro muže, tak pro ženy a bylo zavedeno její určité dílčení,

–  byla provedena řada terminologických změn.

Pod písmenem a) se stanoví dvě základní podmínky vzniku nároku na invalidní důchod v tzv. obecných případech – invalidita a potřebná doba pojištění. Invaliditu zjišťuje lékař okresní (Pražské) správy sociálního zabezpečení, potřebná doba pojištění je stanovena v § 40 ZDP. Nárok na invalidní důchod nemůže zásadně vzniknout, je-li splněna podmínka pro nárok na starobní důchod (tedy dosažení důchodového věku) a získána potřebná doba pojištění. Poživateli starobního důchodu může vzniknout nárok na invalidní důchod pouze tehdy, vznikla-li jeho invalidita před dosažením důchodového věku. Naopak však – jestliže pojištěnec ke dni dosažení důchodového věku nesplňuje podmínku doby pojištění potřebné pro nárok na starobní důchod, může mu nárok na invalidní důchod vzniknout. Limit dosažení 65 let byl též dílem druhé etapy důchodové reformy a zákona č. 306/­2008 Sb.

I v případě poživatelů invalidních důchodů platí, že jejich výdělečné činnosti nejsou kladena žádná právní omezení a její výkon není překážkou výplaty invalidního důchodu. Od 1. 1. 2009 zaměstnavatelé nehlásí nástup do zaměstnání poživatele starobního důchodu. Informace, o tom, zda je zaměstnanec osobou invalidní je však pro zaměstnavatele významná, zejména z hlediska zajištění bezpečnosti a ochrany zdraví při práci

Pod písmenem b) je vyčleněna invalidita vzniklá z titulu pracovního úrazu nebo nemoci z povolání. V těchto případech nebrání vzniku nároku na invalidní důchod ani nesplnění podmínky potřebné doby pojištění, ani dosažení důchodového věku. I zde však platí limit 65 let.

§ 39

(1) Pojištěnec je invalidní, jestliže z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu nastal pokles jeho pracovní schopnosti nejméně o 35 %.

(2) Jestliže pracovní schopnost pojištěnce poklesla

a)  nejméně o 35 %, avšak nejvíce o 49 %, jedná se o invaliditu prvního stupně,

b)  nejméně o 50 %, avšak nejvíce o 69 %, jedná se o invaliditu druhého stupně,

c)  nejméně o 70 %, jedná se o invaliditu třetího stupně.

(3) Pracovní schopností se rozumí schopnost pojištěnce vykonávat výdělečnou činnost odpovídající jeho tělesným, smys­lovým a duševním schopnostem, s přihlédnutím k dosaženému vzdělání, zkušenostem a znalostem a předchozím výdělečným činnostem. Poklesem pracovní schopnosti se rozumí pokles schopnosti vykonávat výdělečnou činnost v důsledku omezení tělesných, smyslových a duševních schopností ve srovnání se stavem, který byl u pojištěnce před vznikem dlouhodobě nepříz­nivého zdravotního stavu.

(4) Při určování poklesu pracovní schopnosti se vychází ze zdravotního stavu pojištěnce doloženého výsledky funkčních vyšetření; přitom se bere v úvahu,

a)  zda jde o zdravotní postižení trvale ovlivňující pracovní schopnost,

b)  zda se jedná o stabilizovaný zdravotní stav,

c)  zda a jak je pojištěnec na své zdravotní postižení adapto­ván,

d)  schopnost rekvalifikace^34b) pojištěnce na jiný druh výdělečné činnosti, než dosud vykonával,

e)  schopnost využití zachované pracovní schopnosti v případě poklesu pracovní schopnosti nejméně o 35 % a nejvíce o 69 %,

f)  v případě poklesu pracovní schopnosti nejméně o 70 % též to, zda je pojištěnec schopen výdělečné činnosti za zcela mimořádných podmínek.

(5) Za zdravotní postižení se pro účely posouzení poklesu pracovní schopnosti považuje soubor všech funkčních poruch, které s ním souvisejí.

(6) Za stabilizovaný zdravotní stav [odstavec 4 písm. b)] se považuje takový zdravotní stav, který se ustálil na úrovni, která umožňuje pojištěnci vykonávat výdělečnou činnost bez zhoršení zdravotního stavu vlivem takové činnosti; udržení stabilizace zdravotního stavu může být přitom podmíněno dodržováním určité léčby nebo pracovních omezení.

(7) Pojištěnec je adaptován na své zdravotní postižení [od­stavec 4 písm. c)], jestliže nabyl, popřípadě znovu nabyl schopností a dovedností, které mu spolu se zachovanými tělesnými, smyslo­vými a duševními schopnostmi umožňují vykonávat výdělečnou činnost bez zhoršení zdravotního stavu vlivem takové činnosti.

(8) Procentní míra poklesu pracovní schopnosti se určuje v celých číslech.

komentář k § 39

Předmětné ustanovení bylo dílem druhé etapy důchodové reformy, resp. novely zákona o důchodovém pojištění provedené zákonem č. 306/­2008 Sb. s účinností od 1. 1. 2010 a stanoví zákonná pravidla pro posuzování invalidity, jejíž existence je základním předpokladem pro vznik nároku na invalidní důchod. Invaliditou se rozumí omezení nebo ztráta schopnosti vykonávat soustavnou výdělečnou činnost v důsledku dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu. Definice dlouhodobě nepříznivého stavu je v § 26 ZDP a definice pracovní schopnosti v § 39 odst. 3 ZDP.

Zákon pro potřeby nového dávkového modelu vymezil invaliditu ve třech stupních, a to podle míry poklesu pracovní schopnosti. Podle důvodové zprávy je tento model výrazem rovnosti pojištěnců ve vztahu ke zdravotnímu postižení v systému důchodového pojištění a invalidity, kdy rozhodující skutečností je zákonem stanovený pokles pracovní schopnosti, ať je podmíněn zdravotním postižením /postiženími.

Přitom byly v podstatě zachovány dřívější hranice míry poklesu pro uznání jednotlivých stupňů invalidity. Došlo pouze k formálnímu posunu, kdy dřívější hranice 33 % jako kritérium pro uznání částečné invalidity byla posunuta na 35 % a dřívější hranice 66 % jako kritérium pro uznání plné invalidity byla posunuta na 70 %. Změna míry poklesu pro uznání plné invalidity z 66 % na míru poklesu 70 % pro uznání invalidity třetího stupně nemá dopad na výsledky posouzení a tím ani na počty uznávaných invalidit třetího stupně ve srovnání se předchozími plnými invaliditami.

Nové zvýšení procentní míry je de facto pouze administrativně technické opatření (nikoliv zpřísnění kritérií invalidity, neboť v praxi není uznávána plná invalidita pro pokles o 66 %, 67 %, 68 % nebo 69 %, nýbrž je uznávána při poklesu nejméně o 70 %).

V praxi se totiž používají hodnoty poklesu s přesností na 10 %, výjimečně na 5 %, neboť tyto hodnoty lze medicínsky spolehlivě odůvodnit. Přesnější určení míry poklesu v rozmezí 1 až 4 % není v rámci kvalifikovaného posouzení medicínsky rozlišitelné. Obdobně změna procentní míry poklesu pracovní schopnosti z 33 % na 35 % jako podmínky pro uznání invalidity prvního stupně byla pouze technickou změnou, reagující na stávající posudkovou činnost a posuzování částečné invalidity. Ani tato změna nemá žádný dopad na invalidizaci ani počet přiznávaných důchodů pro invaliditu prvního stupně.

Důležité

     Pojištěnec je invalidní, jestliže z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu nastal pokles jeho pracovní schopnosti nejméně o 35%. Jestliže pracovní schopnost pojištěnce poklesla:

–  nejméně o 35%, avšak nejvýše o 49%, jedná se invaliditu prvního stupně,

–  nejméně však o 50%, avšak nejvíce o 9%, jedná se o invaliditu druhého stupně,

–  nejméně o 70%, jedná se o invaliditu třetího stupně.

Pojištěnec, jehož zdravotní stav je sice dlouhodobě nepříznivý, ale nikoliv do té míry, aby způsobil pokles jeho pracovní schopnosti alespoň o 35%, není invalidní a pro získání nároku na invalidní důchod se nekvalifikoval.

Nové vymezení invalidity ve třech stupních znamenalo nepřevzetí dřívější plné invalidity, kdy měl pojištěnec zdravotní postižení umožňující soustavnou výdělečnou činnost za zcela mimořádných podmínek a částečné invalidity pro zdravotní postižení značně ztěžující obecné životní podmínky. V uvedených případech je posuzování dopadu zdravotního postižení (dříve uvedeného v příloze č. 3 a 4 vyhlášky č. 284/­1995 Sb.) prováděno na základě posuzování míry poklesu pracovní schopnosti v procentech podle obecných principů uvedených v zákoně o důchodovém pojištění a jeho prováděcím právním předpisu.

Posudkově medicínská kategorie „pokles schopnosti soustavné výdělečné činnosti“ byla nahrazena kategorií „pokles pracovní schopnosti“, a to z důvodu, že stávající pokles schopnosti soustavné výdělečné činnosti byl v právní úpravě spojován vždy s výdělky. Nebylo žádoucí, aby posuzování zdravotního stavu a invalidity, jako odborná lékařská činnost, bylo spojováno jakoukoliv formou s otázkami finančními.

Zavedením pojmu pracovní schopnost došlo k návaznosti systému důchodového pojištění na systém nemocenského pojištění, kdy dočasná pracovní neschopnost v řadě případů přechází v dlouhodobou pracovní neschopnost ve smyslu invalidity. Věcně byla vymezena jak pracovní schopnost, tak i pokles pracovní schopnosti, a to vazbou na tělesné, smyslové a duševní schopnosti a kvalifikační potenciál. Byla zachována povinnost určování poklesu pracovní schopnosti na základě výsledků funkčních vyšetření.

Pravidla pro posuzování zdravotního stavu jsou stanovena jak předmětným ustanovením (§ 39 ZDP), tak zákonem č. 582/­1991 Sb., o organizaci a provádění sociálního zabezpečení a zejména vyhláškou č. 359/­2009 Sb., o posuzování invalidity. Tato vyhláška stanoví způsob posouzení a procentní míru poklesu pracovní schopnosti. V její příloze je uveden systematicky rozčleněný výčet poruch zdravotního stavu, které způsobují dlouhodobé snížení pracovní schopnosti jedince, a současně je u každé z těchto poruch uvedena procentní míra tohoto snížení. Procentní ztráta je obvykle stanovena určitým rozmezím, s tím, že posudkový lékař volí hodnotu v rámci tohoto rozmezí, přičemž přihlíží i k dalším okolnostem majícím dopad na míru poklesu pracovní schopnosti, tedy především vzdělání, zkušenosti a věk.

Odstavec 1 obsahuje zákonné minimum poklesu pracovní schopnosti pro možnost uznání invalidity.

Odstavec 2 definuje rozmezí poklesu pracovní schopnosti odpovídající třem stupňům invalidity podle nového členění.

V odstavcích 3 až 8 se – ve srovnání s předchozím jediným odstavcem 2 předmětného ustanovení a odkazem na podrobnosti ve vyhlášce, kterou se provádí zákon o důchodovém pojištění – značně podrobně a jednoznačně vysvětlují klíčové, byť dílčí, pojmy potřebné pro oblast invalidity a stanoví se návody postupů při uznávání invalidity. Řada těchto ustanovení je převzata z vyhlášky č. 284/­1995 Sb., kterou se provádí zákon o důchodovém pojištění. Vzhledem k tomu, že nová právní úprava si vyžádala ještě stanovení dalších, zejména administrativně technických opatření, byla ještě přijata vyhláška č. 359/­2009 Sb., kterou se stanoví procentní míry poklesu pracovní schopnosti a náležitosti posudku o invaliditě a upravuje posuzování pracovní schopnosti pro účely invalidity (vyhláška o posuzování invalidity).

Poznámka – právo EU: Zdravotní stav, jako podmínka pro přiznání invalidního důchodu není v rámci práva EU nijak harmonizován. Je v pravomoci členských států určit, jakým zdravotním stavem podmíní přiznání invalidních důchodů migrujícím osobám.

§ 40

(1) Potřebná doba pojištění pro nárok na invalidní důchod činí u pojištěnce ve věku

a)  do 20 let méně než jeden rok,

b)  od 20 let do 22 let jeden rok,

c)  od 22 let do 24 let dva roky,

d)  od 24 let do 26 let tři roky,

e)  od 26 let do 28 let čtyři roky a

f)  nad 28 let pět roků.

(2) Potřebná doba pojištění pro nárok na invalidní důchod se zjišťuje z období před vznikem invalidity, a jde-li o pojištěnce ve věku nad 28 let, z posledních deseti roků před vznikem invalidity. U pojištěnce staršího 38 let se podmínka potřebné doby pojištění pro nárok na invalidní důchod považuje za splněnou též, byla-li tato doba získána v období posledních 20 let před vznikem invalidity; potřebná doba pojištění činí přitom 10 roků. Podmínka potřebné doby pojištění pro nárok na invalidní důchod se považuje za splně­nou též, byla-li tato doba získána v kterémkoliv období desetiroků dokončeném po vzniku invalidity; u pojištěnce mladšího 24 let činí přitom potřebná doba pojištění dva roky.

(3) Pro účely splnění podmínky potřebné doby pojištění pro nárok na invalidní důchod se za dobu pojištění považuje též doba účasti na pojištění osob uvedených v § 5 odst. 2 písm. a) a dále doba studia na střední nebo vysoké škole v České republice, a to před dosažením 18 let věku, nejdříve však po ukončení povinné školní docházky, nejdříve však po ukončení povinné školní docházky, a po dosažení věku 18 let po dobu prvních 6 let tohoto studia. Ustanovení § 12 odst. 1 věty druhé platí zde přiměřeně.

komentář k § 40

Ustanovení definuje dobu potřebnou pro nárok na většinu invalidních důchodů – jako jednu ze dvou základních podmínek. Výjimkou je pouze § 38 písm. b) a § 42 ZDP.

V odstavci 1 je stanovena potřebná doba pojištění odstupňována podle věku pojištěnce, v němž dojde ke vzniku invalidity. Splnění podmínky potřebné doby pojištění se nesleduje, dojde-li ke vzniku invalidity následkem pracovního úrazu nebo nemoci z povolání či v případě tzv. invalidity z mládí (§ 42 ZDP).

Důležité

     Na rozdíl od úpravy platné pro starobní důchod (§ 29 odst. 5 ZDP) se pro účely nároku na invalidní důchod neprovádí krácení náhradních dob pojištění na 80%.

Potřebná doba pojištění je mnohem kratší, než je tomu v případě starobního důchodu. Tato doba činí u pojištěnce ve věku

–   do 20 let méně než jeden rok,

–   od 20 let do 22 let jeden rok,

–   od 22 let do 24 let dva roky,

–   od 24 let do 26 let tři roky,

–   od 26 let do 28 let čtyři roky a

–   nad 28 let pět roků.

V odstavci 2 jsou stanovena pravidla pro určení období, za které se získaná doba pojištění zjišťuje. Obecně platí, že tato doba se zjišťuje z doby před vznikem invalidity. Tak tomu ale nemusí být vždy. Poslední věta odstavce 2 výslovně počítá s možností získání této doby nebo její části i po vzniku invalidity, a to konkrétně v kterémkoliv období deseti roků dokončeném po vzniku invalidity. Toto pravidlo představuje ochranu pro osoby, které se staly invalidními k datu, k němuž neměly získán dostatek potřebné doby pojištění. Bez této ochrany by jejich nárok na invalidní důchod navždy zanikl.

Nepodaří-li se pojištěnci získat potřebnou dobu pojištění v době, kdy je příslušníkem věkové skupiny, do níž spadá datum vzniku jeho invalidity, a postupem času se překlene do věkové skupiny vyšší, je třeba pro vznik nároku již získat dobu pojištění v délce odpovídající této vyšší věkové skupině.

Pro pojištěnce věku nad 28 let platí, že podle § 40 odst. 1 písm. f) ZDP (pět roků) se zjišťuje nikoliv za celý předchozí život, ale pouze za období posledních deseti roků před vznikem invalidity.

Pravidlo, podle něhož se potřebných pět roků pojištění zjišťuje pouze z příslušného desetiletého období, působilo v praxi vůči mnoha pojištěncům jako překážka získání nároku.

Od 1. 1. 2010 došlo ke zmírnění tohoto pravidla. Zákonem č. 306/­2008 Sb. byla zavedena alternativní podmínka, jejíž splnění se sleduje v případě, že prvotní podmínka „5 v 10“ není splněna. Ta se však týká pouze pojištěnců starších 38 let. U nich se podmínka potřebné doby pojištění pro nárok na invalidní důchod považuje za splněnou též, byla-li v posledních 20 letech před vznikem invalidity získána doba pojištění alespoň 10 roků.

V odstavci 3 se pro účely podmínky potřebné doby pojištění staví naroveň dobám pojištění vyjmenované druhy náhradních dob pojištění. Tuto úpravu zavedla již novela zákona o důchodovém pojištění provedená zákonem č. 289/­1997 Sb. Z toho vyplývá, že pro tyto účely se započítávají i náhradní doby studia před 18. rokem věku, které jinak náhradní dobou nejsou. Novela zákona provedená zákonem č. 470/­2011 Sb. vložila do ustanovení druhou větu a návaznosti na změnu § 12 odst. 1 ZDP.

V praxi se jedná o následující doby:

- doba vedení v evidenci uchazečů o zaměstnání za podmínek uvedených v § 5 odst. 2 písm. a) ZDP,

- doba studia na střední nebo vysoké škole (§ 21 a násl. ZDP), a to:

– od nástupu na střední školu po ukončení povinné školní docházky do dosažení 18 let věku,

– po dosažení 18 let věku, to však nejvýše v rozsahu prvních 6 let tohoto studia.

Díl druhý

Výše invalidního důchodu

§ 41

(1) Výše základní výměry invalidního důchodu činí 10 % průměrné mzdy měsíčně.

(2) Výše procentní výměry invalidního důchodu činí za každý celý rok doby pojištění

a)  0,5 % výpočtového základu měsíčně, jedná-li se o invalidní důchod pro invaliditu prvního stupně,

b)  0,75 % výpočtového základu měsíčně, jedná-li se o invalidní důchod pro invaliditu druhého stupně,

c)  1,5 % výpočtového základu měsíčně, jedná-li se o invalidní důchod pro invaliditu třetího stupně;

ustanovení § 33 odst. 2 věty druhé a třetí a § 34 odst. 1 věty druhé platí zde obdobně.

(3) Při změně stupně invalidity se nově stanoví výše invalidní­ho důchodu, a to ode dne, od něhož došlo ke změně stupně invalidity. Nová výše procentní výměry invalidního důchodu se stanoví jako součin procentní výměry invalidního důchodu, který náležel ke dni, který předchází dni, od něhož došlo ke změně stupně invalidity, a ko­eficientu, který se vypočte jako podíl procentní sazby výpočtového základu za každý celý rok doby pojištění uvedené v odstavci 2, která odpovídá novému stupni invalidity, a procentní sazby výpočtového základu za každý celý rok doby pojištění uvedené v odstavci 2, která odpovídá dosavadnímu stupni invalidity. Koeficient podle věty první se stanoví s přesností na 4 platná desetinná místa.

(4) Pro výši procentní výměry invalidního důchodu podle odstavce 2 se jako doba pojištění uvedená v § 11 a v § 13 odst. 1 započítává v rozsahu stanoveném v odstavci 5 i dopočtená doba, kterou je doba ode dne vzniku nároku na invalidní důchod do do­sažení důchodového věku uvedeného v § 32; u žen se přitom bere v úvahu důchodový věk stanovený pro ženy, které nevychovaly žádné dítě, a u mužů se bere v úvahu důchodový věk stanovený pro ženy stejného data narození, které nevychovaly žádné dítě. Dopočtená doba se však nezapočítává, jestliže invalidita vznikla následkem úmyslného poškození zdraví, které si pojištěnec způsobil nebo nechal způsobit, nebo poškození zdraví pojištěnce, které vzniklo jako následek jeho úmyslného trestného činu.

(5) Dopočtená doba se započte

a)  plně, je-li období od 18 let věku do vzniku nároku na invalidní důchod kryto dobou českého pojištění nebo vzni­kla-li invalidita následkem pracovního úrazu anebo doba, která není kryta dobou českého pojištění, je kratší 1 roku, vznikla-li invalidita před 28. rokem věku pojištěnce, 2 let, vznikla-li invalidita od dosažení věku 28 let do 40. roku věku pojištěnce, nebo 3 let, vznikla-li invalidita od dosažení věku 40 let pojištěnce,

b)  ve sníženém rozsahu, nejsou-li splněny podmínky uvedené v písmenu a); v tomto případě se krátí dopočtená doba v po­měru délky dob pojištění získaných v českém pojištění v období od 18 let věku do vzniku nároku na invalidní důchod k době, která uplynula od dosažení 18 let věku do dne vzniku nároku na invalidní důchod, s tím, že po tomto krácení se počet dnů dopočtené doby zaokrouhluje na celé dny směrem nahoru;

pro účely stanovení délky dopočtené doby se za dobu pojištění považuje též doba studia na střední nebo vysoké škole v České republice po dosažení věku 18 let po dobu prvních 6 let tohoto studia.

komentář k § 41

Ustanovení obsahuje obecná pravidla výpočtu výše invalidního důchodu.

V odstavci 1 je stanovena výše základní výměry invalidního důchodu, která je stejná jako u důchodu starobního. Zákon o důchodovém pojištění stanoví základní výměru v pevné částce, a to bez ohledu na druh důchodu.

Důležité

     Výše základní výměry činí i v tomto případě 10% průměrné mzdy měsíčně. V roce 2024 jde o částku 4 400 Kč, v roce 2025 o částku 4 660 Kč (viz nařízení vlády č. 282/­2024 Sb.).

Výše procentní výměry invalidního důchodu se stanoví podobně jako u důchodu starobního (procentní sazbou z výpočtového základu) s těmito odchylkami:

- jako získaná doba pojištění se hodnotí tzv. dopočtená doba (§ 41 odst. 4 ZDP), tj. fiktivní doba ode dne vzniku nároku na invalidní důchod do dosažení obecného důchodového věku (pro ten účel se používá důchodový věk bezdětné ženy).

- procentní sazba za každý rok pojištění (včetně dopočtené doby) činí u invalidního důchodu

–  prvního stupně pouze 0,5 výpočtového základu,

–  druhého stupně pouze 0, 75% výpočtového základu

–  třetího stupně 1,5% výpočtového základu,

- součástí procentní výměry není tzv. výchovné (§ 34a ZDP),

- v mimořádných případech (§ 42 ZDP) (např. mladí invalidé) se nepoužije skutečný výdělkový průměr pojištěnce, ale fiktivní osobní vyměřovací základ ve výši obecné průměrné mzdy,

- dojde-li ke změně stupně invalidity, změní se rovněž procentní výše invalidního důchodu.

V případě poklesu pracovní schopnosti pojištěnce nejméně o 70 %, tj. při invaliditě třetího stupně, je stanovena výše procentní výměry stejně jako v případě plného invalidního důchodu podle dřívější právní úpravy.

Z odstavce 3 vyplývá, že důsledkem změny stupně invalidity není zánik nároku na dříve vyplácený invalidní důchod a nový vznik nároku na invalidní důchod pro invaliditu jiného stupně, ale pouze změna výše procentní výměry dosud vypláceného důchodu, na který nárok dále trvá. Při stanovení výše procentní výměry invalidního důchodu ode dne změny stupně invalidity se vycházelo z dosavadní výše procentní výměry, která byla upravena v takovém poměru, který odpovídá poměru procentních sazeb výpočtového základu za každý celý rok doby pojištění nového a dřívějšího stupně invalidity (např. při změně stupně invalidity ze druhého na třetí se dosavadní částka procentní výměry vynásobí koeficientem 15;075).

Podle odstavce 4 byla pro výši procentní výměry invalidního důchodu jako doba pojištění započtena i dopočtená doba, kterou byla doba ode dne vzniku nároku na invalidní důchod do dosažení důchodového věku uvedeného v § 32 ZDP. U žen se přitom vzal v úvahu důchodový věk stanovený pro ženy, které nevychovaly žádné dítě. Vzhledem k nižšímu důchodovému věku žen, které nevychovaly žádné dítě, ve srovnání s důchodovým věkem mužů (podle platné právní úpravy dochází k faktickému sjednocení až po 31. prosinci 2019) byla dřívější právní úprava výhodnější pro muže, protože jejich dopočtená doba byla ve srovnání se ženami delší.

Z uvedeného důvodu byl sjednocen věk, ke kterému se zjišťuje dopočtená doba pro výši procentní výměry invalidního důchodu u mužů a žen. Jednak se tím odstranilo nerovné postavení žen a mužů v této věci, jednak došlo ve srovnání s dřívějším právním stavem v případě mužů k omezení délky dopočtené doby, tj. doby, která se hodnotila plně jako doba pojištění, přestože za ni nebylo placeno pojistné.

Odstavec 5 se týká též tzv. dopočtených dob. Podle zákona o důchodovém pojištění postačí pro nárok na důchod podmíněný dlouhodobě nepříznivým zdravotním stavem relativně krátká doba pojištění, u pojištěnce ve věku do 20 let dokonce méně než rok. Podle dřívější právní úpravy nebyla délka dopočtené doby nijak závislá na délce doby pojištění získané do vzniku nároku na důchod a i pojištěnci s minimální dobou pojištění potřebnou vzhledem k jeho věku pro nárok na důchod se dopočtená doba hodnotila od vzniku nároku na důchod do dosažení důchodového věku plně.

Nová právní úprava proto krátí délku dopočtené doby v případech, kdy pojištěnec nemá dobu od dosažení 18 let věku do vzniku nároku na invalidní důchod plně pokrytu českou dobou pojištění nebo náhradní dobou pojištění a nepokrytá doba činí více než jeden, dva anebo tři roky podle věku pojištěnce, ve kterém se stal invalidním. V takovém případě se „plná“ dopočtená doba krátí v poměru doby pojištění nebo náhradní doby pojištění získané v uvedeném období výlučně podle českých předpisů k době, která uplynula od dosažení 18 let věku do vzniku nároku na invalidní důchod. Tím, že délka dopočtené doby je závislá na délce doby pojištění, příp. náhradní době pojištění, kterou pojištěnec získal v období před vznikem invalidity, ve kterém reálně mohl být účasten důchodového pojištění, došlo k posílení principu ekvivalence v důchodovém pojištění. Pojištěnci, který má stanovené období zcela nebo s výjimkou doby nepřesahující jeden, dva nebo tři roky podle věku pojištěnce pokryto českou dobou pojištění, včetně náhradní doby pojištění, se dopočtená doba zhodnocuje v plném rozsahu, na rozdíl od pojištěnce, který nemá ve stanovené době krytou českou dobou pojištění aspoň jeden rok, resp. dva anebo tři roky.

Krácení dopočtené doby se neaplikuje ze sociálních důvodů v případech, kdy invalidita vznikla následkem pracovního úrazu nebo nemoci z povolání. V těchto případech se dopočtená doba započítává vždy v plném rozsahu.

Vzhledem ke zrušení doby studia jako náhradní doby pojištění je odůvodněné pro posouzení toho, v jakém rozsahu je období od 18 let věku do vzniku invalidity kryto dobou pojištění a náhradní dobou pojištění, považovat dobu studia na střední, vyšší odborné a vysoké škole po dobu prvních šesti let takového studia po dosažení 18 let věku za dobu pojištění.

Poznámka k právu EU: V systémech důchodové podmíněných nepříznivým zdravotním stavem existují mezi členskými státy EU významné odlišnosti. Řada států má systém invalidních důchodů postaven na obdobných principech jako starobní důchody a řada zemí naopak poskytuje dávky v invaliditě každé osobě, která v době vzniku invalidity podléhá jejich právním předpisům.

Díl třetí

Invalidní důchod a jeho výše v mimořádných případech

§ 42

(1) Na invalidní důchod pro invaliditu třetího stupně má nárok též osoba, která dosáhla aspoň 18 let věku, má trvalý pobyt na území České republiky a je invalidní pro invaliditu třetího stupně, jestliže tato invalidita vznikla před dosažením 18 let věku a tato osoba nebyla účastna pojištění po potřebnou dobu (§ 40). Za invaliditu třetího stupně se pro účely věty první považuje též takové omezení tělesných, smyslových nebo duševních schopností, které má za následek neschopnost soustavné přípravy k pracovnímu uplatnění. Při posuzování invalidity pro účely nároku na invalidní důchod pro invaliditu třetího stupně podle věty první se neprovádí srovnání se stavem, který byl u osoby uvedené ve větě první před vznikem dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu (§ 39 odst. 3 věta druhá).

(2) Výše procentní výměry invalidního důchodu osoby uvedené v odstavci 1 činí měsíčně 45 % výpočtového základu; pro účely stanovení výpočtového základu se za osobní vyměřovací základ považuje všeobecný vyměřovací základ, který o dva roky předchází roku přiznání invalidního důchodu, vynásobený přepočí­tacím koeficientem (§ 17 odst. 4) pro úpravu tohoto všeobecného vyměřovacího základu. Pro výši základní výměry tohoto důchodu platí § 41 odst. 1 obdobně.

(3) Procentní výměra invalidního důchodu náleží pojištěnci mladšímu 28 let, který splnil podmínky nároku na invalidní důchod pro invaliditu třetího stupně, nejméně ve výši stanovené podle odstavce 2, na invalidní důchod pro invaliditu druhého stupně nejméně ve výši poloviny částky stanovené podle odstavce 2 a na invalidní důchod pro invaliditu prvního stupně nejméně ve výši třetiny částky stanovené podle odstavce 2, je-li invalidní důchod přiznáván před 18. rokem věku nebo je-li období od 18 let věku do vzniku nároku na invalidní důchod kryto dobou pojištění nebo doba, která není kryta dobou pojištění, je kratší jednoho roku; přitom se pro tyto účely za dobu pojištění považuje i doba studia na střední nebo vysoké škole v České republice po ukončení povinné školní docházky do dosažení věku 18 let a po dosažení věku 18 let po dobu prvních 6 let tohoto studia, doba, po kterou byl pojištěnec veden v evidenci krajské pobočky Úřadu práce jako uchazeč o zaměstnání, a náhradní doba pojištění, i když doba pojištění netrvala ani jeden rok.

(4) Pojištěnci, který ke dni vzniku nároku na invalidní dů­chod získal aspoň 15 roků doby pojištění uvedené v § 11 a § 13 odst. 1, náleží procentní výměra invalidního důchodu nejméně ve výši stanovené podle odstavce 2, jde-li o invalidní důchod pro in­validitu třetího stupně, nejméně ve výši poloviny částky stanovené podle odstavce 2, jde-li o invalidní důchod pro invaliditu druhého stupně, a nejméně ve výši třetiny částky stanovené podle odstavce 2, jde-li o invalidní důchod pro invaliditu prvního stupně.

komentář k § 42

Ustanovení upravuje nárok na invalidní důchod třetího stupně především tzv. invalidům z mládí. Ustanovení má vazbu na § 7 ZDP, který stanoví, že podle tohoto zákona se přiznává invalidní důchod pro invaliditu třetího stupně též osobám, které nebyly účastny pojištění, avšak splňují podmínky stanovené tímto zákonem. Ustanovení bylo z převážné části přepracované novelou zákona o důchodovém pojištění provedenou zákonem č. 306/­2008 Sb., tedy při tzv. druhé etapě důchodové reformy.

Odstavec 1 vymezuje tzv. invaliditu z mládí, a to jako invaliditu třetího stupně, která vznikla před dosažením 18 let věku pojištěnce. Pro praxi je důležitá poslední věta, kterou je tato invalidita vyňata z posudkových hledisek.

Nárok na tento typ invalidního důchodu má osoba, která:

- dosáhla aspoň 18 let věku,

- má trvalý pobyt v České republice,

- je invalidní pro invaliditu třetího stupně,

- stala se invalidní před dosažením 18 let věku,

- nebyla účastna pojištění potřebnou dobu [§ 40 odst. 1 písm. a) ZDP].

Zajímavost – podmínka trvalého pobytu na území ČR, byť je logická, jde o jediný případ v systému důchodového pojištění, kde se vyžaduje trvalý pobyt pojištěnce.

Pozor – podle § 20 odst. 7 ZDP se za nezaopatřené dítě nepovažuje dítě, které je poživatelem invalidního důchodu třetího stupně. Ode dne přiznání této dávky dítě ztrácí statut nezaopatřenosti a dojde k zániku nároku na sirotčí důchod.

Odstavec 2 stanoví způsob stanovení procentní výměry invalidního důchodu třetího stupně pro osoby uvedené v odst. 1, tedy pro tzv. invalidy z mládí. Základní výměra důchodu je stejná jako u ostatních důchodů.

V odstavci 3 je obsaženo další zvláštní pravidlo stanovení invalidního důchodu. Do úpravy stanovení procentní výměry invalidního důchodu v mimořádných případech je začleněn vznik invalidity před 28. rokem věku nebo získání aspoň 15 roků doby pojištění ke dni vzniku nároku na invalidní důchod v případech invalidního důchodu pro invaliditu prvního až třetího stupně. Tomu odpovídá i snížená výše procentní výměry. V případě invalidního důchodu pro invaliditu třetího stupně se stanoví procentní výměru invalidního důchodu ve stejné výši procentní výměry jako je výše procentní výměry uvedená v § 42 odst. 2 ZDP, v případě invalidního důchodu pro invaliditu druhého stupně ve výši poloviny a v případě invalidního důchodu pro invaliditu prvního stupně ve výši třetiny výše procentní výměry stanovené podle § 42 odst. 2 ZDP.

Kromě toho ustanovení reaguje na zrušení doby studia na střední, vyšší odborné a vysoké škole jako doby účasti na pojištění. Z tohoto důvodu dochází k omezení doby studia po 18. roce věku pro účely krytí období mezi 18. rokem věku a vznikem invalidity. Dřívější právní úprava pro tyto účely uznávala za dobu pojištění celou dobu studia na této škole, nyní se považuje za dobu pojištění pro tento účel pouze doba takového studia v rozsahu prvních šesti let po dosažení 18 let věku.

Podle odstavce 4 platí obdobná ochrana jako pro pojištěnce uvedené v odstavci 3 pro pojištěnce, kteří získali celkem alespoň 15 let „čisté“ doby pojištění, tedy bez přihlédnutí k náhradním dobám pojištění.

HLAVA TŘETÍ

§ 43 až 48

zrušeny

HLAVA ČTVRTÁ

VDOVSKÝ A VDOVECKÝ DŮCHOD

Díl první

Podmínky nároku na vdovský
a vdovecký důchod

§ 49

(1) Vdova má nárok na vdovský důchod po manželovi, který

a)  byl poživatelem starobního nebo invalidního důchodu, nebo

b)  splnil ke dni smrti podmínku potřebné doby pojištění pro nárok na invalidní důchod nebo podmínky nároku na starobní důchod stanovené v § 29 nebo § 31 odst. 1 anebo zemřel následkem pracovního úrazu.

(2) Vdovec má nárok na vdovecký důchod po manželce, která splňovala podmínky uvedené v odstavci 1.

komentář k § 49

Ustanovení zakládá právní nárok na vdovský a vdovecký důchod. Vdovský důchod má v našem právním řádu dlouholetou tradici. Vdovecký důchod jako samostatný druh důchodu byl zaveden až v r. 1991, kdy nahradil tzv. vdovecký příspěvek, který byl nárokovou dávkou sociální péče poskytovanou pouze vdovci pečujícímu o nezaopatřené dítě a náležel v pevné částce, navíc odstupňované podle příjmu vdovce. Zavedením vdoveckého důchodu došlo k zásadnímu zrovnoprávnění mužů a žen.

Hlavním účelem vdovského a vdoveckého důchodu je částečná kompenzace ztráty příjmu partnera bezprostředně po jeho úmrtí, konkrétně po dobu jednoho roku od úmrtí, s tím, že déle trvá nárok pouze za stanovených podmínek. Vdovské (vdovecké) důchody jsou spolu se sirotčími důchody tzv. důchody pozůstalých. Jedná se o dávky nepřímé, odvozené, kde odvozenost spočívá jednak ve vztahu k osobě zemřelého, ale též v míře participace na důchodovém systému u osoby zemřelé.

V odstavci 1 jsou stanoveny dvě základní podmínky nároku na vdovský důchod. První podmínkou je existence manželství. Obecně platí, že ke dni úmrtí muže musí existovat manželství. Není rozhodující, zda manželé spolu sdílí společnou domácnost, rozhodující je právní existence manželství. Dřívější právní úprava přiznávala nárok na vdovský důchod rozvedené ženě odkázané na příspěvek na výživu od rozvedeného muže. Tuto možnost stávající zákon o důchodovém pojištění nepřevzal. Druhou podmínkou nároku na vdovský důchod je skutečnost, že zemřelý byl poživatelem starobního (i předčasného starobního) nebo invalidního důchodu nebo by pro nárok na něj splňoval ke dni úmrtí podmínky. Podmínka potřebné doby pojištění se nezkoumá u osob, které zemřely následkem pracovního úrazu (nemoci z povolání).

Shrnuto – vdovský (vdovecký) důchod náleží ovdovělé osobě v případě úmrtí manžela, jestliže zemřelý ke dni smrti:

- již byl poživatelem starobního nebo invalidního důchodu,

- nebyl sice poživatelem starobního nebo invalidního důchodu, avšak

o splnil ke dni smrti podmínku potřebné doby pojištění pro nárok na invalidní důchod (§ 40 ZDP)

o splnil ke dni smrti podmínky nároku na starobní důchod, a to:

– tzv. řádný nebo tzv. odložený (§ 29 odst. 1 až 3 ZDP),

– tzv. předčasný (§ 31 odst. 3 ZDP).

Odstavec 2 zcela sjednotil podmínky nároku na vdovecký důchod s podmínkami nároku na vdovský důchod, a to jednoduchým odkazem na odstavec 1.

§ 50

(1) Vdovský důchod náleží po dobu jednoho roku od smrti manžela.

(2) Po uplynutí doby uvedené v odstavci 1 má vdova nárok na vdovský důchod, jestliže

a)  pečuje o nezaopatřené dítě,

b)  pečuje o dítě, které je závislé na pomoci jiné osoby ve stupni II (středně těžká závislost) nebo stupni III (těžká závislost) anebo stupni IV (úplná závislost)^5c),

c)  pečuje o svého rodiče nebo rodiče zemřelého manžela, který s ní žije v domácnosti a je závislý na pomoci jiné osoby ve stupni II (středně těžká závislost) nebo stupni III (těžká závislost) anebo stupni IV (úplná závislost)^5c),

d)  je invalidní ve třetím stupni, nebo

e)  dosáhla alespoň věku o 4 roky nižšího, než činí důchodový věk stanovený podle § 32 pro muže stejného data narození nebo důchodového věku, je-li důchodový věk nižší.

(3) Dítětem podle odstavce 2 písm. a) a b) se rozumí dítě, které má po zemřelém nárok na sirotčí důchod, a dítě, které bylo v rodině zemřelého vychováváno, jde-li o vlastní (osvojené) dítě vdovy nebo bylo-li dítě aspoň jedním z nich převzato do dne smrti manžela do péče nahrazující péči rodičů.

(4) Nárok na vdovský důchod vznikne znovu, jestliže se splní některá z podmínek uvedených v odstavci 2 do dvou roků po zániku dřívějšího nároku na vdovský důchod.

(5) Nárok na vdovský důchod zaniká uzavřením nového manželství.

(6) Nárok na vdovský důchod zaniká ode dne jeho přiznání, pokud nabylo právní moci rozhodnutí soudu o tom, že vdova úmyslně způsobila smrt man­žela jako pachatelka, spolupachatelka nebo účastnice trestného činu.

(7) Ustanovení předchozích odstavců platí obdobně pro nárok vdovce na vdovecký důchod.

komentář k § 50

Odstavec 1 zakládá nárok na vdovský a vdovecký důchod po dobu jednoho rok od úmrtí manžela s výhradou odstavce 5, podle kterého nárok na důchod zaniká uzavřením manželství a odstavce 6 – soudního rozhodnutí, že vdova úmyslně způsobila smrt manžela jako pachatelka, spolupachatelka nebo účastnice trestného činu.

Odstavec 2 obsahuje 5 alternativních podmínek, za jejichž splnění trvá nárok na vdovský/vdovecký důchod i po uplynutí jednoho roku od úmrtí manžela. Jednou z těchto podmínek bylo podle dřívější právní úpravy v případě nároku ženy na vdovský důchod dosažení věku 55 let nebo důchodového věku, je-li důchodový věk nižší, a v případě muže dosažení věku 58 let nebo důchodového věku, je-li důchodový věk nižší. Postupné zvyšování důchodového věku zavedené zákonem o důchodovém pojištění od roku 1996 se na tyto pevné věkové hranice, které jsou stanovené rozdílně pro „trvalý“ nárok na vdovský (55 let) a vdovecký (58 let) důchod, nevztahovalo. Nová právní úprava zavedená novelou zákona o důchodovém pojištění č. 306/­2008 Sb. tento rozdílný přístup odstranila a stanovila pro muže i ženy místo těchto dvou různých pevných věkových hranic jednu věkovou hranici pro „trvalý“ nárok na tyto důchody, a to věk o 4 roky nižší než je věková hranice pro nárok na starobní důchod mužů stejného roku narození. Tento limit je v souladu s obecným principem zvyšování důchodového věku a jeho přijetí je předpokladem úplného sjednocení věkové hranice mužů a žen pro „trvalý“ nárok na vdovecký a vdovský důchod.

Tato právní úprava se však týká pouze nároků po osobách zemřelých po 31. 12. 2009, podle přechodného ustanovení – čl. II bod 7 zákona č. 306/­2008 Sb. platí, že vznikl-li nárok na vdovský nebo vdovecký důchod před 1. lednem 2010, zůstává nárok na tento důchod zachován po 31. prosinci 2009, pokud vdova dosáhla před 1. lednem 2010 věku 55 let nebo důchodového věku, je-li důchodový věk nižší, a vdovec dosáhl před 1. lednem 2010 věku 58 let nebo důchodového věku, je-li důchodový věk nižší. Došlo-li k zániku nároku na vdovský nebo vdovecký důchod před 1. lednem 2010 nebo po 31. prosinci 2009, ale jde o důchody, které byly přiznány před 1. lednem 2010, vznikne nárok na vdovský nebo vdovecký důchod po 31. prosinci 2009 znovu za podmínek stanovených zákonem o důchodovém pojištění, ve znění účinném do dne nabytí účinnosti tohoto zákona.

Odstavec 3 definuje – pouze pro účely tohoto ustanovení – pojem dítě. Oproti definici tohoto pojmu v § 20 ZDP je obsah tohoto pojmu zúžen.

Podle odstavce 4 vzniká nárok na vdovský/vdovecký důchod splněním některé z podmínek uvedených v odstavci 2 do dvou roků po zániku dřívějšího nároku na vdovský/vdovecký důchod. Novela zákona o důchodovém pojištění provedená zákonem č. 220/­2011 Sb. s účinností od 1. 1. 2012 zkrátila původní pětiletou lhůtu pro vznik nového nároku na lhůtu dvouletou, s tím že ponechala pětiletou lhůtu pro nový vznik nároku na uvedené důchody, pokud původní nárok vznikl před 1. 1. 2012. Další podmínky pro nový vznik nároku stanoví § 82 a § 85 ZDP.

Podle odstavce 5 platí zásadní pravidlo, že nárok na vdovský/vdovecký důchod zaniká uzavřením nového manželství. Novela zákona o důchodovém pojištění provedená zákonem č. 220/­2011 Sb. s účinností od 1. 1. 2012 zrušila v tomto ustanovení větu druhou, podle které náležel vdově/vdovci v případě uzavření nového sňatku nárok na výplatu dvanáctinásobku měsíční částky důchodu.

Odstavec 6 má vazbu na § 22 zákona č. 40/­2009 Sb., trestního zákoníku. Podle tohoto ustanovení je pachatelem trestného činu ten, kdo trestný čin spáchal sám, i ten, kdo k provedení činu užil jiné, tímto ustanovením specifikované osoby. V případě, že byl trestný čin spáchán společným jednáním dvou nebo více osob, odpovídá každá z nich, jako by trestný čin spáchala sama, a jde o spolupachatele. Podle § 24 odst. 1 trestního zákoníku je účastníkem na dokonaném trestném činu nebo jeho pokusu ten, kdo úmyslně zosnoval nebo řídil spáchání trestného činu, kdo vzbudil v jiném rozhodnutí spáchat trestný čin, anebo ten, kdo umožnil nebo usnadnil jinému spáchání trestného činu, zejména opatřením prostředků, odstraněním překážek, vylákáním poškozeného na místo trestného činu, hlídáním při činu, radou, utvrzováním v předsevzetí nebo slibem přispět po trestném činu.

Odstavec 7 zdůrazňuje rovné postavení ženy a muže při nároku na vdovský a vdovecký důchod.

Díl druhý

Výše vdovského a vdoveckého
důchodu

§ 51

(1) Výše základní výměry vdovského a vdoveckého důchodu činí 10 % průměrné mzdy měsíčně.

(2) Výše procentní výměry vdovského a vdoveckého dů­chodu činí 50 % procentní výměry starobního důchodu nebo invalidního důchodu pro invaliditu třetího stupně, na který měl nebo by měl nárok manžel (manželka) v době smrti.

(3) Výše procentní výměry vdovského a vdoveckého dů­chodu, na který vznikl znovu nárok podle § 50 odst. 4, nesmí být nižší než procentní výměra vdovského nebo vdoveckého důchodu, která náležela ke dni zániku nároku na tento důchod.

komentář k § 51

Ustanovení upravuje výši vdovského a vdoveckého důchodu. Tyto důchody bývají v literatuře označovány jako důchody odvozené, zejména proto, že se jejich výše odvozuje od výše důchodu zemřelého manžela. Tento zákon snížil od r. 1996 dřívější sazbu procentní výměry vdovského důchodu ze 60 % na 50 %, na druhou stranu zavedl stejnou výši důchodu i pro důchod vdovecký.

Odstavec 1 stanoví výši základní výměry vdovského/vdoveckého důchodu shodně s ostatními důchody.

Odstavec 2 obsahuje základní pravidlo odvozování výše vdovského/vdoveckého důchodu od starobního nebo invalidního důchodu zemřelého, na který měl zemřelý nárok nebo na který by měl zemřelý nárok. V případě, kdy se důchod odvozuje od důchodu invalidního, platí zásada, že se odvozuje vždy od invalidního důchodu třetího stupně, bez ohledu na to, kterého stupně byl důchod konkrétně vyplácen.

Odstavec 3 má vazbu na § 50 odst. 4ZDP – tzv. obnovu nároku. Podle právní úpravy platné před 1. 1. 2010 (novelou zákona provedenou zákonem č. 306/­2008 Sb.) se obnova nároku na pozůstalostní důchod považovala za nový vznik nároku, a proto při opětovném přiznání tohoto důchodu při splnění některé z podmínek, se kterou zákon o důchodovém pojištění spojuje trvání nároku na pozůstalostní důchod (např. vdova se stane invalidní pro invaliditu třetího stupně nebo dosáhne důchodového věku, sirotek, který přerušil studium, začne opět studovat), byla jeho výše zpravidla nižší, než jaká byla ke dni předchozího zániku nároku, neboť k tomuto důchodu nenáleželo dřívější zvýšení důchodu (tj. částky, o které byl pozůstalostní důchod zvyšován od data původního přiznání do zániku nároku na něj). Nová právní úprava proto stanoví, že i v těchto případech (tj. při novém vzniku nároku na pozůstalostní důchod po předchozím zániku nároku na tento důchod) náleží procentní výměra pozůstalostních důchodů ve výši, v jaké byla vyplácena ke dni zániku původního nároku na tyto důchody, pokud je ve srovnání s nově stanovenou výší procentní výměry důchodu vyšší.

Důležité

     V praxi často dochází k souběhu starobního nebo invalidního důchodu s vdovským (vdoveckým) důchodem. V takovém případě se uplatní § 59 odst. 1 ZDP, podle něhož se v případě souběhu přímého důchodu (tj. starobního nebo invalidního) s odvozeným důchodem (vdovským, vdoveckým) vyplácí v plné výši (tj. základní i procentní výměra) pouze ten z nich, jehož výše je vyšší, zatímco z nižšího se vyplácí pouze polovina procentní výměry (jde o tzv. krácení důchodů pro souběh výplat). V praxi bývá vyšším důchodem většinou důchod přímý – ten se tedy poskytuje v plné výši a z vdovského (vdoveckého) pak náleží jen polovina procentní výměry. Není však vyloučeno, aby tomu bylo naopak.

Důležité

     Nárok na vdovský (vdovecký) důchod a jeho výplatu není nijak ovlivněn výkonem výdělečné činnosti. Jde-li však o situaci, kdy je vdovský (vdovecký) důchod poskytován v období po uplynutí jednoho roku od smrti manžela (manželky), a to na základě § 29 odst. 2 ZDP (z titulu péče o nezaopatřené dítě), je třeba pamatovat na to, že v případě zániku nezaopatřenosti dítěte (tj. výkon výdělečné činnosti studenta v distanční či kombinované formě studia) dochází současně k zániku nároku na vdovský důchod.

HLAVA PÁTÁ

SIROTČÍ DŮCHOD

Díl první

Podmínky nároku na sirotčí důchod

§ 52

(1) Na sirotčí důchod má nárok nezaopatřené dítě, ze­mřel-li

a)  rodič (osvojitel) dítěte, nebo

b)  osoba, která převzala dítě do péče nahrazující péči rodičů, na základě rozhodnutí soudu o svěření dítěte do péče jiné osoby,

jestliže rodič (osvojitel) nebo osoba uvedená v písmenu b) byli poživateli starobního nebo invalidního důchodu nebo ke dni smrti splnili podmínku potřebné doby pojištění pro nárok na invalidní důchod nebo podmínky nároku na starobní důchod stanovené v § 29 nebo § 31 odst. 1 anebo zemřeli následkem pracovního úrazu. Podmínka potřebné doby pojištění pro nárok na invalidní důchod se pro účely vzniku nároku na sirotčí důchod považuje za splněnou, byla-li získána aspoň polovina potřebné doby pojištění uvedené v § 40. Podmínka potřebné doby pojištění pro nárok na invalidní důchod se pro účely vzniku nároku na sirotčí důchod považuje za splněnou též, byl-li získán aspoň 1 rok doby pojištění uvedené v § 11 a § 13 odst. 1 přede dnem smrti v období uvedeném v § 40 odst. 2 větě první anebo, jde-li o pojištěnce staršího 38 let, byly-li získány aspoň 2 roky doby pojištění uvedené v § 11 a § 13 odst. 1 přede dnem smrti v období uvedeném v § 40 odst. 2 větě druhé.

(2) Osiřelé nezaopatřené dítě má za splnění podmínek stanovených v odstavci 1 nárok na sirotčí důchod po každém z rodičů (osvojitelů) nebo osobě uvedené v odstavci 1 písm. b).

(3) Nárok na sirotčí důchod nevzniká po osobě uvedené v § 5 odst. 1 písm. k) nebo jejímu manželovi.

(4) Nárok na sirotčí důchod zaniká osvojením. Pokud obou­stranně osiřelé dítě osvojí jen jedna osoba, zaniká nárok na ten sirotčí důchod, který náležel po osobě, kterou osvojitel nahradil. Dojde-li ke zrušení osvojení, vznikne nárok na sirotčí důchod znovu, a to ve výši, v jaké by náležel, kdyby byl vyplácen ke dni zrušení osvojení.

(5) Nárok na sirotčí důchod po osobě uvedené v § 52 odst. 1 písm. b) zaniká svěřením dítěte do péče nahrazující péči rodičů na základě rozhodnutí soudu o svěření dítěte do péče jiné osoby; ustanovení odstavce 4 platí přiměřeně.

(6) Pro nárok na sirotčí důchod platí § 50 odst. 6 přiměřeně.

komentář k § 52

Ustanovení obsahuje podmínky nároku na sirotčí důchod. Jedná se o tzv. důchod pozůstalostní (jako je vdovský a vdovecký důchod), resp. nepřímý (odvozený) – viz § 49 ZDP. Sirotčí důchod – stejně jako důchod vdovský – má v našem právním řádu dlouholetou tradici. Důchod poskytuje finanční zajištění nezaopatřeným dětem po smrti jejich rodiče. Podle § 910 a násl. OZ plní vyživovací povinnost mj. rodiče vůči nezaopatřeným dětem. V případě úmrtí jednoho nebo obou rodičů (tzv. oboustranný sirotek) přebírá odpovědnost za výživu dítěte stát. Za nezaopatřené dítě se ve smyslu tohoto ustanovení považují všechny děti, tedy nejen děti vlastní, ale i děti osvojené vyjmenované v § 20 ZDP.

Na rozdíl od předchozí právní úpravy (zákona č. 100/­1988 Sb., o sociálním zabezpečení) vzniká nárok na sirotčí důchod samostatně při úmrtí každého z rodičů a podmínky vzniku nároku na každý sirotčí důchod se posuzují zcela samostatně. Zákon č. 100/­1988 Sb. v těchto případech upravoval pouze jeden sirotčí důchod, jeho výše však byla oproti výši sirotčího důchodu jednostranně osiřelého sirotka (30 %) vyšší a činila 50 %.

Z odstavce 1 vyplývají dvě základní podmínky vzniku nároku na sirotčí důchod. První podmínkou je nezaopatřenost dítěte.

Na sirotčí důchod má nárok nezaopatřené dítě, zemřel-li jeho:

- biologický rodič, nebo

- jeho osvojitel, nebo

- osoba, která převzala dítě do péče nahrazující péči rodičů na základě rozhodnutí soudu (§ 953 OZ).

Ne straně zemřelé osoby se sleduje splnění obdobných podmínek jako v případě vdovského (vdoveckého) důchodu. Podmínkou tedy je, že zemřelý ke dni smrti:

- již byl poživatelem starobního nebo invalidního důchodu, nebo

- nebyl sice poživatelem starobního nebo invalidního důchodu, avšak

o splnil ke dni smrti podmínku potřebné doby pojištění pro nárok na invalidní důchod (§ 40 ZDP),

o splnil ke dni smrti podmínky nároku na starobní důchod, a to

– tzv. řádný nebo odložený (§ 29 odst. 1 až 3 ZDP),

– tzv. předčasný (§ 31 odst. 1 ZDP), nebo

- zemřel následkem pracovního úrazu (nemoci z povolání).

Podmínka nezaopatřenosti je umocněna odstavcem 3, podle kterého nárok nevzniká osobě pečující o dítě a osobě, která je vedena v evidenci osob, které mohou vykonávat pěstounskou péči na přechodnou dobu a jejich manželům.

U zemřelých osob, které nebyly poživatelem starobního nebo invalidního důchodu platila podmínka, že dotyčný musí splnit podmínku potřebné doby pojištění pro nárok na invalidní důchod původně pro všechny druhy pozůstalostních důchodů, postupně však byla pro účely sirotčích důchodů zmírňována.

V současnosti tak pro získání nároku na sirotčí důchod postačí, aby zemřelý ke dni smrti získal v rozhodném období (10 nebo 20 roků) alespoň:

- polovinu potřebné doby pro nárok na invalidní důchod (tj. 2,5 roku nebo 5 roků), popř.

- alespoň 1 rok (2 roky) výhradně příspěvkových dob účasti na pojištění bez přihlédnutí k náhradním dobám.

Výše sirotčího důchodu se i v těchto případech stanoví obecným způsobem.

Odstavec 2 zdůrazňuje samostatnost nároků na sirotčí důchod po každém z rodičů.

Odstavec 3 má vazbu na § 5 odst. 1 písm. k) ZDP.

Odstavec 4 obsahuje zásadu obdobnou zásadě u vdovského/vdoveckého důchodu, kde nárok na ně zaniká uzavřením manželství, a to že nárok na sirotčí důchod zaniká osvojením.

Odstavec 5 – obdobně jako odstavec 4 – stanoví zásadu, že nárok na sirotčí důchod zaniká svěřením dítěte do péče nahrazující péči rodičů na základě rozhodnutí soudu o svěření dítěte do péče jiné osoby.

Odstavec 6 odkazuje na § 50 odst. 6 ZDP, nárok na sirotčí důchod zaniká, došlo-li k trestnému činu vůči zůstaviteli.

Důležité

     Po skončení povinné školní docházky je nutno nezaopatřenost dítěte prokazovat plátci důchodu potvrzením o studiu. Podmínky zahájení a ukončení studia jsou stanoveny v zákoně č. 561/­2004 Sb., o předškolním, základním, středním, vyšší odborném a jiném vzdělávání (školský zákon) a v zákoně č. 111/­1998 Sb., o vysokých školách. Podle § 50 zákona č. 582/­1991 Sb., o organizaci a provádění sociálního zabezpečení je příjemce dávky důchodového pojištění povinen písemně ohlásit plátci dávky do 8 dnů skutečnosti rozhodné pro trvání nároku. Musí tak učinit např. v případě předčasného ukončení studia.

Důležité

     Sirotčí důchody se až do zletilosti dítěte vyplácejí k rukám zákonného zástupce (většinou přeživšího rodiče), výjimečně tzv. zvláštního příjemce. Tato výplata k rukám rodičů může požádat i po dosažení zletilosti, pokud si sirotek sám nepožádá o výplatu k vlastním rukám.

Díl druhý

Výše sirotčího důchodu

§ 53

(1) Výše základní výměry sirotčího důchodu činí 10 % prů­měrné mzdy měsíčně.

(2) Výše procentní výměry sirotčího důchodu činí 40 % procentní výměry starobního důchodu nebo invalidního důchodu pro invaliditu třetího stupně, na který měl nebo by měl nárok zemřelý v době smrti.

(3) Zanikl-li nárok na sirotčí důchod proto, že dítě přestalo být nezaopatřené a nárok na sirotčí důchod vznikl znovu, neboť podmínka nezaopatřenosti byla znovu splněna, nesmí být výše procentní výměry sirotčího důchodu nižší než procentní výměra sirotčího důchodu, která náležela ke dni zániku nároku na tento důchod.

komentář k § 53

Ustanovení obsahuje zásady výše sirotčího důchodu obdobné zásadám pro výpočet důchodu vdovského a vdoveckého.

Odstavec 1 stanoví výši základní výměry, která je shodná se všemi ostatními důchody a pro rok 2024 činí 4 400 Kč, v roce 2025 bude činit 4 660 Kč (viz nařízení vlády č. 282/­2024 Sb.).

To přinesla novela zákona o důchodovém pojištění provedená zákonem č. 220/­2011 Sb. s účinností od 1. 7. 2011.

Odstavec 2 stanoví výši procentní výměry sirotčího důchodu. Stávající výše 40 % je výsledkem právní úpravy tohoto zákona (od 1. 1. 1996), který ji zvýšil oproti dřívější právní úpravě (30 % a 50 %) a zavedl samostatnost nároku na sirotčí důchod po každém zemřelém rodiči zvlášť.

Odstavec 3 upravuje tzv. obnovu nároku, právní úprava je principiálně shodná s právní úpravou obnovy nároku na vdovský/vdovecký důchod. Tuto změnu přinesla novela zákona o důchodovém pojištění provedená zákonem č. 308/­2008 Sb. Podle právní úpravy platné před 1. 1. 2010 se obnova nároku na pozůstalostní důchod považovala za nový vznik nároku, a proto při opětovném přiznání tohoto důchodu byla jeho výše zpravidla nižší, než jaká byla ke dni předchozího zániku nároku. Procentní výše obnoveného nároku na sirotčí důchod nesmí být nižší, než byla procentní výměra důchodu přiznaná ke dni zániku nároku na první důchod.

Důležité

     Souběh invalidního nebo vdovského (vdoveckého) důchodu se v praxi vyskytuje sporadicky, zejména pokud jde o důchody invalidní a sirotčí. Současná právní úprava neumožnuje souběh pouze v případě invalidity III. stupně, neboť vznik nároku na tento důchod znamená zánik nezaopatřenosti dítěte (§ 20 odst. 7 ZDP), a tedy i zánik nároku na sirotčí důchod. Podobně jako v případě souběhu starobního a vdovského důchodu se i zde uplatní pravidlo krácení důchodu pro souběh.

Důležité

     Pokud se týká studentů, tak platí, že zánik nezaopatřenosti nemůže nastat u studentů v prezenční formě studia, neboť se vždy považují za osoby „soustavně se připravující na budoucí povolání)“. Jde-li však o osobu studující dálkové, distanční, večerní či kombinované studium, považuje se za nezaopatřené dítě, pouze pokud vedle tohoto studia nevykonává výdělečnou činnost v rozsahu zakládajícím účast na důchodovém pojištění ani nepobírá podporu v nezaměstnanosti nebo podporu při rekvalifikaci.

HLAVA ŠESTÁ

SPOLEČNÁ USTANOVENÍ O DŮCHODECH

Díl první

Nárok na důchod a jeho výplatu

§ 54

(1) Nárok na důchod vzniká dnem splnění podmínek sta­novených tímto zákonem.

(2) Nárok na výplatu důchodu vzniká splněním podmínek stanovených tímto zákonem pro vznik nároku na důchod a na jeho výplatu a podáním žádosti o přiznání nebo vyplácení dů­chodu.

(3) Základní výměra důchodu se zaokrouhluje na celé desetikoruny nahoru a procentní výměra důchodu se zaokrouhluje na celé koruny nahoru; přitom se výše důchodu vypočtená ke dni vzniku nároku na důchod zaokrouhluje zvlášť.

komentář k § 54

Odstavec 1 důsledně odlišuje okamžik vzniku nároku na důchod od odstavce 2 – okamžiku vzniku nároku na výplatu důchodu. Nárok na důchod vzniká bez žádosti, tzv. ze zákona – splněním stanovených podmínek. Ustanovení je prakticky využitelné zejména u starobních a invalidních důchodů. U starobních důchodů se aplikuje v případech, kdy pojištěnec po vzniku nároku na důchod dále vykonává výdělečnou činnost a nárok na důchod si zvyšuje.

Odstavec 2 stanoví pro okamžik nároku na výplatu důchodu dvě základní podmínky – jednak splnění podmínek stanovených zákonem (jako v případě odstavce 1) a dále – nejdůležitější – podmínku podání žádosti. Bez podání žádosti o přiznání a vyplácení důchodu nemůže vzniknout nárok na výplatu důchodu.

Odstavec 3 je ryze legislativně technického obsahu, v předmětném ustanovení působí značně nesystematicky.

§ 55

(1) Nárok na důchod nezaniká uplynutím času.

(2) Nárok na výplatu důchodu nebo jeho části zaniká, není-li dále uvedeno jinak, uplynutím pěti let ode dne, za který důchod nebo jeho část náleží. Lhůta podle předchozí věty neplyne po dobu řízení o důchodu, po dobu řízení o prohlášení osoby za nezvěstnou anebo za mrtvou, jde-li o nárok na výplatu vdovského, vdoveckého nebo sirotčího důchodu po této osobě, a po dobu, po kterou osobě, která musela mít opatrovníka, nebyl opatrovník ustanoven. Lhůta podle věty první neplyne rovněž po dobu, po kterou trvalo řízení o neplatnosti skončení právního vztahu zakládajícího účast na pojištění (§ 11 odst. 2 věta třetí).

komentář k § 55

Ustanovení stanoví zánik nároku zvlášť k vlastnímu nároku a zvlášť k nároku na výplatu důchodu nebo jeho části, obdobné rozlišení § 54 odst. 1 a 2 ZDP.

Odstavec 1 vyjadřuje princip nepromlčitelnosti a nezaniknutelnosti práva na důchod bez ohledu na čas, který uplynul od splnění podmínek nároku na něj do uplatnění tohoto nároku.

Odstavec 2 stanoví pětiletou lhůtu pro nárok na výplatu důchodu. Znamená to, že lze pět roků zpět vyplatit nárok na důchod. Na pět let byla tato lhůta prodloužena novelou zákona o důchodovém pojištění provedenou zákonem č. 189/­2006 Sb. s účinností od 1. 1. 2009. Toto ustanovení je prakticky využíváno pojištěnci, kteří po vzniku nároku na starobní důchod dále vykonávají výdělečnou činnost a v okamžiku podání žádosti o důchod se mohou rozhodnout, zda požádají o důchod zvýšený podle § 34 odst. 2 ZDP (za každých 90 dnů zvýšení o 1,5 % výpočtového základu) nebo si nechají důchod přiznat k okamžiku vzniku nároku na něj ze zákona a vyplatit zpětně jednorázově 60 splátek důchodu za uplynulých pět let. Věty druhá a třetí upřesňují běh lhůty v tomto případě a její tzv. stavění ve vyjmenovaných situacích.

§ 56

(1) Zjistí-li se, že

a)  nárok na důchod nebo na jeho výplatu zanikl, důchod se ode­jme nebo jeho výplata se zastaví, a to ode dne následujícího po dni, jímž uplynulo období, za které již byl vyplacen,

b)  důchod byl přiznán nebo je vyplácen v nižší částce, než v jaké náleží, nebo byl neprávem odepřen, anebo byl přiznán od pozdějšího data, než od jakého náleží, důchod se zvýší nebo přizná, a to ode dne, od něhož důchod nebo jeho zvýšení náleží. Důchod nebo jeho zvýšení se přitom doplatí nejvýše pět let nazpět ode dne zjištění nebo uplatnění nároku na důchod nebo jeho zvýšení; pro běh této lhůty platí § 55 odst. 2 věta druhá a třetí obdobně. Důchod nebo jeho zvýšení se však doplatí ode dne, od něhož důchod nebo jeho zvýšení náleží, v případě, že důchod nebyl přiznán nebo byl vyplácen v nižší částce, než v jaké náleží, nebo byl neprávem odepřen, anebo byl přiznán od pozdějšího data, než od jakého náleží, v důsledku nesprávného postupu orgánu sociálního zabezpečení,

c)  důchod byl přiznán nebo je vyplácen ve vyšší částce, než v jaké náleží, nebo byl přiznán nebo se vyplácí neprávem, důchod se sníží nebo odejme nebo jeho výplata se zastaví, a to ode dne následujícího po dni, jímž uplynulo období, za které již byl vyplacen,

d)  důchod byl neprávem přiznán, zvýšen nebo vyplácen od dřívějšího data, než od jakého důchod, jeho zvýšení nebo jeho výplata náleží, důchod se přizná nebo zvýší ode dne, od něhož důchod nebo jeho zvýšení náleží, nebo se nárok na výplatu důchodu stanoví ode dne, od něhož výplata náleží,

e)  se změnily skutečnosti rozhodné pro výši důchodu nebo pro nárok na jeho výplatu, postupuje se obdobně podle ustanovení písmene b) nebo c).

(2) Byla-li výplata invalidního důchodu zastavena pro nedostavení se pojištěnce ke kontrolní lékařské prohlídce nebo nepodrobení se vyšetření zdravotního stavu anebo nepředložení nálezů ošetřujících lékařů nebo nesdělení údajů o dosaženém vzdělání, zkušenostech a znalostech a o předchozích výdělečných činnostech a zjistí-li se, že

a)  pojištěnec přestal být invalidním před zastavením výplaty invalidního důchodu, důchod nenáleží ode dne zastavení jeho výplaty,

b)  u pojištěnce došlo ke snížení stupně invalidity před zastavením výplaty invalidního důchodu, důchod náleží ve výši odpovídající novému stupni invalidity ode dne zastavení jeho výplaty,

c)  pojištěnec přestal být invalidním po zastavení výplaty invalidního důchodu, důchod nenáleží ode dne, od kterého pojištěnec přestal být invalidním,

d)  u pojištěnce došlo ke snížení stupně invalidity po zastavení výplaty invalidního důchodu, důchod náleží ve výši odpovídající novému stupni invalidity ode dne, od kterého došlo ke snížení stupně invalidity.

(3) Pominou-li důvody uvedené v odstavci 2, pro které byla výplata invalidního důchodu zastavena, výplata invalidního důchodu se uvolní v rozsahu, v jakém je nárok na invalidní důchod.

(4) Byla-li procentní výměra starobního důchodu snížena o částku zvýšení za vychované dítě pro neposkytnutí součinnosti ke zjištění, která osoba osobně pečovala o dítě v největším rozsahu, a zjistí-li se, že pojištěnec o dítě v největším rozsahu

a)  nepečoval, zvýšení za vychované dítě se odejme ode dne, od něhož byla procentní výměra starobního důchodu z tohoto důvodu sní­žena,

b)  pečoval, procentní výměra starobního důchodu se znovu upraví o zvýšení za vychované dítě a část důchodu, která nebyla vyplacena, se doplatí.

(5) Zanikl-li nárok na důchod nebo jeho výplatu, popřípadě část výplaty, pro přiznání jiného důchodu, zúčtují se částky jiného důchodu náležející ode dne jeho přiznání s částkami dosavadního důchodu vyplacenými za tutéž dobu.

(6) Po zjištění výše vyměřovacího základu pro pojistné u osob samostatně výdělečně činných podle skutečného příjmu ze samostatné výdělečné činnosti podle § 11 odst. 3 se výše důchodu přepočte se zřetelem k výši tohoto vyměřovacího základu, a to ode dne přiznání důchodu.

komentář k § 56

V odborné literatuře je toto ustanovení kritizováno a je zastáván názor, že jeho obsah se hodí do zákona č. 582/­1991 Sb., o organizaci a provádění sociálního zabezpečení.

Odstavec 1 upravuje hmotněprávní stránku odnětí důchodu či zastavení jeho výplaty. Podle písmena a) platí zásada, že uvedené úkony nelze provádět zpětně. Ustanovení má bezprostřední legislativní vazbu na § 118a odst. 1 a § 118a odst. 2 zákona č. 582/­1991 Sb., o organizaci a provádění sociálního zabezpečení, které upravují otázku zaviněné či nezaviněné odpovědnosti při bezprávní výplatě důchodu. Věta třetí byla doplněna zákonem č. 189/­2006 Sb. s účinností od 1. 1. 2009. Impulsem ke změně zde může být jak úkon důchodce (zpravidla spojený s prokázáním dané skutečnosti), tak i zjištění plátce důchodu nebo upozornění třetí osoby.

Písmeno b) upravuje změnu „in bonus“ (ve prospěch). Lhůta je zde shodná s lhůtou v § 55 odst. 2 ZDP.

Písmeno c) upravuje změnu „in peius“ (k horšímu) ve srovnání s písmenem a).

V písmenu d) jde o změny skutečností původně ovlivňujících výši důchodu nebo jeho výplatu, a to jak in bonus, tak in peius. Stávající změní je výsledkem novely provedené zákonem č. 321/­2023 Sb. s účinností k 1. 1. 2024.

Odstavec 2 má bezprostřední legislativní vazbu a § 53 odst. 2 a 3 zákona č. 582/­1991 Sb., o organizaci a provádění sociálního zabezpečení. V těchto ustanoveních je upravena povinnost příjemce dávky důchodového pojištění na vyzvání orgánu sociálního zabezpečení do 8 dnů osvědčit skutečnosti rozhodné pro nárok na dávku důchodového pojištění, její výši nebo výplatu. V případě dávky důchodového pojištění podmíněné nepříznivým zdravotním stavem se jedná o vyšetření zdravotního stavu.

Odstavec 3 má bezprostřední legislativní vazbu na § 53 odst. 3 zákona č. 582/­1991 Sb., o organizaci a provádění sociálního zabezpečení. Podle tohoto ustanovení platí, že při nesplnění povinností uvedených v odstavcích 1 a 2 může být výplata důchodu z důchodového pojištění zastavena, jestliže příjemce dávky byl ve výzvě na tento následek upozorněn. Výplata důchodu se uvolní, jakmile budou tyto povinnosti splněny.

Novelou provedenou zákonem č. 323/­2021 Sb.  v souvislosti se zavedením tzv. výchovného s účinností 1. 1. 2023 byl vložen do předmětného ustanovení nový odstavec 4.

Řeší situace, kdy bylo nejprve výchovné přiznáno, později (pro nesoučinnost poživatele) o jeho částku sníženo, ale v závislosti na výsledku došetřených skutečností, rozhodnuto „definitivně“.

Důležité

     Podstata nové úpravy spočívá v tom, že ženám, které splní zákonem definovaná kritéria, se již přiznaný starobní důchod zvýší automatizovaně a bez nutnosti podávat žádost. U mužů je zavedení stejného procesního režimu nereálné, neboť u mužů nemá ČSSZ ve svých evidencích žádná data o výchově dětí, a proto u nich není objektivně jiná možnost, než přiznání výchovného pouze na žádost.

V případě, že pojištěnec neposkytne součinnost ke zjištění, která osoba pečovala o dítě v největším rozsahu, správce důchodu sníží procentní výměru důchodu o výchovné a případnou úpravu výše procentní výměry důchodu provede, až bude tato otázka vyřešena.

Odstavec 5 je technickým ustanovením k § 58 a § 59 ZDP.

Ustanovení odstavce 5 má souvislost s § 16 bývalým odst. 6 ZDP (viz komentář k § 16 odst. 5 ZDP).

Předmětné ustanovení bylo vloženo do zákona novelou provedenou zákonem č. 323/­2021 Sb. s účinností 1. 1. 2023.

V tomto ustanovení se jedná o opačnou situaci k ustanovení § 56 odst. 4 ZDP. Předmětné ustanovení upravuje postup při zániku nároku na výchovné.

V praxi se bude jednat zejména o případy, v kterých se následně ukáže, že výchovu konkrétního dítěte, za které bylo automaticky přiznáno výchovné ženě, zajišťoval ve větším rozsahu muž, provede plátce důchodu příslušnou změnu, tj. ženě výchovné odejme a muži jej přizná.

Ustanovení souvisí s § 57 zákona č. 582/­1991 Sb., o organizaci a provádění sociálního zabezpečení, kde se stanoví pravidla postupu orgánu sociálního zabezpečení při snížení starobního důchodu osoby, které bylo výchovné přiznáno neoprávněně.

§ 57

Zjistí-li se, že procentní výměra starobního důchodu byla zvýšena za vychované dítě neprávem, neboť o dítě pečovala ve větším rozsahu jiná osoba, nebo o dítě pojištěnec nepečoval v rozsahu potřebném pro splnění podmínky výchovy dítěte, starobní důchod se sníží, a to ode dne následujícího po dni, jímž uplynulo období, za které již byl vyplacen. Procentní výměra starobního důchodu se podle věty první sníží o částku zvýšení za vychované dítě platnou ke dni, od něhož se toto snížení provádí.

Díl druhý

Souběh nároků na důchody a jejich výplatu

§ 58

(1) Jsou-li současně splněny podmínky nároku na výplatu více důchodů téhož druhu nebo na výplatu starobního nebo invalidního důchodu, vyplácí se jen jeden důchod, a to vyšší; to však neplatí, jde-li o nárok na sirotčí důchody podle § 52 odst. 2, nestanoví-li se jinak v odstavci 2. Jsou-li současně splněny podmínky nároku na výplatu starobního nebo invalidního důchodu ve stejné výši, vyplácí se důchod, který si pojištěnec zvolil. Dnem úpravy výplat důchodů pro souběh zanikají nároky na důchody, které se nevyplácejí; to však neplatí, dojde-li v důsledku změny stupně invalidity ke snížení výše invalidního důchodu a nová výše invalidního důchodu je nižší než starobní důchod, který se podle věty první nevyplácí, anebo zanikne-li nárok na důchod, který se podle věty první vyplácí.

(2) Jsou-li současně splněny podmínky nároku na sirotčí důchod po rodiči a po osobě stejného pohlaví uvedené v § 52 odst. 1 písm. b), náleží pouze jeden důchod, a to vyšší. Jsou-li současně splněny podmínky nároku na důchody uvedené ve větě první ve stejné výši, vyplácí se důchod, který si pojištěnec zvolil.

(3) Jsou-li současně splněny podmínky nároku na výplatu starobního důchodu, na který vznikl nárok podle § 29, a starobního důchodu, na který vznikl nárok podle § 61a odst. 1 a který nebyl zvýšen podle § 61a odst. 2 věty druhé, a pojištěnec ve lhůtě uvedené v § 61a odst. 2 větě třetí požádal o přiznání starobního důchodu, na který vznikl nárok podle § 29, a zároveň o zvýšení za vychované dítě podle § 34a, přičte se pro účely posouzení výše těchto důchodů zvýšení za vychované dítě k procentní výměře obou těchto důchodů. Je-li starobní důchod, na který vznikl nárok podle § 61a odst. 1, s přičtením zvýšení za vychované dítě podle věty první vyšší, náleží tento důchod ode dne souběhu v takto upravené výši; tím není dotčeno právo pojištěnce požádat o zvýšení za vychované dítě podle § 61a odst. 2 věty druhé za období ode dne vzniku nároku na tento důchod do dne tohoto souběhu.

komentář k § 58

Odstavec 1 upravuje tzv. souběh nároku na výplatu více důchodů téhož druhu, tzn. jak u důchodu starobního, tak u důchodu invalidního. Tato situace nastává však především u starobních důchodů, a to např. v případě pobírání tzv. předčasného starobního důchodu a vzniku nároku na tzv. řádný starobní důchod.

Při volbě mezi druhy důchodů je třeba pečlivě zvažovat případné nároky a možnosti, které vyplývají z jiných předpisů a jsou spojeny právě s vypláceným konkrétním důchodem. Klasickým příkladem (a v praxi nejčastějším) je situace, kdy poživatelům invalidního důchodu je poskytována tzv. náhrada za ztrátu na výdělku po skončení pracovní neschopnosti z titulu pracovního úrazu nebo nemoci z povolání podle § 271b ZP. Podle odstavce 6 tohoto ustanovení platí, že náhrada za ztrátu na výdělku po skončení dočasné pracovní neschopnosti přísluší zaměstnanci nejdéle do konce kalendářního měsíce, v němž dovršil věk 65 let nebo do data přiznání starobního důchodu z důchodového pojištění.

Odstavec 2 upravuje obdobným způsobem jako v odstavci 1 nárok na dva sirotčí důchody.

Odstavec 3 byl do zákona vložen 1. 1. 2023 zákonem č.455/­2022 Sb. řeší poměrně okrajovou záležitost souběhu důchodů. Základ této situace je až v § 61a odst. 2 ZDP.

§ 59

(1) Jsou-li současně splněny podmínky nároku na výplatu starobního nebo invalidního důchodu a na výplatu vdovského nebo vdoveckého důchodu anebo sirotčího důchodu, vyplácí se nejvyšší důchod v plné výši (§ 4 odst. 2 věta první) a z ostatních důchodů se vyplácí polovina procentní výměry, nestanoví-li se jinak v odstavci 2; starobním důchodem se pro účely části věty před středníkem rozumí starobní důchod v plné výši, i když je podle § 37 odst. 1 vyplácen ve výši poloviny. Podle předchozí věty se postupuje obdobně, jsou-li současně splněny podmínky nároku na výplatu vdovského nebo vdoveckého důchodu a sirotčího důchodu. Je-li výše několika důchodů stejná, krátí se podle věty první nejdříve sirotčí důchod a poté vdovský nebo vdovecký důchod. Má-li oboustranně osiřelé dítě nárok na dva sirotčí důchody, vyplácí se vyšší sirotčí důchod v plné výši (§ 4 odst. 2 věta první) a nižší sirotčí důchod se vyplácí ve výši procentní výměry; je-li výše obou sirotčích důchodů stejná, vyplácí se jeden sirotčí důchod v plné výši a druhý sirotčí důchod ve výši procentní výměry. Má-li oboustranně osiřelé dítě nárok na dva sirotčí důchody, považuje se pro účely vět první až třetí za sirotčí důchod úhrn sirotčích důchodů po úpravě podle věty čtvrté.

(2) Jsou-li současně splněny podmínky nároku na výpla­tu starobního důchodu zvýšeného za dobu výdělečné činnosti vykonávané po vzniku nároku na tento důchod (§ 34 odst. 2 až 4 a § 36 odst. 2) nebo za vychované dítě (§ 34a) a na výplatu vdovského nebo vdoveckého důchodu, odečte se pro účely posouzení výše důchodů z procentní výměry starobního důchodu zvýšení za dobu výdělečné činnosti vykonávané po vzniku nároku na tento důchod a zvýšení za vychované dítě, a je-li zbylá část procentní výměry starobního důchodu nižší než procentní výměra vdovského nebo vdoveckého důchodu, vyplácí se vdovský nebo vdovecký důchod v plné výši (§ 4 odst. 2 věta první) a starobní důchod se vyplácí ve výši zvýšení za dobu vý­dělečné činnosti vykonávané po vzniku nároku na tento důchod a zvýšení za vychované dítě a jedné poloviny zbylé části procentní výměry.

komentář k § 59

Ustanovení upravuje – na rozdíl od § 58 ZDP – postup v případech, kdy dochází k souběhu dvou důchodů různého druhu, v praxi se jedná o souběh nároku na tzv. „přímý důchod“ (starobní nebo invalidní) a „důchod odvozený“ (vdovský/vdovecký a sirotčí), příp. na dva důchody odvozené.

O takový typ souběhu ovšem nejde, je-li rodič nezletilého dítěte jednak poživatelem svého pozůstalostního důchodu, jednak v pozici zákonného zástupce příjemcem sirotčího důchodu dítěte – v těchto případech se důchody nekrátí. O souběh důchodů dále nejde, když je sirotek oboustranný, tj. je poživatelem důchodu po obou rodičích.

Odstavec 1 stanoví zásadu výplaty nejvyššího důchodu v plné výši (tj. ve výši základní i procentní výměry) a druhého důchodu pouze ve výši poloviny procentní výměry (se základní výměrou se u druhého důchodu vůbec nepočítá). V jednotlivých větách jsou popsány blíže možné kombinace takového souběhu.

Odstavec 2 doplňuje odstavec 1 a stanoví podmínky v případě, kdy jedním z důchodu je důchod starobní zvýšený za dobu výdělečné činnosti.

§ 60

Při úpravě důchodů pro souběh podle § 59 se vychází z výše jednotlivých důchodů po zaokrouhlení podle § 54 odst. 3; výše důchodů po úpravě pro souběh se zaokrouhluje rovněž podle § 54 odst. 3.

komentář k § 60

Ustanovení je ryze technického charakteru a upravuje zaokrouhlování důchodů v případě jejich stanovení při souběhu důchodů.

§ 61

(1) Vyplácí-li se poživateli důchodu důchod vypočtený se zřetelem k mezinárodní smlouvě podle poměru dob získaných v České republice k celkově získané době (dále jen „dílčí důchod“), stanoví se základní výměra a procentní výměry dílčího důchodu v poměru těchto dob, nestanoví-li jinak mezinárodní smlouva.

(2) Při úpravě dílčího důchodu pro souběh podle § 59 a 60 se vychází z výše základní výměry a procentní výměry dílčího důchodu po úpravě podle odstavce 1.

(3) Jsou-li současně splněny podmínky nároku na výplatu více dílčích důchodů, vyplácí se nejvyšší procentní výměra v plné výši a z nižších procentních výměr se vyplácí polovina; základní výměra se vyplácí jen u toho dílčího důchodu, k němuž náleží vyšší základní výměra.

(4) Jsou-li současně splněny podmínky nároku na výplatu dílčího důchodu a jiného důchodu z českého důchodového pojiš­tění, vyplácí se u tohoto jiného důchodu základní výměra v plné výši a základní výměra dílčího důchodu se nevyplácí; z procentních výměr těchto důchodů se vyplácí v plné výši vyšší procentní výměra a nižší procentní výměra se vyplácí ve výši poloviny.

komentář k § 61

Ustanovení obsahuje zásady pro stanovení výše důchodu v případě souběhu se zahraničním důchodem.

Jedná se o souběh důchodů, o nichž rozhodují plátci různých států, s nimiž má Česká republika uzavřenou některou ze smluv o spolupráci na úseku sociálního zabezpečení, na tzv. principu proporcionality. Tento princip v zásadě znamená, že každá ze smluvních stran vyplácí pouze díl (tzv. „dílčí důchod“) důchodu odpovídající době pojištění (zejména zaměstnání) podle předpisů dotyčného státu.

Přehled smluv o sociálním zabezpečení, které uzavřela Česká republika s jinými státy je k dispozici na webových stránkách České správy sociálního zabezpečení (www.cssz.cz).

Některé smlouvy tohoto typu obsahují samostatná ustanovení pro případy souběhů – přednostně pak platí tato speciální úprava. Některé smlouvy však obdobnou úpravu postrádají a pak se postupuje podle vnitrostátních předpisů, konkrétně podle tohoto předmětného ustanovení.

Po vstupu České republiky do Evropské unie platí pro vztahy mezi členskými zeměmi na úseku sociálního zabezpečení tzv. koordinační pravidla, která jsou přímo aplikovatelná. Jedná se o nařízení Rady (EEC) č. 1408/71 a nařízení Rady (EEC) č. 542/72 a od 1. 5. 2010 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EEC) č. 987/­2009. Mimo to však mají právo vzájemně si sjednat použitelnost některých částí přednostně před uvedenými koordinačními nařízeními.

V praxi se těchto smluv nejčastěji užívá při právním styku se Slovenskou republikou, s ní má Česká republika uzavřeny celkem dvě smlouvy – smlouvu mezi Českou republikou a Slovenskou republikou o sociálním zabezpečení z r. 1992 (vyhlášené pod č. 228/­1993 Sb.) a smlouvu mezi Českou republikou a SRN o sociálním zabezpečení z r. 2001 č. 94/­2002 Sb. m. s.

Díl třetí

Přeměna invalidního důchodu
na starobní důchod

§ 61a

(1) Nárok na invalidní důchod zaniká dnem, kterým jeho poživatel dosáhl věku 65 let; tímto dnem vzniká tomuto poživateli nárok na starobní důchod.

(2) Starobní důchod, na který vznikl nárok podle odstavce 1, náleží ve výši, v jaké náležel dosavadní invalidní důchod. Výše procentní výměry starobního důchodu, na který vznikl nárok podle odstavce 1, se na žádost zvýší ode dne, od něhož starobní důchod podle odstavce 1 náleží, podle § 34a. Žádost o zvýšení starobního důchodu za vychované dítě podle věty druhé se podává nejpozději do 2 let ode dne vzniku nároku na starobní důchod podle odstavce 1; nebyla-li tato žádost podána v této lhůtě, zvýšení za vychované dítě nenáleží.

(3) Nárok na starobní důchod podle odstavce 1 nevylučuje nárok na starobní důchod podle § 29 odst. 1, 2 nebo 3.

(4)   Pro účely souběhu nároků na výplatu důchodů podle § 59 odst. 1 se na starobní důchod, na který vznikl nárok podle odstavce 1, hledí jako na dosavadní invalidní důchod.

komentář k § 61a

Ustanovení upravuje tzv. transformaci neboli přeměnu invalidního důchodu na starobní důchod. Jedná se o úpravu, kterou přinesla též tzv. druhá reforma důchodového pojištění, tedy novela zákona o důchodovém pojištění provedená zákonem č. 309/­2008 Sb. s účinností 1. 1. 2010.

K transformaci invalidního důchodu na starobní důchod dochází dosažením 65 let věku. Podle dřívější právní úpravy se v případě, kdy byly současně splněny podmínky nároku na výplatu starobního důchodu, plného invalidního důchodu nebo částečného invalidního důchod, vyplácel jen jeden důchod, a to vyšší a pojištěnec měl možnost volby pouze v případě stejné výše obou důchodů.

Základní důchodové pojištění předpokládá soustavnou výdělečnou činnost pojištěnců do dosažení určitého věku, a to z důvodu, že nejen zdravotní stav, ale i znalosti, schopnosti a dovednosti osob do určitého věku jsou na takové úrovni, že většině pojištěnců umožňují soustavnou výdělečnou činnost, která je zdrojem jejich příjmu. Po dosažení věku 65 let se pak již nepředpokládá jako hromadný jev soustavná výdělečná činnost ani u „neinvalidních“ pojištěnců. Z hlediska zdravotního stavu, výdělečné schopnosti a schopnosti pracovního začlenění se po dosažení věku 65 let situace u osob „neinvalidních“ a invalidních zpravidla již vyrovnává, neboť ve vztahu k výdělečné činnosti mají obdobná omezení, vyplývající jak z věku, tak ze zdravotního stavu. Jediný rozdíl je pak v době vzniku tohoto stavu (situace). U „invalidních“ osob vzniká tento stav (situace) před splněním podmínek nároku na starobní důchod. Dřívější právní úprava vedla k tomu, že i osoby starší jsou poživateli plných invalidních důchodů, a to až do konce svého života.

Důležité

     V praxi to znamená, že jestliže poživateli invalidního důchodu zanikl nárok na tento důchod jen z důvodu § 61a ZDP (dosažení věku 65 let), má tento poživatel nyní již transformovaného starobního důchodu právo na uplatnění nároku na standardní starobní důchod. Plátce důchodu po vyměření starobního důchodu musí důsledně postupovat podle § 58 ZDP.

Zákon č. 455/­2022 Sb. posléze v odstavci 2 doplnil druhou a třetí větu, čímž poměrně neobvykle, neboť procesně (a z legislativně-chronologického hlediska vlastně „později“)popisuje jádro celé situace.

Zvláštní pozornost je třeba věnovat prekluzivní lhůtě uvedené v závěru věty třetí.

§ 61b

zrušen

Díl čtvrtý

Přechod nároku na důchody

§ 62

(1) Nárok na důchod a nárok na výplatu důchodu nelze postoupit ani dát do zástavy.

(2) Dohodu o srážkách z důchodu lze uzavřít jen pro pohledávky na výživném a na příspěvku na výživu a na úhradu přeplatku na důchodu.

(3) Pro výkon rozhodnutí srážkami z důchodu platí ustano­vení zvláštního zákona o výkonu soudních rozhodnutí srážkami ze mzdy.²⁴⁾

komentář k § 62

Odstavec 1 stanoví obecnou zásadu nepřevoditelnosti a nezadatelnosti osobního práva na důchod. Osobních práv se pojištěnec nemůže vzdát a tato práva zanikají smrtí.

Odstavec 2 stanoví taxativně případy, v kterých lze z důchodu provést srážky. Plátcem se zde rozumí Česká správa sociálního zabezpečení a orgány vyjmenované v § 9 zákona č. 582/­1991 Sb., o organizaci a provádění sociálního zabezpečení. Nejedná se tedy o srážky jiné, např. na úhradu nákladů spojených s bydlením, splátky úvěrů apod.

Zákon č. 321/­2023 S. od 1. 1. 2024 vypustil v závěru dodatek „a to až do částky, kterou lze srazit výkonem rozhodnutí“. Znamená to, že výše srážek na základě vymezených dohod není nadále ničím omezena.

V odstavci 3 se výkonem rozhodnutí rozumí nejen výkon rozhodnutí soudu, ale všech správních orgánů.

§ 63

(1) Zemřel-li oprávněný po zahájení řízení o přiznání důchodu nebo jeho výplaty anebo řízení o změně výše důchodu, vstupují do řízení a nabývají nárok na částky důchodu, které by náležely oprávněnému za jeho života, postupně manžel (manželka) a vlastní nebo osvojené děti oprávněného.

(2) Byl-li důchod přiznán před smrtí oprávněného, vyplatí se splatné částky důchodu, které nebyly vyplaceny do dne smrti oprávněného, členům jeho rodiny v pořadí podle odstavce 1.

(3) Nároky podle odstavců 1 a 2 přecházející na osoby uvedené v odstavcích 1 a 2 nejsou předmětem dědictví.

(4) Není-li osob uvedených v odstavcích 1 a 2, stávají se nároky na částky důchodu podle odstavců 1 a 2 předmětem dědictví a do řízení o důchod vstupují osoby, které jsou dědici oprávněného.

komentář k § 63

Z ustanovení vyplývá, že přechod nároku na splatné částky důchodu za života oprávněného dosud nepřiznaného důchodu (odstavec 1) nebo nevyplaceného důchodu (odstavec 2), má přednost před děděním takových částek. Ustanovení vymezuje okruh takto oprávněných osob příbuzenským vztahem a podmínkou žití ve společné domácností. Teprve při neexistenci žádné osoby spadající do tohoto okruhu přichází v úvahu řízení o dědictví. Dědici ovšem mohou být i osoby uvedené v odstavci 1 větě první, nežijí-li s oprávněným v době smrti ve společné domácnosti.

Aktuální znění tohoto ustanovení přinesl zákon č. 321/­2023 Sb. s účinností 1. 1. 2024. Ten jej – oproti předchozímu textu – účelněji restrukturalizoval, neboť jednoznačně odlišil „přímé“ procesněprávní a hmotněprávní přechody (při současném opuštění podmínky společného žití v domácnosti, určitého „vyřazení“ rodičů a upřesnění okruhu dětí) od předmětu dědictví. V čl. VI bodech 1 a 2 citovaného zákona jsou uvedeny postupy při úmrtí důchodce před 1. 1. 2024. I z tohoto ustanovení lze ovšem a contrario dovodit, že nelze účinně uplatnit nárok na důchod „jménem oprávněného“ po jeho smrti.

Díl pátý

Vyplácení důchodů

§ 64

(1) Příjemcem důchodu je oprávněný nebo jeho zákonný zástupce nebo opatrovník anebo zvláštní příjemce. Kdo je zvláštní příjemce, stanoví zvláštní zákon.²⁵⁾ Příjemcem důchodu je dále osoba, která oprávněného zastupuje podle § 49 a 50 občanského zákoníku.

(2) Důchody se vyplácejí v hotovosti. Na základě žádosti příjemce důchodu se důchod poukazuje na účet příjemce u banky v České republice nebo pobočky zahraniční banky nebo spořitelního a úvěrního družstva v České republice „(dále jen „banka“); je-li příjemcem důchodu oprávněný, poukazuje se důchod na účet jeho manžela (manželky) u banky, pokud o to oprávněný plátce důchodu požádá a má-li v době, kdy o tento způsob výplaty požádá, právo disponovat s pe­něžními prostředky na takovém účtu. Podmínkou výplaty důchodu oprávněnému na účet jeho manžela (manželky) je souhlas manžela (manželky) s tímto způsobem výplaty. Důchod se vyplácí podle věty druhé na účet příjemce důchodu, jen pokud podmínky pro vedení tohoto účtu jsou stanoveny tak, že z něj mohou být plátci důchodu vráceny ty částky důchodu, na které oprávněnému z důvodu jeho úmrtí zanikl nárok; pokud byl důchod poukázán na účet, který nesplňuje tyto podmínky, banka nesmí důchod připsat na účet příjemce důchodu a je povinna důchod neprodleně vrátit na účet, z něhož byla platba důchodu provedena.

(3) Má-li právo disponovat s peněžními prostředky na účtu oprávněného jeho zákonný zástupce, opatrovník nebo osoba uvedená v odstavci 1 větě třetí, poukazuje se důchod oprávněného na základě jejich žádosti na tento účet.

(4) Požádá-li příjemce důchodu o změnu způsobu výplaty důchodu nebo o změnu účtu, na který má být důchod poukazován, je plátce důchodu povinen provést takovou změnu nej­později od splátky důchodu splatné ve třetím kalendářním měsíci po kalendářním měsíci, v němž byla uplatněna žádost o takovou změnu; to platí obdobně i v případě žádosti o vyplácení důchodu jinému než dosavadnímu příjemci. Je-li důchod vyplácen na účet manžela (manželky) u banky podle odstavce 2 věty druhé, neodpovídá plátce důchodu za škodu, která oprávněnému vznikne právním úkonem manžela (manželky) jako majitele účtu, jehož důsledkem je omezení nebo zánik práva oprávněného disponovat s peněžními prostředky na takovém účtu, ani za škodu, která oprávněnému vznikne, zanikne-li takový účet v důsledku úmrtí manžela (manželky).

(5) Příjemce důchodu vypláceného v hotovosti prostřednic­tvím držitele poštovní licence hradí náklady plátce důchodu za po­ukazy splátek důchodu vyplácených v pravidelných lhůtách. Věta první však neplatí v případě, že oprávněnému byl důchod přiznán před 1. lednem 2010 a tomuto oprávněnému trvá od 31. prosince 2009 nepřetržitě nárok na alespoň 1 důchod. Plátce důchodu je povinen výši nákladů uvedených ve větě první zveřejnit.

(6) Je-li důchod vyplácen podle odstavce 2 na účet u banky a na tento účet byly poukázány splátky důchodu, na které z důvodu úmrtí oprávněného zanikl nárok, je banka povinna tyto splátky důchodu vrátit plátci důchodu na jeho výzvu. Banka přitom nesmí tyto splátky důchodu použít k úhradě svých pohledávek vůči majiteli účtu. Pokud byly tyto splátky důchodu zcela nebo zčásti použity ve prospěch jiných osob, sdělí banka plátci důchodu jí známé údaje směřující k identifikaci těchto třetích osob s uvedením dne platby.

(7) Má-li právo disponovat s peněžními prostředky na účtu oprávněného, na který je důchod vyplácen, jiná osoba než oprávněný nebo je-li důchod oprávněného vyplácen na účet jeho manžela (manželky), jsou tato jiná osoba nebo manžel (manželka) povinni vrátit plátci důchodu ty splátky důchodu oprávněného, které nenáležely proto, že oprávněný zemřel před počátkem období, na které byly tyto splátky vyplaceny, pokud nedošlo k vrácení těchto splátek plátci důchodu bankou, u níž je tento účet veden. Není-li této jiné osoby, jsou povinny plátci důchodu vrátit tyto splátky důchodu postupně manžel (manželka), pokud mu (jí) po zemřelém oprávněném vznikl nárok na vdovecký (vdovský) důchod, a dále děti a rodiče, jestliže žili s oprávněným v době jeho smrti v domácnosti; nelze-li takto vrátit tyto splátky důchodu, považují se tyto splátky důchodu za dluh oprávněného, který se vypořádá v rámci dědictví. Nelze-li vrátit splátky důchodu podle věty první proto, že tato jiná osoba nebo manžel (manželka) zemřeli, považují se splátky důchodu, které tato jiná osoba nebo manžel (manželka) nevrátili, za jejich dluh, který se vypořádá v rámci dědictví po nich.

(8) Je-li důchod vyplácen v hotovosti, je osoba, která převzala splátky důchodu oprávněného, povinna vrátit plátci důchodu ty splátky důchodu oprávněného, které nenáležely proto, že oprávněný zemřel před počátkem období, na které byly tyto splátky vyplaceny. Nelze-li vrátit splátky důchodu podle věty první proto, že osoba, která převzala splátky důchodu oprávněného, zemřela, považují se tyto splátky důchodu za její dluh, který se vypořádá v rámci dědictví po ní.

(9) Žádosti o poukazování důchodu na účet podle odstavce 2 nebo 3 se podávají plátci důchodu na tiskopise předepsaném plátcem důchodu.

komentář k § 64

Předmětné ustanovení upravuje poměrně striktní pravidla pro vyplácení důchodů. Nejprve je definován okruh příjemců důchodů a možné způsoby výplaty důchodů (v hotovosti nebo na účet) a podmínky pro jejich využití. Dále jsou stanoveny předpoklady odpovědnosti za přeplatek na dávce nastalý v důsledku jejího vyplacení po smrti oprávněného.

Podle § 116 zákona č. 582/­1991 Sb., o organizaci a provádění sociálního zabezpečení se důchody vyplácejí „dopředu“, a v „pravidelných měsíčních lhůtách určených plátcem dávky“. Vyplácení důchodů „dopředu“ znamená, že vyplacená dávka vždy náleží za budoucí období, které začíná dnem splatnosti a končí dnem předcházejícím dni splatnosti v následujícím měsíci – např. důchod se stanoveným datem splatnosti 8. 11. 2024 náleží za období od 8. 11. 2024 do 7. 12. 2024.

Tento způsob stanovení období, za které dávka náleží, se uplatní pouze pro důchody, které vyplácí ČSSZ, zatímco ostatní plátci důchodů (ministerstva vnitra, obrany a spravedlnosti) postupují podle § 117 zákona č. 582/­1991 Sb., o organizaci a provádění sociálního zabezpečení, tj. důchody vyplácejí na běžný kalendářní měsíc bez ohledu na to, na který den připadne splatnost dávky.

Důležité

     Na základě zákona č. 321/­2023 Sb. dojde s účinností od 1. 7. 2025 ke sjednocení této praxe. Na období běžného kalendářního měsíce (nikoliv tzv. „klouzavého“ měsíce) budou tedy poskytovány i důchody, které vyplácí ČSSZ. Okruh splatnosti se přitom upraví tak, aby všechny důchody spadaly do první poloviny v měsíci.

Odstavec 1 vymezuje – pro účely předmětného ustanovení – definici pojmu „příjemce důchodu“. Uvedený výčet je taxativní.

Odstavec 2 obsahuje dvě základní zásady výplaty důchodu. Předně platí, že důchod se vyplácí v hotovosti. Na účet příjemce důchodu se důchody vyplácejí na základě žádosti. Věta třetí stanoví podmínku souhlasu manžela/manželky s výplatou na jeho/její účet.

Pokud příjemce nežádá, aby mu byl důchod vyplácen na bankovní účet, vyplácí se v hotovosti prostřednictvím držitele poštovní licence (§ 116b zákona č. 582/­1991 Sb., o organizaci a provádění sociálního zabezpečení) na adresu jeho trvalého nebo přechodného bydliště. Hotovostní výplata důchodů je realizována na základě mandátní smlouvy mezi Českou poštou, s. p. a ČSSZ.

V praxi je možno při hotovostní výplatě postupovat dvojím způsobem:

- tzv. doručný důchod – je doručován příjemci poštovním doručovatelem na adresu uvedenou na výplatním dokladu,

- tzv. odnosný důchod – příjemce si důchod vyzvedává na přepážce pošty, kterou si zvolí.

Mnohem častější než výplata důchodu v hotovosti je jeho poukazování na bankovní účet, a to buď u banky v ČR, nebo pobočky zahraniční banky nebo spořitelního a úvěrního družstva v ČR. S účinností od 1. 1. 2024 byla příslušná právní úprava dotčena změnou, kterou přinesl zákon č. 321/­2023 Sb. Tento způsob výplaty je možno realizovat pouze na základě speciální žádosti, která podle odstavce 9 předmětného ustanovení se podává na předepsaném tiskopise. V období do 31. 12. 2023 bylo vyžadováno, aby banka potvrdila majiteli účtu správnost údajů uvedených v žádosti. Od 1. 1. 2024 již se toto potvrzení nevyžaduje.

Zákon také stanoví s účinností 1. 1. 2024, že důchod lze vyplácet na účet příjemce důchodu, jen pokud podmínky pro vedení tohoto účtu jsou stanoveny tak, že z něj mohou být plátci důchodu vráceny ty částky důchodu, na které oprávněnému z důvodu jeho úmrtí zanikl nárok.

S účinností od 1. 7. 2021 byla do právní úpravy zákonem č. 38/­2021 Sb. zavedena možnost tzv. chráněného účtu. Chráněný účet je určen osobám, jejichž „hlavní“ platební účet je postižen exekucí. Umožňuje majiteli bezhotovostně platit stejným způsobem jako z původního platebního účtu před jeho postižením exekucí. Lze však na něm hospodařit pouze s tzv. chráněným příjmem.

Odstavec 4 upravuje změnu způsobu výplaty důchodu. S ohledem na technické zabezpečení se tato změna provádí od třetí splátky splatné, po kalendářním měsíci, v němž byla podána žádost.

Odstavec 5upravuje povinnost příjemce důchodu vypláceného v hotovosti hradit náklady spojené s touto výplatou.

Odstavce 6 až 8 řeší postupy v případě vzniku tzv. poúmrťových přeplatků. Z § 116 zákona č. 582/­1991 Sb., o organizaci a provádění sociálního zabezpečení vyplývá, že až do 30. 6. 2025 se důchody vyplácejí dopředu na tzv. klouzavý měsíc. V praxi se postupuje tak, že pokud oprávněný zemřel v den splatnosti nebo později, náleží mu celá splátka důchodu splatná v daném kalendářním měsíci, neprovádí se tedy její „rozpočet“ na období do úmrtí a po úmrtí. Dojde-li však k úmrtí před dnem, na který připadá splatnost důchodu, na splátku splatnou v tomto kalendářním měsíci již nárok nevzniká.

˘    Dnem 1. ledna 2025 se za § 64 vkládá nový § 64a, který zní:

§ 64a

(1) Informuje-li Vězeňská služba České republiky plátce důchodu o tom, že oprávněný je ve výkonu trestu odnětí svobody nebo zabezpečovací detence, plátce důchodu poukazuje důchod na účet věznice nebo ústavu pro výkon zabezpečovací detence, kde oprávněný trest odnětí svobody nebo zabezpečovací detenci vykonává.

(2) Je-li oprávněný ve výkonu trestu odnětí svobody nebo zabezpečovací detence a příjemcem důchodu je jiná osoba, plátce důchodu vyplácí důchod této jiné osobě. Příjemce důchodu je povinen neprodleně oznámit věznici nebo ústavu pro výkon zabezpečovací detence, kde oprávněný trest odnětí svobody nebo zabezpečovací detenci vykonává, skutečnost, že oprávněný je poživatelem důchodu, a zajistit zasílání důchodu bez zbytečného odkladu, nejpozději do 15 dnů ode dne, kdy důchod obdržel, na účet vedený touto věznicí nebo ústavem pro výkon zabezpečovací detence.

komentář k § 64a

Zákonem č. 29/­2024 Sb., se s účinností od 1. 1. 2025 vkládá do zákona nový § 64a ZDP. Ustanovení sjednocuje postižení odměny odsouzených za práci a jiných příjmů odsouzených, které odměnu za práci nahrazují, či jiných příjmů odsouzených. Při tom se zohledňují i specifika výkonu trestu odnětí svobody a výkonu zabezpečovací detence, kdy není důvod část příjmů vězněných osob chránit jako nezabavitelnou částku, když tuto roli plní ve vězeňském prostředí jiné instituty. Aby se dosáhlo tohoto cíle a nedocházelo k obcházení nových pravidel, je nutné mj. zajistit, aby pravidelné příjmy vězněných osob (důchody a výsluhy) byly zasílány do věznice nebo do ústavu pro výkon zabezpečovací detence a mohly tak z nich být prováděny srážky.

Důležité

     Vyplácení důchodů se řídí § 64 ZDP. Aby poté, co se orgány sociálního zabezpečení dozví ze strany Vězeňské správy ČR o tom, že oprávněný je ve výkonu trestu odnětí svobody nebo ve výkonu zabezpečovací detence (z právní úpravy neplyne, že by orgány sociálního zabezpečení měly tuto informace samy proaktivně zjišťovat), byly důchody zasílány do věznice nebo ústavu zabezpečovací detence, je třeba takovouto povinnost stanovit a vyloučit tak jeho poukazování jinam, jak umožňuje uvedený § 64 ZDP. Stanoví se proto povinnost orgánu sociálního pojištění vyplácet důchod na účet věznice nebo ústavu pro výkon zabezpečovací detence, kde oprávněný z důchodu trest odnětí svobody nebo zabezpečovací detenci vykonává.

V odstavci 2 se stanoví postup v případě, kdy příjemcem důchodu není oprávněný, který je ve výkonu trestu odnětí svobody nebo ve výkonu zabezpečovací detence (podle § 64 odst. 1 ZDP může být příjemcem vedle oprávněného též zákonný zástupce nebo opatrovník anebo tzv. zvláštní příjemce). V takovém případě se bude důchod i nadále vyplácet osobě, která je příjemcem důchodu. Ta bude mít povinnost oznámit věznici (resp. ústavu pro výkon zabezpečovací detence), že oprávněný je poživatelem důchodu, a následně bez zbytečného odkladu, nejpozději do 15 dnů ode dne obdržení důchodu, zajistit zaslání důchodu na účet vedený věznicí (resp. ústavem pro výkon zabezpečovací detence).

§ 65

(1) Invalidní důchod se nevyplácí po dobu výplaty nemocen­ského a po dobu poskytování náhrady mzdy, platu nebo odměny^25a) nebo sníženého platu nebo snížené odměny anebo služebního příjmu nebo služebního platu (dále jen „náhrada mzdy“) v době dočasné pracovní neschopnosti nebo karantény, pokud den vzniku invalidity spadá do období dočasné pracovní neschopnosti nebo karantény, které jsou důvodem výplaty nemocenského nebo pobírání náhrady mzdy. Pro účely věty první se za výplatu nemo­cenského považují i dny, po které se nemocenské nevyplácí osobě samostatně výdělečně činné, která je účastna nemocenského pojištění, podle § 23 zákona o nemocenském pojištění v prvním období dočasné pracovní neschopnosti nebo karantény, a dny, po které se nemocenské nevyplácí z důvodu porušení režimu dočas­ně práce neschopného pojištěnce^25b), a za pobírání náhrady mzdy se považují i dny, po které se náhrada mzdy neposkytuje z důvodu porušení režimu dočasně práce neschopného pojištěnce^25d). Pro účely věty první se za dočasnou pracovní neschopnost nepovažuje dočasná pracovní neschopnost, která se považuje za pokračování předchozí dočasné pracovní neschopnosti, která byla ukončena z důvodu, že pojištěnec byl uznán invalidním pro invaliditu prvního nebo druhého stupně.

(2) Invalidní důchod pro invaliditu následkem úrazu (one­mocnění) uvedeného v § 25 odst. 1 větě druhé se vyplácí nejdříve po skončení služby, za jejíhož výkonu došlo k tomuto úrazu (onemocnění).

komentář k § 65

Ustanovení obsahuje zákaz souběžné výplaty invalidního důchodu a nemocenského. Toto ustanovení bylo často novelizováno v návaznosti na změny v zákoně č. 187/­2006 Sb., o nemocenském pojištění.

Odstavec 1 stanoví obecné pravidlo, podle něhož výplata invalidního důchodu nenáleží po dobu poskytování nemocenského z titulu dočasné pracovní neschopnosti, která trvala v době vzniku invalidity. Výplatu invalidního důchodu lze tedy poskytovat nejdříve ode dne následujícího po posledním dnu, za který ještě náleží nemocenské.

Jestliže je pojištěnec uznán invalidní v návaznosti na podanou žádost o invalidní důchod, sdělí lékař IPZS tuto skutečnost ošetřujícímu lékaři, který na základě této informace ukončí dočasnou pracovní neschopnost třicátým dnem ode dne následujícího po dni, v němž byl uznán invalidním.

Jestliže na ukončení dočasné pracovní neschopnosti z důvodu uznání invalidity I. nebo II. stupně bezprostředně navazuje další dočasná pracovní neschopnost, nepovažuje se tato dočasná pracovní neschopnost pro účely nároku na souběh za pokračování původní dočasné pracovní neschopnosti. Ode dne vzniku navazující dočasné pracovní neschopnosti je tedy souběh možný.

Pravidlo, že nejprve je třeba ukončit výplatu nemocenského a teprve poté je možné zahájit výplatu důchodu, se nevztahuje na důchod starobní. Spadá-li datum přiznání starobního důchodu zpětně do období, v němž trvala dočasná pracovní neschopnost, je možné přiznat od tohoto data výplatu starobního důchodu. Pokud by však období souběžné výplaty starobního důchodu a nemocenského překročilo v kalendářním roce 70 kalendářních dnů (§ 28 ZoNP), vzniká přeplatek na nemocenském, který je třeba vrátit, resp. srazit.

Odstavec 2 upravuje přechod do invalidity po úrazu (onemocnění), které pojištěnec utrpěl při přípravě k obraně České republiky. Viz komentář k § 25 odst. 1 ZDP.

§ 66

(1) Osobám, které nemají na území České republiky trvalý pobyt nebo které se na území České republiky obvykle nezdržují, se vyplácí důchod ve výši odpovídající době pojištění a náhradní době pojištění získaným na území České republiky.

(2) Za osoby, které se na území České republiky obvykle nezdržují, se považují osoby, které v cizině pobývají v kalendářním roce po dobu alespoň 270 dnů.

komentář k § 66

Ustanovení se týká transferované výše důchodu. Prakticky se týká pouze osob, které pobývají ve státech mimo Evropskou unii, navíc ve státech, s nimiž nemá Česká republika uzavřenou mezinárodní smlouvu o sociálním zabezpečení. Platí zásada, že těmto osobám se vyplácí důchod pouze ve výši odpovídající době pojištění a náhradní době pojištění získaným na území České republiky.

Odstavec 2 definuje pro účely tohoto ustanovení pojem „osoby, které se na území České republiky obvykle nezdržují“.

V současnosti nemá předmětné ustanovení v praxi již využití, výplata do ciziny se řídí jinými ustanoveními.

HLAVA SEDMÁ

ZVYŠOVÁNÍ DŮCHODŮ

§ 67

(1)   Vyplácené důchody se zvyšují v závislosti na růstu indexu spotřebitelských cen (dále jen „růst cen“) a na růstu mezd. Vyplácenými důchody se rozumí důchody přiznané ode dne, který spadá do období před kalendářním měsícem, do něhož spadá den, od něhož se důchody zvyšují.

(2) Základní výměry a procentní výměry vyplácených důchodů se zvyšují od 1. ledna kalendářního roku.

(3) Období pro zjišťování růstu cen se stanoví tak, že prvním měsícem tohoto období je červenec kalendářního roku, který o 2 roky předchází kalendářnímu roku, do něhož spadá den, od něhož se vyplácené důchody zvyšují podle odstavce 2, a posledním měsícem tohoto období je červen kalendářního roku, který o 1 rok předchází kalendářnímu roku, do něhož spadá den, od něhož se vyplácené důchody zvyšují podle odstavce 2.

(4) Růst cen se stanoví jako procentní přírůstek indexu spotřebitelských cen v posledním měsíci období stanoveného pro zjišťování růstu cen oproti tomuto indexu v kalendářním měsíci, který bezprostředně předchází prvnímu kalendářnímu měsíci tohoto období s tím, že tento růst se stanoví se zaokrouhlením na jedno platné desetinné místo a podíl pro jeho stanovení činí vždy nejméně 1. Výpočet růstu cen se provádí z originálních bazických indexů spotřebitelských cen (životních nákladů) za domácnosti důchodců zjištěných Českým statistickým úřadem.

(5) Základní výměry vyplácených důchodů se zvyšují tak, aby výše základní výměry důchodu činila 10 % průměrné mzdy s tím, že výše základní výměry se zaokrouhluje na celé deseti­koruny nahoru.

(6) Procentní výměry vyplácených důchodů se zvýší o tolik procent zaokrouh­lených s přesností na jedno platné desetinné místo nahoru, aby u průměrného starobního důchodu úhrn částky zvýšení základní výměry důchodu a částky zvýšení procentní výměry důchodu odpovídal zvýšení průměrného starobního důchodu stanoveného ve výši součtu růstu cen podle odstavce 4 a jedné třetiny růstu reálné mzdy zaokrouhlené s přesností na jedno platné desetinné místo. Byly-li procentní výměry vyplácených důchodů zvýšeny v předchozím kalendářním roce podle § 67a, sníží se počet procent stanovený podle věty první o tolik procent, o kolik byly zvýšeny procentní výměry v předchozím kalendářním roce podle § 67a. Procentní výměry vyplácených důchodů se však nezvýší, pokud se v důsledku zvýšení základní výměry důchodu podle odstavce 5 zvýší výše průměrného starobního důchodu alespoň o tolik procent, kolik činí procento zvýšení stanovené ve větě první a druhé.

(7) Pokud u průměrného starobního důchodu úhrn částky zvýšení základní výměry důchodu a částky zvýšení procentní výměry důchodu stanovené podle odstavce 6 nedosáhne 2,7 % jeho výše, může být stanoveno vyšší zvýšení procentní výměry důchodu, nejvýše však tak, aby u průměrného starobního důchodu úhrn částky zvýšení základní výměry důchodu a částky zvýšení procentní výměry důchodu činil 2,7 % jeho výše. Věta první se nepoužije, jestliže se v kalendářním roce, ve kterém se o zvýšení důchodů rozhoduje, zvyšují důchody podle § 67a.

(8) Zvýšení procentní výměry důchodu se zaokrouhluje na celé koruny nahoru.

(9) Průměrný starobní důchod se zjišťuje podle údajů České správy sociálního zabezpečení jako průměrná výše všech starobních důchodů, které byly vyplaceny za poslední kalen­dářní měsíc období pro zjišťování růstu cen, s výjimkou starobních důchodů, které se vyplácejí v nižší výši pro souběh s jiným důchodem podle § 59, a starobních důchodů podle § 29 odst. 2 a § 29 odst. 3 písm. b), popřípadě starobních důchodů podle předpisů platných před 1. lednem 2010 přiznávaných za dobu pojištění kratší než 25 roků.

(10) Období pro zjišťování růstu reálné mzdy se stanoví tak, že prvním rokem tohoto období je kalendářní rok následující po posledním kalendářním roce období pro zjišťování růstu reálné mzdy použitého při předchozím zvýšení důchodů, při kterém bylo přihlédnuto k růstu reálné mzdy, a posledním rokem tohoto období je kalendářní rok, který o dva roky předchází kalendářnímu roku, do něhož spadá termín zvýšení důchodů. Pokud je ve stanoveném období podíl pro stanovení růstu reálné mzdy podle odstavce 11 nižší než 1, přihlédne se k růstu reálné mzdy až při tom zvýšení důchodů, při kterém je tento podíl vyšší než 1.

(11) Růst reálných mezd se stanoví v procentech po zao­krouhlení na jedno platné desetinné místo podle podílu, v jehož čitateli je podíl všeobecného vyměřovacího základu za poslední kalendářní rok období pro zjišťování růstu reálné mzdy a všeobec­ného vyměřovacího základu za kalendářní rok, který bezprostředně předchází prvnímu kalendářnímu roku tohoto období, a ve jmeno­vateli je podíl průměrného ročního indexu spotřebitelských cen za domácnosti celkem vypočteného z originálních bazických indexů spotřebitelských cen zjištěných Českým statistickým úřadem za poslední kalendářní rok tohoto období a uvedeného průměrného ročního indexu za kalendářní rok, který bezprostředně předchází prvnímu kalendářnímu roku tohoto období.

(12) Procentní výměry starobních důchodů, na které vznikl nárok podle § 31, se nezvyšují, pokud poživatel tohoto důchodu nedosáhl důchodového věku v období před kalendářním měsícem, do něhož spadá den, od něhož se vyplácené důchody zvyšují.

(13) Pokud úhrn zvýšení základní výměry důchodu a zvýšení procentní výměry důchodu u všech důchodů vyplácených témuž poživateli je nižší než výše dočasného přídavku podle § 67aa, který byl vyplacen se splátkou důchodu splatnou v kalendářním měsíci, který předchází kalendářnímu měsíci, do něhož spadá den, od něhož se vyplácené důchody zvyšují podle odstavce 2, zvyšují se vyplácené důchody od splátky důchodu splatné v lednu kalendářního roku, ve kterém dochází ke zvýšení.

(14) Zvýšení důchodů stanoví prováděcí právní předpis do 30. září kalendářního roku, který o jeden rok předchází kalendářnímu roku, do něhož spadá termín zvýšení důchodů.

komentář k § 67

Ustanovení obsahuje pravidla valorizace důchodů neboli zvyšování důchodu. Ustanovení bylo také často novelizováno. Vzhledem k tomu, že v r. 2022 došlo kromě řádné valorizace k 1. 1. 2022 ještě ke dvěma mimořádným valorizacím (v červnu a září), byla aplikace předmětného ustanovení značně popularizována, takže nepotřebuje podrobnějšího komentáře. Vývoj valorizace důchodů za dobu účinnosti zákona o důchodovém pojištění je uveden v tabulce v závěru komentáře.

Novela č. 469/­2020 Sb. přinesla určitý „převrat“ ve způsobu realizace valorizací. Doplatek valorizačního zvýšení za dobu od 1. ledna do dne předcházející dni pravidelné výplaty, bude vyplacen stejnou formou (v hotovosti nebo na účet), a to zpravidla spolu s pravidelnou lednovou výplatou.

Zásadní novinku s účinností od 1. 10. 2023 přinesla novela č. 270/­2023 Sb. (celkem 14 změnových bodů). Jeden změnový bod (týkal se § 67 odst. 6 ZDP – krácení předčasných důchodů) nabyl účinnosti až 1. 10. 2024. Novela byla napadena ústavní stížností, ta však ještě není rozhodnuta. Nové změny lze popsat takto:

- v novém znění odstavce 3 je „napevno“ stanoveno období, v němž se zjišťuje růst cen,

- zvýšení v mimořádném termínu se zrušuje a nahrazuje se novou dávkou – viz komentář k § 67aaZDP,

- sjednocuje se kritérium pro zjišťování růstu cen, a to na „domácnosti důchodců“,

- jedno z kritérií pro valorizaci, tj. růst mezd, se snižuje z jedné poloviny na jednu třetinu,

- do nově označeného odstavce 6 se vkládá věta upravující postup při kombinaci zvýšení procentní výměry v bezprostředně po sobě jdoucích kalendářních letech,

- omezuje se zvýšení procentních výměr tzv. předčasných starobních důchodů (odstavec 12),

- upravuje se postup při kombinaci „běžné“ valorizace a dočasného příspěvku podle § 67aa ZDP.

Zákon č. 321/­2023 Sb. s odloženou účinností od 1. 7. 2025 provedl legislativně- technické upřesnění.

Odstavec 1 obsahuje podstatu vlastní valorizace – matematická závislost na růstu indexu spotřebitelských cen.

Odstavec 2 stanoví pravidlo tzv. pravidelné valorizace k 1. lednu kalendářního roku.

Odstavec 3 stanoví pravidlo pro zjišťování růstu cen.

Odstavec 4 obsahuje návod, jak se stanoví procentní přírůstek indexu spotřebních cen.

Odstavec 5 obsahuje pravidlo zvýšení základní výměry důchodu. Růst cen se provádí z originálních bazických úhrnných indexů spotřebitelských cen (životních nákladů) za domácnosti důchodců celkem zjištěných Českým statistickým úřadem.

Odstavec 6 obsahuje matematická pravidla výpočtu valorizace procentní výměry důchodů.

V odstavcích 7 až 12 je daleko více ekonomie než práva. Ustanovení poměrně exaktně zavazuje příslušný orgán státní správy ke způsobu tvorby a výpočtu valorizace a posléze k vydání prováděcího předpisu.

§ 67a

(1) Dosáhl-li růst cen v období stanoveném podle odstavce 2 aspoň 5 %, zvýší se procentní výměry vyplácených důchodů. Růst cen se zjišťuje podle § 67 odst. 4.

(2) Období pro zjišťování růstu cen se stanoví tak, že první měsíc tohoto období se stanoví podle § 67 odst. 3 a posledním měsícem tohoto období je kalendářní měsíc, v němž růst cen dosáhl aspoň 5 %, nejpozději však poslední měsíc stanovený podle § 67 odst. 3.

(3) Procentní výměry vyplácených důchodů se zvyšují od splátky důchodu splatné v červenci kalendářního roku, pokud růst cen dosáhl v období stanoveném podle odstavce 2 aspoň 5 % nejpozději v únoru; je-li kalendářním měsícem, v němž růst cen dosáhl aspoň 5 %, březen až červen, zvyšují se procentní výměry vyplácených důchodů od splátky důchodu splatné v pátém kalendářním měsíci následujícím po tomto kalendářním měsíci.

˘    Dnem 1. července 2025 v § 67a odst. 3 se slova „splátky důchodu splatné v pátém kalendářním měsíci následujícím” nahrazují slovy „prvního dne pátého kalendářního měsíce následujícího”.

(4) Procentní výměry vyplácených důchodů se zvýší o tolik procent zaokrouhlených s přesností na jedno desetinné místo nahoru, aby u průměrného starobního důchodu toto zvýšení odpovídalo 30 % růstu cen. Průměrný starobní důchod se stanoví podle § 67 odst. 9.

(5) Zvýšení procentní výměry důchodu se zaokrouhluje na celé koruny nahoru.

(6) Zvýšení procentních výměr důchodů náleží i k důchodům přiznávaným v tom kalendářním roce, do něhož spadá kalendářní měsíc podle odstavce 3.

(7) Procentní výměry starobních důchodů, na které vznikl nárok podle § 31, se podle odstavců 1 až 6 nezvyšují, pokud poživatel tohoto důchodu nedosáhl důchodového věku v období před 1. lednem kalendářního roku, v němž se vyplácené důchody zvyšují podle odstavců 1 až 6.

(8) Zvýšení důchodů stanoví prováděcí právní předpis do 30 dnů od posledního dne kalendářního měsíce, v němž růst cen dosáhl aspoň 5 %.

komentář k § 67a

Předmětné ustanovení vložil s účinností od 1. 7. 2006 zákon č. 264/­2006 Sb., ale jeho zcela nový text zavedl s účinností od 1. 1. 2024 zákon č. 270/­2023 Sb., který přesunul dosavadní znění § 67a do § 67ab ZDP (viz komentář k § 67a ZDP).

Nové znění předmětného ustanovení je okomentováno spolu s § 67aa ZDP.

§ 67aa

(1) Byly-li v kalendářním roce zvýšeny procentní výměry vyplácených důchodů podle § 67a, náleží v tomto kalendářním roce k důchodu dočasný přídavek, a to nejdříve od kalendářního měsíce, v němž se zvyšují vyplácené důchody podle § 67a odst. 3.

(2) Dočasný přídavek se stanoví jednotnou částkou, která odpovídá zvýšení průměrného starobního důchodu podle § 67a odst. 4. Výše dočasného přídavku se zaokrouhluje na celé koruny směrem nahoru.

(3) Jsou-li splněny podmínky nároku na výplatu více důchodů, náleží dočasný přídavek k tomu důchodu, který se vyplácí v plné výši (§ 4 odst. 2 věta první).

(4) Dočasný přídavek náleží i k důchodům přiznávaným v tom kalendářním roce, do něhož spadá kalendářní měsíc uvedený v § 67a odst. 3. Dočasný přídavek náleží i ke starobním důchodům, na které vznikl nárok podle § 31, a to i v případě, že se procentní výměra starobního důchodu podle § 67a odst. 7 nezvyšuje.

(5) Dočasný přídavek se vyplácí bez žádosti spolu s důchodem, a to stejným způsobem, jakým se vyplácí důchod. Dočasný přídavek se vyplatí poprvé se splátkou důchodu splatnou v kalendářním měsíci, v němž se zvyšují vyplácené důchody podle § 67a odst. 3 nebo 6, a naposledy se splátkou důchodu splatnou v prosinci kalendářního roku, v němž dočasný přídavek náleží.

(6) Na dočasný přídavek se pro účely § 55, § 56 odst. 1, § 58 až 61, § 62 a 63 a pro účely jiných právních předpisů hledí, jako by byl součástí základní výměry důchodu.

(7) Výši dočasného přídavku stanoví prováděcí právní předpis do 30 dnů od posledního dne kalendářního měsíce, v němž růst cen podle § 67a odst. 1 a 2 dosáhl aspoň 5 %.

komentář k § 67aa

Předmětná ustanovení § 67a a § 67aa vložil do zákona zákon č. 270/­2023 Sb. s účinností od 1. 1. 2024. Dočasný přídavek je částečnou náhradou dřívější „valorizace“ v mimořádném termínu. Zákon č. 321/­2023 Sb. pak s odloženou účinností od 1. 7. 2024 provedl v odstavci 1 písm. a) nezbytnou legislativně – technickou úpravu.

Důležité

     Institut valorizace v mimořádném termínu je nahrazen následujícím mechanismem. Dojde-li v rozhodném období k růstu cen alespoň o 5%, zvyšují se procentní výměry vyplácených důchodů o tolik procent, aby u průměrného starobního důchodu toto zvýšení odpovídalo 30% tohoto růstu, a to od července, pokud byl růst cen dosažen do konce února. Je-li podmínka růstu cen 5% splněna v měsíci březnu až červnu, zvýší se procentní výměra od pátého kalendářního měsíce následujícího po měsíci, ve kterém k růstu cen došlo.

Současně náleží k důchodu tzv. dočasný přídavek, který se stanoví jednotnou částkou pro všechny důchodce, odpovídající zvýšení průměrného starobního důchodu rovněž o 30 % růstu cen. Přídavek se vyplácí bez žádosti, spolu s důchodem do prosince kalendářního roku. Dočasný přídavek sice od 1. 1. následujícího kalendářního roku zanikne, avšak důchody budou od 1. 1. meziročně zvýšeny o plný růst cen – (tj. o 100% veškeré inflace za 12 měsíců vyhodnocovaného období) a třetinu růstu reálné mzdy, takže příjmy důchodců budou meziročně i přes zánik dočasného přídavku dostatečně zvýšeny.

§ 67ab

(1) Procentní výměra vypláceného důchodu se zvyšuje o

a)  1 000 Kč měsíčně od splátky důchodu splatné v kalendářním měsíci, v němž poživatel důchodu dosáhl věku 85 let,

b)  2 000 Kč měsíčně ode dne, v němž poživatel důchodu dosáhl věku 100 let.

˘    Dnem 1. července 2025 v § 67ab odst. 1 písm. a) se slova „splátky důchodu splatné v kalendářním měsíci” nahrazují slovy „prvního dne kalendářního měsíce”.

(2) Jsou-li splněny podmínky nároku na výplatu více důchodů, zvyšuje se podle odstavce 1 procentní výměra starobního důchodu. Dosáhl-li poživatel důchodu věku 85 let v kalendářním měsíci, v němž se zvyšují důchody podle § 67 nebo 67a, náleží zvýšení podle odstavce 1 písm. a) k procentní výměře zvýšené podle § 67 nebo 67a.

komentář k § 67ab

Předmětné ustanovení vložil s účinností od 1. 7. 2006 původně zákon č. 264/­2006 Sb. Zákon č. 270/­2023 Sb. je pouze přeřadil a provedl nezbytné legislativní úpravy pramenící z nových textů § 67 a § 67a ZDP.

Jde spíše o potvrzení dlouholeté praxe, kdy byly důchody stoletých občanů zvyšovány rozhodnutím ministra práce a sociálních věcí.

S běžnými valorizacemi má toto ustanovení společné, že se zvýšení provádí z moci úřední.

§ 67b

(1) Pokud při zvýšení důchodů v pravidelném termínu v roce 2020 u průměrného starobního důchodu úhrn částky zvýšení základní výměry důchodu a částky zvýšení procentní výměry důchodu stanovené podle § 67 nedosáhne výše 900 Kč, přičte se k tomuto zvýšení procentní výměry důchodu jednotná částka v takové výši, aby u průměrného starobního důchodu úhrn částky zvýšení základní výměry důchodu, tohoto zvýšení procentní výměry důchodu a této částky odpovídal zvýšení průměrného starobního důchodu o 900 Kč.

(2) Jsou-li splněny podmínky nároku na výplatu více důchodů, náleží dodatečná částka zvýšení podle odstavce 1 k procentní výměře toho důchodu, který se vyplácí v plné výši (§ 4 odst. 2 věta první).

komentář k § 67b

Předmětné ustanovení bylo vloženo do zákona o důchodovém pojištění novelou provedenou zákonem č. 244/­2019 Sb. s účinností od 30. 9. 2019 a týká se pravidelné valorizace důchodů v lednu 2020.

§ 67c

(1) Při zvýšení důchodů v pravidelném termínu v roce 2022 se k částce zvýšení procentní výměry důchodu stanovené podle § 67 přičte částka 300 Kč.

(2) Jsou-li splněny podmínky nároku na výplatu více důchodů, náleží dodatečná částka zvýšení podle odstavce 1 k procentní výměře toho důchodu, který se vyplácí v plné výši (§ 4 odst. 2 věta první).

komentář k § 67c

Předmětné ustanovení bylo do zákona o důchodovém pojištění vloženo novelou provedenou zákonem č. 323/­2021 Sb. s účinností od 1. 1. 2022 a týká se pravidelné valorizace v lednu 2022. Jeho princip je obdobný ustanovení § 67b ZDP.

§ 67ca

(1) Při zvýšení důchodů v mimořádném termínu v červnu 2023 se nepoužije § 67 odst. 10 a 16; při tomto zvýšení se procentní výměry vyplácených důchodů zvýší tak, že procentní výměra důchodu se zvyšuje

a)  o 2,3 % procentní výměry důchodu, která náleží ke dni, od něhož se procentní výměra zvyšuje, a

b)  o 400 Kč; jsou-li splněny podmínky nároku na výplatu více důchodů, zvyšuje se o tuto částku ten důchod, který se vyplácí v plné výši (§ 4 odst. 2 věta první).

(2) Je-li důchod upraven pro souběh s jiným důchodem nebo se vyplácí ve výši poloviny anebo se nevyplácí pro souběh s výdělečnou činností, upraví se při změně výše vypláceného důchodu, která souvisí s důvody úpravy důchodu, nebo při obnovení výplaty důchodu zvýšení procentní výměry důchodu podle odstavce 1, a to podle té výše procentní výměry důchodu, která náleží ode dne této změny nebo obnovení výplaty důchodu. Procentní výměry vdovských, vdoveckých a sirotčích důchodů se zvyšují, jen jestliže nebyly vyměřeny z procentních výměr důchodů zvýšených podle odstavce 1.

komentář k § 67ca

Předmětné ustanovení vložila do zákona novela č. 71/­2023 Sb. s účinností 20. 3. 2023. Jde o poměrně kontroverzní ustanovení.

Z hlediska předkladatele novely (vlády) jde o opatření, které zapadá do komplexu předpisů, jež mají stabilizovat veřejné finance. Z hlediska opozice jde o ustanovení protiústavní, neboť jde o nepřípustnou retroaktivitu. Skupinou poslanců hnutí ANO byla proto podána ústavní stížnost. Dne 24. ledna 2024 Ústavní soud veřejně vyhlásil Nález sp. zn. Pl ÚS 30/23 (publikováno pod č. 36/­2024 Sb.), ve kterém rozhodl o zamítnutí návrhu. Podrobnosti viz odůvodnění Nálezu ÚS.

Z věcného hlediska jde o určité jednorázové potlačení zvýšení procentní výměry ve prospěch základní výměry (která by při „normální“ mimořádné valorizaci nezvyšovala), aby bylo posíleno zvýšení nižších důchodů (jejichž poživatelům dosavadní právní úprava zpravidla nedostatečně kompenzovala růst cen). Ustanovení platí pro mimořádné valorizace s účinností od červnové splátky 2023.

HLAVA OSMÁ

SNÍŽENÍ STAROBNÍCH DŮCHODŮ
NĚKTERÝM PŘEDSTAVITELŮM KOMUNISTICKÉHO REŽIMU

§ 67d

(1) Ustanovení této hlavy se vztahují na představitele komunistického režimu, za které se pro účely tohoto zákona považují pojištěnci, kteří v období od 25. února 1948 do 17. listopadu 1989 byli

a)  členem nebo kandidátem Ústředního výboru Komunistické strany Československa nebo Ústředního výboru Komunistické strany Slovenska,

b)  vedoucím tajemníkem krajských, okresních nebo obvodních výborů Komunistické strany Československa nebo Komunistické strany Slovenska,

c)  členem vlády Československé republiky, Československé socialistické republiky, České socialistické republiky nebo Slovenské socialistické republiky,

d)  předsedou Národního shromáždění Československé republiky, Národního shromáždění Československé socialistické republiky, Federálního shromáždění Československé socialistické republiky, České národní rady nebo Slovenské národní rady,

e)  předsedou nebo primátorem národních výborů, jde-li o zemské národní výbory, ústřední národní výbory, krajské národní výbory, Národní výbor hlavního města Prahy, okresní národní výbory, národní výbory měst Brno, Plzeň a Ostrava a obvodní národní výbory v krajských městech a v hlavním městě Praze,

f)  předsedou Nejvyššího soudu Československé republiky, Nejvyššího soudu Československé socialistické republiky, Nejvyššího soudu České socialistické republiky nebo Nejvyššího soudu Slovenské socialistické republiky,

g)  generálním prokurátorem Československé republiky, Československé socialistické republiky, České socialistické republiky nebo Slovenské socialistické republiky nebo hlavním vojenským prokurátorem,

h)  plukovníkem nebo generálem působícím v Hlavní politické správě ministerstva národní obrany nebo federálního ministerstva národní obrany, politické správě vojenského okruhu, útvaru Vojenské kontrarozvědky jako složky Státní bezpečnosti nebo Zpravodajské správy Generálního štábu Československé lidové armády a jejích předchůdců,

i)  plukovníkem nebo generálem zařazeným ve Sboru národní bezpečnosti, vojsku ministerstva vnitra, Pohraniční stráži nebo Sboru nápravné výchovy a předchůdcích těchto útvarů (složek), nebo

j)  členem Hlavního štábu Lidových milicí,

dále jen „představitel”.

(2) Za představitele se nepovažuje osoba, která

a)  byla účastna rehabilitace podle zákona č. 119/1990 Sb., o soudní rehabilitaci, ve znění pozdějších předpisů, nebo podle zákona č. 87/1991 Sb., o mimosoudních rehabilitacích, ve znění pozdějších předpisů,

b)  má nárok na příplatek k důchodu nebo na zvláštní příspěvek k důchodu podle zákona č. 357/2005 Sb., o ocenění účastníků národního boje za vznik a osvobození Československa a některých pozůstalých po nich, o zvláštním příspěvku k důchodu některým osobám, o jednorázové peněžní částce některým účastníkům národního boje za osvobození v letech 1939 až 1945 a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů, nebo na příplatek k důchodu podle nařízení vlády č. 622/2004 Sb., o poskytování příplatku k důchodu ke zmírnění některých křivd způsobených komunistickým režimem v oblasti sociální, ve znění pozdějších předpisů,

c)  je držitelem osvědčení o účasti na národním boji za osvobození podle § 8 odst. 1 zákona č. 255/1946 Sb., o příslušnících československé armády v zahraničí a o některých jiných účastnících národního odboje za osvobození,

d)  byla vojákem, který byl na základě dobrovolnosti reatestován a shledán způsobilým konat dále službu podle § 165 odst. 7 zákona č. 221/1999 Sb., o vojácích z povolání, nebo

e)  je držitelem osvědčení účastníka odboje a odporu proti komunismu podle § 6 zákona č. 262/2011 Sb., o účastnících odboje a odporu proti komunismu.

(3) Podmínkou snížení procentní výměry starobního důchodu představiteli je, že představitel byl zařazen do seznamu představitelů vypracovaného podle zákona o organizaci a provádění sociálního zabezpečení Ústavem pro studium totalitních režimů (dále jen „seznam představitelů”) a že Ústav pro studium totalitních režimů vydal podle zákona o organizaci a provádění sociálního zabezpečení potvrzení o funkci představitele a době výkonu funkce.

komentář k § 67d

Hlava osmá byla vložena do zákona zákonem č. 455/­2022 Sb. s účinností od 1. 1. 2023 a je věnována problematice snížení starobních důchodů některým bývalým vrcholným představitelům (tzv. prominentům) komunistického režimu. V § 67d až § 67g ZDP jsou řešena hmotněprávní pravidla, v § 113 až § 114b zákona č. 582/­1991 Sb. pak procesní otázky.

Inspirací byl slovenský zákon č. 283/­2021 Z. z., o odobratí nezaslúžených benefitov predstaviteľom komunistického režimu. Slovenský Ústav paměti národa provedl identifikaci těchto osob a stanovil časový rozsah těchto činností. Následně plátce důchodu přepočet výši těchto důchodů, jaká by náležela, pokud by doba služby nebyla pro účely výše důchodů vůbec zohledněna.

Takový postup byl však v českých podmínkách shledán jako neproveditelný, zejména s ohledem na okruh dotčených osob. Česká úprava proto není pojata jako „odejmutí nezasloužených výhod“, ale jako symbolické gesto. Snížení starobního důchodu má být vnímáno jako společensky uznaná přiměřená paušální sankce (zadostiučinění) za to, že osoba v minulosti vykonávala činnosti, které významným způsobem podporovaly tehdejší režim, který byl později označen zákonem č. 198/­1993 Sb. a dalšími zákony za zločinný, nelegitimní a zavrženíhodný.

Snížení se týká procentní výměry starobního důchodu a činí 300 Kč za každý i započatý rok doby, po kterou byl pojištěnec představitelem. Snížení se netýká invalidních důchodů, u těch se provede nejdříve při transformaci invalidního důchodu na důchod starobní v 65 letech. Dále se snížení netýká ani pozůstalostních důchodů, které byly vypočteny z invalidních důchodů, popř. v minulosti.

Z odstavce 1 vyplývá, že opatření je zaměřeno toliko na nejvyšší představitele institucí udržujících a prohlubujících totalitní režim, nikoliv na všechny osoby, které v určitých liniích řízení vykonávaly činnost ve prospěch komunistického režimu. Okruh vrcholných představitelů byl stanoven tak, aby byl komplexně podchycen klíčový mocenský aparát komunistického totalitního režimu včetně špiček prokuratury a třídní justice.

V odstavci 2 jsou z okruhu dotčených osob výslovně vyčleněny osoby, které v určité fázi svého života aktivně podporovaly komunistický režim, avšak v jeho pozdější fázi se chovaly způsobem, který směřoval proti zájmům tohoto režimu, za což byly perzekvovány státní mocí a poději rehabilitovány na základě různých odškodňujících předpisů.

Podle odstavce 3 je rozhodující, aby představitel byl zařazen do seznamu vypracovaného Ústavem pro studium totalitních režimů a tento Ústav vydal podle § 114 zákona č. 582/­1991 Sb. o organizaci a provádění sociálního zabezpečení „potvrzení o funkci“ představitele a době výkonu funkce. Hromadný seznam měl povinnost Ústav zpracovat do 31. 8. 2023 a předat plátcům důchodů. Řízení o snížení důchodu za činnost prominenta se zahajuje z moci úřední.

§ 67e

(1) Byl-li starobní důchod přiznán ode dne, který spadá do období po 29. únoru 2024, procentní výměra starobního důchodu stanovená podle § 34 až 36 se sníží o 300 Kč za každý i započatý rok doby, po kterou pojištěnec byl představitelem. Rokem této doby se pro účely této hlavy rozumí 365 kalendářních dnů.

(2) Vznikl-li po 29. únoru 2024 nárok na starobní důchod podle § 61a, sníží se procentní výměra tohoto starobního důchodu náležející podle § 61a odst. 2 obdobně podle odstavce 1.

(3) Podle odstavce 1 nebo 2 se nesnižují starobní důchody, jejichž procentní výměra nepřesahuje částku nejnižší procentní výměry stanovenou podle § 8 odst. 2 a odst. 3 písm. a) a d) zákona č. 262/2011 Sb., o účastnících odboje a odporu proti komunismu, platnou pro důchody přiznávané v roce, do něhož spadá den, od něhož se důchod přiznává podle odstavce 1 nebo náleží podle odstavce 2. Jde-li o důchod uvedený v odstavci 2, použije se částka stanovená podle § 8 odst. 3 písm. a) zákona č. 262/2011 Sb., o účastnících odboje a odporu proti komunismu. Pro účely stanovení částky podle věty první se nepřihlíží ke zvýšení vyplácených důchodů podle § 67a, pokud by k tomuto zvýšení došlo v kalendářním roce, do něhož spadá den, od něhož se starobní důchod přiznává nebo náleží.

(4) Procentní výměra starobního důchodu po snížení podle odstavce 1 nebo 2 nesmí být nižší než částka uvedená v odstavci 3.

(5) Přiznává-li se podle právních předpisů Evropské unie nebo podle mezinárodní smlouvy starobní důchod vypočtený podle poměru dob pojištění získaných v České republice k celkové získané době pojištění, sníží se podle odstavců 1 až 4 nejprve procentní výměra důchodu stanovená podle celkové získané doby pojištění a poté se takto snížená procentní výměra důchodu vynásobí koeficientem stanoveným jako poměr dob získaných v České republice ke dni přiznání starobního důchodu k celkové získané době pojištění k témuž dni. Jde-li o starobní důchod podle odstavce 2, postupuje se obdobně podle § 67f odst. 7.

§ 67f

(1) Byl-li starobní důchod přiznán ode dne, který spadá do období před 1. březnem 2024, sníží se procentní výměra starobního důchodu náležející ke dni 29. února 2024 o 300 Kč za každý i započatý rok doby, po kterou byl pojištěnec představitelem.

(2) Podle odstavce 1 se nesnižují starobní důchody, které nepřesahují částku nejnižší procentní výměry stanovené podle § 8 odst. 2 a odst. 3 písm. a) a d) zákona č. 262/2011 Sb., o účastnících odboje a odporu proti komunismu, platnou pro důchody přiznávané v roce, do něhož spadá den, od něhož se důchod snižuje podle odstavce 5. Nejde-li o důchod přiznaný podle § 31, použije se vždy částka stanovená podle § 8 odst. 3 písm. a) zákona č. 262/2011 Sb., o účastnících odboje a odporu proti komunismu.

(3) Procentní výměra starobního důchodu po snížení podle odstavce 1 nesmí být nižší než částka nejnižší procentní výměry stanovená podle § 8 odst. 2 a odst. 3 písm. a) a d) zákona č. 262/2011 Sb., o účastnících odboje a odporu proti komunismu, platná pro důchody přiznávané v roce 2024, pokud splátka důchodu, od níž se důchod snižuje, spadá do roku 2024, a pro důchody přiznávané v roce 2025, pokud splátka důchodu, od níž se důchod snižuje, spadá do roku 2025.

(4) Pro účely postupu podle odstavců 2 a 3 se nepřihlíží ke zvýšení vyplácených důchodů podle § 67a, pokud by k tomuto zvýšení došlo v kalendářním roce, do něhož spadá den, od něhož se starobní důchod snižuje.

(5) Byl-li seznam představitelů předán plátci důchodů do 31. srpna 2023, popřípadě byl-li doplněk tohoto seznamu předán plátci důchodů do 31. prosince 2023, provede se snížení od splátky důchodu splatné v březnu 2024. Byl-li doplněk tohoto seznamu předán plátci důchodů v období od 1. ledna 2024 do 31. prosince 2024, provede se snížení od splátky důchodu splatné ve třetím kalendářním měsíci následujícím po kalendářním měsíci, v němž byl doplněk předán plátci důchodů; přitom se vychází z výše procentní výměry důchodu náležející k poslednímu dni kalendářního měsíce, který bezprostředně předchází kalendářní měsíc, od něhož se snížení provádí.

(6) Je-li starobní důchod, který se snižuje podle odstavce 1, vyplácen v souběhu s vdovským nebo vdoveckým důchodem, stanoví se snížení z té částky procentní výměry starobního důchodu, která by náležela ke dni, od něhož se snížení provádí, bez úpravy výše starobního důchodu pro tento souběh a poté se výše důchodů upraví podle § 59 vzhledem k nové výši procentní výměry starobního důchodu.

(7) Vyplácí-li se podle právních předpisů Evropské unie nebo podle mezinárodní smlouvy starobní důchod vypočtený podle poměru dob pojištění získaných v České republice k celkové získané době pojištění, vynásobí se pro účely snížení procentní výměry částka 300 Kč koeficientem stanoveným jako poměr dob pojištění získaných v České republice ke dni přiznání starobního důchodu k celkové získané době pojištění k témuž dni.

§ 67fa

Při stanovení částek podle § 67e odst. 3 vět druhé a třetí a § 67f odst. 2 a 3 se postupuje podle § 8 odst. 2 a 3 zákona č. 262/2011 Sb., o účastnících odboje a odporu proti komunismu, ve znění účinném ke dni 1. ledna 2024.

komentář k § 67e až § 67fa

Předmětná ustanovení regulují mechanismus krácení procentní výměry starobního důchodu u bývalých představitelů komunistického režimu. Využití postupu podle § 67e ZDP bude v praxi méně časté, neboť se týká malého počtu představitelům, kterým bude starobní důchod přiznán po 29. 2. 2024. Častější bude postup podle § 67f ZDP, který je zaměřen na představitele, kterým byl důchod přiznán v minulosti. Podstata obou ustanovení je však stejná.

V obou případech se procentní výměra sníží o jednotnou pevnou částku (tzv. malus) výši 300 Kč za každý i započatý rok (tj. 365 kalendářních dnů) výkonu funkce představitele (§ 67e odst. 1 a § 67f odst. 1 ZDP). Celkový malus je omezen tak, aby výsledná výše procentní výměry důchodu po provedeném snížení neklesla v individuálních případech pod stanovenou hranici (§ 67e odst. 4 a § 67f odst. 3 ZDP). Tou je částka stanovená § 8 odst. 3 zákona č. 262/­2011 Sb., o účastnících odboje a odporu proti komunistickému režimu. Tato částka se odvozuje od procentní výměry průměrného starobního důchodu zjištěné pro účely valorizace od ledna 2012, který je navýšena podle všech předpisů o zvyšování důchodů. V roce 2024 jde o částku 14 274 Kč. U prominentů, jejichž procentní výměra důchodu této hranice nedosahuje, se krácení neprovede.

Krácení se týká i důchodů s mezinárodním prvkem, tj. důchodů náležejících osobám, které část své kariéry získaly v zahraničí, a to v tzv. smluvní cizině. Dále toto ustanovení platí i pro osoby, které jako prominenti působily na území Slovenska.

§ 67g

Je-li důsledkem postupu podle § 56 odst. 1 snížení procentní výměry starobního důchodu podle této hlavy v neprospěch pojištěnce, nepovažuje se rozdíl mezi výší vypláceného starobního důchodu a výší starobního důchodu, která měla náležet po snížení, za přeplatek na důchodu.

komentář k § 67g

Ustanovení pamatuje na případy, kdy plátce důchodu z jakýchkoliv důvodů neprovedl řádné krácení důchodu podle § 67e nebo 67f ZDP. Ačkoliv včas obdržel potřebné podklady od Ústavu pro studium totalitních režimů, neprovedl krácení vůbec, nebo jej provedl v menším rozsahu, než by odpovídalo údajům uvedeným v potvrzení. Za takových okolností pobírá poživatel důchodu v důsledku administrativního nedopatření po určitou dobu vyšší starobní důchod, než mu náleží. Zjistí-li plátce důchodu toto pochybení, má možnost jej napravit kdykoliv v budoucnu.

K zamezení pochybností je zde uvedeno, že rozdíl mezi výší vypláceného starobního důchodu a výší starobního důchodu, která má náležet po snížení, se nepovažuje za přeplatek na důchodu a nevymáhá se.

ČÁST PÁTÁ

PŘECHODNÁ USTANOVENÍ

HLAVA PRVNÍ

ZÁKLADNÍ USTANOVENÍ

§ 68

O nárocích na důchody, které vznikly před 1.lednem 1996 a o nichž nebylo do tohoto dne pravomocně rozhodnuto, a o při­znání, odnětí nebo změně výše těchto důchodů za dobu před 1. lednem 1996, i když o nich již bylo pravomocně rozhodnuto, se rozhodne s odchylkami dále uvedenými podle předpisů platných před 1. lednem 1996.

komentář k § 68

Předmětné ustanovení obsahuje tzv. intertemporální pravidlo. Jde o standardní přechodné ustanovení, které se pravidelně vyskytuje v předpisech sociálního zabezpečení. Ustanovení zaručuje zachování nároků získaných podle příslušných předpisů, přestože se o nárocích rozhoduje za účinnosti předpisů nových. Obecně také platí, že nerozhoduje, kdy byla žádost o dávku podána nebo kdy bylo o ní rozhodnuto, resp. kdy rozhodnutí nabylo právní moci. Ustanovení se vztahuje k okamžiku nabytí účinnosti prvního znění zákona o důchodovém pojištění.

§ 69

(1) Podle tohoto zákona se od 1. ledna 1996 posuzují i nároky na důchody, jejichž podmínky stanovené tímto zákonem byly splněny před tímto dnem a nezakládaly nárok na důchody podle dříve platných předpisů, pokud není dále stanoveno jinak; za den vzniku nároku se v těchto případech považuje 1. leden 1996.

(2) Nárok na vdovský důchod podle odstavce 1 vznikne jen v případě, že manžel vdovy zemřel po 31.prosinci 1990.

(3) Nárok na vdovecký důchod podle odstavce 1 vznikne jen v případě, že manželka vdovce zemřela po 31. prosinci 1990; pro vznik nároku se nevyžaduje, aby manželka splnila ke dni smrti podmínku potřebné doby zaměstnání. Výše vdoveckého důchodu se stanoví podle předpisů platných ke dni 31. prosince 1995.

komentář k § 69

Předmětné ustanovení je opět přechodným ustanovením s vazbou na první redakci zákona o důchodovém pojištění 1. 1. 1996. V ustanovení jde o tzv. nepravou zpětnou účinnost, kdy lze podle pozdějších – v některých podmínkách výhodnějších – předpisů posuzovat i nároky, pro něž byly „nové“ podmínky splněny před účinností „nových“ předpisů, ale nezakládaly nárok podle předpisů účinných v době splnění oněch podmínek.

Nepravá zpětná účinnost je zde vyjádřena částí věty za středníkem, podle níž tedy nelze nárok na důchod ani na jeho výplatu přiznat za dobu před účinností daného předpisu. V doktríně vysvětluje pojen „nepravá retroaktivita“ nález Ústavního soudu č. 128/­2001 Sb. takto „Ke znakům právního státu princip právní jistoty, ochrany důvěry občanů v právo a zákaz retroaktivity právních norem nepochybně patří, v daném případě však přijetím nové právní úpravy k porušení těchto stěžejních zásad nedošlo. Právní věda rozeznává tzv. pravou retroaktivitu, která zahrnuje případy, kdy právní norma reglementuje i vznik právního vztahu a nároky z něho vzešlé před její účinností, a to retroaktivitu nepravou spočívající v tom, že právní vztahy, které vznikly za platnosti práva starého, se spravují tímto právem až do doby účinnosti práva nového, poté se však řídí tímto novým právem. Vznik právních vztahů existujících před nabytím účinnosti nové právní úpravy, právní nároky, které z těchto vztahů vznikly, i vykonané právní úkony se řídí zrušenou právní normou. S problematikou nepřípustnosti retroaktivity souvisí ochrana tzv. nabytých práv (iura quaesita), i když oba instituty nelze ztotožňovat. Porušením zásady ochrany nabytých práv by byla pouze taková změna, která by se zpětnou účinností zhoršila postavení právního subjektu.“

Vzhledem k tomu, že podmínky nároků na důchody podle tohoto zákona o důchodovém pojištění nejsou shodné s podmínkami stanovenými předchozími předpisy (zejména zákonem č. 100/­1888 Sb., o sociálním zabezpečení), stanoví se, že podle zákona o důchodovém pojištění se od 1. 1. 1996 posuzují též nároky na důchody, jejichž podmínky stanovené zákonem o důchodovém pojištění byly splněny před tímto dnem a nezakládaly nárok na důchody podle předchozích předpisů. Za den vzniku nároku na důchod se v těchto případech považuje 1. 1. 1996. V jednotlivých přechodných ustanoveních se pak stanoví bližší podmínky, popřípadě odchylky od této obecné zásady.

Odstavec 2 a 3 upravuje dvě výjimky z pravidla obsaženého v odstavci 1, jde o vznik nároku na vdovský a vdovecký důchod za použití principu nepravé zpětné účinnosti.

§ 70

Důchody starobní, invalidní, částečné invalidní, vdovské, vdovecké a sirotčí, přiznané před 1. lednem 1996, se považují za starobní, plné invalidní, částečné invalidní, vdovské, vdovecké a sirotčí důchody podle tohoto zákona, a to ve výši, v níž náležely ke dni 31.prosince 1995, včetně zvýšení důchodu o pevnou částku podle zvláštních zákonů²⁶⁾ (dále jen „zvýšení o pevnou částku“), pokud se dále nestanoví jinak.

komentář k § 70

Předmětné ustanovení je dalším tzv. přechodným ustanovením. Jeho úkolem je zajistit všem důchodům přiznaným podle dřívějších předpisů (předpisů před 1. 1. 1996) režim podle tohoto zákona o důchodovém pojištění. Pro poživatele důchodů to znamená, že jim zachovává nároky na důchody přiznané podle dřívějších předpisů za podmínek, které zákon o důchodovém pojištění nepřevzal. V praxi se jednalo např. o vdovské důchody rozvedených žen podle § 46 odst. 6 zákona č. 100/­1988 Sb., o sociálním zabezpečení.

Závěr ustanovení určuje i výši těchto „převzatých“ důchodů. Dovětek „pokud se nestanoví jinak“ má obecnou platnost pokud jde o nároky i o jejich výši. Důchody, které tento zákon o důchodovém pojištění nepřevzal – viz § 89 až § 91 ZDP.

§ 71

(1) Výše starobního, plného invalidního a částečného inva­lidního důchodu, na který vznikne nárok v době od 1. ledna 1996 do 31. prosince 2005, nesmí být nižší než výše důchodu, která by náležela, kdyby důchod byl přiznán podle předpisů platných ke dni 31.prosince 1995 v rozsahu uvedeném v odstavci 4, a to včetně zvýšení, která by náležela k tomuto důchodu pouze k to­muto dni. Pro účely porovnání výší starobních, plných invalidních a částečných invalidních důchodů podle věty první se výší těchto důchodů rozumí procentní výměry těchto důchodů. Výše zá­kladní výměry starobního, plného invalidního a částečného inva­lidního důchodu, pokud se jejich výše stanoví po 31. pro­sinci 1995 s použitím předpisů platných před 1. lednem 1996, se stanoví podle předpisů platných ke dni, od něhož se přiznává důchod; přitom v této výši základní výměry důchodu je zahrnuto zvýšení o pevnou částku.

(2) Získal-li pojištěnec alespoň jeden rok zaměstnání, které bylo podle předpisů platných před 1. červnem 1992 zařa­zeno do I. (II.) pracovní kategorie nebo do I. (II.) kategorie funkcí, postupuje se při stanovení výše starobního, plného invalidního a částečného invalidního důchodu podle odstavce 1, vznikne-li nárok na důchod v době od 1. ledna 1996 do 31. prosince 2018. V období po 31. prosinci 2005 se podle věty první postupuje jen na žádost pojištěnce. Věta první neplatí v případě, vznikl-li nárok na invalidní důchod po 31. prosinci 2011.

(3) Odstavce 1 a 2 platí obdobně pro stanovení výše důchodu zjišťované pro vyměření vdovského, vdoveckého nebo sirotčího důchodu.

(4) Pro stanovení výše důchodů uvedených v odstavcích 1 a 2 podle předpisů platných ke dni 31. prosince 1995 se použije ustanovení těchto předpisů o průměrném měsíčním výdělku, včetně určení rozhodného období pro jeho výpočet, o výši důchodu a o nejvyšší a nejnižší výměře důchodu, s výjimkou ustanovení o úpravě důchodů, které jsou jediným zdrojem příjmu, a s výjimkou ustanovení umožňujícího na základě žádosti pojištěnce požádat po 31. prosinci 1990 o vyměření výše důchodu podle předpisů platných před 1. říjnem 1988; přitom při určení výdělků za dobu po 31. prosinci 1995 se postupuje podle § 16 odst. 3 a 4 a při určení dopočtené doby se postupuje podle § 41 odst. 4.

(5) Ke starobnímu, plnému invalidnímu a částečnému in­validnímu důchodu přiznanému po 31. prosinci 1995, na který vznikl nárok před 1. lednem 1996, náleží ode dne přiznání zvýšení podle § 2 zákona č. 76/1995 Sb., o zvýšení vyplácených důchodů a důchodů přiznávaných v roce 1995; to však neplatí, stanoví-li se výše starobního důchodu podle § 72 odst.1.

komentář k § 71

Předmětné ustanovení má ochranný charakter. Zaručuje, aby v obecných případech po dobu 10 let (odstavec 1) a ve zvláštních případech dokonce po dobu 23 let (odstavec 2) od počátku účinnosti tohoto zákona o důchodovém pojištění se porovnávala výše důchodu, na který vznikne nárok podle zákona o důchodovém pojištění, z úřední povinnosti plátců důchodů (od 1. 1. 2006 však v případě pojištěnců uvedených v odstavci 2 pouze na žádost) s výší důchodu stanovenou předpisy účinnými ke dni 31. 12. 1995. Změny odstavců 1, 2 a 4 byly provedeny novelou zákona o důchodovém pojištění provedenou zákonem č. 134/­1997 Sb., resp. zákonem č. 188/­2001 Sb.

Podle odstavce 1 se doby zaměstnání a náhradní doby získané před 31. 12. 1995 nezaokrouhlují pro výpočet podle předpisů účinných ke dni 31. 12. 1995, ani podle předpisů účinných po tomto dni.

Podle odstavce 1 a 2 se starobní důchod podle § 31 ZDP nemůže srovnávat podle § 71 odst. 1 a 2 ZDP, protože analogická dávka před 31. 12. 1995 neexistovala. Takzvaný srovnávací výpočet se ovšem nepoužil ani v případě starobního důchodu podle § 30 odst. 1 nebo 2 ZDP ve znění účinném ke dni 31. 12. 2003, resp. § 30 odst. 1 nebo 2 ve znění účinném před 1. 1. 2010, protože tyto odstavce byly připojeny až zákonem č. 134/­1997 Sb.

Ochrana podle odstavce 3 platí pouze, pokud jde o výši důchodu zemřelé osoby.

Odstavec 4 druhově popisuje ustanovení dřívějších předpisů použitelná pro postup výpočtu průměrného měsíčního výdělku včetně redukce.

Odstavec 5 se aplikoval pouze na starobní důchody, kde nebyla splněna podmínka § 72 odst. 1 ZDP, zejména nepřetržitost nároku ke dni 31. 12. 1995.

HLAVA DRUHÁ

JEDNOTLIVÉ DRUHY DÁVEK

Starobní důchod

§ 72

(1) Výše starobního důchodu pojištěnců, kteří splnili pod­mínky pro nárok na tento důchod před 1.lednem 1996, jsou po vzniku nároku na tento důchod nepřetržitě zaměstnáni ke dni 31. prosince 1995 a nepobírali tento důchod ani jeho část, se stanoví podle předpisů platných po 31. prosinci 1995. Tato výše však nesmí být nižší než výše stanovená podle předpisů platných před 1. lednem 1996; ustanovení § 71 odst. 1, 2 a 4 platí zde obdobně.

(2) Nárok na starobní důchod podle tohoto zákona nevznik­ne, byl-li před 1. lednem 1996 přiznán starobní důchod, s výjimkou starobního důchodu přiznaného podle zákona č. 39/1994 Sb., o předčasném poskytování starobního důchodu a o změně zákonů na úseku zaměstnanosti.

komentář k § 72

Předmětné přechodné ustanovení je v literatuře nazýváno „o nároku na dvojí (či „srovnávací“) výpočet“. Má však opačnou polohu vůči § 71 ZDP. Zde jde o zachování nároku na výpočet podle předpisů platných v době vzniku nároku a „podmíněný“ nárok na výpočet podle zákona o důchodovém pojištění. Nepřetržitým zaměstnáním se zde rozumí i několik na sebe navazujících zaměstnání, avšak navazujících bezprostředně – byť i jediný den přerušení mezi těmito zaměstnáními vylučuje možnost použití tohoto ustanovení. Dnem přerušení je tedy i takový den, který není dnem pracovním.

Dobu nepřetržitého zaměstnání však nelze – ani zčásti – nahradit časově bezprostředně navazující náhradní dobou. Zde neplatí ustanovení o tom, že se – při splnění podmínky doby zaměstnání v užším smyslu – započítávají i náhradní doby, resp. náhradní doby pojištění. Předmětné ustanovení v odstavci 1 nehovoří o „době zaměstnání“, ale používá slovesný tvar „jsou …zaměstnáni“, čímž se rozumí skutečné „zaměstnání“ v užším smyslu těchto pojmů.

Jestliže však pojištěnec, jemuž vznikl nárok na starobní důchod před 1. 1. 1996 a byl ke dni 31. 12. 1995 nepřetržitě zaměstnán, skončil po uvedeném dni zaměstnání a nové zaměstnání bylo sjednáno od následujícího kalendářního dne, považuje se takové zaměstnání pro účely stanovení průměrného měsíčního výdělku při výpočtu důchodů podle dřívějších předpisů za nepřetržité, třebaže by v dalším zaměstnání vznikla účast na důchodovém pojištění až první pracovní den.

Jestliže ovšem pojištěnec uvedený v předchozím odstavci má po 31. 12. 1995 mezi dvěma zaměstnáními přerušení, tj. obě zaměstnání na sebe nenavazují, zjišťuje se osobní vyměřovací základ podle § 16 odst. 1 ZDP za rozhodné období stanovené podle § 18 odst. 1 ZDP, avšak výpočet průměrného měsíčního výdělku podle § 71 ZDP se provede jen za rozhodné období před skončením nepřerušeného zaměstnání.

Starobním důchodem se zde rozumí všechny typy starobních důchodů, které předpisy účinné před 1. 1. 1996 rozeznávaly, tedy tzv. plné i poměrné.

Odstavec 2 obsahuje výjimku. Vyloučení nového vzniku nároku se vztahuje nejen na starobní důchody přiznané podle zákona č. 100/­1988 Sb., o sociálním zabezpečení a obdobných předchozích zákonů, ale i na důchody přiznané podle podzákonných norem – konkrétně nařízení vlády ČSSR č. 118/­1988 Sb. a nařízení vlády č. 557/­1990 Sb.

§ 73

(1) Starobní důchody včetně důchodů přiznaných podle zákona č. 39/1994 Sb., o předčasném poskytování starobního důchodu a o změně zákonů na úseku zaměstnanosti, nebo podle předchozích obdobných předpisů (dále jen „předčasně poskyto­vané starobní důchody“), přiznané před 1. lednem 1996, se po dobu další výdělečné činnosti konané po vzniku nároku na tento důchod vyplácejí po 31. prosinci 1995 za podmínek stanovených tímto zákonem.

(2) Jestliže poživatel starobního důchodu nesplňuje ke dni 1. ledna 1996 podmínky uvedené v § 37 a v době předcházející splátce důchodu splatné v březnu 1996 nedovrší věk, od něhož se mu podle § 37 vyplácí starobní důchod bez omezení, je poživatel tohoto důchodu povinen tuto skutečnost oznámit plátci důchodu do osmi dnů ode dne účinnosti tohoto zákona. Ohlašovací povinnost podle předchozí věty nemá poživatel starobního důchodu, jestliže ukončí výdělečnou činnost (samostatnou výdělečnou činnost) v době předcházející splátce důchodu splatné v březnu 1996.

(3) Ohlašovací povinnost podle odstavce 2 má i zaměst­navatel poživatele důchodu uvedeného v odstavci 2.

(4) Výplata důchodu v případech uvedených v odstavci 2 nenáleží od splátky důchodu splatné v březnu 1996, je-li poživatel starobního důchodu výdělečně činný.

komentář k § 73

Předmětné ustanovení se týká výplaty důchodu při další výdělečné činnosti, opět na „přelomu“ staré a nové právní úpravy, tedy kolem data 1. 1. 1996.

Výslovně potvrzuje režim § 37 ZDP i na důchody přiznané před účinností zákona o důchodovém pojištění. Vzhledem k tomu, že od účinnosti zákona o důchodovém pojištění uplynulo 25 let, je toto ustanovení obsolentní.

§ 74

Nároky na snížení věkové hranice pro vznik nároku na starobní důchod podle předpisů platných před 1. lednem 1996 po odpracování stanovené doby zaměstnání v I. pracovní ka­tegorii nebo v I. (II.) kategorii funkcí zůstávají zachovány. Snížená věková hranice pro vznik nároku na starobní důchod se přitom považuje pro účely tohoto zákona za důchodový věk.

komentář k § 74

Předmětné ustanovení je z převážné části dílem novely zákona o důchodovém pojištění provedené zákonem č. 289/­1997 Sb. Zachováním nároků se zde rozumějí jak nároky na „plné“ snížení věkové hranice, tak i na „poměrné“ snížení této hranice. Jinými slovy – jestliže by občané dosáhli příslušných věkových hranic až po 31. 12. 1995 (nejpozději však do 31. 12. 2018) a splňovali podmínku potřebné doby pojištění, vznikne jim nárok na starobní důchod podle tohoto zákona o důchodovém pojištění, aniž by jim k těmto věkovým hranicím byly přičítány příslušné násobky 2 (u mužů) či 4 (u žen) kalendářních měsíců, jak je tomu v obecných případech podle § 32 ZDP.

U některých žen však může docházet k určité kombinaci mezi obecným důchodovým věkem a zachováním nároků na snížení věkové hranice, a to nejčastěji u bezdětných žen. Pro úplnost je však třeba dodat, že zachování nároku na snížení věkové hranice se nevztahuje na občany, kteří nesplnili podmínku potřebné doby zaměstnání I. pracovní kategorie s nárokem na starobní důchod při snížené věkové hranici, třebaže získali celkem alespoň 25 roků zaměstnání (pojištění) a z toho alespoň 20 roků zaměstnání v I. pracovní kategorii, jestliže tento počet roků zaměstnání v I. pracovní kategorii získali jen zařazením svého zaměstnání ve vybraných báňskotechnických funkcích do I. pracovní kategorie (po předchozím nejméně desetiletém výkonu zaměstnání v I. pracovní kategorii s nárokem na snížení věkové hranice) – tzv. I. C pracovní kategorie podle § 15 zákona č. 100/­1988 Sb., o sociálním zabezpečení. Zde sice zůstává zachován nárok na výpočet „po staru“ v I. pracovní kategorii, avšak důchodový věk se stanoví podle obecných pravidel § 32 ZDP.

§ 74a

(1) U pojištěnců, kteří vykonávali před 1. lednem 1993 aspoň po dobu 10 let zaměstnání při těžbě, průzkumu a zpra­cování uranové rudy, které bylo podle předpisů účinných před 1. lednem 1969 zařazeno mezi zaměstnání I. pracovní kategorie zakládající nárok na starobní důchod při dosažení věku aspoň 55 let, činí důchodový věk 50 let, pokud tito pojištěnci nastoupili do zaměstnání v uranovém průmyslu na pracovištích s rizikem ionizujícího záření před 1. lednem 1969 a věku 50 let dosáhli po 30. červnu 2006.

(2) U pojištěnců, kteří vykonávali před 1. lednem 1993 aspoň po dobu 10 let zaměstnání při těžbě, průzkumu a zpraco­vání uranové rudy, které bylo podle předpisů účinných před tímto dnem zařazeno mezi zaměstnání I. pracovní kategorie zakládající nárok na starobní důchod při dosažení věku aspoň 55 let, činí důchodový věk 55 let, pokud tohoto věku dosáhli po 30. červnu 2006 a nesplňují podmínky uvedené v odstavci 1. Za zaměstnání při těžbě, průzkumu a zpracování uranové rudy se pro účely věty první nepovažuje zaměstnání v hornictví vykonávané pod spodní úrovní nadloží a na skrývce v povrchových dolech (lomech) na radioaktivní suroviny.

komentář k § 74a

Předmětné ustanovení obsahuje zvláštní odchylky pro zaměstnance v uranovém průmyslu. Do zákona o důchodovém pojištění bylo vloženo novelou provedenou zákonem č. 264/­2006 Sb. (tedy doprovodným zákonem k novému zákoníku práce, který nabyl účinnosti 1. 1. 2007).

Důležité

     Z odstavce 1 vyplývá, že nárok na starobní důchod v 50 letech vzniká za splnění těchto podmínek:

–  získání celkem alespoň 25 let doby důchodového pojištění,

–  výkon zaměstnání (rozumí se před 1. 1. 1993) neboť od tohoto data bylo zrušeno dělení zaměstnání do pracovních kategorií) při těžbě, průzkumu a zpracování uranové rudy, které bylo podle předpisů účinných před 1. 1. 1969 zařazeno mezi zaměstnání I. pracovní kategorie zakládající nárok na starobní důchod v 55 letech, alespoň po dobu 10 let,

–  nástup do zaměstnání v uranovém průmyslu na pracovištích s rizikem ionizujícího záření před 1. 1. 1969.

Z odstavce 2 vyplývá, že nárok na starobní důchod v 55 letech vzniká za splnění těchto podmínek:

–  získání celkem alespoň 25 let doby důchodového pojištění,

–  výkon zaměstnání (opět před 1. 1. 1993) při těžbě, průzkumu a zpracování uranové rudy, které bylo podle předpisů účinných před 1. 1. 1993 zařazeno mezi zaměstnání I. pracovní kategorie zakládající nárok na starobní důchod v 55 letech, alespoň po dobu 10 let. Za takové zaměstnání se však nepovažuje zaměstnání v hornictví vykonávané pod spodní úrovní nadloží a na skrývce v povrchových dolech (lomech) na radioaktivní suroviny.

Tato právní úprava není zrušena, platí, ale platí za podmínky, že byly splněny předpoklady některé z těchto opatření před 1. 7. 2006 (zejména dosažení příslušného věku), příslušná ustanovení se aplikovala.

§ 75

Předčasně poskytovaný starobní důchod přiznaný před 1. lednem 1996 se považuje za starobní důchod uvedený v § 30 s tím, že nárok poživatele předčasně poskytovaného starobního důchodu přiznaného od 21. března 1994 do 31. prosince 1995 na přepočet starobního důchodu do dosažení potřebného věku stanoveného pro vznik nároku na starobní důchod zůstává zachován; tento věk se posuzuje podle tohoto zákona. Výše tohoto důchodu při tomto přepočtu se stanoví podle tohoto zákona s tím, že ustanovení § 71 odst. 1 a 4 platí zde obdobně; zvýšení starobního důchodu za dobu pojištění po vzniku nároku na tento důchod po 31. prosinci 1995 se však stanoví podle tohoto zákona.

komentář k § 75

Předmětné ustanovení je také přechodným ustanovením z přelomu staré a nové právní úpravy – nabytí účinnosti tohoto zákona o důchodovém pojištění 1. 1. 1996. Ustanovení vymezuje, za jaký typ starobního důchodu ve smyslu zákona o důchodovém pojištění považuje tzv. předčasně přiznaný starobní důchod přiznaný před 1. 1. 1996. Zachování nároku na přepočet do dosažení potřebného věku (s tím, že jde o důchodový věk podle § 29 ZDP) však již nyní pozbylo praktického významu.

§ 76

(1) Nároky na snížení věkové hranice pro vznik nároku na starobní důchod podle nařízení vlády České a Slovenské Fede­rativní Republiky č. 557/1990 Sb., o mimořádném poskytování starobního důchodu některým horníkům, zůstávají zachovány do 31. prosince 2000. Ustanovení § 74 věty druhé platí zde obdobně. Výše starobního důchodu podle věty první se stanoví podle tohoto zákona s tím, že pro výši a výplatu tohoto důchodu platí § 37 a § 71 odst. 1 a 4 obdobně. Výše procentní výměry starobního důchodu podle věty první se zvyšuje podle § 34 odst. 2 po dosažení 55 let věku. Nárok na snížení věkové hranice pro vznik nároku na starobní důchod podle předpisu uvedeného ve větě první vzniká též pojištěncům, kteří dosáhli 50 let do 31. prosince 2010, pokud splňují ostatní podmínky stanovené v tomto předpisu; přitom se nevyžaduje, aby ke splnění podmínek stanovených v § 2 odst. 2 písm. c) tohoto předpisu došlo v souvislosti se snížením nejvyšší přípustné expozice.

(2) Poživatel starobního důchodu přiznaného podle odstav­ce 1 nemá nárok na starobní důchod podle tohoto zákona.

komentář k § 76

Předmětné ustanovení je určitou obdobou § 74 ZDP a je také přechodným ustanovením z přelomu staré a nové právní úpravy – nabytí účinnosti tohoto zákona o důchodovém pojištění 1. 1. 1996.

Obdobně jak bylo uvedeno u § 72 ZDP, platí, že poživateli starobního důchodu přiznaného podle citovaného nařízení vlády nevznikne nárok na jiný typ tohoto důchodu podle tohoto zákona o důchodovém pojištění. Ta platí jak pro důchody, které byly podle tohoto nařízení vlády přiznány před 1. 1. 1996, tak i pro ty, které jsou přiznávány podle tohoto nařízení vlády po 1. 1. 1996. Tím se ovšem rozumí, že poživatel starobního důchodu přiznaného s použitím tohoto předmětného ustanovení, tedy de facto s použitím nařízení vlády č. 557/­1990 Sb. nemá nárok na starobní důchod přiznaný bez použití tohoto nařízení vlády. To znamená, že poživateli starobního důchodu podle citovaného nařízení vlády (v 50 letech) již nevznikne nárok na „nový“ starobní důchod „pouze“ s přihlédnutím k § 74 ZDP (tedy až v 55 letech). Poživateli starobního důchodu přiznaného podle § 30 ZDP s použitím předmětného ustanovení ovšem vznikl dosažením důchodového věku (50 let) nárok na starobní důchod podle § 29 ZDP rovněž s použitím předmětného ustanovení. Pro souběh nároků na výplatu těchto dvou starobních důchodů platil § 58 ZDP.

§ 76a

Procentní výměra starobního důchodu, který je přiznáván po 30. červnu 2006 pojištěncům, jejichž důchodový věk byl sta­noven podle § 74a odst. 1 nebo § 76 odst. 1, a pojištěncům, kteří vykonávali před 1. lednem 1993 aspoň po dobu 15 let zaměstnání v hornictví se stálým pracovištěm pod zemí v hlubinných dolech (popřípadě 10 let, jde-li o takové zaměstnání v uranových dolech), které bylo podle předpisů účinných před tímto dnem zařazeno mezi zaměstnání I. pracovní kategorie zakládající nárok na starobní důchod při dosažení věku aspoň 55 let, se zvyšuje ode dne přiznání tohoto důchodu podle předpisů o zvýšení důchodů, které nabyly účinnosti v období od 1. ledna 1996 do dne, který předchází dni, od něhož se přiznává tento důchod. Zvýšení podle věty první však spolu s procentní výměrou důchodu nesmí pře­sáhnout nejvyšší výměru, která se stanoví tak, že nejvyšší částka výše důchodu podle § 4 odst. 1 věty druhé zákona č. 76/1995 Sb., o zvýšení vyplácených důchodů a důchodů přiznávaných v roce 1995, se zvýší podle předpisů o zvýšení důchodů, které nabyly účinnosti v období od 1. ledna 1996 do dne, který předchází dni, od něhož se přiznává starobní důchod. Zvýšení podle věty první a druhé se stanoví tak, jako kdyby starobní důchod byl přiznán ke dni 31. prosince 1995.

komentář k § 76a

Předmětné ustanovení bylo do zákona o důchodovém pojištění vloženo zákonem č. 246/­2006 Sb. a nahradilo tímto zákonem zrušený odstavec 3 § 76 ZDP.

Předmětné ustanovení upravuje, resp. rozšiřuje původní okruh horníků, neboť stanoví pouze tyto podmínky:

– získání alespoň 25 let doby důchodového pojištění celkem,

– získání alespoň 15 let (resp. v uranových dolech alespoň 10 let) zaměstnání se stálým pracovištěm pod zemí v hlubinných dolech (známé jako I. AA pracovní kategorie) nebo splnění podmínek uvedených v § 74 odst. 1 ZDP.

Z toho vyplývá, že se nová úprava vztahuje i na horníky, kteří nesplňovali podmínky nařízení vlády č. 557/­1990 Sb., např. proto, že nezískali 15 (v uranových dolech 10) let tzv. vybraných zaměstnání v hornictví (což je okruh zaměstnání poněkud užší než tzv. I AA pracovní kategorie) nebo nedosáhli, popř. nepřekročili nejvyšší přípustnou expozici ve lhůtách stanovených citovaným nařízením vlády, anebo – nejčastěji – neskončili výkon vybraných zaměstnání v hornictví ve stanovených lhůtách. Při splnění uvedených podmínek se nová právní úprava vztahuje i na poživatele obou typů tzv. předčasných starobních důchodů.

Věta druhá postavila na roveň výše starobních důchodů, jejichž procentní výměry byly omezeny částkou 5 100 Kč, ať byly přiznány ještě před 1. 1. 1996 nebo po 31. 12. 1995.

§ 77

Při zvýšení starobního důchodu přiznaného před 1. lednem 1996 za dobu pojištění po vzniku nároku na tento důchod po 31. prosinci 1995 se za výpočtový základ považuje průměrný měsíční výdělek, z něhož byl tento důchod vyměřen.

komentář k § 77

Předmětné ustanovení upravuje postup při zvyšování starobního důchodu přiznaného před 1. 1. 1996, jehož poživatel se vzdal výplaty důchodu a vykonává výdělečnou činnost za účelem zvýšení procentní výměry důchodu. Pro toto zvýšení již neplatí dřívější omezovací ustanovení.

Zvýšení starobního důchodu přiznaného před 1. 1. 1996 za dobu další výdělečné činnosti vykonávané po 31. 12. 1995 náleží i nad omezující hranice uvedené v § 24 odst. 4 až 6 zákona č. 100/­1988 Sb., o sociálním zabezpečení. Zbytky dní lze pro tyto účely přičítat pouze do minulosti.

Plný invalidní a částečný invalidní
důchod

§ 78

Poživateli plného invalidního důchodu přiznaného před 1. lednem 1996, který ke dni 31. prosince 1995 dosáhl aspoň věku o deset let nižšího, než je jeho důchodový věk stanovený podle tohoto zákona [§ 32, 74, 76 a § 94 písm. a) ], lze odejmout tento důchod nejdříve od splátky důchodu splatné v lednu 1997, a to jen za podmínek stanovených předpisy platnými před 1. lednem 1996, jestliže byl tento plný invalidní důchod přiznán pro invaliditu způsobenou dlouhodobě nepříznivým zdravotním stavem, pro kte­rý jeho poživatel mohl vykonávat soustavné zaměstnání, avšak jen zcela nepřiměřené jeho dřívějším schopnostem a společenskému významu dosavadního zaměstnání.

komentář k § 78

Předmětné přechodné ustanovení (opět z přelomu staré a nové právní úpravy) je ustanovením tzv. ochranného charakteru týkající se poživatelů plného invalidního důchodu přiznaného pro tzv. stavovskou invaliditu podle § 29 zákona č. 100/­1988 Sb., o sociálním zabezpečení. Pro uvedený okruh osob má význam pouze skutečnost, že odejmout tento typ plného invalidního důchodu lze jen při pominutí podmínek stanovených pro přiznání tohoto typu důchodu – neaplikují se posudková kritéria obsažená v § 39 ZDP a dříve ve vyhlášce č. 284/­1995 Sb., a nyní ve vyhlášce č. 359/­2009 Sb. Možnost odnětí důchodu podle dřívějších kritérií však není časově omezena.

Pro trvání nároku na tento typ plného invalidního důchodu poživatelů, kteří výše uvedeného věku nedosáhli, však platí § 39 ZDP a vyhláška č. 284/­1995 Sb., resp. od 1. 1. 2010 vyhláška č. 359/­2009 Sb.

§ 79

Jestliže poživatel plného invalidního důchodu přiznaného před 1. lednem 1996 vykonává po 31. prosinci 1995 výdělečnou činnost v cizině nebo samostatnou výdělečnou činnost, s výjimkou samostatné výdělečné činnosti vykonávané za zcela mimořádných podmínek [§ 39 odst. 1 písm. b)], je povinen tuto skutečnost ozná­mit plátci důchodu do osmi dnů ode dne účinnosti tohoto zákona. Ustanovení § 73 odst. 2 věta druhá, odst. 3 a 4 platí zde přiměřeně.

komentář k § 79

Předmětné ustanovení upravovalo ohlašovací povinnost některých poživatelů plných invalidních důchodů. Ustanovení se stalo obsoletním zejména pro zrušení dřívějšího § 39 odst. 2 ZDP a později i § 42 odst. 5 ZDP.

§ 80

U částečného invalidního důchodu přiznaného před 1. čer­vencem 1995 se posuzuje v roce 1996 výplata tohoto důchodu podle § 46 na základě průměrného měsíčního příjmu z výdělečné činnosti zakládající účast na pojištění poživatele tohoto důchodu, kterého dosáhl v roce 1995; přitom se nepřihlíží k příjmům před přiznáním částečného invalidního důchodu. Do doby uvedené v § 47 odst. 6 a 7 se považuje podmínka výplaty částečného invalidního důchodu ve výši podle § 46 odst. 1 písm. a) za splněnou.

komentář k § 80

Předmětné ustanovení upravovalo zvláštní způsob posuzování nároku na výplatu. I toto ustanovení je vzhledem k uplynutí času obsoletním.

§ 80a a 80b

zrušeny

§ 81

Je-li poživatel částečného invalidního důchodu, s výjimkou částečného invalidního důchodu uvedeného v § 44 odst. 2 při­znaného před 1. lednem 1996, výdělečně činný po 31. prosinci 1995 v cizině, je povinen tuto skutečnost oznámit plátci důchodu do osmi dnů ode dne účinnosti tohoto zákona. Ustanovení § 73 odst. 2 věta druhá, odst. 3 a 4 platí zde přiměřeně.

komentář k § 81

Předmětné ustanovení upravovalo ohlašovací povinnost některých poživatelů částečných invalidních důchodů. Podle § 46 odst. 2 ZDP vylučovala výdělečná činnost v cizině poživatele částečného invalidního důchodu (s výjimkou tohoto důchodu přiznaného podle § 44 odst. 2 ZDP nárok na výplatu tohoto důchodu po dobu takové činnosti). Zejména po zrušení § 46 ZDP zákonem č. 24/­2006 Sb. s účinností od 1. 2. 2006 toto ustanovení již nyní postrádá praktický význam.

Důchod vdovský a vdovecký

§ 82

(1) Byl-li vdovský důchod přiznán před 1. lednem 1996 a ke dni 1. ledna 1996 vdova nesplňuje žádnou z podmínek stanovenou tímto zákonem, zůstává nárok na vdovský ­důchod zachován, pokud jsou splněny podmínky nároku na vdovský důchod stanovené předpisy platnými ke dni 31. prosince 1995.

(2) Došlo-li k zániku nároku na vdovský důchod před 1. lednem 1996, vznikne nárok na vdovský důchod znovu, splní-li se po 31. prosinci 1995 podmínky nároku na vdovský důchod stanovené předpisy platnými ke dni 31. prosince 1995, a to ve lhůtě a ve výši stanovené těmito předpisy.

(3) Vdovský důchod podle odstavců 1 a 2 se považuje za vdovský důchod podle tohoto zákona s tím, že nárok na vdovský důchod zanikne, nebude-li vdova splňovat podmínky nároku na tento důchod stanovené tímto zákonem ani předpisy platnými ke dni 31. prosince 1995.

komentář k § 82

Předmětné ustanovení upravuje podmínky pro zachování nároků na vdovské důchody. Ustanovení reaguje na podstatnou změnu podmínek pro trvání nároku na vdovský důchod stanovených v § 50 odst. 2 ZDP oproti podmínkám uvedeným v § 46 odst. 2 zákona č. 100/­1988 Sb., o sociálním zabezpečení. Zachovává se proto v odstavci 1 trvání nároku po dobu plnění podmínek podle zákona č. 100/­1988 Sb., a to i v případě, že jsou současně plněny i podmínky zákona o důchodovém pojištění. V odstavci 2 je upravena obnova nároku splněním „starých“ podmínek ve „starých“ lhůtách a v odstavci 3 podmínky zániku nároku.

Podle odstavce 1 platí, že splní-li se v průběhu trvání nároku na vdovský důchod podle tohoto zákona o důchodovém pojištění podmínky pro trvání nároků podle předpisů platných k 31. 12. 1995, trvá nárok i po dobu plnění těchto podmínek. Takový nárok však trvá i v případě, že žena nejen splňuje podmínky zákona č. 100/­1988 Sb., o sociálním zabezpečení, ale po určitou dobu i některou z podmínek tohoto zákona o důchodovém pojištění. Nárok však trvá i v případě, že v průběhu plnění podmínek zákona o důchodovém pojištění se splní některá podmínka zákona č. 100/­1988 Sb., o sociálním zabezpečení – pak trvá nárok po dobu plnění podmínek podle zákona č. 100/­1988 Sb., o sociálním zabezpečení. Uvedené pravidlo však platí pouze tehdy, byly-li plněny podmínky nároku zákona o důchodovém pojištění nepřetržitě.

Aplikace odstavce 2 přichází v úvahu prakticky jen u vdov po účastnících odboje, kdy § 65 odst. 1 zákona č. 100/­1988 Sb., o sociálním zabezpečení nestanovil pro nový vznik nároku na vdovský důchod žádnou lhůtu.

I toto ustanovení vzhledem k běhu času ztratilo praktický význam.

§ 82a

(1) Byla-li výše vdovského důchodu, na který vznikl (znovu vznikl) nárok před 1. lednem 1996 nebo na který znovu vznikl nárok po 31. prosinci 1995 podle § 82 odst. 2, omezena pro souběh s nárokem na výplatu starobního nebo invalidního důchodu podle předpisů o sociálním zabezpečení platných před 1. lednem 199635a), zvyšuje se procentní výměra vdovského důchodu o částku odpovídající rozdílu mezi vyplácenou výší a výší bez takového omezení, včetně zvýšení podle předpisů o zvýšení důchodů náležejících od přiznání vdovského důchodu do dne, od kterého se úprava podle tohoto ustanovení provede. Zvýšení o částku rozdílu náleží jen v době, ve které omezení výše vdovského důchodu podle předchozí věty trvá.

(2) Nebyl-li vdovský důchod z důvodu uvedeného v předchozím odstavci vyplácen, postupuje se obdobně s tím, že za den přiznání vdovského důchodu se považuje den, kdy na takový vdovský důchod vznikl (znovu vnikl) nárok.

(3) Pro zjišťování výše vdovského důchodu pro účely stanovení částky rozdílu se nepoužijí ustanovení předpisů o sociálním zabezpečení platná před 1. lednem 1996 o

a)  nejvyšších přípustných výměrách úhrnu důchodu při souběhu starobního nebo invalidního důchodu a vdovského důchodu a o snížení výše vdovského důchodu pro jejich překročení^35a),

b)  částce, kterou nesmí při zvýšení důchodu přesáhnout nejvyšší výměra úhrnu důchodu stanovená pro souběh starobního nebo invalidního důchodu a vdovského důchodu po takovém zvýšení.

Výše starobního nebo invalidního důchodu přitom zůstává nedotčena; zvýšení starobního důchodu za dobu dalšího zaměstnání po vzniku nároku na tento důchod se však považuje za součást starobního důchodu a zvýšení podle písmene b) za součást starobního nebo invalidního důchodu i tehdy, byla-li podle předpisů platných před 1. lednem 1996 součástí úhrnu důchodu. Pokud by při stanovení částky rozdílu podle předchozích vět výše starobního nebo invalidního důchodu bez zvýšení o pevnou částku a vdovského důchodu, která by náležela ke dni 31. prosince 1995, přesáhla částku stanovenou v § 4 odst. 1 zákona č. 76/1995 Sb., o zvýšení vyplácených důchodů a důchodů přiznávaných v roce 1995, sníží se výše vdovského důchodu tak, aby úhrn důchodu takovou částku k uvedenému dni nepřesáhl. Ustanovení § 93 odst. 2 není postupu podle tohoto ustanovení na překážku.

(4) Ustanovení předchozích odstavců se užije obdobně, byla-li výše vdovského důchodu omezena pro souběh s nárokem na výplatu důchodu za výsluhu let, který se podle § 89 odst. 1 považuje od 1. ledna 1996 za částečný invalidní důchod nebo za starobní důchod, nebo nebyl-li vdovský důchod z téhož důvodu vyplácen.

(5) Zvýšení vdovského důchodu o částku rozdílu se provede na žádost a nejdříve od splátky důchodu splatné po 1. červenci 2006. Lhůta pro vydání rozhodnutí stanovená zvláštním předpisem^35b) se u žádostí uplatněných do 31. října 2006 prodlužuje o 90 dnů.

(6) Ustanovení předchozích odstavců platí obdobně i pro vdovecké důchody.

komentář k § 82a

Toto ustanovení bylo do zákona vloženo zákonem č. 267/­2006 Sb. s účinností od 1. 7. 2006. Podstatou této právní úpravy je skutečnost, že před 1. 1. 1996 existovala v tehdejším zákoně č. 100/­1988 Sb., o sociálním zabezpečení řada ustanovení, která omezovala výši vdovského důchodu vypláceného v souběhu s přímým důchodem ovdovělé ženy (kromě toho, že existovala ustanovení o krácení nižšího ze souběžných důchodů), ba dokonce znemožňovala výplatu vdovského důchodu, jestliže samotný přímý důchod tuto hranici dosahoval či přesahoval. Smyslem popisované právní úpravy je odstranit důsledky právní úpravy dřívější. Realizace této právní úpravy není vůbec jednoduchá.

Zákon č. 305/­2008 Sb. připojil s účinností od 1. 8. 2008 odstavec 6, a to v rámci sjednocení pravidel i pro vdovecké důchody.

§ 83

Vdově, která po 31. prosinci 1995 splňuje podmínky nároku na vdovský důchod a jíž není vdovský důchod vyplácen ke dni 31. prosince 1995 pro souběh s příjmem nebo je jí z tohoto důvodu vyplácen vdovský důchod v nižší částce, se na žádost začne vyplácet vdovský důchod nejdříve od splátky důchodu splatné v lednu 1996, a to ve výši odpovídající měsíční částce, která by náležela ke dni 31. prosince 1995, po přičtení všech zvýšení, na která vznikl nárok do tohoto dne, včetně zvýšení o pevnou částku, pokud by toto zvýšení náleželo k vdovskému důchodu ke dni 31. prosince 1995.

komentář k § 83

Předmětné přechodné ustanovení (opět z přelomu staré a nové právní úpravy) je ustanovením tzv. zvýšení nebo uvolnění výplaty vdovských důchodů. Ustanovení je nepraktické, protože s odstupem času byly všechny výplaty v mezidobí uvolněny. Ustanovení není zrušeno jako § 82a ZDP, který obsahoval obdobné principy, protože jeho podstata ještě v některých případech nezanikla.

§ 84

(1) Vdovský důchod vdovy, jejíž manžel zemřel po 31. pro­sinci 1990 a které byl podle předpisů platných před 1. lednem 1996 přiznán tento důchod ve výši výživného proto, že nežila s manželem delší dobu před jeho smrtí ve společné domácnosti a jejíž manželství přestalo plnit svou společenskou funkci, se na žádost nejdříve od splátky důchodu splatné v lednu 1996 stanoví ve výši, v jaké by náležel bez takového omezení ke dni 31. prosince 1995 podle předpisů platných před 1. lednem 1996. Nárok na úpravu výše vdovského důchodu vzniká i v případě, že vdovský důchod nebyl vyplácen pro souběh s příjmem.

(2) Vdovský důchod rozvedené ženy náležející ke dni 31. prosince 1995 se po tomto datu považuje za vdovský důchod podle tohoto zákona; ustanovení § 82 platí ob­dobně.

komentář k § 84

Předmětné přechodné ustanovení upravuje zvýšení výplaty nebo zachování nároku na vdovský důchod vdovy, jejíž manžel zemřel po 31. 12. 1990 a které byl podle § 46 odst. 5 zákona č. 100/­1988 Sb., o sociálním zabezpečení přiznán tento důchod ve výši výživného proto, že nežila s manželem delší dobu před jeho smrtí ve společné domácnosti a jejíž manželství přestalo plnit svou společenskou funkci. Tento důchod se po 1. 1. 1996 považoval za vdovský důchod podle tohoto zákona o důchodovém pojištění.

Odstavec 2 naopak vychází z nepřevzetí podstaty § 46 odst. 6 zákona č. 100/­1988 Sb., o sociálním zabezpečení do tohoto zákona a řeší nárok na vdovský důchod dvou žen po témže muži (ženy rozvedené a ženy vdovy).

§ 85

Došlo-li k zániku nároku na vdovský nebo vdovecký důchod před 1. lednem 1996 nebo došlo-li k zániku nároku na takové důchody po 31. prosinci 1995, ale jde o důchody, které byly přiznány podle předpisů platných před 1. lednem 1996, a osoba splnila některou z podmínek nároku na vdovský nebo vdovecký důchod stanovenou tímto zákonem do pěti let od zániku nároku na takový důchod, vznikne nárok na vdovský nebo vdovecký důchod za podmínek podle tohoto zákona, pokud již nevznikl nárok na vdovský důchod podle § 82 odst. 2; přitom výše vdovského důcho­du se stanoví podle tohoto zákona a výše vdoveckého důchodu se stanoví podle předpisů platných ke dni 31. prosince 1995.

komentář k § 85

Předmětné ustanovení – poněkud z opačného pohledu oproti § 82 ZDP – upravuje podmínky nového vzniku nároku na vdovský nebo vdovecký důchod splněním některé z podmínek tohoto zákona o důchodovém pojištění, ovšem ve lhůtě podle § 50 odst. 4 ZDP. Došlo-li po 31. 12. 1995 k zániku nároku na vdovský/vdovecký důchod, který byl přiznán podle předpisů platných před 1. 1. 1996, považuje se tento vdovský/vdovecký důchod podle § 70 ZDP za vdovský/vdovecký důchod podle zákona o důchodovém pojištění a v rámci posuzování obnovy nároku na tyto důchody musejí být podmínky obnovy nového nároku na důchod posouzeny podle § 50 odst. 2 až 6 ZDP, nikoliv podle § 82 odst. 2 ZDP.

Ustanovení obsahuje jednu odlišnost. U vdovského důchodu platí zákon o důchodovém pojištění, mimo jiné i 50 % procentní výměry důchodu zemřelého, protože se zde kombinují prvky „nového“ zákona, tedy „nové“ podmínky v „nové“ lhůtě. I výše důchodu je proto „nová“, což však může při souběhu nároku na dva důchody (prakticky na částečný invalidní a vdovský) působit pozitivně, protože se neuplatní ustanovení o omezení výše úhrnu důchodů.

U vdoveckého důchodu se však výše stanoví podle předpisů účinných k 31. 12. 1995. Tomu tak je proto, že tyto předpisy nepožadovaly pro vznik nároku na tento důchod splnění podmínek nároku na některý z důchodů ženy a vdovecký důchod nebyl „vypočítáván“, ale stanoven zákonem uvedenou částkou.

Sirotčí důchod

§ 86

Došlo-li k zániku nároku na sirotčí důchod před 1. lednem 1996 nebo došlo-li k zániku nároku na sirotčí důchod po 31. pro­sinci 1995, ale sirotčí důchod byl přiznán podle předpisů platných před 1. lednem 1996, a po 31. prosinci 1995 se splní některá z podmínek stanovených v § 52, vznikne nárok na sirotčí důchod za podmínek a ve výši podle tohoto zákona.

komentář k § 86

Předmětné ustanovení upravuje nový vznik nároku na sirotčí důchod, opět na přelomu staré a nové právní úpravy, tedy kolem 1. 1. 1996. Jde o obdobnou situaci jako v § 85 ZDP (podmínky nového vzniku nároku na vdovský důchod). Procentní výše výměry sirotčího důchodu bude v těchto případech činit již vždy 40 % procentní výměry zemřelého rodiče.

Vznikem nároku za účinnosti tohoto zákona o důchodovém pojištění při splnění jeho podmínek se však rozumí i splnění podmínek v osobě zemřelého pojištěnce. Zákon č. 100/­1988 Sb., o sociálním zabezpečení totiž nevyžadoval pro vznik nároku na sirotčí důchod, aby zemřelý v době svého úmrtí nějaký přímý důchod pobíral nebo by na něj měl nárok, zatímco tento zákon již tuto podmínku stanoví.

§ 87

Dojde-li po 31. prosinci 1995 k osvojení dítěte, které po­bírá sirotčí důchod oboustranně osiřelého dítěte přiznaný podle předpisů platných před 1. lednem 1996, považuje se za procentní výměru sirotčího důchodu po jednom z rodičů polovina procentní výměry sirotčího důchodu oboustranně osiřelého dítěte.

komentář k § 87

Předmětné ustanovení upravuje nový vznik nároku na sirotčí důchod oboustranně osiřelého dítěte, opět na přelomu staré a nové právní úpravy, tedy kolem 1. 1. 1996. Důvodem je rozdíl právní úpravy v zákoně č. 100/­1988 Sb., o sociálním zabezpečení a v tomto zákoně o důchodovém pojištění.

§ 88

Sirotčí důchod vyplácený podle předpisů platných před 1. lednem 1996 do vlastních rukou pojištěnci, který ke dni 1. ledna 1996 nenabyl zletilosti, se vyplácí do jeho rukou i nadále; po dobu výplaty tohoto důchodu má tento pojištěnec svéprávnost uvedenou v § 3 odst. 2.

komentář k § 88

Předmětné ustanovení řeší rozdíly v oblasti způsobilosti k právnímu jednání (dříve způsobilosti k právním úkonům) mezi zákonem č. 100/­1988 Sb., o sociálním zabezpečení a tímto zákonem o důchodovém pojištění.

Podle zákona č. 100/­1988 Sb., o sociálním zabezpečení bylo možno vyplácet sirotčí důchod k rukám sirotka, třebaže nenabyl zletilosti, jestliže dosáhl věku 16 let. Tato možnost se ponechala i za účinnosti tohoto zákona, byla-li výplata zařízena před 1. 1. 1996. Vzhledem k běhu času jde o ustanovení obsoletní.

§ 89

Důchod za výsluhu let

(1) Důchod za výsluhu let přiznaný podle předpisů platných před účinností tohoto zákona se ve výši, v jaké náležel ke dni 31. prosince 1995, považuje od 1.ledna 1996 za částečný invalidní důchod, a jestliže jeho poživatel dosáhl ke dni 31. prosince 1995 důchodového věku uvedeného v § 32 odst. 1, za starobní důchod.

(2) U důchodů uvedených v odstavci 1 se za základní výměru důchodu považuje částka 680 Kč měsíčně a za procentní výměru důchodu se považuje zbylá část důchodu za výsluhu let. Částečný invalidní důchod uvedený v odstavci 1 se v roce 1996 podle § 46 odst. 1 písm. b) a c) neupravuje.

komentář k § 89

Předmětné ustanovení se týká důchodů za výsluhu let, opět na přelomu staré a nové právní úpravy, tedy kolem 1. 1. 1996.

Důchodem za výsluhu let se rozumí důchod ve výši, v níž by náležel ke dni 31. 12. 1995, kdyby nebyl krácen pro souběh s příjmem podle § 44 zákona č. 100/­1988 Sb., o sociálním zabezpečení a vyhlášky č. 149/­1988 Sb. a včetně jejich zvýšení, která by k němu k 31. 12. 1995 náležela.

Důchodový věk uvedený v § 32 odst. 1 ZDP platí jako transformační kritérium i pro ty poživatele dřívějšího důchodu za výsluhu let, kteří splňují podmínky pro přiznání starobního důchodu při dosažení nižšího věku. Souběh takto vzniklého starobního důchodu se starobním důchodem, na který vznikl nárok podle jiných ustanovení, se pak posuzuje podle § 58 ZDP.

Vzhledem k běhu času jde o ustanovení obsoletní.

§ 90

Důchod manželky

(1) Důchod manželky přiznaný podle předpisů platných před účinností tohoto zákona se považuje od 1. ledna 1996 za

a)  starobní důchod, jestliže jeho poživatelka dosáhla ke dni 31. prosince 1995 věku aspoň 65 let, nebo

b)  plný invalidní důchod, jestliže jeho poživatelka nedosáhla tohoto věku.

(2) U důchodů uvedených v odstavci 1 písm. a) a b) se za základní výměru důchodu považuje zvýšení důchodu manželky o pevnou částku a za procentní výměru důchodu se považuje výše důchodu manželky bez zvýšení o pevnou částku.

(3) Dnem účinnosti tohoto zákona nárok na důchod man­želky zaniká.

(4) Důchody uvedené v odstavci 1 písm. a) nebo b) vyplácí orgán, který vyplácel důchod manželky.

komentář k § 90

Předmětné ustanovení se týká důchodů manželky, opět na přelomu staré a nové právní úpravy, tedy kolem 1. 1. 1996.

Dosažení věkové hranice zde – stejně jako v § 89 ZDP platí jako transformační kritérium i pro poživatelky dřívějšího důchodu manželky, které by splnily podmínky pro vznik nároku na starobní důchod v nižším věku.

Podmínkou úspěšného uplatnění nároku na plný invalidní důchod v důsledku splnění podmínky alespoň 5 let doby pojištění kdykoliv před vznikem invalidity však zde je, že plná invalidita vznikla před 1. 1. 1998, kdy došlo zákonem č. 289/­1997 Sb. k jejímu zrušení.

Vzhledem k běhu času jde o ustanovení obsoletní.

§ 91

Sociální důchod

(1) Sociální důchod přiznaný podle předpisů platných před účinností tohoto zákona se ve výši, v jaké náležel ke dni 31. prosince 1995, považuje od 1. ledna 1996 za

a)  starobní důchod, jestliže jeho poživatel dosáhl ke dni 31. prosince 1995 věku aspoň 65 let, nebo

b)  plný invalidní důchod, jestliže jeho poživatel nedosáhl tohoto věku.

(2) U důchodů uvedených v odstavci 1 písm. a) a b) se za základní výměru důchodu považuje částka 680 Kč měsíčně a za procentní výměru důchodu se považuje zbylá část sociálního důchodu.

(3) Vyplácí-li se sociální důchod ke dni 31. prosince 1995 spolu s jiným důchodem, slučuje se od 1. ledna 1996 tento jiný důchod bez zvýšení o pevnou částku s procentní výměrou (odstavec 2) důchodu uvedeného v odstavci 1 písm. a) nebo b) a nárok na tento jiný důchod sloučením zaniká.

(4) Byl-li ke dni 31. prosince 1995 na sociální důchod vyšší než 1359 Kč měsíčně odkázán též rodinný příslušník poživatele sociálního důchodu, postupuje se přiměřeně podle § 92 odst. 2 a 3.

(5) Dnem účinnosti tohoto zákona nárok na sociální důchod zaniká.

komentář k § 91

Předmětné ustanovení se týká sociálních důchodů, opět na přelomu staré a nové právní úpravy, tedy kolem 1. 1. 1996. Jde o ustanovení analogické k § 90 odst. 1 ZDP, zde ovšem platí pro muže.

Podle odstavce 3 platí transformační kritéria uvedená v odstavci 1 i v případech, kdy souběžným sociálním důchodem byl důchod částečný invalidní.

Vzhledem k běhu času jde o ustanovení obsoletní.

§ 92

Úprava důchodů, které jsou jediným
zdrojem příjmu

(1) Byl-li starobní, plný invalidní, vdovský, vdovecký nebo sirotčí důchod oboustranně osiřelého dítěte upraven ke dni 31. pro­since 1995 proto, že byl jediným zdrojem příjmu důchodce podle předpisů platných před 1. lednem 1996, slučuje se částka zvýšení odpovídající této úpravě důchodu dnem 1. ledna 1996 s tímto důchodem. Je-li důchodci vypláceno současně více důchodů, slučuje se částka zvýšení odpovídající uvedené úpravě s důchodem starobním, plným invalidním nebo částečným invalidním, a jde-li o poživatele vdovského nebo vdoveckého důchodu, který nemá nárok na žádný z uvedených důchodů a náleží mu současně sirotčí důchod, slučuje se s důchodem vdovským nebo vdoveckým.

(2) Byl-li starobní nebo invalidní důchod upraven ke dni 31. prosince 1995 proto, že byl jediným zdrojem příjmu důchodce a jeho rodinného příslušníka, který je poživatelem důchodu, sluču­je se s důchodem podle odstavce 1 polovina částky odpovídající tomuto zvýšení, pokud rodinným příslušníkem důchodce není nezaopatřené dítě, a druhá polovina částky zvýšení se dnem 1. ledna 1996 slučuje s důchodem tohoto rodinného příslušníka. Jestliže rodinným příslušníkem důchodce je nezaopatřené dítě, slučuje se s důchodem poživatele takto upraveného důchodu celá částka zvýšení z důvodu jediného zdroje příjmu, a to způsobem uvedeným v odstavci 1.

(3) Byl-li starobní nebo invalidní důchod upraven ke dni 31. prosince 1995 proto, že byl jediným zdrojem příjmu důchodce a jeho rodinného příslušníka, který není poživatelem důchodu, a částka zvýšení podle odstavce 1 činí aspoň 680 Kč měsíčně, vzniká tomuto rodinnému příslušníku, pokud není nezaopatřeným dítětem, nárok na starobní nebo plný invalidní důchod podle podmínek stanovených v § 91 odst. 1; částka zvýšení ve výši 680 Kč měsíčně se přitom stává základní výměrou důchodu rodinného příslušníka a částka zvýšení přesahující 680 Kč měsíčně se ve výši jedné poloviny stává procentní výměrou důchodu rodinného příslušníka a ve výši druhé poloviny se přičítá k procentní výměře důchodu poživatele důchodu, jemuž byl důchod upraven podle odstavce 1. Důchod, na který vznikl rodinnému příslušníku nárok podle věty první, vyplácí orgán, který dosud vyplácel důchod upravený proto, že byl jediným zdrojem příjmu důchodce. Pokud částka zvýšení podle odstavce 1 nedosahuje 680 Kč měsíčně nebo rodinným příslušníkem důchodce je nezaopatřené dítě, slučuje se s důchodem poživatele důchodu upraveného podle odstavce 1 celá částka zvýšení z důvodu jediného zdroje příjmu, a to způsobem uvedeným v odstavci 1.

(4) Dnem účinnosti tohoto zákona nárok na zvýšení důcho­du z důvodu jediného zdroje příjmu zaniká.

komentář k § 92

Předmětné ustanovení se týká úpravy důchodů, které jsou jediným zdrojem příjmu, opět na přelomu staré a nové právní úpravy, tedy kolem 1. 1. 1996.

Institut „zvýšení důchodů, které jsou jediným zdrojem příjmu důchodce (popřípadě též na něj odkázaného rodinného příslušníka)“ tento zákon o důchodovém pojištění nepřevzal. Znamená to, že z tohoto důvodu nelze výši žádného důchodu upravit, jestliže se důchod stane jediným zdrojem příjmu po 31. 12. 1995. V těchto případech šlo účinně uplatňovat nárok na takové zvýšení, jestliže důchody pro ně vznikly před 1. 1. 1996. Sloučené zvýšení však naopak nelze odejmout.

Vzhledem k běhu času jde o ustanovení obsoletní.

§ 93

Souběh nároků na důchody

(1) Došlo-li při souběhu nároků na výplatu důchodů podle předpisů platných před 1. lednem 1996 k omezení úhrnu vyplá­cených důchodů nejvyššími výměrami stanovenými pevnými částkami a po 31. prosinci 1995 zanikne nárok na některý z dů­chodů, a tím odpadne důvod pro takový souběh důchodů, začne se důchod, byla-li jeho výše takto omezena nebo nebyl-li vyplácen pro souběh s jiným důchodem vůbec, vyplácet ve výši, která by náležela, kdyby takový důchod byl podle předpisů platných před 1. lednem 1996 vyplácen samostatně, a to včetně všech zvýšení, která by k němu od jeho přiznání náležela, jestliže to tyto předpisy umožňovaly.

(2) Souběh nároků na výplatu důchodů, k němuž došlo před 1. lednem 1996 nebo k němuž nedošlo proto, že se důchod nevyplácel, avšak nárok na důchod trval, se posuzuje po 31. prosinci 1995 podle předpisů platných před 1. lednem 1996, a to i když po 31. prosinci 1995 dojde k zániku nároku na výplatu na některý z těchto důchodů, pokud nárok na tento důchod trval. Zvýšení starobního důchodu za dobu pojištění po vzniku nároku na tento důchod po 31.prosinci 1995 se však stanoví podle tohoto zákona.

komentář k § 93

Předmětné ustanovení upravuje souběh nároků na důchody, opět na přelomu staré a nové právní úpravy, tedy kolem 1. 1. 1996.

Odstavec 1 řeší postup při zániku nároku na starobní důchod, kdy se omezená výše souběžného důchodu uvolní v plné částce (rovněž trvalým způsobem, ovšem s výhradou případného vzniku dalšího souběhu, který by již posuzoval podle § 58 nebo § 59 ZDP). Taková situace v praxi nastává při souběhu plného invalidního důchodu s důchodem vdovským/vdoveckým.

Odstavec 2 upravuje postup při zániku nároku pouze na výplatu důchodu prakticky jen starobního, kdy se omezená výše souběžného důchodu rovněž uvolní v plné částce (avšak právě pouze na dobu přechodnou, ovšem s výhradou určení částky zvýšení za dobu další výdělečné činnosti v období pozastavení výplaty starobního důchodu).

Po přijetí § 82a ZDP význam tohoto ustanovení zanikl.

Vzhledem k běhu času jde o ustanovení obsoletní.

§ 94

Nároky účastníků odboje

Pojištěncům, které předpisy platné ke dni 31. prosince 1995 považovaly za účastníky odboje, se pro nároky na důchody vzniklé po 31. prosinci 1995 zachovává nárok na

a)  snížení věkové hranice pro nárok na starobní důchod; ustanovení § 74 věty druhé platí zde obdobně,

b)  zvýšení starobního a invalidního důchodu o pevné částky za každý započatý rok odbojové činnosti,

c)  stanovení nejnižší výměry důchodu v pevných částkách,

a to v rozsahu a za podmínek stanovených předpisy platnými před 1. lednem 1996; zvýšení o pevné částky podle písmene b) se přitom přičítá k procentní výměře důchodu.

komentář k § 94

Předmětné ustanovení upravuje nároky účastníků odboje, opět na přelomu staré a nové právní úpravy, tedy kolem 1. 1. 1996.

Snížení věkové hranice upravoval zákon č. 100/­1988 Sb., o sociálním zabezpečení v § 61 a 62, zvýšení o pevné částky v § 63 odst. 3 a nejnižší výměry v § 64 odst. 2, 3 a § 65 odst. 2, 3, 5, 6.

Společné pro všechny tři situace [písmena a) až c)] je zařazení do příslušné skupiny účastníků odboje podle § 59 odst. 2 zákona č. 100/­1988 Sb., o sociálním zabezpečení. Toto ustanovení lze charakterizovat jako určité přetrvávání principů, které byly zakotveny v zákoně č. 100/­1988 Sb., o sociálním zabezpečení i po 31. 12. 1995. V praxi se postupovalo tak, že i když byla příslušná ustanovení zákona č. 100/­1988 Sb., o sociálním zabezpečení od 1. 1. 1996 zrušena, právní úprava v nich obsažená se aplikovala dále. Nejde o analogii s § 71 ZDP , neboť zvýšení důchodů o pevné částky se týká i procentních výměr důchodů, u nichž byl výpočet podle tohoto zákona o důchodovém pojištění výhodnější.

§ 95

Výše důchodu vypláceného
do ciziny

Byly-li při vyměření důchodu podle předpisů platných před 1. lednem 1996 započteny i doby zaměstnání (pojištění) před 1. květnem 1990, studia po 30. dubnu 1990 a náhradní doby, pokud uvedené doby byly získány v cizině, sníží se procentní výměra důchodu o částku rovnající se částce důchodu za doby získané v cizině a základní výměra důchodu se sníží v tom procentním poměru, v ja­kém byla snížena procentní výměra důchodu, jestliže se poživatel takového důchodu vystěhuje po 31. prosinci 1995 do státu, s nímž Česká republika neuzavřela mezinárodní smlouvu o sociálním zabezpečení.

komentář k § 95

Předmětné ustanovení upravuje výši důchodu vypláceného do ciziny, opět na přelomu staré a nové právní úpravy, tedy kolem 1. 1. 1996.

Jde o určitou analogii postupu uvedeného v § 61 a § 66 ZDP. Zde nejde o tzv. klasické dílčení, ale o dílčení vzhledem k vnitrostátním předpisům.

§ 96

Další dávky poskytované důchodcům

Dávky uvedené v § 184 vyhlášky Federálního ministerstva práce a sociálních věcí č. 149/1988 Sb., kterou se provádí zákon o sociálním zabezpečení, a příplatky k důchodům členů země­dělských družstev se vyplatí naposledy za měsíc prosinec 1995; dnem účinnosti tohoto zákona nárok na ně zaniká. Poživatelům těchto dávek nebo příplatků náleží jednorázová částka ve výši odpovídající dvacetičtyřnásobku měsíční částky dávky nebo příplatku, v jaké náležely ke dni 31.prosince 1995.

komentář k § 96

Předmětné ustanovení upravuje další dávky poskytované důchodcům, opět na přelomu staré a nové právní úpravy, tedy kolem 1. 1. 1996.

Předmětné ustanovení odkazovalo na § 157 odst. 1 písm. a) až c) a e) zákona č. 121/­1975 Sb. Těmito dávkami byly:

–   úrazové důchody vyplácené podle předpisů o důchodovém pojištění platných před 1. 1. 1957,

–   zaopatřovací požitky přiznané podle zákona č. 164/­1946 Sb., o péči o vojenské a válečné poškozence a oběti války a fašistické perzekuce,

–   přídavek za zranění přiznaný občanu, na nějž se vztahoval § 81 odst. 4 zákona č. 76/­1922 Sb., o vojenských požitcích zaopatřovacích, nebo vojenskému invalidovi za stavu mužstva z doby před první světovou válkou,

–   příspěvky (starobní, úrazové, nadlepšovací a jiné příspěvky) podle § 61 zákona č. 16/­1947 Sb., o umístění a jiném zaopatření zaměstnanců na zkonfiskovaném zemědělském majetku a jejich rodinných příslušníků.

Vzhledem k běhu času jde o ustanovení obsoletní.

§ 97

Výplata jednorázových částek

Jednorázové částky náležející podle § 96 se vyplatí na žádost do tří měsíců ode dne jejího podání; pro nárok na výplatu těchto částek platí obdobně ustanovení o nároku na důchod a jeho výplatu, s výjimkou ustanovení o podání žádosti.

komentář k § 97

Předmětné ustanovení se týká výplaty jednorázových dávek, opět na přelomu staré a nové právní úpravy, tedy kolem 1. 1. 1996.

Ustanoveními o nároku na důchod a jeho výplatu se rozumí § 54 a § 55 ZDP. Výjimkou týkající se podání žádosti se zde rozumí skutečnost, že nárok na výplatu těchto částek nevzniká až podáním žádosti, nýbrž vznikl již ex lege v důsledku § 96 ZDP.

Vzhledem k běhu času jde o ustanovení obsoletní.

§ 98

Příplatek k důchodu

Příplatek k důchodu podle § 25 odst. 7 a 8 zákona č. 119/1990 Sb., o soudní rehabilitaci, ve znění zákona č. 47/1991 Sb., a podle § 24 odst. 4 zákona č. 87/1991 Sb., o mimosoudních rehabilitacích, ve znění zákona č. 267/1992 Sb., přiznaný po 31. prosinci 1995, se slučuje s pro­centní výměrou důchodu, ke kterému náleží, a tvoří s dů­chodem nadále jeden celek. Zánikem nároku na důchod, s nímž byl příplatek k důchodu sloučen, však není dotčen nárok na tento příplatek podle zákona o soudní rehabilitaci a zákona o mimosoudních rehabilitacích.

komentář k § 98

Předmětné ustanovení se týká příplatku k důchodu, opět na přelomu staré a nové právní úpravy, tedy kolem 1. 1. 1996.

Z ustanovení vyplývá, že vznikne-li po zániku nároku na důchod, s nímž byl některý z příplatků sloučen, témuž pojištěnci nárok na jiný (nebo i tentýž) druh důchodu, náleží příplatek i k tomuto dalšímu důchodu, ovšem pouze ve výši, v níž byl sloučen, jak vyplývá z nařízení vlády č. 54/­1994 Sb.

Novela zákona o důchodovém pojištění provedená zákonem č. 134/­1997 Sb. provedla v tomto ustanovení určité změny. V prvním případě jde o příplatek k důchodu za dobu neoprávněné vazby nebo neoprávněného výkonu trestu odnětí svobody. Nedotčením nároku na příplatek po zániku nároku na důchod, s nímž byl příplatek dnem 1. 1. 1996, se rozumí zachování nároku na tento příplatek pouze ve výši, v jaké byl ke dni sloučení vyplácen. „Neožívá“ tedy pro přiznání příplatku k některému z důchodů, na který vznikne nárok později, ta část příplatku, která nebyla vyplácena a nárok na ni byl vypořádán podle nařízení vlády č. 51/­1994 Sb., o nárocích osob, kterým byl odňat nebo snížen důchod podle dřívějších předpisů, a některých osob účastných soudní rehabilitace.

V druhém případě jde o příplatek za dobu služby ve vojenských táborech nucených prací (podle dřívější terminologie „pomocných technických praporech“ – PTP). I zde je nutno zachování nároku na tento příplatek chápat pouze v rozsahu, v jakém byl ke dni 1. 1. 1996 sloučen, přestože nařízení vlády č. 51/­1994 Sb. se tohoto příplatku netýkalo. Je třeba zdůraznit, že tento příplatek nelze zaměňovat s příplatkem podle nařízení vlády č. 622/­2004 Sb., o poskytování příplatku k důchodu ke zmírnění některých křivd způsobených komunistickým režimem v oblasti sociální, přestože jde většinou o stejný okruh oprávněných osob jako u příplatku podle zákona o soudní rehabilitaci.

HLAVA TŘETÍ

ZÁKLADNÍ A PROCENTNÍ VÝMĚRA
DŮCHODŮ PŘIZNANÝCH PODLE
PŘEDPISŮ PLATNÝCH PŘED 1. LEDNEM 1996

§ 99

(1) Zvýšení o pevnou částku se u důchodu přiznaného podle předpisů platných před 1. lednem 1996 považuje za základní výměru důchodu (§ 4 odst. 2 věta první).

(2) Výše důchodu přiznaného podle předpisů platných před 1. lednem 1996 bez zvýšení o pevnou částku se považuje za procentní výměru důchodu (§ 4 odst. 2 věta první).

(3) Ustanovení odstavců 1 a 2 platí i pro důchody přiznané podle § 71 a § 72 odst. 1 věty druhé podle předpisů platných před 1. lednem 1996.

(4) Pobírá-li důchodce ke dni 1. ledna 1996 více důchodů, považuje se základní výměra uvedená v odstavci 1 za základní výměru starobního, plného invalidního nebo částečného invalidního důchodu; za základní výměru vdovského nebo vdoveckého důchodu se pova­žuje, jen jde-li o souběh tohoto důchodu se sirotčím důchodem.

(5) Základní výměra důchodu přiznaného po 31.prosinci 1995 podle předpisů platných před 1. lednem 1996 se stanoví ve výši, v jaké náleží podle předpisů platných ke dni, od něhož se důchod přiznává.

komentář k § 99

Předmětné ustanovení je ryze technického charakteru. Důsledně promítá přechod systému na dvousložkovou skladbu všech druhů důchodů, jejichž podmínky tento zákon obsahuje.

§ 100

Procentní výměra plných invalidních důchodů přiznaných před 1. lednem 1996 osobám uvedeným v § 42 odst. 1, která nedosahuje výše stanovené podle § 42 odst. 2, se upraví bez žádosti na tuto výši od splátky důchodu splatné po 31. prosinci 1995; přitom se pro tyto účely považuje za přiznání tohoto důchodu 1. leden 1996.

komentář k § 100

Předmětné ustanovení se týká zvýšení důchodů tzv. invalidů z mládí, opět na přelomu staré a nové právní úpravy, tedy kolem 1. 1. 1996.

Vzhledem k uplynutí času jde o ustanovení obsoletní.

§ 101

U dílčích důchodů přiznaných před 1. lednem 1996 se za základní výměru považuje zvýšení o pevnou částku.

komentář k § 101

Předmětné ustanovení upravuje technikálie týkající se zavedení dvousložkových důchodů. Opět na přelomu staré a nové právní úpravy, tedy kolem 1. 1. 1996.

Jde o analogii s § 99 odst. 1 ZDP, ovšem modifikovanou s přihlédnutím k § 5 odst. 6 zákona č. 76/­1995 Sb., podle něhož se i výše zvýšení o pevnou částku „dílčila“ v poměru dob získaných v České republice, resp. – při souběhu nároků na výplatu více důchodů – se toto zvýšení vyplácelo jen k tomu dílčímu důchodu, k němuž náleželo ve vyšší částce.

HLAVA ČTVRTÁ

ÚČAST NA POJIŠTĚNÍ NĚKTERÝCH OSOB A HODNOCENÍ NĚKTERÝCH DOB

§ 102

(1) Do 31. prosince 1998 jsou účastni pojištění interní vědečtí aspiranti; pro hodnocení účasti na pojištění interních vědeckých aspirantů jako doby pojištění platí § 11 obdobně.

(2) Do 30. listopadu 1999 jsou účastni pojištění vojáci v další službě; pro hodnocení účasti na pojištění vojáků v další službě jako doby pojištění platí § 11 obdobně.

(3) Do 31. prosince 2004 jsou účastny pojištění osoby konající civilní službu. Doba účasti na pojištění podle věty první se považuje za náhradní dobu pojištění.

(4) Do 31. prosince 2009 jsou účastny pojištění osoby, které se soustavně připravují na budoucí povolání studiem na střední škole nebo vysoké škole v České republice, a to po dobu prvních šesti let tohoto studia po dosažení věku 18 let. Doba účasti na pojištění podle věty první se považuje za náhradní dobu pojištění.

(5) Do 30. června 2016 jsou účastny pojištění osoby konající vojenskou službu v ozbrojených silách České republiky, které nejsou vojáky z povolání. Doba účasti na pojištění podle věty první se považuje za náhradní dobu pojištění.

(6) Od 1. ledna 2022 do dne zániku pěstounské péče jsou účastny pojištění osoby pečující poskytující dítěti nezprostředkovanou pěstounskou péči, je-li těmto osobám vyplácen příspěvek při pěstounské péči podle zákona o sociálně-právní ochraně dětí⁵¹⁾, pokud tyto osoby měly v den 31. prosince 2021 nárok na odměnu pěstouna podle zákona o sociálně-právní ochraně dětí^37a). Doba účasti na pojištění podle věty první se považuje za náhradní dobu pojištění a za vyloučenou dobu podle § 16 odst. 4.

komentář k § 102

Ustanovení obsahuje výčet situací, které se považovaly za dobu pojištění nebo náhradní dobu pojištění na základě právní úpravy, která byla účinná v minulosti, avšak později byla zrušena, a to buď bez náhrady, nebo byla dosavadní forma účasti na důchodovém pojištění nahrazena jinou formou.

Okruh těchto dob se postupem času rozšiřuje podle toho, jakým změnám podléhají právní předpisy z oblasti důchodového pojištění.

Předmětné ustanovení upravuje v odstavci 1 účast na pojištění interních vědeckých aspirant, opět na přelomu staré a nové právní úpravy, tedy kolem 1. 1. 1996. Tato forma vědecké výchovy zanikla dne 31. 12. 2001, ustanovení se týká účasti, kdy aspirantura (trvala tři roky) byla zahájena před účinností toho zákona o důchodovém pojištění, tedy před 1. 1. 1996.

Postavení vojáků z povolání v další službě (odstavec 2) upravoval zákon č. 76/­1959 Sb., o některých služebních poměrech vojáků, který byl zrušen s účinností od 1. 12. 1999 zákonem č. 221/­1999 Sb., o vojácích z povolání, a zákon č. 921949 Sb., branný zákon, který byl s účinností od téhož data zrušen zákonem č. 218/­1999 Sb., o rozsahu branné povinnosti a o vojenských správních úřadech (branný zákon).

Výkon civilní služby (odstavec 3) realizované na základě zákona č. 18/­1992 Sb., o civilní službě, zanikl ke dni 22. 12. 2004 na základě zákona č. 587/­2004 Sb., o zrušení civilní služby a o změně a zrušení některých souvisejících zákonů.

Dle odstavce 4 byly do 31. 12. 2009 účastny důchodového pojištění osoby, které se soustavně připravovaly na budoucí povolání studiem na střední škole nebo vysoké škole v ČR, a to po dobu prvních šesti let tohoto studia po dosažení věku 18 let. Pojem „soustavná příprava na budoucí povolání“ viz komentář k § 31 až § 23 ZDP. Doba této účasti se považuje za náhradní dobu pojištění, což znamená, že pro její započitatelnost musejí být splněny podmínky uvedené v § 12 ZDP.

Podle odstavce 5 je náhradní dobou pojištění a vyloučenou dobou rovněž doba výkonu vojenské služby v ozbrojených silách ČR, nejde-li o vojáky z povolání, a to před 1. 7. 2016. Pro období do 31. 12. 2004 je tím míněna základní či náhradní vojenská služba, popř. vojenské cvičení. Od 1. 1. 2005 byla povinná základní služba v ozbrojených silách zrušena zákonem č. 585/­2004 Sb., o branné povinnosti a jejím zajišťování (branný zákon). Po roce 2004 byla tedy „dobou výkonu vojenské služby“ pro účely důchodového pojištění míněna pouze základní příprava nebo vojenské cvičení.

Odstavec 6 byl do předmětného ustanovení vložen zákonem č. 221/­2022 Sb., s účinností od 1. 8. 2022, ale aplikuje se retroaktivně již od 1. 1. 2022. Jde o reakci na novelu zákona o sociálně-právní ochraně dětí provedenou zákonem č. 363/­2021 Sb. účinným od 1. 1. 2002. Tato novela odňala osobám vykonávajícím nezprostředkovanou pěstounskou péči nárok na odměnu pěstouna, čímž tyto osoby vyčlenila z okruhu osob vykonávajících výdělečnou činnost ve smyslu tohoto zákona [§ 5 odst. 1 písm. k) ZDP]. Odměna pěstouna byla nahrazena tzv. příspěvkem při pěstounské péči podle § 47ja zákona č. 59/­1999 Sb., ze kterého se neodvádí pojistné na důchodové pojištění.

Doby pojištění definované v tomto ustanovení již v současnosti získávat nelze, avšak na základě principu zachování nabytých práv se tyto doby příslušným způsobem zohledňují pro účely nároků na důchod, které vzniknou v pozdějším období, a také pro výši těchto důchodů.

§ 102a

(1) Účast osoby pečující o dítě ve věku do 18 let, které je dlouhodobě těžce zdravotně postižené vyžadující mimořádnou péči, a osoby pečující osobně o převážně nebo úplně bezmocnou osobu nebo částečně bezmocnou osobu starší 80 let, pokud spolu žijí v domácnosti, na důchodovém pojištění před 1. lednem 2007 se posuzuje podle právních předpisů platných před tímto dnem.

(2) Účast osob pobírajících dávky nemocenského pojištění (péče) nahrazující ušlý příjem po skončení výdělečné činnosti, která zakládala nemocenské pojištění, z něhož byly tyto dávky vypláceny, před 1. lednem 2009 se posuzuje podle právních předpisů platných před tímto dnem.

(3) Účast pěstounů, kteří vykonávali pěstounskou péči v zařízeních pro výkon pěstounské péče nebo kterým byla za výkon pěstounské péče vyplácena odměna náležející pěstounovi ve zvláštních případech, na důchodovém pojištění před 1. lednem 2013 se posuzuje podle právních předpisů účinných před tímto dnem.

komentář k § 102a

Předmětné ustanovení se týká osob pečujících o handicapované osoby. Ustanovení bylo do zákona o důchodovém pojištění vloženo novelou provedenou zákonem č. 109/­2006 Sb. s účinností od 1. 1. 2007. Jeho cílem bylo dát do souladu tzv. „starou“ terminologii osob pečujících o handicapované osoby s terminologií zavedenou zákonem č. 108/­2006 Sb., o sociálních službách.

Od 1. 1. 2007 se za náhradní dobu pojištění považuje při splnění dalších podmínek doba osobní péče o osobu, která je závislá na péči jiné osoby ve II stupni (středně těžká závislost) nebo ve stupni III (těžká závislost) anebo stupni IV (úplná závislost). S účinností od 1. 1. 2008 přibyla ještě doba osobní péče o osobu mladší 10 let, která je závislá na péči jiné osoby ve stupni I (lehká závislost).

Péče vykonávaná před 1. 1. 2007 se i pro nároky, které vznikají v současnosti, posuzuje podle právních předpisů platných před tímto datem.

Podle právních předpisů platných v období let 1996 až 2006 se jako náhradní doba pojištění hodnotila péče o osobu převážně nebo úplně bezmocnou nebo o osobu částečně bezmocnou starší 80let. Pravidla pro posuzování bezmocnosti obsahuje § 2 vyhlášky č. 284/­1995 Sb., kterou se provádí zákon o důchodovém pojištění, ve znění účinném do 31. 12. 2006. Posouzení bezmocnosti je možné i zpětně, je-li k dispozici zdravotnická dokumentace.

Před rokem 2007 se dále jako náhradní doba pojištění hodnotila doba péče o dítě ve věku 18 let, bylo-li dlouhodobě těžce zdravotně postižené vyžadující mimořádnou péči. -pravidla pro posuzování bezmocnosti jsou i v tomto případě ve vyhlášce č. 284/­1995 Sb. ve znění účinném do 31. 12. 2006. I zde je možné posouzení zdravotního stavu dítěte zpětně.

Novela zákona o důchodovém pojištění provedená zákonem č. 305/­2008 Sb. pak s účinností ke dni 1. 1. 2009, kdy nabyl účinnosti nový zákon o nemocenském pojištění, vložila do ustanovení odstavec 2. Výslovně se v něm stanoví, podle jakých právních předpisů se má posuzovat účast osob pobírajících dávky nemocenského pojištění po skončení jejich výdělečné činnosti, která zakládala nemocenské pojištění, z něhož byly tyto dávky vypláceny, před 1. 1. 2009.

§ 102b

Účast poslanců Evropského parlamentu, zvolených na území České republiky, přede dnem, kterým začíná volební období Evropského parlamentu v roce 2009, na pojištění se posuzuje podle právních předpisů platných před tímto dnem.

komentář k § 102b

Předmětné ustanovení se týká poslanců Evropského parlamentu. Ustanovení bylo do zákona o důchodovém pojištění vloženo novelou provedenou zákonem č. 303/­2009 Sb. s účinností od 19. 9. 2009. Tato novela byla reakcí na Rozhodnutí Evropského paramentu ze dne 28. 9. 2005 o přijetí statutu poslanců Evropského parlamentu. Uvedené Rozhodnutí upravilo důchodový systém pro poslance Evropského parlamentu, a proto byli vyňati z povinné účasti na pojištění podle § 5 odst. 1 písm. ch) ZDP.

Podle § 105 odst. 2 ZDP se doba výkonu funkce poslance Evropského parlamentu zvoleného na území České republiky ode dne, kterým začíná volební období Evropského parlamentu v roce 2009, považuje za vyloučenou dobu (§ 16 odst. 4 ZDP). Podle § 6 odst. 1 písm. f) ZDP je doba výkonu funkce poslance Evropského parlamentu zvoleného na území ČR tzv. kvalifikovaným důvodem pro dobrovolnou účast na důchodovém pojištění. Tito poslanci mají možnost získávat souběžně účast v českém důchodovém systému za účelem získání budoucího nároku z tohoto systému a mohou se přihlásit k dobrovolné účasti z tohoto důvodu kdykoliv zpětně, nejdříve však od 19. 9. 2009 (účinnost zákona č. 303/­2009 Sb.).

§ 103

Účast osob samostatně výdělečně činných na pojištění podle tohoto zákona vzniká nejdříve od 1. ledna 1996; účast osob samostatně výdělečně činných a spolupracujících osob na důchodovém zabezpečení před 1. lednem 1996 se posuzuje podle předpisů platných před tímto dnem.

komentář k § 103

Předmětné ustanovení se týká účasti osob samostatně výdělečně činných na pojištění, opět na přelomu staré a nové právní úpravy, tedy kolem 1. 1. 1996.

Jde o klasické přechodné ustanovení, nicméně vzhledem k uplynutí času jde z převážné části o ustanovení obsoletní.

§ 104

(1) Doba péče o dítě před 1. lednem 1996 se hodnotí za podmínek stanovených předpisy platnými před tímto dnem jako náhradní doba (§ 13 odst. 2) v rozsahu stanoveném tímto zákonem [§ 5 odst. 2 písm. c)]; tato doba se v rozsahu, který přesahuje ná­hradní dobu podle předpisů platných před 1. lednem 1996, považuje za vyloučenou dobu uvedenou v § 16 odst. 4 větě první a druhé.

(2) Doby zaměstnání před 1. lednem 1996, u nichž podle předpisů platných před tímto dnem byla stanovena podmínka, aby zakládaly nemocenské pojištění,³⁶⁾ se považují za dobu pojištění (§ 13 odst. 1), jen pokud zakládaly nemocenské pojištění v době svého trvání.

komentář k § 104

Předmětné ustanovení se týká zápočtu některých dob před účinností tohoto zákona o důchodovém pojištění, opět na přelomu staré a nové právní úpravy, tedy kolem 1. 1. 1996.

Odstavec 1 stanoví, že doba péče o „zdravé“ dítě se hodnotí v rozsahu až čtyř let i v období před 1. 1. 1996 a v témže rozsahu působí i jako vyloučená doba.

Ustanovení bylo s účinností 1. 1. 2004 aktualizováno zákonem č. 321/­2023 Sb. Změna souvisí se zavedením možnosti aplikovat postupy uvedené v § 16 odst. 7 ZDP (upřednostnění vyloučené doby před příjmem) na doby spadající do období před 1. 1. 1996. Tato možno se týká také souběhu výdělečné činnosti s dobou péče o dítě.

Odstavec 2 byl doplněn novelou zákona o důchodovém pojištění provedenou zákonem č. 134/­1997 Sb. a upřesňuje pravidla pro hodnocení některých dob pojištění.

ČÁST ŠESTÁ

SPOLEČNÁ A ZÁVĚREČNÁ USTANOVENÍ

§ 105

(1) U prezidenta republiky se pro účast na pojištění a hod­nocení doby pojištění považuje za splněnou podmínka účasti na nemocenském pojištění (§ 8) a zaplacení pojistného [§ 11 odst. 1 písm. a) a odst. 2]. Za vyměřovací základ (§ 16 odst. 3) se u prezidenta republiky považuje jeho měsíční plat.²⁷⁾

(2) Doba výkonu funkce poslance Evropského parlamentu, zvoleného na území České republiky, se ode dne, kterým začíná volební období Evropského parlamentu v roce 2009, považuje za vyloučenou dobu (§ 16 odst. 4).

(3) Pojištění jsou účastni též státní zástupci vykonávající v České republice funkci evropských pověřených žalobců podle přímo použitelného předpisu Evropské unie upravujícího zřízení Úřadu evropského veřejného žalobce. Doba účasti na pojištění těchto státních zástupců se považuje za dobu pojištění a za výdělečnou činnost.

komentář k § 105

Předmětné ustanovení obsahuje odchylky týkající se prezidenta republiky, poslanců Evropského parlamentu a tzv. evropských pověřených žalobců.

Prezident republiky je uveden v okruhu osob účastných na důchodovém pojištění [§ 5 odst. 1 písm. i) ZDP]. Do konce roku 2023 však nebyl účasten nemocenského pojištění, neboť to není zapotřebí s ohledem na úroveň hmotného zabezpečení, které mu náleží a tudíž ani nebyl zařazen do okruhu poplatníků důchodového pojištění.

Od r. 2024 je na základě zákona č. 349/­2023 Sb. příjem prezidenta zdaňován podle zákona o daních z příjmů jako příjem ze závislé činnosti. Díky tomu je u něj založena účast na nemocenském pojištění a plat prezidenta je vyměřovacím základem pro pojistné na sociální zabezpečení a příspěvek na státní politiku zaměstnanosti, je tedy z platu prezidenta odváděno pojistné jako u ostatních zaměstnanců.

Odstavec 2 byl vložen novelou provedenou zákonem č. 303/­2009 Sb. spolu s ustanovením § 102b ZDP – viz komentář k němu.

Odstavec 3 byl vložen novelou provedenou zákonem č. 315/­2019 Sb. s účinností od 1. 12. 2019. Jde o právní předpis, který implementuje směrnici Evropského parlamentu a Rady (EU) 2017/­1371 ze dne 5. 7. 2017 o boji vedeném trestněprávní cestou proti podvodům poškozujícím nebo ohrožujícím finanční zájmy Unie a provádí adaptace nařízení Rady 2017/­1939 ze dne 12. 10. 2017, kterým se provádí posílená spolupráce za účelem zřízení Úřadu evropského veřejného žalobce. Výslovně se zde stanoví, že státní zástupci vykonávající v ČR funkci evropských pověřených žalobců jsou účastni v ČR důchodového pojištění z titulu výkonu této funkce, přestože po dobu výkonu této funkce jsou dočasně přiděleni k výkonu funkce k Úřadu evropského povařeného žalobce v Lucembursku a nenáleží jim za tu dobu plat státního zástupce.

§ 105a

Převod důchodových práv ve vztahu k důchodovému systému
Evropské unie

(1) Pojištěnci, kteří se stali úředníky nebo ostatními za­městnanci Evropské unie nebo jejích institucí a ukončili v České republice výdělečnou činnost, mají nárok na převedení důchodových práv získaných v České republice do důchodového systému Evropské unie nebo jejich institucí (dále jen „důchodový systém Evropské unie “), pokud jim nebyl přiznán starob­ní nebo invalidní důchod z českého důchodového po­jištění. Důchodovými právy podle věty první se rozumí finanční částka stanovená jako pojistněmatematický ekvivalent v zá­vislosti na získané době pojištění a vyměřovacích základech. Převodem důchodových práv zaniká nárok na zápočet těch dob pojištění a vyměřovacích základů v českém důchodovém pojištění, které byly použity pro stanovení finanční částky podle věty druhé.

(2) Stala-li se osoba po skončení služby nebo zaměstnání v Evropské unii nebo jejích institucích, která byla po dobu této služby nebo zaměstnání účastna důchodového systému Evropské unie, pojištěncem v českém důchodovém pojištění, má nárok na převedení důchodových práv získaných v důchodovém systému Evropské unie do českého důchodového pojištění; tato důchodová práva se převedou pro­střednictvím doby pojištění stanovené s přihlédnutím k délce doby služby nebo zaměstnání v Evropské unii nebo jejích institucích, která založila účast v důchodovém systému Evropské unie, a vyměřovacích základů stanovených za tuto dobu.

(3) Převody důchodových práv podle odstavců 1 a 2 se provádějí na žádost pojištěnce.

(4) Vláda stanoví nařízením bližší podmínky a způsob převodu důchodových práv podle odstavců 1 a 2 a způsob výpočtu finanční částky podle odstavce 1 a určení dob pojištění a vyměřovacích zá­kladů odpovídajících důchodovým právům získaným v důchodovém systému Evropské unie podle odstavce 2.

(5) Ustanovení odstavců 1 až 4 se vztahují na úředníky nebo ostatní zaměstnance institucí uvedených v odstavcích 1 a 2, jen jde-li o instituce stanovené vládou v nařízení.

komentář k § 105a

Předmětné ustanovení se týká převodu důchodových práv ve vztahu k důchodovému systému Evropských společenství.

Ustanovení bylo do zákona vloženo novelou provedenou zákonem č. 189/­2006 Sb. s účinností od 1. 1. 2007.

K ustanovení bylo vydáno nařízení vlády č. 587/­2006 Sb., kterým se stanoví podrobnější úprava vzájemného převodu důchodových práv ve vztahu k důchodovému systému Evropských společenství a které stanovilo podrobnosti uvedeného převodu důchodových práv. Dnes je toto nařízení vlády nahrazeno nařízením vlády č. 141/­2013 Sb., kterým se stanoví podrobnější úprava vzájemného převodu důchodových práv ve vztahu k důchodovému systému Evropské unie, které nabylo účinnosti 1. 9. 2013.

§ 105b

Pobírání dávek nemocenského pojištění
(péče) v době dočasné pracovní neschopnosti nebo karantény

Za pobírání dávky nemocenského pojištění (péče) nahrazující ušlý příjem po skončení výdělečné činnosti, která zakládala nemocenské pojištění (péči), z něhož jsou tyto dávky vypláceny [§ 5 odst. 2 písm. f)], za pobírání nemocenského z nemocenského pojištění osob samostatně výdělečně činných (§ 10 odst. 2 a 3), za pobírání dávky nemocenského pojištění (péče) nahrazující ušlý příjem [§ 11 odst. 2 věta první a § 16 odst. 4 písm. a)] a za dobu poskytování nemocenského přiznaného na podkladě nemocenského pojištění (péče) (§ 65 odst. 1) se v roce 2008 pro účely tohoto zákona považuje též období prvních 3 kalendářních dnů v rámci trvání dočasné pracovní neschopnosti nebo karantény, po které se nemocenské podle předpisů o nemocenském pojištění (péči) neposkytuje, a období prvních 3 dnů v rámci trvání dočasné pracovní neschopnosti (neschopnosti ke službě nebo neschopnosti k výkonu funkce) nebo karantény, po které se podle zvláštních právních předpisů neposkytuje plat, služební příjem nebo odměna.

komentář k § 105b

Předmětné ustanovení se týká pobírání dávek nemocenského pojištění (péče) v době dočasné pracovní neschopnosti nebo karantény.

Ustanovení vložila do zákona o důchodovém pojištění novela provedená zákonem č. 261/­2007 Sb. v souvislosti se zavedením tzv. karenční doby, tj. doby, kdy se při vzniku dočasné pracovní neschopnosti nebo karantény po tři dny neposkytovala podle § 192 ZP žádná náhrada mzdy nebo platu.

Ustanovení mělo být použito pouze pro rok 2008, tedy do zrušení zákona č. 54/­1956 Sb., o nemocenském pojištění zaměstnanců, a nabytí účinnosti nového zákona o nemocenském pojištění. Od roku 2009 již byla tato fikce zavedena přímo do § 65 Z, resp. do ostatních souvisejících ustanovení. Období použitelnosti tohoto ustanovení skončilo předčasně, neboť Nálezem Ústavního soudu sp. zn. Pl ÚS 2/08 vyhlášeným pod č. 186/­2012 Sb. byla příslušná úprava v tehdejším zákoně o nemocenském pojištění zrušena, a to dnem 30. 6. 2008. Později však byla karenční doba znovu zavedena zákonem č. 305/­2008 Sb. a tentokrát již v testu ústavnosti obstála (Nález Ústavního soudu sp. zn. Pl ÚS 54/10 vyhlášený pod č. 186/­2012 Sb.). Zrušena byla definitivně zákonem č. 32/­2019 Sb. až od 1. 7. 2019.

§ 105c

Nároky pojištěnce, který byl účasten
důchodového spoření

(1) Pojištěnci, který byl v období let 2013 až 2015 účasten důchodového spoření⁴⁶⁾ a za celou dobu své účasti na důchodovém spoření nedoplatil podle zákona o ukončení důchodového spoření⁴⁷⁾ pojistné na důchodové pojištění, se výše procentní výměry starobního důchodu za doby pojištění uvedené v § 11 a § 13 odst. 1, které se kryjí s dobou účasti na důchodovém spoření, stanoví způsobem a za podmínek podle právní úpravy účinné ke dni 31. prosince 2015. Ustanovení věty první platí i v případě vzniku nároku na starobní důchod podle § 61a odst. 1, jde-li o poživatele invalidního důchodu pro invaliditu třetího stupně; ustanovení § 61a odst. 2 se přitom nepoužije.

(2) Při stanovení procentní výměry vdovského, vdoveckého a sirotčího důchodu v případě úmrtí pojištěnce, který byl v období let 2013 až 2015 účasten důchodového spoření⁴⁶⁾, po 31. prosinci 2015 se tato účast na důchodovém spoření zohledňuje podle právní úpravy účinné ke dni 31. prosince 2015.

komentář k § 105c

Předmětné ustanovení se týká nároků pojištěnce, který byl účasten důchodového spoření. Ustanovení bylo do zákona vloženo novelou provedenou zákonem č. 377/­2015 Sb., kterým se mění některé zákony v souvislosti s přijetím zákona o ukončení důchodového spoření s účinností k 1. 1. 2016.

V návaznosti na ukončení důchodového spoření bylo třeba upravit postup při stanovení výše procentní výměry důchodů v případě, že pojištěnec byl v období let 2013 až 2015 účasten důchodového spoření a nedoplatil pojistné na důchodové pojištění, tj. rozdíl mezi pojistným v obecné sazbě a pojistným v nižší sazbě platné pro účastníky důchodového spoření. V tomto případě se výše procentní výměry starobního důchodu stanoví podle právní úpravy účinné ke dni 31. 12. 2015, tj. za doby pojištění, které se kryjí s dobou účasti na důchodovém spoření, náleží nižší sazba 1,2 % výpočtového základu. Bez této úpravy by došlo k neodůvodněnému zvýhodnění účasti na důchodovém spoření. Možnost „vyvádění“ pojistného byla zrušena k 1. 1. 2016 zákonem č. 376/­2015 Sb., o ukončení důchodového pojištění. Od tohoto data až do konce roku 2017 probíhal proces ukončení a vypořádání důchodového spoření. Pokud si účastník chtěl zachovat výměru starobního důchodu, jako by účastníkem důchodového spoření nebyl, měl v průběhu roku 2017 možnost doplatit si individuálně pojistné na důchodové pojištění, které v letech 2013 až 2015 „vyváděl“ na svůj účet ve II pilíři. Pokud však účastník důchodového spoření doplatí pojistné na důchodové pojištění, tj. rozdíl, o který bylo jeho pojistné nižší, bude prováděn výpočet důchodu tak, jako by účasten důchodového spoření nebyl. Pro postup při vyměřování důchodů pozůstalých se však zachovává dosavadní úprava, neboť podle ní se k účasti na důchodovém spoření nepřihlíží.

§ 106

Vztah k jiným právním předpisům

Pokud je v jiných právních předpisech uveden pojem „dů­chodové zabezpečení“, rozumí se tím důchodové pojištění podle tohoto zákona, nevyplývá-li z povahy věci něco jiného. Ustanovení předchozí věty se nevztahuje na zákon č. 100/1988 Sb., o so­ciálním zabezpečení, ve znění pozdějších předpisů, a předpisy vydané k jeho provedení.

komentář k § 106

Předmětné ustanovení upravuje terminologii ze zákona č. 100/­1988 Sb. ve vztahu k tomuto zákonu o důchodovém pojištění. Věta druhá se týká zákona č. 100/­1988 Sb., o sociálním zabezpečení, ten však již byl definitivně (i ve zbytku) zrušen k 1. 1. 2012 zákonem č. 329/­2011 Sb., o poskytování dávek osobám se zdravotním postižením a o změně souvisejících zákonů.

Dorovnávací přídavek některým poživatelům českého a slovenského starobního důchodu

§ 106a

(1) Nárok na dorovnávací přídavek má pojištěnec, kterému byl přiznán starobní důchod z českého pojištění (dále jen „český starobní důchod”), pokud

a)  získal před 1. lednem 1993 aspoň 25 let československé doby pojištění, za kterou mu byl po 31. prosinci 1992 přiznán starobní důchod ze slovenského důchodového pojištění (dále jen „slovenský starobní důchod”); v tomto zákoně se pro účely dorovnávacího přídavku za československou dobu pojištění považují doby zaměstnání a náhradní doby získané před 1. lednem 1993 podle československých právních předpisů a československá doba pojištění se započítává v rozsahu, v jakém se započítává podle právních předpisů České republiky účinných ke dni, od něhož byl přiznán český starobní důchod,

b)  získal v období od 1. ledna 1993 do 31. prosince 1995 aspoň 1 rok doby pojištění podle právních předpisů České republiky; pro účely splnění této podmínky se do doby pojištění nezahrnují náhradní doby,

c)  český starobní důchod a slovenský starobní důchod jsou vypláceny ke dni, od něhož pojištěnec žádá o přiznání dorovnávacího přídavku, a

d)  výše dorovnávacího přídavku má ke dni, od něhož pojištěnec žádá o jeho přiznání, kladnou hodnotu.

(2) Výše dorovnávacího přídavku se při jeho přiznání stanoví ve výši rozdílu mezi výší starobního důchodu, která by pojištěnci náležela, pokud by k dobám pojištění získaným po 31. prosinci 1992 podle právních předpisů České republiky byla přičtena československá doba pojištění (dále jen „hypotetická výše starobního důchodu”) a úhrnem vypláceného českého starobního důchodu a vypláceného slovenského starobního důchodu přepočteného na českou měnu. Pokud je některý z těchto starobních důchodů vyplácen v nižší výši z důvodu souběhu nároku na výplatu jiného důchodu nebo z důvodu výdělečné činnosti anebo z jiného důvodu stanoveného zákonem, použije se při stanovení výše dorovnávacího přídavku ta výše starobního důchodu, která by náležela, kdyby k tomuto snížení výše starobního důchodu z těchto důvodů nedošlo. Při přepočtu vypláceného slovenského starobního důchodu na českou měnu podle věty první se použije kurz české koruny vůči euru vyhlášený Českou národní bankou pro první den kalendářního měsíce, do něhož spadá den, od něhož se dorovnávací přídavek přiznává.

(3) Hypotetická výše starobního důchodu se stanoví ke dni, od něhož byl přiznán český starobní důchod. Pokud je dorovnávací přídavek přiznáván od pozdějšího dne, než je den, od něhož je přiznán český starobní důchod, zvýší se hypotetická výše starobního důchodu podle právních předpisů upravujících zvyšování důchodů v období ode dne, od něhož byl přiznán český starobní důchod, do dne, od něhož se dorovnávací přídavek přiznává.

komentář k § 106a

Ustanovení § 106a až § 106c ZDP byla pod společným názvem „Dorovnávací přídavek některým poživatelům českého a slovenského starobního důchodu“ vložena do zákona o důchodovém pojištění novelou provedenou zákonem č. 274/­2013 Sb., kterým se mění zákon č. 155/­1995 Sb., o důchodovém pojištění, ve znění pozdějších předpisů, a zákon č. 582/­1991 Sb., o organizaci a provádění sociálního zabezpečení, ve znění pozdějších předpisů s účinností 1. 12. 2013.

V odstavci 1 se zavádí nová samostatná dávka, a to dorovnávací přídavek pro pojištěnce, kterým vznikl nárok na český starobní důchod a zároveň na slovenský starobní důchod za československé (tzv. federální) doby získané před rokem 1993.

Podmínky nároku na tuto dávku jsou stanoveny tak, aby se co nejvíce přiblížily požadavkům, které pro poskytování dorovnání stanovil Ústavní soud ČR, aniž by se však použilo kritérium českého státního občanství, které by nebylo v souladu s právními předpisy EU. Na základě nálezů Ústavního soudu ČR ve věci tzv. česko-slovenských důchodů se přihlíží k dobám důchodového zabezpečení získaným před 1. lednem 1993, k jejichž hodnocení je příslušná Slovenská republika, a to nejen pro účely posouzení splnění potřebné doby pojištění pro vznik nároku na český starobní důchod a pro metodu výpočtu výše tzv. dílčího důchodu, ale i pro účely výpočtu tzv. dorovnání konstruovaného Ústavním soudem nad rámec smlouvy mezi Českou republikou a Slovenskou republikou o sociálním zabezpečení a koordinačních nařízení.

Důležité

     Podmínkou nároku na dorovnávací přídavek je získání aspoň 25 let důchodového zabezpečení (včetně náhradních dob) za doby trvání československé federace i unitárního společného státu, neboť podle právních předpisů platných k 31. prosinci 1992, tj. zákona č. 100/­1988 Sb., o sociálním zabezpečení, se jednalo o potřebnou dobu zabezpečení nezbytnou pro vznik nároku na starobní důchod.

Dalšími důležitými podmínkami je přiznání starobního důchodu za československou dobu zabezpečení nositelem pojištění Slovenské republiky a to, aby pojištěnec získal aspoň jeden rok pojištění (bez náhradních dob) v České republice nejpozději do 31. prosince 1995. Podmínkou dále je, aby za dobu pojištění po rozdělení ČSFR byl pojištěnci přiznán český starobní důchod. I z judikatury SD EU vyplývá možnost členských států EU vázat poskytnutí „sociální dávky“ na existenci skutečného pouta mezi žadatelem o dávku a příslušným členským státem za účelem zajištění finanční rovnováhy vnitrostátního systému sociálního zabezpečení; v daném případě je oním poutem existence nároku na český dílčí starobní důchod.

V odstavcích 2 a 3 se dorovnávací přídavek konstruuje jako rozdíl mezi starobním důchodem, který by pojištěnci náležel, pokud by veškeré doby jeho důchodového zabezpečení získané před 1. 1. 1993 na území Československa hodnotil spolu s českými dobami pojištění český nositel pojištění (tj. stanoví se hypotetický český starobní důchod, do jehož výše dorovnání náleží), a úhrnem českého dílčího starobního důchodu a slovenského starobního důchodu přepočteného na českou měnu.

Při výpočtu hypotetické výše českého starobního důchodu se vychází z judikatury Ústavního soudu („dorovnání do takové výše důchodu, která by náležela, pokud by federální doby byly hodnoceny jako doby české“). Při výpočtu této hypotetické výše se budou zohledňovat též koordinační předpisy EU a před vstupem České republiky do EU případně též pravidla smlouvy mezi Českou republikou a Slovenskou republikou o sociálním zabezpečení, tj. stanoví se – český dílčí starobní důchod, a to tak, že se pro účely dílčení teoretické výše starobního důchodu přičtou československé doby pojištění k českým dobám pojištění, – sólo český starobní důchod (za předpokladu, že by na něj po přičtení československé doby pojištění vznikl nárok), s tím, že při zjišťování jeho výše se československé doby pojištění i vyměřovací základy tehdy získané hodnotí jako by se jednalo o české doby; pro stanovení výše dorovnávacího přídavku se pak vezme v úvahu vyšší částka.

§ 106b

(1) Výše dorovnávacího přídavku se nově stanoví ke dni 31. ledna každého kalendářního roku; to neplatí, byl-li dorovnávací přídavek přiznán ode dne spadajícího do období od 1. ledna do 31. ledna téhož kalendářního roku. Při stanovení nové výše dorovnávacího přídavku se vychází z výše vypláceného českého starobního důchodu a z výše vypláceného slovenského starobního důchodu ke dni 31. ledna kalendářního roku a z hypotetické výše starobního důchodu stanovené podle § 106a odst. 2 a 3 a upravené podle právních předpisů o zvyšování důchodů v období ode dne přiznání dorovnávacího přídavku do dne 31. ledna kalendářního roku; ustanovení § 106a odst. 2 věty druhé platí zde obdobně. Dorovnávací přídavek v nové výši se vyplácí od splátky českého starobního důchodu splatné v dubnu kalendářního roku, v němž se stanoví nová výše dorovnávacího přídavku, do splátky českého starobního důchodu splatné v březnu následujícího kalendářního roku. Při přepočtu vypláceného slovenského starobního důchodu na českou měnu pro účely stanovení nové výše dorovnávacího přídavku se použije kurz české koruny vůči euru vyhlášený Českou národní bankou pro 1. leden kalendářního roku, v němž se stanoví nová výše dorovnávacího přídavku.

(2) Pokud by v důsledku změny výše vypláceného českého starobního důchodu nebo výše vypláceného slovenského starobního důchodu přepočteného na českou měnu dorovnávací přídavek neměl kladnou hodnotu, zaniká nárok na výplatu dorovnávacího přídavku od splátky českého starobního důchodu splatné v dubnu kalendářního roku na dobu do splátky tohoto důchodu splatné v březnu následujícího kalendářního roku. Pokud nárok na výplatu dorovnávacího přídavku zanikl podle věty první v období 3 bezprostředně následujících kalendářních roků, nárok na dorovnávací přídavek zaniká dnem 31. ledna posledního z těchto kalendářních roků.

˘    Dnem 1. července 2025 v § 106b odst. 2 se slova „splátky českého starobního důchodu splatné v dubnu kalendářního roku na dobu do splátky tohoto důchodu splatné v březnu” nahrazují slovy „1. dubna kalendářního roku na dobu do 31. ­března”.

(3) Nevyplácí-li se dorovnávací přídavek proto, že se nevyplácí český starobní důchod nebo slovenský starobní důchod (§ 106c odst. 1), stanoví se nově výše dorovnávacího přídavku ode dne obnovení výplaty českého starobního důchodu nebo slovenského starobního důchodu. Při stanovení nové výše dorovnávacího přídavku se vychází z výše vypláceného českého starobního důchodu a z výše vypláceného slovenského starobního důchodu ke dni obnovení výplaty českého starobního důchodu nebo slovenského starobního důchodu a z hypotetické výše starobního důchodu stanovené podle § 106a odst. 2 a 3, zvýšené za případnou další výdělečnou činnost vykonávanou bez pobírání českého starobního důchodu (§ 34 odst. 2 a § 36 odst. 2) a upravené podle právních předpisů o zvyšování důchodů v období ode dne přiznání dorovnávacího přídavku do dne obnovení výplaty českého starobního důchodu; ustanovení § 106a odst. 2 věty druhé platí zde obdobně. Při přepočtu vypláceného slovenského starobního důchodu na českou měnu pro účely stanovení nové výše dorovnávacího přídavku se použije kurz české koruny vůči euru vyhlášený Českou národní bankou pro první den kalendářního měsíce, v němž se stanoví nová výše dorovnávacího přídavku.

komentář k § 106b

Ustanovení stanoví pravidla pro pravidelný přepočet výše dorovnávacího příplatku, resp. „přeposouzení“, zda jsou splněny podmínky nároku na tuto dávku.

Podle odstavce 1 se výše dorovnání bude pravidelně ex offo přepočítávat, a to k 31. lednu kalendářního roku, neboť jak v České republice, tak v Slovenské republice se důchody pravidelně valorizují od lednové splátky důchodu. Dorovnání nebude vypláceno zálohově, ale měsíčně vyplácené částky budou náležet bez ohledu na změny kurzu či mimořádné valorizace v průběhu roku, a to až do březnové splátky následujícího kalendářního roku včetně. Od dubnové splátky bude pak náležet dorovnání již v nové výši vypočtené k 31. lednu. Pro účely přepočtu dorovnání se slovenský starobní důchod bude, přepočítával na českou měnu podle kurzu vyhlášeného pro l. leden. Výplata nově vypočteného dorovnání náleží až od dubnové splátky.

Podle odstavce 2 platí, že v případě, že by výše dorovnávacího přídavku k 31. lednu byla nulová, zanikne nárok na výplatu s tím, že další výpočet dorovnání se provede automaticky bez nutnosti o něj žádat k 31. lednu následujícího kalendářního roku. V případě, že dorovnání bude vyšší než 0 Kč, pak nárok na jeho výplatu vznikne od dubnové splátky daného kalendářního roku. Pokud by dorovnání bylo opět nulové, další jeho přepočet se provede opět automaticky k 31. lednu následujícího kalendářního roku. Jestliže je dorovnání ve třech po sobě bezprostředně jdoucích kalendářních letech nulové, nárok na dorovnávací přídavek zaniká dnem 31. ledna posledního z těchto kalendářních roků.

V odstavci 3 je stanoven postup v situacích, které budou v praxi nastávat spíše výjimečně, a sice že v průběhu vyplácení dorovnávacího přídavku dojde k zastavení výplaty českého nebo slovenského starobního důchodu.

Důležité

     Zákonem č. 321/­2023 Sb. s účinností od 1. 7. 2025 dojde k formulační úpravě navazující na novou úpravu splatnosti důchodů, kdy se přechází na výplatu důchodů na běžný kalendářní měsíc. Od toho data bude v zákoně č. 582/­1991 Sb., o organizaci a provádění sociálního zabezpečení sjednocena výplata dávek důchodového pojištění pro všechny důchodce bez ohledu na to, který orgán sociálního zabezpečení důchod vyplácí. Všechny důchody se tedy budou vyplácet jednotně na běžný kalendářní měsíc (tj. od prvního do posledního dne měsíce), nikoliv v případě ČSSZ dopředu v pravidelných měsíčních lhůtách (např. od 20. dne kalendářního měsíce do 19. dne následujícího kalendářního měsíce).

§ 106c

(1) Dorovnávací přídavek se vyplácí, jen pokud náleží výplata českého starobního důchodu i slovenského starobního důchodu.

(2) Vyplácí-li se český starobní důchod ve výši poloviny podle § 37 odst. 1 nebo ve výši poloviny procentní výměry podle § 59, vyplácí se dorovnávací přídavek ve výši poloviny.

(3) Dorovnávací přídavek se vyplácí spolu s českým starobním důchodem a stejným způsobem jako tento důchod.

˘    Dnem 1. července 2025 v § 106c odst. 3 se za slovo „vyplácí” vkládají slova „na kalendářní ­měsíc”.

(4) Na dorovnávací přídavek se pro účely § 58 a 59 a pro účely jiných právních předpisů hledí, jako by byl součástí starobního důchodu.

(5) Ustanovení § 54, 55, § 56 odst. 1, § 62 a 63 platí pro dorovnávací přídavek přiměřeně.

komentář k § 106c

Ustanovení souhrnně definuje další specifické rysy dorovnávacího příplatku a upravuje způsob jeho ukotvení ve sféře základního důchodového pojištění. Dorovnání je konstruováno tak, aby co nejlépe vyhovovalo principům vyjádřeným v judikatuře Ústavního soudu.

Podle odstavce 1 platí, že v případě zastavení výplaty některého starobního důchodu se zastaví též výplata dorovnávacího přídavku, což však neznamená ztrátu nároku na tuto dávku.

Podle odst. 2 platí, že v případě, že se starobní důchod vyplácí ve výši poloviny, bude se dorovnávací přídavek vyplácet rovněž ve výši poloviny, aby nedošlo ke zvýhodnění jeho příjemce.

Z odstavce 3 vyplývá, že dorovnávací přídavek není součástí starobního důchodu; jedná se o samostatnou důchodovou dávku sui generis, která má akcesorickou povahu vůči českému starobnímu důchodu, k němuž byla přiznána, a která se vyplácí společně s ním ke stejnému datu splatnosti. Vzhledem k tomu, že dorovnávací přídavek není součástí starobního důchodu, nebude dorovnávací přídavek zvyšován jako důchod podle předpisů o zvyšování vyplácených důchodů; u dorovnávacího přídavku se volí jiná konstrukce úpravy této dávky podle § 106b ZDP.

Z odstavce 4 dále vyplývá, že dorovnávací přídavek je sice samostatnou dávkou, avšak pro účely souběhů podle § 58 a 59 ZDP se (z administrativních důvodů) na něho bude hledět, jako by byl součástí starobního důchodu, s nímž se vyplácí. Protože dorovnávací přídavek představuje příjem důchodce a je s ním vyplácen, bude se k němu přihlížet stejně jako k důchodu, a to například při posuzování příjmů podle zvláštních právních předpisů.

V odstavci 5 se stanoví, která společná ustanovení o důchodech se vztahují i na dorovnávací přídavek; jde zejména o úpravu obecných podmínek nároku na dávku a na její výplatu a o doplácení dávky v případě nesprávného postupu; rovněž se na dorovnávací přídavek vztahují ustanovení o přechodu nároku například při úmrtí oprávněného.

Důležité

     Podobně jako v ustanovení § 106a ZDP dojde zákonem č. 321/­2023 Sb. s účinností od 1. 7. 2025 k formulační úpravě navazující na novou úpravu splatnosti důchodů, kdy se přechází na výplatu důchodů na běžný kalendářní měsíc.

Zmocňovací ustanovení

§ 107

(1) Vláda stanoví nařízením

a)  výši všeobecného vyměřovacího základu podle § 17 odst. 2 a výši přepočítacího koeficientu podle § 17 odst. 4,

b)  výši částek redukčních hranic stanovených podle § 15 pro kalendářní rok,

c)  výši základní výměry důchodu stanovenou podle § 33 odst. 1, § 41 odst. 1, § 51 odst. 1, § 53 odst. 1 a § 54 odst. 3 pro kalendářní rok,

d)  výši částky zvýšení za 1 vychované dítě podle § 34a odst. 2 pro kalendářní rok,

e)  zvýšení důchodů podle § 67 odst. 14,

f)  které nemoci se považují za nemoci z povolání a seznam těchto nemocí.

(2)   Vláda může nařízením stanovit, že u pojištěnců, kteří začali před 1. lednem 1993 vykonávat zaměstnání v hornictví, uvedené v § 76a větě první, se důchodový věk s přihlédnutím k délce zaměstnání v hornictví stanoví v nižších věkových hra­nicích, než jsou věkové hranice stanovené podle tohoto zákona, podmínky pro stanovení těchto nižších věkových hranic, přičemž tyto nižší věkové hranice a podmínky pro jejich stanovení nebudou stanoveny výhodněji, než tomu bylo podle právních předpisů účin­ných k 31. prosinci 1992, a dále způsob, jak se toto zaměstnání vykonávané po 31. prosinci 1992 prokazuje; zaměstnavatelé, kteří po 31. prosinci 1992 zaměstnávali tyto pojištěnce, jsou přitom povinni výkon tohoto zaměstnání potvrzovat. Vláda dále může stanovit, jakým způsobem se přepočtou starobní důchody pojištěnců uvedených ve větě první, kteří splnili podmínky pro stanovení těchto nižších věkových hranic.

komentář k § 107

Předmětné ustanovení obsahu zmocnění pro vládu k vydání zde uvedených nařízení vlády. Ustanovení bylo původně obsáhlejší, časem však byly některé pravomoci přeneseny z vlády na ministerstvo práce a sociálních věcí.

Nařízení vlády obsahující parametry uvedené pod písmenem a) až e) se vydává pravidelně v září kalendářního roku s účinnosti k 1. 1. následujícího kalendářního roku.

Tak např. pro rok 2024 se jedná o nařízení vlády č. 286/­2023 Sb., o výši všeobecného vyměřovacího základu za rok 2022, přepočítacího koeficientu pro úpravu všeobecného vyměřovacího základu za rok 2022, redukčních hranic pro stanovení výpočtového základu pro rok 2024, základní výměry důchodu stanovené pro rok 2024 a částky zvýšení za vychované dítě pro rok 2024 a o zvýšení důchodů v roce 2024 a pro rok 2025 se bude jednat o nařízení vlády č. 282/­2024 Sb., o výši všeobecného vyměřovacího základu za rok 2023, přepočítacího koeficientu pro úpravu všeobecného vyměřovacího základu za rok 2023, redukčních hranic pro stanovení výpočtového základu pro rok 2025, základní výměry důchodu stanovené pro rok 2025 a částky zvýšení za vychované dítě pro rok 2025 a o zvýšení důchodů v roce 2025.

Nařízením vlády pod písmenem f) je nařízení vlády č. 290/­1995 Sb., kterým se stanoví seznam nemocí z povolání, byť nemoci z povolání jsou spíše institutem pracovněprávním.

Novelou provedenou zákonem č. 323/­2021 Sb. Sb. s účinností od 1. 1. 2023 bylo vloženo do odstavce 1 předmětného ustanovení nové písmeno d) a novelou provedenou zákonem č. 270/­2023 Sb. s účinností od 1. 10. 2023 bylo vloženo nové písmeno e).

Důležité

     Předmětné ustanovení obsahuje zmocnění pro vládu k vydání zde uvedených nařízení vlády. Z ustanovení § 36a ZDP vyplývá, že v dalších letech se bude částka výchovného zvyšovat stejně jako procentní výměra starobního důchodu, a to jak u vyplácených důchodů (kde bude součástí procentní výměry důchodu) tak i u důchodů nově přiznávaných. Z toho důvodu ji bude vláda pravidelně vyhlašovat v nařízení vlády s údaji podle písm. a), b), c), d), e) a f).

§ 108

(1) Ministerstvo práce a sociálních věcí stanoví vyhláškou,

a)  způsob posouzení a procentní míry poklesu pracovní schopnosti, co se rozumí zcela mimořádnými podmínkami, za nichž je pojištěnec, jehož pracovní schopnost poklesla nejméně o 70 %, schopen výdělečné činnosti, a způsob zhodnocení a využití zachované pracovní schopnosti podle § 39 odst. 4 písm. e),

b)  co se rozumí výdělečnou činností v cizině a způsob přepočtu příjmů z výdělečné činnosti v cizině na českou měnu,

c)  postup při zjišťování ročního vyměřovacího základu pojiš­těnce ve vztahu k vyloučeným dobám,

d)  zvýšení důchodů podle § 67a odst. 8 a výši dočasného přídavku podle § 67aa odst. 7.

(2) Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy v dohodě s Ministerstvem práce a sociálních věcí stanoví prováděcím právním předpisem náležitosti a termíny předložení žádosti o zápis do seznamu, doklady k žádosti, obsah, rozsah a organizaci studia, podmínky odborné a pedagogické způsobilosti osob, které se budou podílet na zajišťování studia podle § 21 odst. 1 písm. c), materiálně technické podmínky prostor, ve kterých se bude uskutečňovat studium, podmínky ukončování studia, obsah a způsob vedení dokumentace, způsob a termíny předávání údajů z dokumentace Ministerstvu školství, mládeže a tělovýchovy.

komentář k § 108

Předmětné ustanovení obsahuje zmocnění pro ministerstvo práce a sociálních věcí a pro ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy. Jeho stávající podoba je výsledkem novely provedené zákonem č. 220/­2011 Sb. s účinností k 1. 1. 2012.

Ustanovení odstavce 1 upravuje zmocnění pro MPSV k vydání vyhlášky za účelem řádného provádění důchodového pojištění. Veškerá problematika uvedená v odstavci 1 byla původně řešena ve vyhlášce č. 284/­1995 Sb., kterou se provádí zákon o důchodovém pojištění.

První změna nastala s účinností od 1. 1. 2010, kdy byla problematika posuzování zdravotního stavu včetně tabulky obsahující katalog zdravotních postižení přenesena do samostatné vyhlášky č. 359/­2009 Sb., kterou se stanoví procentní míry poklesu pracovní schopnosti a náležitosti posudku o invaliditě a upravuje posuzování pracovní schopnosti pro účely invalidity (vyhláška o posuzování invalidity).

Další změna nastala od 1. 1. 2023. Okruh dob, které se též započítávají do doby potřebné péče o dítě pro splnění podmínky výchovy na starobní důchod (podle znění platného do 31. 12. 2022) byl zrušen novelou vyhlášky č. 258/­2022 Sb. Důvodem bylo zavedení výchovného přímo do zákona.

Novelou provedenou zákonem č. 324/­2021 Sb. s účinností od 1. 1. 2023 bylo zrušeno v odstavci 1 písm. a).

Novela provedená zákonem č. 270/­2023 Sb. s účinností 1. 10. 2023 doplnila na konec odstavce 1 nové písmeno d).

K provedení odstavce 2 byla s účinností 1. 2. 2014 vydána vyhláška Ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy č. 19/­2014 Sb., o zápisu vzdělávacích institucí do seznamu vedeného pro účely státní sociální podpory a důchodového pojištění a o studiu v jednoletých kursech cizích jazyků s denní výukou.

§ 109

Zrušovací ustanovení

Zrušují se:

1. § 1 odst. 3 a 4, § 2 odst. 2 až 4, § 6, § 7 písm. a), § 8 až 52, § 54 až 69, § 73 odst. 4, v § 94 odst. 1 slova „důchodového zabezpečení a“, § 98, § 100, § 102 odst. 1 část věty první za středníkem, v § 104 odst. 2 slova „důchodového zabezpeče­ní“, § 110, § 122 odst. 1 až 5, § 129 až 141, v § 145 odst. 6 slova „§ 122 odst. 1 až 3 a 5 a“, § 146 až 175, v § 177a odst. 1 slova „§ 6 odst. 2 a 3, § 8 odst. 1, § 9 odst. 2, § 12 odst. 2, 3 a 7, § 19 odst. 3, § 23 odst. 3, § 37 odst. 3, § 41 odst. 2, § 44 odst. 2, § 48 odst. 2, § 54 odst. 9, § 59 odst. 3“, slova „§ 100 odst. 2“ a slova „§ 120 odst. 7, § 131 odst. 3 a § 142 odst. 5“ a v § 177a odst. 2 slova „kteří občané mají v důchodovém zabezpečení práva a povinnosti jako pracovníci v pra­covním poměru, bližší podmínky jejich účasti na tomto zabezpečení, které další doby se považují za doby zaměstnání a náhradní doby, co se považuje za dobu zaměstnání v cizině, které osoby se považují za blízké osoby, co se považuje za dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav, za zvlášť ulehčené pracovní podmínky a mimořádné podmínky pro nárok na invalidní a čás­tečný invalidní důchod, podstatný pokles výdělku a bližší úpravu jednotlivých podmínek invalidity a čás­tečné invalidity, úpravu srovnatelného výdělku o pře­počítací koeficient“, slova „kdy je občan částečně, převážně nebo úplně bezmocný“ a slova „a podmínky poskytování úrazových důchodů, zaopatřovacích požitků vojenských a válečných poškozenců, přídavků za zranění a pří­spěv­ků přiznaných podle § 6 zákona č. 16/1947 Sb., které byly přiznány podle předpisů platných před 1. lednem 1957“ zákona č. 100/1988 Sb., o sociálním zabezpečení, ve znění zákona č. 110/1990 Sb., zákona č. 180/1990 Sb., zákona č. 1/1991 Sb., zákona č. 46/1991 Sb., zákona č. 306/1991 Sb., zákona České ná­rodní rady č. 482/1991 Sb., zákona č. 578/1991 Sb., zákona České národní rady č. 582/1991 Sb., zákona č. 235/1992 Sb., zákona České národní rady č. 589/1992 Sb., zákona České národní rady č. 37/1993 Sb., zákona č. 84/1993 Sb., zákona č. 160/1993 Sb., zákona č. 266/1993 Sb., zákona č. 307/1993 Sb., zákona č. 182/1994 Sb., zákona č. 241/1994 Sb. a zákona č. 118/1995 Sb.,

2. § 24 odst. 3 zákona č. 2/1991 Sb., o kolektivním vyjednávání, ve znění zákona č. 118/1995 Sb.,

3. zákon č. 46/1991 Sb., o zvyšování důchodů, ve znění zákona České národní rady č. 37/1993 Sb.,

4. zákon č. 246/1991 Sb., o druhém zvýšení důchodů v roce 1991,

5. zákon č. 116/1992 Sb., o zvýšení důchodů v roce 1992,

6. zákon České národní rady č. 547/1992 Sb., o zvý­šení důchodů v roce 1993,

7. zákon č. 255/1993 Sb., o druhém zvýšení důchodů v roce 1993 a o zvýšení důchodů přiznávaných v roce 1994, ve znění zákona č. 183/1994 Sb.,

8. čl. V zákona č. 235/1992 Sb., o zrušení pracovních kategorií a o některých dalších změnách v sociálním zabezpečení,

9. zákon č. 39/1994 Sb., o předčasném poskytování starobního důchodu a o změně zákonů na úseku zaměstnanosti,

10. zákon č. 41/1994 Sb., o zvýšení důchodů, které jsou jediným zdrojem příjmu, a sociálních důchodů,

11. zákon č. 183/1994 Sb., o zvýšení vyplácených důchodů a důchodů přiznávaných v roce 1994 a v roce 1995, ve znění zákona č. 76/1995 Sb., s výjimkou § 14,

12. zákon č. 76/1995 Sb., o zvýšení vyplácených důchodů a důchodů přiznávaných v roce 1995,

13. nařízení vlády České a Slovenské Federativní Republiky č. 231/1990 Sb., o zvýšení vyplácených důchodů a hra­nic nízkých důchodů, které jsou jediným zdrojem příjmu,

14. nařízení vlády České a Slovenské Federativní Republiky č. 257/1990 Sb., o přechodném snížení výše pojistného na sociální zabezpečení pro osoby vykonávající uměleckou činnost.

komentář k § 109

Předmětné ustanovení je klasickým zrušovacím ustanovením. Pro úplnost je třeba uvést, že část zákona č. 100/­1988 Sb., o sociálním zabezpečení, která byla tímto ustanovením ponechána účinná, je definitivně zrušena na základě zákona č. 329/­2011 Sb. Důchodové nároky vzniklé na základě příslušných ustanovení zákona č. 100/­1988 Sb. (tj. doby pojištění a náhradní doby získané podle tohoto zákona a nároky na dávky získané před 1. 1. 1996), resp. na základě dalších vyjmenovaných předpisů které byly ke dni účinnosti tohoto zákona zrušeny, však většinou nezanikly a trvají až do současnosti, pokud osoby z nich oprávněné dosud žijí.

§ 110

Účinnost

Tento zákon nabývá účinnosti dnem 1. ledna 1996.

komentář k § 110

Zákon o důchodovém pojištění nabyl účinnosti k 1. 1. 1996. Současně s ním nabyly k tomuto datu účinnosti i prováděcí předpisy vydané v roce 1995 a dále byla ke dni 1. 1. 1996 novelizována řada dalších zákonů na základě zákona č. 160/­1995 Sb., kterým se mění a doplňují některé zákony v souvislosti s přijetím zákona o důchodovém pojištění.

* * *

Zákon č. 134/1997 Sb. nabyl účinnosti dnem 1. ledna 1998 a dnem 26. června 1997.

Zákon č. 289/1997 Sb. nabyl účinnosti dnem 2. prosince 1997 a dnem 1. července 1998.

Zákon č. 224/1999 Sb. nabyl účinnosti dnem 1. prosince 1999.

Zákon č. 18/2000 Sb. nabyl účinnosti dnem 28. února 2000.

Zákon č. 118/2000 Sb. nabyl účinnosti dnem 1. července 2000 a 1. ledna 2001.

Zákon č. 132/2000 Sb. nabyl účinnosti dnem 1. ledna 2001.

Zákon č. 220/2000 Sb. nabyl účinnosti dnem 1. ledna 2001.

Zákon č. 116/2001 Sb. nabyl účinnosti dnem 1. července 2001.

Zákon č. 188/2001 Sb. nabyl účinnosti dnem 1. července 2001.

Zákon č. 353/2001 Sb. nabyl účinnosti dnem 5. října 2001.

Zákon č. 198/2002 Sb. nabyl účinnosti dnem 1. ledna 2003.

Zákon č. 263/2002 Sb. nabyl účinnosti dnem 1. července 2002.

Zákon č. 264/2002 Sb. nabyl účinnosti dnem 1. července 2002.

Zákon č. 420/2002 Sb. nabyl účinnosti dnem 27. září 2002 a 1. ledna 2003.

Zákon č. 362/2003 Sb. nabyl účinnosti dnem 1. ledna 2007.

Zákon č. 424/2003 Sb. nabyl účinnosti dnem 1. ledna 2004.

Zákon č. 425/2003 Sb. nabyl účinnosti dnem 1. ledna 2004.

Zákon č. 85/2004 Sb., nabyl účinnosti dnem 1. května 2004.

Zákon č. 281/2004 Sb. nabyl účinnosti dnem 7. května 2004.

Zákon č. 359/2004 Sb. nabyl účinnosti dnem 15. června 2004.

Zákon č. 436/2004 Sb. nabyl účinnosti dnem 1. října 2004.

Zákon č. 562/2004 Sb. nabyl účinnosti dnem 1. ledna 2005.

Zákon č. 626/2004 Sb. nabyl účinnosti dnem 1. ledna 2005.

Zákon č. 168/2005 Sb. nabyl účinnosti dnem 1. června 2005.

Zákon č. 361/2005 Sb. nabyl účinnosti dnem 1. října 2005.

Zákon č. 377/2005 Sb. nabyl účinnosti dnem 29. září 2005.

Zákon č. 530/2005 Sb. nabyl účinnosti dnem 1. ledna 2006.

Zákon č. 24/2006 Sb. nabyl účinnosti dnem 1. února 2006.

Zákon č. 109/2006 Sb. nabyl účinnosti dnem 1. ledna 2007.

Zákon č. 189/2006 Sb. nabyl účinnosti dnem 1. ledna 2009.

Zákon č. 264/2006 Sb. nabyl účinnosti dnem 1. července 2006.

Zákon č. 267/2006 Sb. nabyl účinnosti dnem 1. ledna 2017, s vý­jimkou části deváté čl. IX bodu 4 (§ 82), který nabyl účinnosti dnem 1. července 2006 – zákon byl zrušen zákonem č. 205/2015 Sb.

Zákon č. 152/2007 Sb. nabyl účinnosti dnem 1. července 2007, s výjimkou ustanovení § 9 odst. 6, § 9 odst. 8, které nabyly účinnosti dnem 1. ledna 2008.

Zákon č. 181/2007 Sb. nabyl účinnosti dnem 1. srpna 2007.

Zákon č. 218/2007 Sb. – byl zrušen zákonem č. 205/2015 Sb.

Zákon č. 261/2007 Sb. nabyl účinnosti dnem 1. ledna 2008.

Zákon č. 296/2007 Sb. nabyl účinnosti dnem 1. ledna 2009.

Zákon č. 178/2008 Sb. nabyl účinnosti dnem 28. května 2008.

Zákon č. 305/2008 Sb. nabyl účinnosti dnem 1. ledna 2009, s výnimkou ustanovení § 82a odst. 6, které nabylo účinnosti dnem 21. srpna 2008.

Zákon č. 306/2008 Sb. nabyl účinnosti dnem 1. ledna 2010, s výjimkou ustanovení § 56 odst. 1 písm. b), která nabyla účinnosti dnem 1. ledna 2009 a ustanovení § 16 odst. 4 věty druhé a odst. 8 věty první, § 19a odst. 2, která nabývají účinnosti dnem 1. července 2013.

Zákon č. 382/2008 Sb. nabyl účinnosti dnem 1. ledna 2009.

Zákon č. 479/2008 Sb. nabyl účinnosti dnem 1. ledna 2010.

Zákon č. 41/2009 Sb. nabyl účinnosti dnem 1. března 2009.

Zákon č. 108/2009 Sb. nabyl účinnosti dnem 1. července 2009.

Zákon č. 158/2009 Sb. nabyl účinnosti dnem 4. července 2009.

Zákon č. 282/2009 Sb. nabyl účinnosti dnem 31. srpna 2009.

Zákon č. 303/2009 Sb. nabyl účinnosti dnem 14. července 2009.

Nález Ústavního soudu č. 135/2010 Sb. nabyl účinnosti dnem 30. září 2011.

Zákon č. 347/2010 Sb. nabyl účinnosti dnem 1. ledna 2011.

Zákon č. 73/2011 Sb. nabyl účinnosti dnem 1. dubna 2011.

Zákon č. 220/2011 Sb. nabyl účinnosti dnem 30. září 2011, s výjimkou ustanovení § 15 odst. 4, § 17 odst. 2 a odst. 4, § 67, § 107, § 108 odst. 1 a odst. 2 písm. a) a b), která nabyli účinnosti dnem 22. července 2011 a ustanovení § 4 odst. 2, § 8 odst. 3, § 33 odst. 1, § 36 odst. 1 písm. a), písm. b), § 41 odst. 1, § 50 odst. 4 a odst. 5, § 51 odst. 1, § 53 odst. 1, § 54 odst. 3, § 57 a Přechodných ustanovení, bodů 2 až 4, která nabyly účinnosti dnem 1. ledna 2012.

Zákon č. 341/2011 Sb. nabyl účinnosti dnem 1. ledna 2012.

Zákon č. 348/2011 nabyl účinnosti dnem 1. ledna 2012.

Zákon č. 364/2011 Sb., nabyl účinnosti dnem 1. ledna 2012.

Zákon č. 365/2011 Sb., nabyl účinnosti dnem 1. ledna 2012.

Zákon č. 428/2011 Sb. nabyl účinnosti dnem 1. ledna 2013, s výjimkou ustanovení § 106a a Přechodných ustanovení, které nabyly účinnosti dnem 28. prosince 2011.

Zákon č. 458/2011 Sb. byl zrušen zákonem č. 267/2014 Sb.

Zákon č. 470/2011 Sb. nabyl účinnosti dnem 1. ledna 2012.

Zákon č. 314/2012 Sb. nabyl účinnosti dnem 27. září 2012.

Zákon č. 401/2012 Sb. nabyl účinnosti dnem 1. ledna 2013.

Zákon č. 403/2012 Sb. nabyl účinnosti dnem 1. ledna 2013.

Zákon č. 463/012 Sb. nabyl účinnosti dnem 21. pro­since 2012.

Zákon č. 267/2013 Sb. nabyl účinnosti dnem 1. září 2013.

Zákon č. 274/2013 Sb. nabyl účinnosti dnem 1. prosince 2013.

Zákon č. 303/2013 Sb. nabyl účinnosti dnem 1. ledna 2014.

Zákon č. 344/2013 Sb. nabyl účinnosti dnem 1. ledna 2014.

Zákon č. 182/2014 Sb. nabyl účinnosti dnem 29. srpna 2014.

Zákon č. 183/2014 Sb. nabyl účinnosti dnem 1. září 2014.

Zákon č. 250/2014 Sb. nabyl účinnosti dnem 1. ledna 2015.

Zákon č. 267/2014 Sb. nabyl účinnosti dnem 1. ledna 2015.

Zákon č. 332/2014 Sb. nabyl účinnosti dnem 1. července 2015.

Zákon č. 131/2015 Sb. nabyl účinnosti dnem 1. ledna 2016.

Zákon č. 377/2015 Sb. nabyl účinnosti dnem 1. ledna 2016 s výjimkou ustanovení § 105a odst. 1, který nabývá účinnosti dnem 1. ledna 2017.

Zákon č. 47/2016 Sb. nabyl účinnosti dnem 1. července 2016.

Zákon č. 137/2016 Sb. nabyl účinnosti dnem 1. září 2016.

Zákon č. 190/2016 Sb. nabyl účinnosti 17. června 2016, s výjimkou § 5 odst. 1 písm. i), který nabývá účinnosti dnem 1. srpna 2017.

Zákon č. 212/2016 Sb. nabyl účinnosti dnem 1. srpna 2016.

Zákon č. 213/2016 Sb. nabyl účinnosti dnem 1. října 2016.

Zákon č. 24/2017 Sb. nabyl účinnosti dnem 1. ledna 2017.

Zákon č. 99/2017 Sb. nabyl účinnosti dnem 1. ledna 2018.

Zákon č. 148/2017 Sb. nabyl účinnosti dnem 1. února 2018.

Zákon č. 150/2017 Sb. nabyl účinnosti dnem 1. července 2017.

Zákon č. 203/2017 Sb. nabyl účinnosti dnem 1. ledna 2018, s výjimkou § 67 odst. 6, § 67 odst. 8, která nabyly účinnosti dnem 1. srpna 2017.

Zákon č. 259/2017 Sb. nabyl účinnosti dnem 1. února 2018.

Zákon č. 310/2017 Sb. nabyl účinnosti dnem 1. června 2018.

Zákon č. 191/2018 Sb. nabyl účinnosti dnem 1. září 2018, s výjimkou § 33 odst. 1, § 41 odst. 1, § 51 odst. 1 a v § 53 odst. 1, § 67 a čl. II bodu 2, která nabyly účinnosti dnem 1. ledna 2019.

Zákon č. 32/2019 Sb. nabyl účinnosti dnem 1. července 2019.

Zákon č. 244/2019 Sb. nabyl účinnosti dnem 30. září 2019.

Zákon č. 315/2019 Sb. nabyl účinnosti dnem 1. prosince 2019.

Zákon č. 469/2020 Sb. nabyl účinnosti dnem 1. ledna 2022.

Zákon č. 540/2020 Sb. nabyl účinnosti dnem 1. ledna 2021.

Zákon č. 323/2021 Sb. nabyl účinnosti dnem 1. ledna 2023, s výjimkou Přechodných ustanovení bodu 5, které nabyly účinnosti dnem 1. září 2022, a ustanovení § 67c, který nabyl účinnosti dnem 9. září 2021.

Zákon č. 330/2021 Sb. nabyl účinnosti dnem 1. ledna 2022.

Zákon č. 221/2022 Sb. nabyl účinnosti 1. srpna 2022.

Zákon č. 455/2022 Sb. nabývá účinnosti dnem 1. ledna 2023 s výjimkou přechodných ustanovení zákona 323/2021 Sb., která nabývají účinnosti dnem 31. prosince 2022.

Zákon č. 71/2023 Sb. nabyl účinnosti dnem 20. března 2023.

Zákon č. 270/2023 Sb. nabyl účinnosti dnem 1. října 2023, s výjimkou § 31, který nabyl účinnosti dnem 1. října 2024.

Zákon č. 321/2023 Sb. nabyl účinnosti dnem 1. ledna 2024, s výjimkou ustanovení

a)  čl. I bodů 2, 4 až 10, 13, 14, 19 až 27, 31, 35 a 36, která nabyly účinnosti dnem 1. prosince 2023,

b)  čl. I bodů 33, 38 až 44, čl. II bodů 2 a 3 a čl. V bodů 20, 21, 23 a 24, která nabývají účinnosti dnem 1. července 2025.

Zákon č. 28/2024 Sb. nabyl účinnosti dnem 1. března 2024.

Zákon č. 29/2024 Sb. nabývá účinnosti dnem 1. ledna 2025.

Zákon č. 89/2024 Sb. nabývá účinnosti dnem 1. ledna 2026.

* * *

Čl. III
zákona č. 24/2006 Sb.

Přechodná ustanovení

1. Byla-li výše částečného invalidního důchodu upravena podle § 46 odst. 1 písm. b) zákona č. 155/1995 Sb., ve znění platném ke dni předcházejícímu dni účinnosti tohoto zákona, upraví se výše částečného invalidního důchodu od nejbližší splátky splatné po dni účinnosti tohoto zákona na výši, která by náležela, pokud by k takové úpravě nedošlo.

2. Byla-li výplata částečného invalidního důchodu zastave­na podle § 46 odst. 1 písm. c) zákona č. 155/1995 Sb., ve znění platném ke dni předcházejícímu dni účinnosti tohoto zákona, obnoví se výplata částečného invalidního důchodu od nejbližší splátky splatné po dni účinnosti tohoto zákona ve výši uvedené v ustanovení § 46 odst. 1 písm. a) zákona č. 155/1995 Sb., ve znění platném ke dni předcházejícímu dni účinnosti tohoto zákona.

Čl. X
zákona č. 109/2006 Sb.

Přechodná ustanovení

1. Nárok na vdovský a vdovecký důchod za dobu před 1. lednem 2007 na základě žádosti uplatněné po 31. prosinci 2006 se posuzuje podle dosavadních právních předpisů.

2. Poživatelům vdovských a vdoveckých důchodů, kteří po 31. prosinci 2006 nesplňují podmínky nároků na tyto důchody, náleží výplata těchto důchodů naposledy při splátce důchodu splatné v prosinci 2006.

Čl. XXXIV
zákona č. 189/2006 Sb.

Přechodná ustanovení

1. Účast na důchodovém pojištění osob samostatně vý­dělečně činných uvedených v § 9 odst. 3 písm. d) a f) zákona č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění, ve znění účinném ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona, které před 1. lednem 2007 nesplňovaly podmínky samostatné výdělečné činnosti stanovené tímto zákonem, vzniká nejdříve dnem 1. ledna 2007. Tyto osoby, pokud samostatnou výdělečnou činnost vykonávaly před 1. led­nem 2007 a ko­nají ji dále po 31. prosinci 2006, jsou povinny splnit povinnosti spojené se zahájením samostatné výdělečné činnosti do 8. února 2007.

2. U osob samostatně výdělečně činných uvedených v § 9 odst. 3 písm. d) zákona č. 155/1995 Sb., o důchodo­vém pojištění, ve znění účinném ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona, jimž vznikla účast na důchodovém pojištění podle bodu 1, se za příjmy ze samostatné výdělečné činnosti nepovažují odměny za užití téhož díla, jde-li o druhou nebo další licenční smlouvu k dílům vyhotoveným nebo provedeným před 1. lednem 2007 nebo byla-li licenční smlouva uzavřena před 1. lednem 2007; to však neplatí, je-li předmětem druhé nebo další licenční smlouvy aktualizace díla.

3. Účast na důchodovém pojištění a doby důchodového pojištění a náhradní doby důchodového pojištění získané před 1. lednem 2007 se hodnotí podle předpisů účinných před tímto dnem.

Čl. LXVII
zákona č. 264/2006 Sb.

Přechodná ustanovení

1. Procentní výměra starobních důchodů přiznaných v ob­dobí od 1. ledna 1996 do 30. června 2006 osobám, které dosáhly věku 50 let před 1. červencem 2006 a splnily ostatní podmínky uvedené v § 74a odst. 1 zákona č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění, ve znění čl. LXVI tohoto zákona, osobám uvedeným v § 76 odst. 1 zákona č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění, ve znění pozdějších předpisů, a osobám, které vykonávaly před 1. lednem 1993 aspoň po dobu 15 let zaměstnání v hornictví se stálým pracovištěm pod zemí v hlubinných dolech (popřípadě 10 let, jde-li o takové zaměstnání v uranových dolech), které bylo podle předpisů účinných před tímto dnem zařazeno mezi zaměst­nání I. pracovní kategorie zakládající nárok na starobní důchod při dosažení věku aspoň 55 let, se na žádost zvýší od splátky důchodu splatné po 30. červnu 2006 podle předpisů o zvýšení důchodů, které nabyly účinnosti v období od 1. ledna 1996 do 31. prosince kalendářního roku, který předchází kalendářnímu roku, do něhož spadá den, od něhož byl starobní důchod přiznán. Zvýšení podle věty první však spolu s procentní výměrou důchodu nesmí pře­sáhnout nejvyšší výměru, která se stanoví tak, že nejvyšší částka výše důchodu podle § 4 odst. 1 věty druhé zákona č. 76/1995 Sb., o zvýšení vyplácených důchodů a důchodů přiznávaných v roce 1995, se zvýší podle předpisů o zvýšení důchodů, které nabyly účinnosti v období od 1. ledna 1996 do dne, který předchází dni, od něhož byl přiznán starobní důchod. Zvýšení podle věty první a druhé se stanoví tak, jako kdyby starobní důchod uvedený ve větě první byl přiznán ke dni 31. prosince 1995. Starobní důchod se podle věty první nezvýší, pokud byl zvýšen podle § 76 odst. 3 zákona č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění, ve znění zá­kona č. 188/2001 Sb., nebo podle čl. II zákona č. 188/2001 Sb., kterým se mění zákon č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění, nebo pokud byl zvýšen na základě opatření přijatých ministrem práce a sociálních věcí podle § 4 odst. 3 zákona č. 582/1991 Sb., o orga­nizaci a provádění sociálního zabezpečení, podle zásad obdobných úpravě obsažené v § 76a zákona č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění, ve znění čl. LXVI tohoto zákona.

2. Poživatelům důchodů, kteří dosáhli věku 100 let před účinností tohoto zákona, se zvyšuje procentní výměra vypláceného důchodu o 1 000 Kč měsíčně od splátky důchodu splatné po dni účinnosti tohoto zákona. Jsou-li splněny podmínky nároku na výplatu více důchodů, zvyšuje se podle věty první procentní výměra starobního, plného invalidního nebo částečného inva­lidního důchodu. Na poživatele důchodu uvedené ve větě první se nevztahuje § 67a zákona č. 155/1995 Sb., o důcho­dovém pojištění, ve znění čl. LXVI tohoto zákona.

Čl. III
zákona č. 152/2007 Sb.
Přechodná ustanovení

1.    Jestliže muž pečoval o dítě ve věku do 4 let v období od 1. ledna 1996 do 30. června 2005 a nepodal před 1. červencem 2007 přihlášku k účasti na důchodovém pojištění nebo návrh na zahájení řízení o době a rozsahu péče o toto dítě, popřípadě podal tuto přihlášku nebo tento návrh opožděně, může podat návrh na zahájení tohoto řízení podle dosavadních právních předpisů do 30. června 2009. Bylo-li v období od 1. ledna 1996 do 30. června 2007 rozhodnuto o žádosti o přiznání důchodu, přičemž důchod byl přiznán, avšak nebylo přitom k době péče uvedené ve větě první přihlédnuto, považuje se návrh na zahájení řízení podle věty první též za žádost o úpravu výše přiznaného důchodu. Podmínka podání přihlášky k účasti na důchodovém pojištění se po 30. červnu 2007 nevyžaduje. Návrh na zahájení řízení podle věty první může podat i pozůstalá osoba, která uplatňuje nárok na vdovský nebo sirotčí důchod z důvodu úmrtí muže uvedeného ve větě první.

2.    Jestliže péče muže o dítě ve věku do 4 let nebo péče osoby o dlouhodobě těžce zdravotně postižené dítě vyžadující mimořádnou péči ve věku do 18 let nebo o pře­vážně nebo úplně bezmocnou osobu nebo částečně bezmocnou osobu starší 80 let anebo o osobu, která je závislá na péči jiné osoby ve stupni II (středně těžká závislost) nebo ve stupni III (těžká závislost) anebo ve stupni IV (úplná závislost), skončila před 1. červencem 2007, avšak ke dni 30. června 2007 ještě neuplynula lhůta k podání při­hlášky k účasti na důchodovém pojištění podle právních předpisů účinných ke dni 30. června 2007 nebo lhůta k podání ná­vrhu na zahájení řízení o době a rozsahu péče o tyto děti nebo o tyto osoby podle právních předpisů účinných ke dni 30. června 2007, může oprávněná osoba podat návrh na zahájení řízení o době a rozsahu péče podle dosavadních právních předpisů do 30. června 2009. Podmínka podání přihlášky k účasti na důchodovém pojištění osob uvedených ve větě první se po 30. červnu 2007 nevyžaduje.

3.    Jestliže okresní správa sociálního zabezpečení zahájila před 1. červencem 2007 řízení o době a rozsahu péče o osoby uvedené v bodě 2 a toto řízení nebylo do 30. června 2007 pravo­mocně skončeno, dokončí se toto řízení podle právních předpisů účinných ke dni 30. června 2007.

4.    Jestliže péče o osoby uvedené v bodě 2 a péče ženy o dítě ve věku do 4 let začala před 1. červencem 2007 a trvá ještě po 30. červnu 2007, prokazuje se tato doba péče podle právních předpisů účinných po 30. červnu 2007.

5.    Výše starobních, plných invalidních a částečných inva­lidních důchodů přiznaných před 1. červencem 2007 osobám, jimž byly při stanovení osobního vyměřovacího základu vyloučené doby uvedené v § 16 odst. 4 větě druhé písm. e) zákona č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění, ve znění účinném do dne nabytí účinnosti tohoto zákona, (dále jen „zákon o důchodovém pojištění“) omezeny podle § 16 odst. 5 zákona o důchodovém pojištění, se na žádost upraví od splátky důchodu splatné po 30. červnu 2007 tak, že do počtu vyloučených dob omezovaných podle § 16 odst. 5 zákona o důchodovém pojištění se nezahrnou vyloučené doby uvedené v § 16 odst. 4 větě druhé písm. e) zákona o důchodovém pojištění; přitom za vyloučenou dobu uvedenou v § 16 odst. 4 větě druhé písm. e) zákona o dů­chodovém pojištění se považuje pro účely této úpravy jen doba účasti na důchodovém pojištění osob uvedených v § 5 odst. 1 písm. s) a § 102a zákona o důchodovém pojištění. Lhůta pro vydání rozhodnutí stanovená ve správním řádu se u žádostí uplatněných do 31. října 2007 prodlužuje o 90 dnů.

Čl. XXXIV
zákona č. 189/2007 Sb.

Přechodná ustanovení

1. Účast na důchodovém pojištění osob samostatně vý­dělečně činných uvedených v § 9 odst. 3 písm. d) a f) zákona č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění, ve znění účinném ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona, které před 1. lednem 2009 nesplňovaly podmínky samostatné výdělečné činnosti stanovené tímto zákonem, vzniká nejdříve dnem 1. ledna 2009. Tyto osoby, pokud samostatnou výdělečnou činnost vykonávaly před 1. led­nem 2009 a konají ji dále po 31. prosinci 2008, jsou povinny splnit povinnosti spojené se zahájením samostatné výdělečné činnosti do 8. února 2009.

2.    U osob samostatně výdělečně činných uvedených v § 9 odst. 3 písm. d) zákona č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění, ve znění účinném ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona, jimž vznikla účast na důchodovém pojištění podle bodu 1, se za příjmy ze samostatné výdělečné činnosti nepovažují odměny za užití téhož díla, jde-li o druhou nebo další licenční smlouvu k dílům vyhotoveným nebo provedeným před 1. lednem 2009 nebo byla-li licenční smlouva uzavřena před 1. lednem 2009; to však neplatí, je-li předmětem druhé nebo další licenční smlouvy aktualizace díla.

3.    Účast na důchodovém pojištění a doby důchodového pojištění a náhradní doby důchodového pojištění získané před 1. lednem 2009 se hodnotí podle předpisů účinných před tímto dnem.

4.    Za dobu přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona se důchod doplatí podle § 55 odst. 2 zákona č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění, ve znění účinném do dne nabytí účinnosti tohoto zákona, nejvýše v rozsahu stanoveném právními předpisy účinnými ke dni, který předchází dni nabytí účinnosti tohoto zákona.

Čl. II
zákona č. 178/2008 Sb. zní:

1.    V roce 2008 se důchody zvýší mimo pravidelný termín od splátky důchodu splatné v srpnu 2008.

2.    Pro zvýšení důchodů podle bodu 1 se období pro zjišťování růstu úhrnného indexu spotřebitelských cen za domác­nosti celkem stanoví tak, že prvním měsícem tohoto období je srpen 2007 a posledním měsícem tohoto období je leden 2008. Zvýšení důchodů podle bodu 1 se stanoví tak, aby u průměrného starobního důchodu činilo částku odpovídající nejméně 100 % růstu cen zjištěného v období podle věty první.

3.    Pro zvýšení důchodů podle bodu 1 se nepoužijí ustano­vení § 67 odst. 3 věty druhé, § 67 odst. 5 a § 67 odst. 10 část věty za středníkem zákona č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění, ve znění účinném ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona.

Čl. VI
zákona č. 305/2008 Sb.

Přechodná ustanovení

1.    Postup podle čl. V bodu 17 se vztahuje i na platby na úhradu dlužného pojistného po 31. prosinci 2008, jde-li o úhradu dluhu na pojistném, který vznikl před 1. lednem 2009.

2.    Zvýšení vdoveckého důchodu se podle čl. V bodu 24 provede nejdříve od splátky důchodu splatné po 1. červenci 2006, byla-li žádost o toto zvýšení podána do 30. června 2011.

3.    U osob samostatně výdělečně činných uvedených v § 9 odst. 3 písm. d) zákona č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění, ve znění účinném ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona, se od příjmu ze samostatné výdělečné činnosti odečítají odměny za užití téhož díla, jde-li o druhou nebo další licenční smlouvu k dílům vyhotoveným nebo provedeným před 1. lednem 2009 nebo byla-li licenční smlouva uzavřena před 1. lednem 2009; to však neplatí, je-li předmětem druhé nebo další licenční smlouvy aktualizace díla.

Čl. II
zákona č. 306/2008 Sb.

Přechodná ustanovení

1.    O nárocích na důchody, které vznikly před 1. lednem 2010 a o nichž nebylo do tohoto dne pravomocně rozhodnuto, a o přiznání, odnětí nebo změně výše těchto důchodů za dobu před tímto dnem, i když o nich již bylo pravomocně rozhodnuto, se rozhodne podle právních předpisů účinných před tímto dnem.

2.    Účast na důchodovém pojištění a doby důchodového pojištění a náhradní doby důchodového pojištění získané před 1. lednem 2010 se hodnotí podle právních předpisů účinných před tímto dnem.

3.    Náhradní doby důchodového pojištění získané před 1. lednem 2010 se započítávají pro vznik nároku na důchod v plné výši, jde-li o pojištěnce, kterému vznikne nárok na důchod před rokem 2019.

4.    Nárok na starobní důchod podle § 30 zákona č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění, ve znění účinném do dne nabytí účinnosti tohoto zákona, jeho výše a podmínky pro výplatu se ode dne účinnosti tohoto zákona posuzují podle zákona o důchodovém pojištění, ve znění účinném do dne nabytí účinnosti tohoto zákona.

5.    Dosáhl-li poživatel plného invalidního nebo částečného invalidního důchodu věku 65 let před 1. lednem 2010, zaniká nárok na tento důchod dnem 1. ledna 2010; tímto dnem vzniká tomuto poživateli nárok na starobní důchod, a to ve výši, v jaké mu náležel dosavadní důchod. Plátce důchodu je povinen nejpozději do 31. ledna 2010 zaslat poživateli starobního důchodu uvede­nému ve větě první písemné oznámení o zániku nároku na plný invalidní nebo částečný invalidní důchod a o vzniku nároku na starobní důchod a jeho výši. Pro účely zvyšování tohoto starobního důchodu se za den přiznání starobního důchodu považuje den, od něhož byl přiznán dosavadní plný invalidní nebo částečný invalidní důchod. Nárok na starobní důchod podle věty první nevylučuje nárok na starobní důchod podle § 29 odst. 1, 2 nebo 3 zákona o důchodovém pojištění, ve znění účinném ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona.

6.    Je-li nárok na vdovský, vdovecký nebo sirotčí důchod, který byl přiznán před 1. lednem 2010, podmíněn nezaopatřeností dítěte a dítě je ke dni 31. prosince 2009 poživatelem plného invalidního důchodu, nevztahuje se na toto dítě ustanovení § 20 odst. 6 zákona o důchodovém pojištění, ve znění účinném ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona.

7.    Vznikl-li nárok na vdovský nebo vdovecký důchod před 1. lednem 2010, zůstává nárok na tento důchod zachován po 31. prosinci 2009, pokud vdova dosáhla před 1. lednem 2010 věku 55 let nebo důchodového věku, je-li důchodový věk nižší, a vdovec dosáhl před 1. lednem 2010 věku 58 let nebo důcho­dového věku, je-li důchodový věk nižší. Došlo-li k zániku nároku na vdovský nebo vdovecký důchod před 1. lednem 2010 nebo po 31. prosinci 2009, ale jde o důchody, které byly přiznány před 1. lednem 2010, vznikne nárok na vdovský nebo vdovecký důchod po 31. pro­sinci 2009 znovu za podmínek stanovených zákonem o důchodovém pojištění, ve znění účinném do dne nabytí účinnosti tohoto zákona.

8.    Plný invalidní důchod, na který vznikl nárok před 1. led­nem 2010, se ve výši, v jaké náležel ke dni 31. prosince 2009, považuje od 1. ledna 2010 za invalidní důchod pro invaliditu třetího stupně. Částečný invalidní důchod, na který vznikl nárok před 1. lednem 2010, s výjimkou částečného invalidního důchodu uvedeného v bodě 9, se ve výši, v jaké náležel ke dni 31. prosince 2009, považuje od 1. ledna 2010 za invalidní důchod pro invaliditu druhého stupně, byl-li důvodem částečné invalidity pokles schop­nosti soustavné výdělečné činnosti nejméně o 50 %, a za invalidní důchod pro invaliditu prvního stupně v ostatních případech. Za den přiznání invalidního důchodu pro invaliditu třetího stupně podle věty první se považuje den, od něhož byl přiznán plný invalidní důchod; za den přiznání invalidního důchodu pro invaliditu dru­hého stupně nebo pro invaliditu prvního stupně podle věty druhé se považuje den, od něhož byl přiznán částečný invalidní důchod. Plátce důchodu je povinen nejpozději do 31. ledna 2010 zaslat poživateli invalidního důchodu uvedenému ve větě první a druhé písemné oznámení o tom, zda mu náleží invalidní důchod pro invaliditu třetího stupně, pro invaliditu druhého stupně nebo pro invaliditu prvního stupně. Ustanovení věty první a s výjimkou změ­ny výše důchodu též ustanovení věty druhé platí, pokud není na základě kontrolní lékařské prohlídky konané po 31. prosinci 2009 stanoven jiný stupeň invalidity a vydáno rozhodnutí o invalidním důchodu pro jiný stupeň invalidity.

9.    Částečný invalidní důchod, na který vznikl ke dni 1. ledna 1996 nárok podle § 89 odst. 1 zákona o důchodovém pojištění, se ve výši, v jaké náležel ke dni 31. prosince 2009, považuje od 1. ledna 2010 za invalidní důchod pro invaliditu prvního stupně. Důchod uvedený ve větě první nelze odejmout; ustanovení o souběhu nároků na důchody a jejich výplatu nejsou přitom dotčena. Za den přiznání invalidního důchodu podle věty první se považuje den, od něhož byl přiznán důchod za výsluhu let, který se podle § 89 odst. 1 zákona o důchodovém pojištění považoval od 1. ledna 1996 za částečný invalidní důchod. Usta­novení bodu 8 věty čtvrté platí zde obdobně.

10. Plná invalidita, která trvá ke dni 31. prosince 2009, se považuje od 1. ledna 2010 za invaliditu třetího stupně. Částečná invalidita, která trvá ke dni 31. prosince 2009, se považuje od 1. ledna 2010 za invaliditu druhého stupně, byl-li důvodem částečné invalidity pokles schopnosti soustavné výdělečné čin­nosti nejméně o 50 %, a za invaliditu prvního stupně v ostatních případech.

11. Byl-li částečný invalidní důchod přiznán s přihlédnutím k mezinárodní smlouvě a částečná invalidita přitom nebyla po­souzena podle českých právních předpisů, považuje se částečná invalidita za částečnou invaliditu z důvodu poklesu schopnosti soustavné výdělečné činnosti nejméně o 50 %.

12. Posuzování invalidity u invalidních důchodů uvedených v bodě 8 větě první a druhé se od 1. ledna 2010 řídí právními předpisy účinnými od tohoto dne.

13. Byl-li plný invalidní důchod přiznán před 1. lednem 2010 a při první kontrolní lékařské prohlídce konané po roce 2009 je zjištěn takový stupeň invalidity, který má za následek snížení výše invalidního důchodu, sníží se výše invalidního důchodu až od tři­nácté splátky tohoto důchodu splatné po dni konání této prohlídky. Byl-li částečný invalidní důchod přiznán před 1. lednem 2010 a při kontrolní lékařské prohlídce konané po roce 2009 je zjištěn takový stupeň invalidity, který by měl za následek snížení výše invalidního důchodu, náleží invalidní důchod v dosavadní výši.

14. Za dobu před 1. lednem 2009 se důchod nebo jeho zvýšení doplatí ve výši, v níž důchod správně náležel, nejvýše v rozsahu stanoveném právními předpisy účinnými ke dni 31. pro­since 2008.

15. Byl-li starobní nebo invalidní důchod přiznán před 1. červencem 2009 pojištěnci, který splňuje podmínky uvedené v § 19a odst. 1 zákona č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění, ve znění účinném od 1. července 2009, přepočte se na žádost tento důchod ke dni jeho přiznání podle § 19a zákona č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění, ve znění účinném od 1. července 2009, a je-li důchod po tomto přepočtu vyšší, zvýší se od splátky důchodu splatné v červenci 2009.

Čl. IX
zákona č. 382/2008 Sb.

Přechodné ustanovení

Účast osob vedených v evidenci úřadu práce jako uchazeči o zaměstnání na důchodovém pojištění před dosažením věku 55 let se hodnotí podle právních předpisů účinných ke dni, který předchází dni nabytí účinnosti tohoto zákona, pokud těmto osobám vznikl nárok na důchod přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona.

Čl. VII
zákona č. 303/2009 Sb.

Přechodná ustanovení

1.    Poslanci Evropského parlamentu, zvolení na území Čes­ké republiky, kteří byli členy Evropského parlamentu ve volebním období, které skončilo v roce 2009, a byli v roce 2009 znovu zvoleni a rozhodli se pro uplatňování dosavadního národního sys­tému po celou dobu své činnosti, pokud jde o odměnu, odchodné a důchody¹⁾, jsou nadále účastni nemocenského pojištění a dů­chodového pojištění podle dosavadních právních předpisů; podle těchto předpisů se též odvádí pojistné na sociální zabezpečení a příspěvek na státní politiku zaměstnanosti z jejich platu a úkoly zaměstnavatele plní ten, kdo byl k plnění těchto úkolů u těchto poslanců příslušný podle těchto předpisů. To platí obdobně též pro účast těchto poslanců na úrazovém pojištění zaměstnanců podle zákona č. 266/2006 Sb., o úrazovém pojištění zaměstnanců, ve znění účinném do dne nabytí účinnosti tohoto zákona.

2.    Pro zdanění odměn, odchodného, starobního důchodu, důchodu, příspěvků, naturálních plnění a náhrad výdajů po­skytovaných z rozpočtu Evropské unie poslancům Evropského parlamentu, zvoleným na území České republiky, kteří byli členy Evropského parlamentu ve volebním období, které skončilo v roce 2009, a byli v roce 2009 znovu zvoleni a rozhodli se pro uplatňování dosavadního národního systému po celou dobu své činnosti, se použije zákon č. 586/1992 Sb., ve znění platném do dne nabytí účinnosti tohoto zákona.

Čl. XVI

zákona č. 155/1995 Sb.

Přechodné ustanovení

Jestliže dočasná pracovní neschopnost vznikla nebo karan­téna byla nařízena před 1. lednem 2014 a trvá ještě v roce 2014, zůstává období 21 kalendářních dnů uvedené v § 10 odst. 2 větě třetí a odst. 3 větě první zákona č. 155/1995 Sb., ve znění účinném ke dni 31. prosince 2013, zachováno.

Čl. II
zákona č. 220/2011 Sb.

Přechodná ustanovení

1.    Výše důchodů, na které vznikl nárok před 30. zářím 2011 a které se přiznávají ode dne, který spadá do období po 29. září 2011, se stanoví podle zákona č. 155/1995 Sb., o dů­chodovém pojištění, ve znění účinném ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona.

2.    Vznikl-li nárok na vdovský nebo vdovecký důchod před 1. lednem 2012, vznikne nárok na tento důchod po 31. prosinci 2011 znovu, splní-li se podmínky nároku na tento důchod ve lhůtě stanovené zákonem č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění, ve znění účinném do dne nabytí účinnosti tohoto zákona.

3.    Vznikl-li nárok na částečný invalidní důchod před 1. led­nem 2010 a při kontrolní lékařské prohlídce konané po roce 2011 je zjištěna invalidita druhého stupně, náleží invalidní důchod v dosavadní výši, a je-li zjištěna invalidita třetího stupně, použije se při stanovení nové výše procentní výměry invalidního důchodu nejvýše koeficientu 2. Vznikl-li nárok na částečný invalidní důchod před 1. lednem 2010 a v období od 1. ledna 2010 do 31. prosince 2011 došlo ke změně stupně invalidity z prvního stupně na druhý nebo třetí stupeň invalidity, popřípadě na druhý stupeň invalidity a poté z druhého stupně na třetí stupeň invalidity nebo na třetí stupeň invalidity a poté z třetího stupně na druhý stupeň invalidity, a po 31. prosinci 2011 dojde ke změně stupně invalidity

a) ze druhého stupně na první stupeň, použije se při stanovení nové výše procentní výměry invalidního důchodu koeficientu 0,6667,

b) ze třetího stupně na druhý stupeň, použije se při stanovení nové výše procentní výměry invalidního důchodu koeficientu 0,3333,

c) ze třetího stupně na první stupeň, použije se při stanovení nové výše procentní výměry invalidního důchodu koeficientu 0,2222,

d) ze druhého stupně na třetí stupeň, použije se při stanovení nové výše procentní výměry invalidního důchodu koeficientu 1,3333.

4.    Dojde-li při první kontrolní lékařské prohlídce konané po roce 2011 ke snížení stupně invalidity a má-li se snížit výše invalidního důchodu až od třinácté splátky tohoto důchodu, avšak výplata tohoto důchodu byla zastavena pro nedostavení se pojištěnce ke kontrolní lékařské prohlídce nebo nepodrobe­ní se vyšetření zdravotního stavu anebo nepředložení nálezů ošetřujících lékařů nebo nesdělení údajů o dosaženém vzdělání, zkušenostech a znalostech a o předchozích výdělečných čin­nostech, počítá se tato třináctá splátka důchodu ode dne, ve kterém kontrolní lékařská prohlídka měla být uskutečněna, nebo ode dne, kterým uplynula lhůta, v níž se měl pojištěnec podrobit vyšetření zdravotního stavu, pokud se pojištěnec tomuto vyšetření nepodrobil.

Čl. XIII
zákona č. 364/2011 Sb.

Přechodné ustanovení

Jestliže dočasná pracovní neschopnost vznikla nebo ka­ranténa byla nařízena před 1. lednem 2014 a trvá ještě v roce 2014, zůstává období 21 kalendářních dnů uvedené v § 10 odst. 2 větě třetí a odst. 3 větě první zákona č. 155/1995 Sb., ve znění účinném ke dni 31. prosince 2013, zachováno.

Čl. XIII
zákona č. 428/2011 Sb.

Přechodné ustanovení

Žádosti o poskytnutí vyrovnání, dorovnání, příplatků a ob­dobných plnění uvedených v § 106a zákona č. 155/1995 Sb., ve znění účinném ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona, se odloží a řízení o nich se nevede; byly-li tyto žádosti podány přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, řízení o nich se zastaví. Opatření učiněná přede dnem účinnosti tohoto zákona na základě těchto žádostí zůstávají nedotčena s tím, že příslušné plnění náleží po vyúčtování zálohové výplaty za rok 2011 ve výsledné výši beze změny, pokud trvá podle právních předpisů České republiky i Slovenské republiky nárok na důchod, který byl důvodem pro přiznání tohoto plnění; zánikem nároku na důchod podle právních předpisů některého z uvedených států zaniká trvale i nárok na příslušné plnění.

Čl. VII
zákona č. 470/2011 Sb.

Přechodná ustanovení

1. Účast na důchodovém pojištění a doby důchodového pojištění a náhradní doby důchodového pojištění získané přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona se hodnotí podle právních předpisů účinných před tímto dnem.

2. Vznikl-li nárok na sirotčí důchod po osobě uvedené v § 52 odst. 1 písm. b) zákona č. 155/1995 Sb., ve znění účinném do dne nabytí účinnosti tohoto zákona, přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, zůstává nárok na tento důchod zachován ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona, i když tato osoba není uvedena v § 52 odst. 1 písm. b) zákona č. 155/1995 Sb., ve znění účinném ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona.

3. Nároky na sirotčí důchod po osobách uvedených v § 52 odst. 1 písm. b) zákona č. 155/1995 Sb., ve znění účinném ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona, jejichž podmínky byly splněny přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, ale nezakládaly nárok před tímto dnem, se posuzují podle zákona č. 155/1995 Sb., ve znění účinném ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona; sirotčí důchod se v těchto případech přizná nejdříve ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona. To platí obdobně pro nároky na sirotčí důchody v případě, kdy podmínka uvedená v čl. VI bodě 26 byla splněna přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona.

Čl. III
zákona č. 267/2013 Sb.

Přechodné ustanovení

Studium v jednoletých kurzech cizích jazyků s denní výukou podle prováděcího právního předpisu vydaného na základě § 15 zákona č. 117/1995 Sb., o státní sociální podpoře, ve znění účinném do 31. srpna 2012, a na základě § 108 odst. 3 zákona č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění, ve znění účinném do 31. srpna 2012, a platného k 31. srpnu 2012, zahájené nejpozději ve školním roce 2013/2014 se považuje za studium na středních školách pro účely státní sociální podpory a důchodového pojištění.

Čl. II
zákona č. 274/2013 Sb.

Přechodná ustanovení

1. Nárok na dorovnávací přídavek vzniká nejdříve dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, i když podmínky stanovené pro vznik nároku na dorovnávací přídavek byly splněny před tímto dnem.

2. Opatření uvedená v ustanovení čl. XIII věty druhé zákona č. 428/2011 Sb., kterým se mění některé zákony v souvislosti s přijetím zákona o důchodovém spoření a zákona o doplňkovém penzijním spoření, ve znění účinném do dne nabytí účinnosti tohoto zákona, zůstávají za podmínek uvedených v tomto ustanovení nedotčena. Pokud by však byl dorovnávací přídavek vyšší než plnění poskytované podle těchto opatření, náleží místo tohoto plnění dorovnávací přídavek a nárok na plnění podle těchto opatření zaniká dnem, od něhož byl přiznán dorovnávací přídavek.

Čl. XLI
zákona č. 344/2013 Sb.

Přechodná ustanovení

1. Osoba, která byla přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákonného opatření Senátu dobrovolně účastna důchodového pojištění v nejdelším možném rozsahu uvedeném v § 6 odst. 2 větě druhé zákona č. 155/1995 Sb., ve znění účinném přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákonného opatření Senátu, je oprávněna přihlásit se k další takové účasti na důchodovém pojištění v období přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákonného opatření Senátu, a to za podmínky uvedené v § 6 odst. 2 větě druhé zákona o důchodovém pojištění v části věty za středníkem.

2. Doba důchodového pojištění uvedená v § 11 odst. 1 písm. a) zákona č. 155/1995 Sb., ve znění účinném přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákonného opatření Senátu, se před 1. lednem 2014 u osob uvedených v § 5 odst. 1 písm. a), f), w) a x) zákona č. 155/1995 Sb., ve znění účinném přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákonného opatření Senátu, hodnotí za podmínek stanovených v § 11 odst. 2 větách třetí až páté zákona č. 155/1995 Sb., ve znění účinném přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákonného opatření Senátu. Dlužné pojistné na důchodové pojištění uvedené v § 11 odst. 2 větách čtvrté a páté zákona č. 155/1995 Sb., ve znění účinném přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákonného opatření Senátu, lze za dobu před 1. lednem 2014 zaplatit podle těchto ustanovení nejdéle do 31. prosince 2016.

3. Pro účely zvýšení procentní výměry starobního důchodu podle § 34 odst. 4 zákona č. 155/1995 Sb., ve znění účinném ode dne nabytí účinnosti tohoto zákonného opatření Senátu, se započítává i doba výdělečné činnosti přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákonného opatření Senátu, za kterou nebylo toto zvýšení přiznáno.

Čl. II
zákona č. 183/2014 Sb.

Přechodné ustanovení

Při zvýšení důchodů od splátky důchodu splatné v lednu 2015 se procentní výměry vyplácených důchodů zvýší o tolik procent zaokrouhlených s přesností na jedno desetinné místo nahoru, aby u průměrného starobního důchodu úhrn částky zvýšení základní výměry důchodu a částky zvýšení procentní výměry důchodu činil 1,8 %, pokud by zvýšení procentní výměry vyplácených důchodů stanovené podle § 67 odst. 8 zákona č. 155/1995 Sb., ve znění účinném ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona, bylo nižší.

Čl. XV
zákona č. 267/2014 Sb.

Přechodné ustanovení

Splnil-li pojištěnec podmínky uvedené v § 29 odst. 3 písm. b) zákona č. 155/1995 Sb., ve znění účinném ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona, před tímto dnem, vzniká mu nárok na starobní důchod dnem splnění těchto podmínek.

Čl. XIII
zákona č. 377/2015 Sb.

Přechodná ustanovení

1. Pojištěnci, kterému byl přiznán starobní důchod ode dne spadajícího do období let 2016 a 2017 a výše procentní výměry tohoto důchodu byla stanovena s přihlédnutím k době jeho účasti na důchodovém spoření, se na jeho žádost výše tohoto důchodu přepočte od tohoto dne tak, že se k době účasti na důchodovém spoření nepřihlédne; podmínkou tohoto přepočtu je, že pojištěnec za celou dobu účasti na důchodovém spoření doplatil pojistné na důchodové pojištění podle zákona o ukončení důchodového spoření. Ustanovení § 55 odst. 2 zákona o důchodovém pojištění platí přitom obdobně.

2. Zvolil-li pojištěnec v žádosti o přiznání starobního důchodu podané přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona stanovení procentní výměry starobního důchodu podle § 35 odst. 2 písm. a) zákona č. 155/1995 Sb., ve znění účinném přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, a vyjádřil v této žádosti souhlas s převodem 60 % prostředků naspořených v důchodovém spoření ve prospěch státního rozpočtu, dokončí se řízení o této žádosti a procentní výměra starobního důchodu se stanoví podle právní úpravy účinné ke dni 31. prosince 2015.

Čl. II
zákona č. 212/2016 Sb.

Přechodné ustanovení

Vyhlášky vydané k provedení zákona č. 155/1995 Sb., ve znění účinném přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, upravující výši všeobecných vyměřovacích základů, přepočítacích koeficientů pro úpravu všeobecného vyměřovacího základu, redukčních hranic pro stanovení výpočtového základu a základních výměr důchodů a zvýšení důchodů zůstávají ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona platné i účinné.

Čl. II
zákona č. 213/2016 Sb.

Přechodné ustanovení

Byly-li podmínky pro stanovení důchodového věku podle § 37c odst. 1 zákona č. 155/1995 Sb., ve znění účinném ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona, splněny přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, stanoví se důchodový věk podle § 37c odst. 1 zákona č. 155/1995 Sb., ve znění účinném ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona, a výše procentní výměry starobního důchodu se stanoví podle § 37c odst. 2 zákona č. 155/1995 Sb., ve znění účinném ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona.

Čl. V
zákona č. 148/2017 Sb.

Přechodné ustanovení

Nároky na sirotčí důchod uvedené v § 52 zákona č. 155/1995 Sb., ve znění účinném ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona, jejichž podmínky byly splněny přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, ale nezakládaly nárok před tímto dnem, se posuzují podle zákona č. 155/1995 Sb., ve znění účinném ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona; sirotčí důchod se v těchto případech přizná nejdříve ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona.

Čl. VI
zákona č. 259/2017 Sb.

Přechodná ustanovení

1. Důchody přiznané přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona se na žádost přepočtou podle § 11 odst. 2 věty poslední a § 16 odst. 3 věty třetí zákona č. 155/1995 Sb., ve znění účinném ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona, pokud při přiznání těchto důchodů nebylo postupováno způsobem uvedeným v těchto ustanoveních; důchod se zvýší nejdříve ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona.

2. Podmínka trvání doby důchodového pojištění v rozsahu aspoň jednoho roku stanovená v § 6 odst. 2 větě první zákona č. 155/1995 Sb., ve znění účinném ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona, se považuje za splněnou, pokud účast na důchodovém pojištění podle § 6 odst. 2 zákona č. 155/1995 Sb. vznikla přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona a bez přerušení trvá i po tomto dni a přihláška k této účasti byla podána přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona.

3. Byla-li doba účasti na důchodovém pojištění osob samostatně výdělečně činných považována za vyloučenou dobu podle § 16 odst. 6 zákona č. 155/1995 Sb., ve znění účinném přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, přepočte se výše důchodu a vyplacené částky důchodu se zúčtují podle § 56 odst. 5 zákona č. 155/1995 Sb., ve znění účinném přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona.

4. Soustavná příprava dítěte na budoucí povolání, jde-li o studium přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, se hodnotí podle zákona č. 155/1995 Sb., ve znění účinném přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona.

5. Úraz, který utrpěl před 1. červencem 2016 pojištěnec, který není vojákem z povolání ani vojákem v další službě, při výkonu služby v ozbrojených silách České republiky nebo před 1. lednem 2005 pojištěnec při výkonu činnosti prováděné v rámci civilní služby podle pokynů osoby, u níž se koná civilní služba, nebo v přímé souvislosti s takovým výkonem, se považuje za pracovní úraz podle zákona č. 155/1995 Sb., ve znění účinném přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona; to platí obdobně pro onemocnění vzniklé při výkonu těchto služeb.

Čl. II
zákona č. 191/2018 Sb.

Přechodná ustanovení

1. Při stanovení výše zvýšení vyplácených důchodů v lednu 2019 se pro účely zvýšení procentní výměry vyplácených důchodů podle § 67 odst. 8 zákona č. 155/1995 Sb., ve znění účinném ode dne 1. září 2018, vychází ze zvýšení základní výměry důchodu stanoveného podle § 67 odst. 7 zákona č. 155/1995 Sb., ve znění účinném ode dne 1. září 2018, sníženého o 300 Kč a z průměrného starobního důchodu zjištěného podle § 67 odst. 12 zákona č. 155/1995 Sb., ve znění účinném ode dne 1. září 2018, zvýšeného o 300 Kč.

2. Dosáhl-li poživatel důchodu věku 85 let před 1. lednem 2019, zvyšuje se procentní výměra vypláceného důchodu o 1 000 Kč podle § 67a zákona č. 155/1995 Sb., ve znění účinném ode dne 1. ledna 2019, od splátky důchodu splatné po 31. prosinci 2018; toto zvýšení náleží k procentní výměře zvýšené podle § 67 zákona č. 155/1995 Sb., ve znění účinném ode dne 1. září 2018. O tomto zvýšení se nevydává písemné rozhodnutí; poživatel důchodu obdrží o tomto zvýšení písemné oznámení s tím, že ustanovení § 86 odst. 2 věty druhé zákona o organizaci a provádění sociálního zabezpečení se použije obdobně.

Čl. VI
zákona č. 32/2019 Sb.

Přechodná ustanovení

Pro účely § 65 zákona č. 155/1995 Sb. se za pobírání náhrady mzdy v období přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona považují i první 3 dny, po které nebyla náhrada mzdy vyplácena podle § 192 odst. 1 části věty druhé za středníkem zákona č. 262/2006 Sb., ve znění účinném přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona.

Čl. II
zákona č. 323/2021 Sb.

Přechodná ustanovení

1. Starobní důchody přiznané ode dne, který spadá do období před 1. lednem 2023, se zvýší o 500 Kč měsíčně za každé dítě, které pojištěnec vychoval, od splátky důchodu splatné v lednu 2023, jsou-li splněny podmínky stanovené v bodech 3 až 5; toto zvýšení náleží k procentní výměře starobního důchodu.

2. Zrušen zákonem č. 455/2022 Sb.

3. Podmínky výchovy dítěte se pro účely zvýšení podle bodu 1 posuzují u všech pojištěnců podle právních předpisů účinných ke dni, od něhož byl starobní důchod přiznán, pokud se dále nestanoví jinak; tyto podmínky platí i v případě, že o dítě osobně pečoval muž. Výchovu téhož dítěte nelze pro účely zvýšení podle bodu 1 současně započítat více osobám. Vychovávalo-li totéž dítě více osob, přihlíží se k výchově dítěte jen u té osoby, která o dítě osobně pečovala v největším rozsahu; to platí i v případě, že u téhož dítěte byla jeho výchova zohledněna při stanovení důchodového věku ženy. Zvýšení starobního důchodu podle bodu 1 nenáleží, pokud se pojištěnec vůči dítěti dopustil jako pachatel, spolupachatel nebo účastník úmyslného trestného činu proti životu a zdraví, proti svobodě a právům na ochranu osobnosti, proti lidské důstojnosti v sexuální oblasti nebo proti rodině a dětem podle trestního zákoníku nebo obdobných úmyslných trestných činů podle dříve platných právních předpisů.

4. Pokud byl důchodový věk stanoven se zohledněním vychovaných dětí, zvýší se starobní důchod podle bodu 1 bez žádosti; za vychované dítě se pro účely zvýšení podle bodu 1 považuje dítě, k jehož výchově bylo přihlédnuto při stanovení důchodového věku. Jde-li o ženu, které vznikl nárok na důchod podle § 61a odst. 1 zákona č. 155/1995 Sb., ve znění účinném přede dnem 1. ledna 2023, zvýší se starobní důchod podle bodu 1 bez žádosti; za vychované dítě se pro účely zvýšení podle bodu 1 považuje dítě ženy, které má uvedeno v základních registrech. O tomto zvýšení se nevydává písemné rozhodnutí; poživatel důchodu obdrží o tomto zvýšení písemné oznámení s tím, že ustanovení § 86 odst. 2 věty druhé zákona č. 582/1991 Sb., ve znění účinném ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona, se použije obdobně.

5. Nejedná-li se o případ uvedený v bodě 4 větě první nebo druhé, zvýší se starobní důchod podle bodu 1 na základě písemné žádosti podané na předepsaném tiskopisu. V této žádosti se uvádějí údaje o vychovaných dětech a o době a rozsahu osobní péče o dítě a čestné prohlášení, že osoba pečovala o dítě v největším rozsahu a že nenastala překážka pro zvýšení starobního důchodu uvedená v bodě 3 větě poslední; údaje o vychovaných dětech lze doložit rodným listem dítěte nebo jiným dokladem o vztahu k dítěti. Tento tiskopis obsahuje též poučení o důsledcích uvedení nepravdivých údajů. Žádost se podává v případě starobních důchodů přiznaných před 1. lednem 2023 nejpozději do 31. prosince 2024; žádost lze podat nejdříve 1. září 2022 s tím, že pro žádosti podané před tímto dnem se použije obdobně ustanovení § 83b odst. 2 zákona č. 582/1991 Sb., ve znění účinném ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona. Nebyla-li žádost podána ve lhůtě uvedené ve větě čtvrté, zvýšení starobního důchodu podle bodu 1 nenáleží. Podává-li se po 31. prosinci 2022 žádost o přiznání starobního důchodu ode dne, který spadá do období před 1. lednem 2023, zvyšuje se starobní důchod podle bodu 1 jen za výchovu toho dítěte, které pojištěnec uvedl v žádosti o přiznání starobního důchodu, s tím, že věta druhá platí obdobně; není-li tato podmínka splněna, zvýšení starobního důchodu podle bodu 1 nenáleží.

6. Vyplácí-li se procentní výměra starobního důchodu v upravené výši podle § 61 odst. 1 zákona č. 155/1995 Sb., ve znění účinném ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona, upraví se obdobně též zvýšení za vychované dítě náležející podle bodu 1.

7. Byl-li starobní důchod zvýšen podle bodu 1 a zjistí-li se, že o dítě, k jehož výchově bylo přihlédnuto při stanovení důchodového věku, osobně pečovala ve větším rozsahu jiná osoba, která požádala o zvýšení starobního důchodu podle bodu 1 nebo podle § 34a zákona č. 155/1995 Sb., ve znění účinném ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona, z důvodu, že vychovala totéž dítě v největším rozsahu, zvýšení starobního důchodu za vychované dítě podle bodu 1 nenáleží a starobní důchod se sníží; přitom se postupuje podle § 57 zákona č. 155/1995 Sb., ve znění účinném ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona.

8. Zrušen zákonem č. 455/2022 Sb.

9. Částka zvýšení za 1 vychované dítě se podle § 34a odst. 2 věty druhé zákona č. 155/1995 Sb., ve znění účinném ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona, zvýší poprvé od 1. ledna 2024.

Čl. II
zákona č. 221/2022 Sb.

Přechodná ustanovení

1. Od 1. ledna 2022 do dne předcházejícího dni nabytí účinnosti tohoto zákona jsou účastny důchodového pojištění osoby uvedené v § 5 odst. 2 písm. h) zákona č. 155/1995 Sb., ve znění účinném ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona. Doba této účasti na důchodovém pojištění se považuje za náhradní dobu pojištění a vyloučenou dobu, a pokud péče osoby uvedené ve větě první započala přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona a pokračuje i ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona, započítává se do doby 2 let uvedené v § 5 odst. 2 písm. h) zákona č. 155/1995 Sb., ve znění účinném ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona.

2. Byl-li pojištěnci uvedenému v bodě 1 nebo v § 102 odst. 6 zákona č. 155/1995 Sb., ve znění účinném ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona, přiznán starobní důchod nebo invalidní důchod ode dne, který spadá do období od 1. ledna 2022 do dne předcházejícího dni nabytí účinnosti tohoto zákona, přepočte se na žádost tento důchod ode dne přiznání tohoto důchodu podle zákona č. 155/1995 Sb., ve znění účinném ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona. Podle věty první se postupuje obdobně v případě přiznání vdovského, vdoveckého a sirotčího důchodu po pojištěnci uvedeném ve větě první.

Čl. II
zákona č. 455/2022 Sb.
Přechodné ustanovení

Splnil-li pojištěnec před 1. lednem 2023 podmínky pro stanovení důchodového věku uvedené v § 37d a 37e zákona č. 155/1995 Sb., ve znění účinném ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona, a starobní důchod mu nebyl přiznán ode dne, který spadá do období před 1. lednem 2023, považuje se za důchodový věk tohoto pojištěnce věk, kterého dosáhl v den 1. ledna 2023, je-li důchodový věk stanovený podle § 32 zákona č. 155/1995 Sb., ve znění účinném přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, vyšší.

Čl. II
zákona č. 270/2023 Sb.

Přechodná ustanovení

1. O nárocích na důchody, které vznikly přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona a o nichž nebylo do tohoto dne pravomocně rozhodnuto, a o přiznání, odnětí nebo změně výše těchto důchodů za dobu před tímto dnem, i když o nich již bylo pravomocně rozhodnuto, se rozhodne podle právních předpisů účinných před tímto dnem.

2. Byl-li starobní důchod přiznán podle § 31 zákona č. 155/1995 Sb., ve znění účinném přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, a tento důchod se přepočítává podle § 36 odst. 2 zákona č. 155/1995 Sb., ve znění účinném ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona, za dobu výdělečné činnosti vykonávané před dosažením důchodového věku, stanoví se výše procentní výměry starobního důchodu při tomto přepočtu podle zákona č. 155/1995 Sb., ve znění účinném přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona.

3. Procentní výměry důchodů, které byly přiznány ode dne, který spadá do období ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona do 31. prosince 2023, se v roce 2023 zvyšují podle § 67 odst. 15 zákona č. 155/1995 Sb., ve znění účinném přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona. Věta první se nepoužije, jde-li o starobní důchody přiznané podle § 31 zákona č. 155/1995 Sb., ve znění účinném ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona.

4. Při zvýšení vyplácených důchodů od 1. ledna 2024 se období pro zjišťování růstu indexu spotřebitelských cen stanoví tak, že prvním měsícem tohoto období je kalendářní měsíc následující po posledním kalendářním měsíci období pro zjišťování růstu indexu spotřebitelských cen použitého při předchozím zvýšení procentní výměry důchodů a posledním měsícem tohoto období je červen 2023. Došlo-li podle § 67 odst. 5 zákona č. 155/1995 Sb., ve znění účinném přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, ke splnění podmínky pro zvýšení důchodů v mimořádném termínu v červenci nebo v srpnu 2023, je při zvýšení vyplácených důchodů podle § 67 zákona č. 155/1995 Sb., ve znění účinném ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona, v termínu od 1. ledna 2024 posledním měsícem období pro zjišťování růstu cen srpen 2023 a v termínu od 1. ledna 2025 je prvním měsícem tohoto období září 2023 a při zvýšení vyplácených důchodů podle § 67a zákona č. 155/1995 Sb., ve znění účinném ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona, v roce 2024 je prvním měsícem tohoto období září 2023.

5. Ustanovení § 67 odst. 12 a § 67a odst. 7 zákona č. 155/1995 Sb., ve znění účinném ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona, se nevztahuje na důchody přiznané přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona.

6. Pokud tento zákon nabude účinnosti po 30. září 2023, stanoví se zvýšení vyplácených důchodů od 1. ledna 2024 podle § 67 zákona č. 155/1995 Sb., ve znění účinném přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona.

Čl. VI
zákona č. 321/2023 Sb.

Přechodná ustanovení

1. Zemřel-li oprávněný přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona po zahájení řízení o důchod, řídí se vstup do řízení o důchod a nabytí nároku na částky důchodu splatné do dne smrti oprávněného zákonem č. 155/1995 Sb., ve znění účinném přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona.

2. Zemřel-li oprávněný přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona a důchod mu byl před tímto dnem přiznán, řídí se nárok na vyplacení částek důchodu, které nebyly přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona vyplaceny do dne smrti oprávněného, zákonem č. 155/1995 Sb., ve znění účinném přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona.

3. Samostatná výdělečná činnost vykonávaná v době přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona se posuzuje podle zákona č. 155/1995 Sb., ve znění účinném přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona.

˘    Dnem 1. ledna 2026

Čl. XVI
zákona č. 89/2024 Sb.

Přechodné ustanovení

Při výplatě zvláštních odměn za výkon funkce člena okrskové volební komise nebo zvláštní okrskové volební komise za volby vyhlášené přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona se použije zákon č. 155/1995 Sb., ve znění účinném přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona.

1)  Zákon ČNR č. 582/1991 Sb., o organizaci a provádění sociálního zabezpečení, ve znění zákona ČNR č. 590/1992 Sb., zákona ČNR č. 37/1993 Sb., zákona č. 160/1993 Sb., zákona č. 307/1993 Sb., zákona č. 241/1994 Sb., zákona č. 118/1995 Sb. a zákona č. 160/1995 Sb.

      Zákon ČNR č. 589/1992 Sb., o pojistném na sociální zabezpečení a příspěvku na státní politiku zaměstnanosti, ve znění zákona ČNR č. 10/1993 Sb., zákona č. 160/1993 Sb., zákona č. 307/1993 Sb., zákona č. 42/1994 Sb., zákona č. 241/1994 Sb., zákona č. 59/1995 Sb., zákona č. 118/1995 Sb., zákona č. 149/1995 Sb. a zákona č. 160/1995 Sb.

1a) Například Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 883/2004 ze dne 29. dubna 2004 o koordinaci systémů sociálního zabezpečení, ve znění Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 988/2009 a Nařízení Komise (EU) č. 1244/2010, Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 987/2009 ze dne 16. září 2009, kterým se stanoví prováděcí pravidla k nařízení (ES) č. 883/2004 o koordinaci systémů sociálního zabezpečení, ve znění Nařízení Komise (EU) č. 1244/2010, a Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1231/2010 ze dne 24. listopadu 2010, kterým se rozšiřuje působnost nařízení (ES) č. 883/2004 a nařízení (ES) č. 987/2009 na státní příslušníky třetích zemí, na které se tato nařízení dosud nevztahují pouze z důvodu jejich státní příslušnosti.

2)  § 30 občanského zákoníku.

4)  Nařízení vlády č. 262/1994 Sb., o odměnách členům zastupitelstev v obcích.

5)  Zákon č. 361/2003 Sb., o služebním poměru příslušníků bezpečnostních sborů, ve znění pozdějších předpisů.

5a) Zákon č. 221/1999 Sb., o vojácích z povolání, ve znění pozdějších předpisů.

5b) Zákon č. 234/2014 Sb., o státní službě.

5c) § 8 zákona č. 108/2006 Sb., o sociálních službách.

5e) Zákon č. 187/2006 Sb., o nemocenském pojištění, ve znění pozdějších předpisů.

5f) Zákon č. 258/2000 Sb., o ochraně veřejného zdraví a o změně některých souvisejících zákonů, ve znění pozdějších předpisů.

6)  § 33 zákona č. 76/1959 Sb., o některých služebních poměrech vojáků, ve znění zákona č. 226/1992 Sb. § 116 až 119 zákona ČNR č. 186/1992 Sb., o služebním poměru příslušníků Policie České republiky, ve znění zákona č. 26/1993 Sb. § 119 až 123 zákona č. 154/1994 Sb., o Bezpečnostní informační službě.

6a) Zákon č. 198/2002 Sb., o dobrovolnické službě a o změně některých zákonů (zákon o dobrovolnické službě).

6b) § 7 odst. 8 a § 36 odst. 2 písm. e) zákona č. 586/1992 Sb., ve znění pozdějších předpisů.

7)  Zákon č. 187/2006 Sb., o nemocenském pojištění.

8)  § 13 zákona ČNR č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů, ve znění zákona č. 259/1994 Sb. a zákona č. 149/1995 Sb.

9)  § 2f zákona č. 252/1997 Sb., o zemědělství, ve znění pozdějších předpisů.

10) § 10 a 13 zákona č. 455/1991 Sb., o živnostenském podnikání (živnostenský zákon).

11. § 95 a 118 zákona č. 90/2012 Sb., o obchodních společnostech a družstvech (zákon o obchodních korporacích).

12) Zákon č. 35/1965 Sb., o dílech literárních, vědeckých a uměleckých (autorský zákon), ve znění zákona č. 89/1990 Sb., zákona č. 468/1991 Sb. a zákona č. 318/1993 Sb.

13) Např. zákon ČNR č. 128/1990 Sb., o advokacii, zákon ČNR č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád), zákon ČNR č. 524/1992 Sb., o auditorech a Komoře auditorů České republiky, zákon ČNR č. 523/1992 Sb., o daňovém poradenství a o Komoře daňových poradců České republiky, zákon č. 36/1967 Sb., o znalcích a tlumočnících, zákon č. 237/1991 Sb., o patentových zástupcích, zákon ČNR č. 360/1992 Sb., o výkonu povolání autorizovaných architektů a o výkonu povolání autorizovaných inženýrů a techniků činných ve výstavbě, ve znění zákona č. 164/1993 Sb. a zákona č. 275/1994 Sb.

14) § 7 odst. 2 písm. c) zákona č. 586/1992 Sb., ve znění pozdějších předpisů.

15) § 9 odst. 1 písm. a) a b) zákona ČNR č. 586/1992 Sb., ve znění zákona č. 323/1993 Sb. a zákona č. 259/1994 Sb.

15a) § 2 odst. 1 písm. b) nařízení vlády č. 303/1995 Sb., o minimální mzdě, ve znění pozdějších předpisů.

15e) § 6 odst. 4 písm. a) bod 13 zákona č. 582/1991 Sb., ve znění zákona č. 152/2007 Sb.

16a) § 3 zákona č. 219/2000 Sb., o majetku České republiky a jejím vystupování v právních vztazích.

17) Zákon ČNR č. 589/1992 Sb., ve znění pozdějších předpisů.

17b) § 5b odst. 1 zákona č. 589/1992 Sb., ve znění zákona č. 305/2008 Sb.

17c) § 15a odst. 1 zákona č. 589/1992 Sb., ve znění zákona č. 261/2007 Sb.

18) § 195 a § 206 odst. 2 zákoníku práce.

19) Např. § 92 odst. 2 zákona ČNR č. 186/1992 Sb., § 106 odst. 2 zákona č. 154/1994 Sb.

19b) § 83 odst. 3 a § 86 odst. 5 zákona č. 582/1991 Sb., ve znění zákona č. 306/2008 Sb.

19c) § 45b odst. 2 a § 69 odst. 1 a 2 zákona o rodině.

      § 19 zákona č. 359/1999 Sb., o sociálně-právní ochraně dětí, ve znění pozdějších předpisů.

19d) § 45 zákona o rodině.

20) § 36 až 43 zákona č. 561/2004 Sb., o předškolním, základním, středním, vyšším odborném a jiném vzdělávání (školský zákon).

20a) § 55 odst. 1 zákona č. 561/2004 Sb.

20b) § 46 odst. 3 a § 48 zákona č. 561/2004 Sb.

20c) § 55 odst. 2 zákona č. 561/2004 Sb.

20d) § 55 odst. 3 zákona č. 561/2004 Sb.

20) § 34 zákona č. 29/1984 Sb., o soustavě základních škol, středních škol a vyšších odborných škol (školský zákon), ve znění zákona č. 171/1990 Sb. a zákona č. 138/1995 Sb.

21) Zákon č. 561/2004 Sb., o předškolním, základním, středním, vyšším odborném a jiném vzdělávání (školský zákon), ve znění pozdějších předpisů.

21a) Zákon č. 435/2004 Sb., o zaměstnanosti.

21b) § 141 až 159 zákona č. 561/2004 Sb., o předškolním, základním, středním, vyšším odborném a jiném vzdělávání (školský zákon).

21c) § 186 odst. 2 zákona č. 561/2004 Sb.

21d) § 45 až 47 zákona č. 111/1998 Sb., o vysokých školách a o změně a doplnění dalších zákonů (zákon o vysokých školách).

24) § 276 a násl. občanského soudního řádu.

25) § 118 zákona č. 582/1991 Sb., ve znění zákona č. 160/1995 Sb.

25a) § 192 odst. 1 věta první a § 194 zákoníku práce.

25b) § 125 zákona č. 187/2006 Sb.

25d) § 192 odst. 5 zákoníku práce.

26) Zákon č. 183/1994 Sb., o zvýšení vyplácených důchodů a důchodů přiznávaných v roce 1994 a v roce 1995. Zákon č. 76/1995 Sb., o zvýšení vyplácených důchodů a důchodů přiznávaných v roce 1995.

27) § 6 čl. II odst. 1 zákona ČNR č. 10/1993 Sb., o státním rozpočtu České republiky na rok 1993, o změně a doplnění některých zákonů České národní rady a některých dalších předpisů.

28) Zákon č. 435/2004 Sb., o zaměstnanosti.

28a) § 25 odst. 3 až 5 zákona č. 435/2004 Sb.

34) § 25 a 38 zákona č. 29/1984 Sb., ve znění zákona č. 171/1990 Sb. a zákona č. 138/1995 Sb.

34b) § 108 odst. 1 zákona č. 435/2004 Sb., o zaměstnanosti.

35b) § 71 odst. 3 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád.

36) § 8 odst. 2 zákona č. 100/1988 Sb., o sociálním zabezpečení.

37) § 7 odst. 1 a 2 zákona č. 586/1992 Sb., ve znění pozdějších předpisů.

§ 52

37) § 45 zákona o rodině, ve znění pozdějších předpisů.

37a) § 4a písm. b) a c) a § 47i zákona č. 359/1999 Sb., o sociálně-právní ochraně dětí, ve znění pozdějších předpisů.

38) § 38 odst. 1 písm. c) zákona č. 561/2004 Sb., o předškolním, základním, středním, vyšším odborném a jiném vzdělávání (školský zákon), ve znění zákona č. 49/2009 Sb.

39) § 11 odst. 1 zákona č. 109/2002 Sb., o výkonu ústavní výchovy nebo ochranné výchovy ve školských zařízeních a o preventivně výchovné péči ve školských zařízeních a o změně dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů.

40) § 824 občanského zákoníku.

41) § 826 občanského zákoníku.

42) § 928 občanského zákoníku.

43) § 958 občanského zákoníku.

44) § 963 občanského zákoníku.

45) § 452 zákona č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních.

46) § 12 a 12a zákona č. 585/2004 Sb., o branné povinnosti a jejím zajišťování (branný zákon), ve znění pozdějších předpisů.

§ 21 odst. 1

46) § 93a zákona č. 111/1998 Sb., o vysokých školách a o změně a doplnění dalších zákonů (zákon o vysokých školách), ve znění pozdějších předpisů.

47) Zákon č. 376/2015 Sb., o ukončení důchodového spoření.

48) § 2430 až 2444 občanského zákoníku.

50) § 47f zákona č. 359/1999 Sb.

51) § 47ja zákona č. 359/1999 Sb.

52) § 13 zákona č. 374/2011 Sb., o zdravotnické záchranné službě.

53) § 37 odst. 3 a 4 zákona č. 582/1991 Sb., ve znění pozdějších předpisů.

Příloha
k zákonu č. 155/1995 Sb.

Důchodový věk pojištěnců narozených
v období let 1936 až 1971

Vysvětlivky: „r“ znamená rok „m“ znamená kalendářní měsíc.

Přehled valorizačních zvýšení a vyplácených důchodů od roku 1996