Zákon o jednotném měsíčním hlášení zaměstnavatele

Zákon č. 323/­2025 Sb. s komentářem

JUDr. Eva Dandová

Cílem zákona č. 323/­2025 Sb. bylo vytvoření jednoho elektronického měsíčního hlášení – tzv. Jednotného měsíčního hlášení zaměstnavatele, které bude zaměstnavatel využívat při plnění svých informačních povinností vůči vybraným orgánům veřejné moci. Tím, že se sloučí povinnosti zaměstnavatele hlásit údaje různým orgánům veřejné moci do jednoho hlášení odesílaného ve sjednocené lhůtě k jednomu subjektu – Ministerstvu práce a sociálních věcí, dojde tak k zamezení dvojkolejnosti komunikace zaměstnavatelů s veřejnou správou a výrazně se sníží administrativní zátěž pro zaměstnavatele.

Úvodem

V září 2025 byl publikován ve Sbírce nový zákon – zákon č. 323/­2025 Sb., o jednotném měsíčním hlášení zaměstnavatele.

Hlášení jednotného měsíčního hlášení zaměstnavatele bude obsahovat souhrnně určené údaje, které zaměstnavatelé povinně hlásí:

- České správě sociálního zabezpečení z oblasti sociálního pojištění podle zákona o pojistném na sociální zabezpečení a příspěvku na státní politiku zaměstnanosti, zákona o nemocenském pojištění a zákona o organizaci a provádění sociálního zabezpečení,

- Ministerstvu páce a sociálních věcí podle zákona o státní statistické službě a prováděcí vyhlášky o programu statistických zjišťování pro příslušný kalendářní rok a podle zákon a kolektivním vyjednávání,

- Českému statistickému úřadu podle zákona o státní statistické službě a prováděcí vyhlášky o programu statistických zjišťování pro příslušný kalendářní rok,

- Úřadu práce ČR podle zákona o zaměstnanosti a samotný Úřad práce ČR za zaměstnavatele podle zákona o ochraně zaměstnanců při platební neschopnosti zaměstnavatele,

- Finanční správě ČR podle zákona o daních z příjmů, daňového řádu a zákoníku práce.

Ze všech výše uvedených právních předpisů jsou vytipovány ohlašované údaje, které budou zaměstnavatelé hlásit najednou elektronicky prostřednictvím Jednotného měsíčního hlášení zaměstnavatele. Z praktických důvodů, které na jedné straně reflektují možnosti zaměstnavatelů a na druhé straně potřeby správců agend, bylo pro Jednotné měsíční hlášení zaměstnavatele stanoveno, že hlášení za kalendářní měsíc bude podáváno od 1. do 20. dne kalendářního měsíce následujícího po kalendářním měsíci, ke kterému se hlášení vztahuje.

Zaměstnavatel bude zasílat údaje na jedno místo – do integrovaného informačního systému Ministerstva práce a sociálních věcí. Zaštiťujícím resortem, který bude spravovat Integrovaný informační systém MPSV a zajišťovat přenos údajů zapojeným správním úřadům, bude MPSV. Technickou část, tedy zejména přijímání hlášení, formální a logické kontroly dat a jejich uložení do „Integrovaného informačního systému MPSV“, bude vykonávat Česká správa sociálního zabezpečení.

Účinnost zákona č. 323/­2025 Sb. byla stanovena k datu 1. ledna 2026, tedy tak, aby bezprostředně navazovala na pilotní fázi projektu Jednotného měsíčního hlášení zaměstnavatele, která je upravena novelou zákona o nemocenském pojištění a zákona o organizaci a provádění sociálního zabezpečení s účinností od 1. července 2025.

Důležité

     Pozměňovacím návrhem bylo odloženo plnění evidenčních povinností zaměstnavatelů a jejich povinnosti zasílat jednotné měsíční hlášení až na 1. duben 2026, aby měli zaměstnavatelé dostatečný časový prostor pro zajištění aplikačního vybavení potřebného pro plnění povinností podle tohoto zákona. To znamená, že v období 1. čtvrtletí roku 2026 budou zaměstnavatelé plnit evidenční povinnosti dosavadním způsobem, tj. podle zákona o nemocenském pojištění. V tomto období nebudou ani posílat jednotné měsíční hlášení.

Přihlašování do evidence zaměstnavatelů a evidence zaměstnanců podle zákona o JMHZ bude navázáno na den nástupu zaměstnance do zaměstnání nejdříve k 1. dubnu 2026.

Stanoví se přitom posun účinnosti zákona na 1. duben 2026, neboť je třeba účinnost celého zákona o JMHZ, jakož i většiny ustanovení změnového zákona, stanovit již k 1. lednu 2026, aby už na základě právní úpravy účinné od 1. ledna 2026 bylo zřejmé, že údaje za období leden až březen 2026 bude třeba vymahatelným způsobem dohlásit prostřednictvím jednotného měsíčního hlášení, a že tedy bude zapotřebí, aby zaměstnavatelé měli tyto údaje k dispozici v podobě, tj. datové a obsahové struktuře, využitelné pro tyto účely. Při využití tohoto legislativního řešení budou minimalizovány případné budoucí pochybnosti ohledně možné retroaktivity.

Dále se stanoví za účelem předcházení nelegálnímu zaměstnávání a zvýšení ochrany zaměstnanců od 1. 7. 2026 zaměstnavateli povinnost přihlásit zaměstnance do evidence zaměstnanců podle zákona o JMHZ nejpozději před okamžikem nástupu zaměstnance k výkonu práce [§ 19 odst. 1 písm. c) zákona] se tato povinnost od účinnosti zákona týká pouze zahraničních zaměstnanců.

Zaměstnavateli je dáno na výběr ze dvou možností, jak přihlásit zaměstnance do evidence zaměstnanců. Může tak učinit jedním úkonem před okamžikem nástupu tohoto zaměstnance k výkonu práce (plné přihlášení do evidence zaměstnanců), nebo ve dvou na sebe navazujících úkonech, kdy alespoň první úkon musí učinit před okamžikem nástupu zaměstnance k výkonu práce (částečné přihlášení do evidence zaměstnanců s následným dohlášením).

- Spolu s návrhem zákona č. 323/­2025 Sb., o jednotném měsíčním hlášení zaměstnavatele byl vypracován též změnový zákon – zákon č. 360/­2025 Sb., kterým se mění některé zákony v souvislosti s přijetím zákona o jednotném měsíčním hlášení zaměstnavatele, který měl původně měnit devět zákonů. Výsledkem legislativního procesu je změna celkem 23 zákonů a zrušení jedné vyhlášky – vyhlášky č. 346/­2017 Sb., o závazném vzoru potvrzení o dočasné neschopnosti uchazeče o zaměstnání plnit povinnosti uchazeče o zaměstnání z důvodu nemoci nebo úrazu a o závazném vzoru potvrzení o ošetření nebo vyšetření uchazeče o zaměstnání ve zdravotnickém zařízení. Tento zákon má účinnost rozdělenou do deseti termínů, hlavní část nabývá účinnosti spolu se zákonem č.323/­2025 Sb. 1. ledna 2026, poslední změna nastane až 1. ledna 2029. Například u ustanovení zákona o daních z příjmů, která se týkají tzv. druhé fáze změn daní z příjmů, je stanovena účinnost od 1. ledna 2027 a u ustanovení zákona o rozpočtovém určení daní, které se týkají změny frekvence hlášení údajů o počtu zaměstnanců vykonávajících pracovní činnost v jednotlivých obcích z roční na měsíční, se stanoví účinnost až od 1. ledna 2028.

Pro praxi jsou asi nejdůležitější změny:

- zákona č. 586/­1992 Sb., o daních z příjmů,

- zákona č. 589/­1992 Sb., o pojistném na sociální zabezpečení a příspěvku na státní politiku zaměstnanosti,

- zákona č.187/­2006 Sb., o nemocenském pojištění,

- zákona č. 582/­1991 Sb., o organizaci a provádění sociálního zabezpečení.

Zde je třeba dát pozor – například změny v zákoně č. 586/­1992 Sb. budou nabývat účinnosti postupně – některé 1. ledna 2026, některé 1. dubna 2026 a některé až 1. ledna 2027.

- V neposlední řadě bylo k návrhu zákona č. 323/­2025 Sb. zpracováno i prováděcí nařízení vlády č.417/­2025 Sb., k provedení zákona o jednotném měsíčním hlášení zaměstnavatele. Tímto nařízením je stanoven předepsaný formát (XML), obsahová struktura podání podle zákona o Jednotném měsíčním hlášení zaměstnavatele, období, za které je příslušný hlášený údaj sdělován, a kterému vybranému orgánu veřejné moci je hlášený údaj určen. Obsahová struktura Jednotného měsíčního hlášení zaměstnavatele je sestavena tak, aby logicky odpovídala jednotlivým tematickým okruhům hlášených údajů podle zvláštních právních předpisů, přičemž bylo bráno v úvahu, že některé údaje bude využívat více uživatelů.

Nařízení vlády č. 417/­2025 Sb., k provedení zákona o jednotném měsíčním hlášení zaměstnavatele nabylo účinnosti 1. ledna 2026.

Nařízení vlády č. 417/­2025 Sb. vychází ze zmocnění upraveného v zákoně č. 323/­2025  Sb., o jednotném měsíčním hlášení zaměstnavatele. Cílem tohoto nařízení vlády je konkretizovat technické podrobnosti komunikace mezi zaměstnavatelem a Ministerstvem práce a sociálních věcí, a to předepsaný formát (XML soubor) a obsahovou strukturu podání (tj. datovou větu) vymezených zákonem.

V nařízení vlády jsou uvedeny tabulky údajů sdělovaných v rámci jednotlivých typů podání (jednotné měsíční hlášení, evidence zaměstnavatele, evidence zaměstnance). Jde jednak o sadu tabulek pro pracovní poměr a pro zaměstnání se stejným rozsahem údajů a rovněž další sady tabulek se zúženým rozsahem údajů pro další skupiny zaměstnání ve smyslu § 4 zákona o JMHZ. U některých druhů zaměstnání podle zákona o JMHZ zaměstnavatelé nevykazují některé skupiny údajů, proto jsou pro ně stanoveny speciální tabulky.

Důležité

     V nařízení vlády jsou v souladu se zmocněním stanoveny situace, kdy zaměstnavatel není povinen přihlásit svého zaměstnance do evidence zaměstnanců nebo uvádí zúžený okruh údajů. Bude se jednat o případy, kdy by bylo neúčelné vyžadovat opakované přihlášení zaměstnance, protože zaměstnavatel naváže na předchozí pracovněprávní či obdobný vztah.

Součástí každé z tabulek uvedených v přílohách č. 1, 2, 3 a 4 nařízení vlády je nad rámec výslovného zákonného zmocnění také sloupec obsahující údaje o tom, kterému uživateli nebo uživatelům se příslušné údaje zpřístupňují způsobem podle § 26 zákona o JMHZ, a to s uvedením odkazu na příslušný zvláštní právní předpis (popř. zákon o JMHZ), v němž je stanovena povinnost zaměstnavatelů sdělovat daný údaj orgánu veřejné moci, který je v pozici tohoto uživatele.

Pro efektivní sběr dat jsou využívána i metadata, která představují nezbytný nástroj pro efektivní digitální zpracování údajů, zejména v rámci jednotného měsíčního hlášení zaměstnavatele. Umožňují jednoznačnou identifikaci, třídění a automatizované zpracování zasílaných dat, čímž zajišťují interoperabilitu mezi systémy veřejné správy, zvyšují kvalitu a konzistenci údajů a zároveň snižují administrativní zátěž. Jejich využití je klíčové pro dosažení transparentního, spolehlivého a opakovatelně využitelného sdílení informací v rámci digitalizace státní správy.

V JMHZ se vykazují také údaje, které nejsou předmětem evidence České správy sociálního zabezpečení ani nepodléhají sociálnímu pojištění, ale mají význam pro daňové účely.

Ačkoli koncepce evidence každého pracovněprávního vztahu u jednoho zaměstnavatele je odlišná pro pojistné účely, kdy každý pracovněprávní vztah se považuje za samostatné zaměstnání a veškeré údaje se uvádějí samostatně, a jiná pro daňové účely, kdy je nezbytné uvést za zaměstnance souhrnné údaje, technické řešení tyto rozdíly dokáže akceptovat. Pro daňové účely se určí libovolně jeden pracovněprávní vztah (tzv. primární), bez ohledu na rozsah činnosti nebo jeho typ a u tohoto pracovněprávního vztahu se uvedou souhrnné údaje, jako údaje o srážkové dani, slevách, zálohách či podepsaném prohlášení. Údaje o příjmech se pro daňové účely sdružují napříč pracovněprávními vztahy u téhož zaměstnavatele.

Cílem je především posílení právní jistoty, neboť ne všechny právní předpisy stanovující povinnost zaměstnavatelů sdělovat údaje prostřednictvím JMHZ obsahují přesné výčty těchto údajů. Některé předpisy, zejména z daňové oblasti, obsahují v tomto směru pouze obecné formulace, přičemž konkretizace se předpokládá právě v prováděcím předpisu, jímž byly dosud vyhlášky Ministerstva financí a nově jím je nařízení vlády k provedení zákona o JMHZ.

Výhodou je také zvýšení transparentnosti pro adresáty této právní normy, tedy jako pro

- zaměstnavatele, kteří díky této informaci uvedené u každého hlášeného údaje jednoznačně vědí, kterou povinnost stanovenou zvláštním právním předpisem tímto způsobem plní a vůči kterému orgánu veřejné moci,

- uživatele údajů, kteří mají přehled o tom, které údaje mají od Ministerstva práce a sociálních věcí jakožto správce systému evidence jednotného měsíčního hlášení požadovat,

- Ministerstvo práce a sociálních věcí, kterému je takto normativně a souhrnně stanoven konkrétní okruh údajů, které má v roli správce systému evidence jednotného měsíčního hlášení zpřístupňovat příslušným uživatelům údajů podle § 26 zákona o JMHZ.

Nad rámec výslovného zákonného zmocnění je v návrhu nařízení vlády obsažena i úprava doplnění údajů v situacích podle § 39 odst. 4 zákona o JMHZ [§ 3 písm. c) nařízení vlády] a požadavky na jednoznačnou identifikaci podání (§ 8 nařízení vlády). Obě tyto úpravy jsou potřebná z hlediska hladkého a plynulého provádění agendy jednotných měsíčních hlášení. Je třeba jednak jasně vymezit, které údaje o sobě má zaměstnavatel podle § 39 odst. 4 zákona JMHZ dohlásit, tj. odlišit tyto údaje od těch, které již ČSSZ eviduje z doby před účinností zákona o JMHZ, kdy se zaměstnavatel přihlašoval do registru zaměstnavatelů vedeného podle zákona o nemocenském pojištění. Rovněž je třeba uvést, kde zaměstnavatelé získají informace k základním technickým požadavkům na jednoznačnou identifikaci každého podání, aby bylo eliminováno riziko záměny a s ním spojené administrativní komplikace a nepříznivé právní důsledky.

- Harmonogram zavádění zákona o JMHZ do praxe:

- přechodné období od 1. ledna 2026 do 31. března 2026

- přechodné období od 1. dubna2026 do 30. června 2026

- období od 1. července 2026.

Přechodné období od 1. ledna 2026 do 31. března 2026 – zákon o JMHZ sice platí, ale v praxi se bude JMHZ podávat poprvé až za duben, a to v termínu do 20. května 2026. V tomto období se např. nepodává Přehled o platbě pojistného a příspěvku na státní politiku zaměstnanosti, Výkaz příjmů zúčtovaných zaměstnavatelem zaměstnancům činným na základě dohody o provedení práce (povinnost přihlásit všechny zaměstnance činné na DPP však trvá). Naopak ELDP za rok 2025 se zpracovává postaru.

Přechodné období od 1. dubna 2026 do 30. června 2026 – v tomto období bude zaměstnavatel podávat JMHZ za měsíc leden až březen 2026 zpětně, JMHZ se podávají samostatně za každý měsíc zvlášť. Bude se to např. týkat i důchodového pojištění. Od 1. ledna 2026 se evidence důchodového pojištění provádí již prostřednictvím JMHZ, za první čtvrtletí roku 2026 zpětně v tomto přechodném období.

Období od 1. července 2026 – v tomto období se již postupuje „normálně“ podle zákona o JMHZ, navíc však v účinnost vstoupí ustanovení § 17 a § 19 zákona o JMHZ, týkající se povinností zaměstnavatele zaevidovat sebe a mzdovou účtárnu do evidence zaměstnavatelů v případě nových zaměstnavatelů a nových mzdových účtáren a též povinnosti zaevidovat nové zaměstnance do evidence zaměstnanců.

Přehled ustanovení zákona

ČÁST PRVNÍ	ÚVODNÍ USTANOVENÍ	§	1 – 5
ČÁST DRUHÁ	JEDNOTNÉ MĚSÍČNÍ HLÁŠENÍ, OPRAVNÉ HLÁŠENÍ A JINÁ PODÁNÍ	§	6 – 15
ČÁST TŘETÍ	EVIDENCE	§	16 – 27
ČÁST ČTVRTÁ	PŘESTUPKY	§	28 – 30
ČÁST PÁTÁ	ZVLÁŠTNÍ USTANOVENÍ
HLAVA I	Zvláštní ustanovení v případě příslušníků bezpečnostních sborů a vojáků v činné službě	§	31 – 32
HLAVA II	Zvláštní postupy k utajení a zajištění bezpečnosti	§	33
HLAVA III	Zvláštní ustanovení o jednotném měsíčním hlášení a o evidenci zaměstnavatelů a evidenci zaměstnanců v období do 30. června 2026	§	34 – 35
ČÁST ŠESTÁ	SPOLEČNÁ, PŘECHODNÁ A ZÁVĚREČNÁ USTANOVENÍ	§	36 – 40

   

ZÁKON č. 323/2025 Sb.,

o jednotném měsíčním hlášení zaměstnavatele

Parlament se usnesl na tomto zákoně České republiky:

ČÁST PRVNÍ

ÚVODNÍ USTANOVENÍ

§ 1

Předmět úpravy

(1) Tento zákon upravuje jednotné měsíční hlášení jako prostředek, kterým zaměstnavatel vůči některým orgánům veřejné moci souhrnně plní své povinnosti sdělovat údaje o sobě a o svých zaměstnancích vyplývající mu z tohoto zákona nebo jiného právního předpisu.

(2) Tento zákon dále upravuje

a)  způsob sdělování hlášených údajů a údajů vedených v evidenci zaměstnavatelů a evidenci zaměstnanců,

b)  předávání hlášených údajů a údajů vedených v evidenci zaměstnavatelů a evidenci zaměstnanců některým orgánům veřejné moci,

c)  vzájemnou komunikaci některých orgánů veřejné moci a zaměstnavatelů při sdělování hlášených údajů a údajů vedených v evidenci zaměstnavatelů a evidenci zaměstnanců,

d)  evidování hlášených údajů a údajů o zaměstnavatelích a zaměstnancích a jejich uchovávání.

komentář k § 1

Jedná se o klasické úvodní ustanovení zákona, které vymezuje předmět zákona o jednotném měsíčním hlášení zaměstnavatele (cíl nové právní úpravy). Cílem zákona o JMHZ je sloučit údaje, které zaměstnavatel povinně zasílá některým orgánům veřejné moci do jednoho podání, kterým je jednotné měsíční hlášení.

Díky tomu se zamezí dvojkolejnosti komunikace zaměstnavatelů s veřejnou správou a sníží se administrativní zátěž pro zaměstnavatele.

Novou právní úpravou dochází ke sloučení několika formulářů/tiskopisů, které zaměstnavatelé posílali zpravidla každý měsíc na různé úřady, a přitom většina údajů v nich se opakovala, do jednoho měsíčního hlášení. Zaměstnavatelé budou každý měsíc zasílat hlášení JMHZ, a tím budou hlásit všechny určené povinné údaje podle zvláštních právních předpisů vůči úřadům v jednom kroku.

Hlášení JMHZ bude zpočátku obsahovat souhrnně určené údaje, které zaměstnavatelé povinně hlásí:

l    České správě sociálního zabezpečení, popř. územní správě sociálního zabezpečení či Institutu posuzování zdravotního stavu (podle zákona č. 589/­1992 Sb., o pojistném na sociální zabezpečení a příspěvku na státní politiku zaměstnanosti, zákona č. 187/­2006 Sb., o nemocenském pojištění, zákona č. 582/­1991 Sb., o organizaci a provádění sociálního zabezpečení),

l    Ministerstvu práce a sociálních věcí (podle zákona č. 89/­1995 Sb., o státní statistické službě a podle zákona č. 2/1991 Sb., o kolektivním vyjednávání),

l    Českému statistickému úřadu (podle zákona č. 89/­1995 Sb., o státní statistické službě),

l    Úřadu práce (podle zákona č. 435/­2004 Sb., o zaměstnanosti a Úřad práce za zaměstnavatele podle zákona č. 118/­2000 Sb., o ochraně zaměstnanců při platební neschopnosti zaměstnavatele),

l    orgánům Finanční správy ČR (podle zákona č. 586/­1992 Sb., o daních z příjmů, zákona č. 280/­2009 Sb., daňový řád, zákona č. 262/­2006 Sb., zákoník práce).

Ze všech výše uvedených právních předpisů jsou vytipovány ohlašované údaje, které budou zaměstnavatelé hlásit najednou elektronicky v rámci hlášení JMHZ. Uvedené orgány veřejné moci budou získávat údaje z IIS MPSV. Zaměstnavatel bude zasílat údaje na jedno místo – do IIS MPSV. Zaštiťujícím resortem, který bude spravovat IIS MPSV a zajišťovat přenos údajů zapojeným správním úřadům, bude Ministerstvo práce a sociálních věcí. Hmotněprávní povinnosti zaměstnavatelů zůstanou upraveny ve zvláštních právních předpisech. V zákoně o JMHZ bude procesněprávní úprava stanovující role jednotlivých aktérů a to, jakým způsobem budou zaměstnavatelé plnit povinnosti, v jaké lhůtě. Subsidiárně bude použit správní řád.

Důležité

     Přihlašování zaměstnavatelů a zaměstnanců bude nadále probíhat prostřednictvím elektronických komunikačních kanálů spravovaných ČSSZ a ČSSZ povede evidenci zaměstnavatelů a evidenci zaměstnanců podle zákona o JMHZ společně s registry podle zákona o nemocenském pojištění a zákona o organizaci a provádění sociálního zabezpečení. Oproti stávajícímu registru zaměstnavatelů a pojištěnců podle zákona o nemocenském pojištění dojde k rozšíření, jelikož ČSSZ bude evidovat všechny zaměstnavatele a zaměstnance podle zákona o JMHZ (tedy např. i všechny poplatníky daně z příjmu ze závislé činnosti neúčastné pojištění).

§ 2

Zaměstnavatel

Zaměstnavatelem se pro účely tohoto zákona rozumí

a)  zaměstnavatel podle zákoníku práce,

b)  zaměstnavatel podle zákona o nemocenském pojištění,

c)  zaměstnavatel podle zákona o pojistném na sociální zabezpečení a příspěvku na státní politiku zaměstnanosti,

d)  zaměstnavatel podle zákona o organizaci a provádění sociálního zabezpečení,

e)  plátce daně z příjmů fyzických osob ze závislé činnosti podle zákona o daních z příjmů, nebo

f)  zaměstnavatel podle zákona o zaměstna­nosti.

komentář k § 2

Ustanovení definuje pro potřeby zákona o JMHZ pojem „zaměstnavatel“.

Vzhledem k tomu, že zvláštní zákony mají různou specifikaci zaměstnavatele, v zákoně o JMHZ musí být definice zaměstnavatele široká, univerzální, zahrnující všechny typy zaměstnavatelů (nebo jinak označených subjektů) definované příslušnými zvláštními právními předpisy.

Zaměstnavatelem je pro tyto účely třeba rozumět subjekt, který je povinen hlásit vybrané údaje o sobě a o zaměstnancích orgánům veřejné moci (uživatelům údajů) podle zvláštních předpisů prostřednictvím hlášení JMHZ.

U takto široké definice zaměstnavatele je nutno upozornit, že mohou nastat situace, kdy se nebude vždy jednat o typický vztah zaměstnance a zaměstnavatele. Například za zaměstnavatele může být dle širší definice považován Úřad práce (ale i další plátci daně, jako např. Pojišťovna Kooperativa plnící povinnosti plátce při výplatě náhrady za ztrátu na výdělku plynoucí z povinného pojištění zaměstnavatele), který je v zákonem definovaných situacích v pozici plátce daně a platí za zaměstnance zálohy na dani z příjmů ze závislé činnosti, ale nelze u něj z hlediska obecného vnímání hovořit o „jeho zaměstnancích“, neboť nejsou ve vztahu k Úřadu práce v pracovněprávním vztahu.

§ 3

Zaměstnanec

(1) Zaměstnancem se pro účely tohoto zákona rozumí

a)  zaměstnanec podle zákona o nemocenském pojištění,

b)  zaměstnanec podle zákona o pojistném na sociální zabezpečení a příspěvku na státní politiku zaměstnanosti,

c)  fyzická osoba, kterou zaměstnavatel podle zákona o organizaci a provádění sociálního zabezpečení zaměstnává nebo k níž je ve vztahu, který zakládá účast na důchodovém pojištění,

d)  poplatník daně z příjmů fyzických osob ze závislé činnosti podle zákona o daních z příjmů, nebo

e)  zaměstnanec podle zákoníku práce.

(2) Zahraničním zaměstnancem se pro účely tohoto zákona rozumí fyzická osoba uvedená v § 87 odst. 1 zákona o zaměstnanosti.

komentář k § 3

Ustanovení definuje pro potřeby zákona o JMHZ pojem „zaměstnanec“.

Obdobně jako zaměstnavatel je i zaměstnanec ve zvláštních právních předpisech definován různě. Pro účely zákona o JMHZ jde o subjekt, který je se zaměstnavatelem v základním pracovněprávním nebo jiném vztahu definovaném zvláštním právním předpisem a kterého se týkají údaje sdělované orgánům veřejné moci zaměstnavatelem podle zvláštních předpisů prostřednictvím hlášení JMHZ.

Součástí hlášení JMHZ budou i údaje o fyzických osobách, které nejsou „zaměstnanci“ ve smyslu obecného chápání tohoto pojmu. Může se jednat o osoby, jimž náleží finanční plnění, které jim subjekt v roli zaměstnavatele (ve smyslu zákona o JMHZ) poskytuje např. z titulu náhradního plnění za původního zaměstnavatele.

Půjde například o situace, kdy poddodavatel není schopen plnit své platební závazky a ručí za něj dodavatel, který poskytne finanční plnění zaměstnanci (§ 324a ZP). Nebo může jít o finanční plnění poskytnuté zaměstnanci pojišťovnou Kooperativa nebo Generali Česká pojišťovna jako odškodnění pracovního úrazu nebo nemoci z povolání.

V odstavci 2 se pro účely tohoto zákona zavádí definice pojmu „zahraniční zaměstnanec“ formou odkazu na zákon č.435/­2004 Sb., o zaměstnanosti. U zahraničních zaměstnanců a jejich zaměstnavatelů se totiž uplatní zvláštní postupy při plnění evidenčních povinností [viz § 17 odst. 1 a § 19 odst. 1 písm. c)].

§ 4

Zaměstnání

(1) Zaměstnáním se pro účely tohoto zákona rozumí

a)  základní pracovněprávní vztah podle zákoníku práce,

b)  služební poměr podle zákona o státní službě,

c)  služební poměr příslušníků bezpečnostních sborů a vojáků v činné službě, nebo

d)  jiný právní vztah, s nímž je spojena povinnost zaměstnavatele sdělovat údaje některým orgánům veřejné moci způsobem stanoveným tímto zákonem.

(2) Je-li mezi zaměstnavatelem a zaměstnancem více právních vztahů podle odstavce 1, považuje se za zaměstnání jednotlivě každý z nich.

(3) Dnem nástupu zaměstnance do zaměstnání se pro účely tohoto zákona rozumí

a)  den nástupu do zaměstnání podle zákona o nemocenském pojištění,

b)  den nástupu k výkonu práce podle zákona o zaměstnanosti, nelze-li použít den podle písmene a),

c)  den, kdy pro účely zákona o daních z příjmů vznikla zaměstnavateli povinnost poskytovat zaměstnanci plnění, nelze-li použít den podle písmene a) nebo b), nebo

d)  den, kdy zaměstnavatel pro účely zákona o daních z příjmů poprvé poskytl plnění zaměstnanci, nelze-li použít den podle písmen a) až c).

komentář k § 4

Ustanovení definuje pro potřeby zákona o JMHZ pojem „zaměstnání“.

Obdobně jako v ustanovení § 2 definice pojmu „zaměstnavatel“ a v ustanovení § 3 definice pojmu „zaměstnanec“ je i definice pojmu „zaměstnání“ pro účely tohoto zákona velmi široká.

Zaměstnáním jsou všechny vztahy, na základě kterých budou zaměstnavatelé podle zvláštních právních předpisů sdělovat vybrané údaje prostřednictvím hlášení JMHZ.

Hlášení JMHZ se týká i služebních poměrů podle zákona č. 234/­2014 Sb., o státní službě. Týká se i služebního poměru podle zákona č. 361/­2003 Sb., o služebním poměru příslušníků bezpečnostních sborů, a dále i vojáků v činné službě.

Pokud však jde o příslušníky Bezpečnostní informační služby, Policie České republiky, Hasičského záchranného sboru České republiky, Generální inspekce bezpečnostních sborů, Úřadu pro zahraniční styky a informace a vojáky v činné službě, bude se jich hlášení JMHZ 44 týkat až s odloženou účinností od 1. 1. 2027 a uplatní se pro ně specifické postupy upravené v § 31 a násl.

Podle odstavce 2 platí, že v případě existence více právních vztahů mezi týmiž stranami se za zaměstnání považuje každý z těchto vztahů samostatně.

Zaměstnáním budou všechny vztahy, na základě kterých budou zaměstnavatelé podle zvláštních právních předpisů sdělovat vybrané údaje prostřednictvím JMHZ.

Důležité

     Podle § 6 odst. 2 zákona o daních z příjmů se zaměstnavatelem rozumí plátce příjmu. Zaměstnavatelem podle zákona o daních z příjmů se rozumí i ekonomický zaměstnavatel (uživatel pracovní síly) a formálně právní zaměstnavatel, kterým je daňový nerezident se sídlem nebo bydlištěm v jiném členském státě EU nebo státě tvořícím EHP, který má na území ČR organizační složku, jejímž předmětem činnosti je zprostředkování zaměstnání na základě povolení podle zákona o zaměstnanosti. To znamená, že i na tyto subjekty bude dopadat povinnost podávat JMHZ.

V odstavci 3 se opět pro účely tohoto zákona vyjmenovává, které dny se považují za dny nástupu do zaměstnání.

Zaměstnáním se podle zákona o nemocenském pojištění [§ 3 písm. g) zákona] rozumí činnost zaměstnance pro zaměstnavatele, ze které mu plynou nebo by mohly plynout od zaměstnavatele příjmy ze závislé činnosti, které jsou nebo by byly, pokud by podléhaly zdanění v ČR, předmětem daně z příjmů podle právního předpisu upravujícího daně z příjmů a nejsou od této daně osvobozeny. Dnem nástupu zaměstnance do zaměstnání podle zákona o nemocenském pojištění je tedy primárně den, kdy zaměstnanec skutečně nastoupil k výkonu této činnosti pro zaměstnavatele, resp. první den, za který zaměstnanci náleží započitatelný příjem (např. i den, za který zaměstnanci náleží náhrada mzdy nebo platu za svátek). Není přitom rozhodné, zda toto zaměstnání zakládá účast na nemocenském pojištění či nikoliv.

Dnem nástupu zaměstnance do zaměstnání se dále rozumí den nástupu k výkonu práce podle zákona o zaměstnanosti, a to nejpozději před okamžikem nástupu tohoto zaměstnance k výkonu práce.

Zákon o JMHZ však pracuje s pojmy zaměstnanec a zaměstnavatel v širším smyslu než zákon o nemocenském pojištění.

Za den nástupu do zaměstnání v ostatních případech, na které se nevztahuje právní úprava zákona o nemocenském pojištění, bude považován den, kdy vznikla zaměstnavateli pro účely zákona o daních z příjmů povinnost poskytnout zaměstnanci (obvykle finanční) plnění nebo den prvního poskytnutí tohoto plnění.

Může se například jednat o subjekty, které plní povinnosti za původního zaměstnavatele. Například půjde o Úřad práce ČR v roli poskytovatele finančního plnění zaměstnanci z důvodu platební neschopnosti původního zaměstnavatele (zákon č. 118/­2000 Sb., o ochraně zaměstnanců při platební neschopnosti zaměstnavatele). Na ekonomického zaměstnavatele nebo zahraničního formálně právního zaměstnavatele splňujícího podmínky § 6 odst. 2 zákona o daních z příjmů se ustanovení § 4 odst. 3 zákona o JMHZ uplatní v plném rozsahu, tzn. den nástupu zaměstnance do zaměstnání se bude řídit podle situace nastalé v konkrétním případě.

§ 5

Hlášené údaje
a jejich uživatelé

(1) Hlášenými údaji se pro účely tohoto zákona rozumí údaje, které je zaměstnavatel povinen podle tohoto zákona nebo jiného právního předpisu sdělovat prostřednictvím jednotného měsíčního hlášení.

(2) Hlášené údaje využívají v rozsahu své působnosti uživatelé údajů, jimiž jsou

a)  Ministerstvo práce a sociálních věcí (dále jen „ministerstvo“),

b)  Česká správa sociálního zabezpečení,

c)  územní správa sociálního zabezpečení,

d)  Institut posuzování zdravotního stavu,

e)  Úřad práce České republiky,

f)  orgán Finanční správy České republiky,

g)  Ministerstvo financí,

h)  Český statistický úřad,

i)  Ministerstvo spravedlnosti a

j)  Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy.

komentář k § 5

Ustanovení nese název „Hlášené údaje a jejich uživatelé“.

Podle odstavce 1 platí, že údaje, které jsou sdělovány prostřednictvím hlášení JMHZ, určí zvláštní právní předpisy. Nemusí se přitom jednat o veškeré údaje, které zaměstnavatelé za sebe nebo za své zaměstnance hlásí. Výběr spočívá na posouzení ústředních orgánů státní správy, které jsou buď samy uživateli údajů, nebo které jsou uživatelům údajů nadřízeny.

Ve zvláštní právní úpravě tak mohou být některé údaje z hlášení JMHZ vyčleněny, tedy buď nebudou zahrnuty do pozitivního výčtu, nebo pro ně bude stanovena výjimka z obecného pravidla. Vynětí z hlášení JMHZ by mělo být výjimečné a podloženo vážnými důvody (např. jde o údaj, který musí znát uživatel dříve než do 20. dne následujícího měsíce nebo údaj, který není sdělován zaměstnavateli pravidelně).

Mezi údaje sdělované prostřednictvím hlášení JMHZ mohou být zahrnuty i takové, které se až dosud hlásily v delších intervalech (čtvrtletí, pololetí, rok) nebo jen ad hoc (v případě potřeby). Tomu, že uživatelé obdrží tyto údaje s měsíční periodicitou, je nutné přizpůsobit obsah povinností ke sdělování údajů (např. zaměstnavatel bude zasílat údaje o vyměřovacích základech a dobách důchodového pojištění průběžně každý měsíc, proto se mu zruší povinnosti vyhotovovat ročně evidenční list důchodového pojištění). Rovněž bylo provedeno posouzení v tom směru, zda některé povinnosti není namístě zrušit z důvodu duplicity (jako např. zaměstnavatel bude hlásit měsíčně údaje potřebné pro výpočet dávky nemocenského pojištění, proto se mu zruší v ZNP povinnost sdělovat tyto údaje v příloze k žádosti o tuto dávku – je však třeba zavést přechodné období, které je upraveno přechodným ustanovením).

Důležité

     Zrušení povinnosti zaměstnavatele předkládat údaje potřebné pro výpočet dávek nemocenského pojištění bude možné až po naplnění „datového skladu údaji z hlášení JMHZ“ v IIS MPSV za období 12 kalendářních měsíců od účinnosti tohoto zákona o JMHZ. Zaměstnavatel bude muset nadále podle přechodného ustanovení předkládat údaje potřebné pro výpočet dávek nemocenského pojištění i v případech, kdy bude rozhodné období zasahovat do období před účinností zákona o JMHZ.

Podle odstavce 2 jsou uživateli údajů některé orgány veřejné moci, kterým zaměstnavatel na základě zvláštních právních předpisů hlásí údaje prostřednictvím hlášení JMHZ. Jedná se o MPSV, ČSSZ, ÚSSZ, Institut posuzování zdravotního stavu, Úřad práce, Český statistický úřad, Ministerstvo financí, orgán Finanční správy ČR, Ministerstvo spravedlnosti a MŠMT. Uživatelé mají přístup k údajům jen v mezích a pro účely stanovené zvláštním právním předpisem (např. zákon o zaměstnanosti, zákon o daních z příjmů, zákon o nemocenském pojištění, zákon o pojistném na sociální zabezpečení a příspěvku na státní politiku zaměstnanosti, zákon o organizaci a provádění sociálního zabezpečení, zákon o státní statistické službě aj.).

K pojmu „uživatel údajů“ je třeba uvést, že tím není myšleno, že jde o taxativní výčet orgánů veřejné moci, které mají pravomoc údaje získané prostřednictvím jednotného měsíčního hlášení využívat. Jde pouze o označení primárních uživatelů údajů (kteří byli příjemci obdobného okruhu dat jako doposud), tj. společný pojem definovaný pro účely daného zákona, aby v dalším textu nebylo nutné pokaždé jednotlivé orgány, jimž jsou údaje prostřednictvím jednotného měsíčního hlášení zasílány, vyjmenovávat. Opuštění takového konceptu by zásadně zhoršilo čitelnost textu. Tím nejsou dotčena práva orgánů veřejné moci vyžadovat si údaje agendových informačních systémů dle zákona č. 111/­2009 Sb., o základních registrech.

Ministerstvo spravedlnosti a MŠMT byli do návrhu zákona zařazeny mezi „orgány veřejné moci“ až v průběhu legislativního procesu.

Ministerstvo spravedlnosti bude oprávněno využívat v rozsahu své působnosti údaje ze systému evidence jednotného měsíčního hlášení. Ministerstvo spravedlnosti má provádět statistická šetření a vyhodnocování statistických údajů jednak pro legislativně-analyticko-koncepční činnost, jednak v oblastech relevantních pro rozhodování soudů. K tomuto úkolu potřebuje využívat i souhrnná data od zaměstnavatelů. Ve vztahu k výkonu závislé práce mají být analyzovány zejména příjmové ukazatele (výše dosahovaných příjmů a charakter těchto příjmů, a to i v návaznosti na případnou postižitelnost srážkami ze mzdy nebo jiných příjmů) a ukazatele výkonnostního charakteru (např. počet odpracovaných hodin, příplatky).

Mezi řízení, v nichž je zapotřebí příjmový potenciál dlužníka vyhodnocovat, patří zejména insolvenční agenda. V důsledku novelizace insolvenčního zákona, která proběhla přijetím zákona č. 252/­2024 Sb. účinného od 1. října 2024, byla Ministerstvu spravedlnosti uložena nová povinnost týkající se oddlužení, a to uveřejňovat informace týkající se hodnocení schopností a možností dlužníka vykonávat výdělečnou činnost způsobem umožňujícím dálkový přístup. Ta je upravena v § 412 odst. 4 zákona č. 182/­2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon).

Pro tyto účely vyvinulo Ministerstvo spravedlnosti v rámci projektu vyhodnocování příjmové potenciality dlužníků sofistikovaný nástroj k určování adekvátního příjmu dlužníků. Jedná se o interaktivní aplikaci, která umožňuje snadné čtení statistických výstupů a zohledňování okolností významných pro vyhodnocení schopností a možností dlužníka dosahovat příjmů, ze kterých se splatí dluhy.

Aby Ministerstvo spravedlnosti mohlo i nadále plnit svou zákonnou povinnost zpracovávat a zveřejňovat informace týkající se hodnocení schopností a možností dlužníka vykonávat výdělečnou činnost, je bezpodmínečně nutné získat přístup k relevantním zdrojovým datům ze systému evidence jednotného měsíčního hlášení.

Všeobecné statistické produkty zveřejňované Českým statistickým úřadem přitom nelze pro účely plnění úkolů uložených Ministerstvu spravedlnosti považovat za dostatečné, je totiž zapotřebí zdrojová data zpracovávat s ohledem na specifické potřeby soudnictví.

Pokud se týká MŠMT, tak MŠMT připravuje zákon o registrech ve vzdělávání a mezi údaje zpracovávané v rámci tohoto zákona patří mzdy a platy pedagogických a akademických pracovníků. Současně sdružuje v rámci statistických výkazů údaje o zaměstnancích a mzdových prostředcích v regionálním školství a ve vysokých školách.

Účelem nové právní úpravy je snížení administrativní zátěže škol, školských zařízení a vysokých škol tím, že nebude požadováno duplicitní vykazování obdobných údajů státní správě, tedy MPSV a MŠMT.

Z JMHZ by byly ze strany MŠMT čerpány s účinností od 1. ledna 2027 pouze údaje týkající se zaměstnanců škol a školských zařízení zapsaných v rejstříku škol a školských zařízení a vysokých škol zapsaných v registru vysokých škol a studijních programů, konkrétně údaje týkající se pedagogických pracovníků a nepedagogických zaměstnanců v regionálním školství a akademických a vědeckých pracovníků a ostatních zaměstnanců ve vysokém školství.

Ministerstvo spravedlnosti a Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy budou využívat údaje z IIS MPSV až od 1. ledna 2027 [§ 5 odst. 2 písm. i) a j) mají odloženou účinnost].

ČÁST DRUHÁ

JEDNOTNÉ MĚSÍČNÍ HLÁŠENÍ, OPRAVNÉ HLÁŠENÍ A JINÁ PODÁNÍ

§ 6

Jednotné měsíční hlášení

(1) Jednotné měsíční hlášení je elektronické podání, kterým zaměstnavatel sděluje hlášené údaje.

(2) Zaměstnavatel sděluje v jednotném měsíčním hlášení údaje za kalendářní měsíc, pokud jiný právní předpis nestanoví jinak.

(3) Jednotné měsíční hlášení se skládá z části

a)  souhrnné, která obsahuje údaje vztahující se k zaměstnavateli,

b)  pojistné, která obsahuje údaje o souhrnné výši pojistného na sociální zabezpečení a příspěvku na státní politiku zaměstnanosti odváděného zaměstnavatelem, a

c)  individualizované, která se skládá ze součástí obsahujících údaje vztahující se k jednotlivým zaměstnancům a jednotlivým zaměstnáním.

(4) Vláda nařízením stanoví

a)  údaje, které jsou zaměstnavatelem sdělovány prostřednictvím jednotného měsíčního hlášení,

b)  období, za které je hlášený údaj sdělován.

komentář k § 6

Ustanovení popisuje JMHZ.

V odstavci 1 se zavádí JMHZ, které bude mít výhradně elektronickou podobu a bude prostředkem k souhrnnému plnění povinnosti zaměstnavatelů sdělovat vybrané údaje o sobě a svých zaměstnancích více orgánům veřejné moci jedním elektronickým podáním.

O které orgány veřejné moci půjde a které údaje budou sdělovány prostřednictvím hlášení JMHZ, upraví zvláštní právní předpisy a dále tento zákon.

Taxativní výčet údajů sdělovaných prostřednictvím JMHZ obsahuje prováděcí nařízení vlády č. 415/­2025 Sb., k provedení zákona o jednotném měsíčním hlášení zaměstnavatele. V nařízení vlády je přehledně a strukturovaně sumarizován rozsah povinností stanovených jinými právními předpisy (zákony). V tomto směru je výčet těchto údajů uvedených v nařízení vlády taxativní, protože žádné jiné údaje v JMHZ nebudou. V nařízení je u každého údaje uvedeno období, za které je v souladu se zvláštním zákonem sdělován. Zároveň se předpokládá též uvedení uživatele údajů nebo více uživatelů, jemuž/jimž bude zpřístupňován.

Vzhledem k tomu, že naprostá většina údajů sdělovaných prostřednictvím JMHZ se bude týkat kalendářního měsíce předcházejícího měsíci, v němž je hlášení podáváno, zavádí se v odstavci 2 obecné pravidlo o tom, že hlášením JMHZ se sdělují údaje za kalendářní měsíc, pokud jiný právní předpis nestanoví jinak. U některých údajů bude účelnější nebo praktičtější sdělovat je za delší časové období, například čtvrtletí. Tato časová období, za které se mají údaje prostřednictvím hlášení JMHZ sdělovat, budou stanovena zvláštními právními předpisy.

Podle současné právní úpravy sdělují zaměstnavatelé údaje (mnohdy stejné) různým orgánům veřejné moci v různých intervalech a různým způsobem tak, jak jim to ukládají zvláštní právní předpisy, popř. předpisy EU. V rámci JMHZ dojde ke sjednocení plnění různých povinností zaměstnavatele podle zvláštních právních předpisů tak, že v těchto zvláštních předpisech bude stanoveno, které povinnosti plní zaměstnavatel prostřednictvím JMHZ.

V odstavci 3 se definují tři části JMHZ. Půjde sice o jedno elektronické podání, které se však bude členit na části podle toho, čeho se údaje budou týkat, a to na

l    část souhrnnou – obsahující údaje týkající se zaměstnavatele,

l    část pojistnou – obsahující údaje o výši pojistného na sociální zabezpečení odváděného zaměstnavatelem,

l    část individualizovanou – obsahující údaje za jednotlivé zaměstnance a jejich jednotlivá zaměstnání (součásti individualizované části).

Toto členění se zavádí pro účely dalšího postupu při zpřístupňování zaslaných údajů uživatelům v případech, kdy se v jednotlivých částech nebo součástech JMHZ vyskytne chyba.

Odstavec 4 obsahuje zmocnění k vydání nařízení vlády č. 415/225 Sb., k provedení zákona o jednotném měsíčním hlášení zaměstnavatele.

§ 7

Lhůta pro podání jednotného
měsíčního hlášení

(1) Jednotné měsíční hlášení je zaměstnavatel povinen podat ve lhůtě od prvního do dvacátého dne kalendářního měsíce bezprostředně následujícího po kalendářním měsíci, ke kterému se toto hlášení vztahuje.

(2) Zaměstnavatel je povinen podat jednotné měsíční hlášení naposledy za období, v němž

a)  skončilo zaměstnání jeho posledního zaměstnance,

b)  přestal být zaměstnavatelem, nebo

c)  po skončení zaměstnání zúčtoval zaměstnanci dodatečně příjmy.

komentář k § 7

Podle odstavce 1 je zaměstnavatel povinen podat JMHZ ve lhůtě od prvního do dvacátého dne kalendářního měsíce bezprostředně následujícího po kalendářním měsíci, ke kterému se toto hlášení vztahuje.

Vzhledem k účelu hlášení JMHZ byla sjednocena lhůta, ve které budou zaměstnavatelé povinni toto hlášení zasílat, přestože zvláštní právní předpisy mohou dosud upravovat lhůty odlišně. Lhůta je stanovena jednotně v rozmezí od 1. dne v kalendářním měsíci do 20. dne v kalendářním měsíci.

Ve zvláštních právních předpisech jsou pro sběr prostřednictvím JMHZ vytipovány pouze takové údaje, u kterých je tato lhůta dostačující, tedy které uživatelé nepotřebují znát dříve. Stanovenou lhůtu nebude možné individuálně prodlužovat. A protože bude existovat množina údajů, které se hlásí za delší časové období, než je kalendářní měsíc (např. za kalendářní čtvrtletí, za půl roku, za rok), je uvedená lhůta formulována tak, že následuje po kalendářním měsíci, ke kterému se toto hlášení vztahuje. Naprostá většina údajů však bude hlášena za předchozí kalendářní měsíc.

Za účelem eliminace opravných podání lze považovat vymezení počátku lhůty prvním dnem následujícího kalendářního měsíce za důvodné (např. z důvodu vyčkání na zúčtování mezd). JMHZ se zasílá za období kalendářního měsíce, proto je nutné ho zasílat až po uplynutí tohoto období. Na portálu ČSSZ bude možné do JMHZ vkládat údaje a rozepsané hlášení si ukládat předem a následně jej kompletní odeslat v požadovaném termínu.

Ustanovení odstavce 2 definuje poslední kalendářní měsíc, za který zaměstnavatel podává JMHZ. Hlášení JMHZ je zaměstnavatel povinen zaslat často i po skončení zaměstnání zaměstnance (po jeho odhlášení z evidence zaměstnanců), například proto, že mu po skončení zaměstnání dodatečně zúčtuje nějaké příjmy, ze kterých je povinen zaplatit pojistné na sociální zabezpečení. I když se zaměstnavatel odhlásí z evidence zaměstnavatelů a přestane být zaměstnavatelem podle zákona o JMHZ, musí dodatečně plnit povinnosti, které mu z minulosti vyplynuly z pozice zaměstnavatele podle zákona o JMHZ, tedy musí dodatečně zaslat hlášení JMHZ, pokud zaměstnanci dodatečně zúčtoval příjmy.

§ 8

Způsob a den podání

(1) Zaměstnavatel činí podání podle tohoto zákona pouze elektronicky prostřednictvím

a)  informačního systému datových schránek do datové schránky České správy sociálního zabezpečení,

b)  elektronické aplikace portálu České správy sociálního zabezpečení, nebo

c)  datového rozhraní České správy sociálního zabezpečení; tento způsob nelze použít, jde-li o plnění evidenčních povinností podle § 17.

(2) Podání podle tohoto zákona je učiněno dnem, kdy došlo České správě sociálního zabezpečení.

(3) Česká správa sociálního zabezpečení zveřejní způsobem umožňujícím dálkový přístup identifikátor datové schránky určené k činění podání podle tohoto zákona.

(4) Je-li podání podle tohoto zákona zasláno uživateli údajů podle § 5 odst. 2 písm. a) nebo c) až j), nepoužije se § 12 správního řádu. Tento uživatel údajů informuje zaměstnavatele o neúčinnosti takového podání a o povinnosti učinit podání způsobem podle odstavce 1.

komentář k § 8

V odstavci 1 se stanoví tři možné alternativy způsobů, jimiž lze podání učinit. Hlášení JMHZ bude zasíláno pouze v elektronické podobě. Datovou větu v předepsaném formátu a struktuře bude možno zaslat přímo prostřednictvím webového portálu ČSSZ (ePortálu), na kterém bude JMHZ přímo vyplňováno nebo nahráváno jako xml soubor, nebo jako přílohu datové zprávy (xml, nikoliv pdf) zaslané do určené datové schránky ČSSZ, nebo prostřednictvím automatizovaného rozhraní (APEP/VREP).

Poslední z uvedených způsobů však nebude přípustný pro plnění evidenčních povinností podle § 17 zákona (Povinnost zaevidovat zaměstnavatele a mzdovou účtárnu). Splnění evidenční povinnosti registrace zaměstnavatele nebude umožněno přes datové rozhraní ČSSZ, protože k tomu není technicky uzpůsobeno. Splnění povinnosti registrace zaměstnance lze splnit všemi komunikačními kanály dle § 7 odst. 1 zákona. Nebude umožněna listinná podoba podání.

Podle odstavce 3 zřídí ČSSZ speciální datovou schránku pro automatizovaný příjem a zpracování JMHZ a dalších souvisejících podání. Pro tento účel je v odstavci 3 zavedena povinnost ČSSZ zveřejnit způsobem umožňujícím dálkový přístup identifikátor této datové schránky. Pro účely plynulého a efektivního sběru údajů, jejich předávání uživatelům a jejich navazujícího zpracování bylo nutno zavést povinnost hlásit tyto údaje výhradně v podobě využitelné pro automatizované zpracování. Pokud bude JMHZ zasláno jiným než v právní úpravě stanoveným způsobem, nebude se k němu přihlížet (bude neúčinné – srov. § 10 odst. 2 zákona); tedy bude se postupovat, jako by nebylo podáno.

Webový portál ČSSZ (ePortál) bude obsahovat klientské nástroje pro usnadnění postupu při vyplňování JMHZ.

Zaměstnavatel bude mít vždy k dispozici datovou větu ve struktuře platné pro období, kterého se údaje sdělované v této datové větě týkají, a to pro případ, že by zpětně opravoval nebo doplňoval údaj/údaje v době, kdy se struktura datové věty změnila např. z důvodu změny právní úpravy (sbírají se další údaje nebo se naopak některé již nesbírají).

Speciální pravidlo platí pro způsob plnění evidenční povinnosti zaměstnavatele (přihlásit a odhlásit se do a z evidence zaměstnavatelů a pro hlášení změn). Způsob je stanoven tak, aby odpovídal technologickým možnostem aplikačního vybavení ČSSZ.

Podle odstavce 2 je podání podle tohoto zákona učiněno dnem, kdy došlo ČSSZ. Protože prostřednictvím JMHZ budou zaměstnavatelé plnit povinnosti vůči různým orgánům veřejné moci, a nejen toto hlášení, ale i přihlašování a odhlašování zaměstnanců a zaměstnavatelů bude zasíláno ČSSZ, je v zákoně o JMHZ výslovně uvedeno, že zaměstnavatel splní svou povinnost, tj. učiní podání dnem, kdy došlo ČSSZ. Tedy nikoliv až dnem, kdy údaje z podání získají příslušné orgány veřejné moci (tj. uživatelé údajů).

Způsoby potvrzování osvědčení o digitálním úkonu odpovídají postupu podle § 5 zákona č. 12/­2020 Sb., o právu digitální služby.

Podle odstavce 4 platí, že v případě, že podání podle tohoto zákona nebylo zasláno ČSSZ, ale některému z uživatelů údajů, je vyloučen postup podle § 12 SŘ. V takovém případě tedy nepostoupí uživatel údajů podání ČSSZ podle § 12 SŘ, ale sám informuje zaměstnavatele o neúčinnosti podání a o správném postupu.

Důležité

     Pokud bude JMHZ zaměstnavatelem omylem zasláno do datové schránky jiného orgánu veřejné moci, než jsou uživatelé údajů, bude tento orgán postupovat podle obecného ustanovení § 12 SŘ. Takový orgán veřejné moci tedy postoupí JMHZ z důvodu nepříslušnosti ČSSZ a informuje o tom zaměstnavatele. ČSSZ následně zaměstnavatele vyrozumí o neúčinnosti podání a sdělí mu, aby podání učinil znovu.

Tento odlišný postup byl zvolen proto, že uživatelé údajů, kteří na projektu JMHZ participují, budou znát právní úpravu v zákonu o JMHZ, a tudíž mohou přímo zaměstnavatele poučit o neúčinnosti podání a zároveň mu sdělit, jak má zaslat podání znovu tak, aby bylo odesláno řádně a přijato. Oproti tomu u jiných orgánů veřejné moci musí zůstat zachován obecný postup daný správním řádem, protože po nich nelze požadovat, aby zaměstnavatele poučovali a vykládali zákon o JMHZ.

§ 9

Formát a struktura podání

(1) Zaměstnavatel je povinen učinit podání podle tohoto zákona ve stanoveném formátu a struktuře.

(2) Strukturou podání se pro účely tohoto zákona rozumí

a)  obsahová struktura podání, ze které vyplývají podrobnosti a uspořádání údajů a dalších náležitostí podání požadovaných tímto zákonem nebo jiným právním předpisem,

b)  datová struktura podání, která odpovídá stanovenému formátu a stanovené obsahové struktuře podání podle tohoto zákona.

(3) Česká správa sociálního zabezpečení určí a zveřejní způsobem umožňujícím dálkový přístup datovou strukturu podání podle tohoto zákona.

(4) Vláda nařízením stanoví formát a obsahovou strukturu podání podle tohoto zákona.

komentář k § 9

Ustanovení upravuje formát a strukturu podání.

Podle odstavce 1 bude JMHZ zasíláno pouze v elektronické podobě. Datovou větu v předepsaném formátu a struktuře bude možno zaslat přímo prostřednictvím ePortálu ČSSZ, na kterém bude JMHZ přímo vyplňováno nebo nahráváno jako xml soubor, nebo jako přílohu datové zprávy (xml, nikoliv pdf) zaslané do určené datové schránky ČSSZ, nebo prostřednictvím automatizovaného rozhraní (APEP/VREP). Nebude umožněna listinná podoba.

Z odstavců 2 a 3 vyplývá, že na pojem „struktury“ podání lze v teoretické rovině nahlížet dvojím způsobem: jako na tzv. obsahovou strukturu podání nebo na tzv. datovou strukturu podání.

Obsahová struktura formulářového podání je esenciálním požadavkem na každý formulář, a to bez ohledu na jeho formu. Díky ní se osoba, která daný formulář vyplňuje, dozvídá pravidla a požadavky, které musí při tomto vyplňování respektovat. Základní rámec pro obsahovou strukturu představují obecné náležitosti (požadavky) stanovené zákonem pro každé podání. Zákon pak zpravidla stanoví další povinné náležitosti. Prováděcí nařízení vlády č. 417/­2025 Sb. pak může tyto náležitosti dále precizovat a rozvádět.

Datová struktura podání je toliko technicistním požadavkem pro podání v elektronické podobě. Je odvislá od formátu podání, který stanoví nařízení vlády, a také od stanovené obsahové struktury, kterou musí respektovat, a nemůže jí dále rozšiřovat. Zjednodušeně řečeno, jde tedy o jakési „překlopení“ požadavků daných obsahovou strukturou do podoby, která umožní automatizované zpracování informačními systémy, kterými ČSSZ disponuje. Datovou strukturu proto neurčuje právní předpis, ale sám orgán veřejné moci v závislosti na technologickém vybavení a informačních systémech, jimiž disponuje.

Obecně přitom platí, že orgán veřejné moci je tradičně nadán faktickou pravomocí zavést („určit“) některé technické parametry svojí činnosti, které vyplývají z reálných podmínek jeho činnosti. Ačkoliv předmětem těchto pravidel primárně není stanovení práv a povinností adresátům výkonu veřejné moci, je nesporné, že výkon těchto práv a povinností je tímto nastavením ve větší či menší míře ovlivněn.

Uvedené nastavení vyplývá zejména z faktických podmínek činnosti orgánu, z nutnosti určitým způsobem nastavit jeho vnitřní organizaci či manažerské řízení jeho provozu. Nejedná se přitom pouze o čistě interní otázky fungování orgánu, ale také o nastavení jeho provozních a technických podmínek na „rozhraní“ jeho kontaktu s adresáty výkonu veřejné moci, kteří jsou tak nuceni se fakticitě nastavení těchto provozních a technických podmínek přizpůsobit, i když nejsou založeny na úrovni právních předpisů, ale na úrovni určení (a případně zveřejnění) ze strany daného orgánu. Typickými příklady může být nastavení úředních hodin, rozvrhu práce v rámci orgánu či některých komunikačních kanálů navenek. Tyto prvky mohou v reálném životě značně ovlivnit práva a povinnosti adresátů výkonu veřejné moci, přesto bez možnosti uvedené provozní a technické parametry své činnosti autonomně nastavovat by výkon veřejné moci byl jen obtížně realizovatelný. Např. zákon o nemocenském pojištění upravuje pravomoc, resp. povinnost ČSSZ („určit a zveřejnit“) uvedené provozní a technické parametry své činnosti v rámci úpravy infomační povinnosti v § 162. Obdobně tyto povinnosti stanovuje zákon o organizaci a provádění sociálního zabezpečení v § 123e.

Do této kategorie spadá právě určení datové struktury podání, které na rozdíl od jeho struktury obsahové neaspiruje na snahu upravovat či konkretizovat požadované údaje, ale toliko nastavení technických parametrů podání. Zaměstnavatel je takto určenou datovou strukturu povinen respektovat stejně, jako jiné provozní a technické parametry činnosti orgánů veřejné moci dané objektivní realitou či jejich vnitřním nastavením. Celá struktura podání nebude stanovena nařízením vlády (právním předpisem). Nařízením vlády č. 417/­2025 Sb. je stanoven pouze formát a tzv. „obsahová struktura“.

Důležité

     To znamená, že podrobnosti údajů závazně požadovaných, resp. pokyny k jeho vyplnění nesmějí chybět v nařízení vlády, resp. nesmějí fakticky vyplývat pouze ze struktury tohoto podání zveřejněné ze strany ČSSZ. Jinými slovy, není přípustné, aby zveřejněná struktura fakticky dotvářela okruh a podrobnosti požadovaných údajů a překračovala tak rámec pouhého řazení (strukturování) těchto údajů a dalších technických parametrů daného podání, kdy samotná povinnost poskytnutí údajů je dostatečně určitě založena již právním předpisem.

Odstavec 4 stanoví, že prováděcí vládní nařízení č.417/­2015 Sb. stanoví formát a obsahovou strukturu podání podle tohoto zákona. V nařízení vlády je určen přesný formát a obsahová struktura podání podle zákona o JMHZ, dále období, za které jsou jednotlivé údaje zaměstnavatelem sdělovány, a rovněž to, kterému orgánu veřejné moci jsou údaje určeny. Nařízení vlády obsahuje pokyny k podání a obsahu opravného hlášení.

Nařízení vlády obsahuje přílohy strukturované podle jednotlivých typů podání podle zákona o JMHZ. Údaje, které budou zaměstnavatelé povinni zasílat prostřednictvím JMHZ, jsou vždy stanoveny ve zvláštních právních předpisech (viz úprava doprovodného zákona k zákonu o JMHZ). Platí zásada, že nařízení vlády bude vždy obsahovat údaje, které mají oporu v zákoně. Nikdy tedy nebude nařízením vlády rozšířen okruh údajů, které zaměstnavatel musí prostřednictvím JMHZ zasílat. Pro rozšíření hlášených údajů, tj. rozšíření povinností zaměstnavatele, bude třeba vždy změna příslušného zákona.

§ 10

Technická vada podání

(1) Technickou vadou podání podle tohoto zákona je

a)  podání jednotného měsíčního hlášení před započetím lhůty podle § 7 odst. 1,

b)  nedodržení formátu podání,

c)  nedodržení struktury podání, způsobuje-li nemožnost automatizovaného zpracování podání, nebo

d)  nedodržení způsobu podání podle § 8 odst. 1.

(2) Podání obsahující technickou vadu je neúčinné.

(3) Česká správa sociálního zabezpečení upozorní zaměstnavatele bez zbytečného odkladu na to, že z jeho strany bylo učiněno podání obsahující technickou vadu, pro kterou je toto podání neúčinné.

komentář k § 10

Ustanovení upravuje technické vady podání.

V odstavci 1 je ustanovení o technických vadách koncipováno jako společné pro všechna podání podle tohoto zákona, tj. nejen hlášení JMHZ, ale také přihlášení a odhlášení do/z evidence zaměstnavatelů a evidence zaměstnanců, příp. provádění změny údajů zapsaných v těchto evidencích.

První kategorií vad, kterou je třeba odlišit, jsou vady, které se projeví již na vstupu. Zamezují tedy dalšímu automatizovanému zpracování podání v rámci k tomu určených mechanismů. Pro odlišení od dalších kategorií vad se pro tyto vady používá označení „technické vady“. Jejich následkem bude vždy komplexní neúčinnost učiněného podání (k podání se nepřihlíží, tj. nevyvolává předpokládané právní účinky).

K technické vadě může dojít:

l    pokud není dodržen jeden ze tří zákonem stanovených způsobů elektronické komunikace [písm. d)],

l    pokud není dodržen formát stanovený nařízením vlády [písm. b)], nebo

l    není dodržena stanovená struktura (rozuměj obsahová i datová), a to takovým způsobem, který zapříčiní strojovou nečitelnost nebo nemožnost automatizovaného zpracování celého podání, nejen některé z jeho částí [písm. c)].

Nepůjde tedy o jakékoli nedodržení struktury (např. špatně vyplněné pole nebo nečitelnost pouze některé z částí JMHZ), neboť to bude mít charakter tzv. formální vady – viz další ustanovení. Podle písm. a) je neúčinné rovněž JMHZ, které je podané předčasně, tedy před započetím běhu lhůty pro jeho podání. Tato lhůta začíná plynout prvním dnem kalendářního měsíce následujícího po kalendářním měsíci, ke kterému se toto hlášení vztahuje (§ 7 odst. 1 zákona).

Podle odstavce 2 platí, že pokud bude podání vyhodnoceno jako neúčinné, má to za následek, že se k němu vůbec nepřihlíží. Jde tedy o podání zdánlivé – bude se k němu přistupovat tak, jako kdyby podáno nebylo. Tak např. pokud zaměstnavatel zašle ČSSZ podání, které označí jako JMHZ, ale zašle jej v jiném než stanoveném formátu, hledí se na něj, jako by JMHZ vůbec nepodal, a to se všemi důsledky.

Podle odstavce 3 dále platí, že ČSSZ zaměstnavatele informuje o neúčinnosti podání a informuje ho o povinnosti zaslat podání tak, aby odeslání odpovídalo způsobům stanoveným zákonem o JMHZ.

§ 11

Formální vada podání

(1) Formální vadou podání podle tohoto zákona je vada, která

a)  se týká požadované struktury nebo obsahu podání,

b)  je zjištěna na základě automatizované kontroly související s jeho přijetím a

c)  není technickou vadou.

(2) Okruh formálních vad podání podle odstavce 1 písm. b) určí Česká správa sociálního zabezpečení a zveřejní ho způsobem umožňujícím dálkový přístup.

(3) Obsahuje-li jednotné měsíční hlášení nebo opravné hlášení formální vadu v

a)  souhrnné části, je tato část hlášení neúčinná,

b)  pojistné části, je tato část hlášení neúčinná,

c)  individualizované části, je v této části neúčinná její součást obsahující údaje vztahující se k zaměstnanci a zaměstnání, jehož se týkají údaje, u nichž byla zjištěna tato vada.

(4) Obsahuje-li souhrnná část nebo součást individualizované části jednotného měsíčního hlášení nebo opravného hlášení formální vadu, která se týká pouze údaje určeného jinému uživateli údajů, než je orgán Finanční správy České republiky, je tato souhrnná část nebo součást hlášení účinná v rozsahu údajů určených orgánu Finanční správy České republiky.

(5) Obsahuje-li jiné podání podle tohoto zákona, než je jednotné měsíční hlášení nebo opravné hlášení, formální vadu, je toto podání neúčinné.

(6) Vláda může nařízením stanovit, které méně závažné formální vady podání podle tohoto zákona nezpůsobí neúčinnost části podání nebo součásti jeho individualizované části.

(7) Česká správa sociálního zabezpečení upozorní zaměstnavatele bez zbytečného odkladu na to, že z jeho strany bylo učiněno podání obsahující formální vadu, a na následek, který tato vada způsobuje.

komentář k § 11

Ustanovení upravuje formální vadu podání.

V odstavci 1 a 2 se vymezení pojmu „formální vada“ upřesňuje tak, aby byl zřejmý vztah k tzv. technickým vadám podání (pojmem zavedeným v předchozím ustanovení).

Obecně platí, že podání je formálně vadné, jestliže sice splňuje předepsané technické požadavky (tj. je strojově čitelné a automatizovaně zpracovatelné), avšak obsahuje jiné automatizovaně zjistitelné vady, které snižují kvantitu nebo kvalitu povinně sdělovaných údajů, a tedy jejich využitelnost pro uživatele údajů. Jeví se přitom účelné, aby vady tohoto typu byly odstraněny hned „na vstupu“, tedy ještě před tím, než dojde k předání údajů z JMHZ uživatelům. Mezi formální vady lze řadit též vady „logické“, tedy vady obsahu uváděných údajů, pokud jsou zjistitelné na základě pouhé automatizované kontroly.

V rámci úpravy tzv. formální vady podání se předpokládá, že do této kategorie bude spadat také vada, která se „týká obsahu podání“, popř. jeho části nebo součásti. Na rozdíl od technické vady nebo formální vady týkající se požadované struktury podání není formální vada týkající se obsahu podání předem definována, neboť – jak vyplývá z odst. 1 písm. b) zákona – ji fakticky vymezuje pouze skutečnost, že je zjistitelná na základě automatizované kontroly související s přijetím podání. Jinými slovy, teprve faktická schopnost automatizované kontroly a její konkrétní nastavení (které se navíc může vyvíjet v čase v souvislosti se zdokonalováním zapojených informačních systémů) určuje, co formální vadou podání týkající se obsahu bude a co nikoliv. Sankcí za výskyt takové vady je přitom neúčinnost podání, kdy podateli fakticky není dopředu známo, jaká obsahová vada podání k jeho neúčinnosti povede.

Podle daného ustanovení musí být relevantním způsobem ze strany veřejné moci předem deklarováno, které formální vady obsahu podání budou detekovány systémem automatizované kontroly, resp. detekce kterých těchto vad je systém schopen. Jako vhodné a flexibilní se jeví určení a zveřejnění těchto informací ze strany ČSSZ způsobem umožňujícím dálkový přístup (obdoba § 9 odst. 3 zákona).

Cílem je z důvodu právní jistoty dopředu najisto určit, který typ obsahových vad je schopen systém JMHZ automatizovaně detekovat. Zatímco u vad struktury je zřejmé, že formální vadou je jakékoli nedodržení stanovené obsahové struktury, resp. určené datové struktury podání, tak u vady obsahu bude záviset na tom, s jakými zdroji dat bude možné učiněné podání automatizovaným způsobem bezprostředně porovnat a zjistit případný nesoulad. Do budoucna je možné předpokládat narůstající míru automatizace, a tedy i rozšíření okruhu vad, které bude možné zjistit rovnou na vstupu. Z tohoto důvodu je zvolen dostatečně flexibilní nástroj pro to, jak bude okruh těchto vad určován a sdělován.

S ohledem na skutečnost, že jde o deklaraci objektivní schopnosti automatizované kontroly obsahu podání a jejího rozsahu, nikoliv o stanovení nových pravidel pro činění podání, lze mít za to, že zde není nezbytné přistoupit k vydání právního předpisu a postačí právě toliko určení a zveřejnění informace správním orgánem.

Jak vyplývá z odstavce 3 samotné JMHZ obsahuje několik částí, které budou v rámci formálních kontrol posuzovány zvlášť. Právní důsledky formálních vad se poté liší v závislosti na tom, v které části hlášení JMHZ se tyto vady vyskytují.

V zákoně je vyjádřen princip maximální možné propustnosti, tedy zájem na tom, aby výskyt jedné formální vady v jakékoliv části nebo součásti JMHZ nezpůsobil nemožnost předat uživatelům údajů ty údaje, které jsou zjevně bezvadné.

Formální vada v souhrnné části obsahující údaje týkající se zaměstnavatele bude mít za následek neúčinnost pouze této části.

Formální vada v části týkající se pojistného odváděného zaměstnavatelem (a případných slev na pojistném) bude rovněž znamenat neúčinnost pouze této části podání a nikoliv celého jednotného měsíčního hlášení.

Formální vada v individualizované části týkající se zaměstnanců a jejich zaměstnání bude znamenat odmítnutí té datové věty za zaměstnance a zaměstnání, ve které se vyskytla formální vada. Tato datová věta se pro technické účely označuje jako „formulář“ (zákon ji nazývá „součást“), kdy jeden formulář obsahuje kompletní data za jednoho zaměstnance a jeden pracovněprávní vztah. Bude-li tedy JMHZ obsahovat údaje o 10 zaměstnancích zaměstnavatele a pouze ve formuláři za jednoho zaměstnance a jedno jeho zaměstnání (pracovní vztah) se vyskytne formální vada, bude součást individualizované části hlášení JMHZ týkající se tohoto zaměstnance a příslušného zaměstnání (datová věta za tohoto zaměstnance a jeho zaměstnání, tedy dotčená součást (jeden formulář) hlášení JMHZ týkajícího se tohoto konkrétního pracovního vztahu) odmítnuta a ostatní za zbývajících 9 zaměstnanců budou zpřístupněny uživatelům údajů. Za formální vadu se považuje i podání „neúplného“ JMHZ, tedy neuvedení datové věty za zaměstnance nebo více zaměstnanců. Bude-li však formální vadu obsahovat souhrnná i pojistná část a zároveň i každá ze součástí individualizované části (tj. formulář za každého zaměstnance a každé jeho zaměstnání), bude celé JMHZ neúčinné.

?  Příklad 1

Zaměstnavatel podá JMHZ za svých 100 zaměstnanců a v souhrnné části udělá chybu, která neprojde formální kontrolou na vstupu.

Výsledek: Hlášení JMHZ je přijato jako částečné a zaměstnavatel je vyzván k opravě souhrnné části JMHZ.

?  Příklad 2

Zaměstnavatel podá JMHZ za svých 100 zaměstnanců, souhrnná část je v pořádku, v části týkající se pojistného odváděného zaměstnavatelem (a případných slev na pojistném) je formální chyba, datové věty za všechny zaměstnance jsou v pořádku.

Výsledek: Hlášení JMHZ je přijato jako částečné a zaměstnavatel je vyzván k opravě pojistné části JMHZ.

?  Příklad 3

Zaměstnavatel podá JMHZ za svých 100 zaměstnanců, souhrnná část je v pořádku, část týkající se pojistného odváděného zaměstnavatelem je v pořádku, u 3 zaměstnanců data ve formuláři nesplňují formální kontroly.

Výsledek: Hlášení JMHZ je přijato jako částečné za 97 zaměstnanců a zaměstnavatel je vyzván k opravě 3 chybných formulářů. Zaměstnavatel tedy musí poslat opravu celých formulářů za ty 3 zaměstnance, kde chyboval.

Důležité

     Formální vady bude vyhodnocovat a sankcionovat ČSSZ.

Podle odstavce 4 platí, že obsahuje-li souhrnná část nebo součást individualizované části jednotného měsíčního hlášení nebo opravného hlášení formální vadu, která se týká pouze údaje určeného jinému uživateli údajů, než je orgán Finanční správy České republiky, je tato souhrnná část nebo součást hlášení účinná v rozsahu údajů určených orgánu Finanční správy České republiky. Tím je pro účely agend orgánu Finanční správy ČR zajištěno, aby nedošlo k nežádoucímu zásahu do práv jednotlivců (zaměstnavatelů i zaměstnanců).

Důležité

     Není udržitelné, aby perfektní údaje obsažené v souhrnné části nebo v individualizované části nebo její součásti podání určené pro správce daně nebyly zpracovány a předány správci daně, pokud neobsahují žádnou formální chybu. Existence formální chyby v údajích pro jiného uživatele nesmí způsobit neúčinnost veškerých údajů v dané části podání.

V odstavci 5 se řeší důsledky formální vady jiného podání než je JMHZ nebo opravné hlášení, tedy např. přihlášení do evidence zaměstnavatelů. V tomto případě je důsledkem vždy neúčinnost.

Podle odstavce 6 platí, že vláda může nařízením stanovit, které méně závažné formální vady podání podle tohoto zákona nezpůsobí neúčinnost části podání nebo součásti jeho individualizované části. Ačkoli je důsledkem formální vady obvykle neúčinnost části podání, zakládá se v tomto ustanovení zmocnění pro vládu, aby v prováděcím nařízení stanovila okruh formálních vad, u nichž je pro menší závažnost neúčelné považovat část podání za neúčinnou.

Toto ustanovení je založeno na principu, že vláda je zmocněna zmírnit přísnější zákonné pravidlo, je-li to odůvodněné z hlediska provádění zákona. Ustanovení neumožňuje vládě překročit zákonné limity, pouze na adresáty normy aplikovat v odůvodněných případech mírnější režim, než stanoví zákon. V praxi se bude jednat o výjimečné a velmi specifické situace, které s ohledem na jejich kazuistický charakter není účelné řešit na úrovni zákona. Vzhledem k tomu, jak rozsáhlý je projekt JMHZ, kolik je v něm zapojeno orgánů veřejné moci a jak velké množství údajů slučuje do jednoho podání, není účelné, aby méně závažné formální vady způsobily neúčinnost celého podání nebo jeho části. Znamenalo by to, že zbývající údaje (byť úplně v pořádku) by nebylo možno vůbec využít a zpracovat.

V odstavci 7 je podobně jako v § 10 odst. 3 zákona stanovena notifikační povinnost ČSSZ ve vztahu k formálním vadám podání. ČSSZ zaměstnavatele informuje o formálních vadách podání.

§ 12

Výzva k podání jednotného měsíčního
hlášení

(1) Česká správa sociálního zabezpečení neprodleně po uplynutí lhůty pro podání jednotného měsíčního hlášení vyzve zaměstnavatele k jeho podání, pokud hlášení

a)  obsahuje technickou vadu nebo formální vady způsobující, že je toto hlášení neúčinné jako celek, nebo

b)  dosud nebylo podáno.

(2) Zaměstnavatel je povinen jednotné měsíční hlášení podat v náhradní lhůtě 8 dnů ode dne doručení výzvy podle odstavce 1.

(3) Výzva k podání jednotného měsíčního hlášení obsahuje

a)  identifikaci zaměstnavatele,

b)  identifikaci případných vad způsobujících jeho neúčinnost a

c)  poučení o důsledcích spojených s nepodáním jednotného měsíčního hlášení v náhradní lhůtě.

(4) Nepodal-li na základě výzvy podle odstavce 1 zaměstnavatel jednotné měsíční hlášení nebo obsahuje-li jednotné měsíční hlášení podané na základě této výzvy technickou vadu nebo formální vady způsobující, že je toto hlášení neúčinné, vyzve Česká správa sociálního zabezpečení opětovně zaměstnavatele k podání jednotného měsíčního hlášení podle odstavce 1, a to i opakovaně, lze-li to považovat za účelné

§ 13

Výzva k podání opravného
hlášení

(1) Česká správa sociálního zabezpečení neprodleně po uplynutí lhůty pro podání jednotného měsíčního hlášení vyzve zaměstnavatele k podání opravného hlášení, pokud jednotné měsíční hlášení obsahuje formální vadu pouze části nebo součásti tohoto hlášení.

(2) Zaměstnavatel je povinen opravné hlášení podat ve lhůtě 8 dnů ode dne doručení výzvy.

(3) Výzva k podání opravného hlášení obsahuje

a)  identifikaci zaměstnavatele,

b)  identifikaci vad způsobujících neúčinnost části nebo součásti podaného jednotného měsíčního hlášení a

c)  poučení o důsledcích spojených s nepodáním opravného hlášení ve stanovené lhůtě.

(4) Nepodal-li na základě výzvy podle odstavce 1 zaměstnavatel opravné hlášení nebo obsahuje-li opravné hlášení podané na základě této výzvy technickou vadu nebo formální vadu, vyzve Česká správa sociálního zabezpečení opětovně zaměstnavatele k podání opravného hlášení podle odstavce 1, a to i opakovaně, lze-li to považovat za účelné.

komentář k § 12 a 13

Ustanovení § 12 upravuje výzvu k podání JMHZ a ustanovení § 13 obsahuje k podání opravného hlášení.

Pravidla týkající se výzvy k odstranění vad jsou rozdělena do dvou ustanovení. Odlišuje se tak

1. situace, kdy v důsledku technické vady nebo formálních vad dojde k neúčinnosti celého hlášení JMHZ, a

2. situace, kdy v důsledku formální vady dojde pouze k neúčinnosti konkrétní části hlášení JMHZ nebo součásti individualizované části JMHZ.

V prvním případě (§ 12 zákona) je důsledkem stav, že JMHZ není právně učiněno, tj. výzva požaduje podání absentujícího JMHZ. Důvodem pro vydání výzvy bude i prosté nepodání JMHZ, které dosud trvá.

V druhém případě (§ 13 zákona) je důsledkem stav, kdy okamžik podání JMHZ je zachován (podání bylo učiněno), avšak vyvstává potřeba jej opravit. K tomu by mělo dojít pomocí opravného JMHZ. Výzva by proto měla směřovat k podání opravného hlášení. Tento pojem je pak normován v následujícím ustanovení (§ 14 zákona).

Lhůta pro podání opravného hlášení v zamýšlené délce 8 dní od doručení výzvy ČSSZ se zakotvuje přímo v zákoně. Možnost diskrece při stanovování lhůty pro podání opravného hlášení by způsobila nežádoucí nutnost manuálního zpracovávání.

Výzva by kromě poučení měla obsahovat i identifikaci (všech) vad, které způsobují neúčinnost podání, jeho části nebo jeho součásti, aby na ně mohl podatel (zaměstnavatel) adekvátně zareagovat.

Pokud zaměstnavatel nepošle JMHZ ve lhůtě od 1. do 20. dne kalendářního měsíce, ve kterém se hlášení podává, nebo ho pošle s formálními vadami, obdrží po uplynutí zákonného termínu od ČSSZ výzvu ke splnění povinnosti zaslat JMHZ nebo odstranit formální vady. Ve výzvě bude k nápravě stanovena standardní lhůta 8 dnů od doručení výzvy.

Pokud JMHZ zaslané na výzvu ČSSZ nebo JMHZ opravené či doplněné na základě výzvy ČSSZ nebudou vykazovat formální vady, budou bezodkladně zpřístupněny uživatelům. Obdobně budou JMHZ nevykazující vady zpřístupněny uživatelům i v případě, že zaměstnavatel doručí ČSSZ své podání před vydáním nebo doručením výzvy ČSSZ. V případě, že JMHZ nebo opravné hlášení nebude na základě výzvy podáno, nebo pokud JMHZ nebo opravné hlášení podané na základě výzvy bude neúčinné nebo bude obsahovat formální vady, vyzve ČSSZ zaměstnavatele znovu k podání JMHZ nebo opravného hlášení, a to i opakovaně v rozsahu, v jakém to bude považovat za účelné. Počet možných opakovaných výzev není úpravou výslovně stanoven. Ponechává se tedy na volné úvaze (diskreci) ČSSZ. Nevyhovění výzvě může být ze strany ČSSZ sankcionováno.

Tento postup je nezbytný pro zajištění toho, aby údaje pro uživatele, kteří je využívají, byly vždy v požadovaném rozsahu a kvalitě. To nevylučuje aplikaci § 11 odst. 4, resp. § 26 odst. 3 tohoto zákona ve vztahu ke správci daně z příjmů.

Jednotliví uživatelé budou se zaměstnavatelem řešit případné obsahové vady JMHZ, která jim budou zpřístupněna v IIS MPSV, do té doby řeší ČSSZ se zaměstnavatelem jen technické a formální vady JMHZ. Nápravu takových vad, na které budou upozorněni ze strany uživatelů údajů, budou zaměstnavatelé řešit rovněž prostřednictvím JMHZ.

§ 14

Opravné hlášení

(1) Opravné hlášení je elektronické podání, kterým zaměstnavatel doplní nebo změní údaje obsažené v jím podaném jednotném měsíčním hlášení nebo opravném hlášení.

(2) Opravné hlášení podává zaměstnavatel na základě

a)  výzvy České správy sociálního zabezpečení k podání opravného hlášení,

b)  výzvy nebo jiného upozornění ze strany uživatele údajů, nebo

c)  vlastního zjištění.

(3) Opravné hlášení lze podat nejpozději do 10 let od konce kalendářního roku, ve kterém byl zaměstnavatel povinen podat jednotné měsíční hlášení, které je opravováno.

komentář k § 14

Ustanovení upravuje opravné hlášení.

Opravné hlášení je elektronické podání, kterým zaměstnavatel doplní nebo změní údaje obsažené v jím podaném jednotném měsíčním hlášení nebo opravném hlášení.

Ustanovení stanoví v odstavci 1 účel opravného hlášen) a v odstavci 2 okruh situací, v nichž je podáváno.

Důvodem pro opravu bude nejčastěji výzva ze strany ČSSZ. Opravné hlášení bude obsahovat změny jednotlivých údajů. Nebude vyloučeno, že opravy budou činěny postupně prostřednictvím více podání.

Je zde výslovně stanoveno, že opravy lze činit dvěma způsoby:

1. doplněním údaje (tj. dodáním dalšího údaje při zachování údajů původních) nebo

2. změnou údaje (nahrazením předchozího údaje novým údajem).

Pro výjimečné případy, kdy podání (nebo jeho součást) nemělo být podáno vůbec, bude v technickém řešení zahrnuta možnost zpětvzetí podání – tzv. „storna“. Konkrétní podmínky a situace, kdy lze storno celého podání nebo jeho součásti uplatnit, budou stanoveny v metodických materiálech a technické dokumentaci. Je nezbytné upozornit, že právní účinky storna mohou být pro jednotlivé uživatele odlišné. Například pro účely Finanční správy České republiky se stornem rozumí oprava údajů, přičemž se právní účinky storna shodují s právními účinky podání, za které se storno považuje. Právní účinky storna nemohou nastat zpětně ke dni podání původního podání, jehož údaje se stornují. Stornované údaje neznamenají jejich neúčinnost, ale pouze se opravují prostřednictvím storna podání. Naopak pro jiné uživatele údajů může storno způsobit absolutní neúčinnost podání (ex tunc).

V odstavci 3 maximální lhůta pro opravy prostřednictvím systému JMHZ (10 let) je formulována tak, aby to nevzbuzovalo dojem, že současně zakládá právo na pozdější opravu údajů prostřednictvím jednotlivých uživatelů. Tuto lhůtu nelze vnímat jako lex specialis ke lhůtám podle jednotlivých zvláštních zákonů. Toto právo bude dáno pouze tam, kde to lhůta podle jednotlivých zvláštních zákonů ještě dovoluje (např. v daňovém řádu je maximální lhůta pro stanovení daně 10 let).

Pro opravné hlášení se obdobně uplatní vybraná ustanovení pro JMHZ.

Tento postup je nezbytný pro zajištění, že opravené či doplněné údaje budou vždy k dispozici těm uživatelům, kteří je využívají. Vzhledem k tomu, že opravy budou probíhat prostřednictvím JMHZ v časovém období 10 let, budou mít zaměstnavatelé vždy k dispozici elektronickou podobu JMHZ (datovou větu) ve struktuře platné pro všechna předchozí období, aby mohli použít datovou větu pro období, kterého se údaje sdělované v této datové větě týkají. Nelze totiž vyloučit, že struktura datové věty se bude v čase měnit tak, jak se budou měnit zvláštní právní předpisy a v návaznosti na ně i nařízení vlády.

?  Příklad

Zaměstnavatel bude v lednu 2030 opravovat JMHZ za září 2028. Pro tento účel vybere datovou větu ve struktuře platné pro září 2028.

§ 15

Informování uživatelů údajů o výzvě týkající se jednotného měsíčního hlášení

Uživatelé údajů jsou prostřednictvím datového rozhraní ministerstva neprodleně informováni o

a)  vydání výzvy k podání jednotného měsíčního hlášení,

b)  vydání výzvy k podání opravného hlášení včetně obsahu této výzvy,

c)  upuštění od vydání opakované výzvy k podání jednotného měsíčního hlášení nebo

d)  upuštění od vydání opakované výzvy k podání opravného hlášení.

komentář k § 15

Ustanovení upravuje informování uživatelů údajů o výzvě týkající se JMHZ.

Jednotliví uživatelé musí být informováni o plnění, popř. neplnění povinností zaměstnavatelů. Zpřístupnění těchto informací uživatelům je nezbytné pro jejich další postup vůči zaměstnavatelům. Obecně se předpokládá, že ČSSZ bude uživatelům předávat tyto informace o vydaných výzvách: variabilní symbol zaměstnavatele/mzdové účtárny, druh výzvy (číselník), datum vydání, seznam osobních identifikačních čísel, jichž se vada týkala, a typovou identifikaci vad (číselník). Detail bude dořešen s uživateli, nicméně je třeba, že budou předávány pouze údaje, nikoliv samotná výzva ve formě elektronického dokumentu. Informace se vztahují nejen na postup při odstraňování vad, ale též na postup při absentujícím podání.

Kromě neprodleného informování uživatelů údajů o vydání výzvy k podání jednotného měsíčního hlášení nebo podání opravného hlášení včetně obsahu této výzvy bude ČSSZ informovat uživatele údajů o upuštění od vydání opakované výzvy k podání jednotného měsíčního hlášení nebo upuštění od vydání opakované výzvy k podání opravného hlášení. Tyto informace jsou důležité pro uživatele údajů k tomu, aby mohli zahájit vlastní procesy k nápravě. V opačném případě by hrozila nežádoucí duplicita, popřípadě potřeba zbytečné vzájemné komunikace na ad hoc bázi, eventuálně nečinnost.

ČÁST TŘETÍ

EVIDENCE

§ 16

Evidence zaměstnavatelů

(1) Evidencí zaměstnavatelů se pro účely tohoto zákona rozumí evidence, ve které jsou vedeny údaje o zaměstnavatelích pro potřebu jednotného měsíčního hlášení.

(2) Údaje vedené v evidenci zaměstnavatelů využívají

a)  ministerstvo a Česká správa sociálního zabezpečení k plnění úkolů v jejich působnosti podle tohoto zákona nebo jiného právního předpisu, který stanoví povinnost sdělovat příslušné údaje prostřednictvím jednotného měsíčního hlášení,

b)  uživatelé údajů k plnění úkolů v jejich působnosti podle jiného právního předpisu.

(3) Pro účely této části se za zaměstnavatele považuje též fyzická nebo právnická osoba od počátku patnáctého dne před předpokládaným dnem nástupu k výkonu práce jeho prvního zaměstnance do dne tohoto nástupu; nenastoupila-li k výkonu práce u této fyzické nebo právnické osoby žádná fyzická osoba, považuje se za zaměstnavatele do dne, v němž splní svou oznamovací povinnost podle § 17 odst. 5.

(4) Vláda nařízením stanoví údaje, které jsou zaměstnavatelem sdělovány pro účely vedení evidence zaměstnavatelů.

komentář k § 16

Ustanovení se týká evidence uživatelů.

Evidencí zaměstnavatelů se pro účely tohoto zákona rozumí evidence, ve které jsou vedeny údaje o zaměstnavatelích pro potřebu jednotného měsíčního hlášení.

V odstavcích 1 a 2 se pro účely výkonu agendy JMHZ v IIS MPSV upravuje nová evidence zaměstnavatelů, kterou povede ČSSZ. Do této evidence se povinně přihlašují všichni zaměstnavatelé podle zákona o JMHZ.

Zároveň byla povinnost přihlašování zaměstnavatelů do registru zaměstnavatelů odstraněna ze zákona o nemocenském pojištění, aby zaměstnavatelům nebyla ukládána duplicitní povinnost. Jednotliví uživatelé údajů budou mít přístup k údajům vedeným v evidenci zaměstnavatelů podle zákona o JMHZ, i ke všem změnám, které se v ní uskuteční. Zpřístupněny budou jednotlivým uživatelům vždy jen ty údaje o zaměstnavatelích, na které budou mít ze zákona nárok. Zpřístupnění údajů v evidencích jednotlivým uživatelům je nezbytné, neboť v rámci JMHZ by uživatelé nedostali takový rozsah údajů o zaměstnavatelích, jaký bude veden v evidenci.

V praxi bude evidence zaměstnanců vedena společně s registrem pojištěnců podle zákona o nemocenském pojištění a evidence zaměstnavatelů s registrem zaměstnavatelů podle zákona o nemocenském pojištění, přičemž obojí povede ČSSZ. Z hlediska věcného (technického) budou tedy existovat fakticky jen dvě informační databáze (zjednodušeně řečeno databáze zaměstnanců a databáze zaměstnavatelů) vedené ČSSZ, přičemž údaje v nich vedené budou využívány jak pro stávající agendy ČSSZ, tak nově pro agendu jednotného měsíčního hlášení zaměstnavatelů.

S ohledem na provázanost agendy sociálního zabezpečení (důchodového a nemocenského pojištění) a agendy jednotného měsíčního hlášení zaměstnavatele se jeví jako věcně i prakticky neproveditelné fakticky rozdělovat údajovou základnu ČSSZ na vzájemně oddělené a neprostupné datové celky v podobě nově vznikajících evidencí na jedné straně a stávajících registrů ve správě ČSSZ na straně druhé. Takové řešení by bylo technicky extrémně komplikované, nákladné, neúčelné a pro aplikační praxi zcela nevhodné, rovněž by taková konstrukce byla obtížně vysvětlitelná i samotným dotčeným subjektům, zejména zaměstnavatelům, kteří jsou již desítky let navyklí plnit veškeré registrační povinnosti vůči ČSSZ v jednotné podobě, tj. současně jako podání pro účely nemocenského i důchodového pojištění, s vědomím, že údaje poskytované ČSSZ jsou jí následně využívány v obou těchto agendách.

Registry pojištěnců a zaměstnavatelů vedené podle zákona o nemocenském pojištění obsahují položky, které se využívají pro potřebu provádění nemocenského pojištění. Neznamená to ale, že zaměstnavatel bude hlásit údaje dvakrát.

Oproti stávajícímu registru zaměstnavatelů a pojištěnců podle zákona o nemocenském pojištění dojde k rozšíření, jelikož ČSSZ bude v evidenci evidovat všechny zaměstnavatele a zaměstnance podle zákona o JMHZ (tedy např. i všechny poplatníky daně z příjmu ze závislé činnosti neúčastné pojištění).

Podle odstavce 3 platí, že pro účely této části (rozuměj části třetí zákona – § 18 až 27) se za zaměstnavatele považuje též fyzická nebo právnická osoba od počátku patnáctého dne před předpokládaným dnem nástupu k výkonu práce jeho prvního zaměstnance do dne tohoto nástupu; nenastoupila-li k výkonu práce u této fyzické nebo právnické osoby žádná fyzická osoba, považuje se za zaměstnavatele do dne, v němž splní svou oznamovací povinnost podle § 17 odst. 5 zákona.

Se vznikem povinnosti přihlašovat osoby, které mají nastoupit do zaměstnání, do evidence zaměstnanců, bylo nutné rozšířit definici zaměstnanců v ZJMHZ pro tyto postupy. Rovněž bylo nutné rozšířit pojem zaměstnavatele, aby bylo osobě, jež se má stát zaměstnavatelem, umožněno za tímto účelem provést přihlášení do evidence zaměstnavatelů. Lhůta 15 dnů se stanoví s ohledem na nutnost určení nejzazšího okamžiku, od něhož lze osobu pro účely tohoto zákona považovat za zaměstnavatele/zaměstnance a umožnit jí tak plnění evidenčních povinností přede dnem nástupu zaměstnance do zaměstnání.

Důležité

     Lhůta pro přihlášení zaměstnance činí 8 dnů přede dnem nástupu k výkonu práce, proto je třeba pro účely definování zaměstnavatele stanovit lhůtu delší (15 dnů před předpokládaným dnem nástupu k výkonu práce prvního zaměstnance). Aby bylo možno fyzickou nebo právnickou osobu považovat za zaměstnavatele, musí existovat fyzická osoba, kterou bude zaměstnávat. Pokud by nebylo možno určit osobu zaměstnance nejdříve 15 dnů před jeho očekávaným dnem nástupu do zaměstnání, nebylo by možné uložit zaměstnavateli, aby se v této lhůtě přihlašoval do evidence zaměstnavatelů. Tento odstavec nabývá účinnosti 1. července 2026.

Odstavec 4 obsahuje zmocnění k vydání nařízení vlády obdobné tomu, které je již zakotveno v § 6 odst. 4 zákona. Je žádoucí, aby toto nařízení vlády (nařízení vlády č. 417/­2025 Sb.) shrnulo (obsahovalo výčet), jaké údaje zaměstnavatel v souladu s tímto zákonem nebo jiným právním předpisem sděluje o sobě a svých zaměstnancích pro účely vedení evidence zaměstnavatelů a evidence zaměstnanců a zároveň stanovilo, jakému uživateli údajů je údaj určen. Zmocnění týkající se údajů v evidenci zaměstnavatelů je uvedeno v § 16 odst. 4 a zmocnění týkající se údajů vedených v evidenci zaměstnanců je uvedeno v § 18 odst. 4 zákona.

§ 17

Povinnost zaevidovat zaměstnavatele
a mzdovou účtárnu

(1) Zaměstnavatel je povinen přihlásit se do evidence zaměstnavatelů nejpozději 2 pracovní dny přede dnem, ve kterém má nastoupit k výkonu práce první zaměstnanec, nejdříve však 15 dnů před tímto dnem.

(2) Zaměstnavatel je povinen ve lhůtě podle odstavce 1 přihlásit do evidence zaměstnavatelů též každou svou mzdovou účtárnu. Mzdovou účtárnou se pro účely tohoto zákona rozumí mzdová účtárna podle zákona o nemocenském pojištění. Současně s jejím přihlášením je povinen uvést též okruh zaměstnanců, pro které mzdová účtárna vede evidenci mezd nebo platů. Je-li mzdová účtárna zřízena až po podání přihlášky zaměstnavatele do evidence zaměstnavatelů podle odstavce 1, přihlásí zaměstnavatel mzdovou účtárnu do 8 dnů ode dne jejího zřízení.

(3) Zaměstnavatel je povinen oznámit změnu údajů zapsaných v evidenci zaměstnavatelů do 8 dnů ode dne, kdy se o této změně dozvěděl.

(4) Při zrušení mzdové účtárny, která byla zapsána v evidenci zaměstnavatelů, je zaměstnavatel povinen ji odhlásit, a to do 8 dnů ode dne zrušení mzdové účtárny.

(5) Přihlásí-li se zaměstnavatel do evidence zaměstnavatelů a žádná fyzická osoba, kterou měl zaměstnávat, k výkonu práce nenastoupila, je zaměstnavatel povinen tuto skutečnost oznámit nejpozději do 8 dnů ode dne, v němž taková osoba měla u tohoto zaměstnavatele nastoupit k výkonu práce.

(6) Zaměstnavatel je povinen odhlásit se z evidence zaměstnavatelů ve lhůtě 8 dnů ode dne, kdy přestal být zaměstnavatelem posledního zaměstnance.

(7) Nesplní-li zaměstnavatel ve stanovené lhůtě povinnost přihlásit sebe nebo svoji mzdovou účtárnu do evidence zaměstnavatelů, oznámit změnu údajů zapsaných v této evidenci nebo odhlásit sebe nebo svoji mzdovou účtárnu z této evidence, a ani na výzvu České správy sociálního zabezpečení tuto povinnost nesplní, provede Česká správa sociálního zabezpečení toto přihlášení, odhlášení nebo změnu z moci úřední.

komentář k § 17

Ustanovení upravuje povinnost zaevidovat zaměstnavatele a mzdovou účtárnu.

Odstavec 1 stanoví, že zaměstnavatel je povinen přihlásit se do evidence zaměstnavatelů nejpozději 2 pracovní dny přede dnem, ve kterém má nastoupit k výkonu práce první zaměstnanec, nejdříve však 15 dnů před tímto dnem. Tento odstavec nabývá účinnosti 1. července 2026.

Podle odstavce 2 se s ohledem na změnu lhůty pro registraci zaměstnance proti původnímu návrhu (nyní nejpozději před okamžikem nástupu zaměstnance k výkonu práce) je nezbytné, aby se mohl zaměstnavatel nebo mzdová účtárna přihlásit do evidence zaměstnavatelů předtím, než začnou plnit svoji povinnost přihlásit zaměstnance do evidence zaměstnanců. Zaměstnavatel je povinen sebe nebo svoji mzdovou účtárnu přihlásit do evidence zaměstnavatelů nejpozději 2 pracovní dny před přihlášením zaměstnance do evidence zaměstnanců (např. zaměstnanec nastupuje v pondělí ráno, takže zaměstnavatel musí být přihlášen nejpozději ve středu večer). Tato lhůta je potřebná pro ČSSZ k zavedení údajů do databáze a přidělení/odeslání variabilního symbolu zaměstnavateli. Nový zaměstnavatel nebo mzdová účtárna potřebují pro přihlášení zaměstnance do evidence zaměstnanců variabilní symbol podle § 22 zákona, aby mohli být identifikováni při úkonech v informačních systémech ÚZSZ a ČSSZ, je jim tedy poskytnuta delší doba, kdy mohou splnit povinnost přihlášení do evidence zaměstnavatelů, aby tento úkon mohl vždy předcházet přihlášení zaměstnance do evidence zaměstnanců. Tento odstavec nabývá účinnosti 1. července 2026.

Podle odstavce 3 je zaměstnavatel povinen nahlašovat veškeré změny údajů, které o sobě nebo v souvislosti se mzdovými účtárnami sdělil do evidence zaměstnavatelů. Změny údajů hlásí rovněž ve lhůtě 8 dnů ode dne, kdy se o změně dozvěděl.

Odstavec 4 stanoví zaměstnavateli povinnost odhlásit mzdovou účtárnu, která byla zrušena. Vzhledem k povinnosti zaměstnavatele přihlašovat každou svou mzdovou účtárnu, bylo třeba uložit mu zároveň povinnost odhlášení mzdové účtárny v případě jejího zániku.

V odstavci 5 se řeší situace, kdy zaměstnanec (přihlášený plně nebo jen částečně do této evidence) ve sjednaný den ani později k výkonu práce nenastoupí. Proces oznámení o nenastoupení zaměstnance („storno“) bylo třeba zvlášť upravit, neboť původní vládní návrh založený na konceptu přihlašování až po skutečném nástupu, na odhlašování zaměstnance, který do práce nenastoupí, na tuto situaci nepamatoval. Úprava byla provedena na základě poslaneckého návrhu. Odstavec 5 nabývá účinnosti 1. července 2026.

Podle odstavce 6 se stejným způsobem jako se zaměstnavatel přihlásí do evidence zaměstnavatelů, se také odhlásí, a to do 8 dnů ode dne, kdy přestal být zaměstnavatelem posledního zaměstnance podle zákona o JMHZ. Pro způsob podání odhlášky platí rovněž § 7 odst. 1 písm. a) a b) zákona.

V odstavci 7 se stanoví se povinnost ČSSZ přihlásit zaměstnavatele nebo jeho mzdovou účtárnu do evidence zaměstnavatelů z moci úřední, a to pro případy, kdy zaměstnavatel nesplnil tuto povinnost sám ani na výzvu ČSSZ. Stejně tak se stanoví ČSSZ povinnost, aby zaměstnavatele nebo jeho mzdovou účtárnu z moci úřední odhlásila anebo provedla změnu údajů zapsaných v evidenci zaměstnavatelů. Tyto úkony mají přímou vazbu na plnění povinnosti hlásit údaje za jednotlivé zaměstnance.

§ 18

Evidence zaměstnanců

(1) Evidencí zaměstnanců se pro účely tohoto zákona rozumí evidence, ve které jsou vedeny údaje o zaměstnancích pro potřebu jednotného měsíčního hlášení.

(2) Údaje vedené v evidenci zaměstnanců využívají

a)  ministerstvo a Česká správa sociálního zabezpečení v rozsahu nezbytném k plnění úkolů v jejich působnosti podle tohoto zákona nebo jiného právního předpisu, který stanoví povinnost sdělovat příslušné údaje prostřednictvím jednotného měsíčního hlášení,

b)  uživatelé údajů v rozsahu nezbytném k plnění úkolů v jejich působnosti podle jiného právního předpisu.

(3) Pro účely této části se zaměstnancem rozumí též fyzická osoba od počátku patnáctého dne před předpokládaným dnem nástupu k výkonu práce u zaměstnavatele.

(4) Vláda nařízením stanoví údaje, které jsou zaměstnavatelem sdělovány pro účely vedení evidence zaměstnanců.

komentář k § 18

Ustanovení upravuje evidenci zaměstnanců.

V odstavcích 1 a 2 pro účely výkonu agendy JMHZ v IIS MPSV upravuje zákon o JMHZ novou evidenci zaměstnanců, kterou vede ČSSZ. Do této evidence zaměstnavatelé povinně přihlašují všechny zaměstnance podle zákona o JMHZ.

Důležité

     Přihlášením zaměstnance do evidence zaměstnanců podle zákona o JMHZ splní zaměstnavatel svou povinnost registrace zaměstnance i vůči jiným zákonům (zákon o nemocenském pojištění). Proces registrace zaměstnance sice bude nově upraven v zákoně o JMHZ, současně ale zůstane zachován registr pojištěnců podle ZNP a ZOPSZ, ve kterém budou vedeny údaje potřebné pro účely nemocenského pojištění a důchodového pojištění.

Jednotliví uživatelé budou mít přístup k údajům vedeným v evidenci zaměstnanců podle zákona o JMHZ, i ke všem změnám, které se v rámci evidence uskuteční. Zpřístupněny budou jednotlivým uživatelům vždy jen ty údaje o zaměstnancích, na které bude mít ze zákona nárok. Zpřístupnění údajů z evidence zaměstnanců jednotlivým uživatelům je nezbytné, neboť v rámci hlášení JMHZ by uživatelé nedostali takový rozsah údajů o zaměstnancích, jaký bude veden v evidenci.

Do odstavce 3 byla vložena definice pojmu „zaměstnanec“ pro účely tohoto zákona. Po zavedení konceptu povinného přihlašování zaměstnanců do evidence zaměstnanců před okamžikem nástupu k výkonu práce budou v praxi nepochybně nastávat situace, kdy zaměstnanec (přihlášený plně nebo jen částečně do této evidence) ve sjednaný den ani později k výkonu práce nenastoupí. Proces oznámení o nenastoupení zaměstnance („storno“) je upraven zvlášť, zda se pouze zdůrazňuje, že pro účely této části se zaměstnancem rozumí též fyzická osoba od počátku patnáctého dne před předpokládaným dnem nástupu k výkonu práce u zaměstnavatele. Odstavec 3 nabývá účinnosti 1. července 2026.

Odstavec 4 obsahuje zmocnění k vydání nařízení vlády obdobné tomu, které je již zakotveno v § 6 odst. 4 a v § 16 odst. 4 zákona. Je žádoucí, aby toto nařízení vlády (nařízení vlády č. 417/­2025 Sb.) shrnulo (obsahovalo výčet), jaké údaje zaměstnavatel v souladu s tímto zákonem nebo jiným právním předpisem sděluje o sobě a svých zaměstnancích pro účely vedení evidence zaměstnavatelů a evidence zaměstnanců a zároveň stanovilo, jakému uživateli údajů je údaj určen. Zmocnění týkající se údajů v evidenci zaměstnavatelů je uvedeno v § 16 odst. 4 a zmocnění týkající se údajů vedených v evidenci zaměstnanců je uvedeno v § 18 odst. 4 zákona.

§ 19

Povinnost zaevidovat zaměstnance

(1) Zaměstnavatel je povinen přihlásit svého zaměstnance do evidence zaměstnanců

a)  nejpozději před okamžikem nástupu tohoto zaměstnance k výkonu práce, nejdříve však může tohoto zaměstnance přihlásit ve lhůtě 8 dnů před předpokládaným dnem nástupu zaměstnance do zaměstnání,

b)  ve lhůtě 8 dnů ode dne, kdy

1. zaměstnavateli vznikla povinnost poskytovat zaměstnanci plnění, nelze-li použít den podle písmene a), nebo

2. zaměstnavatel poprvé poskytl plnění zaměstnanci, nelze-li použít den podle písmene a) nebo den podle bodu 1.

(2) Nejde-li o zahraničního zaměstnance, může zaměstnavatel přihlásit zaměstnance do evidence zaměstnanců podle odstavce 1 písm. a) jen částečně (dále jen „částečné přihlášení“). Při částečném přihlášení zaměstnavatel uvede údaje v rozsahu jméno, příjmení, rodné příjmení, rodné číslo, místo narození, státní občanství zaměstnance a předpokládaný den nástupu zaměstnance do zaměstnání a variabilní symbol zaměstnavatele. Ostatní údaje stanovené pro přihlášení zaměstnance do evidence zaměstnanců je zaměstnavatel povinen oznámit ve lhůtě 8 dnů ode dne, kdy tento zaměstnanec nastoupil k výkonu práce.

(3) Pro přihlášení zaměstnance do evidence zaměstnanců podle odstavce 1 písm. a) nebo odstavce 2 je zaměstnavatel oprávněn od zaměstnance požadovat sdělení údajů stanovených pro přihlášení nebo částečné přihlášení do evidence zaměstnanců ještě před okamžikem jeho nástupu k výkonu práce; tyto údaje zaměstnavatel smí použít jen k tomuto účelu.

(4) Nenastoupila-li fyzická osoba k výkonu práce, je zaměstnavatel povinen oznámit tuto skutečnost bez zbytečného odkladu, nejpozději však do 8 dnů od předpokládaného dne nástupu k výkonu práce.

(5) Zaměstnavatel je povinen oznámit změnu evidovaného údaje o svém zaměstnanci do 8 dnů ode dne, kdy se o této změně dozvěděl.

(6) Zaměstnavatel je povinen odhlásit svého zaměstnance z evidence zaměstnanců ve lhůtě 8 dnů ode dne, kdy

a)  skončilo jeho zaměstnání,

b)  zaměstnavateli skončila povinnost poskytovat zaměstnanci plnění, nelze-li použít den podle písmene a), nebo

c)  zaměstnavatel přestal poskytovat plnění zaměstnanci, nelze-li použít den podle písmene a) nebo b).

(7) Vykonává-li zaměstnanec u zaměstnavatele více zaměstnání, je zaměstnavatel povinen plnit povinnosti podle odstavců 1, 2 a 4 až 6 obdobně pro každé z těchto zaměstnání.

(8) Nesplní-li zaměstnavatel ve stanovené lhůtě povinnost přihlásit zaměstnance do evidence zaměstnanců, oznámit změnu údajů zapsaných v této evidenci nebo odhlásit zaměstnance z této evidence, a zaměstnavatel ani na výzvu České správy sociálního zabezpečení tuto povinnost nesplní, provede Česká správa sociálního zabezpečení toto přihlášení, odhlášení nebo změnu z moci úřední.

komentář k § 19

Ustanovení upravuje povinnost zaevidovat zaměstnance.

Podle odstavce 1 je zaměstnavatel povinen přihlásit svého zaměstnance do evidence zaměstnanců. Účelem nově stanovené povinnosti zaměstnavatele přihlásit zaměstnance ještě před okamžikem nástupu k výkonu práce je zvýšení ochrany všech zaměstnanců (nejen zahraničních, pro které je zaveden obdobný přístup hlášení před okamžikem nástupu k výkonu práce) na trhu práce a významné snížení rizika jejich pracovního vykořisťování. Povinnost přihlásit zaměstnance do evidence zaměstnanců před nástupem k výkonu práce zajistí, že u zaměstnavatele budou vykonávat práci pouze evidované osoby. Takový postup je předpokladem pro účinnou kontrolu nelegálního zaměstnávání. Tato obecná povinnost se týká všech zaměstnanců, tedy jak českých, tak zahraničních.

Důležité

     Zaměstnavateli je v procesu přihlášení zaměstnance do evidence zaměstnanců poskytnuta určitá flexibilita. Může si zvolit mezi dvěma variantami, přičemž obě varianty vyžadují splnění alespoň některých povinností ještě před samotným nástupem zaměstnance k výkonu práce.

První variantou je „plné“ přihlášení, což znamená, že veškeré kroky spojené s přihlášením zaměstnance do evidence zaměstnanců budou dokončeny ještě před tím, než zaměstnanec začne vykonávat svoji práci. Všechny požadované údaje o zaměstnanci jsou tak v systému evidovány ještě před samotným zahájením výkonu práce.

Druhou variantou je možnost částečného přihlášení, které umožňuje zaměstnavateli provést předběžnou evidenci zaměstnance a rozložit tak v čase plnění povinností v procesu nástupu zaměstnance do zaměstnání. Odstavec 1 nabývá účinnosti 1. července 2026.

Podle odstavce 2 platí, že zaměstnavatel při částečném přihlášení zaměstnance bude ohlašovat pouze vybrané základní údaje této osoby, které povedou k jejímu ztotožnění. Zaměstnavatel může zaměstnance přihlásit nejdříve 8 kalendářních dní přede dnem nástupu do zaměstnání, další požadované údaje dohlásí do 8 kalendářních dní ode dne nástupu zaměstnance do zaměstnání. Teprve tím je formálně dokončen proces přihlášení zaměstnance do evidence zaměstnanců, avšak materiálně je zaměstnanec přihlášen již na základě částečného přihlášení. Odstavec 2 nabývá účinnosti 1. července 2026.

Výjimkou z možnosti této volby je přihlašování zahraničního zaměstnance do evidence zaměstnanců, při kterém je zaměstnavatel povinen oznámit ještě před jeho nástupem k výkonu práce plný rozsah údajů potřebných pro jeho přihlášení do evidence zaměstnanců.

Dosavadní lhůta pro přihlášení zaměstnance do evidence zaměstnanců zůstane beze změny pro situace uvedené v § 19 odst. 1 písm. b), u nichž nelze použít kritérium dne nástupu do zaměstnání. U těchto vztahů nebude prováděna kontrola ze strany orgánů inspekce práce, proto není třeba zavádět tak přísná pravidla pro přihlášení jako u standardních zaměstnanců a zahraničních zaměstnanců.

V odstavci 3 se za účelem evidence zaměstnanců je nutné zajistit zaměstnavateli oprávnění požadovat od zaměstnance údaje potřebné k provedení evidence zaměstnance ještě před okamžikem nástupu zaměstnance k výkonu práce. Zaměstnanec by měl být informován o tom, jaké údaje jsou požadovány a k jakému účelu budou použity. Odstavec 3 nabývá účinnosti 1. července 2026.

V odstavci 4 se řeší situace, kdy zaměstnanec nenastoupí do práce. Zde musí platit, že nenastoupila-li fyzická osoba k výkonu práce, je zaměstnavatel povinen oznámit tuto skutečnost bez zbytečného odkladu, nejpozději však do 8 dnů od předpokládaného dne nástupu k výkonu práce. Odstavec 4 nabývá účinnosti 1. července 2026.

V odstavci 5 se řeší oznámení změny údajů o zaměstnanci. ČSSZ povede evidenci zaměstnanců a zaměstnavatelů podle zákona o JMHZ. Změny údajů obsažené v těchto evidencích bude zaměstnavatel hlásit ČSSZ na samostatných podáních, tedy nikoliv v rámci hlášení JMHZ. Lhůta pro splnění této povinnosti je zaměstnavateli dána do 8 dnů ode dne, kdy se o změně dozvěděl.

Předpokládá se, že údaje, jejichž změnu lze zjistit automatizovaným způsobem z rejstříků či evidencí, do nichž má ČSSZ zřízen automatizovaný přístup, nebude zaměstnavatel povinen oznamovat; okruh těchto údajů bude zveřejněn způsobem umožňujícím dálkový přístup. Jednalo by se např. o údaje jako adresa bydliště, jméno atd. Tímto způsobem se předejde potenciálně velké administrativní zátěži zaměstnavatelů.

Podle odstavce 6 zaměstnavatel odhlašuje svého zaměstnance z evidence zaměstnanců ve lhůtě do 8 dnů, kdy skončilo jeho zaměstnání nebo kdy zaměstnavateli skončila povinnost poskytovat zaměstnanci finanční plnění nebo ode dne, kdy přestal poskytovat zaměstnanci plnění. Druhá situace je myšlena pro atypické vztahy zaměstnance a zaměstnavatele, kdy v roli zaměstnavatele vystupuje například pojišťovna, která poskytuje zaměstnanci finanční náhrady. Protože se nejedná o klasické vztahy zaměstnance a zaměstnavatele, nevznikne mezi nimi pracovněprávní nebo obdobný vztah, nelze u nich hovořit o „skončení zaměstnání“.

Na ekonomického zaměstnavatele nebo zahraničního formálně právního zaměstnavatele splňujícího podmínky § 6 odst. 2 zákona o daních z příjmů se ustanovení § 19 odst. 6 zákona uplatní v plném rozsahu, tzn. termín pro odhlášení zaměstnance se uplatní podle situace nastalé v konkrétním případě.

Podle odstavce 7 se přihlašování a odhlašování zaměstnance v rámci zákona o JMHZ se tak jako doposud týká každého konkrétního zaměstnání, které zaměstnanec u zaměstnavatele vykonává. Zaměstnavatel tak fakticky přihlašuje primárně konkrétní pracovněprávní nebo jiný vztah podle zákona o JMHZ. A tyto vztahy i odhlašuje a hlásí u nich změny údajů. Činí tak ve lhůtách podle odst. 4 a 6 pro každé z těchto zaměstnání.

Podle odstavce 8 se v případech, kdy zaměstnavatel nesplní svoji povinnost přihlásit zaměstnance do evidence zaměstnanců, nebude mít jeho pracovní nebo obdobný vztah přidělen identifikátor zaměstnání, protože ten se vytváří právě až po přihlášení zaměstnance do evidence zaměstnanců. V takových případech je důležité, aby měla ČSSZ možnost (resp. povinnost) přihlásit zaměstnance sama ex offo, jelikož toto nepřihlášení by mohlo negativně ovlivňovat další navazující procesy v systému JMHZ. Současně se navrhuje umožnit ČSSZ, aby z moci úřední zaměstnance také odhlašovala, popř. zaznamenávala do evidence změny zapsaných údajů.

§ 20

Osobní identifikační číslo

(1) Osobní identifikační číslo je jednoznačný numerický bezvýznamový identifikátor, který ministerstvo přiděluje fyzické osobě za účelem její identifikace v informačních systémech ministerstva. Fyzické osobě lze přidělit pouze jedno osobní identifikační číslo.

(2) Nebylo-li osobní identifikační číslo přiděleno ministerstvem již dříve, přiděluje se při prvním přihlášení fyzické osoby jako zaměstnance zaměstnavatelem do evidence zaměstnanců. Osobní identifikační číslo se přiděluje bez časového omezení a je neměnné.

(3) Písemnost obsahující osobní identifikační číslo doručí Česká správa sociálního zabezpečení zaměstnavateli bez zbytečného odkladu po přihlášení zaměstnance do evidence zaměstnanců, nebo po jeho přidělení.

(4) Přidělené osobní identifikační číslo je zaměstnavatel povinen uvádět na všech podáních podle tohoto zákona, která se zaměstnance týkají, s výjimkou přihlášení zaměstnance do evidence zaměstnanců tímto zaměstnavatelem.

komentář k § 20

Ustanovení upravuje osobní identifikační číslo.

V odstavcích 1 a 2 se definuje se osobní identifikační číslo (OIČ) jako jednoznačný numerický neměnný desetimístný bezvýznamový identifikátor přidělovaný ministerstvem za účelem identifikace fyzické osoby v IIS MPSV. Zaměstnanci bude při prvním vstupu do systému JMHZ (přihlášení na ČSSZ) přiděleno OIČ, pokud mu již nebylo přiděleno dříve.

Osobní identifikační číslo a identifikátor zaměstnání (OIČ a IZ) vygeneruje všem zaměstnancům podle zákona o JMHZ aplikační vybavení IIS MPSV. Rozsah údajů zaměstnance poskytovaný zaměstnavatelem v rámci procesu předběžného přihlášení do evidence zaměstnanců však neumožňuje jeho plnohodnotnou evidenci spojenou s přidělením OIČ a IZ. Ta nastane až poté, co zaměstnavatel doplní přihlášení do evidence zaměstnanců o veškeré vyžadované údaje.

Osobní identifikační číslo bude natrvalo sloužit k identifikaci zaměstnance pro účely IIS MPSV, tedy i v případě budoucího přihlášení po změně zaměstnání či jiných činností v rámci agend podle zvláštních právních předpisů. Osobní identifikační číslo bude přiděleno i stávajícím pojištěncům vedeným v registrech ČSSZ a dále zaměstnancům s příjmy ze závislé činnosti, kteří nejsou vedeni v registrech pojištěnců ČSSZ. Osobní identifikační číslo se zavádí zejména s ohledem na potřebu jednoznačného určení zaměstnance při předávání dat mezi resorty se zohledněním bezpečnostních rizik. Jedná se proto o bezvýznamový identifikátor. Osobní identifikační číslo vygeneruje všem zaměstnancům podle zákona o JMHZ aplikační vybavení IIS MPSV (osobní identifikační číslo bude přiděleno i např. cizincům, kteří nemají rodné číslo). Osobní identifikační číslo obdrží daný zaměstnavatel vždy v rámci registrace zaměstnance.

Podoba OIČ je technickou záležitostí, která podléhá interním procesům a technickým standardům IIS MPSV stanoveným v souladu s architektonickými doporučeními eGovernmentu a bezpečnostními požadavky.

Důležité

     OIČ je přiděleno zaměstnanci tzv. „na celý život”. Při zaměstnání u jiného zaměstnavatele je tento identifikátor zaměstnance zachován. Nový zaměstnavatel tento identifikátor standardně obdrží při registraci daného zaměstnance do JMHZ. Může jej však znát od předchozího zaměstnavatele, spíše výjimečně od zaměstnance; v takovém případě jej může použít (oprávnění, nikoliv povinnost) již při registraci zaměstnance, což může výrazně urychlit proces ztotožnění zaměstnance (pokud však uvede nesprávnou kombinaci registračních údajů a OIČ, může se naopak proces ztotožnění zpomalit). Pokud dojde k přidělení více osobních identifikačních čísel záznamu jedné fyzické osobě, dojde ke sloučení pod jedno osobní identifikační číslo.

Pokud dojde k přidělení stejného osobního identifikačního čísla záznamům o dvou nebo více fyzických osobách, je u jednoho záznamu fyzické osoby osobní identifikační číslo zachováno a ostatním záznamům o fyzických osobách je přiděleno nové osobní identifikační číslo.

Osobní identifikační číslo (bezvýznamový identifikátor) je ze strany ČSSZ sdělován pouze zaměstnavateli, a to pouze pro potřeby identifikace zaměstnance v rámci podání. Osobní identifikační číslo není nezbytné sdělovat zaměstnanci, neboť tento identifikátor nebude využíván při styku zaměstnance s orgánem veřejné správy.

Podle odstavců 3 a 4 bude zaměstnavatel povinně u všech svých zaměstnanců uvádět OIČ, bude to hlavní identifikátor zaměstnance v prostředí IIS MPSV. Zaměstnavatel nebude povinen používat OIČ při přihlášení zaměstnance, kdy jej zpravidla nebude mít k dispozici.

Zaměstnanci osobní identifikační číslo cíleně předáváno nebude, jelikož pro něj nebude mít žádný právní význam. Zaměstnavatel bude povinně uvádět i identifikátor zaměstnání pro jednoznačné určení a odlišení konkrétního pracovního vztahu. OIČ a identifikátor zaměstnání budou zaměstnavateli distribuovány do jeho datové schránky a nemá-li ji, tak zpřístupněním na ePortálu ČSSZ (doručování podle § 35 zákona o JMHZ).

OIČ budou zasílána jak jednotlivě, tak i hromadně, a to dle situace. Při podání registračních formulářů v podání budou zaměstnavateli sdělena OIČ hromadně, a to v protokolu o podání. Pokud nedojde k automatizovanému ztotožnění, budou OIČ sdělena zaměstnavateli jednotlivě formou datové zprávy.

OIČ je pouze stykovým identifikátorem v systému JMHZ, který slouží pro identifikaci v tomto systému, ale uživatelé si následně ztotožní zaměstnance pod svými vlastními identifikátory. Nepředpokládá se, že by osobní identifikační číslo bylo využíváno jako náhrada rodného čísla.

§ 21

Identifikátor zaměstnání

(1) Identifikátor zaměstnání je jednoznačný numerický bezvýznamový identifikátor, který slouží k identifikaci každého zaměstnání zaměstnance vedeného v evidenci zaměstnanců.

(2) Identifikátor zaměstnání přiděluje Česká správa sociálního zabezpečení pro každé zaměstnání zaměstnance při přihlášení zaměstnance do evidence zaměstnanců po sdělení všech údajů stanovených pro toto přihlášení.

(3) Písemnost obsahující identifikátor zaměstnání doručí Česká správa sociálního zabezpečení zaměstnavateli bez zbytečného odkladu po jeho přidělení.

(4) Identifikátor zaměstnání je zaměstnavatel povinen uvádět při sdělování všech údajů, které se týkají toho zaměstnání zaměstnance, k jehož identifikaci byl identifikátor zaměstnání přidělen.

komentář k § 21

V odstavcích 1 a 2 se definuje identifikátor zaměstnání jako numerický bezvýznamový identifikátor konkrétního pracovního nebo obdobného vztahu, který slouží pro odlišování jednotlivých pracovních vztahů. Jde samozřejmě nejen o pracovněprávní vztahy, ale i jiné pracovní vztahy (státní zaměstnanec, zastupitel, poslanec, soudce apod.). Má-li zaměstnanec sjednáno u téhož zaměstnavatele více zaměstnání, je možno díky identifikátoru zaměstnání spolehlivě určit, ke kterému z nich se příslušné údaje sdělované v rámci JMHZ vztahují.

Podoba identifikátoru (Identifikátor zaměstnání) je technickou záležitostí, která podléhá interním procesům a technickým standardům IIS ČSSZ stanoveným v souladu s architektonickými doporučeními eGovernmentu a bezpečnostními požadavky.

V odstavcích 3 a 4 se stanoví povinnost zaměstnavatele uvádět OIČ a identifikátor zaměstnání, neboť to má významné dopady. Pro předávání údajů mezi JMHZ a jednotlivými uživateli jsou tyto identifikátory pro ztotožnění zaměstnance a jeho pracovního či jiného vztahu stěžejní. Položky, které se budou u jednotlivých zaměstnanců pro ztotožnění zaměstnavatelem uvádět, budou díky OIČ a identifikátoru zaměstnání málo početné. Identifikátor zaměstnání bude zaměstnavateli distribuován do jeho datové schránky a nemá-li ji, tak zpřístupněním na ePortálu ČSSZ (doručování podle § 35 zákona o JMHZ).

Identifikátory budou zasílány jak jednotlivě, tak i hromadně, a to dle situace. Při podání registračních formulářů v podání jsou zaměstnavateli sděleny identifikátory hromadně, a to v protokolu o podání. Pokud nedojde k automatizovanému ztotožnění, budou identifikátory sděleny zaměstnavateli jednotlivě formou datové zprávy.

§ 22

Variabilní symbol

(1) Variabilním symbolem se pro účely tohoto zákona rozumí jednoznačný numerický bezvýznamový identifikátor, který přiděluje zvlášť zaměstnavateli a zvlášť jeho mzdové účtárně územní správa sociálního zabezpečení za účelem jejich identifikace v informačních systémech územní správy sociálního zabezpečení a České správy sociálního zabezpečení.

(2) Variabilní symbol se zaměstnavateli a jeho mzdové účtárně přiděluje při jejich přihlášení do evidence zaměstnavatelů, nebyl-li přidělen již dříve. Variabilní symbol se přiděluje bez časového omezení a je neměnný.

(3) Písemnost obsahující variabilní symbol doručí územní správa sociálního zabezpečení tomu, komu byl přidělen, bez zbytečného odkladu po jeho přihlášení do evidence zaměstnavatelů, nebo po jeho přidělení.

(4) Přidělený variabilní symbol jsou zaměstnavatel a jeho mzdová účtárna povinni uvádět na všech podáních podle tohoto zákona, která se jich týkají.

komentář k § 22

V ustanovení se zavádí komplexní úprava variabilního symbolu. Jedná se o hlavní identifikátor, jehož prostřednictvím se zaměstnavatel nebo jeho mzdové účtárny budou identifikovat v rámci podání podle tohoto zákona. Zaměstnavatel a každá jeho mzdová účtárna budou mít svůj samostatný variabilní symbol. Nad rámec § 93 odst. 6 ZNP, kde je uvedena dílčí úprava pro agendy vykonávané ČSSZ („variabilní symbol plátce pojistného na sociální zabezpečení a příspěvku na státní politiku zaměstnanosti“), je nezbytné pro účely tohoto zákona upravit povinnost zaměstnavatele/mzdové účtárny vystupovat pod přiděleným variabilním symbolem. Dále se obdobně jako v § 20 a § 21 tohoto zákona upravuje, kdo u variabilního symbolu stanoví jeho podobu, kdo jej přiděluje, v jakém okamžiku, jakým způsobem a kým je sdělován.

§ 23

Systém evidence jednotného
měsíčního hlášení

(1) Systém evidence jednotného měsíčního hlášení se využívá ke shromažďování, ukládání a zpřístupňování

a)  hlášených údajů,

b)  údajů z evidence zaměstnavatelů a evidence zaměstnanců,

c)  informací týkajících se nakládání s údaji podle písmen a) a b).

(2) Systém evidence jednotného měsíčního hlášení zahrnuje evidenci zaměstnavatelů a evidenci zaměstnanců a je součástí Integrovaného informačního systému Ministerstva práce a sociálních věcí.

komentář k § 23

Z ustanovení vyplývá, že veškeré údaje z evidence zaměstnavatelů, evidence zaměstnanců, MHZ a údaje související s tímto hlášením (informace o výzvách ČSSZ pro zaměstnavatele, údaje z oprav, které zaměstnavatel učiní atd.) jsou shromažďovány v systému evidence JMHZ, který je součástí IIS MPSV.

§ 24

Správce systému evidence jednotného
měsíčního hlášení

(1) Správcem systému evidence jednotného měsíčního hlášení je ministerstvo.

(2) Správce systému evidence jednotného měsíčního hlášení zajišťuje

a)  zpřístupnění hlášených údajů uživatelům údajů,

b)  informování uživatelů údajů o vydání výzvy týkající se jednotného měsíčního hlášení a výsledku navazujícího postupu,

c)  zpřístupnění údajů z evidence zaměstnavatelů a evidence zaměstnanců uživatelům údajů.

(3) Správcem hlášených údajů je ministerstvo. Správcem údajů vedených v evidenci zaměstnavatelů a evidenci zaměstnanců je Česká správa sociálního zabezpečení. Správou údajů se rozumí jejich zpracovávání.

komentář k § 24

Ustanovení stanoví správce systému evidence jednotného měsíčního hlášení.

V odstavcích 1 a 2 se definuje role MPSV jako správce systému evidence jednotného měsíčního hlášení. S tím souvisí jeho povinnost zpřístupnit po nezbytných formálních kontrolách údaje z JMHZ uživatelům údajů v rozsahu, ve kterém k nim uživatelé podle zvláštních právních předpisů mají přístup. Data po přijetí JMHZ od zaměstnavatele budou pro uživatele údajů dostupná prostřednictvím rozhraní IIS MPSV.

Jednotliví uživatelé jsou prostřednictvím IIS MPSV informováni i o všech procesních krocích souvisejících s formálními vadami, jako například o tom, že zaměstnavatel poslal neúplné podání (nevyplnil všechny povinné položky), poslal podání ve špatném formátu atd. Dále jsou uživatelé informováni o neformálních upozorněních, která se odešlou z IIS MPSV zaměstnavateli, a o výzvách zaměstnavatelům po uplynutí lhůty pro podání hlášení JMHZ.

Správce IIS MPSV zpřístupní data uživatelům na rozhraní přes ISSS – Informační systém sdílené služby (dříve označován jako eGSB – eGovernment On-Line Service Bus) – přes MV – zabezpečená státní síť.

Správce systému evidence JMHZ (tj. MPSV) bude průběžně sledovat vývoj právní úpravy a podle něj bude aktualizovat datovou větu vytvořenou pro JMHZ. Technické parametry pro sestavení aktuální datové věty bude zveřejňovat na webu ČSSZ i MPSV (včetně prováděcích předpisů specifikujících příslušné oddíly JMHZ), aby je mohli využít dodavatelé mzdového software pro účely aktualizace jejich produktu. Zaměstnavatel, který se prostřednictvím ePortálu ČSSZ přihlásí do systému pro vyplnění JMHZ, bude mít spolehlivě v každém okamžiku k dispozici aktuální a kompletní podobu datové věty JMHZ. Odpovědnost za správnost datové věty ponese správce IIS MPSV, případný nesoulad mezi obsahem formuláře a právní úpravou nemůže jít k tíži zaměstnavatele.

V odstavci 3 se definuje role MPSV jako správce hlášených údajů a role ČSSZ jako správce údajů vedených v evidenci zaměstnavatelů a evidenci zaměstnanců. Správou údajů se rozumí jejich sběr a zpracování.

§ 25

Uchovávání údajů

Ministerstvo uchovává hlášené údaje a další údaje vedené v systému evidence jednotného měsíčního hlášení po dobu 20 let bezprostředně následujících po kalendářním roce, v němž byl daný údaj poprvé zpřístupněn uživatelům údajů.

komentář k § 25

Ustanovení upravuje uchovávání údajů.

Délka doby uchovávání údajů z JMHZ v IIS MPSV odpovídá délce doby, po kterou budou tyto údaje k dispozici uživatelům. Po přijetí JMHZ od zaměstnavatele budou soubory dat pro jednotlivé uživatele připraveny ke stažení uživateli na rozhraní IIS MPSV. Veškerá data zaslaná zaměstnavatelem v rámci JMHZ budou uchovávána v IIS MPSV po dobu 20 let. Pokud uživatel i poté, co si stáhne zpřístupněná data do svých informačních systémů, bude potřebovat znovu zpřístupnit některá data, která je podle zvláštního právního předpisu oprávněn vyžadovat, může o jejich zpřístupnění požádat správce IIS MPVS po celou dobu 20 let.

V rámci IIS MPSV budou data uchovávána v různých částech IIS MPSV. Po uplynutí prvních 10 let budou data získaná prostřednictvím JMHZ přesunuta do části IIS MPSV, která bude sloužit pro jejich archivaci po dobu dalších deseti let, nebudou již dostupná v rámci standardních kanálů a rozhraní. Tento přesun dat má význam čistě technického charakteru a neovlivní žádné přístupy k datům. Neznemožní ani podání opravného hlášení do 10 let od konce kalendářního roku, ve které byl zaměstnavatel povinen hlášení JMHZ podat (§ 14 odst. 3).

Uživatelům, kteří mají na data z JMHZ právní nárok na základě zvláštních právních předpisů, budou tato data přístupná v IIS MPSV po dobu 20 let. Údaje ze systému JMHZ není potřeba vést po delší dobu. Doba 20 let byla projednána a shodně určena na základě projednání zainteresovaných subjektů, neboť pro jejich potřeby je tato doba dostatečná.

Delší lhůta (45 let) je stanovena v zákoně č. 582/­1991 Sb. a vztahuje se jen na podklady potřebné pro účely důchodového pojištění. Tyto údaje si příslušný uživatel údajů po jejich zpřístupnění podle § 26 zákona o JMHZ přenese do jiného informačního systému, kde budou uchovávány po potřebnou dobu delší než 20 let.

Archivaci provádí jednotliví uživatelé v souladu s platnou právní úpravou vztahující se k dané agendě. Postup v případě potřeby sdělení údajů potřebných pro provádění důchodového pojištění s časovým odstupem delším než 10 let je řešen v § 38a zákona č. 582/­1991 Sb. (zaměstnavatel komunikuje přímo s ČSSZ).

§ 26

Zpřístupnění údajů uživatelům údajů

(1) Ministerstvo zpřístupní údaje ze systému evidence jednotného měsíčního hlášení uživatelům údajů bez zbytečného odkladu po automatizované kontrole vad podání, a to prostřednictvím datového rozhraní ministerstva.

(2) Obsahuje-li jednotné měsíční hlášení formální vadu, jsou uživatelům údajů zpřístupněny jen ty části nebo součásti jednotného měsíčního hlášení, které jsou bez formálních vad. Ostatní části nebo součásti měsíčního hlášení jsou uživatelům údajů zpřístupněny neprodleně po podání opravného hlášení nebo odstranění jeho vad.

(3) Obsahuje-li souhrnná část nebo součást individualizované části jednotného měsíčního hlášení formální vadu, která se týká pouze údaje určeného jinému uživateli údajů, než je orgán Finanční správy České republiky, a kterou se nepodařilo odstranit na základě výzvy k podání opravného hlášení, je tato souhrnná část nebo součást hlášení zpřístupněna orgánu Finanční správy České republiky v rozsahu jemu určených údajů neprodleně po marném uplynutí lhůty k podání opravného hlášení.

(4) Jednotlivým uživatelům údajů jsou údaje ze systému evidence jednotného měsíčního hlášení zpřístupněny jen v rozsahu a k účelu stanovenému jiným právním předpisem.

komentář k § 26

Ustanovení upravuje zpřístupnění údajů uživatelům údajů.

Z odstavců 1, 2 a 4 vyplývá, že jako první budou údaje z hlášení JMHZ využívat klíčové instituce v rámci státní správy, tedy ČSSZ, orgán Finanční správy ČR, Úřad práce a ČSÚ. Ty budou vymezeny ve zvláštních právních předpisech, kde bude stanoveno jejich oprávnění získávat potřebné údaje o zaměstnancích a zaměstnavatelích prostřednictvím JMHZ. V dalších fázích projektu může být jejich okruh rozšířen, např. o zdravotní a komerční pojišťovny.

MPSV bude uživatelům poskytovat data z IIS MPSV ve stanovené časy na základě jejich zákonných nároků automatizovaně, tj. zpřístupní data uživatelům na rozhraní IIS MPSV. Částečná automatizace znamená, že takto automatizovaně na rozhraní IIS MPSV budou data uživatelům zveřejněna jednou po obdržení JMHZ od zaměstnavatele. Poté budou uživatelům zpřístupňována data vždy po dobu 20 let jen po jejich žádosti vůči správci IIS MPSV.

V ojedinělých případech může dojít ke změnám některých údajů nezávisle na podání zaměstnavatele, např. při registraci zaměstnance/při řešení konfliktů, při některých opravách. Případné pochybení MPSV jakožto správce IIS MPSV nesmí jít k tíži zaměstnavatele ani zaměstnance, proto je nutné zaručit při předávání údajů uživatelům jejich shodu s obsahem podání zaměstnavatelů.

Důležité

     Bude-li individualizovaná část JMHZ obsahovat součásti bez formálních vad a s formálními vadami, budou součásti bez formálních vad ihned zpřístupněny uživatelům, kdežto součásti obsahující formální vady zpřístupněny uživatelům nebudou. Zpřístupněny budou až po zaslání opravného hlášení nebo po jejich opravě.

V případě soudního sporu se budou uživatelé prokazovat předanými daty. Pokud bude potřeba, bude možné za účelem dokazování např. v soudním řízení doložit originál podání, tj. celý digitální dokument, resp. datový soubor, který MPSV obdrží od zaměstnavatele. Tzn., že ačkoliv např. orgán Finanční správy ČR bude s obdrženými daty pracovat, pro účely dokazování nelze tato data považovat za originál podání, tj. podaného digitálního dokumentu, tím bude disponovat výhradně MPSV, jakožto vlastník dat a příjemce podání.

MPSV musí zajistit uložení a správu dokumentu v elektronickém systému spisové služby v souladu se zákonem č. 499/­2004 Sb., o archivnictví a spisové službě, vyhláškou č. 259/­2012 Sb., o podrobnostech výkonu spisové služby, ve znění pozdějších předpisů, a dalšími prováděcími předpisy, tj. mimo jiné např. aby byla ověřena platnost uznávaného elektronického podpisu a kvalifikovaného certifikátu pro elektronický podpis, zajištěno přerazítkování razítkem MPSV.

Uživatelé dostanou informaci o čase zaslání údajů jednotlivými zaměstnavateli. Jednotliví uživatelé nebudou dostávat stejný rozsah údajů, jako poslali zaměstnavatelé.

V odstavci 3 je v návaznosti na úpravu § 11 odst. 4 promítnut požadavek Ministerstva financí a Generálního finančního ředitelství na to, co musí být ze strany systému (ČSSZ nebo MPSV) zajištěno, aby nedošlo k nežádoucímu zásahu do práv jednotlivců (zaměstnavatelů i zaměstnanců). Není udržitelné, aby perfektní údaje určené pro orgán Finanční správy ČR nebyly zpracovány a předány správci daně, pokud neobsahují žádnou formální chybu. Existence formální chyby v údajích pro jiného uživatele nesmí způsobit neúčinnost veškerých údajů v dané části podání.

§ 27

Sdělování údajů

(1) Zaměstnavateli se ze systému evidence jednotného měsíčního hlášení poskytují jen ty údaje, které mu umožní kontrolu správnosti a úplnosti jím sdělovaných údajů.

(2) Údaje ze systému evidence jednotného měsíčního hlášení se nesdělují třetí osobě. Tyto údaje sděluje třetí osobě uživatel údajů, jehož věcné působnosti se daný údaj týká, a to v mezích a na základě jiného právního předpisu.

(3) S jednorázovým souhlasem zaměstnance se ze systému evidence jednotného měsíčního hlášení poskytují poskytovatelům spotřebitelského úvěru pro účely posouzení úvěruschopnosti spotřebitele podle zákona o spotřebitelském úvěru údaje o příjmu zaměstnance ze zaměstnání za období 12 kalendářních měsíců předcházejících kalendářnímu měsíci, v němž došlo k udělení souhlasu zaměstnance, a identifikační údaje zaměstnavatelů, u kterých zaměstnanec v tomto období pracoval.

(4) Ze systému evidence jednotného měsíčního hlášení lze sdělit údaje jinému orgánu veřejné moci, pouze pokud

a)  je nelze získat od uživatele údajů, jehož věcné působnosti se tento údaj týká, a

b)  tomu nebrání povinnost mlčenlivosti podle jiného právního předpisu.

(5) Úřední osoby, státní zaměstnanci a zaměstnanci v ministerstvu a v České správě sociálního zabezpečení jsou při správě hlášených údajů v systému evidence jednotného měsíčního hlášení povinni zachovávat mlčenlivost o skutečnostech, se kterými se seznámili při plnění těchto povinností nebo v přímé souvislosti s nimi. Při správě hlášených údajů jsou vázáni povinností mlčenlivosti v rozsahu, v jakém jsou touto povinností vázány úřední osoby nebo zaměstnanci uživatelů údajů podle jiného právního předpisu.

komentář k § 27

Ustanovení upravuje sdělování údajů.

Odstavec 1 stanoví, že data, která zaměstnavatel prostřednictvím svých hlášení sdělí, bude moci v případě potřeby zpětně získat od jednotlivých uživatelů, a nikoliv přímo z IIS MPSV. Doba, po kterou budou jednotliví uživatelé uchovávat data, se bude řídit dobou, po kterou potřebují uchovávat data pro účely výkonu svých agend, která je zpravidla zachycena ve vnitřních předpisech v podobě skartačních lhůt.

Důležité

     Zaměstnavateli nebude zpět posílána celá datová věta, pokud by o to požádal, ale musí se mu poskytnout takové informace, aby z nich zjistil formální či obsahové vady podání a mohl provést opravy.

Odstavec 2 a 4 omezuje sdělování údajů třetím osobám (což při běžném užití tohoto pojmu zahrnuje pouze fyzické a právnické osoby, tj. soukromoprávní subjekty). Nelze však úplně vyloučit ani to, že o poskytnutí údaje ze systému evidence JMHZ požádá jiný orgán veřejné moci (typicky soud). Stanoví se pravidlo o přednostním sdělování prostřednictvím uživatelů údajů.

Pouze pro případ, kdy sdělení určitého údaje jiným orgánům veřejné moci není možné ze strany konkrétního uživatele (typicky proto, že daným údajem nedisponuje v potřebném detailu), může být údaj poskytnut správcem. Omezujícím limitem zde bude mlčenlivost.

Smyslem ustanovení je zavést preferenci využívání údajů z agendových informačních systémů vedených jednotlivými uživateli před jejich sdělováním ze systému evidence JMHZ. Žádat o údaje budou třetí osoby primárně konkrétní uživatele. V tomto směru bude pokračováno v praxi poskytování údajů třetím osobám jako dosud. Není důvodné, aby třetí osoba o tytéž údaje žádala více uživatelů údajů. Nicméně pokud by to udělala, mohou jí tyto údaje poskytnout jednotliví oslovení uživatelé každý sám podle svého uvážení vyplývajícího z jiných právních předpisů.

V odstavci 3 se stanoví zvláštní postup pro případ, že zaměstnanec žádající o poskytnutí úvěru udělí poskytovateli spotřebitelského úvěru jednorázový souhlas k tomu, aby si v rámci posuzování jeho solventnosti vyžádal od ministerstva poskytnutí údajů o jeho příjmech a zaměstnáních. V tomto případě se jeví účelné poskytovat tyto údaje přímo z evidence jednotného měsíčního hlášení, aby tento poskytovatel nemusel komunikovat s více uživateli údajů.

V odstavci 5 se upravuje povinnost mlčenlivosti zaměstnanců, státních zaměstnanců a úředních osob v ministerstvu a v ČSSZ ohledně údajů, se kterými se seznámí v rámci provádění agendy JMHZ, tedy jak s údaji z evidence zaměstnanců a evidence zaměstnavatelů, tak s údaji sdělovanými pravidelně prostřednictvím hlášení JMHZ.

ČÁST ČTVRTÁ

PŘESTUPKY

§ 28

Přestupky

(1) Fyzická, právnická nebo podnikající fyzická osoba se jako zaměstnavatel dopustí přestupku tím, že

a)  v rozporu s § 7 odst. 1 nebo § 34 odst. 1 nepodá jednotné měsíční hlášení ve stanovené lhůtě,

b)  podá jednotné měsíční hlášení nebo opravné hlášení, které je po uplynutí lhůty pro jeho podání neúčinné v některé části nebo součásti podle § 11 odst. 3,

c)  v rozporu s § 12 odst. 2 nebo § 13 odst. 2 nepodá na základě výzvy České správy sociálního zabezpečení jednotné měsíční hlášení nebo opravné hlášení ve stanovené lhůtě,

d)  v rozporu s § 17 odst. 1 nebo § 35 odst. 1 se nepřihlásí ve stanovené lhůtě do evidence zaměstnavatelů,

e)  v rozporu s § 17 odst. 2 nebo § 35 odst. 2 nepřihlásí ve stanovené lhůtě svou mzdovou účtárnu do evidence zaměstnavatelů,

f)  v rozporu s § 17 odst. 3 neoznámí ve stanovené lhůtě změnu údajů vedených v evidenci zaměstnavatelů,

g)  v rozporu s § 17 odst. 4 neodhlásí ve stanovené lhůtě svou mzdovou účtárnu z evidence zaměstnavatelů,

h)  v rozporu s § 17 odst. 5 po přihlášení do evidence zaměstnavatelů neoznámí ve stanovené lhůtě, že žádná fyzická osoba u něho nenastoupila k výkonu práce,

i)  v rozporu s § 17 odst. 6 se neodhlásí ve stanovené lhůtě z evidence zaměstnavatelů,

j)  v rozporu s § 19 odst. 1 nebo § 35 odst. 3 nepřihlásí ve stanovené lhůtě svého zaměstnance do evidence zaměstnanců nebo uvede v přihlášce do evidence zaměstnanců nesprávný údaj,

k)  v rozporu s § 19 odst. 2 po částečném přihlášení zaměstnance neoznámí ve stanovené lhůtě ostatní údaje stanovené pro přihlášení do evidence zaměstnanců,

l)  v rozporu s § 19 odst. 4 po přihlášení nebo částečném přihlášení zaměstnance neoznámí ve stanovené lhůtě, že fyzická osoba u něho nenastoupila k výkonu práce,

m) v rozporu s § 19 odst. 5 neoznámí ve stanovené lhůtě změnu údajů vedených v evidenci zaměstnanců,

n)  v rozporu s § 19 odst. 6 neodhlásí ve stanovené lhůtě svého zaměstnance z evidence zaměstnanců,

o)  v rozporu s § 39 odst. 3 se nepřihlásí do evidence zaměstnavatelů nejpozději do 15. dubna 2026,

p)  v rozporu s § 39 odst. 2 písm. a) nebo § 39 odst. 4 nebo 5 nesdělí České správě sociálního zabezpečení do 30. dubna 2026 způsobem podle § 8 odst. 1 údaje ve stanoveném formátu a obsahové struktuře, nebo

q)  v rozporu s § 39 odst. 2 písm. b) nebo § 39 odst. 3 nepřihlásí svého zaměstnance do evidence zaměstnanců.

(2) Za přestupek lze uložit pokutu do výše

a)  20 000 Kč, jde-li o přestupek podle odstavce 1 písm. f), h) nebo k) až m),

b)  50 000 Kč, jde-li o přestupek podle odstavce 1 písm. e), g), i) nebo n) až q),

c)  100 000 Kč, jde-li o přestupek podle odstavce 1 písm. d) nebo j), nebo

d)  násobku počtu zaměstnanců zaměstnavatele, kteří jsou evidováni v evidenci zaměstnanců v poslední den období, za které mělo být jednotné měsíční hlášení nebo opravné hlášení podáno, a částky 5 000 Kč, jde-li o přestupek podle odstavce 1 písm. a) až c).

komentář k § 28

Ustanovení stanoví přestupky podle tohoto zákona.

Zákon stanoví zaměstnavateli sankce za nesplnění povinností, které pro něj vyplývají ze zákona o JMHZ, tj. za nepodání hlášení v zákonem stanovené lhůtě, podání JMHZ s formálními vadami, které nejsou odstraněny, porušení povinností souvisejících s evidencí zaměstnavatelů a s evidencí zaměstnanců včetně hlášení změn údajů pro tyto účely.

Sankcí je pokuta, jejíž horní hranice odpovídá závažnosti přestupku, resp. důsledkům, které z porušení konkrétní povinnosti vyplývají. Proto je nejvyšší hranice pokuty stanovena za to, že zaměstnavatel nepodá JMHZ vůbec. Nejnižší výše pokuty může být uložena v situaci, kdy zaměstnavatel neohlásí změnu údajů týkajících se jeho či jeho zaměstnance do evidence zaměstnavatelů či do evidence zaměstnanců. U některých přestupků je kritériem pro stanovení maximální výše sankce počet zaměstnanců zaevidovaných v evidenci zaměstnanců k poslednímu dni období, za které mělo být JMHZ nebo opravné hlášení podáno.

Důležité

     Pozor na písm. h), k) a l). V případě, že po provedení předběžného přihlášení zaměstnance, neprovede zaměstnavatel ve stanovené lhůtě doplnění přihlášení za předpokladu, že osoba se stala zaměstnancem zaměstnavatele, bude tento přestupek sankcionován pokutou až do výše 20 000 Kč. Přestupek je tak s ohledem na svoji závažnost porovnatelný s neoznámením změny údajů ve stanovené lhůtě podle § 19 zákona. Stejnou sankcí bude trestán zaměstnavatel, pokud neprovede „storno“ přihlášeného zaměstnance, který nenastoupil.

§ 29

Společné ustanovení
o přestupcích

(1) K řízení o přestupku podle tohoto zákona jsou příslušné územní správy sociálního zabezpečení.

(2) O odvolání proti rozhodnutí o přestupku rozhoduje Česká správa sociálního zabezpečení.

(3) Územní správa sociálního zabezpečení, aniž zahájí řízení, věc usnesením odloží též tehdy, jestliže již samotné zjištění skutku a upozornění osoby podezřelé ze spáchání přestupku postačí k její nápravě, nebo škodlivý následek byl od­straněn.

(4) Pro místní příslušnost územní správy sociálního zabezpečení k rozhodování o přestupcích se použije § 83 odst. 4 písm. a) zákona o nemocenském pojištění obdobně.

(5) Pokutu vybírá a vymáhá územní správa sociálního zabezpečení, která ji uložila.

komentář k § 29

Ustanovení je společným ustanovením o přestupcích.

Z odstavce 1 a 5 vyplývá, že ÚSSZ bude jako prvostupňový správní orgán vést řízení a vydávat rozhodnutí týkající se porušení povinností podle tohoto zákona. ÚSSZ tedy bude řešit řízení ve věcech přestupků a udělování sankcí v případech, kdy zaměstnavatel řádně nepodal JMHZ – JMHZ nepodal vůbec, podal ho po uplynutí lhůty, podal ho s formálními vadami, a dále v případech, kdy se zaměstnavatel nepřihlásí/neodhlásí z evidence zaměstnavatelů, nebo když nepřihlásí/neodhlásí svého zaměstnance z evidence zaměstnanců, nebo uvede v přihlášce nesprávný údaj, a v případech, kdy zaměstnavatel nenahlásí změny v údajích, které u něj nebo jeho zaměstnanců nastaly.

Důležité

     Zda pokuta uložena bude a v jaké výši záleží na uvážení správního orgánu, který se řídí obecnými zásadami pro stanovení výše pokuty, kdy zvažuje především míru společenské škodlivosti a opakované porušování povinností. ÚSSZ bude rovněž příslušná k vybírání a vymáhání pokut, které podle tohoto zákona uložila. Subsidiárně bude používat zákon č. 250/­2016 Sb., o odpovědnosti za přestupky a řízení o nich, ve znění pozdějších předpisů.

Podle odstavce 2 platí, že ČSSZ jako nadřízený správní orgán přezkoumává v rámci odvolacího řízení prvostupňové rozhodnutí ÚSSZ podle tohoto zákona.

Odstavec 3 stanoví, že je neúčelné zahajovat přestupkové řízení v situacích, kdy před zahájením samotného řízení došlo k nápravě a samo odstranění tohoto následku vedlo k nápravě této osoby. Toto ustanovení umožňuje správnímu orgánu po uvážení okolností stanovených zákonem správní řízení nezahajovat, což sníží byrokratickou zátěž a zefektivní samotné přestupkové řízení, kdy se správní orgán bude moci soustředit na závažná porušení či nesplnění povinností.

Podle odstavce 4 platí, že místní příslušnost ÚSSZ, jde-li o zaměstnavatele podle § 83 odst. 1 písm. a) bodu 1 ZNP, se řídí sídlem zaměstnavatele, pokud toto sídlo je shodné s místem mzdové účtárny nebo pokud zaměstnavatel nemá mzdovou účtárnu; pokud zaměstnavatel má mzdovou účtárnu a místo mzdové účtárny není shodné se sídlem zaměstnavatele, řídí se místní příslušnost územní správy sociálního zabezpečení místem mzdové účtárny. Místní příslušnost ÚSSZ, jde-li o zaměstnavatele podle § 83 odst. 1 písm. a) bodu 2 ZNP, určí Česká správa sociálního zabezpečení s přihlédnutím k provozním možnostem jednotlivých územních správ sociálního zabezpečení.

§ 30

Promlčecí doba u přestupků

(1) Promlčecí doba u přestupků činí

a)  3 roky, nebo

b)  5 let, jde-li o

1. přestupek, za který zákon stanoví sazbu pokuty, jejíž horní hranice je alespoň 50 000 Kč, nebo

2. přestupek podle § 28 odst. 1 písm. a) až c), pokud horní hranice sazby pokuty stanovená podle § 28 odst. 2 písm. d) činí alespoň 50 000 Kč.

(2) Byla-li promlčecí doba přerušena, odpovědnost za přestupek zaniká nejpozději

a)  5 let od jeho spáchání, nebo

b)  7 let od jeho spáchání, jde-li o přestupek podle odstavce 1 písm. b).

komentář k § 30

Ustanovení upravuje promlčecí dobu u přestupků.

Promlčecí doba je doba, po jejímž uplynutí zaniká odpovědnost pachatele za přestupek a již nelze pachatele uznat vinným ze spáchání přestupku. Promlčecí doba má tak v přestupkovém řízení spíše charakter prekluze.

V zákoně o JMHZ je subjektivní i objektivní délka promlčecí doby odstupňována podle výše možných pokut, které za konkrétní přestupky hrozí. Časové vymezení zde uvedené platí i pro horní hranice pokut stanovené individuálně podle § 28 odst. 2 písm. d), tedy odvozené od počtu evidovaných zaměstnanců zaměstnavatele.

Jeví se důvodné ponechat delší promlčecí dobu i u méně závažných přestupků [se sazbou pokuty do 50 000 Kč, což je speciální pravidlo oproti obecnému ustanovení § 30 písm. b) zákona č. 250/­2016 Sb.], neboť je předpoklad, že v praxi půjde o větší množství případů, a je tedy zájem ponechat ČSSZ dostatek času na projednání v rámci přestupkového řízení.

ČÁST PÁTÁ

ZVLÁŠTNÍ USTANOVENÍ

HLAVA I

Zvláštní ustanovení v případě příslušníků bezpečnostních sborů a vojáků v činné službě

§ 31

Zvláštní ustanovení o jednotném měsíčním
hlášení v případě příslušníků bezpečnostních sborů a vojáků
v činné službě

(1) Z důvodů ochrany utajovaných informací a zvláštních postupů k utajení a zajištění bezpečnosti spravuje ministerstvo hlášené údaje o příslušnících Bezpečnostní informační služby, Policie České republiky, Hasičského záchranného sboru České republiky, Generální inspekce bezpečnostních sborů, Úřadu pro zahraniční styky a informace a vojácích v činné službě ve zvláštním úložišti podle zákona o kybernetické bezpečnosti.

(2) Údaje o příslušnících bezpečnostních sborů poskytují Bezpečnostní informační služba, Policie České republiky, Hasičský záchranný sbor České republiky, Generální inspekce bezpečnostních sborů a Úřad pro zahraniční styky a informace ministerstvu prostřednictvím Ministerstva vnitra.

(3) Údaje o vojácích v činné službě ministerstvu poskytuje Ministerstvo obrany.

(4) Údaje o příslušnících podle odstavce 1 nebo o vojácích v činné službě se poskytují pouze

a)  ministerstvu,

b)  Ministerstvu vnitra,

c)  Ministerstvu obrany,

d)  Úřadu práce České republiky,

e)  orgánu Finanční správy České republiky,

f)  Ministerstvu financí,

g)  Českému statistickému úřadu,

h)  poskytovatelům spotřebitelského úvěru v rozsahu a způsobem podle § 27 odst. 3, nebo

i)  Ministerstvu spravedlnosti.

(5) Vláda nařízením stanoví zvláštní obsahovou strukturu podání podle tohoto zákona týkajících se příslušníků bezpečnostních sborů a vojáků v činné službě podle odstavce 1.

§ 32

Zvláštní ustanovení o evidenci zaměstnavatelů a evidenci zaměstanců v případě příslušníků bezpečnostních sborů a vojáků v činné službě

Evidenci zaměstnavatelů a evidenci zaměstnanců vede a údaje v nich spravuje pro účely zpracování jednotného měsíčního hlášení o příslušnících bezpečnostních sborů a vojácích v činné službě ministerstvo v úložišti podle § 31 odst. 1. Osobní identifikační číslo a variabilní symbol pro tyto účely přiděluje a doručuje ministerstvo.

HLAVA II

Zvláštní postupy k utajení
a zajištění bezpečnosti

§ 33

(1) Pro účely utajení činnosti zpravodajských služeb České republiky, Policie České republiky, Vojenské policie, Generální inspekce bezpečnostních sborů a ozbrojených sil České republiky a zajištění bezpečnosti jejich příslušníků a vojáků v činné službě lze použít zvláštní postupy při plnění úkolů stanovených tímto zákonem.

(2) Zvláštní postupy podle odstavce 1 mohou použít

a)  příslušníci

1. zpravodajské služby České republiky,

2. Policie České republiky,

3. Generální inspekce bezpečnostních sborů a

4. Hasičského záchranného sboru České republiky,

b)  vojáci v činné službě zařazení

1. ve Vojenské policii, nebo

2. v ozbrojených silách České republiky,

c)  zpravodajské služby České republiky, Policie České republiky, Vojenská policie, Generální inspekce bezpečnostních sborů, Hasičský záchranný sbor České republiky, ministerstvo, Ministerstvo vnitra a Ministerstvo obrany.

(3) Zvláštní postupy podle odstavce 1 stanoví vláda usnesením.

komentář k § 31 až § 33

Ustanovení § 31 zákona je zvláštním ustanovením o jednotném měsíčním hlášení u příslušníků bezpečnostních sborů a vojáků v činné službě, ustanovení § 32 zákona je zvláštním ustanovením o evidenci zaměstnavatelů a evidenci zaměstnanců v případě příslušníků bezpečnostních sborů a vojáků v činné službě a ustanovení § 33 zákona stanoví zvláštní potupy k utajení a zajištění bezpečnosti.

Vzhledem k charakteru činnosti příslušníků vyjmenovaných bezpečnostních sborů a vojáků v činné službě je třeba ochránit jejich identitu a údaje týkající se jejich činnosti, z uvedeného důvodu bude nezbytný zvláštní postup, který v režimu utajení stanoví vláda.

Podle § 31 odst. 4 písm. i) budou údaje o příslušnících nebo o vojácích v činné službě poskytovány Ministerstvu spravedlnosti až od 1. ledna 2027.

HLAVA III

Zvláštní ustanovení o jednotném
měsíčním hlášení a o evidenci zaměstnavatelů a evidenci zaměstnanců v období do 30. června 2026

§ 34

Zvláštní ustanovení o jednotném měsíčním hlášení za měsíce leden až březen 2026

(1) Za měsíce leden až březen 2026 je zaměstnavatel povinen podat jednotné měsíční hlášení ve lhůtě od 1. dubna 2026 do 30. června 2026. Za každý kalendářní měsíc se jednotné měsíční hlášení podává samostatně.

(2) Povinnost podle odstavce 1 se nevztahuje na zaměstnavatele uvedeného v § 123o odst. 1 zákona č. 582/­1991 Sb., ve znění zákona č. 395/­2024 Sb., který podal jednotné měsíční hlášení zaměstnavatele za měsíce leden až březen 2026 podle části jedenácté zákona č. 582/­1991 Sb., ve znění účinném přede dnem 1. dubna 2026.

komentář k § 34

Zaměstnavatelům se stanoví povinnost dohlásit údaje za měsíce leden, únor a březen 2026 prostřednictvím JMHZ a to ve lhůtě od 1. 4. 2026 do 30. 6. 2026. Důvodem je především roční využití dat ze systému JMHZ. Pokud by k dohlášení údajů za první tři měsíce roku 2026 nedošlo, nebyly by údaje v systému JMHZ za rok 2026 kompletní, což by vedlo k nemožnosti ročního zpracování dat a zvýšení administrativní náročnosti.

Zaměstnavatelé podle § 123o odstavec 1 ZOPSZ podávají měsíční hlášení buď povinně jako vymezené orgánům veřejné moci [písm. a)], nebo na základě smlouvy s MPSV [písm. b)] podle uvedeného ustanovení ZOPSZ ve znění účinném od 1. 7. 2025. Pro ty zaměstnavatele, kteří jednotné měsíční hlášení zaměstnavatele za měsíce leden až březen 2026 již zaslali, by vyžadování opakovaného zaslání měsíčního hlášení stanoveného v ustanovení § 34 odst. 1 zákona o JMHZ bylo neúčelnou, nadbytečnou a duplicitní administrativní povinností.

Proto se stanoví od plnění této povinnosti u výše vymezené skupiny zaměstnavatelů upustit.

§ 35

Zvláštní ustanovení o evidenci zaměstnavatelů a evidenci zaměstnanců
v období od 1. dubna 2026
do 30. června 2026

(1) V období od 1. dubna 2026 do 30. června 2026 je zaměstnavatel povinen přihlásit se do evidence zaměstnavatelů ve lhůtě 8 dnů ode dne nástupu do zaměstnání prvního zaměstnance, pokud je dnem nástupu zaměstnance do zaměstnání nejdříve 1. duben 2026. Má-li zaměstnavatel zaměstnat zahraničního zaměstnance, je povinen se přihlásit do evidence zaměstnavatelů nejpozději před okamžikem nástupu tohoto zaměstnance.

(2) Zaměstnavatel je povinen ve lhůtě podle odstavce 1 přihlásit do evidence zaměstnavatelů též každou svou mzdovou účtárnu. Současně s jejím přihlášením je povinen uvést též okruh zaměstnanců, pro které mzdová účtárna vede evidenci mezd nebo platů. Je-li mzdová účtárna zřízena až po podání přihlášky zaměstnavatele do evidence zaměstnavatelů podle věty první, běží lhůta 8 dnů k jejímu přihlášení ode dne jejího zřízení.

(3) V období od 1. dubna 2026 do 30. června 2026 je zaměstnavatel povinen přihlásit svého zaměstnance do evidence zaměstnanců

a)  ve lhůtě 8 dnů ode dne, kdy

1. zaměstnanec nastoupil do zaměstnání,

2. zaměstnavateli vznikla povinnost poskytovat zaměstnanci plnění, nelze-li použít den podle bodu 1, nebo

3. zaměstnavatel poprvé poskytl plnění zaměstnanci, nelze-li použít den podle bodu 1 nebo 2,

b)  v den, kdy předal žádost o dávku nemocenského pojištění územní správě sociálního zabezpečení, uplatnil-li zaměstnanec nárok na výplatu dávky nemocenského pojištění dříve, než zaměstnavatel tohoto zaměstnance přihlásil do evidence zaměstnanců podle písmene a), nebo

c)  nejpozději před okamžikem nástupu tohoto zaměstnance k výkonu práce, jde-li o zahraničního zaměstnance.

komentář k § 35

Ustanovení je zvláštním ustanovením o jednotném měsíčním hlášení v období od 1. dubna do 30. června 2026.

V období od 1. dubna 2026 do 30. června 2026 budou nově vznikající zaměstnavatelé při plnění povinnosti zaevidovat zaměstnavatele a mzdovou účtárnu do evidence zaměstnavatelů a všichni zaměstnavatelé při plnění povinnosti zaevidovat své nové zaměstnance do evidence zaměstnanců postupovat podle zákona o JMHZ podle původně navržených postupů – nově upraveno v § 35, to znamená.:

l    Zaměstnavatel, který se zaměstnavatelem prvního zaměstnance stane do 30. června 2026, splní svoji povinnost přihlásit sebe nebo mzdovou účtárnu do evidence zaměstnavatelů nejpozději do 8 dní ode dne nástupu zaměstnance do zaměstnání.

l    Zaměstnance, jehož den nástupu do zaměstnání nastane do 30. června 2026, přihlásí zaměstnavatel do evidence zaměstnanců nejpozději do 8 kalendářních dní ode dne nástupu zaměstnance do zaměstnání.

l    Zahraničního zaměstnance je zaměstnavatel povinen přihlásit do evidence zaměstnanců nejpozději před okamžikem nástupu tohoto zaměstnance k výkonu práce.

ČÁST ŠESTÁ

SPOLEČNÁ, PŘECHODNÁ A ZÁVĚREČNÁ USTANOVENÍ

§ 36

Výkon práv a plnění povinností zaměstnavatelem s více mzdovými
účtárnami

Má-li zaměstnavatel 2 nebo více mzdových účtáren, vykonává práva a plní povinnosti zaměstnavatele podle tohoto zákona, s výjimkou evidenčních povinností podle § 17 nebo 19, každá mzdová účtárna zvlášť, a to za okruh zaměstnanců, pro které vede evidenci mezd nebo platů.

komentář k § 36

Ustanovení se týká výkonu práv a plnění povinností zaměstnavatelem s více mzdovými účtárnami.

Má-li zaměstnavatel více mzdových účtáren, bude po vzoru § 99 ZNP plnit povinnosti zaměstnavatele v JMHZ, popř. vykonávat související práva, každá mzdová účtárna zvlášť, a to za okruh zaměstnanců, pro které vede evidenci mezd a platů. To neplatí, jde-li o přihlašování či odhlašování do/z evidence zaměstnavatelů a evidence zaměstnanců, neboť tyto povinnosti plní vždy jen zaměstnavatel.

§ 37

Doručování zaměstnavateli

(1) Písemnost podle tohoto zákona se zasílá zaměstnavateli do jeho datové schránky.

(2) Nemá-li zaměstnavatel zpřístupněnu datovou schránku, zasílá se písemnost prostřednictvím elektronické aplikace portálu České správy sociálního zabezpečení, a to jejím zpřístupněním v této aplikaci.

(3) Písemnost, která byla zpřístupněna v elektronické aplikaci portálu České správy sociálního zabezpečení, je doručena okamžikem, kdy se do této aplikace zaměstnavatel přihlásí. Nepřihlásí-li se do této aplikace zaměstnavatel ve lhůtě 10 dnů ode dne, kdy byla písemnost v této aplikaci zpřístupněna, považuje se písemnost za doručenou uplynutím posledního dne této lhůty.

komentář k § 37

Ustanovení se týká doručování písemností zaměstnavateli.

Obecně platí, že písemnost podle tohoto zákona se zasílá zaměstnavateli do jeho datové schránky a v případě, že zaměstnavatel nemá zpřístupněnu datovou schránku, zasílá se písemnost prostřednictvím elektronické aplikace portálu ČSSZ, a to jejím zpřístupněním v této aplikaci.

Výzva bude zaměstnavatelům zasílána do jejich datové schránky. Pouze v případě, kdy nebude mít zaměstnavatel zřízenu datovou schránku, bude mu výzva zpřístupněna prostřednictvím elektronické aplikace portálu České správy sociálního zabezpečení.

Pro tento způsob doručování je výslovně upraveno, kterým dnem se výzva považuje za doručenou, a to okamžikem, kdy se do této aplikace zaměstnavatel přihlásí. Webový ePortál ČSSZ bude nabízet službu (zasílání notifikací), která (v režimu OPT-IN) bude moci vyrozumět adresáta o tom, že mu bylo na ePortál doručeno podání, a to na e-mailovou adresu, kterou zaměstnavatel uvedl při registraci zaměstnavatele, popř. na jinou zvolenou elektronickou adresu, nebo na jiný technický prostředek pro vyrozumění, který bude služba aktuálně nabízet.

Pravidla uvedená v tomto ustanovení se použijí i pro doručování jakýchkoliv jiných písemností podle tohoto zákona.

Pro doručování identifikátorů nebude po technické stránce umožněno zasílání prostřednictvím datového rozhraní. Identifikátory budou zasílány jak jednotlivě, tak i hromadně, a to dle situace. Při odeslání registračních formulářů v podání budou zaměstnavateli sděleny identifikátory hromadně, a to v protokolu o podání. Pokud nedojde k automatizovanému ztotožnění, budou identifikátory sděleny zaměstnavateli jednotlivě formou datové zprávy.

§ 38

Uživatelská podpora České správy sociálního zabezpečení při zpracování
údajů

Česká správa sociálního zabezpečení poskytuje zaměstnavatelům uživatelskou podporu při

a)  sdělování hlášených údajů a údajů vedených v evidenci zaměstnavatelů a evidenci zaměstnanců,

b)  odstraňování zjištěných nedostatků podání.

komentář k § 38

Ustanovení se týká uživatelské podpory, kterou poskytuje ČSSZ zaměstnavatelům.

Stanoví se povinnost ČSSZ poskytovat uživatelskou podporu zaměstnavatelům pro správné zasílání JMHZ, pro odstraňování vad JMHZ a pro zasílání přihlášek a odhlášek do/z evidence zaměstnanců a evidence zaměstnavatelů. Kromě toho lze rekapitulovat, že ČSSZ plní podle tohoto zákona následující povinnosti:

l    přijímá jednotné měsíční hlášení a přihlášky zaměstnavatele do evidence zaměstnavatelů a evidence zaměstnanců, odhlášky zaměstnavatele z těchto evidencí a oznámení o změně údajů vedených v těchto evidencích,

l    vyhodnocuje, zda bylo podání podle tohoto zákona zasláno řádně a včas,

l    vede a spravuje údaje v evidenci zaměstnavatelů a evidenci zaměstnanců,

l    sděluje zaměstnavateli osobní identifikační číslo zaměstnance a identifikátor zaměstnání.

§ 39

Přechodná ustanovení

(1) Příslušný orgán Finanční správy České republiky sdělí České správě sociálního zabezpečení nejpozději do 15 dnů ode dne nabytí účinnosti tohoto ustanovení zákona jím evidované registrační údaje plátce daně z příjmů fyzických osob ze závislé činnosti, které je zaměstnavatel povinen sdělit při svém přihlášení do evidence zaměstnavatelů podle tohoto zákona. To platí pouze pro plátce daně z příjmů fyzických osob ze závislé činnosti, který k této dani podal vyúčtování za kalendářní rok 2023 nebo 2024, nebo který byl zaregistrován jako plátce daně v roce 2025 nebo v prvním čtvrtletí roku 2026, anebo který před 1. dubnem 2026 podal u příslušného orgánu Finanční správy České republiky přihlášku k registraci plátce daně z příjmů ze závislé činnosti, o které nebylo před 1. dubnem 2026 rozhodnuto. Česká správa sociálního zabezpečení na základě tohoto sdělení přihlásí plátce daně podle věty první a druhé z moci úřední do registru zaměstnavatelů podle zákona č. 187/­2006 Sb., o nemocenském pojištění, ve znění účinném před 1. dubnem 2026.

(2) V případě, že plátce daně z příjmů fyzických osob ze závislé činnosti splňuje podmínku pro přihlášení do registru zaměstnavatelů z moci úřední podle odstavce 1 a od 1. dubna 2026 je zaměstnavatelem podle § 2, je povinen do 30. dubna 2026

a)  sdělit České správě sociálního zabezpečení způsobem podle § 8 odst. 1 údaje ve stanoveném formátu a obsahové struktuře, které je zaměstnavatel povinen sdělit při svém přihlášení do evidence zaměstnavatelů podle tohoto zákona a které jako plátce daně z příjmů fyzických osob ze závislé činnosti neuvedl jako registrační údaj, a

b)  přihlásit svého zaměstnance do evidence zaměstnanců.

(3) Zaměstnavatel, který zaměstnává zaměstnance před 1. dubnem 2026, je povinen, trvá-li toto zaměstnání alespoň ještě 1. dubna 2026, přihlásit se do evidence zaměstnavatelů podle tohoto zákona nejpozději do 15. dubna 2026, není-li již přihlášen do registru zaměstnavatelů podle § 93 zákona č. 187/­2006 Sb., ve znění účinném před 1. dubnem 2026, nebo nesplňuje-li podmínku pro přihlášení do registru zaměstnavatelů z moci úřední podle odstavce 1. Takový zaměstnavatel je povinen přihlásit svého zaměstnance do evidence zaměstnanců ve lhůtě 8 dnů ode dne, kdy mu byla doručena písemnost obsahující variabilní symbol.

(4) Je-li zaměstnavatel veden v registru zaměstnavatelů podle zákona č. 187/­2006 Sb., ve znění účinném před 1. dubnem 2026, alespoň 31. března 2026, a 1. dubna 2026 je tento zaměstnavatel zaměstnavatelem podle tohoto zákona, je povinen do 30. dubna 2026 sdělit České správě sociálního zabezpečení způsobem podle § 8 odst. 1 údaje ve stanoveném formátu a obsahové struktuře, které tento zaměstnavatel sděluje při svém přihlášení do evidence zaměstnavatelů podle tohoto zákona a které Česká správa sociálního zabezpečení neeviduje v registru zaměstnavatelů podle zákona č. 187/­2006 Sb., ve znění účinném před 1. dubnem 2026.

(5) Je-li zaměstnanec veden v registru pojištěnců podle zákona č. 187/­2006 Sb., ve znění účinném před 1. dubnem 2026, alespoň 1 den v období od 1. ledna 2026 do 31. března 2026, a v tomto období je tento zaměstnanec zaměstnancem podle tohoto zákona, je jeho zaměstnavatel povinen od 1. do 30. dubna 2026 sdělit České správě sociálního zabezpečení způsobem podle § 8 odst. 1 údaje ve stanoveném formátu a obsahové struktuře, které tento zaměstnavatel sděluje při přihlášení zaměstnance do evidence zaměstnanců podle tohoto zákona a které Česká správa sociálního zabezpečení neeviduje v registru pojištěnců podle zákona č. 187/­2006 Sb., ve znění účinném před 1. dubnem 2026.

(6) Česká správa sociálního zabezpečení sdělí do 15. dubna 2026 zaměstnavateli, který je veden v registru zaměstnavatelů podle zákona č. 187/­2006 Sb., ve znění účinném před 1. dubnem 2026, alespoň 31. března 2026 a 1. dubna 2026 je tento zaměstnavatel veden v evidenci zaměstnavatelů podle tohoto zákona, u zaměstnance, který byl veden v registru pojištěnců podle zákona č. 187/­2006 Sb., ve znění účinném před 1. dubnem 2026, alespoň 1 den v období od 1. ledna 2026 do 31. března 2026, osobní identifikační číslo a identifikátor zaměstnání, a to prostřednictvím elektronické aplikace portálu České správy sociálního zabezpečení. Osobní identifikační číslo a identifikátor zaměstnání tohoto zaměstnance jsou zaměstnavateli doručeny okamžikem přihlášení zaměstnavatele do aplikace podle věty první. Nepřihlásí-li se zaměstnavatel do této aplikace ve lhůtě 10 dnů od zpřístupnění osobního identifikačního čísla a identifikátoru zaměstnání v této aplikaci, považuje se osobní identifikační číslo a identifikátor zaměstnání za doručené posledním dnem této lhůty.

(7) Údaje, které jsou vedeny v registru zaměstnavatelů a v registru pojištěnců podle zákona č. 187/­2006 Sb., ve znění účinném před 1. dubnem 2026, lze od 1. dubna 2026 využívat též pro účely evidence zaměstnavatelů a evidence zaměstnanců podle tohoto zákona.

(8) Ze systému evidence jednotného měsíčního hlášení se poskytovatelům spotřebitelského úvěru poskytují údaje v rozsahu a způsobem podle § 27 odst. 3 nejdříve za měsíc leden 2026; o tyto údaje lze žádat nejdříve 1. července 2026.

(9) Jde-li o příslušníky Bezpečnostní informační služby, Úřadu pro zahraniční styky a informace, Generální inspekce bezpečnostních sborů, Hasičského záchranného sboru České republiky, Policie České republiky a vojáky v činné službě, postupuje se podle tohoto zákona od 1. ledna 2027 s výjimkou zvláštních postupů k utajení upravených v § 33.

komentář k § 39

Ustanovení je klasické přechodné ustanovení, pro praxi nejdůležitější neboť stanoví postup při uvádění zákona do života.

     K odstavci 1

Stanoví se povinnost orgánům Finanční správy ČR sdělit ČSSZ údaje, které evidují jako registrační údaje plátce daně z příjmu fyzických osob, kteří podali vyúčtování k této dani za rok 2023 nebo 2024, nebo kteří byli zaregistrováni jako plátci daně v roce 2025 nebo v prvním čtvrtletí roku 2026, anebo který před 1. dubnem 2026 podal u příslušného orgánu Finanční správy České republiky přihlášku k registraci plátce daně z příjmů ze závislé činnosti, o které nebylo před 1. dubnem 2026 rozhodnuto. Předány tak budou údaje týkající se „aktivních“ plátců daně, neboť mezi registrovanými plátci daně mohou být evidovány i subjekty, které tuto činnost nevykonávají a nesplnily povinnost oznámit důvody pro zrušení registrace. Tyto údaje sdělí orgány Finanční správy ČR do 15 dnů ode dne účinnosti tohoto ustanovení, která se podle § 38 předpokládá od 1. dne kalendářního měsíce následujícího ode dne vyhlášení zákona. Důvodem je umožnit ČSSZ s náležitým předstihem získat údaje potřebné pro to, aby mohla tyto subjekty, kterých se předpokládá velké množství, přihlásit z moci úřední do registru zaměstnavatelů vedeného podle ZNP ve znění účinném před 1. 1. 2026. Následně bez zbytečného odkladu obdrží takto přihlášený zaměstnavatel variabilní symbol.

Ustanovení bylo v průběhu projednávání návrhu zákona upřesněno s ohledem na dělenou účinnost a dohlašování údajů za období leden až březen 2026 je nezbytné nahradit obecné formulace pevnými daty, aby bylo zřejmé, kdy a podle čeho se postupuje. Jednotná měsíční hlášení budou podle tohoto zákona zasílána až od 1. dubna 2026.

     K odstavci 2

Podle odstavce 2 je zaměstnavatel uvedený v odstavci 1 povinen sdělit ČSSZ do 30 dnů od 1. dubna 2026 do 30. dubna 2026 další údaje, které jsou zapotřebí podle nařízení vlády pro přihlášení do evidence zaměstnavatelů a které jako plátce daně z příjmu neuvedl jako registrační údaje. Zároveň je ve stejné lhůtě povinen přihlásit všechny své zaměstnance do evidence zaměstnanců. Lhůta svou délkou vychází z toho, že předpokladem pro splnění povinnosti ze strany zaměstnavatele je předchozí splnění povinnosti ČSSZ přihlásit z moci úřední tohoto zaměstnavatele do registru zaměstnavatelů a návazně mu zaslat variabilní symbol.

Ustanovení bylo v průběhu projednávání návrhu zákona upřesněno s ohledem na dělenou účinnost a dohlašování údajů za období leden až březen 2026 je nezbytné nahradit obecné formulace pevnými daty, aby bylo zřejmé, kdy a podle čeho se postupuje. Jednotná měsíční hlášení budou podle tohoto zákona zasílána až od 1. dubna 2026.

     K odstavci 3

Ustanovení řeší přihlášení do evidence zaměstnavatelů u subjektů, kteří nejsou přihlášeni v registru zaměstnavatelů ani nesplňují podmínku vymezenou v odstavci 1, která by je coby „aktivní“ plátce daně z příjmů fyzických osob ze závislé činnosti kvalifikovala k tomu, že budou přihlášení do registru zaměstnavatelů z moci úřední, přesto naplňují definici zaměstnavatele ve smyslu nové právní úpravy. Zavádí se pro tento účel lhůtu 15 dnů ode dne nabytí účinnosti zákona o JMHZ. Jde o určitou úlevu, aby se tito zaměstnavatelé nemuseli hlásit ve standardní 8denní lhůtě, zároveň však není navržená lhůta příliš dlouhá, aby nemuseli tito zaměstnavatelé posílat více podání zpětně (bez registrace nemá zaměstnavatel variabilní symbol a nemůže registrovat své zaměstnance, takže ani nemůže podávat jednotné měsíční hlášení). A dále se mu stanoví lhůta 8 dnů na přihlášení všech zaměstnanců do evidence zaměstnanců, která se počítá ode dne doručení písemnosti obsahující variabilní symbol.

Důležité

     Pokud zaměstnavatel tuto povinnost nesplní, hrozí mu pokuta až do výše 50 000 Kč, kterou mu může příslušná ÚSSZ uložit (§ 28 zákona).

Ustanovení bylo v průběhu projednávání návrhu zákona upřesněno s ohledem na dělenou účinnost a dohlašování údajů za období leden až březen 2026 je nezbytné nahradit obecné formulace pevnými daty, aby bylo zřejmé, kdy a podle čeho se postupuje. Jednotná měsíční hlášení budou podle tohoto zákona zasílána až od 1. dubna 2026.

     K odstavci 4

Zaměstnavatelé, kteří se již před 1. dubnem 2026 přihlásili do registru zaměstnavatelů podle § 93 odst. 1 ZNP (nejpozději 1. března 2026) a 1. dubna 2026 jsou zaměstnavatelem podle zákona o JMHZ, se nebudou muset přihlašovat do evidence zaměstnavatelů podle § 17 odst. 1 zákona o JMHZ, ale postačí, když do 30. dubna 2026 sdělí ČSSZ na zvláštním změnovém formuláři další údaje, které jsou potřebné pro přihlášení zaměstnavatele do evidence zaměstnavatelů podle tohoto zákona, neboť okruh přihlašovacích údajů podle tohoto zákona je širší než podle zákona o nemocenském pojištění.

Pokud zaměstnavatel tuto povinnost nesplní, hrozí mu pokuta až do výše 50 000 Kč, kterou mu může příslušná ÚSSZ uložit (§ 28zákona).

Ustanovení bylo v průběhu projednávání návrhu zákona upřesněno s ohledem na dělenou účinnost a dohlašování údajů za období leden až březen 2026 je nezbytné nahradit obecné formulace pevnými daty, aby bylo zřejmé, kdy a podle čeho se postupuje. Jednotná měsíční hlášení budou podle tohoto zákona zasílána až od 1. dubna 2026.

     K odstavci 5

U zaměstnanců, které zaměstnavatel již v období od 1. ledna 2026 do 31. března 2026 přihlásil do registru pojištěnců podle § 94 ZNP, nebude zapotřebí jejich přihlášení do evidence zaměstnanců podle § 19 odst. 1 zákona o JMHZ, ale postačí, když zaměstnavatel v termínu od 1. dubna 2026 do 30. dubna 2026 sdělí ČSSZ na zvláštním změnovém formuláři další údaje, které jsou potřebné pro přihlášení zaměstnance do evidence zaměstnanců podle tohoto zákona, neboť okruh přihlašovacích údajů podle tohoto zákona je širší než podle zákona o nemocenském pojištění.

Pokud zaměstnavatel tuto povinnost nesplní, hrozí mu pokuta až do výše 50 000 Kč, kterou mu může příslušná ÚSSZ uložit (§ 28 zákona).

Ustanovení bylo v průběhu projednávání návrhu zákona upřesněno s ohledem na dělenou účinnost a dohlašování údajů za období leden až březen 2026 je nezbytné nahradit obecné formulace pevnými daty, aby bylo zřejmé, kdy a podle čeho se postupuje. Jednotná měsíční hlášení budou podle tohoto zákona zasílána až od 1. dubna 2026.

     K odstavci 6

Zákon o JMHZ zavádí dva nové identifikátory, a to je osobní identifikační číslo a identifikátor zaměstnání. Oba tyto identifikátory je zaměstnavatel povinen uvádět na všech relevantních podáních. Zákon o JMHZ stanoví, že osobní identifikační číslo a identifikátor zaměstnání sděluje zaměstnavateli ČSSZ bez zbytečného odkladu od přihlášení zaměstnance do evidence zaměstnanců nebo po jejich přidělení/stanovení. Přechodným ustanovením se stanovuje způsob sdělení těchto identifikátorů zaměstnavatelům u zaměstnanců, kteří jsou již v registru pojištěnců podle ZNP evidováni před účinností tohoto zákona a zaměstnavatel tyto zaměstnance nebude znovu přihlašovat do evidence zaměstnanců podle tohoto zákona. ČSSZ je povinna z vlastní iniciativy sdělit zaměstnavatelům u všech takto evidovaných zaměstnanců jak osobní identifikační číslo, tak identifikátor zaměstnání, a to do 15. dubna 2026. ČSSZ tyto identifikátory zaměstnavatelům předá tak, že je pro ně zpřístupní na tzv. ePortálu ČSSZ (elektronické aplikaci portálu ČSSZ). V tom je implicitně zahrnuta povinnost zaměstnavatelů přihlásit se do této aplikace a tyto údaje z ní získat, a to jako předpoklad řádného plnění povinností v oblasti JMHZ.

Webový portál ČSSZ již nyní poskytuje informace o stávajícím kmeni zaměstnanců. Tato funkce je zpřístupněna taktéž formou automatizovaného rozhraní (v rámci ePortálu). Tuto funkci je možné využít pro automatizovaný přenos identifikátorů do ICT systému zaměstnavatele.

Ustanovení bylo v průběhu projednávání návrhu zákona upřesněno s ohledem na dělenou účinnost a dohlašování údajů za období leden až březen 2026 je nezbytné nahradit obecné formulace pevnými daty, aby bylo zřejmé, kdy a podle čeho se postupuje. Jednotná měsíční hlášení budou podle tohoto zákona zasílána až od 1. dubna 2026.

     K odstavci 7

Podle zákona o nemocenském pojištění jsou v registru pojištěnců a registru zaměstnavatelů vedeny údaje o pojištěncích a zaměstnavatelích podle zákona o nemocenském pojištění. Tyto registry jsou od 1. dubna 2026 vedeny společně s evidencí zaměstnanců a evidencí zaměstnavatelů podle tohoto zákona. Údaje, které dosud ČSSZ vedla ve svých registrech podle ZNP a ZOPSZ jsou ode dne účinnosti tohoto zákona využívány i pro účely evidence zaměstnanců a evidence zaměstnavatelů podle tohoto zákona.

Ustanovení bylo v průběhu projednávání návrhu zákona upřesněno s ohledem na dělenou účinnost a dohlašování údajů za období leden až březen 2026 je nezbytné nahradit obecné formulace pevnými daty, aby bylo zřejmé, kdy a podle čeho se postupuje. Jednotná měsíční hlášení budou podle tohoto zákona zasílána až od 1. dubna 2026.

     K odstavci 8

Vzhledem k tomu, že technické řešení pro poskytování údajů podle § 27 odst. 3 zákona bude připraveno až od 1. července 2026 a před tímto datem tedy nebude možné údaje poskytovat, zavádí se přechodným ustanovením možnost žádat o tyto údaje až od 1. července 2026 s tím, že na základě této žádosti bude možno poskytnout údaje i zpětně, a to nejdříve za měsíc leden 2026.

     K odstavci 9

Předpokládá se, že pro informace, které se týkají bezpečnostních sborů, bude sběr a zpracování dat probíhat jiným způsobem reflektujícím povahu bezpečnostních sborů. Z těchto důvodů bude pravděpodobně nutné vytvořit minimálně částečně oddělený systém pro správu těchto dat. Tvorba tohoto systému si může vyžádat dodatečné požadavky na čas, tj. funkčnost tohoto odděleného systému může být v čase opožděna oproti hlavní části, proto se postupuje podle tohoto zákona pro příslušníky bezpečnostních sborů až od roku 2027. Nicméně pro tyto důvody není nutné odkládat účinnost dané fáze JMHZ, neboť prostřednictvím tzv. zvláštních postupů je možné korigovat okamžiky, ke kterým dochází k podání jednotlivých reportů za jednotlivé kalendářní měsíce, tj. odložit takový reporting až do okamžiku, kdy bude tento oddělený systém plně funkční. Použití zvláštních postupů zároveň zajišťuje i větší flexibilitu v kontextu finálního řešení tohoto odděleného systému.

§ 40

Účinnost

Tento zákon nabývá účinnosti dnem 1. ledna 2026, s výjimkou ustanovení

a)  § 39 odst. 1, které nabývá účinnosti prvním dnem kalendářního měsíce následujícího po dni jeho vyhlášení,

b)  § 16 odst. 3, § 17 odst. 1, 2 a 5, § 18 odst. 3 a § 19 odst. 1 až 4, která nabývají účinnosti dnem 1. července 2026, a

c)  § 5 odst. 2 písm. i) a j) a § 31 odst. 4 písm. i), která nabývají účinnosti dnem 1. ledna 2027.

komentář k § 40

Účinnost nového zákona o JMHZ úpravy jakož i většiny ustanovení změnového zákona, se stanoví již k 1. lednu 2026, aby už na základě právní úpravy účinné od 1. ledna 2026 bylo zřejmé, že údaje za období leden až březen 2026 bude třeba vymahatelným způsobem dohlásit prostřednictvím jednotného měsíčního hlášení, a že tedy bude zapotřebí, aby zaměstnavatelé měli tyto údaje k dispozici v podobě, tj. datové a obsahové struktuře, využitelné pro tyto účely.

Výjimkou je pod písmenem a) předsunutá účinnost (1. října 2025) pouze u prvního odstavce přechodných ustanovení, aby bylo možno zajistit s předstihem předání údajů od orgánů Finanční správy ČR potřebných pro přihlášení plátců daně jako zaměstnavatelů do evidence zaměstnavatelů ČSSZ.

Další výjimkou bylo v písmenu b) z důvodu náročného technického zpracování posunou účinnost nového způsobu plnění evidenčních povinností zaměstnavatelů až na 1. červenec 2026.

Z třetí výjimky z obecné účinnosti zákona pod písmenem c) vyplývá, že Ministerstvu spravedlnosti a MŠMT se údaje podle zákona o JMHZ budou poskytovat až od 1. ledna 2027.

 

Zkratky

MPSV        –   Ministerstvo práce a sociálních věcí

ČSSZ         –   Česká správa sociálního zabezpečení

ÚSSZ         –   územní správa sociálního zabezpečení

Zákon o JHMZ –          zákon č. 323/­2025 Sb., o jednotném měsíčním hlášení zaměstnavatele

JHMZ        –   jednotné měsíční hlášení zaměstnavatele

IIS MPSV   –   Integrovaný informační systém MPSV

III ČSSZ     –   Integrovaný informační systém ČSSZ

OIČ           –   osobní identifikační číslo

IZ               –   identifikátor zaměstnání

ZP              –   zákon č. 262/­2006 Sb., zákoník práce

ZNP           –   zákon č. 187/­2006 Sb., o nemocenském pojištění

ZZ              –   zákon č. 435/­2004 Sb., o zaměstnanosti

ZDP           –   zákon č. 586/­1992 Sb., zákon o daních z příjmů

SŘ              –   zákon č.500/­2004 Sb., správní řád

ZOPSZ       –   zákon č. 582/­1991 Sb., o organizaci a provádění sociálního zabezpečení