Zákon o pojistném na veřejné zdravotní pojištění

Zákon č. 592/1992 Sb. s komentářem

Ing. Antonín Daněk

Zdravotní pojištění slouží pro případ nemoci, kdy se pojištěnci hradí potřebná zdravotní péče a hradí se z něj zdravotní péče poskytnutá pojištěnci. Hrazená zdravotní péče zahrnuje: pohotovostní a záchrannou službu, preventivní péči, dispenzární péči; léčebnou, ústavní a ambulantní péči; některé léky, prostředky a techniky a stomatologické výrobky pouze do rozsahu stanoveném vládou ČR, lázeňskou a zotavovací péči pro dospělé i děti, závodní preventivní péči, dopravu nemocných, prohlídku a pitvu zemřelého pojištěnce. Zákon o pojistném na veřejné zdravotní pojištění upravuje výši pojistného na veřejné zdravotní pojištění, penále, způsob jejich placení, kontrolu, vedení centrálního registru pojištěnců, přerozdělování pojistného a zřízení zvláštního účtu veřejného zdravotního pojištění.

Úvodem

Legislativní změny, přijímané v souvislosti s pandemií koronaviru, se dotýkají i oblasti zdravotního pojištění. Kromě toho se v uplynulých letech například měnila (zvyšovala) minimální mzda jako minimální vyměřovací základ zaměstnance a vyměřovací základ pro platby pojistného osobami bez zdanitelných příjmů. Zvyšovaly se minimální zálohy OSVČ, narůst zaznamenával i vyměřovací základ pro platby pojistného státem za „státní pojištěnce“, od roku 2013 již ve zdravotním pojištění nemáme maximální vyměřovací základ atd. Přestože se v minulém období určitým způsobem sblížily podmínky při stanovení vyměřovacího základu zaměstnance pro placení pojistného na zdravotní a sociální pojištění, nadále přetrvávají mezi oběma druhy pojištění poměrně výrazné rozdíly, což je patrné i ve výkladu některých ustanovení tohoto zákona. Komentář k jednotlivým ustanovením zákona č. 592/1992 Sb. zahrnuje jak rozbor aktuálně platné právní úpravy, tj. i po dosud známých změnách v důsledku koronavirové krize, tak změny, ke kterým došlo v oblasti placení pojistného na zdravotní pojištění a při plnění dalších zákonných povinností v uplynulých letech.

Přehled ustanovení zákona    

Oddíl I		§ 1
ČÁST PRVNÍ	POJISTNÉ	§ 2 – § 17
ČÁST DRUHÁ	PENÁLE	§ 18 – § 19
ČÁST TŘETÍ	PŘEROZDĚLOVÁNÍ POJISTNÉHO	§ 20 – § 21f
ČÁST ČTVRTÁ	USTANOVENÍ SPOLEČNÁ, PŘECHODNÁ
A ZÁVĚREČNÁ		§ 22 – § 28c
Oddíl II a Oddíl III
Oddíl IV		§ 32

......................

 

 

ZÁKON č. 592/1992 Sb.,

o pojistném na všeobecné
zdravotní pojištění

ve znění

zákona č. 10/­1993 Sb., zákona č. 15/­1993 Sb., zákona č. 161/­1993 Sb., zákona č. 324/­1993 Sb., zákona č. 42/1994 Sb., zákona č. 241/­1994 Sb., zákona č. 59/­1995 Sb., zákona č. 149/­1996 Sb., (úplné znění č. 217/­1996 Sb.), zákona č. 48/1997 Sb., zákona č. 127/­1998 Sb., zákona č. 29/­2000 Sb., zákona č. 118/­2000 Sb., zákona č. 258/­2000 Sb., zákona č. 492/­2000 Sb., zákona č. 138/­2001 Sb., zákona č. 49/­2002 Sb., zákona č. 176/­2002 Sb., zákona č. 309/­2002 Sb., zákona č. 424/­2003 Sb., zákona č. 437/­2003 Sb., zákona č. 455/­2003 Sb., zákona č. 53/­2004 Sb., zákona č. 438/­2004 Sb., zákona č. 626/­2004 Sb., zákona č. 123/­2005 Sb., zákona č. 381/­2005 Sb., zákona č. 413/­2005 Sb., zákona č. 545/­2005 Sb., zákona č. 62/­2006 Sb., zákona č. 117/­2006 Sb., zákona č. 189/­2006 Sb., zákona č. 214/­2006 Sb., zákona č. 264/­2006 Sb., zákona č. 261/­2007 Sb., zákona č. 296/­2007 Sb., zákona č. 306/­2008 Sb., zákona č. 227/­2009 Sb., zákona č. 281/­2009 Sb., zákona č. 285/­2009 Sb., zákona č. 362/­2009 Sb., zákona č. 73/­2011 Sb., zákona č. 138/­2011 Sb., zákona č. 298/­2011 Sb., zákona č. 329/­2011 Sb., zákona č. 369/­2011 Sb., zákona č. 458/­2011 Sb., zákona č. 401/­2012 Sb., zákona č. 500/­2012 Sb., zákona č. 11/­2013 Sb., zákona č. 342/­2013 Sb., zákona č. 344/­2013 Sb., zákona č. 109/­2014 Sb., zákona č. 250/­2014 Sb., zákona č. 267/­2014 Sb., zákona č. 200/­2015 Sb., zákona č. 145/­2017 Sb., zákona č. 183/­2017 Sb., zákona č. 297/­2017 Sb., zákona č. 134/­2020 Sb., zákona č. 231/­2020 Sb. a zákona č. 285/­2020 Sb.

(Poslední změny jsou vyznačeny tučným písmem)

Česká národní rada se usnesla na tomto zákoně:

Oddíl I

§ 1

Předmět zákona

Tento zákon upravuje výši pojistného na veřejné zdravotní pojištění¹⁾ (dále jen „pojistné“), penále, způsob jejich placení, kontrolu, vedení centrálního registru pojištěnců, přerozdělování pojistného a zřízení zvláštního účtu veřejného zdravotního ­pojištění.

border-right:none;padding:9.0pt 0cm 0cm 0cm'>

komentář k § 1

Zákon o pojistném na veřejné zdravotní pojištění, rozdělený do čtyř částí, představuje (společně se zákonem č. 48/­1997 Sb.) základní právní normu v oblasti placení pojistného. Pro plátce pojistného, kterými jsou ve zdravotním pojištění kromě státu zaměstnavatelé, osoby samostatně výdělečně činné a osoby bez zdanitelných příjmů, je nejdůležitější první část, ve které jsou upraveny podmínky placení pojistného. Zaměstnavatelé i podnikatelé mají (mimo výjimek) specificky stanoven minimální vyměřovací základ, maximum není ve zdravotním pojištění určeno. V první části je dále řešena například problematika placení pojistného při souběhu příjmů, postupy v případě vzniku přeplatku nebo promlčení, jakož i pořadí splácení závazků plátce vůči zdravotní pojišťovně za situace, kdy má plátce více různých dluhů.

Nedílnou součástí existujícího dluhu na pojistném je vznik penále, kdy jeho sazba, způsob ukládání, placení, vymáhání nebo promlčení jsou uvedeny v části druhé tohoto zákona.

Část třetí je zaměřena na způsob přerozdělování pojistného mezi jednotlivými zdravotními pojišťovnami.

Do závěrečné čtvrté části, nazvané „Ustanovení přechodná, společná a závěrečná“ je začleněna například oblast kontroly placení pojistného, zachovávání mlčenlivosti, stanovení pravděpodobné výše pojistného, podmínky platné při doručování, odepsání dluhů, používání tiskopisů apod.

ČÁST PRVNÍ

POJISTNÉ

§ 2

Výše pojistného

(1) Výše pojistného činí 13,5 % z vyměřovacího základu za rozhodné období.

(2) Výši pojistného je jeho plátce povinen si sám vypočítat. Pojistné se zaokrouhluje na celé koruny směrem nahoru.

border-right:none;padding:9.0pt 0cm 0cm 0cm'>

komentář k § 2

Výše pojistného činí u jednotlivých skupin plátců 13,5 % z vyměřovacího základu, kterým je:

– u zaměstnance úhrn zúčtovaných hrubých příjmů za rozhodné období kalendářního měsíce,

– u OSVČ sazba 50 % z příjmů po odpočtu výdajů za rozhodné období kalendářního roku,

– u osob bez zdanitelných příjmů minimální mzda 14 600 Kč.

U zaměstnanců i OSVČ se musí přihlížet k dodržení minimálního vyměřovacího základu za předpokladu, že tyto osoby nejsou od povinnosti dodržení minima zákonem osvobozeny.

Zaměstnavatel odvádí 2/3 pojistného, které je povinen hradit za zaměstnance a zároveň odvádí 1/3 pojistného z vyměřovacího základu, kterou je povinen hradit zaměstnanec, a to přímou srážkou z jeho hrubé mzdy. Pojistné placené zaměstnancem je zaměstnavatel oprávněn srazit a odvést i bez souhlasu zaměstnance.

Pojistné na zdravotní pojištění se u zaměstnance vypočte následujícím způsobem:

border-right:none;padding:0cm 0cm 0cm 0cm'>

?  Příklad 1

Hrubý příjem zaměstnance – vyměřovací základ pro výpočet pojistného =            21 400 Kč

zaměstnavatel odvede pojistné
     0,135 × 21 400 = 2 889 Kč

zaměstnanci srazí z platu 1/3   2 889 : 3 = 963 Kč

zaměstnavatel zaplatí ze svých prostředků rozdíl (2/3) 2 889 – 963 = 1 926 Kč

border-right:none;padding:0cm 0cm 0cm 0cm'>

?  Příklad 2

Hrubý příjem zaměstnance – vyměřovací základ pro výpočet pojistného = 20 613 Kč

zaměstnavatel odvede pojistné
      0,135 × 20 613 = 2 783 Kč

zaměstnanci srazí z platu
      2 783 : 3 = 927,6666 = 928 Kč

zaměstnavatel zaplatí ze svých prostředků
     2 783 – 928 = 1 855 Kč

V tomto případě se zaokrouhluje na celou korunu směrem nahoru jedna třetina celkového pojistného, tj. srážka zaměstnanci. Pro tento postup není opora v zákoně, nicméně takto se stanovuje podíl zaměstnance a zaměstnavatele na celkové částce pojistného od počátku fungování systému, tj. od roku 1993.

Tyto výpočty výše pojistného lze použít pouze u zaměstnance dosahujícího alespoň minimálního vyměřovacího základu s tím, že vypočtené celkové pojistné se zaokrouhluje na celou korunu směrem nahoru. U zaměstnance probíhají veškeré platby pojistného zásadně prostřednictvím zaměstnavatele, zaměstnanec si sám žádné pojistné neplatí.

V této souvislosti je ještě nutno připomenout, že zaměstnavatel je povinen odvádět pojistné za zaměstnance těm zdravotním pojišťovnám, u kterých jsou zaměstnanci pojištěni.

Vyměřovací základ

§ 3

(1) Vyměřovacím základem zaměstnance²⁾ je úhrn příjmů ze závislé činnosti, s výjimkou náhrad výdajů poskytovaných procentem z platové základny představitelům státní moci a některých státních orgánů a soudcům ⁵⁵⁾, které jsou nebo by byly, pokud by podléhaly zdanění v České republice, předmětem daně z příjmů fyzických osob podle zákona o daních z příjmů³⁾ a nejsou od této daně osvobozeny a které mu zaměstnavatel zúčtoval v souvislosti se zaměstnáním. Zúčtovaným příjmem se pro účely věty první rozumí plnění, které bylo v peněžní nebo nepeněžní formě nebo formou výhody poskytnuto zaměstnavatelem zaměstnanci nebo předáno v jeho prospěch, popřípadě připsáno k jeho dobru anebo spočívá v jiné formě plnění prováděné zaměstnavatelem za zaměstnance.

(2) Vyměřovací základ zaměstnance podle odstavce 1 se snižuje o

a)  náhradu škody podle zákoníku práce a právních předpisů upravujících služební poměry,

b)  odstupné a další odstupné, odchodné a odbytné, na která vznikl nárok podle zvláštních právních předpisů, a odměna při skončení funkčního období, na kterou vznikl nárok podle zvláštních právních předpisů,

c)  věrnostní přídavek horníků⁵⁾,

d)  plnění, které bylo poskytnuto poživateli starobního důchodu nebo invalidního důchodu pro invaliditu třetího stupně po uplynutí jednoho roku ode dne skončení zaměstnání,

e)  jednorázovou sociální výpomoc poskytnutou zaměstnanci k překlenutí jeho mimořádně obtížných poměrů vzniklých v důsledku živelní pohromy, požáru, ekologické nebo průmyslové havárie nebo jiné mimořádně závažné události.

(3) Pro stanovení vyměřovacího základu zaměstnance, kterému byly zúčtovány příjmy po skončení zaměstnání, se použijí odstavce 1 a 2 obdobně.

(4) Pojistné za zaměstnance se stanoví z vyměřovacího základu podle odstavců 1 až 3, nejméně však z minimálního vyměřovacího základu, není-li dále stanoveno jinak.

(5) Je-li zaměstnanci vyplácen příjem v cizí měně, přepočte se na českou měnu způsobem stanoveným zákonem upravujícím daně z příjmů. Zaměstnavatel je povinen vést ve svých záznamech pro stanovení a odvod pojistného kurz, který použil.

(6) Minimálním vyměřovacím základem je minimální mzda.

(7) Je-li zaměstnancem zaměstnavatele zaměstnávajícího více než 50 % osob se zdravotním postižením^11a) z celkového průměrného přepočteného počtu svých zaměstnanců^11b) osoba, které byl přiznán invalidní důchod^11c), je u ní vyměřovacím zákla­dem částka přesahující částku, která je vyměřovacím základem u osoby, za kterou je plátcem pojistného stát.

(8) Minimální vyměřovací základ neplatí pro osobu:

a)  s těžkým tělesným, smyslovým nebo mentálním postižením, která je držitelem průkazu ZTP nebo ZTP/P podle zvláštního právního předpisu¹²⁾;

b)  která dosáhla věku potřebného pro nárok na starobní dů­chod, avšak nesplňuje další podmínky pro jeho přiznání;

c)  která celodenně osobně a řádně pečuje alespoň o jedno dítě do sedmi let věku nebo nejméně o dvě děti do 15 let věku. Podmínka celodenní péče se považuje za splněnou, je-li dítě předškolního věku umístěno v jes­lích (mateřské škole), popřípadě v obdobném zařízení na dobu, která nepřevyšuje čtyři hodiny denně, a jde-li o dítě plnící povinnou školní docházku, po dobu návštěvy školy, s výjimkou umístění v zařízení s týdenním či celoročním pobytem. Za takovou osobu se považuje vždy pouze jedna osoba, a to buď otec nebo matka dítěte, nebo osoba, která převzala dítě do trvalé péče nahrazující péči rodičů;¹⁴⁾

d)  která současně vedle zaměstnání vykonává samostatnou výdělečnou činnost a odvádí zálohy na pojistné vypočtené alespoň z minimálního vyměřovacího základu stanoveného pro osoby samostatně výdělečně činné,

e)  za kterou je plátcem pojistného stát (§ 3c),

pokud tyto skutečnosti trvají po celé rozhodné období. Vyměřova­cím základem u těchto zaměstnanců je jejich skutečný příjem.

(9) Minimální vyměřovací základ zaměstnance se snižuje na poměrnou část odpovídající počtu kalendářních dnů, pokud

a)  zaměstnání netrvalo po celé rozhodné období,

b)  zaměstnanci bylo poskytnuto pracovní volno pro důležité osobní překážky v práci,¹⁵⁾

c)  zaměstnanec se stal v průběhu rozhodného období osobou, za kterou platí pojistné i stát,¹³⁾ nebo osobou uvedenou v odstavci 8 písm. a) až c).

(10) Pokud je vyměřovací základ zaměstnance nižší než minimální vyměřovací základ, je zaměstnanec povinen doplatit zdravotní pojišťovně prostřednictvím svého zaměstnavatele po­jistné ve výši 13,5 % z rozdílu těchto základů. Má-li zaměstnanec více zaměstnavatelů, je povinen doplatit pojistné podle předchozí věty prostřednictvím toho zaměstnavatele, kterého si zvolí, a to vždy současně s od­vodem pojistného v následujícím kalendářním měsíci. ­Pokud je vyměřovací základ nižší z důvodů překážek na straně organizace,¹⁶⁾ je tento rozdíl povinen doplatit zaměstn­avatel.

(11) Pro účely pojistného na veřejné zdravotní pojištění se mzdové nároky zaměstnanců vyplacené Úřadem práce České republiky – krajskou pobočkou nebo pobočkou pro hlavní město Prahu (dále jen „krajská pobočka Úřadu práce“) podle zákona o ochraně zaměstnanců při platební neschopnosti zaměstnava­tele a o změně některých zákonů považují za příjmy zúčtované zaměstnavatelem zaměstnanci, a to v rozsahu, ve kterém je zaměstnavatel zaměstnancům nezúčtoval. Tyto příjmy jsou vy­měřovacím základem zaměstnanců pro daný kalendářní měsíc, případně jeho poměrnou částí, pokud zaměstnavatel vyplatil zaměstnancům mzdu pouze za část měsíce.

(12) Vyměřovacím základem pracovníka v pracovním vztahu uzavřeném podle cizích právních předpisů^16a) je úhrn příjmů zú­čtovaných mu zaměstnavatelem v souvislosti s tímto pracovním vztahem, a to ve výši, ve které jsou nebo by byly předmětem daně z příjmů fyzických osob podle zákona o daních z příjmů³⁾, s výjimkou příjmů, které tomuto pracovníku nahrazují výdaje jím za zaměstnavatele vynaložené v souvislosti s tímto pracovním vztahem nebo škodou vzniklou v souvislosti s tímto pracovním vztahem, a příjmů uvedených v odstavci 2. Ustanovení o minimálním vyměřovacím základu podle odstavce 6 se použije obdobně.

[- Dnem 1. ledna 2021 se doplňuje odstavec 13, který včetně poznámky pod čarou č. 56 zní:

(13) Do vyměřovacího základu zaměstnance, kterému podle zákoníku práce nepřísluší náhrada mzdy nebo platu za dovolenou v rozsahu, ve kterém mu tato náhrada přísluší podle právních předpisů členského státu Evropské unie, do něhož byl zaměstnanec vyslán⁵⁶⁾, se zahrnuje náhrada mzdy nebo platu za dovolenou ve výši, v jaké by příslušela tato náhrada za dovolenou podle zákoníku práce, i když nebyla zaměstnavatelem zúčtována; je-li náhrada mzdy nebo platu za dovolenou příslušející podle právních předpisů členského státu vyšší než tato náhrada, která by příslušela podle zákoníku práce, zahrnuje se do vyměřovacího základu zaměstnance též rozdíl mezi těmito náhradami, a to v tom kalendářním měsíci, v němž byla výše tohoto rozdílu zjištěna.

——————

56) § 222a zákoníku práce.]

border-right:none;padding:9.0pt 0cm 0cm 0cm'>

komentář k § 3

Z hlediska praktické aplikace jsou v § 3 důležitá vybraná ustanovení souvisejících právních předpisů, například zákona č. 586/­1992 Sb., o daních z příjmů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen ZDP) nebo zákona č. 262/­2006 Sb. (dále jen zákoník práce).

Odstavec 1

Placení pojistného zaměstnavatelem za zaměstnance je primárně, tedy mimo určených výjimek, založeno na principu, že co se zdaňuje podle § 6 ZDP (popřípadě by se zdaňovalo, pokud by podléhalo zdanění v České republice), to podléhá odvodu pojistného na zdravotní pojištění – a naopak.

Aby zúčtované plnění podléhalo odvodu pojistného na zdravotní pojištění, musejí být současně splněny tyto dvě podmínky:

– musí se jednat o příjem zdanitelný, to znamená, že podléhá dani z příjmů fyzických osob podle § 6 ZDP jako příjem ze závislé činnosti a není od této daně osvobozen. V souvislosti s rekodifikací soukromého práva došlo s účinností od 1. 1. 2014 k podřazení funkčních požitků režimu příjmů ze závislé činnosti. To znamená, že příjmem ze závislé činnosti se rozumějí i plnění poskytovaná v souvislosti s výkonem funkce, resp. funkční požitky. Na režim funkčních požitků se tak použijí veškerá ustanovení o příjmech ze závislé činnosti, pokud ZDP nestanoví jinak.

– musí se jednat o příjem zúčtovaný, tj. příjem, který zaměstnavatel zaměstnanci nějakou formou poskytl, resp. zúčtoval v jeho prospěch.

Vyměřovacím základem zaměstnance je úhrn příjmů ze závislé činnosti, s výjimkou náhrad výdajů poskytovaných procentem z platové základny představitelům státní moci a některých státních orgánů a soudcům, které jsou nebo by byly, pokud by podléhaly zdanění v České republice, předmětem daně z příjmů fyzických osob podle zákona o daních z příjmů a nejsou od této daně osvobozeny a které mu zaměstnavatel zúčtoval v souvislosti se zaměstnáním. Zúčtovaným příjmem se pro účely předcházející věty rozumí plnění, které bylo v peněžní nebo nepeněžní formě nebo formou výhody poskytnuto zaměstnavatelem zaměstnanci nebo předáno v jeho prospěch, popřípadě připsáno k jeho dobru anebo spočívá v jiné formě plnění prováděné zaměstnavatelem za zaměstnance.

Příjmům, které podléhají dani z příjmů, se kladou naroveň též příjmy, které by této dani podléhaly, pokud by byl příjem zdaňován v ČR. Toto pravidlo se uplatní především v případech, kdy se příjem podle mezinárodních smluv o zamezení dvojího zdanění nezdaňuje podle právních předpisů platných v ČR, ale příslušný zaměstnanec je účasten zdravotního pojištění v ČR a zaměstnavatel proto podle koordinačních pravidel EU odvádí pojistné na zdravotní pojištění podle českých právních předpisů.

Povinnost placení pojistného za zaměstnance včetně plnění ostatních souvisejících zákonných povinností se vztahuje na zaměstnavatele tehdy, pokud se pojištěnec považuje ve zdravotním pojištění za zaměstnance. Je-li pojištěnec uveden mezi taxativně vyjmenovanými osobami, které se pro účely zdravotního pojištění nepovažují za zaměstnance (například u sjednaných dohod o provedení práce při příjmu nepřevyšujícím 10 000 Kč nebo u dohod o pracovní činnosti s měsíčním příjmem nedosahujícím částky 3 000 Kč), neplatí v takových případech zaměstnavatel pojistné a ani neplní další povinnosti ve zdravotním pojištění. Ve zdravotním pojištění se pro účel vzniku zaměstnání sčítají příjmy z více dohod o pracovní činnosti nebo dohod o provedení práce u jednoho zaměstnavatele.

border-right:none;padding:0cm 0cm 0cm 0cm'>

?  Příklad

Zaměstnanec pracuje u zaměstnavatele na dohodu o pracovní činnosti. Jde o zaměstnání malého rozsahu. Zaměstnanec jinak nemá žádný jiný pracovní poměr, není OSVČ ani za něj není plátcem pojistného stát. Zaměstnanec napíše zaměstnavateli čestné prohlášení, že jako osoba bez zdanitelných příjmů si bude měsíčně platit zdravotní pojistné (v současnosti 1 971 Kč). Je zaměstnavatel povinen činit nějaká další opatření – oznamovací povinnost, dopočítávání do minimálního vyměřovacího základu a odvádět z tohoto dopočteného základu minimální zdravotní pojistné?

Zaměstnáním malého rozsahu je zaměstnání, které vykonává zaměstnanec na území České republiky (za určitých podmínek i v cizině) a ve kterém započitatelný příjem za kalendářní měsíc buď není sjednán, nebo je sjednán v částce nižší než 3 000 Kč. Zdravotní pojištění však pojem zaměstnání malého rozsahu nezná a pro účel posouzení zaměstnání ve zdravotním pojištění je rozhodující výhradně výše příjmu zúčtovaná za rozhodné období kalendářního měsíce. Pokud příjem zaměstnance na dohodu o pracovní činnosti nedosahuje částky 3 000 Kč, nevzniká ve zdravotním pojištění zaměstnání a zaměstnavatel vůči zdravotní pojišťovně žádné povinnosti neplní. Zaměstnanou osobu může upozornit, že tímto zaměstnáním nemá vyřešený svůj pojistný vztah, neboli pojištění u zdravotní pojišťovny, o což se tak musí postarat sama, například placením pojistného jako osoba bez zdanitelných příjmů. V dané souvislosti není nutností a ani povinností zaměstnance písemně oznamovat zaměstnavateli, že si sám takto platí pojistné, je to jeho osobní záležitost, aby mu ve zdravotním pojištění nevznikl problém.

Pojistné se neplatí z příjmů, které nejsou předmětem daně z příjmů fyzických osob nebo jsou od této daně osvobozeny (§ 3 odst. 4, § 4, § 4a, a zejména pak § 6 odst. 7 a § 6 odst. 9 ZDP). S výjimkami uvedenými v ustanovení § 5 písm. a) z. č. 48/­1997 Sb. (například u osoby činné na základě dohody o pracovní činnosti při příjmu nižším než 3 000 Kč – viz výše) již není účast zaměstnance na zdravotním pojištění vázána na jeho účast na nemocenském pojištění. Jediná návaznost zdravotního pojištění na nemocenské pojištění přetrvala v tomto směru především u dohod o pracích konaných mimo pracovní poměr, a to u částek rozhodných pro vznik zaměstnání ve zdravotním pojištění. Z pohledu zdravotního pojištění se jako na zaměstnance (s příjmy ze závislé činnosti) pohlíží ve zdravotním pojištění rovněž na osoby, kterým je zúčtována odměna z titulu členství ve statutárních orgánech a v dalších orgánech právnických osob.

Příjmy nezahrnované do vyměřovacího základu zaměstnance můžeme v podstatě rozdělit do dvou skupin.

1. Příjmy, které nejsou předmětem daně

Podle § 6 odst. 7 písm. a) ZDP se za příjmy ze závislé činnosti nepovažují a předmětem daně nejsou například náhrady cestovních výdajů, poskytované v souvislosti s výkonem závislé činnosti do výše stanovené nebo umožněné v příslušných ustanoveních zákoníku práce (například v části sedmé hlavě třetí). Do vyměřovacího základu zaměstnance se ve zdravotním pojištění zahrnuje pouze ta část cestovních náhrad, která je předmětem daně. Obdobný postup platí i v případě hodnoty osobních ochranných pracovních prostředků, pracovních oděvů a obuvi, mycích, čistících a dezinfekčních prostředků a ochranných nápojů, poskytovaných podle § 6 odst. 7 písm. b) ZDP. Do vyměřovacího základu zaměstnance se nezahrne ani náhrada za opotřebení vlastního nářadí, zařízení a předmětů potřebných pro výkon práce, poskytovaných zaměstnanci podle zákoníku práce.

2. Příjmy od daně osvobozené

U těchto příjmů musíme rozlišovat, zda jsou osvobozeny:

a)  vždy, to znamená bez dalších doplňujících či omezujících podmínek nebo

b)  tehdy, jsou-li zaměstnavatelem zaměstnanci poskytnuty z fondu kulturních a sociálních potřeb, ze sociálního fondu, ze zisku (příjmu) po jeho zdanění anebo na vrub výdajů (nákladů), které nejsou výdaji (náklady) na dosažení zajištění a udržení příjmu

ad a) Příjmy vždy osvobozené od daně

Ve smyslu ustanovení § 6 odst. 9 ZDP nepodléhají povinnosti placení pojistného na zdravotní pojištění například tyto příjmy (plnění):

–   nepeněžní plnění vynaložená zaměstnavatelem na odborný rozvoj zaměstnanců související s předmětem činnosti zaměstnavatele nebo nepeněžní plnění vynaložená zaměstnavatelem na rekvalifikaci zaměstnanců podle jiného právního předpisu upravujícího zaměstnanost; toto osvobození se nevztahuje na příjmy plynoucí zaměstnancům v této souvislosti jako mzda, plat, odměna nebo jako náhrada za ušlý příjem, jakož i na další peněžní plnění poskytovaná v této souvislosti zaměstnancům,

–   hodnota stravování poskytovaného jako nepeněžní plnění zaměstnavatelem zaměstnancům ke spotřebě na pracovišti nebo v rámci závodního stravování zajišťovaného jinými subjekty

–   hodnota přechodného ubytování maximálně do výše 3 500 Kč měsíčně, nejedná-li se o ubytování při pracovní cestě. Jedná se o nepeněžní plnění poskytované zaměstnancům v souvislosti s výkonem práce, pokud obec přechodného ubytování není shodná s obcí zaměstnancova bydliště.

ad b) Příjmy osvobozené za uvedených podmínek

Z hlediska právní úpravy daně z příjmů i zdravotního pojištění v návaznosti na ustanovení § 6 odst. 9 písm. g) ZDP jsme do konce roku 2013 pracovali s pojmem nepeněžní dar, od 1. 1. 2014 máme pojem nepeněžní bezúplatné plnění.

Od daně z příjmů (a tedy i od povinnosti placení pojistného na zdravotní pojištění) je dle citovaného § 6 odst. 9 písm. g) ZDP osvobozena hodnota nepeněžního bezúplatného plnění poskytovaného z fondu kulturních a sociálních potřeb podle Vyhlášky č. 114/­2002 Sb., o fondu kulturních a sociálních potřeb, ve znění vyhlášky č. 510/­2002 Sb. U zaměstnavatelů, na které se tento předpis nevztahuje, se jedná o hodnotu nepeněžního bezúplatného plnění poskytovaného za obdobných podmínek ze sociálních fondů nebo ze zisku (příjmu) po jeho zdanění, anebo na vrub výdajů (nákladů), které nejsou výdaji (náklady) na dosažení, zajištění a udržení příjmů, a to až do úhrnné výše 2 000 Kč ročně u každého zaměstnance.

border-right:none;padding:0cm 0cm 0cm 0cm'>

?  Příklad 1

Zaměstnanci bylo poskytnuto peněžité plnění ve výši 1 800 Kč.

Peněžité plnění nemůže splňovat podmínku k osvobození podle § 6 odst. 9 písm. g) ZDP, podléhá zdanění a odvodu pojistného na zdravotní pojištění.

border-right:none;padding:0cm 0cm 0cm 0cm'>

?  Příklad 2

Hodnota nepeněžního bezúplatného plnění, splňujícího podmínky ustanovení § 6 odst. 9 písm. g) ZDP, činí 3 600 Kč.

Nepeněžní bezúplatné plnění splňuje (s výjimkou výše hodnoty) podmínky v § 6 odst. 9 písm. g) ZDP. Proto za měsíc, ve kterém k překročení limitu 2 000 Kč došlo, se pro účely zdanění a odvodu pojistného na zdravotní pojištění připočítá k hrubé mzdě i nadlimitní hodnota 1 600 Kč.

border-right:none;padding:0cm 0cm 0cm 0cm'>

?  Příklad 3

Zaměstnanec pracuje v roce 2020 u dvou zaměstnavatelů. U prvního obdrží nepeněžní bezúplatné plnění v hodnotě 1 900 Kč, u dalšího zaměstnavatele pak v hodnotě 2 000 Kč, v obou případech jsou splněny podmínky ustanovení § 6 odst. 9 písm. g) ZDP.

Obě plnění jsou osvobozena od zdanění a placení pojistného na zdravotní pojištění, neboť osvobození se posuzuje samostatně vůči každému ze zaměstnavatelů. V takových případech nemusí zaměstnavatel věnovat pozornost plnění obdobného charakteru, poskytnutého zaměstnanci jiným zaměstnavatelem.

border-right:none;padding:0cm 0cm 0cm 0cm'>

?  Příklad 4

Zaměstnanec příspěvkové organizace obdrží u příležitosti svatby nepeněžní bezúplatné plnění z FKSP v hodnotě 1 000 Kč.

Svatba není titulem přípustným vyhláškou o FKSP k osvobození od zdanění, což znamená, že toto plnění bude jednak zdaněno, jednak bude zahrnuto do vyměřovacího základu pro zdravotní pojištění.

-

Funkční požitky

Funkčními požitky rozumíme odměnu za výkon funkce, a to od poslanců a členů vlády až po odměny za výkon funkce v orgánech obcí, státních orgánech, spolcích a zájmových sdruženích, komorách apod.

Ustanovení ZDP, případně jiného právního předpisu, pojednávající o příjmech ze závislé činnosti, se vztahují i na příjmy poskytované v souvislosti s výkonem funkce. Funkční požitky již sice nejsou postaveny na roveň příjmům ze závislé činnosti, nicméně jejich specifikace zůstává i nadále v § 6 odst. 1 písm. a) bod 2 a § 6 odst. 10 ZDP.

Povinnosti placení pojistného podléhají i velmi nízké zúčtované příjmy povahy funkčních požitků, zdaňované podle § 6 ZDP, tedy i příjmy například nižší než 3 000 Kč, což je ve zdravotním pojištění výše příjmu rozhodná v letech 2019 a 2020 pro vznik zaměstnání třeba u dohody o pracovní činnosti. Návaznost na minimální vyměřovací základ samozřejmě platí i v tomto případě. Bude-li zúčtovaný příjem funkcionáře nižší než aktuální výše minimální mzdy 14 600 Kč, přičemž se na takovou osobu bude vztahovat ustanovení o povinnosti odvodu pojistného ze zákonného minima, musí mít tento zaměstnavatel doloženy skutečnosti, opravňující jej k odvodu pojistného z částky nižší než zákonné minimum, například dokladem o nároku osoby na registraci ve „státní kategorii“. Pokud zaměstnavatel takovým dokladem nedisponuje, provádí dopočet a doplatek pojistného do aktuální výše minimálního vyměřovacího základu, platného pro zaměstnance.

Členové statutárních orgánů

Je-li členem statutárního orgánu osoba, která vykonává funkci bezplatně, nebo se jedná o čestnou funkci apod., pak se zaměstnavatel problematikou placení pojistného a plnění oznamovací povinnosti nezabývá, neboť taková osoba není ve zdravotním pojištění zaměstnancem, resp. ve zdravotním pojištění nevzniká zaměstnání.

Pokud výše odměny nedosahuje minimálního vyměřovacího základu stanoveného pro zaměstnance, musí v této souvislosti zaměstnavatel zabezpečit, aby bylo v rozhodném období kalendářního měsíce odvedeno pojistné alespoň z minimálního vyměřovacího základu 14 600 Kč za předpokladu, že tato osoba nepatří mezi výjimky, uvedené v ustanovení § 3 odst. 8 zákona č. 592/­1992 Sb.

V případech, kdy je již předem známo, že za výkon funkce bude odměna zúčtována, stává se tato osoba ve zdravotním pojištění zaměstnancem se všemi souvisejícími povinnostmi zaměstnavatele.

Kdyby byla osoba zvolena (jmenována) členem statutárního orgánu například ke dni 20. 4. 2020 s tím, že první odměna bude zúčtována až do prosince 2020, postupuje zaměstnavatel následovně:

–   přihlásí osobu u zdravotní pojišťovny kódem „P“ ke dni 20. 4. 2020,

–   osobu jako zaměstnance bude od dubna započítávat do celkového počtu zaměstnanců na měsíčně předkládaném Přehledu o platbě pojistného zaměstnavatele s nulovým vyměřovacím základem a návazně i s nulovou částkou pojistného,

–   za měsíc prosinec bude odvedeno pojistné v souladu se zákonem,

–   v každém měsíci (tedy od dubna) musí zaměstnavatel případně přihlédnout k tomu, zda musí být dodržen minimální vyměřovací základ, v dubnu pak jeho poměrná část. Minimum neřeší například tehdy, má-li k dispozici potvrzení od jiného zaměstnavatele o tom, že tento odvádí pojistné alespoň z minimálního vyměřovacího základu nebo má doklad o nároku na některou ze „státních kategorií“.

Pokud by došlo k situaci, že subjekt (dlouhodobě) neuvažuje o vyplácení odměn, přesto však je posléze členovi statutárního orgánu nějaká odměna zúčtována, přihlásí jej zaměstnavatel k 1. dni kalendářního měsíce, do kterého byla odměna zúčtována. I kdyby již žádná další odměna této osobě vyplacena nebyla, může odhlášení proběhnout až ke dni skončení výkonu funkce [blíže viz § 8 odst. 2 písm. i) zákona č. 48/­1997 Sb.].

Doplňuji, že pojistné na zdravotní pojištění se neplatí ani tehdy, pokud se osoba nepovažuje z pohledu zdravotního pojištění za zaměstnance dle ustanovení § 5 písm. a) bodů 1. – 7. zákona č. 48/­1997 Sb.

Odstavec 2

Ustanovení § 3 odst. 2 definuje okruh příjmů, nezahrnovaných do vyměřovacího základu zaměstnance z titulu zákonné výjimky. U plnění zde uvedených se jedná o výjimky, z těchto příjmů se pojistné na zdravotní pojištění neodvádí, třebaže podléhají zdanění. Neplacení pojistného vychází ze zásady, že zařazení mezi výjimky je nadřazeno zdaňování příslušného příjmu. S účinností od 1. 1. 2015 také platí, že ve věci stanovení vyměřovacího základu zaměstnance se na tyto výjimky nahlíží identicky i ve vztahu k odvodu pojistného na sociální zabezpečení a příspěvku na státní politiku zaměstnanosti, kde jsou tato plnění jako výjimky specifikována v § 5 odst. 2 zákona č. 589/­1992 Sb., ve znění pozdějších předpisů.

Zaměstnavatel tak do vyměřovacího základu zaměstnance nezahrne:

a)  náhrady škody podle zákoníku práce a právních předpisů upravujících služební poměry

Pokud by však zaměstnavatel poskytnul zaměstnanci náhradu škody ve vyšší hodnotě, než v jaké je například podle zákoníku práce povinen, rozdíl mezi částkou, kterou je povinen poskytnout a částkou, kterou zaměstnanci skutečně poskytnul, by zahrnul do vyměřovacího základu zaměstnance.

b)  odstupné a další odstupné, odchodné a odbytné poskytovaná na základě zvláštních právních předpisů (například podle zákoníku práce) a odměna při skončení funkčního období náležející podle zákona o obcích, krajích a hlavním městě Praze

Aby se pojistné z odstupného, dalšího odstupného, odchodného a odbytného nezahrnovalo do vyměřovacího základu zaměstnance, musí být zúčtováno v souladu s obecně závaznými právními předpisy, konkrétně v případě odstupného pak podle zákoníku práce. Pokud by zaměstnavatel zúčtoval zaměstnanci plnění, které by nazval odstupným, přičemž by se nejednalo o odstupné, na které vznikl nárok podle zákoníku práce, podléhalo by toto plnění odvodu pojistného.

border-right:none;padding:0cm 0cm 0cm 0cm'>

?  Příklad 1

Zaměstnavatel se ruší, proto se zaměstnancem rozvázal pracovní poměr výpovědí podle § 52 písm. a) zákoníku práce a zúčtoval mu odstupné ve výši pětinásobku průměrného výdělku.

Zákoník práce hovoří v ustanovení § 67 odst. 1 o tom, že dochází-li k rozvázání pracovního poměru výpovědí danou zaměstnavatelem z důvodů uvedených v § 52 písm. a) až c) nebo dohodou z týchž důvodů, přísluší zaměstnanci při skončení pracovního poměru odstupné ve výši nejméně jednonásobku až trojnásobku průměrného výdělku podle délky trvání pracovního poměru. Protože se připouští odstupné i ve vyšším počtu násobků průměrného výdělku, nezahrnuje se celková zúčtovaná částka odstupného do vyměřovacího základu zaměstnance.

border-right:none;padding:0cm 0cm 0cm 0cm'>

?  Příklad 2

Zaměstnavatel rozvázal se zaměstnancem pracovní poměr dohodou a poskytnul mu odstupné ve výši dvanáctinásobku průměrného výdělku podle § 52 písm. d) zákoníku práce.

Ani v tomto případě se nebude odstupné zahrnovat do vyměřovacího základu zaměstnance, neboť bylo zúčtováno na základě podmínek uvedených v § 67 odst. 2 zákoníku práce.

border-right:none;padding:0cm 0cm 0cm 0cm'>

?  Příklad 3

Zaměstnavatel rozvázal se zaměstnancem pracovní poměr dohodou podle § 52 písm. e) zákoníku práce a v souladu s vnitřním předpisem mu poskytnul plnění ve výši trojnásobku průměrného výdělku. Ve smyslu již citovaného ustanovení § 67 odst. 1 a odst. 2 zákoníku práce se v tomto případě nejedná o odstupné, na které vznikl nárok podle zákoníku práce [písmeno e) není v těchto zákonných ustanoveních vyjmenováno], proto se takto zúčtované „odstupné“ zahrne do vyměřovacího základu zaměstnance.

Odstupné, na které vznikl nárok podle § 52 písm. a) – d) zákoníku práce, je odstupným nárokovým, nepodléhajícím odvodům pojistného na zdravotní a sociální pojištění. Není přitom rozhodující, zda se jedná pouze o minimální nárokové odstupné nebo o odstupné zvýšené na základě vnitřního předpisu, kolektivní smlouvy nebo dohodou mezi zaměstnavatelem a zaměstnancem.

-

Splatnost odstupného je upravena v § 67 odst. 4 zákoníku práce. Odstupné je zaměstnavatel povinen zaměstnanci vyplatit po skončení pracovního poměru v nejbližším výplatním termínu určeném u zaměstnavatele pro výplatu mzdy nebo platu, pokud se písemně nedohodne se zaměstnancem na výplatě odstupného v den skončení pracovního poměru nebo na pozdějším termínu výplaty. Pro účely odstupného se průměrným výdělkem rozumí průměrný měsíční výdělek.

Je-li uvolněnému funkcionáři vyplácena odměna při skončení funkčního období (náležející podle zákonů č. 128/­2000 Sb., 129/­2000 Sb. a 131/­2000 Sb., všechny ve znění pozdějších předpisů), je tato osoba považována za zaměstnance ještě v těch kalendářních měsících, za které je odměna zúčtována, neboť tento příjem je zdaňován podle § 6 ZDP. Protože je tato odměna osvobozena od placení pojistného na zdravotní pojištění [§ 3 odst. 2 písm. b) zákona č. 592/­1992 Sb.], povinnost placení pojistného nevzniká – za dané situace však musí být ve zdravotním pojištění respektován minimální vyměřovací základ.

c)  věrnostní přídavek horníků

V tomto případě se jedná o výjimku podle právní normy č. 62/­1983, uvedenou v zákoně č. 592/­1992 Sb. již dlouhodobě.

d)  plnění, které bylo poskytnuto poživateli starobního důchodu nebo invalidního důchodu pro invaliditu třetího stupně po uplynutí jednoho roku ode dne skončení zaměstnání

Zúčtované plnění se nezahrne do vyměřovacího základu zaměstnance tehdy, pokud je poskytnuto poživateli pouze některého z těchto dvou druhů důchodů za podmínky, že bylo z časového hlediska poskytnuto po uplynutí jednoho roku ode dne skončení zaměstnání. V této souvislosti také platí, že poživatelem důchodu musí být osoba v době, kdy jí bylo plnění poskytnuto, nikoli v době, kdy došlo ke skončení zaměstnání.

Uvedené podmínky jsou splněny například v situaci, kdy:

–   zaměstnání skončilo dne 31. 12. 2019,

–   pojištěnci byl přiznán starobní důchod v květnu 2020 a

–   odměna bude zúčtována do prosince 2020 a vyplacena (neboli poskytnuta) v lednu 2021.

e)  jednorázová sociální výpomoc poskytnutá zaměstnanci k překlenutí jeho mimořádně obtížných poměrů vzniklých v důsledku živelní pohromy, požáru, ekologické nebo průmyslové havárie nebo jiné mimořádně závažné události

Pro nezahrnutí plnění tohoto charakteru do vyměřovacího základu zaměstnance musí být současně splněny dvě podmínky:

1. musí se jednat o plnění jednorázové a

2. mimořádně obtížné poměry zaměstnance vznikly jako bezprostřední následek některé z uvedených událostí

Kdyby však bylo takové plnění poskytnuto opakovaně nebo pokud by byla z důvodu jedné sociální události postupně poskytnuta dvě různá plnění, nesplňovalo by druhé plnění podmínku jednorázovosti a podléhalo by povinnosti odvodu pojistného.

Odstavec 3

Do vyměřovacího základu se zahrnují i příjmy zúčtované zaměstnanci po skončení zaměstnání. Podle tohoto odstavce 3 platí, že pro stanovení vyměřovacího základu zaměstnance, kterému byly zúčtovány příjmy po skončení zaměstnání, se použijí odstavce 1 a 2 obdobně. To znamená, že z příjmů zúčtovaných po skončení zaměstnání se pojistné buď odvede (jedná-li s příjmy podle § 3 odstavce 1) nebo neodvede (pokud se jedná o příjmy podle § 3 odstavce 2).

V případě odměny zúčtované po skončení zaměstnání se vychází z těchto zásad:

–   pojistné se odvádí. V této souvislosti registrujeme v podstatě jedinou výjimku, kdy se do vyměřovacího základu zaměstnance nezahrnuje plnění, které bylo poskytnuto poživateli starobního důchodu nebo invalidního důchodu pro invaliditu třetího stupně za podmínky uvedené v ustanovení § 3 odst. 2 písm. d) zákona č. 592/­1992 Sb.,

–   vyměřovacím základem pro odvod pojistného je dosažená výše příjmu (odměny). V tomto případě se nejedná o příjem zaměstnance a minimální vyměřovací základ dle ustanovení § 3 odst. 4 a 6 zákona č. 592/­1992 Sb., nýbrž o příjem zúčtovaný po skončení zaměstnání. Osoba již není zaměstnancem, takže v případě odměny nižší než minimální mzda není důvod k dopočtu. Kromě toho pojištěnec už má, resp. by měl mít, řešené zdravotní pojištění jiným způsobem, takže k případnému provádění dopočtu není objektivně důvod.

–   v měsíci, do kterého je odměna zúčtována, se osoba jako zaměstnanec nepřihlašuje, protože fakticky není zaměstnancem zaměstnavatele, který příjem zúčtoval. Přehled o platbě pojistného zaměstnavatele za tento měsíc se k příjmům ostatních zaměstnanců připočtou výše odměny jako vyměřovací základ a příslušné pojistné. Kdyby například skončilo zaměstnání jediného zaměstnance k 31. 3. a do dubna by mu byla zúčtována odměna 10 000 Kč, uvedl by zaměstnavatel na Přehledu za duben:

–   úhrn vyměřovacích základů: 10 000 Kč,

–   výše pojistného: 1 350 Kč,

–   počet zaměstnanců: 0

Je pravdou, že v případě odměny zúčtované po skončení zaměstnání může dojít k tomu, že v měsíci, do kterého je odměna zúčtována, je bývalý zaměstnanec již pojištěn u jiné zdravotní pojišťovny, než u které byl pojištěn v době, kdy zaměstnání trvalo. Z tohoto důvodu by si měl zaměstnavatel vždy prověřit, zda bývalý zaměstnanec nezměnil zdravotní pojišťovnu, protože taková informace se k zaměstnavateli nemusela dostat. I v případě placení pojistného z příjmu zúčtovaného po skončení zaměstnání se vychází ze zásady, že pojistné se odvádí ve prospěch té zdravotní pojišťovny, u které je tato osoba pojištěna v měsíci, do kterého je odměna zúčtována.

border-right:none;padding:0cm 0cm 0cm 0cm'>

?  Příklad 1

Zaměstnanec skončil zaměstnání dne 30. 4. 2020. Dne 26. 6. 2020 mu byl přiznán starobní důchod. Do září 2020 mu zaměstnavatel zúčtoval odměnu 10 000 Kč.

Zaměstnavatel odhlásil osobu jako zaměstnance ke dni 30. 4. 2020. Následně bylo povinností pojištěnce doložit zdravotní pojišťovně rozhodnutím ČSSZ o přiznání starobního důchodu.

Protože osoba již není v měsíci zúčtování odměny (září) zaměstnancem, nevzniká bývalému zaměstnavateli na základě této skutečnosti povinnost přihlašovat bývalého zaměstnance u zdravotní pojišťovny ani započítávat za září tuto osobu do počtu zaměstnanců v měsíčně předkládaném Přehledu o platbě pojistného zaměstnavatele. Nicméně částky vyměřovacího základu (10 000 Kč) a pojistného (1 350 Kč) odvodu pojistného za měsíc září podléhají.

Ze zúčtované odměny se v každém případě odvede pojistné na zdravotní pojištění. Výše uvedenou výjimku, deklarovanou v ustanovení § 3 odst. 2 písm. d) z. č. 592/­1992 Sb., nelze v tomto případě uplatnit, jelikož odměna nebyla poskytnuta po uplynutí jednoho roku ode dne skončení zaměstnání.

border-right:none;padding:0cm 0cm 0cm 0cm'>

?  Příklad 2

Pro zaměstnance platí ustanovení o minimálním vyměřovacím základu a jeho příjem na dohodu o pracovní činnosti (jediné zaměstnání) je od ledna 2020 do dubna 2020 následující:

leden: 12 000 Kč

únor: 13 600 Kč

březen: 2 900 Kč (nemoc)

duben: 14 000 Kč

květen 2 000 Kč (odměna po skončení dohody)

V souvislosti s odvodem pojistného a plněním oznamovací povinnosti postupuje zaměstnavatel takto:

1. v měsících lednu, únoru a dubnu provede dopočet a doplatek pojistného do minimálního vyměřovacího základu. Zaměstnanec bude přihlášen ke dni, ve kterém začne pracovat.

2. jelikož příjem v březnu není alespoň 3 000 Kč, provede zaměstnavatel na tento měsíc odhlášení osoby jako zaměstnance. Použije kódy „O“ k 29. 2. a následně „P“ k 1. 4. Posléze oznámí ukončení zaměstnání kódem „O“ k 30. 4.

3. z odměny 2 000 Kč, zúčtované do května, odvede zaměstnavatel pojistné 270 Kč, osobu jako zaměstnance na květen nepřihlašuje

Zaměstnavatel může pojištěnce upozornit, že v měsíci březnu nemá řešené zdravotní pojištění tímto zaměstnáním na dohodu o pracovní činnosti. Situaci lze vyřešit tím způsobem, že se pojištěnec na tento měsíc přihlásí u zdravotní pojišťovny jako osoba bez zdanitelných příjmů a zaplatí pojistné 1 971 Kč. Pokud by byl v březnu příjemcem nemocenských dávek, doložil by tuto skutečnost (dokladem z OSSZ) zdravotní pojišťovně, která by jej zaevidovala jako osobu, za kterou platí pojistné stát, a pojištěnec by si tak nemusel platit pojistné jako osoba bez zdanitelných příjmů.

Podívejme se na postup při řešení minimálního vyměřovacího základu zaměstnance při existenci jiných okolností.

V měsících lednu, únoru a dubnu 2020 by zaměstnavatel dopočet do minima 14 600 Kč neprováděl v těchto situacích:

1. zaměstnanec by měl ještě jiného zaměstnavatele, který by potvrzením doložil, že za něj odvádí pojistné alespoň z minimálního vyměřovacího základu

2. zaměstnanec by v jiném zaměstnání dosáhl příjmu, který by v součtu s příjmem na dohodu o pracovní činnosti zajistil dodržení minimálního vyměřovacího základu – takže by například třeba postačoval příjem u jiného zaměstnavatele na základě pracovní smlouvy formou zkráceného pracovního úvazku ve výši alespoň 2 600 Kč (s dopočtem do minima například tímto jiným zaměstnavatelem v březnu). Zaměstnavatelé by si navzájem vydokladovali výši příjmu v daném měsíci a žádný z nich by neprováděl dopočet do minimálního vyměřovacího základu.

3. zaměstnanec by zároveň podnikal jako OSVČ s placením alespoň minimálních záloh, což by zaměstnavateli dokladoval čestným prohlášením. Tato podmínka je splněna i v situaci, kdy jsou OSVČ zákonem č. 134/­2020 Sb. zálohy za březen – srpen 2020 až do výše minimální zálohy odpuštěny (neplatí se).

4. zaměstnanec by spadal do některé ze skupin osob, pro které minimální vyměřovací základ neplatí podle ustanovení § 3 odst. 8 zákona č. 592/­1992 Sb.

Poznámka

Pokud by byla splněna resp. využita alespoň jedna z těchto čtyř možností, nebyl by pojištěnec v březnu osobou bez zdanitelných příjmů.

border-right:none;padding:0cm 0cm 0cm 0cm'>

?  Příklad 3

Na období 6. až 20. února 2020 byla uzavřena dohoda o provedení práce s příjmem 8 900 Kč. Do května je zúčtována dodatečná odměna související s výkonem činnosti na základě této dohody ve výši 1 000 Kč a stejně vysoká dodatečná odměna je zúčtována i do června.

Podmínka dosažení započitatelného příjmu je splněna až po zúčtování odměny do června. Zaměstnavatel dodatečně předloží zdravotní pojišťovně formulář Hromadné oznámení zaměstnavatele za únor, na kterém oznámí vznik a zánik zaměstnání a opravný Přehled o platbě pojistného zaměstnavatele za únor, ve kterém navýší počet zaměstnanců.

Dodatečně zúčtované odměny v celkové výši 2 000 Kč budou společně s původně zúčtovanou částkou 8 900 Kč zahrnuty do úhrnu příjmů za červen a prostřednictvím zaměstnavatele bude odvedeno pojistné z částky 10 900 Kč.

Z uvedeného vyplývá pro zaměstnavatele povinnost průběžně sledovat a vyhodnocovat i příjmy zúčtované zaměstnancům po skončení dohody o provedení práce.

-

Konkurenční doložka

K ochraně oprávněných zájmů zaměstnavatele slouží institut konkurenční doložky za podmínek definovaných v § 310 zákoníku práce. Po odchodu určitých (zpravidla klíčových) zaměstnanců se totiž zaměstnavatel potřebuje v určitých případech chránit před možným konkurenčním zneužitím poznatků, informací a údajů, k nimž měl zaměstnanec přístup v souvislosti s výkonem svého zaměstnání u tohoto zaměstnavatele. Sjednáním konkurenční doložky se tak zaměstnavatel snaží chránit své know-how před jeho možným zneužitím ze strany potenciální konkurence, které mu může vzniknout prostřednictvím jeho bývalých zaměstnanců. Konkurenční doložku lze uzavřít, jestliže je možné od zaměstnance spravedlivě požadovat, aby se zdržel výkonu výdělečné činnosti, která by měla soutěžní povahu vůči zaměstnavateli nebo by byla shodná s předmětem jeho činnosti, nebo kdyby využití poznatků zaměstnance konkurencí mohlo závažným způsobem ztížit zaměstnavateli jeho činnost.

Byla-li sjednána konkurenční doložka, pak se zaměstnanec zavazuje, že se po určitou dobu po skončení zaměstnání, nejdéle však po dobu 1 roku, zdrží výkonu výdělečné činnosti, která by byla shodná s předmětem činnosti zaměstnavatele nebo která by měla vůči němu soutěžní povahu. Součástí konkurenční doložky je závazek zaměstnavatele, že zaměstnanci poskytne přiměřené peněžité vyrovnání, nejméně však ve výši jedné poloviny průměrného měsíčního výdělku za každý měsíc plnění závazku. Peněžité vyrovnání je splatné pozadu za měsíční období, pokud se smluvní strany nedohodnou na jiné době splatnosti. Dohodnout lze například i úhradu všech peněžitých vyrovnání za všechny měsíce najednou.

Důležité

     Konkurenční doložku lze dojednat již při vzniku nebo ještě před vznikem pracovního poměru. Konkurenční doložka může být sjednána současně se zkušební dobou nebo ve zkušební době. Musí být uzavřena písemně, jinak je neplatná. Ujednání o konkurenční doložce se může stát součástí pracovní smlouvy, ale lze ji sjednat i v samostatné smlouvě.

Zákoník práce nevymezuje sjednání konkurenční doložky např. vykonávaným druhem práce nebo zastávanou pracovní pozicí, ale významem informací získávaných při výkonu práce. Posouzení toho, zda informace, poznatky, znalosti pracovních a technologických postupů jsou tak významné, že mohou být důvodem sjednání konkurenční doložky, bude vždy záležet na posouzení konkrétních okolností daného případu. Sjednání konkurenční doložky se nejčastěji týká vedoucích manažerských postů či na míst specialistů, kde se předpokládá důkladné obeznámení zaměstnance s předmětem činnosti zaměstnavatele.

Při vyplácení konkurenční doložky platí pro zaměstnavatele ve zdravotním pojištění tyto podmínky:

– toto plnění má povahu příjmu zúčtovaného zaměstnavatelem zaměstnanci po skončení zaměstnání podle § 3 odst. 3 zákona č. 592/­1992 Sb., proto se pojistné na zdravotní pojištění odvádí,

– protože se jedná o bývalého zaměstnance (tedy o osobu, která již není zaměstnancem zaměstnavatele), nezapočítává se v měsících vyplácení tohoto plnění do počtu zaměstnanců na měsíčně předkládaném Přehledu o platbě pojistného zaměstnavatele, nicméně částky vyměřovacího základu a pojistného na Přehled patří,

– na základě této skutečnosti nemá osoba v příslušném měsíci řešen svůj pojistný vztah, což znamená, že musí být v daném kalendářním měsíci evidována u zdravotní pojišťovny (třeba i jen jeden den tohoto měsíce) buď jako zaměstnanec, nebo OSVČ – s respektováním podmínek konkurenční doložky, nebo jako osoba, za kterou je plátcem pojistného stát. Není-li využita některá z těchto možností, stává se příjemce plnění z titulu konkurenční doložky na příslušný kalendářní měsíc osobou bez zdanitelných příjmů s povinností zaplatit v roce 2020 pojistné v částce 1 971 Kč. Alternativně lze otázku pojistného vztahu vyřešit tím způsobem, že se osoba odhlásí z českého systému veřejného zdravotního pojištění, kdy nejčastěji využívanými možnostmi vynětí z tohoto systému jsou výkon výdělečné činnosti v zahraničí ve smyslu koordinačních nařízení Evropské unie nebo dlouhodobý pobyt v zahraničí.

Problematika konkurenční doložky se často týká zaměstnanců s vyššími příjmy. Připomínám, že v letech 2013 a 2014 nebyla ve zdravotním pojištění účinná ustanovení řešící maximální vyměřovací základ zaměstnance i osoby samostatně výdělečně činné, počínaje rozhodným obdobím kalendářního roku 2015 je maximum zcela zrušeno. To znamená, že pro odvod pojistného není nadále stanovena ve zdravotním pojištění horní hranice a pojistné se odvádí z každého (jakkoli vysokého) příjmu.

S pedagogickými pracovníky škol a školských zařízení zřizovaných Ministerstvem školství, mládeže a tělovýchovy, krajem, obcí a dobrovolným svazkem obcí, jehož předmětem činnosti jsou úkoly v oblasti školství, a pedagogickými pracovníky v zařízeních sociálních služeb, jakož i s úředníky územních samosprávných celků nelze konkurenční doložku sjednat.

Odstavec 4 a odstavec 6

Minimální mzda jako minimální vyměřovací základ zaměstnance představuje ve zdravotním pojištění důležitou hodnotu, od které se v mnoha situacích odvíjí placení pojistného jak zaměstnavatelem, tak zaměstnancem. Současně platí, že pokud ve zdravotním pojištění hradí pojistné zaměstnanec (resp. je mu zaměstnavatelem sraženo), pak tyto platby probíhají zásadně prostřednictvím zaměstnavatele, zaměstnanec si sám žádné pojistné neplatí. Kromě zaměstnání má minimální mzda přímý vliv i na placení pojistného osobami bez zdanitelných příjmů.

Institut minimálního vyměřovacího základu zaměstnance (i OSVČ) byl do právní úpravy začleněn již od počátku fungování systému veřejného zdravotního pojištění, tedy od 1. 1. 1993, a to s tím záměrem, aby (velmi) nízké příjmy neměly ve svém důsledku negativní dopad na naplňování příjmové stránky systému. Minimální mzda jako minimální vyměřovací základ zaměstnance se v průběhu uplynulých let průběžně zvyšovala, naposledy k 1. lednu 2020 na částku 14 600 Kč.

V lednu roku 2020 Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky zamítla návrh na zrušení minimálního vyměřovacího základu u zaměstnanců (sněmovní tisk č. 162).

Podívejme se blíže na některé oblasti, ve kterých právě hraje roli minimální mzda jako minimální vyměřovací základ zaměstnance.

V právních podmínkách roku 2020 musí zaměstnavatel zabezpečit odvod pojistného alespoň z minima 14 600 Kč, případně alespoň z jeho poměrné části, zejména při:

a)  provádění dopočtu (a následného doplatku) pojistného do minimálního vyměřovacího základu u těch zaměstnanců, jejichž příjem je nižší než minimální mzda 14 600 Kč, případně je nulový. To znamená, že se nejedná o zaměstnance, u kterých není stanoven minimální vyměřovací základ dle ustanovení § 3 odst. 8 zákona č. 592/­1992 Sb. Doplatek do minima platí standardně zaměstnanec.

border-right:none;padding:0cm 0cm 0cm 0cm'>

?  Příklad 1

Zaměstnanec pracuje na základě pracovní smlouvy na zkrácený pracovní úvazek na dobu určitou do 31. 8. 2020 s měsíčním hrubým příjmem 13 600 Kč.

Ještě v roce 2019 byla vyměřovacím základem zaměstnance částka příjmu 13 600 Kč. Ve vazbě na výši minimální mzdy od 1. 1. 2020 odvede zaměstnavatel doplatek pojistného ve výši 13,5 % z částky:

(14 600 – 13 600) × 0,135 = 135 Kč

Zaměstnavatel odvede celkové pojistné ve výši 0,135 × 14 600 = 1 971 Kč

Zaměstnanci strhne z platu 1/3 pojistného ze skutečně dosaženého příjmu:

(13 600 × 0,135): 3 = 612 Kč

a dále výše uvedený doplatek pojistného, tedy celkem: 612 + 135 = 747 Kč

Ze svých prostředků pak zaplatí zaměstnavatel 1 971 – 747 = 1 224 Kč

border-right:none;padding:0cm 0cm 0cm 0cm'>

?  Příklad 2

Zaměstnanci bylo poskytnuto po celý kalendářní měsíc neplacené volno.

Zaměstnavatel odvede pojistné z částky minimálního vyměřovacího základu 14 600 Kč ve výši 1 971 Kč, kdy celou částku uhradí zaměstnanec prostřednictvím zaměstnavatele dle § 3 odst. 10 zákona č. 592/­1992 Sb.

V tomto případě je příjem zaměstnance nulový, a jelikož musí být minimum dodrženo, odvede se minimální pojistné. Částku 1 971 Kč uhradí zaměstnanec zaměstnavateli po dohodě buď v hotovosti do pokladny anebo bezhotovostně převodem na účet a zaměstnavatel návazně toto pojistné poukáže v rámci hromadné platby pojistného za všechny zaměstnance za příslušný kalendářní měsíc.

-

b)  provádění dopočtu a doplatku pojistného do minima, kdy doplatek hradí zaměstnavatel ve smyslu ustanovení § 207 až 209 zákoníku práce – především se (v důsledku pandemie koronaviru) jedná o aktuální situace, kdy zaměstnavatel nemá pro zaměstnance práci a z tohoto důvodu zaměstnanci třeba zůstanou doma s náhradou mzdy, sníží se rozsah pracovních úvazků apod.

border-right:none;padding:0cm 0cm 0cm 0cm'>

?  Příklad 3

Hrubý příjem zaměstnance činil od ledna 2020 částku 23 000 Kč. Z důvodu výrazného poklesu odbytu se zaměstnavatel dohodl s odborovou organizací o poskytování náhrady mzdy od dubna 2020 ve výši 60 % průměrného výdělku. Z tohoto důvodu činí hrubá mzda zaměstnance 13 800 Kč.

Vztahuje-li se na zaměstnance povinnost odvodu pojistného alespoň z minimálního vyměřovacího základu, je postup zaměstnavatele následující:

Prostřednictvím zaměstnavatele se odvede doplatek pojistného ve výši 13,5 % z rozdílové částky 800 Kč:

(14 600 – 13 800) × 0,135 = 108 Kč (hradí dle výše uvedeného zaměstnavatel)

Zaměstnavatel odvede pojistné v celkové výši:
0,135 × 14 600 = 1 971 Kč

Zaměstnanci strhne z platu 1/3 pojistného ze skutečně dosaženého příjmu

13 800 × 0,135 

————————= 621 Kč

          3

což představuje celkovou platbu zaměstnance.

Ze svých prostředků pak zaplatí zaměstnavatel:

2/3 pojistného z hrubé mzdy 13 800 Kč, tj. 1 242 Kč

a dále doplatek pojistného 108 Kč, tj. celkem 1 350 Kč

Jinak také řečeno, pokud činí vyměřovací základ zaměstnance alespoň 24 334 Kč, je při poskytované náhradě mzdy ve výši 60 % průměrného výdělku dodržen minimální vyměřovací základ a při odvodu pojistného tak zaměstnavatel žádný doplatek neprovádí.

Úplně stejně by zaměstnavatel postupoval například tehdy, pokud by zaměstnanec:

-  pracoval na zkrácený pracovní úvazek

-  měl v daném kalendářním měsíci neplacené volno nebo vykázanou neomluvenou absenci (bez ohledu na rozsah těchto nepřítomností zaměstnance v práci)

-  pracoval na dohodu o pracovní činnosti nebo na dohodu o provedení práce, což by bylo jeho jediné zaměstnání

-  současně podnikal jako OSVČ a podnikatelská činnost by byla vedlejším zdrojem jeho příjmů apod.

-

c)  provádění dopočtu za situace, kdy má zaměstnanec více zaměstnavatelů

border-right:none;padding:0cm 0cm 0cm 0cm'>

?  Příklad 4

Zaměstnankyně pracuje jako uklízečka u třech zaměstnavatelů, kde si měsíčně vydělá 6 000 Kč, 4 000 Kč a 2 000 Kč (nejedná se o dohody). Žádný další příjem nemá, nepodniká, není vedena u zdravotní pojišťovny v kategorii, za kterou hradí pojistné stát, tudíž se na ni vztahuje povinnost odvodu pojistného alespoň z minimálního vyměřovacího základu 14 600 Kč. Pro účel dopočtu do zákonného minima je v této záležitosti pověřen zaměstnavatel s nejvyšším příjmem.

Zaměstnavatel s příjmem 6 000 Kč si vyžádá od zbývajících dvou zaměstnavatelů doklad o výši příjmu v každém kalendářním měsíci, za který bude dopočet provádět. Odvod pojistného vypočteme následovně:

Zaměstnavatel, u kterého má pracovnice příjem 6 000 Kč, primárně vypočítá pojistné z tohoto příjmu ve výši 810 Kč. Zaměstnankyni se strhne 270 Kč, zaměstnavatel hradí 540 Kč. Protože je tento zaměstnavatel pověřen odvodem doplatku pojistného do minimálního vyměřovacího základu, zaplatí zaměstnankyně prostřednictvím zaměstnavatele ještě pojistné z rozdílové částky 2 600 Kč [14 600 – (6 000 + 4 000 + 2 000)], ve výši 351 Kč. Z úhrnné částky pojistného 1 161 Kč (13,5 % z částky 8 600 Kč) bude zaměstnankyni sraženo 621 Kč (270 + 351), zaměstnavatel odvede 540 Kč.

U ostatních dvou zaměstnavatelů bude odvod pojistného podstatně jednodušší, neboť tito odvedou pojistné ze skutečně dosaženého příjmu:

Vyměřovací základ 4 000 Kč, celkové pojistné 540 Kč, srážka zaměstnanci 180 Kč, platba zaměstnavatele 360 Kč.

Vyměřovací základ 2 000 Kč, celkové pojistné 270 Kč, srážka zaměstnanci 90 Kč, platba zaměstnavatele 180 Kč.

Zdůrazňuji, že u zaměstnance probíhají veškeré platby zásadně prostřednictvím zaměstnavatele, zaměstnanec si sám žádné pojistné neplatí.

Pro účel dopočtu a doplatku si může zaměstnanec zvolit libovolného zaměstnavatele, nemusí to být nutně zaměstnavatel s nejvyšším příjmem. Tato okolnost, tedy provádění dopočtu a doplatku pojistného do zákonného minima, může být i součástí podmínek dohodnutých v uzavřeném pracovněprávním vztahu.

-

d)  dopočtu pojistného do poměrné části minimálního vyměřovacího základu podle § 3 odst. 9 a odst. 10 zákona č. 592/­1992 Sb. – viz komentář k odstavci 9

e)  odvodu pojistného v případě poskytnutého neplaceného volna nebo při vykázané neomluvené absenci – pokud pro zaměstnance platí ustanovení o povinnosti odvodu pojistného alespoň z minimálního vyměřovacího základu, musí být toto minimum zaměstnavatelem dodrženo, v podstatě bez ohledu na rozsah těchto nepřítomností zaměstnance v práci – blíže příklad č. 2

f) řešení přečerpané dovolené, kdy musí být zákonem stanovené minimum dodrženo i tehdy, pokud je zaměstnanci v daném kalendářním měsíci odúčtována náhrada mzdy z titulu přečerpané dovolené

border-right:none;padding:0cm 0cm 0cm 0cm'>

?  Příklad 5

Zaměstnanec končí po dohodě pracovní poměr k 30. 6. 2020, přičemž přečerpal zákonný nárok na dovolenou o deset dnů, za které byla zúčtována náhrada mzdy ve výši 12 800 Kč. Hrubý příjem za červen činí 28 000 Kč.

Dny přečerpané dovolené se vykazují jako dny neplaceného volna, za které se pojistné od 1. 1. 2015 již neplatí. Při výpočtu výše pojistného za měsíc červen zaměstnavatel odúčtuje náhradu mzdy 12 800 Kč a odvede pojistné z vyměřovacího základu 15 200 Kč.

Hrubá mzda 28 000 Kč

Náhrada mzdy za 10 dnů přečerpané dovolené          -12 800 Kč

Rozdíl .... 15 200 Kč

Kdyby byl výsledný příjem nižší než 14 600 Kč, provedl by zaměstnavatel za červen dopočet a doplatek pojistného do minima 14 600 Kč.

-

g)  neplatném rozvázání pracovního poměru

Bude-li soudem o zaměstnancem podané žalobě rozhodnuto v jeho prospěch, řeší zaměstnavatel ve zdravotním pojištění v návaznosti na neplatné rozvázání pracovního poměru následující.

1. Dodatečně přihlásí zaměstnance

Zaměstnavatel musí zabezpečit kontinuální návaznost resp. pokračování zaměstnání, proto je povinen zaměstnance na období neplatné výpovědi dodatečně se zpětnou platností přihlásit. Pokud byl zaměstnanec odhlášen u zdravotní pojišťovny například k datu 31. 3. 2017, musí jej zaměstnavatel se zpětnou platností přihlásit u zdravotní pojišťovny prostřednictvím formuláře Hromadné oznámení zaměstnavatele kódem „P“ k datu 1. 4. 2017.

2. Odvede pojistné z přiznané náhrady mzdy

Přiznaná náhrada mzdy, zúčtovaná v souvislosti s neplatným rozvázáním pracovního poměru, je příjmem zaměstnance ze závislé činnosti zdaňovaným podle § 6 ZDP, a tudíž podléhá povinnosti odvodu pojistného na zdravotní pojištění.

Náhrada mzdy, kterou je zaměstnavatel povinen při neplatnosti rozvázání pracovního poměru zaměstnanci uhradit, se do vyměřovacího základu zaměstnance započítává v tom měsíci, do kterého byla zaměstnanci zúčtována. V této souvislosti je však zapotřebí mít na zřeteli, že vyměřovacím základem je hrubá částka tohoto zaměstnancova příjmu. Pokud totiž má být podle rozhodnutí soudu zúčtována a vyplacena v příslušném kalendářním měsíci zaměstnanci určitá částka, může se jednat o čistý příjem, snížený o zákonné odvody. Za této situace pak musí zaměstnavatel nejprve vypočítat z položky čistého příjmu hrubý příjem a z něho pak sazbou 13,5 % stanovit výši pojistného na zdravotní pojištění. V tomto případě se pojistné platí standardním způsobem, to znamená, že jedna třetina je sražena zaměstnanci a dvě třetiny platí zaměstnavatel.

border-right:none;padding:0cm 0cm 0cm 0cm'>

?  Příklad 6

Za období trvání neplatné výpovědi byla zaměstnanci v hrubém přiznána náhrada mzdy v úhrnné výši 828 660 Kč.

Částka 828 660 Kč podléhá povinnosti odvodu pojistného za ten kalendářní měsíc, do kterého je zúčtována. To znamená, že z částky pojistného 111 870 Kč (13,5 % z 828 660 Kč – po zaokrouhlení na celou korunu směrem nahoru) bude zaměstnanci sražena jedna třetina 37 290 Kč, zaměstnavatel hradí dvě třetiny 74 580 Kč.

-

3. Provede (mimo zákonných výjimek) doplatek pojistného do zákonného minima

Pokud by se na zaměstnance (a zaměstnavatele jako plátce pojistného) vztahovala za celé období neplatné výpovědi povinnost dodržet při odvodu pojistného minimální vyměřovací základ, musel by zaměstnavatel provést úhradu minimální částky pojistného za každý kalendářní měsíc tohoto období. Jelikož se jedná o překážku v práci na straně zaměstnavatele, platil by celou částku pojistného zaměstnavatel. Z částky pojistného uhrazeného v minimální výši za uvedené měsíce (tedy de facto opožděně) se odvíjí i penále, o jehož prominutí může zaměstnavatel požádat prostřednictvím institutu odstranění tvrdosti – viz dále.

Tato podmínka platí pro osoby (a zaměstnavatele), na které se vztahuje povinnost dodržet při odvodu pojistného minimální vyměřovací základ. Kromě odvodu pojistného ze zúčtované náhrady mzdy (viz výše) tak musí zaměstnavatel zajistit dodržení minimálního vyměřovacího základu za období neplatné výpovědi, tedy v těch měsících, na které zaměstnance dodatečně se zpětnou platností přihlašuje.

Právní úprava zdravotního pojištění připouští situace, kdy zaměstnavatel doplatek pojistného do zákonného minima uhradit nemusí.

Doplatek minimálního pojistného za jednotlivé kalendářní měsíce se netýká osob, které:

a)  nemusejí dodržet při odvodu pojistného minimální vyměřovací základ ve smyslu ustanovení § 3 odst. 8 zákona č. 592/­1992 Sb. (například se jedná o osoby, za které je plátcem pojistného stát, dle § 7 odst. 1 zákona č. 48/­1997 Sb.)

b)  byly v uvedeném období zaměstnány v zaměstnání zakládajícím účast na zdravotním pojištění s příjmem alespoň na úrovni minimální mzdy. Také se mohlo jednat o situaci, kdy byl pojištěnci zúčtován dalším zaměstnavatelem příjem, který zakládal povinnost placení pojistného, a tento příjem dosahoval/nedosahoval minimální mzdy. Kdyby měl pojištěnec po období trvání neplatné výpovědi od 1. 4. 2017 příjem u jiného zaměstnavatele například 12 000 Kč (na základě pracovní smlouvy nebo některé z dohod o pracích konaných mimo pracovní poměr), pak by zaměstnavatel, který prohrál soudní spor:

–  prováděl doplatek do minimálního vyměřovacího základu od ledna 2018 (minimální mzda činila v roce 2018 částku 12 200 Kč), jakož i v letech 2019 a 2020,

–  neprováděl žádný doplatek do prosince 2017, protože částkou příjmu 12 000 Kč by byl minimální vyměřovací základ dodržen (minimální mzda činila v roce 2017 částku 11 000 Kč)

c)  po uvedené období podnikaly a platily si alespoň minimální zálohy jako OSVČ, neboli v souběhu se zaměstnáním byla samostatná výdělečná činnost pojištěnce hlavním zdrojem jeho příjmů (tato podmínka je splněna i při odpuštění záloh OSVČ až do výše minimální zálohy za březen – srpen 2020, tj. v situaci, kdy OSVČ po toto období zálohy neplatí)

Ve všech situacích platí, že postup zaměstnavatele musí být doložen příslušným dokladem, který bude předložen i případné kontrole ze zdravotní pojišťovny.

4. Podá opravné Přehledy

Protože zpětně dochází ke změně v počtu zaměstnanců a zpravidla i ve výši vyměřovacího základu a v částce pojistného, podává zaměstnavatel za každý kalendářní měsíc, ve kterém ke změně dochází, opravný Přehled o platbě pojistného zaměstnavatele, neboť zdravotní pojišťovna potřebuje pro svou činnost relevantními informace. Zdravotní pojišťovny musejí disponovat validními údaji již z toho důvodu, že pro každou z nich je důležité vědět úhrn pojistného, na které mají ze zákona nárok proto, aby mohly být prostřednictvím výdajové stránky systému řádně placeny hrazené služby vykázané smluvními poskytovateli.

5. Může požádat o prominutí vyměřeného penále

Na základě výše uvedeného, tedy po doplacení příslušného – minimálního – pojistného za každý kalendářní měsíc, na který byla osoba jako zaměstnanec u zdravotní pojišťovny zpětně přihlášena, eviduje zdravotní pojišťovna penále vzniklé z důvodu opožděné (jednorázové) úhrady pojistného. Sazba penále činí 0,05 % z dlužné částky pojistného za každý den prodlení a toto penále zdravotní pojišťovna vůči zaměstnavateli uplatňuje, tedy vyměří, a v případě nezaplacení vymáhá, což je její zákonnou povinností.

Je právem každého plátce pojistného, tedy i zaměstnavatele, požádat o prominutí vyměřeného penále. Podáním této žádosti dává plátce zdravotní pojišťovně na vědomí, že nenamítá správnosti vyměřeného penále co do důvodu a výše, ale obrací se na zdravotní pojišťovnu se žádostí o prominutí vyměřeného penále cestou odstranění tvrdosti.

Minimální vyměřovací základ nemusí být dodržen

Když zaměstnavatel zúčtuje zaměstnanci příjem nižší než 14 600 Kč, musí této okolnosti vždy věnovat zvýšenou pozornost, neboť právě na takové situace se kontrolní orgány zdravotních pojišťoven primárně zaměřují. Za účelem předejít případným problémům v souvislosti s placením pojistného za zaměstnance právě s ohledem na minimální vyměřovací základ jsou v tomto bodě uvedeny doklady, resp. postupy, při jejichž použití odvádí zaměstnavatel pojistné ze skutečné výše příjmu. Aby mohl zaměstnavatel odvádět za zaměstnance pojistné z příjmu nižšího, než je výše uvedené zákonné minimum, musí mít k dispozici, a kontrolnímu orgánu na požádání předložit, některý z těchto dokladů resp. dokumentů:

1. veškeré příjmy, započitatelné u téhož zaměstnavatele v příslušném kalendářním měsíci do vyměřovacího základu zaměstnance (například příjem na základě pracovní smlouvy ve výši 9 000 Kč a příjem na dohodu o pracovní činnosti ve výši 8 000 Kč). Pro účely minima se sčítají všechny příjmy ze závislé činnosti, zakládající povinnost placení pojistného na zdravotní pojištění, ať už u jednoho zaměstnavatele nebo u více zaměstnavatelů.

Obecně platí, že se každý – typově odlišný – pracovněprávní vztah posuzuje samostatně, proto nelze v takovém případě například započítat příjem na dohodu o pracovní činnosti nižší než 3 000 Kč nebo příjem na dohodu o provedení práce nepřevyšující 10 000 Kč.

Současně však platí, že se od data 1. 1. 2015 ve zdravotním pojištění pro účel vzniku zaměstnání (a dodržení zákonného minima) sčítají v rámci rozhodného období kalendářního měsíce příjmy z více dohod o pracovní činnosti nebo dohod o provedení práce u jednoho zaměstnavatele. To také znamená, že například nelze sečíst v rámci jednoho kalendářního měsíce příjem u jednoho zaměstnavatele dohodu o provedení práce třeba 9 800 Kč s příjmem na dohodu o pracovní činnosti 2 900 Kč – takový zaměstnanec může být kupříkladu osobou bez zdanitelných příjmů.

2. potvrzení od jiného zaměstnavatele, že tento za zaměstnance odvádí pojistné vypočtené alespoň z minimálního vyměřovacího základu. Toto potvrzení není zapotřebí průběžně obnovovat. Zaměstnavatel, který takové potvrzení vystavil, garantuje, že je pojistné za zaměstnance odváděno v roce 2020 z vyměřovacího základu alespoň 14 600 Kč. Pokud u zaměstnavatele, který potvrzení vystavil, poklesne příjem zaměstnance pod částku 14 600 Kč, musí tento zaměstnavatel situaci řešit. To znamená, že informuje dalšího zaměstnavatele a podle situace se pak uplatní postup podle následujícího bodu 3.

V tomto případě by však měl být zaměstnavatel s příjmem zaměstnance nižším než minimum velmi obezřetný. Vezměme si situaci z praxe. Zaměstnanec má dva zaměstnavatele. V jednom zaměstnání nedosahuje jeho příjem minimálního vyměřovacího základu, avšak tento zaměstnavatel současně disponuje potvrzením jiného zaměstnavatele, že tento za zaměstnance odvádí pojistné alespoň z minimálního vyměřovacího základu. Zaměstnavatel s příjmem nižším než minimum správně odvádí pojistné ze skutečně dosaženého příjmu. Došlo však k situaci, kdy zaměstnání u zaměstnavatele s příjmem vyšším než minimální mzda skončilo, avšak tato informace se ke druhému zaměstnavateli nedostala. Tento zaměstnavatel „v dobré víře“ nadále odváděl pojistné ze skutečně dosaženého příjmu, žádný dopočet do minima neprováděl, jelikož o nové situaci nebyl zpraven.

Povinnost zaměstnance sdělit zaměstnavateli skutečnost, že jiný zaměstnavatel již za něj neodvádí pojistné alespoň z minimálního vyměřovacího základu, není v zákonech zdravotního pojištění stanovena. Pro takový případ bych doporučil, aby si zaměstnavatel nechal od zaměstnance vystavit čestné prohlášení například tohoto znění:

„Čestně prohlašuji, že pokud za mě nebude jiný zaměstnavatel odvádět pojistné alespoň z minimálního vyměřovacího základu, oznámím tuto skutečnost svému zaměstnavateli do osmi dnů od data skončení tohoto zaměstnání.“

3. doklad o výši příjmu zúčtovaného v daném kalendářním měsíci u jiného zaměstnavatele

a)  zaměstnavatel neprovádí dopočet – například při příjmu 10 000 Kč a potvrzení o příjmu u jiného zaměstnavatele ve výši 6 000 Kč

b)  zaměstnavatel provádí dopočet, je-li zaměstnancem pro tento účel pověřen – například při příjmu 7 000 Kč a potvrzení o příjmu u jiného zaměstnavatele 6 000 Kč

Stejně jako v bodě 1) nelze tento postup použít u dohody o provedení práce s příjmem nepřevyšujícím 10 000 Kč a u dohody o pracovní činnosti, pokud příjem nedosáhne alespoň 3 000 Kč.

Zaměstnavatel, kterého zaměstnanec pověří dopočtem a doplatkem pojistného do minima 14 600 Kč, si vyžádá – třeba i každý příslušný měsíc, což je zpravidla nutné – potvrzení o výši příjmu u jiného zaměstnavatele (zaměstnavatelů). Pro účely kontroly ze strany zdravotní pojišťovny rovněž vystaví tomuto jinému zaměstnavateli (zaměstnavatelům) potvrzení o tom, že zabezpečuje odvod pojistného z minimálního vyměřovacího základu.

4. Čestné prohlášení zaměstnance, že jako OSVČ odvádí alespoň minimální zálohy, což je v roce 2020 částka 2 352 Kč

I když zaměstnanec takové čestné prohlášení vystaví, má zaměstnavatel zkoumat, zda zaměstnanec jako OSVČ fakticky tyto zálohy platí? Nikoli, neboť zaměstnavatel vychází z čestného prohlášení, které je pro něj rozhodným dokladem pro odvod pojistného. Kdyby zaměstnanec jako OSVČ zálohy nehradil, bude situaci řešit zdravotní pojišťovna se subjektem, který porušil zákon, tedy se zaměstnancem jako fyzickou osobou – podnikatelem.

Ve zdravotním pojištění platí, že při souběhu zaměstnání se samostatnou výdělečnou činností musí být zákonné minimum dodrženo v jedné z těchto činností – to fakticky znamená buď odvodem pojistného za zaměstnance nejméně z minimálního vyměřovacího základu, nebo placením alespoň minimálních záloh osobou samostatně výdělečně činnou.

Text v předcházejících dvou odstavcích platí i tehdy, když jsou zákonem č. 134/­2020 Sb. odpuštěny OSVČ za měsíce březen – srpen 2020 zálohy na pojistné až do minimální výše.

5. doklad resp. potvrzení o skutečnosti, že zaměstnanec má u zdravotní pojišťovny nárok na zařazení do kategorie osob, za které platí pojistné stát, podle § 7 odst. 1 z. č. 48/­1997 Sb. (doklad o přiznání důchodu, pobírání rodičovského příspěvku, o studiu apod.). Pokud zařazení do kategorie osob, za které platí pojistné stát, netrvá po celý kalendářní měsíc, musí zaměstnavatel přihlédnout k povinnosti zajistit odvod v návaznosti na poměrnou část minima podle § 3 odst. 9 písm. c) zákona č. 592/­1992 Sb. Oznamování vzniku resp. zániku nároku na zařazení zaměstnance do kategorie osob, za které platí pojistné stát, musí zaměstnavatel provést vždy, pokud se k němu taková informace dostane. Nelze se spolehnout například na prohlášení dotyčné osoby, že ji již přihlásil jiný zaměstnavatel nebo škola apod. V tomto případě se jedná o velmi důležitou povinnost zaměstnavatele, neboť v případě nepřihlášení takové osoby, je-li zaměstnavateli tato skutečnost známa, přichází příslušná zdravotní pojišťovna o pravidelné měsíční platby pojistného od státu ve výši:

-  1 067 Kč od 1. ledna 2020

-  1 567 Kč od 1. června 2020

-  1 767 Kč od 1. ledna 2021

6. Čestné prohlášení zaměstnance, že celodenně osobně a řádně pečuje alespoň o jedno dítě do sedmi let věku nebo nejméně o dvě děti do patnácti let věku.

Touto pečující osobou může být otec nebo matka dítěte nebo osoba, která převzala dítě do trvalé péče nahrazující péči rodičů.

Pokud zaměstnavatel začíná zaměstnávat osobu, která by mohla naplnit podmínky celodenní osobní a řádné péče, pak v tomto směru rozhodně doporučuji vznést vůči zaměstnankyni (zaměstnanci) dotaz, zda tyto podmínky splňuje. V praxi jsem se totiž již setkal s případy, kdy mzdová účetní tuto možnou variantu podcenila, dotaz nepoložila a pracovnice pak tento nárok uplatňovaly zpětně. Důsledkem tohoto postupu byla mj. nutnost vrátit přeplacené pojistné a podat za celé období opravné Přehledy. V této souvislosti je zapotřebí vzít v úvahu i poměrně dlouhou – od 1. 12. 2011 již desetiletou – promlčecí dobu pro uplatnění zákonných nároků. Při nástupu do zaměstnání přihlašuje zaměstnavatel takovou osobu standardně kódem „P“ a čestné prohlášení vyžaduje proto, aby nemusel provádět dopočet do minima. Kódy „L“ resp. „T“ pak používá v průběhu zaměstnání za situace, kdy tato osoba nemá po dobu nejméně jednoho celého kalendářního měsíce žádné příjmy ze zaměstnání nebo ze samostatné výdělečné činnosti (například nemoc, neplacené volno aj.). Za této podmínky se za tuto osobu stává plátcem pojistného stát.

V textu (jakéhokoli) čestného prohlášení vždy doporučuji formulaci, na základě které osoba oznámí zaměstnavateli případnou změnu příslušné skutečnosti v osmidenní lhůtě – tato změna má v podstatě vždy dopad do placení pojistného zaměstnavatelem.

7. musí se jednat o osobu, která dosáhla věku potřebného pro nárok na starobní důchod, avšak nesplňuje další podmínky pro jeho přiznání (např. nemá odpracovaný potřebný počet let)

Pokud nemá zaměstnavatel rozhodnutí o přiznání důchodu, není důvod k použití kódu „D“, současně však nemusí u této osoby provádět dopočet do minima.

8. doklad o skutečnosti, že zaměstnanec je držitelem průkazu ZTP nebo ZTP/P

Podle právní úpravy platné do konce roku 2011 se jednalo o osoby s těžkým tělesným smyslovým nebo mentálním postižením, kterým byly poskytovány mimořádné výhody II. nebo III. stupně podle předpisů o sociálním zabezpečení.

Zaměstnání na základě pracovní smlouvy nebo dohody, případně příjem z titulu funkčního požitku

Povinnosti placení pojistného na zdravotní pojištění zejména podléhá:

a)  bez ohledu na jeho výši příjem:

–  na základě pracovní smlouvy,

–  charakteru funkčního požitku podle ustanovení § 6 odst. 10 ZDP,

b)  u dohody o pracovní činnosti příjem ve výši alespoň 3 000 Kč

c)  u dohody o provedení práce příjem převyšující 10 000 Kč

U těchto tří skupin osob jako zaměstnanců však současně platí, že nedosahuje-li zúčtovaný hrubý příjem 14 600 Kč, provádí zaměstnavatel dopočet a následný doplatek pojistného do minimálního vyměřovacího základu, s výjimkou osob, pro které minimum neplatí podle § 3 odst. 8 zákona č. 592/­1992 Sb.

Specificky se však postupuje u dohod o pracích konaných mimo pracovní poměr. Zaměstnavatel z pohledu zdravotního pojištění neřeší případy, kdy výše příjmu na základě dohody o pracovní činnosti nedosáhne 3 000 Kč nebo u dohody o provedení práce nepřevýší 10 000 Kč. V případě trvajících dohod a při poklesu příjmu pod rozhodnou částku 3 000 Kč (dohoda o pracovní činnosti) resp. na úroveň 10 000 Kč a nižší (dohoda o provedení práce), musí zaměstnavatel zaměstnance na příslušný kalendářní měsíc odhlásit. V této souvislosti doplňuji, že ve zdravotním pojištění se rovněž neberou v úvahu podmínky tzv. zaměstnání malého rozsahu.

Činí-li však příjem z dohody o pracovní činnosti alespoň 3 000 Kč nebo u dohody o provedení práce převyšuje 10 000 Kč, přihlašuje zaměstnavatel zaměstnance u zdravotní pojišťovny a odvádí pojistné podle zákona, případně i s dopočtem a doplatkem pojistného do minimálního vyměřovacího základu.

Souběh příjmů

V souvislosti s placením pojistného a plněním ostatních zákonných povinností je důležité, zda je při souběhu zaměstnání s podnikáním samostatná výdělečná činnost hlavním nebo vedlejším zdrojem příjmů. Pro posouzení hlavního a vedlejšího zdroje příjmů je podstatné, které příjmy pojištěnec sám považuje za hlavní zdroj svých příjmů. Buď to mohou být příjmy ze zaměstnání (případně společně s některými dalšími příjmy) nebo příjmy ze samostatné výdělečné činnosti. Toto svoje rozhodnutí musí pojištěnec zdravotní pojišťovně oznámit, neboť tato okolnost má (mimo výjimek) přímý vliv na dodržení zákonného minima v činnosti považované za hlavní zdroj příjmů.

Samostatná výdělečná činnost – hlavní zdroj příjmů

–  OSVČ je povinna platit pravidelné měsíční zálohy na pojistné alespoň v minimální zákonné výši (tato podmínka je splněna i pro měsíce březen – srpen 2020, kdy jsou OSVČ zálohy až do výše minimální zálohy odpuštěny – neplatí se, resp. se považují za zaplacené),

–  pokud OSVČ zahájila svoji samostatnou výdělečnou činnost v roce 2019, případně v letech předcházejících, platí od měsíce podání Přehledu v roce 2020 zálohy na pojistné na základě výsledků svojí podnikatelské činnosti dosažených v roce 2019, od ledna 2020 však nejméně v částce 2 352 Kč,

–  jestliže OSVČ zahajuje samostatnou výdělečnou činnost v roce 2020, platí od měsíce, ve kterém tuto činnost zahájí, minimální zálohy 2 352 Kč, pokud si sama nestanoví zálohu vyšší,

–  zahajuje-li OSVČ svoji samostatnou výdělečnou činnost v roce 2020 a je-li současně osobou, za kterou platí pojistné stát, není povinna platit v roce 2020 zálohy na pojistné a pojistné doplatí jednorázově až v roce 2021. Vykáže-li však tato osoba za rozhodné období kalendářního roku 2020 kladný hospodářský výsledek (zisk), bude v roce 2021 již zálohy platit, a to od měsíce, ve kterém podá Přehled.

Samostatná výdělečná činnost – vedlejší zdroj příjmů

–  v tomto případě není povinností OSVČ platit zálohy na pojistné a pojistné za rok 2020 (bez nutnosti dodržení minima platného pro OSVČ) doplatí jednorázově v roce 2021,

–  pokud je OSVČ současně zaměstnána a zaměstnání je hlavním zdrojem jejích příjmů, neplatí zálohy na pojistné pouze v případě, kdy je v zaměstnání odváděno pojistné alespoň z minimálního vyměřovacího základu, tedy nejméně ve výši 13,5 % z minimální mzdy 14 600 Kč za podmínky, že zaměstnání trvá po celý kalendářní měsíc.

Vystavování potvrzení pro jiného zaměstnavatele

Za účelem zajištění postupu zaměstnavatele při placení pojistného podle zákona se za konkrétních podmínek vyskytují situace, kdy zaměstnavatel vystavuje zaměstnanci (nebo jinému zaměstnavateli) potvrzení o skutečnosti, že za tohoto svého zaměstnance odvádí pojistné vypočtené alespoň z minimálního vyměřovacího základu. Tímto způsobem potvrzovaná výše zaměstnancova příjmu slouží jinému zaměstnavateli (případně zaměstnavatelům), u kterého zaměstnanec současně pracuje. Takové potvrzení vyžaduje ten zaměstnavatel, u kterého hrubý příjem zaměstnance nedosahuje minimální mzdy. Pokud tedy zaměstnanec předloží zaměstnavateli, u kterého je jeho příjem nižší než minimální vyměřovací základ (minimální mzda) potvrzení o tom, že v jiném („hlavním“) zaměstnání je za zaměstnance odváděno pojistné alespoň z minimálního vyměřovacího základu, nemusí v tomto zaměstnání odvádět zaměstnavatel pojistné nejméně ze zákonného minima 14 600 Kč, ale vyměřovacím základem je za takové situace skutečný příjem zaměstnance. Jestliže však zaměstnavatel tímto potvrzením nedisponuje, musí provádět dopočet.

Pokud zaměstnavatel vystaví toto potvrzení, pak fakticky deklaruje, že vyměřovací základ zaměstnance je vyšší než minimální vyměřovací základ, případně je alespoň na jeho úrovni. Tímto potvrzením garantuje, že je u konkrétního zaměstnance minimální vyměřovací základ dodržen, tudíž jiný zaměstnavatel již nemusí provádět případný dopočet do aktuální výše minimální mzdy. Kontrolou ze strany zdravotní pojišťovny si lze ve mzdových podkladových materiálech plátců pojistného – zaměstnavatelů poměrně snadno ověřit, zda je u příslušného zaměstnance v daném rozhodném období (kalendářním měsíci) dodržen minimální vyměřovací základ či nikoliv. Z praktického hlediska nepovažuji za nezbytné, aby se vystavené potvrzení obnovovalo při každém zvýšení minimální mzdy. V této souvislosti pouze nabádám k obezřetnosti v situaci, kdy bylo takové potvrzení dříve vystaveno a příjem zaměstnance byl (nebo aktuálně je) nižší než minimální mzda. V tomto případě musí být součinností příslušných zaměstnavatelů v úhrnu zúčtovaných příjmů minimum 14 600 Kč dodrženo, jinak provádí pověřený zaměstnavatel dopočet dle § 3 odst. 10 zákona č. 592/­1992 Sb.

Související postupy

Jak má zaměstnavatel správně postupovat, když neprovedl odvod pojistného alespoň z minimálního vyměřovacího základu, byť se na zaměstnance (a tedy i na zaměstnavatele – plátce pojistného) tato povinnost vztahuje?

Pokud zaměstnavatel nesprávně odvede pojistné ze skutečné výše příjmu nižšího než minimální mzda, ačkoliv měl zajistit odvod pojistného z minima 14 600 Kč, musí provést dopočet (a následný doplatek) pojistného do stanoveného minimálního vyměřovacího základu 14 600 Kč. Doporučuji prověřit, zda k obdobné chybě nedošlo i v dřívějším období, a pokud byl nesprávný postup uplatněn i v některém z předcházejících měsíců (s ohledem na aktuálně desetiletou promlčecí dobu), promptně sjednejte nápravu. To znamená urychleně vypočítat a odvést dlužné pojistné a za příslušné měsíce podat zdravotní pojišťovně opravné Přehledy. Na vyměřené penále si lze podat žádost o jeho prominutí.

Při placení pojistného nehraje ve zdravotním pojištění rozsah pracovního úvazku žádnou roli, jinými slovy, jestliže se na zaměstnance vztahuje povinnost odvodu pojistného alespoň z minimálního vyměřovacího základu, musí být zaměstnavatelem tento odvod zabezpečen.

Minimální vyměřovací základ platí i pro osoby ze zahraničí, zaměstnané u zaměstnavatele se sídlem nebo trvalým pobytem na území České republiky v situaci, kdy zúčtovaný příjem zakládá svojí výší nebo povahou účast na zdravotním pojištění. To znamená, že tuto povinnost plní zaměstnavatelé při zaměstnávání osob ze států Evropské unie, Norska, Islandu, Lichtenštejnska, Švýcarska a také Spojeného království ve smyslu příslušných „evropských“ koordinačních nařízení (883/­2004 a 987/­2009), nebo i tehdy, zaměstnávají-li osoby z ostatních, tzv. třetích, zemí.

Odstavec 5

K přepočtu může docházet v případě, kdy je odměna pracovníka stanovena v cizí měně, dále tehdy, když OSVČ stanovuje příjmy a výdaje v cizí měně anebo když je platba prováděna z účtu vedeného v cizí měně. Pojistné se české zdravotní pojišťovně vždy odvádí v české měně.

V případě zaměstnanců podléhajících režimu koordinačních pravidel Evropské unie je možné dle článku 20 nařízení č. 987/­2009 použít kurz Evropské centrální banky, kdy se přepočet provádí kurzem platným k poslednímu dni kalendářního měsíce, za který se pojistné odvádí.

Odstavec 7

Určité specifikum představuje ve zdravotním pojištění možnost uplatnění odpočtu zaměstnance od dosaženého příjmu. Tento odpočet lze použít pouze při splnění velmi specifických podmínek s tím, že u zaměstnaného poživatele invalidního důchodu (osoby, za kterou platí pojistné stát) nemusí být při odvodu pojistného dodržen minimální vyměřovací základ.

Při praktické aplikaci platné právní úpravy je v souvislosti s uplatňováním odpočtu zapotřebí respektovat následující:

– nárok na uplatnění odpočtu může použít pouze zaměstnavatel, zaměstnávající více než 50 % osob se zdravotním postižením z celkového průměrného přepočteného počtu svých zaměstnanců,

– u tohoto zaměstnavatele lze uplatnit nárok na odpočet jen v případě zaměstnané osoby, které byl přiznán invalidní důchod,

– odpočet je možné nárokovat i v případě, kdy uvedené skutečnosti netrvají po celý kalendářní měsíc.

Důležité

     V návaznosti na změny přijaté zákonem č. 231/­2020 Sb. činí výše odpočtu:         
-  7 903 Kč od 1. ledna 2020,
-  11 607 Kč od 1. června 2020,
-  13 088 Kč od 1. ledna 2021.

Aby zaměstnavatel mohl zmíněný nárok na odpočet skutečně uplatnit, musí v některých měsících, kdy není zřejmé dodržení podmínky 50 %, vypočítat, zda jsou stanovené podmínky splněny. Pro tento účel se použije postup analogicky vycházející z vyhlášky č. 518/­2004 Sb. pro výpočet čtvrtletního přepočteného počtu zaměstnanců. V tomto případě však platí jedna důležitá zásada – vždy se pracuje s celkovým počtem zaměstnanců, nikoli jen se zaměstnanci registrovanými u příslušné zdravotní pojišťovny. Skutečné procento se v příslušném měsíci zjistí následujícím způsobem.

Procento = (B + C) × 100 : (A + B + C)

kde

A = x/y……… přepočtený počet zaměstnanců bez zdravotního postižení

B = 3x/y……přepočtený počet zaměstnanců, kteří jsou osobou s těžkým zdravotním postižením, tj. osoby, které byly orgánem sociálního zabezpečení uznány invalidními ve třetím stupni – každý takový zaměstnanec se započítává třikrát (§ 12 vyhlášky č. 518/­2004 a § 67 zák. č. 435/­2004 Sb.)

C = x/y … přepočtený počet zaměstnanců, kteří jsou orgánem sociálního zabezpečení uznání invalidními v prvním nebo druhém stupni, a zaměstnanců, kteří byli rozhodnutím úřadu práce uznáni zdravotně znevýhodněnými

x… počet skutečně odpracovaných hodin všech pracovníků patřících do příslušné skupiny, zvýšený o neodpracované hodiny:

–  v důsledku dočasné pracovní neschopnosti, za kterou je poskytováno nemocenské,

–  v důsledku čerpání dovolené,

–  z důvodu překážek v práci na straně zaměstnance,

–  z důvodu překážek v práci na straně zaměstnance, pokud se jedná o překážky, při kterých má zaměstnanec nárok na náhradu mzdy,

–  v důsledku ošetřování nemocného člena rodiny, za které náleží ošetřovné,

y…celková stanovená pracovní doba bez svátků (v hodinách) připadající v daném měsíci na jednoho zaměstnance pracujícího po stanovenou pracovní dobu.

border-right:none;padding:0cm 0cm 0cm 0cm'>

?  Příklad

Zaměstnavatel zaměstnával v příslušném měsíci celkem 7 zaměstnanců, z toho 4 bez postižení na 8hodinový pracovní úvazek, 2 invalidní ve třetím stupni na 6hodinový úvazek a jednoho invalidního v prvním stupni, taktéž na 6hodinový úvazek. Všichni svůj úvazek odpracovali. Stanovená pracovní doba činila v tomto měsíci 160 hodin za 20 pracovních dnů.

Výpočet:

A = x/y = 640 (tj. 4 zaměstnanci po 160 odpracovaných hodinách) : 160 = 4

B = 3x/y = 720 (tj. 3 × 2 zaměstnanci po 120 odpracovaných hodinách) : 160 = 4,5

C= x/y = 120 (tj. 1 zaměstnanec po 120 odpracovaných hodinách) : 160 = 0,75

Poměr zaměstnanců se zdravotním postižením z celkového průměrného přepočteného počtu zaměstnanců v % = (B + C) × 100 : (A + B + C) = (5,25 × 100) : 9,25 = 56,75

Výsledek – zaměstnavatel má nárok na uplatnění odpočtu.

Zaměstnávání osob, u kterých existuje nárok na odpočet, má svá četná specifika, kdy zaměstnavatel musí při zaměstnávání takové osoby respektovat například následující skutečnosti:

–   vyměřovacím základem u těchto zaměstnanců je (při uplatnění odpočtu) dosažený hrubý příjem bez povinnosti dopočtu a doplatku pojistného do minimálního vyměřovacího základu 14 600 Kč. V této souvislosti se také nebere ohled například na poskytnuté neplacené volno nebo na vykázanou neomluvenou absenci – délka trvání těchto nepřítomností zaměstnance v zaměstnání nehraje při stanovení vyměřovacího základu zaměstnance žádnou roli.

–   plnění oznamovací povinnosti vůči zdravotní pojišťovně [neboli oznamování skutečností rozhodných pro platbu pojistného státem podle ustanovení § 10 odst. 1 písm. c) zákona č. 48/­1997 Sb.] zabezpečuje za tuto zaměstnanou osobu zaměstnavatel, jsou-li mu tyto skutečnosti známy. Na zaměstnance přechází tato povinnost tehdy, pokud zaměstnavateli příslušnou skutečnost neoznámil nebo pokud zjistí, že změnu, kterou zaměstnavateli oznámil, zaměstnavatel zdravotní pojišťovně nesdělil.

Zvýhodnění formou odpočtu se nevztahuje na žádné jiné zaměstnance, registrované u zdravotní pojišťovny jako osoby, za které platí pojistné stát a ani na osoby samostatně výdělečně činné.

Jinak také řečeno, pokud příjem zaměstnance za podmínek daných ustanovením § 3 odst. 7 zákona č. 592/­1992 Sb. nepřevýší v období kalendářních měsíců červen – prosinec 2020 částku 11 607 Kč, neodvádí zaměstnavatel za tohoto zaměstnance zdravotní pojišťovně žádné pojistné. Přitom není důležité, zda zaměstnanec pracuje na základě pracovní smlouvy nebo na některou z dohod o pracích konaných mimo pracovní poměr.

-

Příklady

Podívejme se na postupy zaměstnavatele v měsících květnu a červnu 2020 ve vazbě na dosažený příjem a platnou částku odpočtu v situaci, kdy jsou u zaměstnavatele i zaměstnance splněny podmínky pro uplatnění odpočtu, dané citovaným ustanovením § 3 odst. 7 zákona č. 592/­1992 Sb.

border-right:none;padding:0cm 0cm 0cm 0cm'>

?  Příklad 1

Poživatel invalidního důchodu je zaměstnán na základě pracovní smlouvy na zkrácený pracovní úvazek s příjmem 7 800 Kč.

Odpočitatelná částka platná v měsíci květnu (7 903 Kč) převyšuje dosažený příjem 7 800 Kč, což platí i pro měsíc červen, kdy se odečítá 11 607 Kč, takže při pobírání invalidního důchodu po oba celé kalendářní měsíce nebude zaměstnavatel odvádět žádné pojistné. Pro výpočet výše pojistného nemá rozsah pracovního úvazku žádný význam (což platí ve zdravotním pojištění i obecně), vždy rozhoduje zásadně výše příjmu za rozhodné období kalendářního měsíce.

border-right:none;padding:0cm 0cm 0cm 0cm'>

?  Příklad 2

Poživatel invalidního důchodu je zaměstnán na dohodu o pracovní činnosti při příjmu 10 800 Kč.

Primárně vycházíme ze skutečnosti, že výší příjmu dosaženého na základě dohody o pracovní činnosti vzniká ve zdravotním pojištění zaměstnání (příjem musí činit v roce 2020 minimálně 3 000 Kč).

Vyměřovací základ za květen 2020:

S ohledem na částku odpočtu bude vyměřovací základ pro odvod pojistného činit 2 897 Kč (10 800 – 7 903). Celková výše pojistného představuje po zaokrouhlení 392 Kč, zaměstnanci se srazí 131 Kč, zaměstnavatel odvede 261 Kč.

Vyměřovací základ za červen 2020 : 0 Kč (částka odpočtu 11 607 Kč převyšuje dosažený příjem 10 800 Kč), zaměstnavatel neodvede žádné pojistné.

Stejným způsobem by zaměstnavatel postupoval i tehdy, kdyby bylo dosaženo příjmu 10 800 Kč na základě dohody o provedení práce.

border-right:none;padding:0cm 0cm 0cm 0cm'>

?  Příklad 3

Poživatel invalidního důchodu je zaměstnán na dohodu o provedení práce, jeho příjem činí 8 000 Kč.

U dohod o pracích konaných mimo pracovní poměr je rozhodující částka příjmu za rozhodné období kalendářního měsíce, ve zdravotním pojištění například nepracujeme s pojmem zaměstnání malého rozsahu.

Výší zúčtovaného příjmu nevzniká ve zdravotním pojištění zaměstnání, pojistné se neplatí. Aby zaměstnavatel plnil zákonné povinnosti, musel by příjem převýšit 10 000 Kč.

I když zaměstnavatel žádné pojistné neodvádí a osobu jako zaměstnance tak u zdravotní pojišťovny nepřihlašuje, nevznikne dotyčné osobě ve zdravotním pojištění žádný problém, protože svůj pojistný vztah má řešen registrací v kategorii osob, za které platí pojistné stát.

border-right:none;padding:0cm 0cm 0cm 0cm'>

?  Příklad 4

Podnikající invalidní důchodce platí v roce 2020 měsíční zálohy na pojistné jako osoba samostatně výdělečně činná v částce 321 Kč, za měsíce březen – srpen 2020 zálohy neplatí, jelikož jsou zákonem č. 134/­2020 Sb. odpuštěny. Současně je zaměstnán na dohodu o pracovní činnosti s nárokem na odpočet, v měsíci květnu byl nemocen v období 12. 5. – 26. 5. a za měsíc květen mu byl v zaměstnání zúčtován hrubý příjem 6 800 Kč.

Pojistné zaměstnavatelem za květen placeno nebude, neboť odpočitatelná částka (7 903 Kč) převyšuje dosažený příjem (6 800 Kč). Výkon samostatné výdělečné činnosti včetně placení (jakýchkoli, případně žádných) záloh nemá za této situace vliv na placení pojistného zaměstnavatelem. Poživatel důchodu by nemusel platit zálohu tehdy, kdyby bylo zaměstnání hlavním zdrojem příjmů, což by takto i oznámil zdravotní pojišťovně.

Pokud příjem za měsíc červen nepřevýší 11 607 Kč, nebude zaměstnavatel ani za tento měsíc platit žádné pojistné.

-

Odstavec 8

V tomto zákonném ustanovení jsou vyjmenovány osoby, u kterých zaměstnavatel nemusí při odvodu pojistného dodržet minimální vyměřovací základ, neboť se jedná o výjimky, pro které minimum ve zdravotním pojištění neplatí. Rovněž tak nalezneme spoustu situací, kdy nemusí být minimální vyměřovací základ dodržen při souběžných příjmech.

Aby mohl zaměstnavatel odvádět za zaměstnance pojistné z příjmu nižšího než je minimální vyměřovací základ, případně jeho poměrná část, musí mít k dispozici, a kontrolnímu orgánu na požádání předložit, některý z dokladů uvedených v komentáři k odstavcům 4 a 6.

V následujících příkladech si ukážeme postup zaměstnavatele v situacích, kdy je relevantně vyměřovacím základem dosažený příjem zaměstnance, tedy částka nižší než 14 600 Kč.

border-right:none;padding:0cm 0cm 0cm 0cm'>

?  Příklad 1

Hrubý příjem zaměstnance činí 12 000 Kč. Zaměstnanec však současně podniká jako osoba samostatně výdělečně činná a pravidelně odvádí měsíční zálohy na pojistné v minimální výši 2 352 Kč. V období březen – srpen 2020 tyto minimální zálohy neplatí, jelikož jsou OSVČ zákonem odpuštěny.

Za dané situace nemusí zaměstnavatel provádět dopočet do minimálního vyměřovacího základu, ale pojistné odvede ze skutečné výše příjmu ve výši 1 620 Kč (0,135 × 12 000). Zaměstnavatel však musí mít formou čestného prohlášení doloženo, že zaměstnanec jako OSVČ platí alespoň minimální zálohy. Toto čestné prohlášení má faktickou platnost i v období březen – srpen 2020, kdy OSVČ tyto minimální zálohy neplatí.

V praxi jsem se setkal se situací, kdy zaměstnanec vystavil zaměstnavateli toto čestné prohlášení, které se však nezakládalo na pravdě. V takovém případě zaměstnavatel odvádí pojistné ze skutečné výše příjmu, protože má k dispozici čestné prohlášení zaměstnance. Dlužné zálohy včetně souvisejícího penále řeší zdravotní pojišťovna v rámci výkonu své kontrolní činnosti s pojištěncem jako osobou samostatně výdělečně činnou. Aktuálně může dluh u OSVČ vzniknout tehdy, pokud nezaplatí zálohu dle podmínek daných zákonem za únor 2020 (a za měsíce předcházející) a také nezaplatí zálohu za září 2020 a za měsíce následující.

border-right:none;padding:0cm 0cm 0cm 0cm'>

?  Příklad 2

Zaměstnanec pracuje na dohodu o provedení práce, kde jeho hrubý měsíční příjem činí 11 000 Kč. Současně má uzavřenu pracovní smlouvu s jiným zaměstnavatelem, u kterého dosahuje hrubého příjmu 32 000 Kč.

Za předpokladu, že zaměstnanec předloží zaměstnavateli, u kterého pracuje na dohodu o provedení práce, potvrzení o tom, že jiný zaměstnavatel za něj odvádí pojistné alespoň z minimálního vyměřovacího základu, neprovádí se v tomto případě dopočet do zákonného minima 14 600 Kč, ale pojistné se odvádí ze skutečné výše zaměstnancova příjmu, tedy z 11 000 Kč. Zaměstnavatel, který takové potvrzení vystavuje, si musí vždy ověřit, zda je příjem zaměstnance vyšší, než minimální mzda, a to obzvláště v případech, kdy jeho příjem „balancuje“ na hranici minimální mzdy. Pokud by tento příjem poklesl pod částku 14 600 Kč, musel by být o této skutečnosti zpraven další zaměstnavatel, který by měl být každopádně informován i v případě, když takové zaměstnání skončí. Z hlediska placení pojistného postačí, když úhrn příjmů zaměstnance ze zaměstnání u více zaměstnavatelů dosáhne v kalendářním měsíci minimální mzdy – v takovém případě žádný ze zaměstnavatelů dopočet do minima neprovádí.

border-right:none;padding:0cm 0cm 0cm 0cm'>

?  Příklad 3

Příjem zaměstnance na základě pracovní smlouvy (zkrácený pracovní úvazek) činí 8 000 Kč. Současně tato osoba pracuje na dohodu o pracovní činnosti u jiného zaměstnavatele s příjmem 9 000 Kč.

Sjednaná dohoda o pracovní činnosti zakládá výší zúčtovaného příjmu účast na zdravotním pojištění (příjem musí činit alespoň 3 000 Kč). Ačkoliv příjem u žádného zaměstnavatele nedosahuje minimální mzdy, v úhrnu příjmů je minimální vyměřovací základ dodržen (překročen). Zaměstnavatelé si navzájem dokladují výši příjmu (pro účely kontroly ze zdravotní pojišťovny), žádný z nich dopočet do minima neprovádí a odvádí tak pojistné z dosaženého příjmu zaměstnance.

border-right:none;padding:0cm 0cm 0cm 0cm'>

?  Příklad 4

Člen statutárního orgánu akciové společnosti není zaměstnancem společnosti a z titulu výkonu funkce v tomto orgánu má nepravidelné příjmy v různé výši. Současně podniká jako OSVČ a platí měsíční zálohy 5 818 Kč.

V této situaci není důležitá částka příjmu na základě výkonu funkce ve statutárním orgánu v tom smyslu, že zaměstnavatel vždy odvede pojistné ze skutečné výše příjmu. Ve mzdové evidenci však musí mít založeno čestné prohlášení zaměstnance obdobně jako v příkladě č. 1. Členovi statutárního orgánu nevznikne ve zdravotním pojištění problém ani tehdy, je-li příjem nižší než minimum 14 600 Kč nebo nemá-li žádný příjem – placení záloh na pojistné jako osobou samostatně výdělečně činnou trvale řeší ve zdravotním pojištění jak problematiku placení pojistného, tak pojistný vztah této osoby. I když člen statutárního orgánu nemá v některém měsíci žádný příjem, zaměstnavatel osobu jako zaměstnance na daný kalendářní měsíc neodhlašuje a odhlásí jej až dnem skončení výkonu funkce.

border-right:none;padding:0cm 0cm 0cm 0cm'>

?  Příklad 5

Poživateli starobního důchodu byl za měsíc květen zúčtován hrubý příjem 6 250 Kč, mimoto mu zaměstnavatel poskytnul v tomto měsíci tři dny neplaceného volna.

Při stanovení vyměřovacího základu zaměstnance se k vykázaným dnům neplaceného volna nepřihlíží. Vyměřovacím základem zaměstnance vždy bude částka skutečně dosaženého příjmu (tedy i nižší než 14 600 Kč), fakticky bez ohledu na počet kalendářních dnů neplaceného volna anebo i neomluvené absence.

border-right:none;padding:0cm 0cm 0cm 0cm'>

?  Příklad 6

Student vysoké školy (22 let) je zaměstnán při studiu a jeho hrubý měsíční příjem se na základě dohody o pracovní činnosti pohybuje v rozpětí od 4 000 Kč do 7 000 Kč.

Student – nezaopatřené dítě patří ve zdravotním pojištění mezi osoby, za které platí pojistné stát, proto se pojistné odvádí ze skutečné výše příjmu. Je-li studentovi zúčtován příjem nižší než minimální mzda, doplatek se neprovádí. Podmínkou pro uplatnění tohoto postupu je skutečnost, že zařazení do „státní kategorie“ trvá u zdravotní pojišťovny po celý kalendářní měsíc (zaměstnavatel má k dispozici potvrzení o studiu, u déletrvajícího pracovněprávního vztahu je zapotřebí toto potvrzení průběžně obnovovat).

Pokud by v některém kalendářním měsíci poklesl příjem studenta pod 3 000 Kč, musel by být jako zaměstnanec na daný kalendářní měsíc odhlášen. Problém ve zdravotním pojištění by studentovi nevznikl, protože svůj pojistný vztah má trvale řešen registrací v kategorii osob, za které je plátcem pojistného stát.

Kdyby student ukončil zaměstnání, použil by zaměstnavatel k odhlášení pouze kód „O“, v těchto případech zaměstnavatel nepoužívá kód „F“ (ukončení nezaopatřenosti), neboť studium nadále trvá.

Poznámka

S účinností od 1. 1. 2018 bylo v § 7 odst. 1 zákona č. 48/­1997 Sb. doplněno písmeno r), podle kterého je stát plátcem pojistného za osoby starší 26 let studující prvně v doktorském studijním programu uskutečňovaném vysokou školou v České republice ve standardní době v prezenční formě studia, pokud nejsou zaměstnanci nebo osobami samostatně výdělečně činnými podle § 5 cit zákona; za dobu uvedeného studia se pro účely tohoto písmena považuje také kalendářní měsíc, v němž osoba ukončila uvedené studium.

Aby mohl být tento student zařazen u zdravotní pojišťovny do kategorie osob, za které platí pojistné stát, nesmí být ve zdravotním pojištění zaměstnancem nebo osobou samostatně výdělečně činnou.

border-right:none;padding:0cm 0cm 0cm 0cm'>

?  Příklad 7

Zaměstnaná žena jako příjemce rodičovského příspěvku pracuje na základě pracovní smlouvy s různou výší příjmu, který je někdy i nižší než 3 000 Kč.

V případě pracovní smlouvy se odvádí pojistné z každé částky příjmu, tedy například nižší než 3 000 Kč. Tato zaměstnankyně je evidována u zdravotní pojišťovny jako osoba, za kterou platí pojistné stát, proto se odvádí pojistné ze skutečné výše příjmu.

Pojistné by se neodvedlo, pokud by se jednalo o zaměstnání na základě dohody o pracovní činnosti nebo dohody o provedení práce (a výší příjmu by nebylo dosaženo částky potřebné ve zdravotním pojištění pro vznik zaměstnání), proto by osoba na daný kalendářní měsíc jako zaměstnanec odhlášena. Při takovém odhlášení by problém ve zdravotním pojištění nevznikl, protože žena je průběžně evidována v kategorii osob, za které platí pojistné stát.

border-right:none;padding:0cm 0cm 0cm 0cm'>

?  Příklad 8

Zaměstnanec začal dálkově studovat vysokou školu, přičemž jeho stabilní příjem na základě pracovní smlouvy činí 12 000 Kč.

Pokud zaměstnanec nestudoval, prováděl zaměstnavatel dopočet do zákonného minima. V kalendářním měsíci, ve kterém začne studovat, musí zaměstnavatel přihlédnout k potřebě zajištění odvodu pojistného ve vazbě na poměrnou část minimálního vyměřovacího základu. V dalších měsících pak bude vyměřovacím základem vždy dosažený příjem.

Ke dni zahájení studia oznámí zaměstnavatel zdravotní pojišťovně na formuláři Hromadné oznámení zaměstnavatele kódem „G“ skutečnost, že se zaměstnanec (do 26 let) stal studentem vysoké školy s nárokem zdravotní pojišťovny na platbu pojistného státem. Kdyby začal zaměstnanec dálkově studovat střední školu, nejednalo by se podle § 12 zákona o státní sociální podpoře o soustavnou přípravu na budoucí povolání na střední škole a nárok na zařazení do „státní“ kategorie tímto nevzniká.

-

Odstavec 9

Ustanovení § 3 odst. 9 zákona č. 592/­1992 Sb. taxativně vyjmenovává situace, kdy se minimální vyměřovací základ zaměstnance snižuje na poměrnou část podle počtu kalendářních dnů trvání dané skutečnosti. Konkrétně se jedná o tyto případy:

A – zaměstnání netrvalo po celé rozhodné období kalendářního měsíce (zaměstnanec do zaměstnání nastoupil nebo toto ukončil v průběhu měsíce)

B – zaměstnanci bylo poskytnuto pracovní volno pro důležité osobní překážky v práci (např. nemoc nebo karanténa),

C – zaměstnanec se stal nebo přestal být v průběhu měsíce

a) osobou, za kterou platí pojistné stát,

b) osobou s těžkým tělesným, smyslovým nebo mentálním postižením, která je držitelem průkazu ZTP nebo ZTP/P,

c) osobou, která dosáhla věku potřebného pro nárok na starobní důchod, avšak nesplňuje další podmínky pro jeho přiznání,

d) osobou, která celodenně osobně a řádně pečuje alespoň o jedno dítě do 7 let věku nebo nejméně o dvě děti do 15 let věku

V následujících příkladech si předvedeme postup zaměstnavatele při stanovení vyměřovacího základu a výše pojistného v těchto specifických situacích.

ad) A 

Na příkladech si předvedeme postup zaměstnavatele při výpočtu výše pojistného za situace, kdy se na zaměstnance (a tedy i na jeho zaměstnavatele – plátce pojistného) vztahuje povinnost dodržet minimální vyměřovací základ, v našem případě jeho poměrnou část dle § 3 odst. 9 písm. a) zákona č. 592/­1992 Sb.

border-right:none;padding:0cm 0cm 0cm 0cm'>

?  Příklad 1

Zaměstnanec ukončil pracovní poměr dne 27. 5. 2020 a za měsíc květen mu byl zúčtován hrubý příjem ve výši 12 000 Kč.

Jak řeší zaměstnavatel odvod pojistného v situaci, když zaměstnání netrvá po celý kalendářní měsíc?

Poměrná část minimálního vyměřovacího základu v návaznosti na počet 27 kalendářních dnů trvání zaměstnání v měsíci květnu, která musí být při odvodu pojistného dodržena, činí 12 716,12 Kč [(27 : 31) × 14 600].

To znamená, že při sazbě 13,5 % z částky 12 716,12 Kč musí zaměstnavatel zaplatit za zaměstnance pojistné zdravotní pojišťovně, u které je zaměstnanec pojištěn, v částce 1 717 Kč (12 716,12 × 0,135). S ohledem na příjem 12 000 Kč činí výše odvodu pojistného z této hrubé mzdy částku 1 620 Kč. Jedna třetina (540 Kč) bude sražena zaměstnanci z příjmu, zbývající dvě třetiny (1 080 Kč) pak zaplatí zaměstnavatel ze svých prostředků. Za této situace však ještě není zabezpečen odvod pojistného ze zákonného minima, tedy přesněji z poměrné části minimálního vyměřovacího základu. Aby zaměstnavatel dodržel zákon, musí provést doplatek pojistného ve výši 13,5 % z rozdílové částky 716,12 Kč, tj. 97 Kč.

Z celkové částky pojistného 1 717 Kč je zaměstnanci sraženo 637 Kč (540 + 97), zaměstnavatel hradí 1 080 Kč. Povinnost úhrady doplatku ve výši 97 Kč by přešla na zaměstnavatele pouze za situace, kdyby byl vyměřovací základ nižší z důvodů překážek v práci na straně organizace ve smyslu ustanovení § 207 až § 209 zákoníku práce.

Poznámka

Pro výpočet výše pojistného v návaznosti na poměrnou část minimálního vyměřovacího základu se v rámci rozhodného období kalendářního měsíce posuzují zásadně kalendářní, nikoli pracovní, dny.

border-right:none;padding:0cm 0cm 0cm 0cm'>

?  Příklad 2

Zaměstnavatel sjednal se zaměstnancem „záskok“, kdy s ním uzavřel dohodu o pracovní činnosti na období od 18. 5. do 26. 6. 2020. Za měsíc květen mu zúčtoval 2 880 Kč a za měsíc červen 7 400 Kč.

Z hlediska zdravotního pojištění nezajímá zaměstnavatele výše zúčtovaného příjmu za měsíc květen (nedosahuje 3 000 Kč), u příjmu za měsíc červen ve výši 7 400 Kč platí následující:

–   patří-li tento zaměstnanec do některé ze skupin, uvedených v ustanovení § 3 odst. 8 zákona č. 592/­1992 Sb. (viz výše), odvede zaměstnavatel pojistné z příjmu 7 400 Kč v částce 999 Kč,

–   v opačném případě provádí zaměstnavatel dopočet a doplatek pojistného do poměrné části minimálního vyměřovacího základu 12 653,33 Kč [(26 : 30) × 14 600],

–   v rámci plnění oznamovací povinnosti použije zaměstnavatel kódy „P“ (k datu 1. 6.) a „O“ (k datu 26. 6.),

–   zaměstnanec bude za červen započten do celkového počtu zaměstnanců v Přehledu o platbě pojistného zaměstnavatele.

Za těchto podmínek neřeší v měsíci květnu sjednaná dohoda o pracovní činnosti pojistný vztah této osoby.

border-right:none;padding:0cm 0cm 0cm 0cm'>

?  Příklad 3

Zaměstnanec nastoupil do zaměstnání dne 16. 4. 2020 a jeho zúčtovaný hrubý příjem činil za odpracované dny celkem 3 200 Kč. Musí zaměstnavatel provádět dopočet do poměrné části minimálního vyměřovacího základu, když zaměstnanec současně celý měsíc duben pracoval ještě u jiného zaměstnavatele?

Zaměstnavatel, u kterého zaměstnanec pracuje s příjmem 3 200 Kč, nemusí provádět dopočet a doplatek pojistného za předpokladu, že:

1. obdrží potvrzení o výši příjmu za měsíc duben od jiného zaměstnavatele a úhrnná výše zúčtovaných příjmů bude činit nejméně 14 600 Kč nebo

2. bude disponovat potvrzením, že jiný zaměstnavatel odvádí za zaměstnance (a to i v měsíci dubnu) pojistné alespoň z minimálního vyměřovacího základu

Při řešení takového případu dle bodu 1) je zapotřebí vycházet ze skutečnosti, že pro účely placení pojistného se sčítají příjmy zaměstnance, zakládající povinnost zaměstnavatele platit pojistné, kterých zaměstnanec v rozhodném období kalendářního měsíce dosáhne. Nicméně, vždy je zapotřebí, aby výše zúčtovaných příjmů byla u zaměstnavatele prokazatelně doložena. Při splnění podmínek v bodě 1) odvede zaměstnavatel pojistné ze zúčtované hrubé mzdy 3 200 Kč. Dopočet do poměrné části minima by se neprováděl ani v případě:

–   kdyby se jednalo o zaměstnance – osobu, pro kterou neplatí minimální vyměřovací základ podle § 3 odst. 8 zákona č. 592/­1992 Sb. nebo

–   kdyby si tento zaměstnanec současně platil měsíční zálohy na pojistné jako OSVČ nejméně v částce 2 352 Kč, což by zaměstnavateli dokladoval čestným prohlášením (tato podmínka je splněna i za měsíce březen – srpen 2020, kdy OSVČ zálohy neplatí, resp. jsou jí zákonem č. 134/­2020 Sb. odpuštěny).

Kdyby však nebyla splněna ani jedna ze čtyř výše uvedených podmínek, umožňujících zaměstnavateli odvod pojistného z příjmu 3 200 Kč, musel by být proveden dopočet (a doplatek) pojistného do poměrné části minimálního vyměřovacího základu, což je za 15 kalendářních dnů trvání zaměstnání v měsíci dubnu hodnota 7 300 Kč [(15 : 30) × 14 600] s minimální výší pojistného 986 Kč.

border-right:none;padding:0cm 0cm 0cm 0cm'>

?  Příklad 4

Zaměstnavatel uzavřel se zaměstnancem dohodu o provedení práce na období od 7. 5. do 25. 5. s příjmem 8 800 Kč.

Z hlediska placení pojistného na zdravotní pojištění a souvisejícího plnění oznamovací povinnosti se u dohody o provedení práce vztahují na zaměstnavatele obecně platná zákonná ustanovení tehdy, pokud výše příjmu na tuto dohodu (popřípadě na základě více dohod o provedení práce u jednoho zaměstnavatele) přesáhne 10 000 Kč. Za této situace je zaměstnavatel povinen platit pojistné sazbou 13,5 % ze zúčtovaného příjmu (včetně případného odvodu pojistného ve vazbě na minimální vyměřovací základ) a řádně plnit za zaměstnance oznamovací povinnost.

Jelikož však příjem na dohodu o provedení práce nepřevýšil v měsíci květnu 10 000 Kč, nevznikají pro zaměstnavatele ve zdravotním pojištění žádné povinnosti, které by nevznikly ani v případě, kdyby příjem dosáhl třeba rovných 10 000 Kč. V tomto případě nehraje roli, zda zaměstnání na dohodu o provedení práce trvalo po celý kalendářní měsíc nebo jen po jeho část, rozhoduje zásadně výše zúčtovaného příjmu za rozhodné období kalendářního měsíce.

-

ad) B

V tomto bodě se z důležitých osobních překážek v práci na straně zaměstnance zaměříme na nemoc zaměstnance. Stejným způsobem postupuje zaměstnavatel i tehdy, když se (namísto nemoci) jedná o karanténu nařízenou podle zákona č. 258/­2000 Sb. Ve zdravotním pojištění tyto skutečnosti snižují při platbě pojistného zaměstnavatelem minimální vyměřovací základ zaměstnance na poměrnou část podle § 3 odst. 9 písm. b) zákona č. 592/­1992 Sb., v přímé vazbě na důležité osobní překážky v práci na straně zaměstnance podle § 191 zákoníku práce. Doba trvání nemoci i karantény musí být pro účely kontroly ze zdravotní pojišťovny zaměstnavatelem doložena.

border-right:none;padding:0cm 0cm 0cm 0cm'>

?  Příklad 5

Zaměstnanec je nemocen po celý kalendářní měsíc.

Pokud je zaměstnanec nemocen po dobu nejméně jednoho celého kalendářního měsíce, je za této situace postup zaměstnavatele v případě pracovní smlouvy následující:

–   z titulu nemoci nevzniká v tomto případě povinnost placení pojistného ani zaměstnavateli, ani zaměstnanci,

–   nemoc zaměstnance zaměstnavatel zdravotní pojišťovně neoznamuje (zvláštní postup může být uplatněn při onemocnění v ochranné lhůtě použitím kódů „N“ resp. „K“, kdy zaměstnavatel oznamuje zdravotní pojišťovně období pobírání nemocenských dávek tehdy, jsou-li mu dané skutečnosti známy),

–   jelikož trvá u zaměstnance pracovněprávní vztah, započítává jej zaměstnavatel do počtu zaměstnanců na předkládaném Přehledu o platbě pojistného zaměstnavatele s nulovým vyměřovacím základem,

–   i v případě nemoci má zaměstnanec svůj pojistný vztah v příslušném kalendářní měsíci vyřešen.

V kalendářním měsíci, ve kterém zaměstnanec nemoc zahájí a zároveň ukončí, musí být zaměstnavatelem zajištěn odvod pojistného v návaznosti na poměrnou část minimálního vyměřovacího základu za podmínky, že se na zaměstnance (a zaměstnavatele) tato povinnost vztahuje.

Odlišně postupuje zaměstnavatel tehdy, když zaměstnanec pracuje na základě některé z dohod o pracích konaných mimo pracovní poměr. Pokud je zaměstnanec nemocný celý kalendářní měsíc a jeho příjem je fakticky nulový (resp. nedosahuje částky potřebné ve zdravotním pojištění pro vznik zaměstnání), pak zaměstnavatel osobu jako zaměstnance na daný kalendářní měsíc odhlašuje. Pro pojištěnce tak nastupuje povinnost řešit své zdravotní pojištění v tomto měsíci jiným způsobem.

-

Nemoc zaměstnance po část kalendářního měsíce

V takovém případě se postupuje podle ustanovení § 3 odst. 9 písm. b) z. č. 592/­1992 Sb., kdy musí být při odvodu pojistného přihlédnuto k poměrné části minimálního vyměřovacího základu. Ta se stanoví za ty kalendářní dny, ve kterých zaměstnanec nemocen nebyl, a musí být při odvodu pojistného dodržena. V těchto souvislostech zaměstnavatelé řeší:

a)  výpočet poměrné části minimálního vyměřovacího základu

border-right:none;padding:0cm 0cm 0cm 0cm'>

?  Příklad 6

Zaměstnanec byl nemocen v období 8. 6. – 29. 6. 2020

Poměrná část minimálního vyměřovacího základu a příslušné minimální pojistné se vypočítají následovně:

PČminVZ = (8 : 30) × 14 600 = 3 893,33 Kč

kde

PČminVZ = poměrná část minimálního vyměřovacího základu

8 = počet kalendářních dnů výkonu práce v rozhodném období kalendářního měsíce června (tedy období mimo nemoci)

30 = počet kalendářních dnů v příslušném měsíci

14 600 = výše minimální mzdy (minimálního vyměřovacího základu zaměstnance) v roce 2020

Pmin = 3 893,33 × 0,135 = 526 Kč

Pmin = minimální pojistné

Za měsíc červen musí vyměřovací základ zaměstnance činit alespoň 3 893,33 Kč.

-

Poznámka

Ve zdravotním pojištění se nezaokrouhluje vyměřovací základ, případně jeho poměrná část, zaokrouhluje se až pojistné, eventuálně penále – obojí vždy na celou korunu směrem nahoru.

b)  dopočet a doplatek pojistného do poměrné části minimálního vyměřovacího základu

Tento dopočet a doplatek se nejčastěji provádí při zkráceném pracovním úvazku nebo u dohody o pracovní činnosti, a od 1. 1. 2017 také u dohody o provedení práce. Aby však zaměstnavatel odváděl u dohod pojistné, musí příjem za rozhodné období kalendářního měsíce činit u dohody o pracovní činnosti alespoň 3 000 Kč a u dohody o provedení práce více než 10 000 Kč.

border-right:none;padding:0cm 0cm 0cm 0cm'>

?  Příklad 7

V případě nemoci v období 11. 5. – 26. 5. činil za měsíc květen příjem zaměstnance při zkráceném pracovním úvazku na základě pracovní smlouvy 6 000 Kč. Poměrná část minima, která musí být při odvodu pojistného dodržena, činí 7 064,51 Kč [(15 : 31) × 14 600], minimální pojistné pak představuje 954 Kč.

Při sazbě 13,5 % z částky 6 000 Kč činí výše pojistného z této hrubé mzdy částku 810 Kč. Jedna třetina (270 Kč) bude sražena zaměstnanci z příjmu, zbývající dvě třetiny (540 Kč) pak zaplatí zaměstnavatel ze svých prostředků. Za této situace však ještě není zabezpečen odvod pojistného ze zákonného minima, tedy přesněji z poměrné části minimálního vyměřovacího základu. Aby zaměstnavatel dodržel zákon, musí provést doplatek pojistného ve výši 13,5 % z rozdílové částky 1 064,51 Kč, vypočtené jako [(15 : 31) × 14 600 – 6 000], tedy 144 Kč. (Číslovka 15 představuje počet kalendářních dnů trvání výkonu práce v měsíci květnu, tedy mimo nemoc). Tento doplatek hradí prostřednictvím zaměstnavatele zaměstnanec. Z celkové částky pojistného 954 Kč je zaměstnanci sraženo 414 Kč (270 + 144), zaměstnavatel hradí 540 Kč.

Pokud by byl vyměřovací základ nižší než poměrná část minima zapříčiněn z důvodu překážek v práci na straně organizace (§ 207 až 209 zákoníku práce, např. z důvodu tzv. částečné nezaměstnanosti), přechází povinnost úhrady předmětného doplatku v plné výši na zaměstnavatele.

-

c)  odvod pojistného ze skutečně dosaženého příjmu

Jedná se o situaci, kdy vyměřovací základ zaměstnance převyšuje vypočtenou poměrnou část minima a může být nižší než aktuální hodnota minimální mzdy 14 600 Kč.

border-right:none;padding:0cm 0cm 0cm 0cm'>

?  Příklad 8

V případě nemoci v období 11. 5. – 26. 5. (viz předcházející situace) činil příjem zaměstnance za květen 7 480 Kč.

Zaměstnavatel odvede celkové pojistné v částce 1 010 Kč (7 480 × 0,135), čímž je zajištěn postup podle zákona.

-

Důležité

     Příslušný dopočet se neprovádí u osob nebo situací vyjmenovaných v § 3 odst. 8 zákona č. 592/­1992 Sb. – zde je vyměřovacím základem skutečně dosažený příjem, fakticky bez ohledu na dobu trvání nemoci, například u osob, za které platí pojistné stát. Toto platí i v případě speciálních situací, uvedených v následujícím bodě.

„Víkendové“ případy

Určitou zvláštností při placení pojistného na zdravotní pojištění v případě nemoci zaměstnance je situace, kdy je zaměstnanec nemocen například od 3. dne kalendářního měsíce (pondělí) až do jeho konce, neboli 1. a 2. dne kalendářního měsíce (sobota, neděle) nemocen není, přičemž v zaměstnání nemá vykázaný žádný příjem. Tento případ může v roce 2020 nastat v měsících únoru nebo srpnu. K obdobné situaci dojde například i tehdy, je-li zaměstnanec nemocen od 1. dne kalendářního měsíce nepřetržitě do pátku 29. dne tohoto měsíce a „uschopněn“ je od soboty 30. dne a za dva víkendové dny (30. + 31.) taktéž nemá příjem. Tento postup rovněž vychází z ustanovení § 3 odst. 9 písm. b) zákona č. 592/­1992 Sb.

Pokud tedy zaměstnanec onemocněl dne 3. 2. 2020, je nemocný po celý zbytek února a za dny 1. 2. a 2. 2. nemá žádný příjem, je povinen doplatit prostřednictvím zaměstnavatele v plné výši pojistné za oba dny, kdy ještě nebyl práce neschopným, a to z poměrné části minimálního vyměřovacího základu. To znamená, že pojistné bude podle počtu kalendářních dnů v příslušném měsíci (29) činit:

(2 : 29) × 14 600 × 0,135 = 136 Kč (po zaokrouhlení)

Podotýkám, že veškeré částky pojistného, hrazené zaměstnancem, odvádí zaměstnavatel, který je z hlediska placení pojistného partnerem zdravotní pojišťovny. Zaměstnanec si sám žádné pojistné platit nemůže.

ad) C

Mezi okolnosti, snižující minimální vyměřovací základ zaměstnance na poměrnou část, řadíme i období registrace zaměstnance ve „státní kategorii“. Pokud v průběhu kalendářního měsíce započne nebo skončí evidence zaměstnance v kategorii osob, za které hradí pojistné stát, musí být při odvodu pojistného dodržena poměrná část minimálního vyměřovacího základu za ty kalendářní dny, ve kterých registrace ve „státní kategorii“ netrvala.

border-right:none;padding:0cm 0cm 0cm 0cm'>

?  Příklad 9

Pojištěnci byl přiznán invalidní důchod pro invaliditu prvního stupně od data 23. 5., za měsíc květen mu byl zúčtován hrubý příjem 12 440 Kč.

Za měsíc květen musí být odvedeno pojistné nejméně z poměrné části minimálního vyměřovacího základu za 22 kalendářních dnů mimo „státní kategorii“ v tomto měsíci, tedy alespoň v částce 10 361,29 Kč [(22 : 31) × 14 600]. Vzhledem k tomu, že dosažený příjem tuto částku převyšuje, odvede zaměstnavatel pojistné z hrubé mzdy 12 440 Kč bez dopočtu do minima 14 600. Za této situace je zajištěn odvod pojistného v souladu se zákonem.

border-right:none;padding:0cm 0cm 0cm 0cm'>

?  Příklad 10

Student vysoké školy dovršil 26 let věku dne 2. 2. 2020 (nejedná se o studenta prvně studujícího v doktorském studijním programu). Je za tohoto pojištěnce plátcem zdravotního pojištění stát po celý měsíc únor a zaměstnavatel odvede pojistné na zdravotní pojištění jen z dosaženého výdělku, bude-li nad 3 000 Kč na základě dohody o pracovní činnosti, nebo se provede dopočet do minimálního vyměřovacího základu?

Stát je plátcem pojistného za osoby soustavně se připravující na budoucí povolání do 26 let věku, to znamená, že dovršením věku 26 let přestává stát pojistné platit (výjimka platná od 1. 1. 2018 je uvedena v komentáři k § 3 odstavci 8 – jedná se o studenta prvně studujícího v doktorském studijním programu).

Pokud tato osoba pracuje na dohodu o pracovní činnosti, platí se pojistné za situace, kdy příjem činí alespoň 3 000 Kč. V souvislosti s ukončením evidence v kategorii osob, za které platí pojistné stát, nastupuje v takovém případě povinnost zaměstnavatele zabezpečit v únoru odvod pojistného alespoň z poměrné části minimálního vyměřovacího základu za celkem 27 kalendářních dnů trvání zaměstnání, ve kterých již osoba není nezaopatřeným dítětem. Tato poměrná část minima se vypočte jako (27 : 29) × 14 600 a činí tedy 13 593,10 Kč. Kdyby příjem na dohodu o pracovní činnosti nedosáhl v měsíci únoru této částky, provedl by zaměstnavatel dopočet a doplatek pojistného do této poměrné části minima. Pokud by vyměřovací základ činil alespoň 13 593,10 Kč, odvedl by zaměstnavatel pojistné ze skutečně dosaženého příjmu, který by tak mohl být i nižší, než měsíční minimální vyměřovací základ 14 600 Kč. Počínaje odvodem pojistného za měsíc březen již vyměřovací základ musí v roce 2020 činit alespoň 14 600 Kč.

Kdyby tato osoba nedosáhla na dohodu o pracovní činnosti v měsíci únoru příjmu alespoň 3 000 Kč, nevznikl by jí v tomto měsíci z pohledu zdravotního pojištění problém, protože pojistný vztah – de facto pro celý tento kalendářní měsíc – by vyřešily dva dny registrace nezaopatřeného dítěte ve „státní kategorii“.

-

Odstavec 10

V komentáři k předcházejícím odstavcům jsme se zabývali problematikou dopočtu a doplatku pojistného do minimálního vyměřovacího základu zaměstnance resp. do jeho poměrné části. Nyní si ukážeme postup zaměstnavatele:

1. při provádění dopočtu a doplatku pojistného za situace, kdy má zaměstnanec více zaměstnavatelů a úhrn příjmů nedosahuje minima 14 600 Kč a

2. v případě, kdy se jedná o některou z překážek v práci na straně zaměstnavatele, konkrétně dle § 207 až 209 zákoníku práce, aktuálně s důrazem na tzv. částečnou nezaměstnanost podle § 209 zákoníku práce – v tomto případě přechází povinnost úhrady doplatku do zákonného minima v plné výši na zaměstnavatele.

Důležité

     V případě zaměstnání u více zaměstnavatelů a úhrnu příjmů nižším než 14 600 Kč, platí tento postup:

–  dopočet a doplatek pojistného provádí ten zaměstnavatel, kterého zaměstnanec k tomuto účelu pověří, tato okolnost může případně být i součástí pracovní smlouvy,

–  zaměstnavatel provádějící dopočet musí mít v příslušném měsíci k dispozici příjmy od jiného zaměstnavatele (zaměstnava­telů).

border-right:none;padding:0cm 0cm 0cm 0cm'>

?  Příklad

Topič, na kterého se vztahuje povinnost odvodu pojistného ze zákonného minima, má u třech zaměstnavatelů souběžně uzavřeny 3 pracovněprávní vztahy s následující výší příjmu:

–   6 000 Kč

–   4 800 Kč

–   2 000 Kč

Žádný z těchto příjmů není řešen formou dohody o provedení práce ani dohody o pracovní činnosti.

V takovém případě pověří tato osoba zvoleného zaměstnavatele provedením dopočtu a doplatku pojistného do minimálního vyměřovacího základu 14 600 Kč, v našem případě byl pro tento účel určen zaměstnavatel s hrubým příjmem 6 000 Kč.

Za rozhodné období kalendářního měsíce musí mít zaměstnavatel provádějící dopočet pojistného potvrzenu výši příjmu u dalších zaměstnavatelů, to znamená, že v takových (a podobných) případech je nutností součinnost všech dotčených zaměstnavatelů. Z hlediska výpočtu výše pojistného bude uplatněn tento postup:

–   zaměstnavatelé, kteří neprovádějí dopočet, vypočítají a odvedou pojistné ze skutečné výše zúčtované hrubé mzdy, tedy úhrnem v částkách 648 Kč (ze 4 800 Kč) resp. 270 Kč (ze 2 000 Kč). Doporučuji, aby tito zaměstnavatelé měli doklad od zaměstnavatele provádějícího dopočet, že tento zajišťuje odvod pojistného v návaznosti na minimální vyměřovací základ.

–   zaměstnavatel pověřený pro účel dopočtu nejprve vypočte pojistné z hrubé mzdy 6 000 Kč (810 Kč s úhradou v poměru jedna třetina zaměstnanec a dvě třetiny zaměstnavatel) a dále vypočte a odvede srážkou zaměstnanci pojistné ve výši 13,5 % z rozdílu minimální mzdy a součtu jednotlivých vyměřovacích základů následovně:

Doplatek = 0,135 × [14 600 – (6 000 + 4 800 + 2 000)] = 0,135 × 3 150 = 243 Kč

Částku 243 Kč uhradí podle zákona prostřednictvím zaměstnavatele v plné výši zaměstnanec.

S ohledem na výši pojistného u zaměstnavatelů B a C je za této situace již zabezpečen odvod pojistného ze zákonného minima. V takových případech musí mít zaměstnavatel provádějící příslušný dopočet a doplatek pojistného k dispozici doklad o výši příjmů u ostatních zaměstnavatelů v příslušném kalendářním měsíci.

-

Poznámka

Kdyby byl některý z těchto pracovněprávních vztahů řešen formou dohody o provedení práce, nemohl by být pro účel dodržení minima brán v úvahu, neboť příjem nepřevýšil 10 000 Kč.

Překážky v práci na straně zaměstnavatele

Pokud je zaměstnanec schopen a ochoten práci pro zaměstnavatele konat, avšak zaměstnavatel není schopen mu podmínky pro výkon práce vytvořit (§ 38 odst. 1 zákoníku práce), jedná se o překážku v práci na jeho straně.

V praxi jsou nejčastěji se vyskytující překážkou v práci na straně organizace situace popisované v ustanovení § 209 zákoníku práce, kdy se o překážku v práci na straně zaměstnavatele jedná tehdy, pokud zaměstnavatel nemůže přidělovat zaměstnanci práci v rozsahu týdenní pracovní doby z důvodu dočasného omezení odbytu jeho výrobků nebo omezení poptávky po jím poskytovaných službách (tzv. částečná nezaměstnanost). Zmíněná překážka v práci na straně zaměstnavatele je tedy zapříčiněna problémy zaměstnavatele z hlediska uplatnění jeho předmětu činnosti. Jde o překážku v práci na straně pouze toho zaměstnavatele, který odměňuje své zaměstnance mzdou, není tedy navázán na státní nebo jiný rozpočet. Částečná nezaměstnanost nebývá spojena s úplným zastavením práce a může se týkat pouze některých zaměstnanců.

V takových případech se může zaměstnavatel dohodnout s odborovou organizací (nejlépe formou písemné dohody) o poskytování náhrady mzdy ve výši nejméně 60 % průměrného výdělku. Pokud u zaměstnavatele nepůsobí odborová organizace, může být tato dohoda nahrazena vnitřním předpisem, od 1. 1. 2012 bez jakéhokoli zásahu státu (do konce roku 2011 se v dané záležitosti vyjadřoval Úřad práce).

Jiné překážky v práci na straně zaměstnavatele jsou specifikovány v § 207 zákoníku práce jako prostoje a přerušení práce způsobené nepříznivými povětrnostními vlivy.

Návaznost na minimální vyměřovací základ zaměstnance ve zdravotním pojištění platí i při uplatnění institutu částečné nezaměstnanosti. Je sice pravdou, že v aktuálně platném ustanovení § 3 odst. 10 zákona č. 592/­1992 Sb. jsou pro případ dopočtu do minima zaměstnavatelem při překážkách v práci na straně organizace zmíněna v odkazu č. 16 zákonná ustanovení § 129 a 130 ještě „starého“ zákoníku práce. Nicméně s účinností od 1. 1. 2007 již v této situaci návazně vychází zdravotní pojištění z ustanovení § 207 až 209 zákoníku práce, ve kterých jsou překážky v práci na straně zaměstnavatele konkretizovány.

V přímé souvislosti s negativními dopady pandemie řeší zaměstnavatelé ve zdravotním pojištění především otázku zabezpečení odvodu pojistného ve vazbě na minimální vyměřovací základ zaměstnance. To znamená, že zaměstnavatel musí při placení pojistného za zaměstnance dodržet zákonné minimum za předpokladu, že:

- na zaměstnance (a tedy i na zaměstnavatele jako plátce pojistného) se vztahuje povinnost odvodu pojistného nejméně z minimální mzdy 14 600 Kč, přičemž,

- není důvod ke snížení tohoto minimálního vyměřovacího základu na poměrnou část.

U vybraných skupin zaměstnanců, konkrétně vyjmenovaných v ustanovení § 3 odst. 8 zákona č. 592/­1992 Sb., nemusí být minimální vyměřovací základ dodržen a pojistné se v takových případech vždy odvádí ze skutečné výše zúčtovaného hrubého příjmu bez ohledu na minimální vyměřovací základ.

Pokud zaměstnavatel přistoupí k poskytování náhrady mzdy (ve výši nejméně 60 % průměrného výdělku), nebo třeba k tomu, že zaměstnanci po dohodě zkrátí pracovní úvazek a jeho příjem v důsledku těchto opatření poklesne pod hodnotu minimální mzdy, pak pro zaměstnavatele nastupuje povinnost provést dopočet a doplatek pojistného do minima 14 600 Kč při zaměstnání trvajícím celý kalendářní měsíc. Doplatek pojistného ve výši 13,5 % z rozdílu mezi minimální mzdou a zúčtovaným příjmem hradí v plné výši zaměstnavatel, jak je výše popsáno v komentáři k § 3, k odstavcům 4 a 6 – viz příklad č. 3 pod písmenem b).

Odstavec 11

Toto zákonné ustanovení řeší situaci při stanovení vyměřovacího základu zaměstnance v souvislosti s ochranou zaměstnance v důsledku platební neschopnosti zaměstnavatele.

Odstavec 12

Vyměřovacím základem pracovníka v pracovním vztahu uzavřeném podle cizích právních předpisů je úhrn příjmů zúčtovaných mu zaměstnavatelem v souvislosti s tímto pracovním vztahem, a to ve výši, ve které jsou nebo by byly předmětem daně z příjmů fyzických osob podle zákona o daních z příjmů, s výjimkou:

– příjmů, které tomuto pracovníku nahrazují výdaje jím za zaměstnavatele vynaložené v souvislosti s tímto pracovním vztahem,

– škodou vzniklou v souvislosti s tímto pracovním vztahem, a 

– příjmů uvedených v § 3 odstavci 2.

Touto změnou došlo k datu 1. 1. 2015 k odstranění určité diskriminace u těchto pracovněprávních vztahů, neboť ve znění účinném do konce roku 2014 se z plnění vyjmenovaných v § 3 odst. 2 nezahrnovaly do vyměřovacího základu pouze:

–   jednorázová sociální výpomoc poskytnutá zaměstnanci k překlenutí jeho mimořádně obtížných poměrů vzniklých v důsledku živelní pohromy, požáru, ekologické nebo průmyslové havárie nebo jiné mimořádně závažné události a

–   plnění, které bylo poskytnuto poživateli starobního důchodu nebo invalidního důchodu pro invaliditu třetího stupně po uplynutí jednoho roku ode dne skončení zaměstnání.

V závěru komentáře k jednotlivým ustanovením § 3 připomínám, že fakticky již od roku 2013 není ve zdravotním pojištění určen pro zaměstnavatele i OSVČ maximální vyměřovací základ. Kompletním vypuštěním příslušných ustanovení o maximálním vyměřovacím základu v právní úpravě zdravotního pojištění od 1. 1. 2015 je v této fázi maximum ve zdravotním pojištění trvale zrušeno.

§ 3a

(1) Vyměřovacím základem u osoby samostatně výdělečně činné je 35 % příjmu z podnikání a z jiné samostatné výdělečné činnosti¹⁷⁾ před rokem 2004, 40 % příjmu ze smostatné činnosti v roce 2004, 45 % příjmu z pod­nikání a z jiné samostatné výdělečné činnosti v roce 2005 a od roku 2006 50 % příjmu z podnikání a z jiné samostatné výdělečné činnosti po odpočtu výdajů vynaložených na jeho dosažení, zajištění a udržení.¹⁸⁾ Za příjem ze samostatné výdělečné činnosti po odpo­čtu výdajů vynaložených na jeho dosažení, zajištění a udržení se u spolupracující osoby a u osoby samostatně výdělečně činné, která vykonává samostatnou výdělečnou činnost se spolupracující oso­bou (spolupracujícími osobami), považuje její podíl na společných příjmech;¹⁹⁾ u osoby samostatně výdělečně činné, která je současně též spolupracující osobou, též její podíl na společných příjmech.¹⁹⁾ U osoby samostatně výdělečně činné, která vede účetnictví,²⁰⁾ spo­lečníka veřejné obchodní společnosti a komple­mentáře komanditní společnosti se za příjem ze samostatné výdělečné činnosti po odpočtu výdajů vynaložených na jeho dosažení, zajištění a udržení považuje pro účely tohoto zákona základ daně z příjmu²¹⁾ z této činnosti. Za příjem ze samostatné výdělečné činnosti se u osoby samostatně výdělečně činné, která je poplatníkem daně z příjmů stanovené paušální částkou podle zvláštního právního předpisu, považuje, jde-li o příjmy z činnosti podléhající dani z příjmů stanove­né paušální částkou, předpokládaný příjem a za výdaje vynaložené na jeho dosažení, zajištění a udržení se považují předpokládané výdaje za takový rok. U osoby samostatně výdělečně činné účtující v hospodářském roce se příjem ze samostatné výdělečné činnosti a výdaje vynaložené na jeho dosažení, zajištění a udržení zúčtované v hos­podářském roce zahrnují do kalendářního roku, do kterého jsou vykazovány pro účely daně z příjmů. Za příjem ze samostatné výdělečné činnosti se nepovažují příjmy, které jsou podle zvláštního právního předpisu^21a) samostatným základem daně pro zdanění zvláštní sazbou daně, a odměny náležející podle autorského zákona z titulu jiných majetkových práv^21b).

(2) Osoba samostatně výdělečně činná je povinna odvést pojistné z vyměřovacího základu podle odstavce 1. Je-li vyměřovací základ podle odstavce 1 nižší než minimální vyměřovací základ, je osoba samostatně výdě­lečně činná povinna odvést pojistné z minimálního vyměřo­vacího základu, není-li dále stanoveno jinak. Minimálním vyměřovacím základem se rozumí dvanáctinásobek 50 % průměrné mzdy; za průměrnou mzdu se pro účely tohoto zákona považuje částka, která se vypočte jako součin všeobecného vyměřovacího základu pro účely důchodového pojištění za kalendářní rok, který o dva roky předchází kalendářnímu roku, pro který se průměrná mzda zjišťuje, a přepočítacího koeficientu pro úpravu tohoto všeobecného vyměřovacího základu^16b) s tím, že vypočtená částka se zaokrouhluje na celé koruny nahoru.

(3) Minimální vyměřovací základ neplatí pro osobu

a)  uvedenou v § 3 odst. 8 písm. a) až c),

b)  která současně vedle samostatné výdělečné činnosti je zaměstnancem a odvádí pojistné z tohoto zaměstnání vypočtené alespoň z minimálního vyměřovacího základu stanoveného pro zaměstnance,

c)  za kterou je plátcem pojistného stát (§ 3c),

pokud tyto skutečnosti trvají po celé rozhodné období. Vyměřova­cím základem u těchto osob je jejich skutečný příjem po odpočtu výdajů vynaložených na dosažení, zajištění a udržení příjmu.

(4) Minimální vyměřovací základ osoby samostatně výdě­lečně činné se sníží na poměrnou část odpovídající počtu kalen­dářních měsíců, pokud osoba samostatně výdělečně činná

a)  nevykonávala samostatnou výdělečnou činnost po celé rozhodné období,

b)  měla nárok na výplatu nemocenského nebo peněžité pomoci v mateřství jako osoba samostatně výdělečně činná; za pobírání nemocenského z nemo­cenského pojištění osob samostatně výdělečně činných se pro účely tohoto zákona považuje též období prvních 3 kalendářních dnů trvání dočasné pracovní neschopnosti (karantény), po které se nemocenské podle zvláštního práv­ního předpisu neposky­tuje, pokud se jedná o oso­bu samostatně výdělečně činnou, která je účastna nemocenského pojištění osob samostatně výdělečně činných,

c)  se stala osobou uvedenou v odstavci 3, pokud tyto skuteč­nosti trvaly po celý kalendářní měsíc.

border-right:none;padding:9.0pt 0cm 0cm 0cm'>

komentář k § 3a

Na rozdíl od předcházejícího § 3 jsou v tomto zákonném ustanovení řešeny podmínky týkající se osob samostatně výdělečně činných (dále jen OSVČ). Pojištěnci považovaní ve zdravotním pojištění za OSVČ jsou taxativním výčtem vyjmenováni v ustanovení § 5 písm. b) zákona č. 48/­1997 Sb., kdy se primárně jedná o osoby s příjmy ze samostatné činnosti podle § 7 odst. 1 a 2 ZDP.

Odstavec 1

Rozhodným obdobím pro placení pojistného je u OSVČ kalendářní rok. Vyměřovacím základem je od roku 2006 sazba 50 % příjmů ze samostatné činnosti po odpočtu výdajů vynaložených na jejich dosažení zajištění a udržení. Vykazuje-li tedy pojištěnec příjmy ve smyslu ustanovení § 7 odst. 1 a 2 ZDP, považuje se ve zdravotním pojištění za osobu samostatně výdělečně činnou.

Mezi OSVČ patří nejenom pojištěnci podnikající na základě živnostenského oprávnění, koncesní listiny aj., ale okruh těchto osob je daleko širší. Jednou z těchto skupin jsou i autoři s příjmy podle § 7 odst. 2 písm. a) ZDP.

Příjmy z autorských honorářů

Pokud má pojištěnec jako autor v rozhodném období kalendářního roku nezdaňované (byť nepravidelné) příjmy, považuje se z tohoto pohledu ve zdravotním pojištění za osobu samostatně výdělečně činnou, s výjimkou dále uvedenou, a to se všemi právy a povinnostmi, které z této skutečnosti vyplývají.

Výjimkou, kdy se autoři nepovažují ve zdravotním pojištění za OSVČ a tudíž nejsou povinni platit pojistné na zdravotní pojištění a plnit související zákonné povinnosti, jsou příjmy zdaňované u zdroje, který je vyplácí, kde je z daňového hlediska uplatněn postup podle § 36 odst. 2 písm. p) a § 7 odst. 6 ZDP. Samostatným základem daně pro zdanění zvláštní sazbou daně jsou příjmy autorů uvedené v § 7 odst. 2 písm. a) ZDP, plynoucí ze zdrojů na území České republiky za předpokladu, že úhrn těchto příjmů od téhož plátce nepřesáhne v kalendářním měsíci 10 000 Kč (do konce roku 2013 se jednalo o částku maximálně 7 000 Kč). Z příjmů zdaňovaných zvláštní sazbou daně se pojistné platilo do konce roku 2008, s účinností od 1. 1. 2009 již příjmy této povahy povinnosti placení pojistného na zdravotní pojištění nepodléhají. Autorské honoráře od různých plátců do 10 000 Kč měsíčně se nesčítají, každý plátce odvede individuálně zvláštní sazbu daně. Autor vždy obdrží čistý, tedy již zdaněný, příjem.

Protože se autor se zdaňovanými příjmy nepovažuje ve zdravotním pojištění za OSVČ, nemusí zálohy platit. Avšak pokud jsou autorovi vyplaceny příjmy nezdaněné (tedy převyšující v kalendářním měsíci 10 000 Kč), pak každopádně platí pojistné jako OSVČ a kdyby se jednalo o jediný (resp. při souběhu se zaměstnáním hlavní) zdroj příjmů, musely by být placeny i zálohy, za měsíce březen – srpen 2020 až do minimální výše zákonem odpuštěné.

border-right:none;padding:0cm 0cm 0cm 0cm'>

?  Příklad

Nezdaněné příjmy pojištěnce z příspěvků do novin a časopisů činily v roce 2019 částku 160 800 Kč, výdaje budou uplatněny paušální sazbou ve výši 40 % z příjmů. Tato činnost je při souběhu se zaměstnáním vedlejším zdrojem příjmů. Výše pojistného za rok 2019 se vypočte následovně:

P = 0,135 × 0,5 × (160 800 – 64 320) = 6 513 Kč

Tuto částku zaplatí zaměstnaná osoba (ve zdravotním pojištění OSVČ) do osmi dnů po dni, ve kterém v roce 2020 podala, případně měla podat, Přehled za rok 2019. Pokud bude trvat souběh zaměstnání s podnikatelskou činností této povahy i v roce 2020, přičemž zaměstnání bude nadále hlavním zdrojem příjmů, nebude ani v tomto roce placení záloh povinností. Novelou č. 134/­2020 Sb. je nejzazším termínem pro podání Přehledu OSVČ za rok 2019 datum 3. 8. 2020 bez ohledu na to, zda daňové přiznání zpracovává daňový poradce či nikoli.

-

Příjmy, ze kterých pojištěnec zdravotní pojištění neplatí

Za OSVČ se z pohledu zdravotního pojištění nepovažuje osoba s příjmy podle § 8 ZDP, kdy se jedná například o podíly na zisku společnosti, úroky, výhry a výnosy z vkladů, úroky a jiné výnosy z poskytnutých úvěrů nebo zápůjček, plnění ze soukromého životního pojištění nebo dávky penzijního připojištění se státním příspěvkem.

Občan s příjmy z nájmu podle § 9 ZDP taktéž neplatí z těchto příjmů pojistné, ať už se jedná o příjmy z nájmu nemovitostí (případně jejich částí) nebo příjmy z nájmu věcí movitých – nemovitost však nesmí být zapsána v obchodním majetku. Kdyby byly příjmy z nájmu jediným zdrojem obživy pojištěnce, musel by mít řešen ve zdravotním pojištění svůj pojistný vztah buď zaměstnáním nebo podnikáním podle právní úpravy zdravotního pojištění anebo registrací v kategorii osob, za které je plátcem pojistného stát. Kdyby nebyla využita ani jedna z těchto tří možností, byl by pojištěnec osobou bez zdanitelných příjmů s povinností měsíční platby pojistného v roce 2020 v částce 1 971 Kč.

Má-li pojištěnec v rozhodném období kalendářního roku příjmy vyjmenované v ustanovení § 10 ZDP, nepodléhají tyto povinnosti placení pojistného. V praxi se nejčastěji jedná o příjmy z příležitostných činností nebo z příležitostného nájmu movitých věcí včetně příjmů ze zemědělské výroby a lesního a vodního hospodářství, které nejsou provozovány podnikatelem.

Podnikání osob ze zahraničí

Sociální zabezpečení těchto osob upravují na evropské úrovni dva základní právní předpisy:

1. nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 883/­2004 o koordinaci systémů sociálního zabezpečení a

2. nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 987/­2009, kterým se stanoví prováděcí pravidla k nařízení č. 883/­2004 (dále jen Nařízení)

obě ve znění nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 465/­2012 ze dne 22. května 2012

S účinností od 1. 4. 2012 se tato Nařízení vztahují na občany a instituce ze Švýcarska a od 1. 6. 2012 jsou aplikována i vůči Norsku, Islandu a Lichtenštejnsku.

Jak je všeobecně známo, dne 29. 1. 2020 byla Evropským parlamentem schválena Dohoda o vystoupení Spojeného království Velké Británie a Severního Irska (dále jen „Spojené království“) z Evropské unie. Pro oblast sociálního zabezpečení a tedy i zdravotního pojištění tato zpráva znamená, že i po datu 31. 1. 2020 jsou ve vztahu ke Spojenému království nadále aplikována stávající evropská pravidla o koordinaci systémů sociálního zabezpečení, která mj. zakotvují princip pojištění ve státě výkonu výdělečné činnosti nebo princip jednoho pojištění. Nadále platí podmínky pro používání Evropského průkazu zdravotního pojištění (EPZP), spojené s nárokem na poskytování nezbytné péče v dalším státě, používání příslušných formulářů nebo také vystavování formulářů A1 pro určování aplikovatelné legislativy.

Tato pravidla budou platit po přechodné období – do konce roku 2020. Podmínky platné po roce 2020 se budou odvíjet od úpravy budoucích vztahů mezi Evropskou unií a Spojeným královstvím.

U všech výše uvedených států, tedy včetně Spojeného království, bude v dalším textu uváděna zkratka „stát EU“.

Pokud získá občan ze státu EU oprávnění k provozování samostatné výdělečné činnosti v České republice, postupuje z hlediska plnění zákonných povinností v souladu s českou legislativou platnou ve zdravotním pojištění. Zvolené české zdravotní pojišťovně oznamuje tento občan v zákonné osmidenní lhůtě zahájení samostatné výdělečné činnosti, přičemž současně předkládá živnostenský list nebo jinou úřední listinu, na základě které vykonává samostatnou výdělečnou činnost a dále překládá doklad o přihlášení k registraci jako daňový subjekt u příslušného správce daně. Přihlášením se tak OSVČ stává plátcem pojistného do českého systému veřejného zdravotního pojištění s povinností placení záloh na pojistné a případného doplatku včetně plnění ostatních zákonných povinností (např. každoroční podávání Přehledu). Pojištění lze ukončit ke dni následujícímu po dni oznámení této skutečnosti zdravotní pojišťovně včetně odevzdání průkazu pojištěnce – Evropského průkazu zdravotního pojištění (European Health Insurance Card – EHIC).

Je-li v rámci souběhu příjmů v ČR osoba s bydlištěm ve státě EU současně zaměstnána u zaměstnavatele se sídlem na území České republiky a zároveň je držitelem oprávnění k provozování samostatné výdělečné činnosti v ČR (podniká), je z titulu obou činností účastna veřejného zdravotního pojištění s povinností placení pojistného z obou příjmů. V zaměstnání odvádí pojistné zaměstnavatel, z příjmu ze samostatné výdělečné činnosti platí taková osoba pojistné sama.

V případě souběhu zaměstnání v jednom státě EU s výkonem samostatné výdělečné činnosti v dalším státě EU je osoba pojištěna ve státě, ve kterém vykonává zaměstnání.

Pokud chce podnikat v České republice osoba ze „třetí“ země, tedy mimo výše uvedené státy (např. Ukrajinec), nepodléhá režimu koordinačních nařízení EU a z titulu výkonu své samostatné výdělečné činnosti jí nevzniká účast v českém systému veřejného zdravotního pojištění. Řešením takové situace je uzavření komerčního zdravotního pojištění. Cizinec ze „třetí“ země může být standardně účasten českého systému pouze po dobu zaměstnání u zaměstnavatele se sídlem nebo trvalým pobytem na území České republiky, přičemž toto zaměstnání musí svým charakterem zakládat účast na zdravotním pojištění v ČR.

Odstavec 2

V tomto odstavci je zakotvena důležitá povinnost dodržet při odvodu pojistného minimální vyměřovací základ, platný pro OSVČ, mimo výjimek uvedených v následujícím odstavci 3.

Za průměrnou mzdu se pro účely zdravotního pojištění považuje částka, která se vypočte jako součin všeobecného vyměřovacího základu pro účely důchodového pojištění za kalendářní rok, který o dva roky předchází kalendářnímu roku, pro který se průměrná mzda zjišťuje, a přepočítacího koeficientu pro úpravu tohoto všeobecného vyměřovacího základu. Takto vypočtená částka se zaokrouhluje na celé koruny nahoru.

Podle Nařízení vlády č. 260/­2019 Sb. ze dne 30. 9. 2019 představuje výše všeobecného vyměřovacího základu za rok 2018 hodnotu 32 510 Kč. Výše přepočítacího koeficientu pro úpravu tohoto všeobecného vyměřovacího základu činí 1,0715. Součinem těchto dvou částek dostaneme po zaokrouhlení průměrnou mzdu pro rok 2020 ve výši 34 835 Kč. Tato skutečnost znamená, že s účinností od 1. ledna 2020 se „rozhodná částka“ nezměnila a zůstává i pro rok 2020 na hodnotě 3 000 Kč.

Kdyby průměrná mzda činila alespoň 35 000 Kč, vzrostla by tato rozhodná částka na 3 500 Kč, k čemuž však s největší pravděpodobností dojde k datu 1. 1. 2021. Institut průměrné mzdy ovlivňuje různé segmenty zdravotního pojištění, například minimální vyměřovací základ a minimální výši zálohy OSVČ.

Při výkonu samostatné výdělečné činnosti po celý kalendářní rok 2020 musí být dodržen odvod pojistného alespoň z (minimálního) vyměřovacího základu 209 010 Kč, tedy nejméně v částce 28 217 Kč. Tuto podmínku lze s ohledem na další okolnosti případně splnit i zaplacením dvanácti alespoň minimálních záloh 2 352 Kč.

Důležité

     Dle zákona č. 134/­2020 Sb. není povinností placení záloh do minimální výše za období březen – srpen 2020. Za toto období OSVČ může (ale nemusí) hradit zálohy ve výši přesahující minimum. Tuto výši zálohy, tedy přesahující minimum, však lze bez penále uhradit až v roce 2021 – po podání Přehledu za rok 2020.

Odstavec 3

OSVČ uvedené v tomto zákonném ustanovení jsou ve zdravotním pojištění zvýhodněny v tom smyslu, že se na ně při odvodu pojistného (a placení záloh) nevztahuje zákonné minimum, ale jejich vyměřovacím základem je za rozhodné období kalendářního roku sazba 13,5 % z 50 % skutečně dosažených příjmů po odpočtu výdajů na jejich dosažení, zajištění a udržení. Pro tyto osoby ani neplatí povinnost hradit minimální zálohy.

border-right:none;padding:0cm 0cm 0cm 0cm'>

?  Příklad

Starobní důchodce začal podnikat v lednu 2020 a v rámci své samostatné výdělečné činnosti vykáže za 12 měsíců roku 2020 příjmy ve výši 128 854 Kč a výdaje 63 510 Kč. Zálohy na pojistné v roce 2020 neplatí (není to jeho povinností). Výše pojistného za rok 2020, kterou bude povinen zaplatit zdravotní pojišťovně ve lhůtě do osmi dnů po podání Přehledu za tento rok (tedy v roce 2021), se vypočte následovně:

P = 0,135 × 0,5 × (128 854 – 63 510) = 4 411 Kč

Pokud bude Přehled za rok 2020 podán například v měsíci březnu 2021, bude tento poživatel důchodu platit od tohoto měsíce zálohy na pojistné ve výši 368 Kč, vypočtené dle vzorce:

0,135 × 0,5 × (128 854 – 63 510)

Z = ——————————————— = 368 Kč

                     12

kde číslovka 12 znamená počet kalendářních měsíců výkonu podnikatelské činnosti v roce 2020

Minimální výše zálohy nemusí být v tomto případě respektována. Lze připustit, aby v případě nízkých záloh byly tyto zálohy zaplaceny na určité časové období (třeba na půl roku nebo na rok) dopředu, každopádně je vhodné informovat o tomto postupu zdravotní pojišťovnu.

-

Odstavec 4

Minimální vyměřovací základ OSVČ se podle počtu kalendářních měsíců trvání stanovených skutečností snižuje například:

–   při výkonu podnikatelské činnosti pouze po část kalendářního roku,

–   v případě nemoci podnikatele v návaznosti s nárokem na nemocenské,

–   tehdy, pokud u OSVČ vznikne, resp. zanikne nárok na platbu pojistného státem.

Samostatná výdělečná činnost – jediný zdroj příjmů

Důležité

     V tomto případě OSVČ platí v roce 2020 alespoň minimální zálohy 2 352 Kč za každý kalendářní měsíc. Výjimkou je odpuštění záloh za měsíce březen – srpen 2020, kdy se tyto zálohy považují zákonem č. 134/­2020 Sb. za zaplacené. Zálohy není povinna platit v prvním kalendářním roce podnikatelské činnosti OSVČ, za kterou je současně plátcem pojistného stát.

V souladu s obecně platnými podmínkami je splatnost zálohy za příslušný kalendářní měsíc stanovena nejpozději do 8. dne následujícího kalendářního měsíce. Pokud tento poslední den připadne na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem této lhůty nejblíže následující pracovní den. To znamená, že v důsledku přijaté úlevy (neplacení záloh za březen až srpen 2020) hradí OSVČ v roce 2020 povinně zálohy za měsíce leden a únor a pak za září až prosinec.

Ukažme si zákonné postupy formou příkladů. Pojištěnec začal podnikat kdykoli v průběhu měsíce května 2020. První záloha 2 352 Kč měla být zaplacena do 8. 6., avšak odpuštěním záloh až do minimální výše nemusí OSVČ za měsíce květen – srpen 2020 zálohy platit, nicméně od září již musí být alespoň minimální záloha 2 352 Kč placena. Registrací jako OSVČ má pojištěnec od května relevantně vyřešené své zdravotní pojištění, i když zálohy za květen – srpen 2020 neplatí.

Z hlediska placení pojistného musí být u OSVČ za měsíce květen – prosinec 2020 dodržen za celé toto období minimální vyměřovací základ v částce 139 340 Kč (8 × 17 417,50), minimální pojistné pak představuje 13,5 % z této částky, tj. 18 811 Kč. Podle zákona bude postupováno tehdy, když OSVČ fakticky zaplatí čtyři minimální zálohy 2 352 Kč za měsíce září – prosinec 2020, protože zálohy za květen až srpen budou započteny jako zaplacené.

V dané souvislosti ještě podotýkám, že od roku 2013 již neplatí ve zdravotním pojištění maximální vyměřovací základ, to znamená, že v roce 2020 (a v letech následujících) již není pro OSVČ stanovena maximální výše zálohy a tím ani maximální výše roční částky pojistného.

Analogicky se postupuje i tehdy, když bude při souběhu zaměstnání s podnikáním samostatná výdělečná činnost hlavním zdrojem příjmů pojištěnce.

Samostatná výdělečná činnost – vedlejší zdroj příjmů při souběhu se zaměstnáním

Tyto osoby nejsou povinny platit žádné zálohy. Podmínkou pro uplatnění tohoto postupu je skutečnost, že v zaměstnání je zaměstnavatelem odváděno v roce 2020 pojistné nejméně z minimálního vyměřovacího základu 14 600 Kč, kdy toto zaměstnání trvá po celé rozhodné období (kalendářní měsíc). Částka pojistného OSVČ za rozhodné období kalendářního roku se vypočte takto:

P (pojistné) = 0,135 × 0,5 × (příjmy – výdaje)

Nemoc OSVČ

Nárok na výplatu nemocenského (nebo peněžité pomoci v mateřství) představuje u OSVČ okolnost snižující její minimální vyměřovací základ na poměrnou část.

Rozhodným obdobím pro placení pojistného u OSVČ je kalendářní rok, jeho nejkratší poměrnou částí je pak kalendářní měsíc. Pokud OSVČ podniká třeba jen po část kalendářního měsíce, považuje se za OSVČ po celý tento kalendářní měsíc. Jestliže nemoc trvá pouze po část kalendářního měsíce, nemá OSVČ v tomto směru žádnou úlevu a pokud se jedná o jediný (resp. při souběhu se zaměstnáním hlavní) zdroj příjmů, musí být i za tento měsíc zaplacena alespoň minimální záloha, neboli musí být u OSVČ při odvodu pojistného dodržen minimální vyměřovací základ. Úleva s neplacením záloh až do výše minimální zálohy za měsíce březen – srpen 2020 platí i v tomto případě.

V případě nemoci musí OSVČ oznámit (a vydokladovat) zdravotní pojišťovně období trvání nemoci, tj. její zahájení a ukončení, pro řešení případných nesrovnalostí se v dané souvislosti přikládá k podávanému Přehledu potvrzení OSSZ (viz například Poučení k formuláři VZP ČR Přehled OSVČ). Z obecného pohledu lze konstatovat, že pojistné se sice platí i za měsíce, kdy je OSVČ nemocná, nicméně zvýhodnění OSVČ spočívá ve skutečnosti, že se minimální vyměřovací základ sníží na poměrnou část odpovídající počtu kalendářních měsíců, pokud osoba samostatně výdělečně činná měla po celý kalendářní měsíc nárok na výplatu nemocenského (nebo peněžité pomoci v mateřství) jako osoba samostatně výdělečně činná. Neboli za takový kalendářní měsíc nemusí být u OSVČ dodržen minimální vyměřovací základ.

border-right:none;padding:0cm 0cm 0cm 0cm'>

?  Příklad

OSVČ platila od ledna 2020 minimální zálohy 2 352 Kč, od března do srpna již tyto zálohy neplatila, protože byly zákonem odpuštěny. Dne 27. 8. 2020 utrpí při autonehodě úraz a v pracovní neschopnosti s nárokem na nemocenské je do 8. 12. 2020. Za rozhodné období kalendářního roku 2020 vykáže ztrátu.

Kromě toho, že OSVČ dle výše uvedeného neplatí (resp. není povinna platit) za měsíce září až listopad zálohy na pojistné, nemusí být v těchto třech měsících dodržen minimální vyměřovací základ, který se v důsledku této skutečnosti snižuje na poměrnou část devíti kalendářních měsíců za rozhodné období kalendářního roku 2020. Jinými slovy, zaplacením tří záloh ve výši 2 352 Kč (za leden, únor a prosinec 2020) a neplacením těchto záloh za březen – srpen 2020 postupuje OSVČ ve zdravotním pojištění v roce 2020 podle zákona.

§ 3b

Vyměřovacím základem u osoby, která po celý kalendářní měsíc nemá příjmy ze zaměstnání, ze samostatné výdělečné činnosti a není za ni plátcem pojistného stát (§ 3c) (dále jen „osoba bez zdanitelných příjmů“) je minimální mzda.

border-right:none;padding:9.0pt 0cm 0cm 0cm'>

komentář k § 3b

Za osobu bez zdanitelných příjmů (OBZP) se považuje osoba s trvalým pobytem na území České republiky, která:

–   nemá svoji účast v systému veřejného zdravotního pojištění krytou některou z variant výdělečné činnosti (zaměstnání nebo podnikání ve smyslu právních předpisů platných ve zdravotním pojištění) a 

–   není osobou, za kterou platí pojistné stát (například poživatelé některého z důchodů, nezaopatřené děti, ženy na mateřské nebo osoby na rodičovské dovolené, uchazeči o zaměstnání apod. – blíže viz ustanovení § 7 odst. 1 zákona č. 48/­1997 Sb.) a ani

–   není vyňata z českého systému veřejného zdravotního pojištění, nejčastěji buď z důvodu výkonu výdělečné činnosti podle koordinačních nařízení Evropské unie č. 883/­2004 a 987/­2009 nebo s využitím institutu dlouhodobého pobytu v cizině.

Pokud je pojištěnec v průběhu kalendářního měsíce alespoň jeden den registrován u zdravotní pojišťovny buď jako zaměstnanec nebo jako osoba samostatně výdělečně činná nebo je zařazen v některé ze skupin osob, za které platí pojistné stát, není (resp. nemůže být) v tomto měsíci OBZP.

Osoba bez zdanitelných příjmů platí pojistné ve vazbě na vyměřovací základ, kterým je minimální mzda, výše pojistného činí 13,5 % z aktuální výše minimální mzdy. To znamená, že měsíční platba pojistného OBZP představuje v roce 2020 částku 1 971 Kč. Pojistné je splatné od prvního dne kalendářního měsíce, za který se platí, do osmého dne následujícího kalendářního měsíce. Připadne-li poslední den splatnosti na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty nejbližší následující pracovní den.

Pojištěnec, který chce být zařazen jako OBZP, je povinen přihlásit se u své zdravotní pojišťovny v zákonné osmidenní lhůtě, sdělit své jméno, příjmení, adresu trvalého bydliště, rodné číslo a platit pojistné.

Mezi OBZP patří například:

–   pojištěnec pracující jen na dohodu o pracovní činnosti při příjmu nižším než 3 000 Kč a na dohodu o provedení práce při příjmu nepřevyšujícím 10 000 Kč,

–   student školy, která nebyla ministerstvem školství, mládeže a tělovýchovy ČR označena jako soustavná příprava na budoucí povolání (například některé jazykové školy),

–   student střední nebo vysoké školy v cizině, která nebyla rozhodnutím ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy ČR postavena na roveň studia na středních nebo vysokých školách v ČR, oznámení o dlouhodobém pobytu v cizině nebylo provedeno,

–   student starší 26 let [s výjimkou studentů doktorského studia starších 26 let při splnění podmínek uvedených v § 7 odst. 1 písm. r) zákona č. 48/­1997 Sb.],

–   nezaměstnaný, který není v evidenci Úřadu práce,

–   osoba pracující v cizině mimo státy Evropské unie (a mimo Norsko, Island, Lichtenštejnsko, Švýcarsko a Spojené království) pro cizího zaměstnavatele. To znamená, že taková osoba není výdělečně činná podle koordinačních nařízení Evropské unie č. 883/­2004 a 987/­2009 atd.,

trvají-li tyto a jiné skutečnosti (ať už samostatně nebo v přímé návaznosti) po celý kalendářní měsíc.

Pro názornost uvedu příklad, kdy pojištěnec nebude v průběhu roku 2020 registrován jako OBZP. Tento pojištěnec ukončil podnikání dne 10. 3. Do zaměstnání nastoupil 16. 4., zaměstnání ukončil 31. 5., a od 18. 6. do 23. 7. byl veden jako příjemce dávek nemocenského pojištění, které mu byly vypláceny z důvodu onemocnění v ochranné lhůtě po rozvázání pracovního poměru. Poté pracoval na dohodu o provedení práce od 17. 8. do 22. 9., v každém z měsíců srpna a září převýšil jeho příjem 10 000 Kč. Dne 8. 10. se na zbytek roku přihlásil na Úřadě práce jako uchazeč o zaměstnání. Tento pojištěnec tedy nebyl v roce 2020 nepřetržitě po dobu nejméně jednoho celého kalendářního měsíce v situaci, kdy by nebyl zaměstnán, nebo nepodnikal anebo by za něj nebyl plátcem pojistného stát.

Podle koordinačních nařízení Evropské unie jsou nezaopatření rodinní příslušníci svým pojištění vázáni na výdělečnou činnost živitele a z hlediska příslušnosti k pojištění se v tomto případě postupuje podle koordinačních nařízení Evropské unie č. 883/­2004 a 987/­2009. Mají-li nezaopatření rodinní příslušníci zahraničního pracovníka, pojištěného v České republice ve smyslu příslušných „evropských“ koordinačních nařízení, nárok na zařazení do českého systému veřejného zdravotního pojištění jako osoby, za které platí pojistné stát, musí pracovník české zdravotní pojišťovně předložit příslušné doklady, opravňující k zařazení této osoby do příslušné „státní“ kategorie (například studium dětí nad 15 let). Pokud nebude tento nárok vydokladován, bude takový nezaopatřený rodinný příslušník považován za osobu bez zdanitelných příjmů s povinností placení pojistného české zdravotní pojišťovně jako samoplátce. Pojistné může tato osoba hradit buď sama, nebo prostřednictvím pracovníka. Tímto způsobem se může stát osoba s bydlištěm ve státě Evropské unie (případně v Norsku, na Islandu, v Lichtenštejnsku, ve Švýcarsku nebo ve Spojeném království) OBZP v českém systému veřejného zdravotního pojištění. Přihlášení OBZP je tedy závislé na přihlášení pracovníka – živitele do českého systému zdravotního pojištění.

§ 3c

(1) Vyměřovací základ pro pojistné hrazené státem za osobu, za kterou je podle zvláštního právního předpisu³⁷⁾ plátcem pojistného stát, se stanoví ve výši 11 607 Kč na kalendářní měsíc.

[- Dnem 1. ledna 2021 v § 3c odst. 1 se částka „11 607 Kč” nahrazuje částkou „13 088 Kč”.]

(2) Částku vyměřovacího základu uvedenou v od­stavci 1 může vláda vždy do 30. června změnit svým nařízením, a to s účinností k 1. lednu roku následujícího; přihlíží přitom k vývoji průměrné mzdy zveřejňované Českým statistickým úřadem, k možnostem státního rozpočtu a k vývoji finanční bilance veřej­ného zdravotního pojištění.

border-right:none;padding:9.0pt 0cm 0cm 0cm'>

komentář k § 3c

Důležité

     Víceméně „tradiční“ změnou ve zdravotním pojištění bylo zvyšování vyměřovacího základu u osob, za které je plátcem pojistného stát, vždy k datu 1. ledna.

Důsledky pandemie koronaviru však reálně mají a v nejbližší době i budou mít přímý vliv na výdaje systému veřejného zdravotního pojištění. Dojde k výraznému snížení příjmů systému, co bude způsobeno zejména tím, že jsou odpuštěny platby pojistného (záloh na pojistné) osobám samostatně výdělečně činným do výše pojistného vypočítaného z minimálního vyměřovacího základu za období měsíců březen až srpen 2020. Současně se sníží objem pojistného vybraného od jednotlivých skupin plátců a zároveň dojde k navýšení výdajů v důsledku řízení procesu onemocnění Covid 19 (nákup materiálu, provádění testů, propad produkce poskytovatelů zdravotních služeb atd.). Celková výše výdajů závisí na době trvání opatření v sektoru zdravotnictví.

V reakci na nastalou situaci byl přijat zákon č. 231/­2020 Sb. Tato novela změnila ustanovení § 3c odst. 1 zákona č. 592/­1992 Sb. a zvyšuje vyměřovací základ u osob, za které je plátcem pojistného stát, následovně:

– od 1. června 2020 na částku 11 607 Kč,

– od 1. ledna 2021 na částku 13 088 Kč,

Toto opatření znamená, že ve srovnání s právní úpravou platnou do konce května se od 1. 6. 2020 zvyšuje platba za „státní pojištěnce“ o 500 Kč, tj. na 1 567 Kč. K dalšímu zvýšení této platby dojde k 1. lednu 2021. K tomuto datu se zvýší platba státu o dalších 200 Kč, tedy na částku 1 767 Kč.

Platby od státu dlouhodobě představují důležitou součást příjmové stránky zdravotních pojišťoven s ohledem na skutečnost, že tyto osoby představují více než polovinu populace. Kompletní výčet osob, za které platí pojistné stát, naleznete v ustanovení § 7 odst. 1 zákona č. 48/­1997 Sb., kdy se jedná například o nezaopatřené děti, poživatele důchodů, ženy na mateřské a osoby na rodičovské dovolené, uchazeče o zaměstnání apod.

Aby mohly zdravotní pojišťovny relevantně uplatňovat nárok na platby pojistného od státu, musí mít evidenčně podchycen počet osob, za které má stát pojistné zaplatit. Stěží bude někdy možno dosáhnout v tomto směru absolutní dokonalosti, neboť vliv „lidského faktoru“ a určitých objektivních okolností nelze eliminovat a z vlastní zkušenosti mohu potvrdit, že určitá míra nepřesnosti se objevuje i mezi osobami, registrovanými u zdravotní pojišťovny v kategorii „na stát“.

V této souvislosti si jak zaměstnavatelé, tak zaměstnanci i ostatní fyzické osoby musí uvědomit, že:

–   pokud v zákonné lhůtě neoznámí vznik nároku na platbu pojistného státem, přichází zdravotní pojišťovna nenávratně o takovou platbu (platby) a naopak

–   pokud dotyčný subjekt opomene oznámit zdravotní pojišťovně zánik takového nároku, získává zdravotní pojišťovna platby od státu neoprávněně.

Nárokování plateb je řešeno tím způsobem, že zdravotní pojišťovny každý měsíc sdělují počet pojištěnců evidovaných ve „státní kategorii“, a za každého takového pojištěnce pak obdrží od státu příslušnou platbu.

V daných souvislostech také platí, že vyměřovací základ pro platbu pojistného státem je roven výši odpočtu od dosaženého příjmu u těch zaměstnanců a zaměstnavatelů, kteří mají ze zákona na uplatnění odpočtu nárok – viz komentář k § 3 odst. 7.

Od ledna 2020 činí platba za „státní pojištěnce“ měsíčně 1 067 Kč, od 1. 6. 2020 pak výše zmíněných 1 567 Kč. Naproti tomu osoby bez zdanitelných příjmů platí v roce 2020 měsíčně 1 971 Kč (což je jako 13,5 % z minimální mzdy zároveň i nejnižší platba zaměstnavatele za zaměstnance v případě, kdy pro zaměstnanou osobu platí minimální vyměřovací základ a zaměstnání trvá po celý kalendářní měsíc.

A výše záloh, měsíčně placených osobami samostatně výdělečně činnými, činí v roce 2020 nejméně 2 352 Kč za předpokladu, že podnikatelská činnost je jediným (resp. při souběhu se zaměstnáním hlavním) zdrojem příjmů pojištěnce. Tyto zálohové platby OSVČ (jakož i celkové roční pojistné) však mohou být i několikanásobně vyšší, což se odvíjí od výsledků podnikatelské činnosti dosažených v předcházejícím roce. Mimoto, počínaje rozhodným obdobím kalendářního roku 2013 již ve zdravotním pojištění neplatí pro zaměstnavatele (zaměstnance) ani pro OSVČ maximální vyměřovací základ.

K řešené tematice ještě připomínám, že zákonem č. 134/­2020 Sb. jsou OSVČ za období březen – srpen 2020 odpuštěny zálohy až do minimální výše.

Budeme-li problematiku naplňování příjmové stránky systému posuzovat i z prostého pohledu výše částek, které jednotlivé skupiny plátců hradí, pak lze také konstatovat, že osoby, za které platí pojistné stát, zůstávají (i přes přijaté změny) nadále skupinou pojištěnců, za které je do systému fakticky odváděno nejnižší pojistné.

§ 3d

zrušen

§ 4

Rozhodné období

(1) Rozhodné období, z něhož se zjišťuje vyměřovací základ, je kalendářní měsíc, za který se pojistné platí, pokud se dále nestanoví jinak.

(2) U osoby samostatně výdělečně činné je rozhodným obdobím kalendářní rok, za který se pojistné platí.

border-right:none;padding:9.0pt 0cm 0cm 0cm'>

komentář k § 4

Z hlediska placení pojistného zaujímá rozhodné období ve zdravotním pojištění významnou roli, neboť určuje časový úsek, za který se pojistné odvádí. Kromě státu jsou ve zdravotním pojištění plátci pojistného zaměstnavatelé, osoby samostatně výdělečně činné (OSVČ) a osoby bez zdanitelných příjmů. Pojistné, resp. zálohy na pojistné u OSVČ, se platí v přímé vazbě na rozhodné období, kterým je standardně kalendářní měsíc nebo kalendářní rok.

Kalendářní měsíc

U zaměstnavatele je rozhodným obdobím pro placení pojistného kalendářní měsíc. Vyměřovacím základem je dosažený (zaměstnavatelem zúčtovaný) hrubý příjem zaměstnance ve smyslu ustanovení § 3 odst. 1 a násl. zákona č. 592/­1992 Sb. Pokud se na zaměstnance vztahuje povinnost odvodu pojistného alespoň z minimálního vyměřovacího základu (v roce 2020 se jedná o částku 14 600 Kč), musí zaměstnavatel odvést za příslušný kalendářní měsíc pojistné nejméně ve výši 1 971 Kč při zaměstnání trvajícím celý kalendářní měsíc, od roku 2013 již bez omezení horní hranicí. Naopak, je-li zaměstnanec vyjmenován mezi osobami, pro které neplatí minimální vyměřovací základ (§ 3 odst. 8 zákona č. 592/­1992 Sb.), odvádí zaměstnavatel za všech okolností pojistné ze skutečné výše příjmu bez povinnosti dopočtu do zákonného minima, případně může být vyměřovací základ zaměstnance i nulový.

Nejkratší poměrnou částí rozhodného období kalendářního měsíce je kalendářní den. Je-li tedy zaměstnanec v kalendářním měsíci zaměstnán (v zaměstnání zakládajícím účast na zdravotním pojištění) pouze několik dní nebo třeba i jen jeden kalendářní den, pojistné se odvádí. Například při jednodenní dohodě o provedení práce s příjmem 12 000 Kč přihlásí zaměstnavatel osobu jako zaměstnance kódem Q (jednodenní zaměstnání) a odvede pojistné podle zákona, tedy z částky 12 000 Kč.

V rámci kalendářního měsíce musí také mít pojištěnec vyřešen svůj pojistný vztah, což znamená, že alespoň jeden den v každém měsíci musí mít u zdravotní pojišťovny evidovánu některou ze stanovených kategorií. Pokud je pojištěnec s trvalým pobytem na území České republiky registrován u zdravotní pojišťovny v rámci kalendářního měsíce alespoň jeden den buď jako:

–   zaměstnanec nebo

–   osoba samostatně výdělečně činná nebo

–   osoba, za kterou platí pojistné stát,

má svůj pojistný vztah vyřešen po celý tento kalendářní měsíc a za zbývající dny nemusí nic doplácet a ani zdravotní pojišťovně oznamovat. Jestliže naopak tuto podmínku nesplní, stává se na příslušný měsíc osobou bez zdanitelných příjmů.

Kalendářní rok

Pojištěnec může podnikat jako OSVČ buď celý kalendářní rok nebo pouze po část roku, kdy je v této souvislosti mj. důležité, zda je při souběhu se zaměstnáním jeho samostatná výdělečná činnost hlavním nebo vedlejším zdrojem příjmů.

Ve zdravotním pojištění totiž platí, že rozhodným obdobím je u podnikatelské sféry kalendářní rok, nejkratší poměrnou částí je pak kalendářní měsíc. To znamená, že pokud OSVČ podniká v kalendářním roce třeba jen po část jednoho kalendářního měsíce, je z pohledu zdravotního pojištění v příslušném měsíci (a roce) OSVČ se všemi zákonnými povinnostmi. Jinak také řečeno, pokud je pojištěnec osobou samostatně výdělečně činnou pouze po část kalendářního měsíce (zahájil samostatnou výdělečnou činnost třeba 25. dne v měsíci), považuje se z hlediska zdravotního pojištění za OSVČ po celý tento kalendářní měsíc, samozřejmě včetně měsíců následujících.

Ve zdravotním pojištění se za OSVČ považují osoby vyjmenované v ustanovení § 5 písm. b) zákona č. 48/­1997 Sb., ve znění pozdějších předpisů, tedy s příjmy podle ustanovení § 7 odst. 1 a 2 zákona č. 586/­1992 Sb., o daních z příjmů, ve znění pozdějších předpisů.

Jelikož je u OSVČ rozhodným obdobím pro placení pojistného kalendářní rok, vypočítává se pojistné za celý příslušný rok, a to porovnáním výše uhrazených záloh (jsou-li podle zákona povinně placeny) a celkové výše pojistného na základě výsledků samostatné výdělečné činnosti za příslušné kalendářní měsíce tohoto roku.

Z rozhodného období kalendářního roku se vycházelo v letech 2008 – 2012 při stanovení maximálního vyměřovacího základu zaměstnance i OSVČ.

Odvod pojistného za zaměstnance

§ 5

(1) Zaměstnavatel odvádí část pojistného, které je povinen hradit za své zaměstnance.²³⁾ Současně odvádí i část pojistného, které je povinen hradit zaměstnanec, srážkou z jeho mzdy nebo platu, a to i bez souhlasu zaměstnance.

(2) Pojistné podle odstavce 1 se platí za jednotlivé kalendář­ní měsíce a je splatné od 1. do 20. dne následujícího kalendářního měsíce.

(3) Pojistné se odvádí na účet Všeobecné zdravotní pojiš­ťovny České republiky nebo jiné zdravotní pojišťovny provádějící veřejné zdravotní pojištění (dále jen „příslušná zdravotní po­jišťovna“), u níž je pojištěnec ­pojištěn.²⁴⁾

border-right:none;padding:9.0pt 0cm 0cm 0cm'>

komentář k § 5

Řádné placení pojistného za sebe i za zaměstnance je jednou z nejdůležitějších povinností zaměstnavatele ve zdravotním pojištění. Zdravotní pojišťovny se v rámci výkonu své kontrolní činnosti primárně zaměřují právě na zaměstnavatele, neboť tito se zásadní měrou podílejí na naplňování příjmové stránky systému veřejného zdravotního pojištění.

Podle ustanovení § 3 odst. 1 tohoto zákona je vyměřovacím základem zaměstnance pro placení pojistného na zdravotní pojištění úhrn příjmů ze závislé činnosti, které jsou nebo by byly, pokud by podléhaly zdanění v České republice, předmětem daně z příjmů fyzických osob podle § 6 ZDP a nejsou od této daně osvobozeny a které mu zaměstnavatel zúčtoval v souvislosti se zaměstnáním. Naopak, do vyměřovacího základu zaměstnance se nezahrnují příjmy taxativně vyjmenované v ustanovení § 3 odst. 2 zákona č. 592/­1992 Sb., i když podléhají zdanění. Pojistné se pak vypočítává sazbou 13,5 % z vyměřovacího základu, kdy jednu třetinu pojistného strhne zaměstnavatel zaměstnanci a zbývající dvě třetiny pak platí ze svých prostředků.

Pokud zaměstnavatel zjistí dluh na pojistném, musí být v jeho vlastním zájmu okamžité doplacení tohoto dluhu, neboť přímým důsledkem nezaplacení pojistného podle zákona je vznik penále. Dnem úhrady dlužného pojistného v plné výši přestává běžet penále. Zaměstnavatel si musí být vědom skutečnosti, že zdravotní pojišťovna je podle zákona povinna uplatňovat a následně vymáhat jak dlužné pojistné, tak penále. Pouze v případě porušení jiných zákonných povinností (kupříkladu nepřihlášení zaměstnance) je zdravotní pojišťovna oprávněna k tomu, aby dle vlastní úvahy zvolila odpovídající postup, tedy aby bud‘ uložila pokutu nebo preventivně použila jinou (mírnější) formu sjednání nápravy zjištěných nedostatků, například domluvu či důrazné upozornění.

V oblasti placení pojistného došlo s účinností od 1. ledna 2010 k zásadní změně. Od tohoto data je pojistné placené zaměstnavatelem za jednotlivé kalendářní měsíce splatné od 1. dne do 20. dne následujícího kalendářního měsíce. Přijatou změnou tak pro zaměstnavatele došlo ke sjednocení termínu splatnosti pojistného na zdravotní pojištění, sociální zabezpečení a příspěvku na státní politiku zaměstnanosti.

Aby mohl zaměstnavatel platit za své zaměstnance pojistné správné zdravotní pojišťovně, musí od svého zaměstnance obdržet při jeho nástupu do zaměstnání informaci o tom, u které zdravotní pojišťovny je aktuálně pojištěn. Zaměstnanec však nesmí opomenout oznámit svému zaměstnavateli ani změnu zdravotní pojišťovny v době trvání zaměstnání, a to nejpozději do osmi dnů ode dne této změny. Zaměstnavatel je rovněž povinen zaměstnanci písemně potvrdit jeho sdělení o příslušnosti ke zdravotní pojišťovně jak při nástupu do zaměstnání, tak při změně zdravotní pojišťovny v průběhu zaměstnání.

Pokud zaměstnanec včas neoznámí svému zaměstnavateli změnu zdravotní pojišťovny v průběhu zaměstnání, jak je povinen podle § 12 písm. b) zákona č. 48/­1997 Sb., dostane zaměstnavatele do situace, kdy tento odvádí pojistné jiné zdravotní pojišťovně, než té, u které je zaměstnanec skutečně pojištěn.

Jakmile zaměstnavatel zjistí, že mu zaměstnanec neoznámil (nebo opožděně oznámil) změnu zdravotní pojišťovny, musí neprodleně učinit následující:

–   na formuláři Hromadné oznámení zaměstnavatele sdělit kódem „P“ zaměstnancově nové zdravotní pojišťovně, od kterého data (zpětně) je povinen platit zdravotní pojišťovně za zaměstnance pojistné a současně se odhlásit od platby pojistného u bývalé zdravotní pojišťovny kódem „O“,

–   urychleně dořešit doplacení celkové dlužné částky pojistného správné zdravotní pojišťovně, neboť existující dlužné pojistné zakládá nárok zdravotní pojišťovny na penále,

–   požádat o vrácení přeplatku pojistného zaměstnancovu bývalou zdravotní pojišťovnu, případně lze vyrovnání vzniklého přeplatku vyřešit v následujícím měsíci (měsících) snížením odváděné částky pojistného o výši přeplatku – o tomto způsobu řešení přeplatku je zapotřebí zdravotní pojišťovnu informovat.

Nesplní-li zaměstnanec svoji zákonnou povinnost a v důsledku neoznámení (opožděného oznámení) změny zdravotní pojišťovny je zaměstnavateli z tohoto důvodu vyměřeno penále, je zaměstnavatel ze zákona oprávněn k tomu, aby po zaměstnanci úhradu tohoto penále uplatňoval. Toto právo může použít i vůči bývalému zaměstnanci. Nicméně vždy má zaměstnavatel možnost o prominutí vyměřeného penále požádat, přičemž není jeho povinností evidované penále předem uhradit.

§ 6

Právní nástupce zaměstnavatele ručí za pojistné, které měl platit předchůdce. Příslušná zdravotní pojišťovna je povinna na žádost právního nástupce vykázat evidovanou výši dlužného pojistného.

border-right:none;padding:9.0pt 0cm 0cm 0cm'>

komentář k § 6

Povinnost placení pojistného zaměstnavatelem nezaniká ani v případě právního nástupnictví.

Institut právního nástupnictví zaujímá i ve zdravotním pojištění významnou roli, neboť na právního nástupce přechází mj. jak povinnost ručení za pojistné, které měl platit předcházející subjekt, tak případný nárok na vrácení evidovaného (a nepromlčeného) přeplatku. Pro řešení pohledávek či závazků zdravotní pojišťovny je tedy důležité, že ke změně v osobě dlužníka či věřitele může dojít také přechodem práv, typicky děděním či na základě právního nástupnictví.

Při řešení nástupnictví není v právní úpravě zdravotního pojištění zakotveno časové omezení, ze strany dotčených subjektů je zapotřebí respektovat promlčecí doby.

Příslušná zdravotní pojišťovna povinna na žádost právního nástupce vykázat evidovanou výši dlužného pojistného, nicméně vyúčtováním pohledávek a plateb může vzniknout i přeplatek na pojistném, případně na penále.

§ 7

Odvod pojistného za osoby samostatně
výdělečně činné

(1) Osoby samostatně výdělečně činné platí pojistné formou záloh na pojistné a doplatku pojistného, pokud se dále nestanoví jinak. Kde se v dalších ustanoveních hovoří o pojistném, rozumí se tím též zálohy na pojistné a doplatek pojistného.

(2) Osoba samostatně výdělečně činná platí zálohy na pojistné na účet příslušné zdravotní pojišťovny za celý kalendářní měsíc. Záloha na pojistné je splatná od prvního dne kalendářního měsíce, na který se platí, do osmého dne následujícího kalendář­ního měsíce. Zálohy na pojistné se neplatí za kalendářní měsíc, v nichž byla osoba samostatně činná uznána po celý kalendářní měsíc neschopnou práce, nebo jí byla nařízena karanténa podle zvláštních právních předpisů.

border-right:none;padding:9.0pt 0cm 0cm 0cm'>

komentář k § 7

Důležité

     Zálohy na pojistné se platí při zahájení samostatné výdělečné činnosti jako jediného (resp. při souběhu se zaměstnáním hlavního) zdroje příjmů nebo dále v návaznosti na podaný Přehled pravidelně každý měsíc, a to nejpozději do osmého dne následujícího kalendářního měsíce již připsáním platby na účet zdravotní pojišťovny.

Od pravidelného placení záloh jsou osvobozeny ty OSVČ, které jsou souběžně se samostatnou výdělečnou činností zaměstnány, přičemž příjmy ze zaměstnání jsou pro ně hlavním zdrojem příjmů a zaměstnání trvá po celý kalendářní měsíc.

Vždy je třeba dbát na to, aby byly veškeré platby prováděny na správný účet a pod správným variabilním symbolem. Pokud OSVČ uhradí zálohu na pojistné (příp. doplatek pojistného) jinému subjektu, než příslušné zdravotní pojišťovně, považuje se tato platba za neuhrazenou a důsledkem této chyby je vznik penále. V této souvislosti platí, že jak dlužné pojistné, tak penále jsou zdravotní pojišťovny povinny plošně uplatňovat vůči všem dlužícím subjektům.

Za osoby samostatně výdělečně činné se z pohledu zdravotního pojištění považují osoby vyjmenované v ustanovení § 5 písm. b) zákona č. 48/­1997 Sb.

Ve zdravotním pojištění jsou určeny termíny pro úhradu případného doplatku pojistného. Porovnáním vypočtené výše pojistného a zaplacených záloh dochází z finančního hlediska u OSVČ po podání Přehledu v zásadě k těmto situacím:

– placením minimálních záloh je zajištěn postup podle zákona (doplatek se neprovádí),

– zálohy (v různé výši) jsou placeny, nicméně je zapotřebí ještě provést úhradu doplatku pojistného,

– porovnáním zaplacených záloh a dosažených výsledků podnikatelské činnosti vznikne za rozhodné období kalendářního roku přeplatek na pojistném,

– v důsledku neplacení záloh vznikne povinnost uhradit příslušné pojistné (například tehdy, pokud je při souběhu se zaměstnáním samostatná výdělečná činnost vedlejším zdrojem příjmů),

– zálohy nejsou placeny a povinnost úhrady doplatku nevznikne – OSVČ není povinna platit zálohy (neplatí pro ni ve zdravotním pojištění minimum) a za příslušný rok je „v mínusu“.

Ve zdravotním pojištění platí zálohy na pojistné (a případný doplatek) pouze OSVČ, ostatní plátci zálohy neplatí.

V souvislosti s pandemií koronaviru byl přijat zákon č. 134/­2020 Sb., který poskytuje OSVČ v roce 2020 určité úlevy při placení záloh na pojistné – viz komentář k § 28c.

§ 8

(1) Osoba zahajující samostatnou výdělečnou činnost hradí v prvním kalendářním roce této činnosti měsíční zálohy na pojistné vypočtené z minimálního vyměřovacího základu, pokud si sama nestanoví zálohu vyšší. Pokud za osobu zahajující samostatnou výdělečnou činnost je plátcem pojistného i stát, není tato osoba povinna v prvním kalendářním roce této činnosti platit zálohy na pojistné; pojistné zaplatí formou doplatku podle odstavce 4.

(2) Ve druhém roce a v následujících letech výkonu samostatné výdělečné činnosti se výše zálohy na pojistné stanoví procentní sazbou uvedenou v § 2 z měsíčního vymě­řovacího základu. Měsíční vyměřovací základ činí průměr, který z vyměřo­vacího základu určeného podle § 3a pro stanovení pojistného ze samostatné výdělečné činnosti za předcházející kalendářní rok připadá na jeden kalendářní měsíc s tím, že se přihlíží jen k těm kalendářním měsícům, v nichž byla samo­statná výdělečná činnost vykonávána alespoň po část tohoto měsíce. Takto vypočtené zálohy se poprvé zaplatí za kalendářní měsíc, ve kterém byl nebo měl být podán přehled podle § 24 odst. 2, a naposledy za kalendářní měsíc předcházející kalendářnímu měsíci, ve kterém byl nebo měl být takový přehled předložen v dalším kalendářním roce.

(3) Osoba samostatně výdělečně činná, která je současně zaměstnancem a samostatná výdělečná činnost není hlavním zdrojem jejích příjmů, není povinna platit zálohy na pojistné; po­jistné zaplatí nejpozději do 8 dnů po dni, ve kterém byl, popřípadě měl být podán přehled o příjmech a výdajích podle § 24 odst. 2 za kalendářní rok, za který se pojistné platí.

(4) Zdravotní pojišťovna na žádost osoby samostatně výdě­lečně činné poměrně sníží výši zálohy na pojistné, a to v případě, že příjem této osoby ze samostatné výdělečné činnosti je po odpočtu výdajů vynaložených na dosažení, zajištění a udržení příjmu, který připadá v průměru na 1 kalendářní měsíc v období od 1. ledna kalendářního roku do konce kalendářního měsíce předcházejícího podání žádosti, nejméně však v období 3 po sobě jdoucích kalendářních měsíců, nejméně o jednu třetinu nižší než příjem připadající v průměru na 1 kalendářní měsíc v předcházejícím roce, v němž alespoň po část měsíce byla vykonávána samostatná výdělečná činnost. Snížení lze provést na dobu nejdéle do konce kalendářního měsíce, který předchází kalendářnímu měsíci, v němž byl nebo měl být podán přehled podle § 24 odst. 2.

(5) Doplatek rozdílu mezi zálohami a skutečnou výší po­jistného vypočteného podle § 3a je splatný vždy nejpozději do 8 dnů po dni, ve kterém byl, popřípadě měl být podán přehled o příjmech a výdajích podle § 24 odst. 2 za kalendářní rok, za který se pojistné platí.

(6) Je-li úhrn záloh na pojistné zaplacených za rozhodné období vyšší než pojistné stanovené podle § 2 odst. 1, jedná se o přeplatek pojistného (§ 14).

border-right:none;padding:9.0pt 0cm 0cm 0cm'>

komentář k § 8

V souvislosti s placením záloh na pojistné a případného doplatku pojistného je ve zdravotním pojištění mj. důležité, zda je při souběhu zaměstnání s podnikáním samostatná výdělečná činnost jediným, resp. při souběhu se zaměstnáním hlavním či vedlejším zdrojem příjmů.

Odstavce 1, 2 a 3

I. Zahájení samostatné výdělečné činnosti

Pokud OSVČ zahajuje svoji podnikatelskou činnost v roce 2020, platí v souvislosti s placením záloh následující pravidla.

- Samostatná výdělečná činnost – jediný (ev. při souběhu se zaměstnáním hlavní) zdroj příjmů

Minimální výše zálohy u OSVČ, zahajujících v roce 2020 samostatnou výdělečnou činnost, činí 2 352 Kč (34 835 × 0,5 × 0,135) – viz komentář k § 3a odst. 2. Pokud bude OSVČ v měsíci zahájení podnikání vykonávat tuto svoji činnost pouze po část kalendářního měsíce, nebo i třeba jen jeden den, považuje se z pohledu zdravotního pojištění za OSVČ po celý kalendářní měsíc s povinností zaplacení alespoň minimální zálohy 2 352 Kč i za tento měsíc. Na druhou stranu, úhradou (alespoň) minimální zálohy má pojištěnec v daném měsíci vyřešen svůj pojistný vztah. Zákon připouští, aby si OSVČ mohla v roce zahájení své samostatné výdělečné činnosti (2020) platit i vyšší zálohu než 2 352 Kč.

I při zahajování samostatné výdělečné činnosti v roce 2020 platí, že za měsíce březen – srpen 2020 jsou OSVČ zálohy až do výše minimální zálohy odpuštěny, to znamená, že za tyto měsíce podnikatel zálohy neplatí (považují se za zaplacené).

- Samostatná výdělečná činnost – vedlejší zdroj příjmů

Taková situace vychází z předpokladu, že zaměstnání je hlavním zdrojem příjmů pojištěnce, neboli v zaměstnání je v roce 2020 odváděno pojistné nejméně z minimálního vyměřovacího základu a zaměstnání trvá po celý kalendářní měsíc. Pokud tato osoba současně se zaměstnáním začne podnikat, není povinna zálohy platit a pojistné (vypočtené na základě výsledků samostatné výdělečné činnosti za rozhodné období kalendářního roku 2020) pak v roce 2021 doplatí jednorázově do osmi dnů po podání Přehledu. I v případě samostatné výdělečné činnosti jako vedlejšího zdroje příjmů si může pojištěnec zálohy platit. Naopak, pokud by se v průběhu roku stala samostatná výdělečná činnost hlavním zdrojem příjmů pojištěnce, nemusel by být v zaměstnání minimální vyměřovací základ dodržen.

- Osoba, za kterou platí pojistné stát

Tyto osoby jsou ve zdravotním pojištění taxativně vyjmenovány v ustanovení § 7 odst. 1 zákona č. 48/­1997 Sb., a mají při placení pojistného tato dvě základní zvýhodnění:

–   v prvním kalendářním roce své samostatné výdělečné činnosti nemusí (ale mohou) platit zálohy na pojistné a

–   nemusí dodržet minimální vyměřovací základ, to znamená, že pojistné odvádějí stanovenou sazbou 13,5 % z 50 % příjmů dosažených po odpočtu výdajů.

Vykážou-li však tyto osoby za rok 2020 kladný hospodářský výsledek, zálohy již v dalším roce (2021) platit budou, a to od měsíce podání Přehledu podle výše dosažených příjmů, tedy bez povinnosti placení minimálních záloh OSVČ.

II. Pokračování v samostatné výdělečné činnosti

Jedná se o situaci, kdy OSVČ začala podnikat v roce 2019, případně v letech předcházejících, a v roce 2020 ve své podnikatelské činnosti nadále pokračuje.

Samostatná výdělečná činnost – jediný (ev. při souběhu se zaměstnáním hlavní) zdroj příjmů

S účinností od 1. 1. 2020 se zvýšila částka minimální zálohy na 2 352 Kč.

Podala-li OSVČ Přehled v měsíci únoru 2020, zaplatila ještě za měsíc únor alespoň minimální zálohu 2 352 Kč.

Důležité

     Pokud byl Přehled podán po nabytí účinnosti zákona č. 134/­2020 Sb. v období od měsíce března 2020 do 3. 8. 2020, pak:

–  v důsledku této novely neplatí OSVČ zálohy na pojistné za měsíce březen – srpen 2020, jsou jí až do výše minimální zálohy odpuštěny (pokud byla zaplacena záloha za měsíc březen 2020, považuje se za zálohu zaplacenou za měsíc září 2020),

–  je OSVČ povinna uhradit případný doplatek pojistného do osmi dnů po dni skutečného podání Přehledu za rok 2019.

Případné storno Přehledu, podaného před nabytím opatření přijatých v souvislosti s koronavirovou krizí, nelze provést, zákon tuto možnost nepřipouští.

- Samostatná výdělečná činnost – vedlejší zdroj příjmů

V průběhu roku není tato OSVČ povinna zálohy platit a pojistné za rok 2020 doplatí do osmi dnů po podání Přehledu v roce 2021.

- Osoba, za kterou platí pojistné stát

Lhůty pro podání Přehledu a zaplacení doplatku pojistného mají obecnou platnost (tj. včetně účinnosti podmínek daných novelou č. 134/­2020 Sb.), vztahují se tedy i na osoby, zařazené u zdravotní pojišťovny ve “státní kategorii“. Upozorňuji, že pokud se na tuto osobu nemá v příslušném kalendářním měsíci vztahovat ustanovení o povinnosti odvodu pojistného z minimálního vyměřovacího základu, musí být splněna základní podmínka, kterou je registrace v kategorii osob, za které je pojistné hrazeno státem, po celý kalendářní měsíc.

- Postup na základě podaného Přehledu

V návaznosti na podmínky dané zákonem č. 134/­2020 Sb. je postup OSVČ následující:

border-right:none;padding:0cm 0cm 0cm 0cm'>

?  Příklad

OSVČ (žena jako příjemce rodičovského příspěvku, tj. „státní pojištěnec“) vykázala za 12 měsíců samostatné výdělečné činnosti v roce 2019 příjmy ve výši 184 263 Kč a výdaje 112 610 Kč. Přehled podala v květnu 2020. Pojistné za rok 2019 včetně výše zálohy se vypočtou takto:

P = (184 263 – 112 610) × 0,5 × 0,135 = 4 837 Kč

Měsíční výši zálohy pro rok 2020 pak vypočteme následovně:

Z = (P: 12) = (4 837 : 12) = 404 Kč

kde

Z = měsíční záloha na rok 2020, kterou však OSVČ od května do srpna 2020 neplatí

P = výše pojistného za rok 2019

12 = počet měsíců výkonu samostatné výdělečné činnosti v roce 2019

Když OSVČ podala Přehled v květnu 2020, neplatí za měsíce květen – srpen 2020 vypočtené zálohy 404 Kč. Zálohy až do výše minimální zálohy jsou odpuštěny (tedy není povinností je platit) i za měsíce březen a duben 2020.

-

Odstavec 4

OSVČ může požádat v roce 2020 o snížení zálohy na pojistné v případě, že její průměrný měsíční příjem po odpočtu výdajů připadající na jeden kalendářní měsíc roku 2020 je alespoň o jednu třetinu nižší, než takový příjem připadající v průměru na jeden kalendářní měsíc v roce 2019. To znamená, že činil-li průměrný měsíční příjem podnikatele po odpočtu výdajů v roce 2019 např. 60 000 Kč, lze požádat o snížení zálohy tehdy, jestliže průměrný měsíční příjem po odpočtu výdajů činí v roce 2020 nejvýše 40 000 Kč. Sníženou zálohu platí OSVČ ve stejných termínech jako platbu běžné zálohy. V této souvislosti je zapotřebí upozornit na skutečnost, že žádost o snížení zálohy lze v kalendářním roce standardně podat nejdříve 1. dubna, neboť v daném roce musejí být pro daný účel vyhodnoceny nejméně tři kalendářní měsíce po sobě jdoucí.

S ohledem na skutečnost, že za měsíce březen – srpen 2020 OSVČ zálohy až do výše minimální zálohy neplatí (jsou jim odpuštěny) a zálohy nad tuto minimální výši mohou relevantně doplatit až v roce 2021, přichází reálně v úvahu podání žádosti o snížení zálohy od měsíce září 2020. Pokud tedy podnikatel předloží žádost o snížení zálohy třeba v měsíci září 2020, posuzuje se příjem po odpočtu výdajů za měsíce leden – srpen 2020, který se pak porovnává s průměrným měsíčním „ziskem“ v roce 2019.

OSVČ, která má v úmyslu požádat o snížení zálohy na pojistné, předkládá zdravotní pojišťovně písemnou žádost, příslušný formulář je k dispozici na webových stránkách jednotlivých zdravotních pojišťoven. Některé zdravotní pojišťovny mohou ještě požadovat předložení peněžního deníku, dokladujícího příjmy a výdaje od počátku roku, ve kterém je žádost o snížení zálohy podávána. Zdravotní pojišťovna žádost posoudí a žadateli buď vyhoví, nebo jeho žádost zamítne, popř. si může vyžádat některé doplňující informace.

Za účelem zjištění, zda situace u OSVČ vyhovuje podmínkám pro snížení zálohy, se v běžném roce (2020) vyhodnocuje období od ledna do kalendářního měsíce předcházejícího kalendářnímu měsíci, ve kterém OSVČ o snížení zálohy žádá.

border-right:none;padding:0cm 0cm 0cm 0cm'>

?  Příklad 1

Za 12 měsíců samostatné výdělečné činnosti dosáhl podnikatel v roce 2019 zisku (příjmu po odpočtu výdajů) ve výši 886 104 Kč, to znamená, že průměrný měsíční příjem po odpočtu výdajů činil v roce 2019 částku 73 842 Kč. V měsíci dubnu 2020 podal Přehled a podle výsledků roku 2019 měl platit měsíční zálohu ve výši 4 985 Kč (73 842 × 0,5 × 0,135). Protože jsou od března 2020 zálohy až do výše minimální zálohy zákonem odpuštěny, nemusí OSVČ platit za duben až srpen žádnou zálohu, tedy nemusí (ale může) platit ani zálohu 2 633 Kč, tj. zálohu na rámec zálohy minimální (4 985 – 2 352). Zálohu nemusela OSVČ platit ani za měsíc březen.

Podnikatel požádá v měsíci září 2020 o snížení zálohy, posuzují se tedy příjmy a výdaje v období leden – srpen 2020. Příjmy za toto období činily 414 088 Kč a výdaje 204 408 Kč. Průměrný měsíční rozdíl mezi příjmy a výdaji představuje částku 26 210 Kč (209 680 : 8), čímž je splněna zákonná podmínka pro podání žádosti o snížení zálohy na pojistné. Výpočet snížené zálohy se provede následovně:

26 210 × 0,5 × 0,135 = 1 770 Kč

Vzhledem k tomu, že takto vypočtená výše nedosahuje částky minimální zálohy, povolí zdravotní pojišťovna od září 2020 snížení zálohy na 2 352 Kč.

V této souvislosti lze také konstatovat, že pokud OSVČ splňuje podmínky pro snížení zálohy, nemůže v podstatě zdravotní pojišťovna podané žádosti nevyhovět. Jestliže by však bylo o snížení zálohy požádáno neoprávněně (tuto skutečnost lze zjistit při kontrole ze strany zdravotní pojišťovny), uplatní pojišťovna nárok na dlužné zálohy včetně penále.

-

Kdy nelze snížit výši zálohy?

V roce, ve kterém OSVČ zahajuje svoji samostatnou výdělečnou činnost, nemůže žádat o snížení zálohy, neboť nelze naplnit podmínky uvedené v tomto zákonném ustanovení, kdy se pro daný účel porovnává průměrný měsíční příjem po odpočtu výdajů v běžném roce a v roce předcházejícím.

border-right:none;padding:0cm 0cm 0cm 0cm'>

?  Příklad 2

OSVČ platila v roce 2019 minimální zálohy 2 208 Kč a na základě dosažených výsledků samostatné výdělečné činnosti za tento rok vyplývá pro ni v roce 2020 placení záloh taktéž v minimální částce 2 352 Kč.

Protože OSVČ platí zákonem stanovené minimální zálohy, nelze v žádném případě uvažovat o možnosti podání žádosti o snížení této částky, neboť takto zaplacené zálohy představují minimum, nesnižují se a ani se nevracejí, a to ani i v případě, kdy OSVČ vykáže za rozhodné období kalendářního roku třeba ztrátu. I za této situace OSVČ minimální zálohy neplatí za březen až srpen 2020, protože jsou zákonem odpuštěny.

I přes aktuálně nepříznivý vývoj ekonomické situace OSVČ může (ale nemusí) platit za březen až srpen 2020 zálohy nad rámec minimální zálohy. Tyto platby se zohlední při zúčtování roku 2020 a případně vzniklý přeplatek bude zdravotní pojišťovnou v roce 2021 buď vrácen nebo může být s jejím souhlasem použit na úhradu záloh na další období.

Snížení záloh se prakticky netýká těch OSVČ, pro které je jejich samostatná výdělečná činnost vedlejším zdrojem příjmů, neboť takto podnikající osoby nejsou povinny zálohy platit. Nicméně pokud by jednorázová úhrada doplatku mohla způsobit OSVČ finanční potíže, je v takové situaci možné zálohy (v přiměřené výši) odvádět.

-

Odstavec 5

Doplatek rozdílu mezi zálohami a skutečnou výší pojistného je splatný nejpozději do osmi dnů po dni, ve kterém byl, popřípadě měl být podán přehled o příjmech a výdajích za kalendářní rok, za který se pojistné platí. V souvislosti s podáváním Přehledů za rok 2019 na tomto postupu nic nemění novela č. 134/­2020 Sb. Pokud není OSVČ povinna zálohy platit (například při souběhu zaměstnání s podnikáním, ve kterém je samostatná výdělečná činnost vedlejším zdrojem příjmů), uhradí příslušné pojistné ve stejné lhůtě.

Není-li doplatek ve stanovené lhůtě uhrazen, vzniká OSVČ dluh na pojistném včetně penále. Obě tyto pohledávky je zdravotní pojišťovna povinna uplatňovat, tedy vyměřovat, a v případě jejich nezaplacení i vymáhat.

Odstavec 6

V rámci rozhodného období kalendářního roku může u OSVČ dojít nejen k nedoplatku, nýbrž výsledkem samostatné výdělečné činnosti může být i vznik přeplatku na pojistném. K této situaci dojde tehdy, pokud OSVČ platila například v roce 2019 zálohy vyšší než minimum 2 208 Kč, přičemž povinností OSVČ bude zaplatit za rok 2019 pojistné v celkové částce nižší, než bude úhrn zaplacených záloh.

Pokud je pro OSVČ samostatná výdělečná činnost jediným (resp. při souběhu se zaměstnáním hlavním) zdrojem příjmů, je její povinností pravidelné měsíční placení záloh na pojistné. Naopak v případě samostatné výdělečné činnosti jako vedlejšího zdroje příjmů není povinností OSVČ zálohy platit. Jestliže tedy nejsou zálohy placeny, nemůže ani dojít k přeplatku na pojistném (výjimkou může být nevyrovnaný – a nepromlčený – přeplatek z dřívějšího období).

Důležité

     Při řešení přeplatku, vzniklého při podání Přehledu, jsou v praxi na základě požadavku OSVČ aplikovány tyto dvě varianty:

a) vrácení přeplatku ve lhůtě do jednoho měsíce ode dne, kdy zdravotní pojišťovna přeplatek zjistila, a to dle volby OSVČ buď bezhotovostním převodem na účet nebo poštovní poukázkou,

b) použití přeplatku pojistného na úhradu záloh(y) na pojistné na další období.

border-right:none;padding:0cm 0cm 0cm 0cm'>

?  Příklad

OSVČ platila v lednu a únoru 2019 zálohy 2 589 Kč, od března 2019 pak 3 180 Kč. Za dvanáct měsíců roku 2019 tak zaplatila na zálohách celkem 36 978 Kč. Za rok 2019 vykázala příjmy 670 510 a výdaje 406 330 Kč.

Pojistné za rok 2019 vypočítáme následovně:

Pojistné = 0,135 × 0,5 × (670 510 – 406 330) = 17 833 Kč, kdy povinné minimum činí 26 487 Kč (0,135 × 196 194).

OSVČ na Přehledu uvedla, že žádá o vrácení přeplatku. Při porovnání úhrnu zaplacených záloh (36 978 Kč) a povinné platby pojistného (26 487 Kč) vrátí zdravotní pojišťovna rozdíl neboli přeplatek 10 491 Kč do jednoho měsíce ode dne podání Přehledu, nemá-li OSVČ vůči zdravotní pojišťovně splatný závazek.

Za žádost o vrácení přeplatku pojistného se vždy považuje podání Přehledu zdravotní pojišťovně.

Povinností zdravotní pojišťovny je vrátit přeplatek v rámci měsíční lhůty. Pokud zdravotní pojišťovna tuto lhůtu nedodrží, je povinna (kromě vráceného přeplatku) zaplatit žadateli i penále z důvodu opožděné vratky.

§ 9

zrušen

Odvod pojistného za osoby bez zdanitelných příjmů

§ 10

Osoba bez zdanitelných příjmů platí pojistné na účet pří­slušné zdravotní pojišťovny za celý kalendářní měsíc. Pojistné je splatné od prvního dne kalendářního měsíce, za který se platí, do osmého dne následujícího kalendářního měsíce.

border-right:none;padding:9.0pt 0cm 0cm 0cm'>

komentář k § 10

Osoba bez zdanitelných příjmů představuje speciální kategorii zdravotního pojištění. Za osobu bez zdanitelných příjmů se považuje takový pojištěnec s trvalým pobytem na území České republiky, který nemá v rámci celého kalendářního měsíce příjmy ze zaměstnání ani ze samostatné výdělečné činnosti a ani není za něj plátcem pojistného stát. Jinak řečeno, pokud je pojištěnec v průběhu kalendářního měsíce alespoň jeden den registrován u zdravotní pojišťovny buď jako zaměstnanec nebo jako osoba samostatně výdělečně činná anebo je zařazen v některé ze skupin osob, za které platí pojistné stát, není v tomto měsíci osobou bez zdanitelných příjmů.

Pojistné je splatné od prvního dne kalendářního měsíce, za který se platí, do osmého dne následujícího kalendářního měsíce. Připadne-li poslední den splatnosti na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty nejbližší následující pracovní den.

Důležité

     Pro osoby bez zdanitelných příjmů aktuálně platí tyto podmínky:

–  i za období březen – srpen 2020 mají povinnost zaplatit zdravotní pojišťovně měsíční pojistné 1 971 Kč,

–  zvýhodnění těchto plátců spočívá v možnosti uhradit platby později. Pokud budou platby za měsíce březen – srpen 2020 uhrazeny nejpozději 21. 9. 2020, nebude vyměřeno žádné penále. Penále však bude zdravotní pojišťovna uplatňovat tehdy, pokud některá z plateb za toto období bude uhrazena 22. září 2020 a později.

§ 11

Osoba bez zdanitelných příjmů, která pracuje v za­hraničí pro zaměstnavatele, který nemá na území České republiky sídlo, ani místo podnikání, může projednat s pří­slušnou zdravotní pojišťov­nou jiný způsob hrazení pojistného. Příslušná zdravotní pojišťovna může na žádost takové osoby povolit placení pojistného za delší než měsíční období, avšak vždy jen dopředu.

border-right:none;padding:9.0pt 0cm 0cm 0cm'>

komentář k § 11

Pojištěnec s trvalým pobytem na území České republiky, pracující v tzv. třetí zemi (tedy ve státech, na které se nevztahuje režim koordinačních pravidel Evropské unie č. 883/­2004 a 987/­2009), zůstává i nadále účastníkem českého systému veřejného zdravotního pojištění, například jako osoba bez zdanitelných příjmů.

Platí-li si pojištěnec, pracující v zahraničí, pojistné jako osoba bez zdanitelných příjmů, může po dohodě se zdravotní pojišťovnou provést úhradu pojistného i za delší období, avšak vždy jen dopředu.

Z pohledu platné legislativy se jedná o vstřícné ustanovení, neboť pojištěnec dlouhodobě pracující v cizině by se mohl dostat do situace, že by si pojistné jako osoba bez zdanitelných příjmů neplatil, čímž by mu vznikl dluh na pojistném včetně penále. Jedná se však o alternativní variantu, která nevylučuje možnost placení pojistného i v tomto případě pravidelně standardním způsobem, tedy za příslušný kalendářní měsíc nejpozději do osmého dne následujícího kalendářního měsíce.

Tento postup se nepoužije v případě:

– kdy se jedná o výkon výdělečné činnosti podle koordinačních nařízení Evropské unie, anebo

– kdy je pojištěnec současně zaměstnán v České republice nebo zde podniká, přičemž tato výdělečná činnost je zaměstnáním nebo samostatnou výdělečnou činností podle § 5 písm. a) nebo b) zákona č. 48/­1997 Sb.

I když osoby bez zdanitelných příjmů platí měsíčně „jen“ 1 971 Kč, mají nárok na tentýž rozsah hrazených služeb stejně jako zaměstnanci nebo podnikatelé, kteří platí měsíčně částky pojistného (záloh na pojistné) třeba i několikanásobně vyšší.

Pokud je pojištěnec osobou bez zdanitelných příjmů, může pojistné za měsíce březen – srpen 2020 uhradit bez penále až dne 21. 9. 2020.

§ 12

Odvod pojistného hrazeného státem

(1) Za osoby, za které je plátcem pojistného stát,³⁷⁾ hradí měsíčně pojistné ministerstvo financí České republiky na zvláštní účet zřízený podle § 20, a to do 25. dne předcházejícího kalen­dářního měsíce.

(2) V případě sezónních výkyvů v platbách za poskytované zdravotní služby hrazené z veřejného zdravotního pojištění podle zákona o veřejném zdravotním pojištění (dále jen „hrazené služby“) je ministr financí zmocněn v průběhu rozpočtového roku poskytnout návratnou finanční výpomoc splatnou v témže roce a změnit frekvenci a výši plateb státu do systému veřejného zdravotního pojištění uvnitř rozpočtového roku na základě žádosti správce zvláštního účtu. Žádost bude posuzována podle vývoje příjmů a výdajů ve státním rozpočtu. Úpravy plateb podle tohoto zmocnění nesmí ovlivnit částku rozpočtovanou ve schváleném státním rozpočtu na platbu státu podle § 3c tohoto zákona.

border-right:none;padding:9.0pt 0cm 0cm 0cm'>

komentář k § 12

Pravidelné měsíční platby za „státní pojištěnce“ představují pro příjmovou stránku každé zdravotní pojišťovny významnou položku, neboť v kategorii osob, za které platí pojistné stát, je zařazena více než polovina populace. V případě potřeby zdrojů k financování veřejného zdravotního pojištění je ministr financí zmocněn poskytnout tomuto systému návratnou finanční výpomoc, případně změnit frekvenci a výši plateb do tohoto systému. Smyslem těchto mimořádných opatření je zajištění prostředků smluvním subjektům na úhradu poskytnutých a vykázaných hrazených služeb.

Mimořádným opatřením, přijatým v důsledku pandemie koronaviru, bylo přijetí zákona č. 231/­2020 Sb., což má do budoucna zásadní vliv na bilanční vývoj systému veřejného zdravotního pojištění – viz komentář k § 3c.

§ 13

Odvod pojistného při souběhu příjmů

Má-li pojištěnec současně více příjmů podle § 3 nebo § 3a, odvádí pojistné ze všech těchto příjmů.

border-right:none;padding:9.0pt 0cm 0cm 0cm'>

komentář k § 13

Toto důležité ustanovení ukládá povinnost placení pojistného zaměstnavateli i osobami samostatně výdělečně činnými za podmínky, že příslušný příjem (plnění) povinnosti placení pojistného podléhá.

Posuzování hlavního zdroje příjmů

Pro praktickou názornost bych se v dalším textu komentáře zaměřil na řešení některých situací v případě souběžných příjmů, primárně se zřetelem na skutečnost, že musí být u pojištěnce dodržen minimální vyměřovací základ – buď v zaměstnání nebo v samostatné výdělečné činnosti, včetně dopadů změn, přijatých v roce 2020. V těchto souvislostech je také důležité, která činnost pojištěnce, tedy zaměstnání nebo podnikání, je hlavním zdrojem jeho příjmů.

Pro tento účel nelze zjednodušeně porovnat prostý objem příjmů ze zaměstnání a z podnikání, například i z toho důvodu, že v případě samostatné výdělečné činnosti může být s ohledem na charakter podnikání výše příjmů OSVČ v rámci rozhodného období kalendářního roku nepravidelná. Dále je třeba vzít v úvahu i skutečnost, že pojištěnec může mít i další příjmy (třeba z nájmu podle § 9 ZDP), které společně s příjmy ze zaměstnání považuje za hlavní zdroj svých příjmů.

Souběh zaměstnání s podnikatelskou činností patří ve zdravotním pojištění mezi tzv. přípustné souběhy. Nejčastěji se vyskytující alternativou je situace, kdy je zaměstnání hlavním zdrojem příjmů a samostatná činnost pak zdrojem příjmů vedlejších. Zaměstnavatele totiž fakticky začíná podnikatelská činnost jeho zaměstnance zajímat až v případě, kdy příjem v zaměstnání poklesne pod úroveň minimální mzdy, resp. je na takovou hodnotu sjednán.

Pro určení, zda je příjem ze samostatné výdělečné činnosti hlavním nebo vedlejším zdrojem příjmů, je rozhodující písemné prohlášení. Toto prohlášení učiní pojištěnec jako OSVČ při zahájení podnikatelské činnosti a pak vždy v podávaném Přehledu o příjmech a výdajích za uplynulý kalendářní rok zatržením těch měsíců, ve kterých pro OSVČ neplatila povinnost hrazení záloh resp. neplatil pro ni minimální vyměřovací základ.

Jestliže kromě povinnosti placení záloh platí pro pojištěnce i povinnost dodržet minimální vyměřovací základ, pak musí být toto minimum v jedné z vykonávaných činností dodrženo, v podstatě bez ohledu na výši příjmů, následovně:

1. Hlavní zdroj příjmů – zaměstnání

–  v zaměstnání bude vyměřovací základ činit alespoň 14 600 Kč, přičemž zaměstnání trvá po celý příslušný kalendářní měsíc,

–  v rámci své samostatné výdělečné činnosti nebude tato osoba (není povinna) platit měsíční zálohy a vyměřovacím základem pro odvod pojistného je sazba 50 % skutečných příjmů po odpočtu výdajů bez nutnosti respektovat minimum platné pro OSVČ.

2. Hlavní zdroj příjmů – samostatná výdělečná činnost

–  tato osoba platí v roce 2020 alespoň minimální zálohy 2 352 Kč, přičemž za měsíce březen – srpen 2020 tyto zálohy neplatí (jsou jí zákonem odpuštěny),

–  v zaměstnání bude zaměstnavatel odvádět pojistné ze skutečně dosaženého příjmu, který tak může být i nižší než 14 600 Kč. Aby zaměstnavatel nemusel provádět dopočet do minima, vystaví zaměstnanec zaměstnavateli čestné prohlášení o tom, že platí alespoň minimální zálohy jako OSVČ, což je splněno i v případě odpuštění záloh za březen – srpen 2020 (tyto zálohy se považují za zaplacené).

Pokud se jedná o osoby, za které platí pojistné stát, jsou tyto jako zaměstnané nebo podnikající zvýhodněny v tom smyslu, že nemusejí dodržet minimální vyměřovací základ ani v zaměstnání, ani v samostatné výdělečné činnosti. Podmínkou pro uplatnění tohoto postupu je skutečnost, že zařazení v kategorii „hrazené státem“ trvá v případě zaměstnání po celý kalendářní měsíc, u OSVČ pak po celý kalendářní rok.

Je-li taková osoba zaměstnána, odvádí zaměstnavatel vždy pojistné ze skutečné výše příjmu bez povinnosti dopočtu do minimálního vyměřovacího základu.

V rámci samostatné výdělečné činnosti taktéž nemusí tato osoba respektovat minimální vyměřovací základ, což kromě jiného znamená, že v prvním kalendářním roce podnikatelské činnosti (2020) se na ni nevztahuje povinnost placení záloh na pojistné. V dalších letech však již povinnost placení záloh vzniká za předpokladu, že tato podnikající osoba vykáže za rozhodné období předcházejícího kalendářního roku kladný výsledek své samostatné výdělečné činnosti, tedy za situace, kdy příjmy podléhající povinnosti placení pojistného převyšují výdaje na jejich dosažení, zajištění a udržení. Tyto zálohy však mohou být i nižší, než minimální (v roce 2020 je u OSVČ minimální záloha 2 352 Kč).

V následujícím textu si blíže rozebereme postup zaměstnavatele za situace, kdy má zaměstnanec současně více příjmů v rámci rozhodného období kalendářního měsíce resp. kalendářního roku.

border-right:none;padding:0cm 0cm 0cm 0cm'>

?  Příklad 1

Hrubý příjem zaměstnance pracujícího na základě pracovní smlouvy činí 32 000 Kč. Kromě toho uzavřel zaměstnanec ve stejném měsíci u téhož zaměstnavatele dohodu o provedení práce, na základě které mu byla zúčtována částka 8 000 Kč.

I při řešení této situace platí zásada, že každý pracovněprávní vztah posuzujeme samostatně, jelikož se jedná o typově různé pracovněprávní vztahy.

Z vyměřovacího základu 32 000 Kč odvede zaměstnavatel pojistné na zdravotní pojištění ve výši 13,5 % z této částky, tj. 4 320 Kč. Jednu třetinu z takto vypočtené výše pojistného (1 440 Kč) srazí zaměstnavatel zaměstnanci z jeho příjmu (k tomuto kroku je zaměstnavatel oprávněn i bez souhlasu zaměstnance), zbylé dvě třetiny (2 880 Kč) zaplatí zaměstnavatel ze svých zdrojů.

Vzhledem k tomu, že částka 8 000 Kč nezakládá povinnost placení pojistného (příjem na dohodu o provedení práce nepřevyšuje 10 000 Kč), neplatí se z tohoto příjmu pojistné a vyměřovacím základem zaměstnance je pouze příjem na základě pracovní smlouvy, tj. 32 000 Kč. Kdyby příjem na dohodu o provedení práce převýšil 10 000 Kč, připočítal by se k příjmu z pracovní smlouvy.

border-right:none;padding:0cm 0cm 0cm 0cm'>

?  Příklad 2

Státní zaměstnanec má kromě pravidelného příjmu ze zaměstnání současně i příjmy z nájmu bytu.

Pojistné bude v zaměstnání odváděno podle zákona, to znamená:

–   nejméně z částky minimálního vyměřovacího základu 14 600 Kč za předpokladu, že se na zaměstnance (a zaměstnavatele) tato povinnost vztahuje nebo

–   ze skutečné výše příjmu (tj. z nižšího než minimální mzda) tehdy, pokud zaměstnanec patří do některé ze skupin osob, pro které není ve zdravotním pojištění minimální vyměřovací základ určen (§ 3 odst. 8 zákona č. 592/­1992 Sb.)

Příjmy z nájmu jsou předmětem daně z příjmů podle § 9 ZDP, povinnost placení pojistného na zdravotní pojištění nezakládají (nemovitost však nesmí být zapsána v obchodním majetku).

border-right:none;padding:0cm 0cm 0cm 0cm'>

?  Příklad 3

Člen statutárního orgánu má z titulu výkonu této funkce nepravidelný příjem a současně platí jako OSVČ od měsíce podání Přehledu (únor 2020) měsíční zálohy na pojistné ve výši 2 880 Kč.

Jelikož tato osoba samostatně výdělečně činná odvádí měsíční zálohy na pojistné vypočtené alespoň z minimálního vyměřovacího základu stanoveného pro OSVČ (podnikání je hlavním zdrojem příjmů), neplatí v souvislosti s jeho příjmem v zaměstnání ustanovení o minimálním vyměřovacím základu. Pojistné se v příslušném kalendářním měsíci odvede ze skutečné výše příjmu, případně se neodvede žádné pojistné. Člen statutárního orgánu jako zaměstnanec potvrzuje zaměstnavateli formou čestného prohlášení, že ve své samostatné výdělečné činnosti odvádí alespoň minimální zálohy.

V souvislosti s přijetím zákona č. 134/­2020 Sb. pojištěnec jako OSVČ může (ale nemusí) platit za měsíce březen – srpen 2020 zálohu ve výši přesahující minimální zálohu, tedy v částce 528 Kč (2 880 – 2 352). Šest záloh v částce 528 Kč však lze relevantně doplatit až v roce 2021, a to v rámci ročního zúčtování do osmi dnů po podání Přehledu za rok 2020.

Člen statutárního orgánu musí být přihlášen (ke dni nástupu do funkce) a nesmí být odhlášen za situace, kdy nemá z titulu výkonu funkce – třeba i po delší časové období – zúčtovaný žádný příjem. Podle ustanovení § 8 odst. 2 písm. i) zákona č. 48/­1997 Sb. lze odhlášení této osoby jako zaměstnance provést až ke dni skončení výkonu ­funkce.

border-right:none;padding:0cm 0cm 0cm 0cm'>

?  Příklad 4

Hrubý příjem zaměstnance činil v kalendářním měsíci 22 000 Kč. Současně tento zaměstnanec pracoval v témže měsíci u jiného zaměstnavatele na dohodu o pracovní činnosti, kde si vydělal 5 200 Kč.

Z příjmu ve výši 22 000 Kč bude pojistné odvedeno podle příkladu č. 1. Hrubý příjem v dalším zaměstnání sice nedosahuje minimální mzdy, ovšem s ohledem na skutečnost, že v „hlavním“ zaměstnání je odváděno pojistné alespoň z minimálního vyměřovacího základu, nevztahuje se v tomto případě na plátce zaměstnávajícího pracovníka s příjmem nižším než minimální mzda povinnost odvést z dohody o pracovní činnosti pojistné v minimální zákonné výši 1 971 Kč, ale vyměřovacím základem je skutečný příjem 5 200 Kč. Z tohoto příjmu pak zaměstnanec zaplatí 234 Kč a zaměstnavatel odvede 468 Kč. Celý odvod pojistného bude u tohoto zaměstnavatele činit 702 Kč. Pro účely kontroly ze zdravotní pojišťovny je v tomto případě ze strany zaměstnavatele zapotřebí přiložit doklad o skutečnosti, že u jiného („hlavního“) zaměstnavatele je za zaměstnance odváděno pojistné alespoň z minimálního vyměřovacího základu.

border-right:none;padding:0cm 0cm 0cm 0cm'>

?  Příklad 5

Za měsíc květen byla zaměstnanci vyplacena hrubá mzda ve výši 26 000 Kč, a protože ke dni 31. 5. ukončil zaměstnání (zaměstnavatel se rušil), obdržel odstupné ve smyslu ustanovení § 52 písm. a) zákoníku práce. Zároveň však v tomto měsíci uzavřel s jiným zaměstnavatelem dohodu o pracovní činnosti s příjmem 1 800 Kč.

Zaměstnavatel, který se zaměstnancem rozvazuje pracovní poměr, odvede pojistné pouze z hrubé mzdy ve výši 26 000 Kč, z odstupného zúčtovaného podle zákoníku práce (viz § 67 odst. 1) se pojistné neplatí.

Příjem zúčtovaný na základě dohody o pracovní činnosti nebude podléhat povinnosti placení pojistného na zdravotní pojištění, neboť nebylo dosaženo částky hrubého příjmu alespoň 3 000 Kč.

border-right:none;padding:0cm 0cm 0cm 0cm'>

?  Příklad 6

Zaměstnanec měl v květnu 2020 uzavřeny u téhož zaměstnavatele dvě dohody o provedení práce. První trvala od 1. 5. do 15. 5. s příjmem 6 300 Kč, druhá pak od 22. 5. do 31. 5. s příjmem 6 580 Kč.

V rámci rozhodného období kalendářního měsíce se sčítají příjmy z více dohod o provedení práce u jednoho zaměstnavatele.

Na straně jedné tak platí, že úhrnem příjmů 12 880 Kč vzniká povinnost zaměstnavatele dvakrát přihlásit a dvakrát odhlásit zaměstnance. Protože však zaměstnání netrvalo po celý kalendářní měsíc, musí zaměstnavatel na straně druhé pomocně vypočítat poměrnou část minima za celkem 25 kalendářních dnů trvání zaměstnání v měsíci květnu, což činí 11 774,19 Kč [(25 : 31) × 14 600]. Jelikož dosažený příjem převyšuje takto vypočtenou poměrnou část minima, bude vyměřovacím základem zaměstnance za měsíc květen částka 12 880 Kč.

Vyměřovacím základem by byla částka 12 880 Kč i tehdy, kdyby se jednalo o takový příjem u jediné dohody o provedení práce, která by skončila dne 25. 5. 2020.

Kdyby však současně běžely u jednoho zaměstnavatele po celý kalendářní měsíc (nebo i rok) dvě dohody o provedení práce s příjmy 6 300 Kč a 6 580 Kč, prováděl by zaměstnavatel dopočet a doplatek pojistného do minima 14 600 Kč proto, že zaměstnání trvalo po celý kalendářní měsíc jako rozhodné období.

border-right:none;padding:0cm 0cm 0cm 0cm'>

?  Příklad 7

Pojištěnec má sjednány tři dohody o provedení práce u třech různých zaměstnavatelů, přičemž v žádném z těchto zaměstnání není výší příjmu překročena částka 10 000 Kč.

Protože není ve zdravotním pojištění právní opora pro sčítání takových příjmů (nejsou zúčtovány u jednoho zaměstnavatele), nevznikají pro žádného ze zaměstnavatelů povinnosti ve zdravotním pojištění, takže pokud pojištěnec:

–   nemá zaměstnání, ze kterého by vyplynula pro zaměstnavatele povinnost odvádět pojistné nebo

–   není z pohledu zdravotního pojištění osobou samostatně výdělečně činnou anebo

–   nepatří mezi osoby, za které platí pojistné stát,

bude osobou bez zdanitelných příjmů s povinností přihlásit se u zdravotní pojišťovny do této kategorie a platit v roce 2020 měsíční pojistné 1 971 Kč

border-right:none;padding:0cm 0cm 0cm 0cm'>

?  Příklad 8

Zaměstnanec pracuje u jednoho zaměstnavatele na tři dohody o provedení práce s těmito příjmy.

a) 3 000 Kč + 3 000 Kč + 4 000 Kč. Úhrnem příjmů (10 000 Kč) zaměstnání ve zdravotním pojištění nevzniká, pojištěnec může být třeba osobou bez zdanitelných příjmů.

b) 4 000 Kč + 5 000 Kč + 6 000 Kč. Zaměstnavatel přihlašuje zaměstnance u zdravotní pojišťovny a odvádí pojistné z vyměřovacího základu 15 000 Kč, čímž je i dodržen minimální vyměřovací základ.

§ 14

Přeplatek pojistného

(1) Nárok na vrácení přeplatku se promlčuje za 10 let od uplynutí kalendářního roku, v němž vznikl.

(2) Přeplatek pojistného se vrací plátci pojistného nebo jeho právnímu nástupci, pokud není jiného splatného závazku vůči příslušné zdravotní pojišťovně. Je-li takový závazek, použije se přeplatku pojistného k jeho úhradě. Příslušná zdravotní pojišťovna je povinna vrátit přeplatek pojistného do jednoho měsíce ode dne, kdy tento přeplatek zjistila. Byla-li v souladu s tímto ustanovením podána žádost o vrácení přeplatku pojistného a příslušná zdravotní pojišťovna vrátila tento přeplatek po uplynutí lhůty stanovené pro rozhodnutí o pře­platku pojistného,³⁸⁾ je povin­na zaplatit penále. Za den platby se považuje u bezho­to­vostních převodů z účtu banky den, kdy bylo uskutečněno odepsání z účtu zdravotní pojišťovny, u plateb v hotovosti den, kdy banka, pošta nebo jiná oprávněná osoba hotovost přijala nebo převzala. Za žádost o vrácení přeplatku pojistného se považuje vždy podání přehledu podle § 24 odst. 2, vyplývá-li z něho přeplatek pojistného a jestliže plátce pojistného nepožádal o použití přeplatku pojistného na úhradu zálohy na pojistné na další období.

(3) Vrácený přeplatek na pojistném se v násle­dujícím ka­lendářním měsíci zúčtuje s poukázanými finančními prostředky podle § 21 odst. 1.

border-right:none;padding:9.0pt 0cm 0cm 0cm'>

komentář k § 14

U jednotlivých skupin plátců pojistného může přeplatek vzniknout jak na pojistném, tak na penále.

Zdravotní pojišťovna povinna vrátit plátci nebo jeho právnímu nástupci přeplatek na pojistném (a na penále) do jednoho měsíce ode dne, kdy tento přeplatek zjistila.

Důležité

     Zjištěním přeplatku se rozumí:

a) žádost plátce o vrácení přeplatku,

b) přeplatek zjištěný kontrolou plátce pojistného,

c) žádost OSVČ podaná formou předloženého Přehledu.

Při průběžném hrazení pojistného (záloh na pojistné u OSVČ) dočasně vznikají kladné i záporné výkyvy v saldu plátce, které však nelze považovat za zjištěný přeplatek.

Podívejme se nyní blíže na jednotlivé situace a postupy plátce i zdravotní pojišťovny.

ad a) žádost plátce o vrácení přeplatku

1.  zaměstnavatel

U zaměstnavatele vzniká přeplatek na pojistném nejčastěji z těchto dvou důvodů:

–   odvodem pojistného nesprávné zdravotní pojišťovně. Nejčastější příčinou tohoto stavu je nenahlášení změny zdravotní pojišťovny zaměstnancem. Placením na účet zdravotní pojišťovny, u které není zaměstnanec pojištěn, vzniká zaměstnavateli přeplatek na pojistném. Naopak neodvedení pojistného ve prospěch zdravotní pojišťovny, u které je zaměstnanec skutečně pojištěn, způsobuje nedoplatek pojistného včetně penále. Zaměstnanec si musí být vědom nebezpečí, že penále, vyměřené zaměstnavateli zdravotní pojišťovnou právě z důvodu neohlášení nebo pozdního ohlášení změny zdravotní pojišťovny, mu může být zaměstnavatelem předepsáno k úhradě, není-li na základě podané žádosti zdravotní pojišťovnou zcela prominuto. Vzhledem k tomu, že data 1. ledna a 1. července kalendářního roku je standardními termíny pro změnu zdravotní pojišťovny, doporučuji zaměstnavateli požádat nejlépe v průběhu ledna nebo července příslušnou zdravotní pojišťovnu o zaslání seznamu osob, aktuálně k těmto datům evidovaných jako zaměstnanců.

–   chybně stanoveným vyměřovacím základem. Jedná se o profesní chybu, nejčastěji tehdy, když zaměstnavatel odvede pojistné z plnění, které odvodu pojistného nepodléhá – do vyměřovacího základu zaměstnance se nesprávně například zahrne částka odstupného podle § 52 písm. a) – d) zákoníku práce.

Jestliže zaměstnavatel vykazuje přeplatek na pojistném, pak má v podstatě dvě možnosti:

–   je-li jinak zcela jednoznačně přesvědčen o správnosti výpočtu a odvodu pojistného, může při příští platbě snížit odváděné pojistné o zjištěný přeplatek. V případě, že je přeplatek několikanásobně vyšší, než měsíčně odváděné běžné pojistné, nemusí třeba i více měsíců toto pojistné platit. Pro účely kontroly ze strany zdravotní pojišťovny je však žádoucí vést průkaznou evidenci o učiněných opatřeních včetně podání vysvětlivek kontrolnímu orgánu, případně se se zdravotní pojišťovnou na uplatnění takového postupu předem domluvit. V informačním systému zdravotní pojišťovny nelze tuto formu vyrovnání přeplatku (bez komunikace s plátcem) jednoznačně a snadno identifikovat. Součástí tohoto procesu je samozřejmě i podání opravných Přehledů za zaměstnance za celé dotčené období.

–   jestliže však zaměstnavatel není přesvědčen o správnosti výpočtu a odvodu pojistného, je v souvislosti se vznikem přeplatku vhodné požádat příslušnou zdravotní pojišťovnu o provedení kontroly. Ta vzniklý přeplatek vrátí buď na základě kontroly příslušných dokladů (výplatní listiny, mzdové listy, doklady o platbách pojistného atd.), anebo i bez kontroly. Může dojít i k situaci, kdy zdravotní pojišťovna kontrolou zjistí nikoli přeplatek, nýbrž nedoplatek pojistného a bude vymáhat i penále. Ani tento postup však není pro plátce nevýhodný. Kdyby totiž byla kontrola provedena později, penále by ještě vzrostlo.

Nelze jednoznačně konstatovat, který způsob řešení přeplatku upřednostnit, vždy bude záležet na pohledu zaměstnavatele, protože nelze například řešit vzniklý přeplatek v rámci dalších plateb pojistného tehdy, když zaměstnavatel u příslušné zdravotní pojišťovny již žádného zaměstnance nezaměstnává nebo jej (možná) bude zaměstnávat až po uplynutí určitého časového období.

2.  osoba bez zdanitelných příjmů

Pokud zaměstnanec obdrží výpověď a s tímto postojem zaměstnavatele nesouhlasí, obrátí se na příslušný soud se žalobou na neplatnost rozvázání pracovního poměru. Do té doby, než rozhodnutí soudu nabude právní moci, musí nějakým způsobem řešit svůj pojistný vztah. To znamená, že pokud nenastoupí do jiného zaměstnání zakládajícího účast na zdravotním pojištění, nebo se nepřihlásí u své zdravotní pojišťovny jako osoba samostatně výdělečně činná anebo nebude registrován v některé ze skupin osob, za které platí pojistné stát, stane se tzv. osobou bez zdanitelných příjmů s povinností měsíční platby pojistného, aktuálně ve výši 1 971 Kč. Pokud soud rozhodne o neplatnosti výpovědi, je pojištěnec zpětně zařazen jako zaměstnanec. Jestliže si platil pojistné jako osoba bez zdanitelných příjmů, bude mu příslušná částka na základě podané žádosti v zákonem stanovené lhůtě vrácena. Alternativně také platí, že zdravotní pojišťovna vrátí pojištěnci přeplatek (což je i tato situace) do jednoho měsíce ode dne jeho zjištění za podmínky, že neeviduje vůči pojištěnci splatný závazek.

ad b) přeplatek zjištěný kontrolou plátce pojistného

Zdravotní pojišťovny jsou oprávněny (a zároveň povinny) provádět kontrolní činnost u plátců pojistného, kdy se logicky zaměřují především na zaměstnavatele, tedy na subjekty, které rozhodující měrou přispívají do příjmové stránky systému. Pokud zdravotní pojišťovna takříkajíc z moci úřední zjistí přeplatek na pojistném, je její zákonnou povinností tento plátci vrátit za podmínky, že jej objektivně nepoužije na úhradu evidovaných pohledávek.

ad c) žádost OSVČ podaná formou předloženého Přehledu

Podnikatelská sféra jako jediná platí pojistné formou záloh na pojistné a případného doplatku pojistného. Pokud zaplacené zálohy převyšují částku pojistného, které je OSVČ na základě výsledku vlastní podnikatelské činnosti za rozhodné období daného kalendářního roku povinna zaplatit, dochází k přeplatku. I v případě řešení přeplatku pojistného lze postupovat dvojím způsobem: OSVČ může buď požádat zdravotní pojišťovnu o použití přeplatku na úhradu (části) záloh na pojistné pro příští období anebo požádá o jeho vrácení, přičemž za podání žádosti se vždy považuje i předložení „Přehledu“.

Zdravotní pojišťovna je pak podle zákona povinna vrátit přeplatek do jednoho měsíce od podání „Přehledu“, a to rovněž za předpokladu, že OSVČ nemá vůči zdravotní pojišťovně splatný závazek.

Přeplatek u OSVČ se samostatnou výdělečnou činností jako jediným (resp. při souběhu se zaměstnáním hlavním) zdrojem příjmů nemůže vzniknout tehdy, pokud jsou placeny zálohy v minimální zákonné výši, což je pro rok 2020 měsíční částka 2 352 Kč. Mimoto, zákonem č. 134/­2020 Sb. se zálohy za měsíce březen až srpen 2020 až do výše minimální zálohy považují za zaplacené (resp. jsou OSVČ odpuštěny).

K přeplatku na penále může dojít například v důsledku skutečnosti, kdy zaměstnavatel požádá o vystavení potvrzení o bezdlužnosti a zdravotní pojišťovna vyúčtuje ke konkrétnímu dni dlužné pojistné a penále, které plátce ve svém vlastním zájmu neprodleně uhradí. Následnou kontrolou je pak vyměřeno penále v nižší částce, případně není vyměřeno žádné penále. V této souvislosti je zapotřebí podotknout, že při řešení přeplatku na penále postupuje zdravotní pojišťovna stejně jako u vracení přeplatku na pojistném. Vhodným řešením je (po vzájemné dohodě mezi plátcem a zdravotní pojišťovnou) převedení přeplaceného penále na úhradu pojistného.

§ 15

Úhrada dlužného pojistného

(1) Dlužné pojistné jsou osoby uvedené v předchozích ustanoveních povinny doplatit. Doplatek je splatný na účet té zdravotní pojišťovny, u které byla osoba pojištěna v ob­dobí, za něž dluží pojistné. Pokud byla osoba pojištěna u několika zdravotních pojišťoven, je doplatek pojistného stanoven poměrně podle doby pojištění u každé zdravotní pojišťovny a je splatný na účet každé takové pojišťovny. Nedoplatky pojistného, jejichž výše v úhrnu nepřesahuje u jednoho plátce pojistného a jedné pojišťovny 50 Kč, nelze vymáhat.

(2) Má-li plátce pojistného vůči zdravotní pojišťovně splatný závazek, je povinen ho splácet v tomto pořadí:

a)  pokuty,

b)  přirážka k pojistnému,

c)  nejstarší nedoplatky pojistného,

d)  běžné platby pojistného,

e)  penále.

Jednotlivé dlužné částky podle písmen a) až e) je plátce pojist­ného povinen odvádět samostatně na příslušné účty zdravotní pojišťovny.

(3) Pokud plátce pojistného nedodrží pořadí podle odstavce 2, je oprávněna jeho platbu ve stanoveném pořadí použít příslušná zdravotní pojišťovna. Takovou skutečnost je povinna plátci pojist­ného oznámit.

border-right:none;padding:9.0pt 0cm 0cm 0cm'>

komentář k § 15

Pokud zaměstnavatel nebo fyzická osoba jako podnikatel či osoba bez zdanitelných příjmů neplatí pojistné (zálohy na pojistné u OSVČ) včas a ve správné výši, vzniká dluh na pojistném včetně penále, jehož výše od 1. 1. 2007 činí 0,05 % z dlužné částky za každý den prodlení.

Jestliže plátce uznává dlužné pojistné co do důvodu a výše, měl by toto ve svém vlastním zájmu urychleně zaplatit, popřípadě se domluvit se zdravotní pojišťovnou na splátkovém kalendáři. Zaplacení dlužné částky pojistného má totiž dvě výhody – jednak dnem úhrady dluhu přestává běžet penále, jednak je zaplacení dlužné částky pojistného nezbytným předpokladem pro rozhodování o odstranění tvrdosti ve věci dlužného penále, pokud si zaměstnavatel tuto žádost podá. Pro úplnost je zapotřebí uvést, že v žádném případě nelze podat žádost o odstranění tvrdosti do dlužného pojistného.

Je-li plátce pojistného povinen platit zdravotní pojišťovně platby různé povahy, musí respektovat jejich pořadí. V následujících třech příkladech si ukážeme, jak se může pojištěnec nebo zaměstnavatel dostat do situace, kdy bude mít u zdravotní pojišťovny současně více splatných závazků.

1. Zaměstnavatel, opakovaně neplní oznamovací povinnost, nepřihlašuje a neodhlašuje své zaměstnance (včetně neoznamování skutečností rozhodných pro platbu pojistného státem) v zákonné osmidenní lhůtě, což bylo důvodem k uložení pokuty. Mimoto platí běžné pojistné opožděně a z dřívějšího období eviduje zdravotní pojišťovna u tohoto zaměstnavatele dluh na pojistném a penále.

2. OSVČ neplatila v průběhu roku 2019 zálohy v souladu se zákonem a v roce 2020 nepodala zdravotní pojišťovně Přehled za rok 2019. Na základě této skutečnosti zdravotní pojišťovna uložila OSVČ pokutu za nepředložení Přehledu. OSVČ poté požadovaný Přehled dodala, ovšem na základě vyúčtování jí vzniklo dlužné pojistné včetně penále.

3. Pojištěnec se v zákonné osmidenní lhůtě nepřihlásil u zdravotní pojišťovny do kategorie „osoba bez zdanitelných příjmů“, za což mu zdravotní pojišťovna uložila pokutu. Protože pojištěnec pojistné neplatil, vznikl jak dluh na pojistném, tak na penále. Na obě pohledávky vystavila zdravotní pojišťovna platební výměry.

V takových (a obdobných) případech zdravotní pojišťovna všechny svoje pohledávky uplatňuje a neuhrazené následně vymáhá na základě pravomocných a vykonatelných platebních výměrů resp. výkazů nedoplatků.

Vyskytují se situace, kdy plátce nedodržuje při řešení svých závazků zákonem stanovené pořadí plateb. V takových případech je zdravotní pojišťovna oprávněna (ale nemusí) použít poukázanou platbu na úhradu svých pohledávek v souladu se zákonem. Pokud přistoupí k tomuto řešení, musí plátci vzniklou skutečnost oznámit.

Při vymáhání nízkých pohledávek by reálně mohlo dojít k situaci, že by náklady na jejich vymožení převýšily konečný výtěžek. Z finančního hlediska by se jednalo o počínání značně neefektivní, nehledě na pracnost s touto činností spojenou. Z tohoto důvodu stanovil zákonodárce částky pojistného a penále, které nelze z pohledu zdravotní pojišťovny vůči dlužníkovi uplatňovat. Nedoplatky pojistného, které nepřesahují u příslušné zdravotní pojišťovny 50 Kč, nelze vymáhat. Takové dlužné pojistné však zdravotní pojišťovna nadále eviduje, a pokud vznikne další dluh, přičítá se dosud nevymáhaná částka k novému dluhu. V otázce penále je uplatňován odlišný postup. Penále se nepředepíše, nepřesáhne-li v úhrnu 100 Kč za kalendářní rok, a k případně nově vzniklému penále se tedy již nepřipočítává.

Pokud zaměstnavatel ve větším rozsahu nesplní svoji zákonnou povinnost odvést za zaměstnance nebo jinou osobu daň, pojistné na sociální zabezpečení, příspěvek na státní politiku zaměstnanosti nebo pojistné na zdravotní pojištění, začnou (resp. mohou začít) orgány činné v trestním řízení přezkoumávat skutkovou podstatu tohoto trestného činu. V případě jeho prokázání bude pachatel potrestán odnětím svobody až na tři léta nebo zákazem činnosti. Dle § 138 odst. 1 trestního zákoníku je částkou většího rozsahu míněno nejméně 50 000 Kč.

Pohledávky nemohou ve zdravotním pojištění vzniknout u osoby, za kterou je plátcem pojistného stát za podmínky, že tato osoba nebyla v „nepromlčením období“ registrována u zdravotní pojišťovny jako osoba samostatně výdělečně činná nebo osoba bez zdanitelných příjmů.

§ 16

Promlčení pojistného

(1) Právo předepsat dlužné pojistné se promlčuje za 10 let ode dne splatnosti. Byl-li proveden úkon ke zjištění výše pojistného nebo jeho vyměření, plyne nová promlčecí lhůta ode dne, kdy se o tom plátce pojistného dozvěděl.

(2) Právo vymáhat pojistné se promlčuje ve lhůtě 10 let od právní moci platebního výměru, jímž bylo vyměřeno. Promlčecí doba neběží po dobu řízení u soudu.

border-right:none;padding:9.0pt 0cm 0cm 0cm'>

komentář k § 16

Z hlediska uplatňování pohledávek zdravotních pojišťoven rozlišujeme dvě situace, a to nejprve lhůtu pro předepsání dlužného pojistného a následně pak lhůtu pro vymáhání pojistného.

Pokud plátce neuhradí platbu zákonem mu uloženou, případně ji uhradí opožděně nebo v nižší částce, než jak je stanoveno, bude se zdravotní pojišťovna nepochybně dříve či později domáhat svých zákonných nároků. Tyto nároky na vzniklé pohledávky jsou uplatňovány ve smyslu zákona, neboť informační systémy zdravotních pojišťoven (případně v součinnosti s jinými institucemi) kvalifikovaně umožňují evidovat a následně vyčíslit příslušnou pohledávku.

Registruje-li zdravotní pojišťovna u plátce dlužné pojistné a penále, je dlužník zpravidla nejprve vyzván k dobrovolné úhradě konkrétního dluhu. Pokud tento dluh není ve stanovené lhůtě uhrazen, zahájí zdravotní pojišťovna v předmětné záležitosti správní řízení a následně vystaví platební výměr. Jedná-li se o zcela nezpochybnitelné pohledávky, může zdravotní pojišťovna využít výkazu nedoplatků. Nejsou-li pravomocné a vykonatelné tituly plně vyrovnány (uhrazeny), stávají se předmětem vymáhání. Plátce si musí být vědom skutečnosti, že pokud nevyrovná dluh v souladu se zákonem, je zdravotní pojišťovna povinna nárokovat jeho zaplacení včetně příslušenství. Při nedisciplinovanosti plátce (nepodávání Přehledů) může zdravotní pojišťovna využít institutu stanovení pravděpodobné výše pojistného (včetně navazujícího penále) a uložit nesvědomitému plátci pokutu až 50 000 Kč.

Pokud plátce uznává dlužné pojistné co do důvodu a výše, měl by toto ve svém vlastním zájmu urychleně zaplatit, popřípadě se domluvit se zdravotní pojišťovnou na splátkovém kalendáři (i při splátkách však penále nadále běží při sazbě 0,05 % z dlužné částky za každý den prodlení). Zaplacení dlužné částky pojistného má totiž dvě výhody – jednak dnem úhrady dluhu přestává běžet penále, jednak je zaplacení dlužné částky pojistného nezbytným předpokladem pro rozhodování o odstranění tvrdosti ve věci prominutí dlužného penále, pokud si plátce tuto žádost podá.

Do 30. 11. 2011 platilo, že právo zdravotních pojišťoven předepsat dlužné pojistné (i penále) se promlčovalo za pět let ode dne splatnosti. Změnou ustanovení § 16 odst. 1 a odst. 2 zákona č. 592/­1992 Sb. byla tato lhůta od 1. 12. 2011 prodloužena na 10 let, čímž dostaly zdravotní pojišťovny podstatně delší období pro vyměření a následné vymáhání svých pohledávek. Je také pravdou, že ani relativně dlouhá pětiletá promlčecí doba mnohdy nestačila k vyměření pohledávek nebo alespoň k provedení tzv. kvalifikovaného (neboli nároky zdravotní pojišťovny zachovávajícího) úkonu. Tímto úkonem se přerušuje běh promlčecí doby, a pokud byl učiněn úkon ke zjištění výše pojistného nebo jeho vyměření, plyne nová (nyní již desetiletá) promlčecí lhůta ode dne, kdy se o tom plátce pojistného dozvěděl. Právo vymáhat pojistné (i penále) se promlčuje ve lhůtě deseti let od právní moci platebního výměru, jímž bylo vyměřeno, přičemž promlčecí doba neběží po dobu řízení u soudu.

§ 17

Způsob placení pojistného

(1) Pojistné se platí v české měně

a)  na účet zdravotní pojišťovny vedený u poskytovatele pla­tebních služeb,

b)  vyplacením v hotovosti zaměstnanci příslušné zdravotní pojišťovny pověřenému přijímat pojistné.

(2) Za den platby pojistného se považuje

a)  v případě placení na účet zdravotní pojišťovny vedený u poskytovatele platebních služeb den, kdy dojde k připsání pojistného na účet poskytovatele platebních služeb zdravotní pojišťovny,

b)  v případě vyplacení hotovosti přímo zaměstnanci příslušné zdravotní pojišťovny den, kdy příslušný zaměstnanec hoto­vost přijal.

(3) Poskytovatel platebních služeb, u kterého je veden účet příslušné zdravotní pojišťovny, je povinen poskytnout zdravotní pojišťovně informaci o dni, kdy došlo k připsání částky na účet poskytovatele platebních služeb příslušné zdravotní pojišťovny a o čísle účtu plátce nebo jeho jiném jedinečném identifikátoru^38a).

(4) Držitel poštovní licence, který přijal platbu k úhradě poštovním poukazem, ji předá k provedení převodu poskytovateli platebních služeb, který vede jeho účet, do 2 pracovních dnů ode dne, kdy platbu přijal; pro další převod této platby se uplatní lhůty podle zákona o platebním styku.

(5) Pokud držitel poštovní licence nedodrží lhůtu podle odstavce 4, je povinen uhradit příslušné zdravotní pojišťovně úrok ve výši dvojnásobku diskontní sazby České národní banky platné v první den kalendářního čtvrtletí, v němž měl uhrazenou částku nejpozději převést. Držitel poštovní licence je rovněž povinen převést příslušné zdravotní pojišťovně úrok, který mu uhradí poskytovatel platebních služeb za nedodržení lhůt podle zákona o platebním ­styku.

border-right:none;padding:9.0pt 0cm 0cm 0cm'>

komentář k § 17

Od 1. 1. 2010 se za den platby pojistného považuje den, kdy došlo k připsání platby pojistného na účet poskytovatele platebních služeb nebo platbou v hotovosti zaměstnanci příslušné zdravotní pojišťovny pověřenému přijímat pojistné. Zákonná úprava taktéž stanoví sankci pro držitele poštovní licence, pokud nedodrží lhůtu stanovenou pro převod platby poskytovateli platebních služeb.

ČÁST DRUHÁ

PENÁLE

§ 18

(1) Nebylo-li pojistné nebo záloha na pojistné zaplaceno ve stanovené lhůtě anebo bylo-li zaplaceno v nižší částce, než ve které mělo být zaplaceno, je plátce pojistného povinen platit penále ve výši 0,05 % dlužné částky za každý kalendářní den, ve kterém některá z těchto skutečností trvala. Pokud bylo pojistné nebo záloha na pojistné zaplaceno jiné než příslušné zdravotní pojišťovně, popřípadě jinému subjektu, nebo pokud platba byla poukázána pod nesprávným variabilním symbolem, považuje se pojistné nebo záloha na pojistné za nezaplacené ve stanovené lhůtě.

(2) Nebyl-li přeplatek na pojistném vrácen příslušnou zdra­votní pojišťovnou ve stanovené lhůtě (§ 14 odst. 2), je příslušná zdravotní pojišťovna ode dne následujícího po dni splatnosti do dne platby včetně povinna platit za každý den penále ve výši 0,05 % dlužné částky.

(3) Každá platba penále se zaokrouhluje na celé koruny směrem nahoru.

(4) Penále se nepředepíše, nepřesáhne-li v úhrnu 100 Kč za jeden kalendářní rok.

(5) Zdravotní pojišťovna penále nepředepíše, pokud plátce prokáže, že provedl platbu na účet příslušné zdravotní pojišťovny, ale pod nesprávným variabilním sym­bolem.

(6) Pro účely zvláštních právních předpisů⁴¹⁾ se za dlužné pojistné považuje i dlužné penále.

border-right:none;padding:9.0pt 0cm 0cm 0cm'>

komentář k § 18

Důležité

     Plátce postupuje v rozporu s platnou právní úpravou tehdy, pokud platí pojistné:

–  opožděně, tj. po dni splatnosti, kterým je u zaměstnavatele za příslušný kalendářní měsíc nejpozději 20. den následujícího kalendářního měsíce a u samoplátce nejpozději 8. den následujícího kalendářního měsíce, vždy připsáním úhrady na účet zdravotní pojišťovny. Připadne-li poslední den splatnosti na sobotu neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty nejblíže následující pracovní den.

–  v nižší částce, než jak je stanoveno zákonem, případně neplatí pojistné vůbec,

–  pod špatným variabilním symbolem (hromadný plátce – zaměstnavatel správně poukazuje platby pod variabilním symbolem IČ, případně pod číslem přiděleným zdravotní pojišťovnou, u samoplátců je tímto identifikátorem rodné číslo),

–  na špatný účet.

Kterákoliv z výše uvedených chyb způsobuje komplikaci jak plátci (tomu především), tak zdravotní pojišťovně. U plátce tak dochází ke vzniku dlužného pojistného a současně běží penále. S účinností od 1. 1. 2007 činí sazba penále 0,05 % z dlužné částky za každý den prodlení a její výše se nemění ani v případě sjednání splátkového kalendáře na úhradu dlužného pojistného. Každá platba penále se (stejně jako platba pojistného) zaokrouhluje na celou korunu směrem nahoru.

Jestliže plátce uhradí pojistné pod nesprávným variabilním symbolem, pak platí, že zdravotní pojišťovna penále nepředepíše, pokud plátce prokáže, že platbu na účet zdravotní pojišťovny provedl, byť pod nesprávným variabilním symbolem. Taková platba se plátci samozřejmě nemůže přiřadit, to znamená, že se objeví mezi platbami neidentifikovatelnými nebo se případně přiřadí jinému plátci. Proto musí zaměstnavatel písemně požádat o převedení příslušné platby na správný variabilní symbol, vhodné je platbu doložit výpisem z účtu. Obdobně se postupuje i v případech, kdy je úhrada provedena na nesprávný účet. K takovým situacím dochází například tehdy, pokud je OSVČ současně zaměstnavatelem, a platbu za zaměstnance poukáže na účet určený pro individuální plátce.

Zdravotní pojišťovna nemůže v žádném případě tolerovat či zohlednit, pokud plátce – byť nedopatřením – provede úhradu jiné instituci, například Okresní správě sociálního zabezpečení. V takovém případě vždy vzniká dluh na pojistném se souvisejícím penále. I v tomto případě by měl plátce urychleně doplatit reálný dluh, ve věci vyměřeného penále lze požádat zdravotní pojišťovnu o jeho prominutí cestou odstranění tvrdosti.

Zdravotní pojišťovna může vyměřit penále buď zaměstnavateli nebo občanovi, který je osobou samostatně výdělečně činnou nebo osobou bez zdanitelných příjmů – tedy ve zdravotním pojištění samoplátcem. Zjistí-li zdravotní pojišťovna u plátce dluh na pojistném, vyzve zpravidla nejprve dlužníka k dobrovolné úhradě tohoto jeho dluhu, a to například zasláním vyúčtování buď v papírové podobě nebo elektronicky na e-mailovou adresu nebo do datové schránky, formou sms zprávy, telefonickým oslovením apod. Je samozřejmě zájmem zdravotních pojišťoven, aby tyto svoje pohledávky získaly – pokud možno – bez použití vyměřovacích a vymáhacích procedur. Koneckonců, takový přístup zdravotní pojišťovny nepochybně ocení i mnozí její dlužníci.

Pokud plátce svůj závazek vůči zdravotní pojišťovně ve stanovené lhůtě dobrovolně nevyrovná, nastupují mechanismy, jejichž cílem je přimět plátce k úhradě evidovaného dluhu. Zdravotní pojišťovna buď zahájí vůči dlužníkovi správní řízení a následně vystaví platební výměr nebo využije institutu výkazu nedoplatků.

Důležité

     Pro plátce je ve vystaveném platebním výměru důležité Poučení o odvolání, ve kterém správní orgán (zdravotní pojišťovna) uvádí:

–  zda lze proti rozhodnutí podat odvolání,

–  v jaké lhůtě je možné odvolání podat,

–  od kterého dne se počítá běh této lhůty,

–  který správní orgán o odvolání rozhoduje,

–  u kterého správního orgánu se odvolání podává.

Nemá-li odvolání odkladný účinek (v případě platebního výměru na dlužné pojistné), uvádí se v Poučení o odvolání i tato skutečnost. Dnem právní moci je den následující po marném uplynutí lhůty pro podání odvolání.

Proti platebnímu výměru je možno podat odvolání ve lhůtě do 15 dnů ode dne jeho doručení k odvolací instanci – Rozhodčímu orgánu, prostřednictvím zdravotní pojišťovny, která platební výměr vydala. O odvolání plátce vždy rozhoduje Rozhodčí orgán příslušné zdravotní pojišťovny. Pokud plátce podá odvolání do platebního výměru, kterým mu byla stanovena povinnost zaplatit vyměřené penále, vlastně namítá, že:

a) penále mu nemělo být vyměřeno vůbec,

b) penále mu bylo vyměřeno v nesprávné výši.

Rozhodčí orgán důkladně přezkoumá odvolání plátce pojistného a rozhodne některou z těchto variant:

a)  odvolání plátce jako nedůvodné zamítne,

b)  odvolání plátce pojistného zcela nebo zčásti vyhoví,

c)  platební výměr zruší a vrátí věc příslušné zdravotní pojišťovně k novému projednání.

Výkaz nedoplatků by měly zdravotní pojišťovny používat tehdy, je-li penále nesporné. Za nesporné lze považovat takové penále, o kterém lze důvodně předpokládat, že jej plátce nezpochybní co do důvodu a výše. Výkaz nedoplatků je vykonatelný dnem doručení.

Proti výkazu nedoplatků může plátce pojistného podat do 8 dnů od jeho doručení písemné námitky, pokud nesouhlasí s existencí dluhu na penále nebo s jeho výší, přičemž důvod podání je povinen v námitkách uvést. Zdravotní pojišťovna, která výkaz nedoplatků vydala, provádí rovněž řízení o námitkách plátce pojistného. Na základě námitek zdravotní pojišťovna vydá do 30 dnů ode dne jejich doručení rozhodnutí, kterým výkaz nedoplatků buď potvrdí, byla-li výše nedoplatku stanovena správně, nebo jej zruší. Pokud zdravotní pojišťovna nerozhodne o námitkách plátce do 30 dnů od jejich doručení, pozbývá výkaz nedoplatků platnosti. Zjistí-li zdravotní pojišťovna v rámci výkonu své kontrolní činnosti nové skutečnosti, může výkaz nedoplatků zrušit z vlastního podnětu. O prominutí vyměřeného penále lze požádat do osmi dnů od doručení výkazu nedoplatků.

Podáním žádosti o odstranění tvrdosti dává plátce zdravotní pojišťovně na vědomí, že nenamítá správnosti vyměřeného penále co do důvodu a výše, ale obrací se na zdravotní pojišťovnu se žádostí o prominutí vyměřeného penále cestou odstranění tvrdosti. V těchto případech o žádosti o prominutí penále nepřesahujícího 20 000 Kč rozhodují zdravotní pojišťovny, u částek penále nad 20 000 Kč pak rozhoduje jejich Rozhodčí orgán.

V žádosti by měl plátce vždy uvést argumenty, které v dané záležitosti hovoří v jeho prospěch, resp. popsat a okomentovat okolnosti, které vznik penále zapříčinily. Každá podaná žádost je zdravotní pojišťovnou (zpravidla k tomuto účelu ustanovenou komisí) individuálně posuzována a po zvážení všech skutečností je penále buď prominuto v plné výši, prominuto částečně anebo není prominuto vůbec.

K podané žádosti zaměstnavatel jako podnik ve smyslu evropského práva přikládá Prohlášení, ve kterém mj. uvádí, zda a v jaké výši mu byla v období uplynulých tří let poskytnuta tzv. podpora de minimis podle směrnic Evropské unie. Prominutím (části) vyměřeného penále je totiž subjektu, který je tímto podnikem – v podstatě zaměstnavatel nebo OSVČ – poskytnuta podpora, jejíž výše je omezena.

O prominutí vyměřeného penále je zapotřebí požádat do 15 dnů ode dne doručení platebního výměru a do 8 dnů ode dne doručení výkazu nedoplatků. Jestliže žadatel tyto lhůty zmešká, nemůže zdravotní pojišťovna podané žádosti ani částečně vyhovět z důvodu opožděného podání.

Primární okolností, kterou zdravotní pojišťovna při projednávání žádosti zkoumá, je úhrada aktuálního dlužného pojistného v plné výši, neboli ke dni vydání rozhodnutí nesmí být u žadatele evidováno dlužné pojistné. Rovněž je brána v úvahu platební morálka, to znamená, jak plátce v uplynulém období platil pojistné. Přihlíží se i k tomu, zda se jedná o první nebo již několikátou žádost o prominutí penále včetně toho, zda a případně v jakých částkách bylo již dříve penále prominuto. Každopádně je vždy komplexně posuzována podaná žádost a okolnosti bezprostředně související.

Podle ustanovení § 53a odst. 3 zákona č. 48/­1997 Sb. nelze o odstranění tvrdosti rozhodnout v těchto případech:

– nebude-li předem uhrazeno pojistné splatné do vydání rozhodnutí o prominutí penále, přirážky k pojistnému nebo pokuty,

– na plátce pojistného byl podán insolvenční návrh,

– plátce vstoupil do likvidace.

Rozhodne-li o odstranění tvrdosti ať již Rozhodčí orgán nebo sama zdravotní pojišťovna, je toto rozhodnutí konečné.

Odstranění tvrdosti je možné pouze u penále, pokut a přirážek k pojistnému (nikdy nelze zpochybňovat oprávněný nárok zdravotní pojišťovny na pojistné), a to na základě žádosti plátce pojistného nebo jiné oprávněné osoby, přičemž tato žádost musí být podána nejpozději do nabytí právní moci rozhodnutí (platebního výměru), kterým byla uložena pokuta, vyměřena přirážka k pojistnému nebo předepsáno penále. V praxi to znamená, že žádost o odstranění tvrdosti může být podána v patnáctidenní lhůtě od doručení platebního výměru. Pouze v případech, kdy se dodatečně objeví nové skutečnosti, které plátce pojistného bez vlastního zavinění nemohl uplatnit do dne nabytí právní moci rozhodnutí, může být žádost o odstranění tvrdosti podána i později, nejpozději však do tří let od nabytí právní moci rozhodnutí.

Ustanovení § 8 odst. 5 zákona č. 48/­1997 Sb. ukládá zdravotním pojišťovnám vymáhat penále vůči všem plátcům, to znamená, že pojišťovna si selektivně nemůže vybrat, kterému plátci penále (jakož i dlužné pojistné) vyměří a kterému nikoli. Jinak postupují zdravotní pojišťovny v případě porušení zákonných povinností, kdy buď mohou uložit sankční postih ve formě pokuty nebo vyřešit provinění plátce například domluvou nebo upozorněním.

§ 19

Pokud jde o splatnost penále, způsob jeho placení, vymáhání, promlčení a vracení přeplatku na penále, postupuje se stejně jako u pojistného.

border-right:none;padding:9.0pt 0cm 0cm 0cm'>

komentář k § 19

Důsledkem neplacení pojistného, resp. záloh na pojistné u OSVČ, je vznik penále (viz komentář k § 18). Dlužník je povinen uhradit zdravotní pojišťovně nejen dlužné pojistné, ale i penále, pokud o jeho prominutí nepožádá, resp. se proti němu neodvolá.

V tomto ustanovení je deklarována důležitá skutečnost, že pokud se jedná o úkony související s penále, postupuje se stejným způsobem jako u pojistného.

ČÁST TŘETÍ

PŘEROZDĚLOVÁNÍ POJISTNÉHO

§ 20

Obecná ustanovení
o přerozdělování

(1) Všeobecná zdravotní pojišťovna České republiky zřizuje a spravuje zvláštní účet veřejného zdravotního pojištění (dále jen „zvláštní účet”). Zvláštní účet slouží k přerozdělování pojistného a dalších příjmů zvláštního účtu. Všeobecná zdravotní pojišťovna České republiky (dále jen „správce zvláštního účtu”) vede zvláštní účet odděleně od ostatních účtů a fondů, které spravuje.

(2) Předmětem přerozdělování je pojistné vybrané všemi zdravotními pojišťovnami a příjmy zvláštního účtu, kterými jsou

a)  celkové platby státu za pojištěnce, za něž je stát plátcem pojistného,

b)  jiná plnění, která jsou na základě tohoto zákona nebo zvláštních právních předpisů příjmem zvláštního účtu, a

c)  úroky připsané na zvláštní účet.

(3) Z prostředků na zvláštním účtu se hradí náklady na jeho vedení a na účetní operace. O úhrn těchto nákladů se snižuje celková částka určená k přerozdělování (dále jen „částka určená k přerozdělování”).

(4) Přerozdělování se provádí podle indexů a podle nákladných hrazených služeb.

(5) Přerozdělováním podle indexů se rozumí měsíční přerozdělování pojistného jednotlivým zdravotním pojišťovnám podle nákladových indexů věkových skupin a farmaceuticko-nákladových skupin a podle korekcí pro souběh skupin podle § 21. Věkovou skupinou se rozumí každá z nákladových věkových skupin pojištěnců uvedených v příloze č. 1 k tomuto zákonu. Farmaceuticko-nákladovou skupinou se rozumí nákladová skupina, do níž jsou podle spotřeby léčivých přípravků zařazeni pojištěnci s onemocněním v chronickém stadiu. Nákladový index věkové skupiny a farmaceuticko-nákladové skupiny vyjadřuje, jak se v přímé souvislosti s příslušností pojištěnce do dané skupiny liší předpokládané roční náklady na hrazené služby takového pojištěnce oproti předpokládaným průměrným ročním nákladům na jednoho pojištěnce v systému veřejného zdravotního pojištění. Nákladový index pojištěnce vyjadřuje, kolikrát se předpokládané roční náklady na hrazené služby daného pojištěnce liší od předpokládaných průměrných ročních nákladů na jednoho pojištěnce v systému veřejného zdravotního pojištění. Do průměrných nákladů na jednoho pojištěnce v systému veřejného zdravotního pojištění nejsou zahrnuty náklady, které jsou předmětem přerozdělování podle odstavce 6. Způsob výpočtu nákladového indexu pojištěnce upravuje příloha č. 2 k tomuto zákonu.

(6) Přerozdělováním podle nákladných hrazených služeb se rozumí měsíční zálohové přerozdělování pojistného jednotlivým zdravotním pojišťovnám podle § 21a s ročním vyúčtováním podle § 21c, prováděné podle příslušnosti pojištěnců ke zdravotní pojišťovně, za které byly těmito zdravotními pojišťovnami uhrazeny nákladné hrazené služby.

(7) Zdravotní pojišťovny pro účely přerozdělování oceňují způsobem stanoveným prováděcím právním předpisem vydaným podle § 21f písm. d) náklady na zdravotní služby vykázané poskytovateli zdravotních služeb za předchozí kalendářní rok.

Systém přerozdělování

§ 20a

(1) Částku určenou k přerozdělování přerozděluje správce zvláštního účtu mezi zdravotní pojišťovny podle proměnlivých parametrů přerozdělování, kterými jsou nastavitelné parametry přerozdělování a vypočítané parametry přerozdělování. Postup pro stanovení proměnlivých parametrů přerozdělování je uveden v příloze č. 2 k tomuto zákonu.

(2) Nastavitelnými parametry přerozdělování jsou

a)  seznam farmaceuticko-nákladových skupin; seznam farmaceuticko-nákladových skupin obsahuje farmaceuticko-nákladové skupiny zařazené do přerozdělování pro příslušné období přerozdělování a dále pravidla, podle kterých se do těchto skupin zařazují pojištěnci,

b)  seznam kombinací věkové skupiny s farmaceuticko-nákladovou skupinou a dvou farmaceuticko-nákladových skupin navzájem (dále jen „kombinace skupin”), který stanoví, pro které kombinace skupin budou počítány korekce pro souběh skupin,

c)  koeficient pro výpočet zajišťovací konstanty, jímž se stanoví objem prostředků, které budou přerozdělovány v přerozdělování podle nákladných hrazených služeb, a

d)  hranice spotřeby léčiv pro zařazení pojištěnce do farmaceuticko-nákladové skupiny, která označuje minimální spotřebu obvyklých denních terapeutických dávek léčivých přípravků nutnou pro zařazení pojištěnce do farmaceuticko-nákladové skupiny podle seznamu farmaceuticko-nákladových skupin.

(3) Vypočítanými parametry přerozdělování jsou

a)  nákladové indexy věkových skupin a farmaceuticko-nákladových skupin,

b)  korekce pro souběh skupin, pokud byly stanoveny kombinace skupin, pro které mají být korekce počítány; korekcí pro souběh skupin se rozumí nákladový index, který se při počítání nákladového indexu pojištěnce započítává u pojištěnce s předem definovanou kombinací skupin, a

c)  zajišťovací konstanta, která slouží ke stanovení hranice nákladovosti pojištěnce, při jejímž překročení jsou zdravotním pojišťovnám za příslušného pojištěnce hrazeny prostředky v přerozdělování podle nákladných hrazených služeb, a pro stanovení výše prostředků z přerozdělování podle nákladných hrazených služeb, která zdravotním pojišťovnám za tyto pojištěnce náleží.

(4) Obdobím přerozdělování je kalendářní rok.

§ 20b

Nastavitelné parametry přerozdělování stanovené prováděcím právním předpisem podle § 21f písm. a) se použijí pro výpočet vypočítaných parametrů přerozdělování.

§ 20c

Zdravotní pojišťovny zašlou Ministerstvu zdravotnictví do 31. července v anonymizované podobě údaje za předcházející kalendářní rok stanovené prováděcím právním předpisem vydaným podle § 21f písm. a). Ministerstvo zdravotnictví do 15. září vypočte a zašle Dozorčímu orgánu nad přerozdělováním prostředků veřejného zdravotního pojištění (dále jen „Dozorčí orgán”) a zdravotním pojišťovnám vypočítané parametry přerozdělování, které se použijí pro následující období přerozdělování. Ve stejné lhůtě Ministerstvo zdravotnictví zašle Dozorčímu orgánu a zdravotním pojišťovnám údaje, na jejichž základě byly vypočítané parametry vypočteny, a to bez uvedení údajů o příslušnosti pojištěnců ke zdravotní pojišťovně.

§ 21

Měsíční přerozdělování podle indexů

(1) Příslušná zdravotní pojišťovna sdělí do osmého dne kalendářního měsíce správci zvláštního účtu

a)  počty svých pojištěnců v jednotlivých věkových skupinách a farmaceuticko-nákladových skupinách pojištěných u těchto pojišťoven k prvnímu dni tohoto kalendářního měsíce, a to včetně počtu pojištěnců s kombinací těchto skupin v případech, kdy se na tyto kombinace vztahují platné korekce pro souběh skupin,

b)  počty svých pojištěnců pojištěných k prvnímu dni tohoto kalendářního měsíce u těchto pojišťoven v členění podle zákona o veřejném zdravotním pojištění, za které je od prvního dne tohoto kalendářního měsíce plátcem pojistného stát,

c)  výši pojistného vybraného za předchozí kalendářní měsíc a

d)  počty pojištěnců podle písmen a) a b), platné k prvnímu dni kalendářního měsíce předcházejícího o 3 měsíce příslušné přerozdělování.

(2) Údaje podle odstavce 1 sděluje zdravotní pojišťovna v elektronické podobě datovou zprávou vytvořenou v elektronické aplikaci, kterou k zajištění jednotné formy sdělovaných údajů zdravotními pojišťovnami správci zvláštního účtu vytváří a aktualizuje Ministerstvo zdravotnictví a kterou zdravotním pojišťovnám za tímto účelem bezplatně poskytuje.

(3) Správce zvláštního účtu vypočítá rozdíly mezi počty pojištěnců sdělenými podle odstavce 1 písm. d) a počty pojištěnců sdělenými příslušnou pojišťovnou v kalendářním měsíci o 3 měsíce předcházejícím příslušné přerozdělování. O rozdíly podle věty první upraví správce zvláštního účtu počty pojištěnců sdělené příslušnou pojišťovnou v kalendářním měsíci podle odstavce 1 písm. a) a b).

(4) Počty pojištěnců, za které je plátcem pojistného stát, sdělené příslušnými zdravotními pojišťovnami správci zvláštního účtu podle odstavce 1 písm. b) a upravené podle odstavce 3, jsou podkladem pro platbu pojistného státem. Správce zvláštního účtu oznámí celkový počet pojištěnců podle věty první Ministerstvu financí do dvanáctého dne kalendářního měsíce.

(5) Správce zvláštního účtu oznámí do patnáctého dne kalendářního měsíce každé zdravotní pojišťovně celkovou částku, která na ni připadá z přerozdělování podle indexů. Celkovou částku pro příslušnou zdravotní pojišťovnu tvoří podíl na standardizovaného pojištěnce, vynásobený počtem standardizovaných pojištěnců příslušné zdravotní pojišťovny.

(6) Počet standardizovaných pojištěnců příslušné zdravotní pojišťovny se stanoví jako součet nákladových indexů všech jejích pojištěnců.

(7) Podíl na standardizovaného pojištěnce se stanoví tak, že se částka určená k přerozdělování v kalendářním měsíci, snížená o celkovou částku měsíčních záloh pro takový kalendářní měsíc z přerozdělování podle nákladných hrazených služeb podle § 21a odst. 4, vydělí celkovým počtem standardizovaných pojištěnců všech zdravotních pojišťoven.

§ 21a

Přerozdělování podle nákladných
hrazených služeb

(1) Nákladnými hrazenými službami se rozumí hrazené služby poskytnuté pojištěncům, u nichž výše úhrady příslušnou zdravotní pojišťovnou za jednoho pojištěnce překročila v jednom období přerozdělování částku odpovídající součtu příjmu zdravotní pojišťovny na tohoto pojištěnce z přerozdělování podle indexů a zajišťovací konstanty (dále jen „nákladný pojištěnec”). Postup výpočtu příjmu zdravotní pojišťovny na pojištěnce z přerozdělování podle indexů a zajišťovací konstanty stanoví příloha č. 2 k tomuto zákonu.

(2) Příslušná zdravotní pojišťovna má nárok na úhradu kompenzace za nákladné hrazené služby, která tvoří

a)  80 % částky, o kterou náklady na nákladné hrazené služby překročí částku podle odstavce 1, nejvýše však částku ve výši čtyřnásobku zajišťovací konstanty, a dále

b)  95 % částky, o kterou náklady na nákladné hrazené služby překročí součet šestinásobku zajišťovací konstanty a příjmu zdravotní pojišťovny na příslušného pojištěnce z přerozdělování podle indexů.

(3) Kompenzace za nákladné hrazené služby se poskytuje formou měsíčních zálohových plateb a ročního vyúčtování po skončení příslušného kalendářního roku.

(4) Celkový objem finančních prostředků na měsíční zálohové platby zdravotním pojišťovnám je pro každý kalendářní měsíc stanoven procentním podílem z částky určené k přerozdělování v tomto kalendářním měsíci. Tento podíl odpovídá podílu celkové částky kompenzací za nákladné hrazené služby přiznaných v posledním účetně uzavřeném kalendářním roce všem zdravotním pojišťovnám a celkové částky určené k přerozdělování v posledním účetně uzavřeném kalendářním roce.

(5) Příslušné zdravotní pojišťovně náleží měsíční zálohová platba ve výši procentního podílu z celkového objemu finančních prostředků na měsíční zálohové platby podle odstavce 4. Tento podíl odpovídá podílu celkové částky kompenzací za nákladné hrazené služby přiznaných příslušné pojišťovně v posledním účetně uzavřeném kalendářním roce a celkové částky kompenzací za nákladné hrazené služby přiznaných v posledním účetně uzavřeném kalendářním roce všem pojišťovnám.

(6) Správce zvláštního účtu oznámí do patnáctého dne kalendářního měsíce všem zdravotním pojišťovnám výši měsíční zálohy, která na ně připadá z přerozdělování podle nákladných hrazených služeb.

§ 21b

Měsíční platby

(1) Přesahuje-li pojistné vybrané příslušnou zdravotní pojišťovnou za předchozí kalendářní měsíc součet částek, které na ni připadají z přerozdělování podle indexů a z přerozdělování podle nákladných hrazených služeb a které jí oznámil správce zvláštního účtu podle § 21 odst. 5 a § 21a odst. 6, uhradí tato zdravotní pojišťovna přebývající finanční prostředky na zvláštní účet do dvacátého pátého dne kalendářního měsíce, v němž jí byly částky oznámeny. Zdravotní pojišťovně, která povinnost podle věty první nesplní, vyměří Ministerstvo zdravotnictví penále ve výši 0,1 % z dlužné částky za každý kalendářní den následující po dni splatnosti do dne platby včetně. Penále je příjmem zvláštního účtu. Penále nesmí zdravotní pojišťovna hradit z prostředků základního fondu zdravotního pojištění nebo z prostředků rezervního fondu.

(2) Nedosahuje-li pojistné vybrané příslušnou zdravotní pojišťovnou za předchozí kalendářní měsíc součet částek, které na ni připadají z přerozdělování podle indexů a z přerozdělování podle nákladných hrazených služeb a které jí oznámil správce zvláštního účtu podle § 21 odst. 5 a § 21a odst. 6, poukáže správce zvláštního účtu této zdravotní pojišťovně chybějící finanční prostředky do 15 pracovních dnů ode dne, kdy zdravotní pojišťovně tyto částky oznámil. Nesplní-li správce zvláštního účtu povinnost podle věty první, vyměří Ministerstvo zdravotnictví správci zvláštního účtu penále ve výši 0,1 % z dlužné částky za každý den následující po dni splatnosti do dne platby včetně. Penále je příjmem zdravotní pojišťovny, vůči které správce zvláštního účtu nesplnil povinnost podle věty první. Penále nesmí správce zvláštního účtu hradit z prostředků zvláštního účtu, základního fondu zdravotního pojištění nebo z prostředků rezervního fondu. Podle věty druhé se nepostupuje, pokud důvodem nesplnění povinnosti správcem zvláštního účtu je nesplnění povinnosti některé zdravotní pojišťovny podle odstavce 1.

§ 21c

Vyúčtování nákladných hrazených služeb
a společná kontrolní skupina

(1) Zdravotní pojišťovna vyúčtuje správci zvláštního účtu v termínu stanoveném pro předkládání výročních zpráv po účetním uzavření kalendářního roku všechny své nákladné pojištěnce za takový rok, celkovou úhradu za jednotlivé pojištěnce, do níž se započítávají i náhrady za zdravotní služby čerpané v zahraničí, a výši kompenzací za nákladné hrazené služby podle § 21a odst. 2. Zdravotní pojišťovna sestaví vyúčtování svých nákladných pojištěnců v elektronické aplikaci podle § 21 odst. 2. Správce zvláštního účtu je oprávněn údaje uvedené ve větě první požadovat i v jiném termínu, rozhodne-li tak Dozorčí orgán; v takovém případě jsou zdravotní pojišťovny povinny předložit údaje ve lhůtě do 30 kalendářních dnů ode dne jejich vyžádání.

(2) Na kontrole oprávněnosti a správnosti vyúčtování nákladných hrazených služeb se podílejí všechny zdravotní pojišťovny. Správce zvláštního účtu provádí kontrolu prostřednictvím společné kontrolní skupiny složené z revizních lékařů všech zdravotních pojišťoven. Pro účely tohoto zákona jsou revizní lékaři delegovaní jednotlivými zdravotními pojišťovnami do kontrolní skupiny oprávněni kontrolovat vyúčtování nákladných hrazených služeb předložené kteroukoli zdravotní pojišťovnou. Správce zvláštního účtu prostřednictvím společné kontrolní skupiny provádí též kontrolu správnosti zařazení pojištěnců do farmaceuticko-nákladových skupin.

(3) Příslušná zdravotní pojišťovna je povinna sdělit správci zvláštního účtu bez zbytečných průtahů případy, kdy na základě kontroly snížila poskytovateli úhradu nákladných hrazených služeb a výši tohoto snížení. Správce zvláštního účtu toto snížení provede v rámci ročního vyúčtování kompenzací za nákladné hrazené služby.

(4) Správce zvláštního účtu vypočte do 90 dnů ode dne převzetí vyúčtování celkové částky, na které mají jednotlivé zdravotní pojišťovny nárok podle § 21a odst. 2, a porovná je s celkovou výší jim poskytnutých zálohových plateb. Zjistí-li správce zvláštního účtu rozdíl mezi nároky a výší zálohových plateb větší než 0,01 % celkové výše zálohových plateb, vypořádá tento rozdíl v následujícím měsíci, a to tak, že zdravotní pojišťovně spolu s částkou podle § 21a odst. 6 oznámí též opravnou částku ve výši tohoto rozdílu. O tuto opravnou částku se v příslušném měsíci upraví výsledný nárok nebo závazek zdravotní pojišťovny podle § 21b a o výši tohoto nároku nebo závazku se upraví částka určená k přerozdělování v příslušném měsíci.

§ 21d

Dozor nad přerozdělováním

(1) Na dodržování pravidel přerozdělování a hospodaření se zvláštním účtem dohlíží Dozorčí orgán. Členy Dozorčího orgánu jsou

a)  1 zástupce jmenovaný Ministerstvem financí,

b)  1 zástupce jmenovaný Ministerstvem zdravotnictví,

c)  1 zástupce jmenovaný Ministerstvem práce a sociálních věcí,

d)  1 zástupce pověřený Všeobecnou zdravotní pojišťovnou České republiky a

e)  1 zástupce z každé další zdravotní pojišťovny pověřený zdravotní pojišťovnou, kterou v Dozorčím orgánu zastupuje.

(2) Členové Dozorčího orgánu uvedení v odstavci 1 písm. a) až d) mají každý 1 hlas. Členové Dozorčího orgánu uvedení v odstavci 1 písm. e) mají dohromady 1 hlas.

(3) Dozorčí orgán provádí kontrolu správnosti údajů poskytnutých podle § 21 odst. 1. Pokud zdravotní pojišťovna při kontrole neposkytne potřebnou součinnost, podá Dozorčí orgán Ministerstvu zdravotnictví podnět ke kontrole podle zákonů upravujících činnost zdravotních pojišťoven. Při kontrole podle věty první se nepoužijí ustanovení kontrolního řádu o přestupcích.

(4) Dozorčí orgán předává Ministerstvu zdravotnictví kontrolní protokoly o kontrolách provedených podle odstavce 3.

(5) Zjistí-li Ministerstvo zdravotnictví při kontrole chyby v údajích sdělených zdravotní pojišťovnou podle § 21 odst. 1, v jejímž důsledku byla částka připadající na tuto zdravotní pojišťovnu podle § 21 odst. 5 vypočtena vyšší, než měla být, oznámí tuto skutečnost správci zvláštního účtu. Správce zvláštního účtu vypořádá tento rozdíl v následujícím měsíci, a to tak, že zdravotní pojišťovně spolu s částkou podle § 21a odst. 6 oznámí též částku, o niž v příslušném měsíci upraví výsledný nárok zdravotní pojišťovny podle § 21b, a o výši této částky správce zvláštního účtu upraví částku určenou k přerozdělování.

§ 21e

Přestupek

(1) Zdravotní pojišťovna se dopustí přestupku tím, že při kontrole podle § 21d odst. 3 neposkytne Dozorčímu orgánu potřebnou součinnost.

(2) Za přestupek podle odstavce 1 lze uložit pokutu do 500 000 Kč.

(3) Přestupek podle odstavce 1 projednává Ministerstvo financí.

§ 21f

Zmocňovací ustanovení

Ministerstvo zdravotnictví společně s Ministerstvem financí vyhláškou stanoví

a)  vždy do 30. dubna kalendářního roku pro následující období přerozdělování

1. nastavitelné parametry přerozdělování a jejich hodnoty a

2. požadavky na obsah, strukturu a formát údajů pro výpočet vypočítaných parametrů přerozdělování,

b)  jednací řád Dozorčího orgánu,

c)  pravidla pro hospodaření se zvláštním účtem a

d)  způsob oceňování nákladů na zdravotní služby pro účely přerozdělování.

border-right:none;padding:9.0pt 0cm 0cm 0cm'>

komentář k § 20 až 21f

Od 1. 1. 2018 se novelou zákona č. 592/1992 Sb. změnil do té doby platný systém přerozdělování pojistného na veřejné zdravotní pojištění. Dříve se pojistné přerozdělovalo pouze podle věku a pohlaví, kdy tento systém nebyl schopen dostatečně přesně zohledňovat skutečnou nákladnost pojištěnců. Nebyly brány v úvahu další faktory, které významně ovlivňují výdaje zdravotních pojišťoven na jednotlivé pojištěnce, jako chronické nemoci pojištěnců, jejich socio-ekonomický status nebo regionální příslušnost. Dřívější způsob přerozdělení byl založen pouze na demografických ukazatelích s nízkou vypovídací silou ve vztahu ke skutečným nákladům pojišťoven na jednotlivé pojištěnce, tedy s jeho využitím nebylo možno tyto náklady s uspokojivou přesností předpovídat, což také dostatečně neodpovídalo pozdějším skutečným nákladům pojišťoven na jimi spravované pojištěnce. To znamená, že existovaly významné rozdíly mezi tím, kolik zdravotní pojišťovna na tyto pojištěnce dostávala z přerozdělování, a kolik poté vynakládala na zdravotní služby jim poskytované.

Systém uspokojivě neřešil ani dodatečné zohlednění nákladů na nákladné pojištěnce. Přerozdělování podle nákladných hrazených služeb totiž bralo v potaz výhradně skutečné výdaje zdravotních pojišťoven, a to bez ohledu na zdravotní stav pojištěnce, efektivitu vynaložení prostředků nebo jiné skutečnosti. Předchozí právní úprava tak neodpovídala požadavku spravedlivosti přerozdělování zejména tím, že nebyla nezajištěna dostatečná rovnováha prostředků, které byly zdravotním pojišťovnám přerozdělením přiděleny, s prostředky, které tyto pojišťovny vynakládaly na zdravotní péči svých pojištěnců.

Následkem dřívějšího způsobu přerozdělování byl fakt, že náklady na léčbu chronicky nemocných v každé věkové skupině byly rozpočítávány mezi všechny pojištěnce v této věkové skupině, tedy i pojištěnce, kteří chronickou nemocí netrpěli. Protože byla část nákladů chronicky nemocných rozpočítávána mezi zdravé pojištěnce, byl navýšen objem prostředků, které zdravotní pojišťovna dostávala na zdravé pojištěnce (oproti jejich nákladům) a naopak snížen objem prostředků, které dostávala na chronicky nemocné (oproti nákladům na jim poskytované služby).

Právní úprava přijatá od 1. 1. 2018 tak zohledňuje kromě věku a pohlaví i ty chronické nemoci, které jsou spojeny s vyšší spotřebou léčivých přípravků. Došlo tak k odstranění nedostatků v mechanismu, kterým se mezi zdravotní pojišťovny přerozděluje souhrn vybraných prostředků pojistného na veřejné zdravotní pojištění.

Přijatá změna se ve svém důsledku pozitivně projevuje na situaci chronicky nemocných pojištěnců. Při dřívějším modelu přerozdělování byli chronicky nemocní pojištěnci pro zdravotní pojišťovny v průměru výrazně ztrátoví, což vedlo k motivaci zdravotních pojišťoven přednostně získávat a udržet zdravé pojištěnce. Zavedením nového modelu přerozdělování pojistného na veřejné zdravotní pojištění se tato situace změnila.

V důsledku zohlednění chronických nemocí v přerozdělování budou chronicky nemocní pojištěnci pro pojišťovny v průměru finančně neutrální, protože částka přidělená zdravotní pojišťovně na jednotlivého chronicky nemocného pojištěnce bude odpovídat průměru nákladů na léčbu chronicky nemocných trpících danou chronickou nemocí. Zdravotní pojišťovny tak již nadále nebudou mít důvod upřednostňovat zdravé pojištěnce na úkor pojištěnců chronicky nemocných.

Tímto opatřením je docíleno spravedlivějšího systému přerozdělování pojistného na veřejné zdravotní pojištění, a to tím, že v přerozdělování jsou zohledněny další faktory nákladnosti péče kromě věku a pohlaví pojištěnců. V cílovém stavu jsou v celkovém objemu prostředků, které budou zdravotním pojišťovnám v přerozdělení přiděleny, zohledněny nejen věk a pohlaví pojištěnců v kmeni každé zdravotní pojišťovny, ale i takové faktory nákladnosti zdravotních služeb, které dovedou nákladnost jednotlivých pojištěnců předvídat s vysokou mírou přesnosti a přitom nebudou do systému zdravotního pojištění vnášeny nežádoucí motivace a vlivy. Nepochybně se tak zvýší účinnost modelu, díky čemuž budou prostředky ze systému veřejného zdravotního pojištění mezi pojišťovny rozdělovány spravedlivěji (ve smyslu zvýšení rovnováhy mezi přidělenými prostředky a skutečnými náklady na zdravotní péči pojištěnců). Pojišťovny nadále nebudou finančně znevýhodňovány přítomností nákladných nemocných osob ve svých kmenech pojištěnců, čímž odpadne výrazný finančně destabilizující prvek dřívějšího modelu přerozdělování.

ČÁST ČTVRTÁ

USTANOVENÍ SPOLEČNÁ, PŘECHODNÁ A ZÁVĚREČNÁ

§ 22

Kontrola placení pojistného

(1) Pověření zaměstnanci příslušné zdravotní pojišťovny jsou oprávněni provádět v souvislosti s výběrem pojistného kontrolu plateb pojistného. K provedení kontroly je pověřený zaměstnanec povinen prokázat se služebním průkazem příslušné zdravotní pojišťovny a zvláštním oprávněním k takové činnosti, vydaným jejím ředitelem.

(2) Kontrolou zjišťuje pověřený zaměstnanec správné sta­novení vyměřovacího základu, výše pojistného a jeho včasné placení.

(3) Kontrola se provádí u plátce pojistného nebo v mís­tě, které je vzhledem k účelu kontroly nejvhodnější. Kontrola se provádí v rozsahu nezbytně nutném pro dosažení jejího účelu. Plátce pojistného, u něhož je prováděna kontrola, je povinen ve vztahu k pověřenému zaměstnanci

a)  předložit na vyžádání účetní a jiné doklady, jež jsou pro správné stanovení a placení pojistného rozhodné, anebo o které pověřený zaměstnanec požádá, a podat k nim ústně nebo písemně požadovaná vysvětlení, má-li pověřený zaměstnanec pochybnost o jejich úplnosti, správnosti nebo pravdivosti,

b)  nezatajovat doklady, které má plátce pojistného k dis­pozici nebo o nichž je mu známo, kde se nacházejí,

c)  zajistit vhodné místo a podmínky k provádění kont­roly,

d)  zapůjčit potřebné doklady i mimo prostor provádění ­kontroly.

(4) Plátci pojistného a třetí osoby jsou povinny poskytnout pověřenému zaměstnanci veškerou pomoc potřebnou k účinnému provedení kontroly.

border-right:none;padding:9.0pt 0cm 0cm 0cm'>

komentář k § 22

Jedním z práv zdravotní pojišťovny je provádění kontroly plnění zákonných povinností u zaměstnavatelů a samoplátců. Kontrolní pracovníci zdravotních pojišťoven se u zaměstnavatelů zaměřují především na správné stanovení vyměřovacího základu a výpočet částky pojistného na základě předložených mzdových podkladů a rovněž prověřují například plnění oznamovací povinnosti nebo podávání hlášení o pracovních úrazech.

Zdravotní pojišťovny provádějí kontroly na základě předložených dokladů. Teprve tímto postupem totiž mohou skutečně zjistit, zda jsou ze strany zaměstnavatele splněny veškeré zákonné náležitosti, přičemž v rámci této kontroly lze s plátcem (mzdovou účetní) individuálně projednat případně zjištěné nedostatky tak, aby se tyto v budoucnu již neopakovaly. Jinou alternativu pak mohou představovat i (zástupné) kontroly, provedené formou vyúčtování – viz dále.

V příslušných zákonných normách není stanovena periodicita pro provádění kontrol, proto zdravotní pojišťovny organizují svoji kontrolní činnost podle vlastních potřeb. Kontroly se dále zpravidla provádějí v souvislosti s ukončením činnosti (likvidací), vyhlášením konkurzu, žádostí o vrácení přeplatku pojistného nebo i z jiných důvodů (např. v důsledku oznámení pracovníka o podezření, že jeho zaměstnavatel za něj neodvádí pojistné).

Provedenou kontrolou (v jakékoli formě, což platí například i v případě zaslaného vyúčtování pohledávek a plateb) činí zdravotní pojišťovny zároveň tzv. kvalifikovaný úkon, kterým zabrání promlčení svých pohledávek. Aby však byl tento úkon právně relevantní, musí se plátce o něm dozvědět, což je splněno například tím, že převezme zaslané vyúčtování, u plátce proběhne kontrola na základě předložených dokladů apod. Z hlediska právní účinnosti platí i tzv. fikce doručení v situaci, kdy si plátce doručovanou písemnost nevyzvedne v úložní lhůtě. Jestliže zdravotní pojišťovna učiní takový kvalifikovaný úkon v roce 2020, pak po dobu dalších 10 let nejsou její pohledávky ohroženy promlčením.

Důležité

     V současné době by zdravotní pojišťovny měly akceptovat platnou judikaturu, podle které nemohou vyměřovat pohledávky již promlčené, to znamená, že předmětem řešení (vyměřování a vymáhání) jsou z jejich strany pouze pohledávky nepromlčené.

Zdravotní pojišťovna s určitým předstihem sdělí plátci termín a místo kontroly. Pracovníci pověření k provedení kontroly se prokazují zpravidla služebním průkazem příslušné zdravotní pojišťovny a zvláštním oprávněním vydaným ředitelem. Kontrola se uskutečňuje buď u plátce nebo v místě, které je k vykonání kontroly nejvhodnější, většinou tedy v prostorách zdravotní pojišťovny. Kontrolovaný subjekt je povinen předložit kontrolnímu orgánu na vyžádání veškeré účetní a jiné doklady, které jsou rozhodné pro správné stanovení vyměřovacího základu a placení pojistného. Rovněž je příslušný pracovník zaměstnavatele (popř. zaměstnavatel sám nebo jiný odpovědný pracovník, zajišťující plátci vedení mzdové a personální agendy) povinen podat kontrolujícímu ústní nebo písemná vysvětlení, má-li pověřený kontrolní pracovník pochybnosti o úplnosti, správnosti nebo pravdivosti předložených podkladových materiálů. Plátce dále nesmí zatajovat doklady, které má k dispozici, nebo o nichž je mu známo, kde se nacházejí. V případě kontroly u zaměstnavatele je prověřovaný plátce povinen zajistit vhodné místo a podmínky k provedení kontroly.

Za účelem zjištění správnosti stanovení vyměřovacího základu a odvodu pojistného vyžadují kontrolní pracovníci hlavně:

-  mzdové podklady, zejména pak souhrnné rekapitulace výplatních listin za kontrolované období, mzdové listy jednotlivých zaměstnanců, pracovní smlouvy, dohody o pracovní činnosti, dohody o provedení práce,

-  hlášení změn příslušné zdravotní pojišťovně v zákonem stanovené osmidenní lhůtě (formulář Hromadné oznámení zaměstnavatele),

-  zasílání Přehledů o platbách pojistného.

V případě sporu nebo pochybností jsou rovněž vyžadovány výpisy z běžného účtu, vztahující se k platbám pojistného na zdravotní pojištění.

Na základě dlouholetého výkonu kontrolní činnosti mohu konstatovat, že mezi nejčastěji zjišťované nedostatky patří u zaměstnavatelů především:

-  scházející doklad o právní formě podnikání

–  živnostenský list,

–  výpis z obchodního rejstříku,

–  zřizovací listina,

–  doklady o právním nástupnictví,

-  chybějící doklady, opravňující zařazení zaměstnanců mezi osoby, za které je plátcem pojistného na zdravotní pojištění stát (například rozhodnutí o přiznání resp. odejmutí důchodu, potvrzení o studiu u nezaopatřených dětí, přiznání rodičovského příspěvku – rozhodnutí Úřadu práce),

-  nepředložení dokladů o zařazení zaměstnanců mezi osoby, na které se nevztahuje ustanovení o povinnosti odvodu pojistného alespoň z minimálního vyměřovacího základu (ve smyslu ustanovení § 3 odst. 8 zákona č. 592/­1992 Sb.)

-  nezasílání písemných sdělení o změně sídla zaměstnavatele nebo čísla bankovního účtu, ze kterého se odvádí pojistné,

-  v případě příjmů nižších než minimální mzda chybějící čestné prohlášení zaměstnance o skutečnosti, že jako osoba samostatně výdělečně činná platí alespoň minimální zálohy (v roce 2020 se jedná o částku 2 352 Kč, přičemž zálohy až do této výše minima jsou za měsíce březen až srpen 2020 odpuštěny, resp. neplatí se)

-  nezahrnování některých příjmů (ze kterých se pojistné na zdravotní pojištění platí) do vyměřovacího základu,

-  neuplatňování nároku na odpočet od dosaženého příjmu u vymezeného okruhu zaměstnavatelů a zaměstnanců – § 3 odst. 7 zákona č. 592/­1992 Sb.

-  nerespektování minimálního vyměřovacího základu, případně jeho poměrné části

-  placení pojistného v nižší částce, než jak je stanoveno zákonem (pojistné činí 13,5 % z vyměřovacího základu),

-  nepřihlašování (neodhlašování) zaměstnanců u zdravotní pojišťovny v zákonné osmidenní lhůtě,

-  neodhlašování zaměstnanců pracujících na dohody o pracích konaných mimo pracovní poměr v situaci, kdy u trvající dohody (dohod) příjem v kalendářním měsíci poklesne pod rozhodnou částku apod.

Jsou-li kontrolou zjištěny nedoplatky v platbách pojistného, požaduje zdravotní pojišťovna po plátci jejich úhradu. Jednotlivé nedoplatky a opožděné úhrady dále zakládají nárok na penále, které je zdravotní pojišťovna povinna plošně vymáhat vůči všem plátcům – dlužníkům (§ 8 odst. 5 zákona č. 48/­1997 Sb.).

V případě, že plátce na výzvu zdravotní pojišťovny nepředloží kontrolnímu orgánu požadované doklady, může mu pojišťovna uložit ve správním řízení pokutu až do výše 50 000 Kč, a to i opakovaně. Pokutu však lze uložit i tehdy, jestliže plátce nepředloží pouze část dokladů potřebných k provedení kontroly. Současně upozorňuji na skutečnost, že uloženou pokutou není dotčen nárok zdravotní pojišťovny na případné dlužné pojistné včetně penále.

Jinou alternativu kontrolní činnosti představují kontroly provedené formou vyúčtování, kdy se z časového a hodnotového hlediska prostým způsobem porovnají měsíční předpisy pojistného (na základě zaslaných Přehledů o platbě pojistného zaměstnavatele) s provedenými platbami, a výsledek je doručen zaměstnavateli.

Jaký je smysl kontrol takzvaně z vyúčtování?

Na základě takto evidovaných pohledávek (nejsou-li zaměstnavatelem dobrovolně uhrazeny) může zdravotní pojišťovna zahájit proces jejich vyměření například zasláním Oznámení o zahájení správního řízení a následným vystavením platebního výměru. Alternativu představuje vystavení výkazu nedoplatků – v tomto případě za předpokladu, že plátce vyměřené pohledávky nezpochybní. Nejsou-li pravomocné a vykonatelné pohledávky zaměstnavatelem uhrazeny, stávají se předmětem vymáhání, například prostřednictvím exekutorských úřadů.

Je pravdou, že i tímto postupem může zdravotní pojišťovna relevantně zamezit promlčení svých pohledávek.

Tato forma kontroly však v žádném případě nemůže plnohodnotně nahradit kontrolu na základě předložených dokladů, navíc tuto formu nelze objektivně použít například v situacích, kdy zaměstnavatel nepodává Přehledy o platbě pojistného za zaměstnance.

§ 22a

Tam, kde se v tomto zákoně uvádí zaměstnavatel, rozumí se tím u státních zaměstnanců podle zákona o státní službě služební úřad⁵⁴⁾.

border-right:none;padding:9.0pt 0cm 0cm 0cm'>

komentář k § 22a

V návaznosti na ustanovení § 4 zákona č. 234/­2014 Sb., o státní službě, platí, že pokud se v zákoně o pojistném na veřejné zdravotní pojištění uvádí zaměstnavatel, rozumí se tím od 1. 1. 2015 u státních zaměstnanců služební úřad.

§ 23

Povinnost zachovávat
mlčenlivost

(1) Zaměstnanci příslušné zdravotní pojišťovny jsou povinni zachovávat mlčenlivost o skutečnostech, o kterých se při kontrole plateb pojistného nebo v souvislosti s ní dozvěděli. Porušením povinnosti mlčenlivosti není vzájemné poskytování informací mezi správci daní, zdravotního a sociálního pojištění, které jsou nezbytné pro účelnou kontrolu plátců a použití informací ve vztahu k třetím osobám při uplatňování a vymáhání dlužného pojistného.

(2) Údaje týkající se jednotlivých fyzických nebo právnic­kých osob, které se osoby uvedené v odstavci 1 při své činnosti dozvědí, mohou sdělit jiným subjektům, jen stanoví-li tak tento zákon nebo zvláštní právní předpis.^25c)

(3) Povinnost zachovávat mlčenlivost se nevztahuje na údaje týkající se dluhu na pojistném, včetně výše dlužného penále, o nichž bylo rozhodnuto pravomocnými platebními výměry, nebo jedná-li se o pohledávku na pojistném a penále, kterou zdravotní pojišťovna uplatňuje ve veřejné dražbě nebo která byla zjištěna v insolvenčním řízení podle zvláštního právního předpisu^39a).

(4) Povinnost zachovávat mlčenlivost trvá i po skončení pracovního poměru nebo pracovní činnosti.

(5) Zaměstnanci příslušné zdravotní pojišťovny musí být poučeni o své povinnosti zachovávat mlčenlivost a o práv­ních důsledcích porušení této povinnosti.

(6) Zdravotní pojišťovny jsou povinny na žádost bezplatně poskytnout

a)  informace získané při výběru pojistného jiné zdravotní pojišťovně, pokud se týkají jejích pojištěnců a doby, kdy byli u ní pojištěni,

b)  informace získané při výběru pojistného odvolacímu orgánu nebo soudu, projednávají-li tyto orgány opravný prostředek ve věci tohoto pojistného, dědictví po plátci tohoto pojist­ného, nebo vedou-li trestní řízení v souvislosti s placením pojistného, nebo projednávají-li návrh na výkon rozhodnutí ohledně pohledávky na pojistném nebo vedou-li tyto orgány insolvenční řízení, v němž se řeší úpadek nebo hrozící úpadek plátce pojistného,

c)  informace získané při výběru pojistného Národnímu bez­pečnostnímu úřadu, zpravodajské službě nebo Ministerstvu vnitra, pro potřeby provádění bezpečnostního řízení podle zvláštního zákona^25d),

d)  správám sociálního zabezpečení seznam plátců pojistného a údaje o výši příjmů a výdajů jednotlivých osob samostatně výdělečně činných, které tyto osoby uvedly v přehledu podle § 24 odst. 2, a výši vyměřovacího základu pro stanovení pojistného jednotlivých zaměstnavatelů,

e)  Ministerstvu zdravotnictví, Ministerstvu financí a Čes­ké­mu statistickému úřadu zobecněné informace a souhrnné údaje, které získaly při své činnosti, bez uvedení jmenných údajů,

f)  orgánům oprávněným podle zvláštního zákona³⁹⁾ ke kon­trole činnosti zdravotních pojišťoven informace potřebné k provádění této kontroly,

g)  Veřejnému ochránci práv informace, které si vyžádá v sou­vislosti s šetřením podle zvláštního zákona,

h)  živnostenským úřadům, u nichž osoby samostatně výdělečně činné podnikající na základě živnostenského oprávnění podaly oznámení o zahájení samostatné výdělečné činnosti, údaje potřebné k plnění povinností podle zvláštního právního předpisu^40c).

(7) Povinnosti zachovávat mlčenlivost mohou být zaměst­nanci příslušné zdravotní pojišťovny zproštěni pouze písemně s uvedením rozsahu a účelu tím, v jehož zájmu mají tuto povin­nost. Toto ustanovení se pro sdělování údajů podle odstavce 6 nepoužije.

(8) Za porušení povinnosti zachovávat mlčenlivost se pova­žuje i využití vědomostí získaných při kontrole plateb pojistného nebo v souvislosti s ní pro jednání přinášející prospěch osobě zavázané touto povinností nebo osobám jiným anebo jednání, která by způsobila někomu újmu.

(9) Bez uvádění konkrétních údajů, zejména jmenných, může zaměstnanec příslušné zdravotní pojišťovny využívat zobec­něné informace při vědecké, publikační a pedagogické činnosti.

(10) Příslušná zdravotní pojišťovna odpovídá za vytváření podmínek pro zachování mlčenlivosti podle odstavce 1. To platí i při využívání a umožnění přístupu k údajům evidovaným pomocí výpočetní techniky.

border-right:none;padding:9.0pt 0cm 0cm 0cm'>

komentář k § 23

Nepochybně je v obecném zájmu, aby některé údaje a informace mohly být v určitých situacích k dispozici i dalším orgánům a institucím, než pouze těm, které je spravují.

Odstavce 1–4

Důslednou úřední a kontrolní činností zdravotních pojišťoven je primárně zabezpečit relevantnost dat v jejich informačních systémech, neboť zdravotní pojišťovny mimo jiné potřebuji přesně znát objem finančních zdrojů, na které mají ze zákona nárok proto, aby mohly pokrýt smluvně podložené požadavky smluvních partnerů, tedy poskytovatelů hrazených služeb. Pokud si zdravotní pojišťovny nevystačí pro tento účel s daty a údaji, které mají ve vlastním informačním systému, případně které nezískaly při výkonu své činnosti z moci úřední, mohou se obrátit na jiné orgány a instituce, od kterých mohou potřebné informace obdržet.

Zákonnou oporu pro použití tohoto postupu představuje právě ustanovení § 23 odst. 1 zákona č. 592/­1992 Sb., ve kterém je definována problematika vzájemného poskytování informací mezi rozhodujícími institucemi spravujícími oblast daní a veřejnoprávních pojistných. Porušením povinnosti mlčenlivosti není vzájemné poskytování informací mezi správci daní z příjmů, zdravotního a sociálního pojištění, které jsou nezbytné pro účelnou kontrolu plátců a použití informací ve vztahu k třetím osobám při uplatňování a vymáhání dlužného pojistného. Základním smyslem naplnění tohoto ustanovení je tedy vzájemné předávání a poskytování příslušných údajů a informací mezi dotčenými úřady, jakož je i vcelku běžnou praxí spolupráce zdravotních pojišťoven s úřady práce, živnostenskými úřady, obecními úřady apod. Nepochybně bude i do budoucna snahou takovou spolupráci stále více zintenzivňovat a prohlubovat, neboť bezvýhradné respektování práva by mělo být v právním státě prioritní výsadou každého subjektu, pohybujícího se ve zdejším podnikatelském prostředí. Zefektivněním evidence závazků plátců pojistného tak budou vytvořeny předpoklady pro jejich následné vymáhání, kdy konečným cílem všech těchto opatření je permanentní udržování bilanční vyrovnanosti příjmů a výdajů v systému veřejného zdravotního pojištění.

Povinnost zachovávat mlčenlivost se ve zdravotním pojištění nevztahuje na údaje týkající se dluhu na pojistném, včetně výše dlužného penále, o nichž bylo rozhodnuto pravomocnými platebními výměry, nebo jedná-li se o pohledávku na pojistném a penále, kterou zdravotní pojišťovna uplatňuje ve veřejné dražbě nebo která byla zjištěna v insolvenčním řízení. To znamená, že takové pohledávky mohou zdravotní pojišťovny zveřejnit, standardně prostřednictvím vlastních webových stránek.

U pracovníků zdravotních pojišťoven platí, že mlčenlivost jsou povinni zachovávat i po skončení pracovního poměru, resp. pracovní činnosti.

Odstavec 6

Tento odstavec obsahuje výčet subjektů, kterým jsou zdravotní pojišťovny povinny na základě jejich žádosti bezplatně poskytnout příslušné informace.

Povinnosti plátců pojistného

§ 24

(1) Osoba samostatně výdělečně činná a osoba bez zda­nitelných příjmů je povinna při plnění oznamovací povinnosti³¹⁾ sdělit své jméno, příjmení, trvalý pobyt a rodné číslo. Osoba samostatně výdělečně činná je dále povinna sdělit své obchodní jméno, sídlo nebo místo podnikání, identifikační číslo osoby, má-li ho přiděleno, a číslo bankovního účtu, pokud z něj bude provádět platbu pojistného nebo jeho záloh. Tyto údaje je tato osoba povinna doložit. Osoba samostatně výdělečně činná, která podle zvláštního právního předpisu účtuje v hospodářském roce, je povinna vždy do 31. března kalendářního roku oznámit příslušné zdravotní pojišťovně, ke kterému datu bude podávat daňové přiznání, pokud tak učiní později než k tomuto datu.

(2) Osoba samostatně výdělečně činná je povinna nejpoz­ději do jednoho měsíce ode dne, ve kterém měla podle zvláštního zákona podat daňové přiznání³²⁾ za tento kalendářní rok, předložit všem zdravotním pojišťovnám, u kterých byla v tomto období pojištěna, přehled o svých příjmech a výdajích vynaložených na jejich dosažení, zajištění a udrže­ní, zaplacených zálohách na pojistné, vyměřovacím základu stanoveném podle § 3a, pojist­ném vypočteném z tohoto vyměřovacího základu. Pokud ­osobě samostatně výdělečně činné zpracovává daňové přiznání daňový poradce, je povinna tuto skutečnost příslušné zdravotní pojišťovně doložit do 30. dubna kalendářního roku, ve kterém má povinnost podat daňové přiznání za předchozí kalendářní rok. Povinnost podat přehled o příj­mech a výdajích příslušné zdravotní pojišťovně do 8. dubna následujícího roku má osoba samostatně výdělečně činná i v případě, kdy není povinna podle zvláštního právního předpisu daňové přiznání podávat.

(3) Změní-li se dodatečně údaje oznámené podle odstavců 1 a 2, jsou tyto osoby povinny ohlásit změny do osmi dnů ode dne, kdy se o nich dozvěděly, a dlužné pojistné doplatit do 30 dnů ode dne, kdy se o něm dozvěděly. K tomu účelu vyplní tyto osoby opravný přehled podle odstavce 2.

(4) Osoba samostatně výdělečně činná podnikající na základě živnostenského oprávnění může oznámení uvedená v odstavci 1, jsou-li podávána při zahájení nebo ukončení výdělečné činnosti, učinit na předepsaném tiskopise^40d) u pří­slušného živnostenského úřadu; povinnost učinit tato oznámení u příslušné zdravotní pojišťovny se v tomto případě považuje za splněnou.

(5) Za den splnění oznamovací povinnosti se považuje den, ve kterém bylo oznámení předáno příslušné zdravotní pojišťovně, nebo podáno v případech stanovených v odstavci 4 příslušnému živnostenskému úřadu, nebo den, v němž byla podána poštovní zásilka obsahující oznámení.

(6) Podání podle odstavce 2 lze učinit rovněž datovou zprávou s ověřenou identitou podatele způsobem, kterým se lze přihlásit do jeho datové schránky; příslušná zdravotní pojišťovna zveřejní způsobem umožňujícím dálkový přístup, jaká podání lze učinit tímto způsobem.

border-right:none;padding:9.0pt 0cm 0cm 0cm'>

komentář k § 24

Toto zákonné ustanovení obsahuje především důležité povinnosti osob samostatně výdělečně činných (OSVČ), zejména pak v souvislosti s podáváním Přehledu o příjmech a výdajích ze samostatné výdělečné činnosti a úhrnu záloh na pojistné (dále jen Přehled).

Odstavec 1

Pokud pojištěnec vykazuje ve své samostatné výdělečné činnosti příjmy zdaňované podle § 7 odst. 1 a 2 ZDP, považuje se z tohoto titulu ve zdravotním pojištění za OSVČ. Dnem zahájení samostatné výdělečné činnosti nemusí nutně být získání živnostenského listu nebo jiného oprávnění k provozování podnikatelské činnosti. Jestliže se pojištěnec stane ve zdravotním pojištění OSVČ ve smyslu ustanovení § 5 písm. b) zákona č. 48/­1997 Sb., pak je povinen nejpozději do 8 dnů po zahájení své samostatné výdělečné činnosti oznámit zdravotní pojišťovně její zahájení. Za zahájení samostatné výdělečné činnosti tak pro účely zdravotního pojištění může být okamžik, kdy osoba začne provozovat činnost s cílem „mít příjem“ (uzavření smlouvy o nájmu nebytových prostor, vystavení objednávky, fakturace apod.). Povinnost oznámit zdravotní pojišťovně zahájení samostatné výdělečné činnosti se na OSVČ vztahuje i tehdy, je-li současně zaměstnána a pojistné za ni odvádí zaměstnavatel – bez ohledu na to, zda bude při tomto souběhu podnikatelská činnost hlavním nebo vedlejším zdrojem příjmů. U osob podnikajících na základě živnostenského oprávnění lze oznamovací povinnost splnit i prostřednictvím Centrálního registračního místa obecního živnostenského úřadu, a to vyplněním tiskopisu nazvaného Jednotný registrační formulář.

Pro úplnost dodávám, že pokud již měla OSVČ v předchozím roce příjmy podle § 7 ZDP, třebaže v jiném oboru, případně na jiný živnostenský list aj., nejde v tomto případě o zahajování samostatné výdělečné činnosti, ale o další rok samostatné výdělečné činnosti.

Pokud pojištěnec:

–   nemá svoji účast v systému veřejného zdravotního pojištění krytou některou z variant výdělečné činnosti a 

–   není osobou, za kterou platí pojistné stát (například poživatelé některého z důchodů, nezaopatřené děti, ženy na mateřské nebo osoby na rodičovské dovolené, uchazeči o zaměstnání apod. – blíže viz ustanovení § 7 odst. 1 z. č. 48/­1997 Sb.) a ani

–   není vyňat z českého systému veřejného zdravotního pojištění, například z důvodu výkonu výdělečné činnosti podle koordinačních pravidel EU č. 883/­2004 a 987/­2009 nebo s využitím institutu dlouhodobého pobytu v cizině,

stává se ve zdravotním pojištění osobou bez zdanitelných příjmů, což musí zdravotní pojišťovně oznámit do osmi dnů.

Rozhodne-li se pojištěnec pouze přerušit výkon své podnikatelské činnosti, měl by ve vlastním zájmu tuto skutečnost oznámit své zdravotní pojišťovně, třebaže to ze zákona není jeho povinností. Tato skutečnost (přerušení samostatné výdělečné činnosti) má pro pojištěnce především dvojí důsledek: jednak přestává platit zálohy na pojistné (jedná-li se o samostatnou výdělečnou činnost, která je jediným nebo při souběhu se zaměstnáním hlavním zdrojem jeho příjmů), jednak dochází ke změně v pojistném vztahu. Přerušením podnikatelské činnosti je kategorie OSVČ tímto (dočasně) ukončena.

Odstavce 2–3

Podnikatelská sféra má právní úpravou určeny termíny pro podání Přehledu zdravotní pojišťovně a pro úhradu případného doplatku pojistného.

Důležité

     Lhůta pro podání Přehledu, stanovená OSVČ v § 24 odst. 2, se pro podání Přehledu za rok 2019 nepoužije. Přehled za rok 2019 je OSVČ povinna předložit všem zdravotním pojišťovnám, u kterých byla v tomto období pojištěna, nejpozději dne 3. srpna 2020. Tento postup je zakotven v ustanovení § 28c, odst. 1 zákona č. 134/­2020 Sb., který mění zákon č. 592/­1992 Sb.

Ze zákona č. 134/­2020 Sb. tak vyplývá, že pro podání Přehledu za rok 2019 fakticky není důležité, zda pro daňové přiznání zpracovává nebo nezpracovává daňový poradce.

Pokud se dodatečně změní skutečnosti uvedené v podaném Přehledu (např. podání opravného nebo dodatečného daňového přiznání, kontrola FÚ apod.), je OSVČ povinna do 8 dnů ode dne, kdy se o změně dozvěděla, podat opravný Přehled a do 30 dnů doplatit dlužné pojistné. Pokud OSVČ pouze opravuje nesprávně vyplněný Přehled, nejedná se o opravný Přehled, ale o opravu řádného Přehledu.

Podaný opravný Přehled, resp. údaje v něm dodatečně oznamované, pořídí zdravotní pojišťovna do svého informačního systému, a z nich pak bude vycházet při zasílání vyúčtování jakožto prvotního úkonu informativní povahy, sloužícího oběma stranám k porovnání pohledávek a plateb.

Pořízením Přehledu (řádného či opravného) do informační databáze zdravotní pojišťovny je administrativně završeno finanční řešení příslušného rozhodného období – kalendářního roku, kdy výsledkem zúčtování je některá z těchto variant:

a)  výše předepsaných pohledávek se shoduje s úhradami záloh včetně případného doplatku pojistného

Jedná se svým způsobem o ideální stav jak z pohledu zdravotní pojišťovny, tak i OSVČ. Pokud OSVČ celoročně platí minimální zálohy a nevznikne jí povinnost doplatku, pak vlivem zaokrouhlené minimální zálohy standardně vznikne za rozhodné období kalendářního roku přeplatek v řádu několika korun.

b) OSVČ je dlužníkem

Podnikatel může mít dluh buď na pojistném nebo na penále, anebo na obojím. Pokud nejsou evidované pohledávky na základě výzvy zdravotní pojišťovny uhrazeny dobrovolně, je zdravotní pojišťovna povinna ze zákona tyto uplatňovat, tedy předepsat (platebním výměrem nebo výkazem nedoplatků) a v případě jejich nezaplacení vymáhat.

c)  zdravotní pojišťovna vyčíslí přeplatek na pojistném

Při řešení přeplatku na pojistném, vzniklého v souvislosti s podáním řádného Přehledu nebo i opravného Přehledu, jsou v praxi dle požadavku OSVČ aplikovány tyto dvě varianty:

a)  vrácení přeplatku ve lhůtě do jednoho měsíce ode dne, kdy zdravotní pojišťovna přeplatek zjistila anebo

b)  použití přeplatku pojistného na úhradu zálohy/záloh na pojistné na další období

Za žádost o vrácení přeplatku pojistného se vždy považuje podání Přehledu zdravotní pojišťovně. Přeplatek se vrací za podmínky, že OSVČ nemá vůči zdravotní pojišťovně jiného splatného závazku.

Zákonná úprava zdravotního pojištění obsahuje možné postupy i v situaci, kdy OSVČ povinnost podat Přehled nesplní. Zdravotní pojišťovny disponují mechanismy, na jejichž základě mohou pohledávky vůči OSVČ jak vyčíslit, tak následně uplatňovat.

Nesplnění povinnosti podat Přehled je pod sankcí, kdy zdravotní pojišťovna může takto se provinivší osobě:

– stanovit rozhodnutím pravděpodobnou výši pojistného (komentář k § 25a) a

– uložit pokutu až do výše 50 000 Kč (komentář k § 26),

přičemž takto uplatněný postup zdravotní pojišťovny nezbavuje OSVČ povinnosti Přehled podat.

Nepodá-li OSVČ Přehled za rok 2019 nejpozději dne 3. 8. 2020, bude se zdravotní pojišťovna domáhat svého zákonného nároku, neboli bude po OSVČ předložení Přehledu požadovat. Nejprve zřejmě osloví všechny OSVČ, dlužící Přehled s tím, aby tento ve stanovené lhůtě dodaly. Pokud se ani tento krok nesetká s adekvátní odezvou (to znamená, že Přehled předložen není), může zdravotní pojišťovna – opírajíce se o příslušnou legislativu – začít v předmětné záležitosti spolupracovat s jinými institucemi, jejichž prostřednictvím lze potřebné údaje získat – viz komentář k § 23.

OSVČ by si také měla uvědomit, že pokutu až 50 000 Kč může zdravotní pojišťovna uložit nejen při nepodání řádného Přehledu, ale i při nepodání opravného Přehledu.

Pojištěnec jako podnikatel musí vzít v úvahu i skutečnost, že svým zákonným povinnostem neunikne ani tehdy, když přestoupí k jiné zdravotní pojišťovně.

Odstavce 4–5

Pokud OSVČ podniká na základě živnostenského oprávnění, může oznamovací povinnost (zahájení nebo ukončení podnikání) alternativně splnit i prostřednictvím Centrálního registračního místa obecního živnostenského úřadu, a to vyplněním tiskopisu nazvaného Jednotný registrační formulář. V odstavci 5 je provedením příslušného úkonu definován den splnění oznamovací povinnosti.

Odstavec 6

Od 1. 1. 2014 může OSVČ splnit povinnost podle odstavce 2 i elektronickou cestou. Zdravotní pojišťovny jsou způsobem umožňujícím dálkový přístup povinny zveřejnit, která podání lze takto zdravotní pojišťovně cestou datových schránek doručit.

§ 25

(1) Zaměstnavatelé jsou povinni při plnění oznamovací povinnosti³¹⁾ sdělit obchodní název, právní formu právnické osoby, sídlo, identifikační číslo osoby a číslo bankovního účtu, pokud z něj budou provádět platbu pojistného; je-li zaměstnavatelem fyzická osoba, sděluje též jméno, příjmení, rodné číslo a adresu trvalého bydliště.

(2) Zaměstnavatelé jsou povinni oznámit zdravotní pojiš­ťovně, které odvádějí pojistné, do osmi dnů změnu údajů podle předchozího odstavce a dále ukončení své činnosti, zrušení or­ganizace nebo její vstup do likvidace.

(3) Zaměstnavatelé jsou povinni nejpozději v den splatnosti pojistného předat každé zdravotní pojišťovně, u které jsou pojištěni jejich zaměstnanci, přehled o platbách pojistného, který obsahuje součet vyměřovacích základů zaměstnanců pojištěných u pří­slušné zdravotní pojišťovny, celkovou výši pojistného vypočtenou jako součet pojistného jednotlivých zaměstnanců pojištěných u příslušné zdravotní pojišťovny a počet zaměstnanců, na které se údaje vztahují.

(4) Zaměstnavatelé jsou dále povinni vést průkaznou evi­denci o uskutečněných platbách pojistného. Na žádost příslušné zdravotní pojišťovny jsou povinni předložit údaje rozhodné pro výpočet pojistného včetně rodného čísla každého zaměstnance.

(5) Skutečnosti uvedené v předchozích odstavcích jsou zaměstnavatelé povinni doložit.

border-right:none;padding:9.0pt 0cm 0cm 0cm'>

komentář k § 25

Odstavec 1 a 2

Zaměstnavatelem může být právnická nebo i fyzická osoba. Zaměstnavatelé se musejí nejprve přihlásit do registru zdravotní pojišťovny, jejíž pojištěnce zaměstnávají, jako plátci pojistného a následně přihlašují své zaměstnance. Pro tyto účely slouží formuláře Přihláška a evidenční list zaměstnavatele a Hromadné oznámení zaměstnavatele. Rovněž nesmějí opomenout oznámit zdravotní pojišťovně ve lhůtě osmi dnů změny sdělených údajů včetně ukončení své činnosti, zrušení organizace nebo její vstup do likvidace. Za porušení některé z těchto povinností hrozí sankce až 50 000 Kč.

Odstavec 3

Do právní úpravy platné ve zdravotním pojištění bylo ustanovení o povinnosti zaměstnavatele zasílat Přehledy včleněno novelou č. 127/­1998 Sb., která nabyla účinnosti dnem 30. 6. 1998. Na základě této novelizace jsou zaměstnavatelé povinni zasílat požadované Přehledy od července 1998, což je z historického hlediska odlišnost například od správy sociálního zabezpečení, kde byly tyto Přehledy vyžadovány již dříve. Je neoddiskutovatelné, že tyto Přehledy představují pro zdravotní pojišťovny zdroj důležitých dat, na jehož základě lze informativně celkem snadno mj. analyzovat platební morálku zaměstnavatele.

Formulář „Přehled o platbě pojistného zaměstnavatele“ (dále jen Přehled) podává zaměstnavatel zdravotní pojišťovně za příslušný kalendářní měsíc nejpozději do 20. dne následujícího kalendářního měsíce. Pokud tento 20. den připadne na sobotu, neděli nebo svátek, lze tento Přehled předat zdravotní pojišťovně ještě nebližší následující pracovní den.

Podle zákona jsou zaměstnavatelé povinni podávat Přehledy všem zdravotním pojišťovnám, u kterých jsou pojištěni jejich zaměstnanci. Tento Přehled obsahuje součet vyměřovacích základů všech zaměstnanců (i bývalých), pojištěných u příslušné zdravotní pojišťovny, úhrnnou výši pojistného vypočtenou jako součet pojistného jednotlivých zaměstnanců (13,5 % z vyměřovacího základu, zaokrouhleno na celou korunu směrem nahoru) a počet zaměstnanců, ke kterým se údaje vztahují. To znamená, že do celkového počtu zaměstnanců se zahrnují všichni zaměstnanci, tedy i ti, kterým nebyl v rozhodném období, za které se pojistné platí, zúčtován žádný příjem (např. nemoc, žena na mateřské dovolené stále vedená jako zaměstnanec, poživatel důchodu s celoměsíčním neplaceným volnem apod.).

Příslušný formulář (buď předtištěný zdravotní pojišťovnou nebo zpracovaný počítačově se všemi požadovanými náležitostmi) vyplňují všichni zaměstnavatelé, kteří v měsíci, za který se hlášení podává, byli povinni odvést zdravotní pojišťovně pojistné za své zaměstnance, pojištěné u zdravotní pojišťovny. Případně může být oznámena skutečnost, že v daném měsíci je evidován určitý počet zaměstnanců, přičemž úhrnný vyměřovací základ může být nulový (např. u zaměstnavatele je pouze jeden pracovník dlouhodobě nemocný).

Na základě dlouholeté praxe výkonu kontrolní činnosti u zaměstnavatelů mohu zodpovědně konstatovat, že ne všichni zaměstnavatelé zcela přesně vědí, které osoby se jako zaměstnanci započítávají do celkového počtu zaměstnanců, uváděného na Přehledu. Z důvodu chybného postupu zaměstnavatele pak počet zaměstnanců, evidovaný v informačním systému zdravotní pojišťovny, nesouhlasí v příslušném kalendářním měsíci s počtem zaměstnanců na Přehledu. Proto je cílem komentáře k tomuto ustanovení předejít těmto nesrovnalostem, které – pokud nastanou – tak musejí být řešeny součinností zdravotní pojišťovny a zaměstnavatele.

Připomeňme si některé ze zásad, bezprostředně souvisejících s posuzováním zaměstnání z pohledu zdravotního pojištění.

Do celkového počtu zaměstnanců se započítávají osoby, kterým plynou nebo by měly plynout příjmy ze závislé činnosti, zdaňované podle § 6 ZDP, anebo výše příjmu zakládá účast na zdravotním pojištění. Naopak – výjimky, kdy se osoby nepovažují ve zdravotním pojištění za zaměstnance (a tudíž se do počtu zaměstnanců na Přehledu nezahrnou), jsou taxativním výčtem uvedeny v ustanovení § 5 písm. a) v bodech 1–7 zákona č. 48/­1997 Sb.

Do počtu zaměstnanců se započítá osoba bez ohledu na to, zda zaměstnání trvá po celý kalendářní měsíc nebo jen po jeho část.

Při souběžných příjmech u jednoho zaměstnavatele, zakládajících účast na zdravotním pojištění, se osoba jako zaměstnanec započítává pouze jedenkrát.

V příslušném kalendářním měsíci se do celkového počtu zaměstnanců na Přehledu o platbě pojistného zaměstnavatele například:

a) započítávají:

–   osoby pracující na základě pracovní smlouvy (jedná se o příjem zdaňovaný podle § 6 ZDP) – bez ohledu na výši příjmu, případně i s potřebou dodržet při odvodu pojistného minimální vyměřovací základ,

–   osoby s příjmy charakteru funkčních požitků podle § 6 odst. 1 písm. a) bodu 2. a odst. 10 ZDP (například osoby s odměnami za výkon funkce a plnění poskytovaná v souvislosti se současným nebo dřívějším výkonem funkce v orgánech obcí a jiných orgánech územní samosprávy, ve spolcích a zájmových sdruženích apod.),

–   osoby pracující na dohodu o provedení práce při příjmu převyšujícím 10 000 Kč,

–   osoby pracující na dohodu o pracovní činnosti s příjmem alespoň 3 000 Kč,

Poznámka k oběma dohodám

border-right:none;padding:0cm 0cm 0cm 0cm;margin-left:14.15pt;margin-right:

Ve zdravotním pojištění se pro účel vzniku zaměstnání sčítají v rámci rozhodného období kalendářního měsíce příjmy z více dohod o pracovní činnosti nebo dohod o provedení práce u jednoho zaměstnavatele.

–   ženy na mateřské nebo osoby na rodičovské dovolené nebo příjemci rodičovského příspěvku, u kterých trvá pracovní poměr (zaměstnání),

–   členové statutárního orgánu s příjmem, případně ti členové, kteří aktuálně příjem nevykazují, avšak jim bude v budoucnu příjem zúčtován (například i placení členové výborů Společenství vlastníků),

–   funkcionáři (uvolnění i neuvolnění) s příjmy za výkon funkce,

–   společníci a jednatelé společnosti s ručením omezeným, komanditisté komanditní společnosti, vykonávající pro společnost práci na základě pracovněprávního vztahu nebo s příjmem i bez tohoto vztahu,

–   osoby, kterým dodatečně vzniklo zaměstnání na základě některé z dohod o pracích konaných mimo pracovní poměr (například osobě pracující na dohodu o provedení práce s příjmem 10 000 Kč je po skončení dohody zúčtován příjem na základě této dohody – zaměstnání vzniká v kalendářním měsíci, ve kterém dohoda skončila),

–   osoby pracující v jednodenním zaměstnání na dohodu o provedení práce, pokud příjem převýšil 10 000 Kč,

–   osoby pracující v tzv. nekolidujícím zaměstnání (tj. s příjmem do poloviny minimální mzdy),

–   studenti jako brigádníci (během prázdnin nebo i v průběhu studia), pokud jsou z pohledu zdravotního pojištění zaměstnanci,

–   zaměstnanci nemocní po celý kalendářní měsíc,

–   zaměstnanci celodenně osobně a řádně pečující alespoň o jedno dítě do 7 let věku nebo nejméně o 2 děti do 15 let věku bez příjmu po celý kalendářní měsíc (například nemoc, neplacené volno, ošetřování dítěte mladšího 10 let apod.),

–   zaměstnanci, kterým je po celý kalendářní měsíc vykázáno neplacené volno nebo neomluvená absence,

–   zaměstnanci, kteří v daném měsíci zemřeli,

–   osoby ze zahraničí, které jsou z titulu zaměstnání u českého zaměstnavatele účastny českého systému veřejného zdravotního pojištění,

–   osoby bez pracovněprávního vztahu k družstvu, vykonávající práci (funkci) v orgánu družstva a tímto družstvem i odměňované při příjmu alespoň 3 000 Kč,

–   svědci u soudu.

b) nezapočítávají:

–   osoby, jejichž příjem na dohodu o pracovní činnosti nedosáhne 3 000 Kč nebo na dohodu o provedení práce nepřevýší 10 000 Kč (v případě trvající dohody a při poklesu příjmu pod některou z těchto rozhodných částek je zapotřebí osobu jako zaměstnance na příslušný kalendářní měsíc odhlásit), podmínky platné pro sčítání příjmů u dohod jsou uvedeny výše,

–   členové družstva (včetně funkcionářů družstva), kteří bez pracovněprávního vztahu k družstvu vykonávají pro družstvo práci při příjmu nižším než 3 000 Kč,

–   členové statutárního orgánu, kteří nemají a ani nebudou mít příjem,

–   osoby v měsíci, do kterého jim byl zúčtován příjem po skončení zaměstnání,

–   žáci nebo studenti pouze s příjmy ze závislé činnosti za práci z praktického výcviku,

–   bývalý zaměstnanec, který onemocní v ochranné lhůtě po rozvázání pracovního poměru,

–   příjemci plnění u sjednané konkurenční doložky (tedy po skončení zaměstnání).

Příjem po skončení zaměstnání

Do celkového počtu zaměstnanců se nezapočítávají osoby, které se nepovažují z pohledu zdravotního pojištění za zaměstnance (viz výše) anebo již nejsou zaměstnanci zaměstnavatele. Je-li zúčtován příjem bývalému zaměstnanci, pak platí, že v měsíci, do kterého je příjem zúčtován:

-  se tato osoba do počtu zaměstnanců na Přehledu nezahrne,

-  odvede zaměstnavatel pojistné ze skutečné výše příjmu (odměny) bez nutnosti dodržet minimální vyměřovací základ,

-  se na Přehled připočítá částka vyměřovacího základu a částka pojistného. Kdyby například zaměstnavatel již neměl v příslušném měsíci žádné zaměstnance, a dodatečně zúčtovaná odměna by činila celkem 10 000 Kč, byl by na Přehledu za tento měsíc:

–  Úhrn vyměřovacích základů: 10 000 Kč

–  Výše pojistného: 1 350 Kč

–  Počet zaměstnanců: 0

Obzvláště obezřetný by měl být zaměstnavatel v situaci, kdy například do července zúčtuje zaměstnanci plnění (odměnu) po skončení jeho pracovního poměru. Pokud by totiž tento bývalý zaměstnanec změnil standardní cestou zdravotní pojišťovnu k 1. 7., muselo by být pojistné odvedeno již ve prospěch té zdravotní pojišťovny, ke které zaměstnanec přestoupil. V takových případech doporučuji si vhodnou formou situaci u zdravotní pojišťovny ověřit. K obdobné situaci může dojít třeba i při platbě z titulu konkurenční doložky.

Opravný Přehled

Na základě Přehledu podaného zaměstnavatelem nezjistí zdravotní pojišťovny výši hrubé mzdy jednotlivých zaměstnanců (s výjimkou případu, kdy je zaměstnán pouze jeden zaměstnanec), mohou však snadno porovnat údaje týkající se počtu zaměstnanců, uváděné zaměstnavatelem, s evidencí ve svém informačním systému. Proto některé zdravotní pojišťovny v případě zjištění rozporu upozorňují zaměstnavatele na potřebu dořešení takového stavu. Jestliže zaměstnavatel zjistí jakoukoli chybu v některém ze tří uváděných údajů (úhrn vyměřovacích základů, výše pojistného, počet zaměstnanců) podává zdravotní pojišťovně opravný Přehled, a to za každý měsíc, ve kterém ke změně dochází. Podání opravného Přehledu je důležité mj. proto, že zdravotní pojišťovny musejí disponovat validními údaji již z toho důvodu, že pro každou z nich je důležité vědět úhrn pojistného, na které mají ze zákona nárok proto, aby mohly být prostřednictvím výdajové stránky systému řádně placeny hrazené služby vykázané smluvními poskytovateli zdravotních služeb.

Na základě poznatků a zkušeností z praxe uvádím charakteristiku některých případů, vyžadujících potřebu podání opravného Přehledu. Zaměstnavatel podává opravný Přehled například v situaci, kdy:

–   nezahrnul některé plnění do vyměřovacího základu zaměstnance (zaměstnanci bylo v souladu s Vyhláškou o FKSP poskytnuto nepeněžní bezúplatné plnění podle § 6 odst. 9 písm. g) ZDP v hodnotě 3 400 Kč – „nadlimitní“ částka 1 400 Kč podléhá zdanění i odvodu pojistného na zdravotní pojištění),

–   nesprávně odvedl pojistné ze skutečné výše příjmu a dodatečně provedl dopočet do minimálního vyměřovacího základu (příjem zaměstnance pracujícího na zkrácený pracovní úvazek činil v roce 2019 stabilně 14 000 Kč, od ledna 2020 zaměstnavatel neprováděl při tomto příjmu dopočet a doplatek pojistného do minimálního vyměřovacího základu),

–   po skončení některé z dohod, která výší příjmu nezaložila vznik zaměstnání, zúčtoval zaměstnanci odměnu a v součtu výše odměny a příjmu v posledním kalendářním měsíci trvání této dohody bylo dosaženo částky potřebné pro vznik zaměstnání (na základě dohody o provedení práce s pravidelným příjmem 10 000 Kč, trvající od 2. 1. 2020 do 30. 4. 2020, byla do července zúčtována odměna 2 000 Kč – v měsíci dubnu vznikne zaměstnání, pojistné z vyměřovacího základu 12 000 Kč se odvede za červenec),

–   zapomněl započítat do celkového počtu zaměstnanců osobu, ačkoliv byla jako zaměstnanec v zákonné osmidenní lhůtě přihlášena a pojistné bylo řádně odvedeno,

–   v případě trvající dohody o pracovní činnosti poklesl příjem pod rozhodnou částku (dohoda o pracovní činnosti byla sjednána od 3. 1. 2020 do 31. 12. 2020 s příjmem 4 000 Kč, v měsíci dubnu příjem poklesl na 2 800 Kč, v ostatních měsících příjem vždy činil alespoň 3 000 Kč – zaměstnavatel měl použít kód „O“ k datu 31. 3. a kód „P“ k datu 1. 5.),

–   z důvodu opožděného oznámení změny zdravotní pojišťovny zaměstnancem odváděl po určitou dobu pojistné nesprávné zdravotní pojišťovně (opravné Přehledy je zapotřebí podat oběma zdravotním pojišťovnám za všechny měsíce, ve kterých ke změně dochází),

–   neplatně rozvázal se zaměstnancem pracovní poměr, a tudíž musí osobu jako zaměstnance dodatečně se zpětnou platností přihlásit atd.

Nesplnění zákonné povinnosti

Zákon č. 592/­1992 Sb. obsahuje možné postupy i v situaci, kdy zaměstnavatel povinnost podat Přehled nesplní. Zdravotní pojišťovny totiž disponují zákonnými mechanismy, na jejichž základě mohou pohledávky vůči zaměstnavateli jak vyčíslit, tak následně uplatňovat. Nesplnění povinnosti podat

Přehled je pod sankcí, kdy zdravotní pojišťovna může takto se provinivší právnické nebo fyzické osobě:

– stanovit rozhodnutím pravděpodobnou výši pojistného a navíc

– uložit pokutu až do výše 50 000 Kč,

přičemž takto uplatněný postup zdravotní pojišťovny nezbavuje zaměstnavatele povinnosti Přehled podat.

§ 25a

Pravděpodobná výše pojistného

(1) Jestliže zaměstnavatel nesplnil povinnost podat přehled podle § 25 odst. 3 nebo jestliže osoba samostatně výdělečně činná nesplnila povinnost podat přehled podle § 24 odst. 2 a 3 a tato povinnost nebyla splněna ani ve lhůtě určené příslušnou zdravotní pojišťovnou v písemné výzvě, může příslušná zdravotní pojišťovna stanovit rozhodnutím pravděpodobnou výši pojistného, pokud byl plátce pojistného v této výzvě na tento následek upo­zorněn.

(2) Při stanovení pravděpodobné výše pojistného vychází příslušná zdravotní pojišťovna z údajů a pomůcek, které má k dispozici nebo které si sama opatří. Údaje o počtu zaměstnanců zaměstnavatele si může příslušná zdravotní pojišťovna vyžádat od krajské pobočky Úřadu práce; tato pobočka je povinna tyto údaje jí sdělit, pokud je má k dispozici. Nelze-li pro nedostatek pod­kladů stanovit pravděpodobnou výši příjmů zaměstnance anebo osoby samostatně výdělečně činné, má se pro účely stanovení pravděpodobné výše pojistného za to, že jejich měsíčním příjmem je částka 1,5násobku všeobecného vyměřovacího základu za kalendářní rok,⁴²⁾ který o dva roky předchází kalendářnímu roku, ve kterém příslušná zdravotní pojišťovna stanoví pravděpodobnou výši pojistného; u osoby samostatně výdělečně činné se má přitom za to, že tato částka je jejím měsíčním příjmem ze samostatné výdělečné činnosti, který je již snížen o výdaje vynaložené na jeho dosažení, zajištění a udržení.

(3) Stanovením pravděpodobné výše pojistného není do­tčena povinnost předložit přehled podle § 24 odst. 2 a 3 nebo § 25 odst. 3 ani možnost uložit pokutu podle § 26. Je-li následně tento přehled předložen, příslušná zdravotní pojišťovna rozhodnutí o pravděpodobné výši pojistného ­zruší.

(4) Plátci pojistného jsou povinni platit penále z dlužné částky pravěpodobné výše pojistného, a to ode dne, který bezpro­středně následuje po dni splatnosti pojistného (§ 5 odst. 2 a § 7 odst. 2), ohledně něhož nebyl podán přehled podle § 24 odst. 2 a 3 nebo § 25 odst. 3, do dne, ve kterém byl tento přehled předložen, a to včetně tohoto dne. Ustanovení věty první platí přitom i tehdy, je-li penále z pravděpodobné výše pojistného vyšší než penále z po­jistného podle přehledu podle § 24 odst. 2 a 3 nebo § 25 odst. 3; je-li penále z pravděpodobné výše pojistného nižší než penále z pojistného podle tohoto přehledu, je plátce pojistného povinen zaplatit ještě tento rozdíl.

border-right:none;padding:9.0pt 0cm 0cm 0cm'>

komentář k § 25a

Důležité

     Jednou ze základních zákonných povinností zaměstnavatele i OSVČ ve zdravotním pojištění je podání Přehledu. Zaměstnavatelé podávají Přehled za kalendářní měsíc, OSVČ pak za rozhodné období předcházejícího kalendářního roku. Přehled podávají OSVČ bez ohledu na skutečnost, zda je jejich samostatná výdělečná činnost jediným nebo při souběhu se zaměstnáním hlavním či vedlejším zdrojem příjmů. Povinnost podat Přehled platí i v případě, kdy pojištěnec v kalendářním roce podnikal třeba jen jeden (i necelý) kalendářní měsíc.

Jednou ze základních zákonných povinností zaměstnavatele i OSVČ ve zdravotním pojištění je podání Přehledu. Zaměstnavatelé podávají Přehled za kalendářní měsíc, OSVČ pak za rozhodné období předcházejícího kalendářního roku. Přehled podávají OSVČ bez ohledu na skutečnost, zda je jejich samostatná výdělečná činnost jediným nebo při souběhu se zaměstnáním hlavním či vedlejším zdrojem příjmů. Povinnost podat Přehled platí i v případě, kdy pojištěnec v kalendářním roce podnikal třeba jen jeden (i necelý) kalendářní měsíc.

I když většina plátců, tj. zaměstnavatelů a OSVČ, tuto svoji důležitou zákonnou povinnost ve stanovených termínech řádně plní, stále je ještě nemálo těch, kteří tento formulář (a mnohdy i opakovaně) nepředkládají. Takové subjekty se pak nemohou divit, když se toto jejich počínání celkem logicky stává předmětem zájmu zdravotní pojišťovny.

Zákon č. 592/­1992 Sb. obsahuje možné postupy i v situaci, kdy zaměstnavatel nebo OSVČ povinnost podat Přehled nesplní.

Nepodá-li plátce Přehled v termínech daných zákonem, bude se zdravotní pojišťovna domáhat svého nároku, neboli bude předložení Přehledu požadovat. Nejprve zřejmě osloví plátce, dlužící Přehled s tím, aby tento ve stanovené lhůtě dodali, v této prvotní fázi zpravidla ještě bez sankčního postihu. Pokud se tento krok nesetká s adekvátní odezvou (to znamená, že Přehled není v určené lhůtě předložen), může zdravotní pojišťovna – opírajíce se o příslušnou legislativu – začít v předmětné záležitosti spolupracovat s jinými institucemi, jejichž prostřednictvím lze konkrétně u OSVČ potřebné údaje získat.

Možnost kontaktování správy sociálního zabezpečení vyplývá:

–   z ustanovení § 14 odst. 3 písm. c) zákona č. 582/­1991 Sb., o organizaci a provádění sociálního zabezpečení, ve znění pozdějších předpisů, spočívající v povinnosti orgánů sociálního zabezpečení poskytnout zdravotním pojišťovnám na jejich žádost údaje o výši příjmů a výdajů podle podaného Přehledu včetně dalších informací, potřebných k doplnění údajů v informačních systémech zdravotních pojišťoven,

–   z ustanovení § 23 odst. 1 zákona č. 592/­1992 Sb., podle kterého není porušením mlčenlivosti vzájemné poskytování informací mezi správci daní z příjmů, zdravotního a sociálního pojištění, které jsou nezbytné pro účelnou kontrolu plátců.

Další možností zdravotní pojišťovny k získání potřebných údajů o OSVČ je obrátit se na místně příslušný finanční úřad, kde jsou příjmy a výdaje uvedeny v daňovém přiznání za předpokladu, že toto bylo podáno.

Údaje o počtu zaměstnanců zaměstnavatele si může příslušná zdravotní pojišťovna vyžádat od krajské pobočky Úřadu práce; tato pobočka je povinna tyto údaje jí sdělit, má-li je k dispozici.

Pokud zdravotní pojišťovna po vyčerpání těchto možností (pokud je využije) nedospěje ke kýženému výsledku, to znamená, že údaje o počtu zaměstnanců zaměstnavatele nebo údaje o příjmech a výdajích OSVČ nezíská, může stanovit tzv. pravděpodobnou výši pojistného, pokud byl plátce v dříve zaslané písemné výzvě k předložení Přehledu na tento následek upozorněn.

Při stanovení pravděpodobné výše pojistného vychází zdravotní pojišťovna z údajů a pomůcek, které má k dispozici nebo které si sama opatří. Těmito podklady tedy mohou být například údaje získané od státních institucí (viz výše).

Pokud nemá zdravotní pojišťovna relevantní informace o pohledávkách zaměstnavatele nebo osoby samostatně výdělečně činné (tedy není podán příslušný Přehled), může rozhodnutím stanovit pravděpodobnou výši pojistného. Jestliže zdravotní pojišťovna nedisponuje například údaji, které si sama opatří, má se pro účely stanovení pravděpodobné výše pojistného za to, že měsíčním příjmem je pro rok 2020 částka odpovídající 1,5násobku všeobecného vyměřovacího základu za rok 2018. To znamená, že dle výše uvedeného se měsíční částka vyměřovacího základu z titulu pravděpodobného pojistného vypočte jako 32 510 × 1,5 a činí u zaměstnavatele 48 765 Kč, 13,5 % pravděpodobné výše pojistného pak po zaokrouhlení 6 584 Kč. U osob samostatně výdělečně činných je tato hodnota pravděpodobného pojistného poloviční (3 292 Kč). Již z těchto měsíčních částek je patrné, že stanovení pravděpodobné výše pojistného je v mnoha případech pro plátce nevýhodné, nehledě na reálnou možnost sankčního postihu zdravotní pojišťovny ve formě pokuty (až do výše 50 000 Kč) za nepředložení Přehledu zaměstnavatelem nebo osobou samostatně výdělečně činnou, jak je výše uvedeno.

Důležité

     Plátci, kteří nesplní zákonnou povinnost podat Přehled, však musejí vzít na vědomí, že stanovením pravděpodobné výše pojistného není ve zdravotním pojištění povinnost podání Přehledu nijak dotčena. Pokud plátce následně požadovaný Přehled předloží, zdravotní pojišťovna rozhodnutí o pravděpodobné výši pojistného zruší.

Z dlužné částky pravděpodobné výše pojistného je plátce povinen platit i penále, a to ode dne, který bezprostředně následuje po dni splatnosti pojistného do dne, ve kterém byl tento předložen – penále se platí i za tento den. Tento postup je uplatněn i tehdy, je-li penále z pravděpodobné výše pojistného vyšší než penále podle podaného Přehledu. Je-li naopak penále z titulu pravděpodobné výše pojistného nižší, než penále z pojistného na základě Přehledu, hradí plátce ještě tento rozdíl.

§ 26

Pokuty

(1) Za neplnění nebo porušení povinností stanovených v § 22 odst. 3 písm. a) a b), § 24 odst. 2 a 3, § 25 a § 28 větě druhé může příslušná zdravotní pojišťovna uložit plátci pojistného pokutu až do výše 50 000 Kč za jednotlivé nesplnění nebo porušení povinnosti.

(2) Pokutu lze uložit do 2 let ode dne, kdy se příslušná zdra­votní pojišťovna dozvěděla o nesplnění nebo porušení povinnosti, nejpozději však do pěti let ode dne, kdy k nesplnění nebo porušení povinnosti došlo.

(3) Pokud jde o způsob placení a vymáhání a pro­mlčení pokut, postupuje se stejně jako u pojistného.³³⁾

(4) Pokuta je příjmem zdravotní pojišťovny, která ji uložila.

border-right:none;padding:9.0pt 0cm 0cm 0cm'>

komentář k § 26

Jaký je z pohledu zdravotního pojištění rozdíl mezi pokutou a penále? V případě ukládání pokut se jedná o nárok zdravotní pojišťovny, který je volitelný (fakultativní). Zdravotní pojišťovna tak podle povahy zavinění plátce rozhoduje o tom, zda pokutu vůbec uloží a pokud se po úvaze k tomuto kroku odhodlá, stanovuje i přiměřenou výši sankčního postihu v rámci zákonem určeného rozmezí. To znamená, že k uložení pokuty zdravotní pojišťovna přistoupit může, ale také nemusí, vždy bude záležet na charakteru a rozsahu provinění plátce včetně závažnosti důsledků takového chybného postupu. Proti uložené pokutě se může plátce odvolat, podané odvolání řeší Rozhodčí orgán příslušné zdravotní pojišťovny. Naopak v případě vzniku penále je zdravotní pojišťovna povinna toto penále (stejně jako dlužné pojistné) plošně uplatňovat vůči všem dlužníkům, to znamená, že zdravotní pojišťovna si nemůže vybrat, kterému plátci dlužné pojistné a penále vyměří a kterému nikoliv.

Pokuta je majetková sankce, uložená ve správním řízení, kterou je příslušný subjekt jako plátce pojistného povinen zaplatit za porušení povinností, stanovených právní úpravou zdravotního pojištění. Pokud plátce poruší zákonem stanovenou povinnost a zdravotní pojišťovna usoudí, že použití sankčního postihu ve formě pokuty je na místě, obdrží plátce oznámení o zahájení správního řízení. V tomto oznámení je plátci sděleno, kterou konkrétní povinnost porušil, čeho se zahájené správní řízení týká a současně je poskytnuta lhůta pro vznesení případných námitek. Nejsou-li námitky ve stanovené lhůtě podány, popřípadě tyto námitky zdravotní pojišťovna neakceptuje, vydá následně správní rozhodnutí – platební výměr. Platebním výměrem je plátce zavázán zaplatit příslušné zdravotní pojišťovně pokutu ve výši uvedené ve výrokové části.

Pokutu může zdravotní pojišťovna uložit osobám samostatně výdělečně činným, zaměstnavatelům a osobám bez zdanitelných příjmů. V odstavci 1 jsou vyjmenována ustanovení, jejichž porušení dává zdravotní pojišťovně možnost uplatnit sankční postih ve formě pokuty, a to až do výše 50 000 Kč.

-  § 22 odst. 3 písm. a) a b) – porušení povinností plátce v souvislosti s prováděnou kontrolou

Kontrolní pracovníci zdravotní pojišťovny jsou oprávněni provádět u jednotlivých zaměstnavatelů kontroly placení pojistného na zdravotní pojištění. Zaměstnavatelé jsou pak povinni předložit na vyžádání potřebné účetní a jiné doklady, jenž jsou rozhodné pro správné stanovení vyměřovacího základu a placení pojistného. Jedná se především o přehledné rekapitulace výplatních listin, mzdové listy jednotlivých pracovníků a výpisy z běžného účtu, vztahující se k platbám pojistného na zdravotní pojištění. Zaměstnavatel je současně povinen podat k těmto písemnostem ústní či písemné vysvětlení, pokud mají kontrolní pracovníci pochybnosti o správnosti, úplnosti a pravdivosti těchto dokladů. Plátce pojistného rovněž nesmí zatajovat doklady, které má k dispozici, nebo o nichž je mu známo, kde se nacházejí.

Pro úplnost je třeba doplnit, že uloženou pokutou není v žádném případě dotčen nárok zdravotní pojišťovny na případný zjištěný nedoplatek pojistného včetně penále.

Kontrolu mohou provádět zdravotní pojišťovny nejen u zaměstnavatelů, ale i u OSVČ. Kdyby zdravotní pojišťovna kontrolu zjistila, že OSVČ neoprávněně požádala o snížení zálohy, uplatnila by zdravotní pojišťovna nárok na dlužné zálohy včetně penále.

Jsou-li kontrolou zjištěny nedoplatky v platbách pojistného, požaduje zdravotní pojišťovna po plátci jejich úhradu. Jednotlivé nedoplatky a opožděné úhrady dále zakládají nárok na penále, které jsou zdravotní pojišťovny povinny plošně vymáhat vůči všem plátcům – dlužníkům (§ 8 odst. 5 zákona č. 48/­1997 Sb.).

Pokud zaměstnavatelé dlužné pojistné či penále dobrovolně neuhradí, vydá příslušná zdravotní pojišťovna ve správním řízení na tyto dlužné pohledávky platební výměr. Na základě pravomocného a vykonatelného platebního výměru pak zdravotní pojišťovna vymáhá nedoplatky pojistného a penále buď soudní cestou nebo prostřednictvím exekutorů. S účinností od 1. 8. 2004 může zdravotní pojišťovna uplatňovat svoje zákonné nároky i vystavením výkazu nedoplatků – tato forma by však měla být využívána především v případech, kdy je reálný předpoklad, že plátce takto vyměřenou pohledávku nezpochybní.

-  § 24 odst. 2 a 3 – nepodání Přehledu a opravného Přehledu osobou samostatně výdělečně činnou

Osoby samostatně výdělečně činné jako jediná ze skupin plátců pojistného platí pojistné formou záloh a případného doplatku pojistného.

Zdravotní pojišťovny si samozřejmě hlídají, aby pojištěnec evidovaný jako OSVČ podal za příslušný kalendářní rok Přehled. Pokud Přehled není ve stanovené lhůtě podán, činí zdravotní pojišťovna kroky, které mají přimět podnikatele ke splnění jeho zákonné povinnosti. Kromě možnosti stanovit tzv. pravděpodobné pojistné (viz komentář k § 25a) může zdravotní pojišťovna uložit OSVČ pokutu, přičemž ani takto přijatá opatření nezbavují OSVČ povinnosti příslušný Přehled podat.

Zdravotní pojišťovny musejí disponovat relevantními údaji. Změní-li se dodatečně údaje uváděné na Přehledu, jsou osoby samostatně výdělečně činné povinny ohlásit změny do osmi dnů ode dne, kdy se o nich dozvěděly a dlužné pojistné doplatit do 30 dnů ode dne, kdy se o něm dozvěděly. K tomuto účelu vyplní tyto osoby opravný Přehled.

Pokud zdravotní pojišťovna uplatní sankční postih ve formě pokuty, může OSVČ podat odvolání do platebního výměru, a to ve lhůtě do 15 dnů od jeho písemného (případně elektronického) doručení k odvolací instanci – Rozhodčímu orgánu.

Odvolání se podává prostřednictvím zdravotní pojišťovny, která platební výměr vydala.

Proti uložené pokutě bude OSVČ nejspíše namítat, že:

–   pokuta neměla být uložena, neboť OSVČ si řádně plnila své povinnosti (což lze i přiměřeně dokladovat, například kopiemi příslušných dokumentů, podaných zdravotní pojišťovně, na kterých je uvedeno podací razítko, nebo dokladem o odeslání písemnosti doporučeně apod.), případně se jedná o porušení povinností svým charakterem ojedinělé či neúmyslné apod.,

–   uložená pokuta je vzhledem ke konkrétnímu porušení povinnosti nepřiměřeně vysoká.

O podaném odvolání rozhoduje Rozhodčí orgán zdravotní pojišťovny ve stanovených lhůtách. Lhůta pro rozhodnutí počíná běžet dnem, kdy odvolací orgán spis obdrží.

Je-li napadené rozhodnutí v rozporu s právními předpisy nebo je nesprávné, Rozhodčí orgán:

a)  napadené rozhodnutí zruší a řízení zastaví,

b)  napadené rozhodnutí zruší a věc vrátí prvoinstačnímu orgánu k novému projednání. Proti novému rozhodnutí lze znovu podat odvolání,

c)  napadené rozhodnutí nebo jeho část změní.

Proti rozhodnutí Rozhodčího orgánu zdravotní pojišťovny jako orgánu II. stupně nelze podat odvolání. Rozhodnutí nabývá právní moci dnem oznámení (doručení) plátci. Opožděné nebo nepřípustné odvolání Rozhodčí orgán rozhodnutím zamítne.

-  § 25 – porušení povinnosti zaměstnavatele oznamovat zdravotní pojišťovně identifikační údaje včetně jejich změny a nepodání (resp. opožděné podání) Přehledu o platbě pojistného zaměstnavatele

Dle ustanovení § 25 odst. 1 a 2 jsou zaměstnavatelé povinni při plnění své oznamovací povinnosti sdělit zdravotní pojišťovně obchodní název, právní formu právnické osoby, sídlo, identifikační číslo a číslo bankovního účtu, pokud z něj budou provádět platbu pojistného. Zaměstnavatelem může být samozřejmě i fyzická osoba. V tomto případě sděluje tato zdravotní pojišťovně rovněž své jméno a příjmení, rodné číslo a adresu trvalého bydliště. Zaměstnavatelé často zapomínají na povinnost oznámit do 8 dnů změnu shora uvedených údajů (např. změnu bankovního účtu, změnu sídla firmy) zdravotní pojišťovně, které odvádějí pojistné. Aktualizace údajů v informačních systémech zdravotních pojišťoven je důležitá pro validitu dat a bezproblémovou komunikaci. Dále jsou zaměstnavatelé povinni nahlásit zdravotní pojišťovně v téže osmidenní lhůtě ukončení své činnosti, zrušení organizace, nebo její vstup do likvidace.

Podávání Přehledů o platbě pojistného zaměstnavatele představuje pravidelnou každoměsíční povinnost hromadného plátce pojistného tehdy, pokud zaměstnává alespoň jednoho zaměstnance. Přehled předává zaměstnavatel za každý kalendářní měsíc nejpozději do 20. dne následujícího kalendářního měsíce každé zdravotní pojišťovně, jejichž pojištěnce zaměstnává. Tento Přehled obsahuje součet vyměřovacích základů zaměstnanců pojištěných u příslušné zdravotní pojišťovny, celkovou výši pojistného, vypočtenou jako součet pojistného jednotlivých zaměstnanců pojištěných u příslušné zdravotní pojišťovny a počet zaměstnanců, ke kterým se údaje vztahují.

-  § 28 věta druhá – používání tiskopisů VZP ČR

Všeobecná zdravotní pojišťovna České republiky vydává tiskopisy potřebné k hlášení údajů stanovených tímto zákonem. Tyto tiskopisy jsou plátci pojistného povinni používat.

Aby mohla zdravotní pojišťovna uložit za porušení některé z výše uvedených povinností pokutu, musí takto učinit v rámci právní úpravou stanovené subjektivní a objektivní lhůty. Pokud by zdravotní pojišťovna některou z těchto lhůt nedodržela, lze reálně očekávat námitku plátce v odvolání proti vydanému rozhodnutí, kterou by musel Rozhodčí orgán zdravotní pojišťovny akceptovat a podanému odvolání tak vyhovět.

Subjektivní lhůtou rozumíme lhůtu, která začíná běžet od okamžiku, kdy se daný subjekt dozvěděl o určité právní skutečnosti. Protikladem a zároveň součástí jednoty celého procesu je lhůta objektivní, která začíná běžet od okamžiku, kdy k určité právní skutečnosti došlo.

Při porušení povinností stanovených v § 22 odst. 3 písm. a) a b), § 24 odst. 2 a 3, § 25 a § 28 větě druhé (například nepodání Přehledu zaměstnavatelem či OSVČ nebo porušení povinností v souvislosti s prováděnou kontrolou) lze pokutu uložit do dvou let ode dne, kdy se příslušná zdravotní pojišťovna o nesplnění nebo porušení povinností dozvěděla, nejpozději však do pěti let ode dne, kdy k nesplnění nebo porušení povinnosti došlo.

K řešené problematice pokut doplňuji, že podle zákona č. 48/­1997 Sb. lze uložit pokutu:

-  OSVČ za porušení oznamovací povinnosti – do 10 000 Kč,

-  zaměstnavateli za porušení oznamovací povinnosti do 200 000 Kč a za nepodání kopie záznamu o pracovním úrazu do 100 000 Kč,

§ 26a

Úhrada odvedeného pojistného

Pokud se podle zvláštního předpisu³⁴⁾ uhrazuje vyplacená náhrada mzdy, mzdového vyrovnání, doplatek ke mzdě nebo jiná obdobná plnění, uhrazuje se zaměstnavateli pojistné, které je povinen z těchto plnění platit (§ 5); to platí obdobně i pro úhradu nákladů na vytvoření veřejně prospěšné práce³⁵⁾ a pro výplatu odměn a mezd, které provádí zaměstnavatel z finančních prostředků odborové organizace,³⁶⁾ pokud se v kolektivní smlouvě nestanoví jinak.

border-right:none;padding:9.0pt 0cm 0cm 0cm'>

komentář k § 26a

Zaměstnavateli se podle zvláštního předpisu (například podle zákona č. 1/1992 Sb., o mzdě, odměně za pracovní pohotovost a o průměrném výdělku) hradí pojistné, které je povinen platit z vyplacené náhrady mzdy, mzdového vyrovnání, doplatku ke mzdě nebo jiného obdobného plnění.

§ 26b

Počítání času

(1) Lhůta určená podle dní počíná dnem, který následuje po události, jež je rozhodující pro její počátek.

(2) Poslední den lhůty určené podle týdnů, měsíců nebo let připadá na den, který se pojmenováním nebo číslem shoduje se dnem, na který připadá událost, od níž lhůta počíná. Není-li takový den v měsíci, připadne poslední den lhůty na poslední den v měsíci.

(3) Připadne-li poslední den lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty nejblíže následující pracovní den.

border-right:none;padding:9.0pt 0cm 0cm 0cm'>

komentář k § 26b

Důležité

     Zákonné lhůty jsou závazné jak pro plátce pojistného, kterými jsou zaměstnavatelé, osoby samostatně výdělečně činné a osoby bez zdanitelných příjmů, tak pro občany – pojištěnce. V této souvislosti lze konstatovat, že z hlediska plnění oznamovací povinnosti rozlišujeme ve zdravotním pojištění v podstatě dvojí lhůtu, a sice:

–  osmidenní (dle § 10 zákona č. 48/­1997 Sb., ve znění pozdějších předpisů – nástup zaměstnance do zaměstnání a ukončení zaměstnání, změna zdravotní pojišťovny, skutečnosti rozhodné pro povinnost státu platit pojistné),

–  třicetidenní [dle § 12 písm. k) zákona č. 48/­1997 Sb. – oznámení změny jména, příjmení, trvalého pobytu nebo rodného čísla]. S účinností od 1. 4. 2012 platí, že pokud se pojištěnec v místě trvalého pobytu nezdržuje, je povinen oznámit zdravotní pojišťovně také adresu místa pobytu na území České republiky, kde se převážně zdržuje.

Zaměstnavatel musí nejpozději ve lhůtě do 8 dnů provést u příslušné zdravotní pojišťovny oznámení o nástupu zaměstnance do zaměstnání (zahájení práce) a ukončení zaměstnání ve smyslu ustanovení § 8 odst. 2 zákona č. 48/­1997 Sb., přičemž specificky se postupuje u dohod o pracovní činnosti a dohod o provedení práce. Další povinností zaměstnavatele je oznámit změnu zdravotní pojišťovny zaměstnancem, pokud zaměstnanec zaměstnavateli tuto skutečnost sdělil. Oznámení se provede odhlášením od placení pojistného u původní zdravotní pojišťovny a přihlášením k placení pojistného u zdravotní pojišťovny, kterou si zaměstnanec zvolil. Jestliže zaměstnavatel v důsledku neoznámení, popř. opožděného oznámení změny zdravotní pojišťovny zaměstnancem provádí odvody pojistného ve prospěch jiné zdravotní pojišťovny než té, u které je zaměstnanec aktuálně pojištěn, vyčíslí zdravotní pojišťovna, které mělo být pojistné správně odváděno, dlužné pojistné a vyměří penále. Požádal-li zaměstnavatel zdravotní pojišťovnu o prominutí vyměřeného penále a toto mu buď nebylo prominuto vůbec anebo bylo prominuto pouze částečně, může zaměstnavatel po zaměstnanci (a to i po bývalém zaměstnanci) úhradu tohoto penále uplatňovat.

Povinností zaměstnavatele je rovněž informovat zdravotní pojišťovnu o skutečnostech rozhodných pro vznik nebo zánik povinnosti státu platit za zaměstnance pojistné (např. přiznání nebo odejmutí důchodu, zahájení studia, nástup ženy na mateřskou dovolenou nebo osoby na rodičovskou dovolenou apod.) za předpokladu, že zaměstnanec svému zaměstnavateli tuto skutečnost sdělil. Tuto oznamovací povinnost má zaměstnavatel i v těch případech, kdy povinnost státu vznikla v době, kdy zaměstnanci poskytl pracovní volno bez náhrady příjmu, jsou-li mu tyto skutečnosti známy.

Osmidenní lhůta pro dodržování oznamovací povinnosti platí i za situace, kdy se český občan rozhodne vykonávat v jiné zemi výdělečnou činnost ve smyslu koordinačních nařízení Evropské unie [Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 883/­2004 včetně prováděcího nařízení č. 987/­2009]. To znamená, že od data, kdy začne být takto výdělečně činný ve státech Evropské unie, Evropského hospodářského prostoru (Norsko, Island, Lichtenštejnsko), ve Švýcarsku, nebo také ve Velké Británii a v Severním Irsku, se nejpozději do osmi odhlašuje z českého systému veřejného zdravotního pojištění.

Lhůta určená podle dní počíná dnem, který následuje po události, jež je rozhodující pro její počátek. Připadne-li poslední den lhůty na sobotu neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty nejblíže následující pracovní den. Tyto situace si na podmínky roku 2020 rozebereme na následujících příkladech.

border-right:none;padding:0cm 0cm 0cm 0cm'>

?  Příklad 1

Zaměstnavatel uzavřel se zaměstnancem pracovní smlouvu s nástupem do práce od 1. 7. Tento pracovněprávní vztah byl ukončen dohodou ke dni 31. 10.

Jedná se o lhůtu určenou podle dní a ta počíná běžet dnem, který následuje po události, jež je rozhodující pro její počátek. To znamená, že lhůta pro přihlášení začíná zaměstnavateli běžet dne 2. července. Oznámení o nástupu zaměstnance do zaměstnání (ke dni 1. 7.) je zaměstnavatel povinen provést u příslušné zdravotní pojišťovny nejpozději do 9. července 2020 prostřednictvím kódu „P“ na formuláři Hromadné oznámení zaměstnavatele. Odhlášení zaměstnance proběhne nejpozději dne 9. 11. 2020 (8. 11. je v neděli).

border-right:none;padding:0cm 0cm 0cm 0cm'>

?  Příklad 2

Zaměstnanec nastoupil na rodičovskou dovolenou dne 18. 5.

Od 1. 4. 2012 je stát plátcem pojistného za osoby (tedy nejenom za ženy) na rodičovské dovolené. Zaměstnavatel oznámí zdravotní pojišťovně do 26. 5. prostřednictvím formuláře Hromadné oznámení zaměstnavatele kódem „M“ skutečnost, že za tohoto zaměstnance je od data 18. 5. plátcem pojistného taktéž stát.

border-right:none;padding:0cm 0cm 0cm 0cm'>

?  Příklad 3

Zaměstnanec předložil zaměstnavateli doklad o přiznání invalidního důchodu pro invaliditu prvního stupně ke dni 10. září.

Zaměstnavatel je povinen oznámit zdravotní pojišťovně přiznání důchodu zaměstnanci za použití kódu „D“ ke dni 18. 9. Je obecně známou skutečností, že vyřízení některých dávek určitou dobu trvá, proto je zapotřebí mít každý takový případ na zřeteli a oznamovací povinnost splnit ihned poté, jakmile je příslušný doklad k dispozici.

Poznámka

Alternativně může zaměstnavatel postupovat ve věci podání informace o přiznání starobního důchodu. Zaměstnavatel se informaci o žádosti zaměstnance o starobní důchod dozví zpravidla tehdy, kdy je mu ČSSZ nebo žádajícím zaměstnancem předložen k vyplnění tiskopis Potvrzení zaměstnavatele podle § 83 zákona č. 582/­1991 Sb. V tomto tiskopise bývá uvedeno datum výplaty starobního důchodu, požadované zaměstnancem. Datum uvedené na tiskopise signalizuje, ke kterému datu je o přiznání výplaty důchodu žádáno, ovšem rozhodující je datum uvedené na důchodovém výměru. Pro účel splnění oznamovací povinnosti zaměstnavatelem je akceptovatelná i možnost získání data z tiskopisu ČSSZ. Pokud by byl následně důchod přiznán k jinému datu, podal by zaměstnavatel opravné hlášení. Například, kdyby zaměstnavatel oznámil přiznání důchodu kódem „D“ k datu 13. 5., přičemž by poté zjistil, že důchod byl přiznán až k 28. 5., použil by na jednom formuláři kód „H“ s datem 13. 5. a současně kód „D“ s datem 28. 5.

border-right:none;padding:0cm 0cm 0cm 0cm'>

?  Příklad 4

Zaměstnavatel uzavřel se zaměstnancem dohodu o provedení práce na období od 1. 8. (pracovat začal v pondělí dne 3. 8.) do 31. 8., kdy zaměstnanec naposledy pracoval v pátek dne 28. 8.

Zaměstnavatel přihlašuje zaměstnance u zdravotní pojišťovny ke dni, ve kterém poprvé po uzavření dohody o provedení práce začal vykonávat sjednanou práci a odhlašuje dnem, jímž uplynula doba, na kterou byla dohoda o provedení práce sjednána. Použije tedy kód „P“ s datem 3. 8., což oznámí zdravotní pojišťovně nejpozději 11. 8. Zaměstnance pak odhlašuje ke dni, jímž uplynula doba, na kterou byla dohoda sjednána, tj. k 31. 8., opět s dodržením osmidenní lhůty. Výše uvedené platí pouze v případě, kdy příjem na dohodu o provedení práce přesáhne v měsíci srpnu 10 000 Kč.

Pro přihlašování a odhlašování zaměstnanců platí analogické podmínky i u dohody o pracovní činnosti s přihlédnutím k „rozhodné částce“ 3 000 Kč.

border-right:none;padding:0cm 0cm 0cm 0cm'>

?  Příklad 5

Zaměstnanec ukončil pracovněprávní vztah ke dni 12. května, zaměstnavatelem byl řádně odhlášen od placení pojistného. Po tomto datu nenastoupil do žádného dalšího zaměstnání, nezačal podnikat, nebyl evidován u zdravotní pojišťovny jako „státní“ pojištěnec. Jak má tato osoba řešit svůj pojistný vztah po skončení zaměstnání?

Z hlediska právních předpisů platných ve zdravotním pojištění nevznikne žádný problém v měsíci květnu, kdy je jeho část kryta zaměstnáním. Ovšem již od měsíce června se musí tento pojištěnec sám starat o vyřešení své účasti v systému veřejného zdravotního pojištění. Jestliže v měsíci červnu nebude (třeba i jen jeden den) zaměstnán, nebude OSVČ anebo nebude zařazen u zdravotní pojišťovny v kategorii osob, za které platí pojistné stát, přihlásí se sám u zdravotní pojišťovny jako tzv. osoba bez zdanitelných příjmů, kdy musí:

–   nejpozději do 8. 6. vyplnit u zdravotní pojišťovny příslušný formulář (Přihláška a evidenční list pojištěnce) a 

–   nejpozději do 8. 7. zaplatit pojistné za měsíc červen ve výši 1 971 Kč.

border-right:none;padding:0cm 0cm 0cm 0cm'>

?  Příklad 6

Zaměstnanec začal při zaměstnání podnikat, samostatná výdělečná činnost je vedlejším zdrojem jeho příjmů. Živnostenské oprávnění bylo vystaveno dne 10. července, zaměstnanec však fakticky začal vykonávat samostatnou výdělečnou činnost až dne 18. srpna, kdy vystavil první objednávku.

Z hlediska zahájení samostatné výdělečné činnosti nemusí být tímto dnem již pouhé získání živnostenského oprávnění, ale dnem zahájení samostatné výdělečné činnosti je první úkon s cílem „mít příjem“. V tomto případě je posledním dnem ke splnění oznamovací povinnosti datum 26. srpna. Podotýkám, že u osob podnikajících na základě živnostenského oprávnění lze splnit oznamovací povinnost (zahájení nebo ukončení samostatné výdělečné činnosti) i prostřednictvím Centrálních registračních míst, zřízených při obecních živnostenských úřadech, a to vyplněním tiskopisu nazvaného Jednotný registrační formulář.

border-right:none;padding:0cm 0cm 0cm 0cm'>

?  Příklad 7

Pojistné hrazené zaměstnavatelem za zaměstnance je za příslušný kalendářní měsíc splatné nejpozději 20. dne následujícího kalendářního měsíce.

Pojistné za měsíc srpen 2020 je splatné nejpozději dne 21. 9., protože datum 20. 9. připadá na neděli. Dnem úhrady pojistného je připsání platby na účet poskytovatele platebních služeb zdravotní pojišťovny nebo úhrada v hotovosti na pokladně zdravotní pojišťovny. Obdobně platí termín 21. 9. pro podání formuláře „Přehled o platbě pojistného zaměstnavatele“ za měsíc srpen.

border-right:none;padding:0cm 0cm 0cm 0cm'>

?  Příklad 8

Právo předepsat dlužné pojistné se promlčuje za 10 let ode dne splatnosti.

V souladu s ustanovením § 16 zákona č. 592/­1992 Sb. má zdravotní pojišťovna 10 let na předepsání pohledávek, takže například její právo předepsat dlužné pojistné za měsíc červenec 2020, splatné dne 20. 8., se promlčuje až dnem 20. srpna 2030.

§ 26c

Odepsání dluhu

(1) Dlužné pojistné, penále a pokuty a přirážky k po­jist­nému může příslušná zdravotní pojišťovna odepsat, je-li tento dluh zcela nedobytný. Za nedobytný se považuje takový dluh na pojistném a penále, který byl bezvýsledně vymáhán na plátci pojistného i na jiných osobách, na nichž tento dluh mohl být vymáhán, nebo nevedlo-li by vymáhání tohoto dluhu zřejmě k výsledku nebo je-li pravděpodobné, že by náklady vymáhání tohoto dluhu přesáhly jeho výtěžek. Za nedobytný se považuje též dluh na pojistném a penále u zaměstnavatele, u něhož došlo k výmazu z ob­chod­ního rejstříku, popřípadě z jiného zákonem určeného rejstříku nebo stanovené evidence u příslušného orgánu v České republice, pokud dluh nepřešel na jeho právního nástupce, a dále dluh na pojistném a penále u fyzické osoby, která zemřela, pokud dluh nepřešel na dědice této ­osoby.

(2) O odpisu pro nedobytnost se plátce pojistného, popřípadě i jiná osoba, která je povinna dluh na pojistném a penále zaplatit, nevyrozumívá; dluh na pojistném a penále trvá dále, dokud nedojde k promlčení práva vymáhat tento dluh.

border-right:none;padding:9.0pt 0cm 0cm 0cm'>

komentář k § 26c

Nedobytnost pohledávky je ve zdravotním pojištění relevantním důvodem k jejímu odepsání. Pokud nastane u zdravotní pojišťovny v rámci vymáhacího řízení situace, kdy je její pohledávka nedobytná, může zdravotní pojišťovna u plátce evidované dlužné pojistné, penále, pokutu nebo přirážku k pojistnému odepsat. Za nedobytný se považuje takový dluh na pojistném a penále, který byl bezvýsledně vymáhán na plátci pojistného i na jiných osobách, nebo pokud by z vymáhání tohoto dluhu bylo patrné, že by náklady na jeho vymáhání přesáhly očekávaný výtěžek. Za nedobytný se považuje například i dluh na pojistném a penále u fyzické osoby, která zemřela, pokud dluh nepřešel na dědice. O odpisu pro nedobytnost není plátce pojistného informován a dluh na pojistném a penále nadále trvá do té doby, dokud nedojde k promlčení práva tento dluh vymáhat.

§ 26d

Doručování písemností

(1) Skutečnosti významné pro plnění povinností plátce po­jistného oznamuje zdravotní pojišťovna plátci pojistného zpravidla doručením úřední písemnosti prostřednictvím držitele poštovní licence nebo svými zaměstnanci.

(2) Skutečnosti, s nimiž tento zákon spojuje právní důsledky k tíži plátce pojistného, a skutečnosti, o nichž tak stanoví zdra­votní pojišťovna, se plátci pojistného oznamují doručením úřední písemnosti do vlastních rukou.

(3) Nebyl-li adresát písemnosti, která má být doručena do vlastních rukou, zastižen, ačkoliv se v místě doručování zdržuje, uloží ten, kdo písemnost doručuje, písemnost v místně příslušné provozovně držitele poštovní licence nebo u místně příslušné organizační jednotky zdravotní pojišťovny, jejíž písemnost má být doručena, a adresáta o tom vhodným způsobem vyrozumí. Nevyzvedne-li si adresát písemnost do patnácti dnů od uložení, považuje se poslední den této lhůty za den doručení, i když se adresát o uložení nedozvěděl.

(4) Odepře-li adresát bezdůvodně písemnost přijmout, je doručena dnem, kdy bylo její přijetí odepřeno; na to musí ten, kdo zásilku doručuje, adresáta upozornit.

(5) Písemnosti určené právnickým osobám se do­ručují pracovníkům oprávněným za tyto osoby přijímat písemnosti. Není-li jich, doručuje se písemnost, která je určena do vlastních rukou, tomu, kdo je oprávněn za právnickou osobu jednat, ostatní písemnosti kterémukoliv jejímu pracovníku, který písemnost přijme. Stejně se postupuje, ustanovil-li si adresát písemnosti u držitele poštovní licence osobu k přijímání docházejících zásilek.

(6) Není-li zdravotní pojišťovně znám pobyt nebo sídlo plátce pojistného nebo nezdržuje-li se plátce pojistného v místě svého pobytu nebo sídla anebo na adrese pro doručování, které oznámil zdravotní pojišťovně, doručí se písemnost veřejnou vy­hláškou. Doručení veřejnou vyhláškou provede zdravotní pojišťovna tak, že vyvěsí po dobu patnácti dnů způsobem v místě obvyklým oznámení o místě uložení písemnosti s jejím přesným označením. Oznámení se rovněž vyvěsí v sídle místně příslušné organizační jednotky zdravotní pojišťovny, která písemnost doručuje. Poslední den lhůty podle věty první se považuje za den doručení.

border-right:none;padding:9.0pt 0cm 0cm 0cm'>

komentář k § 26d

Při doručování písemností ve zdravotním pojištění je důležité, zda je doručováno v rámci správního řízení nebo mimo správní řízení. Je-li doručováno ve správním řízení, pak postupuje zdravotní pojišťovna podle ustanovení zákona č. 500/­2004 Sb., ve znění pozdějších předpisů (správní řád). Vyhotovené písemnosti doručuje zdravotní pojišťovna zpravidla prostřednictvím provozovatele poštovních služeb. Doručuje-li zdravotní pojišťovna písemnost prostřednictvím svých pracovníků nebo je-li v zákonem stanovených případech doručováno prostřednictvím Policie ČR či obecního úřadu, musí být doručení provedeno tím způsobem, jako by doručoval provozovatel poštovních služeb. K tomuto účelu se používají obálky, dodejky nebo jiné pomůcky.

Doručování na ohlašovnu

Ze zákona č. 133/­2000 Sb., o evidenci obyvatel, ve znění pozdějších předpisů, mj. vyplývá, že žádný občan České republiky nemůže být bez trvalého pobytu. Pokud je údaj o místě trvalého pobytu zrušen, například proto, že byl objekt, na jehož adrese je občan hlášen k trvalému pobytu, odstraněn nebo zanikl nebo je podle zvláštních právních předpisů nezpůsobilý k užívání za účelem bydlení, je místem pobytu sídlo ohlašovny, v jejímž územním obvodu byl občanovi trvalý pobyt úředně zrušen.

Písemnost lze účastníku řízení buď doručit, nebo ji uložit pro následné vyzvednutí.

border-right:none;padding:0cm 0cm 0cm 0cm'>

§  Z judikatury

Nejvyššího správního soudu vyplývají čtyři základní předpoklady pro uložení písemnosti, kterými jsou:

–   známá adresa pro doručování (adresa trvalého pobytu),

–   občan má na této adrese domovní schránku nebo jiné vhodné místo,

–   v této schránce nebo na tomto místě je zanechána výzva k vyzvednutí písemnosti s poučením, kde a kdy si může občan zásilku vyzvednout, včetně poučení o následcích jejího nevyzvednutí

–   písemnost je doručena u doručujícího orgánu a připravena k vyzvednutí.

Ze zákona také nevyplývá povinnost ohlašoven přebírat a ukládat písemnosti nebo výzvy o jejich uložení, neboť zejména u velkých měst by tato praxe byla spojena s neúměrnou pracností.

-

Zjišťování místa pobytu

Nicméně, v souvislosti s doručováním je nadále povinností správních orgánů a soudů vyčerpat všechny dostupné možnosti ke zjištění místa pobytu účastníka řízení. Pokud se písemnost od doručovatele vrátí zpět s oznámením, že adresát je „na uvedené adrese neznámý“, nestačí, když se účastníku řízení ustanoví opatrovník pro doručování [§ 32 odst. 2 písm. d) správního řádu], nebo se písemnost doručí veřejnou vyhláškou, aniž by správní orgán učinil veškeré možné kroky ke zjištění místa pobytu účastníka, například ověřením v informačním systému evidence obyvatel nebo ve vlastních evidencích.

Součinnost účastníka řízení

Ve prospěch doručujícího správního orgánu a k tíži účastníka řízení lze posoudit skutečnost, kdy účastník řízení nesdělí správnímu orgánu adresu pro doručování, přestože musel předpokládat, že proti němu bude vedeno řízení pro porušení stanovené povinnosti. Potížím s doručováním může účastník řízení aktivně předejít například tím způsobem, že si zřídí datovou schránku nebo požádá o zaznamenání adresy pro doručování písemností do informačního systému evidence obyvatel.

Doručování na elektronickou adresu

Doručovat na elektronickou adresu lze pouze tehdy, pokud o tuto formu doručování adresát (plátce pojistného) požádá. Při doručování na elektronickou adresu platí, že písemnost je doručena v okamžiku, kdy převzetí písemnosti potvrdí adresát zprávou, opatřenou jeho zaručeným elektronickým podpisem. Nepotvrdí-li adresát převzetí písemnosti nejpozději následující pracovní den po odeslání zprávy a zpráva se nevrátila jako nedoručitelná, doručí správní orgán (zdravotní pojišťovna) písemnost, jako by adresát o doručení na elektronickou adresu nepožádal. Pokud se zpráva vrátila jako nedoručitelná, učiní správní orgán neprodleně další pokus o její doručení. Bude-li i další pokus o doručení neúspěšný, doručí správní orgán písemnost, jako by adresát o doručení na elektronickou adresu nepožádal.

Způsoby doručování

Zdravotní pojišťovny doručují písemnosti zpravidla prostřednictvím České pošty na adresu trvalého bydliště nebo sídla účastníka řízení za předpokladu, že účastník řízení písemně nebo ústně do protokolu neuvede jinou adresu pro doručování.

Doručovat písemnosti lze:

– do vlastních rukou (obálky s červeným nebo modrým pruhem),

– veřejnou vyhláškou,

– do datové schránky,

– doporučeně,

– běžnou zásilkou.

V následujícím komentáři se podrobněji zmíním o prvních třech způsobech doručování.

Doručování do vlastních rukou

Do vlastních rukou doručují zdravotní pojišťovny zejména rozhodnutí (usnesení, platební výměry, rozhodnutí). Písemnosti, doručované do vlastních rukou, mohou být na základě žádosti adresáta doručeny jiným způsobem (doporučeně, běžnou zásilkou) – v tomto případě platí tzv. fikce doručení, což znamená, že písemnost je doručena třetím dnem ode dne, kdy byla odeslána.

Obálku s červeným pruhem vydá Česká pošta pouze adresátovi. Obálka s modrým pruhem se použije při doručování jak adresátovi, tak tomu, koho adresát k přijetí písemnosti písemně zmocnil plnou mocí.

Doručování fyzické resp. právnické osobě

Fyzické osobě se písemnost doručuje na adresu pro doručování, kterou plátce sdělil správnímu orgánu pro účely vedení správního řízení. Není-li taková adresa, doručuje se na adresu evidovanou v informačním systému evidence obyvatel. Pokud ani taková adresa není, doručuje se na adresu trvalého pobytu a ve věcech podnikání pak do místa podnikání.

Právnické osobě se písemnost doručuje nejprve na adresu pro doručování, kterou plátce sdělil správnímu orgánu pro účely vedení správního řízení a poté na adresu sídla plátce. U zahraniční právnické osoby se doručuje na adresu sídla její organizační složky, zřízené v České republice, týká-li se písemnost činnosti této organizační složky.

Doručování veřejnou vyhláškou

V případě doručování veřejnou vyhláškou pak platí ve zdravotním pojištění speciální právní úprava dle ustanovení § 53b zákona č. 48/­1997 Sb., která má v tomto případě přednost před právní úpravou, obsaženou ve správním řádu.

Zdravotní pojišťovna použije doručení veřejnou vyhláškou v případě, kdy jí není znám pobyt nebo sídlo účastníka řízení, nebo v případě, že se účastník řízení nezdržuje na místě svého pobytu, sídla nebo adrese pro doručování, které pojišťovně oznámil.

Doručení veřejnou vyhláškou provede zdravotní pojišťovna tak, že vyvěsí ve svém sídle po dobu patnácti dnů způsobem v místě obvyklým oznámení o místě uložení písemnosti s jejím přesným označením; oznámení se rovněž vyvěsí v sídle místně příslušné organizační jednotky zdravotní pojišťovny, která písemnost doručuje. Poslední den lhůty podle věty první se považuje za den doručení.

Datová schránka

Má-li subjekt (právnická nebo fyzická osoba) zřízenu a zpřístupněnu datovou schránku, doručuje zdravotní pojišťovna primárně do této datové schránky, neboť je to jako orgánu veřejné moci její povinností. Písemnost je adresátovi doručena okamžikem, kdy se do datové schránky přihlásí. Nedojde-li k přihlášení do datové schránky ve lhůtě 10 dnů ode dne dodání datové zprávy do datové schránky, považuje se dokument za fiktivně doručený posledním dnem této lhůty.

Nevyzvednutí písemnosti

Pokud nebyl adresát při doručení písemnosti do vlastních rukou zastižen, uloží se písemnost na dobu 10 dnů na poště. Jestliže si adresát na základě výzvy uloženou písemnost nevyzvedne ve lhůtě 10 dnů od dne uložení, písemnost se považuje za doručenou posledním dnem této lhůty, tzv. fikce doručení. Pokud poslední den této lhůty připadne na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty nejbližší pracovní den. Jestliže adresát prokáže, že byl v místě doručení dočasně nepřítomen, nebo že převzetí písemnosti bránily jiné vážné důvody, které nemohl ovlivnit, může do 15 dnů ode dne, kdy pominula překážka pro vyzvednutí, požádat o neplatnost doručení.

Odmítnutí převzetí písemnosti

Pokud adresát písemnost odmítne převzít, resp. neposkytne součinnost nezbytnou k jejímu řádnému doručení (přičemž zdravotní pojišťovna současně plátci předá Poučení o právních důsledcích tohoto počínání), považuje se písemnost za fiktivně doručenou dnem, kdy k neúspěšnému pokusu o doručení došlo.

Doručování do ciziny

Adresátům, kteří se zdržují v cizině nebo jejichž sídlo nebo pobyt, popř. jiná adresa pro doručování je v cizině, lze doručit prostřednictvím provozovatele poštovních služeb nebo prostřednictvím příslušného orgánu státní správy pověřeného k doručování písemností do ciziny. Pokud není doručení do ciziny možné, ustanoví zdravotní pojišťovna adresátovi zdržujícímu se v zahraničí opatrovníka.

Úřední deska

Zdravotní pojišťovna je povinna zřídit úřední desku, která musí být nepřetržitě přístupná veřejnosti. Úřední deska se nesmí nacházet uvnitř budov či areálů, pokud nejsou celodenně přístupné. Obsah úřední desky se zveřejňuje i způsobem umožňujícím dálkový přístup.

§ 26e

Poskytování informací plátcům
pojistného

Příslušná zdravotní pojišťovna je povinna vydat na žádost plátce pojistného potvrzení o stavu jeho závazků týkajících se pojistného, penále, pokuty a přirážky k po­jistnému. Má-li plátce pojistného dluh, uvede se v tomto potvrzení výše tohoto dluhu a údaj o dluhu na pojistném včetně záloh, dluhu na penále, dluhu na pokutě a dluhu na přirážce k pojistnému; zvlášť se přitom uvede výše zůstatku dluhu, pokud zdravotní pojišťovna povolila jeho placení ve splátkách.

border-right:none;padding:9.0pt 0cm 0cm 0cm'>

komentář k § 26e

Zaměstnavatelé, ať již právnické nebo fyzické osoby, případně i pojištěnci sami, potřebují v konkrétních případech potvrzení o skutečnosti, že aktuálně nemají vůči zdravotní pojišťovně splatné závazky. Patřičný doklad vyžadují například zadavatelé veřejných obchodních soutěží, peněžní ústavy od žadatelů o poskytnutí bankovního úvěru, úřady práce od zaměstnavatelů, kterým hodlají poskytnout finanční příspěvek na zaměstnání občana evidovaného u Úřadu práce apod. Na základě těchto skutečností se tedy zaměstnavatelé i občané obracejí i na zdravotní pojišťovnu s požadavkem na vystavení potvrzení o bezdlužnosti.

V takových případech zdravotní pojišťovny primárně porovnávají evidované pohledávky (předpisy) s platbami, v případě pochybností může být u plátce provedena i kontrola. Je však také pravdou, že pokud má plátce vážný zájem na vystavení příslušného potvrzení, pak zpravidla veškeré splatné závazky zdravotní pojišťovně ve svém vlastním zájmu neprodleně uhradí.

Podle zákona č. 137/­2006 Sb., o veřejných zakázkách, ve znění pozdějších předpisů, je jedním ze základních kvalifikačních předpokladů, specifikovaných v § 53 odst. 1 písm. g) skutečnost, že příslušný subjekt (dodavatel) nemá nedoplatek na pojistném a na penále na veřejné zdravotní pojištění, a to jak v České republice, tak případně v zemi sídla, místa podnikání či bydliště. Na základě podané žádosti pak v tomto duchu vystaví příslušná zdravotní pojišťovna potvrzení o bezdlužnosti. Pokud má plátce vůči zdravotní pojišťovně splatný závazek, řešený třeba i formou splátkového kalendáře, pak musí být v jeho vlastním zájmu dluh urychleně doplatit. S ohledem na posuzování bezdlužnosti lze v této konkrétní situaci dovodit, že pokud byl zaměstnavateli povolen splátkový kalendář, nelze subjekt z pohledu zákona o veřejných zakázkách považovat za bezdlužný.

Při vystavování potvrzení o bezdlužnosti je pro zaměstnavatele ideální situace, kdy nemá žádný dluh na pojistném nebo na příslušenství, případně je v (malém) přeplatku na pojistném eventuálně na penále. Jestli naopak dluží, pak je příslušná zdravotní pojišťovna je povinna vydat na žádost plátce pojistného potvrzení o stavu jeho závazků týkajících se pojistného, penále, pokuty a přirážky k pojistnému.

V případně existence dluhů vůči zdravotní pojišťovně postačí některé instituci sdělení, že dlužné pojistné je spláceno ve splátkách, přičemž jsou běžné platby pojistného řádně placeny, nebo na vyměřené penále je podána žádost o jeho prominutí a o této žádosti nebylo dosud rozhodnuto. Pokud je však kategoricky požadována aktuální neexistence dluhů, pak musí zaměstnavatel urychleně doplatit případné splátky a evidované penále s tím, že bude-li vyměřené penále na základě podané žádosti o odstranění tvrdosti v plné výši nebo částečně prominuto, pak bude příslušná (tj. prominutá) výše penále zaměstnavateli buď standardně vrácena, nebo může být s jeho souhlasem použita na úhradu pojistného na určité období dopředu.

Splátky ve zdravotním pojištění

Základní a prvořadou povinností všech plátců pojistného ve zdravotním pojištění je řádné placení pojistného (záloh na pojistné), to znamená platit pojistné včas, ve správné výši, na správný účet a pod správným variabilním symbolem. Nicméně může nastat situace, kdy plátce z nejrůznějších důvodů není schopen dostát své zákonné povinnosti a dostane se do prodlení s platbami pojistného či záloh na pojistné. V takovém případě se může obrátit na příslušnou zdravotní pojišťovnu se žádostí o řešení své finanční situace formou splátkového kalendáře.

Zdravotní pojišťovny sjednávají s dlužníky splácení evidovaných pohledávek formou splátkových kalendářů. Základním smyslem tohoto úředního postupu je především umožnit plátci určitou konsolidaci jeho vnitřní hospodářské situace s tím záměrem, že se prostředky do příslušného systému (byť opožděně) dostanou. Z pohledu jak věřitele (zdravotní pojišťovny), tak dlužníka, je smysl tohoto postupu naplněn v případě, kdy plátce dojednaný harmonogram splátek dodrží.

Racionálním důvodem pro splátky dluhu mohou být například závažná (a odůvodněná) osobní či firemní situace, druhotná platební neschopnost apod., přičemž se přihlíží i k tomu, zda se jedná o první případ splátek. V případě opakované žádosti o splátky se bere v úvahu platební morálka minulého období, především pak dodržení/nedodržení dříve sjednaných splátkových kalendářů. Naopak pádným důvodem pro nevyhovění žádosti o splátky mohou být zejména negativní zkušenosti z předcházejících let.

V právní úpravě zdravotního pojištění není stanoveno období, na které lze splátky (nejdéle) sjednat, pro tento účel mohou mít jednotlivé zdravotní pojišťovny stanoveny interní postupy.

Pokud plátce neplní podmínky splátek, má zdravotní pojišťovna právo odstoupit od sjednané dohody, vždy však záleží na konkrétně dohodnutých náležitostech, neboť každá ze zdravotních pojišťoven může mít „svoji“ podobu splátkového kalendáře.

Může nastat situace, kdy má plátce vůči zdravotní pojišťovně současně více dluhů. V takovém případě se vychází z ustanovení § 15 odst. 2 zákona č. 592/­1992 Sb., podle kterého je pořadí splácení jednotlivých závazků následující:

– pokuty,

– přirážka k pojistnému,

– nejstarší nedoplatky pojistného,

– běžné platby pojistného,

– penále.

Pokud plátce toto pořadí nedodrží, je zdravotní pojišťovna oprávněna použít platbu ve stanoveném pořadí, tuto skutečnost však musí plátci oznámit.

Na sjednání (povolení) splátkového kalendáře není právní nárok, to znamená, že zdravotní pojišťovny primárně zkoumají, zda vůbec dají souhlas k uzavření tohoto dvoustranného právního aktu.

Při povolení splátek musí plátce:

a) platit „běžné“ pojistné (u OSVČ zálohy na pojistné) včas a ve správné výši

b) platit jednotlivé splátky dluhu ve správné výši a ve stanovených termínech

c) hradit jednotlivé částky dluhu odděleně od plateb pojistného s příslušnou identifikací

Pokud dojde k porušení některé z dohodnutých podmínek, má zdravotní pojišťovna právo od smlouvy odstoupit resp. tuto zrušit, včetně následného uplatňování evidovaných pohledávek.

Jednotlivé zdravotní pojišťovny mají odlišnou organizační strukturu a žádost o splátky se zpravidla podává té organizační složce, u které je plátce pojistného registrován, resp. která dluh předepsala.

Pokud bylo plátci pojistného povoleno placení dluhu na pojistném a penále ve splátkách, pak – na rozdíl od sociálního pojištění – se u splátkovaného dluhu na pojistném nesnižuje sazba penále a nadále činí 0,05 % z dlužné částky za každý den prodlení. To znamená, že výše penále se odvíjí od aktuální částky dluhu na pojistném. Pokud by plátce například řádně splácel jednotlivé částky dlužného pojistného, ale nehradil by běžné měsíční úhrady nebo by tyto platil opožděně, vznikalo by další penále.

§ 27

Centrální registr pojištěnců

(1) Všeobecná zdravotní pojišťovna České republiky vede registr všech pojištěnců veřejného zdravotního pojištění (dále jen „centrální registr pojištěnců”) a spravuje jej (dále jen „správce centrálního registru pojištěnců”). Centrální registr pojištěnců obsahuje tyto údaje o pojištěncích: rodné číslo, případně jiné číslo pojištěnce, jméno, příjmení, popřípadě rodné příjmení, adresu pobytu, datum vzniku a zániku pojistného vztahu u příslušné zdravotní pojišťovny; u pojištěnců, za které je plátcem pojistného stát, časové období, v němž je plátcem pojistného stát, označení skupiny pojištěnců, datum odhlášení se ze zdravotního pojištění a přihlá­šení se do zdravotního pojištění v České republice podle zvláštního právního předpisu,^27d) nestanoví-li tento zákon jinak. Vojenská zdravotní pojišťovna sděluje potřebné údaje k vedení centrálního registru pojištěnců o všech svých pojištěncích se zřetelem na způsob vedení centrálního registru pojištěnců veřejného zdravotního pojištění a s ohledem na potřebu ochrany utajovaných informací. V případě fúze sloučením Vojenské zdravotní pojišťovny s jinou zdravotní pojišťovnou podle zvláštního právního předpi­su²⁴⁾, při které Vojenská zdravotní pojišťovna zanikne, přecházejí práva a povinnosti stanovené tímto zákonem Vojenské zdravotní pojišťovně na nástupnickou zdravotní pojišťovnu.

(2) Státní orgány a právnické osoby, které z úřední povinnosti anebo vzhledem k předmětu své činnosti vedou evidenci osob, jsou povinny na výzvu správce centrálního registru pojištěnců a ve lhůtách tímto správcem stanovených sdělovat správci údaje potřebné pro vedení centrálního registru pojištěnců. Tyto údaje se poskytují bezplatně.

(3) Správce centrálního registru pojištěnců poskytuje údaje o změnách v registru, týkající se počtu pojištěnců, za které je plátcem pojistného stát, vždy ke 12. dni v měsíci dalším zdravotním pojišťovnám, zřízeným podle zvláštního zákona²⁸⁾.

(4) Správce centrálního registru pojištěnců poskytuje informace o účasti pojištěnců na veřejném zdravotním pojištění a příslušnosti pojištěnce ke zdravotní pojišťovně poskytovatelům zdravotních služeb.

(5) Na úhradě nákladů za vedení centrálního registru pojištěnců a za správu zvláštního účtu pro přerozdělování se podílejí další zdravotní pojišťovny²⁸⁾ podle počtu svých pojištěnců. Úhradu těchto nákladů je správce centrálního registru pojištěnců povinen vést odděleně od ostatních nákladů.

border-right:none;padding:9.0pt 0cm 0cm 0cm'>

komentář k § 27

Podle zákona o veřejném zdravotním pojištění je každá zdravotní pojišťovna uživatelem údajů vedených v základním registru obyvatel a v registru rodných čísel. Může je využívat jen v rozsahu nezbytném pro výkon její působnosti.

VZP ČR je pověřena vedením registru všech pojištěnců veřejného zdravotního pojištění v republice, tedy nejen svých, ale i těch, kteří jsou registrováni u ostatních českých zdravotních pojišťoven. Má tedy k dispozici tyto údaje: rodné číslo, případně jiné číslo pojištěnce, jméno, příjmení, popřípadě rodné příjmení, adresu pobytu, datum vzniku a zániku pojistného vztahu u příslušné zdravotní pojišťovny; u pojištěnců, za které je plátcem pojistného stát, časové období, v němž je plátcem pojistného stát, označení skupiny pojištěnců, datum odhlášení se ze zdravotního pojištění a přihlášení se do zdravotního pojištění v České republice. 

Na výzvu správce centrálního registru pojištěnců jsou státní orgány a právnické osoby vedoucí evidenci osob povinny bezplatně sdělovat správci ve stanovených lhůtách údaje potřebné pro vedení centrálního registru pojištěnců.

Na úhradě nákladů za vedení registru pojištěnců se podílejí jednotlivé zdravotní pojišťovny poměrně podle počtu svých pojištěnců.

§ 27a

(1) Ministerstvo vnitra nebo Policie České republiky posky­tuje správci centrálního registru pojištěnců pro účely vedení tohoto registru

a)  referenční údaje ze základního registru obyvatel,

b)  údaje z agendového informačního systému evidence oby­vatel,

c)  údaje z agendového informačního systému cizinců,

d)  údaje z registru rodných čísel o fyzických osobách, kterým bylo přiděleno rodné číslo, avšak nejsou vedeny v informač­ních systémech uvedených v pís­me­nech b) a c).

(2) Poskytovanými údaji podle odstavce 1 písm. a) jsou

a)  příjmení,

b)  jméno, popřípadě jména,

c)  adresa místa pobytu,

d)  datum narození,

e)  datum, místo a okres úmrtí; jde-li o úmrtí subjektu údajů mimo území České republiky, datum úmrtí, místo a stát, na jehož území k úmrtí došlo; je-li vydáno rozhodnutí soudu o prohlá­šení za mrtvého, den, který je v rozhodnutí uveden jako den smrti nebo den, který subjekt údajů prohlášený za mrtvého nepřežil, a datum nabytí právní moci tohoto rozhod­nutí,

f)  státní občanství, popřípadě více státních občanství.

(3) Poskytovanými údaji podle odstavce 1 písm. b) jsou

a)  jméno, popřípadě jména, příjmení, popřípadě jejich změna,

b)  rodné příjmení,

c)  datum narození,

d)  rodné číslo,

e)  adresa místa trvalého pobytu,

f)  státní občanství,

g)  počátek trvalého pobytu, popřípadě datum zrušení údaje o místu trvalého pobytu nebo datum ukončení trvalého pobytu na území České republiky,

h)  rodné číslo matky; pokud nebylo rodné číslo přiděleno, poskytuje se jméno, popřípadě jména, příjmení a datum narození matky,

i)  datum úmrtí nebo den, který byl v rozhodnutí soudu o pro­hlášení za mrtvého uveden jako den smrti nebo den, který subjekt údajů prohlášený za mrtvého nepřežil.

(4) Poskytovanými údaji podle odstavce 1 písm. c) jsou

a)  jméno, popřípadě jména, příjmení, popřípadě jejich změna,

b)  rodné příjmení,

c)  datum narození,

d)  rodné číslo,

e)  státní občanství,

f)  druh a adresa místa pobytu,

g)  platnost oprávnění k pobytu,

h)  počátek pobytu, popřípadě datum zrušení údaje o pobytu,

i)  správní nebo soudní vyhoštění a doba, po kterou není umožněn vstup na území České republiky,

j)  jméno, popřípadě jména, příjmení matky nebo otce a jejich rodné číslo; nebylo-li rodné číslo přiděleno, poskytuje se jméno, popřípadě jména, příjmení a datum narození,

k)  datum úmrtí nebo den, který byl v rozhodnutí soudu o pro­hlášení za mrtvého uveden jako den smrti nebo den, který subjekt údajů prohlášený za mrtvého nepřežil.

(5) Poskytovanými údaji podle odstavce 1 písm. d) jsou

a)  jméno, popřípadě jména, příjmení, rodné příjmení,

b)  datum narození,

c)  rodné číslo.

(6) Údaje, které jsou vedeny jako referenční údaje v zá­kladním registru obyvatel, se využijí z agendového informačního systému evidence obyvatel nebo agendového informačního sys­tému cizinců, pouze pokud jsou ve tvaru předcházejícím současný stav.

(7) Z poskytovaných údajů lze v konkrétním případě použít vždy jen takové údaje, které jsou nezbytné ke splnění daného úkolu.

(8) Správce centrálního registru pojištěnců poskytuje podle § 27 odst. 1 Minis­terstvu vnitra na jeho žádost podklady potřebné k ově­řo­vá­ní pravdivosti a přes­nosti údajů vedených v in­for­mač­ním systému evidence obyvatel a registru rodných čísel v rozsahu údajů uvedených v odstavci 3; tyto podklady jsou poskytovány v listinné podobě nejpozději do 5 pracovních dnů od doručení žádosti.

border-right:none;padding:9.0pt 0cm 0cm 0cm'>

komentář k § 27a

Ministerstvo vnitra nebo Policie České republiky poskytují VZP ČR jako správci centrálního registru pojištěnců pro účely vedení registru pojištěnců veřejného zdravotního pojištění údaje o státních občanech České republiky, jakož i o cizincích. Z poskytovaných údajů se použijí takové údaje, které jsou nezbytné ke splnění daného úkolu. Naopak VZP ČR poskytuje Ministerstvu vnitra podklady potřebné k ověřování pravdivosti a přesnosti údajů uvedených v informačním systému evidence obyvatel a registru rodných čísel.

§ 27b

Zvláštní postupy k utajení a zajištění
bezpečnosti osob

(1) Pro účely utajení zpravodajských služeb, Policie České republiky a Generální inspekce bezpečnostních sborů a zajištění bezpečnosti jejich příslušníků lze použít zvláštní postupy k utajení a zajištění bezpečnosti při činnostech uvedených v § 1 tohoto zákona.

(2) Zvláštní postupy podle odstavce 1 mohou použít

a)  příslušníci

1. zpravodajské služby České republiky,

2. Policie České republiky,

3. Generální inspekce bezpečnostních sborů,

4. Hasičského záchranného sboru České republiky,

b)  zpravodajské služby České republiky, Policie České republiky, Generální inspekce bezpečnostních sborů a Hasičský záchranný sbor České republiky a

c)  subjekty podílející se na provádění veřejného zdravotního pojištění.

(3) O zvláštních postupech podle odstavce 1 rozhoduje vláda.

border-right:none;padding:9.0pt 0cm 0cm 0cm'>

komentář k § 27b

Toto ustanovení specifikuje zvláštní postupy k utajení a zajištění bezpečnosti konkrétně vyjmenovaných úřadů a orgánů a jejich příslušníků. Tyto zvláštní postupy se týkají i subjektů podílejících se na provádění veřejného zdravotního pojištění. Rozhodnutí o použití zvláštních postupů je v kompetenci vlády.

§ 28

Tiskopisy

Všeobecná zdravotní pojišťovna České republiky vydává tiskopisy potřebné k hlášení údajů stanovených tímto zákonem. Tyto tiskopisy jsou plátci pojistného povinni používat. Tiskopisy, které v případech stanovených tímto zákonem (§ 24 odst. 4) používají osoby samostatně výdě­lečně činné vůči živnostenským úřadům, se vydávají po projednání se Všeobecnou zdravotní pojišťovnou České republiky.

border-right:none;padding:9.0pt 0cm 0cm 0cm'>

komentář k § 28

Povinností plátců pojistného je používat tiskopisy Všeobecné zdravotní pojišťovny ČR, kdy se u zaměstnavatelů zejména jedná o tyto:

– Přihláška a evidenční list zaměstnavatele,

– Hromadné oznámení zaměstnavatele,

– Přehled o platbě pojistného zaměstnavatele.

Za porušení resp. nesplnění této povinnosti může být dle § 26 odst. 1 uložena pokuta až do výše 50 000 Kč.

Ostatní zdravotní pojišťovny používají obdobné tiskopisy, odlišené zpravidla názvem a logem zdravotní pojišťovny.

§ 28a

(1) Osoba samostatně výdělečně činná, která vykonávala samostatnou výdělečnou činnost před 1. lednem 1993, zaplatí zálohu na pojistné za měsíc leden a únor 1993 vypočtenou z minimálního vyměřovacího základu podle § 3 odst. 3, pokud si sama nestanoví zálohu vyšší.

(2) Osoba uvedené v odstavci 1 platí od měsíce března 1993 do dne podání daňového přiznání za rok 1993 zálohy na pojistné z vyměřovacího základu, který odpovídá 35 % rozdílu mezi předpokládanými příjmy z podnikání nebo z jiné samostatné výdělečné činnosti, dosaženými v roce 1992 a předpokládanými výdaji vynaloženými na jejich dosažení, zajištění a udržení a který připadá v průměru na jeden kalendářní měsíc, v němž byla samostatná výdělečná činnost prováděna. Vyměřovací základ však nesmí být nižší než minimální vyměřovací základ podle § 3 odst. 3.

border-right:none;padding:9.0pt 0cm 0cm 0cm'>

komentář k § 28a

V tomto zákonném ustanovení je definována povinnost osob samostatně výdělečně činných platit zálohy na pojistné v počátečním období fungování systému veřejného zdravotního pojištění.

§ 28b

(1) Zálohu na pojistné, kterou zaplatil zaměstnavatel do 20. ledna 1993, vrátí zdravotní pojišťovna, která zálohu přijala, ve dvou splátkách splatných do 15. března 1994 a do 15. června 1994. K tomu sdělí zaměstnavatel zdravotní pojišťovně výši zaplacené zálohy, číslo účtu, na který byla zaplacena, a den jejího zaplacení.

(2) Pohledávku za zdravotní pojišťovnou podle odstavce 1 nesmí zaměstnavatel započíst proti pohledávce zdravotní pojišťovny na pojistné. Ustanovení § 14 se nepoužije.

(3) Penále, které nebylo za nezaplacenou zálohu vyměřeno do 30. dubna 1995, již nelze vyměřit. Povinnost zdravotní pojiš­ťovny vrátit zálohy, u nichž zaměstnavatel nesdělil údaje podle odstavce 1, končí dnem 30. června 1995.

(4) Podle ustanovení § 15 odst. 1 a § 18 odst. 4 postupuje pojišťovna i v případě penále, které měla pojišťovna vyměřit nebo vymáhat do dne účinnosti těchto ustanovení, avšak do dne jejich účinnosti tak neučinila.

border-right:none;padding:9.0pt 0cm 0cm 0cm'>

komentář k § 28b

Kromě běžných plateb pojistného bylo povinností zaměstnavatelů odvést do 20. ledna 1993 zálohu na pojistné, která se vracela v termínech do 15. 3. a do 15. 6. 1994.

§ 28c

(1) Lhůta pro podání přehledu podle § 24 odst. 2 stanovená osobám samostatně výdělečně činným v § 24 odst. 2 se pro podání tohoto přehledu za rok 2019 nepoužije. Přehled podle § 24 odst. 2 za rok 2019 je osoba samostatně výdělečně činná povinna předložit všem zdravotním pojišťovnám, u kterých byla v tomto období pojištěna, nejpozději do 3. srpna 2020.

(2) Pro penále, které je příslušenstvím pojistného nebo zálohy na pojistné za období od začátku března 2020 do konce srpna 2020, se do 21. září 2020 § 18 odst. 1 nepoužije. Penále za pojistné nebo za zálohu na pojistné podle věty první, které nebyly zaplaceny v období podle věty první, vzniká nejdříve od 22. září 2020.

(3) Zálohu na pojistné do výše pojistného vypočítaného z jedné dvanáctiny minimálního vyměřovacího základu podle § 3a za období od začátku března 2020 do konce srpna 2020 osoba samostatně výdělečně činná neplatí.

(4) Osoba samostatně výdělečně činná, jejíž záloha na pojistné v období podle odstavce 3 je vyšší než výše pojistného vypočítaného z jedné dvanáctiny minimálního vyměřovacího základu podle § 3a, je povinna zaplatit pouze rozdíl mezi výší zálohy na pojistné a výší pojistného vypočítaného z jedné dvanáctiny minimálního vyměřovacího základu podle § 3a.

(5) Pojistné, které by osoba samostatně výdělečně činná byla povinna platit formou záloh podle odstavce 4 za období od začátku března 2020 do konce srpna 2020, lze zaplatit až formou doplatku pojistného, a to nejpozději do 8 dnů po dni, ve kterém byl, popřípadě měl být podán přehled podle § 24 odst. 2 za rok 2020. Postupuje-li osoba samostatně výdělečně činná podle věty první, ustanovení § 7 odst. 2 se pro zálohy na pojistné v období podle věty první v roce 2020 nepoužije.

(6) Záloha na pojistné, kterou by zaplatila za období od března 2020 do srpna 2020 osoba samostatně výdělečně činná, se považuje za zaplacenou do výše pojistného vypočítaného z jedné dvanáctiny minimálního vyměřovacího základu podle § 3a odst. 2.

(7) Provedla-li osoba samostatně výdělečně činná platbu zálohy na pojistné za měsíc březen 2020, považuje se tato záloha za zálohu za měsíc září 2020.

border-right:none;padding:9.0pt 0cm 0cm 0cm'>

komentář k § 28c

Důležité

     Jako jedno z opatření ke zmírnění následků pandemie koronaviru byl přijat zákon č. 134/­2020 Sb. V tomto novém ustanovení jsou řešeny zejména dvě oblasti, které se bezprostředně dotýkají povinností a postupů OSVČ ve zdravotním pojištění, a to jak v průběhu roku 2020, tak i v roce 2021.

V ustanovení § 24 odst. 2 zákona č. 592/­1992 Sb. jsou OSVČ stanoveny lhůty pro podání Přehledu, kdy se tyto lhůty primárně odvíjejí od podání daňového přiznání. Lhůty zde uvedené se pro podání Přehledu za rok 2019 nepoužijí. Podle odst. 1 je výše uvedenou novelou umožněno OSVČ podat zdravotní pojišťovně (zdravotním pojišťovnám v případě změny zdravotní pojišťovny v průběhu loňského roku) Přehled za rok 2019 nejpozději dne 3. srpna 2020. Pro podání Přehledu za rok 2019 tak fakticky není důležité, zda daňové přiznání zpracovává nebo nezpracovává daňový poradce.

Částku doplatku pojistného za rok 2019 je nutno zaplatit do 8 dnů po dni, kdy byl nebo měl být podán Přehled. Novou výši záloh je třeba v Přehledu OSVČ vypočítat obvyklým způsobem.

V odstavcích 3 – 7 je řešeno placení záloh OSVČ za kalendářní měsíce březen – srpen 2020. Ustanovením odstavce 3 jsou OSVČ v podstatě plošně odpuštěny zálohy až do minimální výše. Minimální záloha OSVČ činí v roce 2020 částku 2 352 Kč. OSVČ zálohy až do minimální výše za těchto šest kalendářních měsíců neplatí (jsou OSVČ odpuštěny resp. se považují za zaplacené).

V odstavci 4 je deklarována povinnost OSVČ zaplatit za období březen 2020 – srpen 2020 rozdíl mezi zálohou vyšší než minimální a minimální zálohou. Avšak následující odstavec 5 poskytuje podnikateli další výhodu v tom směru, že umožňuje OSVČ uhradit tyto platby formou doplatku pojistného, a to nejpozději do 8 dnů po dni, ve kterém v roce 2021 bude, nebo měl být, podán Přehled za rok 2020.

Z uvedeného také plyne, že OSVČ, které nejsou zásadní měrou postiženy opatřeními souvisejícími s vyhlášením nouzového stavu, mohou pojistné (zálohy na pojistné) nad rámec pojistného vypočteného z minimálního vyměřovacího základu nadále platit prostřednictvím záloh ve standardním termínu. Tímto postupem předejdou tomu, aby musely v příštím roce po dni podání Přehledu jednorázově uhradit vysoký doplatek.

Jestliže OSVČ provedla platbu zálohy na pojistné za měsíc březen 2020, považuje se tato záloha za zálohu za měsíc září 2020.

Dalším vstřícným opatřením je nevyměřování penále v případech vztahujících se k pojistnému, resp. k záloze na pojistné, které vzniklo v období od začátku března 2020 do konce srpna 2020. Období těchto šesti měsíců můžeme kvalifikovat i jako tzv. ochrannou dobu. Tímto je OSVČ umožněno alespoň částečně překlenout období, v němž hrozí, že nebudou mít potřebné příjmy s tím, že dlužné pojistné bude po uplynutí této ochranné doby uhrazeno. Penále, které je příslušenstvím pojistného původně splatného v této ochranné době, tak začíná vznikat nejdříve od 22. září 2020, tedy jeden den po splatnosti pojistného za zaměstnance za měsíc srpen 2020.

Provedenou změnou zákona však nejsou prominuty platby pojistného zaměstnavatelům a osobám bez zdanitelných příjmů. Za měsíce březen – srpen 2020 mohou tito plátci uhradit platby pojistného později. Pokud budou tyto platby uhrazeny do 21. 9. 2020, nebude vyměřeno penále. To znamená, že úleva spočívající v nevyměřování penále z důvodu opožděných (nebo nižších) úhrad pojistného za kalendářní měsíce březen až srpen 2020 se vztahuje nejen na OSVČ, ale i na zaměstnavatele a osoby bez zdanitelných příjmů.

Oddíl II a Oddíl III

§ 29 až 31

mění a doplňují jiné zákony

border-right:none;padding:9.0pt 0cm 0cm 0cm'>

komentář k § 29 a k § 30

Tato ustanovení v historickém vývoji mění a doplňuje jiné zákony.

Oddíl IV

§ 32

Účinnost

Tento zákon nabyl účinnosti dnem 1. ledna 1993.

* * *

         Novela:   účinnost od:

———————————————————————

zákon    č. 10/­1993 Sb. 1. ledna 1993

zákon    č. 15/­1993 Sb. 1. ledna 1993

zákon    č. č. 161/­1993 Sb.        1. července 1993

zákon    č. 324/­1993 Sb.            1. ledna 1994

zákon    č. 42/­1994 Sb. 21. března 1994

zákon    č. 41/­1994 Sb. 1. ledna 1995

zákon    č. 59/­1995 Sb. 1. května 1995

zákon    č. 149/­1996 Sb.            1. července 1996

zákon    č. 48/­1997 Sb. 1. dubna 1997,

     31. prosince 1999

zákon    č. 127/­1998 Sb.            30. června 1998,

     1. ledna 1999

zákon    č. 29/­2000 Sb.             1. července 2000

zákon    č. 118/­2000 Sb.                        1. července 2000

zákon    č. 258/­2000 Sb.                        1. ledna 2001

zákon    č. 492/­2000 Sb.                        1. ledna 2001

zákon    č. 138/­2001 Sb.                        1. července 2001

zákon    č. 49/­2002 Sb.             8. února 2002

zákon    č. 176/­2002 Sb.                        1. července 2002

zákon    č. 309/­2002 Sb.                        zrušen zákonem 250/­2014 Sb.

zákon    č. 424/­2003 Sb.                        1. ledna 2004

zákon    č. 437/­2003 Sb.                        1. ledna 2004

zákon    č. 455/­2003 Sb.                        1. ledna 2004

zákon    č. 53/­2004 Sb.             1. dubna 2004

zákon    č. 438/­2004 Sb.                        1. srpna 2004,

     1. ledna 2005

zákon    č. 626/­2004 Sb.                        1. ledna 2005

zákon    č. 123/­2005 Sb.                        30. března 2005

zákon    č. 381/­2005 Sb.                        1. ledna 2006

zákon    č. 413/­2005 Sb.                        1. ledna 2006

zákon    č. 545/­2005 Sb.                        1. ledna 2006

zákon    č. 62/­2006 Sb.             8. března 2006

zákon    č. 117/­2006 Sb.                        1. dubna 2006

zákon    č. 189/­2006 Sb.                        1. ledna 2009

zákon    č. 214/­2006 Sb.                        1. srpna 2006

zákon    č. 264/­2006 Sb.                        1. ledna 2007

zákon    č. 261/­2007 Sb.                        1. ledna 2008

zákon    č. 296/­2007 Sb.                        1. ledna 2008

zákon    č. 306/­2008 Sb.                        1. ledna 2010

zákon    č. 227/­2009 Sb.                        1. července 2010

zákon    č. 281/­2009 Sb.                        1. ledna 2011

zákon    č. 285/­2009 Sb.                        1. ledna 2010

zákon    č. 362/­2009 Sb.                        1. ledna 2010

zákon    č. 73/­2011 Sb.             1. dubna 2011

zákon    č. 138/­2011 Sb.                        1. srpna 2011

zákon    č. 298/­2011 Sb.                        1. prosince 2011

zákon    č. 329/­2011 Sb.                        1. ledna 2012

zákon    č. 369/­2011 Sb.                        1. dubna 2012

zákon    č. 458/­2011 Sb.                        1. ledna 2015

zákon    č. 401/­2012 Sb.                        1. ledna 2013

zákon    č. 500/­2012 Sb. 1. ledna 2013

zákon    č. 11/­2013 Sb. 1. ledna 2013

zákon    č. 342/­2013 Sb. 1. listopadu 2013

zákon    č. 344/­2013 Sb. 1. ledna 2014

zákon    č. 109/­2014 Sb. 1. července 2014

zákon    č. 250/­2014 Sb. 1. ledna 2015

zákon    č. 267/­2014 Sb. 1. ledna 2015

zákon    č. 200/­2015 Sb. 1. září 2015

Zákon č. 145/­2017 Sb. nabyl účinnosti dnem 1. ledna 2018, s výjimkou § 27, § 27a a § 27b, která nabyly účinnosti patnáctým 6. června 2017, a ustanovení čl. II bodů 1, 4 a 5, která nabyly účinnosti dnem 18. listopadu 2017.

Zákon č. 183/­2017 Sb. nabyl účinnosti dnem 1. července 2017, s výjimkou ustanovení § 21d odst. 3 a § 21e, která nabývají účinnosti dnem 1. ledna 2018.

Zákon č. 297/­2017 Sb. nabyl účinnosti dnem 1. ledna 2018, s výjimkou ustanovení § 3c odst. 1 (čl. I bod 1), které nabylo účinnosti dnem 1. ledna 2019 a ustanovení § 3c odst. 1 (čl. I bod 2), které nabylo účinnosti dnem 1. ledna 2020.

Zákon č. 134/­2020 Sb. nabyl účinnosti dnem 27. března 2020.

Zákon č. 231/­2020 Sb. nabývá účinnosti dnem 1. června 2020, s výjimkou § 3c odst. 1, který nabývá účinnosti dnem 1. ledna 2021.

Zákon č. 285/2020 Sb. nabývá účinnosti dnem 1. ledna 2021.

* * *

Čl. XVII
zákona č. 545/­2005 Sb. zní:

Přechodné ustanovení

U zaměstnavatele, který v době od 30. března 2005 do nabytí účinnosti tohoto zákona neuhradil pojistné za dobu pracovního volna bez náhrady příjmu za zaměstnance, na něhož se vztahuje ustanovení § 3 odst. 8, nemusí toto pojistné zpětně doplácet. U zaměstnavatele, který pojistné podle předchozí věty uhradil, se příslušná částka považuje za přeplatek.

Čl. XXV
zákona č. 189/­2006 Sb. zní:

Přechodné ustanovení

Výše penále u pojistného na všeobecné zdravotní pojištění za dobu před 1. lednem 2007 se řídí předpisy účinnými před tímto dnem.

Čl. LXVII
zákona č. 261/­2007 Sb. zní:

Přechodná ustanovení

1. Vyměřovací základ pro rok 2008 podle § 3c věty druhé zákona č. 592/­1992 Sb., ve znění účinném ode dne nabytí účin­nosti tohoto zákona, se použije i pro rok 2009.

2. Pro stanovení maximálního vyměřovacího základu osoby samostatně výdělečně činné pro pojistné na všeobecné zdravotní pojištění za rok 2007 se použije zákon č. 592/­1992 Sb., ve znění účinném do dne nabytí účinnosti tohoto zákona.

Čl. IV
zákona č. 298/­2011 Sb. zní:

Přechodná ustanovení

1. Pokud právo předepsat a vymáhat dlužné pojistné vzniklo přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, postupuje se podle § 16 zákona č. 592/­1992 Sb., ve znění účinném do dne nabytí účinnosti tohoto zákona.

2. Správce zvláštního účtu všeobecného zdravotního pojiš­tění při výpočtu nákladových indexů podle § 20 odst. 3, nákladné péče a nákladného pojištěnce podle § 21a odst. 2, procentního podílu podle § 21a odst. 5 a výše zálohových plateb podle § 21a odst. 6 zákona č. 592/­1992 Sb., ve znění účinném do dne nabytí účinnosti tohoto zákona, použije pro rok 2012 v roce 2011 hodnoty uvedené v § 21a odst. 2 zákona č. 592/­1992 Sb., ve znění účinném ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona.

3. Správce zvláštního účtu všeobecného zdravotního pojiš­tění při výpočtu nákladových indexů, nákladné péče, nákladného pojištěnce, procentního podílu a výše zálohových plateb postupuje v roce 2011, jako kdyby byl § 21a odst. 2 zákona č. 592/­1992 Sb., ve znění účinném ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona, účinný již v roce 2010.

Čl. II
zákona č. 109/­2014 Sb. zní:

Přechodná ustanovení

V kalendářním měsíci, v němž tento zákon nabude účinnosti, uhradí Ministerstvo financí České republiky na zvláštní účet veřejného zdravotního pojištění pojistné za měsíc srpen 2014, zvýšené o částku, kterou činí rozdíl mezi výší pojistného za měsíc červenec 2014, která byla uhrazena přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, a výší pojistného za měsíc červenec 2014, vypočtenou podle zákona č. 592/­1992 Sb., ve znění tohoto zákona.

Čl. II
zákona č. 145/­2017 Sb. zní:

Přechodná ustanovení

1. Pro přerozdělování pojistného na veřejné zdravotní pojištění a dalších příjmů zvláštního účtu veřejného zdravotního pojištění vybraných do 30. listopadu 2017 se použije zákon č. 592/­1992 Sb., ve znění účinném přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona.

2. Pro roční vyúčtování úhrady zvlášť nákladných hrazených služeb za rok 2017 se v roce 2018 použije zákon č. 592/­1992 Sb., ve znění účinném přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona.

3. Pro účely výpočtů souvisejících s přerozdělováním zdravotní pojišťovny ocení náklady na zdravotní služby za rok 2017 podle zákona č. 592/­1992 Sb., ve znění účinném ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona.

4. Pro přerozdělení probíhající v měsíci prosinci 2017 se použije pojistné vybrané zdravotními pojišťovnami v období 18. až 30. listopadu 2017 a platba státu za osoby, za které je plátcem pojistného stát, připsaná na zvláštní účet v prosinci 2017.

5. Pro přerozdělení probíhající v měsíci lednu 2018 se použije pojistné vybrané zdravotními pojišťovnami v období 1. až 31. prosince 2017 a platba státu za osoby, za které je plátcem pojistného stát, připsaná na zvláštní účet v lednu 2018.

6. Pro přerozdělování pojistného na veřejné zdravotní pojištění a dalších příjmů zvláštního účtu veřejného zdravotního pojištění od 1. ledna 2018 do 31. prosince 2018 se použije zákon č. 592/­1992 Sb., ve znění účinném ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona, s tím, že nastavitelné parametry přerozdělování se stanoví takto:

a)  Seznam farmaceuticko-nákladových skupin

Číslo	Kód	Název	Definiční seznam anatomicko-terapeuticko-chemických skupin léčiv	Vyřazovací pravidla
1	GLA	Glaukom	S01E
2	THY	Poruchy štítné žlázy	H03A, H03B
3	PSY	Antipsychotika, Alzheimerova choroba, léčba závislostí	N05A mimo (N05AL03, N05AN01), N06DA, N06DX01, N07BB, N07BC51
4	DEP	Léčba antidepresivy	N06A mimo (N06AA09, N06AX21)	ne, pokud zároveň PSY
5	CHO	Hypercholesterolémie	C10 mimo (C10AC01, C10BX03)	ne, pokud zároveň DMI, DM2, DMH
6	DMH	Diabetes s hypertenzí	A10 a zároveň C02 mimo (C02KX, C02CA04), C03 mimo (C03CA01), C07, C08 mimo (C08CA06), C09
7	COP	Těžké astma, chronická obstrukční choroba plic	R03AC18, R03AK03, R03BB
8	AST	Astma	R03 mimo (R03AC18, R03AK03, R03BB, R03CA02, R03BC01, R03CC02, R03CC13)	ne, pokud zároveň COP
9	DM2	Diabetes typu II	A10	ne, pokud zároveň DMI, DMH
10	EPI	Epilepsie	N03 mimo (N03AX12, N03AX16, N03AE01)
11	CRO	Crohnova choroba, ulcerózní kolitida	A07EA06, A07EC02
12	KVS	Srdeční choroby	C01A, C01B, C01D, C01EB15, C01EB17, C03CA01
13	TNF	Revmatické choroby léčené inhibitory TNF	L04AA11, L04AA24, L04AB, L04AC
14	REU	Revmatické choroby léčené jinak než inhibitory TNF	A07EC01, L01BA01, L04AA13, L04AX03, M01CB01, M01CC01, P01BA02	ne, pokud zároveň TNF
15	PAR	Parkinsonova choroba	N04B
16	DMI	Diabetes typu I	A10A	ne, pokud zároveň DMH
17	TRA	Transplantace	L04AA06, L04AA10, L04AA18, L04AC02, L04AD01, L04AD02, L04AX01
18	CFP	Cystická fibróza a onemocnění exokrinní funkce pankreasu	J01GB01 , J01XB01, R05CB13
19	CNS	Onemocnění mozku a míchy	L03AB07, L03AB08, L03AX13, L04AA23, M03BX01, M03BX02
20	ONK	Malignity	L01 mimo (L01BA01), L03AA, L03AC01, L04AX04
21	HIV	HIV, AIDS	J05AE, J05AF mimo (J05AF08, J05AF10, J05AF11), J05AG, J05AR, J05AX mimo (J05AX05)
22	REN	Renální selhání	B03X, V03AE
23	RAS	Léčba růstovým hormonem	H01AC01, H01AC03
24	HOR	Hormonální onkologická léčba	L02
25	NPP	Neuropatická bolest	N01BX04, N03AX12, N03AX16

 

b)  Seznam kombinací věkové skupiny s farmaceuticko-nákladovou skupinou a dvou farmaceuticko-nákladových skupin navzájem se nestanoví.

c)  Koeficient pro výpočet zajišťovací konstanty má hodnotu 107.

d)  Hranice spotřeby léčiv pro zařazení pojištěnce do farmaceuticko-nákladové skupiny má hodnotu 181.

7. Na základě nastavitelných parametrů přerozdělování podle bodu 6 se vypočítané parametry přerozdělování pro období od 1. ledna 2018 do 31. prosince 2018 stanoví takto:

a)  Nákladové indexy věkových skupin a farmaceuticko-nákladových skupin

Nákladové indexy věkových skupin:

Číslo skupiny (muži):	Nákladový index	Číslo skupiny (ženy):	Nákladový index
1	0,7926	20	0,6420
2	-0,5097	21	-0,5659
3	-0,5999	22	-0,6503
4	-0,6160	23	-0,5818
5	-0,6427	24	-0,5095
6	-0,7183	25	-0,5422
7	-0,7001	26	-0,4135
8	-0,6735	27	-0,3590
9	-0,6448	28	-0,4212
10	-0,6051	29	-0,4667
11	-0,5357	30	-0,4090
12	-0,4182	31	-0,3401
13	-0,2469	32	-0,2886
14	-0,0483	33	-0,2348
15	0,1832	34	-0,0784
16	0,4343	35	0,1191
17	0,5752	36	0,2726
18	0,6427	37	0,4432
19	0,7943	38	0,7461

 

Nákladové indexy farmaceuticko-nákladových skupin:

Číslo skupiny	Kód skupiny	Nákladový index		Číslo skupiny	Kód skupiny	Nákladový index
1	GLA	0,2246		14	REU	0,9963
2	THY	0,2533		15	PAR	1,4167
3	PSY	1,9603		16	DMI	2,1692
4	DEP	0,8659		17	TRA	4,1426
5	CHO	0,2838		18	CFP	20,7391
6	DMH	1,0344		19	CNS	10,1492
7	COP	1,8142		20	ONK	17,2183
8	AST	0,8682		21	HIV	10,7017
9	DM2	0,4561		22	REN	41,6000
10	EPI	1,3813		23	RAS	10,3981
11	CRO	0,9823		24	HOR	2,2946
12	KVS	1,5601		25	NPP	2,2671
13	TNF	14,4966

 

b)  Korekce pro souběh skupin se nestanoví.

c)  Zajišťovací konstanta má hodnotu 206 000 Kč.

8. Dosavadní členové dozorčího orgánu podle § 20 odst. 5 zákona č. 592/­1992 Sb., ve znění účinném přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, se považují za členy Dozorčího orgánu podle § 21d odst. 1 zákona č. 592/­1992 Sb., ve znění účinném ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona.

9. Dosavadní členové společné kontrolní skupiny podle § 21a odst. 11 zákona č. 592/­1992 Sb., ve znění účinném přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, se považují za členy společné kontrolní skupiny podle § 21c odst. 2 zákona č. 592/­1992 Sb., ve znění účinném ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona.

Čl. III

zákona č. 145/­2017 Sb. zní:

Zrušovací ustanovení

Vyhláška č. 644/­2004 Sb., o pravidlech hospodaření se zvláštním účtem všeobecného zdravotního pojištění, průměrných nákladech a o jednacím řádu dozorčího orgánu, se zrušuje.

2) § 5 písm. a) zákona č. 48/­1997 Sb., o veřejném zdravotním pojištění a o změně a doplnění některých souvisejících zákonů, ve znění pozdějších předpisů.

3) § 6 zákona č. 586/­1992 Sb., o daních z příjmů, ve znění pozdějších předpisů.

4) Například zákoník práce, zákon č. 236/­1995 Sb., o platu a dalších náležitostech spojených s výkonem funkce představitelů státní moci a některých státních orgánů a soudců a poslanců Evropského parlamentu, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 218/­2002 Sb., o službě státních zaměstnanců ve správních úřadech a o odměňování těchto zaměstnanců a ostatních zaměstnanců ve správních úřadech (služební zákon), ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 312/­2002 Sb., o úřednících územních samosprávných celků a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů.

4a) Zákon č. 128/­2000 Sb., o obcích (obecní zřízení), ve znění pozdějších předpisů.

     Zákon č. 129/­2000 Sb., o krajích (krajské zřízení), ve znění pozdějších předpisů.

     Zákon č. 131/­2000 Sb., o hlavním městě Praze, ve znění pozdějších předpisů.

5) Zákon č. 62/­1983 Sb., o věrnostním přídavku horníků.

6) Zákon č. 527/­1990 Sb., o vynálezech a zlepšovacích návrzích, ve znění pozdějších ­předpisů.

7) § 47i zákona č. 359/­1999 Sb., o sociálně-právní ochraně dětí, ve znění pozdějších předpisů.

10) § 2 odst. 1 písm. b) nařízení vlády ČSFR č. 53/­1992 Sb., o minimální mzdě.

11) § 7 odst. 4 zákona ČNR č. 550/­1991 Sb., ve znění zákona č. 59/­1995 Sb.

11a) § 67 odst. 2 zákona č. 435/­2004 Sb., o zaměstnanosti.

11b) § 78 zákona č. 435/­2004 Sb.

11c) § 38 zákona č. 155/­1995 Sb., o důchodovém pojištění, ve znění zákona č. 306/­2008 Sb.

12) Zákon č. 329/­2011 Sb., o poskytování dávek osobám se zdravotním postižením a o změně souvisejících zákonů.

13) § 6c písm. a) až j) zákona ČNR č. 550/­1991 Sb., ve znění zákona č. 59/­1995 Sb.

14) § 2 odst. 3 zákona č. 382/­1990 Sb., o rodičovském příspěvku.

15) § 127 zákoníku práce.

16) § 129 a 130 zákoníku práce.

16a) § 5 písm. a) bod 14 zákona č. 48/­1997 Sb., o veřejném zdravotním pojištění a o změně a doplnění některých souvisejících zákonů, ve znění zákona č. 424/­2003 Sb.

16b) § 17 odst. 2 a 4 zákona č. 155/­1995 Sb., ve znění pozdějších předpisů.

17) § 7 odst. 1 a 2 zákona ČNR č. 586/­1992 Sb., ve znění pozdějších předpisů.

18) § 7 odst. 8 a § 24 odst. 1 a 2 zákona ČNR č. 586/­1992 Sb., ve znění pozdějších předpisů.

19) § 13a zákona ČNR č. 586/­1992 Sb., ve znění zákona č. 32/­1995 Sb.

20) Např. zákon č. 563/­1991 Sb., o účetnictví.

21) Například § 7 odst. 4 a 5 a § 23 odst. 1 zákona č. 586/­1992 Sb., ve znění pozdějších předpisů.]

21a) § 7 odst. 8 a § 36 odst. 2 písm. e) zákona č. 586/­1992 Sb., ve znění pozdějších předpisů.

21b) § 24 a 25 zákona č. 121/­2000 Sb., o právu autorském, o prá­vech souvisejících s právem autorským a o změně některých zákonů (autorský zákon).

21c) § 17 odst. 2 zákona č. 155/­1995 Sb., ve znění pozdějších předpisů.

23) § 8 odst. 2 zákona ČNR č. 550/­1991 Sb.

24) § 10 odst. 1 a 2 a § 11 písm. a) až c) zákona ČNR č. 550/­1991 Sb., ve znění zákona ČNR č. 592/­1992 Sb., zákona ČNR č. 10/­1993 Sb. a zákona ČNR č. 15/­1993 Sb.

25c) Například zákon č. 551/­1991 Sb., o Všeobecné zdravotní pojišťovně České republiky, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 280/­1992 Sb., o resortních, oborových, podnikových a dalších zdravotních pojišťovnách, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 101/­2000 Sb., o ochraně osobních údajů a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů.

25d) Zákon č. 412/­2005 Sb., o ochraně utajovaných informací a o bezpečnostní způsobilosti.

26) § 40 zákona ČNR č. 337/­1992 Sb., o správě daní a poplatků.

27d) § 8 odst. 4 zákona č. 48/­1997 Sb., o veřejném zdravotním pojištění a o změně některých souvisejících zákonů, ve znění zákona č. 176/­2002 Sb.

28) Zákon ČNR č. 280/­1992 Sb., o resortních, oborových, podnikových a dalších zdravotních pojišťovnách.

29) Zákon ČNR č. 531/­1990 Sb., o územních finančních orgánech.

30) § 24 odst. 4 zákona ČNR č. 337/­1992 Sb.

31) § 9 zákona ČNR č. 550/­1991 Sb., ve znění zákona č. 59/­1995 Sb.

32) § 40 odst. 3 a 4 zákona ČNR č. 337/­1992 Sb., ve znění zákona ČNR č. 35/­1993 Sb.

33) § 18 zákona ČNR č. 550/­1991 Sb.

34) Např. § 125 odst. 7 zákoníku práce, § 8 odst. 2 zákona č. 1/1992 Sb., o mzdě, odměně za pracovní pohotovost a o průměrném výdělku, § 24a odst. 1 nařízení vlády ČSSR č. 223/­1988 Sb., kterým se provádí zákoník práce, ve znění nařízení vlády ČSFR č. 13/­1991 Sb., § 7 odst. 4 vyhlášky federálního ministerstva práce a sociálních věcí č. 19/­1991 Sb., o pracovním uplatnění a hmotném zabezpečení pracovníků v hornictví dlouhodobě nezpůsobilých k dosavadní práci.

35) § 5 odst. 1 písm. d) vyhlášky ministerstva práce a sociálních věcí ČR č. 22/­1991 Sb., kterou se stanoví podrobnosti zřizování společensky účelných pracovních míst a vytváření veřejně prospěšné práce.

36) § 2 odst. 3 a § 8 vyhlášky Ústřední rady odborů a federálního ministerstva financí č. 172/­1973 Sb., o uvolňování pracovníků ze zaměstnání k výkonu funkce v Revolučním odborovém hnutí.

37) Zákon č. 48/­1997 Sb., ve znění pozdějších předpisů.

38) § 49 zákona č. 71/­1967 Sb., o správním řízení (správní řád).

38a) § 2 odst. 3 písm. h) zákona č. 284/­2009 Sb., o platebním styku.

39) Např. zákon č. 166/­1993 Sb., o Nejvyšším kontrolním úřadu, ve znění pozdějších předpisů.

39a) Zákon č. 182/­2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon), ve znění pozdějších předpisů.

40a) § 2 zákona č. 48/­1997 Sb., ve znění pozdějších předpisů.

40c) Zákon č. 570/­1991 Sb., o živnostenských úřadech, ve znění pozdějších předpisů.

40d) § 45a odst. 3 zákona č. 455/­1991 Sb., ve znění zákona č. 214/­2006 Sb.

41) Například zákon č. 182/­2006 Sb., zákon č. 549/­1991 Sb., o soudních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 21/­1992 Sb., o bankách, ve znění pozdějších předpisů.

42) § 17 odst. 2 zákona č. 155/­1995 Sb., o důchodovém pojištění.

43) § 3 zákona č. 133/­2000 Sb., o evidenci obyvatel a rodných číslech a o změně některých zákonů (zákon o evidenci obyvatel), ve znění zákona č. 53/­2004 Sb.

44) Zákon č. 40/­1993 Sb., o nabývání a pozbývání státního občanství České republiky, ve znění pozdějších předpisů.

45) Zákon č. 326/­1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů.

46) Zákon č. 325/­1999 Sb., o azylu a o změně zákona č. 283/­1991 Sb., o Policii České republiky, ve znění pozdějších předpisů, (zákon o azylu), ve znění pozdějších předpisů.

47) § 13b zákona č. 133/­2000 Sb., ve znění zákona č. 53/­2004 Sb.

53) Zrušena.

54) § 4 zákona č. 234/­2014 Sb., o státní službě.

55) Zákon č. 236/­1995 Sb., ve znění pozdějších předpisů.

Příloha č. 1
k zákonu č. 592/­1992 Sb.

Věkové skupiny pojištěnců
pro přerozdělování pojistného podle indexů

Číslo skupiny (muži):	Číslo skupiny (ženy):	Dosažený věk od:	Dosažený věk do:
1	20	méně než 1 rok	méně než 1 rok
2	21	1 rok	4 roky
3	22	5 let	9 let
4	23	10 let	14 let
5	24	15 let	19 let
6	25	20 let	24 let
7	26	25 let	29 let
8	27	30 let	34 let
9	28	35 let	39 let
10	29	40 let	44 let
11	30	45 let	49 let
12	31	50 let	54 let
13	32	55 let	59 let
14	33	60 let	64 let
15	34	65 let	69 let
16	35	70 let	74 let
17	36	75 let	79 let
18	37	80 let	84 let
19	38	85 let	bez limitu

 

Rozhodujícím datem pro zařazení pojištěnce do věkové skupiny je den dosažení celého roku života, tedy den narozenin pojištěnce. Pojištěnec se přeřazuje do vyšší věkové skupiny vždy k tomu dni, kdy dosáhl požadovaný věk.

Do skupin č. 1 a 20 bude pojištěnec zařazen ode dne narození až do dne předcházejícího dni jeho prvních narozenin. Do skupin č. 2 a 21 bude pojištěnec zařazen ode dne svých prvních narozenin včetně až do dne, který předchází dni jeho pátých narozenin.

Do dalších skupin bude pojištěnec zařazen obdobně.

Příloha č. 2
k zákonu č. 592/­1992 Sb.

Podrobná úprava systému přerozdělování

Část první
Nastavitelné parametry přerozdělování

Oddíl A
Seznam farmaceuticko-nákladových skupin

1. Seznam farmaceuticko-nákladových skupin se sestavuje ve formátu tabulky, v níž každý řádek představuje jednu farmaceuticko-nákladovou skupinu. Sloupce této tabulky jsou v tomto pořadí:

a)  číslo farmaceuticko-nákladové skupiny,

b)  kód farmaceuticko-nákladové skupiny,

c)  název farmaceuticko-nákladové skupiny,

d)  definiční seznam anatomicko-terapeuticko-chemických skupin léčiv (dále jen „definiční skupiny léčiv“) pro farmaceuticko-nákladovou skupinu na příslušném řádku nebo několik těchto seznamů oddělených slovy „a zároveň“,

e)  vyřazovací pravidla s ostatními farmaceuticko-nákladovými skupinami uvozená slovy „ne, pokud zároveň“.

2. Farmaceuticko-nákladové skupiny může Ministerstvo zdravotnictví zařadit do seznamu farmaceuticko-nákladových skupin, pokud splňují podmínku stability a podmínku zvýšení předpovědní síly přerozdělování podle oddílu E.

Oddíl B
Seznam kombinací věkové skupiny s farmaceuticko-nákladovou skupinou
a dvou farmaceuticko-nákladových skupin navzájem

Kombinace skupin může Ministerstvo zdravotnictví zařadit do přerozdělování, pokud splňují podmínku stability a podmínku zvýšení předpovědní síly přerozdělování podle oddílu E.

Oddíl C
Koeficient pro výpočet zajišťovací konstanty

Ministerstvo zdravotnictví stanoví hodnotu koeficientu pro výpočet zajišťovací konstanty pro každé období přerozdělování v rozmezí 70 až 250, a to tak, aby celková předpokládaná částka na přerozdělování podle nákladných hrazených služeb v příslušném období přerozdělování činila nejméně 5 a nejvýše 15 procent celkové předpokládané přerozdělované částky v tomto období přerozdělování.

Oddíl D
Hranice spotřeby léčiv pro zařazení pojištěnce do farmaceuticko-nákladové skupiny

Ministerstvo zdravotnictví stanoví hodnotu hranice spotřeby léčiv pro každé období přerozdělování v rozmezí 121 až 365, a to s přihlédnutím k předpokládanému počtu pojištěnců zařazených ve farmaceuticko-nákladových skupinách a ke stabilitě systému přerozdělování.

Oddíl E
Pravidla pro zařazení farmaceuticko-nákladových skupin a kombinací skupin
do systému přerozdělování

Ověření podmínek pro zařazení nákladových skupin do systému přerozdělování provádí Ministerstvo zdravotnictví v ověřovacím modelu systému přerozdělování, který se shoduje se systémem přerozdělování podle tohoto zákona, přičemž pracuje s posledními dostupnými údaji obdrženými Ministerstvem zdravotnictví od zdravotních pojišťoven podle § 20c (dále jen „ověřovací model“).

Pododdíl A
Podmínka stability

1. Podmínka stability je pro farmaceuticko-nákladovou skupinu naplněna, pokud

a)  je do příslušné skupiny zařazeno alespoň 200 osob a

b)  úhrn ročních nákladů osob zařazených do příslušné skupiny převyšuje 24000násobek průměrných měsíčních nákladů podle oddílu K.

2. Podmínka stability je pro kombinaci dvou farmaceuticko-nákladových skupin naplněna, pokud je do příslušné kombinace skupin zařazeno alespoň 200 osob.

3. Podmínka stability je pro kombinaci farmaceuticko-nákladové skupiny s věkovou skupinou naplněna, pokud je do příslušné kombinace skupin zařazeno alespoň 2500 osob.

Pododdíl B
Podmínka zvýšení předpovědní síly přerozdělování

1. Pro farmaceuticko-nákladovou skupinu je podmínka zvýšení předpovědní síly přerozdělování naplněna, pokud jsou pro příslušnou farmaceuticko-nákladovou skupinu současně splněny tyto podmínky:

a)  Předpovědní síla ověřovacího modelu, sestaveného bez zahrnutí této skupiny a kombinací skupin, měřená koeficientem determinace R2 podle oddílu M, klesne alespoň o 0,0001 ve srovnání s ověřovacím modelem sestaveným bez kombinací skupin, avšak se všemi farmaceuticko-nákladovými skupinami.

b)  Přírůstek nebo úbytek nákladů příslušný k této farmaceuticko-nákladové skupině, odhadnutý v ověřovacím modelu sestaveném bez zahrnutí kombinací skupin postupem podle oddílu M, je statisticky významný na hladině 1 procento.

2. Pro kombinaci skupin je podmínka zvýšení předpovědní síly přerozdělování naplněna, pokud jsou pro příslušnou kombinaci skupin současně splněny tyto podmínky:

a)  Předpovědní síla ověřovacího modelu sestaveného bez zahrnutí této kombinace skupin, měřená koeficientem determinace R2 podle oddílu M, klesne alespoň o 0,0002 ve srovnání s ověřovacím modelem, do kterého jsou zahrnuty všechny nákladové skupiny a všechny kombinace skupin.

b)  Přírůstek nebo úbytek nákladů příslušný k této kombinaci skupin, odhadnutý postupem podle oddílu M, je statisticky významný na hladině 1 procento.

Část druhá
Vstupní údaje a klasifikace pojištěnců za účelem výpočtu vypočítaných parametrů přerozdělování

Oddíl F
Přehled údajů

1. Do výpočtu vypočítaných parametrů přerozdělování vstupují údaje vztahující se k poslednímu účetně uzavřenému kalendářnímu roku, která Ministerstvo zdravotnictví obdrželo od zdravotních pojišťoven podle § 20c.

2. Jednotliví pojištěnci jsou pro účely přerozdělování charakterizováni unikátním anonymním číselným identifikátorem (dále jen „anonymní identifikátor“), který jim přiděluje správce centrálního registru pojištěnců. Anonymní identifikátory jsou vytvářeny jako náhodně přidělovaná číselná řada a jsou pojištěncům přidělovány za účelem ochrany osobních údajů pojištěnců podle zákona o ochraně osobních údajů a jako bezpečnostní opatření podle zákona o kybernetické bezpečnosti. Jednotliví pojištěnci mají přiřazeny tyto údaje:

a)  Náklady oceněné podle § 20 odst. 7 (dále jen „náklady“).

b)  Počet měsíců pojištění (dále jen „počet měsíců“); měsíc se považuje za měsíc pojištění, pokud byl k prvnímu dni tohoto měsíce pojištěnec evidován některou zdravotní pojišťovnou jako účastník veřejného zdravotního pojištění (dále jen „měsíc pojištění“). Ve vstupních údajích jsou uvedeni pouze pojištěnci s alespoň 1 měsícem pojištění. Počet těchto osob je dále označován jako „počet pojištěnců“.

c)  Příslušnost do věkové skupiny; příslušnosti pojištěnce do věkových skupin se určí postupem podle oddílu G.

d)  Příslušnosti do farmaceuticko-nákladových skupin; příslušnosti pojištěnce do farmaceuticko-nákladových skupin se určí postupem podle oddílu H.

e)  Příslušnosti do kombinací skupin; příslušnosti pojištěnce do kombinací skupin se určí podle oddílu I.

3. Seznamem pojištěnců se označuje výčet anonymních identifikátorů ve vzestupném pořadí od nejnižší hodnoty po nejvyšší hodnotu.

Oddíl G
Příslušnosti do věkových skupin

Ministerstvo zdravotnictví zařadí pojištěnce na základě pohlaví a roku a měsíce narození do věkové skupiny podle převládající měsíční příslušnosti do věkových skupin v posledním účetně uzavřeném kalendářním roce; v případě, že jsou u pojištěnce dány 2 věkové skupiny se stejným počtem měsíčních příslušností, zařadí Ministerstvo zdravotnictví pojištěnce do věkové skupiny s vyšším definičním věkem. Měsíční příslušnosti do věkových skupin jsou za tímto účelem určeny podle dosaženého věku k poslednímu dni měsíce. Započítávají se pouze měsíce, k jejichž prvnímu dni byl pojištěnec účastníkem veřejného zdravotního pojištění.

Oddíl H
Příslušnosti do farmaceuticko-nákladových skupin

1. Zařazení pojištěnců do farmaceuticko-nákladových skupin provádí Ministerstvo zdravotnictví na základě údajů sdělených jednotlivými zdravotními pojišťovnami podle § 20c a seznamu léčivých přípravků, u nichž Státní ústav pro kontrolu léčiv (dále jen „Ústav“) rozhodl o výši a podmínkách úhrady, a který je vydáván Ústavem podle zákona o veřejném zdravotním pojištění (dále jen „seznam léčiv“).

2. Ministerstvo zdravotnictví zařadí pojištěnce do farmaceuticko-nákladové skupiny, pokud naplnil podmínku spotřeby léčiv pro tuto skupinu a zároveň se na tuto skupinu nevztahují vyřazovací pravidla s jinými farmaceuticko-nákladovými skupinami, pro které pojištěnec naplnil podmínku spotřeby léčiv. Za pojištěnce, který naplnil podmínku spotřeby léčiv, se považuje takový pojištěnec, u něhož úhrn obvyklých denních terapeutických dávek léčiv příslušných definičních skupin léčiv překročil v každém z definičních seznamů definičních skupin léčiv této farmaceuticko-nákladové skupiny hranici spotřeby léčiv stanovenou jako nastavitelný parametr přerozdělování pro období přerozdělování, pro které jsou vypočítané parametry přerozdělování počítány. Do tohoto úhrnu se započítávají léčivé přípravky vyzvednuté nebo podané pojištěnci v posledních 12 měsících jeho pojištění, avšak za dobu nejvýše posledních dvou účetně uzavřených let.

Oddíl I
Příslušnosti do kombinací skupin

1. Ministerstvo zdravotnictví zařadí pojištěnce do kombinace dvou farmaceuticko-nákladových skupin, jestliže patří do obou těchto skupin a příslušná kombinace je pro období přerozdělování, pro které jsou vypočítané parametry modelu přerozdělování počítány, stanovena jako nastavitelný parametr modelu přerozdělování.

2. Ministerstvo zdravotnictví zařadí pojištěnce do kombinace farmaceuticko-nákladové skupiny s věkovou skupinou, jestliže patří do obou těchto skupin a příslušná kombinace je pro období přerozdělování, pro které jsou vypočítané parametry modelu přerozdělování počítány, stanovena jako nastavitelný parametr modelu přerozdělování.

Oddíl J
Nákladové skupiny

1. Nákladovými skupinami jsou pro účely výpočtu vypočítaných parametrů označeny věkové skupiny, farmaceuticko-nákladové skupiny a kombinace skupin.

2. Nákladové skupiny se pro jednotlivého pojištěnce uvádějí v tomto pořadí:

a)  Věkové skupiny seřazené vzestupně podle svého číselného označení uvedeného v příloze č. 1 k tomuto zákonu.

b)  Farmaceuticko-nákladové skupiny seřazené podle pořadí uvedeného v seznamu farmaceuticko-nákladových skupin podle oddílu A; použije se seznam farmaceuticko-nákladových skupin, který byl stanoven jako nastavitelný parametr pro období přerozdělování, pro které jsou vypočítané parametry modelu přerozdělování počítány.

c)  Kombinace skupin seřazené v pořadí podle seznamu kombinací skupin podle oddílu B; použije se seznam kombinací skupin, který byl stanoven jako nastavitelný parametr pro období přerozdělování, pro které jsou vypočítané parametry modelu přerozdělování počítány.

Část třetí
Výpočet vypočítaných parametrů přerozdělování

Oddíl K
Matematické objekty nutné pro výpočet vypočítaných parametrů přerozdělování

Do výpočtu vypočítaných parametrů přerozdělování se započítávají pojištěnci s alespoň 1 měsícem pojištění, a to vzestupně podle svého anonymního identifikátoru. Řazení podle předchozí věty se použije i pro složky vektorů veličin týkajících se jednotlivých pojištěnců.

Část čtvrtá
Klasifikace pojištěnců pro účely měsíčního
přerozdělování podle indexů

Oddíl N
Klasifikace pojištěnců do věkových skupin

Pro účely měsíčního přerozdělování zdravotní pojišťovny své pojištěnce zařadí do věkové skupiny podle pohlaví a podle dosaženého věku k prvnímu dni měsíce, v němž přerozdělování probíhá. Seznam věkových skupin a definice dosaženého věku jsou uvedeny v příloze č. 1 k tomuto zákonu.

Oddíl O
Klasifikace do farmaceuticko-nákladových skupin

1. Pro účely měsíčního přerozdělování podle indexů zařazují pojištěnce do farmaceuticko-nákladových skupin zdravotní pojišťovny, a to na základě spotřeby léčiv těchto pojištěnců a podle seznamu farmaceuticko-nákladových skupin a seznamu léčiv.

2. Za pojištěnce, který naplnil podmínku spotřeby léčiv, potřebnou pro zařazení do farmaceuticko-nákladové skupiny, se považuje takový pojištěnec, u něhož úhrn obvyklých denních terapeutických dávek léčiv příslušných definičních skupin léčiv překročil v každém z definičních seznamů definičních skupin léčiv této farmaceuticko-nákladové skupiny stanovenou hranici spotřeby léčiv. Do tohoto úhrnu se započítávají léčiva vydaná nebo podaná pojištěnci, s datem vyúčtování v posledních 12 měsících předcházejících měsíci, pro který měsíční přerozdělování probíhá. Zdravotní pojišťovna zařadí pojištěnce do farmaceuticko-nákladové skupiny, jestliže je u něj naplněna podmínka spotřeby léčiv pro zařazení do této skupiny a pokud se na tuto farmaceuticko-nákladovou skupinu nevztahují vyřazovací pravidla s jinými farmaceuticko-nákladovými skupinami, pro které pojištěnec naplnil podmínku spotřeby léčiv.

3. Za datum vyúčtování se považuje den, k němuž je příslušná pohledávka poskytovatele pojišťovnou uznána a uzavřena.

Oddíl P
Klasifikace do kombinací skupin

1. Pojištěnec je zařazen do kombinace dvou farmaceuticko-nákladových skupin, jestliže je zařazen do obou těchto skupin a příslušná kombinace je pro příslušné období přerozdělování stanovena jako nastavitelný parametr přerozdělování.

2. Pojištěnec je zařazen do kombinace farmaceuticko-nákladové skupiny s věkovou skupinou, jestliže je zařazen do obou těchto skupin a příslušná kombinace je pro příslušné období přerozdělování stanovena jako nastavitelný parametr přerozdělování.

Část pátá
Nákladový index pojištěnce a příjem na pojištěnce
z přerozdělování podle indexů

Oddíl Q
Nákladový index pojištěnce

Nákladový index pojištěnce se vypočítá jako součet čísla 1, nákladového indexu věkové skupiny, do níž je pojištěnec zařazen, nákladových indexů všech farmaceuticko-nákladových skupin, do nichž je pojištěnec zařazen podle své spotřeby léčiv, a korekcí pro souběh skupin stanovených pro příslušné období přerozdělování.

Oddíl R
Příjem na pojištěnce z přerozdělování
podle indexů

1. Příjem zdravotní pojišťovny na pojištěnce z přerozdělování podle indexů se počítá pro konkrétní období přerozdělování a pro konkrétního pojištěnce.

2. Příjem zdravotní pojišťovny na pojištěnce z přerozdělování podle indexů se spočte jako součet měsíčních příjmů zdravotní pojišťovny na tohoto pojištěnce z přerozdělování podle indexů v měsících spadajících do příslušného období přerozdělování, v nichž byl pojištěnec příslušný k této zdravotní pojišťovně.

3. Měsíční příjem zdravotní pojišťovny na pojištěnce z přerozdělování podle indexů se spočte jako součin nákladového indexu pojištěnce pro příslušný kalendářní měsíc podle oddílu Q a podílu na standardizovaného pojištěnce použitého v příslušném kalendářním měsíci podle § 21 odst. 7.]