Zákon upravuje nemocenské pojištění zaměstnanců a osob samostatně výdělečně činných (dále jen OSVČ).

Důležité

     Zákon upravuje nemocenské pojištění pro případ

- dočasné pracovní neschopnosti,

- nařízené karantény,

- těhotenství a mateřství,

- péče otce o dítě po jeho narození,

- ošetřování jiné fyzické osoby nebo péče o ni,

- poskytování dlouhodobé péče,

- organizaci a provádění pojištění.

Nový systém nemocenského pojištění v zásadě převzal základní druhy peněžitých dávek z právní úpravy platné do konce roku 2008, tedy ze systému NP zaměstnanců (zejména ze zákona č. 54/­1956 Sb. a zákona č. 88/­1968 Sb.). Pouze došlo ke změně názvu podpory při ošetřování člena rodiny v ošetřovné. Jiná plnění, než čtyři dávky – nemocenské, mateřská, ošetřovné a vyrovnávací příspěvek – nebyly ze systému NP až do r. 2017 poskytovány.

Zásadní změnu pro systém dávek přinesl r. 2017, resp. r. 2018. Zákonem č. 148/­2017 Sb. byla s účinností od 1. 2. 2018 zavedena do systému NP nová dávka otcovská a zákonem č. 310/­2017 Sb., byla s účinností od 1. 6. 2018 zavedena do systému NP šestá dávka – dlouhodobé ošetřovné.

Kdo se považuje pro účely NP za zaměstnance stanoví § 5 tohoto zákona Definici pojmu OSVČ obsahuje § 9 zákona o ZDP. Podle tohoto zákona se za osobu samostatně výdělečně činnou se pro účely pojištění považuje osoba, která ukončila povinnou školní docházku a dosáhla věku aspoň 15 let a:

a)  vykonává samostatnou výdělečnou činnost, nebo

b)  spolupracuje při výkonu samostatné výdělečné činnosti, pokud podle zákona o daních z příjmů lze na ni rozdělovat příjmy dosažené výkonem této činnosti a výdaje vynaložené na jejich dosažení, zajištění a udržení

Zákon také v taxativním výčtu vymezuje, co se rozumí samostatnou výdělečnou činností. Zákon neupravuje placení pojistného na NP. Pojistné na NP platí zaměstnavatelé spolu s pojistným na důchodové pojištění a s příspěvkem na státní politiku zaměstnanosti. OSVČ platí od 1. 1. 2009 pojistné na NP a pojistné na důchodové pojištění zvlášť. Placení pojistného upravuje zákon o PSZ.

V odstavci 3 se potvrzuje nadřazenost předpisů ES nad naší vnitrostátní právní úpravou. Je-li právní vztah upraven předpisem ES, nelze na něj použít české právní předpisy. Předpisy ES koordinují v NP příslušnost k právním předpisům, to znamená, že určují příslušný stát, podle jehož předpisů bude pojištěna výdělečně činná osoba migrující mezi státy EU. V EU platí pravidlo, že táž osoba může být pojištěna pouze v jednom státě, i když vykonává činnost na území více států pro více zaměstnavatelů.

Předpisy ES zatím neurčují, jaké dávky by měly být z NP poskytovány, resp. v jaké výši a za jakých podmínek. Česká republika je však v NP vázána řadou úmluv, k nimž přistoupila. Tyto úmluvy obsahují minimální rozsah dávek, jejich výši i počet osob, které musí být účastny NP z celkového počtu výdělečně činných osob.

K zákonu o NP není vydána žádná prováděcí vyhláška, zákon tedy obsahuje kompletní úpravu NP. Zákon zrušil celkem 50 předpisů, zákonů a vyhlášek, z nichž nejznámější byly zákon č. 54/­1956 Sb., o nemocenském pojištění zaměstnanců, zákon č. 32/­1957 Sb., o nemocenské péči v ozbrojených silách a zákon č. 88/­1968 Sb., o prodloužení mateřské dovolené, o dávkách v mateřství a o přídavcích na děti z nemocenského pojištění. Novým zákonem o NP došlo k sjednocení právní úpravy NP pro zaměstnance, pro osoby samostatně výdělečně činné, a i pro další skupiny osob (příslušníci Policie ČR, Hasičského záchranného sboru ČR, Celní správy ČR, Vězeňské služby ČR, Bezpečnostní informační služby), jejichž účast na NP byla upravena zvláštními právními předpisy.

Ustanovení § 199 zákona sice obsahuje zmocnění, aby MPSV vydalo vyhlášku, v níž stanoví podrobnosti v souvislosti s uplatňováním nároku na dávku. MPSV však této možnosti nevyužilo.

Ministerstvo práce a sociálních věcí v oblasti NP pouze každoročně zveřejňuje formou sdělení vyhlašovaného ve Sbírce zákonů výši rozhodného příjmu pro účast na NP podle § 6 zákona a výši redukčních hranic pro výpočet denního vyměřovacího základu podle § 22 zákona.

Pro rok 2024 se jednalo o Sdělení Ministerstva práce a sociálních věcí č. 313/­2023 Sb., kterým se vyhlašuje pro účely nemocenského pojištění výše redukčních hranic pro úpravu denního vyměřovacího základu platných v roce 2024.

§ 2

Účast na pojištění

Pojištění se účastní fyzické osoby

a)  povinně, jde-li o osoby uvedené v § 5 písm. a),

b)  dobrovolně, jde-li o osoby uvedené v § 5 písm. b) nebo o zahraniční zaměstnance [§ 3 písm. q)].

komentář k § 2

Účast na NP je povinná nebo dobrovolná.

Povinně jsou pojištěny osoby, které zákon v § 5 písm. a) řadí pod pojem „zaměstnanec“, pokud mohou být účastny NP. Zákon stanoví v § 6 až § 10 podmínky pro vznik a trvání NP zaměstnanců. Zaměstnanec, který nesplňuje zde stanovené podmínky účasti na NP, se může k NP dobrovolně přihlásit.

Dobrovolně mohou být účastny NP OSVČ a zahraniční zaměstnanci. Okruh osob, které se považují za OSVČ vymezuje § 9 zákona o ZDP. Podmínky pro vznik a trvání NP těchto osob jsou uvedeny v § 11 až § 13 zákona.

Podle § 3 písm. q) zákona se zahraničním zaměstnancem zaměstnanec zahraničního zaměstnavatele, je-li činný v České republice ve prospěch zahraničního zaměstnavatele.

§ 3

Vymezení některých pojmů

V tomto zákoně se rozumí

a)  pojištěncem fyzická osoba, která je účastna pojištění; za pojištěnce se považuje též fyzická osoba po zániku pojištění, pokud jí plyne ochranná lhůta (§ 15), uplatňuje nárok na dávku pojištění (dále jen „dávka“) nebo dávku pobírá,

b)  zaměstnavatelem právnická osoba nebo fyzická osoba, které zaměstnávají alespoň jednoho zaměstnance, organizační složka státu, v níž jsou zařazeni zaměstnanci v pracovním poměru nebo činní na základě dohody o pracovní činnosti nebo dohody o provedení práce, služební úřad, v němž je státní zaměstnanec zařazen k výkonu státní služby, věznice a vazební věznice (dále jen „věznice“), v nichž vykonává trest odnětí svobody odsouzený zařazený do práce, ústavy pro výkon zabezpečovací detence, v nichž vykonává zabezpečovací detenci osoba zařazená do práce, a útvary, složky nebo jiné organizační části bezpečnostních sborů nebo ozbrojených sil České republiky, které vyplácejí příslušníkům bezpečnostních sborů³⁾ služební příjem nebo vojákům z povolání⁴⁾ služební plat a vojákům v záloze ve výkonu vojenské činné služby služné, popřípadě organizační složky státu nebo právnické osoby, v nichž jsou k plnění služebních úkolů vysláni příslušníci bezpečnostních sborů nebo zařazeni vojáci z povolání nebo vojáci v záloze ve výkonu vojenské činné služby, (dále jen „služební útvar“),

c)  sídlem zaměstnavatele

1. u právnické osoby její sídlo nebo sídlo její organizační složky, která je zapsána v obchodním rejstříku, popří­padě v jiném zákonem určeném rejstříku nebo jiné zákonem upravené evidenci; sídlem organizační složky se rozumí adresa jejího umístění,

2. u fyzické osoby místo jejího trvalého pobytu⁵⁾, a jde-li o cizince, místo hlášeného pobytu⁶⁾ v České republice; u osoby, která nemá hlášený ani trvalý pobyt v České republice, místo jejího podnikání na území České re­publiky a v případě, že taková osoba na území České republiky nepodniká, avšak zaměstnává pro svou potřebu zaměstnance, místo výkonu práce těchto zaměstnanců,

3. u organizační složky státu a služebního úřadu jejich sídlo stanovené zvláštním právním předpisem, popřípadě statutem nebo obdobným předpisem,

d)  mzdovou účtárnou útvar zaměstnavatele, ve kterém je vedena evidence mezd nebo platů zaměstnanců; je-li zaměstnavatelem stát, rozumí se mzdovou účtárnou útvar příslušné organizační složky státu, ve kterém je vedena evidence platů,

e)  započitatelným příjmem příjem, který se podle zvláštního právního předpisu¹⁾ zahrnuje do vyměřovacího základu pro pojistné na nemocenské a důchodové pojištění,

f)  dosaženým příjmem započitatelný příjem zúčtovaný za­městnanci do kalendářního měsíce,

g)  zaměstnáním činnost zaměstnance pro zaměstnavatele, ze které mu plynou nebo by mohly plynout od zaměstnavatele příjmy ze závislé činnosti, které jsou nebo by byly, pokud by podléhaly zdanění v České republice, předmětem daně z příjmů podle právního předpisu upravujícího daně z příjmů a nejsou od této daně osvobozeny,

h)  osobou samostatně výdělečně činnou fyzická osoba pova­žovaná za osobu samostatně výdělečně činnou pro účely důchodového pojištění podle zvláštního právního před­pisu⁷⁾,

i)  samostatnou výdělečnou činností činnost považovaná za samostatnou výdělečnou činnost pro účely důchodového pojištění podle zvláštního právního předpisu, a to včetně spolupráce při výkonu samostatné výdělečné činnosti⁸⁾,

j)  pojištěnou činností zaměstnání vykonávané za podmínek zakládajících účast na pojištění, samostatná výdělečná činnost, pokud se osoba samostatně výdělečně činná na základě výkonu této činnosti přihlásila k účasti na pojištění, a zaměstnání zahraničního zaměstnance, pokud se přihlásil k účasti na pojištění,

k)  podpůrčí dobou doba, po kterou má být podle tohoto zákona vyplácena dávka,

l)  sociální událostí, s níž tento zákon spojuje vznik nároku na dávku, vznik dočasné pracovní neschopnosti, nařízení karantény⁹⁾, vznik potřeby ošetřování nebo péče o fyzickou osobu v případech uvedených v § 39, vznik potřeby dlouhodobé péče, nástup na peněžitou pomoc v mateřství, nástup na dávku otcovské poporodní péče a pře­vedení zaměstnankyně na jinou práci, státní zaměstnankyně na jiné služební místo nebo ustanovení příslušnice na jiné služební místo,

m) porodem takové ukončení těhotenství, při kterém je do matriky narození zapsáno narození dítěte,

n)  domáckým zaměstnancem zaměstnanci, kteří nepracují na pracovišti zaměstnavatele, ale podle dohodnutých podmínek vykoná­vají sjednané práce doma nebo na jiném místě a v pracovní době, kterou si sami rozvrhují,

o)  smluvním zaměstnancem zaměstnanec zaměstnavatele, jehož sídlo je na území státu, s nímž Česká republika neuzavřela mezinárodní smlouvu o sociálním zabezpečení (dále jen „zahraniční zaměstnavatel“), je-li činný v České republice u smluvního zaměstnavatele,

p)  smluvním zaměstnavatelem právnická nebo fyzická osoba, která má ve smyslu písmene c) sídlo na území České republiky a u níž jsou v České republice činní zaměstnanci zahraničního zaměstnavatele považovaní v České republice za smluvní zaměstnance, pokud podle smlouvy uzavřené se zahraničním zaměstnavatelem jsou příjmy smluvních zaměstnanců vypláceny smluvním zaměstnavatelem nebo jsou smluvním zaměstnavatelem uhrazovány zahraničnímu zaměstnavateli,

q)  zahraničním zaměstnancem zaměstnanec zahraničního zaměstnavatele, je-li činný v České republice ve prospěch zahraničního zaměstnavatele,

r)  státem, s nímž Česká republika uzavřela mezinárodní smlouvu o sociálním zabezpečení, mimo těchto států též členské státy Evropské unie,

s)  členským státem Evropské unie též stát, který není členem Evropské unie, avšak aplikuje předpisy Evropské unie o koordinaci systémů sociálního zabezpečení¹⁰⁾,

t)  mezinárodní smlouvou o sociálním zabezpečení smlouva o sociálním zabezpečení, která obsahuje ustanovení o po­užívání právních předpisů při výdělečné činnosti na území druhého smluvního státu.

u)  otcem dítěte muž zapsaný jako otec dítěte do knihy narození ⁸¹⁾,

v)  domácností společenství fyzických osob, které spolu trvale žijí a společně uhrazují náklady na své potřeby; v případě svěření dítěte soudem do společné nebo do střídavé péče³⁰⁾ obou rodičů se za domácnost považuje domácnost každého z těchto rodičů,

w) prací práce, pracovní nebo obdobná činnost, funkce nebo služba,

x)  dobou zaměstnání období od počátku výkonu činnosti zaměstnance pro zaměstnavatele do konce období, v němž tato činnost měla nebo mohla být vykonávána.

komentář k § 3

Předchozí ustanovení § 2 zákona hovoří o pojištění fyzických osob, kterými mohou být zaměstnanci a OSVČ.

Písmeno a) zavádí pro tyto osoby souhrnný termín „pojištěnec“. Obsah pojmu „zaměstnanec“, tedy osoby, které vykonávají výdělečnou činnost, vymezuje zákon v taxativním výčtu v § 5. V ustanovení § 5 jsou v bodech 1 až 21 uveden výčet více jak 30 pracovních vztahů, z nichž mohou být osoby, které na základě nich pracují, účastny NP. V bodě 22 jsou uvedeny osoby, které se považují za zaměstnance bez ohledu na pracovní vztah, na jehož základě vykonávají pro zaměstnavatele práci.

Zaměstnanec ale může a také nemusí být z této činnosti účasten NP. Zákon zavádí v § 7 minimální hranici pro účast na NP, pro tzv. pojištění malého rozsahu. V roce 2024 tato hranice činí 4 000 Kč. Proto se v praxi může stát, že zaměstnanec může mít sjednán řádný pracovní poměr na dobu neurčitou, ovšem na zkrácený úvazek a jeho měsíční příjem nepřesahuje uvedenou částku 4 000 Kč, takže i když jej zákon řadí do kategorie zaměstnanců, účasten NP nebude.

Za pojištěnce podle předmětného písm. a) považuje i osoba, které plyne účast na NP z tzv. ochranné lhůty podle § 15 zákona (zpravidla 7 kalendářních dnů), nebo pokud po skončení NP pobírá dávku NP anebo uplatnila nárok na dávku po skončení zaměstnání (účasti na NP) na základě žádosti, o které je rozhodováno.

Zákon používá kromě pojmu „zaměstnanec“ ještě pojmu „zaměstnanec účastný na nemocenském pojištění“, a to v případech, kdy se konkrétní ustanovení zákona vztahuje pouze na zaměstnance a nikoliv na OSVČ.

Dále se v zákoně používá i termín „zaměstnaná osoba“. Definici tohoto pojmu obsahuje ustanovení § 82 odst. 1 písm. a) zákona. Zaměstnanou osobou jsou zaměstnanci a OSVČ, kteří jsou účastni NP a jejichž NP provádí OSSZ. Zaměstnanou osobou proto nejsou příslušníci ozbrojených sil, osoby ve vazbě nebo ve výkonu trestu odnětí svobody, protože jejich NP provádějí ministerstvo vnitra, ministerstvo obrany nebo ministerstvo spravedlnosti.

Při výkladu zákona je třeba odlišovat pojmy „pojištěnec“ a „zaměstnanec“. Pokud zákon užívá pojmu „pojištěnec“ má na mysli zaměstnance i OSVČ. Ustanovení, které užívá pojem „zaměstnanec“ se dotýká pouze zaměstnanců a nikoliv OSVČ. Např. v ustanovení § 39 odst. 1zákona se stanoví „Nárok na ošetřovné má zaměstnanec,…“. To znamená, že na ošetřovné nemá nárok OSVČ. Naopak v ustanovení § 32 odst. 1 zákona je uvedeno, že nárok na peněžitou pomoc v mateřství má pojištěnec nebo pojištěnka. Zákonodárce tím rozumí, jak zaměstnance, tak OSVČ.

Definici pojmu OSVĆ obsahuje písm. h) tohoto ustanovení, nicméně odkazuje na § 9 zákona o ZDP.

Písmeno b) definuje pojem zaměstnavatel. Jak je v pracovním právu i v právu sociálního zabezpečení pravidlem, pod pojem zaměstnavatel se řadí každá právnická nebo fyzická osoba, která zaměstnává alespoň 1 zaměstnance za podmínek stanovených v § 5 písm. a) zákona. Podmínka účasti na NP tohoto zaměstnance stanovena není, zaměstnavatelem je tedy i osoba, která zaměstnává zaměstnance, který není účasten NP.

Písmeno c) vymezuje sídlo zaměstnavatele a přitom rozlišuje zaměstnavatele – právnické osoby, zaměstnavatele – fyzické osoby, zaměstnavatele – fyzické osoby cizince a organizační složky státu a služební úřady. To je důležité pro místní příslušnost zaměstnavatele ve vztahu k příslušné OSSZ.

Písmeno d) definuje pojem „mzdová účtárna“. Mzdovou účtárnou je sídlo právnické nebo fyzické osoby, která na základě smlouvy zpracovává pro zaměstnavatele mzdou agendu, tedy řeší veškeré operace i v rámci NP.

Písmeno e) definuje pojem „započitatelný příjem“, a to opět odkazem na zvláštní zákon. V tomto případě se jedná o ustanovení § 5 zákona o PSZ. Podle něj zjednodušeně je vyměřovacím základem zaměstnance úhrn příjmů, které jsou nebo by byly, pokud by podléhaly zdanění v ČR předmětem daně z příjmů fyzických osob podle zákona o ZDP a nejsou od této daně osvobozeny a které mu zaměstnavatel zúčtoval v souvislosti se zaměstnáním, které zakládá účast na důchodovém a nemocenském pojištění.

Písmeno f) definuje pojem „dosažený příjem“ jako příjem zúčtovaný zaměstnanci v příslušném kalendářním měsíci a podléhající. Jedná se o příjem vykázaný v příslušné mzdové evidenci zaměstnavatele v daném kalendářním měsíci. Za příjem se považuje mzda nebo plat, příp. odměna z dohody o pracovní činnosti zaměstnance podle ZP, který byl v příslušném měsíci zaměstnanci zahrnut do základu daně. Účast zaměstnanců pracujících na základě dohody o provedení práce se řídí zvláštním režimem – § 7a zákona a od 1. 7. 2024 novými speciálními ustanoveními § 7a a § 7b zákona.

V praxi je třeba rozlišovat pojem „sjednaný příjem“ a „dosažený příjem“. Sjednaný příjem je příjem, který zaměstnanec sjednal se zaměstnavatelem v pracovní smlouvě nebo který mu byl stanoven mzdovým/platovým výměrem na základě mzdového/platového předpisu zaměstnavatele. Dosažený příjem je příjem skutečně dosažený a zúčtovaný v příslušném kalendářním měsíci.

Podle výše sjednaného příjmu se dělí zaměstnanci (s výjimkou zaměstnanců konajících práci na základě dohody o provedení práce) na zaměstnání malého rozsahu a na ostatní zaměstnání. Podle výše dosaženého příjmu v kalendářním měsíci se určuje, zda ze zaměstnání malého rozsahu nebo z dohody o provedení práce je zaměstnanec v daném kalendářním měsíci účasten NP nebo ne.

Písmeno g) definuje pojem „zaměstnání“. Do 31. 12. 2013 se za zaměstnání považoval právní vztah, na jehož základě zaměstnanec pracoval. Dne 1. 1. 2014 nabylo účinnosti zákonné opatření Senátu č. 344/­2013 Sb., které provedlo v zákoně dosti zásadní změny. Předně stanovilo, že za zaměstnance se již nebudou považovat pouze osoby činné na základě konkrétního právního vztahu výslovně uvedeného v zákoně, ale za zaměstnance se budou považovat i další osoby, jejichž příjem podléhá zdanění daní ze závislé činnosti a není od daně osvobozen. Za zaměstnání se již proto nepovažuje pouze konkrétní pracovní vztah. Při splnění stanovených podmínek jsou nemocenského pojištění účastny osoby, které mají příjmy ze závislé činnosti podléhající dani z příjmů fyzických osob.

Zároveň bylo stanoveno, že za zaměstnání schopné založit účast na nemocenském pojištění je považováno i takové zaměstnání, z něhož plynou příjmy, které nepodléhají zdanění v ČR. Tím je zajištěno, že zaměstnanec, který takové zaměstnání vykonává, je v ČR účasten nemocenského pojištění, samozřejmě za předpokladu, že splní podmínku místa výkonu zaměstnání.

Písmeno h) definuje pojem „OSVČ“ odkazem na ustanovení § 9 zákona o ZDP. Za osobu samostatně výdělečně činnou se pro účely pojištění považuje osoba, která ukončila povinnou školní docházku a dosáhla věku aspoň 15 let a vykonává samostatnou výdělečnou činnost, nebo spolupracuje při výkonu samostatné výdělečné činnosti, pokud podle zákona o daních z příjmů lze na ni rozdělovat příjmy dosažené výkonem této činnosti a výdaje vynaložené na jejich dosažení, zajištění a udržení. Pro účast na NP nestačí vlastnit živnostenský list, OSVČ musí skutečně vykonávat samostatnou výdělečnou činnost. V praxi se stává, že OSVČ ukončí k 31. 12. svou výdělečnou činnost, v následujícím kalendářním roce po skončení této výdělečné činnosti obdrží od zákazníků sjednanou odměnu, příjem. Tento příjem však sám o sobě nezakládá účast na NP.

Písmeno i) definuje pojem „samostatná výdělečná činnost“ opět odkazem na ustanovení § 7 zákona o ZDP. V tomto případě se jedná o ustanovení § 9 odst. 3 zákona o ZDP, které v taxativním výčtu vyjmenovává činnosti, které se rozumí pro účely důchodového a nemocenského pojištění za samostatnou výdělečnou činnost.

Písmeno j) definuje pojem „pojištěná činnost“ jako činnost zakládající účast na NP. Z ustanovení § 2 zákona vyplývá, že účast na NP je povinná nebo dobrovolná. Povinně je pojištěn pro účely NP zaměstnanec. OSVČ a zahraniční zaměstnanci se přihlašují k NP dobrovolně.

Písmeno k) definuje pojem „podpůrčí doba“. Podpůrčí doba je doba, po kterou lze poskytovat dávky NP. Zákon u jednotlivých dávek stanoví podpůrčí dobu odlišně (s výjimkou vyrovnávacího příspěvku v těhotenství a mateřství, který podle § 42 zákona náleží do doby převedení zaměstnankyně z důvodu těhotenství nebo mateřství).

Důležité

     Podpůrčí doba činí:

– u nemocenského (§ 26 až § 28 zákona) – zpravidla 380 kalendářních dnů od vzniku dočasné pracovní neschopnosti, včetně zápočtu předchozí doby trvání dočasné pracovní neschopnosti,

– u ošetřovného (§ 40 zákona) – až 9 nebo až 16 kalendářních dnů,

– u peněžité pomoci v mateřství (§ 33 zákona) – zpravidla 28 týdnů a v případě porodu dvou a více dětí 37 týdnů,

– u dlouhodobého ošetřovného (§ 41e zákona) – až 90 kalendářních dnů,

– u otcovské (§ 38b zákona) – 2 týdny.

Písmeno l) definuje pojem „sociální událost“ jako okamžik, s kterým se spojuje zjišťování nároku na dávku NP. Okamžik vzniku sociální události je rozhodný pro zjištění, zda dotyčná osoba je vůbec účastna NP, jaké je rozhodné období nebo jaký je denní vyměřovací základ pro výpočet příslušné dávky NP. V praxi to je vznik dočasné pracovní neschopnosti, nařízení karantény, vznik potřeby ošetřování nebo péče o fyzickou osobu v případech uvedených v § 39 zákona, vznik potřeby dlouhodobé péče, nástup na peněžitou pomoc v mateřství, nástup na dávku otcovské poporodní péče a převedení zaměstnankyně na jinou práci, státní zaměstnankyně na jiné služební místo nebo ustanovení příslušnice na jiné služební místo.

Písmeno m) definuje pojem „porod“ jako ukončení těhotenství porodem živého dítěte zapsaného do matriky podle zákona č. 301/­2000 Sb., o matrikách, jménu a příjmení.

Písmeno n) definuje pojem „domácký zaměstnanec“ jako zaměstnance, který nepracuje na pracovišti zaměstnavatele, ale podle dohodnutých podmínek vykonává sjednané práce doma nebo na jiném místě a v pracovní době, kterou si sám rozvrhuje. Tento pojem užíval starý zákoník práce (zákon č. 65/­1965 Sb.). Nyní platný ZP jej opustil, přestože v § 317 ZP upravuje pracovněprávní vztahy těchto zaměstnanců. Pro domáckého zaměstnance platí v ustanovení § 30 zákona omezení výše nemocenského.

Písmeno o) definuje pojem „smluvní zaměstnanec“. Smluvním zaměstnancem se rozumí:

–   zaměstnanec, který pracuje v ČR,

–   zaměstnanec, jehož zaměstnavatel má sídlo v tzv. nesmluvní cizině (tj. tzv. „třetím“ státě – státě, který není státem EU nebo státem, s nímž ČR uzavřela smlouvu o sociálním zabezpečení,

–   zaměstnanec, jehož zahraniční zaměstnavatel jej pronajal smluvnímu zaměstnavateli (který má sídlo v ČR) na základě smlouvy.

Smluvním zaměstnancem nemůže být zaměstnanec zaměstnavatele, který má sídlo v některém státě EU nebo ve státě, s kterým má ČR uzavřenou smlouvu o sociálním pojištění.

Bude-li smluvní zaměstnanec účasten NP v ČR, musí smluvní zaměstnavatel z jeho příjmů odvádět na sociální zabezpečení v ČR, musí jej přihlásit na OSSZ do rejstříku pojištěnců, přijímat od něj žádosti o dávky NP a platit mu stejně jako běžný zaměstnavatel náhradu mzdy nebo platu podle § 192 ZP za dobu prvních 14 kalendářních dnů trvání dočasné pracovní neschopnosti.

Písmeno p) definuje pojem „smluvní zaměstnavatel“. Smluvní zaměstnavatel je právnická nebo fyzická osoba, která má sídlo na území ČR a u níž jsou v ČR činní zaměstnanci zahraničního zaměstnavatele považovaní v ČR za smluvní zaměstnance. Smluvní zaměstnavatel má v sociálním pojištění stejné povinnosti jako běžný zaměstnavatel.

Písmeno q) definuje pojem „zahraniční zaměstnanec“. Na rozdíl od zaměstnance a od smluvního zaměstnance zahraniční zaměstnanec pracuje v ČR výhradně pro svého zahraničního zaměstnavatele, který má sídlo v tzv. třetím státě – státě, který není státem EU nebo státem, s nímž ČR uzavřela smlouvu o sociálním zabezpečení. Zahraniční zaměstnavatel nemá s žádným zaměstnavatelem v ČR smlouvu o půjčení nebo pronajmutí zaměstnance.

Písmeno r) definuje pojem „stát“. Jde o stát, s nímž ČR uzavřela mezinárodní smlouvu o sociálním zabezpečení a o členský stát EU,

Písmeno s) zařazuje pod pojem členský stát EU též státy, které nejsou členy EU, avšak aplikuje předpisy EU o koordinaci systémů sociálního zabezpečení. Jde o Švýcarsko, Norsko, Lichtenštejnsko a Island.

Písmeno t) definuje pojem „mezinárodní smlouva“ jako smlouvu o sociálním zabezpečení, která obsahuje ustanovení o používání právních předpisů při výdělečné činnosti na území druhého smluvního státu. Jejich seznam je zveřejněn na webových stránkách MPSV www.mpsv.cz/web/cz/dvoustranne-smlouvy-o-socialnim-zabezpeceni.

Písmeno u) definuje pojem „otec dítěte“. Jde o muže zapsaného v knize narození jako otec dítěte.

Písmeno v) definuje pojem „domácnost“. Tento pojem byl ve starých předpisech zrušených OZ definován, nicméně nyní platný OZ definici tohoto pojmu neobsahuje. Zákon definuje tento pojem pro své potřeby. Jedná se především o určení osob, které žijí spolu v domácnosti a mají nárok podle § 32 zákona na ošetřovné nebo podle § 41a zákona na dlouhodobé ošetřovné. Podmínka domácnosti se zjišťuje také v případě, zemřel-li pojištěnec po vzniku nároku na dávku. V tom případě podle § 51 zákona přechází nárok na výplatu částek dávky, které nebyly pojištěnci vyplaceny, postupně na manžela (manželku), děti a rodiče, jestliže žili s pojištěncem v době jeho smrti v domácnosti.

V případě svěření dítěte soudem do společné nebo do střídavé péče obou rodičů se za domácnost považuje domácnost každého z těchto rodičů.

Písmeno w) vysvětluje pojem „práce“ jako jakoukoliv činnost ro zaměstnavatele, tedy i výkon funkce.

Písmeno x) definuje pojem „doba zaměstnání“ jako období od počátku výkonu činnosti zaměstnance pro zaměstnavatele do konce období, v němž tato činnost měla nebo mohla být vykonávána. To je důležité pro výklad § 5 zákona, který za zaměstnance považuje pouze taxativně vyjmenované osoby v době zaměstnání. Za zaměstnance nemůže být považována osoba, která nenastoupila do práce, byť má řádně uzavřenou pracovní smlouvu. Vznik a zánik NP zaměstnanců je upraven v § 10 zákona.

§ 4

Druhy dávek

Z pojištění se poskytují tyto dávky:

a)  nemocenské,

b)  peněžitá pomoc v mateřství,

c)  dávka otcovské poporodní péče (dále jen „otcovská“),

Dosavadní písmena c) a d) se označují jako písmena d) a e).]

d)  ošetřovné,

e)  dlouhodobé ošetřovné,

f)  vyrovnávací příspěvek v těhotenství a mateřství.

komentář k § 4

Ustanovení vyjmenovává šest dávek NP. Nyní platný zákon v zásadě převzal základní druhy peněžitých dávek z právní úpravy platné do konce roku 2008, tedy ze systému NP zaměstnanců (zejména ze zákona č. 54/­1956 Sb. a zákona č. 88/­1968 Sb.). Pouze došlo ke změně názvu podpory při ošetřování člena rodiny v ošetřovné. Jiná plnění, než čtyři dávky – nemocenské, mateřská, ošetřovné a vyrovnávací příspěvek – nebyly ze systému NP až do r. 2017 poskytovány.

Zásadní změnu pro systém dávek přinesl r. 2017, resp. r. 2018. Zákonem č. 148/­2017 Sb. byla s účinností od 1. 2. 2018 zavedena do systému NP nová dávka otcovská a zákonem č. 310/­2017 Sb., byla s účinností od 1. 6. 2018 zavedena do systému NP šestá dávka – dlouhodobé ošetřovné.

Někteří pojištěnci nemají nárok na ošetřovné, dlouhodobé ošetřovné a vyrovnávací příspěvek v těhotenství a mateřství. Tak např. zaměstnancům, jejichž zaměstnání se považuje za zaměstnání malého rozsahu nebo pracují na základě dohody o provedení práce, náleží z NP jen nemocenské, peněžitá pomoc v mateřství a otcovská. Kdo nemá nárok na ošetřovné a dlouhodobé ošetřovné, i když je zaměstnancem a je účasten NP je uvedeno v ustanovení § 39 odst. 5 a v § 41c odst. 1 zákona.

ČÁST DRUHÁ

ÚČAST NA POJIŠTĚNÍ

HLAVA I

OKRUH POJIŠTĚNÝCH OSOB

§ 5

Pojištění jsou při splnění podmínek stanovených v tom­to zákoně účastni:

a)  zaměstnanci, jimiž se pro účely tohoto zákona rozumí

1. zaměstnanci v pracovním poměru,

2. příslušníci Policie České republiky, Hasičského zá­chranného sboru České republiky, Celní správy České republiky, Vězeňské služby České republiky, Generální inspekce bezpečnostních sborů, Bezpečnostní infor­mační služby a Úřadu pro zahraniční styky a informace³⁾, vojáci z povolání⁴⁾ a vojáci v záloze ve výkonu vojenské činné služby⁸⁰⁾ (dále jen „příslušníci“),

3. státní zaměstnanci podle zákona o státní službě,

4. členové družstva, jestliže mimo pracovněprávní vztah vykonávají pro družstvo práci,

5. zaměstnanci činní na základě dohody o pracovní činnos­ti a zaměstnanci činní na základě dohody o provedení práce,

6. pracovníci v pracovním vztahu uzavřeném podle cizích právních předpisů,

7. soudci,

8. členové zastupitelstev územních samosprávných celků a zastupitelstev městských částí nebo městských ob­vodů územně členěných statutárních měst a hlavního města Prahy zvolení do funkcí, jež zastupitelstvo určilo jako funkce, pro které budou členové zastupitelstva uvolněni,

9. poslanci Poslanecké sněmovny a senátoři Senátu Parlamentu České republiky,

10. členové vlády, prezident, viceprezident a členové Nejvyššího kontrolního úřadu, členové Rady pro rozhlasové a televizní vysílání, členové Rady Energetického regulačního úřadu, členové Rady Ústavu pro studium totalitních režimů, členové Rady Českého telekomunikačního úřadu, finanční arbitr, zástupce finančního arbitra, Veřejný ochránce práv a zástupce Veřejného ochránce práv,

11. fyzické osoby, které jsou podle zvláštního zákona jmenovány nebo voleny do funkce vedoucího správního úřadu nebo do funkce statutárního orgánu právnické osoby zřízené zvláštním zákonem¹⁹⁾, popřípadě do funkce zástupce tohoto vedoucího nebo statutárního orgánu, pokud je tímto vedoucím nebo statutárním orgánem pouze jediná osoba, a jmenováním nebo volbou těmto osobám nevznikl pracovní nebo služební poměr, a fyzické osoby, které podle zvláštního zákona vykonávají veřejnou funkci mimo pracovní nebo služeb­ní poměr, pokud se na jejich pracovní vztah vztahuje ve stanoveném rozsahu zákoník práce a nejsou uvedeny v bodech 7 až 10 a 18,

12. dobrovolní pracovníci pečovatelské ­služby,

13.   osoby pečující o dítě a osoby, které jsou vedeny v evidenci osob, které mohou vykonávat pěstoun­skou péči na přechodnou dobu, je-li těmto osobám vyplácena odměna pěstouna podle zákona o sociál­ně-právní ochraně dětí¹³⁾ (dále jen „osoba pečující a osoba v evidenci“),

14. odsouzení ve výkonu trestu odnětí svobody zařazení do práce a osoby ve výkonu zabezpečovací detence zařazené do práce,

15. osoby činné v poměru, který má obsah pracovního poměru, avšak pracovní poměr nevznikl, neboť nebyly splněny podmínky stanovené pracovněprávními před­pisy pro jeho vznik,

16. společníci a jednatelé společnosti s ručením omezeným a komanditisté komanditní společnosti, jestliže mimo pracovněprávní vztah vykonávají pro ni práci, a ředitelé obecně prospěšné společnosti, jestliže mimo pracovněprávní vztah vykonávají pro ni práci,

17. prokuristé,

18. členové kolektivních orgánů právnické osoby, kteří nejsou uvedeni v bodech 1 až 10, 20 a 21,

19. likvidátoři,

20. vedoucí organizačních složek právnické osoby uve­dených v § 167c, jejichž místo výkonu práce je trvale v České republice,

21. osoby pověřené obchodním vedením na základě smluvního zastoupení,

22. fyzické osoby neuvedené v bodech 1 až 21, s výjimkou členů zastupitelstev územních samosprávných celků a zastupitelstev městských částí nebo městských obvodů územně členěných statutárních měst a hlavního města Prahy zvolených do funkcí, jež zastupitelstvo neurčilo jako funkce, pro které budou členové zastupitelstva uvolněni,

v době zaměstnání, pokud jim v souvislosti se zaměstnáním plynou nebo by mohly plynout příjmy ze závislé činnosti, které jsou nebo by byly, pokud by podléhaly zdanění v České republice, předmětem daně z příjmu podle zvláštního právního předpisu⁷⁵⁾ a nejsou od této daně osvobozeny,

b)  osoby samostatně výdělečně činné.

komentář k § 5

Zákon přiznává účast na NP (za splnění stanovených podmínek) zaměstnancům a OSVČ. V písmenu a) tohoto ustanovení jsou vyjmenovány osoby, které řadí zákon pod pojem „zaměstnanec“ a v písmenu b) OSVČ.

V bodech 1 až 21 je uvedeno více než 30 pracovních vztahů, z nichž mohou být osoby, které na základě nich pracují, účastny NP. To je rozdíl mezi sociálním (nemocenským a důchodovým) pojištěním a zdravotním pojištěním. V sociálním pojištění je okruh pojištěných osob taxativně vymezen výčtem pracovních vztahů (např. členové družstva v družstvech, kde podmínkou členství je jejich pracovní vztah k družstvu, jestliže mimo pracovněprávní vztah vykonávají pro družstvo práci, za kterou jsou jím odměňováni) a ve zdravotním pojištění je vymezen vazbou na zdanitelný příjem.

Do konce r. 2011 mohli být jednatelé s. r. o., komanditisté komanditních společností a členové družstev činní v orgánech družstva, pokud u těchto členů družstev výkonem činnosti v orgánu družstva nebyla splněna podmínka pracovního vztahu k družstvu účastni pouze důchodového pojištění. Nyní jsou i účastni NP.

Pro praxi je důležité, že osoby uvedené v bodech 1 až 22 se pro účely tohoto zákona považují za zaměstnance pouze v případě, že splňují podmínku uvedenou v dovětku ustanovení, a to, že zaměstnanci jsou v době zaměstnání, pokud jim v souvislosti se zaměstnáním plynou nebo by mohly plynout příjmy ze závislé činnosti, které jsou nebo by byly, pokud by podléhaly zdanění v České republice, předmětem daně z příjmu podle zvláštního právního předpisu a nejsou od této daně osvobozeny.

Z uvedeného vyplývá, že zaměstnancem se pro účely tohoto zákona rozumí osoba v době zaměstnání, jestliže v souvislosti se zaměstnáním:

–   jí plynou nebo by jí mohly plynout příjmy ze závislé činnosti, bez ohledu na to, zda jde o příjmy za práci, nebo o jiné příjmy,

–   tyto příjmy jsou nebo by byly, pokud by podléhaly zdanění v ČR, předmětem daně z příj­mů ze závislé činnosti podle ZDP.

Dobou zaměstnání se rozumí období od vstupu do zaměstnání do jeho skončení. Aby nebylo pochyb o tom, že za zaměstnance je považován zaměstnanec i v době, v níž nemá příjmy např. z důvodu nepřetržitého odpočinku v týdnu (klasicky sobota a neděle u zaměstnanců pracujících v rozvržené pracovní době od pondělí do pátku) nebo z důvodu některé překážky v práci (dočasná pracovní neschopnost, mateřská dovolená, rodičovská dovolená apod.).

U zaměstnanců, kteří pracují v ČR pro zaměstnavatele se sídlem v ČR, se za příjmy, které plynou v souvislosti se zaměstnáním, považují jen takové příjmy, které jsou předmětem daně ze závislé činnosti podle ZDP a nejsou od daně osvobozeny. Podle koordinačních nařízení EU a podle mezinárodních smluv o sociálním zabezpečení může být v ČR považován za zaměstnance podle tohoto zákona i zaměstnanec, který pracuje na území jiného státu, a jeho příjmy jsou zdaňovány podle předpisů tohoto státu, na jehož území pracuje. Z toho důvodu je v dovětku písm. a) uvedeno, že za zaměstnance se považuje i osoba, které plynou nebo by mohly plynout příjmy, které by byly, pokud by podléhaly zdanění v ČR, předmětem daně podle ZDP.

Uvádění konkrétních pracovních vztahů v bodech 1 až 21 tento zákon převzal ze staré právní úpravy, aby ukázal její provázanost. Jinak by samozřejmě stačila definice zaměstnance v bodě 22.

Důležité je upozornit, že za zaměstnance se nepovažují členové zastupitelstev územních samosprávných celků, kteří jsou odměňováni jako neuvolnění členové zastupitelstva. Z odměn neuvolněných zastupitelů se neplatí pojistné na sociální zabezpečení. Tato výjimka vyplývá z bodu 22.

Do příjmů ze závislé činnosti se zahrnuje nejen odměna za vykonanou práci, ale i další plnění, která bezprostředně nesouvisejí s výkonem činnosti, ale zaměstnavatel jim je poskytl v souvislosti s výkonem zaměstnání – např. odstupné.

Bod 3 – státní zaměstnanci se řídí zákonem č. 234/­2014 Sb., o státní službě, který nabyl účinnosti 1. 1. 2015. Do služebního poměru byli přijímáni po 30. 6. 2015, pro tento zákon jsou zaměstnanci.

Bod 4 – člen družstva, který je členem představenstva nebo jiného kolektivního orgánu družstva splňuje podmínky bodu 4 i bodu 18 tohoto ustanovení. Přednost má speciální úprava v bodě 4 před obecnou úpravou v bodě 18.

Bod 8 – podle tohoto ustanovení mohou být NP účastni pouze členové zastupitelstev územních samosprávných celků a zastupitelstev městských částí nebo městských obvodů územně členěných statutárních měst a hlavního města Prahy zvolení do funkcí, jež zastupitelstvo určilo jako funkce, pro které budou členové zastupitelstva uvolněni.

Neuvolnění členové zastupitelstev nejsou NP, i když zastupitelstvo je de facto kolektivní orgán právnické osoby. Bod 22 však zdůrazňuje tuto výjimku – „s výjimkou členů zastupitelstev územních samosprávných celků a zastupitelstev městských částí nebo městských obvodů územně členěných statutárních měst a hlavního města Prahy zvolených do funkcí, jež zastupitelstvo neurčilo jako funkce, pro které budou členové zastupitelstva uvolněni“.

Výkon funkce člena zastupitelstva je považován ve smyslu § 8 zákona o výkon zaměstnání. V případě, že dotyčný zastává souběžně více funkcí (v zastupitelstvu, radě komisi apod.) pro tentýž orgán, sčítají se mu pro účely NP jeho odměny.

Bod 16 – u společníka s. r. o. se musí v praxi důsledně rozlišovat, zda má/nemá odměnu a zda vykonává/nevykonává pro společnost další práci a podle toho určit zda je/není účasten NP a případně z kolika činností.

Bod 18 – za členy kolektivního orgánu právnické osoby se považují jak členové povinně zřizovaných kolektivních orgánu [zejména podle zákona č. 90/­2012 Sb., o obchodních společnostech a družstvech (zákon o obchodních korporacích)], tak členové kolektivních orgánů zřizovaných zaměstnavateli k různým účelům bez opory v právním předpisu.

Za kolektivní orgán se ve smyslu tohoto ustanovení nepovažuje výkon funkce člena zastupitelstva územních samosprávných celků a zastupitelstev městských částí nebo městských obvodů územně členěných statutárních měst a hlavního města Prahy. Zde se právní úprava řídí bodem 22.

Pokud však je fyzická osoba členem např. komise obce a není členem zastupitelstva, pak její případná pravidelná odměna (je-li vyšší 4 000 Kč měsíčně) za výkon funkce zakládá účast na NP.

Bod 20 – vedoucí organizační složky právnické osoby vykonává činnost v ČR v organizační složce zaměstnavatele, který má sídlo v tzv. třetí zemi (není to stát EU ani stát, s kterým má ČR uzavřenou mezinárodní smlouvu o sociálním zabezpečení) a s touto organizační složkou nemá uzavřen žádný pracovněprávní vztah. Pokud je tato složka zapsána v obchodním rejstříku, plní úkoly zaměstnavatele podle § 167c zákona u vedoucích zaměstnanců této právnické osoby, jejichž místo výkonu práce je trvale v ČR.

Bod 21 – právní úprava souvisí s § 441 a násl. OZ, podle kterého se ustavuje zmocněnec a pověřuje se zcela nebo zčásti obchodním vedením společnosti. Pokud nemá na tuto funkci uzavřen klasický pracovněprávní vztah a pobírá odměnu z titulu smlouvy o zastoupení, je považován pro účely tohoto zákona za zaměstnance.

Bod 22 – vložilo do zákona zákonné opatření Senátu č. 344/­2013 Sb., o změně daňových zákonů v souvislosti s rekodifikací soukromého práva a o změně některých zákonů. O výjimce ve vztahu k zastupitelům územně samosprávných celků viz komentář k bodu 8.

Dovětek písmena a) – byl přijat též zákonným opatření Senátu č. 344/­2013 Sb. Jak vyplývá z předchozího, do okruhu NP osob jako zaměstnanci jsou zahrnuty všechny osoby, které mají příjem ze závislé činnosti. Vzhledem k tomu, do okruhu nemocensky pojištěných osob jsou pojištěnci zařazeni výčtovou metodou, a také z důvodu právní jistoty byl ponechán dosavadní výčet, který byl doplněn o obecnou kategorii pojištěnců v bodě 22 a stanovena společná podmínka vyjádřená v závěrečné části ustanovení písmene a).

HLAVA II

ÚČAST ZAMĚSTNANCŮ NA POJIŠTĚNÍ

§ 6

Podmínky účasti zaměstnanců
na pojištění

(1) Zaměstnanci jsou účastni pojištění, ­jestliže

a)  vykonávají zaměstnání

1. na území České republiky; za výkon zaměstnání na území České republiky se považuje i přechodný výkon práce mimo území České republiky, je-li místo výkonu práce trvale v České republice, nebo

2. v cizině pro zaměstnavatele se sídlem na území České republiky, pokud místo výkonu práce je trvale v cizině a nejsou povinně účastni důchodového pojištění podle předpisů státu, ve kterém trvale vykonávají zaměstnání, a mají trvalý pobyt na území České republiky nebo jiného členského státu Evropské unie, a

b)  sjednaná částka započitatelného příjmu z tohoto zaměstnání za kalendářní měsíc činí aspoň částku rozhodnou pro účast na pojištění (dále jen „rozhodný příjem“).

(2) Rozhodný příjem činí 2 000 Kč. Částka rozhodného pří­jmu se zvýší od 1. ledna kalendářního roku, pokud jedna desetina součinu všeobecného vyměřovacího základu stanoveného podle zákona o důchodovém pojištění, který o dva roky předchází tomuto kalendářnímu roku, a přepočítacího koeficientu stanoveného podle zákona o důchodovém pojištění pro úpravu tohoto všeobecného vyměřovacího základu bude po zaokrouhlení na celou pětiset­korunu směrem dolů vyšší než dosud platná částka rozhodného příjmu; rozhodný příjem se stanoví ve výši této desetiny po tomto zaokrouhlení. Výši rozhodného příjmu stanoveného podle věty druhé vyhlašuje Ministerstvo práce a sociálních věcí ve Sbírce zákonů a mezinárodních smluv sdělením.

(3) Zahraniční zaměstnanec je účasten pojištění, pokud je podle zákona o důchodovém pojištění dobrovolně účasten důchodového pojištění jako zaměstnanec zahraničního zaměst­navatele⁷³⁾ a na předepsaném tiskopisu se přihlásil k pojištění.

(4) Ustanovení odstavců 1 až 3 se nevztahují na zaměst­nance činné na základě dohody o provedení práce.

komentář k § 6

Podmínky účasti zaměstnanců [osob vyjmenovaných v § 5 písm. a) zákona] na NP jsou dvě – výkon zaměstnání a dosažení započitatelného příjmu.

Výkon zaměstnání může být prováděn na území ČR nebo v cizině pro zaměstnavatele se sídlem na území ČR. Z § 1 odst. 3 zákona vyplývá nadřazenost předpisů ES nad naší vnitrostátní právní úpravou. Je-li právní vztah upraven předpisem ES, nelze na něj použít české právní předpisy. Předpisy ES koordinují v NP příslušnost k právním předpisům, to znamená, že určují příslušný stát, podle jehož předpisů bude pojištěna výdělečně činná osoba migrující mezi státy EU. V EU platí pravidlo, že táž osoba může být pojištěna pouze v jednom státě, i když vykonává činnost na území více států pro více zaměstnavatelů. Stejně tak je zacházeno s mezinárodními smlouvami v oblasti sociálního zabezpečení. V praxi to znamená, že může nastat situace, že zaměstnanec, přestože pracuje na území ĆR, není v ČR účasten NP, protože podle koordinačního nařízení EU nebo mezinárodní smlouvy je pojištěn v jiném státě (např. ve státě trvalého bydliště).

V případě započitatelného příjmu je třeba také vycházet z konkrétních okolností případů, zda je nebo není naplněna částka 4 000 Kč měsíčně. U pracovních poměrů většinou částka započitatelného příjmu nečiní problémy. Problémy mohou vznikat u dohod o pracovní činnosti, které jsou sjednány „podle potřeby“ a kde není předem sjednáno, že zaměstnanec v měsíci odpracuje minimálně 36 hodin s minimální hodinovou mzdou 112,50 Kč. Tam pak se musí v jednom konkrétním měsíci zjišťovat splnění této podmínky.

Zaměstnání, v němž je splněna podmínka započitatelného příjmu (v roce 2024 částka 4 000 Kč) označuje tento zákon za „zaměstnání ostatní“ na rozdíl od zaměstnání malého rozsahu. Ze zaměstnání ostatního je zaměstnanec účasten NP od vstupu do zaměstnání do jeho skončení.

Z § 6 odst. 1 písm. b) zákona vyplývá, že musí být sjednán:

- příjem,

- započitatelný příjem – započitatelným příjmem je příjem, který se u zaměstnance započítává do vyměřovacího základu pro odvod pojistného na sociální pojištění,

- započitatelný příjem z tohoto zaměstnání – to znamená, že se při posuzování, zda je zaměstnání zaměstnáním malého rozsahu nebo zaměstnáním ostatním, přihlíží pouze k příjmům, které souvisejí s posuzovaným zaměstnáním,

- příjem za kalendářní měsíc,

- příjem za kalendářní měsíc ve výši aspoň rozhodné částky, tj. v roce 2024 ve výši alespoň 4 000 Kč.

Důležité

     Z uvedeného vyplývá, že pro účast na NP je rozhodující pouze příjem ze sjednaného zaměstnání za kalendářní měsíc. Pro zařazení mezi zaměstnání ostatní není vůbec důležité, na základě jakého vztahu je činnost pro zaměstnavatele vykonávána a jakou pracovní dobu má zaměstnanec sjednanou. Má-li zaměstnanec sjednán příjem za kalendářní měsíc ve výši 4 000 Kč, není rozhodující, zda je stanoveno, kolik dnů má v měsíci odpracovat, nebo je pouze stanoveno, že musí v každém měsíci vykonat určitou práci. Pro posuzování splnění podmínek účasti na NP není vůbec důležité, zda má tuto práci vykonat např. za 1 den nebo za 7 dní v kalendářním měsíci. Toto zaměstnání je zaměstnáním ostatním jen z toho důvodu, že sjednaný započitatelný příjem činí za kalendářní měsíc alespoň 4 000 Kč.

Nakonec mohou být účastni NP i zahraniční zaměstnanci, pokud se přihlásili k dobrovolnému NP. Zahraniční zaměstnanec může být účasten NP pouze, pokud je účasten i dobrovolného důchodového pojištění.

Novela zákona provedená zákonem č. 277/­2019 Sb. s účinností k 1. lednu 2024 provedla v odstavci 2 pouze drobnou legislativní změnu (Sbírka zákonů se nyní nazývá Sbírka zákonů a mezinárodních smluv).

§ 7

Pojištění při zaměstnání malého
rozsahu

(1) Zaměstnáním malého rozsahu se rozumí zaměstnání, v němž není splněna podmínka uvedená v § 6 odst. 1 písm. b), neboť sjednaná částka započitatelného příjmu z tohoto zaměstnání je nižší než rozhodný příjem nebo zapo­čitatelný příjem nebyl sjednán vůbec.

(2) Při výkonu zaměstnání malého rozsahu je zaměstnanec pojištěn jen v těch kalendářních měsících po dobu trvání takového zaměstnání, v nichž dosáhl částky započitatelného příjmu z tohoto zaměstnání aspoň ve výši rozhodného příjmu.

(3) Započitatelný příjem zúčtovaný zaměstnavatelem až po skončení doby zaměst­nání malého rozsahu se považuje pro účely pojištění za příjem zúčtovaný do kalendářního měsíce, v němž tato doba zaměstnání skončila.

(4) Zaměstnanci jsou účastni pojištění též, pokud zaměstnanec vykonával v kalendářním měsíci u téhož zaměstnavatele více zaměstnání malého rozsahu a úhrn započitatelných příjmů z těchto zaměstnání dosáhl v kalendářním měsíci aspoň částku rozhodného příjmu; zaměstnanci jsou účastni pojištění nejvýše po dobu trvání takových zaměstnání v tomto kalendářním měsíci. Za téhož zaměstnavatele se přitom považuje též právní nástupce zaměstnavatele.

komentář k § 7

     Právní úprava tzv. „zaměstnání malého rozsahu“

prošla v posledních letech značnými změnami. Zaměstnání je nyní zaměstnáním malého rozsahu nebo se jím stane, jestliže nesplňuje podmínky zaměstnání ostatního (§ 6 zákona) nebo není vykonáváno na základě dohody o provedení práce a pokud nebyl sjednán započitatelný příjem za kalendářní měsíc ve výši aspoň 4 000 Kč. Zaměstnání malého rozsahu založí účast na NP jen v tom kalendářním měsíci, do něhož byl zúčtován započitatelný příjem ve výši aspoň 4 000 Kč. Tato částka se nesnižuje z žádného důvodu, pro který zaměstnanec v kalendářním měsíci nemohl pracovat vůbec nebo po jeho část.

Trvá-li v kalendářním měsíci více zaměstnání malého rozsahu u téhož zaměstnavatele, je zaměstnanec účasten NP ze všech těchto zaměstnání, jestliže úhrn započitatelných příjmů ze všech takových zaměstnání činí alespoň 4 000 Kč. Toto sčítání příjmů z více zaměstnání malého rozsahu platí od 1. 1. 2014.

Tato úprava má za cíl předejít zneužívání podmínek účasti na nemocenském pojištění v případech, kdy bude mezi týmž zaměstnavatelem a zaměstnancem uzavíráno více právních vztahů, které budou považovány za zaměstnání malého rozsahu, aniž by zakládaly u zaměstnance účast na nemocenském pojištění. Jde o ochranu zaměstnance, který, ačkoliv bude dosahovat v úhrnu takové výše příjmu, která by v jednom zaměstnání zakládala účast na nemocenském pojištění, by nebyl účasten ani nemocenského a ani důchodového pojištění proto, že tento příjem je rozdělen mezi více zaměstnání malého rozsahu. Omezuje se tím i zneužívání zaměstnání malého rozsahu při odvodu pojistného na veřejná pojištění.

Započitatelné příjmy, které jsou ze zaměstnání malého rozsahu zúčtovány až po skončení zaměstnání, se považují za příjmy zúčtované do posledního kalendářního měsíce, v němž zaměstnání malého rozsahu trvalo, ale pouze pro posouzení účasti na NP, nikoliv pro odvod pojistného.

Ještě před nástupem zaměstnance do zaměstnání musí zaměstnavatel zařadit zaměstnance pro rozhodování o účasti zaměstnance na NP do jedné z 3 skupin. Každá skupina má jiná kritéria pro vznik a trvání účasti na NP. Zaměstnavatel proto musí rozhodnout, zda toto zaměstnání je zaměstnáním:

     vykonávaným na základě dohody o provedení práce,

     malého rozsahu, nebo

     ostatním.

Pro zaměstnání vykonávaná na základě dohody o provedení práce platí zvláštní úprava v § 7a zákona.

Novelou zákona provedenou zákonem č. 349/­2023 Sb. s účinností od 1. července 2024 bude ve zcela nových ustanoveních § 7a a 7b zákona zavedena speciální úprava pojištění zaměstnanců činných na základě dohody o práci konané mimo pracovní poměr.

Pro všechna zaměstnání uvedená v § 5 písm. a) body 1 až 22 zákona (kromě dohod o provedení práce) platí stejné podmínky pro účast na NP bez ohledu na druh pracovního vztahu. Každé zaměstnání proto musí být zařazeno mezi zaměstnání malého rozsahu nebo ostatní. U všech zaměstnání zařazených například mezi zaměstnání malého rozsahu musí zaměstnavatel postupovat stejně při oznamování nástupu do zaměstnání, při posuzování účasti na NP apod. Po zařazení zaměstnání do jedné z těchto skupin není již pro posuzování účasti na NP rozhodující, o jaký druh pracovního vztahu se jedná.

Zaměstnavatel sjednává se zaměstnancem rozsah práce (pracovní dobu, konkrétní úkol apod.) a odměnu za práci. Vyplývá-li po uzavření smlouvy nebo dohody se zaměstnancem ze stanovených podmínek, že zaměstnanec má zaručen v každém kalendářním měsíci, v němž bude pracovat podle pracovních podmínek, započitatelný příjem ve výši aspoň 4 000 Kč, je takové zaměstnání zaměstnáním ostatním. Nemá-li zaručen příjem ve výši aspoň 4 000 Kč v každém kalendářním měsíci, v němž bude pracovat v dohodnutém rozsahu, musí být takové zaměstnání zaměstnáním malého rozsahu.

     Oznámení nástupu zaměstnance a skončení zaměstnání příslušné – ÚSSZ

Podle zařazení zaměstnance do jedné z uvedených skupin zaměstnavatel pozná, kdy má po nástupu zaměstnance do zaměstnání oznámit nástup zaměstnance příslušné OSSZ. Jak je patrno z výše uvedeného, oznámit nástup zaměstnance do zaměstnání musí zaměstnavatel po vzniku účasti na NP. Plnění této povinnosti je základní podmínkou pro řádné vedení registru pojištěnců a provádění NP. Povinným údajem v registru pojištěnců je i údaj o tom, zda zaměstnání je či není zaměstnáním malého rozsahu. Všechny údaje o zaměstnanci, které obsahuje registr pojištěnců, musí zaměstnavatel uvádět na tiskopise „Oznámení o nástupu zaměstnance“. Tento tiskopis a návod na jeho vyplnění jsou uveřejněny na www.cssz.cz v části Nemocenské pojištění – tiskopisy.

Obecně platí, že zaměstnavatel je povinen oznámit OSSZ v elektronické podobě na elektronickou adresu určenou touto správou na předepsaném tiskopisu den nástupu zaměstnance do zaměstnání, které mu založilo účast na pojištění, a to do 8 kalendářních dnů ode dne nástupu do zaměstnání, a den skončení doby zaměstnání se zaměstnancem, a to do 8 kalendářních dnů ode dne skončení doby zaměstnání.

U zaměstnanců, jejichž účast na NP se posuzuje v každém kalendářním měsíci zvlášť (u zaměstnání malého rozsahu a u dohody o provedení práce), lhůta pro oznamovací povinnost pro nástup do zaměstnání platí do 20. dne kalendářního měsíce po měsíci, v němž byl zaměstnanec poprvé účasten NP. Jestliže je za takový měsíc uplatňován nárok na dávku NP, nemůže být žádost o dávku zaslána OSSZ dříve než oznámení o nástupu do zaměstnání.

U všech zaměstnání platí pro oznámení skončení zaměstnání osmidenní lhůta po dni skončení zaměstnání s jedinou výjimkou. U zaměstnání malého rozsahu a u dohody o provedení práce se oznamuje skončení zaměstnání zároveň s oznámením o nástupu do zaměstnání, pokud lhůta pro oznámení skončení zaměstnání uplyne dřív než pro oznámení nástupu do zaměstnání.

˘    Dnem 1. července 2024 nad označení § 7a se vkládá nadpis, který zní:

„Pojištění zaměstnanců činných na základě
dohody o provedení práce“

§ 7a

Pojištění zaměstnanců činných na základě
dohody o provedení práce

(1)   Zaměstnanci činní na základě dohody o provedení práce jsou účastni pojištění, jestliže splňují podmínku uvedenou v § 6 odst. 1 písm. a) a byl jim zúčtován započitatelný příjem v částce vyšší než 10 000 Kč.

(2)   Zaměstnanci činní na základě dohody o provedení práce jsou účastni pojištění jen v těch kalendářních měsících po dobu trvání této dohody, do nichž jim byl zúčtován zaměstnavatelem započitatelný příjem z dohody o provedení práce ve výši uvedené v odstavci 1; ustanovení § 7 odst. 3 platí zde obdobně.

(3)   Zaměstnanec činný na základě dohody o provedení práce je účasten pojištění též, jestliže vykonával v kalendářním měsíci u téhož zaměstnavatele více dohod o provedení práce a úhrn započitatelných příjmů z těchto dohod podle odstavce 2 dosáhl v kalendářním měsíci aspoň částku uvedenou v odstavci 1; zaměstnanec je účasten pojištění nejvýše po dobu trvání takových zaměstnání v tomto kalendářním měsíci. Za téhož zaměstnavatele se přitom považuje též právní nástupce zaměstnavatele.

komentář k § 7a

Od 1. 1. 2012 platí, že zaměstnanci činní na základě dohody o provedení práce jsou účastni NP, jestliže splňují tyto dvě podmínky:

     vykonávají zaměstnání na území ČR; za výkon zaměstnání na území ČR se považuje i přechodný výkon práce mimo území ČR, je-li místo výkonu práce trvale v ČR a

     je jim zúčtován v daném měsíci započitatelný příjem v částce vyšší 10 000 Kč.

Zaměstnanci činní na základě dohody o provedení práce jsou účastni pojištění jen v těch kalendářních měsících po dobu trvání této dohody, do nichž jim byl zúčtován započitatelný příjem z dohody o provedení práce v částce vyšší 10 000 Kč, tedy minimálně 10 001 Kč. Pojištění vzniká zaměstnanci činnému na základě dohody o provedení práce dnem, ve kterém poprvé po uzavření dohody o provedení práce začal konat sjednanou práci, a zaniká dnem, jímž uplynula doba, na kterou byla tato dohoda sjednána.

     Rozsah práce

Dohoda o provedení práce je upravena v § 75 ZP. Z povahy ustanovení vyplývá, že jde o ustanovení kogentní. Podle něj platí, že rozsah práce, na který se dohoda o provedení práce uzavírá, nesmí být větší než 300 hodin v kalendářním roce. Do rozsahu práce se započítává také doba práce konaná zaměstnancem pro zaměstnavatele v témže kalendářním roce na základě jiné dohody o provedení práce. v tomto směru je dohoda o provedení práce klasickou smlouvou, kterou se uzavírá základní pracovněprávní vztah.

Právní úprava v citovaném § 75 ZP je velice kusá, což charakterizuje menší právní jistotu tohoto pracovněprávního vztahu ve vztahu k pracovnímu poměru a nakonec i k dohodě o pracovní činnosti. Dohoda o provedení práce je v podstatě obdobou občanskoprávní smlouvy o dílo, často se v praxi uzavírá k zajištění jednorázové práce (přednášky, překlady apod.). Oproti starému ZP byl v nyní platném ZP již dvakrát zvýšen limit práce konané u jednoho zaměstnavatele v jednom kalendářním roce, dnes až na 300 hodin, překročení tohoto limitu však nezpůsobuje neplatnost dohody o provedení práce.

     Písemná forma

U dohody o provedení práce stejně jako u dohody o pracovní činnosti stanoví zákonodárce výslovně jako povinnou písemnou formu. Stejně však jako v případě pracovní smlouvy platí, že ústní forma nezpůsobuje neplatnost dohody. Písemná forma nesporně zvyšuje právní jistotu, zejména když dojde mezi jejími účastníky ke sporu ohledně sjednaných podmínek. Její obsah též není zákonem určen, ponechává se na dohodě zaměstnavatele a zaměstnance. Pouze z ustanovení § 138 ZP vyplývá, že výše odměny z dohody a podmínky pro její poskytování se sjednávají v dohodě o provedení práce nebo v dohodě o pracovní činnosti. Z toho tedy vyplývá, že dohoda o provedení práce má obsahovat vymezení pracovního úkolu zaměstnance a výši odměny za vykonanou práci. Odměna poskytovaná zaměstnancům činným na základě dohod o pracích konaných mi mimo pracovní poměr je specifická forma odměny, která není ani mzdou ani platem a její výše výhradně odvisí od dohody zaměstnavatele a zaměstnance. Jediným limitem je, že odměna za vykonanou práci nesmí být nižší než minimální mzda podle § 111 ZP a nařízení vlády č. 567/­2006 Sb., o minimální mzdě, o nejnižších úrovních zaručené mzdy, o vymezení ztíženého pracovního prostředí a o výši příplatku ke mzdě za práci ve ztíženém pracovním prostředí, ve znění pozdějších předpisů. Zákoník práce proto ani nestanoví strukturu sjednané odměny a jejich formu a ponechává v této věci účastníkům dohody naprostou smluvní volnost. V praxi se také běžně v dohodách o provedení práce sjednává rozsah práce, na který se dohoda uzavírá nebo termín, v kterém má být dohodnutá práce zpracována.

Zaměstnanec činný na základě dohody o provedení práce je účasten pojištění též, jestliže vykonával v kalendářním měsíci u téhož zaměstnavatele více dohod o provedení práce a úhrn započitatelných příjmů z těchto dohod dosáhl v kalendářním měsíci aspoň částku 10 001 Kč. V takovém případě je zaměstnanec účasten pojištění nejvýše po dobu trvání takových zaměstnání v tomto kalendářním měsíci.

Dne 1. října 2023 nabyla účinnosti novela zákoníku práce č. 281/­2023 Sb., která se dotkla podstatným způsobem obou dohod o pracích konaných mimo pracovní poměr, tedy dohody o provedení práce i dohody o pracovní činnosti, které jsou považovány za tzv. prekérní pracovní vztah, neboli za nepředvídatelný právní vztah. Novela transponovala směrnici TPWC a částečně přiblížila dohody právní úpravě pracovního poměru a stanovila i pro zaměstnance vykonávající práci na jejich základě přiměřenou právní jistotu.

Nová právní úprava zaručila rozvrh pracovní doby u dohod o pracích konaných mimo pracovní poměr, jakož i minimální standardy vyplývající ze směrnice Evropského parlamentu a Rady 2003/88/ES ze dne 4. listopadu 2003 o některých aspektech úpravy pracovní doby, naplní požadované cíle směrnice v návaznosti na směrnici TPWC.

Zaměstnavatel tak nově je povinen rozvrhovat zaměstnanci pracovní dobu, a to nejméně 3 dny předem (ledaže se se zaměstnancem dohodne jinak), s čímž souvisí, že zaměstnanci budou náležet veškeré překážky v práci (byť část bude nadále „neplacená“) a minimální režimové příplatky podle § 115 až 118 ZP (práce ve svátek, v noci, v sobotu a v neděli a ve ztíženém pracovním prostředí).

Dále bylo zavedeno právo zaměstnance po určité době žádat o přechod na jistější formu zaměstnání v pracovním poměru a rovněž právo zaměstnance žádat o odůvodnění výpovědi z dohody, pokud se domnívá, že tak zaměstnavatel učinil z důvodu, že se domáhal nebo využil zákonem taxativně vypočtených práv.

Za účelem řádné transpozice směrnice o některých aspektech úpravy pracovní doby se pak na tyto vztahy nově vztahuje část čtvrtá zákoníku práce (nepřetržité odpočinky, přestávky v práci na jídlo a oddech atd.) a tito zaměstnanci mají přímo ze zákona právo na dovolenou. Právní úprava vzniku nároku na dovolenou nabyla však účinnosti až 1. ledna 2024, protože všechny změny dovolené se musí vztahovat ke kalendářnímu roku.

     Odlišné podmínky účasti na NP

Pro dohody o provedení práce platí odlišné podmínky účasti na NP oproti podmínkám platným pro ostatní zaměstnance. Zaměstnávání vykonávaná na základě dohody o provedení práce se nemohou dělit na za městnání malého rozsahu a ostatní. Pro účast na NP u dohod o provedení práce není rozhodující ani sjednaný příjem, rozhodující je pouze zúčtovaný započitatelný příjem, den nástupu do zaměstnání a den, kdy byla dohoda o provedení práce uzavřena.

Pojištění vzniká zaměstnanci činnému na základě dohody o provedení práce dnem, ve kterém začal poprvé po uzavření dohody konat sjednanou práci, a zaniká dnem, jímž uplynula doba, na kterou byla tato dohoda sjednána (při současném splnění výše uvedeného kritéria – překročení částky 10 000 Kč jako celkového měsíčního příjmu od téhož zaměstnavatele na základě dohody o provedení práce).

Shodným způsobem byla změněna také úprava zdravotního pojištění, a to novelizací § 5 písm. a) bod 3 ve spojení s novelizací § 8 odst. 2 písm. d) zákona č. 48/­1997 Sb., o veřejném zdravotním pojištění, ve znění pozdějších předpisů. Od 1. 1. 2012 se považuje za zaměstnance pro účely zdravotního pojištění osoba činná na základě dohody o provedení práce, která v kalendářním měsíci dosáhla příjmu vyššího než 10 000 Kč.

Jinak obecně vzniká zaměstnanci i zaměstnavateli, který za něj platí část pojistného, povinnost platit pojistné dnem nástupu zaměstnance do zaměstnání a zaniká dnem skončení do zaměstnání – v případě zaměstnanců činných na základě dohody o provedení práce pak platí, že se za den nástupu do zaměstnání považuje den, ve kterém poprvé po uzavření dohody o provedení práce začal zaměstnanec vykonávat sjednanou práci (za předpokladu, že byla v tom kterém měsíci překročena částka 10 000 Kč jako celkového měsíčního příjmu od téhož zaměstnavatele na základě dohody o provedení práce).

U zaměstnance činného na základě dohody o provedení práce oznamuje zaměstnavatel OSSZ den nástupu tohoto zaměstnance do zaměstnání do 20. kalendářního dne kalendářního měsíce následujícího po kalendářním měsíci, v němž tomuto zaměstnanci vznikla účast na pojištění.

Podmínky účasti na NP jsou u dohody o provedení práce stejné jako u zaměstnání malého rozsahu s jedinou výjimkou. Touto výjimkou je výše započitatelného příjmu rozhodná pro vznik účasti na NP, která činí:

     4 000 Kč u zaměstnání malého rozsahu,

     více než 10 000 Kč u dohody o provedení práce.

Zaměstnanec, který má u zaměstnavatele uzavřeno v jednom kalendářním roce vice dohod o provedení práce nebo u kterého výkon práce na základě jedné dohody trvá více měsíců, je účasten NP pouze v těch měsících, kdy výše jeho odměny přesáhne částku10 000 Kč.

Účast na NP se posuzuje u každého zaměstnání zvlášť. Vykonává-li zaměstnanec u téhož zaměstnavatele více zaměstnání, z nichž je účasten NP, musel zaměstnavatel u každého zaměstnání oznámit nástup zaměstnance do zaměstnání. U podmínek účasti na NP se ve 2 případech přihlíží k příjmům zúčtovaný i z jiného zaměstnání, a to v případě, kdy trvá v kalendářním měsíci:

–   více zaměstnání malého rozsahu, nebo

–   více dohod o provedení práce.

U zaměstnání malého rozsahu nezáleží na druhu pracovního vztahu, rozhodující je, že nebyl sjednán měsíční příjem ve výši aspoň 4 000 Kč.

Příjmy zúčtované po skončení zaměstnání se pro účast na NP považují za příjmy zúčtované do posledního kalendářního měsíce, v němž zaměstnání skončilo, jen u zaměstnání:

–   malého rozsahu,

–   na dohodu o provedení práce.

Tato úprava platí do 30. června 2024!!!

˘    Dnem 1. července 2024 § 7a zní:

§ 7a

(1) Zaměstnanci činní na základě dohody o provedení práce jsou účastni pojištění, jestliže splňují podmínku uvedenou v § 6 odst. 1 písm. a) a úhrn zúčtovaných započitatelných příjmů ze všech dohod o provedení práce vykonávaných v jednom kalendářním měsíci činí za tento kalendářní měsíc aspoň částku rozhodnou pro účast těchto zaměstnanců na pojištění (dále jen „rozhodná částka“).

(2) Rozhodná částka činí

a)  ze všech zaměstnání vykonávaných na základě dohody o provedení práce u téhož zaměstnavatele v kalendářním měsíci 25 % průměrné mzdy podle § 23b odst. 4 zákona o pojistném na sociální zabezpečení a příspěvku na státní politiku zaměstnanosti, a to po zaokrouhlení na celé pětisetkoruny směrem dolů, nebo

b)  ze všech zaměstnání vykonávaných na základě dohody o provedení práce u různých zaměstnavatelů v kalendářním měsíci 40 % průměrné mzdy podle § 23b odst. 4 zákona o pojistném na sociální zabezpečení a příspěvku na státní politiku zaměstnanosti, a to po zaokrouhlení na celé pětisetkoruny směrem dolů.

(3) Výši rozhodné částky podle odstavce 2 písm. a) a b) vyhlašuje Ministerstvo práce a sociálních věcí ve Sbírce zákonů a mezinárodních smluv sdělením.

komentář k § 7a

po 1. červenci 2024

Novela provedená zákonem č. 349/­2023 Sb. zavede s účinností od 1. července 2024 v § 7a a § 7b novou úpravu pojištění zaměstnanců činných na základě dohody o provedení práce.

Dosavadní jediný fixní rozhodný příjem pro vznik účasti na NP stanovený pro každého zaměstnance nezávisle na příjmech z DPP, vykonávaných v kalendářním měsíci u dalších zaměstnavatelů, se doplňuje dalším druhým vyšším rozhodným příjmem. Důvodová zpráva uvádí, že se chce, byla zajištěna lepší sociální ochrana zaměstnanců činných na základě dohody o provedení práce, zejména těch, jejichž jediným zaměstnáním je právě jedna nebo více dohod o provedení práce.

Hodnoty rozhodných příjmů již do budoucna nebudou vyjádřeny konstantní částkou, ale bude se jednat o dynamické ukazatele, které budou odpovídat aktuální výši průměrné mzdy.

Nově budou stanoveny dvě hodnoty částky rozhodného příjmu, které se budou odvíjet od průměrné mzdy podle § 23b odst. 4 zákona o PSZ. První hodnota částky rozhodného příjmu pro dohodu o provedení práce se bude používat pro součet příjmů z dohod o provedení práce u jednoho zaměstnavatele. Bude-li tento zaměstnanec pracovat na základě dvou a více dohod o provedení práce, bude se zúčtovaný příjem ze všech těchto dohod o provedení práce v kal. měsíci sčítat pro účely vyhodnocení, zda bylo dosaženo částky nižšího rozhodného příjmu (v rámci jednoho kalendářního měsíce i dohoda o provedení práce navazující, které se nepřekrývají).

Pokud zaměstnanec této částky dosáhne, bude účasten NP z každé dohody o provedení práce, která v kalendářním měsíci trvala.

Nová výše rozhodného příjmu zajistí určité zvýšení oproti současnému limitu částky rozhodného příjmu pro vznik účasti na NP. Avšak tato nová výše nebude konkurovat minimální mzdě z pracovního poměru, ze které se platí odvody, tzn., bude se jednat o zvýšení spíše menší.

Bude zde docházet k automatické valorizaci hodnoty rozhodného příjmu pro účast na NP obdobně, jako se postupuje v případech ustanovení rozhodného příjmu pro zaměstnání malého rozsahu podle § 6 odst. 2 zákona.

˘    Dnem 1. července 2024 za § 7a se vkládá nový § 7b, který zní:

§ 7b

(1) Zaměstnanec činný na základě dohody o provedení práce je účasten pojištění v kalendářním měsíci, do něhož mu byl zúčtován zaměstnavatelem započitatelný příjem z dohody o provedení práce aspoň ve výši rozhodné částky podle § 7a odst. 2 písm. a).

(2) Zaměstnanec činný na základě dohody o provedení práce je účasten pojištění též, jestliže vykonával v kalendářním měsíci u téhož zaměstnavatele více dohod o provedení práce a úhrn zúčtovaných započitatelných příjmů z těchto dohod dosáhl v kalendářním měsíci aspoň rozhodnou částku podle § 7a odst. 2 písm. a); za téhož zaměstnavatele se považuje též právní nástupce zaměstnavatele.

(3) Zaměstnanec činný na základě dohody o provedení práce je účasten pojištění též, jestliže vykonával v kalendářním měsíci u různých zaměstnavatelů více dohod o provedení práce a úhrn zúčtovaných započitatelných příjmů z těchto dohod dosáhl v kalendářním měsíci aspoň rozhodnou částku podle § 7a odst. 2 písm. b).

(4) Zaměstnanec je účasten pojištění podle odstavců 1 až 3 nejvýše po dobu trvání dohod o provedení práce v kalendářním měsíci.

(5) Je-li zaměstnanec činný na základě dohody o provedení práce účasten pojištění pro splnění podmínky podle § 7a odst. 2 písm. b), je pojištěn z výkonu každé dohody o provedení práce.

(6) Započitatelný příjem zúčtovaný zaměstnavatelem až po skončení výkonu dohody o provedení práce se považuje pro účely pojištění za příjem zúčtovaný do kalendářního měsíce, v němž tato dohoda skončila.

komentář k§ 7b

po 1. červenci 2024

V novém ustanovení § 7b zákona se upravují podmínky, za kterých vzniká zaměstnanci účast na NP u zaměstnance činného na základě dohody o provedení práce.

U jednoho zaměstnavatele v případě dohody o provedení práce bude rozhodný příjem nově 25 % průměrné mzdy namísto fixních 10 000 Kč i v případě jedné dohody o provedení práce a také i v případě více dohod o provedení práce.

Bude-li tento zaměstnanec u tohoto zaměstnavatele pracovat na základě dvou a více dohod o provedení práce, bude se zúčtovaný příjem ze všech těchto dohod o provedení práce v kalendářním měsíci sčítat pro účely vyhodnocení, zda bylo dosaženo částky rozhodného příjmu.

Změna tedy nastává pouze ve stanovení rozhodného příjmu, který bude automaticky valorizován.

Současně bude stanovena další nová podmínka v případech, kdy zaměstnanec pracuje souběžně u více zaměstnavatelů ve více zaměstnáních na základě dohody o provedení práce, nebo na sebe takové dohody o provedení práce v rámci jednoho kalendářního měsíce navazují. Pokud bude součet všech zúčtovaných příjmů zaměstnance u všech jeho zaměstnavatelů u zaměstnání vykonávaných na základě dohod o provedení práce překročen, vznikne zaměstnanci účast na pojištění ze všech těchto zaměstnání a bude odvedeno pojistné. I nadále jako při současné platné právní úpravě bude docházet k tzv. „přesouvání příjmů“ v případech, kdy bude zaměstnanci zúčtován příjem po skončení doby zaměstnání. Takto zúčtovaný příjem se posune do posledního měsíce, kdy zaměstnání trvalo.

Zaměstnavatel je povinen předat zaměstnanci, s nímž uzavřel DPP, nejpozději v den nástupu písemnou informaci o povinnosti zaměstnance sdělovat zaměstnavateli uzavření nebo trvání dalších dohod o provedení práce alespoň s jedním dalším zaměstnavatelem (i bývalým v rámci jednoho kalendářního měsíce), včetně upozornění na důsledky nedodržení této oznamovací povinnosti. Zaměstnavatel tak učiní prokazatelným způsobem. Zaměstnavatel má povinnost vést ve své evidenci potvrzení o tom, že informační povinnost vůči zaměstnanci splnil.

Zaměstnanec činný na základě dohody o provedení práce je povinen prokazatelným způsobem sdělit každému svému zaměstnavateli (i bývalému), u něhož je činný na základě dohody o provedení práce, že je nebo byl zaměstnán na základě dohody o provedení práce i u alespoň jednoho dalšího zaměstnavatele v rámci jednoho kalendářního měsíce. Sdělení lze učinit písemně i v elektronické podobě zasláním na elektronickou adresu určenou zaměstnavatelem nebo do datové schránky určené zaměstnavatelem. Sdělení bude volnou formou, ale budou stanoveny minimální údaje, které musí obsahovat. Sdělení je zaměstnanec povinen učinit nejpozději v den nástupu do zaměstnání, a to vůči všem zaměstnavatelům (i bývalým, kterým dosud oznámení nedal).

§ 8

Souběh pojištění z více
zaměstnání

Vykonává-li zaměstnanec více zaměstnání, z nichž každé zakládá účast na pojištění, je pojištěn z každého z těchto za­městnání. Je-li však společník společnosti s ručením omezeným současně jednatelem téže společnosti s ručením omezeným, je pojištěn z těchto činností jen jednou. Vykonává-li člen zastupitelstva územního samosprávného celku, zastupitelstva městské části nebo městského obvodu územně členěných statutárních měst nebo hlavního města Prahy souběžně více funkcí pro tentýž územní samosprávný celek, za které je odměňován, je z nich pojištěn jen jednou; to platí obdobně pro osobu, která je členem více kolektivních orgánů územního samosprávného celku nebo orgánů zřízených jeho orgány.

komentář k § 8

Vykonává-li zaměstnanec souběžně více zaměstnání, posuzuje se jeho účast na NP, v každém zaměstnání zvlášť, nepřihlíží se k tomu, že vykonává ještě jiné zaměstnání. To platí i v případě, kdy zaměstnanec vykonává více zaměstnání u téhož zaměstnavatele, například má s týmž zaměstnavatelem uzavřen pracovní poměr, dohodu o provedení práce nebo dohodu o pracovní činnosti, nebo 2 dohody o pracovní činnosti nebo 2 pracovní poměry.

Zaměstnanec může být nemocensky pojištěn zároveň jako zaměstnanec i jako OSVČ. Výjimka platí pro souběh činnosti:

     společníka a jednatele téže s. r. o., protože tyto činnosti se od 1. 1. 2012 posuzují jako jedno zaměstnání, odměny z obou činností se proto musí sčítat. Z úhrnu sjednaných započitatelných příjmů z činnosti společníka a z činnosti jednatele se teprve posuzuje, zda zaměstnání zakládá účast na NP od vstupu do zaměstnání, protože je zaměstnáním ostatním, nebo zda se jeho účast na NP bude posuzovat v každém kalendářním měsíci zvlášť, protože jde o zaměstnání malého rozsahu.

Od 1. 1. 2014 výjimka platí i pro souběh činností:

–   člena zastupitelstva územního samosprávného celku, pokud z funkce zastupitele vykonává více činností, například je zároveň členem rady, výboru nebo komise,

–   osoby, která je členem více kolektivních orgánů územního samosprávného celku nebo orgánů zřízených jeho orgány.

Má-li zaměstnanec nárok na stejnou dávku z více zaměstnání, posuzuje se sice nárok na dávku a na její poskytování z každého zaměstnání zvlášť, ale vyplácí se dávka jen jedna. Výše dávky se vypočítá z úhrnu denních vyměřovacích základů ze všech zaměstnání, z nichž byl nárok na dávku uplatněn. Náhrada mzdy po dobu prvních 14 dnů pracovní neschopnosti podle § 192 ZP se však vyplácí z každého zaměstnání zvlášť.

Navazují-li u téhož zaměstnavatele 2 zaměstnání stejného druhu bezprostředně na sebe, například pracovní poměr na dobu určitou na pracovní poměr na dobu určitou, považuje se druhé zaměstnání za pokračování prvního zaměstnání.

§ 9

Vynětí zaměstnanců z pojištění

(1) Z pojištění jsou vyňati zaměstnanci vykonávající za­městnání v České republice pro

a)  zaměstnavatele, který požívá diplomatických výsad a imunit, pokud jsou účastni pojištění v jiném státě,

b)  mezinárodní organizaci, pokud jsou účastni pojištění prostřednictvím této mezinárodní organizace a písemně prohlásí orgánu nemocenského pojištění, že chtějí být z tohoto důvodu vyňati z pojištění v České republice; toto prohlášení podávají zaměstnanci orgánu nemocenského pojištění prostřednictvím mezinárodní organizace, pro niž vykonávají zaměstnání.

(2) Z pojištění jsou dále vyňaty osoby, které nejsou občany České republiky nebo občany Evropské unie a jsou zaměstnány v České republice bez platného oprávnění k pobytu na území České republiky podle jiného právního předpisu⁶⁾.

komentář k § 9

Předmětné ustanovení upravuje v odst. 1 písm. a) vynětí zaměstnanců vykonávajících zaměstnání v ČR pro zaměstnavatele, který požívá diplomatických výsad a imunit, a to za podmínky, že dotyční jsou NP ve svém vysílajícím státě. Toto ustanovení má oporu ve Vídeňské úmluvě o konzulárních stycích (vyhláška č. 157/­1964 Sb.), která stanoví podmínky, za kterých jsou ze sociálního zabezpečení vyňati členové služebního personálu mise.

Naproti tomu v některých státech neexistuje NP (např. USA). V takovém případě jsou diplomaté a členové jejich rodin přihlášeni zastupitelským úřadem k nemocenskému a důchodovému pojištění v ČR, resp. u Pražské správy sociálního zabezpečení.

V odst. 1 písm. b) je upraveno vynětí zaměstnanců některých mezinárodních organizací z NP v ČR a podmínky, za kterých tak učiní jejich „zaměstnavatel“ – mezinárodní organizace.

Odstavec 2 zdůrazňuje jednu ze základních zásad NP – NP mohou být pouze občané ČR, občané EU a cizinci zaměstnaní v ČR na základě platného oprávnění podle zákona č. 326/­1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky a o změně některých zákonů. Cizinci bez platného oprávnění k pobytu nemohou být v ČR účastni NP.

§ 10

Vznik a zánik pojištění
zaměstnanců

(1) Pojištění vzniká zaměstnanci dnem, ve kterém začal vykonávat práci pro zaměstnavatele, a zaniká dnem skončení doby zaměstnání, pokud se nestanoví jinak v odstavcích 2 a 3.

(2) U zaměstnance v pracovním poměru a státního zaměstnance podle zákona o státní službě se za den, ve kterém tento zaměstnanec začal vykonávat práci, považuje též den přede dnem započetí výkonu práce, za který příslušela náhrada mzdy nebo platu nebo za který se mzda nebo plat nekrátí.

(3) Pojištění vzniká u

a)  smluvního zaměstnance dnem, ve kterém začal vykonávat práci pro smluvního zaměstnavatele, a zaniká dnem skončení výkonu práce pro smluvního zaměstnavatele,

b)  soudce dnem nástupu do funkce a zaniká dnem skončení výkonu funkce soudce,

c)  členů zastupitelstev územních samosprávných celků a zastupitelstev městských částí nebo městských obvodů územně členěných statutárních měst a hlavního města Prahy dnem, od něhož náleží odměna za výkon funkce, a zaniká dnem skončení této funkce nebo zánikem mandátu člena zastupitelstva; plní-li dosavadní starosta, místostarosta, primátor, náměstek primátora nebo člen rady územního samosprávného celku, městské části nebo městského obvodu územně členěného statutárního města nebo hlavního města Prahy svěřené pravomoci po uplynutí volebního období do zvolení nového starosty, místostarosty, primátora, náměstka primátora nebo rady územního samosprávného celku, městské části nebo městského obvodu územně členěného statutárního města nebo hlavního města Prahy a je mu vyplácena odměna za výkon funkce, trvá mu účast na pojištění ještě po dobu, po kterou mu náleží tato odměna; to platí obdobně pro hejtmana kraje, náměstka hejtmana kraje, primátora hlavního města Prahy a náměstka primátora hlavního města Prahy,

d)  poslance Poslanecké sněmovny a senátora Senátu Parlamentu České republiky dnem zvolení a zaniká dnem zániku mandátu,

e)  osoby pečující a osoby v evidenci dnem, od něhož náleží odměna pěstouna podle zákona o sociálně-právní ochraně dětí13), a zaniká dnem, od něhož tato odměna nenáleží z jiných důvodů, než je dočasná pracovní neschopnost nebo nařízená karanténa,

f)  odsouzeného dnem zařazení do práce a zaniká dnem odvolání z výkonu práce,

g)  společníka společnosti s ručením omezeným a komanditisty komanditní společnosti, jestliže mimo pracovněprávní vztah vykonává pro ni práci, dnem, ve kterém začal konat práci pro společnost, a zaniká dnem ukončení výkonu této práce,

h)  osoby pověřené obchodním vedením na základě smluvního zastoupení dnem uvedeným v pověření k obchodnímu vedení a zaniká dnem zrušení tohoto pověření,

i)  likvidátora dnem jmenování a zaniká dnem ukončení výkonu funkce,

j)  svědka v soudním a správním řízení a v přípravném trestním řízení dnem, za který mu náleží náhrada ušlého výdělku z důvodu podání svědecké výpovědi, a zaniká dnem, který předchází dni, za který tato náhrada již nenáleží; to platí obdobně pro osobu, která podala vysvětlení na výzvu policejního orgánu nebo správního orgánu a má nárok na náhradu ušlého výdělku.

(4) Jestliže sjednaná částka započitatelného příjmu pře­stane dosahovat rozhodného příjmu z důvodu

a)  změny sjednané částky započitatelného příjmu, zaniká účast zaměstnance na pojištění dnem předcházejícím dni, od kterého k této změně došlo,

b)  zvýšení rozhodného příjmu podle § 6 odst. 2 věty druhé, zaniká účast zaměstnance na pojištění podle § 6 dnem předcházejícím dni, od kterého k tomuto zvýšení došlo.

(5) Jestliže v zaměstnání malého rozsahu dojde ke sjednání započitatelného příjmu v částce alespoň rozhodného příjmu anebo sjednaný započitatelný příjem bude alespoň na tuto částku zvýšen, vzniká pojištění ode dne, od něhož byl započitatelný příjem na takovou částku sjednán nebo zvýšen.

(6) Uzavřel-li zaměstnanec po skončení pracovního poměru další pracovní poměr k témuž zaměstnavateli tak, že oba pracovní poměry na sebe bezpro­středně navazují, nedochází k zániku pojištění z důvodu skončení předchozího pracovního poměru, pokud v dalším pracovním poměru jsou splněny podmínky účasti na pojištění; v tomto případě se má za to, že pojištění trvá bez přerušení. Ustanovení věty první platí obdobně pro ostatní pojištěnce, pokud jejich další zaměstnání je zaměstnáním stejného druhu jako předchozí zaměstnání a pro obě zaměstnání platí stejné podmínky účasti na pojištění. Ustanovení věty první a druhé však neplatí, je-li jedno zaměstnání zaměstnání malého rozsahu nebo dohoda o provedení práce.

(7) Pojištění zaměst­nance zaměstnaného u zaměstnavatele se sídlem na území České republiky, jehož místo výkonu práce je trvale v cizině a který má trvalý pobyt na území České republiky nebo jiného členského státu Evropské unie, vzniká dnem zahájení výkonu práce v cizině též v případě, že zaměstnavatel tohoto zaměstnance nedoloží, že tento zaměstnanec je povinně účasten důchodového pojištění v cizině. Vzniklo-li pojištění zaměstnance podle věty první, zaniká pojištění dnem následujícím po dni, ve kterém bylo doloženo, že zaměstnanec je povinně účasten důchodového pojištění ve státě, ve kterém má trvale místo výkonu práce.

(8) Pojištění zahraničního zaměstnance vzniká dnem, který uvedl v přihlášce k účasti na pojištění, nejdříve však dnem, ve kterém byla přihláška k pojištění podána, a zaniká dnem skončení dobrovolné účasti na důchodovém pojištění nebo dnem skončení doby zaměstnání na území České republiky nebo prvním dnem kalen­dářního měsíce, za který nebylo ve stanovené lhůtě nebo výši podle zvláštního právního předpisu¹⁾ zaplaceno pojistné, anebo dnem uvedeným v odhlášce z pojištění, ne však dříve než dnem, ve kterém byla tato odhláška podána.

(9) Jestliže v době trvání pojištění nastoupí zaměstnanec výkon trestu odnětí svobody nebo zabezpečovací detence, dosa­vadní pojištění dnem nástupu výkonu trestu odnětí svobody nebo zabezpečovací detence zaniká a opětovně vznikne dnem nástupu do zaměstnání po skončení výkonu trestu odnětí svobody nebo zabezpečovací detence.

komentář k § 10

Další základní zásadou NP je, že NP vzniká dnem, ve kterém začal zaměstnanec vykonávat práci pro zaměstnavatele a zaniká skončením zaměstnání. Nejedná se o vznik a zánik účasti na NP, ale o vznik a zánik doby zaměstnání. U zaměstnání ostatního je zaměstnanec v této době účasten NP.

Z této zásady platí výjimka uvedená v odst. 2 u zaměstnanců v pracovním poměru, kde se za vstup do zaměstnání považuje den, za který jim i před zahájením práce náleží podle ZP náhrada mzdy, nebo se jim měsíční mzda nekrátí – např. za svátek, za dovolenou, za návštěvu lékaře apod. Klasickým příkladem jsou pracovní poměry uzavírané od 1. 1., kdy zaměstnanci nastupují do práce až nejbližší další pracovní den (např. 2. 1. nebo 3. 1.) a za Nový rok obdrží náhradu mzdy za svátek nebo se jim mzda/plat nekrátí.

     Vznik pojištění ze zákona

V odst. 3 jsou vyjmenováni pojištěnci, u nichž je den vzniku a zániku účasti na NP stanoveno tzv. ze zákona.

Pojištění vzniká u:

–   smluvního zaměstnance dnem, ve kterém začal vykonávat práci pro smluvního zaměstnavatele, a zaniká dnem skončení výkonu práce pro smluvního zaměstnavatele,

–   soudce dnem nástupu do funkce a zaniká dnem skončení výkonu funkce soudce,

–   členů zastupitelstev územních samosprávných celků a zastupitelstev městských částí nebo městských obvodů územně členěných statutárních měst a hlavního města Prahy dnem, od něhož náleží odměna za výkon funkce, a zaniká dnem skončení této funkce nebo zánikem mandátu člena zastupitelstva; plní-li dosavadní starosta, místostarosta, primátor, náměstek primátora nebo člen rady územního samosprávného celku, městské části nebo městského obvodu územně členěného statutárního města nebo hlavního města Prahy svěřené pravomoci po uplynutí volebního období do zvolení nového starosty, místostarosty, primátora, náměstka primátora nebo rady územního samosprávného celku, městské části nebo městského obvodu územně členěného statutárního města nebo hlavního města Prahy a je mu vyplácena odměna za výkon funkce, trvá mu účast na pojištění ještě po dobu, po kterou mu náleží tato odměna; to platí obdobně pro hejtmana kraje, náměstka hejtmana kraje, primátora hlavního města Prahy a náměstka primátora hlavního města Prahy,

–   poslance Poslanecké sněmovny a senátora Senátu Parlamentu ČR dnem zvolení a zaniká dnem zániku mandátu,

–   osoby pečující a osoby v evidenci dnem, od něhož náleží odměna pěstouna podle zákona o sociálně-právní ochraně dětí, a zaniká dnem, od něhož tato odměna nenáleží z jiných důvodů, než je dočasná pracovní neschopnost nebo nařízená karanténa,

–   odsouzeného dnem zařazení do práce a zaniká dnem odvolání z výkonu práce,

–   společníka společnosti s ručením omezeným a komanditisty komanditní společnosti, jestliže mimo pracovněprávní vztah vykonává pro ni práci, dnem, ve kterém začal konat práci pro společnost, a zaniká dnem ukončení výkonu této práce,

–   osoby pověřené obchodním vedením na základě smluvního zastoupení dnem uvedeným v pověření k obchodnímu vedení a zaniká dnem zrušení tohoto pověření,

–   likvidátora dnem jmenování a zaniká dnem ukončení výkonu funkce,

–   svědka v soudním a správním řízení a v přípravném trestním řízení dnem, za který mu náleží náhrada ušlého výdělku z důvodu podání svědecké výpovědi, a zaniká dnem, který předchází dni, za který tato náhrada již nenáleží; to platí obdobně pro osobu, která podala vysvětlení na výzvu policejního orgánu nebo správního orgánu a má nárok na náhradu ušlého výdělku.

Jedná se o pojištěnce, zpravidla pojištěnce volené do různých funkcí, u nichž by bylo v praxi obtížné stanovit vznik a zánik účasti na NP, proto se stanoví tento den jednotně – např. u poslance Poslanecké sněmovny vzniká účast na NP dnem jeho zvolení do funkce a zaniká dnem zániku mandátu.

V odstavci 4 se řeší otázka postupu pří změně zaměstnání ostatního v zaměstnání malého rozsahu v době trvání jednoho pracovněprávního vztahu u jednoho zaměstnavatele. To se stává v praxi v okamžiku, kdy dochází ke změně výše sjednaného příjmu nebo – a to častěji – ke zvýšení minimální hranice rozhodné pro účast na NP, která např. v r. 2024 činí 4 000 Kč.

Toto ustanovení má význam z důvodu hlášení pojištění zaměstnavatelem příslušné OSSZ. Zaměstnavatel totiž musí OSSZ nahlásit den ukončení tzv. zaměstnání ostatního. Zaměstnání malého rozsahu se hlásí OSSZ až po prvním kalendářním měsíci trvání zaměstnání malého rozsahu, v kterém zaměstnanec dosáhl příjmu alespoň 4 000 Kč, nicméně den vstupu do zaměstnání malého rozsahu je den, kdy zaměstnanec za těchto podmínek začal pracovat.

     Změna zaměstnání malého rozsahu

V odstavci 5 se řeší situace opačná proti odstavci 4, a to postup při změně zaměstnání malého rozsahu v zaměstnání ostatní v době trvání jednoho pracovněprávního vztahu u jednoho zaměstnavatele. I to je důležité především z důvodu komunikace s OSSZ. I ukončení zaměstnání malého rozsahu musí zaměstnavatel ohlásit příslušné OSSZ, a to v den, kdy toto končí. Den nástupu do zaměstnání ostatního je bezprostředně následující kalendářní den po skončení zaměstnání malého rozsahu. Skončí-li zaměstnání malého rozsahu 31. 12. bude dnem nástupu do zaměstnání ostatního 1. 1. bez ohledu na to, že je to svátek a zaměstnanec začne vykonávat práci až 2. 1. nebo 3. 1.

     Bezprostředně navazující na sebe dva pracovní vztahy stejného druhu

Odstavec 6 stanoví zásadu, podle které, navazují-li na sebe bezprostředně dva pracovní vztahy stejného druhu (s výjimkou dohod o provedení práce) – např. pracovní poměr na pracovní poměr apod. a žádný z nich není považován za zaměstnání malého rozsahu, posuzují se tyto vztahy pro účely NP za jeden pracovní vztah. To je praktické zejména u pracovních poměrů na dobu určitou, kdy jeden pracovní poměr navazuje na předchozí pracovní poměr. Nemocenské pojištění v takovém případě trvá nepřetržitě a zaměstnavatel proto neoznamuje skončení zaměstnání a nástup do nového zaměstnání. I pro stanovení rozhodného období se jedná o týž pracovní vztah, do rozhodného období se zahrnují kalendářní měsíce z obou zaměstnání.

     Místo výkonu práce trvale v cizině

Odstavec 7 stanoví postup v NP u zaměstnance zaměstnaného u zaměstnavatele se sídlem na území ČR, jehož místo výkonu práce je trvale v cizině a který má trvalý pobyt na území ČR nebo jiného členského státu EU a na dotyčného se nevztahují koordinační předpisy EU nebo dvoustranné mezinárodní smlouvy o sociálním zabezpečení, jež jsou našemu právnímu řádu nadřazeny. Pokud zaměstnavatel tohoto zaměstnance nedoloží, že tento zaměstnanec je povinně účasten důchodového pojištění v cizině, vzniká dotyčnému účast na NP podle tohoto zákona dnem zahájení výkonu práce v cizině.

Přehled těchto smluv a jejich obsah je uveřejněn na webových stránkách MPSV www.mpsv.cz (www.mpsv.cz/web/cz/dvoustranne-smlouvy-o-socialnim-zabezpeceni).

     Zahraniční zaměstnanci

Odstavec 8 upravuje vznik a zánik NP u zahraničního zaměstnance, který je činný v ČR ve prospěch zahraničního zaměstnavatele [§ 3 písm. q) zákona]. Tento zaměstnanec se přihlašuje dobrovolně k účasti na nemocenském i důchodovém pojištění a musí být pojištěn jak nemocensky, tak důchodově.

     Výkon trestu odnětí svobody nebo zabezpečovací detence

Odstavec 9 pro úplnost vysvětluje, že u zaměstnance, který nastoupí výkon trestu odnětí svobody nebo zabezpečovací detence NP tím dnem zaniká a vznikne až dnem opětovného nástupu do práce.

HLAVA III

ÚČAST OSOB SAMOSTATNĚ VÝDĚLEČNĚ
ČINNÝCH NA POJIŠTĚNÍ

§ 11

Podmínky účasti osob samostatně výdělečně činných na pojištění

Osoba samostatně výdělečně činná je účastna pojištění, jestliže

a)  vykonává samostatnou výdělečnou činnost na území České republiky anebo mimo území České republiky, avšak na základě oprávnění vyplývajících z právních předpisů České republiky, a

b)  podala přihlášku k účasti na pojištění na předepsaném tiskopisu.

komentář k § 11

Podle § 9 zákona o ZDP se za osobu samostatně výdělečně činnou se pro účely pojištění považuje osoba, která ukončila povinnou školní docházku a dosáhla věku aspoň 15 let a:

     vykonává samostatnou výdělečnou činnost, nebo

     spolupracuje při výkonu samostatné výdělečné činnosti, pokud podle zákona o daních z příjmů lze na ni rozdělovat příjmy dosažené výkonem této činnosti a výdaje vynaložené na jejich dosažení, zajištění a udržení.

Tato definice platí, jak pro důchodové pojištění, tak pro NP. Citované ustanovení v taxativním výčtu stanoví, co se rozumí samostatnou výdělečnou činností a kdy se tato činnost považuje za tzv. hlavní samostatnou výdělečnou činnost a kdy za vedlejší samostatnou výdělečnou činnost.

Z předmětného ustanovení § 11 vyplývá, že na rozdíl od účasti na důchodovém pojištění je NP u OSVČ dobrovolné a vzniká na základě podané přihlášky k NP. Pojištění v tom případě vzniká zásadě ke dni podání přihlášky, nemůže – jako u zaměstnanců – vzniknout zpětně. Jedná se o tiskopis „Přihláška k dobrovolné účasti na nemocenském pojištění OSVČ“, který lze stáhnout z webových stránek ČSSZ.

Důležité

     OSVČ si určuje měsíční základ, z něhož platí pojistné. Sazba pojistného na NP OSVČ od 1. 1. 2024 činí 2,7 %. Minimální měsíční základ pojistného činí 8 000 Kč a minimální platba je stanovena ve výši 216 Kč. Měsíční základ v kalendářním měsíci nemůže být vyšší než vypočtený nebo určený vyměřovací základ uvedený na posledním Přehledu, který připadá v průměru na kalendářní měsíce, v nichž OSVČ vykonávala činnost v tom roce, za který Přehled podala.

OSVČ může být nemocensky pojištěna pouze v měsících, kdy zaplatila pojistné ve stanovené lhůtě a alespoň v minimální výši 216 Kč. Pojistné na NP u OSVČ činí 2,7 % měsíčního základu, a proto minimální výše činí 216 Kč (2,7 % z 8 000 Kč).

OSVČ náleží z NP nemocenské, dlouhodobé ošetřovné, otcovská a peněžitá pomoc v mateřství. Nemocenské náleží od 15. dne trvání dočasné pracovní neschopnosti a ve stejné výši jako u zaměstnanců.

§ 12

Pojištění při výkonu několika samostatných
výdělečných činností

Jestliže osoba samostatně výdělečně činná vykonává sou­běžně několik samostatných výdělečných činností, je z nich pojištěna jen jednou.

komentář k § 12

Ustanovení zdůrazňuje, že byť OSVČ vykonává souběžně několik samostatných výdělečných činností (např. zedník a obkladač, instalatér a topenář), je účastna NP pouze jednou a také podává jen jednu přihlášku k NP za obě činnosti.

§ 13

Vznik a zánik pojištění osob samostatně
výdělečně činných

(1) Pojištění vzniká osobě samostatně výdělečně činné dnem, který uvedla v přihlášce k účasti na pojištění, nejdříve však dnem, ve kterém byla přihláška podána.

(2) Osobě samostatně výdělečně činné zaniká pojištění

a)  dnem uvedeným v odhlášce z pojištění, ne však dříve než dnem, ve kterém byla tato odhláška podána,

b)  dnem skončení samostatné výdělečné činnosti,

c)  dnem zániku oprávnění vykonávat samostatnou výdělečnou činnost,

d)  dnem, od kterého jí byl pozastaven výkon samostatné výdělečné činnosti,

e)  prvním dnem kalendářního měsíce, za který nebylo ve sta­novené lhůtě podle zvláštního právního předpisu¹⁾ zaplaceno pojistné, nebo sice bylo zaplaceno v této lhůtě, avšak v nižší částce, než mělo být zaplaceno, nebo

f)  dnem nástupu výkonu trestu odnětí svobody nebo zabez­pečovací detence.

komentář k § 13

Ustanovení upravuje vznik a zánik účasti na NP u OSVČ. Na rozdíl od zaměstnanců, nemůže účast na NP vzniknout nikdy zpětně, to je zásada. Pojištění může vzniknout nejdříve dnem podání přihlášky, není-li v ní určen den pozdější.

Z ustanovení § 161 zákona vyplývá, že přihláška k NP je podána dnem, kdy byla předána příslušné OSSZ nebo dnem, kdy byla podána na poštu.

V odst. 2 se v taxativním výčtu vyjmenovávají situace, kdy OSVČ zaniká účast na NP tzv. ze zákona. V případech, kdy OSVČ nesmí podnikat, zaniklo jí oprávnění k podnikání, výkon samostatné výdělečné činností jí byl pozastaven nebo nastoupila výkon trestu odnětí svobody nebo zabezpečovací detence nemůže ani trvat účast na NP.

Podle odst. 2 písm. e) zaniká OSVČ účast na NP prvním dnem kalendářního měsíce, za který nebylo ve stanovené lhůtě zaplaceno pojistné. To proto, že účast na NP je zásadně dobrovolná a v případě, kdy není zaplaceno alespoň v minimální výši, presumuje se, že dotyčná OSVČ nechce být nadále účastna pojištění. Zanikne-li NP musí dotyčná OSVČ podat novu přihlášku. Z těch všech důvodů se doporučuje platit pojistné na začátku měsíce nebo o měsíc dopředu. Zákon umožňuje i platbu dopředu na celý kalendářní rok, to ovšem pouze na základě předchozího oznámení příslušné OSSZ.

V případě nezaplacení pojistného nebo v případě, kdy OSVČ podá odhlášku z pojištění, sdělí OSSZ OSVČ zánik pojištění, a to ve lhůtě podle § 84 písm. m) zákona.

Sazba pojistného na NP OSVČ od 1. 1. 2024 činí 2,7 %. Minimální měsíční základ pojistného činí 8 000 Kč a minimální platba je stanovena ve výši 216 Kč. Maximální měsíční záloha OSVČ pro rok 2024 je 51 353 Kč. Výši měsíčního základu si určuje OSVČ sama v rozmezí minimálního a maximálního základu.

Pojistné na NP a pojistné na důchodové pojištění se platí samostatně, byť lhůty záloh jsou stejné.

ČÁST TŘETÍ

DÁVKY

HLAVA I

OBECNÉ PODMÍNKY NÁROKU
NA DÁVKY A JEJICH VÝPLATU

§ 14

(1) Nárok na dávku vzniká, jestliže podmínky pro vznik nároku na dávku byly splněny v době pojištění.

(2) V případě souběhu pojištění se podmínky pro vznik nároku na dávku posuzují v každém pojištění samostatně. Je-li nárok na tutéž dávku, s výjimkou vyrovnávacího příspěvku v tě­hotenství a mateřství, současně z více pojištění, náleží dávka ze všech pojištění jen jednou.

komentář k § 14

Obecnou podmínkou zákona je, že nárok na dávku vzniká, jestliže podmínky pro vznik nároku na dávku byly splněny v době pojištění. To platí pro všechny dávky podle tohoto zákona. Podmínkou pro vznik nároku je účast na NP nebo trvání tzv. ochranné lhůty (§ 15 zákona). Tato podmínka se posuzuje k tzv. okamžiku vzniku sociální události, což je podle § 3 písm. l) zákona událost, s níž tento zákon spojuje vznik nároku na dávku, vznik dočasné pracovní neschopnosti, nařízení karantény, vznik potřeby ošetřování nebo péče o fyzickou osobu v případech uvedených v § 39 zákona, vznik potřeby dlouhodobé péče, nástup na peněžitou pomoc v mateřství, nástup na dávku otcovské poporodní péče a převedení zaměstnankyně na jinou práci, státní zaměstnankyně na jiné služební místo nebo ustanovení příslušnice na jiné služební místo.

Důležité

     Je třeba rozlišovat podmínky nároku na dávku a podmínky pro výplatu dávky. Nárok na nemocenské vznikne 15. dnem trvání dočasné pracovní neschopnosti. Dávka však nemusí být vyplácena, pokud dotyčný např. v té době čerpal neplacené volno nebo v době pracovní neschopnosti vykonával pro zaměstnavatele práci (mzdová účetní provedla výpočet mezd).

Pokud má zaměstnanec souběžně 2 či více zaměstnání a ve všech je účasten NP, bude se vznik nároku na dávku a splnění podmínek pro výplatu dávky posuzovat u každého zaměstnání samostatně. Dávka se však bude poskytovat pouze jedna a bude součtem dávek z obou zaměstnání.

§ 15

(1) Nemocenské náleží též, jestliže ke vzniku dočasné pracovní neschopnosti (§ 57) nebo k nařízení karantény (§ 105) došlo po zániku pojištění v ochranné lhůtě. Ochranná lhůta činí 7 kalendářních dnů ode dne zániku pojištění; pokud však pojištění trvalo kratší dobu, činí ochranná lhůta jen tolik kalendářních dnů, kolik dnů pojištění trvalo.

(2) Peněžitá pomoc v mateřství náleží též, jestliže po zániku pojištění došlo k nástupu na peněžitou pomoc v ma­teřství (§ 34 odst. 1) v ochranné lhůtě. Ochranná lhůta činí u žen, jejichž pojištění zaniklo v době těhotenství, 180 kalendářních dnů ode dne zániku pojištění; ustanovení odstavce 1 části věty druhé za středníkem platí zde obdobně. Vznikne-li ženě v ochranné lhůtě uvedené ve větě druhé znovu pojištění, ochranná lhůta po dobu tohoto nového pojištění neběží a nevyčerpaná ochranná lhůta z dřívějšího pojištění se připočítává k ochranné lhůtě získané na základě tohoto nového pojištění, a to nejvýše do celkové výměry 180 kalendářních dnů. Nestanoví-li se ochranná lhůta podle věty druhé, činí ochranná lhůta 7 kalendářních dnů ode dne zániku pojištění; ustanovení odstavce 1 části věty druhé za středníkem platí zde obdobně.

(3) Ochranná lhůta plyne jen z pojištěné činnosti, a to samostatně z každé pojištěné činnosti.

(4) Ochranná lhůta neplyne

a)  z pojištěné činnosti poživatele starobního důchodu nebo invalidního důchodu pro invaliditu třetího stupně,

b)  z dalšího zaměstnání sjednaného jen na dobu dovolené v jiném zaměstnání,

c)  ze zaměstnání malého rozsahu,

d)  ze zaměstnání, které sjednal pojištěnec, který je žákem¹⁵⁾ nebo studentem¹⁶⁾, pokud doba zaměstnání spadá výlučně do období školních prázdnin nebo prázdnin,

e)  v případě, že pojištění odsouzeného skončí v době jeho útěku z místa výkonu trestu odnětí svobody,

f)         ze zaměstnání zaměstnance činného na základě dohody o provedení práce,

g)  z výkonu vojenské činné služby vojáka v záloze,

h)  z výkonu činnosti související s brannou povinností, pokud je v souvislosti s touto činností poskytována podle zákoníku práce náhrada mzdy nebo platu.

(5) Ochranná lhůta zaniká

a)  vznikem nového pojištění; vznikem pojištění osob samo­statně výdělečně činných ochranná lhůta ze zaměstnání nezaniká, pokud nárok na nemocenské a peněžitou pomoc v mateřství nevznikne z pojištění osob samostatně výdě­lečně činných a ochranná lhůta již neprošla dříve, s tím, že ustanovení odstavce 2 věty třetí zde neplatí,

b)  posledním dnem přede dnem, od něhož náleží výplata sta­robního, nebo invalidního důchodu; to však neplatí v případě vzniku nároku na výplatu invalidního důchodu pro invaliditu prvního nebo druhého stupně, jde-li o nárok na peněžitou pomoc v mateřství,

c)  posledním dnem přede dnem nastoupení výkonu trestu odnětí svobody,

d)  posledním dnem přede dnem útěku odsouzeného z místa výkonu trestu odnětí svobody.

komentář k § 15

Podmínky pro nemocenské a peněžitou pomoc v mateřství se mohou splnit též v ochranné lhůtě. Platí zásada, že nemocenské náleží též, jestliže ke vzniku dočasné pracovní neschopnosti nebo k nařízení karantény došlo po zániku pojištění v ochranné lhůtě. Ochranná lhůta pro nemocenské nebo karanténu činí 7 kalendářních dnů ode dne zániku pojištění; pokud však pojištění trvalo kratší dobu, činí ochranná lhůta jen tolik kalendářních dnů, kolik dnů pojištění trvalo.

To v praxi znamená, že ochranná lhůta běžně trvá 7 kalendářních dnů po skončení pracovního poměru, pouze v případech, kdy např. pracovní poměr skončí tři dny po svém zahájení, činí ochranná lhůta pouze ty tři dny.

Ochranná lhůta neplyne:

     z pojištěné činnosti poživatele starobního důchodu nebo invalidního důchodu pro invaliditu třetího stupně,

     z dalšího zaměstnání sjednaného jen na dobu dovolené v jiném zaměstnání,

     ze zaměstnání malého rozsahu,

     ze zaměstnání, které sjednal pojištěnec, který je žákem nebo studentem, pokud doba zaměstnání spadá výlučně do období školních prázdnin nebo prázdnin,

     v případě, že pojištění odsouzeného nebo osoby ve výkonu zabezpečovací detence skončí v době jejich útěku z místa výkonu trestu odnětí svobody nebo zabezpečovací detence,

     ze zaměstnání zaměstnance činného na základě dohody o provedení práce,

     z výkonu vojenské činné služby vojáka v záloze,

     z výkonu činnosti související s brannou povinností, pokud je v souvislosti s touto činností poskytována podle zákoníku práce náhrada mzdy nebo platu.

Ochranná lhůta plyne jen z pojištěné činnosti, a to samostatně z každé pojištěné činnosti.

Peněžitá pomoc v mateřství náleží též, jestliže po zániku pojištění došlo k nástupu na peněžitou pomoc v mateřství v ochranné lhůtě. Ochranná lhůta činí u žen, jejichž pojištění zaniklo v době těhotenství, 180 kalendářních dnů ode dne zániku pojištění; pokud však pojištění trvalo kratší dobu, činí ochranná lhůta jen tolik kalendářních dnů, kolik dnů pojištění trvalo. Vznikne-li ženě v ochranné lhůtě znovu pojištění, ochranná lhůta po dobu tohoto nového pojištění neběží a nevyčerpaná ochranná lhůta z dřívějšího pojištění se připočítává k ochranné lhůtě získané na základě tohoto nového pojištění, a to nejvýše do celkové výměry 180 kalendářních dnů. Nestanoví-li se ochranná lhůta ani takto, činí ochranná lhůta 7 kalendářních dnů ode dne zániku pojištění; pokud však pojištění trvalo kratší dobu, činí ochranná lhůta jen tolik kalendářních dnů, kolik dnů pojištění trvalo.

Ochranná lhůta pro dávky nemocenského se tedy oproti právní úpravě platné dříve nemění. U žen, jimž zaměstnání skončilo v době těhotenství, činí ochranná lhůta pro peněžitou pomoc v mateřství i nadále prakticky stejnou dobu (za staré právní úpravy 6 měsíců, nyní 180 dnů), avšak ne vždy jako za předchozí právní úpravy. I u těchto žen nemůže být ochranná lhůta delší, než trvala jejich účast na pojištění, s výjimkou zápočtu nevyčerpané ochranné lhůty ze zaměstnání, které předcházelo tomuto poslednímu zaměstnání.

     Ochranná lhůta zaniká:

–   vznikem nového pojištění; vznikem pojištění osob samostatně výdělečně činných ochranná lhůta ze zaměstnání nezaniká, pokud nárok na nemocenské a peněžitou pomoc v mateřství nevznikne z pojištění osob samostatně výdělečně činných a ochranná lhůta již neprošla dříve, s tím, že ustanovení o sčítání ochranných lhůt zde neplatí,

–   posledním dnem přede dnem, od něhož náleží výplata starobního nebo invalidního důchodu; to však neplatí v případě vzniku nároku na výplatu invalidního důchodu pro invaliditu prvního nebo druhého stupně, jde-li o nárok na peněžitou pomoc v mateřství,

–   posledním dnem přede dnem nastoupení výkonu trestu odnětí svobody nebo zabezpečovací detence,

–   posledním dnem přede dnem útěku odsouzeného nebo osoby ve výkonu zabezpečovací detence z místa výkonu trestu odnětí svobody nebo zabezpečovací detence.

Nemocenské a peněžitá pomoc v mateřství náleží též, jestliže za trvání zaměstnání malého rozsahu nebo dohody o provedení práce vznikne dočasná pracovní neschopnost nebo byla nařízena karanténa nebo dojde k nástupu na peněžitou pomoc v mateřství v kalendářním měsíci, v němž zaměstnanec není účasten pojištění, avšak byl účasten pojištění při výkonu zaměstnání malého rozsahu nebo zaměstnání na základě dohody o provedení práce aspoň ve třech kalendářních měsících bezprostředně před kalendářním měsícem, v němž vznikla tato sociální událost. Tato novinka platí teprve od 1. 2. 2018.

Důležité je uvědomit si, že ochranná lhůta se nevztahuje na otcovskou, ošetřovné a dlouhodobé ošetřovné a vyrovnávací příspěvek v době těhotenství a mateřství. Tyto dávky nelze tedy vyplácet z titulu ochranné lhůty.

§ 15a

Nemocenské a peněžitá pomoc v mateřství náleží též, jestliže za trvání zaměstnání malého rozsahu nebo dohody o provedení práce vznikne dočasná pracovní neschopnost nebo byla nařízena karanténa nebo dojde k nástupu na peněžitou pomoc v mateřství v kalendářním měsíci, v němž zaměstnanec není účasten pojištění, avšak byl účasten pojištění při výkonu zaměstnání malého rozsahu nebo zaměstnání na základě dohody o provedení práce aspoň ve třech kalendářních měsících bezprostředně před kalendářním měsícem, v němž vznikla tato sociální událost.

komentář k § 15a

Podle předmětného ustanovení platí, že zaměstnanec, jehož zaměstnání je zaměstnáním malého rozsahu (§ 7 zákona) nebo, který vykonává práci na základě dohody o provedení práce (§ 7a zákona), má nárok na nemocenské nebo peněžitou pomoc v mateřství, i když není účasten NP v tom kalendářním měsíci, v němž vznikla dočasná pracovní neschopnost, nebo v němž nastoupil na peněžitou pomoc v mateřství. Podmínkou v tomto případě je účast na NP v předchozích 3 kalendářních měsících v tom zaměstnání, ze kterého je nárok na dávku uplatňován. Zákon nevyžaduje, aby účast na NP trvala celé 3 kalendářní měsíce, stačí i několik dnů.

§ 16

Pojištěnec nemá nárok na výplatu nemocenského, peněžité pomoci v mateřství, otcovské a ošetřovného za dobu, po kterou

a)  vykonává v pojištěné činnosti, ze které tyto dávky náleží, práci nebo osobně vykonává samostatnou výdělečnou činnost,

b)  mu náleží podle zvláštních právních předpisů¹⁷⁾ ze zaměst­nání, z něhož tyto dávky náleží, nadále započitatelný příjem s výjimkou služebního příspěvku na bydlení poskytovaného podle zákona o vojácích z povolání^17a),

c)  je ve vazbě, jde-li o dávky, na které vznikl nárok před vzetím do vazby,

d)  vykonává trest odnětí svobody nebo zabezpečovací detenci, jde-li o dávky, na které vznikl nárok před nástupem výkonu trestu odnětí svobody nebo zabezpečovací detence; to však neplatí v případě peněžité pomoci v mateřství, pokud žena ve výkonu trestu odnětí svobody nebo zabezpečovací detence pečuje o dítě¹⁸⁾.

komentář k § 16

Ustanovení vyjmenovává situace, ve kterých nenáleží nárok na výplatu nemocenského, peněžité pomoci v mateřství, otcovské a ošetřovného. Klasickým případem je situace, kdy zaměstnanec v době pracovní neschopnosti vykonává pro zaměstnavatele práci. Výjimky z této zásady jsou uvedeny v § 17 odst. 2 a 3 zákona.

U zaměstnanců ve služebním poměru (státní zaměstnanci, vojáci apod.) tato zásada samozřejmě platí též, po dobu dočasné pracovní neschopnosti se však toleruje výplata příspěvku na bydlení.

Předmětné ustanovení nezmiňuje dlouhodobé ošetřovné, a to proto, že rozhodující podmínkou pro vznik nároku na tuto dávku je, že dotyčná osoba není výdělečně činná. V tomto případě to vyplývá přímo z podstaty dávky a účast na NP zde není rozhodující.

§ 17

(1) Dávky náleží za kalendářní dny. Výše dávky za kalen­dářní den se zaokrouhluje na celé koruny nahoru.

(2) Má-li zaměstnanec za kalendářní den, v němž vznikl nárok na dávku nebo v němž nárok na dávku zanikl, nárok na započitatelný příjem za část pracovní doby, náleží mu dávka za kalendářní den v poměrné výši, která se určí jako poměrný díl připadající na tu část pracovní doby, za kterou mu nenáleží započitatelný příjem.

(3) Ustanovení odstavce 2 platí obdobně v případě dne, v němž vznikla dočasná pracovní neschopnost, která se považuje za pokračování předchozí dočasné pracovní neschopnosti (§ 55 odst. 4 a § 57 odst. 6), a pro účely ošetřovného též dne, v němž zaměstnanec vykonával práci jen po část dne z důvodu, že ošetřovaná osoba byla přijata do zdravotnického zařízení lůžkové péče nebo propuštěna z tohoto zařízení.

(4) Kalendářní dny uvedené v odstavcích 2 a 3 se započí­távají do podpůrčí doby.

komentář k § 17

Ustanovení upravuje výjimky ze zásady obsažené v § 16 odst. 1 zákona.

V případě, že zaměstnanec v den vzniku nároku nebo v den zániku nároku na dávku (rozuměj ošetřovné, dlouhodobé ošetřovné, otcovská a peněžitá pomoc v mateřství) po část dne pracoval, náleží dávka v poměrné výši.

U nemocenského toto platí až pro poslední den nároku na dávku (první den trvání dočasné pracovní neschopnosti nárok na dávku nevzniká, od toho dne náleží náhrada mzdy nebo platu podle § 192 ZP).

I tyto dny, kdy se dávka poskytuje pouze v částečné výši, se započítávají do podpůrčí doby a zaměstnavatel je musí OSSZ řádně nahlásit.

Pro praxi je důležité, že zaměstnavatel musí OSSZ oznamovat údaje o dnech, kdy zaměstnanec měl nárok na dávku, a přesto pracoval. Zaměstnavatel musí OSSZ sdělit, jaká byla pracovní doba zaměstnance a po jakou dobu skutečně dotyčný pracoval. Forma oznámení o výkonu práce v době dočasné pracovní neschopnosti, pobírání peněžité pomoci v mateřství, ošetřovného a otcovské není stanovena.

Pro dočasnou pracovní neschopnost je důležité, zda zaměstnanec první den odpracoval celou směnu, protože z toho údaje OSSZ zjistí, zda dočasná pracovní neschopnost vznikla ten den nebo až den následující. Pro ostatní dávky (které se vyplácejí ode dne vzniku nároku na dávku) je tento údaj rozhodující pro stanovení poměrné výše dávky.

HLAVA II

DENNÍ VYMĚŘOVACÍ ZÁKLAD

§ 18

(1) Denní vyměřovací základ se stanoví tak, že se vy­měřovací základ zjištěný z rozhodného období vydělí počtem kalendářních dnů připadajících na rozhodné období, pokud se dále nestanoví jinak; jsou-li v rozhodném období vyloučené dny (odstavec 7), snižuje se o ně počet kalendářních dnů připadajících na rozhodné období. Denní vyměřovací základ se zaokrouhluje s přesností na 2 platná desetinná místa.

(2) Vyměřovacím základem zaměstnance je úhrn vyměřo­vacích základů pro pojistné na nemocenské a důchodové pojištění za jednotlivé kalendářní měsíce v rozhodném období. Vyměřovacím základem osoby samostatně výdělečně činné je úhrn měsíčních základů v rozhodném období, z nichž tato osoba zaplatila pojistné na pojištění. Do úhrnu vyměřovacích základů pro pojistné na nemocenské a dů­chodové pojištění podle věty první se zahrnují i ty vyměřovací základy, z nichž nebylo odvedeno pojistné z důvodu překročení maximálního vyměřovacího základu^18a); do úhrnu měsíčních vy­měřovacích základů podle věty druhé se zahrnují jen ty měsíční vyměřovací základy, z nichž bylo odvedeno pojistné v souladu se zvláštním právním předpisem¹⁾.

(3) Rozhodným obdobím je období 12 kalendářních měsíců před kalendářním měsícem, ve kterém vznikla sociální událost, pokud se dále nestanoví jinak.

(4) Jestliže sociální událost u zaměstnance vznikla v obdo­bí, kdy od vzniku pojištění zaměstnance do konce kalendářního měsíce, který předchází kalendářnímu měsíci, v němž sociální událost vznikla, neuplynulo 12 kalendářních měsíců, je rozhodným obdobím období od vzniku pojištění zaměstnance do konce ka­lendářního měsíce, který předchází kalendářnímu měsíci, v němž sociální událost vznikla.

(5) Jestliže sociální událost u zaměstnance vznikla v kalendářním měsíci, v němž vzniklo pojištění zaměstnance, považuje se za denní vyměřovací základ jedna třicetina započitatelného příjmu, kterého by zaměstnanec pravděpodobně dosáhl v tomto kalendářním měsíci. Jde-li o zaměstnání malého rozsahu nebo o zaměstnání na základě dohody o provedení práce, považuje se v tomto případě za denní vyměřovací základ jedna třicetina vyměřovacího základu zaměstnance dosaženého v tomto kalendářním měsíci.

(6) Nemá-li zaměstnanec v rozhodném období stanoveném podle odstavce 3 vyměřovací základ nebo není-li v rozhodném období alespoň 30 kalendářních dnů, jimiž se dělí vyměřovací základ, je rozhodným obdobím první předchozí kalendářní rok, v němž byl dosažen započitatelný příjem a je v něm alespoň 30 kalendářních dnů, jimiž se dělí vyměřovací základ. Rozhodné období podle věty první začíná nejdříve dnem vzniku pojištění zaměstnance. První předchozí kalendářní rok se zjišťuje postupně od roku, v němž vznikla sociální událost.

(7) Vyloučenými dny jsou

a)  kalendářní dny omluvené nepřítomnosti zaměstnance v práci nebo ve službě, za které zaměstnanci nenáleží náhrada příjmu nebo za které mu nebyl poskytnut služební příjem nebo služební plat, s výjimkou kalendářních dnů dočasné pracovní neschopnosti, za které zaměstnanci nevznikl nárok na nemocenské z důvodu uvedeného v § 25 písm. a) a c), a kalendářních dnů dočasné pracovní neschopnosti po ukončení podpůrčí doby podle § 28 odst. 4,

b)  kalendářní dny dočasné pracovní neschopnosti nebo karantény, v nichž náleží zaměstnanci náhrada mzdy, platu nebo odměny za dobu v období prvních 14 kalendářních dní dočasné pracovní neschopnosti (karantény) nebo snížený plat (snížená měsíční odměna) za dobu prvních 14 kalen­dářních dní dočasné pracovní neschopnosti (karantény)¹⁹⁾; v období od 1. ledna 2012 do 31. prosince 2013 se těmito vyloučenými dny rozumí období prvních 21 kalendářních dní dočasné pracovní neschopnosti nebo karantény,

c)  kalendářní dny, za které bylo zaměstnanci vypláceno nemocenské, peněžitá pomoc v mateřství, otcovská, ošetřovné nebo dlouhodobé ošetřovné,

d)  kalendářní dny připadající na kalendářní měsíce, za které osoba samostatně výdělečně činná podle zvláštního práv­ního předpisu¹⁾ neplatí pojistné na pojištění,

e)  kalendářní dny připadající na kalendářní měsíce, v nichž osoba samostatně výdělečně činná nebyla účastna pojištění.

komentář k § 18

     Zásady výpočtu denního vyměřovacího základu

Předmětné ustanovení stanoví zásady výpočtu denního vyměřovacího základu. Denní vyměřovací základ se stanoví tak, že se vyměřovací základ zjištěný z rozhodného období vydělí počtem kalendářních dnů připadajících na rozhodné období, pokud se dále nestanoví jinak; jsou-li v rozhodném období vyloučené dny, snižuje se o ně počet kalendářních dnů připadajících na rozhodné období. Denní vyměřovací základ se stanoví s přesností na 2 platná desetinná místa.

Vyměřovacím základem zaměstnance je úhrn vyměřovacích základů pro pojistné na důchodové pojištění za jednotlivé kalendářní měsíce v rozhodném období. Vyměřovacím základem osoby samostatně výdělečně činné je úhrn měsíčních základů v rozhodném období, z nichž tato osoba zaplatila pojistné na pojištění.

Do úhrnu vyměřovacích základů pro pojistné na důchodové pojištění zaměstnance se zahrnují i ty vyměřovací základy, z nichž nebylo odvedeno pojistné z důvodu překročení maximálního vyměřovacího základu; do úhrnu měsíčních vyměřovacích základů osoby samostatně výdělečně činné se zahrnují jen ty měsíční vyměřovací základy, z nichž bylo odvedeno pojistné. Rozhodným obdobím je období 12 kalendářních měsíců před kalendářním měsícem, ve kterém vznikla sociální událost, pokud se dále nestanoví jinak.

     Rozhodné období

Jestliže sociální událost u zaměstnance vznikla v kalendářním měsíci, v němž vzniklo pojištění zaměstnance, považuje se za denní vyměřovací základ jedna třicetina započitatelného příjmu, kterého by zaměstnanec pravděpodobně dosáhl v tomto kalendářním měsíci. Jde-li o zaměstnání malého rozsahu nebo o zaměstnání na základě dohody o provedení práce, považuje se v tomto případě za denní vyměřovací základ jedna třicetina vyměřovacího základu zaměstnance dosaženého v tomto kalendářním měsíci.

Nemá-li zaměstnanec v rozhodném období 12 kalendářních měsíců před kalendářním měsícem, ve kterém vznikla sociální událost vyměřovací základ nebo jsou-li v tomto rozhodném období jen vyloučené dny, je rozhodným obdobím první předchozí kalendářní rok, v němž byl dosažen započitatelný příjem a je v něm alespoň 30 kalendářních dnů, jimiž se dělí vyměřovací základ. Rozhodné období začíná nejdříve dnem vzniku pojištění zaměstnance. První předchozí kalendářní rok se zjišťuje postupně od roku, v němž vznikla sociální událost.

     Dny, které se považují za vyloučené

V odstavci 7 jsou taxativním výčtem uvedeny dny, které se považují za vyloučené.

Denní vyměřovací základ vypočítává OSSZ z podkladů, které obdrží od zaměstnavatele spolu se žádostí o dávku na tiskopise „Příloha k žádosti o ……“. Zaměstnavatel musí nejdříve stanovit rozhodné období, z něhož se budou zjišťovat údaje pro výpočet dávky, tj. započitatelný příjem a vyloučené dny. Rozhodné období musí jednoznačně stanovit od – do.

     Čtyři způsoby stanovení rozhodného období

Důležité

     Zaměstnavatel tedy musí určit, který ze 4 způsobů stanovení rozhodného období platí u zaměstnance, který uplatnil nárok na dávku:

– rozhodné období je 12 kalendářních měsíců před vznikem sociální události,

– rozhodné období je období od vstupu do zaměstnání do konce kalendářního měsíce před vznikem sociální události,

– rozhodné období je období od vstupu do zaměstnání do konce kalendářního měsíce, v němž došlo k nástupu do zaměstnání, pokud sociální událost vznikla v měsíci, v němž zaměstnanec vstoupil do zaměstnání,

– rozhodné období je první předcházející kalendářní rok s aspoň 30 započitatelnými dny, není-li v rozhodném období 12 kalendářních měsíců alespoň 7 započitatelných dnů, nebo v něm není žádný započitatelný příjem.

     Denní vyměřovací základ

se vypočte tak, že úhrn příjmů v rozhodném období se dělí počtem započitatelných dnů. Za příjem se považují vyměřovací základy, které spadají do rozhodného období a z nichž bylo nebo mělo být odvedeno pojistné na sociální zabezpečení. Započitatelnými dny jsou kalendářní dny spadající do rozhodného období, od nichž byly odečteny tzv. vyloučené dny.

Platí zásada, že od kalendářních dnů rozhodného období se odečítají dny omluvené nepřítomnosti v práci s výjimkou následujících dnů, které jsou tzv. vyloučenými dny – jsou to dny, které se od dnů rozhodného období neodpočítávají, i když nepřítomnost zaměstnance v práci byla zaměstnavatelem omluvena:

     dny, za které náleží náhrada mzdy (platu nebo odměny), tj. například dny dovolené nebo dny důležitých osobních překážek v práci (např. návštěva lékaře, úmrtí v rodině) a překážek – jiných úkonů v obecném zájmu (např. dárcovství krve),

     dny pracovní neschopnosti, kterou si zaměstnanec způsobil úmyslně.

Dny pracovní neschopnosti jsou u zaměstnance vyloučenými dny, i když:

     za ně nenáleží náhrada mzdy nebo nemocenské,

     v nich zaměstnanec po část dne pracoval a měl nárok za odpracovanou dobu na náhradu mzdy nebo plat,

     byl zaměstnanec uznán práce neschopným v době neplaceného volna, a proto náhrada mzdy a nemocenské za dny pracovní neschopnosti nebyly vypláceny.

Novela zákona provedená zákonem č. 349/­2023 Sb. provedla v ustanovení s účinností od 1. ledna 2024 dvě drobné legislativně technické změn, v odstavci 2 větě první a třetí zpřesnila pojem „pojištění“, aby bylo jasné, že jde o nemocenské pojištění.

§ 19

(1) Pro účely § 18 odst. 4 až 6 se za vznik pojištění považuje

a)  u zaměstnance, který je pojištěn při výkonu zaměstnání malého rozsahu (§ 7 odst. 2) nebo zaměstnání na základě dohody o provedení práce (§ 7a odst. 2), nástup tohoto zaměstnance do zaměstnání, a to i když zaměstnání nezaložilo účast na pojištění v kalendářním měsíci, v němž zaměstnanec do zaměstnání nastoupil,

b)  u zaměstnanců propuštěných z výkonu trestu odnětí svobody nebo zabezpečovací detence opětovný nástup zaměstnance do zaměstnání, které trvalo po dobu výkonu trestu odnětí svobody nebo zabezpečovací detence.

(2) U pojištěnce uvedeného v § 32 odst. 1 písm. d) a e) se rozhodné období zjišťuje ke dni prvního převzetí dítěte do péče; to platí i v případě, kdy pojištěnec převzal do péče totéž dítě opakovaně.

(3) U zaměstnankyně, které za trvání téhož zaměstnání vznikl nárok na další peněžitou pomoc v mateřství z tohoto za­městnání v období do 4 let věku předchozího dítěte, se za denní vyměřovací základ považuje denní vyměřovací základ zjištěný pro výpočet předchozí peněžité pomoci v ma­teřství, pokud je vyšší než denní vyměřovací základ zjištěný pro výpočet další peněžité pomoci v mateřství; přitom se porovnávají denní vyměřovací základy před jejich úpravou podle § 21.

(4) Rozhodné období pro ošetřovné se u pojištěnce, který převzal ošetřování (péči) podle § 39 odst. 4 věty druhé místo jiného oprávněného, zjišťuje ke dni převzetí ošetřování (péče).

(5) Rozhodné období pro dlouhodobé ošetřovné se zjišťuje ke dni vzniku potřeby dlouhodobé péče nebo ke dni prvního převzetí dlouhodobé péče, jde-li o pojištěnce, který převzal dlouhodobou péči.

(6) U zaměstnankyně převedené na jinou práci nebo na jiné služební místo z důvodu těhotenství, mateřství nebo kojení se rozhodné období zjišťuje namísto ke dni vzniku sociální události ke dni převedení, pokud je to pro ni výhodnější.

(7) Jestliže v rozhodném období stanoveném podle § 18 odst. 4 nemá zaměstnanec vyměřovací základ nebo není-li v tomto rozhodném období alespoň 30 kalendářních dnů, jimiž se dělí vyměřovací základ, považuje se za denní vyměřovací základ jedna třicetina započitatelného příjmu, kterého by zaměstnanec pravděpodobně dosáhl v kalendářním měsíci, v němž vznikla sociální událost. Pokud zaměstnání netrvalo a ani nemělo trvat alespoň 30 kalendářních dnů, je pravděpodobným příjmem započitatelný příjem, kterého by zaměstnanec dosáhl za trvání zaměstnání. Jde-li o zaměstnání malého rozsahu nebo o zaměstnání na základě dohody o provedení práce, považuje se za denní vyměřovací základ jedna třicetina vyměřovacího základu zaměstnance dosaženého v kalendářním měsíci, v němž vznikla sociální událost, jestliže v rozhodném období stanoveném podle § 18 odst. 4 nebo 6 není alespoň 30 kalendářních dnů.

(8) Nelze-li rozhodné období stanovit podle § 18 odst. 6 proto, že nelze určit první předchozí kalendářní rok s vymě­řovacím základem a alespoň 30 kalendářními dny, jimiž se dělí vyměřovací základ, považuje se za denní vyměřovací základ jedna třicetina započitatelného příjmu, kterého by zaměstnanec pravděpodobně dosáhl v kalendářním měsíci, v němž vznikla sociální událost. Ustanovení odstavce 7 věty třetí platí zde obdobně.

(9) Za vyměřovací základ zaměstnance se považují také příjmy, které se podle zvláštního právního předpisu²⁰⁾ zahrnují do vyměřovacího základu pro pojistné na nemocenské a důchodové pojištění a které byly dosaženy při výkonu zaměstnání malého rozsahu nebo na základě dohody o provedení práce v těch kalendářních měsících rozhodného období, v nichž nebyl zaměstnanec při výkonu tohoto zaměstnání pojištěn; do počtu kalendářních dnů připadajících na rozhodné období se přitom započítávají i kalendářní dny připadající na tyto kalendářní měsíce.

(10) Jestliže v rozhodném období stanoveném podle § 18 odst. 3 nemá osoba samostatně výdělečně činná žádný měsíční základ, považuje se za denní vyměřovací základ denní vyměřovací základ zjištěný pro výpočet předchozí dávky z pojištění osoby samostatně výdělečně činné.

(11) Vznikne-li sociální událost v ochranné lhůtě, postupuje se při určení rozhodného období tak, jako by sociální událost vznikla v den, který bezprostředně následuje po dni, ve kterém skončilo pojištění; to platí obdobně, vznikne-li nárok na peněžitou pomoc v mateřství podle § 32 odst. 1 písm. f).

(12) Denním vyměřovacím základem pro výpočet ne­mocenského osoby pečující nebo osoby v evidenci je jedna třicetina částky odměny náležející osobě pečující nebo osobě v evidenci naposledy za kalendářní měsíc předcházející měsíci, v němž jí dočasná pracovní neschopnost vznikla. Nenáležela-li osobě pečující nebo osobě v evidenci odměna za žádný z kalendářních měsíců před měsícem, v němž jí vznikla dočasná pracovní neschopnost, je jejím denním vyměřovacím základem pro výpočet nemocenského jedna třicetina částky odměny, která jí náležela za kalendářní mě­síc, v němž jí dočasná pracovní neschopnost vznikla. Denní vyměřovací základ pro výpočet nemocenského při karanténě nařízené podle zvláštního právního předpisu a pro výpočet ostatních dávek nemocenského pojištění se u osoby pečující nebo osoby v evidenci stanoví obdobně.

(13) Denní vyměřovací základ zahraničního zaměstnance se stanoví obdobným způsobem, jako se stanoví denní vyměřovací základ u osob samostatně výdělečně činných.

(14) Nemůže-li příslušný orgán nemocenského pojištění zjistit vyměřovací základy zaměstnance za jednotlivé kalendářní měsíce rozhodného období, považuje se za vyměřovací základ zaměstnance za jednotlivý kalendářní měsíc minimální mzda platná v kalendářním měsíci; to neplatí u zaměstnání malého rozsahu.

komentář k § 19

Podle § 18 odst. 4 zákona je rozhodným obdobím období od vzniku účasti na NP. U dohod o provedení práce a u zaměstnání malého rozsahu stanoví předmětné ustanovení výjimku. Rozhodné období začíná dnem nástupu do zaměstnání, i když v kalendářním měsíci, v němž zaměstnanec začal pracovat, nebyl účasten NP. U dohod o provedení práce se proto postupuje stejně jako u zaměstnání malého rozsahu. U zaměstnání malého rozsahu a dohod o provedení práce se do rozhodného období zahrnují od vstupu do zaměstnání všechny kalendářní měsíce a všechny příjmy do nich zúčtované, i když z nich nebylo odvedeno pojistné jen proto, že zaměstnanec nebyl v kalendářním měsíci účasten NP.

Z ustanovení dále vyplývají následující zásady:

U zaměstnankyně, které za trvání téhož zaměstnání vznikl nárok na další peněžitou pomoc v mateřství z tohoto zaměstnání v období do 4 let věku předchozího dítěte, se za denní vyměřovací základ považuje denní vyměřovací základ zjištěný pro výpočet předchozí peněžité pomoci v mateřství, pokud je vyšší než denní vyměřovací základ zjištěný pro výpočet další peněžité pomoci v mateřství; přitom se porovnávají denní vyměřovací základy před jejich úpravou.

Rozhodné období pro ošetřovné se u pojištěnce, který převzal ošetřování (péči) místo jiného oprávněného, zjišťuje ke dni převzetí ošetřování (péče).

Rozhodné období pro dlouhodobé ošetřovné se zjišťuje ke dni vzniku potřeby dlouhodobé péče nebo ke dni prvního převzetí dlouhodobé péče, jde-li o pojištěnce, který převzal dlouhodobou péči.

U zaměstnankyně převedené na jinou práci nebo na jiné služební místo z důvodu těhotenství, mateřství nebo kojení se rozhodné období zjišťuje namísto ke dni vzniku sociální události ke dni převedení, pokud je to pro ni výhodnější.

V odstavcích 7 a násl. jsou stanoveny zásady výpočtu pravděpodobného příjmu a fiktivního vyměřovacího základu.

Od 1. 1. 2012 došlo ke změně výpočtu pravděpodobného příjmu. Denní vyměřovací základ se nevypočítává z příjmů zúčtovaných do rozhodného období a započitatelných dnů připadajících na rozhodné období, ale vypočítává se z pravděpodobné výše příjmu v těchto případech:

     není-li v rozhodném období započitatelný příjem nebo není-li v rozhodném období alespoň 30 započitatelných dnů (do r. 2011 to bylo 5 započitatelných dnů, poté 7),

     není-li v rozhodném období, kterým je první kalendářní rok před vznikem sociální události s alespoň 30 započitatelnými dny, žádný kalendářní rok s 30 započitatelnými dny.

Pravděpodobný příjem činí 1/30 z pravděpodobné výše příjmu, kterou by zaměstnanec dosáhl v kalendářním měsíci, v němž vznikla sociální událost, kdyby v tomto měsíci pracoval po celý měsíc v rozsahu pracovní doby, kterou má sjednanou.

Pro stanovení pravděpodobného příjmu není stanoven zákonem přesný postup, protože také nejsou všechny případy stejné. Proto musí zaměstnavatel zvolit takový postup, který bude co nejvíc odpovídat skutečnosti. Pravděpodobný příjem musí být vypočten z příjmu za celý měsíc a zaměstnavatel musí být schopen doložit, proč stanovil pravděpodobný příjem v dané výši a z jakých podkladů přitom vycházel.

U zaměstnání malého rozsahu a u dohod o provedení práce je poněkud odlišný výpočet pravděpodobného příjmu. Tam platí, že když měsíční příjem není stanoven nebo je stanoven pod hranicí 4 000 Kč, tedy pod hranicí zaměstnání malého rozsahu, že se pravděpodobný příjem stanoví jako 1/30 skutečně dosaženého příjmu. To se týká zejména zaměstnanců, kteří pracují podle potřeby zaměstnavatele nebo si určují rozsah práce v jednotlivých měsících sami. Tam je pak téměř vyloučeno, aby jim zaměstnavatel stanovil objektivně pravděpodobný příjem.

U zaměstnání malého rozsahu a u dohod o provedení práce je na druhé straně tiskopisu „Příloha k žádosti o …“ uvedena výše skutečně dosaženého příjmu. Aby mohl nárok na dávku vzniknout, musí započitatelný příjem u zaměstnání malého rozsahu 4 000 Kč a u dohod o provedení práce musí být vyšší než 10 000 Kč.

U dohod o provedení práce, které jsou sjednány na určenou pracovní dobu a u nichž odměna přesahuje limit 10 000 Kč, se postupuje při stanovení pravděpodobného příjmu jako u běžných zaměstnanců, tj. určí se pravděpodobný příjem, kterého by dotyčný dosáhl, kdyby pracoval. I zde musí zaměstnavatel sdělit výši pravděpodobného příjmu na tiskopise. Nemůže-li OSSZ zjistit vyměřovací základy zaměstnance za jednotlivé kalendářní měsíce rozhodného období, považuje se za vyměřovací základ zaměstnance za jednotlivý kalendářní měsíc minimální mzda platná v kalendářním měsíci. Tento vyměřovací základ se nazývá fiktivní vyměřovací základ. To neplatí u zaměstnání malého rozsahu.

Důležité

     Pro stanovení příjmu, kterého by zaměstnanec v kalendářním měsíci pravděpodobně dosáhl z vykonávaného zaměstnání, není stanoven jednotný postup, protože všechny případy nejsou stejné ani podobné. Zaměstnavatel musí zvolit takový postup při stanovování pravděpodobného výdělku, který bude co nejvíce odpovídat skutečnosti. Zaměstnavatel proto zohlední i to, zda by zaměstnanec, kdyby odpracoval celou pracovní dobu v měsíci, měl nárok na prémii, příplatek za práci přesčas apod. zaměstnavatel musí být při kontrole schopen doložit, z jakých podkladů vycházel při stanovení pravděpodobného příjmu. OSSZ vypočte z pravděpodobného příjmu denní vyměřovací základ, který činí 1/30 z pravděpodobného příjmu. Z této konstrukce výpočtu příjmu je zřejmé, že pravděpodobný příjem musí být vypočten z příjmu za celý měsíc, pokud má zaměstnanec stanoven rozsah výkonu práce alespoň 30 dnů.

Na základě úpravy v odstavci 7, byl pro stanovení pravděpodobného příjmu podle sjednané doby zaměstnání přijat následující výklad. Pravděpodobným příjmem u zaměstnání, které:

- netrvalo a ani nemělo trvat alespoň 30 dnů, je příjem, kterého by zaměstnanec dosáhl za trvání zaměstnání,

- mělo trvat alespoň 30 dnů, je příjem, kterého by zaměstnanec dosáhl za celý kalendářní ­měsíc.

Novelou zákona provedenou zákonem č. 321/­2023 Sb. s účinností od 1. ledna 2024 byla na konci textu odstavce 11 doplněna slova „; to platí obdobně, vznikne-li nárok na peněžitou pomoc v mateřství podle § 32 odst. 1 písm. f)“.

Důvodem bylo, že žena, která byla zaměstnána na dobu určitou a byla, zpravidla v souvislosti s rizikovým těhotenstvím, až do nástupu na peněžitou pomoc v mateřství, uznána dočasně práce neschopnou, se po skončení tohoto zaměstnání nemohla s ohledem na stanovený režim dočasně práce neschopného pojištěnce ucházet o žádné další zaměstnání.

Pro nový důvod pro vznik nároku na peněžitou pomoc v mateřství platí obecné podmínky. Situace je obdobná, jako by ochranná lhůta trvala do nástupu na peněžitou pomoc v mateřství (6 až 8 týdnů před očekávaným dnem porodu nebo ke dni porodu), jediná odchylka odlišující tento důvod od ochranné lhůty je, že musí trvat nárok na nemocenské (do vyčerpání podpůrčí doby a poté, je-li poskytování nemocenského na žádost prodlouženo).

Postup pro peněžitou pomoc v mateřství u nově navrženého důvodu tedy bude stejný jako u nároku na peněžitou pomoc v mateřství vzniklého v ochranné lhůtě (např. ke dni nástupu na peněžitou pomoc v mateřství musí být splněna podmínka 270 dnů účasti na nemocenském pojištění). Výše peněžité pomoc v mateřství je podle § 32 odst. 1 písm. f) zákona stanovena podle obecných kritérií, doplňuje se v předmětném ustanovení odstavec 11 tak, že se obdobný postup používá i v případě, kdy nástup na peněžitou pomoc v mateřství nastal v době pobírání nemocenského. Způsob stanovení výše peněžité pomoci v mateřství pak bude stejný jak pro případy, kdy nástup na ni nastal v ochranné lhůtě, tak i pro případy, kdy nástup na peněžitou pomoc v mateřství nastal po uplynutí ochranné lhůty, v době, kdy pojištěnka pobírá nemocenské.

Novela zákona provedená zákonem č. 349/­2023 Sb. provedla v ustanovení s účinností. 1. ledna 2024 jednu drobnou legislativně technickou změnu, v odstavci 9 zpřesnila pojem „pojištění“, aby bylo jasné, že jde o nemocenské pojištění.

§ 20

(1) Vznikne-li v případě souběhu více pojištění u pojištěnce, který splňuje podmínky nároku na výplatu téže dávky, s výjimkou vyrovnávacího příspěvku v těhotenství a mateřství, z více pojištění (§ 14 odst. 2 věta druhá), nárok na výplatu této dávky

a)  od stejného dne, stanoví se nejprve denní vyměřovací základ z každé pojištěné činnosti, z níž pojištěnec uplatnil nárok na výplatu dávky, podle § 18 a 19 a za denní vyměřovací základ pro stanovení dávky se považuje úhrn těchto denních vyměřovacích základů,

b)  od různých dnů, stanoví se ke dni, od něhož vznikl nárok na výplatu dávky z další pojištěné činnosti, denní vyměřo­vací základ znovu tak, že za tento základ se považuje úhrn denního vyměřovacího základu před úpravou podle § 21, který byl použit pro výpočet vyplácené dávky, a denního vyměřovacího základu stanoveného podle § 18 a 19 z další pojištěné činnosti, v níž vznikl nárok na výplatu dávky.

(2) Byl-li stanoven denní vyměřovací základ v případě více dočasných pracovních neschopností podle odstavce 1 a k ukon­čení těchto neschopností dochází postupně, stanoví se denní vy­měřovací základ pro výpočet nemocenského vždy znovu tak, že se od denního vyměřovacího základu stanoveného podle odstavce 1 odečte denní vyměřovací základ stanovený z té pojištěné činnosti, k níž byla dočasná pracovní neschopnost ukončena. Ustanovení věty první platí obdobně též pro případ nároku na více peněžitých pomocí v mateřství nebo na více otcovských.

(3) Dojde-li ke vzniku sociální události v době souběhu ochranných lhůt nebo v době souběhu ochranné lhůty a pojištění, postupuje se obdobně podle odstavců 1 a 2.

komentář k § 20

Předmětné ustanovení upravuje postup OSSZ v případě, kdy zaměstnanec vykonává souběžně více zaměstnání a uplatňuje z nich nárok na dávku. Platí, že OSSZ vypočte nejdříve denní vyměřovací základ z každého zaměstnání zvlášť a poté tyto denní vyměřovací základy sečte a vypočte výši dávky, protože dávka se poskytuje jen jedna.

§ 21

(1) Denní vyměřovací základ stanovený podle § 18 až 20 se upraví pro výpočet

a)  nemocenského, ošetřovného a dlouhodobého ošetřovného tak, že do částky první re­dukční hranice se počítá 90 %, z částky nad první redukční hranici do druhé redukční hranice se počítá 60 %, z částky nad druhou redukční hranici do třetí redukční hranice se počítá 30 % a k částce nad třetí redukční hranici se nepři­hlíží,

b)  peněžité pomoci v mateřství, otcovské a vyrovnávacího příspěvku v těhotenství a mateřství tak, že do částky první redukční hranice se počítá 100 %, z částky nad první redukční hranici do druhé redukční hranice se počítá 60 %, z částky nad druhou redukční hranici do třetí redukční hranice se počítá 30 % a k částce nad třetí redukční hranici se nepřihlíží.

(2) Částky denního vyměřovacího základu vypočtené podle odstavce 1 v pásmech do první redukční hranice, nad první re­dukční hranici do druhé redukční hranice a nad druhou redukční hranici do třetí redukční hranice se zaokrouhlují s přesností na 2 platná desetinná místa.

(3) Denní vyměřovací základ stanovený podle odstavců 1 a 2 se zaokrouhluje na celé koruny nahoru.

(4) Pro výpočet dávek se používá denní vyměřovací základ stanovený podle odstavců 1 až 3.

komentář k § 21

Denní vyměřovací základ stanovený postupem uvedeným výše se upraví pro výpočet:

–   nemocenského, ošetřovného a dlouhodobého ošetřovného tak, že do částky první redukční hranice se počítá 90 %, z částky nad první redukční hranici do druhé redukční hranice se počítá 60 %, z částky nad druhou redukční hranici do třetí redukční hranice se počítá 30 % a k částce nad třetí redukční hranici se nepřihlíží,

–   peněžité pomoci v mateřství a vyrovnávacího příspěvku v těhotenství a mateřství tak, že do částky první redukční hranice se počítá 100 %, z částky nad první redukční hranici do druhé redukční hranice se počítá 60 %, z částky nad druhou redukční hranici do třetí redukční hranice se počítá 30 % a k částce nad třetí redukční hranici se nepřihlíží.

Výše uvedené částky denního vyměřovacího základu v pásmech do první redukční hranice, nad první redukční hranici do druhé redukční hranice a nad druhou redukční hranici do třetí redukční hranice se zaokrouhlují s přesností na 2 platná desetinná místa.

Denní vyměřovací základ stanovený se zaokrouhluje na celé koruny nahoru.

Podle zmocnění v zákoně se částky redukčních hranic stanoví pravidelně každoročně s účinností od 1. ledna kalendářního roku. Částky redukčních hranic se stanoví sdělením MPSV pravidelně v září kalendářního roku, neboť dříve nejsou známy údaje o výši průměrné mzdy.

§ 21a

zrušen

§ 22

(1) V kalendářním roce činí

a)  první redukční hranice jednu třicetinu součinu všeobec­ného vyměřovacího základu stanoveného podle zákona o důchodovém pojištění za kalendářní rok, který o dva roky předchází kalendářnímu roku, pro který se výše redukčních hranic stanoví, a přepočítacího koeficientu stanoveného podle zákona o důchodovém pojištění pro úpravu tohoto všeobecného vyměřovacího základu,

b)  druhá redukční hranice 1,5násobek částky první redukční hranice,

c)  třetí redukční hranice 3násobek částky první redukční hranice;

částky redukčních hranic se zaokrouhlují na celé koruny směrem nahoru, a to po výpočtu všech redukčních hranic podle písmen a) až c).

(2) Výše dávek, na které vznikl nárok před 1. lednem kalendářního roku a tento nárok trvá ještě tohoto dne, se upraví bez žádosti od tohoto dne podle nové výše denního vyměřovacího základu stanoveného podle částek redukčních hranic platných od 1. ledna tohoto kalendářního roku.

(3) Výši redukčních hranic platných od 1. ledna kalendářní­ho roku vyhlašuje Ministerstvo práce a sociál­ních věcí ve Sbírce zákonů a mezinárodních smluv sdělením.

komentář k § 22

Podle zmocnění v zákoně se částky redukčních hranic stanoví pravidelně každoročně s účinností od 1. ledna kalendářního roku. Částky redukčních hranic se stanoví sdělením MPSV pravidelně v září kalendářního roku, neboť dříve nejsou známy údaje o výši průměrné mzdy.

 

Pro rok 2024 platí úprava uveřejněná ve Sdělení MPSV č. 313/­2023 Sb.

Redukční hranice	Kalendářní rok 2021	Kalendářní rok 2022
I. redukční hranice	1 182 Kč	1 298 Kč
II. redukční hranice	1 773 Kč	1946 Kč
III. redukční hranice	3 545 Kč	3 892 Kč
nepřihlíží se k částce nad	3 545 Kč	3 892 Kč

 

Redukční hranice	Kalendářní rok 2023	Kalendářní rok 2024
I. redukční hranice	1 345 Kč	1 466 Kč
II. redukční hranice	2 017 Kč	2 199 Kč
III. redukční hranice	4 033 Kč	4 397 Kč
Nepřihlíží se k částce nad	4 033 Kč	4 397 Kč

 

Novela zákona provedená zákonem č. 277/­2019 Sb. s účinností k 1. lednu 2024 provedla v odstavci 3 pouze drobnou legislativní změnu (Sbírka zákonů se nyní nazývá Sbírka zákonů a mezinárodních smluv).

HLAVA III

NEMOCENSKÉ

Díl 1

Podmínky nároku na nemocenské

§ 23

Nárok na nemocenské má pojištěnec, který byl uznán do­časně práce neschopným nebo kterému byla nařízena karanténa podle zvláštního právního předpisu²¹⁾, trvá-li dočasná pracovní neschopnost nebo nařízená karanténa déle než 14 kalendářních dní a v období od 1. ledna 2012 do 31. prosince 2013 déle než 21 kalendářních dní.

komentář k § 23

První obecnou zásadou pro nárok na nemocenské je, že nárok na nemocenské má pojištěnec, který byl uznán dočasně práce neschopným nebo kterému byla nařízena karanténa podle zvláštního právního předpisu, trvá-li dočasná pracovní neschopnost nebo nařízená karanténa déle než 14 kalendářních dní a v období od 1. ledna 2012 do 31. prosince 2013 déle než 21 kalendářních dní.

Z této zásady není žádná výjimka.

Po uvedenou dobu nárok na nemocenské není, po tuto dobu totiž pojištěnci přísluší náhrada mzdy podle § 192 a násl. ZP.

Doba pracovní neschopnosti je z pohledu ZP překážkou v práci, platí, aby tedy zaměstnanci vzniklo právo na náhradu mzdy (platu) nebo odměny z dohod o pracích konaných mimo pracovní poměr.

Podle ZP musí být splněny následující 4 podmínky:

–   zaměstnanec v pracovněprávním vztahu nemůže z objektivních důvodů (nemoci) pracovat,

–   zaměstnanec nebyl vzat do vazby ani nenastoupil výkon trestu odnětí svobody,

–   zaměstnanec nečerpá neplacené volno,

–   zaměstnanec není účastníkem stávky.

Vzhledem k tomu, že se jedná o náhradu mzdy, poskytuje se pouze za pracovní dny.

Pro náhradu mzdy při dočasné pracovní neschopnosti je nezbytně nutný rozvrh směn. Rozvrh směn nelze ničím nahradit. Podle § 84 ZP je zaměstnavatel povinen vypracovat písemný rozvrh týdenní pracovní doby a seznámit s ním zaměstnance nejpozději 2 týdny a v případě konta pracovní doby 1 týden před začátkem období, na něž je pracovní doba nerovnoměrně rozvržena, pokud se nedohodne se zaměstnancem na jiné době seznámení. To nelze ničím nahradit, jde o zákonnou povinnost zaměstnavatele, za jejíž nesplnění může být zaměstnavateli uložena pokuta. Na správně sestaveném rozvrhu směn záleží správné poskytování náhrady mzdy.

Náhrada mzdy při dočasné pracovní neschopnosti totiž přísluší zaměstnanci, který splňuje podmínku nároku na výplatu nemocenského v rámci oněch 14, kalendářních dnů za dny, na které byly rozvrženy směny a dále za svátky, na které by připadla směna nebo za které by příslušela náhrada mzdy nebo za který by se mzda nekrátila.

U rovnoměrně rozvržené pracovní doby při sestavování rozvrhu směn by neměly být v praxi problémy. U rovnoměrně rozvržené pracovní doby je podmínkou, že pracovní doba (ať již stanovená nebo sjednaná kratší) musí být odpracována v příslušném týdnu. Je však třeba dbát na to, aby byl rozvrh směn stanoven přesně na hodiny, protože i délka směn v rovnoměrně rozvržené pracovní době může v rámci týdne kolísat. Náhrada mzdy při dočasné pracovní neschopnosti se totiž neposkytuje za dny, ale za hodiny.

U nerovnoměrně rozvržené pracovní doby je třeba dbát na sestavování rozvrhu směn, protože bez něj prakticky nelze dobře spočítat náhradu mzdy zaměstnance při dočasné pracovní neschopnosti. Rozvrh směn musí být sestaven i s případnými svátky, aby bylo jednoznačně patrno od kdy do kdy, který den měl zaměstnanec pracovat.

V praxi nastává problém v případě zaměstnanců pracujících v pružné pracovní době, u zaměstnanců pracujících na základě dohod o pracovní činnosti a zaměstnanců, kteří nepracují na pracovišti zaměstnavatele, ale podle dohodnutých podmínek pro něj vykonávají sjednanou práci v pracovní době, kterou si sám rozvrhují podle § 317 ZP. U těchto zaměstnanců se totiž rozvrh směn předem nestanoví. Platí ale, že i pro tyto zaměstnance je povinen zaměstnavatel stanovit, byť fiktivní rozvrh směn pro účely poskytování náhrady mzdy při dočasné pracovní neschopnosti.

Lze tedy shrnout, že v praxi lze u těchto zaměstnanců stanovit délku směny průměrem na každý den pracovního týdne nebo vypracovat fiktivní rozvrh směn. Podotýkáme, že rozdíly v náhradě mzdy jsou skutečně minimální.

§ 24

Podmínkou nároku na nemocenské z pojištěné činnosti, která je samostatnou výdělečnou činností, je dále účast na pojištění jako osoby samostatně výdělečně činné podle § 11 alespoň po dobu 3 měsíců bezprostředně předcházející dni vzniku dočasné pracovní neschopnosti nebo dni, od něhož je nařízena karanténa. Ustanovení věty první platí přiměřeně pro zahraničního zaměstnance.

komentář k § 24

Pro OSVČ platí podmínka pro vznik nároku na nemocenské, že musí být účastna NP alespoň 3 bezprostředně předcházející kalendářní měsíce před dnem vzniku dočasné pracovní neschopnosti nebo karantény. To v praxi odvisí ode dne, kdy dotyčná OSVČ podala přihlášku k pojištění a kdy zaplatila pojistné. OSSZ zjišťuje tyto údaje povinně.

Účast na NP nemůže vzniknout před dnem podání přihlášky. Přihlášku je třeba podat na předepsaném tiskopise a poté platit pojistné ve stanovené lhůtě alespoň v minimální výši. Nedodržením těchto povinností NP zaniká. OSVČ účastná NP nemusí být zároveň povinně účastná důchodového pojištění, nemusí platit měsíční zálohy na důchodové pojištění, pokud je není povinna platit jako OSVČ vedlejší.

§ 25

Nárok na nemocenské nemá pojištěnec,

a)  který si úmyslně přivodil dočasnou pracovní neschopnost,

b)  kterému v době dočasné pracovní neschopnosti nebo nařízené karantény vznikl nárok na výplatu starobního důchodu, pokud pojištěná činnost skončila přede dnem, od něhož mu vznikl nárok na výplatu starobního důchodu; nárok na nemocenské v tomto případě zaniká posledním dnem přede dnem, od něhož mu vznikl nárok na výplatu starobního důchodu,

c)  u něhož vznikla dočasná pracovní neschopnost nebo byla nařízena karanténa v době útěku z místa vazby nebo v době útěku odsouzeného z místa výkonu trestu odnětí svobody nebo v době útěku osoby ve výkonu zabezpečovací detence z místa výkonu zabezpečovací detence.

komentář k § 25

Ustanovení v taxativním výčtu vyjmenovává situace, kdy nelze přiznat nemocenské a náhradu mzdy/platu podle § 192 ZP, a to ani dobrovolně.

Od r. 2009 má přednost poskytování starobního důchodu před poskytováním nemocenského v případě, když zaměstnání skončilo. V tomto případě musí také poskytování nemocenského skončit dnem, který předchází dni, od něhož je starobní důchod přiznán. Pokud by nemocenské bylo poskytnuto i za dobu po přiznání důchodu, vznikne přeplatek na nemocenském a příjemce nemocenského je povinen ho vrátit. OSSZ je povinna informovat ošetřujícího lékaře, kterým dnem zaniká zaměstnanci nárok na nemocenské a ošetřující lékař je povinen ukončit pracovní neschopnost.

Díl 2

Podpůrčí doba u nemocenského

§ 26

(1) Podpůrčí doba u nemocenského začíná 15. kalendářním dnem trvání dočasné pracovní neschopnosti nebo 15. kalendářním dnem nařízené karantény a končí dnem, jímž končí dočasná pracovní neschopnost nebo nařízená karanténa, pokud nárok na nemocenské trvá až do tohoto dne; podpůrčí doba však trvá nejdéle 380 kalendářních dnů ode dne vzniku dočasné pracovní neschopnosti nebo nařízení karantény, pokud se dále nestanoví jinak. V období od 1. ledna 2012 do 31. prosince 2013 podpůrčí doba začíná 22. kalendářním dnem trvání dočasné pracovní neschopnosti nebo 22. kalendářním dnem nařízené karantény.

(2) Vznikl-li nárok na nemocenské z důvodu dočasné pracovní neschopnosti, započítávají se do podpůrčí doby uvedené v odstavci 1 doby předchozích dočasných pracovních neschop­ností, pokud spadají do období 380 kalendářních dnů před vzni­kem dočasné pracovní neschopnosti; tento zápočet se provede i v případě, že předchozí dočasná pracovní neschopnost byla uznána pro jinou pojištěnou činnost. Předchozí období dočasné pracovní neschopnosti se započítávají do podpůrčí doby, i když při nich nemocenské nenáleželo. Věta první a druhá se nepoužije v případě, kdy pojištěná činnost trvala aspoň 190 kalendářních dnů od skončení poslední dočasné pracovní neschopnosti.

(3) Vznikla-li dočasná pracovní neschopnost dnem, v němž má zaměstnanec směnu již odpracovanou, považuje se pro účely podpůrčí doby za den vzniku dočasné pracovní neschopnosti následující kalendářní den.

komentář k § 26

Podle § 3 písm. k) zákona je podpůrčí dobou doba, po kterou má být podle tohoto zákona vyplácena dávka.

Podpůrčí doba u nemocenského začíná 15. kalendářním dnem trvání dočasné pracovní neschopnosti nebo 15. kalendářním dnem nařízené karantény a končí dnem, jímž končí dočasná pracovní neschopnost nebo nařízená karanténa, pokud nárok na nemocenské trvá až do tohoto dne; podpůrčí doba však trvá nejdéle 380 kalendářních dnů ode dne vzniku dočasné pracovní neschopnosti nebo nařízení karantény, pokud se dále nestanoví jinak. V období od 1. ledna 2012 do 31. prosince 2013 podpůrčí doba začíná 22. kalendářním dnem trvání dočasné pracovní neschopnosti nebo 22. kalendářním dnem nařízené karantény.

Vznikl-li nárok na nemocenské z důvodu dočasné pracovní neschopnosti, započítávají se do podpůrčí doby všechny doby předchozích dočasných pracovních neschopností, pokud spadají do období 380 kalendářních dnů před vznikem dočasné pracovní neschopnosti. Tento zápočet se provede i v případě, že předchozí dočasná pracovní neschopnost byla uznána pro jinou pojištěnou činnost. Předchozí období dočasné pracovní neschopnosti se započítávají do podpůrčí doby, i když při nich nemocenské nenáleželo.

Podpůrčí doba je omezena trváním pracovní neschopnosti bez ohledu na to, zda za dobu pracovní neschopnosti náležela náhrada mzdy nebo nemocenské. Do podpůrčí doby se u nemocenského započítávají předchozí období pracovních neschopností od prvního dne trvání pracovní neschopnosti bez ohledu na to, zda byla za dny pracovní neschopnosti poskytována náhrada mzdy nebo nemocenské, anebo náhrada mzdy nebo nemocenské nenáležely např. proto, že si zaměstnanec způsobil pracovní neschopnost úmyslně.

Skutečnost, že pracovní neschopnost vznikla následkem pracovního úrazu, nebo nemoci z povolání, nemá již žádný vliv na její zápočet do podpůrčí doby. Zákon vůbec nepoužívá pojem pracovní úraz nebo nemoc z povolání.

Do podpůrčí doby se nezapočítávají dny karantény, i když za dobu karantény byla poskytována náhrada mzdy nebo bylo poskytováno nemocenské.

§ 27

Po uplynutí podpůrčí doby stanovené podle § 26 se nemo­censké vyplácí na základě žádosti pojištěnce po dobu stanovenou v rozhodnutí orgánu nemocenského pojištění podle vyjádření lékaře orgánu nemocenského pojištění, který vyplácí nemocenské, pokud lze očekávat, že pojištěnec v krátké době, nejdéle však v době 350 kalendářních dnů od uplynutí podpůrčí doby stanovené podle § 26, nabude pracovní schopnost, a to i k jiné než dosavadní pojištěné činnosti; takto lze postupovat i opakovaně, přičemž při jednotlivém prodloužení výplaty nemocenského nesmí být doba tohoto prodloužení delší než 3 měsíce. Nemocenské lze podle věty první vyplácet celkem nejdéle po dobu 350 kalendářních dnů od uplynutí podpůrčí doby stanovené podle § 26.

komentář k § 27

Po uplynutí podpůrčí doby podle § 26 zákona se nemocenské vyplácí na základě žádosti pojištěnce po dobu stanovenou v rozhodnutí OSSZ podle vyjádření lékaře OSSZ, která vyplácí nemocenské, pokud lze očekávat, že pojištěnec v krátké době, nejdéle však v době 350 kalendářních dnů od uplynutí podpůrčí doby, nabude pracovní schopnost, a to i k jiné než dosavadní pojištěné činnosti. Takto lze postupovat i opakovaně, přičemž při jednotlivém prodloužení výplaty nemocenského nesmí být doba tohoto prodloužení delší než 3 měsíce.

Po vyčerpání podpůrčí doby může OSSZ na žádost zaměstnance prodloužit poskytování nemocenského. Celková „podpůrčí doba“ včetně prodloužené nemůže být delší než 2 roky, tj. 380 dnů a 350 dnů, tedy 730 dnů. Žádost o prodloužení poskytování nemocenského by měla být podána dříve než 30 dnů před uplynutím podpůrčí doby.

Lékaři postupují nesprávně, když pracovní neschopnost ukončují jen z důvodu vyčerpání podpůrčí doby. Dva měsíce před vyčerpáním podpůrčí doby jsou práce neschopný, ošetřující lékař i zaměstnavatel informováni OSSZ o datu vyčerpání podpůrčí doby. Zaměstnanec by se tedy měl sám starat, jak bude s ohledem na svůj zdravotní stav v budoucnu zabezpečen po uplynutí podpůrčí doby a měl by si např. podat žádost o invalidní důchod.

Důležité

     Pokud je v souvislosti s vyčerpáním podpůrčí doby podána žádost o invalidní důchod, která nebude vyřízena před uplynutím 3 měsíců od vyčerpání podpůrčí doby, je třeba ještě před uplynutím těchto 3 měsíců podat u OSSZ žádost o prodloužení poskytování nemocenského. V případě, že by žádost o invalidních důchod byla zamítnuta a žádost o prodloužení poskytování nemocenského by byla podána až po uplynutí 3 měsíců od vyčerpání podpůrčí doby, nemůže již být poskytování nemocenského prodlouženo.

Podpůrčí doba 380 kalendářních dnů platí i pro náhradu mzdy.

§ 28

(1) Nemocenské se poživateli starobního důchodu nebo invalidního důchodu pro invaliditu třetího stupně vyplácí od 15. kalendářního dne trvání dočasné pracovní neschopnosti nebo od 15. kalendářního dne nařízené karantény po dobu nejvýše 70 kalendářních dnů, nejdéle však do dne, jímž skončila doba zaměstnání, jde-li o zaměstnance, popřípadě skončilo pojištění, jde-li o osobu samostatně výdělečně činnou nebo o zahraničního zaměstnance; v období od 1. ledna 2012 do 31. prosince 2013 se nemocenské poživatelům těchto důchodů vyplácí od 22. kalendářního dne trvání dočasné pracovní neschopnosti nebo od 22. kalendářního dne nařízené karantény po dobu nejvýše 63 kalendářních dnů, nejdéle však do dne, jímž skončilo zaměstnání, jde-li o zaměst­nance, popřípadě skončilo pojištění, jde-li o osobu samostatně výdělečně činnou nebo o zahraničního zaměstnance. Při více dočasných pracovních neschopnostech v jednom kalendářním roce se nemocenské vyplácí v tomto roce nejvýše po dobu uvedenou ve větě první. Byla-li podpůrčí doba podle věty první a druhé vyčerpána v jednom kalendářním roce, nevzniká nárok na výplatu nemocenského od 1. ledna následujícího kalendářního roku, pokračuje-li dočasná pracovní neschopnost nebo karanténa v tomto následujícím kalendářním roce. Nemocenské podle věty první a druhé však nelze vyplácet déle, než by se vyplácelo podle § 26. Poživatelem starobního důchodu se pro účely věty první a druhé rozumí fyzická osoba, která v době dočasné pracovní neschopnosti nebo nařízené karantény má nárok na výplatu starobního důchodu alespoň po dobu jednoho dne trvání pojištěné činnosti, a to ode dne, kdy nárok na výplatu tohoto důchodu vznikl.

(2) Nemocenské ze zaměstnání sjednaného jen na dobu dovolené z jiného zaměstnání se vyplácí nejdéle do dne, ve kterém měla skončit tato dovolená.

(3) Nemocenské ze zaměstnání, které sjednal pojištěnec, který je žákem nebo studentem, jen na dobu školních prázdnin (prázdnin) nebo jejich část, se vyplácí nejdéle do dne, kdy měla skončit doba tohoto zaměstnání.

(4) Podpůrčí doba u nemocenského odsouzenému končí vždy posledním dnem přede dnem útěku odsouzeného v době dočasné pracovní neschopnosti nebo nařízené karantény z místa výkonu trestu odnětí svobody. To platí obdobně pro pojištěnce ve vazbě nebo ve výkonu zabezpečovací detence.

(5) Nemocenské se nevyplácí zaměstnanci za dobu, po kterou mělo trvat pracovní volno bez náhrady příjmu nebo služební volno, za které nebyl poskytnut služební příjem nebo služební plat, pokud dočasná pracovní neschopnost vznikla nebo karanténa byla nařízena nejdříve dnem, který následuje po dni nástupu na takové volno. Ustanovení věty první neplatí v případě, kdy pojištěnka nemá nárok na peněžitou pomoc v mateřství z žádné pojištěné činnosti, v pří­padě, kdy pojištěnec byl uznán dočasně práce ne­schopným podle § 57 odst. 1 písm. e) a f) a v případě pracovního nebo služebního volna poskytnutého z důvodů ošetřování nebo péče uvedených v § 39 odst. 1 písm. a) nebo b).

(6) Nemocenské se nevyplácí zaměstnanci za dobu, po kterou trvala stávka, vznikla-li dočasná pracovní neschopnost nebo byla-li nařízena karanténa nejdříve dnem, který následuje po dni, ve kterém se zaměstnanec stal účastníkem ­stávky.

(7) Nemocenské se nevyplácí po dni, kterým končí dočasná pracovní neschopnost podle § 59 odst. 2, i když den ukončení dočasné pracovní neschopnosti nebyl vyznačen na rozhodnutí o ukončení dočasné pracovní neschopnosti.

komentář k § 28

V případě poživatele starobního důchodu a poživatele invalidního důchodu pro invaliditu III. stupně platí, že:

–   nemocenské se od 15. kalendářního dne trvání dočasné pracovní neschopnosti nebo od 15. kalendářního dne nařízené karantény po dobu nejvýše 70 kalendářních dnů, nejdéle však do dne, jímž skončilo zaměstnání, jde-li o zaměstnance, popřípadě skončilo pojištění, jde-li o osobu samostatně výdělečně činnou nebo o zahraničního zaměstnance;

–   nemocenské se v období od 1. ledna 2012 do 31. prosince 2013 poživatelům těchto důchodů vyplácelo od 22. kalendářního dne trvání dočasné pracovní neschopnosti nebo od 22. kalendářního dne nařízené karantény po dobu nejvýše 63 kalendářních dnů, nejdéle však do dne, jímž skončilo zaměstnání, jde-li o zaměstnance, popřípadě skončilo pojištění, jde-li o osobu samostatně výdělečně činnou nebo o zahraničního zaměstnance,

–   při více dočasných pracovních neschopnostech v jednom kalendářním roce se nemocenské vyplácí v tomto roce nejvýše po výše uvedenou dobu. Byla-li podpůrčí doba vyčerpána v jednom kalendářním roce, nevzniká nárok na výplatu nemocenského od 1. ledna následujícího kalendářního roku, pokračuje-li dočasná pracovní neschopnost nebo karanténa v tomto následujícím kalendářním roce.

     Podpůrčí doba u nemocenského u poživatelů starobních důchodu a důchodů pro invaliditu III. Stupně

činila v letech 2012 a 2013 63 kalendářních dnů při jedné pracovní neschopnosti i při více pracovních neschopnostech v jednom kalendářním roce. Do této podpůrčí doby se zahrnovaly jen kalendářní dny pracovní neschopnosti, za které je nárok na nemocenské, takže se do ní nezahrnovalo prvních 21 dnů trvání pracovní neschopnosti, za které se poskytuje náhrada mzdy, platu nebo odměny z dohody o práci konané mimo pracovní poměr podle § 192 ZP a dny po vyčerpání 63 pro poskytování nemocenského. U poživatele starobního důchodu a invalidního důchodu pro invaliditu III. stupně zároveň platí, že nemůže být vyčerpána podpůrčí doba 380 kalendářních dnů trvání pracovní neschopnosti, včetně zápočtu předchozích pracovních neschopností.

Poživatel starobního důchodu může být v průběhu roku třeba čtyřikrát práce neschopen po dobu 20 dnů. Tato doba se mu však do podpůrčí doby 70 (63) kalendářních dnů počítat nebude.

     Zaměstnání sjednané na dobu dovolené z jiného zaměstnání a na dobu školních prázdnin

Nemocenské ze zaměstnání sjednaného jen na dobu dovolené z jiného zaměstnání se vyplácí nejdéle do dne, ve kterém měla skončit tato dovolená.

Nemocenské ze zaměstnání, které sjednal pojištěnec, který je žákem nebo studentem, jen na dobu školních prázdnin (prázdnin) nebo jejich část, se vyplácí nejdéle do dne, kdy toto zaměstnání mělo skončit.

     Nemocenské se nevyplácí

zaměstnanci za dobu, po kterou mělo trvat pracovní volno bez náhrady příjmu nebo služební volno, za které nebyl poskytnut služební příjem nebo služební plat (např. v době, kdy zaměstnankyně čerpá rodičovskou dovolenou), pokud dočasná pracovní neschopnost vznikla nebo karanténa byla nařízena nejdříve dnem, který následuje po dni nástupu na takové volno. Toto ovšem neplatí v případě, kdy pojištěnka nemá nárok na peněžitou pomoc v mateřství z žádné pojištěné činnosti, v případě, kdy pojištěnec byl uznán dočasně práce neschopným (odsouzení a osoby ve výkonu zabezpečovací detence a zaměstnanci činní na základě dohody o provedení práce) a v případě pracovního nebo služebního volna poskytnutého z důvodů ošetřování nebo péče taxativně vyjmenovaných v zákoně.

Díl 3

Výše nemocenského

§ 29

(1) Výše nemocenského za kalendářní den činí

a)  60 % denního vyměřovacího základu do 30. kalendářního dne trvání dočasné pracovní neschopnosti nebo nařízené karantény,

b)  66 % denního vyměřovacího základu od 31. kalendářního dne trvání dočasné pracovní neschopnosti nebo nařízené karantény do 60. kalendářního dne trvání dočasné pracovní neschopnosti nebo nařízené karantény,

c)  72 % denního vyměřovacího základu od 61. kalendářního dne trvání dočasné pracovní neschopnosti nebo nařízené karantény.

(2) Výše nemocenského za kalendářní den činí 100 % denního vyměřovacího základu v případech, kdy byl pojištěnec uznán dočasně práce neschopným nebo mu byla nařízena karanténa v důsledku toho, že se prokazatelně podílel v obecném zájmu na hašení požáru, na provádění záchranných nebo likvidačních prací anebo na plnění úkolů ochrany obyvatelstva jako člen jednotky sboru dobrovolných hasičů obce povolané operačním a informačním střediskem integrovaného záchranného systému. To platí obdobně i pro člena ostatní složky integrovaného záchranného systému, který k této složce není v pracovněprávním vztahu nebo ve služebním poměru.

komentář k § 29

Základem pro výpočet nemocenského je denní vyměřovací základ. To je zjednodušeně řečeno průměrný denní příjem za rozhodné období – zpravidla za 12 kalendářních měsíců před měsícem, ve kterém vznikla sociální událost (např. dočasná pracovní neschopnost). Příjmy (vyměřovací základy) v tomto období se sečtou, vydělí se počtem kalendářních dnů (do tohoto počtu se nezapočítávají tzv. vyloučené dny, to jsou např. dny, kdy náležela některá z dávek nemocenského pojištění) a získaná částka tvoří denní vyměřovací základ. Ten se dále podle zákona o nemocenském pojištění redukuje prostřednictvím tří redukčních hranic, tím se získá tzv. redukovaný denní vyměřovací základ.

Výše nemocenského za kalendářní den činí:

–   do 30. dne trvání dočasné pracovní neschopnosti nebo nařízené karantény 60 % denního vyměřovacího základu,

–   od 31. dne do 60. dne trvání dočasné pracovní neschopnosti nebo nařízené karantény 66 % denního vyměřovacího základu a

–   od 61. dne trvání dočasné pracovní neschopnosti nebo nařízené karantény 72 % denního vyměřovacího základu.

V odstavci 2 se dává možnost za zde stanovených podmínek poskytnout dobrovolným členům některé ze složky integrovaného záchranného systému nemocenské ve výši 100 % denního vyměřovacího základu.

§ 29a

zrušen

§ 30

Odvedl-li domácký zaměstnanec práci za obdo­bí, ve kterém trvala jeho dočasná pracovní neschopnost nebo nařízená karanténa alespoň po jeho část, omezí se výše jeho nemocenského za kalendářní dny, které z doby dočasné pracovní neschopnosti nebo nařízené karantény připadají na období nároku na výplatu nemocenského, tak, aby úhrn nemocenského a započi­tatelného příjmu za toto období nepřevýšil součin denního vyměřo­vacího základu uvedeného v § 21 odst. 4 a počtu kalendářních dnů připadajících na toto období, přičemž do tohoto počtu kalendářních dnů se nezahrnují kalendářní dny připadající na ­období prvních 14 kalendářních dnů dočasné pracovní neschopnosti nebo nařízené karantény a v období od 1. ledna 2012 do 31. prosince 2013 kalendářní dny připadající na období prvních 21 kalendářních dnů dočasné pracovní neschopnosti nebo nařízené karantény.

komentář k § 30

Podle § 3 písm. n) zákona je domáckým zaměstnancem zaměstnanec, který nepracuje na pracovišti zaměstnavatele, ale podle dohodnutých podmínek vykonává sjednané práce doma nebo na jiném místě a v pracovní době, kterou si sám rozvrhuje. Zákon tak přijal do definice pojmu „domácký zaměstnanec“ i podmínku původně stanovenou pouze zákoníkem práce, a to že zaměstnanec si sám rozvrhuje pracovní dobu. Jestliže má domácký zaměstnanec dohodnuto, že po část pracovní doby bude pracovat na pracovišti zaměstnavatele a po část bude pracovat doma, považuje se za domáckého zaměstnance jen v té době, kdy pracuje mimo pracoviště zaměstnavatele.

Domácký zaměstnanec nemá nárok na ošetřovné, kdy pracuje z domova. Omezení výše dávky se tedy týká výhradně nemocenského. Výše započitatelného příjmu a nemocenského v odváděcím období nesmí být v průměru vyšší než denní vyměřovací základ po redukci.

Upozornění

     Novela ZP č. 281/­2023 Sb. s účinností od 1. října 2023 upravila § 317 ZP původně obsahující právní úpravu „domáckých zaměstnanců“, posléze „zaměstnanců pracujících mimo pracoviště zaměstnavatele“ na právní úpravu „zaměstnanců pracujících na dálku“. Stále se jedná o tytéž zaměstnance, byť praxe je nazývá homeworkeři, teleworeři a tento zákon zůstává na původním označení „domácký zaměstnanec“.

§ 31

Výše nemocenského za kalendářní den činí 50 % výše nemocenského stanoveného podle § 29 nebo 30, jestliže si pojištěnec přivodil dočasnou pracovní neschopnost

a)  zaviněnou účastí ve rvačce; rvačkou se zde rozumí vzá­jemné napadení či fyzický střet dvou nebo více osob, nejde-li o sebeobranu nebo pomoc napadenému, pokud se nejedná o případ uvedený v písmenu c),

b)  jako bezprostřední následek své opilosti nebo zneužití omamných nebo psychotropních látek, nebo

c)  při spáchání úmyslného trestného činu nebo úmyslně zaviněného přestupku.

komentář k § 31

Podle předmětného ustanovení se výše nemocenského za kalendářní den snižuje o 50 % v případech, kdy si pojištěnec přivodil dočasnou pracovní neschopnost (toto platí i u dočasných pracovních neschopností vzniklých v roce 2021 a 2022):

–   zaviněnou účastí ve rvačce,

–   jako bezprostřední následek své opilosti nebo zneužití omamných prostředků nebo psychotropních látek,

–   při spáchání úmyslného trestného činu nebo úmyslně zaviněného přestupku.

Přestupkem je zaviněné jednání, které porušuje nebo ohrožuje zájem společnosti a je za přestupek výslovně označeno v příslušném zákoně. Úmyslné zavinil přestupek např. ten, kdo úmyslně zničil nebo poškodil cizí majetek nebo se o takové jednání pokusil. Pokud by se pojištěnec při takovém úmyslném poškozování cizího majetku zranil a byl z toho důvodu uznán práce neschopným, náleží mu náhrada mzdy/platu podle § 192 ZP i nemocenské v poloviční výši. Úmyslně zaviněným přestupkem je i nepřipoutání se v motorovém vozidle, i v takovém případě může dojít ke snížení dávky nemocenského.

V praxi je problémem dokázat, že je důvod pro poskytování nemocenského pouze v poloviční výši. Nejdříve musí být posouzeno, zda může být o nemocenském rozhodováno ve zkráceném řízení (§ 153 zákona). Ve zkráceném řízení může být o nároku na výplatu dávky a její výši rozhodování, je-li nesporné, že podmínky, pro takový nárok jsou splněny. Nemocenské má být vypláceno i při zkráceném řízení do 1 měsíce po dni, v němž OSSZ obdržela žádost (§ 110 odst. 3 zákona).

Důležité

     Od uplatnění nároku na nemocenské, tj. ode dne vydání „neschopenky“, až do uplynutí této měsíční lhůty je zpravidla při podezření, že si žadatel o nemocenské přivodil dočasnou pracovní neschopnost z některého z důvodu uvedeného v předmětném ustanovení, obtížně zajistit podklady prokazující tuto skutečnost. V takovém případě postupuje OSSZ při rozhodování o žádosti o nemocenské podle zákona č. 500/­2004 Sb., správní řád, a podle § 110a zákona. Nemocenské se začne vyplácet v poloviční výši. Žadatel o dávku musí obdržet vyrozumění formou stanovenou správním řádem, z něhož bude zřejmé, z jakého důvodu mu bude nemocenské vypláceno v poloviční výši do doby, než bude prokázáno, že důvod pro vyplácení nemocenského v poloviční výši nenastal.

HLAVA IV

PENĚŽITÁ POMOC V MATEŘSTVÍ

Díl 1

Podmínky nároku na peněžitou
pomoc v mateřství

§ 32

(1) Nárok na peněžitou pomoc v mateřství má

a)  pojištěnka, která porodila dítě; před porodem má v době nejdříve od počátku osmého týdne před očekávaným dnem porodu nárok na peněžitou pomoc v mateřství těhotná pojištěnka,

b)  pojištěnec, pokud převzal dítě do péče nahrazující péči rodičů na základě rozhodnutí příslušného orgánu (§ 38),

c)  pojištěnec, který pečuje o dítě, jehož matka zemřela,

d)  pojištěnec, který o dítě pečuje a je otcem dítěte nebo manželem ženy, která dítě porodila, pokud matka dítěte nemůže nebo nesmí o dítě pečovat pro závažné dlouho­dobé onemocnění, pro které byla uznána dočasně práce neschopnou [§ 57 odst. 1 písm. e)] nebo pro které bylo vystaveno potvrzení podle § 67 písm. d), a nemá nárok na výplatu peněžité pomoci v mateřství [§ 36 odst. 1 písm. c)],

e)  pojištěnec, který pečuje o dítě a je otcem dítěte nebo manželem ženy, která dítě porodila, pokud s matkou dítěte uzavřel písemnou dohodu podle odstavce 7, že bude pečovat o dítě; tuto dohodu lze uzavřít s účinkem na dobu nejdříve od počátku sedmého týdne po porodu dítěte a na dobu nejméně 7 kalendářních dnů po sobě jdoucích,

f)  pojištěnka uvedená v písmenu a), která splňuje podmínky nároku na peněžitou pomoc v mateřství podle odstavců 2 a 3, jestliže až do dne nástupu na peněžitou pomoc v mateřství pobírá nemocenské z dřívějšího pojištění.

(2) Podmínkou nároku na peněžitou pomoc v mateřství je účast pojištěnce na pojištění alespoň po dobu 270 kalendářních dní v posledních dvou letech přede dnem nástupu na peněžitou pomoc v mateřství (§ 34 odst. 1). Je-li uplatňován nárok na peně­žitou pomoc v mateřství z více pojištění, musí být tato podmínka účasti na pojištění splněna v každém z těchto pojištění.

(3) Podmínkou nároku na peněžitou pomoc v mateřství osoby samostatně výdělečně činné je kromě splnění podmínky účasti na pojištění podle odstavce 2 účast na pojištění jako osoby samostatně výdělečně činné podle § 11 po dobu alespoň 180 kalendářních dnů v posledním roce přede dnem počátku pod­půrčí doby stanovené podle § 34 odst. 1. Podmínkou nároku na peněžitou pomoc v mateřství zahraničního zaměstnance je kromě splnění podmínky účasti na pojištění podle odstavce 2 účast na pojištění jako zahraničního zaměstnance podle § 10 odst. 7 po dobu alespoň 180 kalendářních dnů v posledním roce přede dnem počátku podpůrčí doby stanovené podle § 34 odst. 1.

(4) Do doby účasti na pojištění pro nárok na peněžitou pomoc v mateřství podle odstavců 2 a 3 se započítává též

a)  doba studia na střední, vyšší odborné nebo vysoké škole nebo na konzervatoři považovaná za soustavnou přípravu na budoucí povolání pro účely důchodového pojištění²²⁾, jestliže toto studium bylo úspěšně ukončeno,

b)  doba pobírání invalidního důchodu pro invaliditu třetího stupně, pokud byl tento důchod odňat a po odnětí tohoto důchodu vznikla, popřípadě dále trvala pojištěná činnost;

doby uvedené v písmenech a) a b) se započítávají v rozsahu, v jakém se nekryjí s pojištěnou činností.

(5) Je-li uplatňován nárok na peněžitou pomoc v mateřství z pojištění, v němž není splněna podmínka účasti na pojištění podle odstavce 2, započtou se pro splnění této podmínky doby účasti na pojištění z předchozích pojištění v období dvou let před nástupem na peněžitou pomoc v mateřství; překrývající se doby účasti na pojištění lze započítat jen jednou. Je-li zároveň uplatněn nárok na peněžitou pomoc v mateřství z jednoho nebo více pojištění, ve kterých je splněna podmínka účasti na pojištění podle odstavce 2, a z pojištění, v němž není splněna tato podmínka, započtou se pro splnění této podmínky v pojištění, v němž tato podmínka splněna nebyla, jen ty dny v období dvou let před nástupem na peněžitou pomoc v mateřství, v nichž trvala účast na pojištění v 270 dnech souběžně v takovém počtu pojištění, z nichž je nárok na peněžitou pomoc v ma­teř­ství uplatňován. Není-li podmínka účasti na pojištění podle odstavce 2 splněna ve více pojištěních, započtou se pro splnění této podmínky doby účasti na pojištění v období dvou let před nástupem na peněžitou pomoc v ma­teřství jen u toho pojištění, v němž je nejvyšší denní vyměřovací základ; přitom platí postup podle věty první a druhé.

(6) Pojištěnci, který je osobou pečující nebo osobou v evidenci, jemuž vznikl nárok na výplatu peněžité pomoci v mateřství jako osobě pečující nebo osobě v evidenci, se tato dávka nevyplácí po dobu, po kterou je poskytována odměna pěstouna podle zákona o sociálně-právní ochraně dětí13) druhému z manželů nebo z poručníků.

(7) Dítětem se pro účely odstavce 1 písm. a), a d) až f) rozumí dítě do dosažení 1 roku věku a pro účely odstavce 1 písm. b) a c) dítě, které ke dni převzetí do péče nedosáhlo 7 let věku, nejdéle však do dosažení věku 7 let a 31 týdnů.

(8) V dohodě podle odstavce 1 písm. e) musí být uveden den, od kterého bude pojištěnec o dítě pečovat, a den porodu; podpis matky dítěte na dohodě musí být úředně ověřen nebo ověřen orgánem nemocenského pojištění. Den, od kterého bude tento pojištěnec o dítě pečovat, nesmí spadat do období, za které byla peněžitá pomoc v mateřství vyplacena matce dítěte, a do období přede dnem ověření podpisu podle věty první.

(9) V případech uvedených v odstavci 1 písm. d) a e) se podmínky nároku na peněžitou pomoc v mateřství zjišťují ke dni prvního převzetí dítěte do péče; to platí i v případě, kdy pojištěnec převzal péči o totéž dítě opakovaně.

(10) V případě, že podpůrčí doba začíná podle § 34 odst. 1 písm. b), považuje se podmínka účasti na pojištění podle odstavce 2 nebo 3 za splněnou ke dni nástupu na peněžitou pomoc v ma­teřství, pokud se tato podmínka splní k počátku šestého týdne před očekávaným dnem porodu.

komentář k § 32

     Okruh pojištěnců, jimž se vyplácí peněžitá pomoc v mateřství

Okruh pojištěnců, jimž se vyplácí dávka NP – peněžitá pomoc v mateřství je v zásadě shodný se starou právní úpravou. Jedná se o:

–   pojištěnku, která porodila dítě s tím, že před porodem má nárok v době nejdříve od počátku osmého týdne před očekávaným dnem porodu,

–   pojištěnce, pokud převzal dítě do péče nahrazující péči rodičů na základě rozhodnutí příslušného orgánu,

–   pojištěnce, který pečuje o dítě, jehož matka zemřela,

–   pojištěnce, který o dítě pečuje a je otcem dítěte nebo manželem ženy, která dítě porodila, pokud matka dítěte nemůže nebo nesmí o dítě pečovat pro závažné dlouhodobé onemocnění, pro které byla uznána dočasně práce neschopnou,

–   pojištěnce, který pečuje o dítě a je otcem dítěte nebo manželem ženy, která dítě porodila, pokud s matkou dítěte uzavřel písemnou dohodu, že bude pečovat o dítě s tím, že tuto dohodu lze uzavřít s účinkem nejdříve od počátku sedmého týdne po porodu dítěte, pojištěnka, která porodila dítě, která splňuje podmínky nároku na peněžitou pomoc v mateřství, jestliže až do dne nástupu na peněžitou pomoc v mateřství pobírá nemocenské z dřívějšího pojištění.

Právní úprava v zákoně rozšířila okruh osob, které mají nárok na peněžitou pomoc v mateřství o manžela ženy, která porodila, a není-li otcem dítěte, tak rovněž o otce dítěte.

Od 1. ledna 2024 byly důvody uvedené v odstavci 1 rozšířeny o nárok na peněžitou pomoc v mateřství pro ženy, které do nástupu na peněžitou pomoc v mateřství pobírají nemocenské z předchozího NP (nemocensky pojištěného zaměstnání). Úprava je koncipována jako obecná, bude se týkat i situací, kdy pojištěnka skončila zaměstnání jako ne-těhotná, nebo kdy byla uznána dočasně práce neschopnou i z jiného důvodu, než je riziková gravidita.

Porodem se rozumí obecně takové ukončení těhotenství, kdy je do matriky zapsáno narozené dítě.

Podmínkou nároku na peněžitou pomoc v mateřství je účast pojištěnce na pojištění alespoň po dobu 270 kalendářních dnů v posledních dvou letech přede dnem nástupu na peněžitou pomoc v mateřství. Je-li uplatňován nárok na peněžitou pomoc v mateřství z více pojištění, musí být tato podmínka účasti na pojištění splněna v každém z těchto pojištění. U osoby samostatně výdělečně činné se navíc vyžaduje její účast na pojištění po dobu 180 kalendářních dnů v posledním roce přede dnem počátku podpůrčí doby.

     Do doby účasti na pojištění pro nárok na peněžitou pomoc v mateřství se započítává též

–   doba studia na střední, vyšší odborné nebo vysoké škole nebo na konzervatoři považovaná za soustavnou přípravu na budoucí povolání pro účely důchodového pojištění, která je považovaná za soustavnou přípravu na budoucí povolání pro účely důchodového pojištění, jestliže toto studium bylo úspěšně dokončeno,

–   doba pobírání invalidního důchodu pro invaliditu III. stupně, pokud byl tento důchod odňat a po odnětí tohoto důchodu vznikla, popřípadě dále trvala pojištěná činnost.

Tyto doby se započítávají v rozsahu, v jakém se nekryjí s pojištěnou činností.

     Do doby 270 dnů účasti na NP v posledních dvou letech před nástupem na peněžitou pomoc v mateřství se nezapočítává

–   doba vedení v evidenci uchazečů o zaměst­nání,

–   doba pobírání důchodu z důchodového pojištění, s výjimkou doby pobírání invalidního důchodu pro invaliditu III. stupně, pokud nárok na peněžitou pomoc v mateřství vznikne po odnětí tohoto důchodu,

–   doba studia, s výše uvedenou výjimkou (doba studia na střední, vyšší odborné nebo vysoké škole nebo na konzervatoři, která je považovaná za soustavnou přípravu na budoucí povolání pro účely důchodového pojištění).

     Nástup na mateřskou dovolenou

Za „normální“ se považuje nástup na peněžitou pomoc v mateřství v období 6 až 8 týdnů před očekávaným dnem porodu. Těhotná zaměstnankyně má také od této doby právo na mateřskou dovolenou podle ZP. Ukončení výkonu zaměstnání je z hlediska zdraví matky a jejího dítěte žádoucí. Nástup na mateřskou dovolenou a nástup na peněžitou pomoc v mateřství si zaměstnankyně určuje sama, nelze jí nástup na mateřskou dovolenou nařídit a nelze jí ani přiznat peněžitou pomoc v mateřství od dřívějšího data, než které uvede v žádosti o peněžitou pomoc v mateřství. Od 1. 1. 2009 dokonce již není ani žádná vazba mezi mateřskou dovolenou a poskytováním peněžité pomoci v mateřství. Pokud zaměstnankyně nastoupí na mateřskou dovolenou nebo si požádá o peněžitou pomoc v mateřství od pozdějšího data než od začátku 6. týdne před očekávaným dnem porodu, je „trestána“, neboť mateřská dovolená nemůže být po porodu delší než 22 týdnů.

U těhotné, která nastoupila na peněžitou pomoc v mateřství později než na začátku šestého týdne před porodem, se podmínka splnění 270 dnů účasti na NP v posledních dvou letech zjišťuje k začátku šestého týdne před očekávaným dnem porodu, nikoliv k datu, od něhož pojištěnka žádá o přiznání peněžité pomoci v mateřství.

     Žádost o peněžitou pomoc

předává zaměstnankyně (zaměstnanec) svému zaměstnavateli. Osoba samostatně výdělečně činná a zahraniční zaměstnanec ji předává přímo příslušné OSSZ (na žádosti musí vyplnit, kdy naposledy před nástupem na peněžitou pomoc v mateřství vykonával výdělečnou činnost). Zaměstnavatel k žádosti o peněžitou pomoc v mateřství přiloží vyplněný tiskopis „Příloha k žádosti o dávku nemocenského pojištění“ a předá je neprodleně příslušné OSSZ.

Určitou novinkou zákona je, že nárok na peněžitou pomoc v mateřství má i pojištěnec, který je otcem dítěte nebo manželem ženy, která dítě porodila, pokud s matkou dítěte uzavřel písemnou dohodu, že bude pečovat o dítě. Dohoda musí obsahovat zákonem stanovené údaje a lze ji uzavřít s účinkem na dobu nejdříve od počátku 7. týdne po porodu dítěte.

I otec dítěte musí v tomto případě předat svému zaměstnavateli na předepsaném tiskopise žádost o peněžitou pomoc v mateřství. Jeho zaměstnavatel bude postupovat stejně, jako když žádá o peněžitou pomoc v mateřství zaměstnankyně a dotyčnému se ke dni převzetí dítěte do péče stanoví výše peněžité pomoci v mateřství, která samozřejmě může být rozdílná od výše peněžité pomoci v mateřství matky dítěte. Za den nástupu na peněžitou pomoc v mateřství se u něj považuje den převzetí dítěte do péče. Rozhodným obdobím budou v jeho případě dva kalendářní roky počítané zpět ode dne převzetí dítěte do péče. I otec dítěte musí splnit podmínku 270 dnů účasti na nemocenském pojištění v uvedeném dvouletém rozhodném období.

V případě, kdy pojištěnec, který pečuje o dítě a je otcem dítěte nebo manželem ženy, která porodila, nebo matka dítěte výše uvedenou dohodu zruší a v péči o dítě se rodiče dítěte vystřídají, nebude se již zjišťovat další nová výše peněžité pomoci v mateřství a pro matku dítěte bude platit výše stanovená k prvnímu dni peněžité pomoci v mateřství a pro otce dítěte nebo manžela matky, která porodila bude platit výše peněžité pomoci v mateřství stanovená k prvnímu dni prvního převzetí dítěte do péče, i kdyby se rodiče v období oněch 15 týdnů peněžité pomoci v mateřství vystřídali třeba třikrát. Na dohodu nebude vydán tiskopis, proto se uvádí pouze vzor takové dohody.

     Vzor dohody o předání dítěte do péče

Dohoda o předání dítěte do péče

Podepsaná Marie Nováková, narozená dne 1. 1. 2005, bytem Seifertova 56, 130 00 Praha 3, předá své dítě Veroniku Novákovou, narozenou 1. 11. 2023 do péče její otce Josefa Navrátila, narozeného 30. 5. 2004 ode dne 1. 1. 2024.

V Praze dne 20. 12. 2023

Marie Nováková

Novela zákona provedená zákonem č. 321/­2023 Sb. s účinností od 1. ledna 2024 provedla v předmětném ustanovení dvě změny.

Předně byla na konci odstavce 1 tečka nahrazena čárkou a bylo doplněno písmeno f), které zní:

„f) pojištěnka uvedená v písmenu a), která splňuje podmínky nároku na peněžitou pomoc v mateřství podle odstavců 2 a 3, jestliže až do dne nástupu na peněžitou pomoc v mateřství pobírá nemocenské z dřívějšího pojištění.“.

Ustanovení zakládá nárok na peněžitou pomoc v mateřství i ženám, které do nástupu na peněžitou pomoc v mateřství pobírají nemocenské z předchozího nemocenského pojištění (nemocensky pojištěného zaměstnání).

Úprava je koncipována jako obecná, a týká se i situací, kdy pojištěnka skončila zaměstnání jako ne-těhotná, nebo kdy byla uznána dočasně práce neschopnou i z jiného důvodu, než je riziková gravidita.

Pro nový důvod pro vznik nároku na peněžitou pomoc v mateřství platí obecné podmínky. Situace je obdobná, jako by ochranná lhůta trvala do nástupu na peněžitou pomoc v mateřství (6 až 8 týdnů před očekávaným dnem porodu nebo ke dni porodu), jediná odchylka odlišující tento důvod od ochranné lhůty je, že musí trvat nárok na nemocenské (do vyčerpání podpůrčí doby a poté, je-li poskytování nemocenského na žádost prodlouženo).

Postup pro peněžitou pomoc v mateřství u nového důvodu bude stejný jako u nároku na peněžitou pomoc v mateřství, který vznikne v ochranné lhůtě (např. ke dni nástupu na peněžitou pomoc v mateřství musí být splněna podmínka 270 dnů účasti na nemocenském pojištění).

Výše peněžité pomoci v mateřství je podle nového písm. f) stanovena podle obecných kritérií, doplňuje se § 19 odst. 11 zákona tak, že se obdobný postup používá i v případě, kdy nástup na peněžitou pomoc v mateřství nastal v době pobírání nemocenského. Způsob stanovení výše peněžité pomoci v mateřství je stejný jak pro případy, kdy nástup na ni nastal v ochranné lhůtě, tak i pro případy, kdy nástup na peněžitou pomoc v mateřství nastal po uplynutí ochranné lhůty v době, kdy pojištěnka pobírá nemocenské.

Druhá změna v odstavci 7 je legislativně technická, odkazuje na situace uvedené v odstavci 1 písm. a) až f).

Díl 2

Podpůrčí doba u peněžité pomoci v mateřství

§ 33

Délka podpůrčí doby u peněžité pomoci
v mateřství

Podpůrčí doba u peněžité pomoci v mateřství činí

a)  28 týdnů u pojištěnky, která dítě porodila,

b)  37 týdnů u pojištěnky, která porodila zároveň dvě nebo více dětí, přičemž po uplynutí 28 týdnů podpůrčí doby peněžitá pomoc v mateřství náleží, jen jestliže pojištěnka dále pečuje alespoň o dvě z těchto dětí,

c)  22 týdnů u pojištěnce uvedeného v § 32 odst. 1 písm. b) až e),

d)  31 týdnů u pojištěnce, který z důvodu uvedeného v § 32 odst. 1 písm. b) až e) pečuje zároveň o dvě nebo více dětí, přičemž po uplynutí 22 týdnů podpůrčí doby peněžitá pomoc v mateřství náleží, jen jestliže pojištěnec dále pečuje alespoň o dvě z těchto dětí.

komentář k § 33

Ustanovení stanoví délku podpůrčí doby u peněžité pomoci v mateřství, a to zvlášť pro pojištěnky (ženy), které dítě porodily a zvlášť pro pojištěnce (muže), kteří převzali dítě do péče. Normální je poskytování peněžité pomoci v mateřství po dobu 28 týdnů v případě porodu 1 dítěte. Pouze při porodu 2 a více dětí náleží peněžitá pomoc v mateřství po dobu 37 týdnů. U mužů pojištěnců je tato doba o 6 týdnů kratší, což odpovídá době, po kterou žena čerpá před porodem mateřskou dovolenou a je jí proplácena peněžitá pomoc v mateřství.

Důležité

     Pojištěnka, která po uplynutí 28 týdnů pobírání peněžité pomoci v mateřství pečuje alespoň o dvojčata, musí sdělit OSSZ, že o ně pečuje. Nebude-li potvrzeno, že pečuje alespoň o 2 děti, které zároveň porodila, měla by OSSZ poskytování peněžité pomoci v mateřství po uplynutí 28 týdnů zastavit.

§ 34

Počátek a ukončení podpůrčí doby u peněžité pomoci v mateřství

(1) Podpůrčí doba u peněžité pomoci v mateřství začíná nástupem na peněžitou pomoc v mateřství. Nástup na peněžitou pomoc v mateřství nastává

a)  dnem, který pojištěnka určí v období od počátku osmého týdne do počátku šestého týdne před očekávaným dnem porodu; pokud pojištěnka tento den v tomto období neurčí, nastává nástup na peněžitou pomoc v mateřství počátkem šestého týdne před očekávaným dnem porodu,

b)  dnem porodu, pokud k porodu došlo před počátkem podpůrčí doby uvedené v písmenu a),

c)  dnem převzetí dítěte pojištěncem do péče v případech uvede­ných v § 32 odst. 1 písm. b) až e). V případech uvedených v § 32 odst. 1 písm. d) a e) se přitom za den převzetí dítěte do péče považuje den prvního převzetí dítěte do péče; to platí i v případě, kdy pojištěnec převzal péči o totéž dítě opakovaně.

(2) Podpůrčí doba u peněžité pomoci v mateřství končí uplynutím doby uvedené v § 33, nejpozději však dnem, kdy dítě dosáhlo věku uvedeného v § 32 odst. 7.

(3) Do podpůrčí doby u pojištěnce v případě uvedeném v § 32 odst. 1 písm. d) a e) se započítává doba, po kterou byla pe­něžitá pomoc v mateřství vyplácena matce dítěte, s výjimkou doby od porodu do konce šestého týdne po porodu; začne-li se matce dítěte znovu vyplácet peněžitá pomoc v mateřství, započítává se do její podpůrčí doby doba, po kterou byla peněžitá pomoc v mateřství vyplácena pojištěnci uvedenému v § 32 odst. 1 písm. d) a e).

(4) Jestliže v průběhu podpůrčí doby, po kterou se pojištěnci vyplácí peněžitá pomoc v mateřství, vznikne nárok na další peněžitou pomoc v mateřství z téhož pojištění, nevyplácí se další peněžitá pomoc v mateřství po dobu, po kterou trvá nárok na předchozí peněžitou pomoc v mateřství; podpůrčí doba u této další peněžité pomoci v mateřství se však stanoví ode dne nástupu na tuto peně­žitou pomoc v mateřství.

komentář k § 34

Předmětné ustanovení určuje počátek a konec podpůrčí doby u peněžité pomoci v mateřství. Podle zákoníku práce má těhotná zaměstnankyně právo nastoupit mateřskou dovolenou v období 6 až 8 týdnů před očekávaným termínem porodu.

Vyčerpá-li zaměstnankyně z mateřské dovolené před porodem méně než 6 týdnů, protože porod nastal dříve, než určil lékař, přísluší mateřská dovolená ode dne jejího nástupu až do uplynutí doby 28 týdnů, resp. 37 týdnů. Vyčerpá-li však zaměstnankyně z mateřské dovolené před porodem méně než 6 týdnů z jiného důvodu, přísluší jí mateřská dovolená ode dne porodu jen do uplynutí 22 týdnů, popřípadě 31 týdnů, jde-li o zaměstnankyni, která porodila zároveň 2 nebo více dětí. Nástup na mateřskou dovolenou si zaměstnankyně určuje sama, nikdo jí nemůže nutit, jde ale především o její zdraví a o zdraví dítěte.

Novela zákona provedená zákonem č. 321/­2023 Sb. s účinností od 1. ledna 2024 provedla v odstavci 2 legislativně technickou změnu v odkazu na § 32 odst. 7 zákona.

§ 35

Podpůrčí doba u peněžité pomoci v mateřství v některých případech

(1) U pojištěnky, která porodila, nesmí být podpůrčí doba u peněžité pomoci v mateřství kratší než 14 týdnů a nesmí skončit před uplynutím 6 týdnů ode dne porodu.

(2) Jestliže dítě zemřelo před uplynutím podpůrčí doby, končí podpůrčí doba uplynutím 2 týdnů ode dne úmrtí dítěte, pokud by neskončila dříve podle § 33 a § 34 odst. 2; ustanovení odstavce 1 není přitom dotčeno.

komentář k § 35

Stejně jako v případě nemocenské, je třeba i u peněžité pomoci v mateřství rozlišovat podpůrčí dobu a poskytování (výplatu) dávky. V praxi často dochází k tomu, že pojištěnka nastoupí zpět do práce ještě před skončením mateřské dovolené a tedy i před uplynutím podpůrčí doby pro poskytování peněžité pomoci v mateřství. Jediné, co v takovém případě musí dodržet je, že nesmí do práce nastoupit dříve než 6 týdnů po porodu.

Proto toto ustanovení stanoví zásadu, že u pojištěnky, která porodila, nesmí být podpůrčí doba u peněžité pomoci v mateřství kratší než 14 týdnů a nesmí skončit před uplynutím 6 týdnů ode dne porodu. Toto ustanovení tím především chrání zdraví pojištěnky. Před porodem pojištěnka může vyčerpat až 8 týdnů a po porodu nesmí nastoupit do práce dříve, než uplyne tzv. „šestinedělí“.

Zákoník práce tuto zásadu stanoví obdobně – mateřská dovolená v souvislosti s porodem nesmí být nikdy kratší než 14 týdnů a nemůže v žádném případě skončit ani být přerušena před uplynutím 6 týdnů ode dne porodu.

Jestliže dítě zemřelo v průběhu podpůrčí doby, má pojištěnka nárok ještě na peněžitou pomoc v mateřství po dobu 2 týdnů. Tomu odpovídá i příslušné ustanovení zákoníku práce, které stanoví, jestliže se dítě narodilo mrtvé, přísluší zaměstnankyni mateřská dovolená po dobu 14 týdnů.

§ 36

Přerušení výplaty peněžité pomoci
v mateřství

(1) Peněžitá pomoc v mateřství se nevyplácí

a)  matce dítěte za dobu, po kterou má na základě dohody uvedené v § 32 odst. 1 písm. e) nárok na peněžitou pomoc v mateřství pojištěnec, s nímž matka dítěte uzavřela tuto dohodu,

b)  pojištěnci za dobu, po kterou dítě bylo ze zdravotních důvodů převzato do zdravotnického zařízení lůžkové péče a pojištěnec v této době vykonává v pojištěné činnosti, ze které je peněžitá pomoc v mateřství poskytována, práci nebo samostatnou výdělečnou činnost,

c)  pojištěnci za dobu, po kterou nemůže nebo nesmí o dítě pečovat pro závažné dlouhodobé onemocnění, pro které byl uznán dočasně práce neschopným [§ 57 odst. 1 písm. e)], a dítě bylo z tohoto důvodu v péči jiné fyzické osoby nebo právnické osoby,

d)  za dobu, po kterou pojištěnka nepečuje o narozené dítě, a dítě bylo z tohoto důvodu svěřeno do péče nahrazující péči rodičů nebo do lůžkové péče u poskytovatele zdravotních služeb nebo do zařízení poskytujícího nepřetržitou péči o tyto děti,

e)  pojištěnci za dobu, po kterou dítě bylo v zařízení poskytujícím nepřetržitou péči o tyto děti z jiných než zdravotních důvodů na straně dítěte nebo pojištěnce.

(2) Pominou-li důvody uvedené v odstavci 1, pro které se peněžitá pomoc v mateřství pojištěnci nevyplácela, pokračuje se ve výplatě peněžité pomoci v mateřství, popřípadě se zahájí její výplata, až do uplynutí podpůrčí doby, s tím, že jde-li o důvody uvedené v odstavci 1 písm. b) a c), prodlužuje se pojištěnci pod­půrčí doba o dobu, po kterou se mu peněžitá pomoc v mateřství nevyplácela, a jde-li o důvody uvedené v odstavci 1 písm. a), d) a e), započítává se doba, po kterou se peněžitá pomoc v mateřství pojištěnci nevyplácela, do jeho podpůrčí doby. Ustanovení § 34 odst. 2 a 3 přitom není větou první dotčeno. Dohodu uvedenou v § 32 odst. 1 písm. e) může pojištěnec nebo matka dítěte zrušit též jednostranně; ustanovení § 32 odst. 8 o ověření podpisu platí přitom obdobně.

(3) Výplatu peněžité pomoci v mateřství nelze podle od­stavce 1 písm. d) a e) přerušit během podpůrčí doby stanovené podle § 35 odst. 1. Peněžitá pomoc v mateřství se pojištěnci, který uzavřel dohodu podle § 32 odst. 1 písm. e), nevyplácí, pokud doba, po kterou jsou jinak splněny podmínky nároku na výplatu peněžité pomoci v mateřství, nečiní aspoň 7 kalendářních dnů po sobě jdoucích.

komentář k § 36

V případech vyjmenovaných v odstavci 1 dochází k přerušení výplaty peněžité pomoci v mateřství. Přerušením poskytování peněžité pomoci v mateřství nekončí podpůrčí doba. Je-li poskytování peněžité pomoci v mateřství přerušeno ze zdravotních důvodů dítěte (pojištěnec v takovém případě nastupuje do práce) nebo ze zdravotních důvodů pojištěnce (pojištěnec nesmí nebo nemůže se o dítě starat, je uznán práce neschopným), přerušuje se podpůrčí doba po dobu, po kterou nebyla peněžitá pomoc v mateřství vyplácena. Pečuje-li o dítě otec dítěte nebo manžel matky dítěte, vyplácí se peněžitá pomoc v mateřství jemu.

Jak jsme uvedli u § 35 zákona, žena, která porodila je chráněna minimálně po dobu 14 týdnů poskytování peněžité pomoci v mateřství. Z toho důvodu nelze v prvních 14 týdnech podpůrčí doby a ani před uplynutím 6 týdnů od porodu nelze přerušit poskytování peněžité pomoci v mateřství ženě, která dítě porodila a o dítě se nechce starat. V tomto případě se peněžitá pomoc v mateřství poskytuje pojištěnce i v době, kdy dítě bylo svěřeno do péče někoho jiného nebo do ústavní péče.

Novela zákona provedená zákonem č. 321/­2023 Sb. s účinností od 1. ledna 2024 provedla v odstavci 2 předmětného ustanovení legislativně technickou změnu v odkazu na § 32 odst. 8 zákona.

Díl 3

Výše peněžité pomoci v mateřství

§ 37

Výše peněžité pomoci v mateřství za kalendářní den činí 70 % denního vyměřovacího základu.

komentář k § 37

Výše peněžité pomoci v mateřství činí od prvního kalendářního dne 70 % redukovaného denního vyměřovacího základu za kalendářní den.

Denní vyměřovací základ se u peněžité pomoci v mateřství zjistí tak, že se započitatelný příjem zúčtovaný v rozhodném období (zpravidla období 12 kalendářních měsíců před kalendářním měsícem, ve kterém zaměstnankyně nastoupila na mateřskou dovolenou) dělí počtem „započitatelných“ kalendářních dnů připadajících na toto rozhodné období. Takto stanovený průměrný denní příjem podléhá redukci, která se u peněžité pomoci v mateřství provede stejným způsobem jako u nemocenského s tím, že do částky první redukční hranice, se příjem započítává 100 %. Z toho vyplývá, že denní vyměřovací základ je u peněžité pomoci v mateřství vyšší než u nemocenského, protože jednak se do první redukční hranice neredukuje na 90 % a dále že po redukci činí peněžitá pomoc v mateřství 70 % a nemocenské pouze 60 %.

Na webových stránkách MPSV jsou kalkulačky pro výpočet dávek NP včetně peněžité pomoci v mateřství. www.mpsv.cz v sekci Působnost MPSV – Nemocenské pojištění: www.mpsv.cz/web/cz/kalkulacka-pro-vypocet-davek-v roce-2024.

§ 37a

zrušen

Díl 4

Společné ustanovení o peněžité pomoci v mateřství

§ 38

Za rozhodnutí příslušného orgánu podle § 32 odst. 1 písm. b) se považuje

a)  rozhodnutí soudu o svěření dítěte do péče jiné osoby²³⁾,

b)  rozhodnutí soudu o osvojení dítěte²⁴⁾,

c)  rozhodnutí soudu o předání dítěte do péče budoucího osvojitele²⁵⁾,

d)  rozhodnutí soudu o předání dítěte osvojiteli do péče před osvojením²⁶⁾,

e)  jmenování fyzické osoby poručníkem dítěte²⁷⁾,

f)  rozhodnutí soudu o svěření dítěte do pěstounské péče a do pěstounské péče na přechodnou dobu²⁸⁾,

g)  rozhodnutí soudu o svěření dítěte do předpěstounské péče zájemci o pěstounskou péči⁷⁵⁾,

h)  rozhodnutí soudu o nařízení předběžného opatření o péči o dítě ⁸⁴⁾,

i)  podání návrhu soudu na zahájení soudního řízení o ustanovení fyzické osoby poručníkem dítěte, jestliže tato osoba o dítě osobně pečuje a nemá k němu vyživovací povinnost, a to po dobu, po kterou probíhá toto soudní řízení.

komentář k § 38

Toto ustanovení vyjmenovává druhy pravomocných rozhodnutí soudů, na jejichž základě se přiznává peněžitá pomoc v mateřství.

Jedinou výjimkou je doba pod písm. i) – tedy doba od podání návrhu soudu na zahájení soudního řízení o ustanovení fyzické osoby poručníkem dítěte, jestliže tato osoba o dítě osobně pečuje a nemá k němu vyživovací povinnost. V takovém případě se peněžitá pomoc v mateřství poskytuje i po dobu, po kterou probíhá toto soudní řízení.

POZOR

- § 14 odst. 2 zákona – vykonává-li pojištěnec (pojištěnka) více činností zakládajících nárok na NP, posuzuje se nárok na peněžitou pomoc v mateřství v každé činnosti samostatně,

- § 16 písm. a) zákona – poskytování peněžité pomoci v mateřství brání pouze výkon činností v tom zaměstnání nebo výkon samostatné výdělečné činnosti, ze které byla peněžitá pomoc v mateřství přiznána,

- Pracovní volno bez náhrady mzdy od zaměstnavatele se přerušuje nástupem na peněžitou pomoc v mateřství (§ 14 zákona). U peněžité pomoci v mateřství neplatí obdobná úprava jako u nemocenského, ošetřovného a dlouhodobého ošetřovného. U těchto dávek se pracovní volno nepřerušuje, za dobu trvání neplaceného volna se tyto dávky nevyplácejí.

HLAVA V

OTCOVSKÁ

Díl 1

Podmínky nároku na otcovskou

§ 38a

(1) Nárok na otcovskou má pojištěnec, který pečuje o dítě,

a)  jehož je otcem,

b)  které převzal do péče nahrazující péči rodičů na základě rozhodnutí příslušného orgánu, pokud dítě ke dni převzetí do této péče nedosáhlo 7 let věku.

(2) Nárok na otcovskou má též pojištěnec, jestliže dítě, jehož je otcem,

a)  se narodilo mrtvé, nebo

b)  zemřelo v období 6 týdnů ode dne narození.

(3) Podmínkou nároku na otcovskou osoby samostatně výdělečně činné je účast na pojištění jako osoby samostatně výdělečně činné podle § 11 alespoň po dobu 3 měsíců bezprostředně předcházející dni nástupu na otcovskou podle § 38b odst. 2. Podmínkou nároku na otcovskou zahraničního zaměstnance je účast na pojištění jako zahraničního zaměstnance podle § 10 odst. 8 alespoň po dobu 3 měsíců bezprostředně předcházející dni nástupu na otcovskou podle § 38b odst. 2.

(4) Otcovská podle odstavce 1 náleží, pokud nástup na otcovskou nastal v období 6 týdnů ode dne narození dítěte nebo ode dne převzetí dítěte do péče. Není-li dále stanoveno jinak, otcovská podle odstavce 2 náleží, pokud nástup na tuto otcovskou nastal v období 6 týdnů ode dne narození dítěte. Jde-li o narozené dítě, období podle věty první a druhé se prodlužuje o kalendářní dny, po které bylo dítě hospitalizováno ze zdravotních důvodů na straně dítěte nebo matky dítěte, a které spadají do období 6 týdnů ode dne narození dítěte; za den hospitalizace se považuje též den přijetí dítěte do zdravotnického zařízení poskytovatele zdravotních služeb lůžkové péče a den propuštění z takového zařízení. Bylo-li by však období pro nástup na otcovskou ode dne úmrtí dítěte kratší než 2 týdny, otcovská podle odstavce 2 náleží, pokud nástup na tuto otcovskou nastal v období 2 týdnů ode dne úmrtí dítěte.

(5) V tomtéž případě péče o dítě náleží otcovská jen jednou a jen jednomu z oprávněných. Otcovská podle odstavce 1 náleží jen jednou i v případě, že pojištěnec pečuje o více dětí narozených současně nebo o více dětí převzatých současně do péče; v tomto případě se péče o více těchto dětí považuje za péči o jedno dítě. Otcovská podle odstavce 2 náleží jen jednou i v případě, že se současně narodí více mrtvých dětí. Nárok na otcovskou podle odstavce 1 písm. a) nebrání vzniku nároku na otcovskou podle odstavce 2 písm. b) v případě téhož dítěte; to platí i v případě, že zemře jedno z dětí narozených současně.

(6) Nárok na otcovskou nemají pojištěnci vykonávající pojištěnou činnost ve vazbě, odsouzení ve výkonu trestu odnětí svobody zařazení do práce a osoby ve výkonu zabezpečovací detence zařazené do práce.

komentář k § 38a

Novelou tohoto zákona v r. 2017 (zákonem č. 148/­2017 Sb.) byla s účinností od 1. 1. 2018 do právního řádu ČR zavedena v rámci systému NP „dávka otcovské poporodní péče“, pro kterou zákon zavedl legislativní zkratku „otcovská“.

Účelem této nové dávky je především posílení vazby mezi dítětem a jeho oběma rodiči v raných týdnech života dítěte, podpora a motivace otců k zapojení se do péče o novorozené dítě a rozvoj vztahů v rámci rodiny a kompenzace ucházejícího příjmu otce z důvodu péče o novorozené dítě a matku krátce po porodu. Obdobné opatření bylo zavedeno i v případě převzetí dítěte do péče nahrazující péči rodičů.

Otcovská byla v letech 2019 až 2021 poskytována z NP otci dítěte po dobu jednoho týdne. Od 1. ledna 2022 byla podpůrčí doba prodloužena a dávka může být čerpána po 2 týdny. Nástup na otcovskou je možný v období 6 týdnů ode dne narození dítěte a výše této dávky za kalendářní den činí 70 % denního vyměřovacího základu.

Na dávku má nárok při splnění podmínek zaměstnanec a OSVČ (nemocensky pojištěná), pokud je otcem dítěte nebo osobou, která převzala dítě do péče nahrazující péči rodičů na základě rozhodnutí příslušného orgánu.

Je nepochybné, že smyslem a účelem zavedení této dávky byla potřeba slaďování pracovního, soukromého a rodinného života ve veřejném povědomí a má přispět k jejímu naplňování v praktickém životě.

Smyslem otcovské je také zapojení otce do péče o novorozené dítě v době krátce po porodu, získávání nových zkušeností a posilování rodinných vazeb. Vzhledem k tomu, že po ukončení šestinedělí se může otec dítěte či manžel matky dítěte s matkou dítěte vystřídat při pobírání peněžité pomoci v mateřství (dohoda o převzetí dítěte do péče), mohou rodiče po ukončení šestinedělí řešit svou situaci tak, jak jim to pro konkrétní případ vyhovuje.

Obecně platí, že nárok na otcovskou má:

–   pojištěnec, který pečuje o dítě, jehož je otcem,

–   pojištěnec, který pečuje o dítě, které převzal do péče nahrazující péči rodičů na základě rozhodnutí příslušného orgánu, pokud dítě ke dni převzetí do této péče nedosáhlo 7 let věku.

Nárok na otcovskou má tedy otec dítěte, který s matkou o dítě pečuje v období šesti týdnů ode dne narození. Otci nárok na dávku vzniká i v případě, kdy jsou matka, dítě, nebo oba dva ze zdravotních důvodů umístěni ve zdravotnickém zařízení lůžkové péče. I v těchto pro rodinu složitých situacích je žádoucí posilovat vztahy mezi otcem, matkou dítěte a dítětem. Účelem otcovské je především posílit vazbu mezi dítětem a jeho biologickým otcem. Za otce dítěte bude pro účely této dávky považován ten, kdo je v matrice – knize narození – zapsán jako otec. Nárok na otcovskou nemá druh matky dítěte, který není otcem dítěte, a to ani v případě, kdy by otce dítěte nebylo (např. není-li znám či zemřel) nebo babička, děda či teta dítěte, žijící s matkou dítěte v domácnosti.

Podobně jako v případě péče o vlastní novorozené dítě v době po narození se jevilo potřebné zavést obdobné opatření i v případě převzetí dítěte do péče nahrazující péči rodičů na základě rozhodnutí příslušného orgánu. Přitom se vycházelo z toho, že právě v tomto případě je také nutné podpořit vytvoření vazby mezi dítětem převzatým do péče a jeho náhradním rodičem. Nárok na otcovskou má tedy i osoba, která převzala dítě do péče nahrazující péči rodičů na základě rozhodnutí příslušného orgánu. V případě převzetí dítěte do společné péče má nárok na otcovskou jen jeden z oprávněných.

Vzhledem k tomu, že otcovská je dávka krátkodobá, nebylo třeba vyžadovat obecnou podmínku čekací doby platnou pro všechny pojištěnce jako v případě peněžité pomoci v mateřství (270 dnů účasti na nemocenském pojištění v posledních dvou letech před porodem). Zákon zavedl čekací dobu pouze u těch pojištěnců, jejichž účast na nemocenském pojištění je dobrovolná, tj. pro OSVČ a zahraniční zaměstnance, neboť tyto osoby mohou skutečnost, zda jsou či nejsou účastni nemocenského pojištění, sami libovolně ovlivnit. Délka čekací doby se navrhuje stejná, jako u nemocenského.

Má-li být účel dávky naplněn, je vhodné, aby otec dítěte mohl pobírat tuto dávku také v době, kdy je dítě (nebo i matka dítěte) ze zdravotních důvodů umístěno ve zdravotnickém zařízení lůžkové péče, a mohl tak navázat s dítětem kontakt v raném období jeho života a v neposlední řadě pomoci matce a podpořit jí v mnohdy nelehké životní situaci.

V praxi se stávají situace, kdy narozené dítě je ze zdravotních důvodů umístěno ve zdravotnickém zařízení lůžkové péče delší dobu a rodiče za dítětem pravidelně i vícekrát denně za dítětem docházejí. Pokud by novorozenec byl ve zdravotnickém zařízení po dobu celého šestinedělí, nemohl by otec dítěte nárok na otcovskou uplatnit, ačkoliv pomáhá matce dítěte a za dítětem dochází.

Nárok na otcovskou může pojištěnci vzniknout v tomtéž případě péče pouze jednou, dávku tedy nelze čerpat opakovaně a z téhož titulu péče ji může čerpat pouze jeden oprávněný. Za týž případ se bude považovat situace, kdy pojištěnec z důvodu péče o novorozené dítě nebo převzetí dítěte do péče nahrazující péči rodičů za stanovených okolností přestane vykonávat výdělečnou činnost. Přitom platí zásada „jeden porod – jedna dávka“, což znamená, že pojištěnci bude náležet otcovská pouze jednou i v případě vícečetného porodu.

Vzhledem k charakteru dávky, jejímž účelem je péče pojištěnce s matkou o novorozené dítě, vylučuje se nárok na tuto dávku pro pojištěnce vykonávající pojištěnou činnost ve vazbě, odsouzení ve výkonu trestu odnětí svobody zařazené do práce a osoby ve výkonu zabezpečovací detence zařazené do práce.

Díl 2

Podpůrčí doba u otcovské

§ 38b

(1) Podpůrčí doba u otcovské činí 2 týdny.

(2) Podpůrčí doba u otcovské začíná nástupem na otcovskou. Nástup na otcovskou podle § 38a odst. 1 nastává dnem, který pojištěnec určí v období podle § 38a odst. 4 vět první a třetí. Jestliže hospitalizace dítěte vznikla nebo trvá v den dosažení šestého týdne ode dne narození dítěte, nástup na otcovskou podle § 38a odst. 1 nastává též dnem, který pojištěnec určí v období počínajícím propuštěním dítěte z hospitalizace; délka tohoto období odpovídá počtu dnů hospitalizace, které připadly do období 6 týdnů ode dne narození dítěte. Nastoupit na otcovskou podle věty druhé lze nejdéle do jednoho roku věku dítěte. Nástup na otcovskou podle § 38a odst. 2 nastává dnem, který pojištěnec určí v období podle § 38a odst. 4 vět druhé až čtvrté.

(3) Jestliže je dítě umístěno v zařízení poskytujícím nepřetržitou péči o děti z jiných než zdravotních důvodů na straně dítěte nebo matky, podpůrčí doba u otcovské končí dnem umístění dítěte do takového zařízení. Obdobně se postupuje v případě, pokud rodiče o dítě přestali pečovat a dítě bylo z tohoto důvodu svěřeno do péče nahrazující péči rodičů.

(4) Podpůrčí doba u otcovské se nepřerušuje. Podpůrčí doba u otcovské podle § 38a odst. 1 končí dnem, v němž dítě zemřelo; pokud však dítě zemřelo po uplynutí 6 týdnů ode dne jeho narození a podpůrčí doba ještě neuplynula, náleží otcovská po celou podpůrčí dobu.

(5) Jestliže v průběhu podpůrčí doby, po kterou se pojištěnci vyplácí otcovská, vznikne nárok na další otcovskou z téhož pojištění, nevyplácí se další otcovská po dobu, po kterou trvá nárok na předchozí otcovskou; podpůrčí doba u této další otcovské se však stanoví ode dne nástupu na otcovskou. Otcovská se dále nevyplácí za dny pracovního klidu, pokud pojištěnci nevznikl nárok na výplatu otcovské alespoň za 1 kalendářní den, který měl být pro něho pracovním dnem.

komentář k § 38b

Otcovská náleží po dobu podpůrčí doby, která činí 2 týdny. Nepřerušuje se ani při úmrtí dítěte. Poskytování otcovské má přednost před poskytováním nemocenské, resp. náhrady mzdy/platu podle § 192 ZP, ošetřovným a dlouhodobým ošetřovným. Nárok na otcovskou končí v jediném případě, a to kdy příjemce této dávky o dítě nepečoval a dítě bylo svěřeno do péče zařízení pro takové děti nebo do náhradní rodičovské péče.

Nástup na otcovskou si pojištěnec určuje sám v období prvních 6 týdnů věku dítěte.

Z hlediska zákoníku práce se otcovská čerpá v době rodičovské dovolené otce dítěte. Platí, že k prohloubení péče o dítě je zaměstnavatel povinen poskytnout zaměstnanci na jejich žádost rodičovskou dovolenou.

Rodičovská dovolená přísluší otci od narození dítěte, a to v rozsahu, o jaký požádají, ne však déle než do doby, kdy dítě dosáhne věku 3 let. Otcovskou však musí vyčerpat otec dítěte v období prvních 6 týdnů jeho věku.

Díl 3

Výše otcovské

§ 38c

Výše otcovské za kalendářní den činí 70 % denního vyměřovacího základu.

komentář k § 38c

Výše otcovské za kalendářní den činí 70 % denního vyměřovacího základu. Příjem do první redukční hranice se započítává v plné výši stejně jako u peněžité pomoci v mateřství.

Díl 4

Společné ustanovení o otcovské

§ 38d

Za rozhodnutí příslušného orgánu o převzetí dítěte do péče nahrazující péči rodičů se považují rozhodnutí podle § 38 písm. a) až e) a g) až i) a rozhodnutí soudu o svěření dítěte do pěstounské péče.

komentář k § 38d

Otcovská náleží po předložení rozhodnutí soudu o svěření dítěte do péče nebo o předání dítěte do péče budoucího osvojitele nebo o osvojení dítěte nebo o předání dítěte osvojiteli do péče před osvojením nebo o svěření dítěte do předpěstounské péče zájemci o pěstounskou péči nebo o svěření dítěte do pěstounské péče nebo o jmenování fyzické osoby poručníkem dítěte nebo o nařízení předběžného opatření o péči o dítě anebo na základě návrhu soudu na zahájení soudního řízení o ustavení fyzické osoby poručníkem dítěte, jestliže tato osoba o dítě osobně pečuje a nemá k němu vyživovací povinnost, a to po dobu, po kterou probíhá toto soudní řízení. Nárok na otcovskou nemají pěstouni při svěření dítěte do pěstounské péče na přechodnou dobu.

HLAVA VI

OŠETŘOVNÉ

Díl 1

Podmínky nároku na ošetřovné

§ 39

(1) Nárok na ošetřovné má zaměstnanec, který nemůže vykonávat v zaměstnání práci z důvodu

a)  ošetřování

1. dítěte mladšího 10 let, pokud toto dítě onemocnělo nebo utrpělo úraz, nebo

2. jiné fyzické osoby, jejíž zdravotní stav z dů­vodu nemoci nebo úrazu vyžaduje nezbytně ošetřování jinou fyzickou osobou, nebo ženy, která porodila, jestliže její stav v době bezprostředně po porodu vyžaduje nezbytně ošetřování jinou fyzickou osobou, nebo

b)  péče o dítě mladší 10 let, protože

1. školské zařízení nebo zvláštní dětské zařízení, popřípadě jiné obdobné zařízení pro děti, v jehož denní nebo týdenní péči dítě jinak je, nebo škola, jejímž je žákem, jsou uzavřeny z nařízení příslušného orgánu z důvodu havárie, mimořádného opatření při epidemii nebo jiné nepředvídané události,

2. dítě nemůže být pro nařízenou karanténu v péči školského zařízení nebo zvláštního dětského zařízení, popřípadě jiného obdobného zařízení pro děti, v jehož denní nebo týdenní péči dítě jinak je, nebo docházet do školy, nebo

3. fyzická osoba, která jinak o dítě pečuje, onemocněla, utrpěla úraz, nastaly u ní situace uvedené v § 57 odst. 1 písm. b) nebo c), porodila nebo jí byla nařízena karanténa, a proto nemůže o dítě pečovat.

(2) Podmínkou nároku na ošetřovné je, že osoba uvedená v odstavci 1 žije se zaměstnancem v domácnosti; to neplatí v pří­padě ošetřování nebo péče o příbuzného v linii přímé⁸⁸⁾ a sourozence zaměstnance nebo ošetřování manžela (manželky) zaměstnance, registrovaného partnera (registrované partnerky) zaměstnance, rodičů manžela (manželky) nebo registrovaného partnera (registrované partnerky) zaměstnance.

(3) Zaměstnanec nemá nárok na ošetřovné z důvodu ošetřování osoby uvedené v odstavci 1 písm. a) nebo z důvodu péče o dítě podle odstavce 1 písm. b), jestliže jiný pojištěnec má z důvodu poskytování dlouhodobé péče osobě uvedené v odstavci 1 nárok na výplatu dlouhodobého ošetřovného. Zaměstnanec dále nemá nárok na ošetřovné z důvodu ošetřování dítěte nebo péče o ně, jestliže jiná fyzická osoba má z důvodu péče o toto dítě nárok na výplatu peněžité pomoci v mateřství nebo má nárok na rodičovský příspěvek podle zvláštního právního předpisu³¹⁾; to neplatí, pokud tato jiná osoba

a)  onemocněla, utrpěla úraz, nastaly u ní situace uvedené v § 57 odst. 1 písm. b) nebo c), porodila nebo jí byla nařízena karanténa, a proto nemůže o dítě pečovat, nebo

b)  z důvodu péče o toto dítě má nárok na rodičovský příspěvek podle zvláštního právního předpisu a v den vzniku potřeby ošetřování (péče) je

1. zaměstnancem a v zaměstnání, které zakládá účast na pojištění, nečerpá mateřskou dovolenou, rodičovskou dovolenou nebo pracovní volno bez náhrady příjmu poskytnuté zaměstnanci jeho zaměstnavatelem v případech, kdy zaměstnanec nemá na pracovní volno nárok; je-li vykonáváno více těchto zaměstnání souběžně, musí být podmínka uvedená v části věty před středníkem splněna alespoň v jednom zaměstnání, nebo

2. osobou samostatně výdělečně činnou a vykonává samostatnou výdělečnou činnost; při souběžném výkonu zaměstnání, které zakládá účast na pojištění, se k podmínce uvedené v bodě 1 nepřihlíží.

(4) V témže případě ošetřování (péče) náleží ošetřovné jen jednou a jen jednomu z oprávněných nebo postupně dvěma oprávněným, jestliže se v témže případě ošetřování (péče) vystřídají. Vystřídání podle věty první je možné jen jednou; u zaměstnance, který takto převzal ošetřování (péči), se podmínky nároku na ošetřovné posuzují ke dni převzetí ošetřování (péče). Změna druhu onemocnění (diagnózy) se nepovažuje za nový případ ošetřování. Navazuje-li potřeba ošetřování bezprostředně na předchozí potřebu ošetřování téže fyzické osoby nebo se s ní překrývá, považuje se tato navazující nebo překrývající se potřeba ošetřování za pokračování předchozí potřeby ošetřování; to platí obdobně, jde-li o potřebu péče o totéž dítě, pokud důvod vzniku této navazující nebo překrývající se potřeby péče je uveden v témže bodě odstavce 1 písm. b) jako důvod, pro který vznikla předchozí potřeba péče o totéž dítě.

(5) Nárok na ošetřovné nemají

a)  příslušníci,

b)  zaměstnanci činní na základě dohody o pracovní činnosti a zaměstnanci činní na základě dohody o provedení práce,

c)  domáčtí zaměstnanci,

d)  dobrovolní pracovníci pečovatelské služby,

e)  odsouzení ve výkonu trestu odnětí svobody zařazení do práce a osoby ve výkonu zabezpečovací detence zařazené do práce,

f)  pojištěnci, kteří jsou žáky nebo studenty, ze zaměstnání, které spadá výlučně do období školních prázdnin nebo prázdnin,

g)  zaměstnanci účastní pojištění z důvodu výkonu zaměstnání malého rozsahu,

h)  zahraniční zaměstnanci,

i)        členové kolektivních orgánů právnické osoby uvedení v § 5 písm. a) bodě 18.

(6) Nárok na výplatu ošetřovného nemá zaměstnanec v době prvních 14 kalendářních dní dočasné pracovní neschop­nosti nebo nařízené karantény a v období od 1. ledna 2012 do 31. prosince 2013 v době prvních 21 kalendářních dní dočasné pracovní neschopnosti nebo nařízené karantény.

komentář k § 39

Okruh důvodů, na jejichž základě může vzniknout nárok na ošetřovné, se oproti právní úpravě platné v roce 2008 v podstatě nemění. Podle zákona má nárok na ošetřovné zaměstnanec, který nemůže vykonávat v zaměstnání práci z důvodu:

ošetřování

–   dítěte mladšího 10 let, pokud toto dítě onemocnělo nebo utrpělo úraz, nebo

–   jiného člena domácnosti, jehož zdravotní stav z důvodu nemoci nebo úrazu vyžaduje nezbytně ošetřování jinou fyzickou osobou, a členky domácnosti, která porodila, jestliže její stav v době bezprostředně po porodu vyžaduje nezbytně ošetřování jinou fyzickou osobou, nebo

péče o dítě mladší 10 let, protože

–   školské zařízení nebo zvláštní dětské zařízení, popřípadě jiné obdobné zařízení pro děti, v jehož denní nebo týdenní péči dítě jinak je, nebo škola, jejímž je žákem, jsou uzavřeny z nařízení příslušného orgánu z důvodu havárie, mimořádného opatření při epidemii nebo jiné nepředvídané události,

–   dítě nemůže být pro nařízenou karanténu v péči školského zařízení nebo zvláštního dětského zařízení, popřípadě jiného obdobného zařízení pro děti, v jehož denní nebo týdenní péči dítě jinak je, nebo docházet do školy, nebo

–   fyzická osoba, která jinak o dítě pečuje, onemocněla, utrpěla úraz, nebo byla přijata k poskytnutí lůžkové péče nebo byla poskytnuta lázeňská léčebně rehabilitační péče, či která byla přijata do zdravotnického zařízení jako průvodce nezletilého dítěte do lůžkové péče, porodila nebo jí byla nařízena karanténa, a proto nemůže o dítě pečovat.

Dále platí, že podmínkou nároku na ošetřovné je, že výše uvedená osoba žije se zaměstnancem v domácnosti. Tato podmínka neplatí u blízkých členů rodiny uvedených v odstavci 2.

Zaměstnanec může pečovat s nárokem na ošetřovné, i když s nimi nežije v domácnosti:

–   o své děti, rodiče, prarodiče, praprarodiče,

–   o manžela/ku nebo registrovaného partnera/ku,

–   o své sourozence (bratry a sestry),

–   o rodiče svého manžela (o tchána, tchyni) nebo rodiče registrovaného partnera/ke.

Tchán nebo tchyně nemohou pečovat o snachu nebo zetě, pokud spolu nežijí ve společné domácnosti.

Novela zákona provedená zákonem č. 321/­2023 Sb. s účinností od 1. ledna 2024 provedla v předmětném ustanovení dvě podstatné změny. Předně nahradila odstavec 3 novým textem a na závěr odstavce 4 doplnila novou větu.

Podle platné právní úpravy platilo, že zaměstnanec nemá nárok na ošetřovné z důvodu ošetřování dítěte nebo péče o ně mj. tehdy, jestliže jiná fyzická osoba má z důvodu péče o toto dítě nárok na výplatu peněžité pomoci v mateřství nebo má nárok na rodičovský příspěvek podle zákona č. 117/­1995 Sb., o státní sociální podpoře. Právní úprava vycházela z toho, že jak peněžitá pomoc v mateřství, tak rodičovský příspěvek jsou vypláceny osobám, které o dítě osobně celodenně a řádně pečují, tj. jsou s dítětem „doma“ a nevykonávají přitom výdělečnou činnost.

Od doby přijetí zákona se však podmínky poskytování rodičovského příspěvku podstatně rozvolnily a nyní již nebylo překážkou pro jeho poskytování ani skutečnost, že rodič, který tento příspěvek pobírá, je v době pobírání tohoto příspěvku výdělečně činný, a to ani v případě, že je výdělečně činný po stanovenou týdenní pracovní dobu.

Důležité

     Novela zákona upravila omezení týkající se možnosti čerpat ošetřovné tak, aby pojištěnec mohl čerpat ošetřovné za předpokladu, že jiná fyzická osoba, která pobírá rodičovský příspěvek, aktivně pracuje v nemocensky pojištěném zaměstnání, ze kterého je za ni hrazeno pojistné na sociální zabezpečení, anebo vykonává samostatnou výdělečnou činnost, a současně není na mateřské dovolené, rodičovské dovolené či nečerpá jiné pracovní volno.

Právní úprava cílí např. na situace, kdy se matka vrátí do zaměstnání, ale v případech, kdy dítě krátce po jejím nástupu onemocní, nemůže ošetřovné čerpat např. otec nebo babička, ale pouze tato matka. Pokud budou moci čerpat ošetřovné oba rodiče dle vlastních možností či preferencí, přispěje to ke slaďování pracovního a soukromého života.

V odstavci 4 doplnila výše uvedená novela poslední větu. Podle původního znění odstavce 4 platilo, že změna druhu onemocnění (diagnózy) se nepovažuje za nový případ ošetřování. Tato zásada nepokrývala všechny situace, které v praxi nastávají v souvislosti s potřebou ošetřování fyzické osoby nebo péče o dítě do 10 let věku.

Z toho důvodu se znění tohoto ustanovení rozšiřuje ve 2 směrech. Především se zavádí při potřebě ošetřování stejné pravidlo, které již platí pro posuzování dočasné pracovní neschopnosti, tj. že 2 bezprostředně navazující dočasné pracovní neschopnosti se pro účely NP považují za 1 trvající dočasnou pracovní neschopnost. Mechanické převzetí této zásady pro ošetřovné by ovšem nebylo vhodné z toho důvodu, že podle předmětného ustanovení vzniká nárok na ošetřovné z důvodu celé řady věcně zcela různorodých situací.

Nově se stanoví, že zásada o navazujících potřebách ošetřování se bude vztahovat pouze na situace stejného druhu, tj. nutnost ošetřování fyzické osoby, resp. péče o dítě do 10 let věku vždy pouze z jednotlivých titulů pro potřebu ošetřování uvedených v jednotlivých bodech odstavce 1.

Vychází se přitom z toho, že jednotlivé body obsahují kvalitativně rozdílné důvody pro vznik ošetřování (péče) a vznikne-li v průběhu trvání jednoho z nich potřeba ošetřování (péče) z jiného důvodu, vzniká tím nový nárok na ošetřovné.

Pokud tedy např. zaměstnanec čerpal ošetřovné z důvodu nemoci dítěte do 10 let věku, ošetřující lékař konstatoval, že nemoc již pominula, avšak následující den si toto dítě zlomilo nohu a opět potřebuje ošetřování, nejedná se o nový případ nároku na ošetřovné, neboť v obou případech je důvodem ošetřování dítěte do 10 let věku podle odstavce 1 písm. a).

Naproti tomu, pokud by v den následující po skončení nemoci tohoto dítěte došlo k uzavření školy, jejímž je dítě žákem, jednalo by se o nový nárok na ošetřovné, neboť péče o (zdravé) dítě mladší 10 let, z důvodu že škola, jejímž je toto dítě žákem, byla uzavřena z nařízení příslušného orgánu, je kvalitativně odlišnou situací [odstavec 1 písm. b)].

V odst. 5 je v taxativním výčtu uveden okruh osob, které nárok na ošetřovné nemají. Připomíná se, že zde nejdou uvedeny OSVČ, protože jim nárok vzniknout nemůže, neboť podle odst. 1 předmětného ustanovení mají nárok na ošetřovné pouze zaměstnanci.

Díl 2

Podpůrčí doba u ošetřovného

§ 40

(1) Podpůrčí doba u ošetřovného činí nejdéle

a)  9 kalendářních dnů,

b)  16 kalendářních dnů, jde-li o osamělého zaměstnance, který má v trvalé péči aspoň jedno dítě ve věku do 16 let, které neukončilo povinnou školní docházku.

(2) Podpůrčí doba u ošetřovného počíná od prvého dne potřeby ošetřování nebo péče. Věta první platí též v případě převzetí ošetřování (péče) jiným oprávněným podle § 39 odst. 4 věty druhé. Vznikla-li potřeba ošetřování (péče) dnem, v němž má zaměstnanec směnu již odpracovanou, počíná podpůrčí doba následujícím kalendářním dnem.

(3) Běh podpůrčí doby u ošetřovného se staví po dobu po­skytování zdravotních služeb ošetřované osobě u poskytovatele zdravotních služeb lůžkové péče. Ošetřovné se poživateli starobního důchodu nebo invalidního důchodu pro invaliditu třetího stupně vyplácí nejdéle do dne, jímž končí doba zaměstnání.

(4) Jestliže v průběhu podpůrčí doby, po kterou se zaměstnanci vyplácí ošetřovné, dojde ke vzniku nové potřeby ošetřování (péče), která není pokračováním potřeby ošetřování (péče) podle § 39 odst. 4, nevyplácí se tomuto zaměstnanci ošetřovné, na něž vznikl nový nárok, po podpůrčí dobu, po kterou trvá předchozí nárok na výplatu ošetřovného; podpůrčí doba v případě vzniku nové potřeby ošetřování (péče) se však v takovém případě stanoví ode dne, ve kterém tato potřeba nastala.

(5) Ošetřovné se nevyplácí zaměstnanci za dobu, po kterou mělo trvat pracovní volno bez náhrady příjmu, pokud potřeba ošetřování (péče) vznikla nejdříve dnem, který následuje po dni nástupu na takové volno. Ošetřovné se dále nevyplácí za dny pracovního klidu, pokud zaměstnanci nevznikl nárok na výplatu ošetřovného alespoň za 1 kalendářní den, který měl být pro něho pracovním dnem a v němž potřeba ošetřování nebo péče trvala.

(6) Ošetřovné se nevyplácí zaměstnanci za dobu, po kterou trvala stávka, pokud potřeba ošetřování (péče) vznikla nejdříve dnem, který následuje po dni, ve kterém se zaměstnanec stal účastníkem stávky.

(7) Za osamělého zaměstnance [odstavec 1 písm. b)] se pro účely ošetřovného považuje zaměstnanec svobodný, ovdovělý nebo rozvedený, pokud nežije s družkou (druhem) nebo v regis­trovaném partnerství. Za osamělého zaměstnance se považuje i zaměstnanec, jehož manželka (manžel) je ve výkonu trestu odnětí svobody uloženého v trvání nejméně jednoho roku nebo ve výkonu zabezpečovací detence, nebo bylo-li zahájeno řízení o prohlášení manželky (manžela) za nezvěstnou anebo za mrtvou, a tento zaměstnanec nežije s družkou (druhem).

(8) Ošetřovné náleží zaměstnanci po celou podpůrčí dobu podle odstavce 1 i v případě, že dítě dosáhne věku 10 let v průběhu podpůrčí doby.

komentář k § 40

Podpůrčí doba je dvojí, obecná činí nejdéle 9 kalendářních dnů a pro osamělého zaměstnance, který má v trvalé péči aspoň jedno dítě ve věku 16 let, které neukončilo povinnou školní docházku, činí nejdéle 16 kalendářních dnů. Podpůrčí doba u ošetřovného počíná od prvního dne potřeby ošetřování nebo péče. To platí též v případě převzetí ošetřování (péče) jiným oprávněným. Vznikla-li potřeba ošetřování (péče) dnem, v němž má zaměstnanec směnu již odpracovanou, počíná podpůrčí doba následujícím kalendářním dnem.

Běh podpůrčí doby u ošetřovného se staví po dobu poskytování zdravotnických služeb ošetřované osobě u poskytovatele lůžkové péče. Ošetřovné se poživateli starobního důchodu nebo invalidního důchodu pro invaliditu třetího stupně vyplácí nejdéle do dne, jímž končí zaměstnání.

Jestliže v průběhu podpůrčí doby, po kterou se zaměstnanci vyplácí ošetřovné, dojde ke vzniku potřeby ošetřování jiné fyzické osoby nebo potřeby péče o jinou fyzickou osobu, nevyplácí se tomuto zaměstnanci ošetřovné, na něž vznikl nárok z tohoto důvodu, po podpůrčí dobu, po kterou trvá předchozí nárok na výplatu ošetřovného; podpůrčí doba v případě vzniku potřeby ošetřování (péče) jiné fyzické osoby se však stanoví ode dne, ve kterém tato potřeba nastala.

Dále se ošetřovné nevyplácí zaměstnanci za dobu, po kterou mělo trvat pracovní volno bez náhrady příjmu, pokud potřeba ošetřování (péče) vznikla nejdříve dnem, který následuje po dni nástupu na takové volno. Ošetřovné se dále nevyplácí za dny pracovního klidu, pokud zaměstnanci nevznikl nárok na výplatu ošetřovného alespoň za 1 kalendářní den, který měl být pro něho pracovním dnem a v němž potřeba ošetřování nebo péče trvala a v neposlední řadě se ošetřovné nevyplácí zaměstnanci za dobu, po kterou trvala stávka, pokud potřeba ošetřování (péče) vznikla nejdříve dnem, který následuje po dni, ve kterém se zaměstnanec stal účastníkem stávky.

Novela zákona provedená zákonem č. 231/­2023 Sb. s účinností od 1. ledna 2024 provedla v předmětném ustanovení celkem tři změny.

Změna v odstavci 3 je legislativně technická, jde o zpřesnění pojmu „poskytovatel zdravotních služeb“.

Odstavec 4 doznal zcela nového znění. Vyplývá z něj, že vznikne-li u téhož zaměstnance v době výplaty ošetřovného nový nárok na ošetřovné, musí být stanoveno, že v případě, kdy se nárok na ošetřovné překrývá, poskytuje se ošetřovné jen z jednoho důvodu. Přednost má poskytování ošetřovného, na které vznikl nárok jako první. Novým nárokem na ošetřovné není vznik takové potřeby ošetřování (péče), která znamená překrývání se s předchozí potřebou ošetřování (péče).

Do předmětného ustanovení byl doplněn nový odstavec 8, podle kterého platí, že ošetřovné náleží zaměstnanci po celou podpůrčí dobu podle odstavce 1 i v případě, že dítě dosáhne věku 10 let v průběhu podpůrčí doby. Jedná se o legislativní zpřesnění zákonné úpravy. Není žádoucí, aby v den, kdy dítě dosáhne věku 10 let, striktně z tohoto důvodu skončil nárok na ošetřovné.

§ 40a

zrušen

Díl 3

Výše ošetřovného

§ 41

Výše ošetřovného za kalendářní den činí 60 % denního vyměřovacího základu.

komentář k § 41

Ošetřovné se vyplácí od prvního dne, kdy vznikla potřeba ošetřování, a to ve výši 90 % redukovaného vyměřovacího základu.

HLAVA VII

DLOUHODOBÉ OŠETŘOVNÉ

Díl 1

Podmínky nároku na dlouhodobé
ošetřovné

§ 41a

(1) Nárok na dlouhodobé ošetřovné má pojištěnec, který pečuje o osobu potřebující poskytování dlouhodobé péče v domácím prostředí, a nevykonává v zaměstnání, z něhož dlouhodobé ošetřovné náleží, nebo v jiném zaměstnání práci, jde-li o zaměstnance, ani osobně nevykonává samostatnou výdělečnou činnost, jde-li o osobu samostatně výdělečně činnou.

(2) Ošetřovanou osobou se pro účely dlouhodobého ošetřovného rozumí fyzická osoba, u které

a)  došlo k závažné poruše zdraví, která si vyžádala hospitalizaci, při níž byla poskytována léčebná péče alespoň 4 kalendářní dny po sobě jdoucí, nejde-li o akutní lůžkovou péči standardní poskytovanou ošetřované osobě za účelem provedení zdravotních výkonů, které nelze provést ambulantně⁸⁵⁾; za den hospitalizace se považuje též den přijetí ošetřované osoby do zdravotnického zařízení poskytovatele zdravotních služeb lůžkové péče a den propuštění z takového zařízení, a

b)  je předpoklad, že její zdravotní stav po propuštění z hospitalizace do domácího prostředí bude nezbytně vyžadovat poskytování dlouhodobé péče po dobu alespoň 30 kalendářních dnů.

(3) Ošetřovanou osobou se pro účely dlouhodobého ošetřovného dále rozumí fyzická osoba v inkurabilním stavu, který vyžaduje poskytování paliativní péče a dlouhodobé péče v domácím prostředí; v tomto případě se podmínka hospitalizace nevyžaduje.

(4) Podmínkou nároku na dlouhodobé ošetřovné je, že pojištěnec je

a)  manželem (manželkou) ošetřované osoby nebo registrovaným partnerem (registrovanou partnerkou) ošetřované osoby,

b)  příbuzným v linii přímé s ošetřovanou osobou nebo je její sourozenec, tchyně, tchán, snacha, zeť, neteř, synovec, teta nebo strýc,

c)  manželem (manželkou), registrovaným partnerem (registrovanou partnerkou) nebo druhem (družkou) fyzické osoby uvedené v písmenu b), nebo

d)  druhem (družkou) ošetřované osoby nebo jinou fyzickou osobou žijící s ošetřovanou osobou v domácnosti.

(5) Uplatňuje-li nárok na dlouhodobé ošetřovné druh (družka) podle odstavce 4 písm. c), je další podmínkou nároku na dlouhodobé ošetřovné, že tento pojištěnec má s fyzickou osobou uvedenou v odstavci 4 písm. b) shodné místo trvalého pobytu⁵⁾, a jde-li o cizince, shodné místo hlášeného pobytu⁶⁾ v České republice nebo obdobného pobytu v cizině, a to po dobu alespoň 3 měsíců bezprostředně předcházející dni vzniku potřeby dlouhodobé péče nebo dni prvního převzetí této péče. Uplatňuje-li nárok na dlouhodobé ošetřovné druh (družka) nebo jiná fyzická osoba žijící s ošetřovanou osobou v domácnosti podle odstavce 4 písm. d), je další podmínkou nároku na dlouhodobé ošetřovné, že tento pojištěnec má s ošetřovanou osobou shodné místo trvalého pobytu⁵⁾, a jde-li o cizince, shodné místo hlášeného pobytu⁶⁾ v České republice nebo obdobného pobytu v cizině, a to po dobu alespoň 3 měsíců bezprostředně předcházející dni vzniku potřeby dlouhodobé péče nebo dni prvního převzetí této péče.

(6) Podmínkou nároku na dlouhodobé ošetřovné z pojištěné činnosti, která je zaměstnáním, je účast na pojištění zaměstnance alespoň po dobu 90 kalendářních dnů v posledních 4 měsících bezprostředně předcházející dni vzniku potřeby dlouhodobé péče nebo dni prvního převzetí této péče.

(7) Podmínkou nároku na dlouhodobé ošetřovné z pojištěné činnosti, která je samostatnou výdělečnou činností, je účast na pojištění jako osoby samostatně výdělečně činné podle § 11 alespoň po dobu 3 měsíců bezprostředně předcházející dni vzniku potřeby dlouhodobé péče nebo dni prvního převzetí této péče. Ustanovení věty první se použije přiměřeně též pro zahraničního zaměstnance.

(8) Je-li uplatňován nárok na dlouhodobé ošetřovné z více pojištění, musí být podmínka účasti na pojištění podle odstavců 6 a 7 splněna v každém z těchto pojištění.

(9) Pojištěnci může vzniknout nárok na další dlouhodobé ošetřovné nejdříve po uplynutí 12 měsíců ode dne, za který měl naposledy při téže potřebě dlouhodobé péče o tutéž ošetřovanou osobu nárok na výplatu dlouhodobého ošetřovného.

komentář k § 41a

Dne 1. 6. 2018 nabyla účinnosti novela tohoto zákona, která zavedla do systému NP další dávku – dlouhodobé ošetřovné.

Cílem této dávky bylo finančně zajistit při splnění stanovených podmínek pojištěnce po dobu, po kterou nemůže vykonávat činnost, protože pečuje o osobu potřebující poskytování dlouhodobé péče. U dlouhodobého ošetřovného jsou ve srovnání s ošetřovným stanoveny odlišné podmínky nároku na dávku, odlišný okruh osob s nárokem na dávku a odlišná doba, po kterou bude dávka náležet.

Zásadní podmínkou nároku na dlouhodobé ošetřovné je, že ošetřující nemocensky pojištěná osoba (zaměstnanec, nebo osoba samostatně výdělečně činná), nevykonává po dobu poskytování dlouhodobé péče žádnou výdělečnou činnost, tedy ani činnost, která nezakládá účast na nemocenském pojištění. Dlouhodobá péče je péče poskytovaná v domácím prostředí. Pokud je ošetřovaná osoba přijata do nemocnice, není nárok na dlouhodobé ošetřovné po dobu jejího celodenního pobytu v nemocnici, a to ani v případě, jestliže by byla ze strany ošetřující osoby nadále poskytována hospitalizované osobě v určitém rozsahu péče i po dobu hospitalizace.

Vzhledem k tomu, že poskytování dlouhodobé péče ošetřované osobě je namáhavé, neboť tato péče je ze strany pojištěnce poskytována v průběhu celého dne (tedy i v noci) zákonodárce neumožňuje souběh dlouhodobé péče s výdělečnou činností. Není možno vykonávat ani zaměstnání, z něhož není zaměstnanec účasten nemocenského pojištění, například na základě dohody o provedení práce s příjmem do 10 000 Kč měsíčně.

Ustanovení vyjmenovává podmínky, které musí splnit tzv. ošetřující osoba, aby jí vznikl nárok na dávku, a to:

V den vzniku nároku na dávku musí být dotyčná osoba účastna NP a musí být v pracovním poměru. Vzhledem k tomu, že nárok nemají zaměstnanci ze zaměstnání malého rozsahu (§ 7 zákona) ani zaměstnanci činní na základě dohody o provedení práce (§ 7a zákona), může nárok vzniknout zaměstnanci pouze v zaměstnání ostatním (kde má sjednaný příjem za kalendářní měsíc minimálně 4 000 Kč). Z ochranné lhůty tato dávka nenáleží.

Musí zde existovat prokazatelná potřeba ošetřování. O tom rozhoduje příslušný lékař. Pokud by dotyčná osoba řádně o osobu, vyžadující péči, nepečovala, ztrácí nárok na dávku. Obdobně se postupuje, když oznámí skončení péče. Tak se může stát v případě střídání více osob v poskytování dlouhodobé péče. V těch případech se musí opětovně žádat o dávku.

Ošetřující osoba nemůže vykonávat žádnou činnost. Z této podmínky není žádná výjimka, osoba nemůže vykonávat žádnou práci ani v některém z pracovněprávních vztahů ani jako osoba samostatně výdělečně činná. Přestože nárok na dlouhodobé ošetřovné nevzniká při výkonu činnosti na základě dohody o provedení práce, nemůže tato osoba vykonávat ani takovou činnost, dokonce nemůže vykonávat činnost nebo práci, z níž ani není účastna NP.

Musí prokázat, že patří do okruhu osob vyjmenovaných v odst. 3 a 4, které mají nárok na dávku tzv. ze zákona a že mají s ošetřovanou osobou stejné trvalé bydliště po dobu alespoň 3 měsíců před dnem vzniku nároku na dávku.

V případě zaměstnance platí ještě podmínka, že byl účasten NP v posledních 4 měsících po dobu alespoň 90 dnů. Tím se zohledňuje, že zaměstnanec může v poslední době ukončit zaměstnání a bezprostředně nenavázat další zaměstnanecký vztah. Stejně jako v případě nemocenského, lze poskytovat dlouhodobé ošetřovné v případě souběhu zaměstnání z více zaměstnání, u každého se však podmínka účasti na NP musí posuzovat zvlášť.

U OSVČ platí, že musí být účastna NP v posledních 3 měsících po dobu 90 dnů.

Je dána možnost střídání více osob v péči po stanovenou dobu 90 dnů dlouhodobého ošetřovného. Dlouhodobé ošetřovné se může poskytnout nejdříve po uplynutí 12 kalendářních měsíců od posledního dne poskytování dávky.

O potřebě dlouhodobého ošetřování rozhoduje lékař, pokud poskytována léčebná péče trvala alespoň 4 kalendářní dny po sobě jdoucí. U osob s nevyléčitelnou nemocí, které vyžadují dlouhodobou péči a jsou na sklonku svého života, se již nepožaduje hospitalizace.

Novela zákona provedená zákonem č. 321/­2023 Sb. s účinností od 1. ledna 2024 zpřesnila zásadu odstavce 3, že pojištěnci může vzniknout nárok na další dlouhodobé ošetřovné nejdříve po uplynutí 12 měsíců ode dne, za který měl naposledy při téže potřebě dlouhodobé péče o tutéž ošetřovanou osobu nárok na výplatu dlouhodobého ošetřovného. Tato úprava byla zavedena s ohledem na složité životní situace, ve kterých se může pojištěnec ocitnout. Podle původní právní úpravy nemohl v období 12 měsíců od posledního nároku na dlouhodobé ošetřovné vzniknout nárok na další dlouhodobé ošetřovné z důvodu péče jak o stejnou, tak i o jinou ošetřovanou osobu.

Mohou však nastat situace, kdy pojištěnec nastoupí na dlouhodobé ošetřovné z důvodu péče o otce, která skončí po 14 dnech. Za 5 měsíců vznikne potřeba dlouhodobé péče u matky a pojištěnec by na dlouhodobé ošetřovné nárok podle původní úpravy neměl. Nova právní úprava toto napravuje.

§ 41b

(1) Podmínkou nároku na dlouhodobé ošetřovné podle § 41a odst. 1 je, že ošetřovaná osoba udělila pojištěnci na předepsaném tiskopise písemný souhlas s poskytováním dlouhodobé péče.

(2) Na jeden kalendářní den potřeby poskytování dlouhodobé péče lze udělit souhlas jen jednomu pojištěnci.

(3) U nezletilých, kteří nenabyli plné svéprávnosti, se souhlas s poskytováním dlouhodobé péče nevyžaduje. Stane-li se v průběhu poskytování dlouhodobé péče nezletilá ošetřovaná osoba plně svéprávnou, považuje se souhlas za udělený podle odstavce 1 tomu pojištěnci, který poskytuje ošetřované osobě dlouhodobou péči ke dni nabytí plné svéprávnosti.

(4) Souhlas s poskytováním dlouhodobé péče lze odvolat pouze písemně. V tomto odvolání musí být uveden den skončení poskytování dlouhodobé péče. Dále musí být uveden podpis tohoto pojištěnce, kterým potvrzuje, že byl o odvolání souhlasu informován, a den, kdy byl informován, nebo podpis dvou svědků, kteří potvrdí, že tento pojištěnec byl o odvolání souhlasu informován. Odvolání souhlasu je účinné nejdříve ode dne následujícího po dni, v němž byl pojištěnec poskytující dlouhodobou péči o odvolání tohoto souhlasu informován. Na osoby svědků se použije § 39 občanského zákoníku obdobně.

(5) Odvolání souhlasu pojištěnec bezodkladně předává tomu orgánu nemocenského pojištění, a je-li příslušníkem, služebnímu útvaru, který dlouhodobé ošetřovné vyplácí.

(6) Nemůže-li ošetřovaná osoba psát, použije se obdobně pro udělení a odvolání souhlasu § 563 občanského zákoníku.

komentář k § 41b

Ustanovení rozpracovává podmínku vzniku nároku na dlouhodobé ošetřovné – a to písemný souhlas ošetřované osoby s poskytováním dlouhodobé péče. Tento souhlas musí být udělen na předepsaném tiskopise.

V ošetřování jedné osoby vyžadující dlouhodobou péči se může střídat více osob. Zásadně však platí, že jeden den může ošetřovat ošetřovanou osobu pouze jedna ošetřující osoba.

V odst. 4 se řeší situace, kdy ošetřovaná osoba si nepřeje, aby jí nadále ošetřovala dotyčná ošetřující osoba. V takovém případě musí prokazatelně ošetřující osobu s touto skutečností seznámit a tato musí svým podpisem stvrdit, že byla informována. Pokud by odmítla toto potvrzení o informování vydat, stačí podpis dvou nezávislých svědků.

V odst. 5 se stanoví podmínka předání odvolání souhlasu s ošetřováním OSSZ a v odst. 6 postup u osob, které nemohou psát.

§ 41c

(1) Nárok na dlouhodobé ošetřovné nemají

a)  zaměstnanci činní na základě dohody o provedení práce,

b)  zaměstnanci účastní pojištění z důvodu výkonu zaměstnání malého rozsahu,

c)  odsouzení ve výkonu trestu odnětí svobody zařazení do práce a osoby ve výkonu zabezpečovací detence zařazené do práce,

d)  pojištěnci, kteří jsou žáky nebo studenty, ze zaměstnání, které spadá výlučně do období školních prázdnin nebo prázdnin,

e)  vojáci v záloze ve výkonu vojenské činné služby,

f)  osoby pečující a osoby v evidenci.

(2) Pojištěnec nemá nárok na dlouhodobé ošetřovné z důvodu poskytování dlouhodobé péče dítěti, jestliže jiná fyzická osoba má z důvodu péče o toto dítě nárok na výplatu peněžité pomoci v mateřství nebo má nárok na rodičovský příspěvek podle zvláštního právního předpisu³¹⁾; to neplatí, pokud tato jiná osoba onemocněla, utrpěla úraz, nastaly u ní situace uvedené v § 57 odst. 1 písm. b) nebo c), porodila nebo jí byla nařízena karanténa, a proto nemůže o dítě pečovat.

(3) Poskytuje-li pojištěnec dlouhodobou péči současně více ošetřovaným osobám, dlouhodobé ošetřovné mu náleží pouze jednou.

komentář k § 41c

V ustanovení jsou taxativně vyjmenováni zaměstnanci, kterým nárok na dlouhodobé ošetřovné nevzniká, byť splňují podmínku účasti na NP v den, kdy vzniká potřeba dlouhodobé péče i podmínku trvání účasti na NP po dobu 90 dnů v posledních 4 měsících. Nárok na dlouhodobé ošetřovné nemají zaměstnanci v zaměstnání malého rozsahu (§ 7 zákona) ani zaměstnanci činní na základě dohody o provedení práce (§ 7a zákona).

Zásadně platí, že je vyloučen souběh peněžité pomoci v mateřství a dlouhodobého ošetřovného, byť podmínky pro dlouhodobé ošetřování dítěte zde jsou. Pouze v případě, že osoba, které je poskytována peněžitá pomoc v mateřství nebo rodičovský příspěvek nemůže sama pečovat o dítě, bude dlouhodobé ošetřovné poskytnuto tomu, kdo bude o dítě pečovat.

Poskytuje-li se dávka současně více ošetřovaným osobám, dlouhodobé ošetřovné náleží pouze jednou.

§ 41d

(1) V případě poskytování dlouhodobé péče téže ošetřované osobě náleží dlouhodobé ošetřovné jen jednou a jen jednomu z oprávněných nebo postupně více oprávněným, jestliže se při téže potřebě dlouhodobé péče vystřídají. Vystřídání podle věty první je možné i opakovaně.

(2) U pojištěnce, který převzal poskytování dlouhodobé péče, se podmínky nároku na dlouhodobé ošetřovné posuzují ke dni prvního převzetí této péče; to platí i v případě opakovaného převzetí poskytování dlouhodobé péče u téže ošetřované osoby při téže potřebě dlouhodobé péče.

(3) V jednom kalendářním dnu může poskytovat dlouhodobou péči s nárokem na dlouhodobé ošetřovné jen jeden oprávněný.

komentář k § 41d

Zásadně platí, že v případě poskytování dlouhodobé péče téže ošetřované osobě náleží dlouhodobé ošetřovné jen jednou, a to i kdyby ošetřující osoba pečovala současně o více osob (např. dítě a maminku).

Ustanovení upravuje postup v případě střídání pečujících osob. Zákon nestanoví žádné omezení, osoby se mohou střídat třeba po dni. Pojištěnci se mohou střídat pravidelně (např. po předem stanovené dny v kalendářním týdnu) nebo nepravidelně.

Podmínky vzniku nároku na dávku se posuzují vždy k prvnímu dni vzniku nároku, při střídání se již znovu neprověřují.

Díl 2

Podpůrčí doba u dlouhodobého ošetřovného

§ 41e

(1) Podpůrčí doba u dlouhodobého ošetřovného začíná prvním dnem vzniku potřeby dlouhodobé péče a končí dnem, v němž končí tato potřeba péče; podpůrčí doba však trvá nejdéle 90 kalendářních dnů.

(2) Dlouhodobé ošetřovné se vyplácí za kalendářní dny, v nichž pojištěnec poskytoval dlouhodobou péči a v nichž zároveň tato potřeba péče trvala.

(3) Dlouhodobé ošetřovné se nevyplácí za kalendářní dny, kdy trvala hospitalizace ošetřované osoby, s výjimkou prvního a posledního kalendářního dne hospitalizace.

(4) Dlouhodobé ošetřovné se nevyplácí zaměstnanci za dobu, po kterou mu náleží podle zvláštních právních předpisů¹⁷⁾ ze zaměstnání, z něhož tato dávka náleží, nadále započitatelný příjem, s výjimkou služebního příspěvku na bydlení poskytovaného podle zákona o vojácích z povolání^17a).

(5) Dlouhodobé ošetřovné se nevyplácí zaměstnanci za dobu, po kterou mělo trvat pracovní volno bez náhrady příjmu, pokud potřeba dlouhodobé péče vznikla nejdříve dnem, který následuje po dni nástupu na takové volno. Dlouhodobé ošetřovné se dále nevyplácí za dny pracovního klidu v kalendářním týdnu, pokud zaměstnanci v tomto kalendářním týdnu nevznikl nárok na výplatu dlouhodobého ošetřovného alespoň za 1 kalendářní den, který měl být pro zaměstnance pracovním dnem v kalendářním týdnu a v němž potřeba dlouhodobé péče trvala.

komentář k § 41e

Dlouhodobé ošetřovné může být poskytováno i v den, kdy ošetřovaná osoba je propouštěna z nemocničního zařízení do domácí péče a i v den, kdy ošetřovaná osoba je převzata k hospitalizaci.

Zásadně však platí, že dlouhodobé ošetřovné může být poskytováno pouze po dobu 90 kalendářních dnů. Tato doba nemůže být z žádného důvodu prodloužena, a to ani, kdyby v něm byla osoba opět po určitou dobu hospitalizována.

V odst. 4 a 5 jsou vyjmenovány situace, kdy se dlouhodobé ošetřovné neposkytuje. Stejně jako v případě nemocenského nebo ošetřovného se neposkytuje za dobu, v níž je zaměstnanci poskytnuto neplacené volno.

Díl 3

Výše dlouhodobého ošetřovného

§ 41f

Výše dlouhodobého ošetřovného za kalendářní den činí 60 % denního vyměřovacího základu.

komentář k § 41f

Výše dávky se vypočítává z denního vyměřovacího základu a činí 60 % denně.

Dlouhodobé ošetřovné se vypočítává z denního vyměřovacího základu, u něhož se příjem do první redukční hranice redukuje na 90 %. Pokud denní vyměřovací základ před redukcí činí 1 000 Kč, činí dlouhodobé ošetřovné 540 Kč za kalendářní den, tj. 60 % z 900 Kč.

HLAVA VIII

VYROVNÁVACÍ PŘÍSPĚVEK V TĚHOTENSTVÍ A MATEŘSTVÍ

Díl 1

Podmínky nároku na vyrovnávací příspěvek v těhotenství
a mateřství

§ 42

(1) Nárok na vyrovnávací příspěvek v těhotenství a ma­teřství má

a)  těhotná zaměstnankyně, která je převedena na jinou práci, protože práce, kterou předtím konala, je podle zvláštních právních předpisů³²⁾ zakázána těhotným ženám nebo podle rozhodnutí ošetřujícího lékaře ohrožuje její těhotenství,

b)  zaměstnankyně, která je v období do konce devátého měsíce po porodu převedena na jinou práci, protože práce, kterou předtím konala, je podle zvláštních právních předpisů³²⁾ zakázána matkám do konce devátého měsíce po porodu nebo podle rozhodnutí ošetřujícího lékaře ohrožuje její zdraví nebo mateřství,

c)  zaměstnankyně, která kojí a je převedena na jinou práci, protože práce, kterou předtím konala, je podle zvláštních právních předpisů³²⁾ zakázána kojícím ženám nebo podle rozhodnutí ošetřujícího lékaře ohrožuje její zdraví nebo schopnost kojení,

d)  těhotná příslušnice, příslušnice do konce devátého měsíce po porodu nebo příslušnice, která kojí, jestliže podle zvlášt­ních právních předpisů³³⁾ byla odvolána z dosavadního slu­žebního místa, neboť to vyžaduje její bezpečnost a ochrana zdraví při práci, a byla ustanovena na jiné služební místo,

pokud dosahuje bez svého zavinění nižšího započitatelného pří­jmu, než před tímto převedením na jinou práci nebo ustanovením na jiné služební místo. Ke snížení započitatelného příjmu z důvodu kratší pracovní doby nebo doby služby se nepřihlíží.

(2) Nárok na vyrovnávací příspěvek v těhotenství a mateř­ství má za podmínek uvedených v odstavci 1 také těhotná za­městnankyně nebo příslušnice činná v uměleckém oboru, která je převedena na jinou práci nebo ustanovena na jiné služební místo, protože z důvodu těhotenství nemůže veřejně vystupovat.

(3) Pro účely nároku na vyrovnávací příspěvek v těhotenství a mateřství se považuje za převedení na jinou práci nebo usta­novení na jiné služební místo také úprava pracovních podmínek spočívající

a)  ve snížení množství požadované práce a pracovního tempa, popřípadě zproštění výkonu některých prací, kterým se od­straní příčiny, na základě kterých je taková práce zakázána těhotným ženám, matkám do konce devátého měsíce po porodu nebo kojícím ženám, nebo která ohrožuje těhotenství ženy, její zdraví, mateřství nebo kojení,

b)  v přeložení k výkonu práce do jiného místa nebo k převe­dení na jiné pracoviště z důvodu, že práce na dosavadním pracovišti je zakázána těhotným ženám, matkám do konce devátého měsíce po porodu nebo kojícím ženám, nebo ohro­žuje těhotenství ženy, její zdraví, mateřství nebo kojení,

c)  ve zproštění výkonu noční práce (služby v noci).

(4) Nárok na vyrovnávací příspěvek v těhotenství a ma­teřství nemá zaměstnankyně, pokud je

a)  činná na základě dohody o pracovní činnosti nebo na základě dohody o provedení práce,

b)  odsouzenou ve výkonu trestu odnětí svobody zařazenou do práce nebo je zařazena do práce ve výkonu zabezpečovací detence,

c)  účastna pojištění z důvodu výkonu zaměstnání malého rozsahu,

d)  dobrovolnou pracovnicí pečovatelské služby,

e)  žákyní nebo studentkou, pokud zaměstnání spadá výlučně do období školních prázdnin nebo prázdnin,

f)  zahraničním zaměstnancem,

g)        členkou kolektivních orgánů právnické osoby uvedenou v § 5 písm. a) bodě 18.

komentář k § 42

Nárok na vyrovnávací příspěvek v těhotenství a mateřství má pouze zaměstnankyně v situacích taxativně vyjmenovaných v odstavci 1. V odstavci 4 jsou naproti tomu vyjmenovány zaměstnankyně, které nárok na vyrovnávací příspěvek v těhotenství a mateřství nemají. OSVČ nárok na tento příspěvek nemá nikdy, pouze zaměstnankyně.

U vyrovnávacího příspěvku v těhotenství a mateřství se v zákoně oproti právní úpravě předchozí platné právní úpravě stanoví, že nárok na vyrovnávací příspěvek vzniká i při převedení na jinou práci z důvodu kojení. Důvodem toho byla skutečnost, že pracovněprávní úprava v tomto ohledu předešla úpravu nemocenského pojištění a zavedla převedení na jinou práci z důvodu kojení obdobně jako z důvodu těhotenství a mateřství.

Podle § 239 odst. 1 ZP platí, že koná-li těhotná zaměstnankyně práci, která je těhotným zaměstnankyním zakázána nebo která podle lékařského posudku ohrožuje její těhotenství, je zaměstnavatel povinen převést ji dočasně na práci, která je pro ni vhodná a při níž může dosahovat stejného výdělku jako na dosavadní práci.

Seznam prací zakázaných těhotným zaměstnankyním, kojícím zaměstnankyním a zaměstnankyním matkám do konce 9. měsíce po porodu obsahuje vyhláška č. 180/­2015 Sb., o pracích a pracovištích, které jsou zakázány těhotným zaměstnankyním, zaměstnankyním, které kojí, a zaměstnankyním-matkám do konce devátého měsíce po porodu, o pracích a pracovištích, které jsou zakázány mladistvým zaměstnancům, a o podmínkách, za nichž mohou mladiství zaměstnanci výjimečně tyto práce konat z důvodu přípravy na povolání (vyhláška o zakázaných pracích a pracovištích) a vyhláška č. 238/­2016 Sb., kterou se stanoví seznam činností zakázaných těhotným příslušnicím, příslušnicím do konce devátého měsíce po porodu a příslušnicím, které kojí.

Nárok na vyrovnávací příspěvek v těhotenství a mateřství má také těhotná zaměstnankyně nebo příslušnice činná v uměleckém sboru, která je převedena na jinou práci nebo ustanovena na jiné služební místo, protože z důvodu těhotenství nemůže veřejně vystupovat.

Podmínkou vzniku nároku na dávku je, že zaměstnankyně dosahuje bez svého zavinění nižšího započitatelného příjmu.

Díl 2

Podpůrčí doba u vyrovnávacího příspěvku v těhotenství a mateřství

§ 43

(1) Vyrovnávací příspěvek v těhotenství a mateřství se vyplácí za kalendářní dny, v nichž trvalo převedení na jinou práci nebo ustanovení na jiné služební místo. Těhotné zaměstnankyni nebo příslušnici se vyrovnávací příspěvek v těhotenství a mateřství vyplácí nejdéle do počátku šestého týdne před očekávaným dnem porodu.

(2) Vyrovnávací příspěvek v těhotenství a mateřství se nevyplácí za kalendářní dny, ve kterých zaměstnankyně nebo příslušnice

a)  byla dočasně práce neschopnou nebo jí byla nařízena karanténa,

b)  ošetřovala dítě mladší 10 let nebo o ně pečovala, ošetřovala jinou fyzickou osobu z důvodů uvedených v § 39 odst. 1 nebo poskytovala dlouhodobou péči,

c)  měla pracovní volno bez náhrady příjmu nebo služební volno, za které nebyl poskytnut služební příjem nebo služební plat,

d)  měla neomluvenou nepřítomnost v práci, a to i po část kalendářního dne,

e)  byla účastnicí stávky,

f)  byla na mateřské nebo rodičovské dovolené.

komentář k § 43

Platí zásada, že vyrovnávací příspěvek v těhotenství a mateřství se vyplácí za kalendářní dny, v nichž trvalo převedení na jinou práci nebo ustanovení na jiné služební místo. Těhotné zaměstnankyni nebo příslušnici se vyrovnávací příspěvek v těhotenství a mateřství vyplácí nejdéle do počátku šestého týdne před očekávaným dnem porodu.

Vyrovnávací příspěvek v těhotenství a ma­teřství se nevyplácí za kalendářní dny taxativně vyjmenované v odst. 2.

Díl 3

Výše vyrovnávacího příspěvku v těhotenství a mateřství

§ 44

(1) Vyrovnávací příspěvek v těhotenství a mateřství se stanoví jako rozdíl mezi denním vyměřovacím základem zjištěným ke dni převedení zaměstnankyně na jinou práci nebo ustanovení příslušnice na jiné služební místo a průměrem jejích započitatel­ných příjmů připadajícím na jeden kalendářní den v jednotlivých kalendářních měsících po tomto převedení nebo ustanovení.

(2) Průměr započitatelných příjmů podle odstavce 1 se zjistí tak, že se dosažený příjem za jednotlivý kalendářní měsíc vydělí počtem kalendářních dnů v tomto měsíci, s výjimkou dnů uvedených v § 43 odst. 2.

(3) Podle odstavců 1 a 2 se postupuje i v případě, že k pře­vedení na jinou práci nebo ustanovení na jiné služební místo nebo ke skončení tohoto převedení nebo ustanovení došlo v průběhu kalendářního měsíce.

komentář k § 44

Vyrovnávací příspěvek se stanoví jako rozdíl mezi denním vyměřovacím základem zjištěným ke dni převedení zaměstnankyně na jinou práci nebo ustanovení příslušnice na jiné služební místo a průměrem jejích započitatelných příjmů připadajícím na jeden kalendářní den v jednotlivých kalendářních měsících po tomto převedení nebo ustanovení.

Průměr započitatelných příjmů se zjistí tak, že se dosažený příjem za jednotlivý kalendářní měsíc vydělí počtem kalendářních dnů v tomto měsíci.

HLAVA IX

SPOLEČNÁ USTANOVENÍ O DÁVKÁCH

Díl 1

Nárok na dávky a na jejich
výplatu

§ 45

Nárok na dávku

Nárok na dávku vzniká dnem splnění podmínek stanovených tímto zákonem.

komentář k § 45

Podmínky vzniku nároku na nemocenské jsou uvedeny v § 23 až § 25 zákona, pro peněžitou pomoc v mateřství v § 32 zákona, pro otcovskou v § 38c zákona, pro ošetřovné v § 39 zákona a v § 41a až § 41d zákona pro dlouhodobé ošetřovné.

Z ustanovení vyplývá, že nárok na dávku vzniká dnem, kdy dojde k sociální události. Podle § 3 písm. l) zákona se sociální událostí, s níž tento zákon spojuje vznik nároku na dávku, rozumí vznik dočasné pracovní neschopnosti, nařízení karantény, vznik potřeby ošetřování nebo péče o fyzickou osobu v případech uvedených v § 39, vznik potřeby dlouhodobé péče, nástup na peněžitou pomoc v mateřství, nástup na dávku otcovské poporodní péče a převedení zaměstnankyně na jinou práci, státní zaměstnankyně na jiné služební místo nebo ustanovení příslušnice na jiné služební místo.

Výjimka platí pro zaměstnance v zaměstnání malého rozsahu (§ 7 zákona) nebo zaměstnance činné na základě dohody o provedení práce (§ 7a zákona). Ti mají nárok na nemocenské a na peněžitou pomoc v mateřství i v případě, pokud nejsou účastni v den sociální události NP, ale byli účastni NP v předchozích 3 kalendářních měsících.

§ 46

Nárok na výplatu dávky

(1) Nárok na výplatu dávky vzniká splněním podmínek stanovených tímto zákonem pro vznik nároku na dávku a na její výplatu a uplatněním nároku na výplatu způsobem stanoveným tímto zákonem.

(2) Nárok na výplatu dávky zaniká uplynutím tří let ode dne, za který dávka nebo její část náleží. Lhůta podle věty první neplyne po dobu řízení o dávce a po dobu, po kterou fyzické osobě, která musela mít opatrovníka, nebyl opatrovník ustanoven.

komentář k § 46

Nárokem na výplatu dávky se rozumí nárok na její vyplácení.

Ustanovení vyjmenovává tři podmínky, které musí být splněny, aby vznikl nárok na výplatu dávky. Jedná se o to, že:

–   jsou splněny podmínky pro vznik nároku na dávku,

–   nárok na dávku byl uplatněn,

–   jsou splněny podmínky pro výplatu dávky.

Nárok na dávku nemocenského pojištění vzniká splněním všech podmínek stanovených zákonem, a to dnem splnění časově poslední podmínky. Základní podmínkou nároku je, že k sociální události podmiňující vznik nároku na dávku došlo v době trvání účasti na pojištění nebo v ochranné lhůtě. Nárok vzniká bez ohledu na to, zda pojištěnec o dávku požádal. Pro nárok na výplatu dávky je třeba vedle splnění zákonem stanovených podmínek o dávku požádat, a to zákonem stanovenou formou. Nárok na dávku nemocenského pojištění nezaniká uplynutím času. Zanikají však nároky na jednotlivé splátky dávky, není-li včas na ně uplatněn nárok, a to ve lhůtě tří let. Na rozdíl od dosavadní právní úpravy jde o lhůtu prekluzivní.

§ 47

Vzdání se nároku na výplatu
dávky

(1) Pojištěnec se může na základě písemného prohlášení podaného plátci dávky vzdát nároku na výplatu nemocenského, peněžité pomoci v mateřství, otcovské, ošetřovného a dlouhodobého ošetřovného. Pojištěnka, která dítě porodila, se může vzdát nároku na výplatu peněžité pomoci v mateřství nejdříve po uplynutí 14 týdnů podpůrčí doby, ne však dříve, než uplyne 6 týdnů ode dne porodu. V prohlášení podle věty první musí být uveden den, od kterého se pojištěnec vzdává nároku na výplatu dávky. Vzdáním se nároku podle věty první zaniká nárok na výplatu dávky až do konce podpůrčí doby. Za vzdání se nároku podle věty první se však nepovažuje uzavření dohody podle § 32 odst. 1 písm. e) nebo její zrušení podle § 36 odst. 2 věty třetí.

(2) Nároku na výplatu dávky se nelze vzdát za období, za které již byla dávka vyplacena, a v případech, kdy jsou z dávky prováděny srážky podle správního nebo soudního rozhodnutí nebo na základě dohody o srážkách na úhradu přeplatku na dávce nebo regresní náhrady (§ 126).

komentář k § 47

Podle předchozí právní úpravy bylo možné vzdát se nároku na nemocenské jen v případě, kdy pobírání nemocenského vylučuje pojištěnci nárok na výplatu některého z důchodů podle zákona o důchodovém pojištění. Tento zákon toto oprávnění pojištěnce rozšířil i na další dávky. Pobírání dávky je právem pojištěnce, nikoliv jeho povinností. Pojištěnec se proto může tohoto svého práva vzdát, a to i bez udání důvodu. Po vzdání se nároku na výplatu již nelze výplatu dávky obnovit.

Díl 2

Souběh nároků na výplatu dávek

§ 48

(1) Vznikne-li z jednoho pojištění současně nárok na výplatu více dávek, má

a)  nárok na výplatu peněžité pomoci v mateřství přednost před nárokem na výplatu ostatních dávek; ustanovení § 36 odst. 1 písm. c) a § 57 odst. 1 písm. e) tím není přitom dotčeno,

b)  nárok na výplatu otcovské přednost před nárokem na výplatu nemocenského, ošetřovného a dlouhodobého ošetřovného,

c)  nárok na výplatu dlouhodobého ošetřovného přednost před nárokem na výplatu nemocenského a ošetřovného,

d)  nárok na výplatu nemocenského přednost před nárokem na výplatu ošetřovného.

(2) Vznikne-li z jednoho pojištění nárok na výplatu ne­mocenského z důvodu dočasné pracovní neschopnosti v době, kdy pojištěnci trvá nárok na výplatu nemocenského z důvodu karantény, vyplácí se nemocenské z důvodu dočasné pracovní neschopnosti až po ukončení podpůrčí doby u nemocenského z důvodu karantény; to platí i naopak.

(3) Vznikne-li v případě souběhu více pojištění nárok na výplatu různých dávek, s výjimkou vyrovnávacího příspěvku v těhotenství a mateřství, nesmí být úhrn dávek za kalendářní den vyšší, než by činila výše nemocenského vypočteného z denního vyměřovacího základu ve výši třetí redukční hranice; je-li úhrn dávek vyšší, snižuje se nejdříve ošetřovné a poté nemocenské a dlouhodobé ošetřovné tak, aby úhrn dávek tuto výši nemocenského nepřesáhl. Je-li však jednou z dávek podle věty první otcovská, nesmí být úhrn dávek za kalendářní den vyšší, než by činila výše otcovské vypočtené z denního vyměřovacího základu ve výši třetí redukční hranice; je-li úhrn dávek vyšší, snižuje se postupně ošetřovné, nemocenské a otcovská tak, aby úhrn dávek tuto výši otcovské nepřesáhl. Peněžitá pomoc v mateřství se podle věty první nesnižuje.

komentář k § 48

Základní zásadou pro výplatu dávek je, že z jednoho pojištění nemůže současně vzniknout nárok na výplatu více dávek. Ustanovení proto řeší případy, kdy vznikne souběh nároku na několik dávek z téhož pojištění a stanoví, která z těchto dávek je vyplácena přednostně.

Pokud však vznikne pojištěnci nárok na různé dávky z několika pojištění, uvedené omezení neplatí, a uplatňuje se omezení úhrnu vyplácených dávek, neboť v tomto případě nedochází k omezování denních vyměřovacích základů, jako je tomu v § 20 zákona. Která dávka má v poskytování přednost před jinou dávkou, je stanoveno v tomto ustanovení. Přednost v poskytování má ta dávka, která je obecně pro pojištěnce výhodnější, zpravidla proto, že je vyšší než ostatní dávky.

Je také možné, aby pojištěnec pobíral současně více různých dávek z NP, pokud na ně má nárok z více NP, např. ze zaměstnání na peněžitou pomoc v mateřství a ze zaměstnání vykonávaného jako OSVČ na nemocenské. V tom případě je v odstavci 3 stanoven postup při výpočtu maximální částky.

Díl 3

Přechod nároku na dávky
a jejich výplatu

§ 49

Nárok na dávku a nárok na výplatu dávky nelze postoupit ani dát do zástavy.

komentář k § 49

Účelem dávek NP je kompenzovat ušlý příjem. Proto se stanoví, že tyto dávky nelze postupovat, ani je dát do zástavy, jinak by došlo k popření důvodů, pro které jsou dávky poskytovány.

§ 50

Dohodu o srážkách z dávek vyplácených územní správou sociálního zabezpečení [§ 81 odst. 2 písm. a)] nelze uzavřít, s výjimkou dohody o srážkách na úhradu přeplatku na dávce (§ 124) nebo regresní náhrady (§ 126) a dohody mezi věřitelem a dlužníkem k uspokojení pohledávky dlužného výživného v rámci vzájemné vyživovací povinnosti rodičů a dětí.

komentář k § 50

Stejná zásada jako v § 49 zákona, že účelem dávek NP je kompenzovat ušlý příjem se týká i možnosti uzavření dohody o srážkách z těchto dávek, s výjimkou dohody o srážkách z dávky, jejímž účelem je úhrada přeplatku na dávce nebo regresní náhrada. S OSSZ lze uzavřít dohodu i o srážkách na úhradu výživného.

Zákonem č. 412/­2023 Sb. s účinností od 1. ledna 2024 byla v předmětném ustanovení provedena na první pohled drobná legislativně technická změna. Pojem „okresní správa sociálního zabezpečení“ je nahrazen pojmem „územní správa sociálního zabezpečení“.

1. lednem 2024 byly tímto zákonem zřízeny územní správy sociálního zabezpečení, které jsou správními úřady. Tyto územní správy mají stejnou věcnou působnost, jakou do 31. prosince 2024 měly okresní správy sociálního zabezpečení. Jedná se o 5 územních správ, které nahradilo 77 původních okresních správ sociálního zabezpečení (včetně Pražské správy sociálního zabezpečení a Městské správy sociálního zabezpečení Brno).

Původní okresní správy sociálního zabezpečení (včetně Pražské správy sociálního zabezpečení a Městské správy sociálního zabezpečení Brno) podle nové právní úpravy splývají a tímto splynutím vznikl nový správní úřad, tj. příslušná územní správa sociálního zabezpečení, a zároveň tímto splynutím OSSZ zanikly. Územní správy sociálního zabezpečení a jejich kontaktní pracoviště plní veškeré úkoly bývalých OSSZ.

§ 51

(1) Zemřel-li pojištěnec po vzniku nároku na dávku, přechá­zí nárok na výplatu částek dávky, které nebyly pojištěnci vypla­ceny, postupně na manžela (manželku), děti a rodiče, jestliže žili s pojištěncem v době jeho smrti v domácnosti, pokud pojištěnec splňoval podmínky nároku na výplatu dávky; tyto osoby vstupují též do řízení o dávce. Pokud pojištěnec neuplatnil nárok na výplatu dávky, mohou tento nárok uplatnit osoby uvedené ve větě první.

(2) Nároky přecházející na osoby uvedené v odstavci 1 nejsou předmětem dědictví; předmětem dědictví se stávají, není-li těchto osob.

komentář k § 51

Ustanovení řeší přechod nároku na dávku na pozůstalé v případě úmrtí pojištěnce obdobným způsobem, jako řeší § 328 ZP přechod práva na mzdu/plat zaměstnance v případě úmrtí. I podle ZP platí, že peněžitá práva zaměstnance jeho smrtí nezanikají. Do výše odpovídající trojnásobku jeho průměrného měsíčního výdělku přecházejí mzdová a platová práva z pracovněprávního vztahu postupně na jeho manžela, děti a rodiče, jestliže s ním žili v době smrti ve společné domácnosti; předmětem dědictví se stávají, není-li těchto osob.

Díl 4

Změna nároku na dávky a jejich výplatu

§ 52

Zjistí-li se, že

a)  nárok na dávku nebo na její výplatu zanikl, dávka se odejme nebo se její výplata zastaví, a to ode dne následujícího po dni, jímž uplynulo období, za které již byla vyplacena,

b)  dávka byla přiznána nebo je vyplácena v nižší částce, než v jaké náleží, nebo byla neprávem odepřena anebo byla přiznána od pozdějšího data, než od jakého náleží, dávka se zvýší nebo přizná, a to ode dne, od něhož dávka nebo její zvýšení náleží, pokud nárok na výplatu dávky nezanikl podle § 46 odst. 2,

c)  dávka byla přiznána nebo je vyplácena ve vyšší částce, než v jaké náleží, nebo byla přiznána nebo se vyplácí neprávem, dávka se sníží nebo odejme nebo se její výplata zastaví, a to ode dne následujícího po dni, jímž uplynulo období, za které již byla vyplacena,

d)  se změnily skutečnosti rozhodné pro výši dávky nebo pro nárok na její výplatu, postupuje se obdobně podle ustanovení písmene b) nebo c).

komentář k § 52

Ustanovení řeší obvyklým způsobem situace, kdy sice dojde k přiznání dávky, ale dávka byla přiznána z různých důvodů ve vyšší nebo nižší výměře, popřípadě kdy bylo přiznání dávky odepřeno. Obdobný postup jako v uvedených případech se stanoví i tehdy, jestliže se po přiznání dávky změní skutečnosti rozhodné pro její výši nebo pro nárok na ni.

Má-li se dávka odejmout nebo snížit, provede se to až ode dne, za který nebyla dosud vyplacena.

Ustanovení neřeší povinnost vrátit přeplatek na dávce, to řeší § 124 zákona.

Pokud byla dávka vyplácena v nižší částce nebo její výplata byla neprávem odepřena, doplatí se „dlužná“ částka zpětně za celé období, za které náležela.

ČÁST ČTVRTÁ

POSUZOVÁNÍ ZDRAVOTNÍHO
STAVU PRO ÚČELY
POJIŠTĚNÍ

HLAVA I

ZÁKLADNÍ USTANOVENÍ

§ 53

(1) Posuzování zdravotního stavu pojištěnců a dalších osob pro účely pojištění zahrnuje posuzování

a)  dočasné pracovní neschopnosti,

b)  pracovní schopnosti po uplynutí podpůrčí doby,

c)  zdravotního stavu pro účely poskytování peněžité pomoci v mateřství, ošetřovného, dlouhodobého ošetřovného a vyrovnávacího příspěvku v tě­hotenství a mateřství.

(2) Posuzování zdravotního stavu

a)  podle odstavce 1 písm. a) a c) provádí ošetřující lékař (§ 54), popřípadě ve stanovených případech (§ 75) příslušné orgány nemocenského pojištění svými lékaři,

b)  podle odstavce 1 písm. b) provádějí příslušné orgány nemocenského pojištění svými lékaři.

komentář k § 53

Ustanovení § 53 až 80 zákona upravují posuzování zdravotního stavu pro účely NP, tj. pro účely poskytování nemocenského, peněžité pomoci v mateřství, ošetřovného a vyrovnávacího příspěvku v těhotenství a mateřství. Většina ustanovení se proto vztahuje na ošetřující lékaře, kteří posuzují zdravotní stav, na lékaře orgánu NP a na poskytovatele pracovnělékařských služeb.

Posuzování zdravotního stavu pro účely NP zahrnuje posuzování zdravotního stavu pojištěnců, ale také dalších osob. Pro potřeby ošetřovného je posuzován zdravotní stav dětí do deseti let a osob starších, jejichž stav může vyžadovat potřebu ošetřování jinou osobou. Zdravotní stav je posuzován pro všechny dávky NP s výjimkou otcovské. V případě pracovní neschopnosti je zdravotní stav posuzován po uplynutí podpůrčí doby, aby byla zjištěna pracovní schopnost pojištěnce.

Posuzování zdravotního stavu podle odst. 1 písm. b) navazuje na právní úpravu § 27 zákona, kdy po vyčerpání podpůrčí doby 380 kalendářních dnů trvání dočasné pracovní neschopnosti posudkový lékař posuzuje na žádost pojištěnce, zda v krátké době opět nabude pracovní schopnost, aby mu mohla být podpůrčí doba prodloužena.

Důležité

     Posuzování zdravotního stavu provádí zdravotnická zařízení svými lékaři (zákon zavedl legislativní zkratku „ošetřující lékař“) a lékaři orgánů NP. Lékaři orgánů NP posuzují zdravotní stav především v pozici dozorového kontrolního lékařského orgánu, který dohlíží na dodržování právních předpisů NP a na oprávněné čerpání prostředků NP. V určitých specifických situacích pak plní další úkoly, včetně posuzování pracovní schopnosti po uplynutí podpůrčí doby nebo například posuzování vhodnosti změny pobytu v době pracovní neschopnosti na dobu delší než 3 dny.

§ 54

Ošetřující lékař

(1) Ošetřujícím lékařem se pro účely tohoto zákona rozumí poskytovatel zdravotních služeb, který svými lékaři poskytuje pojištěnci, ošetřované osobě nebo jiné posuzované osobě ambulantní, lůžkovou nebo lázeňskou léčebně rehabilitační péči, s výjimkou poskytovatele zdravotnické záchranné služby a lékařské pohotovostní služby, a poskytovatel pracovnělékařských služeb při ošetřování pojištěnce v rámci první pomoci, pokud získal oprávnění k poskytování zdravotních služeb. Ošetřujícím lékařem se pro účely nemocen­ského pojištění u vojáků z povolání a vojáků v záloze ve výkonu vojenské činné služby rozumí resortní poskytovatel zdravotních služeb podle zvláštního právního předpisu³⁴⁾.

(2) Lékař, který provádí posuzování zdravotního stavu podle § 53 odst. 1 písm. a) a c), je oprávněn tuto činnost vykonávat jen v rozsahu své odbornosti³⁵⁾.

komentář k § 54

Ustanovení určuje, která zdravotnická zařízení jsou oprávněna posuzovat zdravotní stav pro účely nemocenského pojištění. Lékaři jsou oprávněni posuzovat zdravotní stav pro účely nemocenského pojištění pouze v rozsahu své odborné způsobilosti. Praxe ukázala, že zejména při posuzování potřeby ošetřování vydávali příslušný tiskopis někteří lékaři mimo rozsah své působnosti.

HLAVA II

POSUZOVÁNÍ DOČASNÉ PRACOVNÍ NESCHOPNOSTI

Díl 1

Základní pojmy

§ 55

Dočasná pracovní neschopnost

(1) Dočasnou pracovní neschopností se rozumí stav, který pro poruchu zdraví nebo jiné v tomto zákoně uvedené důvody neumožňuje pojištěnci

a)  vykonávat dosavadní pojištěnou činnost a trvá-li porucha zdraví déle než 180 kalendářních dní, i jinou než dosavadní pojištěnou činnost,

b)  plnit povinnosti uchazeče o zaměstnání podle zvláštní­ho právního předpisu³⁶⁾ (dále jen „povinnost uchazeče o zaměstnání“), vznikla-li dočasná pracovní neschopnost v ochranné lhůtě nebo trvá-li dočasná pracovní neschop­nost po skončení dosavadní pojištěné činnosti, a to i když pojištěnec není uchazečem o zaměstnání.

(2) Za dočasnou pracovní neschopnost se nepovažuje ošetřování pojištěnce

a)  v nočním sanatoriu,

b)  v době detoxikace po požití alkoholu, omamných nebo psychotropních látek, s výjimkou případů, kdy pojištěnec požil tyto látky bez vlastního zavinění,

c)  při poskytování zdravotní péče v osobním zájmu z kosme­tických nebo estetických důvodů za úhradu pojištěncem.

(3) Dočasnou pracovní neschopnost pojištěnce, který vy­konává několik pojištěných činností, posuzuje ošetřující lékař pro každou pojištěnou činnost samostatně.

(4) Pokud pojištěnci po ukončení dočasné pracovní ne­schopnosti vznikne v následujícím kalendářním dni další dočas­ná pracovní neschopnost, považuje se tato dočasná pracovní neschopnost za pokračování předcházející dočasné pracovní neschopnosti ; to však neplatí, jestliže tato další dočasná pracovní neschopnost byla uznána k jiné pojištěné činnosti.

komentář k § 55

Předchozí právní úprava neobsahovala definici dočasné pracovní neschopnosti, a proto tento zákon ji z důvodu potřeby praxe zavedl.

V konstrukci dočasné pracovní neschopnosti došlo ke změně oproti principům předchozí právní úpravy. Změna spočívá v tom, že po uplynutí 180 kalendářních dní trvání pracovní neschopnosti musí dojít o k novému posouzení pracovní schopnosti pojištěnce, a to již nejenom ve vztahu k dosavadní pojištěné činnosti, ale obecně k možnosti vykonávat pojištěnou činnost a rovněž k možnosti plnit povinnosti uchazeče o zaměstnání. K tomu, aby mohl být pojištěnec posouzen jako obecně práce schopný, musí být dodržena ještě další podmínka, a to, že jeho zdravotní stav je stabilizovaný, přičemž za tento stav je považován takový zdravotní stav, který se ustálil na určité úrovni zdraví a pracovní schopnosti, která umožňuje pojištěnci vykonávat dosavadní nebo jinou pojištěnou činnost bez zhoršení zdravotního stavu, a který další léčení již podstatně nemůže ovlivnit; udržení stabilizace zdravotního stavu může být přitom podmíněno zavedením určité léčby nebo pracovních omezení.

Pokud je zdravotní stav stabilizovaný na úrovni, která znamená pokles schopnosti soustavné výdělečné činnosti nad 35 %, nad 50 % nebo nad 66 %, jsou potřeby pojištěnce kryty ze systému důchodového pojištění.

Z dočasné pracovní neschopnosti kryté NP jsou vyloučeny, obdobně jako podle platné předchozí právní úpravy, situace, kdy si stav pracovní neschopnosti pojištěnec přivodil po požití alkoholických nápojů nebo omamných prostředků a psychotropních látek a to po dobu detoxikace (s výjimkou případů, kdy tyto látky požil bez vlastního zavinění), a také situace, kdy byla zdravotní péče poskytnuta v osobním zájmu z kosmetických nebo estetických důvodů.

Pracovní neschopnost se posuzuje odděleně ke každé z pojištěných činností, neboť každá může klást jiné požadavky na zdravotní způsobilost pojištěnce.

Tak jako v současné době se řeší pokračování pracovní neschopnosti, vznikne-li další pracovní neschopnost bezprostředně po předcházející pracovní neschopnosti.

Navazuje-li dočasná pracovní neschopnost bezprostředně na ukončenou dočasnou pracovní neschopnost z téhož zaměstnání, jde z hlediska trvání dočasné pracovní neschopnosti o tutéž dočasnou pracovní neschopnost, když:

- nová dočasná pracovní neschopnost byla uznána z jiného důvodu než předešlá dočasná pracovní neschopnost (např. 20. února skončila zaměstnanci dočasná pracovní neschopnost pro nemoc a dne 21. února byl zaměstnanec uznán dočasně práce neschopným pro úraz),

- v tom dni, kdy vznikla další dočasná pracovní neschopnost, po část dne nebo celý den zaměstnanec pracoval (např. dočasná pracovní neschopnost skončila 20. února, dne 21. února nastoupil zaměstnanec do zaměstnání, odpracoval 3 hodiny nebo celou pracovní dobu a poté jej ošetřující lékař uznal dočasně práce neschopným od 21. února). Za tento den má zaměstnanec nárok na poměrnou část nemocenského za dobu, v níž z celkové pracovní doby nepracoval z důvodu dočasné pracovní neschopnosti. Navazuje-li nová dočasná pracovní neschopnost na předchozí dočasnou pracovní neschopnost v prvních 14 kalendářních dnech trvání dočasné pracovní neschopnosti, má zaměstnanec nárok na náhradu mzdy podle § 192 ZP za hodiny, které z důvodu uznání dočasné pracovní neschopnosti v tomto dni neodpracoval.

Ošetřující lékař je povinen uznat dočasnou pracovní neschopnost ode dne, kdy ji zjistil (s možností zpětného uznání dočasné pracovní neschopnosti, nikoliv s možností uznat dočasnou pracovní neschopnost do budoucna, např. od následujícího dne). Pro ošetřujícího lékaře nemá žádný význam informace o tom, zda zaměstnanec v prvním dni dočasné pracovní neschopnosti pracoval, kolik hodin v tomto dni odpracoval a kolik hodin měl odpracovat. Tuto informaci sděluje zaměstnavatel OSSZ v Příloze k žádosti o dávku.

§ 56

Režim dočasně práce neschopného pojištěnce a místo pobytu v době dočasné
pracovní neschopnosti

(1) Režim dočasně práce neschopného pojištěnce stanoví ošetřující lékař při rozhodnutí o vzniku dočasné pracovní neschop­nosti. Režim dočasně práce neschopného pojištěnce může být ošetřujícím lékařem změněn v souladu se změnou zdravotního stavu. Režim dočasně práce neschopného pojištěnce se nestanoví v případě dočasné pracovní neschopnosti podle § 57 odst. 1 písm. c) a f).

(2) Režim dočasně práce neschopného pojištěnce zahrnu­je

a)  stanovení individuálního léčebného postupu podle zvláštního právního předpisu³⁷⁾,

b)  povinnost zdržovat se v době dočasné pracovní neschopnosti v místě pobytu a dodržovat rozsah a dobu povolených vychá­zek; místem pobytu dočasně práce neschopného pojištěnce je místo, které pojištěnec sdělil ošetřujícímu lékaři při vzniku dočasné pracovní neschopnosti, nebo místo, na které změnil pobyt v souladu s odstavcem 3,

c)  povolení vycházek, včetně jejich rozsahu a doby, pokud zdravotní stav pojištěnce a stanovený individuální léčebný postup tyto vycházky nevylučuje,

d)  povolení změny místa pobytu v době dočasné pracovní neschopnosti podle odstavce 3 věty první a třetí, pokud zdravotní stav pojištěnce a stanovený individuální léčebný postup tuto změnu nevylučuje,

e)  provádění pracovní rehabilitace, pokud ji zabezpečuje Úřad práce České republiky.

(3) Změnit místo pobytu v době dočasné pracovní neschop­nosti smí pojištěnec pouze s předchozím souhlasem ošetřujícího lékaře. Byla-li pojištěnci podle věty první povolena změna místa pobytu v době dočasné pracovní neschopnosti v období prvních 14 kalendářních dnů dočasné pracovní neschopnosti, popřípadě náleží-li pojištěnci po uplynutí tohoto období v době dočasné pracovní neschopnosti nadále započitatelný příjem [§ 16 písm. b)] také v období, po které mu v době dočasné pracovní neschopnosti náleží tento příjem, je pojištěnec povinen tuto změnu místa pobytu předem písemně nebo jinak prokazatelně oznámit zaměstnavateli. Změnu místa pobytu dočasně práce neschopného pojištěnce z důvodu pobytu v cizině může ošetřující lékař povolit jen po předchozím souhlasu příslušného orgánu nemocenského pojištění. O souhlas orgánu nemocenského pojištění podle věty třetí žádá tento orgán ošetřující lékař v elektronické podobě zasláním na elektronickou adresu určenou orgánem nemocenského pojištění; ustanovení § 61 odst. 3 platí zde obdobně. Příslušný orgán nemocenského pojištění sděluje ošetřujícímu lékaři souhlas podle věty třetí v elektronické podobě prostřednictvím informačního systému pojištění, pokud to technické řešení daného informačního systému pojištění umožní.

(4) O povolení vycházek nebo změny jejich rozsahu a doby [odstavec 2 písm. c)] a o změně místa pobytu v době dočasné pra­covní neschopnosti podle odstavce 3 věty první a třetí rozhoduje ošetřující lékař; o změně místa pobytu rozhoduje ošetřující lékař jen na základě žádosti dočasně práce neschopného pojištěnce. Pokud dočasně práce neschopný pojištěnec požádá o povolení vycházek nebo změny jejich rozsahu a doby nebo o povolení změny místa pobytu v době dočasné pracovní neschopnosti a ošetřující lékař vycházky nebo jejich změnu nebo změnu místa pobytu nepovolí, vydá ošetřující lékař rozhodnutí o tomto nepovo­lení, jen pokud pojištěnec vydání tohoto rozhodnutí požaduje. Na rozhodnutí týkající se vycházek a povolení změny místa pobytu ošetřujícím lékařem a na další postup se použije zvláštní právní předpis³⁸⁾ o poskytování zdravotních služeb.

(5) O změnu místa pobytu pojištěnec nežádá a ošetřující lékař o ní nerozhoduje v případě, jde-li o změnu místa pobytu v souvislosti s poskytováním lůžkové nebo lázeňské léčebně rehabilitační péče; tuto změnu hlásí pojištěnec ošetřujícímu lékaři při propouštění z lůžkové nebo lázeňské léčebně rehabilitační péče.

(6) Vycházky podle odstavce 2 písm. c) může ošetřující lékař povolit pouze v rozsahu, který odpovídá zdravotnímu sta­vu dočasně práce neschopného pojištěnce a který nenarušuje stanovený individuální léčebný postup. Ošetřující lékař může vycházky povolit podle věty první nejvýše v celkovém rozsahu 6 hodin denně, a to v době od 7 hodin do 19 hodin; přitom vymezí konkrétní časový úsek nebo časové úseky těchto vycházek. Výjimečně může ošet­řující lékař v případech, kdy mimořádně náročný léčebný plán, probíhající intenzivní léčba, nepříznivé vedlejší účinky léčby nebo celkově závažný zdravotní stav neumožňují pojištěnci, aby využil pevně stanovenou dobu vycházek, na žádost dočasně práce neschopného pojištěnce a po předchozím souhlasu příslušného orgánu nemocenského pojištění uděleného na základě žádosti ošetřujícího lékaře povolit, aby si tento pojištěnec volil dobu vycházek podle svého aktuálního zdravotního stavu. O souhlas orgánu nemocenského pojištění podle věty třetí žádá tento orgán ošetřující lékař v elektronické podobě zasláním na elektronickou adresu určenou orgánem nemocenského pojištění; ustanovení § 61 odst. 3 platí zde obdobně. Příslušný orgán nemocenského pojištění sděluje ošetřujícímu lékaři souhlas podle věty třetí v elektronické podobě prostřednictvím informačního systému pojištění, pokud to technické řešení daného informačního systému pojištění umožní.

komentář k § 56

Stanovení režimu dočasně práce neschopného pojištěnce má zajistit účelné čerpání nemocenského. Úprava je vedena jednak snahou zajistit, aby pojištěnec znovu nabyl pracovní schopnost, jednak snahou zabránit zneužívání nemocenské. Stanoví se povinnost pojištěnce dodržovat režim dočasně práce neschopného pojištěnce, a to až pod sankcí ztráty nemocenského. Základní povinností, tak jako dosud, zůstává povinnost zdržovat se v místě pobytu, které je uvedeno při rozhodování o vzniku dočasné pracovní neschopnosti; toto místo si přitom určuje pojištěnec. Místo pobytu může pojištěnec opustit pouze ve vymezených případech.

Hodlá-li pojištěnec změnit v době dočasné pracovní neschopnosti místo pobytu, musí tuto změnu aspoň tři dny předem nahlásit orgánu nemocenského pojištění, ošetřujícímu lékaři a v období prvních 14 dní dočasné pracovní neschopnosti také zaměstnavateli. Je-li nutné změnit místo pobytu okamžitě, lze požádat ošetřujícího lékaře, který může změnu povolit do doby, než uplyne lhůta tří dnů. Zvláštním případem je situace, kdy pojištěnec změnu neohlásil a má zájem změnit místo pobytu na dobu do tří dnů; takovou změnu může rovněž povolit ošetřující lékař. Jiný režim je při změně místa pobytu do ciziny, kde zůstává předchozí souhlas orgánu NP.

Za nedodržení režimu práce neschopného, včetně změny pobytu bez včasného oznámení této změny, může OSSZ uložit zaměstnanci pokutu až do výše 20 000 Kč. Vycházky může ošetřující lékař povolit pouze v době od 7:00 do 19:00 a maximálně na dobu 6 hodin. Lékař musí přesně určit dobu vycházek. U některých onemocnění (např. onkologických onemocnění) si může pojištěnec stanovenou dobu vycházek určit sám v době od 7:00 do 19:00 hodin podle momentálního zdravotního stavu. Tato onemocnění jsou určena OSSZ a lékař si musí vyžádat předchozí souhlas, aby povolil vycházky tímto způsobem.

Z výše uvedeného režimu dočasně práce neschopného jsou dvě výjimky. Režim dočasně práce neschopného se nestanovuje pojištěnce, která byla uznána dočasně práce neschopnou z důvodu těhotenství a porodu, protože nesplňuje podmínky pro přiznání peněžité pomoci v mateřství a pojištěnci, který byl uznán dočasně práce neschopný jako průvodce nezletilého dítěte při hospitalizaci ve zdravotnickém zařízení.

Díl 2

Posuzování dočasné pracovní
neschopnosti

§ 57

Vznik dočasné pracovní
neschopnosti

(1) Ošetřující lékař rozhodne o vzniku dočasné pracovní neschopnosti

a)  pojištěnce, jestliže vyšetřením zjistí, že mu jeho zdravotní stav pro nemoc nebo úraz (dále jen „nemoc“) nedovoluje vykonávat dosavadní pojištěnou činnost, popřípadě, jde-li o vznik dočasné pracovní neschopnosti v ochranné lhůtě, plnit povinnosti uchazeče o zaměstnání, a to i když pojiště­nec není uchazečem o zaměstnání,

b)  pojištěnce, který byl přijat k poskytnutí lůžkové péče nebo kterému byla na základě veřejného zdravotního pojištění poskytnuta komplexní lázeňská léčebně rehabilitační péče³⁹⁾,

c)  pojištěnce, který byl přijat do zdravotnického zařízení jako průvodce nezletilého dítěte přijatého k poskytnutí lůžkové péče⁴⁰⁾, s výjimkou pojištěnce, který má nárok na výplatu peněžité pomoci v mateřství,

d)  pojištěnce, který nemůže pro poškození nebo ztrátu orto­pedické nebo kompenzační pomůcky vykonávat dosavadní pojištěnou činnost, popřípadě, jde-li o vznik dočasné pracovní neschopnosti v ochranné lhůtě, plnit povinnosti uchazeče o zaměstnání, a to i když pojištěnec není ucha­zečem o zaměstnání,

e)  pojištěnce v době nároku na výplatu peněžité pomoci v mateřství, jestliže mu závažné dlouhodobé onemocnění znemožňuje pečovat o dítě; dlouhodobým onemocněním se pro účely tohoto zákona rozumí takové onemocnění, které podle poznatků lékařské vědy má trvat déle než jeden měsíc,

f)  pojištěnky, která doložila potvrzením orgánu nemocenského pojištění, že nemá nárok na peněžitou pomoc v mateřství z žádné pojištěné činnosti, a to od počátku šestého týdne před očekávaným dnem ­porodu,

g)  pojištěnce, který byl uznán invalidním v prvním nebo druhém stupni, pokud u tohoto pojištěnce v den, který bezprostředně následuje po dni, jímž byla ukončena dočasná pracovní ne­schopnost podle § 59 odst. 2, nastala nebo trvá jiná porucha zdraví, než která byla důvodem uznání dočasné pracovní neschopnosti, anebo nastaly nebo trvají jiné důvody, které by odůvodňovaly uznání dočasné pracovní neschopnosti, a tato porucha nebo tyto důvody neumožňují pojištěnci vykonávat pojištěnou činnost.

(2) Dočasná pracovní neschopnost začíná dnem, v němž ji ošetřující lékař zjistil, pokud se dále nestanoví jinak.

(3) Ošetřující lékař může v případě, že pojištěnec nemohl navštívit ošetřujícího lékaře nebo v jiných odůvodněných přípa­dech rozhodnout, že dočasná pracovní neschopnost pojištěnce vznikla i přede dnem uvedeným v odstavci 2; za období delší než 3 kalendářní dny přede dnem, v němž dočasnou pracovní neschopnost zjistil, však může ošetřující lékař, nejde-li o vznik dočasné pracovní neschopnosti podle odstavce 1 písm. g), tak učinit jen po předchozím souhlasu příslušného orgánu nemocenského pojištění uděleného na základě žádosti ošetřu­jícího lékaře. O souhlas orgánu nemocenského pojištění podle věty první žádá tento orgán ošetřující lékař v elektronické podobě zasláním na elektronickou adresu určenou orgánem nemocenského pojištění; ustanovení § 61 odst. 3 platí zde obdobně. Příslušný orgán nemocenského pojištění sděluje ošetřujícímu lékaři souhlas podle věty první v elektronické podobě prostřednictvím informačního systému pojištění, pokud to technické řešení daného informačního systému pojištění umožní. Pokud ošetřující lékař rozhodl o tom, že dočasná pracovní neschopnost vznikla v období delším než 3 kalendářní dny přede dnem, v němž dočasnou pracovní neschopnost zjistil, bez souhlasu příslušného orgánu nemocenského pojištění, má se za to, že dočasná pracovní neschopnost trvá pouze 3 kalendářní dny přede dnem, v němž ji zjistil.

(4) Nezjistí-li ošetřující lékař po vyšetření důvody k rozhod­nutí o vzniku dočasné pracovní neschopnosti, avšak pojištěnec požaduje vydání rozhodnutí o vzniku dočasné pracovní neschop­nosti, vydá ošetřující lékař rozhodnutí o tom, že dočasná pracovní neschopnost nevznikla; na toto rozhodnutí a na další postup se použije zvláštní právní předpis⁷⁶⁾ o poskytování specifických zdravotních služeb. Tento zvláštní právní předpis platí též pro postup v případě, kdy pojištěnec nesouhlasí s datem vzniku dočasné pracovní neschopnosti nebo s tím, že byla uznána jeho dočasná pracovní neschopnost.

(5) Ošetřující lékař, který rozhodl o vzniku dočasné pracovní neschopnosti a tato neschopnost byla ukončena rozhodnutím orgánu nemocenského pojištění (§ 75), může rozhodnout o vzni­ku dočasné pracovní neschopnosti téhož pojištěnce v období 7 dnů po ukončení předchozí dočasné pracovní neschopnosti rozhodnutím tohoto orgánu pro stejnou nebo obdobnou nemoc, s výjimkou akutního vzplanutí téže nemoci, pouze s předchozím souhlasem tohoto orgánu uděleným na základě žádosti ošetřujícího lékaře. O souhlas orgánu nemocenského pojištění podle věty první žádá tento orgán ošetřující lékař v elektronické podobě zasláním na elektronickou adresu určenou orgánem nemocenského pojištění; ustanovení § 61 odst. 3 platí zde obdobně. Příslušný orgán nemocenského pojištění sděluje ošetřujícímu lékaři souhlas podle věty první v elektronické podobě prostřednictvím informačního systému pojištění, pokud to technické řešení daného informačního systému pojištění umožní.

(6) Dočasná pracovní neschopnost podle odstavce 1 písm. g) se považuje za pokračování předchozí dočasné pracovní neschopnosti.

komentář k § 57

V odst. 1 předmětného ustanovení se vyjmenovávají situace, v kterých ošetřující lékař rozhodne o vzniku dočasné pracovní neschopnosti. O přijetí pojištěnce jako průvodce dítěte do zdravotnického zařízení podle písm. c) rozhoduje zdravotnické zařízení. Je-li dítě starší 6 let, musí dát souhlas revizní lékař zdravotní pojišťovny, aby dítě mohlo mít průvodce. V případě přijetí matky dítěte, která ještě je poživatelkou peněžité pomoci v mateřství, jako průvodce dítěte do zdravotnického zařízení, se matce nepřiznává dočasná pracovní neschopnost ani se peněžitá pomoc v mateřství nepřerušuje.

Pokud však pojištěnec před hospitalizací dítěte ve zdravotnickém zařízení dítě ošetřoval, přerušuje se ošetřování po dobu trvání dočasné pracovní neschopnosti.

Zdravotnické zařízení může vydat rozhodnutí o dočasné pracovní neschopnosti jen průvodci dítěte, jehož pobyt v nemocnici jako průvodce schválila zdravotní pojišťovna, a proto náklady na jeho pobyt hradí zdravotnickému zařízení.

V odst. 1 písm. e) je řešena situace pojištěnky v době nároku na výplatu peněžité pomoci v mateřství, jestliže jí závažné dlouhodobé onemocnění znemožňuje pečovat o dítě. Práce neschopnou může být uznána, je-li předpoklad, že tento stav bude trvat déle než 1 měsíc.

Lékař může uznat pojištěnce práce neschopným zpětně až 3 kalendářní dny přede dnem, v němž dočasnou pracovní neschopnost zjistil. Musí však jít o odůvodněné případy, např. že lékař o víkendu neordinoval. Zaměstnankyně a OSVČ, která nemá nárok na peněžitou pomoc v mateřství (např. nemá 270 dnů účasti na NP v posledních 2 letech před začátkem 6. až 8. týdne před očekávaným dnem porodu) si sama žádá OSSZ o vydání potvrzení, že nemá nárok na peněžitou pomoc v mateřství, aby jí mohl lékař uznat dočasně práce neschopnou.

Pojištěnci, který byl uznán invalidním nebo u něhož se změnil stupeň invalidity (ve vyšší), končí dočasná pracovní neschopnost 30. dnem po dni, v němž byl OSSZ uznán invalidním.

§ 58

Průběh dočasné pracovní
neschopnosti

(1) V průběhu dočasné pracovní neschopnosti ošetřující lékař posuzuje, zda je zdravotní stav pojištěnce stabilizovaný a zda se pracovní schopnost pojištěnce obnovila. Za stabilizovaný se pro účely tohoto zákona považuje takový zdravotní stav, který se ustálil na určité úrovni zdraví a pracovní schopnosti, která umožňuje pojištěnci vykonávat dosavadní nebo jinou pojištěnou činnost bez zhoršení zdravotního stavu, a který další léčení již podstatně nemůže ovlivnit; udržení stabilizace zdravotního stavu může být přitom podmíněno zavedením určité léčby nebo pracovních omezení.

(2) Ošetřující lékař stanoví se zřetelem na zdravotní stav pojištěnce termín příštího lékařského ošetření nebo kontroly. Tento termín ošetřující lékař vyznačuje na rozhodnutí o vzniku dočasné pracovní neschopnosti.

(3) Prokáže-li pojištěnec existenci vážných důvodů, pro které se nemůže dostavit k ošetření nebo kontrole v den stanovený podle odstavce 2, stanoví ošetřující lékař náhradní termín.

(4) Prokázal-li pojištěnec existenci vážných důvodů, pro které se nemohl dostavit k ošetření nebo kontrole v den sta­novený podle odstavce 2, ošetřující lékař vydá nové rozhodnutí o vzniku dočasné pracovní neschopnosti. Tato dočasná pracovní neschopnost se považuje za pokračování předchozí dočasné pracovní neschopnosti.

komentář k § 58

Po celou dobu dočasné pracovní neschopnosti má ošetřující lékař povinnost posuzovat, zda pracovní neschopnost trvá nebo zda se již obnovila pracovní schopnost. Dále po 180 dnech trvání pracovní schopnosti ošetřující lékař posuzuje, zda je již zdravotní stav stabilizovaný a umožňuje pojištěnci vykonávat dosavadní nebo jinou pojištěnou činnost nebo umožňuje plnit povinnosti uchazeče o zaměstnání.

Za účelem zamezení zneužívání rozhodnutí o dočasné pracovní neschopnosti se stanoví, že rozhodnutí platí pouze, je-li na něm vyznačen termín příští lékařské kontroly. Pojištěnec, který byl uznán práce neschopným, je povinen se dostavit v určený čas k lékaři na kontrolu. Nedostaví-li se, lékař dočasnou pracovní neschopnost ukončí. Pouze v případě, když zaměstnanec doloží, že se nemohl dostavit z vážného důvodu, uzná lékař dočasně práce neschopného zpětně ode dne následujícího po dni, v němž byla dočasná pracovní neschopnost ukončena. Nová dočasná pracovní neschopnost je tak pokračováním předchozí.

§ 59

Ukončování dočasné pracovní
neschopnosti

(1) Ošetřující lékař rozhodne o ukončení dočasné pracovní neschopnosti

a)  pojištěnce, jestliže vyšetřením zjistí, že mu jeho zdravotní stav umožňuje vykonávat dosavadní pojištěnou činnost, a to dnem, kdy tuto skutečnost zjistil, nebo nejpozději třetím kalendářním dnem následujícím po dni tohoto vyšetření; pokud ošetřující lékař ukončí dočasnou pracovní neschop­nost pozdějším než třetím kalendářním dnem následujícím po tomto vyšetření, má se za to, že dočasná pracovní neschopnost skončila tímto třetím kalendářním dnem,

b)  pojištěnce, jestliže uplynulo alespoň 180 dnů trvání dočasné pracovní neschopnosti a vyšetřením zjistí, že zdravotní stav je stabilizovaný a je předpoklad, že pojištěnec již nebude moci vykonávat dosavadní pojištěnou činnost, a to 30. kalendářním dnem následujícím po dni tohoto vyšetření; to neplatí, jde-li o dočasnou pracovní neschopnost vojáka z povolání, vojáka v záloze ve výkonu vojenské činné služby nebo příslušníka bezpečnostního sboru,

c)  pojištěnce při ukončení poskytování lůžkové nebo komplexní lázeňské léčebně rehabilitační péče, je-li splněna podmínka uvedená v písmenu a),

d)  pojištěnce, který byl přijat do zdravotnického zařízení jako průvodce nezletilého dítěte přijatého k poskytnutí lůžkové péče, při propuštění tohoto dítěte z lůžkové péče nebo při ukončení pobytu tohoto pojištěnce v zařízení, do jehož lůžkové péče bylo toto dítě přijato,

e)  pojištěnce, který po opravě nebo opatření nové ortopedické nebo kompenzační pomůcky může vykonávat dosavadní pojištěnou činnost, popřípadě, vznikla-li dočasná pracovní neschopnost v ochranné lhůtě nebo trvá-li dočasná pracovní neschopnost po skončení dosavadní pojištěné činnosti, plnit povinnosti uchazeče o zaměstnání, a to i když pojištěnec není uchazečem o zaměstnání,

f)  pojištěnky, která má nárok na peněžitou pomoc v mateřství z jakékoliv pojištěné činnosti, k počátku šestého týdne před očekávaným dnem porodu, pokud pojištěnka nezačala pobírat peněžitou pomoc v mateřství dříve,

g)  pojištěnce, kterému závažné dlouhodobé onemocnění znemožňovalo pečovat o dítě, jestliže vyšetřením zjistí, že mu jeho zdravotní stav opět umožňuje pečovat o dítě,

h)  pojištěnky, která byla v dočasné pracovní neschopnosti v souvislosti s těhotenstvím a porodem podle § 57 odst. 1 písm. f), uplynutím šestého týdne po porodu, pokud není nadále dočasně práce neschopna z jiných důvodů,

i)  pojištěnce, jestliže vyšetřením zjistí, že mu jeho zdravotní stav umožňuje plnit povinnosti uchazeče o zaměstnání, vznikla-li dočasná pracovní neschopnost v ochranné lhůtě nebo trvá-li dočasná pracovní neschopnost po skončení dosavadní pojištěné činnosti, a to i když pojištěnec není uchazečem o zaměstnání,

j)  pojištěnce, který se nedostaví k lékařskému ošetření nebo kontrole zdravotního stavu v den, který je vyznačen na rozhodnutí podle § 58 odst. 2, aniž by pojištěnec prokázal existenci vážných důvodů, pro které se k tomuto ošetření nebo kontrole nemohl dostavit, a to tímto dnem,

k)  pojištěnce, který je poživatelem starobního důchodu a jehož pojištěná činnost skončila přede dnem, od něhož v době dočasné pracovní neschopnosti vznikl nárok na výplatu starobního důchodu, a to nejpozději dnem, kterým podle písemného oznámení orgánu nemocenského pojištění zanikl nárok na nemocenské, pokud k ukončení dočasné pracovní neschopnosti nedojde dříve podle písmen a) až e) nebo j).

(2) Dočasná pracovní neschopnost končí třicátým dnem ode dne následujícího po dni, v němž byl pojištěnec posudkem Institutu posuzování zdravotního stavu uznán invalidním nebo invalidním ve vyšším stupni invalidity anebo invalidním nebo invalidním ve vyšším stupni invalidity na základě výsledku řízení o námitkách⁸²⁾. Byl­-li pojištěnec uznán invalidním na základě výsledku soudního řízení o žalobě, končí dočasná pracovní neschopnost třicátým dnem ode dne následujícího po dni, v němž orgán rozhodující o invalidním důchodu obdržel rozhodnutí soudu; tento orgán je povinen neprodleně písemně vyrozumět ošetřujícího lékaře o tom, v kterém dni toto rozhodnutí soudu obdržel. Ošetřující lékař vyznačí den ukončení dočasné pracovní neschopnosti z důvodu uznání invalidity na předepsaném tiskopisu.

(3) Na postup při nesouhlasu pojištěnce s rozhodnutím o ukončení dočasné pracovní neschopnosti podle odstavce 1 se použije zvláštní právní předpis⁷⁶⁾ o poskytování specifických zdravotních služeb.

komentář k § 59

Ustanovení vymezuje situace, ve kterých dochází k ukončení dočasné pracovní neschopnosti. K ukončení pracovní neschopnosti dochází zásadně v případě, že po uplynutí 180 dnů trvání dočasné pracovní neschopnosti je pojištěnec schopen vykonávat i jinou než dosavadní pojištěnou činnost, resp. plnit povinnosti uchazeče o zaměstnání.

Vzhledem k tomu, že dočasná pracovní neschopnost se uznává jen pro účely NP, ukončuje se její trvání v některých případech, i když sice nadále trvá, ale nárok na nemocenské zaniká. Dočasná pracovní neschopnost se neukončuje, i když již není nárok na poskytování nemocenského z důvodu vyčerpání podpůrčí doby 380 kalendářních dnů a u poživatelů starobního nebo invalidního důchodu pro invaliditu třetího stupně po vyčerpání 70 kalendářních dnů nebo za dobu dočasné pracovní neschopnosti po skončení zaměstnání, za kterou poživatelům těchto důchodů nenáleží nemocenské z důvodu skončení zaměstnání. Není-li zdravotní stav pojištěnce stabilizován ani po prodloužení poskytování nemocenského o 350 po vyčerpání podpůrčí doby (ani po uplynutí trvání dočasné pracovní neschopnosti po dobu 730 dnů), neukončuje lékař ani v tomto případě dočasnou pracovní neschopnost. Lékař nemůže ukončit dočasnou pracovní neschopnost zpětně, ale může ji ukončit maximálně 3 dny dopředu (ne více).

Novelou zákona provedenou zákonem č. 412/­2023 Sb. s účinností k 1. lednu 2024 byla v odstavci 2 předmětného ustaveno provedena legislativně technická změna – slova „okresní správy sociálního zabezpečení“ nahrazují slovy „Institutu posuzování zdravotního stavu“ a slova „nebo v němž byl pojištěnec posudkem České správy sociálního zabezpečení uznán“ nahrazují slovem „anebo“.

Důležité

     Tato změna souvisí s transformací Lékařské posudkové služby ČSSZ a Lékařské posudkové služby OSSZ do nově zřízeného Institutu posuzování zdravotního stavu, kam přejde současně veškerá působnost týkající se posuzování zdravotního stavu a pracovní schopnosti z ČSSZ a jednotlivých OSSZ na nově zřízený Institut posuzování zdravotního stavu. Místní působnost Institut posuzování zdravotního stavu bude celorepubliková, bude mít sídlo v Hradci Králové.

§ 60

Rozhodnutí ve věcech dočasné pracovní neschopnosti

Rozhodnutí o vzniku dočasné pracovní neschopnosti, potvrzení o době trvání dočasné pracovní neschopnosti, rozhodnutí o ukončení dočasné pracovní neschopnosti a rozhodnutí o změně režimu dočasně práce neschopného pojištěnce vydává ošetřující lékař na předepsaných tiskopisech; rozhodnutí o vzniku dočasné pracovní neschopnosti slouží po dobu dočasné pracovní neschopnosti též jako průkaz dočasně práce neschopného pojištěnce. Statistickou značku diagnózy41) nebo jiný údaj, z něhož lze diagnózu dovodit, může obsahovat jen část tiskopisů, které jsou určeny pro příslušný orgán nemocenského pojištění.

komentář k § 60

Stanoví se, že rozhodnutí o vzniku a ukončení dočasné pracovní neschopnosti a také rozhodnutí o změně režimu jsou vydávána na předepsaných tiskopisech.

Průkazem dočasně práce neschopného pojištěnce se lze prokazovat, jen je-li na něm vyznačeno datum další lékařské kontroly, a to do dne stanovené kontroly.

Tiskopis dočasné pracovní neschopnosti má 3 díly:

- I. díl – Hlášení vzniku dočasné pracovní neschopnosti – zasílá lékař elektronicky na OSSZ

- II. díl – Průkaz práce neschopného pojištěnce – tento tiskopis obdrží pojištěnec od lékaře při uznání dočasné pracovní neschopnosti a zůstává mu i po jejím skončení,

- III. díl – Hlášení ošetřujícího lékaře o ukončení dočasné pracovní neschopnosti – zasílá lékař elektronicky OSSZ po ukončení dočasné pracovní neschopnosti

Jakým způsobem zaměstnavatel vyplňuje údaj o pracovní činnosti zaměstnance v průběhu dočasné pracovní neschopnosti, který zaměstnavatel dříve vyplňoval na V. dílu neschopenky, uvádí § 97 zákona.

V případě ztráty neschopenky (kteréhokoliv dílu) použije lékař tiskopis „Náhradní hlášení“, která opět zasílá OSSZ.

Důležité

     Průkazem práce neschopného pojištěnce se lze výhradně prokazovat, je-li na něm vyznačeno datum další lékařské kontroly, a to do dne stanovené kontroly.

Díl 3

Povinnosti a oprávnění lékařů

§ 61

Povinnosti ošetřujícího lékaře

(1) Ošetřující lékař je povinen

a)  rozhodnout o vzniku dočasné pracovní neschopnosti v pří­padech uvedených v § 57 v den, kdy ji zjistil,

b)  vést evidenci dočasně práce neschopných pojištěnců, u nichž rozhodl o vzniku dočasné pracovní neschopnosti nebo které převzal do své péče; touto evidencí se rozumí písemný záznam nebo záznam v elektronické podobě o každém rozhodnutí o vzniku a o ukončení dočasné pracovní neschopnosti, který obsahuje evidenční číslo nebo identifikátor předepsaného tiskopisu, jméno, popřípadě jména (dále jen „jméno“) a příjmení pojištěnce, datum vzniku dočasné pracovní neschopnosti, diagnostický kód nemoci nebo úrazu, den ošetření a datum další kontroly, datum ukončení dočasné pracovní neschopnosti a případný údaj o předání nebo převzetí dočasně práce neschopného pojištěnce s uvedením data předání nebo převzetí, jména a příjmení lékaře, kterému byl tento pojištěnec předán do péče nebo od něhož byl převzat do péče, a adresy pracoviště tohoto lékaře, nebo s uvedením data předání nebo převzetí, názvu poskytovatele zdravotních služeb včetně příslušné odbornosti, do jehož péče byl tento pojištěnec předán nebo od něhož byl převzat do péče, a adresy pracoviště tohoto poskytovatele zdravotních služeb,

c)  stanovit režim dočasně práce neschopného pojištěnce a pojištěnce o tomto režimu informovat,

d)  předat pojištěnci rozhodnutí o vzniku dočasné pracovní neschopnosti a rozhodnutí o ukončení dočasné pracovní neschopnosti, popřípadě rozhodnutí o změně režimu do­časně práce neschopného pojištěnce, a to v den, kdy byly vydány, popřípadě v den propuštění ze zdravotnického zařízení, v němž byla poskytnuta lůžková péče,

e)  odeslat příslušnému orgánu nemocenského pojištění na předepsaném tiskopisu hlášení o vzniku dočasné pracovní neschopnosti, hlášení o ukončení dočasné pracovní neschopnosti a hlášení o změně režimu dočasně práce neschopného pojištěnce,

f)  stanovit podle požadavku lékaře příslušného orgánu ne­mocenského pojištění termín kontroly pro účely provedení kontroly posuzování dočasné pracovní neschopnosti a za tímto účelem pojištěnce předvolat ke kontrole,

g)  rozhodnout na žádost pojištěnce o povolení vycházek a změně jejich rozsahu nebo doby nebo o povolení změny místa pobytu v době dočasné pracovní neschopnosti v pří­padech uvedených v § 56 odst. 3 větě první a třetí a o tomto rozhodnutí informovat příslušný orgán nemocenského pojištění na předepsaném tiskopise; je-li třeba k povolení změny místa pobytu v době dočasné pracovní neschopnosti a k povolení vycházek podle § 56 odst. 6 věty třetí předchozího souhlasu orgánu nemocenského pojištění, může povolit tuto změnu nebo tyto vycházky jen na základě tohoto předchozího souhlasu,

h)  posuzovat v průběhu dočasné pracovní neschopnosti, zda u pojištěnce došlo k obnovení pracovní schopnosti, a po uplynutí 180 kalendářních dnů dočasné pracovní neschop­nosti spolu s příslušným lékařem orgánu nemocenského pojištění zhodnotit, zda je zdravotní stav pojištěnce stabili­zovaný,

i)  vyznačit při propuštění ze zdravotnického zařízení, v němž byla poskytnuta lůžková péče, pokud pojištěnci jeho zdra­votní stav neumožňuje vykonávat dosavadní pojištěnou činnost, na rozhodnutí o vzniku dočasné pracovní neschop­nosti den propuštění ze zdravotnického zařízení, v němž byla poskytnuta lůžková péče a místo pobytu, kde se bude pojištěnec po tomto propuštění zdržovat, a tyto skutečnosti oznámit příslušnému orgánu nemocenského pojištění na předepsaném tiskopisu,

j)  potvrdit pojištěnci v průkazu dočasně práce neschopného pojištěnce a oznámit příslušnému orgánu nemocenského pojištění na předepsaném tiskopisu nejméně jednou měsíčně trvání dočasné pracovní neschopnosti, a to ke dni vydání tohoto potvrzení nebo nejvýše 3 kalendářní dny dopředu; trvá-li dočasná pracovní neschopnost déle než 14 kalendářních dnů, je povinen potvrdit pojištěnci v průkazu dočasně práce neschopného pojištěnce a oznámit příslušnému orgánu nemocenského pojištění na předepsaném tiskopisu její trvání vždy k 14. kalendářnímu dni ode dne jejího vzniku,

k)  zaznamenat v rozhodnutí o vzniku dočasné pracovní neschopnosti den převzetí pojištěnce do své péče a den propuštění pojištěnce ze své péče, den nástupu k poskyto­vání lůžkové péče a den ukončení poskytování lůžkové péče a den dalšího ošetření nebo kontroly; pokud pojištěnci při propuštění ze zdravotnického zařízení, v němž byla poskyto­vána lůžková nebo komplexní lázeňská léčebně rehabilitační péče jeho zdravotní stav neumožňuje vykonávat dosavadní pojištěnou činnost, popřípadě netrvá-li již tato činnost, plnit povinnosti uchazeče o zaměstnání, stanovit termín, do kterého je po­jištěnec povinen dostavit se ke kontrole dočasné pracovní neschopnosti ošetřujícím lékařem, a to nejdéle do sedmého kalendářního dne ode dne ukončení poskytování lůžkové nebo komplexní lázeňské léčebně rehabilitační péče,

l)  informovat písemně o ukončení dočasné pracovní ne­schopnosti, délce jejího trvání a diagnóze, pro kterou byl pojištěnec uznán dočasně práce neschopným, lékaře, který registruje pojištěnce⁴²⁾, a to do 7 kalendářních dnů, uzná-li pojištěnce dočasně práce neschopným jiný ošetřující lékař než jeho registrující poskytovatel zdravotních služeb v oboru všeobecné praktické lékařství (dále jen „registrující lékař“); je-li pojištěnec vojákem z povolání nebo vojákem v záloze ve výkonu vojenské činné služby, je povinen informovat do 7 kalendářních dnů též o vzniku dočasné pracovní neschopnosti,

m) rozhodnout o ukončení dočasné pracovní neschopnosti v případech uvedených v § 59 odst. 1 písm. a) až j) v den, ve kterém zjistil, že netrvají důvody dočasné pracovní neschopnosti,

n)  oznámit příslušnému orgánu nemocenského pojištění na předepsaném tiskopisu zásadní změnu diagnózy nemoci, která odůvodňuje dočasnou pra­covní neschopnost; zásadní změnou diagnózy se zde rozumí změna povahy chorobného procesu nebo změna jeho etiologie,

o)  oznámit příslušnému orgánu nemocenského pojištění porušení režimu dočasně práce neschopného pojištěnce, a to nejpozději v následující pracovní den po dni, kdy se dozvěděl o tomto porušení,

p)  poskytnout potřebnou součinnost příslušnému orgánu nemocenského pojištění při kontrole posuzování dočasné pracovní neschopnosti, zejména umožnit provedení této kontroly na svém pracovišti, dostavit se za tím účelem na příslušný orgán nemocenského pojištění nebo na žádost příslušného orgánu nemocenského pojištění zaslat písemné informace o průběhu léčby, plánu dalšího léčebného postupu a předpokládaném termínu obnovení pracovní schopnosti, a to ve lhůtě 8 dnů od obdržení žádosti, nestanoví-li orgán nemocenského pojištění lhůtu delší, a sdělit za­městnancům orgánu nemocenského pojištění oprávněným provést kontrolu dodržování režimu dočasně práce neschop­ného pojištěnce nebo zaměstnancům zaměstnavatele po­věřeným k provedení této kontroly na požádání skutečnosti potřebné k provedení kontroly, a to včetně stanoveného reži­mu dočasně práce neschopného pojištěnce v roz­sahu, ve kterém jsou tito zaměstnanci oprávněni kontrolovat dodržování tohoto režimu,

q)  oznámit příslušnému orgánu nemocenského pojištění na předepsaném tiskopisu nástup k poskytování lůžkové péče, ukončení poskytování lůžkové péče dočasně práce neschopnému pojištěnci, propuštění dočasně práce ne­schopného pojištěnce ze své péče a převzetí dočasně práce neschopného pojištěnce z péče jiného ošetřujícího lékaře do své péče,

r)  oznámit příslušnému orgánu nemocenského pojištění změnu sídla poskytovatele zdravotních služeb, popřípadě změnu svého pracoviště,

s)  předat poskytovateli pracovnělékařských služeb na jeho vyžádání zprávu o zdravotním stavu dočasně práce ne­schopného pojištěnce a o průběhu a předpokládané délce trvání dočasné pracovní neschopnosti; předat poskytovateli pracovnělékařských služeb zprávu o zdravotním stavu do­časně práce neschopného pojištěnce vždy, kdy je důvodný předpoklad, že v souvislosti s nemocí dojde ke změně nebo ztrátě zdravotní způsobilosti vykonávat dosavadní zaměstnání,

t)  zabezpečit příslušné tiskopisy, které používá pro účely provádění pojištění, před zneužitím, sdělit neprodleně příslušnému orgánu nemocenského pojištění ztrátu, zničení nebo poškození předepsaných tiskopisů, neumožnit jiné fyzické nebo právnické osobě pod svou identitou přístup na elektronickou adresu určenou orgánem nemocenského pojištění, chránit přidělený identifikátor ošetřujícího lékaře před ztrátou, odcizením nebo zneužitím a oznámit neprodleně příslušnému orgánu nemocenského pojištění ztrátu, odcizení nebo zneužití přiděleného identifikátoru ošetřujícího lékaře,

u)  vést ve zdravotnické dokumentaci údaje o průběhu dočasné pracovní neschopnosti včetně záznamů o výsledku vlastních vyšetření a lékařských zpráv pořízených jinými lékaři a vy­plňovat potřebné údaje na předepsaných tiskopisech,

v)  sdělit písemně nebo v elektronické podobě neprodleně zaměstnavateli dočasně práce neschopného pojištěnce na jeho žádost in­formace uvedené v § 65 odst. 2 písm. b), a to nejpozději v pracovní den následující po dni obdržení této žádosti, a dále písemně nebo v elektronické podobě neprodleně sdělit, že vyšetřením zjistil, že zdravotní stav pojištěnce je stabilizovaný a je předpoklad, že pojištěnec již nebude moci vykonávat dosavadní pojištěnou činnost, že jeho dočasná pracovní neschopnost bude ukončena podle § 59 odst. 1 písm. b) a že tento předpoklad je důvodem pro lékařskou prohlídku poskytovatelem pracovnělékařských služeb ze zdravotních důvodů podle § 62,

w) vystavit ve stanovených případech doklady nebo tiskopisy v souladu s právem Evropských společenství a s meziná­rodními smlouvami,

x)         vyznačit v rozhodnutí o ukončení dočasné pracovní neschop­nosti den ukončení dočasné pracovní neschopnosti podle § 59 odst. 2,

y)         informovat pojištěnce o jeho povinnosti podrobit se podle § 64 odst. 1 písm. p) u poskytovatele pracovnělékařských služeb lékařské prohlídce ze zdravotních důvodů, neboť jeho dočasná pracovní neschopnost bude ukončena podle § 59 odst. 1 písm. b), a o podání této informace učinit záznam ve zdravotnické dokumentaci.

(2) Ošetřující lékař plní povinnosti uvedené v odstavci 1 písm. e), g), i), j), n), o) a q) v elektronické podobě zasláním na elektronickou adresu určenou orgánem nemocenského pojištění.

(3) Pokud ošetřující lékař nemůže z prokazatelných objektivních technických důvodů plnit povinnosti uvedené v odstavci 1 písm. e), g), i), j), n), o) a q) způsobem uvedeným v odstavci 2, může tak učinit v písemné podobě na předepsaném tiskopise zasláním na adresu určenou orgánem nemocenského pojištění; přitom je povinen uvést důvod tohoto postupu. Tato povinnost je splněna i předáním tohoto tiskopisu orgánu nemocenského pojištění.

(4) Zaslání podle odstavce 2 nebo 3 provede ošetřující lékař nejpozději v pracovní den následující po dni, kdy nastala skutečnost zakládající povinnost uvedenou v odstavci 1 písm. e), g), i), j), n), o) a q).

(5) Technickým důvodem podle odstavce 3 je zejména výpadek

a)  elektrické energie,

b)  služeb provozovatele komunikační infrastruktury,

c)  informačního systému ošetřujícího lékaře, pro který není možné údaje uvedené v odstavci 1 písm. e), g), i), j), n), o) a q) odeslat,

d)  informačního systému orgánu nemocenského pojištění, pro který není možné vystavit v elektronické podobě tiskopis, na jehož základě ošetřující lékař plní povinnost uvedenou v odstavci 1 písm. e), g), i), j), n), o) a q), nebo údaje odeslané podle odstavce 2 přijmout.

komentář k § 61

Ustanovení obsahuje komplex povinností ošetřujícího lékaře v oblasti NP, které se týkají uznávání dočasné pracovní neschopnosti. Při porušení povinností při posuzování zdravotního stavu pro účely nemocenského pojištění nastupují opatření podle § 138 zákona.

V § 79 zákona je uveden postup orgánu NP v případě, kdy ošetřující lékař porušil své povinnosti při posuzování zdravotního stavu pro účely pojištění a za toto porušení mu byla pravomocně uložena pokuta.

Ošetřující lékař je povinen potvrdit trvání dočasné pracovní neschopnosti ke 14. dni na tzv. „Potvrzení o trvání dočasné pracovní neschopnosti“ (tzv. lístku na peníze), aby bylo patrno, že po náhradě mzdy/platu podle § 192 ZP bude zaměstnanec pobírat nemocenskou. Toto potvrzení odesílá lékař elektronicky na OSSZ a je zároveň podkladem pro mzdovou účtárnu zaměstnavatele k výplatě náhrady mzdy/platu.

Z předmětného ustanovení vyplývá též, že pojištěnec může o potvrzení trvání dočasné pracovní neschopnosti požádat lékaře kdykoliv.

§ 62

Povinnosti zaměstnavatele a poskytovatele pracovnělékařských služeb

(1)   Zaměstnavatel je povinen po obdržení sdělení ošetřu­jícího lékaře podle § 61 odst. 1 písm. v) o ukončení dočasné pracovní neschopnosti zaměstnance podle § 59 odst. 1 písm. b) s uvede­ním, že je předpoklad, že pojištěnec již nebude moci vykonávat dosavadní pojištěnou činnost a že tento předpoklad je důvodem pro lékařskou prohlídku poskytovatelem pracovnělékařských služeb ze zdravotních důvodů, požádat neprodleně poskytovatele pracovnělékařských služeb o provedení této prohlídky s uvedením důvodů.

(2) Poskytovatel pracovnělékařských služeb je povinen je povinno na základě žádosti zaměstnavatele podle odstavce 1 provést lékařskou prohlídku ze zdravotních důvodů a vydat ve lhůtě do 7 dnů a v případě nutnosti došetření zdravotního stavu do 15 dnů posudek o zdravotní způsobilosti nebo nezpůsobilosti dočasně práce neschopného pojištěnce vykonávat dosavadní pojištěnou činnost a tento posudek zaslat nebo předat pojištěnci, jeho ošetřujícímu lékaři a zaměstnavateli, který požádal o prove­dení této prohlídky.

komentář k § 62

V tomto ustanovení se stanoví povinnost ošetřujícího lékaře upozornit zaměstnavatele, že dočasná pracovní neschopnost bude končit a že dotyčný pravděpodobně nebude moci vykonávat dosavadní práci. V takovém případě musí zaměstnavatel zaměstnance vyslat na mimořádnou prohlídku podle § 12 vyhlášky č. 79/­2013 Sb., o provedení některých ustanovení zákona č. 373/­2011 Sb., o specifických zdravotních službách, (vyhláška o pracovnělékařských službách a některých druzích posudkové péče) k lékaři, který mu poskytuje pracovnělékařské služby, který lépe zná pracovní podmínky zaměstnance a umí posoudit vliv jeho pracovního prostředí na zdravotní stav dotyčného.

Právní úprava posudkové péče a lékařských posudků pro pracovněprávní účely včetně pracovnělékařských služeb je obsažena v zákoně č. 373/­2011 Sb., o specifických zdravotních službách.

Důležité

     Za nesplnění povinnosti uvedené v odstavci 2 může uložit OSSZ poskytovateli pracovnělékařských služeb pokutu až 10 000 Kč podle § 139 zákona za nevydání posudku o zdravotní způsobilosti.

§ 63

Oprávnění ošetřujících lékařů a poskytovatele pracovnělékařských služeb

(1) Ošetřující lékař je při posuzování zdravotního stavu pro účely dočasné pracovní neschopnosti oprávněn požadovat

a)  součinnost lékaře příslušného orgánu nemocenského pojištění při stanovení a kontrole režimu dočasně práce neschopného pojištěnce a při hodnocení zdravotního stavu a průběhu nemoci,

b)  od příslušného orgánu nemocenského pojištění informace o průměrné době trvání jedné dočasné pracovní neschopnosti pro jednotlivé diagnózy a odbornosti ošetřujícího lékaře v re­gionálním a celostátním průměru za uplynulý kalendářní rok,

c)  informace od zaměstnavatele o pracovním zařazení, náplni práce a pracovních podmínkách pojištěnce a o poskytovateli pracovnělékařských služeb,

d)  od příslušného orgánu nemocenského pojištění informace o čerpání podpůrčí doby pro nárok na nemocenské u do­časně práce neschopného pojištěnce,

e)  od jiných subjektů informace o lhůtě stanovené k opravě nebo pořízení nové ortopedické nebo kompenzační pomůcky a další informace, jež jsou v přímém vztahu k posuzování dočasné pracovní neschopnosti.

(2) Poskytovatel pracovnělékařských služeb je oprávněn vyžádat si zprávu ošetřujícího lékaře o zdravotním stavu dočasně práce neschopného pojištěnce a průběhu a předpokládané délce trvání dočasné pracovní neschopnosti. Poskytovatel pracovnělé­kařských služeb je oprávněn vyzvat dočasně práce neschopného pojištěnce, jehož dočasná pracovní neschopnost byla ukončena podle § 59 odst. 1 písm. b), aby se v určeném termínu dostavil k provedení lékařské prohlídky ze zdravotních důvodů za účelem vydání posudku o zdravotní způsobilosti nebo nezpůsobilosti pojištěnce vykonávat dosavadní pojištěnou činnost.

komentář k § 63

V odst. 1 jsou k různým povinnostem různých subjektů upraveným v zákoně zrcadlově stanovena práva ošetřujícího lékaře v souvislosti s posuzováním zdravotního stavu pro účely dočasné pracovní neschopnosti. V praxi se nejvíce využívá možnost požádat zaměstnavatele o informace o pracovním zařazení a pracovních podmínkách nemocného.

V odst. 2 je uvedeno oprávnění poskytovatele pracovnělékařských služeb žádat informace od ošetřujícího lékaře ohledně zdravotního stavu dočasně práce neschopného zaměstnance a předpokládané délce trvání dočasné pracovní neschopnosti.

Díl 4

Povinnosti a oprávnění dočasně práce neschopného pojištěnce

§ 64

(1) Pojištěnec, který je dočasně práce neschopný, je povinen

a)  dodržovat režim dočasně práce neschopného pojištěnce,

b)  umožnit příslušnému orgánu nemocenského pojištění a v rozsahu uvedeném v § 65 odst. 2 písm. c) též za­městnavateli kontrolu dodržování režimu dočasně práce neschopného pojištěnce a poskytnout nezbytnou součinnost k provedení této kontroly, zejména označit potřebnými údaji místo pobytu v době dočasné pracovní neschopnosti tak, aby bylo možné tuto kontrolu provést; při této kontrole je dočasně práce neschopný pojištěnec povinen prokázat svou totožnost a předložit rozhodnutí o vzniku dočasné pracovní neschopnosti,

c)  dostavit se v určeném termínu k ošetřujícímu lékaři nebo k lékaři příslušného orgánu nemocenského pojištění ke kontrole posouzení zdravotního stavu a dočasné pracovní neschopnosti,

d)  předkládat lékaři příslušného orgánu nemocenského po­jištění doklady potřebné ke kontrole posouzení zdravotního stavu a dočasné pracovní neschopnosti a za tím účelem též prokázat svou totožnost,

e)  podrobit se na výzvu orgánu nemocenského pojištění vyšetření zdravotního stavu lékařem orgánu nemocenského pojištění a vyšetření u poskytovatele zdravotních služeb, kterého určí orgán nemocenského pojištění, je-li to potřebné ke kontrole posuzování podle § 74,

f)  oznámit příslušnému orgánu nemocenského pojištění, popří­padě zaměstnavateli, pokud kontrolu provedl zaměstnavatel, důvody své nepřítomnosti v místě pobytu v době kontroly dodržování režimu dočasně práce neschopného pojištěnce, a to nejpozději v pracovní den následující po dni této kontroly, popřípadě po dni, kdy se o ní dozvěděl,

g)  dostavit se do určeného termínu po ukončení poskytování lůžkové nebo komplexní lázeňské léčebně rehabilitační péče k ošetřují­címu lékaři ke kontrole dočasné pracovní neschopnosti [§ 61 odst. 1 písm. k)], popřípadě brání-li mu vážné důvody, projednat s ošetřujícím lékařem v této lhůtě jiný termín,

h)  sdělit ošetřujícímu lékaři při uznání dočasné pracovní ne­schopnosti místo pobytu, na kterém se bude v době dočasné pracovní neschopnosti zdržovat,

i)  požádat předem ošetřujícího lékaře o povolení změny místa pobytu v době dočasné pracovní neschopnosti, pokud chce změnit toto místo v případech uvedených v § 56 odst. 3 větě první a třetí,

j)  hlásit ošetřujícímu lékaři změny údajů o dosavadní pojištěné činnosti a o zaměstnavateli,

k)  doložit v případě uvedeném v § 57 odst. 1 písm. d) ošetřují­címu lékaři dobu, po kterou bude trvat oprava nebo pořízení nové ortopedické nebo kompenzační pomůcky,

l)  sdělit ošetřujícímu lékaři, kdo je jeho zaměstnavatelem nebo zda je osobou samostatně výdělečně činnou anebo zda je zahraničním zaměstnancem; má-li pojištěnec více zaměstnavatelů, sděluje všechny své zaměstnavatele a v případě, že u téhož zaměstnavatele vykonává více zaměstnání, sděluje všechna zaměstnání u téhož zaměstnavatele,

m) předat ošetřujícímu lékaři písemné potvrzení orgánu ne­mocenského pojištění, že nemá nárok na peněžitou pomoc v mateřství z žádné pojištěné činnosti, má-li být uznána do­časná pracovní neschopnost podle § 57 odst. 1 písm. f),

n)  sdělit ošetřujícímu lékaři registrujícího lékaře a kontakt na něho,

o)  informovat neprodleně zaměstnavatele o rozhodnutí o vzniku dočasné pracovní neschopnosti (karantény) včetně čísla nebo identifikátoru rozhodnutí o dočasné pracovní neschopnosti, o rozhodnutí o ukončení dočasné pracovní neschopnosti (karantény), o době jejího trvání a v období prvních 14 kalendářních dnů dočasné pracovní neschopnosti i o změně místa pobytu nebo doby a rozsahu povolených vycházek, a popřípadě, náleží-li pojištěnci po uplynutí tohoto období v době dočasné pracovní neschopnosti nadále započitatelný příjem [§ 16 písm. b)], též v období, po které mu v době dočasné pracovní neschopnosti náleží tento příjem,

p)         dostavit se na základě výzvy zaměstnavatele nebo poskytovatele pracovnělékařských služeb do 7 dnů k lékařské prohlídce léka­řem, který pro zaměstnavatele zajišťuje pracovnělékařské služby, za účelem posouzení zdravotní způsobilosti vykonávat dosavadní pojištěnou činnost a poskytnout poskytovateli pracovnělékařských služeb součinnost potřebnou k provedení této prohlídky, neboť jeho dočasná pracovní neschopnost bude ukončena podle § 59 odst. 1 písm. b).

(2) Pojištěnec je oprávněn požádat příslušný orgán nemo­cenského pojištění, a jde-li o příslušníka, též příslušný služební útvar, o informaci o čerpání podpůrčí doby pro výplatu nemocen­ského.

komentář k § 64

Ustanovení stanoví komplex povinností pojištěnce v souvislosti s dočasnou pracovní neschopností. Jako právo pojištěnce je výslovně upraveno právo na informaci o čerpání podpůrčí doby pro poskytování nemocenského.

V praxi je důležitá povinnost pojištěnce, který byl uznán dočasně práce neschopný, podle odst. 1 písm. b) poskytnout součinnost k provedení kontroly ze strany zaměstnavatele a OSSZ. Výslovně se uvádí, že musí sdělit místo pobytu, aby kontrola mohla být provedena. Za nedodržení této povinnosti v době prvních 14 dnů dočasné pracovní neschopnosti může OSSZ uložit pokutu až 20 000 Kč a v době nároku na nemocenské může OSSZ nemocenské snížit nebo odejmout.

Povinnosti zaměstnance, který byl uznán dočasně práce neschopným, vůči zaměstnavateli:

     informovat neprodleně o uznání dočasné pracovní neschopnosti (stejná povinnost je i v § 206 ZP), včetně sdělení čísla neschopenky, doby trvání a ukončení dočasné pracovní neschopnosti a zejména o adrese, kde se bude zdržovat, příp. o její změně a o době vycházek, příp. o jejich změně, aby zaměstnavatel mohl provádět kontrolu dodržování léčebného režimu. Tyto údaje oznamuje zaměstnanec zaměstnavateli např. telefonicky, sms, e mailem. Za nesplnění této povinnosti může OSSZ uložit pokutu až do výše 20 000 Kč,

     dostavit se na základě výzvy zaměstnavatele nebo lékaře pracovnělékařských služeb k mimořádné prohlídce u lékaře pracovnělékařských služeb.

Díl 5

Povinnosti a oprávnění zaměstnavatele

§ 65

(1) Zaměstnavatel je povinen sdělit na vyžádání neprodle­ně příslušnému orgánu nemocenského pojištění a ošet­řujícímu lékaři informace o

a)  poskytovateli pracovnělékařských služeb,

b)  pracovním zařazení, náplni práce a pracovních podmínkách dočasně práce neschopného zaměstnance.

(2) Zaměstnavatel je oprávněn

a)  dát příslušnému orgánu nemocenského pojištění podnět ke kontrole důvodnosti trvání dočasné pracovní neschopnosti a ke kontrole dodržování režimu dočasně práce neschop­ného pojištěnce, jde-li o jeho zaměstnance,

b)  požadovat písemně nebo v elektronické podobě od ošet­řujícího lékaře informaci o místě pobytu zaměstnance v době dočasné pracovní neschopnosti a o rozsahu a době povolených vycházek,

c)  provést kontrolu, zda zaměstnanec v období prvních 14 ka­lendářních dnů, popřípadě náleží-li pojištěnci po uplynutí tohoto období v době dočasné pracovní neschopnosti nadále započitatelný příjem [§ 16 písm. b)], též v období, po které mu v době dočasné pracovní neschopnosti náleží tento příjem, dodržuje povinnosti stanovené v § 56 odst. 2 písm. b).

komentář k § 65

Předmětné ustanovení stanoví práva a povinnosti zaměstnavatele vůči OSSZ.

V odst. 1 se uvádí povinnosti zaměstnavatele vůči OSSZ a ošetřujícímu lékaři. V odst. 2 pak oprávnění vztahující se kontrole dodržování režimu práce neschopného pojištěnce. V ZP je právo kontroly zaměstnavatele uvedeno v § 192 odst. 6 ZP.

Důležité

     Zaměstnavatel i OSSZ mohou kontrolovat práce neschopného i ve dnech pracovního volna (v sobotu, neděli).

HLAVA III

POSUZOVÁNÍ PRACOVNÍ SCHOPNOSTI PO UPLYNUTÍ PODPŮRČÍ DOBY

§ 66

(1) Lékař orgánu nemocenského pojištění posuzuje na základě žádosti dočasně práce neschopného pojištěnce podané orgánu nemocenského pojištění, zda lze očekávat, že tento pojiš­těnec po uplynutí podpůrčí doby nabude v krátké době pracovní schopnost (§ 27), a to i k jiné než dosavadní pojištěné činnosti.

(2) K posouzení podle odstavce 1 je orgán nemocenského pojištění oprávněn požádat ošetřujícího lékaře o vyjádření o zdra­votním stavu dočasně práce neschopného pojištěnce a o před­ložení lékařských zpráv, nálezů a posudků a zpráv o průběhu nemoci; ošetřující lékař je povinen této žádosti vyhovět ve lhůtě 8 kalendářních dní od doručení této žádosti, nestanoví-li orgán nemocenského pojištění lhůtu delší.

(3) Zjistí-li se při posouzení podle odstavce 1, že jsou důvody pro ukončení dočasné pracovní neschopnosti, rozhodne orgán nemocenského pojištění o ukončení dočasné pracovní neschopnosti postupem podle § 75 odst. 1; ustanovení § 75 odst. 2 a 3 platí obdobně.

komentář k § 66

Pokud lze očekávat, že dočasná pracovní neschopnost potrvá déle než jeden rok, má na základě § 27 zákona pojištěnec právo požádat o posouzení, zda lze očekávat, že po uplynutí podpůrčí doby nabude v krátké době pracovní schopnost, a to i k jiné než dosavadní činnosti. V kladném případě lze prodloužit poskytování nemocenské nejvýše o 3 měsíce a poté opět prodloužit na tuto dobu o další 3 měsíce, nejdéle však o 350 kalendářních dnů. V této souvislosti je nutno stanovit další povinnosti ošetřujícího lékaře.

Nemocenské nelze poskytovat déle než 730 dnů, včetně zápočtu předchozích období trvání dočasné pracovní neschopnosti. Zastavení poskytování nemocenského uplynutím 730 dnů trvání dočasné pracovní neschopnosti není důvodem ukončení dočasné pracovní neschopnosti.

V praxi se má před uplynutím první podpůrčí doby 380 kalendářních dnů posoudit (ošetřující lékař spolu s posudkovým lékařem) zda dočasná pracovní neschopnost brzy skončí, anebo jde o dlouhodobý stav. V takovém případě bude OSSZ informovat pojištěnce, aby si požádal o invalidní důchod nebo o prodloužení podpůrčí doby.

HLAVA IV

POSUZOVÁNÍ ZDRAVOTNÍHO STAVU PRO ÚČELY POSKYTOVÁNÍ PENĚŽITÉ POMOCI V MATEŘSTVÍ, OTCOVSKÉ, OŠETŘOVNÉHO, DLOUHODOBÉHO OŠETŘOVNÉHO A VYROVNÁVACÍHO PŘÍSPĚVKU V TĚHOTENSTVÍ A MATEŘSTVÍ

Díl 1

Posuzování zdravotního stavu pro účely poskytování peněžité pomoci v mateřství

§ 67

Ošetřující lékař je pro účely poskytování peněžité pomoci v mateřství povinen

a)  stanovit těhotné pojištěnce očekávaný den porodu a tento den potvrdit na předepsaném tiskopise,

b)  potvrdit na předepsaném tiskopise, že pojištěnka porodila, a den porodu, pokud se pojištěnce peněžitá pomoc v ma­teřství nevyplácela přede dnem porodu,

c)  plnit povinnosti ošetřujícího lékaře uvedené v § 61 odst. 1 písm. t) a w),

d)  potvrdit na předepsaném tiskopise, že matka dítěte nemůže nebo nesmí o dítě pečovat pro závažné dlouhodobé one­mocnění [§ 32 odst. 1 písm. d)], pro které by byla uznána dočasně práce neschopnou podle § 57 odst. 1 písm. e), kdyby byla pojištěnkou.

komentář k § 67

V ustanovení se stanoví nezbytné povinnosti ošetřujícímu lékaři na úseku posuzování zdravotního stavu pro účely peněžité pomoci v mateřství.

Nárok na peněžitou pomoc v mateřství uplatňuje pojištěnka na základě tiskopisu „Žádost o peněžitou pomoc v mateřství“, který ji předá její ošetřující lékař. Lékař nevyplňuje na tiskopise den nástupu na peněžitou pomo c mateřství, ten si určuje pojištěnka sama, protože jen ona má právo si určit den nástupu na peněžitou pomoc v mateřství.

Den porodu potvrzuje lékař zpravidla v případě, že porod nastal dříve, než byl plánován (žena porodila předčasně) nebo že žena k lékaři před porodem nechodila.

Uplatňuje-li pojištěnka nárok na peněžitou pomoc v mateřství z více pojištěných činností, vydá lékař pouze jeden tiskopis, na kterém vyplní požadované údaje. Potřebný počet tiskopisů pro uplatnění nároku na peněžitou pomoc v mateřství z jednotlivých pojištěných činností si pojištěnka získá pořízením kopií z originálního vyplněného tiskopisu.

Díl 2

Posuzování zdravotního stavu
pro účely otcovské

§ 67a

Ošetřující lékař poskytovatele zdravotních služeb lůžkové péče je povinen

a)  na žádost pojištěnce nebo matky dítěte potvrdit na předepsaném tiskopise dobu hospitalizace dítěte ze zdravotních důvodů na straně dítěte nebo matky dítěte; v tomto potvrzení je povinen vyznačit den přijetí a den propuštění dítěte z hospitalizace,

b)  plnit povinnosti ošetřujícího lékaře uvedené v § 61 odst. 1 písm. t) a w).

komentář k § 67a

Podle § 38b odst. 3 zákona platí, že jestliže je dítě umístěno v zařízení poskytujícím nepřetržitou péči o děti z jiných než zdravotních důvodů na straně dítěte nebo matky, podpůrčí doba u otcovské končí dnem umístění dítěte do takového zařízení. Z toho důvodu se stanoví v tomto ustanovení povinnost ošetřujícího lékaře zdravotnického zařízení potvrdit dobu hospitalizace dítě.

Díl 3

Posuzování zdravotního stavu pro účely poskytování ošetřovného

§ 68

Vznik a zánik potřeby ošetřování
nebo péče

(1) Ošetřující lékař rozhodne o vzniku potřeby ošetřování nebo péče (dále jen „potřeba ošetřování“), jestliže vyšetřením zjistí, že

a)  dítě mladší 10 let je nemocné nebo utrpělo úraz,

b)  osoba, která dovršila aspoň 10 let, je nemocná nebo utrpěla úraz a její zdravotní stav vyžaduje nezbytně ošetřování jinou osobou,

c)  žena, která porodila, vyžaduje z důvodu stavu v době bez­prostředně po porodu nezbytně ošetřování jinou osobou,

d)  fyzická osoba, která jinak pečuje o dítě mladší 10 let, one­mocněla, utrpěla úraz, nastaly u ní situace uvedené v § 57 odst. 1 písm. b) nebo c) nebo porodila, a proto nemůže o toto dítě pečovat.

(2) Potřeba ošetřování začíná dnem, v němž ji ošetřující lékař zjistil. Ošetřující lékař může v odůvodněných případech rozhodnout, že potřeba ošetřování vznikla dřívějším dnem než dnem uvedeným ve větě první, nejvýše však 3 kalendářní dny přede dnem, v němž potřebu ošetřování zjistil.

(3) Ošetřující lékař rozhodne o ukončení potřeby ošetřování,

a)  zjistí-li vyšetřením, že potřeba ošetřování podle odstavce 1 pominula, a to dnem, kdy tuto skutečnost zjistil, nebo nejpozději třetím kalendářním dnem následujícím po dni tohoto vyšetření,

b)  jestliže se fyzická osoba uvedená v odstavci 1 písm. b) až d) nedostaví k ošetření nebo kontrole zdravotního stavu nebo osoba poskytující ošetřování dítěti mladšímu 10 let se nedostaví ke kontrole potřeby ošetřování s tímto dítětem, a to v den, který jí byl určen, aniž by tato osoba prokázala existenci vážných důvodů, pro které se k tomuto ošetření nebo kontrole nemohla dostavit; potřeba ošetřování se ukončí tímto dnem.

(4) Ošetřující lékař vydává na předepsaných tiskopisech rozhodnutí o vzniku potřeby ošetřování, rozhodnutí o ukončení potřeby ošetřování, potvrzení o potřebě péče a potvrzení o trvání potřeby ošetřování. Tyto tiskopisy nesmí obsahovat statistickou značku diagnózy⁴¹⁾ nebo jiný údaj, z něhož lze diagnózu dovodit.

(5) Nezjistí-li ošetřující lékař po vyšetření důvody k vydání rozhodnutí o vzniku potřeby ošetřování, avšak pojištěnec požaduje vydání tohoto rozhodnutí, vydá ošetřující lékař rozhodnutí, že po­třeba ošetřování nevznikla; na toto rozhodnutí a na další postup se použije zvláštní právní předpis⁷⁶⁾ o poskytování specifických zdravotních služeb. Tento zvláštní právní předpis platí též pro postup při nesouhlasu s rozhodnutím o ukončení potřeby ošetřování podle odstavce 3.

komentář k § 68

Ustanovení upravuje důvody a postup ošetřujícího lékaře při rozhodování o vzniku a zániku potřeby ošetřování nebo péče. Tím se má přispět k sjednocení postupu ošetřujících lékařů a následně zajistit možnost kontroly ze strany orgánu NP a postihnout případné zneužívání.

Při potvrzování potřeby ošetřování vyplňuje lékař tiskopis zvlášť při vzniku potřeby ošetřování a zvlášť při ukončení potřeby ošetřování, praktický postup je obdobný postupu při potvrzování dočasné pracovní neschopnosti.

Podle § 72 zákona může zaměstnavatel požádat OSSZ o kontrolu oprávněnosti uznání potřeby ošetřování.

§ 69

Povinnosti ošetřujícího lékaře

Ošetřující lékař je při posuzování potřeby ošetřování po­vinen

a)  rozhodnout o vzniku potřeby ošetřování v den, kdy ji zjistil, a potvrdit pojištěnci nejméně jednou měsíčně na předepsa­ném tiskopisu trvání potřeby ošetřování, a to ke dni vydání tohoto potvrzení nebo nejvýše 3 kalendářní dny dopředu,

b)  vést evidenci jím vydaných rozhodnutí o vzniku potřeby ošetřování; pro náležitosti této evidence platí § 61 odst. 1 písm. b) přiměřeně,

c)  předat pojištěnci, popřípadě osobě s potřebou ošetřování nebo jejímu průvodci, rozhodnutí o vzniku potřeby ošetřování a rozhodnutí o ukončení potřeby ošetřování, a to v den, kdy byly vydány,

d)  stanovit podle požadavku lékaře příslušného orgánu ne­mocenského pojištění termín kontroly pro účely provedení kontroly posuzování potřeby ošetřování a za tímto účelem osobu s potřebou ošetřování předvolat ke kontrole,

e)  rozhodnout o ukončení potřeby ošetřování v případech uvedených v § 68 odst. 3 v den, kdy zjistil, že netrvá potřeba ošetřování,

f)  poskytnout potřebnou součinnost příslušnému orgánu nemocenského pojištění při kontrole posuzování potřeby ošetřování, zejména umožnit provedení této kontroly na svém pracovišti nebo se za tím účelem dostavit na příslušný orgán nemocenského pojištění, a sdělit zaměstnancům or­gánu nemocenského pojištění oprávněným provést kontrolu na požádání skutečnosti potřebné k provedení kontroly, a to v rozsahu, ve kterém je orgán nemocenského pojištění oprávněn tuto kontrolu provést,

g)  vést ve zdravotnické dokumentaci údaje o průběhu potřeby ošetřování na základě vlastních vyšetření a lékařských zpráv pořízených jinými lékaři,

h)  plnit povinnosti ošetřujícího lékaře uvedené v § 61 odst. 1 písm. t) a w).

komentář k § 69

Pro účely ošetřovného jsou stanoveny obdobné povinnosti ošetřujícím lékařům jako při posuzování dočasné pracovní neschopnosti. Posudkový lékař je oprávněn kontrolovat důvodnost uznávání potřeby ošetřování.

Vykonává-li zaměstnanec více zaměstnání, z nichž je účasten NP a v nichž nebude z důvodu ošetřování člena rodiny pracovat, nevyplňuje lékař více tiskopisů jako v případě dočasné pracovní neschopnosti. V tomto případě lze pořídit kopii tiskopisu a uplatnit nárok na ošetřovné na základě této kopie.

Vznik potřeby ošetřování nelze stanovit zpětně jako u dočasné pracovní neschopnosti, ukončení maximálně 3 dny dopředu je však možné.

§ 70

Povinnosti poskytovatele zdravotních
služeb

Poskytovatel zdravotních služeb je povinen písemně potvrdit na žádost pojištěnce nebo orgánu nemocenského pojištění přijetí ošetřované osoby k poskytnutí lůžkové péče ve zdravotnickém zařízení u tohoto poskytovatele (§ 40 odst. 3).

komentář k § 70

Podle § 40 odst. 3 zákona se běh podpůrčí doby u ošetřovného se staví po dobu poskytování zdravotních služeb ošetřované osobě u poskytovatele lůžkové péče. Z toho důvodu se ukládá povinnost zdravotnickému zařízení potvrdit dobu hospitalizace ošetřované osoby.

§ 71

Povinnosti pojištěnce

Pojištěnec, který pobírá ošetřovné, je povinen na výzvu ošet­řujícího lékaře, který vydal rozhodnutí o vzniku potřeby ošetřování, nebo orgánu nemocenského pojištění dostavit se k ošetřujícímu lékaři nebo k lékaři orgánu nemocenského pojištění s osobou s potřebou ošetřování ke kontrole posouzení zdravotního stavu a potřeby ­ošetřování.

komentář k § 71

Stanovení povinnosti pojištěnci, který pobírá ošetřovné dostavit se na výzvu ošetřujícího lékaře nebo orgánu NP ke kontrole spolu s ošetřovanou osobou má přispět k zamezení zneužívání této dávky.

§ 72

Oprávnění zaměstnavatele

Zaměstnavatel je oprávněn dát příslušnému orgánu ne­mocenského pojištění podnět ke kontrole důvodnosti potřeby ošetřování, je-li pojištěnec, který pobírá ošetřovné, jeho zaměst­nancem. Dal-li zaměstnavatel podle věty první podnět ke kontrole, je povinen na žádost orgánu nemocenského pojištění sdělit mu údaje potřebné pro provedení této kontroly.

komentář k § 72

Na předepsaném tiskopise pro uplatnění nároku na ošetřovné neuvádí lékař údaje o tom, kdo bude ošetřovat osobu vyžadující potřebu ošetřování. Tyto údaje uvede až sám zaměstnanec při uplatnění nároku na dávku. Lékař, který potvrdil potřebu ošetřování, proto nezasílá kopii tohoto rozhodnutí OSSZ, a proto OSSZ může provést kontrolu důvodnosti ošetřování výhradně na základě žádosti zaměstnavatele.

Díl 4

Posuzování zdravotního stavu
pro účely poskytování dlouhodobého
ošetřovného

§ 72a

Dlouhodobá péče

Dlouhodobou péčí se rozumí poskytování celodenní péče ošetřované osobě spočívající v každodenním ošetřování, provádění opatření spojených se zajištěním léčebného režimu stanoveného poskytovatelem zdravotních služeb nebo pomoci při péči o vlastní osobu ošetřované osoby. Péčí o vlastní osobu se rozumí zejména péče spojená s podáváním jídla a pití, oblékáním, svlékáním, tělesnou hygienou a pomocí při výkonu fyziologické potřeby.

komentář k § 72a

Ustanovení vymezuje obsah dlouhodobé ošetřovatelské péče. Definice dlouhodobé ošetřovatelské péče pro účely poskytování dlouhodobého ošetřovného zahrnuje ošetřování a ošetřovatelská opatření a odkazuje i na pomoc při péči o vlastní osobu. Dlouhodobou ošetřovatelskou péči poskytuje ošetřované osobě pojištěnec, zpravidla laik, nezdravotník. Dlouhodobá ošetřovatelská péče je laicky v domácím prostředí pojištěncem poskytována v těch případech, kdy zdravotní stav ošetřované osoby vyžaduje jak ošetřování, tak i péči o vlastní osobu ošetřovaného. V praxi existují i případy, kdy objem ošetřování je poměrně malý, ale u fyzické osoby převažuje potřeba péče o vlastní osobu. Péčí o vlastní osobu se rozumí péče spojená zejména s podáváním jídla, mytím těla, oblékáním, výkonem fyziologické potřeby.

§ 72b

Vznik potřeby dlouhodobé péče

(1) Potřeba dlouhodobé péče vzniká dnem propuštění ošetřované osoby z hospitalizace. Je-li ošetřovanou osobou osoba v inkurabilním stavu, potřeba dlouhodobé péče vzniká dnem, v němž ji ošetřující lékař poskytovatele zdravotních služeb, který pro uvedený stav poskytuje ošetřované osobě zdravotní služby, zjistil.

(2) Ošetřující lékař poskytovatele zdravotních služeb lůžkové péče na žádost ošetřované osoby, jejího zákonného zástupce, opatrovníka nebo osoby určené ošetřovanou osobou rozhodne o vzniku potřeby dlouhodobé péče v den propuštění ošetřované osoby z hospitalizace do domácího prostředí. Nebylo-li rozhodnutí o vzniku potřeby dlouhodobé péče vydáno v den propuštění ošetřované osoby z hospitalizace, rozhodne ošetřující lékař poskytovatele zdravotních služeb lůžkové péče o vzniku potřeby dlouhodobé péče do 3 pracovních dnů ode dne podání žádosti. Žádost lze podat do 8 dnů po dni propuštění ošetřované osoby z hospitalizace; k později podaným žádostem se nepřihlíží. Je-li ošetřovanou osobou osoba v inkurabilním stavu, rozhodne o vzniku potřeby dlouhodobé péče na žádost ošetřované osoby, jejího zákonného zástupce, opatrovníka nebo osoby určené ošetřovanou osobou ošetřující lékař poskytovatele zdravotních služeb, který pro inkurabilní stav poskytuje ošetřované osobě zdravotní služby.

(3) Nezjistí-li ošetřující lékař poskytovatele zdravotních služeb lůžkové péče nebo poskytovatel zdravotních služeb, který pro inkurabilní stav poskytuje ošetřované osobě zdravotní služby, po vyšetření důvody k vydání rozhodnutí o vzniku potřeby dlouhodobé péče, avšak ošetřovaná osoba, její opatrovník, zákonný zástupce nebo osoba určená ošetřovanou osobou požaduje vydání tohoto rozhodnutí, vydá tento ošetřující lékař rozhodnutí, že potřeba dlouhodobé péče nevznikla; na toto rozhodnutí a na další postup se použije zvláštní právní předpis⁷⁶⁾ o poskytování specifických zdravotních služeb.

(4) Došlo-li v průběhu trvání potřeby dlouhodobé péče k hospitalizaci ošetřované osoby, nezakládá tato hospitalizace novou potřebu dlouhodobé péče.

komentář k § 72b

Ustanovení vymezuje důvody vzniku potřeby dlouhodobé ošetřovatelské péče a s tím související skutečnosti a postup ošetřujícího lékaře poskytovatele lůžkové péče v uvedené situaci.

Ošetřující lékař poskytovatele lůžkové péče rozhodne o vzniku potřeby dlouhodobé ošetřovatelské péče, pokud hospitalizace trvala alespoň kalendářních 4 dny po sobě jdoucích, a to v den propouštění pacienta z lůžkové péče, jestliže vyšetřením zjistí, že zdravotní stav pacienta vyžaduje celodenní poskytování dlouhodobé ošetřovatelské péče jinou fyzickou osobou v domácím prostředí alespoň 30 kalendářních dnů. Ošetřující lékař rozhoduje ve věci na žádost ošetřované osoby nebo jejího zákonného zástupce, opatrovníka nebo osoby určené ošetřovanou osobou. V případě, že by ošetřující lékař nezjistil důvody potřeby dlouhodobé ošetřovatelské péče a ošetřovaná osoba by požadovala vydání tohoto rozhodnutí, vydá tento lékař rozhodnutí, že potřeba péče nevznikla.

Potřeba dlouhodobé ošetřovatelské péče začíná dnem propuštění ošetřované osoby z lůžkové péče u poskytovatele zdravotních služeb do domácího prostředí.

Pokud by došlo u ošetřované osoby v průběhu poskytování dosavadní ošetřovatelské péče k nové hospitalizaci, při propuštění z této hospitalizace se již o „nové/další“ potřebě dlouhodobé ošetřovatelské péče nerozhoduje, neboť stále trvá „původní“ potřeba dlouhodobé ošetřovatelské péče. Potřeba dlouhodobé ošetřovatelské péče trvá i po dobu této hospitalizace, pouze nebude po tuto dobu náležet nikomu dlouhodobé ošetřovné – výplata této dávky se přerušuje, protože péče není poskytována v domácím prostředí. Pojištěnec, který o ošetřovanou osobu pečoval před hospitalizací, má opět nárok na dlouhodobé ošetřovné i po jejím propuštění do domácí péče, bude-li pokračovat v poskytování dlouhodobé ošetřovatelské péče.

Na rozhodování ošetřujícího lékaře o vzniku nebo ukončení potřeby dlouhodobé ošetřovatelské péče nebo rozhodnutí o tom, že potřeba dlouhodobé ošetřovatelské péče nevznikla, se použije zvláštní právní předpis – zákon č. 373/­2011 Sb., o specifických zdravotních službách.

V případě, že ošetřovaná osoba bude v průběhu poskytování dlouhodobé péče přijata do nemocnice, potřeba dlouhodobé péče v domácím prostředí netrvá a poskytování dlouhodobé péče se zastavuje. Z této hospitalizace nemůže vzniknout nový nárok na dlouhodobé ošetřovné, i kdyby opět došlo k náhlému zhoršení zdravotního stavu vyžadujícího hospitalizaci po dobu alespoň 4 dny a následnou domácí celodenní dlouhodobou péčí alespoň 30 dnů. Tak např. ošetřovaná osoba, která utrpěla zlomeninu kyčle, a proto je jí poskytována dlouhodobá péče, utrpí v průběhu dlouhodobé péče mozkovou mrtvici s následkem ochrnutí. Byla hospitalizována alespoň 4 dny, i z důvodu ochrnutí vyžaduje celodenní péči, ale z tohoto druhého onemocnění není nárok na dlouhodobé ošetřovné. Podpůrčí doba 90 dnů se v žádném případě neprodlužuje.

§ 72c

Průběh potřeby dlouhodobé péče

(1) Ošetřující lékař poskytovatele zdravotních služeb ambulantní péče, který převzal ošetřovanou osobu po propuštění z hospitalizace do péče, na základě rozhodnutí o vzniku potřeby dlouhodobé péče podle § 72b odst. 2 posuzuje, zda trvá potřeba poskytování dlouhodobé péče.

(2) Ošetřující lékař poskytovatele zdravotních služeb ambulantní péče stanoví se zřetelem na zdravotní stav ošetřované osoby termín příští lékařské kontroly. Tento termín ošetřující lékař poskytovatele ambulantní péče vyznačuje na rozhodnutí o vzniku potřeby dlouhodobé péče.

komentář k § 72c

Ustanovení vymezuje postupy ošetřujícího lékaře primární ambulantní péče v průběhu trvání poskytování dlouhodobé ošetřovatelské péče. Ošetřující lékař primární ambulantní péče, kterému byl po propuštění z lůžkové péče pacient vyžadující poskytování dlouhodobé ošetřovatelské péče předán do péče [dle § 48 odst. 2 písm. a) zákona č. 372/­2011 Sb., o zdravotních službách], posuzuje další potřebu poskytování dlouhodobé ošetřovatelské péče v domácím prostředí; za tím účelem stanovuje termín příští lékařské kontroly, který vyznačuje na příslušném tiskopise rozhodnutí o potřebě dlouhodobé ošetřovatelské péče.

§ 72d

Ukončení potřeby dlouhodobé péče

(1) Potřeba dlouhodobé péče končí nejdéle uplynutím podpůrčí doby uvedené v § 41e odst. 1.

(2) Ošetřující lékař poskytovatele zdravotních služeb ambulantní péče rozhodne o ukončení potřeby dlouhodobé péče i před uplynutím doby uvedené v odstavci 1,

a)  jestliže vyšetřením zjistí, že zdravotní stav ošetřované osoby již další poskytování dlouhodobé péče nevyžaduje, a to dnem, kdy tuto skutečnost zjistil, nebo nejpozději třetím kalendářním dnem následujícím po dni tohoto vyšetření, nebo

b)  jestliže se ošetřovaná osoba nedostaví ve stanoveném termínu ke kontrole trvání potřeby dlouhodobé péče stanovené podle § 72c odst. 2, § 72f písm. a) nebo c) nebo § 72g odst. 1 písm. g) nebo se nepodrobí vyšetření zdravotního stavu u určeného poskytovatele zdravotních služeb, aniž by prokázala existenci vážných důvodů, pro které se k této kontrole nebo vyšetření zdravotního stavu nemohla dostavit; potřeba dlouhodobé péče se ukončí tímto dnem.

(3) Prokázala-li ošetřovaná osoba existenci vážných důvodů, pro které se nemohla dostavit ke kontrole trvání potřeby dlouhodobé péče stanovené podle § 72c odst. 2, § 72f písm. a) nebo c) nebo § 72g odst. 1 písm. g) nebo se podrobit vyšetření zdravotního stavu u určeného poskytovatele zdravotních služeb, ošetřující lékař poskytovatele zdravotních služeb ambulantní péče vydá nové rozhodnutí o vzniku potřeby dlouhodobé péče. Tato potřeba dlouhodobé péče se považuje za pokračování předchozí potřeby dlouhodobé péče.

(4) Ošetřující lékař poskytovatele zdravotních služeb ambulantní péče vyznačí den ukončení potřeby dlouhodobé péče podle odstavce 1 nebo 2 na rozhodnutí o ukončení potřeby dlouhodobé péče.

(5) Na postup při nesouhlasu ošetřované osoby nebo pojištěnce s rozhodnutím o ukončení potřeby dlouhodobé péče podle odstavce 1 nebo 2 se použije zvláštní právní předpis⁷⁶⁾ o poskytování specifických zdravotních služeb.

komentář k § 72d

Ustanovení vymezuje postupy ošetřujícího lékaře primární ambulantní péče při zániku potřeby dlouhodobé ošetřovatelské péče a s tím související skutečnosti. Důvodem ukončení potřeby dlouhodobé ošetřovatelské péče je zejména zlepšení zdravotního stavu, kdy další ošetřovatelská péče nebo péče o vlastní osobu ošetřovaného poskytovaná celodenně jinou fyzickou osobou není již nutná nebo postačuje v minimálním rozsahu, tzn., že ošetřovaná osoba nevyžaduje celodenní péči.

Ošetřující lékař ambulantní péče rozhodne o ukončení potřeby dlouhodobé ošetřovatelské péče (na předepsaném tiskopise), zjistí-li lékařským vyšetřením, že potřeba poskytování dlouhodobé ošetřovatelské péče v domácím prostředí pominula/skončila, a to kdykoli v průběhu 90 dnů po propuštění z hospitalizace, a to v den, kdy tuto skutečnost zjistil, nebo nejpozději třetím kalendářním dnem následujícím po dni tohoto vyšetření. Jde o řešení, které je identické s řešením v § 59 odst. 1 písm. a) zákona při ukončování dočasné pracovní neschopnosti, kde je již možnost ukončení nejpozději třetím kalendářním dnem po dni vyšetření zakotvena. Uvedený postup je lékaři používán v situacích, kdy jsou potřebné k „doléčení a dořešení situace“ ještě 1 – 3 kalendářní dny. Pokud by uvedená možnost neexistovala, oprávněná osoba by musela znovu navštívit zdravotnické zařízení k „administrativnímu ukončení“, což by bylo pro ni i lékaře zbytečnou zátěží.

Ošetřující lékař rozhodne ze zákona o ukončení potřeby ošetřovatelské péče nejdéle 90. kalendářním dnem ode dne propuštění z hospitalizace, při níž potřeba dlouhodobé ošetřovatelské péče vznikla, tj. dnem skončení podpůrčí doby. Den propuštění z hospitalizace je prvním dnem podpůrčí doby. Ošetřující lékař ambulantní péče rozhodne o ukončení potřeby dlouhodobé ošetřovatelské péče rovněž v případech, kdy se ošetřovaná osoba nedostaví ke stanovené lékařské kontrole, nebo nepodrobí se vyšetření zdravotního stavu u určeného poskytovatele zdravotních služeb, tj. maří součinnost a znemožňuje tak, aby mohla být provedena kontrola zdravotního stavu a potřeby dlouhodobé ošetřovatelské péče. Pokud ošetřovaná osoba nepředá ošetřujícímu lékaři příslušné tiskopisy, ošetřující lékař nevydá potvrzení o potřebě trvání dlouhodobé ošetřovatelské péče.

Pokud ošetřovaná osoba prokáže existenci vážných důvodů, pro které zmeškala termín lékařské kontroly, vydá ošetřující lékař nové rozhodnutí o potřebě dlouhodobé ošetřovatelské péče a tato potřeba dlouhodobé ošetřovatelské péče se považuje za pokračování předchozí potřeby dlouhodobé ošetřovatelské péče. Ošetřovaná osoba je povinna se po propuštění z hospitalizace dostavit k ošetřujícímu lékaři ambulantní péče ve lhůtě stanovené ošetřujícím lékařem poskytovatele zdravotních služeb lůžkové péče. Pokud se dostaví k ošetřujícímu lékaři po uplynutí této lhůty a neprokáže existenci vážných důvodů, pro které se nemohla dostavit včas, ukončí ošetřující lékař potřebu dlouhodobé ošetřovatelské péče posledním dnem lhůty, v němž se měla k němu dostavit po skončení hospitalizace.

§ 72e

Rozhodnutí o potřebě dlouhodobé
péče

Rozhodnutí o vzniku potřeby dlouhodobé péče, které po dobu trvání potřeby dlouhodobé péče slouží též ošetřované osobě k prokazování trvání potřeby této péče, rozhodnutí o ukončení potřeby dlouhodobé péče a potvrzení o trvání potřeby dlouhodobé péče vydává ošetřující lékař na předepsaných tiskopisech. Část těchto tiskopisů, která je určena pro zaměstnavatele, nesmí obsahovat statistickou značku diagnózy⁴¹⁾ nebo jiný údaj, z něhož lze diagnózu dovodit.

komentář k § 72e

Rozhodování ve věcech potřeby dlouhodobé ošetřovatelské péče provádějí ošetřující lékaři na předepsaných tiskopisech – rozhodnutí o vzniku potřeby dlouhodobé ošetřovatelské péče a rozhodnutí o ukončení potřeby dlouhodobé ošetřovatelské péče. Část tiskopisu, která není určena pro zaměstnavatele, obsahuje statistickou značku diagnózy (tj. zdravotních důvodů potřeby dlouhodobé ošetřovatelské péče). Část tiskopisu slouží jako „průkaz“ ošetřované osoby, kam jsou zaznamenány termíny stanovených lékařských kontrol. Předepsaným tiskopisem je i potvrzení o trvání potřeby dlouhodobé ošetřovatelské péče pro účely uplatnění nároku na výplatu dlouhodobého ošetřovného. Jde o shodný postup, který platí v NP, tj. že ošetřující lékaři rozhodují ve věcech NP na předepsaných tiskopisech a kdy se nárok na dávku uplatňuje rovněž na předepsaných tiskopisech, které vydává ČSSZ.

§ 72f

Povinnosti ošetřujícího lékaře poskytovatele zdravotních služeb lůžkové péče

Ošetřující lékař poskytovatele zdravotních služeb lůžkové péče je povinen

a)  na žádost ošetřované osoby, jejího zákonného zástupce, opatrovníka nebo osoby určené ošetřovanou osobou rozhodnout o vzniku potřeby dlouhodobé péče podle § 72b odst. 2 a na rozhodnutí o vzniku potřeby dlouhodobé péče vyznačit den přijetí a den propuštění z hospitalizace, statistickou značku diagnózy, která je příčinou potřeby dlouhodobé péče, místo trvalého pobytu⁵⁾ ošetřované osoby, a jde-li o cizince, místo hlášeného pobytu⁶⁾ v České republice nebo obdobného pobytu v cizině a termín, do kterého je ošetřovaná osoba povinna dostavit se ke kontrole zdravotního stavu a potřeby dlouhodobé péče u ošetřujícího lékaře poskytovatele zdravotních služeb ambulantní péče, a to nejdéle do 15 dnů ode dne propuštění z hospitalizace,

b)  předat ošetřované osobě, jejímu zákonnému zástupci, opatrovníkovi nebo osobě určené ošetřovanou osobou podle § 72b odst. 2 rozhodnutí o vzniku potřeby dlouhodobé péče a příslušné díly rozhodnutí o potřebě dlouhodobé péče,

c)  při propuštění z hospitalizace, k níž došlo v průběhu trvání poskytování dlouhodobé péče, stanovit ošetřované osobě termín, do kterého je povinna dostavit se ke kontrole zdravotního stavu a potřeby dlouhodobé péče u ošetřujícího lékaře poskytovatele zdravotních služeb ambulantní péče, a to nejdéle do 15 dnů ode dne tohoto propuštění, a předat ji do péče tohoto poskytovatele zdravotních služeb ambulantní péče,

d)  odeslat příslušné územní správě sociálního zabezpečení příslušný díl tiskopisu rozhodnutí o vzniku potřeby dlouhodobé péče, a to nejpozději třetí pracovní den následující po dni, v němž bylo rozhodnutí vydáno,

e)  písemně potvrdit na žádost ošetřované osoby, jejího zákonného zástupce, opatrovníka, osoby určené ošetřovanou osobou nebo orgánu nemocenského pojištění přijetí ošetřované osoby k hospitalizaci u tohoto poskytovatele zdravotních služeb lůžkové péče a dobu trvání této hospitalizace.

komentář k § 72f

Ošetřující lékař poskytovatele lůžkové péče má specifické povinnosti, a to na začátku procesu posuzování potřeby dlouhodobé ošetřovatelské péče – v den propuštění z hospitalizace na žádost pacienta (oprávněné osoby) – posoudit potřebu dlouhodobé ošetřovatelské péče a rozhodnout ve věci a předat mu příslušné části tiskopisu rozhodnutí o potřebě dlouhodobé ošetřovatelské péče. Současně se mu ukládá povinnost vyznačit na rozhodnutí den převzetí a den propuštění z hospitalizace, statistickou značku diagnózy, místo trvalého pobytu ošetřované osoby a stanovit termín příští lékařské kontroly, zaslat příslušné OSSZ hlášení o vzniku potřeby dlouhodobé ošetřovatelské péče s vyznačením statistické značky diagnózy dle MKN – 10. revize, která je příčinnou potřeby dlouhodobé ošetřovatelské péče pro účely statistického sledování a monitorování, zda je potřeba dlouhodobé péče správně hodnocena a zda nová dávka plní účel, k jakému byla zavedena – tj. pro osoby se závažnými zdravotními stavy, které vyžadují dlouhodobé ošetřování a pomoc při péči o vlastní osobu. Dojde-li v průběhu poskytování dlouhodobé ošetřovatelské péče v domácím prostředí k potřebě další hospitalizace, ukládá se poskytovateli lůžkové péče povinnost potvrdit přijetí ošetřované osoby k hospitalizaci a dobu trvání této hospitalizace.

Zákonem č. 412/­2023 Sb. s účinností od 1. ledna 2024 byla v písmenu d) provedena legislativně technická změna – slovo „okresní“ bylo nahrazeno slovem „územní“. Viz komentář k § 50 zákona.

§ 72g

Povinnosti ošetřujícího lékaře poskytovatele zdravotních služeb
ambulantní péče

(1) Ošetřující lékař poskytovatele zdravotních služeb ambulantní péče je povinen

a)  vést evidenci ošetřovaných osob, u nichž rozhodl o vzniku potřeby dlouhodobé péče nebo které převzal do své péče; pro náležitosti této evidence platí § 61 odst. 1 písm. b) přiměřeně,

b)  zaznamenat v rozhodnutí o vzniku potřeby dlouhodobé péče den převzetí ošetřované osoby do své péče a den propuštění této osoby ze své péče,

c)  oznámit příslušnému orgánu nemocenského pojištění na předepsaném tiskopise propuštění ošetřované osoby ze své péče a převzetí této osoby z péče jiného ošetřujícího lékaře do své péče, a to nejpozději v pracovní den následující po dni, kdy k této skutečnosti došlo,

d)  posuzovat, zda trvá potřeba poskytování dlouhodobé péče,

e)  stanovit a vyznačit na rozhodnutí o vzniku potřeby dlouhodobé péče termín příští lékařské kontroly,

f)  potvrdit na předepsaném tiskopisu nejméně jednou měsíčně pro účely výplaty dlouhodobého ošetřovného trvání potřeby dlouhodobé péče podle § 72c odst. 1, a to ke dni vydání tohoto potvrzení nebo nejvýše 3 kalendářní dny dopředu; toto potvrzení se nevydává, pokud ošetřovaná osoba nepředala ošetřujícímu lékaři poskytovatele zdravotních služeb ambulantní péče příslušný díl rozhodnutí o potřebě dlouhodobé péče, které obdržela při propuštění z hospitalizace od ošetřujícího lékaře poskytovatele zdravotních služeb lůžkové péče podle § 72f písm. b),

g)  stanovit podle požadavku lékaře příslušného orgánu nemocenského pojištění termín kontroly zdravotního stavu pro účely provedení kontroly posuzování potřeby dlouhodobé péče a za tímto účelem ošetřovanou osobu předvolat ke kontrole,

h)  rozhodnout o ukončení potřeby dlouhodobé péče v případech uvedených v § 72d odst. 2, vyznačit ukončení potřeby dlouhodobé péče podle § 72d odst. 4 a ošetřované osobě, jejímu zákonnému zástupci, opatrovníku nebo osobě určené ošetřovanou osobou toto rozhodnutí předat,

i)  odeslat příslušnému orgánu nemocenského pojištění příslušný díl tiskopisu o vzniku potřeby dlouhodobé péče nebo o ukončení potřeby dlouhodobé péče, a to nejpozději třetí pracovní den následující po dni, v němž bylo rozhodnutí o vzniku potřeby dlouhodobé péče nebo o ukončení potřeby dlouhodobé péče vydáno,

j)  poskytnout potřebnou součinnost příslušnému orgánu nemocenského pojištění při kontrole posuzování potřeby dlouhodobé péče, zejména umožnit provedení této kontroly na svém pracovišti nebo se za tím účelem dostavit na příslušný orgán nemocenského pojištění, a sdělit zaměstnancům orgánu nemocenského pojištění oprávněným provést kontrolu na požádání skutečnosti potřebné k provedení kontroly, a to v rozsahu, ve kterém je orgán nemocenského pojištění oprávněn tuto kontrolu provést,

k)  vést ve zdravotnické dokumentaci údaje o průběhu zdravotního stavu pro posuzování potřeby dlouhodobé péče na základě vlastních vyšetření a lékařských zpráv pořízených jinými lékaři,

l)  plnit povinnosti ošetřujícího lékaře uvedené v § 61 odst. 1 písm. t) a w).

(2) Ošetřující lékař poskytovatele zdravotních služeb ambulantní péče, který pro inkurabilní stav poskytuje ošetřované osobě zdravotní služby, je dále povinen

a)  na žádost ošetřované osoby v inkurabilním stavu, jejího zákonného zástupce, opatrovníka nebo osoby určené ošetřovanou osobou rozhodnout o vzniku potřeby dlouhodobé péče a na rozhodnutí o vzniku této potřeby vyznačit den vzniku potřeby dlouhodobé péče podle § 72b odst. 1 věty druhé, statistickou značku diagnózy, která je příčinou potřeby dlouhodobé péče, údaj, že se jedná o inkurabilní stav, místo trvalého pobytu⁵⁾ ošetřované osoby, a jde-li o cizince, místo hlášeného pobytu⁶⁾ v České republice nebo obdobného pobytu v cizině a termín příští lékařské kontroly,

b)  předat ošetřované osobě v inkurabilním stavu, jejímu zákonnému zástupci, opatrovníkovi nebo osobě určené ošetřovanou osobou rozhodnutí o vzniku potřeby dlouhodobé péče a příslušné díly rozhodnutí o potřebě dlouhodobé péče, a to v den, kdy byly vydány.

komentář k § 72g

Vzhledem k tomu, že potřeba dlouhodobé ošetřovatelské péče může trvat až 90 kalendářních dnů, je třeba stanovit ošetřujícímu lékaři povinnosti, které se vztahují k jeho postupu při hodnocení potřeby dlouhodobé ošetřovatelské péče a vůči ošetřované osobě a orgánu NP. Ošetřující lékař primární ambulantní péče je povinen vést evidenci ošetřovaných osob, posuzovat, zda trvá potřeba dlouhodobé ošetřovatelské péče, stanovovat termín příští lékařské kontroly, oznamovat příslušné OSSZ převzetí ošetřované osoby do své péče nebo její předání do péče jiného ošetřujícího lékaře, potvrzovat trvání potřeby dlouhodobé ošetřovatelské péče, rozhodovat o ukončení potřeby dlouhodobé ošetřovatelské péče, vést ve zdravotnické dokumentaci údaje o průběhu zdravotního stavu, odesílat OSSZ příslušná hlášení a poskytovat orgánu nemocenského pojištění potřebnou součinnost, tj. umožnit provedení kontroly na svém pracovišti a předvolat ošetřovanou osobu ke kontrole a povolovat ošetřované osobě změnu místa pobytu v době poskytování dlouhodobé ošetřovatelské péče.

Díl 5

Posuzování zdravotního stavu
pro účely poskytování vyrovnávacího příspěvku v těhotenství a mateřství

§ 73

(1) Poskytovatel pracovnělékařských služeb rozhodne o tom, že jsou dány důvody uvedené v § 42 odst. 1 pro převedení těhotné pojištěnky, pojištěnky do konce devátého měsíce po porodu nebo pojištěnky, která kojí, na jinou práci nebo jiné služební místo, jestliže vyšetřením zjistí tyto důvody; rozhodnutí vydá na předepsaném tiskopisu.

(2) Nezjistí-li poskytovatel pracovnělékařských služeb při vyšetření důvody k rozhodnutí podle odstavce 1, avšak pojištěnka požaduje vydání tohoto rozhodnutí, vydá rozhodnutí o tom, že dosavadní práce nebo činnost vyplývající ze služebního zařazení nebo funkce, do níž byla ustanovena, neohrožuje její těhotenství, zdraví nebo mateřství do konce devátého měsíce po porodu nebo schopnost kojení; na toto rozhodnutí a na další postup se použije zvláštní právní předpis⁷⁶⁾ o poskytování specifických zdravotních služeb.

komentář k § 73

Zaměstnavatel je povinen převést těhotnou zaměstnankyni a zaměstnankyni po porodu do konce 9. měsíce, která vykonává práci, která je takovým ženám zakázána podle vyhlášky č. 180/­2015 Sb., o pracích a pracovištích, které jsou zakázány těhotným zaměstnankyním, zaměstnankyním, které kojí, a zaměstnankyním-matkám do konce devátého měsíce po porodu, o pracích a pracovištích, které jsou zakázány mladistvým zaměstnancům, a o podmínkách, za nichž mohou mladiství zaměstnanci výjimečně tyto práce konat z důvodu přípravy na povolání (vyhláška o zakázaných pracích a pracovištích).

O tom, že zaměstnankyně nesmí vykonávat dosavadní práci, rozhoduje odborný ošetřující lékař, vydá takové ženě potvrzení o potřebě převedení na jinou práci podle § 109 odst. 6 písm. b) zákona.

HLAVA V

KONTROLA POSUZOVÁNÍ ZDRAVOTNÍHO STAVU PRO ÚČELY POJIŠTĚNÍ

§ 74

(1) Orgán nemocenského pojištění provádí svým lékařem kontrolu

a)  správnosti posuzování zdravotního stavu a dočasné pracovní neschopnosti, potřeby ošetřování a potřeby dlouhodobé péče a správnosti vedení a úpl­nosti zdravotnické dokumentace při tomto posuzování,

b)  plnění povinností ošetřujících lékařů při posuzování zdra­votního stavu a dočasné pracovní neschopnosti, otcovské, potřeby ošetřování a potřeby dlouhodobé péče.

(2) Kontrola posuzování dočasné pracovní neschopnosti se provádí na pracovišti ošetřujícího lékaře nebo na jiném místě určeném lékařem orgánu nemocenského pojištění, a to zpravidla za osobní účasti posuzovaného pojištěnce; lékař orgánu nemocen­ského pojištění může určit, v kterých případech není přítomnost posuzovaného pojištěnce potřebná. To platí obdobně i pro kontrolu posuzování otcovské, potřeby ošetřování a kontrolu posuzování potřeby dlouhodobé péče.

(3) Kontrolu posuzování dočasné pracovní neschopnosti může orgán nemocenského pojištění provést též formou vyžádání a posouzení písemné informace od ošetřujícího lékaře o průběhu léčby, plánu dalšího léčebného postupu a předpokládaném termínu obnovení pracovní schopnosti, a to bez osobní účasti posuzovaného pojištěnce. Pro úhradu za vypracování a zaslání písemné informace podle věty první platí obdobně § 16 zákona o organizaci a provádění sociálního zabezpečení.

(4) O kontrole vyhotoví orgán nemocenského pojištění zápis, jehož stejnopis předá ošetřujícímu lékaři.

(5) Ošetřující lékař je povinen poskytnout lékařům orgá­nu nemocenského pojištění potřebnou součinnost při kontrole, zejména umožnit vstup na své pracoviště a předložit potřebnou zdravotnickou dokumentaci nebo zaslat písemnou informaci podle odstavce 3.

(6) Na základě jednání s ošetřujícím lékařem orgán ne­mocenského pojištění stanoví harmonogram kontrol posuzování dočasné pracovní neschopnosti na pracovišti ošetřujícího lékaře a ošetřujícího lékaře o něm písemně vyrozumí. Harmonogram musí být stanoven nejméně na dobu 3 měsíců.

(7) Pokud nastanou důvody k provedení mimořádné kontroly posuzování zdravotního stavu pro účely nemocenského pojištění, je orgán nemocenského pojištění povinen o tom vyrozumět ošet­řujícího lékaře nejpozději 2 pracovní dny přede dnem kontroly.

(8) Na postup při kontrole posuzování zdravotního stavu pro účely pojištění se zákon o kontrole nepoužije.

komentář k § 74

Ustanovení stanoví oprávnění orgánu NP provádět kontrolu ošetřujícího lékaře, zda správně posoudil zdravotní stav pro účely ošetřovného, dlouhodobého ošetřovného a pro uznání dočasné pracovní neschopnosti. Kontrola se neprovádí při posuzování zdravotního stavu pro účely poskytování peněžité pomoci v mateřství (byl-li správně stanoven termín porodu) a pro účely vyrovnávacího příspěvku v těhotenství a mateřství.

Zákon č. 310/­2017 Sb., kterým se zavádělo dlouhodobé ošetřovné, rozšířil ustanovení o povinnosti při posuzování potřeby dlouhodobého ošetřovného. K zajištění správnosti fungování systému a správné implementaci institutu dlouhodobé ošetřovatelské péče, se kterým neměli ošetřující lékaři zkušenosti, bylo stanoveno oprávnění orgánu NP a jeho lékařů ke kontrole na úseku správnosti postupu při posuzování potřeby dlouhodobé ošetřovatelské péče ošetřujícími lékaři. Kontroly budou prováděny jen cíleně, a to z podnětu zaměstnavatelů (při podezření zneužívání) nebo při zaznamenání neobvyklých či anomálních jevů na straně některých ošetřujících lékařů nebo některých pojištěnců. Pro součinnost ošetřujících lékařů s orgánem NP při kontrole posuzování potřeby dlouhodobé ošetřovatelské péče platí stanovené povinnosti.

Důležité

     Za neposkytnutí součinnosti podle odstavce 4 může být ošetřujícímu lékaři podle § 138a odst. 1 písm. g) zákona uložena pokuta až 10 000 Kč.

§ 75

(1) Zjistí-li orgán nemocenského pojištění, že jsou důvody pro ukončení dočasné pracovní neschopnosti, potřeby ošetřování nebo potřeby dlouhodobé péče, rozhodne o ukončení dočasné pracovní neschopnosti, potřeby ošetřování nebo potřeby dlouhodobé péče, pokud ji neukončil ošetřující lékař, a to na předepsaném tiskopise.

(2) Toto rozhodnutí je vykonatelné dnem, který je v rozhod­nutí uveden jako den ukončení dočasné pracovní neschopnosti , den ukončení potřeby ošetřování nebo den ukončení potřeby dlouhodobé péče, ne však dříve než dnem jeho ústního vyhlášení přítomnému pojištěnci nebo ošetřované osobě nebo písemného doručení nepřítomnému pojištěnci. Pokud se pojištěnec osobně nezúčastnil kontroly podle § 74 odst. 2, aniž by prokázal existenci vážných důvodů své neúčasti, je rozhodnutí vykonatelné dnem této kontroly; to platí obdobně i pro ošetřovanou ­osobu.

(3) Ukončení dočasné pracovní neschopnosti podle odstavce 1 zaznamená orgán nemocenského pojištění do registru pojištěnců nejpozději v pracovní den následující po dni, kdy o tomto ukončení rozhodl.

komentář k § 75

Lékař OSSZ může ukončit trvání dočasné pracovní neschopnosti, potřebu ošetřování a potřebu dlouhodobého ošetřování, jestliže tak neučinil ošetřující lékař. Byla-li dočasná pracovní neschopnost ukončena posudkovým lékařem OSSZ, může ošetřující lékař uznat dotyčného dočasně práce neschopným podle § 57 odst. 5 zákona nejdříve až po uplynutí 7 dnů od skončení předchozí dočasné pracovní neschopnosti. Za nedodržení této lhůty může být ošetřujícímu lékaři uložena podle § 138 zákona pokuta až 10 000 Kč. Došlo-li k akutnímu vzplanutí nemoci, může ošetřující lékař uznat dočasnou pracovní neschopnost i dříve.

§ 75a

(1) Nejpozději do 30 dnů před uplynutím podpůrčí doby zhodnotí ošetřující lékař spolu s lékařem orgánu nemocenského pojištění zdravotní stav a dosavadní průběh dočasné pracovní neschopnosti pojištěnce za účelem zjištění, zda

a)         lze očekávat, že pojištěnec před uplynutím podpůrčí doby nabude pracovní schopnost,

b) existují zdravotní důvody pro předpoklad, že pojištěnec nabude pracovní schopnost v krátké době po uplynutí podpůrčí doby, nebo

c) je zdravotní stav pojištěnce dlouhodobě nepříznivý podle zákona o důchodovém pojištění.

(2) S výsledkem zhodnocení podle odstavce 1 seznámí ošetřující lékař pojištěnce a v návaznosti na výsledek tohoto zhodnocení ho současně informuje o možnostech dalšího postupu.

(3) Pro průběh zhodnocení zdravotního stavu a dosavadní­ho průběhu dočasné pracovní neschopnosti platí § 74 odst. 2 a 5 obdobně. Toto zhodnocení a jeho výsledek zaznamená ošetřující lékař ve zdravotnické dokumentaci.

komentář k § 75a

V ustanovení se ukládá povinnost OSSZ informovat pojištěnce, kdy bude u něho vyčerpána podpůrčí doba pro poskytování nemocenského a co by měl učinit. Do 30 dnů před uplynutím podpůrčí doby posoudí ošetřující lékař a posudkový lékař OSSZ zdravotní stav pojištěnce. Nebude-li pojištěnec uznán práce schopným před vyčerpáním podpůrčí doby, doporučí mu OSSZ, aby si požádal o invalidní důchod nebo o prodloužení poskytování nemocenského. Kdy lze podat žádost o prodloužení výplaty nemocenského po uplynutí podpůrčí doby je uvedeno v § 145 odst. 3 a v § 147 odst. 2 zákona.

HLAVA VI

KONTROLA DODRŽOVÁNÍ REŽIMU
DOČASNĚ PRÁCE NESCHOPNÉHO POJIŠTĚNCE

§ 76

(1) Kontrolu dodržování režimu dočasně práce neschop­ného pojištěnce provádí příslušný orgán nemocenského pojištění pověřenými zaměstnanci z vlastního podnětu nebo z podnětu ošet­řujícího lékaře pojištěnce anebo zaměstnavatele. Podá-li podnět k provedení této kontroly ošetřující lékař nebo zaměstnavatel, je tento orgán povinen provést kontrolu do 7 dnů od obdržení žádosti a o výsledku kontroly neprodleně žadatele písemně informovat.

(2) O kontrole dodržování režimu dočasně práce neschop­ného pojištěnce se sepisuje písemný záznam, ve kterém se uvede výsledek kontroly. Pokud bylo při kontrole dodržování režimu dočasně práce neschopného pojištěnce zjištěno porušení tohoto režimu, zasílá orgán nemocenského pojištění záznam o kontrole dočasně práce neschopnému pojištěnci, ošetřujícímu lékaři a za­městnavateli.

(3) Pověření zaměstnanci orgánu nemocenského pojištění provádějící kontrolu dodržování režimu dočasně práce neschop­ného pojištěnce jsou povinni se prokázat průkazem s fotografií vydaným orgánem nemocenského pojištění. Náležitosti průkazu stanoví prováděcí právní předpis.

(4) Provedl-li kontrolu dodržování povinností stanovených v § 56 odst. 2 písm. b) zaměstnavatel, platí odstavec 2 obdobně s tím, že záznam zasílá zaměstnavatel též orgánu nemocenského pojištění.

(5) Na postup při kontrole dodržování režimu dočasně práce neschopného pojištěnce se zákon o kontrole nepoužije.

komentář k § 76

Úprava podmínek a pravidel kontroly dodržování režimu dočasně práce neschopného pojištěnce směřuje k účinnějšímu ovlivňování nežádoucích trendů v NP, zejména k zamezení neodůvodněného prodlužování doby dočasné pracovní neschopnosti, a s tím související úspoře nákladů na nemocenské. Na kontrolním systému je zainteresován též zaměstnavatel, který může podávat podnět k provedení kontroly dodržování režimu dočasně práce neschopného pojištěnce a oproti předchozí právní úpravě může kontrolu po dobu prvých 14 dnů trvání dočasné pracovní neschopnosti i sám provést v rozsahu uvedeném v zákoníku práce.

Podle § 192 odst. 6 ZP je zaměstnavatel oprávněn kontrolovat, zda zaměstnanec, který byl uznán dočasně práce neschopným, dodržuje v období prvních 14 kalendářních dnů dočasné pracovní neschopnosti stanovený režim dočasně práce neschopného pojištěnce, pokud jde o povinnost zdržovat se v místě pobytu a dodržovat dobu a rozsah povolených vycházek.

Podle § 64 odst. 1 písm. b) zákona je zaměstnanec povinen umožnit OSSZ kontrolu dodržování režimu dočasně práce neschopného. Neumožní-li kontrolu, může mu OSSZ uložit pokutu až 20 000 Kč za období prvních 14 dnů trvání dočasné pracovní neschopnosti a od 15. dne snížit nebo docela odejmout nemocenské.

Poruší-li zaměstnanec režim práce neschopného, musí se o tom navzájem informovat zaměstnavatel, ošetřující lékař a OSSZ formou záznamu o kontrole. Zaměstnanec musí být informován vždy.

HLAVA VII

SOUČINNOST POSKYTOVATELŮ
ZDRAVOTNÍCH SLUŽEB A FYZICKÝCH A PRÁVNICKÝCH OSOB

§ 77

(1) Poskytovatelé zdravotních služeb jsou povinni na žádost orgánu nemocenského pojištění za úhradu

a)  provést vyšetření zdravotního stavu osoby, která je povinna se tomuto vyšetření podrobit podle § 64 odst. 1 písm. e), pro účely posuzování dočasné pracovní neschopnosti nebo kontroly posuzování dočasné pracovní neschopnosti a posuzování pracovní schopnosti po uplynutí podpůrčí doby a vyšetření zdravotního stavu osoby pro účely posuzování potřeby ošetřování a potřeby dlouhodobé péče,

b)  zpracovat bez souhlasu osoby uvedené v písmenu a) lékařské podklady v rozsahu určeném orgánem nemo­cenského pojištění, jichž je třeba k posouzení zdravotního stavu a pracovní schopnosti a pro kontrolu dočasné pracovní neschopnosti a potřeby ošetřování a potřeby dlouhodobé péče.

(2) Poskytovatelé zdravotních služeb jsou povinni lékaři orgánu nemocenského pojištění na jeho žádost a bez souhlasu osoby uvedené v odstavci 1 písm. a) bezplatně sdělit informace potřebné ke kontrole posuzování zdravotního stavu a dočasné pracovní neschopnosti, umožnit lékaři orgánu nemocenského pojištění nahlížení do zdravotnické dokumenta orgánu ce a na nezbytně nutnou dobu zapůjčit lékaři nemocenského pojištění zdravotnickou dokumentaci v rozsahu určeném orgánem nemo­cenského pojištění.

(3) Poskytovatel zdravotních služeb plní povinnosti podle odstavců 1 a 2 ve lhůtě určené orgánem nemocenského pojištění, a není-li tato lhůta určena, do 15 kalendářních dnů ode dne, kdy obdržel žádost.

(4) Výše úhrady za výkony podle odstavce 1 se řídí sezna­mem zdravotních výkonů s bodovými hodnotami⁴³⁾ a zvláštními právními předpisy⁴⁴⁾. Úhradu poskytuje ten, kdo si provedení výkonu vyžádal, a to na základě vyúčtování předloženého poskytovatelem zdravotních služeb. To platí obdobně i pro náhradu poštovného za zaslání zdravotnické dokumentace podle odstavce 2.

komentář k § 77

V tomto ustanovení se vymezují zásady součinnosti orgánů nemocenského pojištění se zdravotnickými zařízeními včetně úhrad za výkony.

§ 78

Fyzické a právnické osoby, které provádějí nebo zprostřed­kovávají opravy nebo prodej ortopedických nebo kompenzačních pomůcek, mají povinnost sdělit na vyžádání bezplatně informace o lhůtě stanovené k opravě nebo pořízení nové ortopedické nebo kompenzační pomůcky nebo jiné informace, jež jsou v přímém vztahu k posuzování dočasné pracovní neschopnosti, která vznikla podle § 57 odst. 1 písm. d), ošetřujícímu lékaři nebo příslušnému orgánu nemocenského pojištění.

komentář k § 78

Důvodem vzniku dočasné pracovní neschopnosti pojištěnce může být též poškození nebo ztráta ortopedické nebo kompenzační pomůcky, pro kterou nemůže pojištěnec vykonávat dosavadní pojištěnou činnost nebo plnit povinnosti uchazeče o zaměstnání. V předmětném ustanovení se stanoví povinnost fyzických a právnických osob (např. výrobních nebo opravárenských firem) na vyžádání sdělovat informace související s opravou uvedených pomůcek, které mají vliv na délku dočasné pracovní neschopnosti.

HLAVA VIII

OPRÁVNĚNÍ ORGÁNŮ NEMOCENSKÉHO POJIŠTĚNÍ PŘI PORUŠOVÁNÍ POVINNOSTÍ
LÉKAŘŮ PŘI POSUZOVÁNÍ ZDRAVOTNÍHO
STAVU PRO ÚČELY POJIŠTĚNÍ

§ 79

(1) Orgán nemocenského pojištění je oprávněn v přípa­dě, kdy ošetřující lékař porušil své povinnosti při posuzování zdravotního stavu pro účely pojištění a za toto porušení mu byla pravomocně uložena pokuta podle § 138 odst. 1,

a)  upozornit zřizovatele poskytovatele zdravotních služeb nebo orgán, který rozhodl o oprávnění k poskytování zdravotních služeb, a příslušnou zdravotní pojišťovnu na to, že ošetřu­jící lékař porušil povinnosti stanovené mu tímto zákonem; k tomuto upozornění se přikládá opis rozhodnutí o uložení pokuty,

b)  podat podnět České lékařské komoře nebo České stomato­logické komoře k zahájení disciplinárního řízení s lékařem podle zvláštního právního předpisu⁴⁵⁾; k tomuto podnětu se přikládá opis rozhodnutí o uložení pokuty. O výsledku tohoto řízení musí být orgán nemocenského pojištění příslušnou komorou do 1 měsíce od jeho skončení písemně informován.

(2) Orgán nemocenského pojištění je povinen upozornit příslušnou zdravotní pojišťovnu na to, že

a)  průměrná doba trvání jedné dočasné pracovní neschop­nosti podle odbornosti lékaře stanovená za období nejméně 6 měsíců v rámci dočasných pracovních neschopností, o nichž rozhodl tentýž ošetřující lékař, se výrazně odlišuje od regionálního nebo celostátního průměru trvání jedné dočasné pracovní neschopnosti zjištěného tímto orgánem,

b)  ošetřující lékař přes předchozí písemné upozornění porušuje povinnosti stanovené v § 61, 67 a 69.

komentář k § 79

V ustanovení se dávají orgánu NP další oprávnění ve vztahu k porušení (neplnění) povinností ošetřujících lékařů spojených s posuzováním zdravotního stavu pro účely NP. Upozornění orgánu NP na porušení povinností ošetřujících lékařů směřují ke zřizovateli zdravotnického zařízení, České lékařské komoře a České stomatologické komoře a ke zdravotním pojišťovnám.

§ 80

zrušen

ČÁST PÁTÁ

ORGANIZACE A PROVÁDĚNÍ

HLAVA I

ORGÁNY NEMOCENSKÉHO POJIŠTĚNÍ A JEJICH PŘÍSLUŠNOST K PROVÁDĚNÍ POJIŠTĚNÍ

Díl 1

Orgány nemocenského pojištění

§ 81

(1) Pojištění provádějí příslušné orgány nemocenského pojištění.

(2) Orgány nemocenského pojištění jsou

a)  územní správy sociálního zabezpečení⁴⁶⁾,

b)  Institut posuzování zdravotního stavu,

c)  Česká správa sociálního zabezpečení⁴⁷⁾,

d)  služební orgány,

e)  Ministerstvo práce a sociálních věcí.

(3) Služebními orgány jsou

a)  Ministerstvo obrany,

b)  Ministerstvo vnitra,

c)  Vězeňská služba České republiky,

d)  Generální ředitelství cel,

e)         Generální inspekce bezpečnostních sborů,

f)  Bezpečnostní informační služba,

g)  Úřad pro zahraniční styky a informace.

komentář k § 81

Z hlediska provádění NP se orgány NP dělí na orgány pro „civilní“ sféru a na orgány pro ozbrojené složky. Organizační členění NP v resortech provádějící NP příslušníků se stanoví obecně – služební orgány prvního a druhého stupně; podrobnější specifikace je věcí jednotlivých resortů a je stanovena příslušnými služebními předpisy.

Bezpečnostní informační služba a Úřad pro zahraniční styky a informace patří mezi zpravodajské služby, které působí v České republice podle zákona č. 153/­1994 Sb., o zpravodajských službách České republiky. Vojenské zpravodajství je podle tohoto zákona součástí Ministerstva obrany. V čele Bezpečnostní informační služby a Úřadu pro zahraniční styky a informace je ředitel (zákon č. 361/­2003 Sb., o služebním poměru příslušníků bezpečnostních sborů).

MPSV legislativně „zastřešuje“ NP pro všechny orgány a resorty a jejich pojištěnce.

Novelou zákona provedenou zákonem č. 412/­2023 Sb. s účinností od 1. ledna 2024 nastaly dvě legislativně technické změny. V odstavci 2 písm. a) bylo slovo „okresní“ nahrazeno slovem „územní“ – viz komentář k § 50 zákona.

Dále se v odstavci 2 za písmeno a) vkládá nové písmeno b), které zní:

„b) Institut posuzování zdravotního stavu,“ – viz komentář k § 59 zákona.

Díl 2

Příslušnost orgánů nemocenského pojištění k provádění pojištění

§ 82

Věcná příslušnost

(1) Pojištění provádějí

a)  územní správy sociálního zabezpečení a Česká správa so­ciálního zabezpečení, jde-li o pojištěnce uvedené v § 5 písm. a) bodech 1, 3 až 13 a 15 až 22, s výjimkou pojiš­těnců vykonávajících pojištěnou činnost ve vazbě, (dále jen „zaměstnané osoby“) a o pojištěnce uvedené v § 5 písm. b),

b)  Ministerstvo obrany, jde-li o vojáky z povolání nebo vojáky v záloze ve výkonu vojenské činné služby,

c)  Ministerstvo vnitra, jde-li o příslušníky Policie České re­publiky a příslušníky Hasičského záchranného sboru České republiky,

d)  Vězeňská služba České republiky, jde-li o příslušníky Vězeň­ské služby České republiky a jde-li o odsouzené ve výkonu trestu odnětí svobody zařazené do práce, osoby ve výkonu zabezpečovací detence zařazené do práce a pojištěnce vy­konávající pojištěnou činnost ve vazbě (dále jen „odsouzené osoby“),

e)  Generální ředitelství cel, jde-li o příslušníky Celní správy České republiky,

f)         Generální inspekce bezpečnostních sborů, jde-li o přísluš­níky Generální inspekce bezpečnostních sborů,

g)  Bezpečnostní informační služba, jde-li o příslušníky Bez­pečnostní informační služby,

h)  Úřad pro zahraniční styky a informace, jde-li o příslušníky Úřadu pro zahraniční styky a informace.

(2) Vznikl-li nárok na dávku v ochranné lhůtě, provádí pojištění ten orgán nemocenského pojištění, který byl příslušný k provádění pojištění z té pojištěné činnosti, z níž ochranná lhůta plyne, pokud se nestanoví jinak v odstavci 3 nebo 4.

(3) Je-li fyzická osoba současně účastna pojištění jako pojištěnec uvedený v odstavci 1 písm. a) i jako pojištěnec uvedený v odstavci 1 písm. b) až h) a uplatňuje nárok na dávky z obou těchto pojištění, vyplácejí dávky ty orgány nemocenského pojiš­tění, které jsou příslušné k provádění pojištění příslušníků; tyto orgány plní přitom úkoly, které má vůči pojištěncům uvedeným v odstavci 1 písm. a) územní správa sociálního zabezpečení a kte­ré se týkají stanovení výše a výplaty dávek, krácení nebo odnětí nemocenského při porušení režimu dočasně práce neschopného pojištěnce a při nesplnění povinnosti součinnosti při kontrole dodržování tohoto režimu podle § 64 odst. 1 písm. b) a regresní náhrady.

(4) Kontrolu dočasné pracovní neschopnosti podle § 74 odst. 1 pojištěnce, který byl příslušníkem a jehož dočasná pra­covní neschopnost vznikla v průběhu služebního poměru a trvá i po jeho skončení nebo vznikla po skončení služebního poměru v ochranné lhůtě, a posuzování pracovní schopnosti po uplynutí podpůrčí doby (§ 66) u tohoto pojištěnce provádí Institut posuzování zdravotního stavu, a to vždy na základě žádosti příslušného služebního orgánu.

komentář k § 82

Věcná příslušnost k provádění NP je zachována z minulé právní úpravy, tzn. Česká správa sociálního zabezpečení provádí NP pro celou „civilní sféru“. Nemocenské pojištění jednotlivých skupin příslušníků provádí orgány působící v dané oblasti státní správy a stanoví je příslušná ministerstva a ředitelé. Jde-li o odsouzené ve výkonu trestu odnětí svobody zařazené do práce a pojištěnce vykonávající pojištěnou činnost ve vazbě, provádí pojištění orgány Vězeňské služby.

Ustanovení řeší situace, kdy pojištěnec vykonává několik činností zakládajících účast na NP. Určuje se, který orgán NP bude pro výpočet a poskytování dávek NP příslušný v případech, kdy jednu z pojištěných činností osoba provádí jako příslušník. Vzhledem ke specifice služby jsou příslušné k úkolům stanovení výše dávek a jejich výplaty orgány provádějící NP příslušníků.

Ustanovení řeší rovněž situace, kdy nárok na nemocenské a mateřskou vznikl v ochranné lhůtě. Při řešení této situace se vychází ze zásady, že vznik ochranné lhůty nemění příslušnost subjektu, u něhož se nárok na dávku uplatňuje v době trvání zaměstnání.

Novelou zákona provedenou zákonem č. 412/­2023 Sb. s účinností od 1. ledna 2024 došlo ke třem legislativně technickým změnám.

V odstavci 1 písm. a) a v odstavci 3 bylo slovo „okresní“ nahrazeno slovem „územní“ – viz komentář k § 50 zákona.

Dále se v odstavci 4 slova „okresní správa sociálního zabezpečení“ nahrazují slovy „Institut posuzování zdravotního stavu“ – viz komentář k § 59 zákona.

§ 83

Místní příslušnost

(1) Místní příslušnost územní správy sociálního zabezpe­čení pro provádění

a)  pojištění zaměstnanců včetně kontroly plnění povinností zaměstnavatelů v pojištění se řídí sídlem zaměstnavatele, pokud toto sídlo je shodné s místem mzdové účtárny nebo pokud zaměstnavatel nemá mzdovou účtárnu; pokud zaměstnavatel má mzdovou účtárnu a místo mzdové účtárny není shodné se sídlem zaměstnavatele, řídí se místní příslušnost územní správy sociálního zabezpečení místem mzdové účtárny,

b)  pojištění osob samostatně výdělečně činných včetně kontroly plnění jejich povinností v pojištění se řídí místem trvalého pobytu osoby samostatně výdělečně činné. Nemá-li osoba samostatně výdělečně činná trvalý pobyt na území České republiky, řídí se místní příslušnost územní správy sociálního zabezpečení místem hlášeného pobytu⁶⁾ v České republice. Nemá-li osoba samostatně výdělečně činná trvalý pobyt na území České republiky ani hlášený pobyt v České republice, řídí se místní příslušnost územní správy sociálního zabezpečení místem výkonu samostatné výdělečné činnosti; je-li několik míst výkonu samostatné výdělečné činnosti, je místně příslušná územní správa sociálního zabezpečení, v jejímž obvodu podle prohlášení osoby samostatně výdě­lečně činné převažuje výkon samostatné výdělečné činnosti.

(2) Místní příslušnost územní správy sociálního zabezpe­čení se řídí

a)  místem výkonu práce ošetřujícího lékaře, který vede pojištěnce v evidenci dočasně práce neschopných,

b)  místem pobytu pojištěnce v době dočasné pracovní ne­schopnosti určeného podle § 56 odst. 2 písm. b) a odst. 3 nebo podle § 64 odst. 1 písm. g), jde-li o kontrolu dodržování režimu dočasně práce neschopného pojištěnce,

c)  místem trvalého pobytu pojištěnce, má-li pojištěnec místo trvalého pobytu na území České republiky, popřípadě místem hlášeného pobytu v České republice nebo místem, kde se na území České republiky zdržuje, nemá-li pojištěnec místo trvalého pobytu na území České republiky nebo místo hláše­ného pobytu, pokud nelze určit příslušnost podle odstavce 1 nebo podle písmene a) nebo b), anebo jde-li o postup podle § 66 odst. 3,

d)  místem výkonu práce ošetřujícího lékaře, jde-li o potvrzení doby hospitalizace dítěte ze zdravotních důvodů na straně dítěte nebo matky dítěte pro účely otcovské, nebo jde-li o rozhodování ve věcech potřeby dlouhodobé péče,

e)  sídlem orgánu ochrany veřejného zdraví, který nařídil karanténu.

(3) Vznikl-li nárok na nemocenské nebo peněžitou pomoc v mateřství v ochranné lhůtě, určí se místní příslušnost územní správy sociálního zabezpečení podle odstavce 1 tak, jako by dále trvalo pojištění, z něhož vznikl nárok na tyto ­dávky.

(4) Místní příslušnost územní správy sociálního zabezpe­čení v řízení o přestupcích se řídí

a)  podle odstavce 1 písm. a), jde-li o přestupek spáchaný zaměstnavatelem nebo o přestupek spácha­ný pojištěncem, který přestupek spáchal jako zaměstnaná osoba,

b)  podle odstavce 1 písm. b), jde-li o přestupek spáchaný po­jištěncem, který přestupek spáchal jako osoba samostatně výdělečně činná,

c)  místem trvalého pobytu pojištěnce nebo jiné fyzické osoby, jde-li o přestupek spáchaný pojištěncem nebo jinou fyzickou osobou a nelze-li určit místní příslušnost podle písmene a) nebo b),

d)  sídlem poskytovatele zdravotních služeb, jde-li o přestupek spáchaný poskytovatelem zdravotních služeb,

e)  sídlem právnické osoby, jde-li o přestupek spáchaný právnickou osobou a nelze-li určit místní příslušnost podle písmene a) nebo d).

(5) Nelze-li místní příslušnost územní správy sociálního za­bezpečení určit podle odstavců 1 až 4 nebo pokud by bylo místně příslušných více územních správ sociálního zabezpečení, stanoví Česká správa sociálního zabezpečení územní správu sociálního zabezpečení, která bude příslušná k provádění pojištění a kontrole plnění povinností v po­jištění.

(6) Česká správa sociálního zabezpečení může na žádost zaměstnavatele nebo z podnětu místně příslušné územní správy sociálního zabezpečení delegovat místní příslušnost pro provádění pojištění včetně kontroly plnění povinností zaměstnavatelů v pojištění stanovenou podle odstavce 1 písm. a) na jinou územní správu sociálního zabezpečení, jestliže je to účelné z hlediska provádění pojištění. Rozhodnutí o delegaci podle věty první lze vydat jen po předchozím projednání se zaměstnavatelem, kterého se delegace týká; v řízení o delegaci se nepoužije ustanovení správního řádu o vyjádření účastníků k podkladům rozhodnutí, zahájení tohoto řízení se účastníkům zpravidla neoznamuje a v rozhodnutí o delegaci musí být uvedeno, která územní správa sociálního zabezpečení dokončí již zahájená řízení. Proti rozhodnutí o delegaci nelze podat opravné prostředky. Při změně okolností, za kterých bylo o delegaci rozhodnuto, může Česká správa sociálního zabezpečení rozhodnout o změně nebo zrušení delegace; přitom platí ustanovení věty druhé a třetí obdobně. Rozhodnutí České správy sociálního zabezpečení ve věcech delegace se uveřejňují na úředních deskách dotčených územních správ sociálního zabezpečení a České správy sociálního zabezpečení a způsobem umožňujícím dálkový přístup, a to přede dnem, od něhož dochází k delegaci anebo ke změně nebo zrušení delegace.

(7) Ustanovení odstavců 1 až 4 se použije, nestanoví-li se v tomto zákoně jinak.

(8) Institut posuzování zdravotního stavu má celostátní místní příslušnost.

komentář k § 83

Ustanovení řeší příslušnost ČSSZ pro provádění NP zaměstnanců, včetně kontroly plnění jejich povinností zaměstnavatelů. Obecným principem je, že úkoly ČSSZ plní kterékoli územní pracoviště, přičemž pro jednotlivé konkrétní situace, kdy je to pro praktické provádění pojištění nezbytné, se určuje místní příslušnost územních pracovišť.

Zaměstnavatel komunikuje s OSSZ v místě sídla své účtárny, a má-li více účtáren, tak v místě sídla těch účtáren. Nemá-li zaměstnavatel sídlo na území ČR, rozhodne ČSSZ, která OSSZ bude pro něho místně příslušná. Dávky NP poskytuje zaměstnanci OSSZ v místě sídla zaměstnavatele nebo v místě mzdové účtárny. Kontrolu dodržování režimu dočasně práce neschopného pojištěnce však provádí OSSZ v místě pobytu pojištěnce v době dočasné pracovní neschopnosti.

ČSSZ může zaměstnavateli určit jinou místně příslušnou OSSZ bez ohledu na sídlo zaměstnavatele a sídlo jeho mzdových účtáren. Důvodem bývá zajistit výplatu dávek NP ve stanovené lhůtě.

ČSSZ:

- může proto pověřit jinou OSSZ k provádění NP zaměstnanců zaměstnavatele, včetně plnění povinností zaměstnavatelů vůči OSSZ a kontroly OSSZ u zaměstnavatele. Při změně místní příslušnosti se postupuje tak, jako by došlo k přesídlení zaměstnavatele nebo jeho účtárny do obvodu OSSZ, která bude pověřena u jeho zaměstnanců provádět NP,

- rozhodne o změně příslušnosti na základě žádosti OSSZ nebo zaměstnavatele. Důvodem, proč bude zaměstnavatel žádat o změnu místní příslušnosti, bude zpravidla to, že mu mzdovou agendu vede právnická nebo fyzická osoba, která sídlí v jiném okrese než zaměstnavatel. Pro takovou osobu bude výhodnější komunikovat s OSSZ v místě svého sídla než s OSSZ v místě sídla zaměstnavatele,

- je povinna projednat změnu místní příslušnosti se zaměstnavatelem. K jeho námitkám může, ale také nemusí přihlédnout,

- musí v rozhodnutí uvést, která OSSZ dokončí zahájená řízení. Nastane-li změna místní příslušnosti např. k 1. dubnu tak žádosti o dávky podané 20. března u OSSZ v té době místně příslušné pro zaměstnavatele nestihne tato OSSZ do 1. dubna vyřídit. Proto musí být stanoveno, zda přizná dávku tato OSSZ nebo nově určená OSSZ,

- rozhodne o opětovné místní příslušnosti OSSZ podle sídla zaměstnavatele či jeho mzdové účtárny.

Důležité

     Proti rozhodnutí ČSSZ o změně místní příslušnosti se nelze odvolat. Změna místní příslušnosti se týká nejen NP, ale i důchodového pojištění a pojištění na sociální pojištění.

Novelou zákona provedenou zákonem č. 412/­2023 Sb. s účinností od 1. ledna 2024 došlo k řadě legislativně technických změn:

- nadpis pod paragrafem zní „Místní příslušnost“

- v odstavcích 1 až 6 se slova „okresní“ nahrazují „územní“ – viz komentář k § 50 zákona,

- v odstavci 2 písm. a) se slova „jde-li o vedení dočasně práce neschopných pojištěnců a kontrolu posuzování zdravotního stavu pro účely pojištění a v případě uvedeném v § 84 odst. 2 písm. a) bodě 5,“ zrušují,

- v odstavcích 5 a 6 se slovo „okresních“ nahrazuje slovem „územních“ – viz komentář k § 50 zákona,

- do předmětného ustanovení se doplňuje nový odstavec 8 tohoto znění: „Institut posuzování zdravotního stavu má celostátní místní příslušnost.“ – viz komentář k § 59 zákona.

HLAVA II

ÚKOLY A OPRÁVNĚNÍ
PŘI PROVÁDĚNÍ POJIŠTĚNÍ

Díl 1

Úkoly a oprávnění orgánů nemocenského pojištění

§ 84

Úkoly územních správ sociálního
zabezpečení

(1) Územní správy sociálního zabezpečení při provádění pojištění zaměstnaných osob a osob samostatně výdělečně čin­ných plní úkoly stanovené tímto zákonem orgánu nemocenského pojištění, pokud nejde o úkoly, které při tomto provádění plní Česká správa sociálního zabezpečení nebo Institut posuzování zdravotního stavu.

(2) Územní správy sociálního zabezpečení

a)  rozhodují ve věcech pojištění podle odstavce 1, a to:

1. o vzniku, trvání a zániku pojištění, vznikl-li spor o účast na pojištění,

2. o přiznání dávek a jejich odnětí, o zastavení výplaty dávek a o změně výše dávek,

3. o vrácení přeplatku na dávce,

4. o výplatě nemocenského po uplynutí podpůrčí doby,

5. o regresních náhradách,

6. o přestupcích,

7. v dalších případech stanovených tímto zákonem,

b)  vyplácejí dávky ve stanovených termínech,

c)  vydávají pojištěncům písemné oznámení o druhu jimi vyplá­cené dávky, denní výši dávky, výši denního vyměřovacího základu a době, za kterou byla dávka vyplacena, a písemné oznámení o výši přeplatku na nemocenském, který je pojiš­těnec povinen uhradit z důvodu zpětného přiznání starobního důchodu nebo invalidního důchodu pro invaliditu třetího stupně anebo v důsledku zpětného zvýšení invalidního důchodu z důvodu zvýšení stupně invalidity, a období, za které byl tento přeplatek vyčíslen,

d)         vydávají pojištěncům písemná oznámení o zúčtování dávek podle § 124 odst. 8,

e)  vedou evidenci spojenou s výplatou dávek,

f)  vedou evidenci zaměstnanců a osob samostatně výdě­lečně činných, jejichž pojištění provádějí, včetně evidence doby pojištění a evidence lhůt a podpůrčích dob a dalších podkladů pro výplatu dávek, evidenci zaměstnanců a osob samostatně výdělečně činných dočasně práce neschopných a s nařízenou karanténou, a evidenci pojištěnců s nárokem na výplatu dávek podle druhu dávek,

g)  vedou evidenci rozhodnutí o porušení povinností ošetřujících lékařů spojených s posuzováním a potvrzováním zdravotního stavu a dočasné pracovní neschopnosti pro účely pojištění a umožňují ošetřujícím lékařům nahlížet do této evidence, jde-li o rozhodnutí, která se jich týkají,

h)  vedou evidenci zaměstnavatelů, kteří spadají do jejich místní příslušnosti,

i)  kontrolují plnění povinností zaměstnavatelů a osob samo­statně výdělečně činných v pojištění a plnění povinností dalších právnických nebo fyzických osob uložených jim tímto zákonem,

j)  kontrolují dodržování režimu dočasně práce neschopných pojištěnců,

k)  vystavují ženě, která nesplňuje podmínky nároku na pe­něžitou pomoc v mateřství, na její žádost potvrzení o této skutečnosti,

l)        upozorňují písemně ošetřujícího lékaře a zaměstnavatele na trvání dočasné pracovní neschopnosti v délce 180 dní, a to alespoň 15 dní předem, a ošetřujícího lékaře, zaměst­navatele a pojištěnce, jemuž se poskytuje nemocenské, na čerpání podpůrčí doby v délce 380 dní, a to alespoň 2 měsíce předem; pojištěnce přitom zároveň informují, co pro něj znamená ukončení podpůrčí doby a o podmínkách vyplácení nemocenského po uplynutí podpůrčí doby,

m) informují písemně osoby samostatně výdělečně činné a zahraniční zaměstnance o zániku jejich účasti na pojištění z důvodu nezaplacení pojistného na pojištění, a to nejpozději do patnáctého dne druhého kalendářního měsíce následujícího po měsíci, v němž účast na pojištění z tohoto důvodu zanikla,

n)  poskytují ošetřujícím lékařům, zaměstnavatelům a pojištěncům bezplatně tiskopisy předepsané podle tohoto zákona,

o)  poskytují pojištěncům a zaměstnavatelům bezplatně odbor­né informace o pojištění,

p)  oznamují ošetřujícímu lékaři, kterým dnem skončil nárok na nemocenské pojištěnci, který končí pojištěnou činnost a žádá o zahájení výplaty starobního důchodu ode dne, který spadá do doby dočasné pracovní neschopnosti,

q)  vedou potřebnou statistiku a účetní evidenci v oblasti pojištění,

r)  předávají České správě sociálního zabezpečení údaje potřebné k vedení registru pojištěnců nemocenského pojištění (dále jen „registr pojištěnců”) a registru zaměstnavatelů,

s)         vystavují na žádost zaměstnavatele pro účely výpočtu náhrady za ztrátu na výdělku poskytované z důvodu pra­covního úrazu nebo nemoci z povolání písemné potvrzení o plné výši nemocenského; toto potvrzení vystavují územní správy sociálního zabezpečení též na žádost příslušného služebního útvaru pro účely výpočtu náhrady za ztrátu na služebním příjmu,

t)  oznamují zaměstnavatelům, že pojištěnci nevznikl nárok na dlouhodobé ošetřovné z důvodu, že nespadá do okruhu oprávněných osob podle § 41a odst. 4,

u)  spolupracují s Institutem posuzování zdravotního stavu při výkonu posuzování zdravotního stavu pojištěnců a dalších osob pro účely pojištění podle § 53,

v)  podávají zdravotní pojišťovně informace o sankcích udělených ošetřujícímu lékaři za účelem kontroly efektivního využívání a poskytování zdravotní péče hrazené z veřejného zdravotního pojištění,

w) kontrolují plnění povinností stanovených tímto zákonem ošetřujícím lékařům.

komentář k § 84

Nemocenské pojištění pro všechny pojištěnce (s výjimkou příslušníků, osob ve vazbě a odsouzených) provádějí výhradně OSSZ. Úkoly OSSZ včetně vedení evidence zaměstnanců a OSVČ, jejichž pojištění provádí, jsou v tomto ustanovení taxativně vyjmenovány.

Důležité

     Novelou zákona provedenou zákonem č. 412/­2023 Sb. s účinností od 1. ledna 2024 došlo k osmi legislativně technickým změnám, týkajícím se nahrazení slova „okresní“ slovem „územní“ – viz komentář k § 50. V odstavci 1 se vedle ČSSZ uvádí i Institut posuzování zdravotního stavu – viz komentář § 59 zákona. V odstavci 2 se písmeno r) ruší a vkládají nová písmena u), v) a w) pojednávající o spolupráci OSSZ s Institutem posuzování zdravotního stavu.

Novelou zákona provedenou zákonem č. 321/­2023 Sb. s účinností od 1. ledna 2024 bylo zpřesněno v odstavci 2 písmeno c) o další praktickou situaci – zpětné zvýšení invalidního důchodu z důvodu zvýšení stupně invalidity.

§ 84a

Kontaktní pracoviště územní správy sociálního zabezpečení

a)  plní úkoly podle § 84 odst. 2 písm. c), d), k), n), o) a s),

b)  přijímá sdělení podle § 104 odst. 1 písm. a) a d),

c)  přijímá žádosti o výplatu dávky podle § 109 odst. 2 písm. b),

d)  ověřuje podpis matky dítěte na dohodě podle § 32 odst. 8,

e)  umožňuje Institutu posuzování zdravotního stavu posouzení zdravotního stavu podle § 74 odst. 2, pokud se jedná o posouzení zdravotního stavu na místě určeném lékařem orgánu nemocenského pojištění, a pracovní schopnosti podle § 84b odst. 1 písm. j), je-li při tomto posouzení potřebná přítomnost posuzovaného pojištěnce nebo jiné fyzické osoby, v místě svého územního obvodu pro posuzované pojištěnce a jiné fyzické osoby, mají-li v tomto obvodu místo trvalého pobytu nebo místo hlášeného pobytu, jde-li o cizince; pojištěnec se mů-že s tímto kontaktním pracovištěm dohodnout, že toto posouzení bude provedeno jiným kontaktním pracovištěm v územním obvodu místně příslušné územní správy sociálního zabezpečení, pokud tomu na jiném kontaktním pracovišti nebrání vážné provozní důvody,

f)  zajišťuje v případě potřeby osobní přítomnosti pojištěnce nebo zaměstnavatele provedení úkonu v místě svého územního obvodu, pokud v tomto obvodu má pojištěnec místo trvalého pobytu nebo místo hlášeného pobytu, jde-li o cizince, nebo pokud v tomto obvodu je sídlo zaměstnavatele nebo místo jeho mzdové účtárny.

komentář k § 84a

Novelou zákona provedenou zákonem č. 412/­2023 Sb. bylo do zákona vloženo nové ustanovení § 84a.

Ustanovení v taxativním výčtu vyjmenovává úkoly kontaktních pracovišť územní správy sociálního zabezpečení – bývalých OSSZ. To souvisí s novou organizační strukturou – podřízeností kontaktních pracovišť územním správám sociálního zabezpečení.

Mezi hlavní úkoly kontaktního pracoviště patří:

- vydávají pojištěncům písemné oznámení o druhu jimi vyplácené dávky, denní výši dávky, výši denního vyměřovacího základu a době, za kterou byla dávka vypla­cena,

- vydávají pojištěncům písemná oznámení o zúčtování dávek,

- upozorňují písemně ošetřujícího lékaře a zaměstnavatele na trvání dočasné pracovní neschopnosti v délce 180 dní, a to alespoň 15 dní předem, a ošetřujícího lékaře, zaměstnavatele a pojištěnce, jemuž se poskytuje nemocenské, na čerpání podpůrčí doby v délce 380 dní, a to alespoň 2 měsíce předem;

- přijímají žádosti o výplatu dávky.

§ 84b

Úkoly Institutu posuzování zdravotního stavu

(1) Institut posuzování zdravotního stavu

a)  spolupracuje s územní správou sociálního zabezpečení při plnění úkolů v oblasti pojištění,

b)  ve spolupráci s územní správou sociálního zabezpečení provádí kontrolu vedení evidence dočasně práce neschopných pojištěnců, osob s potřebou ošetřování a ošetřovaných osob a kontrolu správnosti a úplnosti zdravotnické dokumentace týkající se průběhu dočasné pracovní neschopnosti, potřeby dlouhodobé péče a potřeby ošetřování fyzické osoby v případech uvedených v § 39 ze zdravotních důvodů u ošetřujícího lé­kaře,

c)  ve spolupráci s územní správou sociálního zabezpečení provádí kontrolu posuzování zdravotního stavu pro účely pojištění a vede evidenci zápisů o této kontrole,

d)  spolupracuje s územní správou sociálního zabezpečení při kontrole plnění povinností stanovených tímto zákonem ošetřujícím lékařům,

e)  dává ošetřujícímu lékaři předchozí souhlas v případech uvedených v § 56 odst. 3 větě třetí a odst. 6 a v § 57 odst. 3 a 5; udělení nebo neudělení předchozího souhlasu neprodleně sdělí územní správě sociálního zabezpečení k zaznamenání do registru pojištěnců,

f)  ve spolupráci s územní správou sociálního zabezpečení prošetřuje podněty týkající se posuzování dočasné pracovní neschopnosti ošetřujícími lékaři podané zdravotní pojišťovnou a podněty zaměstnavatele ke kontrole důvodnosti dočasné pracovní neschopnosti, potřeby ošetřování nebo potřeby dlouhodobé péče,

g)  podává zdravotní pojišťovně informace z oblasti posuzování zdravotního stavu a dočasné pracovní neschopnosti ošetřujícími lékaři, a to včetně informací o průměrné délce trvání jedné dočasné pracovní neschopnosti podle odbornosti ošetřujícího lékaře, za účelem kontroly efektivního využívání a poskytování zdravotní péče hrazené z veřejného zdravotního pojištění,

h)  předává poskytovateli zdravotních služeb a správnímu úřadu, příslušným podle zvláštního právního předpisu³⁸⁾, pro účely řízení o návrhu na přezkoumání rozhodnutí a o odvolání potřebné kopie podkladů pro toto řízení, a to na jejich žádost,

i)  nařizuje vyšetření zdravotního stavu pojištěnce nebo ošetřované osoby u poskytovatele zdravotních služeb, je-li to nezbytné pro posuzování zdravotního stavu a dočasné pracovní neschopnosti nebo potřeby dlouhodobé péče,

j)  na žádost územní správy sociálního zabezpečení a České správy sociálního zabezpečení posuzuje pracovní schopnost dočasně práce neschopných pojištěnců po uplynutí podpůrčí doby,

k)  provádí kontrolu dočasné pracovní neschopnosti, zhodnocení zdravotního stavu a dosavadního průběhu dočasné pracovní neschopnosti a posuzování pracovní schopnosti po uplynutí podpůrčí doby v případech uvedených v § 82 odst. 4,

l)  informuje příslušný služební orgán o výsledku posouzení kontroly dočasné pracovní neschopnosti a posuzování pracovní schopnosti po uplynutí podpůrčí doby v případech uvedených v § 82 odst. 4, pokud tento orgán o kontrolu nebo posouzení požádal,

m) rozhoduje o ukončení dočasné pracovní neschopnosti, potřeby ošetřování nebo potřeby dlouhodobé péče v případech uvedených v § 75 odst. 1, a to na předepsaných tiskopisech,

n)  na žádost České správy sociálního zabezpečení posuzuje pracovní schopnost dočasně práce neschopných pojištěnců po uplynutí podpůrčí doby a plní úkoly podle písmen e) a k) pro účely odvolacího řízení,

o)  spolupracuje s územními správami sociálního zabezpečení při bezplatném poskytování odborných informací o pojištění pojištěncům a zaměstnavatelům podle § 84 odst. 2 písm. o).

(2) Úkoly podle odstavce 1 písm. b) až f), i) až k) a m) může plnit pouze lékař. Je-li lékař Institutu posuzování zdravotního stavu vedoucím zaměstnancem, je oprávněn dávat státnímu zaměstnanci příkazy k výkonu státní služby podle zákona o státní službě.

(3) Z posuzování pro účely odvolacího řízení je vyloučen lékař, který tutéž věc posuzoval nebo pro takové posouzení vypracoval podklad pro účely rozhodnutí správního orgánu v prvním stupni řízení anebo plnil tentýž úkol v rámci prvního stupně řízení. Posuzování zdravotního stavu pro účely odvolacího řízení musí být vedeno odděleně od posuzování zdravotního stavu pro rozhodování orgánu nemocenského pojištění v prvním stupni; nemohou se na něm podílet osoby, které se účastnily řízení o vydání napadeného rozhodnutí.

komentář k § 84b

Novelou zákona provedenou zákonem č. 412/­2023 Sb. bylo do zákona vloženo nové ustanovení § 84b.

Ustanovení v taxativním výčtu vyjmenovává úkoly nově zřízeného Institutu posuzování zdravotního stavu., a to v souvislosti s přidělením kompetencí v oblasti posuzování zdravotního stavu tomuto Institutu. Nová úprava nezhoršuje dostupnost služeb lékařské posudkové služby, občan bude posuzován na kontaktním pracovišti územní správy sociálního zabezpečení (OSSZ), v jehož obvodu má tento občan místo trvalého pobytu nebo místo hlášeného pobytu, jde-li o cizince. Ponechává se možnost občana dohodnout se s příslušným kontaktním pracovištěm na posouzení jiným kontaktním pracovištěm, pokud tomu na jiném kontaktním pracovišti nebrání vážné provozní důvody.

Obdobně jako jsou upraveny úkoly OSSZ (ÚSSZ) a ČSSZ, se upravují úkoly Institutu v samostatném ustanovení s názvem Úkoly Institutu posuzování zdravotního stavu. Institut přebírá veškeré úkoly lékařské posudkové služby OSSZ (ÚSSZ) i lékařské posudkové služby ČSSZ v nemocenském pojištění. Institut bude v sobě zahrnovat obě instance posuzování zdravotního stavu, bude posuzovat zdravotní stav i pro účely opravných řízení.

§ 85

Úkoly České správy sociálního
zabezpečení

Česká správa sociálního zabezpečení

a)  řídí a kontroluje činnost územních správ sociálního zabezpečení a Institutu posuzování zdravotního stavu v oblasti pojištění,

b)  rozhoduje o odvoláních ve věcech pojištění, v nichž v prvním stupni rozhodla územní správa sociálního zabezpečení a Institut posuzování zdravotního stavu,

c)  jedná před soudem v řízení o přezkoumání rozhodnutí ve věcech pojištění,

d)  vede registr pojištěnců, jde-li o zaměstnané osoby a osoby samostatně výdělečně činné,

˘   Dnem 1. července 2024 v § 85 odst. 1 písm. d) se za slova „zaměstnané osoby“ vkládají slova „ , zaměstnance činné na základě dohody o provedení práce, nejsou-li účastni pojiš­tění,“.

e)  vede registr zaměstnavatelů zaměstnávajících zaměstnané osoby,

˘   Dnem 1. července 2024 v § 85 odst. 1 se na konci textu písmene e) doplňují slova „nebo zaměstnance činné na základě dohody o provedení práce, nejsou-li účastni pojištění“.

f)  zajišťuje vydávání tiskopisů předepsaných podle tohoto zákona a poskytuje tyto tiskopisy bezplatně ostatním orgánům nemocenského pojištění, ošetřujícím lékařům a dalším subjektům, které tyto tiskopisy používají,

g)  zajišťuje plnění úkolů vyplývajících z práva Evropských společenství a plnění úkolů vyplývajících z mezinárodních smluv v oblasti pojištění.

komentář k § 85

Předmětné ustanovení opět v taxativním výčtu vyjmenovává úkoly ČSSZ v NP. ČSSZ je nadřízeným orgánem OSSZ, který řeší veškeré připomínky k práci OSSZ.

Novelou zákona provedenou zákonem č. 412/­2023 Sb. s účinností od 1. ledna 2024 se v odstavci 1 upravují formulačně písmena a) a b). Úprava souvisí se změnou názvu „okresní správa sociálního zabezpečení“ na „územní správa sociálního zabezpečení“ odstavec 2 se ruší celý, úprava souvisí se zřízením nového Institutu posuzování zdravotního stavu.

Novelou zákona provedenou zákonem č. 349/­2023 Sb. s účinností od 1. července 2024 (shodně s novou úpravou § 7a a § 7b – pojištění zaměstnanců činných na základě dohody o provedení práce) se v odstavci 1 písm. c) a d) zakládá registr zaměstnanců činných na základě dohody o provedení práce a registr zaměstnavatelů zaměstnávajících zaměstnance na základě dohody o provedení práce – viz komentář k § 7a a § 7b zákona.

§ 86

Úkoly služebních orgánů

(1) Služební orgány v oborech své působnosti při provádění pojištění příslušníků a pojištění odsouzených osob plní úkoly stanovené tímto zákonem orgánu nemocenského pojištění, pokud nejde o úkoly, které při tomto provádění plní služební útvary, věznice a ústavy pro výkon zabezpečovací detence.

(2) Služební orgány v oborech své působnosti

a)  plní úkoly uvedené v § 84 odst. 2 písm. a), g), j), n) a o),

b)  vedou registr služebních útvarů,

c)  vedou registr pojištěnců, jde-li o příslušníky a odsouzené osoby,

d)  kontrolují plnění povinností služebních útvarů v pojištění,

e)  plní úkoly uvedené v § 84b odst. 1 písm. b) až j) a m) a v § 85 písm. c) a h); úkoly uvedené v § 84b odst. 1 písm. b) až f), i), j) a m),

f)  přijímají rozhodnutí o vzniku dočasné pracovní neschopnosti, doklady potvrzující trvání dočasné pracovní neschopnosti, rozhodnutí o ukončení dočasné pracovní neschopnosti, potvrzení o nařízení karantény, doklady potvrzující trvání karantény, potvrzení o ukončení karantény a další hlášení ve věcech dočasné pracovní neschopnosti, která je povinen podávat ošetřující lékař,

g)  informují neprodleně příslušný služební útvar o skutečnostech potřebných pro stanovení nároku na nemocenské a pro výplatu nemocenského.

komentář k § 86

Ustanovení ukládá úkoly služebním orgánům prvního a druhého stupně. Služební orgány prvního stupně plní obdobné úkoly jako OSSZ včetně rozhodování v prvním stupni ve věcech pojištění, kontrolují dodržování režimu dočasně neschopných k výkonu služby, poskytují bezplatně tiskopisy a odborné informace o pojištění apod. Služební orgány druhého stupně řídí služební orgány prvního stupně a obdobně jako OSSZ zajišťují výplatu dávek do ciziny včetně plnění úkolů vyplývajících z práva Evropských Společenství.

Novelou zákona provedenou zákonem č. 412/­2023 Sb. s účinností od 1. ledna 2024 došlo v ustanovení k řadě změn, převážně legislativně technických.

§ 87

Úkoly Ministerstva práce a sociálních
věcí

Ministerstvo práce a sociálních věcí

a)  řídí a kontroluje výkon státní správy v pojištění,

b)  koordinuje a usměrňuje provádění pojištění ve vztahu k České správě sociálního zabezpečení a ke služebním orgánům,

c)  řídí a kontroluje Českou správu sociálního zabezpečení při provádění pojištění,

d)  sleduje účelné vynakládání prostředků státu určených na pojištění.

komentář k § 87

Ministerstvo práce a sociálních věcí je – jak vyplývá z kompetenčního zákona – ústředním orgánem státní správy mimo jiné pro důchodové zabezpečení a NP. Připravuje návrhy právní úpravy a plní řídící a kontrolní funkci jak vůči ČSSZ, tak vůči všem služebním úřadům. Úkoly jsou rozšířeny o závazky vyplývající pro MPSV z členství České republiky v Evropské unii.

§ 88

Odstraňování tvrdostí

Ministři práce a sociálních věcí, obrany a vnitra, generální ředitel Vězeňské služby České republiky, generální ředitel Gene­rálního ředitelství cel, ředitel Generální inspekce bezpečnostních sborů, ředitel Bezpečnostní informační služby a ředitel Úřadu pro zahraniční styky a informace mohou rozhodnout v oboru své působnosti o odstranění tvrdostí v jednotlivých případech, které se vyskytly při provádění pojištění.

komentář k § 88

Institut odstraňování tvrdostí v jednotlivých případech, které se vyskytly při provádění pojištění, se zachovává vzhledem k jeho existenci v dosavadní platné právní úpravě a možnosti nadále využívat určité „zmírnění“ při provádění pojištění.

Žádost o odstranění tvrdosti se podává buď u OSSZ nebo přímo na MPSV. V žádosti musí být uvedeno, v čem žadatel spatřuje tvrdost. Tvrdostí nemůže být pouhé nesplnění podmínek stanovených zákonem, ale takový stav, kdy daná podmínka má pro pojištěnce nepříznivý dopad.

Oprávnění orgánů nemocenského
pojištění

§ 89

(1) Orgány nemocenského pojištění mohou vyzvat

a)  zaměstnavatele k podání hlášení a předložení záznamů o skutečnostech rozhodných pro posouzení účasti za­městnanců na pojištění a pro nárok na dávky, jejich výši a výplatu,

b)  pojištěnce, aby sdělil, popřípadě doložil skutečnosti rozhodné pro provádění jeho pojištění,

c)  příjemce dávky, aby osvědčil skutečnosti rozhodné pro nárok na dávku, její výši a výplatu,

d)  zaměstnavatele, který zaměstnává méně než 26 zaměstnan­ců účastných pojištění, osobu samostatně výdělečně činnou a zahraničního zaměstnance, aby se za účelem provedení kontroly plnění jejich povinností v pojištění, včetně placení pojistného na nemocenské pojištění, dostavili v určeném termínu na územní správu sociálního zabezpečení, popří­padě na místo určené touto správou; za zaměstnavatele, který zaměstnává méně než 26 zaměstnanců účastných pojištění, se pro tyto účely považuje zaměstnavatel, který ke dni vyhotovení výzvy územní správy sociálního zabezpečení má v registru pojištěnců evidováno méně než 26 těchto zaměstnanců,

e)  držitele poštovní licence, aby doložil skutečnosti týkající se výplaty dávek, zejména komu, kdy a v jaké výši byly vyplaceny,

f)  peněžní ústav, aby doložil skutečnosti týkající se výplaty dávek, zejména komu, kdy a v jaké výši byly připsány na účet.

(2) Lhůtu ke splnění povinností uvedených v odstavci 1 stanoví orgán nemocenského pojištění; tato lhůta nesmí být kratší než 8 kalendářních dnů ode dne doručení nebo sdělení výzvy ke splnění těchto povinností.

komentář k § 89

Všechny orgány NP včetně služebních orgánů prvního a druhého stupně mají příslušná oprávnění stanovená zákonem. V rámci těchto svých oprávnění může OSSZ vyzvat zaměstnavatele, který zaměstnává méně než 26 zaměstnanců, a OSVČ, aby se dostavili na OSSZ k provedení kontroly plnění jejich povinností. Povinnost zaměstnavatelů vyhovět výzvě OSSZ je uvedena v § 98 zákona.

Novelou zákona provedenou zákonem č. 412/­2023 Sb. s účinností od 1. ledna 2024 došlo v ustanovení § 1 písm. d) k legislativně technické změně související s novými územními pracovišti sociálního zabezpečení – viz komentář k § 50 zákona.

§ 90

Orgány nemocenského pojištění jsou oprávněny

a)  přezkoumat správnost a úplnost záznamů a hlášení, které jsou zaměstnavatelé pro účely provádění pojištění povinni vést, včasnost a způsob jejich předložení a podání,

b)  kontrolovat účetní a další podklady, které jsou rozhodné pro účast na pojištění, stanovení nároku na dávku, její výši a výplatu, a to včetně určení výše pojistného na sociální zabezpečení a příspěvku na státní politiku zaměstnanosti,

c)  dohodnout se zaměstnavatelem změnu lhůty pro plnění jeho povinnosti uvedené v § 94 odst. 1 a 2,

d)  dát příslušné zdravotní pojišťovně podnět ke kontrole poskytování zdravotní péče a postupu ve věcech dočasné pracovní neschopnosti, potřeby ošetřování a potřeby dlouhodobé péče ošetřujícím lékařem,

e)  vyžadovat od poskytovatelů pracovnělékařských služeb vy­jádření o zdravotní způsobilosti dočasně práce neschopného pojištěnce vykonávat dosavadní zaměstnání; poskytovatelé pracovnělékařských služeb přitom vychází ze zprávy o zdra­votním stavu pojištěnce, kterou jim orgán nemocenského pojištění zaslal,

f)  vyžadovat opisy z evidence přestupků vedené Rejstříkem trestů pro účely řízení o stanovení výše nemocenského podle § 31 a o regresní náhradě podle § 126.

komentář k § 90

Orgány NP mají právo přezkoumat správnost a úplnost záznamů a hlášení, které vedou zaměstnavatelé včetně oprávnění zaměstnanců orgánů NP vstupovat přímo do prostorů zaměstnavatelů za účelem plnění povinností uložených tímto zákonem.

§ 91

(1) Pověření zaměstnanci orgánů nemocenského pojištění jsou oprávněni kontrolovat plnění povinností uložených zaměstnavatelům a osobám samostatně výdělečně činným tímto zákonem; k odstra­nění zjištěných nedostatků jsou oprávněni ukládat nápravná opatření, popřípadě vyžadovat přijetí opatření k ná­pravě ve stanovené lhůtě.

(2) Pověření zaměstnanci orgánu nemocenského pojištění provádějící kontrolu podle odstavce 1 jsou povinni se prokázat průkazem vydaným podle zvláštního právního předpisu⁷⁷⁾ nebo průkazem vydaným orgánem nemocenského pojištění. Průkaz podle věty první je pověřením ke kontrole plnění povinností uložených zaměstnavatelům a osobám samostatně výdělečně činným tímto zákonem. Náležitosti průkazu stanoví prováděcí právní předpis.

komentář k § 91

Zaměstnanci orgánů NP jsou oprávněni kontrolovat plnění povinností uložených tímto zákonem. Přitom postupují podle zákona č. 255/­2012 Sb., o kontrole (kontrolní řád).

Díl 2

Úkoly dalších orgánů

§ 91a

Osoby samostatně výdělečně činné, které samostatnou výdělečnou činnost provozují na základě oprávnění podle živ­nostenského zákona, mohou za podmínek stanovených živnostenským zákonem přihlášky k pojištění a odhlášky z pojištění podat též u živnostenského úřadu^47a).

komentář k § 91a

Ustanovení umožňuje OSVČ podat přihlášku k NP na živnostenském úřadu [podle § 45a zákona č. 455/­1991 Sb.., o živnostenském podnikání (živnostenský zákon)]. V praxi se však doporučuje podat přihlášku přímo na OSSZ, neboť ta OSVČ poskytne ucelené informace.

§ 91b

Osoby samostatně výdělečně činné mohou za podmínek stanovených zákonem o daních z příjmů podat přihlášky k pojištění u orgánů Finanční správy České republiky společně s oznámením o vstupu do paušálního režimu.

komentář k § 91b

Za OSVČ, která je v paušálním režimu, zajišťuje za dobu tohoto režimu plnění povinnosti vůči OSSZ příslušný finanční úřad. Doklady potřebné pro vedení OSVČ v registru pojištěnců u OSSZ (oznámení o zahájení činnosti a změny v zaslaných údajích) předává finanční úřad příslušné OSSZ. V případě, že OSVČ zahajuje samostatnou výdělečnou činnost a přihlašuje se do paušálního režimu, může s touto přihláškou u finančního úřadu podat i přihlášku k dobrovolnému NP. I v tomto případě se však doporučuje podat přihlášku přímo na OSSZ, neboť ta OSVČ poskytne ucelené informace.

Díl 3

Úkoly zaměstnavatelů v pojištění

Oddíl 1

Rozdělení zaměstnavatelů a jejich příslušnost k plnění úkolů v pojištění

§ 92

(1) Úkoly zaměstnavatelů v pojištění plní v rozsahu dále stanoveném

a)  zaměstnavatelé, kteří jsou povinni se přihlásit do registru zaměstnavatelů (§ 93 a 123),

b)  služební útvary,

c)  věznice a ústavy pro výkon zabezpečovací detence, jde-li o odsouzené osoby.

(2) Úkoly zaměstnavatelů uvedených v odstavci 1 písm. a) plní u

a)  zaměstnanců v pracovním poměru zaměstnavatel, k němuž jsou v pracovním poměru,

b)  státních zaměstnanců podle služebního zákona služební úřad, v němž je státní zaměstnanec zařazen k výkonu státní služby,

c)         členů družstev družstvo, jehož jsou členy, jestliže mimo pracovněprávní vztah vykonávají pro družstvo práci,

d)  zaměstnanců činných na základě dohody o pracovní činnosti nebo dohody o provedení práce zaměstnavatel, který uzavřel se zaměstnancem tuto dohodu,

e)  pracovníků v pracovním vztahu uzavřeném podle cizích právních předpisů zaměstnavatel, který uzavřel s pracov­níkem tento vztah,

f)  soudců soud, k němuž je soudce přidělen k výkonu funk­ce,

g)  členů zastupitelstev územních samosprávných celků a za­stupitelstev městských částí nebo městských obvodů územně členěných statutárních měst a hlavního města Prahy, útvar, který vyřizuje pracovní záležitosti zaměstnanců těchto územních samosprávných celků,

h)  poslanců Poslanecké sněmovny Parlamentu České repub­liky, Kancelář Poslanecké sněmovny a u senátorů Senátu Parlamentu České republiky Kancelář Senátu,

i)  členů vlády orgán, který členům vlády vyplácí plat,

j)  prezidenta, viceprezidenta a členů Nejvyššího kontrolního úřadu Nejvyšší kontrolní úřad,

k)  členů Rady pro rozhlasové a televizní vysílání Úřad Rady pro rozhlasové a televizní vysílání, předsedy Energetického regulačního úřadu Energetický regulační úřad členů Rady Ústavu pro studium totalitních režimů Ústav pro studium to­talitních režimů , členů Národní rozpočtové rady Úřad Národní rozpočtové rady a u členů Rady Českého telekomunikačního úřadu Český telekomunikační úřad,

l)  finančního arbitra a zástupce finančního arbitra Kancelář finančního arbitra,

m) Veřejného ochránce práv a zástupce Veřejného ochránce práv Kancelář Veřejného ochránce práv,

n)  osob uvedených v § 5 písm. a) bodě 11 správní úřad nebo právnická osoba uvedená v tomto ustanovení anebo ten, kdo má u osob vykonávajících veřejnou funkci postavení zaměstnavatele,

o)  dobrovolných pracovníků pečovatelské služby právnická osoba, která těmto pracovníkům vyplácí odměnu za výkon pečovatelské ­služby,

p)         osob pečujících a osob v evidenci orgán, který vyplácí odměnu pěstouna podle zvláštního právního předpisu¹³⁾,

q)  osob uvedených v § 5 písm. a) bodě 15 ten, pro něhož jsou tyto osoby činné,

r)  smluvních zaměstnanců smluvní zaměstnavatel,

s)         společníků a jednatelů společnosti s ručením omezeným tato společnost,

t)        komanditistů komanditní společnosti tato společnost,

u)         ředitelů obecně prospěšné společnosti tato společnost,

v)         prokuristů zaměstnavatel, který je zmocnil prokurou,

w)        likvidátorů ten, kdo likvidátorovi vyplácí příjem z činnosti likvidátora,

x)         členů kolektivních orgánů právnické osoby uvedených v § 5 písm. a) bodě 18 tato právnická osoba,

y)         vedoucích organizačních složek právnické osoby uvedených v § 5 písm. a) bodě 20 tato organizační složka,

z)  osob uvedených v § 5 písm. a) bodě 21 právnická osoba, která tyto osoby pověřila obchodním vedením na základě smluvního zastoupení podle občanského zákoníku.

(3) Úkoly zaměstnavatelů uvedených v odstavci 1 písm. a) plní u zaměstnanců uvedených v § 5 písm. a) bodě 22 ten, kdo zaměstnává tyto zaměstnance.

komentář k § 92

Ustanovení vymezuje úkoly právnických a fyzických osob majících podle tohoto zákona postavení zaměstnavatele u jednotlivých kategorií pojištěnců.

Kancelář Poslanecké sněmovny plní úkol zaměstnavatele i u poslanců Evropského parlamentu.

Úkoly zaměstnavatelů v pojištění plní i věznice a vazební věznice, jde-li o odsouzené osoby zařazené do práce a o pojištěnce, kteří vykonávají pojištěnou činnost ve vazbě.

Oddíl 2

Úkoly zaměstnavatelů přihlašovaných do registru zaměstnavatelů

§ 93

(1) Zaměstnavatel, který zaměstnává zaměstnané osoby, je povinen přihlásit se nejpozději do 8 kalendářních dnů od svého vzniku na předepsaném tiskopisu do registru zaměstnavatelů; na tomto tiskopise uvádí též všechny peněžní ústavy v České republice, u nichž má vedeny účty. Zaměstnavatel je povinen uvést na tomto tiskopisu též všechny své mzdové účtárny s uve­dením jejich adres a osob, které jsou za ně oprávněny jednat jménem zaměstnavatele. Jestliže zaměstnavatel, který není povinen se přihlásit do registru zaměstnavatelů podle věty první nebo není povinen se přihlásit podle § 136 odst. 4 zákona o zaměstnanosti, zaměstnává zaměstnance, jehož zaměstnání je zaměstnáním malého rozsahu nebo zaměstnáním na základě dohody o pro­vedení práce, a v průběhu tohoto zaměstnání vznikne tomuto zaměstnanci pojištění, je zaměstnavatel povinen se přihlásit do registru zaměstnavatelů nejpozději do 8 kalendářních dnů po kalendářním měsíci, v němž tomuto zaměstnanci pojištění vzniklo.

˘    Dnem 1. července 2024 v § 93 odst. 1 větě první se za slovo „osoby“ vkládají slova „nebo zaměstnance činné na základě dohody o provedení práce, nejsou-li účastni pojištění.“.

˘    Dnem 1. července 2024 v § 93 odst. 1 větě třetí se slova „nebo zaměstnáním na základě dohody o provedení práce“ zrušují.

(2) Zaměstnavatel je povinen ve lhůtě uvedené v odstavci 1 větě první přihlásit na předepsaném tiskopisu do registru zaměst­navatelů též každou svou mzdovou účtárnu; na tomto tiskopise je povinen uvést též okruh zaměstnanců organizační složky, popřípadě jinak vymezený okruh zaměstnanců, pro které mzdová účtárna vede evidenci mezd nebo platů. Pokud bude mzdová účtárna zřízena až po podání přihlášky zaměstnavatele do registru zaměstnavatelů podle odstavce 1, běží lhůta 8 kalendářních dnů k jejímu přihlášení ode dne jejího zřízení.

(3) Zaměstnavatel je povinen písemně ohlásit každou změ­nu údajů, které uvedl na předepsaném tiskopisu podaném podle odstavců 1 a 2, a to do 8 kalendářních dnů ode dne, kdy změna nastala. Zaměstnavatel je dále povinen písemně ohlásit rozhodnutí soudu o zrušení zaměstnavatele, a to do 8 dnů ode dne právní moci tohoto rozhodnutí, a ve stejné lhůtě též další případy zrušení zaměstnavatele podle zvláštních právních předpisů⁴⁸⁾. Fyzická osoba, která pokračuje v živnosti po úmrtí fyzické osoby, která byla zaměstnavatelem, do skončení řízení o projednání dědictví je povinna písemně ohlásit do 30 dnů územní správě sociálního zabezpečení den úmrtí této fyzické osoby a své pokračování v její živnosti podle zvláštního právního předpisu⁴⁹⁾.

(4) Zaměstnavatel je povinen se odhlásit na předepsaném tiskopisu z registru zaměstnavateů, a to do 8 kalendářních dnů ode dne, kdy přestal být zaměstnavatelem. V případě zániku zaměstnavatele je povinen jeho právní nástupce odhlásit ho na předepsaném tiskopisu z registru zaměstnavatelů, a to do 8 kalen­dářních dnů ode dne jeho zániku. V případě zániku zaměstnavatele bez právního nástupce je povinen ten, kdo byl ke dni zániku zaměstnavatele pověřen jeho likvidací, odhlásit zaměstnavatele na předepsaném tiskopisu z registru zaměstnavatelů, a to nejméně do 8 kalendářních dnů ode dne jeho zániku.

(5) Při zrušení mzdové účtárny, která byla zapsána v re­gistru zaměstnavatelů, je zaměstnavatel povinen odhlásit ji na předepsaném tiskopisu, a to do 8 kalendářních dnů ode dne zrušení mzdové účtárny.

(6) Zaměstnavatelé a jejich mzdové účtárny jsou povinni ve styku s územní správou sociálního zabezpečení a Českou správou sociálního zabezpečení používat přidělený variabilní symbol zaměstnavatele a mzdové účtárny.

(7) Ustanovení odstavce 1 věty druhé a odstavce 2 neplatí, má-li zaměstnavatel jen jednu mzdovou účtárnu, jejíž místo je shodné se sídlem zaměstnavatele.

(8) Ustanovení odstavců 1 až 7 se nevztahují na zaměst­navatele, který zaměstnává jen zahraniční zaměstnance.

(9) Úkoly podle odstavců 1 až 5 plní zaměstnavatelé u příslušné územní správy sociálního zbezpečení.

komentář k § 93

Úkolem zaměstnavatele je zejména včasné přihlášení se na předepsaném tiskopisu do registru zaměstnavatelů, a to včetně přihlášení svých mzdových účtáren, a hlášení všech změn v údajích. Zaměstnavatel je povinen hlásit v uvedené lhůtě i zrušení své mzdové účtárny, která byla v rejstříku zapsána. K identifikaci zaměstnavatele a jeho mzdových účtáren je OSSZ přidělováno evidenční číslo zaměstnavateli a jeho jednotlivým mzdovým účtárnám.

Novelou zákona provedenou zákonem č. 75/­2023 Sb. s účinností od 1. dubna 2023 došlo ke zpřesnění odstavce 1. Úprava souvisí s novými povinnostmi pro zaměstnavatele, které stanoví zákon o zaměstnanosti. Jedná se o rozšíření evidence ČSSZ o osoby požívající dočasnou ochranu, které jsou v pracovním poměru nebo činné na základě dohody o pracovní činnosti, jejichž zaměstnání je zaměstnáním malého rozsahu podle zákona o nemocenském pojištění, nebo činné na základě dohody o provedení práce.

Novelou zákona provedenou zákonem č. 412/­2023 Sb. s účinností od 1. ledna 2024 došlo v odstavcích 3, 6 a 9 k legislativně technické změně související s novými územními pracovišti sociálního zabezpečení – viz komentář k § 50 zákona.

Novelou zákona provedenou zákonem č. 349/­2023 Sb. s účinností od 1. července 2024 (shodně s novou úpravou § 7a a § 7b – pojištění zaměstnanců činných na základě dohody o provedení práce) se do první a třetí věty odstavce 1 vkládají zaměstnanci činní na základě dohody o provedení práce, nejsou-li účastni pojištění.

§ 94

(1) Zaměstnavatel je povinen oznámit územní správě sociálního zabezpečení v elektronické podobě na elektronickou adresu určenou touto správou na předepsaném tiskopisu den nástupu zaměstnance do zaměstnání, které mu založilo účast na pojištění, a to do 8 kalendářních dnů ode dne nástupu do zaměstnání, a den skončení doby zaměstnání se zaměstnancem, a to nejpozději v pracovní den následující po dni skončení doby zaměstnání. U smluvního zaměstnance oznamuje zaměstnavatel podle věty první den zahájení výkonu práce na území České republiky a den skončení výkonu této práce, do 8 kalendářních dnů ode dne zahájení nebo skončení výkonu této práce. U zaměstnance, jehož zaměstnání je zaměstnáním malého rozsahu, a zaměstnance činného na základě dohody o provedení práce, u kterých zaměstnavatel nebyl povinen oznámit den nástupu do zaměstnání podle § 136 odst. 3 zákona o zaměstnanosti, oznamuje zaměstnavatel den nástupu tohoto zaměstnance do zaměstnání do 20. kalendářního dne kalendářního měsíce následujícího po kalendářním měsíci, v němž tomuto zaměstnanci vznikla účast na pojištění; vznikla-li tomuto zaměstnanci v kalendářním měsíci, v němž doba zaměstnání skončila, účast na pojištění na základě postupu podle § 7 odst. 3 a § 7a odst. 2 části věty za středníkem, oznamuje zaměstnavatel den nástupu do zaměstnání do 20. kalendářního dne kalendářního měsíce následujícího po kalendářním měsíci, v němž byl zúčtován příjem, který založil účast na pojištění. U zaměstnance, u kterého zaměstnavatel oznámil den nástupu do zaměstnání podle § 136 odst. 3 zákona o zaměstnanosti, je postup podle věty třetí splněn. Jestliže zaměstnanec uplatnil nárok na výplatu dávky a zaměstnavatel ještě den nástupu zaměstnance do zaměstnání neoznámil, učiní zaměstnavatel toto oznámení současně s předáním žádosti tohoto zaměstnance o dávku podle § 97 odst. 1. Jestliže by lhůta pro oznámení skončení doby zaměstnání uplynula dříve, než lhůta pro oznámení dne nástupu zaměstnance do zaměstnání, oznamuje zaměstnavatel den skončení doby zaměstnání těchto zaměstnanců ve lhůtě stanovené pro oznámení dne nástupu těchto zaměstnanců do zaměstnání.

˘    Dnem 1. července 2024 v § 94 odst. 1 se na konci textu věty první doplňují slova „ ; to neplatí, jde-li o zaměstnance činného na základě dohody o provedení práce“.

˘    Dnem 1. července 2024 v § 94 odst. 1 větě třetí se slova „a zaměstnance činného na základě dohody o provedení práce, u kterých“ nahrazují slovy „u kterého“ a slova „a § 7a odst. 2 části věty za středníkem“ se zrušují.

(2) Zaměstnavatel je povinen písemně ohlásit územní sprá­vě sociálního zabezpečení změnu údajů uvedených na oznámení o nástupu zaměstnance do zaměstnání, a to do 8 dnů ode dne, kdy se o této změně dozvěděl.

(3) Zaměstnavatel je povinen v oznámení o dni nástupu zaměstnance do zaměstnání (zahájení výkonu práce na území České republiky u smluvního zaměstnance) podle odstavce 1 uvést též údaje o zaměstnanci potřebné pro zanesení do registru pojištěnců (§ 122).

(4) Součástí oznámení podle odstavce 1 o dni skončení doby zaměstnání se zaměstnancem jsou též údaje podle § 42 odst. 3 zákona o zaměstnanosti potřebné pro přiznání a poskytování podpory v nezaměstnanosti, týká-li se toto oznámení zaměstnaných osob.

komentář k § 94

Zaměstnavatel je povinen v rámci zajištění řádného provádění NP zaměstnaných osob oznámit příslušné OSSZ den nástupu zaměstnance do zaměstnání, den skončení zaměstnání, popř. si lhůtu dohodnout s OSSZ jinak. Rovněž je povinen hlásit všechny změny nahlášených údajů. Plnění této povinnosti je základní podmínkou vedení registru pojištěnců a provádění NP. Povinným údajem v registru pojištěnců je i údaj o tom, jestli zaměstnání je či není zaměstnáním malého rozsahu.

Všechny údaje o zaměstnanci, které obsahuje registr pojištěnců, uvádí zaměstnavatel na tiskopise „Oznámení o nástupu zaměstnance“ (§ 95 zákona). Tento tiskopis a návod na jeho vyplnění jsou uveřejněny na webových stránkách ČSSZ v oddílu Tiskopisy.

U zaměstnanců, jejichž účast na NP se posuzuje v každém konkrétním kalendářním měsíci trvání zaměstnání zvlášť (tj. u zaměstnání malého rozsahu a u dohod o provedení práce) lhůta pro oznamovací povinnost pro nástup do zaměstnání platí do 20. dne kalendářního měsíce po měsíci, v němž byl zaměstnanec poprvé účasten NP. Jestliže je za takový měsíc uplatňován nárok na dávku NP, nemůže bát žádost o dávku nebo „Příloha k žádosti o nemocenské“ zaslána OSSZ dříve než oznámení o nástupu do zaměstnání.

U všech zaměstnání platí pro oznámení skončení zaměstnání osmidenní lhůta po dni skončení zaměstnání s jedinou výjimkou. U zaměstnání malého rozsahu a u zaměstnání na dohodu o provedení práce se oznamuje skončení zaměstnání zároveň s oznámením o nástupu do zaměstnání, pokud lhůta pro oznámení skončení zaměstnání uplyne dříve než pro oznámení nástupu do zaměstnání.

Novelou zákona provedenou zákonem č. 75/­2023 Sb. s účinností od 1. dubna 2023 došlo k úpravě odstavce 1. Úprava souvisí s novými povinnostmi pro zaměstnavatele, které stanoví zákon o zaměstnanosti. Jedná se o rozšíření evidence ČSSZ o osoby požívající dočasnou ochranu, které jsou v pracovním poměru nebo činné na základě dohody o pracovní činnosti, jejichž zaměstnání je zaměstnáním malého rozsahu podle zákona o nemocenském pojištění, nebo činné na základě dohody o provedení práce.

Důležité

     Novelou zákona provedenou zákonem č. 321/­2023 Sb. s účinností od 1. ledna 2024 došlo ke zrušení odstavce 3 předmětného ustanovení. Zrušuje se institut dohod uzavíraných mezi zaměstnavatelem a okresní správou sociálního zabezpečení, na jejímž základě bylo možné dohodnout jinou lhůtu pro plnění oznamovacích povinností, než jaké jsou stanoveny v § 94 zákona. Na základě poznatků ČSSZ již tento institut není potřebný, a to zejména s ohledem na elektronickou komunikaci mezi ČSSZ a zaměstnavateli. V současné době k předávání informací mezi ČSSZ a zaměstnavateli dochází spíše ve lhůtách kratších, než jak jsou stanoveny zákonem.

Novelou zákona provedenou zákonem č. 412/­2023 Sb. s účinností od 1. ledna 2024 došlo v odstavcích 1 a 2 k legislativně technické změně související s novými územními pracovišti sociálního zabezpečení – viz komentář k § 50 zákona.

Novela zákona provedená zákonem č. 349/­2023 Sb. s účinností od 1. července 2024 (shodně s novou úpravou § 7a a § 7b – pojištění zaměstnanců činných na základě dohody o provedení práce) doplnila v odstavci 1 větě první a třetí zaměstnance činné na základě dohody o provedení práce.

Osmidenní lhůta pro oznámení skončení zaměstnání platí bez výjimky pro všechny zaměstnavatele i od 1. 4. 2022 (novela zákona provedená zákonem č. 248/­2021 Sb.), kdy byl do ustanovení doplněn odstavec 5 a uložena povinnost zároveň s tímto oznámením zaslat ČSSZ na předepsaném tiskopise údaje potřebné pro úřady práce potřebné k posouzení nároku na podporu v nezaměstnanosti a pro stanovení její výše.

§ 95

(1) Zaměstnavatel je povinen vést evidenci o svých za­městnancích účastných pojištění, která musí pro účely pojištění obsahovat tyto údaje:

a)  jméno, příjmení, rodné příjmení, rodné číslo, datum a místo narození, místo trvalého, popřípadě hlášeného pobytu zaměstnance, den nástupu do zaměstnání a skončení doby zaměstnání, druh činnosti zakládající účast na pojištění, údaj o místě výkonu práce, je-li toto místo trvale v cizině, a o tom, zda je zaměstnanec v cizině povinně účasten důchodového pojištění, státní občanství, a byl-li zaměst­nanec povinně účasten důchodového pojištění v cizině a zaměstnavatel je jeho prvním zaměstnavatelem po skončení této účasti nebo za jejího trvání, též údaj o názvu a adrese cizozemského nositele pojištění a o cizozemském čísle pojištění, a u smluvního zaměstnance též identifikační údaje jeho zahraničního zaměstnavatele, jakož i den zahájení a den skončení výkonu práce smluvního zaměstnance na území České republiky,

b)  výši sjednaného (stanoveného) započitatelného příjmu,

c)  výši započitatelného příjmu za jednotlivá mzdová (výplatní) období.

d)  dobu dočasné pracovní neschopnosti zaměstnance a dobu karantény, které spadají do doby zaměstnání, dobu ošetřování fyzické osoby v případech uvedených v § 39 (péče o dítě ve věku do 10 let), dobu poskytování dlouhodobé péče, dobu mateřské dovolené a rodičovské dovolené, dobu vazby, dobu vý­konu zabezpečovací detence a výkonu trestu odnětí svobody zaměstnance a další dny jeho omluvené nepřítomnosti v práci, dny pracovního volna bez náhrady příjmu, poskytnutých zaměstnanci jeho zaměstna­vatelem v případech, kdy zaměstnanec nemá na pracovní volno nárok, a dny výkonu práce zaměstnance v pojištěné činnosti v době, v níž má nárok na výplatu nemocenského, peněžité pomoci v mateřství, otcovské, ošetřovného a dlouhodobého ošetřovného,

e)  neomluvené pracovní dny zaměstnance, popřípadě jejich části,

f)  záznam, zda zaměstnanec pobírá starobní, nebo invalidní důchod, a od kdy jej pobírá, plátce tohoto důchodu, a je-li tento důchod pobírán ze státu, s nímž Česká republika uzavřela mezinárodní smlouvu o sociálním zabezpečení, též záznam o tom, z jakého státu je tento důchod pobírán a jaký cizozemský nositel pojištění je plátcem důchodu,

g)  předcházející orgán, který prováděl pojištění zaměstnance, pokud jím není územní správa sociálního zabezpečení,

h)  výši vyměřovacího základu pro pojistné,

i)  název zdravotní pojišťovny, u níž je zaměstnanec zdravotně pojištěn,

j)  nepodléhá-li zaměstnanec nebo smluvní zaměstnanec pojištění podle tohoto zákona, údaje o jeho povinné účasti na důchodovém pojištění v cizině.

(2) Zaměstnavatel je povinen vést o svých zaměstnancích, jejichž zaměstnání jim nezakládá účast na pojištění, údaje uve­dené v odstavci 1 písm. a) až c) s tím, že údaj o druhu činnosti se týká činnosti, která nezakládá účast na pojiš­tění.

(3) Povinnost uvedená v odstavci 2 platí též pro zaměstna­vatele, který není povinen se přihlásit do registru zaměstnavatelů, a pro zaměstnavatele, který je z tohoto registru odhlášen.

˘    Dnem 1. července 2024 v § 95 se doplňuje odstavec 4, který zní:

(4) Zaměstnavatel je povinen vést evidenci o svých zaměstnancích činných na základě dohody o provedení práce, která obsahuje údaje podle odstavce 1.

komentář k § 95

Evidence o zaměstnancích, kterou je zaměstnavatel povinen vést, musí obsahovat údaje pro účely pojištění. Výčet údajů je uveden taxativně včetně záznamů o pobírání starobního, plného invalidního a částečného invalidního důchodu, jestliže je tento důchod pobírán z jiného členského státu Evropské unie, a názvu zdravotní pojišťovny, u níž je zaměstnanec pojištěn. Titul se považuje za součást příjmení.

Zaměstnavatel, který je služebním úřadem, je povinen evidovat dobu dočasné pracovní neschopnosti i u státního zaměstnance, který byl z organizačních důvodů zařazen mimo výkon služby. Po tuto dobu má státní zaměstnanec nárok na plat ve výši 80 % měsíčního platu po dobu až 6 měsíců, proto mu při uznání dočasné pracovní neschopnosti nenáleží nemocenské. Bude-li však dočasná pracovní neschopnost trvat i po skončení nároku na výplatu náhrady platu, bude mu náležet nemocenské. Zaměstnavatel je povinen v takovém případě zaslat OSSZ žádost o nemocenské spolu s přílohou.

Novelou zákona provedenou zákonem č. 412/­2023 Sb. s účinností od 1. ledna 2024 došlo v odstavci 1 písm. g) k legislativně technické změně související s novými územními pracovišti sociálního zabezpečení – viz komentář k § 50 zákona.

Novela zákona provedená zákonem č. 349/­2023 Sb. s účinností od 1. července 2024 (shodně s novou úpravou § 7a a § 7b – pojištění zaměstnanců činných na základě dohody o provedení práce) doplnila do předmětného ustanovení nový odstavec 8 a stanovila zaměstnavateli povinnost vést evidenci o svých zaměstnancích činných na základě dohody o provedení práce.

§ 96

Zaměstnavatel je povinen uschovávat záznamy o skuteč­nostech uvedených v § 95 po dobu 10 kalendářních roků násle­dujících po roce, kterého se týkají, pokud zvláštní právní předpis nestanoví pro záznamy, které mají charakter účetních záznamů, delší uschovací dobu. Za záznamy o těch­to skutečnostech se vždy považují doklady o druhu, vzniku a skončení pracovního vztahu a záznamy o evidenci docházky do práce, včetně doby pracovního volna bez náhrady příjmu. Zaměstnavatel je dále povinen po dobu uvedenou ve větě první uschovávat originály žádostí svých zaměstnaných osob, jde-li o dávky podle § 4 písm. b) až f), a dalších podkladů, jejichž kopie předal územní správě sociálního zabezpečení postupem podle § 97 odst. 1 věty druhé. Zaniká-li zaměstnavatel bez právního nástupce před uplynutím lhůty uvedené ve větě první, je zaměstnavatel povinen zajistit po tuto dobu úschovu záznamů a sdělit územní správě sociálního zabezpečení místo, na kterém budou záznamy uloženy.

komentář k § 96

Údaje, které je zaměstnavatel povinen podle § 95 zákona vést ve své evidenci, musí být zaměstnavatelem uschovávány po dobu 10 kalendářních roků; údaje, které mají charakter účetních záznamů, jsou uschovávány delší uschovací dobu.

Novelou zákona provedenou zákonem č. 412/­2023 Sb. s účinností od 1. ledna 2024 došlo v předmětném ustanovení k legislativně technické změně související s novými územními pracovišti sociálního zabezpečení – viz komentář k § 50 zákona.

§ 97

(1) Zaměstnavatel je povinen přijímat žádosti svých zaměstnaných osob o dávky, s výjimkou nemocenského, a další podklady potřebné pro stanovení nároku na dávky a jejich výplatu a neprodleně je spolu s údaji potřebnými pro výpočet dávek předávat územní správě sociálního zabezpečení. Žádosti a podklady podle věty první zaměstnavatel převede do elektronické podoby a aspoň ve formě prosté kopie je předává územní správě sociálního zabezpečení datovou zprávou způsobem uvedeným v § 162 odst. 1; pro předávání žádostí a podkladů platí ustanovení § 162 odst. 2 písm. a) v části věty první za středníkem a § 162 odst. 3 písm. b) obdobně. Údaje pro výpočet dávek zaměstnavatel zasílá v elektronické podobě na elektronickou adresu určenou územní správou sociálního zabezpečení. Jde-li o žádost o otcovskou, předává zaměstnavatel tuto žádost územní správě sociálního zabezpečení podle věty první neprodleně po uplynutí podpůrčí doby podle § 38b, a jde-li o žádost o ošetřovné, předává zaměstnavatel tuto žádost po uplynutí podpůrčí doby podle § 40 nebo po vydání potvrzení o trvání potřeby ošetřování podle § 69 písm. a).

(2) Zaměstnavatel je povinen přijímat podklady potřebné pro stanovení nároku na nemocenské a jeho výplatu a spolu s údaji potřebnými pro výpočet nemocenského je předávat územní správě sociálního zabezpečení; údaji potřebnými pro výplatu nemocenského jsou též údaje o způsobu výplaty mzdy, platu nebo odměny. Podklady pro výpočet nemocenského a údaje o způsobu výplaty mzdy, platu nebo odměny zaměstnavatel zasílá územní správě sociálního zabezpečení neprodleně po uplynutí prvních 14 dnů trvání dočasné pracovní neschopnosti nebo trvání nařízené karantény v elektronické podobě na elektronickou adresu určenou územní správou sociálního zabezpečení. Pro předávání podkladů pro stanovení nároku na nemocenské platí odstavec 1 věta druhá obdobně.

(3) Zaměstnavatel je povinen územní správě sociálního zabezpečení neprodleně oznamovat též všechny skutečnosti, které mohou mít vliv na výplatu dávek.

(4) Údaje potřebné pro výpočet dávek se předávají na předepsaném tiskopisu; těmito údaji se rozumí vyměřovací základy pro pojistné na nemocenské a důchodové pojištění uvedené v § 18 odst. 2 a vyloučené dny uvedené v § 18 odst. 7. Plátce odměny pěstouna, která osobě pečující a osobě v evidenci náleží podle zákona o sociálně-právní ochraně dětí, oznamuje na předepsaném tiskopisu pro účely výpočtu dávek měsíční výši této odměny, která osobě pečující a osobě v evidenci náležela za kalendářní měsíc předcházející kalendářnímu měsíci, v němž u něj vznikla sociální událost, popřípadě za kalendářní měsíc, v němž u něj vznikla sociální událost.

(5) Zaměstnavatel je dále povinen předávat územní správě sociálního zabezpečení nejpozději v následující pracovní den po dni, který je určen pro výplatu mezd a platů, údaje potřebné podle § 44 pro stanovení výše vyrovnávacího příspěvku v těhotenství a mateřství, a to za ty kalendářní měsíce, v nichž aspoň po část trvalo převedení podle § 42 odst. 1 až 3; těmito údaji se rozumí započitatelný příjem za kalendářní měsíc, v němž trvalo toto převedení aspoň po jeho část, a počet dnů uvedený v § 43 odst. 2.

(6) Je-li u zaměstnance nařízen výkon rozhodnutí srážkami ze mzdy, je zaměstnavatel povinen spolu s údaji potřebnými pro výpočet dávek předat územní správě sociálního zabezpečení podklady pro provádění srážek z dávek nemocenského pojištění; těmito podklady se rozumí kopie usnesení o nařízení výkonu rozhodnutí, sdělení výše dosud provedených srážek a sdělení, jaká část základní částky⁸⁶⁾ nemá být územní správou sociálního zabezpečení srážena⁸⁷⁾. Pokud zaměstnavatel již předal územní správě sociálního zabezpečení údaje potřebné pro výpočet dávek a důvod pro poskytování dávky nemocenského pojištění nadále trvá, je povinen předat územní správě sociálního zabezpečení podklady pro provádění srážek z dávek nemocenského pojištění bez zbytečného odkladu. Podklady uvedené v tomto odstavci zaměstnavatel nemusí předávat územní správě sociálního zabezpečení v elektronické podobě postupem podle odstavce 1.

(7) Pokud zaměstnavatel nemůže z prokazatelných objektivních technických důvodů plnit povinnosti uvedené v odstavci 1 a 2 v elektronické podobě, může tak učinit v písemné podobě na předepsaném tiskopise zasláním na adresu urče­nou územní správou sociálního zabezpečení; přitom je povinen uvést důvod tohoto postupu. Ustanovení § 61 odst. 5 platí zde obdobně.

(8) Povinnosti uvedené v odstavcích 1 až 7 jsou právnické nebo fyzické osoby, které již nejsou vedeny v registru zaměstnavatelů, povinny plnit též v případě žádostí osob, které byly zaměstnanými osobami a nárok na dávku uplatňují v ochranné lhůtě.

komentář k § 97

Z důvodu zajištění řádné výplaty jednotlivých dávek NP je zaměstnavatel povinen přijímat žádosti zaměstnanců o dávky (vyjma nemocenského), včetně dalších podkladů potřebných pro stanovení nároku na dávku a jejich výplatu, a neprodleně je předávat OSSZ příslušné k výplatě dávek. Údaje potřebné pro výpočet dávky se předávají na předepsaném tiskopise „Příloha k žádosti o …“.

Zaměstnavatel přijímá žádosti o dávku NP i od svých bývalých zaměstnanců, protože k nim musí připojit údaje potřebné pro OSSZ k posouzení nároku na dávku, její výplatu a pro stanovení její výše. Bývalí zaměstnanci uplatňují z podpůrčí doby pouze nárok na nemocenské a na peněžitou pomoc v mateřství.

Žádost o dávky NP je zaměstnavatel povinen zasílat OSSZ neprodleně. Pouze žádost o otcovskou musí zaměstnavatel předat OSSZ sice také neprodleně, ale až po uplynutí jednoho týdne ode dne nástupu na otcovskou. Na této žádosti je třeba doplnit údaje, které mají vliv na nárok na tuto dávku nebo na její poskytování, např. výkon práce u zaměstnavatele v některém dni v době trvání podpůrčí doby. Žádost o nemocenské zaměstnanec nepředkládá zaměstnavateli, za žádost o nemocenské se považuje rozhodnutí o uznání dočasné pracovní neschopnosti, které lékař zasílá OSSZ.

Zaměstnavatel je povinen předat spolu s žádostí zaměstnance o ostatní dávky NP a s přílohou „Příloha k žádosti o dávku“, pokud byl zaměstnanci nařízen výkon rozhodnutí srážkami ze mzdy, i podklady pro provádění srážek, a to:

     kopii usnesení o nařízení výkonu rozhodnutí,

     výši dosud provedených srážek,

     jaká část základní (nezabavitelné) částky nemá být sražena.

Novelou zákona provedenou zákonem č. 412/­2023 Sb. s účinností od 1. ledna 2024 došlo v odstavcích 1, 2, 3, 5, 6 a 7 k legislativně technické změně související s novými územními pracovišti sociálního zabezpečení – viz komentář k § 50 zákona.

˘    Dnem 1. července 2024 za § 97 se vkládá nový § 97a, který zní:

§ 97a

Zaměstnavatel je povinen zaměstnance činného na základě dohody o provedení práce nejpozději v den nástupu zaměstnance do zaměstnání upozornit na možný vznik povinnosti odvést pojistné na sociální zabezpečení a příspěvek na státní politiku zaměstnanosti, je-li zaměstnán na základě dohody o provedení práce v kalendářním měsíci u více zaměstnavatelů a překročí-li jeho započitatelný příjem zúčtovaný do kalendářního měsíce u všech zaměstnavatelů rozhodnou částku podle § 7a odst. 2 písm. b).

komentář k § 97a

Novelou zákona provedenou zákonem č. 349/­2023 Sb. s účinností od 1. července 2024 dochází k vložení nového § 98a do zákona (shodně s novou úpravou § 7a a § 7b – pojištění zaměstnanců činných na základě dohody o provedení práce. Podle nové právní úpravy bude zaměstnanec předávat všem svým zaměstnavatelům prokazatelným způsobem informace o dalších zaměstnáních na základě DPP z toho důvodu, aby bylo zřejmé, kdo v případě vzniku účasti na pojištění bude plátcem pojistného na sociální zabezpečení. Pokud zaměstnanec informace všem svým zaměstnavatelům nepředá, bude při dosažení rozhodné částky plátcem pojistného na sociální zabezpečení. Pokud je prokazatelně předá, budou plátci pojistného jeho zaměstnavatelé.

Z výše uvedených důvodů by si ohledem na vlastní ochranu měl zaměstnanec uchovávat kopii předaného dokladu či potvrzení od svých zaměstnavatelů o tom, že zaměstnanec zaměstnavateli tyto údaje prokazatelně poskytl pro případ, že by došlo k dosažení rozhodné částky a vzniku účasti na pojištění a následné povinnosti odvést pojistné. Pokud zaměstnanec zaměstnavateli prokazatelně neoznámí, že pracuje nebo v rámci jednoho měsíce pracoval ve více zaměstnáních na základě DPP, bude hradit i to pojistné, které jinak hradí zaměstnavatel. V předmětném ustanovení se ukládá povinnost zaměstnavateli upozornit zaměstnance činného na základě dohody o provedení práce nejpozději na možné následky nedodržení těchto povinností.

§ 98

(1) Zaměstnavatel je povinen na žádost územní správy soci­álního zabezpečení sdělit jí veškeré potřebné údaje pro provádění pojištění, popřípadě o nich předložit doklad, a podat hlášení nebo předložit záznamy podle § 89 odst. 1 písm. a), a to ve lhůtě 8 kalendářních dnů od doručení žádosti, nebyla-li stanovena lhůta delší.

(2) Zaměstnavatel je povinen ve stanovené lhůtě plnit opatření k nápravě uložené územní správou sociálního zabezpečení.

(3) Zaměstnavatel, který zaměstnává méně než 26 za­městnanců evidovaných v registru pojištěnců, je povinen na výzvu územní správy sociálního zabezpečení se dostavit na územní správu sociálního zabezpečení, popřípadě na jiné určené místo, ve stanovený den za účelem provedení kontroly plnění povinností v pojištění, pokud se předem z vážných důvodů neomluví.

(4) Ustanovení odstavců 1 až 3 se vztahují též na zaměst­navatele, kteří nejsou vedeni v registru zaměstnavatelů.

komentář k § 98

Povinností zaměstnavatele je na základě výzvy orgánu nemocenského pojištění podat hlášení, předložit záznamy o skutečnostech rozhodných pro posouzení účasti zaměstnanců na pojištění a pro nárok na dávky, jejich výši a výplatu.

Výše pokuty za nesplnění povinnosti v odst. 1 činí až 20 000 Kč, v odst. 2 až 100 000 Kč a v odst. 3 až 10 000 Kč.

Novelou zákona provedenou zákonem č. 412/­2023 Sb. s účinností od 1. ledna 2024 došlo v odstavcích 1, 2 a 3 k legislativně technické změně související s novými územními pracovišti sociálního zabezpečení – viz komentář k § 50 zákona.

§ 99

(1) Má-li zaměstnavatel 2 nebo více mzdových účtáren, plní povinnosti zaměstnavatele v pojištění každá mzdová účtárna zvlášť za okruh zaměstnanců, pro které vede evidenci mezd nebo platů.

(2) Povinnosti zaměstnavatele uvedené v § 94 až 97 se netýkají zahraničních zaměstnanců.

komentář k § 99

Ustanovení připomíná zásadu vyplývající z předchozích ustanovení, a to že má-li zaměstnavatel 2 nebo více mzdových účtáren, plní povinnosti zaměstnavatele v pojištění každá mzdová účtárna zvlášť za okruh zaměstnanců, pro které vede evidenci mezd nebo platů.

§ 100

Zaměstnavatel obstarává práce spojené s plněním úkolů v pojištění na vlastní náklady.

komentář k § 100

Povinností zaměstnavatele je hradit si vlastními náklady práce spojené s plněním úkolů v pojištění, např. poštovné.

Oddíl 3

Úkoly služebních útvarů

§ 101

(1) Služební útvary plní v pojištění tyto povinnosti:

a)  přijímají žádosti o dávky a další podklady potřebné pro stanovení nároku na dávky a jejich výplatu, pokud je nepřijímají služební orgány [§ 86 odst. 2 písm. f)],

b)  vyplácejí dávky ve stanovených termínech, a to včetně dávek přiznaných rozhodnutím služebního orgánu,

c)  předkládají neprodleně žádost o dávku nebo nesouhlas příslušníka (odstavec 2 věta druhá) společně se všemi podklady služebnímu orgánu,

d)  předkládají neprodleně služebnímu orgánu poklady k roz­hodnutí o přeplatku na dávce,

e)  připravují podklady potřebné pro rozhodování o dávkách,

f)  vydávají příslušníkům spolu s výplatou dávky písemný doklad o druhu dávky, denní výši dávky, výši denního vy­měřovacího základu a době, za kterou je dávka vyplacena,

g)  zabezpečují průběžnou kontrolu dávek, které vyplácejí,

h)  vedou evidenci příslušníků v rozsahu, v jakém jsou povinni ji vést zaměstnavatelé podle § 95 odst. 1, s tím, že tato evidence obsahuje vždy údaj o předcházejícím orgánu, který prováděl pojištění příslušníka, a údaj o podpůrčích dobách, a evidenci příslušníků dočasně práce neschopných,

i)  plní povinnosti uvedené v § 84 odst. 2 písm. e), k), l), a p) a § 96 a ve vztahu ke služebnímu orgánu povinnosti uvedené v § 98 odst. 2,

j)  poskytují příslušníkům bezplatně informace o nárocích na dávky,

k)         vyhlašují výplatní termíny pro výplatu dávek a lhůty, do kdy nejpozději před výplatním termínem mají být předloženy doklady pro výplatu dávky.

(2) Služební útvar zastavuje výplatu dávek, nejsou-li pod­mínky nároku na dávku splněny, a snižuje nebo zvyšuje výši dávek, změní-li se skutečnosti rozhodné pro jejich výši. V případě, kdy má služební útvar pochybnost o tom, zda jsou podmínky pro nárok a výplatu dávky splněny, anebo příslušník nesouhlasí s výší dávky, s dobou její výplaty, s neposkytnutím dávky nebo se zastavením její výplaty, předá služební útvar potřebné podklady k rozhodnutí o dáv­ce příslušnému služebnímu orgánu. Úkon služebního útvaru nebo příslušníka podle věty druhé musí být učiněn písemně.

(3) Služební útvar je oprávněn vyžadovat od žadatelů o dávky a příjemců dávek potřebné podklady pro stanovení nároku na dávku a její výplatu a výše dávky.

komentář k § 101

Služební útvary a složky, v nichž konají příslušníci službu a které příslušníkům vyplácejí plat, věznice a vazební věznice plní v NP povinnosti zahrnující současně jak přijímání žádostí o dávky, tak (na rozdíl od „civilní sféry“) vyplácení dávek. Vedou rovněž evidenci příslušníků ve stejném rozsahu, jako ji vedou zaměstnavatelé. Součástí evidence musí být i údaj o předcházejícím orgánu, který prováděl pojištění příslušníka. U zaměstnanců se předcházející orgán, který prováděl pojištění zaměstnance, uvádí pouze v případech, pokud jím není ČSSZ.

Oddíl 4

Úkoly věznic a ústavů pro výkon
zabezpečovací detence

§ 102

Věznice a ústavy pro výkon zabezpečovací detence plní v pojištění povinnosti uvedené v § 101 odst. 1 a 2 a mají opráv­nění uvedené v § 101 odst. 3 obdobně ve vztahu k odsouzeným osobám.

komentář k § 102

Ustanovení bezprostředně navazuje na předchozí § 100 zákona a ukládá obdobné úkoly v NP jako služebním útvarům i věznicím a ústavům pro výkon zabezpečovací detence.

Díl 4

Povinnosti pojištěnců

§ 103

(1) Pojištěnec, který žádá o dávku nebo kterému se dávka vyplácí, je povinen

a)  osvědčovat skutečnosti, na kterých závisí účast na pojištění a rozhodování o dávce, předkládat stanovené doklady, po­dávat orgánu nemocenského pojištění, služebnímu útvaru, věznici nebo ústavu pro výkon zabezpečovací detence požadovaná vysvětlení a ­údaje,

b)  ohlásit orgánu nemocenského pojištění, služebnímu útvaru, věznici nebo ústavu pro výkon zabezpečovací detence, které vyplácejí dávku, včas všechny skutečnosti, které jsou nebo mohou být důvodem pro zánik nebo změnu nároku na dávku, pro trvání nároku na dávku, pro výši dávky nebo její výplatu, a to nejpozději do 8 dnů ode dne, kdy se o skutečnosti dozvěděl,

c)  umožnit orgánu nemocenského pojištění, služebnímu útvaru, věznici nebo ústavu pro výkon zabezpečovací detence přezkoumání skutečností rozhodných pro vznik nebo trvání nároku na dávku, její výši nebo její ­výplatu,

d)  sdělit zaměstnavateli, že zaměstnání je sjednáno jen na dobu dovolené z jiného zaměstnání (§ 28 odst. 2) nebo na dobu, která spadá výlučně do období školních prázdnin nebo prázdnin,

e)  sdělit služebnímu útvaru skutečnost, že je též zaměstnanou osobou nebo osobou samostatně výdělečně činnou,

f)  oznámit bezodkladně příslušnému orgánu nemocenského pojištění, a je-li příslušníkem, služebnímu útvaru odvolání souhlasu s poskytováním dlouhodobé péče ošetřovanou osobou podle § 41b odst. 5,

g)  předat pojištěnci, s nímž se střídá v poskytování dlouhodobé péče, příslušný díl rozhodnutí o vzniku potřeby dlouhodobé péče.

(2) Pojištěnec, který byl vyzván orgánem nemocenského pojištění k osvědčení skutečností rozhodných pro účast na po­jištění, nárok na dávku, výši dávky nebo její výplatu, je povinen výzvě vyhovět, a to ve lhůtě do 8 dnů od vyzvání, pokud nebyla orgánem nemocenského pojištění stanovena lhůta delší.

(3) Zaměstnanec je povinen sdělit zaměstnavateli údaje potřebné k vedení evidence o zaměstnancích podle § 95, popří­padě o těchto údajích též předložit potřebné doklady. Ustanovení věty první platí obdobně pro povinnost smluvního zaměstnance sdělit tyto údaje smluvnímu zaměstnavateli.

komentář k § 103

Účelem celého systému NP je zabezpečení pojištěnce příslušnou dávkou v případě vzniku sociální události. Pojištěnci se ukládají povinnosti v nemocenském pojištění ve vztahu k orgánu NP, služebnímu útvaru, věznici nebo zaměstnavateli, aby dávka mohla být poskytnuta řádně a včas. Pojištěnec, který o dávku žádá, musí též sdělit zaměstnavateli, že zaměstnání je sjednáno pouze na dobu dovolené z jiného zaměstnání; nemocenské se z tohoto zaměstnání vyplácí podle § 28 nejdéle do dne, ve kterém měla skončit tato dovolená. Obdobně to platí pro studenta, který je zaměstnán po dobu školních prázdnin. Za nesdělení může být zaměstnanci uložena pokuta až 20 000 Kč.

Zaměstnanec je povinen sdělit zaměstnavateli všechny skutečnosti umožňující zaměstnavateli vést řádnou evidenci o zaměstnancích, jejíž obsah je vymezen v § 95 zákona. V případě, že pojištěnec nesplnil některou povinnost, a z toho důvodu byla dávka vyplacena, aniž by náležela, nebo byla vyplacena ve vyšší částce, je povinen podle § 124 odst. 1 zákona přeplatek vrátit.

U nové dávky – dlouhodobého souhlasu je výslovně v § 41b odst. 5 zákona zdůrazněno, že odvolání souhlasu pojištěnec bezodkladně předává tomu orgánu nemocenského pojištění.

§ 104

(1) Pojištěnec, který je osobou samostatně výdělečně činnou, je dále povinen

a)  sdělit územní správě sociálního zabezpečení na její výzvu údaje potřebné k vedení evidence o pojištěncích podle § 122 odst. 3, popřípadě o těchto údajích též předložit potřebné doklady,

b)  podávat přihlášku k pojištění na předepsaném tiskopisu,

c)  na výzvu územní správy sociálního zabezpečení dostavit se ve stanovený den na územní správu sociálního zabezpečení, popřípadě jiné určené místo, za účelem provedení kontroly plnění povinností v pojištění, pokud se předem z vážných důvodů neomluví,

d)  sdělit územní správě sociálního zabezpečení, je-li souběžně zaměstnán nebo samostatně výdělečně činný v cizině, údaje podle § 95 odst. 1 písm. j), a to ve lhůtě do 8 dnů.

(2) Zahraniční zaměstnanec plní vůči územní správě soci­álního zabezpečení povinnosti uvedené v odstavci 1 písm. a) až c) a v § 103 odst. 1 písm. a) až d) a odst. 2; dále je tento zaměstnanec povinen oznámit územní správě sociálního zabezpečení skončení doby zaměstnání na území České republiky, pokud je v České republice účasten pojištění.

(3) Fyzická osoba s trvalým nebo hlášeným pobytem na území České republiky, která vykonává zaměstnání nebo samo­statnou výdělečnou činnost na území dvou nebo více členských států Evropské unie, je povinna územní správě sociálního zabez­pečení příslušné podle místa trvalého nebo hlášeného pobytu sdělit na předepsaném tiskopise takovou skutečnost⁵⁰⁾, a to do 30 dnů ode dne zahájení takového zaměstnání nebo samostatné výdělečné činnosti.

komentář k § 104

Osoba samostatně výdělečně činná má ve vztahu k OSSZ povinnosti zahrnující sdělování údajů potřebných k vedení evidence o pojištěncích. Okresní správa sociálního zabezpečení může uložit samostatně výdělečné osobě postih – pořádkovou pokutu, pokud se osoba samostatně výdělečně činná nedostavila na výzvu OSSZ na OSSZ, popřípadě na jiné určené místo, k provedení kontroly plnění povinností v pojištění a nebyla předem omluvena, nebo neposkytla při této kontrole potřebnou součinnost.

Podávání přihlášky k NP je u OSVČ dobrovolné, pokud ale se OSVČ rozhodne k NP přihlásit, musí tak učinit na předepsaném tiskopise.

Osoba samostatně výdělečně činná, která má bydliště na území ČR, ale vykonává samostatnou výdělečnou činnost na území jiného sátu EU, musí tuto skutečnost oznámit OSSZ.

Novelou zákona provedenou zákonem č. 412/­2023 Sb. s účinností od 1. ledna 2024 došlo v předmětném ustanovení k legislativně technické změně související s novými územními pracovišti sociálního zabezpečení – viz komentář k § 50 zákona.

Díl 5

Povinnosti dalších subjektů

§ 105

(1) Příslušný orgán ochrany veřejného zdraví je povinen na předepsaném tiskopisu potvrdit pro účely výplaty dávek a poskytování náhrady mzdy, platu nebo odměny nebo sníženého platu (snížené odměny) po dobu prvních 14 kalendářních dnů karantény nebo po dobu karantény, kdy pojištěnci náleží započitatelný příjem podle § 16 písm. b) nařízení karantény, její trvání a ukončení a příslušné části tohoto tiskopisu předat pojištěnci a zaslat příslušnému orgánu nemocenského pojištění nejpozději v pracovní den následující po dni, kdy nastala skutečnost zakládající tuto povinnost. Trvá-li karanténa déle než 14 kalendářních dnů, je povinen potvrdit její trvání vždy ke 14. kalendářnímu dni. Ustanovení § 61 odst. 1 písm. t) platí zde obdobně.

(2) Povinnost zaslat příslušné části tiskopisu o nařízení karantény a jejím ukončení a potvrzení o trvání nařízené karantény podle odstavce 1 plní příslušný orgán ochrany veřejného zdraví v elektronické podobě jejich zasláním na elektronickou adresu určenou orgánem nemocenského pojištění.

(3) Pokud příslušný orgán ochrany veřejného zdraví nemůže z prokazatelných objektivních technických důvodů plnit povinnosti uvedené v odstavci 1 způsobem uvedeným v odstavci 2, může tak učinit v písemné podobě na předepsaném tiskopise zasláním na adresu určenou orgánem nemocenského pojištění; přitom je povinen uvést důvod tohoto postupu. Tato povinnost je splněna i předáním tohoto tiskopisu orgánu nemocenského pojištění. Ustanovení § 61 odst. 5 platí obdobně.

(4) Ustanovení tohoto zákona týkající se orgánu ochrany veřejného zdraví platí obdobně pro ošetřujícího lékaře, pokud podle zvláštního právního předpisu⁵¹⁾ posuzuje nebo nařídil karanténu.

komentář k § 105

V tomto ustanovení se ukládají povinnosti orgánů ochrany veřejného zdraví, tedy Krajských hygienických stanic a Okresních hygienických stanic, které je třeba plnit v souvislosti s nařízením karantény. Podle zákona o ochraně veřejného zdraví se karanténou rozumí oddělení zdravé fyzické osoby, která byla během inkubační doby ve styku s infekčním onemocněním nebo pobývala v ohnisku nákazy, od ostatních fyzických osob a lékařské vyšetřování takové fyzické osoby s cílem zabránit přenosu infekčního onemocnění v období, kdy by se toto onemocnění mohlo šířit. Podle § 64 odst. 2 zákona č. 258/­2000 Sb., o ochraně veřejného zdraví má povinnost nařídit karanténu také ošetřující lékař pokud zjistí výskyt infekčního onemocnění nebo podezření na ně.

Karanténu je třeba odlišovat od izolace, kterou se rozumí oddělení fyzické osoby, která onemocněla infekční nemocí nebo jeví příznaky tohoto onemocnění, od ostatních fyzických osob a při níž se musí vystavovat neschopenka vždy.

§ 106

Zařízení pro děti a školy uvedené v § 39 odst. 1 písm. b) bodě 1 jsou povinny na předepsaném tiskopisu potvrdit pro účely poskytování ošetřovného své uzavření a dobu a důvod tohoto uzavření.

komentář k § 106

Ustanovení ukládá povinnost školskému zařízení, zvláštnímu dětskému zařízení popřípadě obdobnému zařízení pro děti, v jehož péči dítě jinak je, potvrzovat pro účely poskytování ošetřovného své uzavření a dobu, na kterou bude zařízení uzavřeno.

§ 107

Držitel poštovní licence je povinen na výzvu orgánu nemocen­ského pojištění doložit skutečnosti týkající se výplaty dávek [§ 89 odst. 1 písm. e) a odst. 2]; to platí obdobně, jde-li o peněžní ústav [§ 89 odst. 1 písm. f) a odst. 2].

komentář k § 107

Ustanovení ukládá povinnost držiteli poštovní licence doložit rovněž skutečnosti týkající se výplaty dávek; to platí obdobně pro banku.

HLAVA III

VYPLÁCENÍ DÁVEK

Díl 1

Příslušnost k výplatě dávek

§ 108

(1) Dávky vyplácejí

a)  územní správy sociálního zabezpečení, jde-li o zaměstnané osoby a osoby samostatně výdělečně činné,

b)  příslušné služební útvary, jde-li o příslušníky,

c)  věznice a ústavy pro výkon zabezpečovací detence, jde-li o odsouzené osoby.

(2) Územní správy sociálního zabezpečení, služební útvary, věznice a ústavy pro výkon zabezpečovací detence vyplácejí dávky též osobám, u nichž sociální událost vznikla v době pojištění a nárok na dávku trvá i po skončení pojištění, a osobám, které byly pojištěnci uvedenými v odstavci 1 a kterým vznikl nárok na dávku v ochranné lhůtě.

(3) Služební útvary vyplácejí dávky též v případě uvedeném v § 82 odst. 3.

komentář k § 108

Ustanovení určuje jednotlivé subjekty, které mají povinnost vyplácet dávky z pojištění. Zaměstnaným OSVČ vždy vyplácí dávky příslušná OSVČ. Služební útvary vyplácejí dávky příslušníkům a dále vyplácejí dávky vždy v případech, kdy z jednou z pojištěných osob je příslušník a osoba je současně účastna více pojištění; např. osoba je pojištěna jako zaměstnanec v pracovním poměru a současně je příslušníkem Hasičského záchranného sboru.

Novelou zákona provedenou zákonem č. 412/­2023 Sb. s účinností od 1. ledna 2024 došlo v odstavci 1 písm. a) k legislativně technické změně související s novými územními pracovišti sociálního zabezpečení – viz komentář k § 50 zákona.

Díl 2

Uplatňování nároku na výplatu dávek

§ 109

(1) Dávka se vyplácí,

a)  jde-li o nemocenské, na základě žádosti pojištěnce, za kterou se považuje rozhodnutí o vzniku dočasné pracovní neschopnosti nebo potvrzení o nařízení karantény, vydané ošetřujícím lékařem nebo orgánem ochrany veřejného zdraví na předepsaném tiskopise, a to u

1. pojištěnců, s výjimkou příslušníků, trvá-li dočasná pracovní neschopnost nebo karanténa déle než 14 kalendářních dnů,

2. příslušníků, s výjimkou vojáků z povolání a vojáků v záloze ve výkonu vojenské činné služby, trvá-li dočasná pracovní neschopnost nebo karanténa déle než doba, po kterou se při dočasné pracovní neschopnosti nebo karanténě poskytuje příslušníkovi služební příjem,

3. vojáků z povolání, trvá-li dočasná pracovní neschopnost nebo karanténa déle než doba, po kterou při dočasné pracovní neschopnosti nebo karanténě náleží vojáku z povolání služební plat,

4. vojáků v záloze ve výkonu vojenské činné služby, trvá-li dočasná pracovní neschopnost nebo karanténa déle než doba, po kterou při dočasné pracovní neschopnosti nebo karanténě náleží vojáku v záloze služné;

podpis osoby, která uplatňuje nárok na nemocenské, se nevyžaduje; odesláním rozhodnutí o vzniku dočasné pracovní neschopnosti ošetřujícím lékařem nebo potvrzení o nařízení karantény orgánem ochrany veřejného zdraví nebo ošetřujícím lékařem se má za to, že pojištěnec o výplatu nemocenského požádal,

b)  jde-li o dávku podle § 4, s výjimkou nemocenského, na základě písemné žádosti podepsané fyzickou osobou, která uplatňuje nárok na dávku a její výplatu; žádost o ošetřovné v případě převzetí ošetřování (péče) musí být podepsána též zaměstnancem, od něhož se ošetřování (péče) přebírá. Je-li předepsán pro žádost tiskopis, musí být žádost podána na tomto tiskopisu.

(2) Žádost o výplatu dávky se podává,

a)  jde-li o nemocenské, u orgánu nemocenského pojištění,

b)  jde-li o dávky podle § 4, s výjimkou nemocenského,

1. u zaměstnavatele, jde-li o zaměstnané osoby, s výjimkou zahraničních zaměstnanců,

2. u územní správy sociálního zabezpečení, jde-li o osoby samostatně výdělečně činné, o osoby, které byly zaměstnanými osobami, pokud jim vznikl nárok na dávku v ochranné lhůtě a jejich bývalý zaměstnavatel zanikl, a o zahraniční zaměstnance,

3. u služebního útvaru, jde-li o příslušníky,

4. u věznice nebo ústavu pro výkon zabezpečovací detence, jde-li o odsouzené osoby,

5. podle bodů 1 až 4, vznikl-li nárok na dávku v ochranné lhůtě nebo uplatňují-li nárok na výplatu dávky v případě úmrtí pojištěnce osoby uvedené v § 51 odst. 1.

(3) Nárok na výplatu nemocenského se uplatňuje

a)  při dočasné pracovní neschopnosti na předepsaném tis­kopise rozhodnutím ošetřujícího lékaře o vzniku dočasné pracovní neschopnosti. Pro výplatu nemocenského za určité období je třeba osvědčit trvání dočasné pracovní neschop­nosti, a to potvrzením ošetřujícího lékaře na předepsaném tiskopise o trvání dočasné pracovní neschopnosti nebo rozhodnutím ošetřujícího lékaře nebo orgánu nemocenského pojištění o ukončení dočasné pracovní neschopnosti,

b)  při karanténě potvrzením příslušného orgánu ochrany veřejného zdraví nebo ošetřujícího lékaře na předepsaném tiskopise o nařízení karantény. Pro výplatu nemocenského za určité období je třeba osvědčit trvání karantény, a to potvrzením příslušného orgánu ochrany veřejného zdraví nebo ošetřujícího lékaře na předepsaném tiskopise o trvání nebo ukončení karantény,

c)  při stanovení výše nemocenského podle § 29 odst. 2 též potvrzením operačního a informačního střediska integrovaného záchranného systému, že pojištěnec je členem jednotky sboru dobrovolných hasičů obce nebo členem ostatní složky integrovaného záchranného systému a že k dočasné pracovní neschopnosti nebo k nařízení karantény došlo v souvislosti se skutečnostmi uvedenými v § 29 odst. 2.

(4) Nárok na výplatu peněžité pomoci v mateřství uplatňuje

a)  těhotná pojištěnka nebo pojištěnka, která porodila dítě, po­tvrzením ošetřujícího lékaře o očekávaném nebo skutečném dni porodu na předepsaném tiskopise,

b)  pojištěnec v případech uvedených v § 32 odst. 1 písm. b) až e) na předepsaném tiskopise. Pro výplatu peněžité po­moci v mateřství v těchto případech je dále třeba osvědčit potřebné skutečnosti, a to

1. rozhodnutím příslušného orgánu (§ 38) o svěření dítěte pojištěnci do péče nahrazující péči rodičů,

2. písemnou dohodou podle § 32 odst. 1 písm. e), nebo

3. lékařským posudkem⁵²⁾ ošetřujícího lékaře matky dítěte na předepsaném tiskopise o tom, že matka dítěte nemůže nebo nesmí o dítě pečovat pro závažné dlou­hodobé onemocnění; to neplatí, pokud jí bylo vystaveno rozhodnutí o vzniku dočasné pracovní neschopnosti z důvodů uvedených v § 57 odst. 1 písm. e).

(5) Nárok na výplatu ošetřovného se uplatňuje

a)  v případech uvedených v § 39 odst. 1 písm. a) a v pří­padě uvedeném v § 39 odst. 1 písm. b) bodě 3 z dů­vodu, že osoba, která o dítě jinak pečuje, onemocněla nebo porodila, rozhodnutím ošetřujícího lékaře o vzni­ku potřeby ošetřování na předepsaném tiskopise. Pro výplatu ošetřovného je třeba osvědčit trvání potřeby ošetřování, a to potvrzením ošetřu­jícího lékaře na předepsaném tiskopise o trvání potřeby ošetřování nebo rozhodnutím ošetřujícího lékaře o ukončení potřeby ošetřování na předepsaném tiskopise. Stavění běhu podpůrčí doby podle § 40 odst. 3 se prokazuje potvrzením poskytovatele zdravotních služeb o přijetí k poskytování lůžkové péče a o ukončení hospitalizace,

b)  v případech uvedených v § 39 odst. 1 písm. b) bodě 1 na předepsaném tiskopise potvrzením školského zařízení nebo zvláštního dětského zařízení, jiného obdobného zařízení pro děti, v jehož péči dítě jinak je, nebo školy, jejímž je žákem, o jejich uzavření na základě nařízení příslušných orgánů. Pro výplatu ošetřovného je třeba osvědčit na předepsaném tiskopise trvání nebo ukončení tohoto uzavření,

c)  v případech uvedených v § 39 odst. 1 písm. b) bodě 2 a v pří­padě uvedeném v § 39 odst. 1 písm. b) bodu 3 z důvodu, že osobě, která o dítě pečuje, byla nařízena karanténa, potvr­zením orgánu ochrany veřejného zdraví nebo ošetřujícího lékaře na předepsaném tiskopise o nařízení karantény. Pro výplatu ošetřovného je třeba osvědčit trvání karantény, a to předložením potvrzení příslušného orgánu ochrany veřejného zdraví nebo ošetřujícího lékaře na předepsaném tiskopise o trvání nebo ukončení karantény,

d)  v případě převzetí ošetřování (péče) podle písmen a) až c) s tím, že na předepsaném tiskopisu musí být uvedeno, kdy vznikla potřeba ošetřování (péče), od kterého dne dochází k tomuto převzetí, a údaje o zaměstnanci, od něhož se ošetřování (péče) přebírá.

(6) Nárok na výplatu dlouhodobého ošetřovného se uplatňuje na předepsaném tiskopise a doložením souhlasu s poskytováním dlouhodobé péče, a v případech podle § 41a odst. 4 nebo odst. 5 osvědčením stanovených skutečností. Pro výplatu dlouhodobého ošetřovného za určité období je třeba osvědčit trvání potřeby dlouhodobé péče, a to potvrzením ošetřujícího lékaře o trvání potřeby dlouhodobé péče na předepsaném tiskopise, nebo rozhodnutím ošetřujícího lékaře anebo orgánu nemocenského pojištění o ukončení potřeby dlouhodobé péče.

(7) Nárok na výplatu vyrovnávacího příspěvku v těhotenství a mateřství se uplatňuje

a)  potvrzením zaměstnavatele na předepsaném tiskopise o tom, že pojištěnka byla převedena na jinou práci, protože práce, kterou předtím konala, je podle zvláštních právních předpisů zakázána těhotným ženám, matkám do konce devátého měsíce po porodu nebo kojícím ženám; to platí obdobně, jedná-li se o příslušnici, která byla odvolána z dosavadního služebního místa, protože při výkonu služby vykonávala činnosti, které jsou zakázány těhotným ženám, ženám do konce devátého měsíce po porodu a ženám, které kojí,

b)  rozhodnutím ošetřujícího lékaře na předepsaném tiskopise o potřebě převedení pojištěnky na jinou práci z důvodu, že práce, kterou předtím konala, ohrožuje její těhotenství, zdraví, mateřství nebo schopnost kojení; to platí obdobně pro příslušnici odvolanou z výkonu služby.

Pro výplatu vyrovnávacího příspěvku v těhotenství a mateřství je třeba osvědčit potřebné skutečnosti, a to potvrzením zaměstnavatele na předepsaném tiskopisu, v němž je uveden den, kdy došlo k převedení pojištěnky na jinou práci nebo na jiné služební místo, dosavadní práce (služební místo) a práce (služební místo), na kterou byla pojištěnka převedena, důvod převedení a den, kdy bylo převedení ukončeno. Pro výplatu vyrovnávacího příspěvku v těhotenství a mateřství za jednotlivé kalendářní měsíce je dále třeba osvědčit výši započitatelného příjmu a počet dnů uvedený v § 43 odst. 2, a to potvrzením zaměstnavatele (§ 97 odst. 1 a odst. 4).

(8) Nárok na výplatu otcovské se uplatňuje na předepsaném tiskopise. Pro výplatu otcovské v případě uvedeném v § 38a odst. 1 písm. b) je třeba dále osvědčit skutečnost, že žadatel převzal dítě do péče, rozhodnutím příslušného orgánu (§ 38d). Pro výplatu otcovské v případě uvedeném v § 38b odst. 2 větě druhé a páté je třeba na předepsaném tiskopise osvědčit dobu hospitalizace dítěte ze zdravotních důvodů na straně dítěte nebo matky dítěte a den propuštění dítěte z hospitalizace, které spadají do období 6 týdnů ode dne narození dítěte.

(9) Jde-li o zaměstnané osoby, za žádost o dávku podle odstavce 1 písm. b) se považuje též prostá kopie žádosti, kterou zaměstnavatel předal územní správě sociálního zabezpečení v elektronické podobě postupem podle § 97 odst. 1; to platí obdobně též pro podklady potřebné pro stanovení nároku na dávky a jejich výplatu podle odstavce 3 písm. c) a odstavců 4 až 8.

(10) Pro účely uplatňování nároků na dávky se za přede­psané tiskopisy považují též tiskopisy vydané na základě mezi­národních smluv a tiskopisy využívané pro koordinaci sociálního zabezpečení v rámci Evropské unie.

komentář k § 109

Obsahem ustanovení je stanovení subjektů, u kterých je žádost o výplatu dávky podávána. Platí zásada, že zaměstnanci podávají žádost o dávku vždy u svého zaměstnavatele. Toto řešení je z hlediska kontaktu zaměstnance se zaměstnavatelem nejjednodušší, neboť zaměstnavatel musí žádost zaměstnance o dávku doložit potřebnými údaji (zejména o příjmu za rozhodné období). V případě osob odsouzených k trestu odnětí svobody zařazených do práce se žádost o výplatu dávky podává u věznice. Ustanovení odstavce 3 až 7 řeší způsob uplatňování nároku na jednotlivé dávky NP. Nárok na dávky lze uplatnit pouze zákonem stanovenou formou, tzn. na předepsaném tiskopise, s výjimkou žádosti o nemocenské – u nemocenského se za žádost považuje uznání dočasné pracovní neschopnosti.

Pro účely uplatňování nároků na dávky se za předepsané tiskopisy považují též tiskopisy vydané na základě Nařízení Rady EHS 1408/71 o aplikaci systémů sociálního zabezpečení na osoby zaměstnané, samostatně výdělečně činné a jejich rodinné příslušníky pohybující se v rámci Společenství a prováděcího Nařízení Rady EHS 574/72 k Nařízení Rady EHS 1408/71.

Některé tiskopisy musí vydat žadateli pouze ošetřující lékař, ostatní tiskopisy jsou k disposici na webových stránkách ČSSZ v sekci Tiskopisy.

V rámci EU si členské státy navzájem uznávají tiskopisy potvrzující vznik a ukončení dočasné pracovní neschopnosti. Ve většině států EU potvrzují ošetřující lékaři při uznání dočasné pracovní neschopnosti a předpokládanou dobu trvání dočasné pracovní neschopnosti. Zaměstnavatel pak přizná náhradu mzdy/platu podle § 192 ZP na základě tiskopisu příslušného státu. V případě, že dočasná pracovní neschopnost bude trvat déle než 14 dnů, musí žadatel o nemocenské vyplnit tiskopis ČSSZ „Žádost o nemocenské při vzniku dočasné pracovní neschopnosti v jiném členském státě EU/smluvním státě“, který je též k disposici na webových stránkách ČSSZ.

Obdobně se stahuje z webových stránek ČSSZ i žádost o ošetřovné a peněžitou pomoc v mateřství, vznikla-li sociální událost v jiném státě.

Má-li pojištěnec sice doklad vyhotovený v cizině, který však není v ČR uznatelný jako žádost o dávku, musí předložit ošetřujícímu lékaři úředně ověřený překlad a na jeho základě lékař potvrdí vznik příslušné sociální události.

K žádosti o otcovskou se přikládá rodný list dítěte pouze v případě, že narození dítěte není v ČR evidováno. Jinak se k ní také přikládá potvrzení o převzetí dítěte do péče nahrazující péči rodičů.

V případě dlouhodobého ošetřovného se žádost o dávku předkládá při prvním zahájení poskytování péče a následně při každém dalším střídání se v této péči.

Novelou zákona provedenou zákonem č. 412/­2023 Sb. s účinností od 1. ledna 2024 došlo v odstavci 2 písm. b) a v odstavci 9 k legislativně technické změně související s novými územními pracovišti sociálního zabezpečení – viz komentář k § 50 zákona.

§ 109a

Potvrzení o trvání potřeby ošetřování nebo potvrzení o trvání potřeby dlouhodobé péče za dobu po skončení zaměstnání a rozhodnutí o ukončení potřeby ošetřování nebo rozhodnutí o ukončení potřeby dlouhodobé péče, pokud potřeba ošetřování nebo potřeba dlouhodobé péče skončila po skončení doby zaměstnání, může pojištěnec podat též u územní správy sociálního zabezpečení, která je místně příslušná podle § 83 odst. 1 písm. a) nebo § 83 odst. 5 nebo 6.

komentář k § 109a

Žádost o peněžitou pomoc v mateřství musí zaměstnanec podat u zaměstnavatele, i když v době nástupu na peněžitou pomoc v mateřství není již jeho zaměstnancem a uplatňuje nárok na dávku z titulu ochranné lhůty. Doklady prokazující trvání nároku na ošetřovné a dlouhodobé ošetřovné nebo jeho skončení může pojištěnec předávat po skončení zaměstnání přímo OSSZ. Bývalý zaměstnavatel má povinnost tyto doklady od zaměstnanců přijímat a předávat na příslušnou OSSZ.

Novelou zákona provedenou zákonem č. 412/­2023 Sb. s účinností od 1. ledna 2024 došlo v předmětném ustanovení k legislativně technické změně související s novými územními pracovišti sociálního zabezpečení – viz komentář k § 50 zákona.

Díl 3

Výplata dávek

§ 110

Způsob výplaty dávek

(1) Dávky se vyplácejí na základě dokladů uvedených v § 109.

(2) Nemocenské, otcovská, ošetřovné a dlouhodobé ošetřovné se vyplácejí za období, za které bylo osvědčeno splnění podmínek pro nárok na tyto dávky a jejich výplatu. Peněžitá pomoc v mateřství a vyrovnávací pří­spěvek v těhotenství a mateřství se vyplácejí za kalendářní měsíc, popřípadě za jeho část, trval-li nárok na výplatu těchto dávek jen po část kalendářního měsíce; je-li třeba pro nárok na tyto dávky a jejich výplatu osvědčit potřebné skutečnosti, vyplácejí se po osvědčení těchto skutečností. Pokud se však provádí výkon rozhodnutí srážkami z nemocenského, vyplácí se nemocenské za celý kalendářní měsíc, popřípadě za jeho část, trvá-li nárok na výplatu nemocenského jen po část měsíce, pokud bylo splnění podmínek pro nárok na nemocenské a jeho výplatu osvědčeno za celý kalendářní měsíc, popřípadě za jeho část, po kterou trval nárok na výplatu nemocenského.

(3) Dávky se vyplácejí nejpozději ve lhůtě do 1 měsíce následujícího po dni, v němž byl stanovený doklad pro nárok na výplatu dávky doručen územní správě sociálního zabezpečení, je-li plátcem dávek územní správa sociálního zabezpečení. Tato lhůta neběží po dobu, po kterou nejsou splněny podmínky pro výplatu dávky podle § 109 odst. 1.

(4) Termíny výplaty dávek a lhůty, ve kterých se mají podmínky pro výplatu dávek ve stanovených termínech podle odstavce 2 osvědčit, zveřejní služební útvary, věznice a ústavy pro výkon zabezpečovací detence, jsou-li plátcem dávek tyto útvary, věznice a ústavy.

(5) Dávky vyplácené územní správou sociálního zabezpeče­ní se pojištěnci poukazují na jeho účet u peněžního ústavu v České republice nebo se vyplácejí v hotovosti prostřednictvím držitele poštovní licence; územní správy sociálního zabezpečení mohou dávky vyplácet prostřednictvím účtu České správy sociálního zabezpečení. Pojištěnec je povinen v žádosti o výplatu dávky uvést, kterým z uvedených způsobů má být dávka vyplacena; v případě poukazování dávky na účet je pojištěnec povinen sdělit číslo svého účtu. Nemocenské se zaměstnanci vyplácí stejným způsobem, jakým je zaměstnanci vyplácena mzda, plat nebo odměna, pokud zaměstnanec nepožádá o jiný způsob výplaty nemocenského. Je-li zaměstnanci vyplácena mzda, plat nebo odměna v hotovosti na pracovišti, prostřednictvím držitele poštovní licence do ciziny nebo do ciziny na účet jiného peněžního ústavu než banky, vyplácí se nemocenské zaměstnanci způsobem, který určí; ustanovení § 111 odst. 2 tím není dotčeno. Nemocenské se osobě samostatně výdělečně činné a zahraničnímu zaměstnanci vyplácí stejným způsobem, jakým osoba samostatně výdělečně činná nebo zahraniční zaměstnanec platí pojistné na pojištění, a to na účet nebo prostřednictvím držitele poštovní licence na adresu uvedenou v registru pojištěnců, neurčí-li osoba samostatně výdělečně činná nebo zahraniční zaměstnanec jiný způsob výplaty nemocenského.

(6) Dávky vyplácené služebními útvary, věznicemi a ústavy pro výkon zabezpečovací detence se vyplácejí příslušníkům způ­sobem, jakým se jim vyplácí služební příjem nebo plat, a ostatním pojištěncům se poukazují na jejich účet u peněžního ústavu v České republice, pokud pojištěnec o toto poukazování požádá, nebo se vyplácejí v hotovosti. Nemocenské a peněžitou pomoc v mateřství roz­dělují odsouzeným osobám věznice a ústavy pro výkon zabezpečovací detence stejným způsobem jako odměnu za vykonanou práci.

(7) Požádá-li pojištěnec o změnu způsobu výplaty dávky, je její plátce povinen provést změnu způsobu výplaty dávky od nejbližšího možného termínu výplaty dávek.

(8) V případě výplaty dávky v hotovosti prostřednictvím dr­žitele poštovní licence hradí náklady za doručení její příjemce.

komentář k § 110

Dávky se vyplácejí pouze na základě stanovených dokladů, a to nejpozději ve lhůtě jednoho měsíce následujícího po dni, v němž byl nárok na výplatu dávky osvědčen. Preferuje se moderní, tj. bezhotovostní způsob výplaty. Náklady na poštovné při zasílání dávek prostřednictvím pošty musí uhradit pojištěnec, kterému je dávka zasílána.

Je-li prováděn výkon rozhodnutí srážkami ze mzdy, vyplácí se nemocenské za kalendářní měsíc, nikoliv od potvrzení do potvrzení trvání dočasné pracovní neschopnosti. Srážky lze provádět pouze z nemocenského a z peněžité pomoci v mateřství. U peněžité pomoci v mateřství v tomto ohledu není problém, neboť se vyplácí za měsíc.

Pro výplatu nemocenského z důvodu karantény musí být předložen tiskopis „Potvrzení o nařízení karantény“ a „Potvrzení o trvání karantény“. Pro výplatu nemocenského z důvodu dočasné pracovní neschopnosti se žádný tiskopis zaměstnavateli a poté OSSZ nepředkládá.

Pro výplatu ošetřovného musí být předložen tiskopis, na němž je uveden vznik potřeby ošetřování a osvědčeno, že tato sociální událost trvá nebo skončila. K tomu jsou následující tiskopisy:

     Rozhodnutí o potřebě ošetřování (péče),

     Žádost o ošetřovné při péči o dítě do 10 let z důvodu uzavření výchovného zařízení (školy),

     Žádost o ošetřovné osoby, která převzala ošetřování (péči),

     Potvrzení o trvání potřeby ošetřování (péče).

Pro výplatu peněžité pomoci v mateřství předkládá těhotná pojištěnka nebo pojištěnka, která porodila „Žádost o peněžitou pomoc v mateřství“ potvrzenou lékařem. Výslovně se nepotvrzuje, že se dítě narodilo a že žilo po celou dobu výplaty dávky. Příjemce dávky je totiž povinen oznamovat OSSZ všechny skutečnosti, které mají vliv na vznik, trvání a skončení nároku na dávku a její výplatu, jinak by musel vrátit přeplatek na dávce, a to se jedná i zde.

Ostatní pojištěnci předkládají žádost o peněžitou pomoc v mateřství na tiskopise „Žádost o peněžitou pomoc v mateřství při převzetí dítěte do péče“.

Ke každé žádosti o dávku musí zaměstnavatel připojit tiskopis „Příloha k žádosti o …“ a k žádosti o nemocenskou a o ošetřovné i potvrzení o trvání dočasné pracovní neschopnosti či potřeby ošetřování nebo ukončení dočasné pracovní neschopnosti či potřeby ošetřování.

Okresní správa sociálního zabezpečení je povinna vyplatit dávku do 1 měsíce od obdržení žádosti a všech potřebných dokladů, v praxi se však děje tak dříve.

Novelou zákona provedenou zákonem č. 412/­2023 Sb. s účinností od 1. ledna 2024 došlo v odstavci 3 a 5 k legislativně technické změně související s novými územními pracovišti sociálního zabezpečení – viz komentář k § 50 zákona.

§ 110a

Výplata nemocenského v poloviční
výši

V případě podezření, že si pojištěnec přivodil dočasnou pracovní neschopnost z některého z důvodů uvedených v § 31, se nemocenské vyplácí ve výši stanovené podle § 31 do doby, než bude zjištěno, že dočasná pracovní neschopnost z tohoto důvodu nenastala; pokud dočasná pracovní neschopnost z tohoto důvodu nenastala, nemocenské se doplatí. Lhůta uvedená v § 46 odst. 2 větě první plyne ode dne zjištění, že dočasná pracovní neschopnost nenastala z žádného z důvodů uvedených v § 31.

komentář k § 110a

Ustanovení umožňuje, aby OSSZ vyplácela nemocenské v poloviční výši v případech, kdy si pojištěnec přivodil dočasnou pracovní neschopnost jako bezprostřední následek některého z důvodů uvedených v § 31 zákona, tedy např. následkem opilosti, použití drog apod. a nemusela čekat s výplatou nemocenského do doby, kdy bude takový čin potvrzen nebo vyvrácen. Jestliže je prokázáno, že nebyl důvod pro snížení nemocenského, OSSZ doplatí nemocenské pojištěnci do 1 měsíce ode dne, v němž obdržela potřebnou informaci.

§ 111

Výplata dávek do ciziny

(1) Dávky, s výjimkou nemocenského, se vyplácejí do ciziny na základě žádosti pojištěnce. Nemocenské se vyplácí do ciziny, je-li zaměstnanci do ciziny vyplácena mzda, plat nebo odměna na účet pojištěnce u banky, nebo kdy tak zaměstnanec určí v případech uvedených v § 110 odst. 5.

(2) Dávky se vyplácejí do ciziny jen na účet pojištěnce u banky a za úhradu nákladů této výplaty; orgán nemocenského pojištění, který dávku do ciziny vyplácí, je povinen zveřejnit způsob stanovení těchto nákladů.

komentář k § 111

Pokud pojištěnec požádá o výplatu dávky do ciziny, nelze výplatu dávky odmítnout; náklady však bude hradit tento pojištěnec. To platí i pro státy EU. Dávka se v takovém případě zasílá výhradně bezhotovostně na účet pojištěnce v zahraničí.

§ 112

Výplata dávky zvláštnímu příjemci

(1) Nemůže-li pojištěnec, popřípadě jeho zákonný zástupce nebo opatrovník, vzhledem ke svému zdravotnímu stavu nebo z jiných vážných důvodů uplatnit nárok na výplatu dávky nebo dávku přijímat, ustanoví orgán nemocenského pojištění jinou fyzickou osobu jako zvláštního příjemce dávky. S ustanovením zvláštního příjemce musí souhlasit pojištěnec i osoba, která má být ustanovena zvláštním příjemcem; souhlas pojištěnce se nevyžaduje, pokud vzhledem ke svému zdravotnímu stavu podle vyjádření ošetřu­jícího lékaře nemůže podat vyjádření k ustanovení zvláštního příjemce. Zvláštním příjemcem může být ustanovena i právnická osoba, pokud s takovým ustanovením souhlasí. Pro účely řízení o dávce a výplaty dávky má zvláštní příjemce postavení opatrov­níka podle správního řádu^52a).

(2) Zvláštní příjemce je povinen uplatnit nárok na výplatu dávky bez zbytečného odkladu. Zvláštní příjemce je povinen používat dávku podle pokynů pojištěnce, a nemůže-li pojištěnec takový pokyn dát, je povinen dávku používat ve prospěch pojištěn­ce a osob, které je pojištěnec povinen vyživovat. Zvláštní příjemce je povinen na žádost pojištěnce nebo orgánu nemocenského pojištění, který jej ustanovil, podat písemné sdělení o úkonech, které jako opatrovník učinil, a písemné vyúčtování dávky, která mu byla vyplacena, a to do 1 měsíce.

(3) Orgán nemocenského pojištění rozhodnutí o ustanovení zvláštního příjemce zruší, pokud

a)  odpadly důvody, pro které byl zvláštní příjemce ustano­ven,

b)  zjistí, že zvláštní příjemce neplní povinnosti uvedené v od­stavci 2 větě první, nebo

c)  zjistí, že zvláštní příjemce nesplnil povinnost uvedenou v odstavci 2 větě druhé.

komentář k § 112

Institut zvláštního příjemce umožňuje řešit situaci, kdy pojištěnec či jeho zákonný zástupce nemůže dávku přijímat. Tímto zvláštním příjemcem může být fyzická i právnická osoba, pokud s tímto ustanovením souhlasí.

Vyplácí-li zaměstnavatel zaměstnanci mzdu/plat na účet pošle na ten účet i náhradu mzdy podle § 192 ZP. Je-li mzda vyplácena v hotovosti nebo prostřednictvím pošty, rozhodne soud, komu bude náhrada mzdy/platu vyplacena.

HLAVA IV

SDĚLOVÁNÍ ÚDAJŮ A INFORMAČNÍ SYSTÉMY POJIŠTĚNÍ

Díl 1

Povinnost zachovávat mlčenlivost

§ 113

(1) Povinnost zachovávat mlčenlivost o skutečnostech, se kterými se seznámili při plnění povinností v oblasti pojištění nebo v souvislosti s nimi, mají

a)  zaměstnanci orgánů nemocenského pojištění a osoby ve služebním poměru k orgánům nemocenského pojištění,

b)  zaměstnanci zaměstnavatelů; pokud pro zaměstnavatele vede evidenci mezd jiná právnická nebo fyzická osoba, vztahuje se tato povinnost obdobně i na tuto osobu a na její zaměstnance.

(2) Povinnost uvedená v odstavci 1 trvá i po skončení pracovního (služebního) vztahu.

(3) Povinnost zachovávat mlčenlivost mají fyzické oso­by, které byly jakkoliv zúčastněny na řízení v pojištění, jde-li o skutečnosti, se kterými se seznámily při takovém řízení nebo v souvislosti s ním. Tato povinnost trvá i po skončení tohoto řízení. Fyzické osoby zúčastněné na řízení v pojištění musí být orgánem nemocenského pojištění poučeny o své povinnosti zachovávat mlčenlivost a o právních důsledcích porušení této povinnosti.

(4) Fyzické osoby vázané povinností mlčenlivosti podle odstavců 1 až 3 mohou sdělovat údaje, na něž se tato povinnost vztahuje,

a)  jen jestliže to stanoví tento zákon nebo zvláštní zákon, nebo

b)  se souhlasem toho, v jehož zájmu povinnost mlčenlivosti mají, pokud je ten, v jehož zájmu tuto povinnost mají, této povinnosti zbaví, a to písemně s uvedením rozsahu a účelu, pro který mohou být takové údaje sděleny.

(5) Zobecněné informace a souhrnné údaje, které orgány nemocenského pojištění získají při své činnosti, mohou být bez uvedení konkrétních údajů, zejména jmenných, využívány zaměst­nanci a osobami uvedenými v odstavci 1 písm. a) při vědecké, publikační a pedagogické činnosti.

komentář k § 113

V ustanovení se stanoví povinnost mlčenlivosti zaměstnancům orgánů NP, osobám ve služebním poměru k orgánům NP, zaměstnancům zaměstnavatelů pojištěnců i dalším osobám, které byly účastny na řízení. Povinnost mlčenlivosti se prolomí, pouze stanoví-li tak zákon nebo dá-li k tomu souhlas pojištěnec. Umožňuje se používání zobecněných informací a souhrnných údajů, ne však pro komerční účely.

Toto ustanovení a povinnost mlčenlivosti má význam:

     pro pracovněprávní účely – podle § 301 písm. c) ZP jsou zaměstnanci povinni dodržovat právní předpisy vztahující k práci jimi vykonávané a porušení těchto povinností je důvodem k výpovědi podle § 52 písm. g) ZP. U státních zaměstnanců se postupuje obdobně – viz § 77 odst. 1 písm. h) zákona č. 234/­2014 Sb., o státní službě s kárnou odpovědností podle § 87 téhož zákona,

     z hlediska spáchání přestupku, jde-li o osoby, které jsou k zaměstnavateli nebo orgánu NP v pracovněprávním vztahu nebo osoby účastné na řízení. Zde se jedná o přestupek podle § 132 zákona s možností uložit pokutu až do výše 100 000 Kč,

     z hlediska trestněprávní odpovědnosti – podle § 180 zákona č. 40/­2009 Sb., trestní zákoník může porušení stanovené povinnosti mlčenlivosti nebo neoprávněné nakládání s osobními údaji shromážděnými v souvislosti s výkonem veřejné moci zakládat skutkovou podstatu trestného činu neoprávněného nakládání s osobními údaji.

Povinnost mlčenlivosti se nevztahuje na sdělování údajů v případech, kdy orgány NP mají podle § 114 až § 116 a § 119 zákona povinnost sdělovat tyto údaje jiným orgánům a v případech, kdy toto sdělení vyplývá ze zákona.

Ošetřující lékaři jsou vázáni povinností mlčenlivosti podle § 51 zákona č. 372/­2011 Sb., o zdravotních službách a podmínkách jejich poskytování (zákon o zdravotních službách).

Odstavec 5 vylučuje nakládání s údaji získanými orgány NP jejich zaměstnanci ke komerčním účelům.

Ochrana osobních údajů se řídí nařízením Evropského parlamentu a Rady EU 2016/679 o ochraně fyzických osob v souvislosti se zpracováním osobních údajů a o volném pohybu těchto údajů a o zrušení směrnice 95/46/ES (obecně GDPR), které je přímo aplikovatelné a dále zákonem č. 110/­2019 Sb., o zpracování osobních údajů. Podle § 61 tohoto zákona se fyzická osoba, dopustí přestupku tím, že poruší zákaz zveřejnění osobních údajů stanovený jiným právním předpisem, přičemž pokuta může zde být až do výše 1 000 000 Kč. Pokutu ukládá Úřad pro ochranu osobních údajů.

Díl 2

Sdělování údajů

Oddíl 1

Sdělování údajů mezi orgány nemocenského pojištění

§ 114

(1) Orgány nemocenského pojištění si na žádost vzájemně sdělují údaje nezbytné k plnění jejich úkolů v oblasti pojištění, a to včetně údajů o jednotlivých pojištěncích. Dožádaný orgán nemocenského pojištění je povinen žádosti dožadujícího orgánu nemocenského pojištění vyhovět ve lhůtě do 8 kalendářních dnů ode dne, kdy žádost obdržel, nestanovil-li orgán, který údaje vyžaduje, lhůtu delší. Požadované údaje lze poskytovat v elektro­nické podobě způsobem umožňujícím dálkový přístup. Pro účely sdělování údajů podle věty první až třetí mají postavení orgánů nemocenského pojištění též služební útvary.

(2) Údaje, které získaly o pojištěncích a jejich zaměst­navatelích orgány nemocenského pojištění, slouží též orgá­nům provádějícím důchodové pojištění.

(3) Ustanovení odstavce 1 se nevztahuje na sdělování údajů zpravodajskými službami⁵³⁾. Subjekty uvedené v § 81 odst. 3 písm. a), b), e), f) a g) mohou sdělit údaje podle odstavce 1, pokud nebudou ohroženy úkoly, které plní; odmítnout sdělit údaje mohou i bez udání důvodu. Obdobně se postupuje i v pří­padech, pokud by vyžádaný údaj podléhal ochraně jako utajovaná skutečnost⁵⁴⁾.

komentář k § 114

Ustanovení upravuje režim vzájemného poskytování údajů mezi orgány NP vyjmenovanými v § 81 zákona. Sdělování údajů probíhá na žádost a lhůta je stanovena na osm dní, pokud si orgán, který údaje vyžádal, nestanovil lhůtu delší. Je zachována propojenost systémů důchodového a NP; údaje získané v jednom ze systémů jsou přístupné i pro druhý systém, neboť oba systémy provádí tentýž orgán sociálního zabezpečení a oba systémy na sebe úzce navazují. Sdělování údajů je chráněno povinností mlčenlivosti podle § 113 zákona.

§ 115

Územní správy sociálního zabezpečení sdělují na žádost slu­žebním útvarům údaje potřebné pro rozhodování o výši a výplatě dávky, na kterou vznikl nárok příslušníku, a údaje potřebné pro krácení nebo odnětí nemocenského při porušení režimu dočasně práce neschopného pojištěnce a při nesplnění součinnosti při kon­trole dodržování režimu dočasně práce neschopného pojištěnce podle § 64 odst. 1 písm. b) a pro stanovení regresních náhrad. Ustanovení § 114 odst. 1 věty druhé a třetí platí zde obdobně.

komentář k § 115

Ustanovení navazuje na § 82 odst. 3 zákona, které upravuje příslušnost v případě uplatnění nároku na tutéž dávku, jde-li o splnění nároku z „civilního“ zaměstnání a ze služebního poměru, kdy jsou příslušné orgány provádějící NP příslušníků. Okresní správy sociálního zabezpečení jim v těchto případech sdělují potřebné informace, zpravidla v elektronické podobě.

Oddíl 2

Sdělování údajů mezi orgány nemocenského pojištění a živnostenskými úřady

§ 115a

Orgány nemocenského pojištění a živnostenské úřady si v mezích své působnosti na žádost vzájemně předávají údaje potřebné k provádění pojištění u osob samostatně výdělečně čin­ných. Tyto údaje mohou být vyžádány a předávány i v elektronické podobě způsobem umožňujícím dálkový přístup.

komentář k § 115a

Podle § 91a zákona mohou OSVČ, které samostatnou výdělečnou činnost provozují na základě oprávnění podle živnostenského zákona, za podmínek stanovených živnostenským zákonem přihlášky k pojištění a odhlášky z pojištění podat též u živnostenského úřadu. V návaznosti na toto ustanovení se zde upravuje vzájemné sdělování údajů OSSZ a živnostenských úřadů potřebných k provádění NP u OSVČ.

Oddíl 3

Sdělování údajů orgány nemocenského pojištění ostatním subjektům

§ 116

(1) Orgány nemocenského pojištění na žádost sdělují správ­ním úřadům, orgánům územních samosprávných celků, soudům, notářům, soudním exekutorům, orgánům činným v trestním řízení, Nejvyššímu státnímu zastupitelství, zpravodajským službám, orgánům oprávněným ke kontrole činnosti orgánů nemocenského pojištění, jiným fyzickým nebo právnickým osobám, které na základě zákona vykonávají působnost v oblasti veřejné správy, a zahraničním orgánům v souladu s mezinárodními smlouvami údaje nezbytné k plnění úkolů v jejich působnosti podle zvláštních zákonů, a to včetně údajů o jednotlivých pojištěncích, s výjimkou údajů o zdravotním stavu. Orgán nemocenského pojištění poskyt­ne požadovanou informaci, pokud subjekt, který informaci poža­duje, v žádosti uvede ustanovení zákona, o který svůj požadavek na poskytnutí informace opírá, rozsah údajů, jejichž poskytnutí požaduje, a účel, pro který dané informace požaduje.

(2) Orgány nemocenského pojištění sdělují zdravotním pojiš­ťovnám provádějícím zdravotní pojištění konkrétního pojištěnce:

a)  upozornění na ošetřující lékaře, u kterých se průměrná doba trvání jedné dočasné pracovní neschopnosti pojištěnců výrazně odlišuje od regionálního nebo celostátního průměru, a to v intervalech a v rozsahu dohodnutém mezi příslušnou zdravotní pojišťovnou a Českou správou sociálního zabez­pečení nebo služebními orgány,

b)  případy uložení sankce poskytovateli zdravotních služeb za neplnění povinností vůči orgánům nemocenského pojištění,

c)  případy ukončení dočasné pracovní neschopnosti rozhod­nutím orgánu nemocenského pojištění,

d)  údaje o jménu a příjmení, datu narození, rodném čísle, adrese místa trvalého pobytu nebo jiného pobytu na území České republiky, popřípadě bydlišti v cizině, a zaměstnání konkrétních pojištěnců,

e)  údaje o názvu a sídle zaměstnavatelů konkrétních pojištěn­ců;

údaje uvedené v písmenech a) až c) se sdělují bez žádosti, údaje uvedené v písmenech d) a e) se sdělují na žádost, a to v rozsahu účelu uvedeného v žádosti, pro který mají být údaje použity.

(3) Orgány nemocenského pojištění sdělují na žádost or­gánům poskytujícím dávky státní sociální podpory údaje o výši jednotlivých dávek zúčtovaných ve stanoveném období a o pře­platcích a nedoplatcích na dávkách. Česká správa sociálního zabezpečení sděluje na žádost orgánům poskytujícím podporu v nezaměstnanosti údaje podle § 42 odst. 3 zákona o zaměstnanosti potřebné pro přiznání a poskytování podpory v nezaměstnanosti, které obdržela podle § 147ba zákona o zaměstnanosti.

˘    Dnem 1. července 2024 v § 116 odst. 3 větě druhé se slova „orgánům poskytujícím podporu v nezaměstnanosti” nahrazují slovy „Státnímu úřadu inspekce práce, oblastním inspektorátům práce a Úřadu práce České republiky pro účely jejich činnosti“ a slova „potřebné pro přiznání a poskytování podpory v nezaměstnanosti“ se zrušují.

(4) Údaje podle odstavce 2 a odstavce 3 věty první se sdělují v elektronické podobě způsobem umožňujícím dálkový přístup, písemnou for­mou nebo předáváním dat na médiích, a to podle dohody orgánu nemocenského pojištění se zdravotní pojišťovnou a s orgánem poskytujícím dávky státní sociální podpory; nedojde-li k této dohodě, určí způsob předávání údajů orgán nemocenského pojištění, který údaje sděluje, a to s přihlédnutím k technickým možnostem obou stran. Údaje podle odstavce 3 věty poslední se sdělují způsobem umožňujícím dálkový přístup.

(5) Orgány nemocenského pojištění sdělují na žádost řídicím orgánům a koordinačnímu orgánu určeným pro operační programy financované z evropských strukturálních a investičních fondů⁷⁸⁾ údaje získané při provádění pojištění, a to včetně údajů o jednotlivých pojištěncích a o jejich zdravotním stavu, jsou-li tyto údaje nezbytné k plnění úkolů vyplývajících pro ně z práva Evropské unie⁷⁹⁾. Tyto údaje je možno poskytovat v elektronické podobě způsobem umožňujícím dálkový přístup. V žádosti musí být uvedeno ustanovení právního předpisu Evropské unie, o které se žádost opírá, rozsah požadovaných údajů a účel, pro který jsou dané údaje požadovány.
(6) Zaměstnavatelům sdělují orgány nemocenského pojiš­tění bez žádosti

a)  případy, kdy orgán nemocenského pojištění ukončil dočas­nou pracovní neschopnost svým rozhodnutím,

b)  zjištěná porušení režimu dočasně práce neschopného pojištěnce,

c)         že výše nemocenského za kalendářní den se stanoví sazbou 50 % podle § 31, a to do 8 dnů ode dne, kdy orgán nemocenského pojištění zjistil skutečnosti, které mají za následek stanovení nemocenského v této výši,

d)         údaje potřebné pro provádění výkonu rozhodnutí formou srážek ze mzdy, a to do 8 dnů ode dne, kdy orgán nemo­cenského pojištění tyto údaje zjistil; orgán nemocenského pojištění tyto údaje sděluje jen tehdy, pokud sám provádí výkon rozhodnutí srážkou z dávek,

e)  končí-li výplata dávky nemocenského pojištění, z níž byl prováděn výkon rozhodnutí srážkami, prováděná územní správou sociálního zabezpečení a zaměstnání u plátce mzdy, u něhož byl zaměstnanec zaměstnán před výplatou dávky nemocenského pojištění, nadále trvá, bez zbytečného odkladu výši dosud provedených srážek a údaj o tom, jaká část základní částky⁷³⁾ nemá být zaměstnavatelem srážena⁷⁴⁾; byl-li nařízen výkon rozhodnutí srážkami v době, kdy územní správa so­ciálního zabezpečení vyplácela dávku nemocenského pojištění, předá po skončení výplaty dávky nemocen­ského pojištění, z níž byl prováděn výkon rozhodnutí srážkami, bez zbytečného odkladu zaměstnavateli též kopii usnesení o nařízení výkonu rozhodnutí.

(7) Orgány nemocenského pojištění sdělují zaměstnavatelům na jejich žádost neprodleně

a)  že obdržely rozhodnutí o tom, že zaměstnanec, který je evidován v registru pojištěnců, byl uznán dočasně práce neschopným k zaměstnání u zaměstnavatele, číslo rozhodnutí o dočasné pracovní neschopnosti, datum vzniku dočasné pracovní neschopnosti, potvrzení o trvání dočasné pracovní neschopnosti a datum, k němuž bylo trvání dočasné pracovní neschopnosti potvrzeno, rozhodnutí o ukončení dočasné pracovní neschopnosti a datum ukončení dočasné pracovní neschopnosti tohoto zaměstnance,

b)  zda v rozhodnutí o vzniku dočasné pracovní neschopnosti ošetřující lékař vyznačil, že zaměstnanec uvádí nebo je podezření, že došlo k úrazu, pracovnímu úrazu, úrazu zaviněnému jinou osobou nebo k požití alkoholu nebo zneužití omamných nebo psychotropních látek,

c)  místo pobytu zaměstnance a rozsah a dobu povolených vycházek v období prvních 14 kalendářních dnů dočasné pracovní neschopnosti, popřípadě náleží-li zaměstnanci po uplynutí tohoto období v době dočasné pracovní neschopnosti nadále započitatelný příjem [§ 16 písm. b)], také v období, po které mu v době dočasné pracovní neschopnosti náleží tento příjem,

d)  jméno, příjmení a adresu pracoviště ošetřujícího lékaře, název a adresu pracoviště poskytovatele zdravotních služeb, který vydal rozhodnutí o vzniku, ukončení nebo který potvrdil trvání dočasné pracovní neschopnosti, nebo jméno, příjmení a adresu pracoviště ošetřujícího lékaře, název a adresu pracoviště poskytovatele zdravotních služeb, který převzal dočasně práce neschopného zaměstnance do své péče,

e)  že obdržely potvrzení o tom, že zaměstnanci, který je evidován v registru pojištěnců, byla nařízena karanténa, datum nařízení karantény, potvrzení o trvání karantény, datum, ke kterému bylo trvání potvrzeno, potvrzení o ukončení karantény a datum ukončení karantény,

f)  název a adresu orgánu ochrany veřejného zdraví, který rozhodl o nařízení karantény nebo ukončení karantény nebo potvrdil její trvání, nebo jméno, příjmení a adresu pracoviště ošetřujícího lékaře, anebo název a adresu pracoviště poskytovatele zdravotních služeb, který rozhodl o nařízení karantény nebo ukončení karantény nebo potvrdil její trvání.

(8) Údaje podle odstavce 7 sdělují orgány nemocenského pojištění zaměstnavateli i po skončení zaměstnání jeho zaměstnance, a to pouze v rozsahu, který se vztahuje k době trvání zaměstnání, pro které byl tento zaměstnanec uznán dočasně práce neschopným. Povinnost orgánů nemocenského pojištění sdělovat zaměstnavateli údaje podle odstavce 7 zaniká uplynutím 3 let ode dne ukončení dočasné pracovní neschopnosti zaměstnance, k níž se požadované údaje vztahují.

(9) Žádost podle odstavce 7 zaměstnavatel podává v elektronické podobě, a to způsobem stanoveným orgánem nemocenského pojištění, který je uveden na jeho internetových stránkách. Orgán nemocenského pojištění sděluje údaje podle odstavce 7 v elektronické podobě způsobem umožňujícím dálkový přístup.

(10) Ostatním subjektům sdělují orgány nemocenského pojištění údaje na jejich žádost

a)  v případech uvedených v § 113 odst. 4 písm. a) a b),

b)  jde-li o poskytnutí údajů fyzické nebo právnické osobě, které se jí týkají,

c)  v rozsahu vymezeném příslušnými předpisy Evropských společenství²⁾ a mezinárodními smlouvami, jde-li o sdělování údajů týkajících se pojištění do ciziny, nebo

d)  jde-li o fyzickou nebo právnickou osobu, která prokáže, že má vůči fyzické osobě podle pravomocného vykonatelného rozhodnutí splatnou pohledávku, údaje o tom, zda fyzická osoba je poživatelem dávky, jaká je výše dávky a údaj o rodném čísle této osoby,

e)         jde-li o zaměstnavatele, údaje o vyčerpání podpůrčí doby u zaměstnance.

(11) Ustanovení odstavců 1 až 10 se nevztahují na zpravo­dajské služby⁵³⁾; § 114 odst. 3 věta druhá platí zde obdobně.

komentář k § 116

Ustanovení upravuje možnost sdělování údajů správním úřadům, orgánům územních samosprávných celků, soudům, notářům, soudním exekutorům, orgánům oprávněným ke kontrole činnosti orgánů NP a jiným oprávněným fyzickým nebo právnickým osobám. Rozsah poskytovaných údajů je určen působností uvedených subjektů v oblasti veřejné správy.

Speciální úpravu si vyžaduje způsob poskytování a rozsah poskytovaných údajů zdravotním pojišťovnám, úřadům práce a zaměstnavatelům. Zdravotním pojišťovnám jsou sdělovány ty údaje, které mají význam pro provádění zdravotního pojištění. Úřadům práce, které poskytují dávky státní sociální podpory, jsou poskytovány na žádost údaje o výši jednotlivých dávek zúčtovaných ve stanoveném období a o přeplatcích a nedoplatcích na dávkách. Zaměstnavatelům jsou stanovené údaje poskytovány bez žádosti. Jiným subjektům lze poskytovat údaje v případě, že tak stanoví právní předpis, nebo se souhlasem toho, v jehož zájmu povinnost mlčenlivosti je, a dále osobě, které se údaj týká. Dalším důvodem pro poskytnutí údaje jinému subjektu je, že tak stanoví předpis Evropského společenství nebo mezinárodní smlouva. Dalším případem poskytování údajů je, že se údaje poskytnou tomu, kdo prokáže splatnou pohledávku.

S účinností od 1. 4. 2022 byla do odst. 3 ustanovení doplněna úprava, která navazuje na úpravu provedenou zákonem č. 248/­2021 Sb. do § 42 zákona č. 435/­2004 Sb., o zaměstnanosti. Podle § 42 odst. 3 zákona o zaměstnanosti je úřad práce oprávněn získávat údaje rozhodné pro přiznání a poskytování podpory v nezaměstnanosti z informačních systémů vedených ČSSZ. Jedná se o údaje o druhu a době trvání zaměstnání, době důchodového pojištění, výši průměrného nebo pravděpodobného měsíčního čistého výdělku, výši nároku na odstupné, odbytné, odchodné, včetně informace, zda byla tato plnění vyplacena a způsobu a důvodu skončení zaměstnání.

Zaměstnavatelé, kteří oznamují podle § 94 odst. 1 zákona skončení doby zaměstnání, jsou povinni oznamovat i tyto údaje uvedené v § 42 odst. 3 zákona o zaměstnanosti. Česká správa sociálního zabezpečení vede tyto údaje v registru pojištěnců a sděluje je na žádost Úřadu práce. Touto novou povinností zaměstnavatelů oznamovat rovněž údaje pro účely zákona o zaměstnanosti není přitom dotčena jejich povinnost vydat zaměstnanci potvrzení podle § 313 ZP.

Povinnost orgánů NP v odst. 6 písm. b) navazuje na § 76 odst. 5 zákona, podle něhož orgán NP zasílá zaměstnavateli záznam o kontrole dočasně práce neschopného pojištěnce, pokud bylo při kontrole zjištěno porušení režimu dočasně práce neschopného pojištěnce. Toto zasílání záznamů není přitom vázáno na období prvních 14 dnů dočasné pracovní neschopnosti. I když to není v tomto ustanovení výslovně uvedeno, zasílají orgány NP v případě porušení režimu dočasně práce neschopného pojištěnce záznam o kontrole též ošetřujícímu lékaři – to vyplývá z § 76 odst. 2 zákona.

Ustanovení odst. 6 písm. e) navazuje na § 97 odst. 1 zákona a upravuje sdělovací povinnost OSSZ vůči zaměstnavateli v případě, kdy OSSZ prováděla z dávek NP srážky v rámci výkonu rozhodnutí.

Odstavce 7 až 9 byly do zákona vloženy zákonem č. 164/­2019 Sb., v návaznosti na zavedení tzv. elektronické neschopenky. Účelem těchto ustanovení je zajistit včasnou informovanost zaměstnavatelů o dočasné pracovní neschopnosti jejich zaměstnanců ze strany orgánů NP (jedná se o tzv. ověřené notifikace). Na odst. 7 a 9 navazuje § 116a zákona, který upravuje tzv. prvotní notifikaci. Zaměstnavatelé mají být o dočasné pracovní neschopnosti informováni také zaměstnancem podle § 64 odst. 1 písm. o) zákona a § 206 ZP pro zaměstnavatele již není vystaven žádný doklad.

Podle odst. 7 je zaměstnavatel oprávněn žádat způsobem podle odst. 9, aby mu orgán NP sdělovaly požadované údaje v elektronické podobě. Žádost o zasílání notifikací může zaměstnavatel podat prostřednictvím ePortálu ČSSZ.

Povinnost podle odst. 10 písm. d) předmětného ustanovení je obdobná povinnosti podle § 14 odst. 6 zákona č. 582/­1991 Sb., o organizaci a provádění sociálního zabezpečení. Orgány NP nesdělují, zda vyplácená dávka dosahuje výše, která by podléhala výkonu rozhodnutí, protože k tomu nemusí mít všechny nezbytné podklady.

Novelou zákona provedenou zákonem č. 349/­2023 Sb. s účinností od 1. července 2024 dochází k úpravě odstavce 3. ČSSZ sděluje zaměstnavatelům na jejich žádost datum vzniku všech souběžných zaměstnání jejich zaměstnance činného na základě dohody o provedení práce, který je u ostatních zaměstnavatelů činný na základě dohody o provedení práce. Žádost zaměstnavatel podává v elektronické podobě způsobem stanoveným ČSSZ. ČSSZ sděluje tyto údaje v elektronické podobě způsobem umožňujícím dálkový přístup.

Vzhledem k tomu, že podle nové právní úpravy nebude účast zaměstnance činného na základě dohody o provedení práce záviset pouze na výši příjmu zúčtovanému zaměstnanci v rámci jednoho zaměstnavatele, ale bude se nově posuzovat vznik účasti na pojištění po součtu všech příjmů zúčtovaných zaměstnanci v kal. měsíci u všech souběžných zaměstnavatelů, umožňuje se zaměstnavateli zaměstnance využít nové služby k poskytnutí relevantní informace o jeho souběžných zaměstnáních na základě dohody o provedení práce. Nově se tato informace bude předávat nejen Úřadu práce, ale i Státnímu úřadu inspekce práce a oblastním inspektorátům práce.

§ 116a

Oznamování vzniku dočasných pracovních neschopností zaměstnanců a karantén
nařízených zaměstnancům

(1) Česká správa sociálního zabezpečení na žádost zaměstnavatele neprodleně zasílá zaměstnavateli v elektronické podobě způsobem, který zaručuje ochranu osobních údajů, informaci o tom, že

a)  ošetřující lékař v rozhodnutí o vzniku dočasné pracovní neschopnosti uvedl, že zaměstnanec nemůže vykonávat zaměstnání [§ 3 písm. g)] pro tohoto zaměstnavatele, číslo rozhodnutí a datum vzniku dočasné pracovní neschopnosti,

b)  obdržela potvrzení o nařízení karantény zaměstnanci podle § 105, číslo potvrzení o nařízení karantény a datum nařízení karantény.

(2) Žádost podle odstavce 1 zaměstnavatel podává v elektronické podobě na předepsaném tiskopise způsobem určeným Českou správou sociálního zabezpečení; v žádosti uvede způsob, kterým mají být informace o vzniku dočasné pracovní neschopnosti zaměstnanců a informace o nařízení karantén zaměstnancům zasílány. Žádost o zasílání informací podle odstavce 1 se považuje za žádost podanou podle § 160 odst. 3. V žádosti může zaměstnavatel vymezit délku období, za které mu mají být informace podle odstavce 1 zasílány.

komentář k § 116a

Toto ustanovení bylo do zákona vloženo zákonem č. 164/­2019 Sb., v návaznosti na zavedení elektronické neschopenky.

Účelem tohoto ustanovení je zajistit rychlé prvotní informování zaměstnavatele o vzniku dočasné pracovní neschopnosti zaměstnance. Toto ustanovení má bezprostřední legislativní vazbu na § 116 odst. 7 zákona.

Oddíl 4

Sdělování údajů orgánům nemocenského pojištění ostatními subjekty

§ 117

(1) Orgány nemocenského pojištění jsou oprávněny v roz­sahu své působnosti vyžadovat od fyzických nebo právnických osob sdělení údajů potřebných pro provádění pojištění a k plnění úkolů vyplývajících z práva Evropských společenství a z meziná­rodních smluv, a to včetně údajů o jednotlivých fyzických osobách a právnických osobách. Údaje potřebné pro provádění pojištění sdělují fyzické a právnické osoby orgánům nemocenského po­jištění na žádost.

(2) Úřad práce České republiky – generální ředitelství sděluje orgánům nemocenského pojištění bez žádosti údaje o

a)  zaměstnavatelích, kteří nemají sídlo na území České republiky a zaměstnávají na území České republiky zaměst­nance, a to v termínech stanovených Ministerstvem práce a sociálních věcí; údaji se zde rozumí údaje o názvu a sídle (adrese) těchto zaměstnavatelů,

b)  cizích státních příslušnících zaměstnaných na území České republiky⁵⁵⁾.

(3) Státní úřad inspekce práce a oblastní inspektoráty práce sdělují orgánům nemocenského pojištění bez žádosti údaje o uložení pokuty za umožnění výkonu nelegální práce; tuto povinnost plní zasláním kopie pravomocného rozhodnutí o uložení pokuty.

(4) Zdravotní pojišťovny sdělují orgánům nemocenského pojištění bez žádosti:

a)  přehled ošetřujících lékařů, s nimiž mají smluvní vztah, a to v intervalech dohodnutých mezi příslušnou zdravotní pojišťovnou a Českou správou sociálního zabezpečení a služebními orgány,

b)  informaci o navázání smluvního vztahu s poskytovatelem zdravotních služeb, o změně pracoviště (místa výkonu práce) a o ukončení smluvního vztahu s příslušnou zdravotní pojišťovnou,

c)  oznámení o nově registrovaném pojištěnci, o ukončení re­gistrace pojištěnce a o změně registrace pojištěnce k jinému ošetřujícímu lékaři.

(5) Poskytovatelé zdravotních služeb jsou povinni pro účely regresní náhrady bez žádosti sdělit příslušnému orgánu nemocenského pojištění úrazy a jiná poškození zdraví, které založily dočasnou pracovní neschopnost osob, kterým poskytli zdravotní péči, pokud mají důvodné podezření, že úraz nebo jiné poškození zdraví byly způsobeny jednáním jiné fyzické osoby, než je pojištěnec, nebo právnické osoby.

(6) Orgány Policie České republiky, státní zastupitelství, soudy a správní úřady jsou povinny bez žádosti sdělit neprodleně orgánům nemocenského pojištění

a)  okolnosti zjištěné v rámci své činnosti, které by mohly vést k zániku nároku na dávku, ke snížení či odnětí této dávky, popřípadě k zastavení její výplaty,

b)  okolnosti zjištěné v rámci své činnosti, které nasvědčují neplnění povinností v oblasti pojištění,

c)  okolnosti zjištěné v rámci své činnosti nasvědčující tomu, že v důsledku zaviněného protiprávního jednání osoby nebo právnické osoby došlo ke vzniku sociální události, z jejíhož důvodu byla poskytnuta dávka,

d)  skutečnost, že v rámci svého pravomocného rozhodnutí konstatovaly, že fyzická nebo právnická osoba způsobila vznik příslušné sociální události tím, že svým zaviněným protiprávním jednáním porušila právní předpis.

(7) Ústav zdravotnických informací a statistiky České republiky je povinen sdělit na žádost orgánům nemocenského pojištění údaje z Národního registru zdravotnických pracovníků a údaje z Národního registru poskytovatelů zdravotních služeb potřebné pro provádění pojištění.

(8) Za účelem ověřování identity ošetřujícího lékaře jsou Česká správa sociálního zabezpečení a služební orgány oprávněny využívat resortní systémové přístupové certifikáty poskytovatelů zdravotních služeb vydávané Ministerstvem zdravotnictví podle zákona o elektronizaci zdravotnictví. Ministerstvo zdravotnictví za tímto účelem poskytuje orgánům uvedeným ve větě první potřebné údaje.

(9) Ministerstvo zdravotnictví je povinno sdělit na žádost orgánům nemocenského pojištění údaje o orgánech ochrany veřejného zdraví potřebné pro provádění pojištění.

(10) Jsou-li správní úřady nebo zdravotní pojišťovny povinny sdělovat podle tohoto zákona údaje, mohou tak učinit v elektro­nické podobě způsobem umožňujícím dálkový přístup.

komentář k § 117

Orgány NP získávají údaje od fyzických i právnických osob, úřadů práce, zdravotních pojišťoven, zdravotnických zařízení, Policie i dalších subjektů. Některým subjektům se stanoví povinnost poskytovat přesně stanovené údaje bez žádosti (úřady práce, zdravotní pojišťovny, zdravotnická zařízení, Policie). Stanoví se obecná třicetidenní lhůta pro poskytování údajů a bezplatnost poskytování údajů.

Právo podle odst. 1 zahrnuje kromě údajů potřebných pro provádění NP též údaje vyplývající z předpisů EU a z mezinárodních smluv. Zahraniční nositelé pojištění se obracejí na základě těchto předpisů a smluv přímo na ČSSZ, která obstará potřebné údaje a zašle je zahraničnímu nositeli pojištění.

Údaje uvedení v odst. 2 až 5 sdělují vyjmenované subjekty bez žádosti. Forma sdělování údajů není stanovena, ale správní úřady a zdravotní pojišťovny sdělují údaje elektronicky způsobem umožňujícím dálkový přístup.

Odstavec 7 byl do předmětného ustanovení vložen zákonem č. 164/­2019 Sb. s účinností od 1. 1. 2020 (od 1. 1. 2023 bude mít na základě změny provedené zákonem č. 326/­2021 Sb., kterým se mění některé zákony v souvislosti s přijetím zákona o elektronizaci zdravotnictví nové znění, ČSSZ a služební orgány budou oprávněny využívat certifikáty vydávané Ministerstvem zdravotnictví). Odstavec 7 má legislativní vazbu na § 13 odst. 4 písm. b) zákona č. 378/­2007 Sb., o léčivech, o poskytování údajů ČSSZ Státním ústavem pro kontrolu léčiv za účelem ověřování identity ošetřujících lékařů.

Novelou zákona provedenou zákonem č. 321/­2023 Sb. s účinností od 1. ledna 2024 došlo v odstavci 2 ke zrušení písm. c) a vložení nového odstavce 3, kterým se ukládá povinnost Státnímu úřad inspekce práce a oblastním inspektorátům práce sdělit orgánům NP bez žádosti údaje o uložení pokuty za umožnění výkonu nelegální práce; tuto povinnost plní zasláním kopie pravomocného rozhodnutí o uložení pokuty.

Ustanovení odstavce 2 písm. c) bylo po věcné stránce již překonáno, neboť pokuty za umožnění výkonu nelegální práce již nevydává Úřad práce ČR, ale Státní úřad inspekce práce a oblastní inspektoráty práce. I když i v současné době by měly být orgány NP o uložení pokuty za umožnění výkonu nelegální práce informovány, neboť Státní úřad inspekce práce a oblastní inspektoráty práce zasílají rozhodnutí o udělení těchto pokut Úřadu práce ČR, u něhož je povinnost předávat kopii tohoto rozhodnutí orgánům NP stanovena stávajícím zněním § 117 odst. 2 zákona, je jednodušší, rychlejší a administrativně méně náročné, aby kopie těchto rozhodnutí zasílaly orgánům nemocenského pojištění přímo orgány, které o uložení této pokuty rozhodují, tj. Státní úřad inspekce práce a oblastní inspektoráty práce.

Oddíl 5

§ 118

zrušen

komentář k § 118

Ustanovení bylo od 1. 2. 2022 zrušeno zákonem č. 261/­2021 Sb., kterým se mění některé zákony v souvislosti s další elektronizací postupů orgánů veřejné moci. Ustanovení upravovalo sdělování údajů z jiných informačních systémů veřejné správy orgánům NP. Orgány NP budou místo speciální úpravy v § 118 zákona využívat údaje podle obecných právních předpisů upravujících poskytování údajů ze základních registrů a agentových informačních systémů.

Oddíl 6

Sdělování údajů do zahraničí

§ 119

(1) Orgány nemocenského pojištění sdělují na žádost nebo z úřední povinnosti orgánům nemocenského pojištění členských států Evropské unie údaje potřebné pro provádění pojištění, a to včetně údajů o jednotlivých pojištěncích⁶¹⁾.

(2) Příslušné orgány nemocenského pojištění sdělují orgá­nům nemocenského pojištění států, které nejsou členy Evropské unie a s nimiž má Česká republika uzavřenu smlouvu o sociálním zabezpečení, údaje nezbytné pro provádění těchto mezinárodních smluv a pro plnění povinností vyplývajících ze správních ujednání k těmto smlouvám.

(3) Ostatním cizozemským orgánům nemocenského po­jištění sdělují orgány nemocenského pojištění na základě jejich žádosti údaje týkající se jednotlivých osob v rozsahu potřebném pro řízení ve věcech pojištění.

(4) Ke sdělování údajů do zahraničí v rozsahu daném tímto zákonem není třeba souhlasu Úřadu pro ochranu osobních údajů.

(5) Pokud Komise Evropských společenství zjistila postu­pem podle čl. 31 odst. 2 směrnice Evropského parlamentu a Rady 95/46/ES, že členský stát Evropské unie nebo jiný stát nezajišťuje odpovídající úroveň ochrany osobních údajů, údaje požadované orgány tohoto státu se neposkytnou⁶²⁾.

komentář k § 119

Ustanovení stanoví rozsah, ve kterém budou do zahraničí sdělovány údaje orgánům NP jak do zemí EU, tak do dalších zemí. Pro sdělování těchto údajů nebude třeba souhlasu Úřadu pro ochranu osobních údajů, údaje se však neposkytnou, pokud komise Evropských společenství zjistila, že členský stát EU nebo jiný stát nezajišťuje odpovídající úroveň ochrany osobních údajů.

Zde je třeba rozlišovat, zda se jedná o:

     členský stát EU – zde se údaje předávají v rozsahu potřebném pro provádění NP,

     smluvní státy, tj. státy, s nimiž ČR uzavřela dvoustrannou smlouvou o sociálním zabezpečení – zde se údaje předávají v rozsahu nezbytném pro provádění těchto mezinárodních smluv,

     nesmluvní státy, tj. ostatní státy – zde se údaje předávají jen v nezbytném rozsahu pro potřebu konkrétní osoby.

Důležité

     Při sdělování údajů do zahraničí se rozlišuje, zda se jedná o:

- členské státy EU [viz komentář k § 3 písm. s)] – zde se údaje předávají v rozsahu potřebném pro provádění NP, pokud by výjimečně nenastala situace podle odstavce 5,

- smluvní státy, tj. o státy, s nimiž ČR uzavřela dvoustrannou smlouvu o sociálním zabezpečení, zde se údaje předávají v rozsahu nezbytném pro provádění těchto mezinárodních smluv (které mají povahu tzv. smluv prezidentských) a též k nim přijatých správních ujednání,

- nesmluvní státy (tj. ostatní státy), zde se údaje předávají jen v rozsahu nezbytně potřebném pro řízení ve věcech konkrétních osob.

Díl 3

Informační systémy pojištění

§ 120

(1) Údaje shromažďované orgány nemocenského pojištění pro účely provádění pojištění tvoří datovou základnu informačních systémů pojištění. Jednotlivé orgány nemocenského pojištění jsou oprávněny shromažďovat údaje v rozsahu nezbytném pro plnění jejich úkolů v oblasti pojištění, a to včetně údajů o jednotlivých pojištěncích.

˘    Dnem 1. července 2024 v § 120 se na konci textu odstavce 1 doplňují slova „nebo zaměstnancích činných na základě dohody o provedení práce, nejsou-li účastni pojištění“.

(2) Úprava vztahující se na údaje shromažďované nebo sdě­lované pro účely provádění pojištění nebo plnění úkolů v něm se vztahuje i na údaje potřebné pro orgány nemocenského pojištění k plnění úkolů vyplývajících pro ně v pojištění z práva Evropských společenství a z mezinárodních smluv.

(3) Z informačních systémů pojištění se poskytují údaje v rozsahu stanoveném tímto zákonem nebo zvláštními zákony.

(4) Orgány nemocenského pojištění mohou vést evidenci o fyzických osobách pro účely tohoto zákona podle jejich rodných čísel.

komentář k § 120

V ustanovení se rozlišují informační systémy NP podle § 121 zákona, tedy registr pojištěnců a registr zaměstnavatelů a vedení údajů jednotlivými orgány NP pro plnění jejich úkolů (každá OSSZ má vlastní údajovou základnu).

V odst. 2 se vymezuje, že shromažďovat mohou orgány NP údaje i v případě, kdy se nejedná o údaje, které sice přímo nepotřebují pro provádění NP podle tohoto zákona, avšak se jedná o údaje potřebné pro plnění úkolů vyplývajících z práva EU a z mezinárodních smluv.

Novelou zákona provedenou zákonem č. 349/­2023 Sb. s účinností od 1. července 2024 dochází k úpravě odstavce 1. V souvislosti s rozšířením údajů vedených v registrech ČSSZ i o údaje o zaměstnancích činných na základě dohod o provedení práce, které jim nezaloží účast na NP bylo třeba v tomto smyslu doplnit i předmětné ustanovení týkající se údajů shromažďovaných orgány NP.

§ 121

(1) Informačními systémy pojištění jsou registry pojištěnců a registry zaměstnavatelů.

(2) Informační systémy pojištění jsou informačními systémy veřejné správy podle zvláštního právního předpisu⁶³⁾.

(3) Informační systémy pojištění nejsou veřejně přístupné. Přístup do informačních systémů pojištění mají orgány nemocen­ského pojištění a orgány provádějící důchodové pojištění, a to i způsobem umožňujícím dálkový přístup. Ostatní subjekty mají přístup do informačního systému pojištění, jen stanoví-li tak zákon.

§ 122

Registry pojištěnců

(1) Registry pojištěnců slouží

a)  České správě sociálního zabezpečení k plnění úkolů vyplý­vajících pro ni z práva Evropských společenství a z mezi­národních smluv a k provádění pojištění,

b)  územním správám sociálního zabezpečení k provádění pojištění, a

c)  služebním orgánům k plnění úkolů vyplývajících pro ně z práva Evropských společenství a z mezinárodních smluv a k provádění pojištění.

(2) Správcem registrů pojištěnců jsou

a)  Česká správa sociálního zabezpečení, jde-li o zaměstnané osoby a osoby samostatně výdělečně činné,

b)  v oborech své působnosti služební orgány, jde-li o příslušníky a odsouzené osoby.

(3) Registr pojištěnců obsahuje o pojištěncích tyto údaje:

˘    Dnem 1. července 2024 v § 122 odst. 3 úvodní části ustanovení se za slovo „pojištěncích“ vkládají slova „a zaměstnancích činných na základě dohody o provedení práce, nejsou-li účastni pojištění,“.

a)  jméno a současné příjmení,

b)  rodné a všechna další příjmení předcházející současnému příjmení,

c)  datum a místo narození a datum úmrtí pojištěnce,

d)  pohlaví,

e)  rodné číslo,

f)  státní občanství,

g)  adresu místa trvalého pobytu, a jde-li o cizí státní příslušníky, též adresu pobytu na území České republiky, popřípadě též kontaktní adresu pojištěnce, pokud se liší od adresy místa trvalého pobytu a pojištěnec ji oznámil,

h)  vznik a zánik účasti na pojištění; u zaměstnání malého rozsahu a zaměstnání na základě dohody o provedení práce nástup do zaměstnání a skončení doby zaměstnání a u smluvního za­městnance zahájení a skončení výkonu práce pro smluvního zaměstnavatele,

i)  druh výdělečné činnosti zakládající účast na pojištění,

j)  obchodní firmu, název nebo jméno a příjmení zaměstnavate­le včetně adresy jeho sídla nebo trvalého pobytu, popřípadě místa podnikání,

k)  identifikační číslo osoby zaměstnavatele, popřípadě indivi­duální číslo zaměstnavatele,

l)  variabilní symbol plátce pojistného na sociální zabezpečení a příspěvku na státní politiku zaměstnanosti,

m) údaje o dávkách,

n)  údaje o dočasné pracovní neschopnosti a karanténě v rozsahu podle § 116 odst. 7, a dále statistickou značku diagnózy, skutečnost, že ke vzniku dočasné pracovní neschopnosti došlo v důsledku úrazu, místo pobytu dočasně práce neschopného pojištěnce a rozsah a dobu povolených vycházek v době dočasné pracovní neschopnosti v období od patnáctého kalendářního dne dočasné pracovní neschopnosti, popřípadě po skončení období, po které náleží v době dočasné pracovní neschopnosti nadále započitatelný příjem [§ 16 písm. b)], název a adresu pracoviště poskytovatele zdravotních služeb, který pojištěnci povolil změnu pobytu v době dočasné pracovní neschopnosti, povolil vycházky nebo změnu jejich rozsahu a doby, není-li tento poskytovatel zdravotních služeb zároveň ošetřujícím lékařem zaměstnance, údaje o udělení nebo neudělení předchozího souhlasu ošetřujícímu lékaři v případech uvedených v § 56 odst. 3 větě třetí a odst. 6 a § 57 odst. 3 a 5, údaj o tom, že pojištěnci byla nařízena karanténa, číslo rozhodnutí o nařízení karantény, datum nařízení karantény, dobu trvání karantény, důvod karantény, rozhodnutí o ukončení karantény a datum ukončení karantény a jméno, příjmení a adresu pracoviště orgánu nebo ošetřujícího lékaře, který rozhodl o nařízení nebo ukončení karantény nebo potvrdil její trvání,

o)  záznam, zda zaměstnanec pobírá starobní, nebo invalidní důchod, a od kdy jej pobírá,

p)  název zdravotní pojišťovny pojištěnce,

q)  název předešlého orgánu, který prováděl pojištění zaměst­nance, pokud jím není Česká správa sociálního zabezpe­čení,

r)  u osob samostatně výdělečně činných údaje o měsíční výši zaplaceného pojistného na pojištění osob samostatně výdělečně činných,

s)  údaj o tom, že pojištěnec je účasten též pojištění provádě­ného jinými orgány nemocenského pojištění,

t)  název a adresu cizozemského nositele pojištění,

u)  cizozemské číslo pojištění,

v)  místo výkonu práce, je-li trvale v cizině, a údaj o tom, zda je zaměstnanec ve státě, v němž je toto místo výkonu práce, povinně účasten důchodového pojištění,

w) měsíční výši zaplaceného pojistného na pojištění, jde-li o zahraničního zaměstnance,

x)  jméno, příjmení, rodné číslo a adresu místa trvalého pobytu zvláštního příjemce,

y)  čísla a druhy identifikačních dokladů a datum skončení jejich platnosti,

z)  telefonní číslo pojištěnce a adresu elektronické pošty pojištěnce, pokud pojištěnec sdělil tyto údaje orgánu nemocenského pojištění,

za) další údaje, vyplývá-li jejich evidování z požadavků práva Evropských společenství a z mezinárodních smluv o soci­álním zabezpečení.

(4) Registry pojištěnců mohou být vedeny spolu s re­gistry pojištěnců důchodového pojištění podle zvláštního právního před­pisu⁶⁴⁾ jako společný registr pojištěnců pojištění a důchodového pojištění.

(5) V registru pojištěnců, jehož správcem je Česká správa sociálního zabezpečení, se vedou též údaje podle § 42 odst. 3 zákona o zaměstnanosti potřebné pro přiznání a poskytování podpory v nezaměstnanosti sdělené zaměstnavatelem podle § 94 odst. 4, a to po dobu 15 let následujících po roce, v němž byly tyto údaje zapsány do registru pojištěnců.

(6) V registru pojištěnců, jehož správcem je Česká správa sociálního zabezpečení, jsou evidováni též zaměstnanci, jejichž evidence se vede podle § 136 odst. 3 zákona o zaměstnanosti.

§ 122a

(1) Přístup do registru pojištěnců, a to i způsobem umožňujícím dálkový přístup, má též

a)  poskytovatel zdravotních služeb, jde-li o údaje uvedené v § 122 odst. 3 písm. a) až l) a s) až u) a údaje uvedené v § 122 odst. 3 písm. n) včetně statistické značky diagnózy, které se týkají pojištěnce,

1. jehož dočasnou pracovní neschopnost posuzuje, nebo

2. o jehož předchozích dočasných pracovních neschopnostech rozhodoval, nebo jejichž trvání potvrzoval,

b)  orgán ochrany veřejného zdraví, jde-li o údaje uvedené v § 122 odst. 3 písm. a) až l) a s) až u) a údaje o karanténě uvedené v § 122 odst. 3 písm. n), s výjimkou statistické značky diagnózy, které se týkají pojištěnce,

1. o jehož karanténě rozhoduje, nebo

2. o jehož předchozích karanténách rozhodoval nebo jejichž trvání potvrzoval;

údaje uvedené v § 122 odst. 3 písm. f) až l), n) a s) až u) se poskytují za období 3 let přede dnem, v němž poskytovatel zdravotních služeb nebo orgán ochrany veřejného zdraví příslušný údaj z registru pojištěnců zjišťuje.

(2) Subjekty uvedené v § 81 odst. 3 písm. a), b), e), f) a g) mohou odmítnout, a to i bez udání důvodu, sdělit ze svého informačního systému údaje o probíhajících nebo předchozích dočasných pracovních neschopnostech jimi určeným ošetřujícím lékařům nebo o jimi určených pojištěncích; § 114 odst. 3 věta druhá a třetí platí zde obdobně.

§ 123

Registry zaměstnavatelů

(1) Registry zaměstnavatelů slouží orgánům nemocenské­ho pojištění k provádění pojištění, k plnění úkolů vyplývajících pro ně z práva Evropských společenství a z me­zinárodních smluv a ke kontrole plnění povinností zaměstnavatelů ve věcech pojištění a dále k plnění povinností zaměstnavatelů ve věcech pojistného na sociální zabezpečení a příspěvku na státní politiku zaměstnanosti a ve věcech důchodového pojištění.

(2) Správcem registru zaměstnavatelů jsou

a)  Česká správa sociálního zabezpečení, jde-li o zaměstnavatele zaměstnaných osob,

b)  v oborech své působnosti služební orgány, jde-li o zaměstnavatele příslušníků a odsouzených osob.

(3) V registru zaměstnavatelů spravovaném Českou správou sociálního zabezpečení se o zaměstnavatelích vedou tyto údaje:

a)  obchodní firma, název nebo jméno a příjmení zaměstnava­tele včetně adresy jeho sídla nebo místa trvalého pobytu, popřípadě místa podnikání,

b)  den vzniku a zániku zaměstnavatele,

c)  identifikační číslo osoby zaměstnavatele, popřípadě indivi­duální číslo zaměstnavatele,

d)  variabilní symbol plátce pojistného na sociální zabezpečení a příspěvku na státní politiku zaměstnanosti,

e)  o výběru pojistného na sociální zabezpečení a příspěvku na státní politiku zaměstnanosti,

f)  názvy peněžních ústavů, u nichž má vedeny účty,

g)  o zrušení zaměstnavatele,

h)  telefonní číslo zaměstnavatele a adresa elektronické pošty zaměstnavatele, pokud zaměstnavatel sdělil tyto údaje orgánu nemocenského pojištění.

(4) U zaměstnavatele, který má

a)  více mzdových účtáren, registr zaměstnavatelů dále obsahuje

1. variabilní symboly a adresy mzdových účtáren,

2. jména a příjmení osob, které jsou jménem zaměst­navatele oprávněny jednat za tyto jednotlivé mzdové účtárny,

3. okruh zaměstnanců organizační složky, popřípadě jinak vymezený okruh zaměstnanců, pro které každá mzdová účtárna vede evidenci mezd nebo platů,

b)  jen jednu mzdovou účtárnu, avšak její místo není shodné s jeho sídlem, registr zaměstnavatelů dále obsahuje

1. variabilní symbol a adresu mzdové ­účtárny,

2. jméno a příjmení osoby, která je jménem zaměstnava­tele oprávněna jednat za tuto mzdovou účtárnu.

(5) V registru zaměstnavatelů spravovaných služebními orgány se vedou údaje o služebních útvarech uvedené v odstav­cích 3 a 4, které u služebních útvarů připadají přiměřeně v úvahu, pokud v těchto útvarech konají službu příslušníci, jejichž pojištění provádějí; to platí obdobně též pro věznice a ústavy pro výkon zabezpečovací detence, jde-li o odsouzené osoby.

(6) V registru zaměstnavatelů, jehož správcem je Česká správa sociálního zabezpečení, jsou evidováni též zaměstnavatelé, jejichž evidence se vede podle § 136 odst. 4 zákona o zaměstnanosti.

(7) Údaje vedené v registru zaměstnavatelů se pro účely pojištění uchovávají po dobu 10 kalendářních roků následujících po roce, v němž fyzická nebo právnická osoba nebo služební útvary přestaly být zaměstnavatelem.

komentář k § 121 až § 123

Registry pojištěnců a registry zaměstnavatelů spadají pod režim zákona č. 365/­2000 Sb., o informačních systémech veřejné správy a o změně některých dalších zákonů. Správcem těchto registrů jsou ČSSZ a jednotlivé služební orgány. Tyto orgány NP vedou v oboru své působnosti samostatné registry. V registrech se vedou stanovené údaje, přičemž se využívají rovněž údaje z evidence obyvatel v registru rodných čísel a z informačních systémů zdravotních pojišťoven. Dalším zdrojem údajů jsou údaje sdělované podle § 93 a § 94 zákona.

Od 1. 4. 2022 se v registru pojištěnců, jehož správcem je ČSSZ, vedou podle § 122 odst. 5 také údaje pro účely zákona o zaměstnanosti.

Vzhledem k tomu, že podle § 16c zákona č. 582/­1991 Sb., o organizaci a provádění sociálního zabezpečení, vede ČSSZ také registr pojištěnců důchodového pojištění, vede ČSSZ společný registr pojištěnců nemocenského a důchodového pojištění.

Novelou zákona provedenou zákonem č. 75/­2023 Sb. s účinností od 1. dubna 2023 došlo v § 122 a v 123 k vložení nového odstavce 6. Nová úprava souvisí s novými povinnostmi pro zaměstnavatele, které stanoví zákon o zaměstnanosti. Jedná se o rozšíření evidence ČSSZ o osoby požívající dočasné ochrany, které jsou v pracovním poměru nebo činné na základě dohody o pracovní činnosti, jejichž zaměstnání je zaměstnáním malého rozsahu podle zákona o NP, nebo činné na základě dohody o provedení práce. V této souvislosti byl rozšířen registr pojištěnců a registr zaměstnavatelů, jejichž správcem je ČSSZ.

Novelou provedenou zákonem č. 321/­2023 Sb. s účinností od 1. ledna 2024 k úpravě § 122 odst. 3 a 5 a § 123 odst. 3. Doplňuje se výčet údajů, které ČSSZ vede v registru pojištěnců, resp. registru zaměstnavatelů, o další kontaktní údaje (telefonní číslo, elektronická adresa), které ČSSZ již ve svých evidencích fakticky vede. To se jevilo jako vhodné pro efektivní výkon jednotlivých agend v působnosti ČSSZ, rychlejší a operativnější zasílání informací či dokumentů a snížení nákladů na poštovné. Forma komunikace za využití e-mailové pošty (nebo telefonu) odpovídá trendu obecné digitalizace kontaktů veřejnosti s institucemi, včetně orgánů veřejné moci.

Novelou provedenou zákonem č. 412/­2023 Sb. s účinností od 1. ledna 2024 došlo v § 122 odst. 1 písm. b) k legislativně technické změně – nahrazení pojmu „okresní“ pojmem „územní“ – viz komentář k § 50.

Novelou provedenou zákonem č. 349/­2023 Sb. s účinností od 1. července 2024 dochází v § 122 odst. 3 k rozšíření registru pojištěnců o zaměstnance činné na základě dohody o provedení práce. Změna souvisí s novou úpravou pojištění těchto zaměstnanců – viz komentář k § 7a § 7b zákona.

Díl 4

Zpracování údajů

§ 123b

(1) Orgány nemocenského pojištění zpracovávají osobní údaje a jiné údaje, jsou-li nezbytné pro výkon jejich působnosti. Tyto údaje orgány nemocenského pojištění předávají dalším orgánům veřejné moci nebo osobám v rozsahu a za podmínek stanovených zákonem.

(2) Orgány nemocenského pojištění při zpracování osobních údajů, k němuž dochází v souvislosti s výkonem jejich působnosti podle tohoto zákona nebo jiných právních předpisů,

a)  označí vhodným způsobem osobní údaje, jejichž přesnost byla popřena nebo proti jejichž zpracování byla vznesena námitka, a tyto osobní údaje dále zpracovávají i bez souhlasu subjektu údajů, a

b)  mohou provádět výkon svojí působnosti, nejde-li o vydávání rozhodnutí, též způsobem, který je založen výhradně na automatizovaném zpracování osobních údajů; popis počítačových algoritmů a výběrová kritéria, na jejichž základě je toto zpracování prováděno, uvede orgán nemocenského pojištění v záznamech o činnosti zpracování osobních údajů a uchovává je nejméně po dobu jednoho roku od jejich posledního použití pro zpracování osobních údajů.

(3) Při uplatnění práva na námitku nebo jiného prostředku ochrany proti zpracování osobních údajů se použijí obdobně ustanovení správního řádu o stížnosti.

komentář k § 123b

Ustanovení § 123b bylo do zákona vloženo zákonem č. 111/­2019 Sb., kterým se mění některé zákony v souvislosti s přijetím zákona o zpracování osobních údajů. Ustanovení § 123b bylo vkládáno za ustanovení § 123a, který byl v době schvalování zákona č. 111/­2019 Sb. platný, nikoliv však účinný. Ustanovení § 123a obsažené v zákoně č. 259/­2017 Sb. byl ještě před nabytím účinnosti zrušen, takže neexistuje.

Odstavec 1 představuje, v návaznosti na předpisy o ochraně osobních údajů (viz § 113 zákona) právní základ pro zpracování osobních údajů v NP.

Odstavec 2 písm. a) reaguje na právo na omezení údajů z důvodu popření přesnosti osobních údajů subjektem údajů nebo na základě námitky subjektu údajů proti zpracování údajů. Toto právo zakotvuje čl. 18 odst. 1 písm. a) a d) nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2016/679 (GDPR). Ustanovení představuje výjimku z čl. 18 odst. 2 tohoto nařízení, které jinak předpokládá souhlas subjektů údajů.

Odstavec 2 písm. b) reaguje na čl. 22 GDPR, které zakládá obecné právo subjektu údajů nebýt předmětem rozhodnutí založeného výhradně na automatizovaném zpracování, a představuje povolenou výjimku z tohoto čl. 22.

V odst. 3 se upravuje procesní postup při uplatnění práva vznést námitku proti zpracování osobních údajů podle čl. 21 GDPR, neboť toto nařízení neupravuje specifický procesní postup ohledně námitky a řízení o námitce.

HLAVA V

ODPOVĚDNOST, SANKCE A PŘESTUPKY
V POJIŠTĚNÍ

Díl 1

Odpovědnost v pojištění a sankce

§ 124

Odpovědnost za přeplatek

(1) Pojištěnec nebo jiný příjemce dávky, který nesplnil některou jemu uloženou povinnost nebo přijal dávku nebo její část, ačkoliv musel z okolností předpokládat, že byla vyplacena neprávem nebo ve vyšší částce, než náležela, anebo jinak zavinil, že dávka byla vyplacena neprávem nebo ve vyšší částce, než náležela, je povinen uhradit plátci dávky přeplatek na dávce. Jestliže jiná fyzická osoba nebo právnická osoba zavinila, že dávka byla vyplacena neprávem nebo ve vyšší částce, než náležela, je povinna uhradit plátci dávky přeplatek na dávce.

(2) Pojištěnec je povinen uhradit plátci dávky přeplatek na nemocenském dále v případě, kdy mu nemocenské bylo vypláceno i v době, kdy mu byl po vzniku dočasné pracovní neschopnosti přiznán důchod uvedený v § 25 písm. b), a proto mu nemocenské nenáleželo, nebo pokud mu bylo nemocenské vypláceno po dobu delší, než je stanoveno v § 28 odst. 1, v důsledku zpětného přiznání starobního důchodu nebo invalidního důchodu pro invaliditu třetího stupně, anebo vznikl-li přeplatek proto, že nemocenské bylo vypláceno v době, kdy mu v důsledku zpětného přiznání starobního důchodu nebo invalidního důchodu pro invaliditu třetího stupně nemocenské nenáleželo též z důvodů uvedených v § 15 odst. 4 písm. a) a v § 15 odst. 5 písm. b), došlo-li k přiznání těchto důchodů až po vzniku dočasné pracovní neschopnosti. Pojištěnec je povinen uhradit plátci dávky přeplatek na nemocenském dále v případě, kdy mu nemocenské bylo vypláceno v plné výši, i když výše nemocenského náležela ve výši stanovené podle § 31.

(3) Jestliže přeplatek na dávce podle odstavce 1 způsobilo více subjektů, odpovídají plátci dávky za přeplatek na dávce společně a nerozdílně a vzájemně se vypořádají podle míry zavi­nění, pokud se nedohodnou jinak. Spory o vzájemné vypořádání rozhodují soudy.

(4) Nárok na úhradu přeplatku na dávce podle odstavců 1 až 3 zaniká uplynutím 5 let ode dne výplaty této dávky. Lhůta uvedená ve větě první neplyne po dobu řízení o žalobě, po dobu výkonu rozhodnutí, nebo jsou-li na úhradu přeplatku prováděny srážky z příjmu nebo z dávky.

(5) Povinnost k úhradě přeplatku na dávce vzniká na základě rozhodnutí příslušného orgánu nemocenského pojištění o povinnosti vrátit tento přeplatek.

(6) Povinnost uhradit přeplatek na dávce nevzniká, pokud výše přeplatku nedosahuje částky 100 Kč; tento přeplatek se ode­píše k tíži orgánu nemocenského pojištění. Orgán nemocenského pojištění může zcela nebo zčásti prominout dosud neuhrazený přeplatek, zejména byla-li by ohrožena výživa toho, kdo je povinen přeplatek uhradit.

(7) Tomu, kdo odpovídá za přeplatek, může orgán nemo­cenského pojištění povolit placení přeplatku ve splátkách. Orgán nemocenského pojištění může zrušit povolení placení přeplatku ve splátkách, jestliže ten, jemuž bylo placení přeplatku ve splátkách povoleno, nezaplatí některou splátku přeplatku včas nebo ve správné výši.

(8) Pojištěnci nebo jinému příjemci dávky, kterému byla vyplacena dávka, která mu nenáležela, avšak za totéž období mu náležela jiná dávka, se přeplatek na vyplacené dávce zúčtuje s dávkou nebo s jejím doplatkem, která za toto období náleží.

(9) Vznikl-li pojištěnci přeplatek na nemocenském v důsledku zpětného přiznání invalidního důchodu pro invaliditu třetího stupně nebo v důsledku zpětného zvýšení invalidního důchodu z důvodu zvýšení stupně invalidity, považuje se za přeplatek na nemocenském nejvýše částka odpovídající doplatku invalidního důchodu pro invaliditu třetího stupně náležejícího za období, za které mu nemocenské nenáleželo. Přeplatek na nemocenském podle věty první se zúčtuje s doplatkem invalidního důchodu podle § 115a odst. 3 zákona o organizaci a provádění sociálního zabezpečení.

komentář k § 124

Ustanovení stanoví zásady odpovědnosti za přeplatek. Přeplatek na dávce NP vzniká, byla-li dávka vyplacena neprávem, tj. dávka vůbec nenáležela anebo náležela a byla vyplacena někomu jinému anebo byla vyplacena ve vyšší částce. Odpovědnost za přeplatek mají kromě pojištěnce nebo jiného příjemce dávky (zákonného zástupce nebo zvláštního příjemce podle § 112 zákona) též jiné fyzické nebo právnické osoby, tedy např. zaměstnavatel nebo ošetřující lékař, pokud přeplatek zavinily. Odpovědnost spočívá v povinnosti uhradit přeplatek na dávce. Odpovědnost je objektivní, zavinění se nezkoumá.

V odst. 3 je založena tzv. solidární odpovědnost. Jestliže přeplatek na dávce způsobilo více subjektů, odpovídají za přeplatek na dávce společně a nerozdílně a vzájemně se vypořádají podle míry zavinění, pokud se nedohodnou jinak. Plátce dávky může žádat o úhradu toho, koho si vybere. Vzájemné spory o vypořádání rozhodují v prvním stupni krajské soudy. V tomto případě se postupuje podle § 2915 OZ.

Nárok na úhradu přeplatku na dávce zaniká uplynutím 5 let ode dne výplaty dávky. Tato lhůta je objektivní, nerozhoduje, kdy se orgán NP dozvěděl o přeplatku. V této lhůtě musí být vydáno rozhodnutí o vrácení přeplatku, nestačí zahájit řízení u orgánu NP.

V odst. 6 je stanovena jediná výjimka z povinnosti úhrady přeplatku, a to v případě přeplatku, který nedosahuje 100 Kč. Tento limit platí pro každou konkrétní dávku zvlášť, jednotlivé přeplatky se v průběhu času nesčítají.

Zároveň je v odst. 6 a 7 dána orgánu NP možnost rozhodnutí o prominutí (zcela nebo zčásti) přeplatku a o úhradě přeplatku ve splátkách. Zásadně není nárok na toto prominutí a proti rozhodnutí orgánu NP se nelze odvolat.

Novelou zákona provedenou zákonem č. 321/­2023 Sb. s účinností k 1. lednu 2024 v odstavci 2 k nové formulaci věty první a k doplnění nového odstavce 9 do předmětného ustanovení.

Formulace odstavce 2 se zpřesňuje, aby se zabránilo výkladovým nepřesnostem. Řada OSSZ totiž v řízení o přeplatku na nemocenském podle ustanovení § 124 odst. 2 ZNP i v případech, kdy k přiznání starobního důchodu či invalidního důchodu pro invaliditu třetího stupně došlo již před vznikem dočasné pracovní neschopnosti (leckdy třeba i několik let) tuto skutečnost opomene a dávku bez právního důvodu vyplatí, namísto, aby byla odpovědnost pojištěnce (příjemce dávky) v těchto případech posuzována podle § 124 odst. 1 ZNP, tj. aby bylo v rámci řízení zkoumáno, zda zaměstnanec svým jednáním vznik přeplatku na dávce zavinil (spoluzavinil), je použito ustanovení § 124 odst. 2 ZNP, podle něhož se zavinění vůbec nezkoumá.

V odstavci 3 se stanoví maximální výše přeplatku na nemocenském z důvodu zpětného přiznání invalidního důchodu pro invaliditu třetího stupně nebo v důsledku zpětného zvýšení invalidního důchodu z důvodu zvýšení stupně invalidity. Stanovení dne, od něhož u pojištěnce došlo ke vzniku invalidity či ke změně stupně invalidity, je výlučně věcí odborného posouzení příslušného lékaře a pojištěnec nemůže prakticky toto datum nijak ovlivnit. Jevilo se proto nedůvodně tvrdým postupem, aby v případech, kdy je u pojištěnce konstatováno takové zhoršení zdravotního stavu, že zakládá nárok na invalidní důchod třetího stupně, byl pojištěnec povinen vracet v plné výši přeplatek na nemocenském, který svým jednáním nemohl nijak ovlivnit.

§ 125

Krácení nebo odnětí nemocenského

(1) Pojištěnci, který porušil režim dočasně práce neschop­ného pojištěnce nebo nesplnil povinnost součinnosti při kontrole režimu dočasně práce neschopného pojištěnce podle § 64 odst. 1 písm. b), může být nemocenské dočasně kráceno nebo odňato, a to na dobu nejdéle 100 kalendářních dnů ode dne porušení tohoto režimu nebo nesplnění povinnosti této součinnosti, ne však déle než do skončení dočasné pracovní neschopnosti, při níž došlo k porušení tohoto režimu.

(2) Pokud již bylo nemocenské vyplaceno, považují se částky vyplacené na nemocenském za přeplatek na dávce, který je pojištěnec povinen uhradit plátci dávky.

(3) Oprávnění orgánu nemocenského pojištění krátit nebo odejmout nemocenské zaniká uplynutím 1 roku ode dne, kdy k porušení režimu dočasně práce neschopného pojištěnce nebo nesplnění povinnosti součinnosti při kontrole režimu dočasně práce neschopného pojištěnce došlo. Lhůta uvedená ve větě první neplyne po dobu řízení o krácení nebo odnětí nemocenského a po dobu řízení o žalobě.

komentář k § 125

Podle § 128 odst. 2 zákona lze pojištěnci za porušení režimu dočasně práce neschopného pojištěnce uložit pokutu až 20 000 Kč, u zaměstnanců se jedná o dobu prvních 14 kalendářních dnů trvání dočasné pracovní neschopnosti. Toto ustanovení nezávisle na uvedeném § 128 zákona zakládá možnost krácení nebo odnětí nemocenského až na dobu 100 kalendářních dnů. Tato lhůta se počítá ode dne porušení režimu. Tuto sankci lze uložit i v případě, kdy nemocný nesplnil povinnost součinnosti. Toto krácení nebo odnětí se týká vždy konkrétní dočasné pracovní neschopnost. Pokud dočasní pracovní neschopnost skončila před uplynutím stanovené doby, nepřihlíží se k tomu při vzniku nároku z další dočasné pracovní neschopnosti.

Orgán NP rozhodnutím stanoví den, od kterého se bude nemocenské krátit, nemusí to být konkrétně den porušení režimu dočasně práce neschopného pojištěnce.

Zákon výslovně neupravuje způsob krácení nemocenského. Obecně platí, že lze krátit jak v procentní částce (např. o 20 % za kalendářní den), tak pevnou částkou (např. 100 Kč denně). O krácení nebo odnětí nemocenského rozhoduje orgán NP. Proti rozhodnutí lze podat odvolání, toto odvolání však nemá odkladný účinek.

Toto ustanovení má bezprostřední legislativní vazbu na § 192 odst. 5 ZP, podle kterého platí, že porušil-li zaměstnanec v období prvních 14 kalendářních dnů dočasné pracovní neschopnosti povinnosti podle § 301a ZP (porušení režimu dočasně práce neschopného zaměstnance), může zaměstnavatel se zřetelem na závažnost porušení těchto povinností náhradu mzdy nebo platu snížit nebo neposkytnout. Zákoník práce dává zaměstnavateli do rukou kromě této sankce ještě možnost skončení pracovního poměru výpovědí podle § 52 písm. h) ZP.

V těchto případech je stanovena lhůta 1 roku ode dne porušení režimu dočasně práce neschopného pojištěnce. Tato lhůta je objektivní a propadná.

§ 126

Regresní náhrada

(1) Ten, kdo způsobil, že v důsledku jeho zaviněného protiprávního jednání zjištěného soudem nebo správním úřadem došlo ke skutečnostem rozhodným pro vznik nároku na dávku, je povinen zaplatit orgánu nemocenského pojištění regresní náhradu. Nárok na regresní náhradu nemá orgán nemocenského pojištění vůči pojištěnci, jemuž byla dávka vyplacena.

(2) Jestliže skutečnosti rozhodné pro vznik nároku na dávku zavinilo více subjektů, odpovídají orgánu nemocenského pojištění společně a nerozdílně a vzájemně se vypořádají podle míry zavinění, pokud se nedohodnou jinak. Je-li jednou z těchto osob pojištěnec, kterému byla dávka vyplacena, odpovídají or­gánu nemocenského pojištění jen ostatní subjekty; výše regresní náhrady se přitom poměrně sníží. Spory o vzájemné vypořádání rozhodují soudy.

(3) Regresní náhrada se stanoví ve výši vyplacené dávky.

(4) Povinnost k zaplacení regresní náhrady vzniká na základě rozhodnutí příslušného orgánu nemocenského pojištění o povinnosti zaplatit tuto náhradu.

(5) Nárok na zaplacení regresní náhrady zaniká uplynutím 5 let ode dne, kdy orgán nemocenského pojištění zjistil skutečnost, že ke vzniku sociální události, z jejíhož titulu byla dávka vyplacena, došlo v důsledku jednání uvedeného v odstavci 1, nejpozději však uplynutím 10 let ode dne vzniku této sociální události. Ustanovení § 124 odst. 4 věty druhé zde platí obdobně.

(6) Ustanovení § 124 odst. 6 a 7 platí pro regresní náhradu obdobně.

(7) Orgán nemocenského pojištění je povinen podat podnět příslušnému správnímu orgánu nebo jinému orgánu veřejné moci k zahájení řízení, pokud by v tomto řízení mohlo dojít ke zjištění zaviněného protiprávního jednání majícího význam pro regresní náhrady.

komentář k § 126

V rámci regresních náhrad se řeší ty situace, kdy dávka NP byla poskytnuta po právu, avšak příslušný subjekt svým protiprávním jednáním způsobil vznik sociální situace, z jejíhož důvodu byla dávka poskytnuta. Zavedení povinnosti úhrady regresních náhrad je ochranným prvkem systému NP. Regresní náhrada je pojímána jako úhrada vyplacené dávky, nikoliv jako náhrada škody.

Regresní náhrada se netýká pojištěnce, tomu byla dávka vyplacena správně, po právu. Regresní náhrada stíhá toho, kdo způsobil zaviněné protiprávní jednání (to zjišťuje soud nebo správní orgán). Podmínkou je, že je zde přímá příčinná souvislost mezi vznikem protiprávního jednání a sociální událostí.

V úvahu přichází regresní náhrada při nemocenském (někdo např. zranil pojištěnce a způsobil jeho dočasnou pracovní neschopnost) nebo při ošetřovném (někdo např. zranil dítě a zavinil vznik potřeby ošetřování).

Regresní náhrada se stanoví ve výši skutečně vyplacené dávky (byť snížené podle § 125 zákona). Regresní náhrada se netýká náhrady mzdy/platu podle § 192 ZP, zaměstnavatel toto právo nemá.

Lhůta je zde subjektivní tříletá a objektivní desetiletá.

Díl 2

Přestupky

§ 127

(1) Fyzická nebo právnická osoba se dopustí přestupku tím, že

a)  nesdělí orgánu nemocenského pojištění na jeho žádost údaje podle § 117 odst. 1, nebo

b)  nesdělí na žádost orgánu nemocenského pojištění informace podle § 78.

(2) Fyzická osoba se dopustí přestupku tím, že nesdělí územní správě sociálního zabezpečení skutečnost podle § 104 odst. 3.

(3) Za přestupek podle odstavců 1 a 2 lze uložit napomenutí nebo pokutu do 20 000 Kč.

§ 128

(1) Pojištěnec nebo příjemce dávky, který není pojištěncem, se dopustí přestupku tím, že

a)  neosvědčí skutečnosti rozhodné pro jeho účast na pojiš­tění a rozhodování o nároku na dávku podle § 103 odst. 1 písm. a) nebo je neosvědčí ve lhůtě stanovené v § 103 odst. 2,

b)  neohlásí orgánu nemocenského pojištění skutečnosti roz­hodné pro nárok na dávku a její výplatu podle § 103 odst. 1 písm. b),

c)  neoznámí odvolání souhlasu s poskytováním dlouhodobé péče podle § 103 odst. 1 písm. f), nebo

d)  nepředá pojištěnci, s nímž se střídá v poskytování dlouhodobé péče, příslušný díl rozhodnutí o vzniku potřeby dlouhodobé péče podle § 103 odst. 1 písm. g).

(2) Pojištěnec se dopustí přestupku tím, že

a)         poruší režim dočasně práce neschopného pojištěnce podle § 56 odst. 2 písm. a) nebo e), a to je-li zaměstnancem, v období prvních 14 kalendářních dnů dočasné pracovní neschopnosti, a je-li příslušníkem, v období poskytování služebního příjmu v době dočasné pracovní neschopnosti,

b)         nedostaví se v určeném termínu k ošetřujícímu lékaři nebo k lékaři příslušného orgánu nemocenského pojištění ke kontrole posouzení zdravotního stavu a dočasné pracovní neschopnosti podle § 64 odst. 1 písm. c),

c)         nesdělí ošetřujícímu lékaři při uznání dočasné pracovní neschopnosti místo pobytu, na kterém se bude v době dočasné pracovní neschopnosti zdržovat, nebo uvede neexistující adresu tohoto místa podle § 64 odst. 1 písm. h), nebo

d)         nedodrží termín, do kterého je povinen se po ukončení poskytování lůžkové nebo komplexní lázeňské léčebně rehabilitační péče dostavit k ošetřujícímu lékaři ke kontrole dočasné pracovní neschopnosti podle § 64 odst. 1 písm. g).

(3) Za přestupek podle odstavců 1 a 2 lze uložit pokutu do 20 000 Kč.

§ 129

(1) Zaměstnanec se dopustí přestupku tím, že

a)  nesdělí nebo nedoloží zaměstnavateli údaje uvedené v § 103 odst. 3,

b)  nesdělí zaměstnavateli údaje o sjednané době zaměstnání podle § 103 odst. 1 písm. d),

c)         neoznámí zaměstnavateli předem změnu místa pobytu podle § 56 odst. 3, nebo

d)  v rozporu s § 64 odst. 1 písm. o) neinformuje zaměstnavatele o rozhodnutí o vzniku dočasné pracovní neschopnosti (karantény), o rozhodnutí o ukončení dočasné pracovní neschopnosti (karantény), o době jejího trvání nebo o změně místa pobytu v období prvních 14 kalendářních dnů dočasné pracovní neschopnosti.

(2) Za přestupek podle odstavce 1 lze uložit pokutu do 20 000 Kč.

§ 130

(1) Osoba samostatně výdělečně činná se dopustí přestupku tím, že

a)  nesdělí územní správě sociálního zabezpečení údaje podle § 104 odst. 1 písm. a) nebo d), nebo

b)  v rozporu s § 104 odst. 1 písm. c) se na výzvu územní správy sociálního zabezpečení nedostaví ve stanovený den na územní správu sociálního zabezpečení nebo jiné určené místo za účelem provedení kontroly plnění povinností v pojištění.

(2) Za přestupek podle odstavce 1 písm. a) lze uložit pokutu do 20 000 Kč a za přestupek podle odstavce 1 písm. b) pokutu do 10 000 Kč.

§ 131

(1) Fyzická, právnická nebo podnikající fyzická osoba se jako zaměstnavatel uvedený v § 92 odst. 1 písm. a) dopustí přestupku tím, že

a)  se nepřihlásí do registru zaměstnavatelů podle § 93 odst. 1,

b)  nepřihlásí každou svou mzdovou účtárnu do registru za­městnavatelů podle § 93 odst. 2,

c)  neohlásí územní správě sociálního zabezpečení údaje podle § 93 odst. 3,

d)  se neodhlásí z registru zaměstnavatelů podle § 93 odst. 4,

e)  neodhlásí svou mzdovou účtárnu z registru zaměstnavatelů podle § 93 odst. 5,

f)  neoznámí územní správě sociálního zabezpečení pro účely pojištění nástup zaměstnance do zaměstnání nebo skončení doby zaměstnání se zaměstnancem podle § 94 odst. 1,

g)  neoznámí územní správě sociálního zabezpečení změnu údajů podle § 94 odst. 2,

h)  nepřijme žádost zaměstnance o dávku a další podklady potřebné pro stanovení nároku na dávku a její výplatu podle § 97 odst. 1 nebo 2,

i)  nepředá žádost zaměstnance nebo další podklady potřebné pro stanovení nároku na dávku a její výplatu nebo výpočet dávky nebo neoznámí skutečnosti, které mohou mít vliv na výplatu dávky podle § 97 odst. 1, 2, 3 nebo 7,

j)  nepředá údaje podle § 97 odst. 1 odst. 4, 5 nebo 6,

k)  nesplní opatření k nápravě nedostatků zjištěných při pro­vádění pojištění podle § 98 odst. 2,

l)  v rozporu s § 98 odst. 3 se na výzvu územní správy sociálního zabezpečení nedostaví ve stanovený den na územní správu sociálního zabezpečení nebo jiné určené místo za účelem provedení kontroly plnění povinností v pojištění,

m) nesdělí územní správě sociálního zabezpečení údaje podle § 98 odst. 1 anebo o nich nepodá hlášení nebo nepředloží doklady a záznamy,

n)  nevede evidenci o zaměstnancích v rozsahu stanoveném v § 95,

o)  neuschová záznamy o skutečnostech vedených v evidenci podle § 95 po dobu stanovenou v § 96 větě první,

p)  nesdělí územní správě sociálního zabezpečení místo, kde budou uloženy záznamy, které je povinen uschovat podle § 96 věty třetí,

q)  nesdělí územní správě sociálního zabezpečení informaci podle § 65 odst. 1 písm. a) nebo b), nebo

r)        nepodá neprodleně žádost poskytovateli pracovnělékařských služeb k provedení lékařské prohlídky ze zdravotních důvodů podle § 62 odst. 1.

(2) Za přestupek podle odstavce 1 písm. l) lze uložit pokutu do 10 000 Kč, za přestupek podle odstavce 1 písm. a) až g) a m) až r) pokutu do 20 000 Kč, za přestupek podle odstavce 1 písm. h) až j) pokutu do 50 000 Kč a za přestupek podle odstavce 1 písm. k) pokutu do 100 000 Kč.

§ 132

(1) Fyzické osoby uvedené v § 113 odst. 1 až 3 se dopustí přestupku tím, že poruší povinnost zachovat mlčenlivost o sku­tečnostech, se kterými se seznámily při plnění povinností v oblasti pojištění nebo v souvislosti s nimi nebo které se dozvěděly při řízení ve věcech pojištění.

(2) Za přestupek podle odstavce 1 lze uložit pokutu do 100 000 Kč.

§ 133

(1) Fyzická nebo právnická osoba se jako zvláštní příjemce dávky dopustí přestupku tím, že na žádost orgánu nemocenského pojištění nepodá písemné sdělení o úkonech, které jako opatrovník učinila, nebo písemné vyúčtování dávky, která jí byla vyplacena podle § 112 odst. 2 věty třetí.

(2) Za přestupek podle odstavce 1 lze uložit pokutu do 20 000 Kč.

§ 134

(1) Fyzická osoba se jako likvidátor dopustí přestupku tím, že neodhlásí zaměstnavatele z registru zaměstnavatelů podle § 93 odst. 4.

(2) Za přestupek podle odstavce 1 lze uložit pokutu do 20 000 Kč.

§ 135 a § 136

zrušeny

§ 137

(1) Právnická osoba se jako právní nástupce zaměstnavate­le nebo jako likvidátor dopustí přestupku tím, že neodhlásí zaměstnavatele z registru zaměstnavatelů podle § 93 odst. 4.

(2) Za přestupek podle odstavce 1 lze uložit pokutu do 20 000 Kč.

§ 137a

zrušen

§ 138

(1) Poskytovatel zdravotních služeb uvedený v § 54 odst. 1 se dopustí přestupku tím, že

a)  nevede evidenci podle § 61 odst. 1 písm. b) nebo evidenci podle § 69 písm. b) anebo evidenci podle § 72g odst. 1 písm. a),

b)  neodešle hlášení podle § 61 odst. 1 písm. e) a odst. 2 až 4 nebo podle § 72f písm. d) nebo § 72g odst. 1 písm. i) anebo příslušné části tiskopisu podle § 105 odst. 4,

c)  nestanoví termín kontroly nebo nepředvolá pojištěnce, osobu s potřebou ošetřování nebo ošetřovanou osobu ke kontrole podle § 61 odst. 1 písm. f) nebo § 69 písm. d) anebo § 72g odst. 1 písm. g),

d)  neoznámí orgánu nemocenského po­jištění nástup k poskytování lůžkové péče, ukončení poskytování lůžkové péče, propuštění dočasně práce neschopného pojištěnce ze své péče nebo převzetí dočasně práce neschopného pojištěnce z péče jiného ošetřujícího lékaře do své péče podle § 61 odst. 1 písm. q) a odst. 2 až 4,

e)  neoznámí orgánu nemocenského pojiš­tění změnu svého sídla, popřípadě změnu svého pracoviště podle § 61 odst. 1 písm. r),

f)  neoznámí orgánu nemocenského pojištění zásadní změnu diagnózy nemoci podle § 61 odst. 1 písm. n) a odst. 2 až 4,

g)  neoznámí orgánu nemocenského pojištění porušení režimu dočasně práce neschopného pojištěnce podle § 61 odst. 1 písm. o) a odst. 2 až 4,

h)  nevede zdravotnickou dokumentaci podle § 61 odst. 1 písm. u) nebo podle § 69 písm. g) anebo podle § 72g odst. 1 písm. k),

i)  povolí bez předchozího souhlasu orgánu ne­mocenského pojištění změnu místa pobytu dočasně práce neschopného pojištěnce v případech uvedených v § 56 odst. 3 větě třetí,

j)  rozhodne o vzniku dočasné pracovní neschopnosti bez předchozího souhlasu orgánu nemocenského pojištění v případech uvedených v § 57 odst. 3 nebo § 57 odst. 5,

k)  překročí oprávnění uvedené v § 54 odst. 2,

l)  nerozhodne v období jednoho roku o ukončení neodůvodně­né dočasné pracovní neschopnosti nebo potřeby ošetřování alespoň ve 3 případech, o kterých proto muselo být rozhod­nuto orgánem nemocenského pojištění podle § 75 odst. 1,

m) neinformuje příslušný orgán nemo­cenského pojištění na předepsaném tiskopise o rozhodnutí o povolení vycházek a změně jejich rozsahu nebo doby nebo o povolení změny místa pobytu pojištěnce v době dočasné pracovní neschop­nosti podle § 61 odst. 1 písm. g) a odst. 2 až 4,

n)  v rozporu s § 61 odst. 1 písm. i) nevyznačí při propuštění z lůžkové péče, pokud pojištěnci jeho zdravotní stav neumožňuje vykonávat dosavadní pojištěnou činnost, na rozhodnutí o vzniku dočasné pracovní neschopnosti den propuštění z lůžkové péče a místo pobytu, kde se bude pojištěnec po tomto propuštění zdržovat, a tyto skutečnosti neoznámí na předepsaném tiskopisu příslušnému orgánu nemocenského pojištění podle § 61 odst. 2 až 4,

o)  v rozporu s § 61 odst. 1 písm. k) nezaznamená v rozhodnutí o vzniku dočasné pracovní neschopnosti den převzetí pojištěnce do své péče a den propuštění pojištěnce ze své péče, den nástupu do lůžkové péče a den ukončení lůžkové péče a den dalšího ošetření nebo kontroly, a pokud pojištěnci jeho zdravotní stav při propuštění z lůžkové nebo komplexní lázeňské léčebně rehabilitační péče neumožňuje vykonávat dosavadní pojištěnou činnost, nestanoví termín, do kterého je pojištěnec povinen se dostavit ke kontrole dočasné pracovní neschopnosti ošetřujícím lékařem, a to nejdéle do sedmého kalendářního dne ode dne ukončení lůžkové a komplexní lázeňské léčebně rehabilitační péče,

p)  nezaznamená v rozhodnutí o vzniku potřeby dlouhodobé péče den převzetí ošetřované osoby do své péče nebo den propuštění ošetřované osoby ze své péče podle § 72g odst. 1 písm. b),

q)  neoznámí příslušnému orgánu nemocenského pojištění propuštění ošetřované osoby ze své péče nebo převzetí ošetřované osoby z péče jiného ošetřujícího lékaře do své péče podle § 72g odst. 1 písm. c), nebo

r)  nestanoví nebo nevyznačí na rozhodnutí o vzniku potřeby dlouhodobé péče termín příští lékařské kontroly podle § 72g odst. 1 písm. e).

(2) Poskytovatel zdravotních služeb se dopustí přestupku tím, že

a)  neprovede na žádost orgánu nemocenského pojištění vy­šetření zdravotního stavu podle § 77 odst. 1 písm. a) nebo je neprovede ve lhůtě uvedené v § 77 odst. 3,

b)  nesplní povinnost zpracovat lékařské podklady podle § 77 odst. 1 písm. b) nebo nesplní tuto povinnost ve lhůtě uvedené v § 77 odst. 3,

c)  nesplní povinnost sdělit informace nebo umožnit nahlížení do zdravotnické dokumentace anebo zapůjčit zdravotnickou dokumentaci podle § 77 odst. 2 nebo nesplní tuto povinnost ve lhůtě uvedené v § 77 odst. 3,

d)  nepotvrdí přijetí ošetřované osoby k poskytnutí lůžkové péče podle § 70 nebo § 72f písm. e), nebo

e)  v rozporu s § 105 nepotvrdí nařízení karantény, její trvání a ukončení nebo nezašle příslušné části tiskopisu příslušnému orgánu nemocenského pojištění anebo je nepředá pojištěnci.

(3) Za přestupek podle odstavce 1 písm. a) až j) a m) až r) lze uložit pokutu do 10 000 Kč, za přestupek podle odstavce 1 písm. k) a odstavce 2 pokutu do 50 000 Kč a za přestupek podle odstavce 1 písm. l) pokutu do 100 000 Kč.

§ 138a

(1) Poskytovatel zdravotních služeb uvedený v § 54 odst. 1 se dále dopustí přestupku tím, že

a)         v rozporu s § 61 odst. 1 písm. a) nebo § 69 písm. a) nerozhodne o vzniku dočasné pracovní neschopnosti nebo potřeby ošetřování v den, kdy ji zjistil,

b)         v rozporu s § 61 odst. 1 písm. m) nebo § 69 písm. e) anebo § 72g odst. 1 písm. h) nerozhodne o ukončení dočasné pracovní neschopnosti, potřeby ošetřování nebo potřeby dlouhodobé péče v den, kdy zjistil, že netrvají důvody dočasné pracovní neschopnosti nebo potřeby ošetřování,

c)         nedodrží dobu, ve které může vycházky povolit, nebo po­volí vycházky mimo rozsah uvedený v § 56 odst. 6 anebo nepožádá o předchozí souhlas lékaře orgánu nemocenského pojištění podle § 56 odst. 6,

d) v rozporu s § 61 odst. 1 písm. v) neoznámí zaměstnavateli, že je před­poklad, že jeho dočasně práce neschopný zaměstnanec již nebude moci vykonávat dosavadní pojištěnou činnost a že dočasná pracovní neschopnost zaměstnance bude ukončena 30. kalendářním dnem po dni zjištění tohoto předpo­kladu,

e)         v rozporu s § 61 odst. 1 písm. c) nestanoví režim dočasně práce neschopného pojištěnce nebo pojištěnce o tomto režimu neinformuje,

f)         v rozporu s § 61 odst. 1 písm. h) neposoudí, zda u pojištěnce došlo k obnovení pracovní schopnosti, a po uplynutí 180 kalendářních dnů dočasné pracovní neschopnosti, zda je zdravotní stav pojištěnce stabilizovaný,

g)  neposkytne potřebnou součinnost orgánu nemocenského pojištění při kontrole posuzování dočasné pracovní neschopnosti, potřeby ošetřování nebo potřeby dlouhodobé péče podle § 61 odst. 1 písm. p) nebo § 69 písm. f) nebo § 72g odst. 1 písm. j) anebo podle § 74 odst. 5,

h)  nepředá pojištěnci příslušný tiskopis podle § 61 odst. 1 písm. d) nebo § 69 písm. c),

i)  nepotvrdí pojištěnci na předepsaném tiskopisu trvání dočasné pracovní neschopnosti, trvání potřeby ošetřování nebo trvání potřeby dlouhodobé péče podle § 61 odst. 1 písm. j) a odst. 2 až 4 nebo podle § 69 písm. a) anebo podle § 72g odst. 1 písm. f), nebo nepotvrdí orgánu nemocenského pojištění na předepsaném tiskopisu trvání dočasné pracovní neschopnosti,

j)        neinformuje registrujícího lékaře pojiš­těnce ve stanovené lhůtě o ukončení a délce trvání dočasné pracovní neschopnosti a diagnóze podle § 61 odst. 1 písm. l),

k)         nepředá poskytovateli pracovnělékařských služeb na jeho vyžádání zprávu o zdravotním stavu dočasně práce neschopného pojištěnce podle § 61 odst. 1 písm. s),

l)        v rozporu s § 61 odst. 1 písm. v) nesdělí zaměstnavateli dočasně práce neschopného pojištěnce na jeho žádost informace uvedené v § 65 odst. 2 písm. b),

m) v rozporu s § 61 odst. 1 písm. t) nezabezpečí příslušné tiskopisy pro účely provádění pojištění, nesdělí orgánu nemocenského pojištění ztrátu, zničení nebo poškození tiskopisů používaných pro účely provádění pojištění nebo nevystaví ve stanovených případech doklady nebo tiskopisy podle § 61 odst. 1 písm. w),

n)         neohlásí u vojáka z povolání nebo vojáka v záloze ve výkonu vojenské činné služby registrujícímu lékaři do 7 kalendářních dnů vznik dočasné pracovní neschopnosti podle § 61 odst. 1 písm. l),

o)         nevyhoví žádosti orgánu nemocenského pojištění podle § 66 odst. 2,

p)         nestanoví těhotné pojištěnce očekávaný den porodu a tento den nepotvrdí na předepsaném tiskopise podle § 67 písm. a),

q)         v rozporu s § 67 písm. b) nepotvrdí na předepsaném tiskopise, že pojištěnka porodila, a den porodu, pokud se pojištěnce peněžitá pomoc v mateřství nevyplácela přede dnem porodu,

r)        v rozporu s § 67 písm. c) nebo § 67a písm. b) nesplní povinnosti ošetřujícího lékaře uvedené v § 61 odst. 1 písm. t) a w),

s)  v rozporu s § 67 písm. d) nepotvrdí na předepsaném tiskopise, že matka dítěte nemůže nebo nesmí o dítě pečovat pro závažné dlouhodobé onemocnění [§ 32 odst. 1 písm. d)], pro které by byla uznána dočasně práce neschopnou podle § 57 odst. 1 písm. e), kdyby byla pojištěnkou,

t) v rozporu s § 59 odst. 2 nevyznačí na rozhodnutí o ukončení dočasné pracovní neschopnosti ukončení dočasné pracovní neschopnosti v případě, že pojištěnec byl uznán invalidním,

u)  v rozporu s § 72f písm. a) nebo § 72g odst. 2 písm. a) nerozhodne o vzniku potřeby dlouhodobé péče podle § 72b odst. 2, nebo nepotvrdí předpoklad trvání potřeby dlouhodobé péče anebo nevyznačí na rozhodnutí o vzniku potřeby dlouhodobé péče den přijetí a den propuštění z hospitalizace,

v)  nestanoví termín, do kterého je ošetřovaná osoba povinna po propuštění z hospitalizace se dostavit ke kontrole zdravotního stavu a potřeby dlouhodobé péče podle § 72f písm. a) nebo c), nebo

w) nepředá ošetřované osobě, jejímu zákonnému zástupci, opatrovníku nebo osobě určené ošetřovanou osobou rozhodnutí podle § 72f písm. b) nebo § 72g odst. 1 písm. h) anebo § 72g odst. 2 písm. b),

x)  v rozporu s § 61 odst. 1 písm. t) umožní jiné fyzické osobě nebo právnické osobě pod svou identitou přístup na elektronickou adresu určenou orgánem nemocenského pojištění, nebo nechrání identifikátor ošetřujícího lékaře před zneužitím, anebo neoznámí ztrátu nebo odcizení přiděleného identifikátoru ošetřujícího lékaře,

y)  v rozporu s § 67a písm. a) nepotvrdí na předepsaném tiskopise dobu hospitalizace dítěte, nebo nevyznačí v tomto potvrzení den přijetí a den propuštění dítěte z hospitali­zace.

(2) Za přestupek podle odstavce 1 lze uložit pokutu do 10 000 Kč.

§ 139

(1) Poskytovatel pracovnělékařských služeb se dopustí přestupku tím, že nevydá posudek o zdravotní způsobilosti dočasně práce neschopného pojištěnce podle § 62 odst. 2.

(2) Za přestupek podle odstavce 1 lze uložit pokutu do 10 000 Kč.

§ 140

(1) Zařízení uvedené v § 39 odst. 1 písm. b) bodě 1 se dopustí přestupku tím, že nepotvrdí své uzavření podle § 106.

(2) Za přestupek podle odstavce 1 lze uložit pokutu do 50 000 Kč.

§ 141

(1) Držitel poštovní licence nebo peněžní ústav se dopustí přestupku tím, že na výzvu orgánu nemocenského pojištění nedoloží skutečnosti podle § 107.

(2) Za přestupek podle odstavce 1 lze uložit pokutu do 20 000 Kč.

komentář k § 127 až § 141

Ustanovení vymezují jednotlivé skutkové podstaty přestupků fyzických osob, právnických osob a podnikajících fyzických osob v oblasti NP v členění podle subjektů, které spáchaly přestupek. Sankcí za spáchání přestupku je uložení pokuty. Výše pokut je diferencována podle závažnosti a důsledků porušení jednotlivých povinností stanovených zákonem pojištěncům, fyzickým osobám, které jsou zaměstnavateli, a ostatním fyzickým osobám v sazbách do 10 000 Kč, do 20 000 Kč, do 50 000 Kč a do 100 000 Kč. Podle § 127 odst. 3 zákona lze uložit napomenutí.

Přestupkové právo je nyní upraveno zákonem č. 250/­2016 Sb., o odpovědnosti za přestupky a řízení o nich. Na základě tohoto zákona byl zrušen pojem „správní delikt“ pro právnické osoby a zavedeno jednotné označení sankce – přestupek.

Podle zákona § 2 č. 251/­2016 Sb., o některých přestupcích lze se v NP setkat s tzv. přestupky proti pořádku ve státní správě. To jsou přestupky ve vztahu k orgánů NP.

Je třeba připomenout, že ne všechny povinnosti uložené v zákoně jsou stíhány jako přestupek v § 127 až § 141 zákona. Porušení některých povinností má i jiné právní následky. Klasickým příkladem je porušení režimu dočasně práce neschopného pojištěnce podle § 64 odst. 1 písm. b) zákona, kterému může být kráceno nebo odňato nemocenské podle § 125 zákona. Porušení povinnosti dočasně práce neschopného pojištěnce dostavit se v určený den k ošetřujícímu lékaři podle § 64 odst. 1 písm. c) zákona má za následek ukončení dočasné pracovní neschopnosti podle § 59 odst. 1 písm. j) zákona. Porušení povinností ošetřujícího lékaře podle § 61, § 67 a § 69 zákona je důvodem pro podání upozornění zdravotní pojišťovně podle § 79 odst. 2 písm. b) zákona.

Novelou zákona provedenou zákonem č. 412/­2023 Sb. s účinností od 1. ledna 2024 došlo v § 127 odst. 2, § 130 odst. 1, § 131 odst. 1 písm. c), f), g), l), m), p) a q) k legislativně technické změně – pojem „okresní” byl nahrazen pojmem „územní” – viz komentář k § 50 zákona.

§ 142

(1) Fyzická, právnická nebo podnikající fyzická osoba v postavení zaměstnavatele se zprostí odpovědnosti za přestupek, jestliže k naplnění znaků přestupku došlo v důsledku porušení povinnosti zaměstnance nebo smluvního zaměstnance podle § 103 odst. 3 a prokáže-li, že zaměstnance nebo smluvního zaměstnance ke splnění povinnosti vyzvala.

(2) Promlčecí doba činí 3 roky; jde-li o přestupek, za který je stanovena pokuta, jejíž horní hranice je alespoň 100 000 Kč, činí promlčecí doba 5 let. Byla-li promlčecí doba přerušena, odpovědnost za přestupek zaniká nejpozději 5 let od jeho spáchání; jde-li o přestupek, za který je stanovena pokuta, jejíž horní hranice je alespoň 100 000 Kč, odpovědnost za přestupek zaniká nejpozději 7 let od jeho spáchání.

(3) Od uložení správního trestu lze též upustit, jestliže pachatel před zahájením řízení o přestupku přijal účinná opatření k nápravě, aby tak zabránil budoucímu opakování nedostatků majících za následek jednání zakládající skutkovou podstatu projednávaného přestupku.

(4) Při ukládání správního trestu se jako k polehčující okolnosti přihlédne též k tomu, že pachatel před zahájením řízení o přestupku přijal účinná opatření k nápravě, aby tak zabránil budoucímu opakování nedostatků majících za následek jednání zakládající skutkovou podstatu projednávaného přestupku.

(5) Přestupky podle tohoto zákona projednávají v oborech své působnosti územní správy sociálního zabezpečení a služební orgány.

(6) Správní orgán, aniž zahájí řízení, věc usnesením odloží též tehdy, jestliže již samotné zjištění skutku a upozornění osoby podezřelé ze spáchání přestupku postačí k její nápravě, nebo je-li ze zjištěných skutečností zjevné, že škodlivý následek způsobený činem byl osobou podezřelou ze spáchání přestupku v mezidobí již napraven a samo odstranění tohoto následku vedlo k nápravě této osoby.

(7) Účastníkem řízení o přestupku není poškozený.

(8) Společné řízení o více přestupcích se vede pouze v případě, projednává-li se více přestupků, jejichž skutková podstata se týká porušení právních povinností v oblasti nemocenského pojištění, důchodového pojištění nebo pojistného na sociální zabezpečení, které podezřelý spáchal ve stejném postavení.

(9) Ustanovení zákona upravujícího odpovědnost za přestupky a řízení o nich týkající se vyrozumění osoby dotčené jednáním podezřelého z přestupku o odložení věci se nepoužijí.

(10) Pokuty vybírá a vymáhá orgán nemocenského pojištění, který pokutu uložil.

komentář k§ 142

Přestupkové právo je nyní upraveno zákonem č. 250/­2016 Sb., o odpovědnosti za přestupky a řízení o nich.

Toto ustanovení upravuje některé odchylky od této obecné úpravy, resp. stanoví specifické postupy v oblasti NP. Jedná se zejména o stanovení delší doby k projednání přestupků a specifické úpravy při ukládání správních trestů (pokut).

V oblasti NP lze od uložení správního trestu lze upustit, jestliže pachatel před zahájením řízení o přestupku přijal účinná opatření k nápravě, aby tak zabránil budoucímu opakování nedostatků. To se týká případů, kdy ještě před zahájením řízení o přestupku došlo k projednání a toto postačí k nápravě zjištěného nedostatku. V praxi se toto týká zejména dílčích nedostatků zjištěných u zaměstnavatelů zjištěných orgány NP při provádění kontrol.

Novelou zákona provedenou zákonem č. 412/­2023 Sb. s účinností od 1. ledna 2024 došlo v odstavci 5 k legislativně technické změně – pojem „okresní” byl nahrazen pojmem „územní” – viz komentář k § 50 zákona.

HLAVA VI

ŘÍZENÍ VE VĚCECH POJIŠTĚNÍ

§ 143

Správní řád se nevztahuje na případy, kdy podle tohoto zákona rozhodují při posuzování zdravotního stavu ošetřující lékaři, a na postup služebních útvarů, věznic a ústavů pro výkon zabezpečovací detence podle tohoto zákona.

komentář k § 143

Řízení ve věcech NP se řídí zákonem č. 500/­2004 Sb., správním řádem, pokud tento zákon výslovně nestanoví jinak, tedy že se správní řád nepoužije (např. v případě zkráceného řízení nebo řízení o odstranění tvrdosti) nebo se stanoví jednotlivé odchylky (např. vyloučení odkladného účinku). I v těchto případech, kdy nemá být použit správní řád, musí orgány NP respektovat základní zásady činnosti správních orgánů podle § 2 až 8 zákona č. 500/­2004 Sb.

V řízeních o přestupcích se postupuje podle zákona č. 250/­2016 Sb., o odpovědnosti za přestupky a řízení o nich.

Na posuzování zdravotního stavu se správní řád nevztahuje. V tomto případě se postupuje podle § 49 zákona č. 373/­2011 Sb., o specifických zdravotních službách.

§ 144

Účastníci řízení

(1) V řízení ve věcech účasti zaměstnance na pojištění je účastníkem řízení také jeho zaměstnavatel, který má postavení účastníka řízení podle § 27 odst. 1 správního řádu.

(2) V případě přechodu nároku na výplatu dávky podle § 51 odst. 1 jsou účastníky řízení o dávce také osoby uvedené v tomto ustanovení.

komentář k § 144

Ustanovení vymezuje oproti obecné právní úpravě správního řádu o účastnících řízení další osoby, které je nezbytné v některých případech řízení ve věcech NP považovat za účastníky řízení.

Vzhledem k tomu, že zaměstnavatel je přímo zainteresován na zjištění toho, že zaměstnanec je účasten NP (plní vůči takovému zaměstnanci řadu povinností a hlavně odvádí za něho pojistné na sociální zabezpečení), přiznává se zaměstnavateli postavení „plnohodnotného“ účastníka řízení podle § 27 odst. 1 zákona č. 500/­2004 Sb.

Osoby uvedené v § 51 odst. 1 zákona jsou v případě přechodu nároku na výplatu dávky rovněž účastníky řízení podle § 27 odst. 1 zákona č. 500/­2004 Sb.

§ 145

Zahájení řízení

(1) Řízení ve věcech účasti pojištěnce na pojištění se zahajuje na návrh pojištěnce, jeho zaměstnavatele nebo z moci úřední.

(2) Řízení o dávku se zahajuje na základě písemné žádosti pojištěnce podané podle § 109 odst. 3 až 8 nebo podle § 153 odst. 6.

(3) Řízení o výplatě nemocenského po uplynutí podpůrčí doby (§ 27) se zahajuje na základě písemné žádosti pojištěnce. Tuto žádost lze podat nejpozději do 3 měsíců ode dne, kterým podpůrčí doba uplynula. Jde-li o opakovanou žádost o výplatu nemocenského po uplynutí podpůrčí doby, plyne lhůta uvedená ve větě druhé od posledního dne období, na které byla předchozím rozhodnutím orgánu nemocenského pojištění výplata nemocenského po uplynutí podpůrčí doby přiznána.

(4) Řízení o změně výše vyplácené nebo již přiznané dávky, o jejím odnětí nebo o zastavení její výplaty a řízení o přiznání dávky neprávem odepřené se zahajuje na návrh pojištěnce, jeho zaměstnavatele nebo z moci úřední.

(5) Řízení o krácení nebo odnětí nemocenského, řízení o povinnosti uhradit přeplatek na dávce a řízení o regresní náhradě se zahajuje z moci úřední.

(6) Řízení o prominutí přeplatku na dávce nebo regresní náhrady se zahajuje na základě písemné žádosti povinného.

(7) Řízení o povolení placení přeplatků na dávce a regresní náhrady ve splátkách se zahajuje na základě písemné žádosti povinného.

komentář k § 145

Pro různé druhy řízení v oblasti NP je stanoven konkrétní způsob zahájení řízení a v případě řízení o dávku rovněž druhy písemné žádosti.

V odst. 1 až 7 se proto vymezuje konkrétní způsob, tedy lze-li řízení zahájit jen na žádost nebo i moci úřední a kdo je oprávněn žádost podat.

Podle § 190 odst. 1 písm. a) zákona se v případě nemocenského považuje za žádost o dávku rozhodnutí o vzniku dočasné pracovní neschopnosti nebo potvrzení o nařízení karantény.

Žádost o dávku může podat podle § 112 zákona i zvláštní příjemce, přestože v tomto ustanovení není uveden.

Novelou zákona provedenou zákonem č. 321/­2023 Sb. s účinností od 1. ledna 2024 došlo ke změně odstavce 2 a 3.

V odstavci 2 se jedná o legislativně technickou změnu související s tím, že uplatňování nároku na výplatu otcovské je upraveno v § 109 odst. 8 zákona.

V odstavci 3 se na konci doplňuje nova věta. Jedná se o formulační zpřesnění, neboť v případě, kdy by byla výplata nemocenského takto přiznána na období 3 měsíců ode dne uplynutí podpůrčí doby, bylo by možno podat žádost o další výplatu nemocenského po uplynutí podpůrčí doby na další období před koncem období, na které byla výplata nemocenského po uplynutí podpůrčí doby původně přiznána, o výplatu nemocenského po uplynutí podpůrčí doby na třetí či další období by však při striktně doslovném použití textu zákona již nebylo možno požádat, protože lhůta 3 měsíců ode dne skončení podpůrčí doby již uplynula. V praxi se takové žádosti pojištěnce samozřejmě neodmítají a je o nich rozhodováno věcně stejně, jako u žádostí, v nichž pojištěnec žádá o výplatu nemocenského za prvé období po vyčerpání podpůrčí doby.

§ 146

Vysvětlení a čestné prohlášení

(1) K prověření oznámení, ostatních podnětů a vlastních zjištění orgánu nemocenského pojištění, která by mohla být dů­vodem k zahájení řízení z moci úřední, může orgán nemocenského pojištění požadovat nezbytné vysvětlení také v písemné formě.

(2) Orgán nemocenského pojištění může místo důkazu připustit usnesením čestné prohlášení účastníka řízení. V čestném prohlášení je účastník povinen uvést pravdivé údaje. Usnesení o připuštění čestného prohlášení se pouze poznamená do spisu.

komentář k § 146

Ustanovení § 137 zákona č. 500/­2004 Sb. předpokládá opatřování vysvětlení v zásadě pouze formou ústního vyjádření dotázaného subjektu. To vyplývá jednak z ustanovení odstavce 1 věty čtvrté (obdobné použití ustanovení o předvolání a předvedení), jednak z ustanovení odstavce 3, které obligatorně ukládá pořízení záznamu o podání vysvětlení. Pro řízení v oblasti NP by však uvedené ustanovení nebylo vždy praktické, neboť v řadě případů stačí pro posouzení situace písemné vyjádření dotázaného subjektu a jeho osobní přítomnost není při podávání vysvětlení nezbytná. Odchylka rozšiřující okruh forem, kterými může orgán NP podání vysvětlení požadovat, je žádoucí jednak z hlediska rychlosti a hospodárnosti správního řízení, jednak z hlediska dožádaných subjektů, pro něž by obligatorní forma ústního podání vysvětlení byla v řadě případů zbytečně zatěžující.

Některé skutečnosti (např. osamělost pojištěnce, který nežije s druhem/družkou) lze těžko prokazovat důkazy. V těchto případech se umožňuje využít institutu čestného prohlášení“.

§ 147

Lhůty pro vydání rozhodnutí

(1) Lhůta pro vydání rozhodnutí se kromě dob uvedených ve správním řádu prodlužuje též o dobu, po kterou se došetřují rozhodné skutečnosti u zaměstnavatelů a dalších právnických nebo fyzických osob, správních úřadů, cizozemských nositelů ne­mocenského, důchodového, zdravotního nebo úrazového pojištění (zabezpečení), o dobu, po kterou poskytovatel zdravotních služeb plní povinnosti podle § 77 odst. 1 ve lhůtě stanovené orgánem nemocenského pojištění, a o dobu, kterou orgán nemocenského pojištění stanovil tomu, kdo podání učinil, k odstranění nedostatků podání.

(2) Je-li žádost o výplatu nemocenského po uplynutí pod­půrčí doby podána dříve než 1 měsíc před uplynutím podpůrčí doby, běží lhůta pro vydání rozhodnutí od počátku 1 měsíce přede dnem, kterým podpůrčí doba uplyne.

komentář k § 147

Podle § 37 odst. 3 zákona č. 500/­2004 Sb. mj. platí, že nemá-li podání předepsané náležitosti nebo trpí-li jinými vadami, vyzve správní orgán podatele k jejich odstranění a poskytne mu k tomu přiměřenou lhůtu. Ustanovení § 71 zákona č. 500/­2004 Sb., které upravuje lhůty pro vydání rozhodnutí, však neobsahuje ustanovení, podle kterého by se lhůta pro vydání rozhodnutí prodlužovala o dobu rovnou lhůtě, kterou stanovil orgán NP podateli pro odstranění nedostatků podání. Tím by se mohl orgán NP dostat v řízení do časové tísně, což by mohlo mít negativní vliv na kvalitu jeho rozhodování. Účelem navržené odchylky je toto riziko odstranit. Obdobně se upravuje i možnost přerušení řízení, kterou správní řád umožňuje pouze z důvodu odstranění nedostatků žádosti jako podnětu k zahájení řízení, nikoli však z důvodu odstranění nedostatků podání obecně.

Obecná lhůta pro vydávání rozhodnutí činí 30 dnů od zahájení řízení. Tato lhůta se prodlužuje. Kromě důvodů uvedených v 71 odst. 3 zákona č. 500/­2004 Sb. (jedním z důvodů je složitost případu, kdy se lhůta prodlužuje o 30 dnů) rovněž o důvody uvedené v předmětném ustanovení.

§ 148

zrušen

§ 149

Doručování

(1) Rozhodnutí se doručuje také zaměstnavateli v řízení o

a)  krácení nebo odnětí nemocenského při porušení režimu dočasně práce neschopného pojištěnce nebo při nesplnění povinnosti součinnosti pojištěnce při kontrole režimu do­časně práce neschopného pojištěnce,

b)  povinnosti zaměstnance uhradit přeplatek na nemocenském nebo o výši tohoto přeplatku,

c)  povinnosti uhradit regresní náhradu a o výši této náhrady, jde-li o zaměstnavatele pojištěnce, kterému byla v důsledku sociální události vyplacena dávka.

(2) Do vlastních rukou adresáta se také doručují písemnosti, u nichž je den doručení rozhodný pro počátek běhu lhůty nebo pro stanovení termínu a nedodržení těchto lhůt by pro příjemce mohlo být spojeno s právní újmou.

(3) Orgán nemocenského pojištění může doručit písemnost ve věcech přeplatku na dávce, regresní náhrady nebo exekuce také prostřednictvím policejního orgánu příslušného podle místa doručení.

(4) V případě doručování do ciziny ustanoví orgán ne­mocenského pojištění opatrovníka adresátům, kteří se zdržují v cizině nebo jejichž pobyt nebo sídlo, popřípadě jiná adresa pro doručování je v cizině, jen v případě, že se jedná o písemnost ve věcech dávek, přeplatku na dávce nebo regresní náhrady.

komentář k § 149

Podle § 72 odst. 1 zákona č. 500/­2004 Sb. platí, že každé rozhodnutí, aby se stalo perfektní, musí být doručeno účastníkům řízení. Obecně platí, že zaměstnavateli účastníka řízení se rozhodnutí nedoručují, s výjimkou případů uvedených v § 144 odst. 1 zákona, kdy je i zaměstnavatel účastníkem řízení.

Předmětné ustanovení obsahuje v odst. 1 výjimky, kdy je účelné, aby se zaměstnavatel dozvěděl o určitých rozhodnutích. Zaměstnavatel se tím nestává účastníkem řízení, rozhodnutí je mu de facto dáno pouze „na vědomí“.

Doručování do vlastních rukou upravuje § 19 odst. 4 a 5 zákona č. 500/­2004 Sb. v odst. 2 a 3 předmětného ustanovení se upravují další případy doručování do vlastních rukou v NP.

§ 150

Rozklad

Proti rozhodnutí Vězeňské služby České republiky, Ge­nerálního ředitelství cel, Generální inspekce bezpečnostních sborů, Bezpečnostní informační služby a Úřadu pro zahraniční styky a informace lze podat rozklad, o němž v oborech své působnosti rozhodují příslušní ředitelé, kteří stojí v čele těchto bezpečnostních sborů.

komentář k § 150

Vzhledem k tomu, že zde uvedené bezpečnostní sbory nemají postavení ústředního správního orgánu, upravuje se jako řádný opravný prostředek rozklad.

§ 151

Odvolání a rozklad

(1) Odvolání a rozklad nejsou přípustné proti rozhodnutí o

a)  odnětí nemocenského z důvodu ukončení dočasné pracovní neschopnosti nebo karantény, odnětí ošetřovného z důvodu ukončení potřeby ošetřování nebo odnětí dlouhodobého ošetřovného z důvodu ukončení potřeby dlouhodobé péče,

b)  povolení placení přeplatku na dávce nebo regresní náhrady ve splátkách,

c)  prominutí povinnosti uhradit přeplatek na dávce nebo zaplatit regresní náhradu.

(2) Nepodá-li účastník řízení odvolání nebo rozklad s po­třebným počtem stejnopisů, může je vyhotovit orgán nemocen­ského pojištění také na své náklady.

komentář k § 151

Vyloučení podání odvolání nebo rozkladu v případě odnětí nemocenského podle odst. 1 písm. a) vychází z toho, že odnětí nemocenského navazuje na rozhodnutí ošetřujícího lékaře a orgán NP to nemůže přezkoumávat. Na postup při nesouhlasu pojištěnce s rozhodnutím o ukončení dočasné pracovní neschopnosti se použije § 49 zákona č. 373/­2011 Sb., o specifických zdravotních službách.

Vyloučení odvolání a rozkladu podle odst. 1 písm. b) a c) předmětného ustanovení vyplývá z toho, že se jedná o fakultativní možnost orgánu NP.

Z důvodu zjednodušení se v odst. 2 dává možnost orgánu NP vyhotovit chybějící stejnopisy na své náklady, neboť to je v praxi jednodušší než vyžadovat po účastníkovi řízení úhradu jedné stránky.

§ 152

Účinky odvolání a rozkladu

Odkladný účinek nemají odvolání a rozklad

a)  podané proti rozhodnutí, jímž byla dávka krácena nebo odňata nebo jímž byla zastavena její výplata, jakož i proti rozhodnutí o ukončení dočasné pracovní neschopnosti, potřeby ošetřování nebo potřeby dlouhodobé péče,

b)  v nichž se namítá, že dávka má být přiznána ve vyšší výši nebo od dřívějšího data.

komentář k § 152

Předmětné ustanovení je zákonnou výjimkou z obecného pravidla § 85 odst. 1 zákona č. 500/­2004 Sb., že včas podané odvolání má odkladný účinek. V případech zde uvedených je rozhodnutí vykonatelné, i když ještě nenabylo právní moci. Jedná se o případy, v kterých by v případě nevyhovění odvolání vznikaly přeplatky, které by se musely vymáhat.

§ 153

Zkrácené řízení

(1) Ve zkráceném řízení rozhoduje územní správa sociál­ního zabezpečení o

a)  nároku na výplatu dávky v případech, kdy je nesporné splnění podmínek nároku na dávku a její výplatu a výše dávky,

b)  změně výše vyplácené dávky v případech, kdy je nová výše dávky nesporná,

c)  zániku nároku na výplatu dávky v případech, kdy je nesporné, že podmínky nároku na dávku již nejsou splněny,

d)  o přeplatku na nemocenském v důsledku zpětného přiznání starobního důchodu nebo invalidního důchodu pro invaliditu třetího stupně anebo v důsledku zpětného zvýšení invalidního důchodu z důvodu zvýšení stupně invalidity,

e)  zúčtování dávky podle § 124 odst. 8.

(2) Bylo-li rozhodnuto ve zkráceném řízení, provede se toto rozhodnutí,

a)  byla-li dávka přiznána, formou její výplaty,

b)  byla-li výše dávky změněna, formou výplaty dávky v nově stanovené výši,

c)  došlo-li k zániku nároku na výplatu dávky, formou zastavení její výplaty.

(3) Na zkrácené řízení se nepoužije správní řád.

(4) Zahájení zkráceného řízení se účastníkům řízení neo­znamuje.

(5) Ve zkráceném řízení se rozhodnutí nevydává; v těchto případech obdrží pojištěnec písemné oznámení [§ 84 odst. 2 písm. c)].

(6) Nesouhlasí-li pojištěnec s výsledkem zkráceného řízení, může podat územní správě sociálního zabezpečení ve lhůtě do 30 dnů ode dne výplaty dávky nebo ode dne doručení písemného oznámení podle odstavce 5 o ukončení výplaty dávky písemnou žádost o vydání rozhodnutí o dávce, v níž uvede důvody nesouhlasu s výsledkem tohoto řízení. Podáním této žádosti se zahajuje řízení o dávce.

(7) Nebude-li územní správa sociálního zabezpečení roz­hodovat ve zkráceném řízení, oznámí písemně účastníkům řízení zahájení řízení, na které se vztahuje správní řád. Lhůta pro vydání rozhodnutí běží ode dne, kterým bylo účastníku řízení doručeno oznámení o zahájení řízení.

komentář k § 153

Předmětné ustanovení se týká pouze řízení vedeného OSSZ. Pokud jsou k výplatě dávek příslušné služební útvary, postupuje se podle § 101 zákona.

Zkrácené řízení, na které se vztahuje zákon č. 500/­2004 Sb., je upraveno v případech, kdy pojištěnec uplatnil nárok na dávku a splnění podmínek nároku na dávku a její výše jsou nesporné. V těchto případech OSSZ nebo příslušný služební orgán dávku NP vyplatí. Ustanovení § 177 odst. 1 zákona č. 500/­2004 Sb. o použití základních zásad činnosti správních orgánů zaručuje, že i v případě tohoto postupu budou dodržovány základní standardy správního řízení. Pokud pojištěnec nesouhlasí s uvedeným postupem, může podat ve stanovené lhůtě písemnou žádost o vydání rozhodnutí, která je podnětem k zahájení řízení podle správního řádu a k vydání prvostupňového rozhodnutí. Vydá-li rozhodnutí OSSZ, mohou se pak proti tomuto rozhodnutí podat námitky.

Ve zkráceném řízení se dávka vyplatí, změní její výše nebo se výplata zastaví. O tom obdrží pojištěnec písemné oznámení s náležitostmi podle § 84 odst. 1 písm. c) zákona.

Pro zkrácené řízení platí lhůta podle § 100 odst. 3 zákona, tj. dávka se vyplatí do 1 měsíce od doručení potřebných dokladů na OSSZ.

Novelou zákona provedenou zákonem č. 321/­2023 Sb. s účinností od 1. ledna 2024 došlo ke změně odstavce 1. Do výčtu tzv. zkrácených řízení v písmenu d) je doplněno i řízení v důsledku zpětného zvýšení invalidního důchodu z důvodu zvýšení stupně invalidity.

§ 154

Rozhodnutí o ukončení dočasné pracovní neschopnosti, potřeby ošetřování a potřeby dlouhodobé péče

(1) Proti rozhodnutí orgánu nemocenského pojištění o ukončení dočasné pracovní neschopnosti, potřeby ošetřování nebo potřeby dlouhodobé péče lze podat odvolání do 3 dnů ode dne, kdy rozhodnutí bylo oznámeno.

(2) Orgán nemocenského pojištění, který napadené rozhod­nutí vydal, může o odvolání sám rozhodnout, a to ve lhůtě do 7 dnů, jestliže odvolání v plném rozsahu vyhoví. Neučiní-li tak, předloží je neprodleně spolu se spisovým materiálem odvolacímu orgánu, který rozhodne ve lhůtě do 15 dnů od doručení odvolání.

(3) Ustanovení odstavců 1 až 2 o odvolání platí obdobně pro podání rozkladu podle § 150.

komentář k § 154

Podle § 75 odst. 1 zákona platí, že zjistí-li orgán NP, že jsou důvody pro ukončení dočasné pracovní neschopnosti, potřeby ošetřování nebo potřeby dlouhodobé péče, rozhodne o ukončení dočasné pracovní neschopnosti, potřeby ošetřování nebo potřeby dlouhodobé péče, pokud ji neukončil ošetřující lékař. Toto ukončení se provádí formou správního rozhodnutí. Pro podání odvolání, resp. rozkladu a řízení o tomto odvolání či rozkladu platí zvláštní kratší lhůty. Důvodem je, že se zde jedná o posuzování zdravotního stavu, který s delším časovým odstupem nelze objektivně posoudit.

Na nesouhlas s postupem orgánů NP se neaplikují zdravotní předpisy (zákon č. 373/­2011 Sb., o specifických zdravotních službách).

§ 155

Souhlas orgánu nemocenského
pojištění

(1) Na udělení souhlasu orgánu nemocenského pojištění ve věcech dočasné pracovní neschopnosti podle § 56 odst. 3 a 6 a § 57 odst. 3 a 5 se správní řád nevztahuje.

(2) Orgán nemocenského pojištění je povinen udělit souhlas podle § 56 odst. 3 a 6 a § 57 odst. 3 a 5 nebo žádost o udělení tohoto souhlasu zamítnout do 5 pracovních dnů ode dne ná­sledujícího po dni, kdy mu žádost byla doručena, a v této lhůtě vyrozumět ošetřujícího lékaře; jestliže v této lhůtě nevyrozumí ošetřujícího lékaře, má se za to, že souhlas byl udělen.

komentář k § 155

Ošetřující lékař je oprávněn povolit změnu místa pobytu v době dočasné pracovní neschopnosti do ciziny a rozhodnout o vzniku dočasné pracovní neschopnosti za dobu delší než 3 dny přede dnem jejího zjištění a o vzniku nové dočasné pracovní neschopnosti v období 7 dnů po jejím ukončení, jen po předchozím souhlasu orgánu NP. To platí obdobně při povolování vycházek mimo zákonem stanovené rozmezí od 7:00 do 19:00 hodin.

Na udělení tohoto souhlasu se zákon č. 500/­2004 Sb. nevztahuje. V odst. 2 jsou pro tento postup stanoveny jednak krátké lhůty, neboť jde o posouzení zdravotního stavu, jednak institut tzv., tichého souhlasu pro případ nedodržení těchto lhůt.

§ 156

Řízení o odstranění tvrdosti

(1) Řízení o odstranění tvrdosti se zahajuje na základě písemné a odůvodněné žádosti.

(2) Žádost se podává tomu, kdo je podle § 88 oprávněn odstraňovat tvrdosti.

(3) Řízení o odstranění tvrdosti nelze zahájit, probíhá-li o věci, u níž se odstranění tvrdosti požaduje, správní nebo soudní řízení. Pokud je správní nebo soudní řízení o věci, u níž se odstranění tvrdosti požaduje, zahájeno v době, kdy probíhá řízení o odstranění tvrdosti, řízení o odstranění tvrdosti se přeruší.

(4) V nové žádosti o odstranění tvrdosti nemohou být uplatněny stejné důvody, které obsahovala žádost původní; při opakování těchto důvodů bude nová žádost odložena a žadatel bude o tomto vyrozuměn.

(5) V řízení o odstranění tvrdosti se rozhodnutí vydává nejpozději do 90 dnů ode dne zahájení řízení.

(6) Rozhodnutí se vydává písemně a nemusí obsahovat odůvodnění.

(7) Odvolání nebo jiné opravné prostředky proti rozhodnutí v řízení o odstranění tvrdosti nejsou přípustné.

(8) Na řízení o odstranění tvrdosti se správní řád nevzta­huje.

komentář k § 156

Na řízení o odstranění tvrdosti podle tohoto ustanovení se zákon č. 500/­2004 Sb. nevztahuje, samozřejmě s výjimkou základních zásad činnosti správních orgánů podle § 177 odst. 1 zákona č. 500/­2004 Sb. předmětné ustanovení proto obsahuje vlastní úpravu odstraňování tvrdosti v NP. Kompetence k odstraňování tvrdosti je upravena v § 88 zákona.

Proti rozhodnutí o odstranění tvrdosti není přípustný žádný opravný prostředek a není možný ani soudní přezkum. V praxi se může podat nová žádost, v které se uvedou nové důvody.

§ 157

Náklady řízení

(1) Orgány nemocenského pojištění nemají nárok na ná­hradu nákladů v řízení ve věcech pojištění včetně řízení před soudem.

(2) Orgán nemocenského pojištění může uložit povinnost nahradit náklady řízení o povinnosti vrátit přeplatek na dávce a řízení o povinnosti zaplatit regresní náhradu tomu, kdo jejich vznik způsobil porušením své povinnosti.

komentář k § 157

Ustanovení představuje odchylku od § 79 odst. 5 zákona č. 500/­2004 Sb., a to v možnosti (nikoliv povinnosti) orgánu NP uložit účastníkovi náhradu nákladů v případě, kdy jde o povinnost vrátit přeplatek na dávce nebo kdy jde o regresní nárok. V jiných případech než při vracení přeplatku na dávce a při regresním nároku nelze náklady řízení ukládat.

§ 158

Soudní přezkum

Ze soudního přezkumu jsou vyloučena rozhodnutí o

a)  zrušeno nálezem ÚS č. 14/­2015 Sb.

b)  ukončení nebo neuznání dočasné pracovní neschopnosti, potřeby ošetřování fyzické osoby v případech uvedených v § 39 nebo potřeby dlouhodobé péče orgánem ne­mocenského pojištění,

c)  odnětí nemocenského z důvodu ukončení dočasné pracovní neschopnosti nebo karantény nebo odnětí ošetřovného z důvodu ukončení potřeby ošetřování anebo odnětí dlouhodobého ošetřovného z důvodu ukončení dlouhodobé péče,

d)  povolení placení přeplatku na dávce nebo regresní náhrady ve splátkách a o zrušení tohoto povolení,

e)  prominutí neuhrazeného přeplatku na dávce nebo zaplacení neuhrazené regresní náhrady,

f)  odstranění tvrdosti.

komentář k § 158

V oblasti NP se uplatňuje soudní přezkum správních rozhodnutí podle zákona č. 150/­2002 Sb., soudního řádu správního. Z tohoto přezkumu se však vylučují jednak rozhodnutí ve věcech, kde má orgán NP volnou úvahu [písm. d), e) a f)], jednak rozhodnutí ve věcech závislých na posuzování zdravotního stavu [písm. b) a c)]. Ustanovení písm. a), které vylučovalo soudní přezkum v případě rozhodnutí o výplatě nemocenské v případě uplynutí podpůrčí doby, bylo zrušeno Nálezem Ústavního soudu č. 14/­2015 Sb.

§ 159

Exekuce

Exekučním správním orgánem je územní správa sociálního zabezpečení a služební orgán.

komentář k § 159

V návaznosti na § 103 odst. 2 a § 106 odst. 1 zákona č. 500/­2004 Sb. se stanoví, že exekučním správním orgánem jsou v oblasti NP příslušné orgány NP. Tyto orgány při exekuci na peněžitá plnění postupují podle § 106 odst. 3 zákona č. 500/­2004 Sb., který odkazuje na postup pro správu daní.

Novelou zákona provedenou zákonem č. 412/­2023 Sb. s účinností od 1. ledna 2024 došlo v předmětném ustanovení k legislativně technické změně – pojem „okresní” byl nahrazen pojmem „územní” – viz komentář k § 50 zákona.

ČÁST ŠESTÁ

SPOLEČNÁ USTANOVENÍ

§ 160

Sdělování údajů

(1) Není-li v tomto zákoně stanoveno jinak, sdělují se údaje bezplatně.

(2) Není-li v tomto nebo jiném zákoně stanoveno jinak, sdělují se údaje do 30 dnů ode dne

a)  obdržení žádosti o sdělení údajů, jde-li o údaje sdělované na žádost,

b)  kdy se o nich povinné subjekty dozvěděly, jde-li o údaje sdělované bez žádosti.

(3) Jde-li o sdělování údajů na žádost, sděluje změny, k nimž došlo v údajích již sdělených, dožádaný subjekt orgánu nemocenského pojištění jen tehdy, pokud to orgán nemocenského pojištění ve své žádosti uvedl. Věta první platí obdobně, je-li dožádaným subjektem orgán nemocenského pojištění.

komentář k § 160

Předmětné ustanovení navazuje na § 114 až § 119 zákona, v nichž e upraveno sdělování údajů. Sdělování informací poskytovateli zdravotních služeb podle § 77 zákona je za úplatu. Změny ve sdělených údajích se zasílají automaticky jen tehdy, jestliže o to orgán NP ve své žádosti požádal.

§ 160a

Obstarávání údajů

Orgán nemocenského pojištění je povinen obstarat potřebné údaje z úřední evidence^66a) též tehdy, pokud tuto evidenci sám nevede, avšak může údaje z ní získat v elektronické podobě způsobem umožňujícím dálkový přístup.

komentář k § 160a

Ustanovení prohlubuje komfort pojištěnce v tom směru, že orgán NP obstará údaje i z té evidence, kterou sám nevede, avšak k ní má přístup v elektronické podobě způsobem umožňujícím dálkový přístup. V praxi se jedná zejména o údaje z evidence obyvatel a z registru rodných čísel.

§ 161

Splnění oznamovací
povinnosti

Za den splnění oznamovací povinnosti se považuje den, ve kterém bylo podání předáno příslušnému orgánu nemocenského pojištění, popřípadě podle § 91a též živnostenskému úřadu, nebo byla podána poštovní zásilka obsahující podání. To platí obdobně, podává-li se přihláška k účasti na pojištění nebo odhláška z účasti na pojištění, anebo má-li být jiný úkon učiněn ve lhůtě stanovené tímto zákonem.

komentář k § 161

Ustanovení upravuje den splnění oznamovací povinnosti nebo podání, podání přihlášky nebo odhlášky z pojištění nebo zachování lhůty pro jiný úkon. Ke splnění příslušné lhůty stačí podat poštovní zásilku s podáním v poslední den lhůty k poštovní přepravě.

Podání

§ 162

(1) Nestanoví-li tento zákon jinak, lze podání nebo jiný úkon podle tohoto zákona učinit písemně, ústně do protokolu nebo datovou zprávou

a)  podepsanou způsobem, se kterým jiný právní předpis spojuje účinky vlastnoručního podpisu⁸¹⁾, nebo

b)  odeslanou prostřednictvím elektronické aplikace orgánu nemocenského pojištění s využitím přístupu se zaručenou identitou ověřenou občanským průkazem nebo jiným prostředkem pro elektronickou identifikaci určeným orgánem nemocenského pojištění, pokud orgán nemocenského pojištění tuto možnost zajistil.

(2) Je-li podle tohoto zákona pro podání nebo jiný úkon předepsán tiskopis, lze podání nebo jiný úkon učinit pouze

a)  v elektronické podobě zasláním na elektronickou adresu určenou orgánem nemocenského pojištění nebo do datové schránky určené orgánem nemocenského pojištění; podání nebo jiný úkon lze v elektronické podobě učinit pouze ve formě datové zprávy, a to ve formátu, struktuře a tvaru určeném příslušným orgánem nemocenského pojištění. Nesplňuje-li podání nebo jiný úkon tyto podmínky, nepřihlíží se k němu; orgán nemocenského pojištění je povinen upozornit toho, kdo učinil podání nebo jiný úkon v elektronické podobě, které nesplňuje tyto podmínky, na tuto skutečnost a na to, že se k tomuto podání nebo jinému úkonu nepřihlíží. Orgán nemocenského pojištění může určit pro zasílání podání nebo jiného úkonu elektronickou adresu nebo datovou schránku jiného než příslušného orgánu nemocenského pojištění jen se souhlasem orgánu nemocenského pojištění, na jehož elektronickou adresu nebo do jehož datové schránky mají být tato podání nebo jiné úkony zasílány, nebo

b)  písemně na předepsaném tiskopisu nebo na produktu výpočetní techniky, který je co do údajů, formy a formátu shodný s předepsaným tiskopisem. Písemná podání na předepsaném tiskopise týkající se dočasné pracovní neschopnosti ošetřující lékař zasílá na adresu určenou orgánem nemocenského pojištění; to platí obdobně pro zasílání písemných podání týkajících se karantény orgánem ochrany veřejného zdraví nebo ošetřujícím lékařem. Orgán nemocenského pojištění může určit pro zasílání písemných podání na předepsaném tiskopise adresu jiného než příslušného orgánu nemocenského pojištění jen se souhlasem orgánu nemocenského pojištění, na jehož adresu mají být podání zasílána.

(3) Orgány nemocenského pojištění, s výjimkou zpra­vodajských služeb, jsou povinny zveřejnit na své úřední desce a způsobem umožňujícím dálkový přístup

a)  úřední hodiny, ve kterých je otevřena podatelna orgánu nemocenského pojištění, kde je možno odevzdat podání, a úřední hodiny pro veřejnost, ve kterých je možno u něj učinit podání ústně do protokolu nebo nahlížet do spisu nebo požádat o podání informací ve věcech pojištění,

b)  elektronickou adresu své podatelny, identifikátor své datové schránky, elektronickou adresu určenou příslušným orgánem nemocenského pojištění k předkládání tiskopisů v elektronické podobě ve formě datové zprávy a identifikátor datové schránky určené k předkládání tiskopisů v elektronické podobě ve formě datové zprávy a adresu určenou pro zasílání písemných podání podle odstavce 2 písm. b),

c)  formu technického nosiče pro doručování podání v elektro­nické podobě,

d)         tiskopisy, které se podle odstavce 2 písm. a) předkládají v elektronické podobě, a podmínky, za nichž se tiskopisy v této podobě předkládají,

e)  podání a jiné úkony, které lze učinit způsobem podle odstavce 1 písm. b).

komentář k § 162

Předmětné ustanovení vyjmenovává jednotlivé formy podání. Ověřování občanských průkazů se řídí § 2 zákona č. 269/­2021 Sb., o občanských průkazech. V odst. 2 a 3 jsou upravena podání v elektronické podobě nebo písemně nebo prostřednictvím produktů výpočetních techniky, např. podle § 61 odst. 2, § 116 odst. 9 a § 116a je elektronická forma podání povinná. Obdobná úprava je v § 123e ZOSZ.

§ 163

Veškerá písemná podání orgánům nemocenského pojiš­tění se předkládají v češtině; listinné doklady v jiných jazycích musí být opatřeny úředním překladem do češtiny, pokud orgány nemocenského pojištění v odůvodněných případech od tohoto překladu neupustí.

komentář k § 163

Podání, která mají písemnou formu, se předkládají v českém jazyce. Listiny v jiných jazycích se orgánu NP předkládají s úředně ověřeným předkladem, pokud orgán NP od této podmínky neupustí.

§ 163a

Orgán nemocenského pojištění může provést opravu zřejmých nesprávností ve vyhotovení rozhodnutí o vzniku dočasné pracovní neschopnosti, potvrzení o době trvání dočasné pracovní neschopnosti, rozhodnutí o ukončení dočasné pracovní neschopnosti a rozhodnutí o změně režimu dočasně práce neschopného pojištěnce, nebo potvrzení příslušného orgánu ochrany veřejného zdraví nebo ošetřujícího lékaře o nařízení, trvání nebo ukončení karantény, jde-li o písařské chyby a zřejmé nesprávnosti týkající se identifikačních údajů o pojištěnci nebo o zaměstnavateli.

komentář k § 163a

Předmětné ustanovení bylo do zákona vloženo v souvislosti se zavedením eNeschopenky a umožňuje napravit evidentní nedopatření, aby se kvůli těmto nedopatřením nemusely provádět opravy tím, kdo rozhodnutí zaslal (zejména ošetřujícím lékařem), což by byla administrativní i časová komplikace.

§ 164

Počítání času

(1) Lhůta určená podle dní počíná dnem, který následuje po události, jež je rozhodující pro její počátek.

(2) Poslední den lhůty určené podle týdnů, měsíců nebo let připadá na den, který se pojmenováním nebo číslem shoduje se dnem, na který připadá událost, od níž lhůta počíná. Není-li takový den v měsíci, připadne poslední den lhůty na poslední den v měsíci.

(3) Připadne-li poslední den lhůty na sobotu, neděli nebo svátek⁶⁹⁾, je posledním dnem lhůty nejblíže následující pracovní den.

komentář k § 164

Předmětné ustanovení obsahuje standardní úpravu počítání času a běhu lhůt. Stejná právní úprava je obsažená v § 123c zákona č. 582/­1991 Sb., o organizaci a provádění sociálního zabezpečení.

§ 165

zrušen

§ 166

Zástavní právo

Územní správa sociálního zabezpečení a služební orgány mohou k zajištění vykonatelné pohledávky na přeplatku na dávce, regresní náhradě nebo pokutě zřídit rozhodnutím zástavní právo k majetku povinného, který má dluh na přeplatku na dávce, regresní náhradě nebo pokutě; ustanovení § 104i zákona o organizaci a provádění sociálního zabezpečení o zřízení zástavního práva k majetku plátce pojistného, který má dluh na pojistném nebo penále, zde platí obdobně.

komentář k § 166

Předmětné ustanovení obsahuje právní úpravu zástavního práva, které mohou orgány NP zřídit k zajištění vykonatelných pohledávek. Pro postup při zřizování zástavního práva a pro zánik zástavního práva se použije obdobně právní úprava obsažená v § 104i odst. 2 až 7 zákona č. 582/­1991 Sb., o organizaci a provádění sociálního zabezpečení.

§ 166a

Pokračování nařízené
karantény

Je-li pojištěnci po ukončení nařízené karantény nařízena v následujícím kalendářním dni další karanténa, považuje se tato další nařízená karanténa za pokračování předchozí nařízené karantény. Je-li pojištěnci v době trvání nařízené karantény nařízena další karanténa, jejíž délka přesahuje dobu trvání původní nařízené karantény, považuje se přesahující doba trvání této další nařízené karantény za pokračování předchozí nařízené karantény.

komentář k § 166a

Zákonem č. 321/­2023 Sb. s účinností od 1. ledna 2024 bylo vloženo nové ustanovení o pokračování nařízení karantény.

Podle § 55 odst. 4 zákona platí, že pokud pojištěnci po ukončení dočasné pracovní neschopnosti vznikne v následujícím kalendářním dni další dočasná pracovní neschopnost, považuje se tato dočasná pracovní neschopnost za pokračování předcházející dočasné pracovní neschopnosti. Obdobná zásada, vztahující se ovšem i na osoby, které nejsou účastny NP, je v § 39 odst. 4 zákona, podle něhož platí, že změna druhu onemocnění (diagnózy) se nepovažuje za nový případ ošetřování. Pro karanténu však obdobná ustanovení chybí; situace, kdy na sebe dvě karantény bezprostředně navazují, či kdy je pojištěnci či ošetřované osobě v době trvání nařízené karantény nařízena jiná karanténa (např. pro styk s osobou, která onemocněla jinou chorobou, než byla nemoc, kvůli které byla původní karanténa nařízena), nebyly dosud řešeny a byly předmětem výkladu. Dosavadní průběh epidemie Covid-19, v níž bylo nařízeno velké množství karantén, upozornil na potřebu výslovného vyjádření těchto zásad v právní úpravě.

§ 167

Mimořádná opatření při epidemii a nebezpečí jejího vzniku

Pro účely tohoto zákona se karanténou rozumějí též izo­lace^69a), karanténní opatření formou zvýšeného zdravotnického dozoru, byl-li uložen zákaz činnosti, který brání pojištěncům ve výkonu práce nebo samostatné výdělečné činnosti⁷⁴⁾, a mimořád­ná opatření při epidemii a nebezpečí jejího vzniku podle zákona o ochraně veřejného zdraví a o změně některých souvisejících zákonů, jde-li o zákaz nebo omezení styku skupin fyzických osob podezřelých z nákazy s ostatními fyzickými osobami a o zákaz nebo nařízení další určité činnosti k likvidaci epidemie nebo nebezpečí jejího vzniku⁷⁰⁾, brání-li tyto zákazy, omezení nebo nařízení pojištěncům ve výkonu práce nebo samostatné výdělečné činnosti. Pro potvrzování mimořádných a karanténních opatření uvedených ve větě první příslušným orgánem ochrany veřejného zdraví⁷¹⁾ platí § 105 obdobně; pro uplatňování nároku na dávku platí § 109 odst. 3 písm. b) a odst. 5 písm. c) obdobně.

komentář k § 167

Zákon č. 258/­2000 Sb., o ochraně veřejného zdraví rozlišuje pojmy karanténa, izolace, karanténní opatření formou zvýšeného zdravotnického dozoru a mimořádná opatření při epidemii. Tento zákon pro všechna čtyři opatření používá jednotný název „mimořádná opatření při epidemii“.

§ 167a

Tiskopisy

Tiskopisy⁷²⁾, které v případech stanovených tímto zákonem používají osoby samostatně výdělečně činné vůči živnostenským úřadům, se vydávají po projednání s Českou správou sociálního zabezpečení.

komentář k § 167a

Podle § 91a zákona mohou OSVĆ podávat přihlášky a odhlášky z pojištění též u živnostenského úřadu. V návaznosti na toto ustanovení se zde stanoví, že tiskopisy používané OSVČ vůči živnostenským úřadům (tj. přihlášky a odhlášky z pojištění) se vydávají po projednání s ČSSZ, aby obsahovaly potřebné údaje pro provádění NP.

§ 167b

zrušen

§ 167c

Organizační složka zahraniční právnické osoby

Organizační složka právnické osoby, která má sídlo ve státě, s nímž Česká republika neuzavřela mezinárodní smlouvu o sociálním zabezpečení, pokud je tato složka zapsána v obchod­ním rejstříku, plní úkoly zaměstnavatele podle tohoto zákona u vedoucích zaměstnanců této právnické osoby, jejichž místo výkonu práce je trvale v České republice.

komentář k § 167c

V návaznosti na zařazení vedoucích organizačních složek tzv. zahraniční právnické osoby mezi nemocensky pojištěné osoby zákonem č. 470/­2011 Sb. [§ 5 písm. a) bod 20 zákona] se v předmětném ustanovení vymezuje tato právnická osoba a stanoví se, že plní pro účely NP úkoly zaměstnavatele [§ 92 odst. 2 písm. y)].

§ 167d

Pro účely tohoto zákona se zahraniční zaměstnanec pova­žuje za dobrovolně účastného důchodového pojištění v kalen­dářním měsíci, jestliže pojistné na důchodové pojištění za tento měsíc zaplatil nejpozději do konce kalendářního měsíce, který následuje po kalendářním měsíci, za který se toto pojistné platí.

komentář k § 167d

Zahraniční zaměstnanec může být podle § 6 odst. 3 zákona na základě své přihlášky účasten NP za podmínky, že je zároveň dobrovolně účasten důchodového pojištění. Vzhledem k tomu, že pro platbu pojistného na důchodové pojištění za jednotlivý kalendářní měsíc není stanovena žádná lhůta (§ 16 zákona o PSZ), bylo třeba v tomto ustanovení stanovit pro účely účasti zahraničního zaměstnance v NP, do kdy je třeba zaplatit pojistné na dobrovolné důchodové pojištění. Pojistné na NP je zahraniční zaměstnanec povinen zaplatit od prvního do posledního dne kalendářního měsíce, za který se pojistné platí.

§ 167e

Zvláštní postupy k utajení a zajištění
bezpečnosti

(1) Pro účely utajení činnosti zpravodajských služeb České republiky, Policie České republiky, Celní správy České republiky a Generální inspekce bezpečnostních sborů a zajištění bezpečnosti jejich příslušníků lze použít zvláštní postupy při plnění úkolů stanovených tímto zákonem.

(2) Zvláštní postupy podle odstavce 1 mohou použít

a)  příslušníci

1. zpravodajské služby České republiky,

2. Policie České republiky,

3. Celní správy České republiky,

4. Generální inspekce bezpečnostních ­sborů,

5. Hasičského záchranného sboru České republiky,

b)  zpravodajské služby České republiky, Policie České republiky, Celní správy České republiky, Generální inspekce bezpečnostních sborů a Hasičský záchranný sbor České republiky,

c)  orgány nemocenského pojištění.

(3) Zvláštní postupy podle odstavce 1 stanoví vláda.

komentář k § 167e

Předmětné ustanovení bylo do zákona vloženo zákonem č. 259/­2017 Sb. Jedná se o obdobné ustanovení jako je § 25 odst. 8 zákona o PSZ a § 127a zákona č. 582/­1991 Sb., o organizaci a provádění sociálního zabezpečení.

§ 167f

Správce informačního systému pojištění poskytuje zpravodajským službám a Ministerstvu vnitra údaje z informačních systémů pojištění v rozsahu potřebném pro plnění konkrétních úkolů v jejich působnosti nebo pro provádění opatření k evidenční ochraně údajů vedených v informačních systémech pojištění, a to, s přihlédnutím k technickým možnostem, též v elektronické podobě způsobem umožňujícím dálkový přístup.

komentář k § 167f

Předmětné ustanovení bylo do zákona vloženo také zákonem č. 259/­2017 Sb. jedná se o speciální úpravu k úpravě sdělování údajů ostatním subjektům podle § 116 zákona a navazuje na § 120 odst. 3 zákona.

§ 167g

Pojištění evropských pověřených
žalobců

(1) Pojištění jsou jako zaměstnanci účastni též státní zástupci vykonávající v České republice funkci evropských pověřených žalobců podle přímo použitelného předpisu Evropské unie upravujícího zřízení Úřadu evropského veřejného žalobce (dále jen „evropský pověřený žalobce”).

(2) Za zaměstnavatele evropského pověřeného žalobce se pro účely tohoto zákona považuje státní zastupitelství, které bylo stanoveno jako místo výkonu funkce evropského pověřeného žalobce.

(3) Pro nárok na výplatu dávek evropskému pověřenému žalobci platí § 16 obdobně, pokud je mu nadále vyplácena odměna za práci stanovená na základě přímo použitelného předpisu Evropské unie upravujícího zřízení Úřadu evropského veřejného žalobce.

komentář k § 167g

Předmětné ustanovení bylo do zákona vloženo zákonem č. 315/­2019 Sb., který byl přijat jako implementační reakce na Nařízení Rady (EU) 2017/­1939 ze dne 12. října 2017, kterým se provádí posílená spolupráce za účelem zřízení Úřadu evropského veřejného žalobce. Vybraní státní zástupci v ČR budou vykonávat funkci evropských pověřených žalobců a z titulu výkonu této funkce budou účastni NP. Tato účast se zakládá právě předmětným ustanovením.

Při případném souběžném výkonu funkce státního zástupce podle zákona č. 283/­1993 Sb., o státním zastupitelství (§ 34b až § 34g) a výkonu funkce evropského pověřeného žalobce bude NP založeno v každém tomto vztahu samostatně ve smyslu § 8 zákona. K vyměřovacímu základu evropského pověřeného žalobce pro účely stanovení denního vyměřovacího základu viz § 24a odst. 3 zákona o PSZ.

ČÁST SEDMÁ

PŘECHODNÁ A ZÁVĚREČNÁ USTANOVENÍ

HLAVA I

PŘECHODNÁ USTANOVENÍ

§ 168

(1) O nárocích na dávky, které vznikly před 1. lednem 2009 a o nichž nebylo do tohoto dne pravomocně rozhodnuto, a o přiznání, odnětí nebo změně výše těchto dávek za dobu před 1. lednem 2009, i když o nich již bylo pravomocně rozhodnuto, se rozhodne podle předpisů účinných před 1. lednem 2009.

(2) Dávky, na které vznikl nárok před 1. lednem 2009, se za dobu před tímto dnem poskytují podle předpisů účinných před 1. lednem 2009; to platí i v případě, že nárok na poskytování dávky byl uplatněn až po 31. prosinci 2008. Ustanovení věty první platí i pro určení příslušnosti k poskytování dávek za dobu před 1. lednem 2009.

§ 169

(1) Nemocenské, na které vznikl nárok před 1. lednem 2009 a tento nárok trvá po 31. prosinci 2008, se považuje za nemocenské podle tohoto zákona.

(2) Peněžitá pomoc v mateřství (peněžitá pomoc), na kterou vznikl nárok před 1. lednem 2009 a tento nárok trvá po 31. pro­sinci 2008, se považuje za peněžitou pomoc v mateřství podle tohoto zákona.

(3) Podpora při ošetřování člena rodiny, na kterou vznikl nárok před 1. lednem 2009 a tento nárok trvá po 31. prosinci 2008, se považuje za ošetřovné podle tohoto zákona.

(4) Vyrovnávací příspěvek v těhotenství a mateřství, na který vznikl nárok před 1. lednem 2009 a tento nárok trvá po 31. prosinci 2008, se považuje za vyrovnávací příspěvek v těho­tenství a mateřství podle tohoto zákona.

§ 170

(1) Dávky uvedené v § 169, na které vznikl nárok před 1. lednem 2009 a tento nárok trvá po 31. prosinci 2008, se po 31. prosinci 2008 vyplácejí za podmínek a ve výši podle předpisů účinných ke dni 31. prosince 2008, pokud se dále nestanoví jinak. Vláda stanoví nařízením pro účely úpravy dávek uvedených ve větě první částky pro úpravu denního vyměřovacího základu v roce 2009 podle předpisů účinných ke dni 31. prosince 2008.

(2) U dávky uvedené v § 169 odst. 4 se za denní vymě­řovací základ považuje denní vyměřovací základ platný ke dni 31. prosince 2008.

§ 171

(1) Dávky, na které vznikl nárok před 1. lednem 2009 a tento nárok trvá po 31. prosinci 2008, vyplácí po 31. prosinci 2008 po dobu nejvýše 1 roku ten, kdo byl příslušný k výplatě těchto dávek ke dni 31. prosince 2008. Byl-li však nárok na dávku, na kterou vznikl nárok před 1. lednem 2009, uplatněn až po 31. prosinci 2009, posuzuje se příslušnost k rozhodování o dávce a k její výplatě podle tohoto zákona.

(2) Dávky uvedené v odstavci 1 se po 31. prosinci 2008 vyplácejí způsobem stanoveným předpisy účinnými ke dni 31. pro­since 2008; vyplácí-li tyto dávky okresní správa sociálního zabez­pečení, postupuje se po 31. prosinci 2008 na žádost pojištěnce podle § 110 odst. 7.

(3) Zvláštnímu příjemci lze vyplácet jen dávku náležející za období po 31. prosinci 2008.

§ 172

(1) Nemocenské, na které vznikl nárok před 1. lednem 2009, tento nárok trvá po 31. prosinci 2008 a k tomuto dni ještě neuplynulo prvních 14 kalendářních dnů dočasné pracovní neschopnosti, se vyplácí po 31. prosinci 2008 i v době prvních 14 kalendářních dnů dočasné pracovní neschopnosti, a to za podmínek, ve výši a po dobu podle předpisů účinných ke dni 31. prosince 2008; od 15. kalendářního dne dočasné pracovní neschopnosti se nemocenské stanoví z denního vyměřovacího základu stanoveného k tomuto dni podle předpisů účinných ke dni 31. pro­since 2008.

(2) Rozhodnutí o dobrovolném přiznání nemocenského a rozhodnutí o dočasném snížení nebo odnětí nemocenského, která nabyla právní moci před 1. lednem 2009, zůstávají v plat­nosti i po 31. prosinci 2008.

§ 173

(1) Výše ošetřovného v případě uvedeném v § 169 odst. 3 se od 15. kalendářního dne trvání nároku na tuto dávku stanoví z denního vyměřovacího základu stanoveného k tomuto dni podle předpisů účinných ke dni 31. prosince 2008.

(2) Vznikla-li potřeba ošetřování před 1. lednem 2009 a ošetřovaná osoba byla převzata do ústavní péče zdravotnického zařízení po 31. prosinci 2008, staví se běh podpůrčí doby podle § 40 odst. 3.

§ 174

(1) Podle tohoto zákona se od 1. ledna 2009 posuzují i nároky na peněžitou pomoc v mateřství, jestliže podmínky nároku stanovené tímto zákonem byly splněny před tímto dnem a nezakládaly nárok podle předpisů účinných před tímto dnem; za den vzniku nároku na peněžitou pomoc v mateřství se v tomto případě považuje 1. leden 2009. Délka podpůrčí doby stanovené podle toho zákona v případě uvedeném ve větě první se však počítá ode dne splnění podmínek nároku na peněžitou pomoc v mateřství stanovených tímto zákonem.

(2) U peněžité pomoci v mateřství, na kterou vznikl nárok před 1. lednem 2009 a tento nárok trvá po 31. prosinci 2008, lze po 31. prosinci 2008 uzavřít dohodu podle § 32 odst. 1 písm. e).

(3) Je-li uplatňován nárok na peněžitou pomoc v mateřství z ochranné lhůty, lékařem určený den očekávaného porodu připadá na období po 31. prosinci 2008 a počátek osmého týdne před očekávaným dnem porodu spadá do období před 1. lednem 2009, posuzují se nároky na peněžitou pomoc v mateřství podle předpisů účinných před 1. lednem 2009.

(4) Došlo-li před 1. lednem 2009 k přerušení poskytování peněžité pomoci v mateřství (peněžité pomoci) podle § 12 odst. 1 zákona o prodloužení mateřské dovolené, o dávkách v mateřství a o přídavcích na děti z nemocen­ského pojištění a toto přerušení skončilo po 31. prosinci 2008, pokračuje se po tomto přerušení ve výplatě peněžité pomoci v mateřství za podmínek, ve výši a po dobu podle předpisů účinných ke dni 31. prosince 2008.

(5) Podal-li pojištěnec před 1. lednem 2009 návrh soudu na zahájení řízení o ustanovení poručníkem dítěte a o dítě osobně pečuje, posuzuje se nárok na peněžitou pomoc v mateřství podle tohoto zákona; peněžitá pomoc v mateřství se vyplácí nejdříve od 1. ledna 2009 s tím, že podpůrčí doba se počítá ode dne podání návrhu soudu na zahájení tohoto řízení.

(6) Za dobu studia podle § 32 odst. 4 písm. a) se považuje též doba studia před 1. lednem 2009, pokud toto studium zakláda­lo účast na pojištění podle předpisů účinných ke dni 31. prosince 2008.

(7) Vznikl-li v roce 2009 nárok na peněžitou pomoc v ma­teřství v ochranné lhůtě z pojištění studentů a žáků, stanoví se výše peněžité pomoci v mateřství podle předpisů účinných ke dni 31. prosince 2008.

§ 175

Dočasná pracovní neschopnost uznaná před 1. lednem 2009, která trvá ještě v tomto dni, se považuje za dočasnou pracovní neschopnost podle tohoto zákona.

§ 176

(1) K prokazování trvání a k ukončování dočasné pracovní neschopnosti uvedené v § 175 se použijí tiskopisy platné ke dni 31. prosince 2008.

(2) Dávky, na které vznikl nárok před 1. lednem 2009 a tento nárok trvá po 31. prosinci 2008, se po 31. prosinci 2008 vyplácejí na základě tiskopisů platných ke dni 31. prosince 2008, byl-li nárok na tyto dávky uplatněn před 1. lednem 2009. Byl-li nárok na tyto dávky uplatněn až po 31. prosinci 2008, lze k uplat­nění tohoto nároku a osvědčení skutečností pro nárok na výplatu použít tiskopisy platné ke dni 31. prosince 2008 nebo tiskopisy předepsané podle tohoto zákona. Věta první platí obdobně též v případě, že nárok na dávku zanikl před 1. lednem 2009, avšak dávka nebyla do tohoto data ještě vyplacena.

§ 177

Dávky, které náležely ke dni 31. prosince 2008 studentům a žákům, členům družstev, kteří již nepatří do okruhu pojištěných osob podle tohoto zákona, a společníkům a jednatelům společnos­ti s ručením omezeným a komanditistům komanditní společnosti podle předpisů účinných k tomuto dni, se po 31. prosinci 2008 vyplácejí za podmínek a ve výši podle těchto předpisů.

§ 178

(1) Ten, kdo plnil povinnosti zaměstnavatele (organizace a malé organizace) ke dni 31. prosince 2008 u studentů a žáků, členů družstev, kteří již nepatří do okruhu pojištěných osob podle tohoto zákona, a společníků a jed­natelů společnosti s ručením omezeným a komanditistů komanditní společnosti, je povinen tyto osoby odhlásit od 1. ledna 2009 z pojištění u příslušné okresní správy sociálního zabezpečení. Odhlášení podle věty první je třeba provést do 31. ledna 2009, a to formou seznamu, v němž se uvede jméno, příjmení a rodné číslo osoby odhlašované z pojištění a obchodní firma nebo název (jméno a příjmení) a sídlo (místo trvalého pobytu) zaměstnavatele; dále se uvede, zda činnost těchto osob, s výjimkou studentů a žáků, zakládá od 1. ledna 2009 účast na důchodovém pojištění.

(2) Zaměstnavatel je povinen písemně oznámit okresní správě sociálního zabezpečení do 31. ledna 2009

a)  u zaměstnance, jehož zaměstnání bylo před 1. lednem 2009 příležitostným zaměstnáním podle § 6 odst. 2 zákona o nemocenském pojištění zaměstnanců a přechází z období před 1. lednem 2009 do období po 31. prosinci 2008, zda je od 1. ledna 2009 toto zaměstnání zaměstnáním malého rozsahu podle § 7 odst. 1,

b)  u zaměstnanců uvedených v § 5 písm. a) bodech 4, 5 a 12, jejichž zaměstnání přechází z období před 1. lednem 2009 do období po 31. prosinci 2008, zda je od 1. ledna 2009 jejich zaměstnání zaměstnáním malého rozsahu podle § 7 odst. 1,

c)  u zaměstnanců uvedených v § 5 písm. a) bodech 1, 6 a 15, jejichž zaměstnání přechází z období před 1. lednem 2009 do období po 31. prosinci 2008, do 31. prosince 2008 zaklá­dalo účast na pojištění a od 1. ledna 2009 je zaměstnáním malého rozsahu podle § 7 odst. 1, tuto skutečnost,

d)  u smluvního zaměstnance název a adresu zahraničního zaměstnavatele, zda je tento zaměstnanec pojištěn ve státě, kde má zahraniční zaměstnavatel tohoto zaměstnance sídlo, a zda je smluvní zaměstnanec od 1. ledna 2009 pojištěn podle tohoto zákona,

e)  u zaměstnance, jehož místo výkonu práce je trvale v cizině a jehož zaměstnání přechází z období před 1. lednem 2009 do období po 31. prosinci 2008, že jeho zaměstnání od 1. ledna 2009 nezakládá účast na pojištění; tuto skutečnost je povinen současně doložit potvrzením o povinné účasti tohoto zaměstnance na důchodovém pojištění ve státě, v němž je místo trvalého výkonu práce.

(3) Ten, kdo nesplnil do 31. ledna 2009 povinnost podle odstavce 1 odhlásit u okresní správy sociálního zabezpečení z pojištění osoby uvedené v odstavci 1 stanoveným způsobem nebo povinnost podle odstavce 2 písemně oznámit okresní správě sociálního zabezpečení skutečnosti uvedené v tomto odstavci, se dopustí přestupku nebo správního deliktu, za který mu lze uložit pokutu do 50 000 Kč.

§ 179

Účast na pojištění z krátkodobého zaměstnání uvedeného v § 6 odst. 1 zákona o nemocenském pojištění zaměstnanců, do něhož zaměstnanec vstoupil před 1. lednem 2009 a které trvá i po 31. prosinci 2008, se posuzuje podle předpisů účinných ke dni 31. prosince 2008.

§ 180

zrušen

§ 181

(1) Účast osob samostatně výdělečně činných na pojištění před 1. lednem 2009 se posuzuje podle předpisů účinných před tímto dnem. Do doby účasti osob samostatně výdělečně činných na pojištění potřebné pro vznik ­nároku na nemocenské a peněži­tou pomoc v mateřství po 31. pro­sinci 2008 se započítává i doba účasti uvedená ve větě první.

(2) Byla-li osoba samostatně výdělečně činná účastna pojištění ke dni 31. prosince 2008 na základě přihlášky podané před 1. lednem 2009, je po 31. prosinci 2008 účastna pojištění nadále podle tohoto zákona, pokud nepodala odhlášku z pojištění od 1. ledna 2009.

(3) Osobě samostatně výdělečně činné, která dluží pojistné na pojištění ke dni 1. ledna 2009 za dobu před tímto dnem a dlužné pojistné na pojištění včetně penále z něho nedoplatí do 31. ledna 2009, zaniká účast na pojištění od 1. ledna 2009; pokud však do 9. ledna 2009 již uplynula doba tří kalendářních měsíců po sobě jdoucích, za které nebylo zaplaceno splatné pojistné, zaniká osobě samostatně výdělečně činné účast na pojištění podle předpisů účinných ke dni 31. prosince 2008.

§ 182

Účast státních zaměstnanců [§ 5 písm. a) bod 3] na pojištění vzniká nejdříve dnem účinnosti zákona o státní službě. Ustanovení § 10 odst. 6 se použije obdobně v případě, že na pracovní poměr dosavadního zaměstnance navazuje bezprostředně služební poměr státního zaměstnance.

§ 183

Pro účely stanovení denního vyměřovacího základu se u oso­by samostatně výdělečně činné za měsíční základ považuje v době před 1. lednem 2009 měsíční vyměřovací základ pro placení záloh na pojistné na důchodové pojištění a příspěvek na státní politiku zaměstnanosti, a to v těch kalendářních měsících rozhodného ob­dobí stanoveného podle tohoto zákona i za období před 1. lednem 2009, v nichž byla účastna pojištění těchto osob.

§ 184

(1) Ochranná lhůta, která počala běžet před 1. lednem 2009 a neskončila ke dni 31. prosince 2008, se řídí po 31. prosinci 2008 předpisy účinnými ke dni 31. prosince 2008.

(2) U osob uvedených v § 178 odst. 1 větě první, jejichž pojištění skončilo dnem 31. prosince 2008, plyne ochranná lhůta od 1. ledna 2009 za podmínek a po dobu stanovenou tímto zákonem.

§ 185

(1) Zasahuje-li rozhodné období stanovené podle tohoto zákona před 1. leden 2009, určí se vyloučené dny (§ 18 odst. 7) v rozhodném období před tímto dnem podle tohoto zákona.

(2) U zaměstnanců uvedených v § 5 písm. a) bodech 4, 5 a 12, jejichž zaměstnání přechází z období před 1. lednem 2009 do období po 31. prosinci 2008, se pro účely stanovení rozhodného období považuje za den vzniku pojištění 1. leden 2009.

§ 186

Pojištěnec se nemůže podle § 47 vzdát svým písemným prohlášením nároku na výplatu těch dávek, které náleží za období před 1. lednem 2009. Pro možnost vzdání se nároku na nemocenské, které náleží za období před 1. lednem 2009, se postupuje podle předpisů účinných ke dni 31. prosince 2008; to platí i tehdy, pokud k výplatě tohoto nemocenského dojde po 31. prosinci 2008.

§ 187

Výkon rozhodnutí ve věcech pojištění, který byl zahájen před 1. lednem 2009, se dokončí podle předpisů účinných před 1. lednem 2009. Výkon rozhodnutí ve věcech pojištění, který byl zahájen po 31. prosinci 2008, se provede podle předpisů platných po 31. prosinci 2008 i tehdy, nabylo-li rozhodnutí vykonatelnosti před 1. lednem 2009.

§ 188

(1) Srážky z dávek, k jejichž zúčtování dojde po 31. pro­sinci 2008, se řídí tímto zákonem; to platí i tehdy, náleží-li dávka za období před 1. lednem 2009.

(2) Dohody o srážkách z dávek, s výjimkou dohody o sráž­kách na úhradu přeplatku na dávce uzavřené před 1. lednem 2009, pozbývají platnosti dnem 1. ledna 2009. Srážky z dávek se ve výplatních termínech připadajících na období po 31. prosinci 2008 neprovedou ani tehdy, pokud byla dávka zúčtována za období před 1. lednem 2009.

§ 189

(1) Povinnost fyzických osob zachovávat mlčenlivost se řídí tímto zákonem i tehdy, vztahují-li se údaje chráněné povinností mlčenlivosti k období před 1. lednem 2009.

(2) Obdrží-li dožádaná fyzická nebo právnická osoba žádost o sdělení údajů po 31. prosinci 2008, postupuje se podle tohoto zákona i tehdy, vztahuje-li se žádost o sdělení údajů k období před 1. lednem 2009.

§ 190

(1) Pokud období, za které byla dávka (její část) vyplacena neoprávněně, spadá do doby před 1. lednem 2009 i po 31. pro­sinci 2008, řídí se povinnost vrátit přeplatek na dávce předpisy účinnými ke dni 31. prosince 2008.

(2) Odepsat nebo prominout přeplatek na dávce (§ 124 odst. 5) nelze za období, kdy byla dávka neoprávněně poskytována před 1. lednem 2009.

(3) Povolit vracení přeplatku na dávce ve splátkách (§ 124 odst. 6) lze i na dlužné částky vzniklé před 1. lednem 2009.

§ 191

Nesplnění nebo porušení povinnosti, k němuž došlo před 1. lednem 2009, se posoudí podle předpisů účinných ke dni 31. prosince 2008, i když došlo ke zjištění tohoto porušení či nesplnění povinnosti až po 31. prosinci 2008 nebo bylo-li řízení o tomto nesplnění či porušení zahájeno po 31. prosinci 2008.

§ 192

Zemřel-li pojištěnec před 1. lednem 2009, postupuje se při přechodu nároku na výplatu dávek podle předpisů účinných před tímto dnem; to platí i tehdy, je-li dávka vyplácena po 31. prosinci 2008. Zemřel-li pojištěnec po 31. prosinci 2008, postupuje se při přechodu nároku na výplatu dávek podle tohoto zákona i tehdy, pokud dávka náleží za období před 1. lednem 2009.

§ 193

Zaměstnavatel, který byl před 1. lednem 2009 považován podle předpisů účinných ke dni 31. prosince 2008 za organizaci, je povinen na žádost pojištěnce vydat mu do 8 dnů od požádání písemné potvrzení o době trvání zaměstnání v roce 2008 a o výši jeho vyměřovacích základů pro stanovení pojistného na sociální zabezpečení a pří­spěvku na státní politiku zaměstnanosti dosa­žených v roce 2008 a dávek nemocenského pojištění, které do kalendářního roku 2008 zúčtoval; pokud úhrn těchto základů a dávek za rok 2008 činí aspoň dvanáctinásobek minimální mzdy platné k 1. lednu 2008, potvrdí pouze tuto skutečnost. Věta první platí obdobně pro rok 2009 v případě, že tento zaměstnavatel vyplácí v roce 2009 dávky podle § 171 odst. 1.

§ 194

(1) Řízení ve věcech pojištění zahájené před 1. lednem 2009 a pravomocně neskončené před tímto dnem se dokončí podle předpisů účinných ke dni 31. prosince 2008. Řízení podle věty první dokončí orgány příslušné k řízení podle předpisů účinných ke dni 31. prosince 2008.

(2) O žádostech týkajících se dobrovolného přiznání dávek za dobu před 1. lednem 2009, které byly podány po 31. prosinci 2008, se rozhodne podle předpisů účinných ke dni 31. prosince 2008.

(3) Nastal-li důvod pro dočasné snížení nebo odnětí nemo­cenského před 1. lednem 2009 a řízení v těchto věcech nebylo ještě zahájeno, zahájí se po 31. prosinci 2008 a dokončí se toto řízení podle předpisů účinných ke dni 31. prosince 2008.

§ 195

Nárok na regresní náhradu podle tohoto zákona vzniká, pokud zaviněné protiprávní jednání podle § 126 nastalo po 31. prosinci 2009.

§ 196

Přístup do informačních systémů pojištění služebních orgánů způsobem umožňující dálkový přístup (§ 121 odst. 3) závisí do 31. prosince 2009 na technických podmínkách těchto systémů.

§ 197

Rejstříky organizací a malých organizací vedené podle předpisů účinných ke dni 31. prosince 2008 se od 1. ledna 2009 považují za evidenci zaměstnavatelů podle tohoto zákona.

§ 198

Ustanovení § 129 odst. 1 soudního řádu správního se ve věcech pojištění nepoužije.

komentář k § 168 až § 198

V těchto ustanoveních byl upraven přechod na novou právní úpravu. Mezi základní zásady přechodných ustanovení patřilo:

     o nárocích na dávky za dobu před 1. lednem 2008 se rozhodovalo za účinnosti zákona podle předpisů účinných před 1. lednem 2009,

     dávky vyplácené ke dni 1. ledna 2009, na které vznikl nárok před 1. lednem 2009, se dále vyplácely za podmínek a výši podle dosavadních předpisů (tj. nedocházelo k jejich přepočtu podle nové právní úpravy),

     nemocenské, na které vznikl nárok v roce 2008, se vyplácelo v roce 2009 i v období prvních 14 kalendářních dnů dočasné pracovní neschopnosti; náhrada mzdy ze strany zaměstnavatele tedy v tomto případě nenáležela,

     řízení ve věcech nemocenského pojištění zahájená před 1. lednem 2008 a k tomuto dni neskončená se dokončila podle dosavadních předpisů.

HLAVA II

ZÁVĚREČNÁ USTANOVENÍ

§ 199

Zmocňovací ustanovení

(1) Ministerstvo práce a sociálních věcí stanoví vyhláškou náležitosti průkazu pověřených zaměstnanců orgánu nemocen­ského pojištění podle § 76 odst. 3 a § 91 odst. 2.

(2) Ministerstvo práce a sociálních věcí může stanovit vyhláškou způsob uplatnění nároku na výplatu jednotlivých dávek, bližší úpravu prokazování skutečností potřebných podle tohoto zá­kona pro výplatu jednotlivých dávek nebo náležitosti jednotlivých druhů předepsaných tiskopisů.

komentář k § 199

Zmocnění v odst. 1 bylo naplněno vyhláškou č. 481/­2006 Sb., o náležitostech průkazů zaměstnanců orgánů nemocenského pojištění pověřených kontrolou dodržování režimu dočasně práce neschopného pojištěnce. Zmocnění v odst. 2 nebylo využito.

§ 200

Zrušovací ustanovení

Zrušuje se:

1. Zákon č. 100/­1932 Sb., o vnitrostátní účinnosti mezinárod­ních smluv o sociálním pojištění.

2. Zákon č. 54/­1956 Sb., o nemocenském pojištění zaměst­nanců.

3. Zákon č. 32/­1957 Sb., o nemocenské péči v ozbro­jených silách.

4. Zákon č. 88/­1968 Sb., o prodloužení mateřské dovolené, o dávkách v mateřství a o přídavcích na děti z nemocen­ského pojištění.

5. Zákon č. 16/­1959 Sb., kterým se mění a doplňuje zákon o nemocenském pojištění zaměstnanců.

6. Zákon č. 87/­1968 Sb., o změnách v nemocenském pojištění a v nemocenské péči.

7. Zákon č. 99/­1972 Sb., o zvýšení přídavků na děti a výchov­ného.

8. Zákonné opatření Předsednictva Federálního shromáždění č. 8/1982 Sb., o zvýšení mateřského příspěvku a o změnách v nemocenském zabezpečení.

9. Zákon č. 73/­1982 Sb., o změnách zákona o sociálním zabezpečení a předpisů o nemocenském pojištění.

10. Zákon č. 148/­1983 Sb., o sjednocení sazeb nemocenské­ho.

11. Zákon č. 57/­1984 Sb., o některých změnách v nemocen­ském zabezpečení pracujících.

12. Zákon č. 109/­1984 Sb., o změnách v ne­mocenském zabez­pečení.

13. Zákon č. 51/­1987 Sb., o změnách v nemocenském zabez­pečení.

14. Zákon č. 103/­1988 Sb., o změnách v ne­mo­cenském zabez­pečení.

15. Zákon č. 266/­1993 Sb., kterým se mění a doplňuje zákon č. 88/­1968 Sb., o prodloužení mateřské dovolené, o dáv­kách v mateřství a o přídavcích na děti z nemocenského pojištění, ve znění pozdějších předpisů, a zákon č. 100/­1988 Sb., o sociálním zabezpečení, ve znění pozdějších předpi­sů.

16. Zákon č. 308/­1993 Sb., kterým se mění a doplňuje zákon č. 54/­1956 Sb., o nemocenském pojištění zaměstnanců, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 32/­1957 Sb., o ne­mocenské péči v ozbrojených silách, ve znění pozdějších ­předpisů, a zákon č. 88/­1968 Sb., o prodloužení mateřské dovolené, o dávkách v ma­teřství a o přídavcích na děti z nemocenského pojištění, ve znění pozdějších předpisů.

17. Zákon č. 61/­1999 Sb., kterým se mění zákon č. 54/­1956 Sb., o nemocenském pojištění zaměstnanců, ve znění poz­dějších předpisů, zákon č. 32/­1957 Sb., o nemocenské péči v ozbrojených silách, ve znění pozdějších předpisů, a zákon č. 88/­1968 Sb., o pro­dloužení mateřské dovolené, o dávkách v mateřství a o přídavcích na děti z nemocenského pojištění, ve znění pozdějších předpisů.

18. Zákon č. 421/­2003 Sb., kterým se mění zákon č. 54/­1956 Sb., o nemocenském pojištění zaměstnanců, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 88/­1968 Sb., o prodloužení mateřské dovolené, o dávkách v ma­teřství a o přídavcích na děti z nemocenského pojištění, ve znění pozdějších předpisů, a zákon č. 32/­1957 Sb., o nemocenské péči v ozbrojených silách, ve znění pozdějších předpisů.

19. Nařízení vlády č. 247/­1999 Sb., kterým se pro účely ne­mocenského pojištění (péče) upravují částky pro stanovení výpočtových základů.

20. Nařízení vlády č. 413/­2000 Sb., kterým se pro účely ne­mocenského pojištění (péče) upravují částky pro stanovení výpočtových základů.

21. Nařízení vlády č. 347/­2001 Sb., kterým se pro účely ne­mocenského pojištění (péče) upravují částky pro stanovení výpočtových základů.

22. Nařízení vlády č. 417/­2005 Sb., kterým se pro účely ne­mocenského pojištění (péče) upravují částky pro stanovení výpočtových základů.

23. Vyhláška č. 141/­1958 Ú. l., o nemocenském pojištění a o důchodovém zabezpečení odsouzených.

24. Vyhláška č. 143/­1965 Sb., o poskytování peněžitých dávek v nemocenském pojištění.

25. Vyhláška č. 113/­1975 Sb., kterou se mění a doplňují některá ustanovení vyhlášky Ústřední rady odborů č. 143/­1965 Sb., o poskytování peněžitých dávek v ne­mo­cenském pojištění.

26. Vyhláška č. 165/­1979 Sb., o nemocen­ském pojištění ně­kterých pracovníků a o po­skytování dávek nemocenského pojištění občanům ve zvláštních případech.

27. Vyhláška č. 79/­1982 Sb., o změnách vyhlášky Ústřední rady odborů č. 143/­1965 Sb., o poskytování peněžitých dávek v ne­mocenském pojištění.

28. Vyhláška č. 154/­1983 Sb., o změnách vyhlášky Ústřední rady odborů č. 143/­1965 Sb., o poskytování peněžitých dávek v nemocenském pojištění.

29. Vyhláška č. 155/­1983 Sb., o změnách v nemocenském pojištění některých pracovníků.

30. Vyhláška č. 79/­1984 Sb., o změnách vyhlášky ­Ústřední rady odborů č. 165/­1979 Sb., o nemocenském pojištění některých pracovníků a o poskytování dávek nemocenského pojištění občanům ve zvláštních případech.

31. Vyhláška č. 80/­1984 Sb., o změnách vyhlášky Ústřední rady odborů č. 143/­1965 Sb., o poskytování peněžitých dávek v ne­mocenském pojištění.

32. Vyhláška č. 134/­1984 Sb., o změnách vyhlášky Ústřední rady odborů č. 143/­1965 Sb., o poskytování peněžitých dávek v nemocenském pojištění.

33. Vyhláška č. 135/­1984 Sb., o změnách vyhlášky Ústřední rady odborů č. 165/­1979 Sb., o nemocenském pojištění některých pracovníků a o poskytování dávek nemocenského pojištění občanům ve zvláštních případech.

34. Vyhláška č. 59/­1987 Sb., o změnách vyhlášky ­Ústřední rady odborů č. 165/­1979 Sb., o nemocenském pojištění některých pracovníků a o poskytování dávek nemocenského pojištění občanům ve zvláštních případech, ve znění pozdějších předpisů.

35. Vyhláška č. 148/­1988 Sb., o změnách vyhlášky Ústřední rady odborů č. 165/­1979 Sb., o nemocenském pojištění některých pracovníků a o poskytování dávek nemocenského pojištění občanům ve zvláštních případech, ve znění pozdějších předpisů.

36. Vyhláška č. 239/­1988 Sb., o změnách vyhlášky Ústřední rady odborů č. 143/­1965 Sb., o poskytování peněžitých dávek v nemocenském pojištění.

37. Vyhláška č. 123/­1990 Sb., kterou se mění a doplňuje vy­hláška č. 149/­1988 Sb., kterou se provádí zákon o sociálním zabezpečení, vyhláška č. 165/­1979 Sb., o nemocenském pojištění některých pracovníků a o po­skytování dávek ne­mocenského pojištění občanům ve zvláštních případech, a vyhláška č. 91/­1958 Sb., kterou se uveřejňuje opatření Ústřední rady odborů o organizaci a provádění nemocen­ského pojištění zaměstnanců.

38. Vyhláška č. 263/­1990 Sb., kterou se mění a doplňují vyhláška č. 143/­1965 Sb., o poskytování peněžitých dávek v nemo­cenském pojištění, vyhláška č. 165/­1979 Sb., o nemocen­ském pojištění některých pracovníků a o poskytování dávek nemocenského pojištění občanům ve zvláštních případech, a některé další předpisy o nemocenském pojištění.

39. Vyhláška č. 501/­1990 Sb., kterou se mění a doplňují vyhláška č. 149/­1988 Sb., kterou se provádí zákon o sociálním zabezpečení, a vyhláška č. 165/­1979 Sb., o nemocenském pojištění některých pracovníků a o po­sky­tování dávek nemocenského pojištění občanům ve zvláštních případech.

40. Vyhláška č. 30/­1993 Sb., o změnách některých prováděcích předpisů v nemocenském a sociálním zabezpečení.

41. Vyhláška č. 31/­1993 Sb., o posuzování dočasné pracovní neschopnosti pro účely sociálního zabezpečení.

42. Vyhláška č. 312/­1993 Sb., kterou se mění a doplňuje vyhláš­ka Ústřední rady odborů č. 165/­1979 Sb., o nemocenském pojištění některých pracovníků a o po­­skytování dávek nemocenského pojištění občanům ve zvláštních případech, ve znění pozdějších předpisů.

43. Vyhláška č. 313/­1993 Sb., kterou se mění a doplňuje vyhláška Ústřední rady odborů č. 143/­1965 Sb., o posky­tování peněžitých dávek v nemocenském pojištění, ve znění pozdějších předpisů.

44. Vyhláška č. 196/­1994 Sb., kterou se mění vyhláška Ústřední rady odborů č. 143/­1965 Sb., o poskytování peněžitých dávek v nemocenském pojištění, a vyhláška Ústřední rady odborů č. 165/­1979 Sb., o nemo­cenském pojištění některých pracovníků a o poskyto­vání dávek nemocenského pojištění občanům ve zvláštních případech.

45. Vyhláška č. 248/­1994 Sb., kterou se mění a doplňuje vyhláš­ka Ústřední rady odborů č. 165/­1979 Sb., o nemocenském pojištění některých pracovníků a o po­skytování dávek nemocenského pojištění občanům ve zvláštních případech, ve znění pozdějších předpisů.

46. Vyhláška č. 282/­1995 Sb., kterou se mění a doplňuje vyhláška Ústřední rady od­borů č. 165/­1979 Sb., o nemocenském pojiště­ní některých pracovníků a o po­­skytování dávek nemocenského pojištění občanům ve zvláštních případech, ve znění pozdějších předpisů, vyhláška Ústřední rady odborů č. 143/­1965 Sb., o posky­tování peněžitých dávek v nemocenském pojištění, ve znění pozdějších předpisů, a vyhláška Federálního ministerstva práce a sociálních věcí a Ústřední rady odborů č. 51/­1973 Sb., o úpravě některých poměrů pěstounů vykonávajících pěstounskou péči ve zvláštních zařízeních.

47. Vyhláška č. 285/­1995 Sb., kterou se mění a doplňuje vyhláška Ministerstva práce a sociálních věcí č. 31/­1993 Sb., o posuzování dočasné pracovní neschopnosti pro účely sociálního zabezpečení, ve znění zákona č. 307/­1993 Sb.

48. Vyhláška č. 133/­1999 Sb., kterou se mění vyhláška Ústřední rady odborů č. 143/­1965 Sb., o poskytování peněžitých dávek v nemocenském pojištění, ve znění pozdějších předpisů, a vyhláška Ústřední rady odborů č. 165/­1979 Sb., o nemocenském pojištění některých pracovníků a o posky­tování dávek nemocenského pojištění občanům ve zvláštních případech, ve znění pozdějších předpisů.

49. Vyhláška č. 415/­2000 Sb., kterou se mění vyhláška Ústřední rady odborů č. 143/­1965 Sb., o poskytování peněžitých dávek v nemocenském pojištění, ve znění pozdějších předpisů, a vyhláška Ústřední rady odborů č. 165/­1979 Sb., o nemocenském pojištění některých pracovníků a o posky­tování dávek nemocenského pojištění občanům ve zvláštních případech, ve znění pozdějších předpisů.

50. Vyhláška č. 248/­2005 Sb., kterou se mění vyhláška č. 165/­1979 Sb., o nemocenském pojištění některých pracovníků a o poskytování dávek nemocenského pojištění občanům ve zvláštních případech, ve znění pozdějších předpisů.

§ 201

Účinnost

Tento zákon nabývá účinnosti dnem 1. ledna 2009.

* * *

Novela:       účinnost od:

zákon   585/­2006 Sb. 31. prosince 2006

zákon   181/­2007 Sb.               1. srpna 2007

zákon   261/­2007 Sb.               31. prosince 2007

zákon   239/­2008 Sb.               1. ledna 2009

zákon   305/­2008 Sb.               1. ledna 2009

zákon   306/­2008 Sb.               1. ledna 2010

zákon   479/­2008 Sb.               1. ledna 2010

zákon   2/2009 Sb. 1. ledna 2009

zákon   41/­2009 Sb.    1. března 2009

zákon   158/­2009 Sb.               4. července 2009

zákon   227/­2009 Sb.               1. července 2010

zákon   č. 302/­2009 Sb.           1. prosince 2009

zákon   č. 303/­2009 Sb.           14. července 2009

zákon   č. 362/­2009 Sb.           1. ledna 2010

zákon   č. 157/­2010 Sb.           1. srpna 2010

zákon   č. 166/­2010 Sb.           1. června 2010

zákon   č. 347/­2010 Sb.           1. ledna 2011

zákon   č. 73/­2011 Sb. 1. dubna 2011

zákon   č. 180/­2011 Sb.           1. července 2011

zákon   č. 263/­2011 Sb.           29. listopadu 2011

zákon   č. 341/­2011 Sb.           1. ledna 2012

zákon   č. 364/­2011 Sb.           1. ledna 2012

zákon   č. 365/­2011 Sb.           1. ledna 2012

zákon   č. 375/­2011 Sb.           1. dubna 2012

zákon   č. 458/­2011 Sb.           1. ledna 2015

zákon   č. 470/­2011 Sb.           1. ledna 2012

zákon   č. 1/2012 Sb.                5. ledna 2012

zákon   č. 167/­2012 Sb.           1. července 2012

zákon   č. 169/­2012 Sb.           30. června 2012

zákon   č. 396/­2012 Sb.           1. ledna 2013

zákon   č. 401/­2012 Sb.           1. ledna 2013

zákon   č. 303/­2013 Sb.           1. ledna 2014

zákon   č. 344/­2013 Sb.           1. ledna 2014

zákon   č. 64/­2014 Sb. 1. května 2014.

zákon   č. 250/­2014 Sb.           1. ledna 2015

zákon   č. 267/­2014 Sb.           1. ledna 2015

zákon   č. 332/­2014 Sb.           1. července 2015

nález ÚS č. 14/­2015 Sb.           29. ledna 2015

zákon   č. 131/­2015 Sb.           1. ledna 2016

zákon   č. 204/­2015 Sb.           1. října 2016

zákon   č. 317/­2015 Sb.           7. prosince 2015

zákon   č. 47/­2016 Sb. 1. července 2016

Zákon č. 190/­2016 Sb. nabyl účinnosti 17. 6. 2016, s výjimkou § 5 písm. a) bod 10, který nabyl účinnosti dnem 1. 8. 2017.

Zákon č. 298/­2016 Sb. nabyl účinnosti dnem 19. 9. 2016.

Zákon č. 24/­2017 Sb. nabyl účinnosti dnem 1. 1. 2017.

Zákon č. 99/­2017 Sb. nabyl účinnosti dnem 1. 1. 2018.

Zákon č. 148/­2017 Sb. nabyl účinnosti dnem 1. února 2018.

Zákon č. 183/­2017 Sb. nabyl účinnosti dnem 1. července 2017.

Zákon č. 195/­2017 Sb. nabyl účinnosti dnem 1. července 2018.

Zákon č. 259/­2017 Sb. nabyl účinnosti 1. února 2018 s výjimkou čl. VII bodu 93, který nabyl účinnosti dnem 18. srpna 2017, čl. VII bodu 10, který nabyl účinnosti dnem 1. ledna 2018, čl. VII bodů 12 až 15, 17 až 30, 32, 33, 35 až 41, 44 až 47, 49 až 51, 53, 54, 56, 59 až 69, 73 až 80 a 82 až 90, která nabyly účinnosti dnem 1. ledna 2019.

Zákon č. 310/­2017 Sb. nabyl účinnosti dnem 1. června 2018.

Zákon č. 92/­2018 Sb. nabyl účinnosti dnem 31. května 2018, s výjimkou poznámky pod čarou č. 76 a § 109a, která nabývají účinnosti dnem 1. června 2018, a ustanovení § 72g písm. a) a l), § 84, § 109a, § 116 a 138a, která nabyly účinnosti dnem 1. ledna 2019.

Zákon č. 335/­2018 Sb. nabyl účinnosti dnem 1. ledna 2019.

Zákon 111/­2019 Sb. nabyl účinnosti dnem 24. dubna 2019.

Zákon č. 164/­2019 sb. nabyl účinnosti dnem 1. ledna 2020.

Zákon č. 277/­2019 Sb. nabyl účinnosti dnem 1. ledna 2024.

Zákon č. 315/­2019 Sb. nabyl účinnosti 1. prosince 2019.

Zákon č. 255/­2020 Sb. nabyl účinnosti dnem 1. září 2020, s výjimkou ustanovení § 165, které nabylo účinnosti dnem 1. června 2020.

Zákon č. 300/­2020 Sb. nabyl účinnosti dnem 1. září 2020.

Zákon č. 438/­2020 Sb. nabyl účinnosti dnem 1. listopadu 2020.

Zákon č. 540/­2020 Sb. nabyl účinnosti dnem 1. ledna 2021.

Zákon č. 136/­2021 Sb. nabyl účinnosti dnem 19. března 2021.

Zákon č. 248/­2021 Sb. nabyl účinnosti dnem 1. dubna 2022.

Zákon č. 261/­2021 Sb. nabyl účinnosti dnem 1. února 2022.

Zákon č. 270/­2021 Sb. nabyl účinnosti dnem 2. srpna 2021.

Zákon č. 326/­2021 Sb. nabyl účinnosti dnem 1. ledna 2023.

Zákon č. 330/­2021 Sb. nabyl účinnosti dnem 1. ledna 2022.

Zákon č. 417/­2021 Sb. nabyl účinnosti dnem 1. února 2022.

Zákon č. 358/­2022 Sb. nabyl účinnosti dnem 1. prosince 2022.

Zákon č. 423/­2022 Sb. nabyl účinnosti dnem 1. ledna 2023.

Zákon č. 75/­2023 Sb. nabývá účinnosti dnem 1. dubna 2023.

Zákon č. 321/­2023 Sb. nabyl účinnosti dnem 1. ledna 2024.

Zákon č. 349/­2023 Sb. nabyl účinnosti dnem 1. ledna 2024 a 1. července 2024.

Zákon č. 412/­2023 Sb. nabyl účinnosti dnem 1. ledna 2024.

* * *

Čl. II
zákona č. 302/­2009 Sb. zní:

Přechodná ustanovení

1. O ukončení dočasné pracovní neschopnosti nebo ka­rantény, o jejímž vzniku bylo rozhodnuto přede dnem účinnosti tohoto zákona, se rozhodne na tiskopisech platných před tímto dnem; tyto tiskopisy se odešlou nebo předají příslušnému orgánu nemocenského pojištění ve lhůtách platných ode dne účinnosti tohoto zákona.

2. O zániku potřeby ošetřování nebo péče, o jejímž vzniku bylo rozhodnuto přede dnem účinnosti tohoto zákona, se rozhodne na tiskopisech platných před tímto dnem; tiskopisy určené pro hlášení o ukončení potřeby ošetřování nebo péče příslušnému orgánu nemocenského pojištění se nepoužijí.

Čl. VII
zákona č. 303/­2009 Sb. zní:

1. Poslanci Evropského parlamentu, zvolení na území České republiky, kteří byli členy Evropského parlamentu ve volebním období, které skončilo v roce 2009, a byli v roce 2009 znovu zvoleni a rozhodli se pro uplatňování dosavadního národního systému po celou dobu své činnosti, pokud jde o odměnu, odchodné a důchody¹⁾, jsou nadále účastni nemocenského pojištění a důchodového pojištění podle dosavadních právních předpisů; podle těchto předpisů se též odvádí pojistné na sociální zabezpečení a příspěvek na státní politiku zaměstnanosti z jejich platu a úkoly zaměstnavatele plní ten, kdo byl k plnění těchto úkolů u těchto poslanců příslušný podle těchto předpisů. To platí obdobně též pro účast těchto poslanců na úrazovém pojištění zaměstnanců podle zákona č. 266/­2006 Sb., o úrazovém po­jištění zaměstnanců, ve znění účinném do dne nabytí účinnosti tohoto zákona.

2. Pro zdanění odměn, odchodného, starobního důchodu, důchodu, příspěvků, naturálních plnění a náhrad výdajů po­skytovaných z rozpočtu Evropské unie poslancům Evropského parlamentu, zvoleným na území České republiky, kteří byli členy Evropského parlamentu ve volebním období, které skončilo v roce 2009, a byli v roce 2009 znovu zvoleni a rozhodli se pro uplatňování dosavadního národního systému po celou dobu své činnosti, se použije zákon č. 586/­1992 Sb., ve znění platném do dne nabytí účinnosti tohoto zákona.

Čl. XIV
zákona č. 362/­2009 Sb. zní:

Přechodná ustanovení

1. Vznikl-li nárok na nemocenské, peněžitou pomoc v ma­teřství nebo vyrovnávací příspěvek v těhotenství a mateřství před 1. lednem 2010 a trvá i po 31. prosinci 2009, upraví se výše této dávky za kalendářní den od 1. ledna 2010 podle § 21a, 29a a 37a zákona č. 187/­2006 Sb., ve znění účinném ode dne 1. ledna 2010.

2. Vznikla-li potřeba ošetřování (péče) před 1. lednem 2010 a trvá i po 31. prosinci 2009, vyplácí se ošetřovné za podmínek a po dobu podle předpisů účinných do dne 1. ledna 2010; to platí i v případě, kdy potřeba ošetřování (péče) vznikla před 1. lednem 2010 a trvá i po 31. prosinci 2009 a v průběhu tohoto ošetřování (péče) druhý z oprávněných převezme ošetřování (péči) nebo se zastaví běh podpůrčí doby.

3. Vznikl-li nárok na nemocenské, peněžitou pomoc v ma­teřství nebo vyrovnávací příspěvek v těhotenství a mateřství před 1. lednem 2011 a trvá i po 31. prosinci 2010, upraví se výše této dávky za kalendářní den od 1. ledna 2011 podle právních předpisů účinných ode dne 1. ledna 2011.

4. Vznikla-li potřeba ošetřování (péče) před 1. lednem 2011 a trvá i po 31. prosinci 2010, vyplácí se ošetřovné od 1. ledna 2011 za podmínek a po dobu podle právních předpisů účinných ode dne 1. ledna 2011.

Čl. II
zákona č. 166/­2010 Sb. zní:

Přechodná ustanovení

1. Vznikl-li nárok na peněžitou pomoc v mateřství nebo vyrovnávací příspěvek v těhotenství a mateřství přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona a trvá-li i po tomto dni, poskytuje se tato dávka podle právních předpisů účinných přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona do konce kalendářního měsíce, v němž nabyl účinnosti, a od následujícího kalendářního měsíce podle tohoto zákona.

2. Osobě, která pobírala peněžitou pomoc v mateřství v ob­dobí od 1. ledna 2010 do dne účinnosti tohoto zákona, vzniká nárok na doplatek této pomoci za toto období v úhrnné částce, která se vypočte jako rozdíl mezi výší peněžité pomoci v mateřství podle zákona č. 187/­2006 Sb., o nemocenském pojištění, ve znění účinném před 1. lednem 2010, a výší peněžité pomoci v mateřství podle zákona č. 187/­2006 Sb., o nemocenském pojištění, ve znění účinném po 1. lednu 2010, do dne účinnosti tohoto zákona.

Čl. II
zákona č. 347/­2010 Sb. zní:

Přechodná ustanovení

1. Jestliže dočasná pracovní neschopnost vznikla nebo karanténa byla nařízena před 1. lednem 2011 a trvá ještě v roce 2011,

a)         vyplácí se nemocenské za podmínek a po dobu podle zá­kona č. 187/­2006 Sb., o nemocenském pojištění, ve znění účinném do dne nabytí účinnosti tohoto zákona, a

b)         období 14 kalendářních dnů uvedené v § 18 odst. 8 písm. b), § 56 odst. 3 větě druhé, § 61 písm. j), § 64 odst. 1 písm. p), § 65 odst. 2 písm. c) a § 105 větě první zákona č. 187/­2006 Sb., o nemocenském pojištění, ve znění účinném do dne nabytí účinnosti tohoto zákona, zůstává zachováno.

2. Jestliže dočasná pracovní neschopnost vznikla nebo karanténa byla nařízena před 1. lednem 2014 a trvá ještě v roce 2014,

a)         vyplácí se nemocenské za podmínek a po dobu podle zá­kona č. 187/­2006 Sb., o nemocenském pojištění, ve znění účinném ke dni 31. prosince 2013, a

b)         období 21 kalendářních dnů uvedené v § 18 odst. 8 písm. b), § 56 odst. 3 větě druhé, § 61 písm. j), § 64 odst. 1 písm. p), § 65 odst. 2 písm. c) a § 105 větě první zákona č. 187/­2006 Sb., o nemocenském pojištění, ve znění účin­ném ke dni 31. prosince 2013, zůstává zachováno.

3. Vznikla-li sociální událost zakládající nárok na dávku nemocenského pojištění osobě samostatně výdělečně činné nebo zahraničnímu zaměstnanci před 1. lednem 2011, stanoví se tato dávka podle zákona č. 187/­2006 Sb., o nemocenském pojištění, ve znění účinném do dne nabytí účinnosti tohoto zákona.

4. Nárok na nemocenské z nemocensky pojištěné činnosti, která je samostatnou výdělečnou činností, se posuzuje podle zákona č. 187/­2006 Sb., o nemocenském pojištění, ve znění účinném do dne nabytí účinnosti tohoto zákona, pokud osoba samostatně výdělečně činná podala přihlášku k účasti na ne­mocenském pojištění před 1. lednem 2011 do 8 kalendářních dnů ode dne zahájení (znovuzahájení) samostatné výdělečné činnosti.

5. Vznikla-li sociální událost zakládající nárok na dávku ne­mocenského pojištění osobě samostatně výdělečně činné v roce 2011, nemůže být měsíční základ za jednotlivé kalendářní měsíce rozhodného období pro výpočet dávky vyšší než jedna dvanáctina maximálního vyměřovacího základu stanoveného podle § 15b zákona č. 589/­1992 Sb., o pojistném na sociální zabezpečení a příspěvku na státní politiku zaměstnanosti, ve znění účinném ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona.

Čl. II
zákona č. 364/­2011 Sb. zní:

Přechodné ustanovení

Jestliže dočasná pracovní neschopnost vznikla nebo karan­téna byla nařízena před 1. lednem 2014 a trvá ještě v roce 2014,

a)         vyplácí se nemocenské za podmínek a po dobu podle zákona č. 187/­2006 Sb., ve znění účinném ke dni 31. prosince 2013, a

b)         období 21 kalendářních dnů uvedené v § 18 odst. 8 písm. b), § 56 odst. 3 větě druhé, § 61 písm. j), § 64 odst. 1 písm. p), § 65 odst. 2 písm. c) a § 105 větě první zákona č. 187/­2006 Sb., ve znění účinném ke dni 31. prosince 2013, zůstává zachováno.

Čl. XVI
zákona č. 365/­2011 Sb. zní:

Přechodná ustanovení

1. Jestliže činnost zaměstnanců činných na základě dohody o provedení práce byla vykonávána ke dni 31. prosince 2011 a je nadále vykonávána po tomto dni, považuje se 1. leden 2012 za den nástupu těchto zaměstnanců do zaměstnání.

2. U zaměstnanců uvedených v bodě 1 se pro účely stano­vení rozhodného období považuje 1. leden 2012 za den vzniku nemocenského pojištění.

Čl. II
zákona č. 470/­2011 Sb. zní:

Přechodná ustanovení

1. Vznikl-li pojištěnci uvedenému v § 32 odst. 1 písm. e) zákona č. 187/­2006 Sb., ve znění účinném do dne nabytí účinnosti tohoto zákona, nárok na výplatu peněžité pomoci v mateřství přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, posuzují se podmínky pro nárok na výplatu peněžité pomoci v mateřství od tohoto dne podle právních předpisů účinných před tímto dnem.

2. Byla-li invalidita dočasně práce neschopného pojištěnce uznána přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, ukončuje se dočasná pracovní neschopnost z důvodu uznání invalidity podle právních předpisů účinných před tímto dnem. Pokud však lhůta k ukončení dočasné pracovní neschopnosti podle § 59 odst. 1 písm. k) zákona č. 187/­2006 Sb., ve znění účinném do dne nabytí účinnosti tohoto zákona, skončila přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona a ošetřující lékař dočasnou pracovní neschopnost neukončil a tato dočasná pracovní neschopnost pokračuje i od tohoto dne, zaniká nárok na výplatu nemocenského ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona.

3. Ten, kdo plnil ke dni předcházejícímu dni nabytí účinnosti to­hoto zákona podle § 36b zákona č. 582/­1991 Sb., ve znění účinném do dne nabytí účinnosti tohoto zákona, povinnosti zaměstnavatele u společníků a jednatelů společnosti s ručením omezeným a ko­manditistů komanditní společnosti, jestliže mimo pracovněprávní vztah vykonávají pro ni práci, za kterou jsou touto společností odměňováni, a u členů družstva, kteří vykonávají činnost v orgánech družstva mimo pracovněprávní vztah za odměnu, jejíž výše je pře­dem určena, pokud výkon této činnosti není podle stanov družstva považován za výkon práce pro družstvo, je povinen oznámit podle § 94 zákona č. 187/­2006 Sb. nástup těchto osob do zaměstnání do 30 dnů ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona, pokud jsou tyto osoby ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona účastny nemocen­ského pojištění a nejedná se o zaměstnání malého rozsahu; za den nástupu do zaměstnání se považuje den nabytí účinnosti tohoto zákona. Povinnost podle věty první vzniká jen v případě, že přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona nebylo podle § 36b zákona č. 582/­1991 Sb. oznámeno okresní správě sociálního zabezpečení, že těmto osobám vznikla na základě jejich činnosti (práce) účast na důchodovém pojištění.

4. Jestliže činnost osob uvedených v § 5 písm. a) bodech 17 až 20 zákona č. 187/­2006 Sb., ve znění účinném ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona, byla vykonávána ke dni předcházejícímu dni nabytí účinnosti tohoto zákona a je nadále vykonávána po tomto dni, považuje se den nabytí účinnosti tohoto zákona za den nástupu těchto osob do zaměstnání a ten, kdo plní u těchto osob povinnosti zaměstnavatele, je povinen oznámit podle § 94 zákona č. 187/­2006 Sb. do 30 dnů ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona nástup těchto osob do zaměstnání, pokud činnost těchto osob zakládá ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona účast na nemocenském pojištění podle § 6 zákona č. 187/­2006 Sb., ve znění účinném ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona, a nejedná se o zaměstnání malého rozsahu. Ustanovení věty první platí obdobně, jde-li o ředitele obecně prospěšné společnosti.

5. U osob uvedených v § 5 písm. a) bodech 16 až 20 zákona č. 187/­2006 Sb., ve znění účinném ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona, které svou činnost vykonávaly ke dni předcházejícímu dni nabytí účinnosti tohoto zákona a tuto činnost nadále vykonávají po tomto dni, se pro účely stanovení rozhodného období považuje den nabytí účinnosti tohoto zákona za den vzniku nemocenského pojištění. Ustanovení věty první platí obdobně, jde-li o ředitele obecně prospěšné společnosti.

6. Při nesplnění nebo porušení povinnosti uložené zákonem č. 187/­2006 Sb. přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona se postupuje podle zákona č. 187/­2006 Sb., ve znění účinném do dne nabytí účinnosti tohoto zákona.

7. Řízení ve věcech nemocenského pojištění zahájené přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona a pravomocně neskončené před tímto dnem se dokončí podle právních předpisů účinných před tímto dnem.

8. Údaje uvedené v § 116 odst. 5 písm. c) a d) zákona č. 187/­2006 Sb., ve znění účinném ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona, sdělují orgány nemocenského pojištění zaměstnavate­lům tehdy, pokud tyto údaje zjistily za účinnosti tohoto zákona. Údaj o vyčerpání podpůrčí doby u zaměstnance sdělují orgány nemocenského pojištění podle § 116 odst. 6 písm. e) zákona č. 187/­2006 Sb., ve znění účinném ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona, pokud žádost o sdělení těchto údajů obdržely za účinnosti tohoto zá­kona.

9. Jestliže nástup na peněžitou pomoc v mateřství nastal přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona dnem porodu podle § 34 odst. 1 písm. b) zákona č. 187/­2006 Sb. a počátek šestého týdne před očekávaným dnem porodu spadá do období účinnosti tohoto zákona, nárok na peněžitou pomoc v mateřství se posuzuje též podle zákona č. 187/­2006 Sb., ve znění účinném ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona.

10. Okresní správa sociálního zabezpečení je povinna do 30 dnů ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona písemně informo­vat zahraničního zaměstnance, který byl aspoň po část kalendář­ního měsíce předcházejícímu dni nabytí účinnosti tohoto zákona dobrovolně účasten nemocenského pojištění, o podmínkách jeho účasti na nemocenském pojištění podle zákona č. 187/­2006 Sb., ve znění účinném ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona.

Čl. III
zákona č. 470/­2011 Sb. zní:

Zrušovací ustanovení

Nařízení vlády č. 366/­2008 Sb., kterým se pro účely nemo­cenského pojištění upravují částky pro stanovení výpočtových základů, se zrušuje.

Čl. I
zákona č. 470/­2011 Sb. zní:

–         s výjimkou ustanovení § 162 odst. 2 písm. a) se slova „, jde-li o tiskopisy určené příslušným orgánem nemocen­ského pojištění“ zrušují.

–         s výjimkou ustanovení § 162 se na konci odstavce 2 tečka nahrazuje čárkou a doplňuje se závěrečná část ustanovení, která zní:

     „pokud se nestanoví jinak v odstavci 5.“.

–         s ýjimkou ustanovení § 162 se na konci odstavce 4 tečka nahrazuje čárkou a doplňuje se písmeno f), které zní:

„f) podání a jiné úkony, které lze učinit způsobem uvedeným v odstavci 5 větě druhé.“.

–         s výjimkou ustanovení § 162 se doplňuje odstavec 5, který zní:

„(5) Zaměstnavatelé, osoby samostatně výdělečně činné, ošetřující lékaři a zdravotnická zařízení činí podání nebo jiné úkony, pro které je předepsán tiskopis podle tohoto zákona, pouze způsobem uvedeným v odstavci 2 písm. a). Příslušný orgán nemocenského pojištění však může určit, která podání nebo jiné úkony, pro které je předepsán tiskopis podle tohoto zákona, lze učinit též způsobem uvedeným v odstavci 2 písm. b).“.

Čl. XVI
zákona č. 401/­2012 Sb. zní:

Přechodná ustanovení

1. Ten, kdo bude plnit povinnosti zaměstnavatele po dni nabytí účinnosti tohoto zákona u pěstounů, kteří vyko­návají pěstounskou péči v zařízeních pro výkon pěstounské péče podle zvláštního právního předpisu, nebo kterým je za výkon pěstounské péče vyplácena odměna náležející pěs­tounovi ve zvláštních případech podle zvláštního právního předpisu, a kterým trvá účast na nemocenském pojištění i po dni nabytí účinnosti tohoto zákona, je povinen oznámit příslušné okresní správě sociálního zabezpečení, kdo byl zaměstnavatelem těchto pěstounů do dne nabytí účinnosti tohoto zákona. Oznámení podle věty první je třeba provést do 28. února 2013, a to formou seznamu, v němž se uvede jméno, popřípadě jména, příjmení, rodné číslo tohoto pěs­touna a název a adresa sídla zaměstnavatele. Tím je zároveň splněna povinnost původního zaměstnavatele oznámit změnu zaměstnavatele.

2. Den nástupu zaměstnance do zaměstnání u pěs­tounů, kteří vykonávají pěstounskou péči v zařízeních pro výkon pěstounské péče podle zvláštního právního předpisu, nebo kterým je za výkon pěstounské péče vyplácena od­měna náležející pěstounovi ve zvláštních případech podle zvláštního právního předpisu, kterým vzniká účast na nemo­cenském pojištění ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona, je zaměstnavatel povinen oznámit příslušné okresní správě sociálního zabezpečení na předepsaném tiskopise nejpozději do 28. února 2013.

3. Den skončení zaměstnání se zaměstnancem u pěs­tounů, kteří vykonávají pěstounskou péči v zařízeních pro výkon pěstounské péče podle zvláštního právního předpisu, nebo kterým je za výkon pěstounské péče vyplácena od­měna náležející pěstounovi ve zvláštních případech podle zvláštního právního předpisu, kterým zanikla účast na ne­mocenském pojištění ke dni nabytí účinnosti tohoto zákona, je zaměstnavatel povinen oznámit příslušné okresní správě sociálního zabezpečení na předepsaném tiskopise nejpozději do 28. února 2013.

Čl. XLIII
zákona č. 344/­2013 Sb. zní:

Přechodná ustanovení

1. Jestliže činnost osob uvedených v § 5 písm. a) bodech 21 a 22 zákona č. 187/­2006 Sb., ve znění účinném ode dne nabytí účinnosti tohoto zákonného opatření Senátu, byla vykonávána ke dni předcházejícímu dni nabytí účinnosti tohoto zákonného opatření Senátu a je nadále vykonávána po tomto dni, považuje se den nabytí účinnosti tohoto zákonného opatření Senátu za den nástupu těchto osob do zaměstnání a ten, kdo plní u těchto osob povinnosti zaměstnavatele, je povinen oznámit podle § 94 zákona č. 187/­2006 Sb., ve znění účinném ode dne nabytí účinnosti tohoto zákonného opatření Senátu, do 30 dnů ode dne nabytí účinnosti tohoto zákonného opatření Senátu nástup těchto osob do zaměstnání, pokud činnost těchto osob zakládá ode dne nabytí účinnosti tohoto zákonného opatření Senátu účast na nemocenském pojištění podle § 6 zákona č. 187/­2006 Sb., ve znění účinném ode dne nabytí účinnosti tohoto zákonného opatření Senátu, a nejedná se o zaměstnání malého rozsahu. Zaměstnavatel, který zaměstnává pouze zaměstnance uvedené ve větě první, je povinen přihlásit se do registru zaměstnavatelů podle § 93 zákona č. 187/­2006 Sb., ve znění účinném ode dne nabytí účinnosti tohoto zákonného opatření Senátu, do 30 dnů ode dne nabytí účinnosti tohoto zákonného opatření Senátu.

2. U osob uvedených v § 5 písm. a) bodech 21 a 22 zákona č. 187/­2006 Sb., ve znění účinném ode dne nabytí účinnosti tohoto zákonného opatření Senátu, které svou činnost vykonávaly ke dni předcházejícímu dni nabytí účinnosti tohoto zákonného opatření Senátu a tuto činnost nadále vykonávají po tomto dni, se pro účely stanovení rozhodného období považuje den nabytí účinnosti tohoto zákonného opatření Senátu za den vzniku nemocenského pojištění.

3. U zaměstnance, který nastoupil před 1. lednem 2014 do zaměstnání, které nemělo trvat a ani netrvalo déle než 14 dnů, a toto zaměstnání trvá i po 31. prosinci 2013, se posuzuje účast na nemocenském pojištění podle předpisů platných do 31. prosince 2013.

4. Pokud smluvní zaměstnanec, který nebyl přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákonného opatření Senátu účasten nemocenského pojištění pouze proto, že byl povinně účasten důchodového pojištění ve státě, kde má sídlo jeho zaměstnavatel, a ke dni nabytí účinnosti tohoto zákonného opatření Senátu neuplynula doba 270 kalendářních dnů trvání zaměstnání na území České republiky, vykonával činnost u smluvního zaměstnavatele ke dni předcházejícímu dni nabytí účinnosti tohoto zákonného opatření Senátu a tuto činnost nadále vykonává po tomto dni, považuje se den nabytí účinnosti tohoto zákonného opatření Senátu za den nástupu těchto osob do zaměstnání.

5. U smluvního zaměstnance, jemuž dnem nabytí účinnosti tohoto zákonného opatření Senátu vznikla účast na nemocenském pojištění v důsledku toho, že od tohoto dne splňuje podmínky účasti na nemocenském pojištění podle zákona č. 187/­2006 Sb., ve znění účinném ode dne nabytí účinnosti tohoto zákonného opatření Senátu, se pro účely stanovení rozhodného období považuje den nabytí účinnosti tohoto zákonného opatření Senátu za den vzniku nemocenského pojištění.

Čl. LXIX
zákona č. 64/­2014 Sb. zní:

Přechodná ustanovení

1. Pokud orgán nemocenského pojištění přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona uložil zaměstnavateli podle § 98 odst. 2 zákona č. 187/­2006 Sb. povinnost podat písemnou zprávu o přijatých opatřeních k odstranění zjištěných nedostatků ve stanovené lhůtě, trvá tato povinnost i po nabytí účinnosti tohoto zákona a při jejím porušení se postupuje podle zákona č. 187/­2006 Sb., ve znění účinném přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona.

2. Řízení o pokutě za nesplnění povinností zaměstnavatele poskytnout potřebnou součinnost pověřeným zaměstnancům okresní správy sociálního zabezpečení při kontrole plnění povinností zaměstnavatele v nemocenském pojištění v rozsahu uvedeném v § 90 písm. a) a b) zákona č. 187/­2006 Sb., umožnit těmto zaměstnancům vstupovat do prostorů zaměstnavatelů, provést kontrolu plnění povinností zaměstnavatele nebo podat písemnou zprávu o přijatých opatřeních k odstranění zjištěných nedostatků ve stanovené lhůtě uvedených v § 98 odst. 2 zákona č. 187/­2006 Sb., k němuž došlo přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, se vede podle právních předpisů účinných přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, i když došlo ke zjištění tohoto porušení či nesplnění povinnosti až po dni nabytí účinnosti tohoto zákona nebo bylo-li řízení o tomto nesplnění či porušení zahájeno po dni nabytí účinnosti tohoto zákona. To platí obdobně, jde-li o nesplnění povinnosti ošetřujícího lékaře poskytnout lékařům orgánu nemocenského pojištění potřebnou součinnost při kontrole, zejména umožnit vstup na své pracoviště a předložit potřebnou zdravotnickou dokumentaci, povinnosti zaměstnavatele, který zaměstnává méně než 26 zaměstnanců evidovaných v registru pojištěnců dostavit se na výzvu okresní správy sociálního zabezpečení na okresní správu sociálního zabezpečení, popřípadě na jiné určené místo, ve stanovený den za účelem provedení kontroly plnění povinností v nemocenském pojištění nebo povinnosti osoby samostatně výdělečně činné na výzvu okresní správy sociálního zabezpečení dostavit se ve stanovený den na okresní správu sociálního zabezpečení, popřípadě jiné určené místo, za účelem provedení kontroly plnění povinností v nemocenském pojištění nebo její povinnosti předkládat pro účely kontroly plnění povinností v nemocenském pojištění účetní a další doklady a poskytovat při této kontrole potřebnou součinnost.

3. Řízení o nesplnění povinností zaměstnavatele poskytnout potřebnou součinnost pověřeným zaměstnancům okresní správy sociálního zabezpečení při kontrole plnění povinností zaměstnavatele v nemocenském pojištění v rozsahu uvedeném v § 90 písm. a) a b) zákona č. 187/­2006 Sb., umožnit těmto zaměstnancům vstupovat do prostorů zaměstnavatelů, provést kontrolu plnění povinností zaměstnavatele nebo podat písemnou zprávu o přijatých opatřeních k odstranění zjištěných nedostatků ve stanovené lhůtě uvedených v § 98 odst. 2 zákona č. 187/­2006 Sb., zahájené přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona a pravomocně neskončené před tímto dnem se dokončí podle právních předpisů účinných přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona. To platí obdobně, jde-li o řízení o nesplnění povinnosti ošetřujícího lékaře poskytnout lékařům orgánu nemocenského pojištění potřebnou součinnost při kontrole, zejména umožnit vstup na své pracoviště a předložit potřebnou zdravotnickou dokumentaci, povinnosti zaměstnavatele, který zaměstnává méně než 26 zaměstnanců evidovaných v registru pojištěnců dostavit se na výzvu okresní správy sociálního zabezpečení na okresní správu sociálního zabezpečení, popřípadě na jiné určené místo, ve stanovený den za účelem provedení kontroly plnění povinností v nemocenském pojištění nebo povinnosti osoby samostatně výdělečně činné na výzvu okresní správy sociálního zabezpečení dostavit se ve stanovený den na okresní správu sociálního zabezpečení, popřípadě jiné určené místo, za účelem provedení kontroly plnění povinností v nemocenském pojištění nebo její povinnosti předkládat pro účely kontroly plnění povinností v nemocenském pojištění účetní a další doklady a poskytovat při této kontrole potřebnou součinnost.

Čl. II
zákona č. 148/­2017 Sb. zní:

Přechodná ustanovení

1. Nárok na dávku otcovské poporodní péče vzniká, pokud se dítě narodilo v období 6 týdnů přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona.

2. Nárok na dávku otcovské poporodní péče vzniká, pokud bylo dítě v období 6 týdnů přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona převzato do péče nahrazující péči rodičů.

3. Vznikl-li nárok na výplatu nemocenského přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona a tento nárok trvá alespoň v den, kdy tento zákon nabyl účinnosti, stanoví se ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona nemocenské podle § 29 odst. 2 zákona č. 187/­2006 Sb., ve znění účinném ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona, pokud pojištěnec předloží příslušné okresní správě sociálního zabezpečení potvrzení uvedené v § 109 odst. 3 písm. c) zákona č. 187/­2006 Sb., ve znění účinném ode dne nabytí účinnosti tohoto zá­kona.

Čl. VIII
zákona č. 259/­2017 Sb. zní:

Přechodná ustanovení

1. Účast na nemocenském pojištění za období přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona se posuzuje podle zákona č. 187/­2006 Sb., ve znění účinném přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona.

2. Vznikl-li nárok na výplatu nemocenského před 1. lednem 2018 a tento nárok trvá alespoň dne 1. ledna 2018, stanoví se od 1. ledna 2018 nemocenské podle § 29 zákona č. 187/­2006 Sb., ve znění účinném ode dne 1. ledna 2018.

3. Při posuzování dočasné pracovní neschopnosti, vystavování příslušných dokladů, uplatňování nároku na nemocenské a výplatě nemocenského se u dočasné pracovní neschopnosti uznané přede dnem 1. ledna 2020 postupuje podle zákona č. 187/­2006 Sb., ve znění účinném přede dnem 1. ledna 2020; to platí obdobně, pokud jde o karanténu a uplatňování nároku na nemocenské při karanténě.

Čl. II
zákona č. 164/­2019 Sb., zní:

Přechodná ustanovení

1. Za období přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona orgány nemocenského pojištění sdělují zaměstnavateli podle § 116 odst. 7 a 8 zákona č. 187/­2006 Sb., ve znění účinném ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona, pouze den vzniku a ukončení dočasné pracovní neschopnosti a číslo rozhodnutí o vzniku dočasné pracovní neschopnosti zaměstnance.

2. Údaje podle § 122a zákona č. 187/­2006 Sb., ve znění účinném ode dne 1. ledna 2020, orgány nemocenského pojištění sdělují za období před 1. lednem 2020 pouze v tom rozsahu, ve kterém jsou v registru pojištěnců evidovány.

3. Česká správa sociálního zabezpečení uhradí držiteli poštovní licence cenu dodání zásilky podle § 167b zákona č. 187/­2006 Sb., ve znění účinném přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, pokud poštovní zásilka obsahující podání byla podána přede dnem 1. července 2020.

Čl. IV
zákona č. 326/­2021 Sb. zní:

Přechodná ustanovení

Přístupový certifikát poskytovatele zdravotních služeb vydaný Státním ústavem pro kontrolu léčiv do 31. prosince 2022 lze po tomto datu využívat podle § 117 odst. 7 zákona č. 187/­2006 Sb., ve znění účinném přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, za účelem ověřování identity ošetřujícího lékaře nejdéle po dobu jeho platnosti.

Čl. IV
zákona č. 330/­2021 Sb. zní:

Přechodná ustanovení

1. Při uplatňování nároku na dávku otcovské poporodní péče, vystavování příslušných dokladů a při kontrole se postupuje podle zákona č. 187/­2006 Sb., ve znění účinném ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona, i tehdy, pokud se dítě narodilo v období 6 týdnů přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona. Jestliže podpůrčí doba u dávky otcovské poporodní péče skončila přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona a v den, v němž tento zákon nabyl účinnosti, ještě neuplynulo období 6 týdnů ode dne narození dítěte nebo ode dne převzetí dítěte do péče, náleží tato dávka ještě v délce jednoho týdne, pokud tento další nástup na otcovskou nastal v období 6 týdnů ode dne narození dítěte nebo ode dne převzetí dítěte do péče.

2. Za období přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona ošetřující lékař poskytovatele zdravotních služeb lůžkové péče na žádost pojištěnce nebo matky dítěte potvrdí na předepsaném tiskopise dobu hospitalizace dítěte ze zdravotních důvodů na straně dítěte nebo matky dítěte a vyznačí den přijetí a den propuštění dítěte z hospitalizace, jde-li o období 6 týdnů přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona.

3. Při nesplnění nebo porušení povinnosti podle bodu 2 se postupuje podle zákona č. 187/­2006 Sb., ve znění účinném ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona.

4. Vznikla-li potřeba ošetřování nebo péče přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona a nárok na ošetřovné zaměstnanci nevznikl pouze z důvodu nesplnění podmínky uvedené v § 39 odst. 2 zákona č. 187/­2006 Sb., ve znění účinném přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, vzniká nárok na ošetřovné ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona, pokud v tento den potřeba ošetřování nebo péče trvá, a pokud je splněna podmínka uvedená v § 39 odst. 2 zákona č. 187/­2006 Sb., ve znění účinném ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona. Podpůrčí doba počíná od prvního dne vzniku potřeby ošetřování nebo péče a rozhodné období se určuje ke dni vzniku potřeby ošetřování nebo péče. Orgán nemocenského pojištění rozhodne o nároku zaměstnance na ošetřovné v případech podle věty první až ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona.

5. Podle § 41a odst. 2 písm. a) zákona č. 187/­2006 Sb., ve znění účinném ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona, se postupuje i tehdy, pokud v den nabytí účinnosti tohoto zákona trvala hospitalizace ošetřované osoby aspoň 4 kalendářní dny po sobě jdoucí.

6. Podle § 72b odst. 2 zákona č. 187/­2006 Sb., ve znění účinném ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona, se postupuje i tehdy, pokud den propuštění ošetřované osoby z hospitalizace do domácího prostředí spadá do období 15 kalendářních dnů přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona; žádost lze podat nejpozději do 15 dnů ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona.

komentář

k přechodnému ustanovení zákona č. 330/­2021 Sb.

     K bodu 1

Vzhledem k tomu, že účelem nové úpravy bylo napomoci otcům, jejichž dítě bylo hospitalizováno v období 6 týdnů ode dne narození, stanovilo se, aby se nová právní úprava týkala i těch případů, kdy na den nabytí účinnosti zákona připadl alespoň poslední kalendářní den z období 6 týdnů ode dne porodu. Pokud se dítě narodilo např. 5 týdnů přede dnem nabytí účinnosti zákona a v období od počátku třetího do konce čtvrtého týdne života bylo hospitalizováno, prodlouží se období, v němž lze nastoupit na otcovskou, po uplynutí 6 týdnů ode dne porodu o dobu 14 kalendářních dnů, byť tato doba hospitalizace připadá na dobu před nabytím účinnosti zákona.

     K bodu 2

V návaznosti na úpravu uvedenou v bodě 1 byla ošetřujícímu lékaři uložena povinnost potvrzovat dobu hospitalizace dítěte ze zdravotních důvodů na straně dítěte nebo jeho matky i za období přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona.

     K bodu 3

V návaznosti nově ukládanou povinnost ošetřujícímu lékaři potvrzovat dobu hospitalizace dítěte ze zdravotních důvodů na straně dítěte nebo jeho matky i za období přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, byla zavedena sankce za neplnění této povinnosti

     K bodu 4

V případě, kdy potřeba ošetřování vznikla přede dnem nabytí účinnosti zákona a ošetřovala osoba, která nově spadá do okruhu oprávněných, vznikl této osobě nárok na ošetřovné ode dne nabytí účinnosti zákona. Přednost se dává právní úpravě, která je pro pojištěnce příznivější. Obdobně jako v ostatních případech se denní vyměřovací základ zjišťuje z rozhodného období určeného ke dni vzniku potřeby ošetřování (péče), popř. ke dni převzetí ošetřované osoby do péče pojištěnce při střídání oprávněných.

Pro případ, když by potřeba ošetřování vznikla přede dnem nabytí účinnosti zákona a zaměstnanec uplatnil nárok na tuto dávku (jde spíše o teoretickou možnost) a orgán NP by stihl o dávce rozhodovat ještě před tím, než by zákon nabyl účinnosti, doplňuje se přechodné ustanovení o povinnost orgánu NP, aby v těchto případech rozhodl až v době. Kdy už bude účinná nová právní úprava a dávku zaměstnanci ode dne účinnosti zákona přiznal.

     K bodu 5

Osobám, které byly hospitalizovány před nabytím účinnosti zákona, a v den nabytí účinnosti zákona doba hospitalizace trvá aspoň 4 kalendářní dny, vzniká potřeba dlouhodobé péče dnem propuštění z hospitalizace, i když hospitalizace netrvala aspoň 7 kalendářních dnů, a to za předpokladu, že celodenní péče v domácím prostředí potrvá aspoň 30 dnů po propuštění.

     K bodu 6

Osoba, která byla propuštěna z hospitalizace před účinností zákona, ale 15. den po dni propuštění připadá na den účinnosti zákona nebo na pozdější datum, může si sama nebo jiná oprávněná osoba požádat o vydání rozhodnutí o vzniku potřeby dlouhodobé péče ode dne propuštění z hospitalizace, pokud nebylo v den propuštění toto rozhodnutí vydáno a jsou ke dni propuštění splněny ostatní podmínky pro vydání takového rozhodnutí. 15denní lhůta pro podání žádosti se v tomto případě nepočítá ode dne propuštění z hospitalizace, ale ode dne účinnosti zákona.

Čl. VII
zákona č. 358/­2022 Sb. zní:

Přechodná ustanovení

1. Vznikl-li nárok na dávku otcovské poporodní péče podle § 38a odst. 1 zákona č. 187/­2006 Sb., ve znění účinném přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, a tento nárok trvá aspoň v den nabytí účinnosti tohoto zákona, náleží dávka otcovské poporodní péče po celou podpůrčí dobu v případě, že dítě zemřelo přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona.

2. Nárok na dávku otcovské poporodní péče podle zákona č. 187/­2006 Sb., ve znění účinném ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona, vzniká pojištěnci, pokud ke skutečnosti uvedené v § 38a odst. 2 písm. a) nebo b) zákona č. 187/­2006 Sb., ve znění účinném ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona, došlo nejdříve v den, v němž tento zákon nabyl účinnosti; ustanovení § 38b odst. 4 části věty druhé za středníkem zákona č. 187/­2006 Sb., ve znění účinném ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona, platí obdobně.

3. Povinnost zaměstnavatele zasílat orgánům nemocenského pojištění údaje uvedené v § 97 odst. 2 zákona č. 187/­2006 Sb., ve znění účinném ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona, se uplatní tehdy, pokud byla karanténa nařízena nejdříve v den nabytí účinnosti tohoto zákona.

4. Byla-li karanténa zaměstnanci nařízena přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona a trvá-li aspoň v den nabytí účinnosti tohoto zákona, řídí se potvrzování jejího trvání a ukončení zákonem č. 187/­2006 Sb., ve znění účinném přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona.

5. Údaje uvedené v § 116 odst. 7 písm. a) a d) zákona č. 187/­2006 Sb., ve znění účinném ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona, sdělují orgány nemocenského pojištění zaměstnavatelům za období přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona tehdy, pokud dočasná pracovní neschopnost vznikla přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona a potvrzení o trvání dočasné pracovní neschopnosti bylo orgánu nemocenského pojištění doručeno po nabytí účinnosti tohoto zákona.

6. Údaje uvedené v § 116 odst. 7 písm. e) a f) a § 116a zákona č. 187/­2006 Sb., ve znění účinném ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona, sdělují orgány nemocenského pojištění zaměstnavatelům tehdy, pokud byla karanténa nařízena po nabytí účinnosti tohoto zákona.

7. Požádal-li přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona zaměstnavatel o sdělování údajů podle § 116a zákona č. 187/­2006 Sb., ve znění účinném přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, považuje se ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona tato žádost též za žádost o sdělování údajů podle § 116a odst. 1 písm. a) a b) zákona č. 187/­2006 Sb., ve znění účinném ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona.

Čl. VIII
zákona č. 321/­2023 Sb. zní:

Přechodná ustanovení

1. Nárok na peněžitou pomoc v mateřství vzniká podle § 32 odst. 1 písm. f) zákona č. 187/­2006 Sb., ve znění účinném ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona, pokud k nástupu na tuto peněžitou pomoc v mateřství došlo nejdříve dnem, v němž tento zákon nabyl účinnosti; při určení rozhodného období se postupuje podle § 19 odst. 11 zákona č. 187/­2006 Sb., ve znění účinném ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona, i když jeho počátek spadá do období přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona.

2. Trvá-li nárok na ošetřovné, který vznikl přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, ještě v den nabytí účinnosti tohoto zákona, posuzují se ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona podmínky podle § 39 odst. 3 podle zákona č. 187/­2006 Sb., ve znění účinném přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona.

3. Vznikl-li nárok na ošetřovné přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona a tento nárok trvá ještě v den nabytí účinnosti tohoto zákona, a dojde-li v tomto případě ošetřování (péče) k vystřídání 2 oprávněných, posuzují se u zaměstnance, který takto převzal ošetřování (péči), podmínky nároku na ošetřovné podle § 39 odst. 3 zákona č. 187/­2006 Sb., ve znění účinném ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona, pokud k tomuto převzetí ošetřování (péče) došlo nejdříve v den nabytí účinnosti tohoto zákona.

4. Podle § 39 odst. 4 zákona č. 187/­2006 Sb., ve znění účinném ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona, se postupuje i tehdy, pokud potřeba ošetřování (péče) vznikla přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, trvá ještě v den, v němž tento zákon nabyl účinnosti, a v tento den vznikla další potřeba ošetřování (péče), která bezprostředně navazuje nebo se překrývá s předchozí potřebou ošetřování (péče).

5. Podle § 41a odst. 9 zákona č. 187/­2006 Sb., ve znění účinném ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona, se nepostupuje, vznikl-li nárok na dlouhodobé ošetřovné přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, i když potřeba dlouhodobé péče trvá v den nabytí účinnosti tohoto zákona.

6. Dohody uzavřené podle § 94 odst. 3 zákona č. 187/­2006 Sb., ve znění účinném přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, zůstávají v platnosti ještě po dobu 3 měsíců ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona.

7. Údaj podle § 116 odst. 7 písm. b) zákona č. 187/­2006 Sb., ve znění účinném ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona, o tom, že dočasná pracovní neschopnost zaměstnance vznikla následkem úrazu, sdělují orgány nemocenského pojištění zaměstnavatelům, pokud hlášení ošetřujícího lékaře o tom, že dočasná pracovní neschopnost vznikla jako důsledek úrazu, obdržely nejdříve v den nabytí účinnosti tohoto zákona.

8. Státní úřad inspekce práce a oblastní inspektoráty práce zasílají orgánům nemocenského pojištění kopii rozhodnutí podle § 117 odst. 3 zákona č. 187/­2006 Sb., ve znění účinném ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona, pokud toto rozhodnutí právní moci nabylo za účinnosti tohoto zákona, i když bylo vydáno přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona.

komentář

k přechodným ustanovením zákona č. 321/­2023 Sb. (nabyl účinnosti 1. ledna 2024)

     K bodu 1

Jako rozhodující kritérium pro vymezení okruhu případů, v nichž bude nová právní úprava již aplikována, byl stanoven den nástupu na peněžitou pomoc v mateřství, neboť k tomuto dni se posuzují všechny podmínky pro vznik nároku na dávku. Pokud tedy dojde k nástupu na peněžitou pomoc v mateřství v den nabytí účinnosti zákona nebo po dni nabytí účinnosti tohoto zákona, nebude překážkou pro vznik nároku na peněžitou pomoc v mateřství ani skutečnost, že ke vzniku dočasné pracovní neschopnosti došlo přede dnem nabytí účinnosti zákona.

     K bodu 2 a 3

Novou právní úpravou se zakládá možnost vzniku nároku na ošetřovné i v případě, kdy jiná fyzická osoba má z důvodu péče o totéž dítě nárok rodičovský příspěvek podle zákona č. 117/­1995 Sb., o státní sociální podpoře. Stanoví se proto, ve kterých případech zaměstnancům vzniká v souvislosti s nabytím účinnosti zákona nárok na ošetřovné. Jako pro pojištěnce nejjednodušší a nejpřehlednější byla zvoleny zásady, že

- nárok na ošetřovné podle návrhu zákona vzniká v těch případech, kdy potřeba ošetřování (péče) vznikla za trvání účinnosti zákona,

- pokud potřeba ošetřování (péče) vznikla před účinností zákona, avšak k vystřídání ošetřujících (pečujících) osob došlo za účinnosti tohoto zákona, má střídající osoba nárok na ošetřovné.

     K bodu 4

Při striktním výkladu zákona by nová právní úprava automaticky platila pro všechny případy, kdy nová potřeba ošetřování (péče) vznikla nejdříve v den nabytí účinnosti zákona. Přechodné ustanovení se doplňuje proto, aby se předešlo případným výkladovým problémům.

     K bodu 5

Pokud za účinnosti nového zákona pojištěnec nastoupí na dlouhodobé ošetřovné z důvodu ošetřování jedné osoby a před účinností zákona v předchozích 12 měsících čerpal dlouhodobé ošetřovné z důvodu péče o jinou osobu, nárok na dlouhodobé ošetřovné vznikne.

     K bodu 6

V zájmu hladkého přechodu na novou právní úpravu se dosavadní uzavřené dohody mezi ČSSZ a zaměstnavateli ponechávají v platnosti ještě po dobu 3 měsíců po nabytí účinnosti nové právní úpravy. Možnost ponechat dohody v platnosti ještě po dobu 3 měsíců po nabytí účinnosti tohoto zákona se zavádí především s ohledem na zaměstnavatele, aby v případě potřeby měli dostatečný prostor na zajištění změn v souvislosti se změnou lhůt pro plnění oznamovací povinnosti.

     K bodu 7

Stanoví se, aby se nově zaváděná povinnost OSSZ vztahovala i na ty případy, kdy tato správa obdrží oznámení ošetřujícího lékaře o tom, že ke vzniku dočasné pracovní neschopnosti došlo v důsledku (jakéhokoliv) úrazu, v době účinnosti tohoto zákona, tj. i tehdy, pokud dočasná neschopnost byla uznána v době účinnosti tohoto zákona zpětně (§ 57 odst. 3 zákona) tak, že den vzniku této neschopnosti by předcházel dni nabytí účinnosti tohoto zákona, či pokud by se jednalo o hlášení o vzniku dočasné pracovní neschopnosti zaslané v písemné podobě na předepsaném tiskopise na adresu určenou orgánem NP (§ 61 odst. 3 zákona), které by bylo odesláno přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, avšak doručeno až v době jeho účinnosti.

     K bodu 8

Stanoví se, aby se nově zaváděná povinnost Státního úřadu inspekce práce a oblastních inspektorátů práce vztahovala i na ty případy, kdy rozhodnutí o uložení pokuty za umožnění výkonu nelegální práce vydané před účinností zákona nabude právní moci za účinnosti zákona. Ze skutečnosti, že obsahem povinnosti je předávat orgánům NP pravomocná rozhodnutí, jednoznačně vyplývá, ke které skutečnosti nastalé v průběhu řízení o uložení pokuty je tato povinnost vázána. Je proto důvodné, aby v případě nabytí právní moci za účinnosti tohoto zákona plnily tuto úlohu orgány, které o této pokutě rozhodly, i když např. řízení začalo přede dnem nabytí účinnosti zákona.

˘    Dnem 1. července 2024

Čl. LXXIII

zákona č. 349/­2023 Sb. zní:

Přechodná ustanovení

1. Zaměstnavatel, který zaměstnával zaměstnance, jehož zaměstnání je zaměstnáním na základě dohody o provedení práce přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, je povinen, trvá-li zaměstnání na základě této dohody o provedení práce i ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona, tohoto zaměstnance upozornit podle § 97a zákona č. 187/­2006 Sb., ve znění účinném ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona, do 5 dnů ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona.

2. Zaměstnavatel, který zaměstnával zaměstnance činného na základě dohody o provedení práce přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, je povinen, trvá-li toto zaměstnání na základě této dohody o provedení práce i ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona, přihlásit se do registru zaměstnavatelů podle § 93 zákona č. 187/­2006 Sb., ve znění ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona, nejpozději do 30 dnů ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona, není-li již do registru zaměstnavatelů přihlášen.]

komentář

k přechodným ustanovením zákona č. 349/­2023 Sb. (nabude účinnosti 1. července 2024)

     K bodu 1

Pokud dohoda o provedení práce trvala před účinností zákona a trvá i za účinnosti tohoto zákona, oznamovací povinnost musí zaměstnavatel vůči svým zaměstnancům činným na základě dohody o provedení práce splnit ve lhůtě do 5 dnů ode dne nabytí účinnosti zákona.

     K bodu 2

Pokud přecházejí dohody o provedení práce, které trvaly před účinností zákona, do doby za účinnosti tohoto zákona, oznámí zaměstnavatel nepojištěné zaměstnance činné na základě dohody o provedení práce, jakož se i přihlásí do registru zaměstnavatelů (pokud v něm není) ve lhůtě 30 dnů ode dne nabytí účinnosti zákona.

1)  Zákon č. 589/­1992 Sb., o pojistném na sociální zabezpečení a příspěvku na státní politiku zaměstnanosti, ve znění pozdějších předpisů.

2) Například Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 883/­2004 ze dne 29. dubna 2004 o koordinaci systémů sociálního zabezpečení, ve znění Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 988/­2009 a Nařízení Komise (EU) č. 1244/2010, Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 987/2009 ze dne 16. září 2009, kterým se stanoví prováděcí pravidla k nařízení (ES) č. 883/2004 o koordinaci systémů sociálního zabezpečení, ve znění Nařízení Komise (EU) č. 1244/2010, a Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1231/2010 ze dne 24. listopadu 2010, kterým se rozšiřuje působnost nařízení (ES) č. 883/2004 a nařízení (ES) č. 987/2009 na státní příslušníky třetích zemí, na které se tato nařízení dosud nevztahují pouze z důvodu jejich státní příslušnosti.

3)  Zákon č. 361/2003 Sb., o služebním poměru příslušníků bezpečnostních sborů, ve znění pozdějších předpisů.

4)  Zákon č. 221/1999 Sb., o vojácích z povolání, ve znění pozdějších předpisů.

5)  § 10 zákona č. 133/2000 Sb., o evidenci obyvatel a rodných číslech a o změně některých zákonů (zákon o evidenci obyvatel), ve znění pozdějších předpisů.

6)  § 93 zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů.

7)  § 9 odst. 2 zákona č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění.

8)  § 9 odst. 1, 3 a 5 zákona č. 155/1995 Sb., ve znění pozdějších předpisů.

9)  § 2 odst. 6 písm. a) zákona č. 258/2000 Sb., o ochraně veřejného zdraví a o změně některých souvisejících zákonů.

10) Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 883/2004. Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 987/2009.

12) Například § 14 odst. 1 zákona č. 551/1991 Sb., o Všeobecné zdravotní pojišťovně České republiky, ve znění zákona č. 438/2004 Sb.

13) § 4a písm. b) a c) a § 47i zákona č. 359/1999 Sb., o sociálně-právní ochraně dětí, ve znění pozdějších předpisů.

15) Zákon č. 561/2004 Sb., o předškolním, základním, středním, vyšším odborném a jiném vzdělávání (školský zákon), ve znění zákona č. 383/2005 Sb.

16) Zákon č. 111/1998 Sb., o vysokých školách, ve znění pozdějších předpisů.

      Zákon č. 561/2004 Sb., ve znění zákona č. 383/2005 Sb.

17) Například § 68k odst. 1 a 2 zákona č. 221/1999 Sb., ve znění pozdějších předpisů, § 124 odst. 5 zákona č. 361/2003 Sb., ve znění pozdějších předpisů.

17a) § 61a zákona č. 221/1999 Sb., ve znění pozdějších předpisů.

18) § 67 zákona č. 169/1999 Sb., o výkonu trestu odnětí svobody a o změně některých souvisejících zákonů.

18a) § 15a zákona č. 589/1992 Sb., ve znění zákona č. 261/2007 Sb.

19) § 127a zákoníku práce.

      § 34 odst. 4 zákona č. 236/1995 Sb., o platu a dalších náležitostech spojených s výkonem funkce představitelů státní moci a některých státních orgánů a soudců a poslanců Evropského parlamentu, ve znění pozdějších předpisů.

      § 73 odst. 4 zákona č. 128/2000 Sb., o obcích (obecní zřízení), ve znění pozdějších předpisů.

      § 48 odst. 3 zákona č. 129/2000 Sb., o krajích (krajské zřízení), ve znění pozdějších předpisů.

      § 53 odst. 4 zákona č. 131/2000 Sb., o hlavním městě Praze, ve znění pozdějších předpisů.

20) § 5 zákona č. 589/1992 Sb., ve znění pozdějších předpisů.

21) Zákon č. 258/2000 Sb., ve znění pozdějších předpisů.

22) § 20 až 23 zákona č. 155/1995 Sb., ve znění pozdějších předpisů.

23) § 953 občanského zákoníku.

24) § 796 občanského zákoníku.

25) § 824 občanského zákoníku.

26) § 826 občanského zákoníku.

27) § 928 občanského zákoníku.

28) § 958 občanského zákoníku.

30) § 907 občanského zákoníku.

31) Zákon č. 117/1995 Sb., ve znění pozdějších předpisů.

32) § 37 odst. 1 písm. b) a § 153 zákoníku práce.

      § 100 služebního zákona.

      Vyhláška č. 288/2003 Sb., kterou se stanoví práce a pracoviště, které jsou zakázány těhotným ženám, kojícím ženám, matkám do konce devátého měsíce po porodu a mladistvým, a podmínky, za nichž mohou mladiství výjimečně tyto práce konat z důvodu přípravy na povolání.

33) § 25 odst. 3 a 6 a § 85 odst. 1 zákona č. 361/2003 Sb.

      § 41 odst. 6 zákona č. 221/1999 Sb.

      Vyhláška č. 432/2004 Sb., kterou se stanoví seznam činností zakázaných těhotným příslušnicím, příslušnicím do konce devátého měsíce po porodu a příslušnicím, které kojí.

34) Zákon č. 221/1999 Sb., o vojácích z povolání, ve znění pozdějších předpisů.

35) § 18 odst. 1 zákona č. 48/1997 Sb.

36) Zákon č. 435/2004 Sb., o zaměstnanosti, ve znění pozdějších předpisů.

37) § 12 písm. d) zákona č. 48/1997 Sb.

38) Zákon č. 372/2011 Sb., o zdravotních službách a podmínkách jejich poskytování (zákon o zdravotních službách).

39) § 33 odst. 3 zákona č. 48/1997 Sb., ve znění zákona č. 369/2011 Sb.

40) § 25 zákona č. 48/1997 Sb.

41) Čl. 9 odst. 1 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2016/679 ze dne 27. dubna 2016 o ochraně fyzických osob v souvislosti se zpracováním osobních údajů a o volném pohybu těchto údajů a o zrušení směrnice 95/46/ES (obecné nařízení o ochraně osobních údajů).

42) § 18 odst. 3 písm. a) zákona č. 48/1997 Sb.

43) Vyhláška č. 134/1998 Sb., kterou se vydává seznam zdravotních výkonů s bodovými hodnotami, ve znění pozdějších předpisů.

44) Zákon č. 526/1990 Sb., o cenách, ve znění pozdějších předpisů.

      Zákon č. 265/1991 Sb., o působnosti orgánů České republiky v oblasti cen, ve znění pozdějších předpisů.

45) § 13 odst. 3 a § 18 odst. 3 zákona č. 220/1991 Sb., o České lékařské komoře, České stomatologické komoře a České lékárnické komoře.

46) § 3 odst. 3 písm. c) a § 6 odst. 1 a 2 zákona č. 582/1991 Sb., ve znění pozdějších předpisů.

47) § 3 odst. 3 písm. b) a § 3a zákona č. 582/1991 Sb., ve znění pozdějších předpisů.

47a) § 45a zákona č. 455/1991 Sb., o živnostenském podnikání (živnostenský zákon), ve znění pozdějších předpisů.

48) Například § 68 odst. 3 písm. a) až c) a e) až g) obchodního zákoníku, § 7 odst. 2 písm. a), b) a d) zákona č. 227/1997 Sb., o nadacích a nadačních fondech a o změně a doplnění některých souvisejících zákonů (zákon o nadacích a nadačních fondech), ve znění pozdějších předpisů, § 8 odst. 1 písm. a) až d) a f) zákona č. 248/1995 Sb., o obecně prospěšných společnostech a o změně a doplnění některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů.

49) § 13 zákona č. 455/1991 Sb., o živnostenském podnikání (živnostenský zákon).

50) Čl. 16 Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 987/2009 ze dne 16. září 2009, kterým se stanoví prováděcí pravidla k nařízení (ES) č. 883/2004 o koordinaci systémů sociálního zabezpečení.

51) § 67 odst. 2 zákona č. 258/2000 Sb.

52) § 77 odst. 1 zákona č. 20/1966 Sb., ve znění pozdějších předpisů.

52a) § 32 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád.

53) § 3 zákona č. 153/1994 Sb., o zpravodajských službách České republiky.

54) Zákon č. 148/1998 Sb., o ochraně utajovaných skutečností a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů.

55) § 102 zákona č. 435/2004 Sb.

57) § 3 zákona č. 133/2000 Sb., ve znění pozdějších předpisů.

58) § 1 zákona č. 133/2000 Sb., ve znění zákona č. 53/2004 Sb.

59) § 13b zákona č. 133/2000 Sb., ve znění zákona č. 53/2004 Sb.

61) Čl. 1 odst. 2 směrnice Evropského parlamentu a Rady 95/46/ES.

62) Čl. 25 odst. 4 směrnice Evropského parlamentu a Rady 95/46/ES.

63) Zákon č. 365/2000 Sb., o informačních systémech veřejné správy a o změně některých dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů.

64) § 16c zákona č. 582/1991 Sb., ve znění pozdějších předpisů.

65) Zákon č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění zákona č. 413/2005 Sb.

66a) § 6 odst. 2 věta třetí zákona č. 500/2004 Sb.

68) § 2 písm. r) zákona č. 365/2000 Sb.

69) § 1 a 2 zákona č. 245/2000 Sb., o státních svátcích, o ostatních svátcích, o významných dnech a o dnech pracovního klidu.

69a) § 2 odst. 5 zákona č. 258/2000 Sb.

70) § 69 odst. 1 písm. b) a h) zákona č. 258/2000 Sb.

71) § 82 odst. 2 písm. v) zákona č. 258/2000 Sb., ve znění pozdějších předpisů.

72) § 45a odst. 3 živnostenského zákona.

73) [k § 6] § 6 odst. 1 písm. e) zákona č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění, ve znění pozdějších předpisů.

74) [k § 167] § 2 odst. 6 písm. c) zákona č. 258/2000 Sb., ve znění zákona č. 274/2003 Sb.

73) [k § 97] § 278 občanského soudního řádu.

74) [k § 97] § 293 odst. 4 a 5 občanského soudního řádu.

75) § 963 občanského zákoníku.

76) § 49 zákona č. 373/2011 Sb., o specifických zdravotních službách.

77) § 15 odst. 2 zákona č. 582/1991 Sb., ve znění pozdějších předpisů.

78) Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1303/2013 ze dne 17. prosince 2013 o společných ustanoveních o Evropském fondu pro regionální rozvoj, Evropském sociálním fondu, Fondu soudržnosti, Evropském zemědělském fondu pro rozvoj venkova a Evropském námořním a rybářském fondu, o obecných ustanoveních o Evropském fondu pro regionální rozvoj, Evropském sociálním fondu, Fondu soudržnosti a Evropském námořním a rybářském fondu a o zrušení nařízení Rady (ES) č. 1083/2006.

79) Například nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1304/2013 ze dne 17. prosince 2013 o Evropském sociálním fondu a o zrušení nařízení Rady (ES) č. 1081/2006.

80) Zákon č. 585/2004 Sb., o branné povinnosti a jejím zajišťování (branný zákon), ve znění pozdějších předpisů.

81) § 18 odst. 2 zákona č. 300/2008 Sb., o elektronických úkonech a autorizované konverzi dokumentů.

      § 6 odst. 1 zákona č. 297/2016 Sb., o službách vytvářejících důvěru pro elektronické transakce.

81) § 14 zákona č. 301/2000 Sb., o matrikách, jménu a příjmení a o změně některých souvisejících zákonů, ve znění pozdějších předpisů.

82) § 88 zákona č. 582/1991 Sb., o organizaci a provádění sociálního zabezpečení, ve znění pozdějších předpisů.

84) § 452 zákona č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních.

85) § 9 odst. 2 písm. b) bod 2 zákona č. 372/2011 Sb., o zdravotních službách a podmínkách jejich poskytování (zákon o zdravotních službách).

86) § 278 občanského soudního řádu.

87) § 293 odst. 4 a 5 občanského soudního řádu.

88) § 772 občanského zákoníku.