Přehled ustanovení zákona

ČÁST PRVNÍ	POJISTNÉ	§	2–17	5
	Výše pojistného		5
	Vyměřovací základ		7
	Rozhodné období		43
	Odvod pojistného za zaměstnance		44
	Odvod pojistného za osoby samostatně výdělečně činné		46
	Odvod pojistného poplatníka v paušálním režimu		47
	Záloha na pojistné poplatníka v paušálním režimu		52
	Odvod pojistného za osoby bez zdanitelných příjmů		52
	Odvod pojistného za děti cizinců		53
	Odvod pojistného hrazeného státem		53
	Odvod pojistného při souběhu příjmů		53
	Přeplatek pojistného		58
	Úhrada dlužného pojistného		59
	Promlčení pojistného		60
	Způsob placení pojistného		61
ČÁST DRUHÁ	PENÁLE	§	18–19	62
ČÁST TŘETÍ	PŘEROZDĚLOVÁNÍ POJISTNÉHO	§	20–21f	66
ČÁST ČTVRTÁ	USTANOVENÍ SPOLEČNÁ, PŘECHODNÁ
	A ZÁVĚREČNÁ	§	22–32	75
	Přílohy			105

 

 

 

ZÁKON č. 592/1992 Sb.,

o pojistném na veřejné zdravotní pojištění

ve znění

zákona č. 10/1993 Sb., zákona č. 15/1993 Sb., zákona č. 161/1993 Sb., zákona č. 324/1993 Sb., zákona č. 42/1994 Sb., zákona č. 241/1994 Sb., zákona č. 59/1995 Sb., zákona č. 149/1996 Sb., (úplné znění č. 217/1996 Sb.), zákona č. 48/1997 Sb., zákona č. 127/1998 Sb., zákona č. 29/2000 Sb., zákona č. 118/2000 Sb., zákona č. 258/2000 Sb., zákona č. 492/2000 Sb., zákona č. 138/2001 Sb., zákona č. 49/2002 Sb., zákona č. 176/2002 Sb., zákona č. 309/2002 Sb., zákona č. 424/2003 Sb., zákona č. 437/2003 Sb., zákona č. 455/2003 Sb., zákona č. 53/2004 Sb., zákona č. 438/2004 Sb., zákona č. 626/2004 Sb., zákona č. 123/2005 Sb., zákona č. 381/2005 Sb., zákona č. 413/2005 Sb., zákona č. 545/2005 Sb., zákona č. 62/2006 Sb., zákona č. 117/2006 Sb., zákona č. 189/2006 Sb., zákona č. 214/2006 Sb., zákona č. 264/2006 Sb., zákona č. 261/2007 Sb., zákona č. 296/2007 Sb., zákona č. 306/2008 Sb., zákona č. 227/2009 Sb., zákona č. 281/2009 Sb., zákona č. 285/2009 Sb., zákona č. 362/2009 Sb., zákona č. 73/2011 Sb., zákona č. 138/2011 Sb., zákona č. 298/2011 Sb., zákona č. 329/2011 Sb., zákona č. 369/2011 Sb., zákona č. 458/2011 Sb., zákona č. 401/2012 Sb., zákona č. 500/2012 Sb., zákona č. 11/2013 Sb., zákona č. 342/2013 Sb., zákona č. 344/2013 Sb., zákona č. 109/2014 Sb., zákona č. 250/2014 Sb., zákona č. 267/2014 Sb., zákona č. 200/2015 Sb., zákona č. 145/2017 Sb., zákona č. 183/2017 Sb., zákona č. 297/2017 Sb., zákona č. 134/2020 Sb., zákona č. 231/2020 Sb., zákona č. 285/2020 Sb., zákona č. 540/2020 Sb., zákona č. 161/2021 Sb., zákona č. 261/2021 Sb., zákona č. 274/2021 Sb., zákona č. 286/2021 Sb., zákona č. 363/2021 Sb., zákona č. 371/2021 Sb., zákona č. 260/2022 Sb., zákona č. 366/2022 Sb., zákona č. 173/2023 Sb., zákona č. 285/2023 Sb. a zákona č. 163/2024 Sb.

Česká národní rada se usnesla na tomto zákoně:

Oddíl I

§ 1

Předmět zákona

Tento zákon upravuje výši pojistného na veřejné zdravotní pojištění¹⁾ (dále jen „pojistné“), penále, způsob jejich placení, kontrolu, vedení centrálního registru pojištěnců, přerozdělování pojistného a zřízení zvláštního účtu veřejného zdravotního ­pojištění.

komentář k § 1

Zákon o pojistném na veřejné zdravotní pojištění, rozdělený do čtyř částí, představuje základní právní normu v oblasti placení pojistného. Pro plátce pojistného, kterými jsou ve zdravotním pojištění kromě státu zaměstnavatelé, osoby samostatně výdělečně činné a osoby bez zdanitelných příjmů, je nejdůležitější první část, ve které jsou upraveny podmínky placení pojistného. Zaměstnavatelé, zaměstnanci i podnikatelé mají (mimo výjimek) specificky stanoven minimální vyměřovací základ, naopak od roku 2013 již není určen maximální vyměřovací základ ani pro zaměstnance (zaměstnavatele), ani pro OSVČ. Osoby bez zdanitelných příjmů platí od 1. ledna 2024 měsíční pojistné v částce 2 552 Kč. Vyměřovacím základem pro platbu pojistného státem je v roce 2024 částka 15 440 Kč. V první části je dále řešena například problematika placení pojistného při souběhu příjmů, postupy v případě vzniku přeplatku nebo promlčení, jakož i pořadí splácení závazků plátce vůči zdravotní pojišťovně za situace, kdy má plátce více různých dluhů.

Nedílnou součástí existujícího dluhu na pojistném je vznik penále, kdy jeho sazba, způsob ukládání, placení, vymáhání nebo promlčení jsou uvedeny v části druhé tohoto zákona.

Část třetím zaměřena na způsob přerozdělování pojistného mezi jednotlivými zdravotními pojišťovnami.

Do závěrečné čtvrté části, nazvané „Ustanovení společná, přechodná a závěrečná“ je začleněna například oblast kontroly placení pojistného, zachovávání mlčenlivosti, stanovení pravděpodobné výše pojistného, odepsání dluhů, používání tiskopisů apod.

ČÁST PRVNÍ

POJISTNÉ

§ 2

Výše pojistného

(1)   Výše pojistného činí 13,5 % z vyměřovacího základu za rozhodné období.

(2)   Výši pojistného je jeho plátce povinen si sám vypočítat. Pojistné se zaokrouhluje na celé koruny směrem nahoru.

komentář k § 2

Sazba pojistného je ve zdravotním pojištění pro všechny plátce jednotná a vypočítává se z vyměřovacího základu za rozhodné období. Tímto rozhodným obdobím je u zaměstnavatele a osoby bez zdanitelných příjmů kalendářní měsíc, u osoby samostatně výdělečně činné (a v případě stanovení maximálního vyměřovacího základu – do roku 2012) pak kalendářní rok.

Výše pojistného činí u jednotlivých skupin plátců 13,5 % z vyměřovacího základu, kterým je:

– u zaměstnance úhrn zúčtovaných hrubých příjmů za rozhodné období kalendářního měsíce,

– u OSVČ sazba 50 % daňového základu za rozhodné období kalendářního roku,

– u osob bez zdanitelných příjmů měsíčně minimální mzda 18 900 Kč.

U zaměstnanců i OSVČ se musí přihlížet k dodržení minimálního vyměřovacího základu za předpokladu, že tyto osoby nejsou od povinnosti dodržení minima zákonem osvobozeny.

Plátce pojistného je povinen si pojistné sám vypočítat. Pojistné se zaokrouhluje na celé koruny směrem nahoru. Zaokrouhlování jiných hodnot právní úprava zdravotního pojištění nepředepisuje. To znamená, že se nezaokrouhluje vyměřovací základ a ani vypočtená poměrná část minimálního vyměřovacího základu.

Zaměstnavatel odvádí 2/3 pojistného, které je povinen hradit za zaměstnance a zároveň odvádí 1/3 pojistného z vyměřovacího základu, kterou je povinen hradit zaměstnanec, a to přímou srážkou z jeho hrubé mzdy. Pojistné placené zaměstnancem je zaměstnavatel oprávněn srazit a odvést i bez souhlasu zaměstnance.

Při výpočtu výše pojistného vychází zaměstnavatel ze zúčtované hrubé mzdy zaměstnance včetně započtení dalších složek příjmu podle § 3 odst. 1 zák. č. 592/­1992 Sb. Výše pojistného činí 13,5 % z vyměřovacího základu za rozhodné období, kdy tímto rozhodným obdobím je u zaměstnavatele a zaměstnance kalendářní měsíc. Vypočtené pojistné se zaokrouhluje na celé koruny směrem nahoru. Takto vypočtená výše pojistného představuje částku, kterou zaměstnavatel za zaměstnance odvádí té zdravotní pojišťovně, u které je zaměstnanec pojištěn v měsíci, do kterého je příjem zúčtován. To znamená, že zdravotní pojišťovně musí být poukázáno pojistné ve výši 13,5 % z úhrnu příjmů zaměstnance započitatelných v příslušném kalendářním měsíci do vyměřovacího základu, zaokrouhleno na celou korunu směrem nahoru. Jakýkoliv jiný výpočet není přesně v duchu zákona.

Z hlediska podílu zaměstnance a zaměstnavatele na celkové úhradě pojistného je nejpoužívanější variantou situace, kdy zaměstnavatel:

– jednu třetinu z celkové částky pojistného (sraženou zaměstnanci) zaokrouhlí na celou korunu směrem nahoru a

– sám ze svých prostředků pak zaplatí rozdíl mezi takto vypočtenou jednou třetinou a celkovou výší pojistného placeného za příslušný kalendářní měsíc za zaměstnance.

?  Příklad 1

Hrubý příjem zaměstnance – vyměřovací základ pro výpočet pojistného = 35 830 Kč.

–   zaměstnavatel po zaokrouhlení odvede pojistné 0,135 × 35 830 = 4 838 Kč,

–   zaměstnanci strhne z platu jednu třetinu pojistného 4 838 : 3 = 1 613 Kč (zaokrouhleno nahoru),

–   zaměstnavatel uhradí ze svých prostředků 4 838 – 1 613 = 3 225 Kč.

V následujícím příkladě již není nutno za­okrou­hlovat část pojistného sraženou zaměstnanci.

?  Příklad 2

Hrubý příjem zaměstnance – vyměřovací základ pro výpočet pojistného = 28 400 Kč.

–   zaměstnavatel odvede pojistné 0,135 × 28 400 = 3 834 Kč,

–   zaměstnanci strhne z platu jednu třetinu: 3 834 : 3 = 1 278 Kč,

–   zaměstnavatel uhradí ze svých prostředků dvě třetiny: 3 834 – 1 278 = 2 556 Kč.

Jednou z nesprávných (resp. ne úplně přesných) variant výpočtu výše pojistného je situace, kdy zaměstnavatel:

- vypočte pojistné ve výši 4,5 % z hrubého příjmu zaměstnance a tuto částku zaokrouhlí nahoru a současně

- vypočte pojistné ve výši 9 % z hrubého příjmu zaměstnance a tuto částku taktéž zaokrouhlí nahoru.

Tímto postupem dochází ke „korunovým” rozdílům, v konečné fázi v neprospěch zaměstnavatele odvádějícího v určitých případech zdravotní pojišťovně nepatrně vyšší částku pojistného, než jak je stanoveno zákonem.

Z hlediska členění celkové platby pojistného na částku sraženou zaměstnanci a částku placenou zaměstnavatelem je zapotřebí vycházet z ustanovení § 9 odst. 2 zák. č. 48/­1997 Sb., kdy pojistné hradí z jedné třetiny zaměstnanec a ze dvou třetin zaměstnavatel. Zaokrouhlování těchto částek není zákonem stanoveno, proto:

–   se nezaokrouhlují částky pojistného ve výši 4,5 % a 9 %,

–   zaměstnavatel zásadně vychází z jedné třetiny, resp. ze dvou třetin celkové částky pojistného.

Výše uvedený postup lze však použít pouze u zaměstnance dosahujícího alespoň minimální mzdy neboli minimálního vyměřovacího základu. Je-li zaměstnanci při zaměstnání trvajícím celý kalendářní měsíc zúčtován příjem nižší než minimální vyměřovací základ 18 900 Kč, provádí zaměstnavatel dopočet a následný doplatek pojistného do minimálního vyměřovacího základu, resp. do jeho poměrné části za předpokladu, že se na zaměstnance (a tedy i na zaměstnavatele – plátce pojistného) vztahuje povinnost odvodu pojistného alespoň ze zákonného minima.

Pro zaměstnavatele i OSVČ platí ve zdravotním pojištění ustanovení o minimálním vyměřovacím základu, který v roce 2024 činí měsíčně u:

– zaměstnavatele (zaměstnance) 18 900 Kč,

– osoby samostatně výdělečně činné 21 983,50 Kč.

Postup popisovaný v následujícím příkladě, tedy s dopočtem a doplatkem pojistného do minima, se uplatní při zaměstnání trvajícím celý kalendářní měsíc. Typicky se jedná o situace, kdy zaměstnavatel sjedná se zaměstnancem pracovní smlouvu na zkrácený pracovní úvazek nebo některou z dohod o pracích konaných mimo pracovní poměr. Musí se však jednat o jediné zaměstnání, přičemž pro zaměstnance (a zaměstnavatele jako plátce pojistného) platí ustanovení o povinnosti odvodu pojistného alespoň z minimálního vyměřovacího základu.

?  Příklad 3

Zaměstnanec pracuje v roce 2024 s měsíčním příjmem 14 000 Kč.

Ve vazbě na výši minimální mzdy (minimálního vyměřovacího základu zaměstnance) od 1. ledna 2024 odvede zaměstnavatel doplatek pojistného ve výši 13,5 % z rozdílové částky: (18 900 – 14 000) × 0,135 = 662 Kč.

Zaměstnavatel odvede celkové pojistné ve výši 0,135 × 18 900 = 2 552 Kč.

Zaměstnanci strhne z platu 1/3 pojistného ze skutečně dosaženého příjmu: (14 000 × 0,135) : 3 = 630 Kč

a dále výše uvedený doplatek pojistného, tedy celkem: 630 + 662 = 1 292 Kč.

Ze svých prostředků pak zaplatí zaměstnavatel: 2 552 – 1 292 = 1 260 Kč.

Minimální vyměřovací základ naopak neplatí pro:

–   zaměstnance vyjmenované v § 3 odst. 8 zák. č. 592/­1992 Sb.,

–   OSVČ podle § 3a odst. 3 zák. č. 592/­1992 Sb.

Právní úprava platná ve zdravotním pojištění umožňuje spoustu variant výpočtu (stanovení) vyměřovacího základu zaměstnance, kdy by zaměstnavatelé, resp. mzdové/mzdoví účetní, měli zvýšit ostražitost například v těchto případech:

–   je-li zúčtovaný hrubý příjem zaměstnance nižší než minimální vyměřovací základ 18 900 Kč, pak je zapotřebí prověřit, zda se bude provádět dopočet do zákonného minima či nikoliv. Pojistné ze skutečné výše příjmu, tedy bez dopočtu do minima, se odvádí u zaměstnaných osob vyjmenovaných v § 3 odst. 8 zák. č. 592/­1992 Sb.,

–   v případě poskytnutí neplaceného volna nebo při vykázané neomluvené absenci se pojistné neodvádí (resp. se z tohoto důvodu nenavyšuje vyměřovací základ zaměstnance), zaměstnavatel však musí přihlédnout k potřebě dodržení minimálního vyměřovacího základu nebo jeho poměrné části, pokud se na plátce tato povinnost vztahuje,

–   do vyměřovacího základu zaměstnance se nezahrnují příjmy nepodléhající dani nebo od daně osvobozené a dále plnění taxativně vyjmenovaná jako výjimky v ustanovení § 3 odst. 2 z. 592/­1992 Sb.,

–   pojistné se neplatí ani tehdy, pokud se osoba nepovažuje z pohledu zdravotního pojištění za zaměstnance dle § 5 písm. a) bodů 1–7 zák. č. 48/­1997 Sb.,

–   ve zdravotním pojištění je přípustný souběh zaměstnání s evidencí na Úřadě práce. Základní podmínkou pro uplatnění tohoto postupu je skutečnost, že zúčtovaný příjem takto zaměstnané osoby nesmí být vyšší než polovina minimální mzdy. Naproti tomu ve zdravotním pojištění není akceptovatelný souběh kategorie uchazeč o zaměstnání a OSVČ.

Vyměřovací základ

§ 3

(1)   Vyměřovacím základem zaměstnance²⁾ je úhrn příjmů ze závislé činnosti, s výjimkou náhrad výdajů poskytovaných procentem z platové základny představitelům státní moci a některých státních orgánů a soudcům ⁵⁵⁾, které jsou nebo by byly, pokud by podléhaly zdanění v České republice, předmětem daně z příjmů fyzických osob podle zákona o daních z příjmů³⁾ a nejsou od této daně osvobozeny a které mu zaměstnavatel zúčtoval v souvislosti se zaměstnáním. Zúčtovaným příjmem se pro účely věty první rozumí plnění, které bylo v peněžní nebo nepeněžní formě nebo formou výhody poskytnuto zaměstnavatelem zaměstnanci nebo předáno v jeho prospěch, popřípadě připsáno k jeho dobru anebo spočívá v jiné formě plnění prováděné zaměstnavatelem za zaměstnance.

(2)   Vyměřovací základ zaměstnance podle odstavce 1 se snižuje o

a)  náhradu škody podle zákoníku práce a právních předpisů upravujících služební poměry,

b)  odstupné a další odstupné, odchodné a odbytné, na která vznikl nárok podle zvláštních právních předpisů, a odměna při skončení funkčního období, na kterou vznikl nárok podle zvláštních právních předpisů,

c)  věrnostní přídavek horníků⁵⁾,

d)  plnění, které bylo poskytnuto poživateli starobního důchodu nebo invalidního důchodu pro invaliditu třetího stupně po uplynutí jednoho roku ode dne skončení zaměstnání,

e)  jednorázovou sociální výpomoc poskytnutou zaměstnanci k překlenutí jeho mimořádně obtížných poměrů vzniklých v důsledku živelní pohromy, požáru, ekologické nebo průmyslové havárie nebo jiné mimořádně závažné události.

(3)   Pro stanovení vyměřovacího základu zaměstnance, kterému byly zúčtovány příjmy po skončení zaměstnání, se použijí odstavce 1 a 2 obdobně.

(4)   Pojistné za zaměstnance se stanoví z vyměřovacího základu podle odstavců 1 až 3, nejméně však z minimálního vyměřovacího základu, není-li dále stanoveno jinak.

(5)   Je-li zaměstnanci vyplácen příjem v cizí měně, přepočte se na českou měnu způsobem stanoveným zákonem upravujícím daně z příjmů. Zaměstnavatel je povinen vést ve svých záznamech pro stanovení a odvod pojistného kurz, který použil.

(6)   Minimálním vyměřovacím základem je minimální mzda.

(7)   Je-li zaměstnancem zaměstnavatele zaměstnávajícího více než 50 % osob se zdravotním postižením^11a) z celkového průměrného přepočteného počtu svých zaměstnanců^11b) osoba, které byl přiznán invalidní důchod^11c), je u ní vyměřovacím zákla­dem částka přesahující částku, která je vyměřovacím základem u osoby, za kterou je plátcem pojistného stát.

(8)   Minimální vyměřovací základ neplatí pro osobu:

a)  s těžkým tělesným, smyslovým nebo mentálním postižením, která je držitelem průkazu ZTP nebo ZTP/P podle zvláštního právního předpisu¹²⁾;

b)  která dosáhla věku potřebného pro nárok na starobní dů­chod, avšak nesplňuje další podmínky pro jeho přiznání;

c)  která celodenně osobně a řádně pečuje alespoň o jedno dítě do sedmi let věku nebo nejméně o dvě děti do 15 let věku. Podmínka celodenní péče se považuje za splněnou, je-li dítě předškolního věku umístěno v jes­lích (mateřské škole), popřípadě v obdobném zařízení na dobu, která nepřevyšuje čtyři hodiny denně, a jde-li o dítě plnící povinnou školní docházku, po dobu návštěvy školy, s výjimkou umístění v zařízení s týdenním či celoročním pobytem. Za takovou osobu se považuje vždy pouze jedna osoba, a to buď otec nebo matka dítěte, nebo osoba, která převzala dítě do trvalé péče nahrazující péči rodičů;¹⁴⁾

d)  která současně vedle zaměstnání vykonává samostatnou výdělečnou činnost a odvádí zálohy na pojistné vypočtené alespoň z minimálního vyměřovacího základu stanoveného pro osoby samostatně výdělečně činné,

e)  za kterou je plátcem pojistného stát (§ 3c),

f)  která je pouze příjemcem odměny pěstouna,

pokud tyto skutečnosti trvají po celé rozhodné období. Vyměřova­cím základem u těchto zaměstnanců je jejich skutečný příjem.

(9)   Minimální vyměřovací základ zaměstnance se snižuje na poměrnou část odpovídající počtu kalendářních dnů, pokud

a)  zaměstnání netrvalo po celé rozhodné období,

b)  zaměstnanci bylo poskytnuto pracovní volno pro důležité osobní překážky v práci,¹⁵⁾

c)  zaměstnanec se stal v průběhu rozhodného období osobou, za kterou platí pojistné i stát,¹³⁾ nebo osobou uvedenou v odstavci 8 písm. a) až c).

(10) Pokud je vyměřovací základ zaměstnance nižší než minimální vyměřovací základ, je zaměstnanec povinen doplatit zdravotní pojišťovně prostřednictvím svého zaměstnavatele po­jistné ve výši 13,5 % z rozdílu těchto základů. Má-li zaměstnanec více zaměstnavatelů, je povinen doplatit pojistné podle předchozí věty prostřednictvím toho zaměstnavatele, kterého si zvolí, a to vždy současně s od­vodem pojistného v následujícím kalendářním měsíci. ­Pokud je vyměřovací základ nižší z důvodů překážek na straně organizace,¹⁶⁾ je tento rozdíl povinen doplatit zaměstn­avatel.

(11) Pro účely pojistného na veřejné zdravotní pojištění se mzdové nároky zaměstnanců vyplacené Úřadem práce České republiky – krajskou pobočkou nebo pobočkou pro hlavní město Prahu (dále jen „krajská pobočka Úřadu práce“) podle zákona o ochraně zaměstnanců při platební neschopnosti zaměstnava­tele a o změně některých zákonů považují za příjmy zúčtované zaměstnavatelem zaměstnanci, a to v rozsahu, ve kterém je zaměstnavatel zaměstnancům nezúčtoval. Tyto příjmy jsou vy­měřovacím základem zaměstnanců pro daný kalendářní měsíc, případně jeho poměrnou částí, pokud zaměstnavatel vyplatil zaměstnancům mzdu pouze za část měsíce.

(12) Vyměřovacím základem pracovníka v pracovním vztahu uzavřeném podle cizích právních předpisů^16a) je úhrn příjmů zú­čtovaných mu zaměstnavatelem v souvislosti s tímto pracovním vztahem, a to ve výši, ve které jsou nebo by byly předmětem daně z příjmů fyzických osob podle zákona o daních z příjmů³⁾, s výjimkou příjmů, které tomuto pracovníku nahrazují výdaje jím za zaměstnavatele vynaložené v souvislosti s tímto pracovním vztahem nebo škodou vzniklou v souvislosti s tímto pracovním vztahem, a příjmů uvedených v odstavci 2. Ustanovení o minimálním vyměřovacím základu podle odstavce 6 se použije obdobně.

(13) Do vyměřovacího základu zaměstnance, kterému podle zákoníku práce nepřísluší náhrada mzdy nebo platu za dovolenou v rozsahu, ve kterém mu tato náhrada přísluší podle právních předpisů členského státu Evropské unie, do něhož byl zaměstnanec vyslán⁵⁶⁾, se zahrnuje náhrada mzdy nebo platu za dovolenou ve výši, v jaké by příslušela tato náhrada za dovolenou podle zákoníku práce, i když nebyla zaměstnavatelem zúčtována; je-li náhrada mzdy nebo platu za dovolenou příslušející podle právních předpisů členského státu vyšší než tato náhrada, která by příslušela podle zákoníku práce, zahrnuje se do vyměřovacího základu zaměstnance též rozdíl mezi těmito náhradami, a to v tom kalendářním měsíci, v němž byla výše tohoto rozdílu zjištěna.

(14) Plnění podle odstavce 1 věty druhé, které bylo zaměstnavatelem zaměstnanci připsáno k dobru v případě nabytí podílu v obchodní korporaci, která je jeho zaměstnavatelem nebo která je ve vztahu k tomuto zaměstnavateli mateřskou nebo dceřinou společností nebo kapitálově spojenou osobou podle zákona o daních z příjmů, nebo opce na nabytí tohoto podílu, se považuje za zúčtovaný příjem v tom kalendářním měsíci, v němž se považuje za zúčtovaný příjem podle § 6 odst. 14 zákona o daních z příjmů; byl-li zaměstnavatelem tento příjem snížen podle § 6 odst. 15 zákona o daních z příjmů, považuje se za zúčtovaný příjem tento snížený příjem.

komentář k § 3

Toto ustanovení je pro zaměstnavatele v souvislosti s placením pojistného nejdůležitější, neboť definuje podmínky, za kterých zaměstnavatelé stanovují vyměřovací základ zaměstnance pro odvod pojistného na zdravotní pojištění.

     Odstavec 1

Vyměřovací základ zaměstnance je určen jako úhrn příjmů ze závislé činnosti, které jsou nebo by byly, pokud by podléhaly zdanění v České republice, předmětem daně z příjmů fyzických osob podle § 6 zákona č. 586/­1992 Sb., o daních z příjmů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen ZDP), nejsou od této daně osvobozeny, a které mu zaměstnavatel zúčtoval v souvislosti se zaměstnáním.

Povinnost placení pojistného za zaměstnance včetně plnění souvisejících zákonných povinností se vztahuje na zaměstnavatele tehdy, pokud se pojištěnec považuje ve zdravotním pojištění za zaměstnance. Je-li pojištěnec uveden mezi taxativně vyjmenovanými osobami, které se pro účel zdravotního pojištění za zaměstnance nepovažují dle § 5 písm. a) bodů 1–7 zák. č. 48/­1997 Sb. (například u sjednaných dohod o pracovní činnosti s měsíčním příjmem nedosahujícím 4 000 Kč), neplatí v takových případech zaměstnavatel pojistné a ani nepřihlašuje osobu jako zaměstnance. Současně však platí, že pokud zaměstnavatel neplní ve zdravotním pojištění zákonné povinnosti, nemá zaměstnanec tímto zaměstnání řešen svůj pojistný vztah. Aby mu u zdravotní pojišťovny nevznikl problém, musí využít některou z možností stanovených právní úpravou, například výkonem podnikatelské činnosti (lze i v paušálním režimu) nebo registrací v kategorii osob, za které je plátcem pojistného stát.

Pojistné se neplatí z příjmů, které nejsou předmětem daně z příjmů fyzických osob nebo jsou od této daně osvobozeny. Jedná se o příjmy uvedené zejména v ustanovení § 6 odst. 7 a odst. 9 ZDP. Příjmy nezahrnované do vyměřovacího základu zaměstnance můžeme v podstatě rozdělit do dvou skupin.

1.  Příjmy, které nejsou předmětem daně

Podle § 6 odst. 7 písm. a) ZDP se za příjmy ze závislé činnosti nepovažují a předmětem daně nejsou například náhrady cestovních výdajů, poskytované v souvislosti s výkonem závislé činnosti do výše stanovené nebo umožněné v příslušných ustanoveních zákoníku práce (například v části sedmé hlavě třetí). Do vyměřovacího základu zaměstnance se ve zdravotním pojištění zahrnuje pouze ta část cestovních náhrad, která je předmětem daně. Obdobný postup platí i v případě hodnoty osobních ochranných pracovních prostředků, pracovních oděvů a obuvi, mycích, čistících a dezinfekčních prostředků a ochranných nápojů, poskytovaných podle § 6 odst. 7 písm. b) ZDP. Do vyměřovacího základu zaměstnance se nezahrne ani náhrada za opotřebení vlastního nářadí, zařízení a předmětů potřebných pro výkon práce, poskytovaných zaměstnanci podle zákoníku práce.

2.  Příjmy od daně osvobozené

U těchto příjmů musíme rozlišovat, zda jsou osvobozeny:

a)  vždy, to znamená bez dalších doplňujících či omezujících podmínek nebo

b)  tehdy, jsou-li zaměstnavatelem zaměstnanci poskytnuty z fondu kulturních a sociálních potřeb, ze sociálního fondu, ze zisku (příjmu) po jeho zdanění anebo na vrub výdajů (nákladů), které nejsou výdaji (náklady) na dosažení zajištění a udržení příjmu.

ad a) Příjmy vždy osvobozené od daně

Ve smyslu ustanovení § 6 odst. 9 ZDP nepodléhají povinnosti placení pojistného na zdravotní pojištění například tyto příjmy (plnění):

–   nepeněžní plnění vynaložená zaměstnavatelem na odborný rozvoj zaměstnanců související s předmětem činnosti zaměstnavatele nebo nepeněžní plnění vynaložená zaměstnavatelem na rekvalifikaci zaměstnanců podle jiného právního předpisu upravujícího zaměstnanost; toto osvobození se nevztahuje na příjmy plynoucí zaměstnancům v této souvislosti jako mzda, plat, odměna nebo jako náhrada za ušlý příjem, jakož i na další peněžní plnění poskytovaná v této souvislosti zaměstnancům,

–   příjem zaměstnance ve formě příspěvku na stravování poskytnutého zaměstnavatelem za jednu směnu podle jiného právního předpisu za podmínek uvedených v § 6 odst. 9 písm. b) ZDP,

–   hodnota přechodného ubytování, nejde-li o ubytování při pracovní cestě, poskytovaná jako nepeněžní plnění zaměstnavatelem zaměstnancům v souvislosti s výkonem práce, pokud obec přechodného ubytování není shodná s obcí, kde má zaměstnanec bydliště, a to maximálně do výše 3 500 Kč měsíčně.

ad b) Příjmy osvobozené za uvedených podmínek

Od daně je, kromě příjmů uvedených v § 4 ZDP, dále osvobozena například hodnota nealkoholických nápojů poskytovaných jako nepeněžní plnění ze sociálního fondu, ze zisku (příjmu) po jeho zdanění anebo na vrub výdajů (nákladů), které nejsou výdaji (náklady) na dosažení, zajištění a udržení příjmů zaměstnavatelem zaměstnancům ke spotřebě na pracovišti.

Dle § 6 odst. 9 písm. d) ZDP jsou s účinností od 1. 1. 2024 od daně osvobozena nepeněžní plnění poskytovaná zaměstnavatelem zaměstnanci nebo jeho rodinnému příslušníkovi z fondu kulturních a sociálních potřeb, ze sociálního fondu, ze zisku (příjmu) po jeho zdanění anebo na vrub výdajů (nákladů), které nejsou výdaji (náklady) na dosažení, zajištění a udržení příjmů, v úhrnu do výše poloviny průměrné mzdy za zdaňovací období ve formě:

- pořízení zboží nebo služeb zdravotního, léčebného, hygienického a obdobného charakteru od zdravotnických zařízení, pořízení zdravotnických prostředků na lékařský předpis, použití vzdělávacích nebo rekreačních zařízení nebo poskytnutí rekreace nebo zájezdu,

- použití zařízení péče o děti předškolního věku včetně mateřské školy podle školského zákona, knihovny zaměstnavatele, tělovýchovných a sportovních zařízení,

- příspěvku na kulturní nebo sportovní akce,

- příspěvku na tištěné knihy, včetně obrázkových knih pro děti, mimo knih, ve kterých reklama přesahuje 50 % plochy.

Důležité

     S účinností od 1. ledna 2024 byla zrušena dlouhodobě platná limitující částka 20 000 Kč pro osvobození v případě poskytnutí rekreace a zájezdu a namísto toho byl zaveden jednotný limit pro všechny zaměstnanecké benefity, uvedené v tomto ustanovení. Limit je stanoven ve výši poloviny průměrné mzdy, což znamená, že se bude vždy k 1. 1. měnit.

Poskytuje-li zaměstnavatel zaměstnanci bezplatně motorové vozidlo pro služební i soukromé účely, je za příjem zaměstnance považována částka ve výši určeného procenta vstupní ceny každého poskytnutého vozidla. Za určené procento se dle § 6 odst. 6 ZDP pro tyto účely považuje:

- 0,25 %, jedná-li se o bezemisní vozidlo,

- 0,5 %, jedná-li se o nízkoemisní vozidlo,

- 1 %, jedná-li se o silniční motorové vozidlo, které není nízkoemisním ani bezemisním vozidlem.

Definice bezemisního a nízkoemisního vozidla je uvedena v § 21b odst. 6 a 7 ZDP.

     Funkční požitky

Funkčními požitky rozumíme odměnu za výkon funkce, a to od poslanců a členů vlády až po odměny za výkon funkce v orgánech obcí, státních orgánech, spolcích a zájmových sdruženích, komorách apod. Ustanovení ZDP, případně jiného právního předpisu, pojednávající o příjmech ze závislé činnosti se vztahují i na příjmy poskytované v souvislosti s výkonem funkce. Funkční požitky nejsou postaveny na roveň příjmům ze závislé činnosti a jejich specifikace je uvedena v § 6 odst. 10 ZDP. Povinnosti placení pojistného podléhají i velmi nízké zúčtované příjmy povahy funkčních požitků zdaňované podle § 6 ZDP, tedy i příjmy například nižší než 4 000 Kč, což je ve zdravotním pojištění výše příjmu rozhodná pro vznik zaměstnání a posouzení osoby jako zaměstnance třeba u dohody o pracovní činnosti. Návaznost na minimální vyměřovací základ samozřejmě platí i v tomto případě. Bude-li zúčtovaný příjem funkcionáře nižší než aktuální výše minimální mzdy 18 900 Kč, přičemž se na takovou osobu bude vztahovat ustanovení o povinnosti odvodu pojistného ze zákonného minima, musí mít tento zaměstnavatel doloženy skutečnosti, opravňující jej k odvodu pojistného z částky nižší než zákonné minimum, například dokladem o nároku osoby na registraci ve „státní kategorii“. Pokud zaměstnavatel takovým dokladem nedisponuje, provádí dopočet a doplatek pojistného do aktuální výše minimálního vyměřovacího základu, platného pro zaměstnance.

     Příjem za výkon funkce

Příjmy (odměny) za výkon funkce, například u členů představenstva a dozorčí rady, podléhají povinnosti placení pojistného na zdravotní pojištění jako příjmy ze závislé činnosti zdaňované podle § 6 ZDP. Je-li těmto osobám zúčtován v souvislosti s výkonem funkce příjem, přihlašuje je zaměstnavatel u zdravotní pojišťovny k placení pojistného jako zaměstnance (dnem nástupu do funkce) a odvádí za ně pojistné v souladu se zákonem.

Je-li členem statutárního orgánu osoba, která vykonává funkci bezplatně, nebo se jedná o čestnou funkci, dobrovolnou apod., pak se zaměstnavatel problematikou placení pojistného a plnění oznamovací povinnosti nezabývá, neboť taková osoba není ve zdravotním pojištění zaměstnancem.

Pokud by došlo k situaci, že subjekt (dlouhodobě) neuvažuje o vyplácení odměn, přesto však je posléze za výkon funkce nějaká odměna zúčtována, přihlásí zaměstnavatel zaměstnance k 1. dni kalendářního měsíce, za který byla odměna zúčtována. I kdyby již žádná další odměna této osobě vyplacena nebyla, může odhlášení proběhnout až ke dni skončení výkonu funkce [blíže viz § 8 odst. 2 písm. i) zákona č. 48/­1997 Sb.].

Pokud výše odměny nedosahuje minimálního vyměřovacího základu stanoveného pro zaměstnance, musí v této souvislosti zaměstnavatel zabezpečit, aby bylo v rozhodném období kalendářního měsíce odvedeno pojistné alespoň z minimálního vyměřovacího základu 18 900 Kč za předpokladu, že tato osoba nepatří mezi výjimky uvedené v ustanovení § 3 odst. 8 zákona č. 592/­1992 Sb.

Osoby ze států Evropské unie, Norska, Islandu, Lichtenštejnska, ze Švýcarska a případně také ze Spojeného království jsou zaměstnávány (případně podnikají) ve smyslu Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 883/­2004 a prováděcího nařízení č. 987/­2009.

V souvislosti s účastí těchto osob v systémech sociálního zabezpečení (a tedy i ve zdravotním pojištění) je rozhodující, zda občan tohoto státu, kterého subjekt zaměstnává nebo má v úmyslu zaměstnat, předloží nebo nepředloží českému zaměstnavateli formulář A1. Tento doklad je rozhodující pro příslušnost této osoby k pojištění neboli, předloží-li tato osoba českému zaměstnavateli tento formulář, potvrzuje tím, že podléhá všem systémům sociálního zabezpečení státu, který formulář vystavil.

Naopak, pokud tento formulář předložen není, nebo se jedná o osobu ze států, na kterou se režim výše uvedených nařízení EU nevztahuje, je tato osoba účastna zdravotního pojištění v ČR, to znamená, že podléhá z titulu zaměstnání právním podmínkám českého systému veřejného zdravotního pojištění. Jedním z práv takové osoby je i právo na výběr zdravotní pojišťovny, u které chce být pojištěna. Pokud toto právo neuplatní, přihlašuje zaměstnavatel tohoto svého zaměstnance u VZP ČR.

Jelikož odměny členů statutárních orgánů (resp. odměny za výkon funkce) podléhají povinnosti placení pojistného na zdravotní pojištění v České republice, musí zaměstnavatel jednoznačně vědět, zda je toto zaměstnání v ČR jediným zaměstnáním této osoby – v tomto případě se pojistné odvádí ve prospěch příslušné české zdravotní pojišťovny. Při souběhu zaměstnání ve státě postupujícím podle koordinačních nařízení EU a v České republice a při současném předložení formuláře A1 musí zaměstnavatel zjistit, zda plnění této povahy, zúčtované českým zaměstnavatelem, podléhá povinnosti placení pojistného v zemi pojištění.

Pokud by se podle právní úpravy příslušného státu platné v oblasti zdravotního pojištění pojistné z těchto odměn odvádělo, poukazoval by zaměstnavatel příslušnou výši pojistného na účet zdravotní pojišťovny (instituce provádějící zdravotní pojištění), u které je tato osoba ve své zemi pojištěna.

Zaměstnavatelem se může stát i Společenství vlastníků (SV), které se však stává plátcem pojistného pouze tehdy, má-li placené členy výboru. Pokud by členové výboru za svoji práci odměnu nepobírali, pak SV problematiku zdravotního pojištění neřeší. Jestliže však bude SV alespoň jednomu členovi výboru odměnu (byť nepravidelně) vyplácet, musí se přihlásit do registru příslušné zdravotní pojišťovny jako zaměstnavatel s povinností placení pojistného podle zákona a rovněž přihlásit tyto placené členy na celou dobu výkonu funkce jako zaměstnance. Budou-li placení členové výboru pojištěni u více zdravotních pojišťoven, pak SV plní veškeré povinnosti u každé z nich. Ti členové výboru SV, kteří vykonávají tyto funkce bez nároku na odměnu, nebudou přihlašováni jako zaměstnanci u zdravotní pojišťovny vůbec, neboť se nejedná o zaměstnání. Tato skutečnost však musí být z pohledu SV vyřešena například tím způsobem, že v zápisu ze shromáždění vlastníků musí být jednoznačně definováno, že za výkon této funkce nepobírají tito členové výboru odměnu. Naopak placení funkcionáři se za zaměstnance považují, přičemž mohou pobírat odměnu pravidelně měsíčně nebo třeba jedenkrát za čtvrtletí nebo dokonce jedenkrát ročně.

Z hlediska výše příjmu není u odměn za výkon funkce vazba na „rozhodnou“ částku 4 000 Kč, tato má význam pouze u osob vyjmenovaných v § 5 písm. a) v bodech 4–6 zák. č. 48/­1997 Sb., například u dohod o pracovní činnosti. Pojistné se tedy odvádí i z příjmu nižšího než 4 000 Kč, případně i s ohledem na potřebu dodržení minimálního vyměřovacího základu.

     Odstavec 2

Tento odstavec taxativním výčtem vyjmenovává plnění, která odvodu pojistného na zdravotní pojištění nepodléhají. To znamená, že se nebere v úvahu jejich zdaňování, ale rozhodující je skutečnost, že se jedná o výjimku z odvodu pojistného danou přímo zákonem.

     ad a)

Náhrady škody podle zákoníku práce a právních předpisů upravujících služební poměry, specifikované v § 265 až § 275 zákoníku práce, nejsou předmětem odvodu pojistného. Pokud by však zaměstnavatel poskytnul zaměstnanci náhradu škody ve vyšší hodnotě, než v jaké je podle zákoníku práce povinen, rozdíl mezi částkou, kterou je povinen poskytnout, a částkou, kterou zaměstnanci skutečně poskytnul, by zahrnul do vyměřovacího základu zaměstnance.

     ad b)

Vyměřovací základ zaměstnance se podle § 3 odstavce 1 zák. č. 592/­1992 Sb. snižuje o odstupné a další odstupné, odchodné a odbytné, na která vznikl nárok podle zvláštních právních předpisů, a o odměnu při skončení funkčního období, na kterou vznikl nárok podle zvláštních právních předpisů. Stanoví se tak, že od placení pojistného na zdravotní pojištění se osvobozují jen ta plnění, poskytovaná z důvodu skončení zaměstnání, na která je nárok podle zvláštních právních předpisů. U odstupného je tímto zvláštním předpisem zákoník práce. Jinak řečeno, je-li zaměstnanci při rozvázání pracovního poměru podle § 52 písm. c) zákoníku práce z důvodu nadbytečnosti zúčtováno podle § 67 téže právní normy odstupné ve výši nejméně jednonásobku až trojnásobku průměrného výdělku (podle délky trvání pracovního poměru), pak takové plnění odvodu pojistného na zdravotní pojištění nepodléhá. Vzhledem k tomu, že zákoník práce stanoví v souvislosti s odstupným minimální násobky průměrného výdělku, nebudou odvodu pojistného podléhat jak tyto minimální násobky, tak ani vyšší násobky, jedná-li se o odstupné, na které vznikl nárok podle zákoníku práce.

Odstupné představuje určitou formu odškodnění zaměstnance za ztrátu zaměstnání bez jeho zavinění, kdy odstupné má pomoci zaměstnanci překlenout období od skončení pracovního poměru do doby, než si bude moci zajistit další zdroj příjmů.

Odstupné se zaměstnanci obvykle vyplácí v nejbližším výplatním termínu po skončení pracovního poměru, pokud se strany nedohodnou jinak.

?  Příklad 4

Zaměstnanec se stal nadbytečným ve smyslu ustanovení § 52 písm. c) zákoníku práce. Mezi zaměstnavatelem a zaměstnancem došlo k dohodě o rozvázání pracovního poměru a zaměstnavatel vyplatil zaměstnanci odstupné ve výši šestinásobku průměrného výdělku.

Zákoník práce hovoří v ustanovení § 67 odst. 1 o tom, že dochází-li k rozvázání pracovního poměru výpovědí danou zaměstnavatelem z důvodů uvedených v § 52 písm. a) až c) nebo dohodou z týchž důvodů (jedná se o tzv. organizační důvody), přísluší zaměstnanci při skončení pracovního poměru odstupné ve výši nejméně jednonásobku až trojnásobku průměrného výdělku. Protože se připouští odstupné i ve vyšším počtu násobků průměrného výdělku, nezahrnuje se celková zúčtovaná částka odstupného do vyměřovacího základu zaměstnance.

?  Příklad 5

Zaměstnavatel rozvázal se zaměstnancem pracovní poměr výpovědí podle § 52 písm. d) zákoníku práce a poskytnul mu odstupné ve výši dvanáctinásobku průměrného výdělku.

Ani v tomto případě se nebude odstupné zahrnovat do vyměřovacího základu zaměstnance, neboť bylo zúčtováno na základě podmínek uvedených v § 67 odst. 2 zákoníku práce.

?  Příklad 6

Protože zaměstnanci nebyla opakovaně vyplacena mzda, okamžitě zrušil pracovní poměr podle ustanovení § 56 odst. 1 písm. b) zákoníku práce. Vzhledem k rozvázání pracovního poměru dle tohoto ustanovení má zaměstnanec nárok na náhradu mzdy nebo platu ve výši průměrného výdělku za dobu, která odpovídá délce výpovědní doby. Zaměstnavatel však neodvedl pojistné na zdravotní pojištění s odůvodněním, že toto plnění má povahu odstupného podle zákoníku práce.

Toto tvrzení zaměstnavatele mělo právní oporu do konce roku 2011, neboť z tohoto plnění se pojistné skutečně neodvádělo proto, že zaměstnanec tehdy měl podle § 67 odst. 1 zákoníku práce nárok na odstupné ve výši nejméně trojnásobku průměrného výdělku. S účinností od 1. 1. 2012 se však již nejedná o odstupné, ale o náhradu mzdy zdaňovanou podle § 6 ZDP. Toto plnění nelze zahrnout do některé ze zákonných výjimek, takže se pojistné odvede.

V přímé souvislosti s nástupem nových zastupitelů do funkce většinou končí jejich předchůdci. Je-li uvolněnému funkcionáři vyplácena odměna při skončení funkčního období (náležející podle zákonů č. 128/­2000 Sb., 129/­2000 Sb. a 131/­2000 Sb., všechny ve znění pozdějších předpisů), je tato osoba považována ve zdravotním pojištění za zaměstnance ještě v těch kalendářních měsících, za které je odměna zúčtována, neboť tento příjem je zdaňován podle § 6 ZDP. Protože je tato odměna osvobozena od placení pojistného na zdravotní pojištění, povinnost placení pojistného nevzniká – za dané situace však musí být pro potřeby respektování minimálního vyměřovacího základu postupováno v souladu se zákonem. Neuvolnění funkcionáři se odhlašují ke dni skončení výkonu funkce.

     ad c)

V tomto případě se jedná o výjimku podle právní normy č. 62/­1983, uvedenou v zákoně č. 592/­1992 Sb. již dlouhodobě.

     ad d)

Pojistné na zdravotní pojištění se neodvádí v případě plnění poskytnutého poživateli starobního důchodu nebo invalidního důchodu pro invaliditu třetího stupně po uplynutí jednoho roku ode dne skončení zaměstnání. Aby zúčtované plnění nepodléhalo odvodu pojistného, musí být v měsíci, do kterého je odměna poskytnuta, současně splněny obě podmínky uvedené v tomto zákonném ustanovení – tedy osoba musí být poživatelem některého z těchto dvou druhů důchodů a plnění musí být poskytnuto po uplynutí jednoho roku ode dne skončení zaměstnání.

     ad e)

Pro nezahrnutí plnění tohoto charakteru do vyměřovacího základu zaměstnance musí být současně splněny dvě podmínky:

1.  musí se jednat o plnění jednorázové a

2.  mimořádně obtížné poměry zaměstnance vznikly jako bezprostřední následek některé z uvedených událostí.

Kdyby však bylo takové plnění poskytnuto opakovaně nebo pokud by byla z důvodu jedné sociální události postupně poskytnuta dvě různá plnění, nesplňovalo by druhé plnění podmínku jednorázovosti a podléhalo by povinnosti odvodu pojistného.

Doplňujeme, že plnění uvedená v odstavci 2, tj. nepodléhající odvodu pojistného na zdravotní pojištění, se nezahrnují ani do vyměřovacího základu pro odvod sociálního pojištění, což vyplývá z aplikace ustanovení § 5 odst. 2 zák. č. 589/­1992 Sb., ve znění pozdějších předpisů.

     Odstavec 3

Do vyměřovacího základu se začleňují i příjmy zúčtované zaměstnanci po skončení zaměstnání, kde došlo s účinností od 1. 1. 2015 k určité změně, podle které platí, že pro stanovení vyměřovacího základu zaměstnance, kterému byly zúčtovány příjmy po skončení zaměstnání, se použijí odstavce 1 a 2 obdobně. To znamená, že z příjmů zúčtovaných po skončení zaměstnání se pojistné buď odvede (jedná-li s příjmy podle § 3 odstavce 1) nebo neodvede (pokud se jedná o příjmy podle § 3 odstavce 2).

?  Příklad 7

Zaměstnanec odešel v dubnu 2024 do starobního důchodu a do května mu zaměstnavatel zúčtoval v souvislosti s odchodem do důchodu odměnu 10 000 Kč.

Protože osoba již není v měsíci květnu zaměstnancem, nevzniká bývalému zaměstnavateli na základě této skutečnosti povinnost přihlašovat bývalého zaměstnance na květen u zdravotní pojišťovny, ani započítávat tuto osobu do celkového počtu zaměstnanců v měsíčně předkládaném Přehledu o platbě pojistného zaměstnavatele. Nicméně částky vyměřovacího základu (10 000 Kč) a pojistného (1 350 Kč) na Přehled za měsíc květen patří. Ze zúčtované odměny se v každém případě odvede pojistné na zdravotní pojištění.

V souvislosti se skončením zaměstnání a následným zúčtováním odměny může hrát roli i změna zdravotní pojišťovny.

?  Příklad 8

Se zaměstnancem byl rozvázán pracovní poměr ke dni 30. 6. 2024 a k tomuto datu byl kódem “O“ odhlášen od placení pojistného u jeho zdravotní pojišťovny. Do měsíce července byla tomuto bývalému zaměstnanci zúčtována odměna ve výši 2 000 Kč. Jak má zaměstnavatel postupovat z hlediska plnění oznamovací povinnosti a výpočtu výše pojistného včetně vazby na minimální vyměřovací základ?

V daném případě se odměna 2 000 Kč posuzuje jako příjem zúčtovaný bývalému zaměstnanci po skončení zaměstnání.

Protože osoba již není v červenci zaměstnancem, nevzniká bývalému zaměstnavateli na základě této skutečnosti povinnost přihlašovat bývalého zaměstnance u zdravotní pojišťovny, ani započítávat tuto osobu do celkového počtu zaměstnanců za tento měsíc v pravidelně předkládaném Přehledu o platbě pojistného zaměstnavatele. Nicméně částky vyměřovacího základu (2 000 Kč) a pojistného (270 Kč) se zahrnou do celkových hodnot na Přehledu za tento měsíc. Bývalý zaměstnavatel neprovádí za této situace dopočet do minimálního vyměřovacího základu, pojistné bude odvedeno ze skutečně zúčtovaného příjmu.

Kdyby zaměstnanec přestoupil k datu 1. 7. 2024 k jiné zdravotní pojišťovně, provedl by zaměstnavatel odvod pojistného této nové zdravotní pojišťovně. V takových případech doporučuji zaměstnavateli si dotazem u zdravotní pojišťovny ověřit, zda bývalý zaměstnanec nezměnil k příslušnému datu zdravotní pojišťovnu.

?  Příklad 9

Pro zaměstnance platí ustanovení o minimálním vyměřovacím základu a jeho příjem na dohodu o pracovní činnosti (jediné zaměstnání) je od července 2024 do října 2024 následující:

–   červenec: 12 000 Kč

–   srpen: 11 800 Kč

–   září: 3 860 Kč (nemoc)

–   říjen: 13 000 Kč

–   listopad: 5 000 Kč (odměna po skončení dohody).

V souvislosti s odvodem pojistného a plněním oznamovací povinnosti postupuje zaměstnavatel takto:

1.  za měsíce červenec, srpen a říjen provede dopočet a doplatek pojistného do zákonného minima 18 900 Kč. Zaměstnanec bude přihlášen ke dni, ve kterém začal pracovat.

2.  jelikož příjem za září není alespoň 4 000 Kč, provede zaměstnavatel na tento měsíc odhlášení osoby jako zaměstnance. Použije kódy „O“ k 31. 8. a následně „P“ k 1. 10. Zároveň oznámí ukončení zaměstnání kódem „O“ k 31. 10.

3.  z odměny 5 000 Kč, zúčtované do listopadu, odvede zaměstnavatel pojistné 675 Kč, osobu jako zaměstnance na listopad nepřihlašuje.

Zaměstnavatel může pojištěnce upozornit, že v měsíci září nemá zabezpečen pojistný vztah tímto zaměstnáním na dohodu o pracovní činnosti. Situaci lze vyřešit i tím způsobem, že se pojištěnec na tento měsíc přihlásí u zdravotní pojišťovny jako osoba bez zdanitelných příjmů a zaplatí pojistné 2 552 Kč.

     Konkurenční doložka

K ochraně oprávněných zájmů zaměstnavatele slouží institut konkurenční doložky za podmínek definovaných v § 310 zákoníku práce. Byla-li sjednána konkurenční doložka, pak se zaměstnanec zavazuje, že se po určitou dobu po skončení zaměstnání, nejdéle však po dobu jednoho roku, zdrží výkonu výdělečné činnosti, která by byla shodná s předmětem činnosti zaměstnavatele nebo která by měla vůči němu soutěžní povahu. Součástí konkurenční doložky je závazek zaměstnavatele, že zaměstnanci poskytne přiměřené peněžité vyrovnání, nejméně však ve výši jedné poloviny průměrného měsíčního výdělku za každý měsíc plnění závazku.

Po dobu trvání pracovněprávního vztahu je pojistné na zdravotní pojištění odváděno za zaměstnance v souladu s platnou právní úpravou. V dané souvislosti lze konstatovat, že problematika konkurenční doložky se často týká zaměstnanců s vyššími příjmy. Připomínáme, že v letech 2013 a 2014 nebyla ve zdravotním pojištění účinná ustanovení řešící maximální vyměřovací základ zaměstnance i osoby samostatně výdělečně činné, počínaje rozhodným obdobím kalendářního roku 2015 je maximum zcela zrušeno. To znamená, že nadále není ve zdravotním pojištění stanovena pro odvod pojistného (zaměstnavatelem i OSVČ) horní hranice.

Důležité

     Při sjednání konkurenční doložky platí ve zdravotním pojištění pro zaměstnavatele tyto podmínky:

–  toto plnění má povahu příjmu zúčtovaného zaměstnavatelem zaměstnanci po skončení zaměstnání podle § 3 odst. 3 zák. č. 592/­1992 Sb., proto se pojistné na zdravotní pojištění odvádí,

–  protože se jedná o bývalého zaměstnance (tedy o osobu, která již není zaměstnancem zaměstnavatele), nezapočítává se do počtu zaměstnanců na měsíčně předkládaném Přehledu o platbě pojistného zaměstnavatele, nicméně částky vyměřovacího základu a pojistného na Přehled patří,

–  na základě této skutečnosti nemá osoba v příslušném měsíci řešen svůj pojistný vztah, což znamená, že musí být v daném kalendářním měsíci evidována u zdravotní pojišťovny (třeba i jen jeden den tohoto měsíce) buď jako zaměstnanec, nebo OSVČ – s respektováním podmínek konkurenční doložky, nebo jako osoba, za kterou je plátcem pojistného stát. Není-li využita některá z těchto možností, stává se příjemce plnění z titulu konkurenční doložky na příslušný kalendářní měsíc osobou bez zdanitelných příjmů s povinností zaplatit v roce 2024 pojistné v částce 2 552 Kč.

Alternativně lze otázku pojistného vztahu vyřešit tím způsobem, že se osoba odhlásí z českého systému veřejného zdravotního pojištění, kdy nejčastěji využívanými možnostmi vynětí z tohoto systému jsou výkon výdělečné činnosti v jiném státě ve smyslu koordinačních nařízení Evropské unie č. 883/­2004 a 987/­2009 nebo dlouhodobý pobyt v zahraničí.

Problém ve zdravotním pojištění by pojištěnci nevznikl například v situaci, kdyby zaměstnání ukončil k datu 30. 4. 2024 a v některém ze států, podléhajících režimu koordinace, by začal pracovat kdykoli v průběhu měsíce května 2024, přičemž od uvedeného data by se odhlásil z českého systému veřejného zdravotního pojištění.

     Odstavec 4 a odstavec 6

Minimální mzdu musíme vnímat jako jeden z významných zásahů státu do jinak samočinně fungujícího trhu práce. Minimální mzda by na jedné straně měla představovat ochranu před neodůvodněně nízkými mzdami a platy zaměstnanců, na druhé straně by pak měla motivovat k výkonu pracovní činnosti na základě principu, že výhodnější je pracovat než pobírat podporu v nezaměstnanosti nebo různé sociální dávky.

Minimální vyměřovací základ zaměstnance představuje ve zdravotním pojištění důležitou hodnotu, od které se v mnoha situacích odvíjí placení pojistného jak zaměstnavatelem, tak zaměstnancem.

Odvod pojistného v přímé vazbě na minimální vyměřovací základ, platný pro zaměstnance (minimální mzda 18 900 Kč), patří ve zdravotním pojištění mezi nejproblémovější oblasti. K nejčastějším chybám dochází tehdy, když si zaměstnavatel neuvědomí, že při zaměstnání trvajícím celý kalendářní měsíc musí odvést pojistné alespoň z minimálního vyměřovacího základu za situace, kdy zúčtovaný hrubý příjem částky minima 18 900 Kč nedosahuje. Nesprávně se provádí výpočet pojistného i tehdy, když má být dodržena pouze poměrná část minimálního vyměřovacího základu. Dalším pochybením bývá doměřování pojistného do vyměřovacího základu 18 900 Kč v případech, kdy je naopak tímto vyměřovacím základem skutečně dosažený příjem, tedy částka i nižší než 18 900 Kč. Chybným postupem zaměstnavatele tak na jedné straně dochází ke vzniku nedoplatku na pojistném včetně penále, na druhé straně pak eviduje zdravotní pojišťovna u zaměstnavatele přeplatek na pojistném. Zaměstnavatel by měl (především ve svém vlastním zájmu) postupovat tak, aby bylo pojistné na zdravotní pojištění odvedeno přesně podle zákona.

     Minimální vyměřovací základ zaměstnance a nejdůležitější zásady

V souvislosti s placením pojistného je zapotřebí v přímé vazbě na minimální vyměřovací základ (případně ve vazbě na jeho poměrnou část) respektovat zejména následující:

–   pokud se na zaměstnance ze zákona vztahuje povinnost placení pojistného na zdravotní pojištění nejméně z minimálního vyměřovacího základu, musí být zajištěn odvod pojistného alespoň v minimální povinné výši zaměstnavatelem, který je plátcem pojistného za zaměstnance,

–   nedosahuje-li hrubý příjem zaměstnance v příslušném kalendářním měsíci aktuální výše minimální mzdy, provádí zaměstnavatel dopočet (a následný doplatek) pojistného do minimálního vyměřovacího základu, v případě příjmů z více zaměstnání provádí tento dopočet a doplatek tehdy, je-li zaměstnancem pro tento účel pověřen. Tento doplatek hradí v naprosté většině případů zaměstnanec. Pokud by byl vyměřovací základ nižší než minimální mzda zapříčiněn z důvodu překážek v práci na straně organizace (§ 207 až § 209 zákoníku práce), přechází povinnost úhrady předmětného doplatku na zaměstnavatele,

–   má-li zaměstnanec ve více zaměstnáních příjmy nižší než minimální mzda (zakládající účast na zdravotním pojištění), pak se tyto pro účel placení pojistného a dodržení minimálního vyměřovacího základu sčítají. Je-li součet hrubých příjmů (vyměřovacích základů) zaměstnance v daném kalendářním měsíci nižší než minimální vyměřovací základ (minimální mzda), pověřuje zaměstnanec za účelem doplatku pojistného do minimálního vyměřovacího základu toho zaměstnavatele, kterého si zvolí. V případě posuzování (sčítání) příjmů z více zaměstnání je nutná spolupráce příslušných zaměstnavatelů.

–   odvod pojistného alespoň z minimálního vyměřovacího základu musí být zabezpečen i v případech, kdy zaměstnanec pracuje na zkrácený pracovní úvazek,

–   pokud se ze zákonných důvodů (§ 3 odst. 9 zákona č. 592/­1992 Sb.) snižuje minimální vyměřovací základ na poměrnou část, musí být odvedeno pojistné alespoň z tohoto sníženého vyměřovacího základu, tedy i včetně případného dopočtu a doplatku pojistného do této poměrné části,

–   doplatky do minimálního vyměřovacího základu, resp. do jeho poměrné části nemůže hradit sám pojištěnec, tyto se platí zásadně prostřednictvím zaměstnavatele,

–   dopočet do minima nebo do jeho poměrné části se provádí například u dohody o pracovní činnosti při příjmu alespoň 4 000 Kč (a současně nižším než 18 900 Kč),

–   v případě uzavřené pracovní smlouvy se dopočet a doplatek pojistného provádí vždy, pokud zúčtovaný hrubý příjem nedosahuje 18 900 Kč.

Jestliže se na zaměstnance naopak nevztahuje povinnost placení pojistného alespoň ze zákonného minima (dle výjimek uvedených v § 3 odst. 8 z č. 592/­1992 Sb.), odvádí zaměstnavatel pojistné ze skutečné výše zúčtovaného příjmu bez ohledu na minimální mzdu.

K výše uvedenému podotýkáme, že ve zdravotním pojištění se pro posouzení osoby jako zaměstnance a vznik zaměstnání sčítají v rámci rozhodného období kalendářního měsíce příjmy z více dohod o pracovní činnosti nebo dohod o provedení práce u jednoho zaměstnavatele.

V následujících třech příkladech si předvedeme situace, kdy doplatek do zákonného minima 18 900 Kč hradí zaměstnanec nebo zaměstnavatel anebo se úhrada doplatku neprovádí.

a)  doplatek hradí (prostřednictvím zaměstnavatele) zaměstnanec

Zaměstnanec pracuje na dohodu o provedení práce jako jediné zaměstnání s měsíčním hrubým příjmem 16 000 Kč.

Ve vazbě na aktuální výši minimální mzdy odvede zaměstnavatel doplatek pojistného ve výši 13,5 % z částky:

(18 900 – 16000) × 0,135 = 392 Kč.

Zaměstnavatel odvede celkové pojistné ve výši 0,135 × 18 900 = 2 552 Kč.

Zaměstnanci strhne z platu 1/3 pojistného ze skutečně dosaženého příjmu:

(16 000 × 0,135) : 3 = 720 Kč

a dále výše uvedený doplatek pojistného, tedy celkem: 720 + 392 = 1 112 Kč.

Ze svých prostředků pak zaplatí zaměstnavatel: 2 552 – 1 112 = 1 440 Kč.

Poznámka

Zákonné minimum musí být dodrženo i v případě pracovněprávního vztahu uzavřeného podle cizích právních předpisů nebo za situace, kdy:

– je osoba ze státu Evropské unie, případně z Norska, Islandu. Lichtenštejnska, ze Švýcarska nebo také ze Spojeného království zaměstnána u zaměstnavatele se sídlem nebo trvalým pobytem na území České republiky, tedy účastna všech systémů sociálního zabezpečení v České republice podle nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 883/­2004 a prováděcího nařízení č. 987/­2009,

– se jedná o osobu – zaměstnance z tzv. třetí země, tedy mimo státy výše uvedené.

b)  doplatek hradí zaměstnavatel

Hrubý příjem zaměstnance činil od ledna 2024 částku 26 000 Kč. Z důvodu výrazného poklesu odbytu se zaměstnavatel dohodl s odborovou organizací o poskytování náhrady mzdy od července 2024 ve výši 60 % průměrného výdělku. Z tohoto důvodu činí hrubá mzda zaměstnance 15 600 Kč.

Vztahuje-li se na zaměstnance povinnost odvodu pojistného alespoň z minimálního vyměřovacího základu, je postup zaměstnavatele následující:

Prostřednictvím zaměstnavatele se odvede doplatek pojistného ve výši 13,5 % z rozdílové částky 3 300 Kč:

(18 900 – 15 600) × 0,135 = 446 Kč (hradí dle výše uvedeného zaměstnavatel)

Zaměstnavatel odvede pojistné v celkové výši:

0,135 × 18 900 = 2 552 Kč.

Zaměstnanci strhne z platu 1/3 pojistného ze skutečně dosaženého příjmu

15 600 × 0,135

———————— = 702 Kč,

         3

což představuje celkovou platbu zaměstnance.

Ze svých prostředků pak zaplatí zaměstnavatel:

2/3 pojistného z hrubé mzdy 15 600 Kč, tj. 1 404 Kč

a dále doplatek pojistného 446 Kč, tj. celkem 1 850 Kč.

c)  doplatek do minima se neprovádí

Zaměstnanec pracuje u dvou zaměstnavatelů formou zkráceného pracovního úvazku na základě pracovních smluv s příjmy 12 000 Kč a 9 000 Kč.

Ačkoliv příjem nedosahuje ani v jednom zaměstnání minimální mzdy, součet hrubých mezd však minimální vyměřovací základ převyšuje, což znamená, že každý ze zaměstnavatelů odvádí pojistné ze skutečné výše příjmu. V takovém případě je však nutností spolupráce obou zaměstnavatelů neboli zaměstnavatelé si musí navzájem dokladovat výši příjmu zaměstnance – tento doklad, opravňující zaměstnavatele k odvodu pojistného ze skutečné výše příjmu (tedy bez dopočtu do zákonného minima), by byl předložen případné kontrole ze zdravotní pojišťovny.

V dalším textu komentáře k ustanovení § 3 k odstavcům 4 a 6 se blíže zaměříme na specifické oblasti, ve kterých hraje roli minimální mzda jako minimální vyměřovací základ zaměstnance.

     Neplacené volno a neomluvená
absence

Zákon č. 267/­2014 Sb. provedl několik změn v oblasti zdravotního pojištění, kdy byl změněn § 3 odst. 5 zák. č. 592/­1992 Sb. a zrušen § 9 odst. 3 zák. č. 48/­1997 Sb. Tato ustanovení upravovala v podobě platné do konce roku 2014 tematiku neplaceného volna a neomluvené absence zaměstnance.

V důsledku této poměrně zásadní změny již zaměstnavatelé (od 1. 1. 2015) neodvádějí pojistné v důsledku neplaceného volna nebo z titulu neomluvené absence (přesněji, vyměřovací základ se z těchto důvodů nepřítomnosti zaměstnance v zaměstnání již nenavyšuje) a s ohledem na platnou právní úpravu je zapotřebí brát v úvahu zejména tyto zásady:

–   pokud se na zaměstnance (a zaměstnavatele jako plátce pojistného) vztahuje povinnost dodržet při odvodu pojistného minimální vyměřovací základ, resp. jeho poměrnou část, musí být toto zákonné minimum v příslušném kalendářním měsíci dodrženo, v podstatě bez ohledu na dobu trvání případného neplaceného volna nebo neomluvené absence,

–   u osob, pro které neplatí ve zdravotním pojištění ustanovení o minimálním vyměřovacím základu dle § 3 odst. 8 zák. č. 592/­1992 Sb. (například se jedná o osoby, za které platí pojistné stát) není důležité, zda neplacené volno nebo neomluvená absence trvají po celý kalendářní měsíc nebo jen po jeho část. V takových případech se pojistné vždy odvede ze skutečné výše příjmu, případně může být vyměřovací základ zaměstnance stanoven i v nulové hodnotě – bez ohledu na délku trvání zaměstnání v příslušném kalendářním měsíci.

Lze konstatovat, že v souvislosti s placením pojistného se identicky nahlíží na oblast neplaceného volna a neomluvené absence.

V následujícím textu jsou charakterizovány vybrané situace, které mohou zaměstnavatelé řešit v souvislosti s placením pojistného v případě poskytnutého neplaceného volna, resp. při vykázané neomluvené absenci, a to v návaznosti na skutečnost, zda musí být u zaměstnance dodržen minimální vyměřovací základ (případně jeho poměrná část) či nikoli. V příkladech je řešeno poskytnutí neplaceného volna zaměstnanci – stejným způsobem by zaměstnavatel postupoval i tehdy, pokud by se jednalo o neomluvenou absenci.

Pro zaměstnance (a zaměstnavatele) platí ustanovení o povinnosti dodržet v roce 2024 při odvodu pojistného minimální vyměřovací základ 18 900 Kč.

?  Příklad 10

Zaměstnanci bylo poskytnuto po celý kalendářní měsíc neplacené volno.

Zaměstnavatel odvede pojistné z částky minimálního vyměřovacího základu 18 900 Kč ve výši 2 552 Kč, kdy celou částku uhradí zaměstnanec prostřednictvím zaměstnavatele dle § 3 odst. 10 zák. č. 592/­1992 Sb.

?  Příklad 11

Vyměřovací základ zaměstnance činí 32 000 Kč, současně mu byly poskytnuty tři dny neplaceného volna.

Při sazbě 13,5 % z částky 32 000 Kč činí pojistné 4 320 Kč. Jedna třetina (1 440 Kč) bude sražena zaměstnanci, dvě třetiny (2 880 Kč) uhradí zaměstnavatel.

?  Příklad 12

Zaměstnanci pracujícímu na zkrácený pracovní úvazek byl zúčtován hrubý příjem 14 200 Kč, současně měl pět dnů neplaceného volna.

Protože musí být u zaměstnance dodržen minimální vyměřovací základ, proběhne odvod pojistného takto:

Ze skutečně dosaženého příjmu 14 200 Kč činí 13,5 % pojistného částku 1 917 Kč. Jednu třetinu (639 Kč) hradí zaměstnanec, dvě třetiny (1 278 Kč) zaměstnavatel. Aby byl dodržen minimální vyměřovací základ, musí být ještě proveden dopočet a doplatek pojistného z rozdílové částky 4 700 Kč ve výši 635 Kč – uhradí zaměstnanec. Z celkové (minimální) částky pojistného 2 552 Kč tak zaplatí zaměstnanec 1 274 Kč (639 + 635) a zaměstnavatel1 278 Kč.

Obdobně jako v předcházejícím příkladě nepřihlíží zaměstnavatel k počtu dnů poskytnutého neplaceného volna.

Pro zaměstnance (a zaměstnavatele) platí ustanovení o povinnosti dodržet v roce 2024 při odvodu pojistného poměrnou část minimálního vyměřovacího základu – § 3 odst. 9 písm. a) zák. č. 592/­1992 Sb.

?  Příklad 13

Pracovní poměr byl se zaměstnancem ukončen k datu 3. 4., v měsíci dubnu měl pouze neplacené volno.

Ze strany zaměstnavatele musí být při odvodu pojistného za měsíc duben dodržena poměrná část minimálního vyměřovacího základu za celkem 3 kalendářní dny trvání zaměstnání v tomto měsíci, což se vypočte jako:

(3 : 30) × 18 900 = 1 890 Kč

kde

3 = počet kalendářních dnů trvání zaměstnání v měsíci dubnu

30 = počet kalendářních dnů v příslušném měsíci

18 900 = výše minimální mzdy od 1. 1. 2024.

Pojistné z této poměrné části minima činí 256 Kč (0,135 × 1 890) a uhradí jej zaměstnanec prostřednictvím zaměstnavatele.

?  Příklad 14

Pracovní poměr byl se zaměstnancem ukončen k datu 21. 5. 2024, v měsíci květnu měl neplacené volno do 13. 5., od 14. 5. byl až do skončení pracovního poměru nemocen.

V tomto případě se poměrná část minimálního vyměřovacího základu snižuje ještě o 8 kalendářních dnů nemoci, takže za měsíc květen musí být odvedeno pojistné za 13 kalendářních dnů trvání neplaceného volna z vyměřovacího základu 7 925,80 Kč [(13 : 31) × 18 900] v částce 1 070 Kč (0,135 × 7 925,80), taktéž hrazené zaměstnancem – prostřednictvím zaměstnavatele.

Poznámka

Ve zdravotním pojištění se nezaokrouhluje vyměřovací základ, resp. jeho poměrná část, ale zaokrouhlují se pouze výsledné částky pojistného, případně penále – obojí na celou korunu směrem nahoru.

     U zaměstnance nemusí být dodržen minimální vyměřovací základ

Pokud pro zaměstnance neplatí ve zdravotním pojištění minimální vyměřovací základ dle § 3 odst. 8 zák. č. 592/­1992 Sb., pak je vyměřovacím základem buď částka zúčtovaného příjmu, tedy i nižší než 18 900 Kč, nebo může být vyměřovací základ zaměstnance v nulové hodnotě. Pojistné tak neodvede zaměstnavatel například v situaci, kdy se dohodne se zaměstnaným poživatelem některého z důchodů (jedná se tedy o osobu, za kterou je plátcem pojistného stát), pracujícím na základě pracovní smlouvy, na poskytnutí neplaceného volna po celý kalendářní měsíc.

     Nekolidující zaměstnání

Uchazeči o zaměstnání evidovaní na Úřadě práce patří ve zdravotním pojištění mezi osoby, za které je plátcem pojistného stát. Od počátku fungování systému veřejného zdravotního pojištění nepřicházelo v úvahu, aby mohly tyto osoby současně vykonávat výdělečnou činnost. Vpravdě průlomovou změnu však v této souvislosti přinesl ve sféře placení pojistného na zdravotní pojištění zákon č. 435/­2004 Sb. Podle aktuálně platného ustanovení § 25 odst. 3 tohoto zákona je u pojištěnce ve zdravotním pojištění přípustný souběh zaměstnání a kategorie, kde hradí pojistné stát – uchazeč o zaměstnání.

Ve smyslu tohoto zákonného ustanovení nebrání zařazení a vedení v evidenci uchazečů o zaměstnání:

a) výkon činnosti na základě pracovního nebo služebního poměru, pokud měsíční výdělek nepřesáhne polovinu minimální mzdy, nebo

b) výkon činnosti na základě dohody o pracovní činnosti, pokud měsíční odměna nebo odměna připadající na 1 měsíc za období, za které přísluší, nepřesáhne polovinu minimální mzdy.

Uchazeč o zaměstnání je povinen krajské pobočce Úřadu práce výkon této činnosti bez ohledu na výši měsíčního výdělku nebo odměny oznámit při podání žádosti o zprostředkování zaměstnání nebo nejpozději v den nástupu k výkonu této činnosti, a ve lhůtě stanovené krajskou pobočkou Úřadu práce dokládat výši měsíčního výdělku nebo odměny. V případě výkonu více činností se pro účely splnění podmínky měsíčního výdělku měsíční výdělky (odměny) sčítají.

To znamená, že maximální měsíční výše příjmu této osoby může být v roce 2024 v tomto nekolidujícím zaměstnání nejvýše 9 450 Kč.

Do konce roku 2010 si mohl uchazeč o zaměstnání výkonem činnosti na základě nekolidujícího pracovněprávního vztahu „přivydělat“ k podpoře v nezaměstnanosti, to znamená, že byl možný souběh pobírání příjmu z takového vztahu a podpory v nezaměstnanosti. Od 1. ledna 2011 však byla možnost legálního přivýdělku k podpoře v nezaměstnanosti v tzv. nekolidujícím zaměstnání zrušena. Po dobu trvání nekolidujícího zaměstnání tedy nenáleží uchazeči o zaměstnání podpora v nezaměstnanosti. Doba, po kterou uchazeč o zaměstnání vykonává nekolidující zaměstnání a z tohoto důvodu mu není vyplácena podpora v nezaměstnanosti, se nezapočítává do podpůrčí doby, a její běh se de facto přerušuje. Po ukončení nekolidujícího zaměstnání tak může být uchazeči o zaměstnání nadále vyplácena podpora v nezaměstnanosti.

Je-li zaměstnanec v nekolidujícím zaměstnání registrován u zdravotní pojišťovny ve „státní kategorii“ po celý kalendářní měsíc, nevztahuje se na něho (resp. na jeho zaměstnavatele) povinnost odvodu pojistného z minimálního vyměřovacího základu, ale vyměřovacím základem je dosažený příjem, tedy bez povinnosti dopočtu do zákonného minima. S účinností od 1. 8. 2004 již nelze u osob, za které platí pojistné stát, uplatňovat nárok na odpočet od dosaženého příjmu, zákonná výjimka je uvedena v ustanovení § 3 odst. 7 zák. č. 592/­1992 Sb. – viz dále.

Pokud se zaměstnavatel rozhodne zaměstnat osobu evidovanou na Úřadě práce jako uchazeče o zaměstnání, vyplývají pro něho úkoly jak při plnění oznamovací povinnosti, tak z hlediska placení pojistného. V souvislosti s plněním oznamovací povinnosti zaměstnavatel oznamuje na formuláři Hromadné oznámení zaměstnavatele zdravotní pojišťovně (kódem „P“), že se přihlašuje k platbě pojistného za tohoto zaměstnance. Současně zaměstnavatel sděluje zdravotní pojišťovně skutečnost rozhodnou pro vznik povinnosti státu platit za tohoto zaměstnance pojistné, a to kódem „I“. K ukončení této kategorie se pak používá kód „J“.

     Neplatné rozvázání pracovního poměru

Neplatné rozvázání pracovního poměru ze strany zaměstnavatele je řešeno v ustanovení § 69 zákoníku práce. Jestliže dal zaměstnavatel zaměstnanci neplatnou výpověď nebo pokud s ním neplatně zrušil pracovní poměr okamžitě nebo ve zkušební době a zaměstnanec písemně bez zbytečného odkladu zaměstnavateli oznámí, že s tímto rozhodnutím zaměstnavatele nesouhlasí a trvá na tom, aby ho dále zaměstnával, jeho pracovní poměr trvá i nadále a zaměstnavatel je povinen poskytnout zaměstnanci náhradu mzdy nebo platu. Tato náhrada mzdy přísluší zaměstnanci ve výši průměrného výdělku ode dne, kdy oznámil zaměstnavateli, že trvá na dalším zaměstnávání, až do doby, kdy mu zaměstnavatel umožní pokračovat v práci nebo kdy dojde k platnému skončení pracovního poměru.

Pokud nedojde v souvislosti s rozvázáním pracovního poměru k dohodě mezi zaměstnavatelem a zaměstnancem, obrátí se zaměstnanec za účelem uplatnění svých práv na příslušný soud se žalobou na neplatnost rozvázání pracovního poměru. Bude-li o zaměstnancem podané žalobě rozhodnuto v jeho prospěch, zabývá se zaměstnavatel ve zdravotním pojištění v návaznosti na neplatné rozvázání pracovního poměru následujícím.

1.  Dodatečně přihlásí zaměstnance

Na období neplatné výpovědi je zaměstnavatel povinen zaměstnance dodatečně zpětně přihlásit neboli zaměstnání musí kontinuálně navázat. Pokud byl zaměstnanec odhlášen u zdravotní pojišťovny například k datu 31. 3. 2022, musí jej zaměstnavatel se zpětnou platností přihlásit u zdravotní pojišťovny prostřednictvím formuláře Hromadné oznámení zaměstnavatele kódem „P“ k datu 1. 4. 2022.

2.  Odvede pojistné z přiznané náhrady mzdy

Náhrada mzdy, kterou je zaměstnavatel povinen při neplatnosti rozvázání pracovního poměru zaměstnanci uhradit podle zákoníku práce nebo na základě rozhodnutí soudu, se do vyměřovacího základu zaměstnance započítává v tom měsíci, do kterého byla zaměstnanci zúčtována. V této souvislosti je však zapotřebí mít na zřeteli, že vyměřovacím základem je hrubá částka tohoto zaměstnancova příjmu. Pokud totiž má být podle rozhodnutí soudu zúčtována a vyplacena v příslušném kalendářním měsíci zaměstnanci určitá částka, může se jednat o čistý příjem, snížený o zákonné odvody. Za této situace pak musí zaměstnavatel nejprve vypočítat z položky čistého příjmu hrubý příjem a z něho pak sazbou 13,5 % stanovit výši pojistného na zdravotní pojištění. V tomto případě se pojistné platí standardním způsobem, to znamená, že jedna třetina je sražena zaměstnanci a dvě třetiny platí zaměstnavatel.

Z pohledu zdravotního pojištění není náhrada mzdy zúčtovaná v souvislosti s neplatným rozvázáním pracovního poměru vyjmenována mezi plněními, ze kterých se pojistné na zdravotní pojištění neodvádí, z tohoto důvodu podléhá přiznaná částka platbě pojistného.

3.  Provede dopočet pojistného do zákonného minima

Jestliže soud po přezkoumání celého případu rozhodl o nepřetržitém trvání pracovního poměru, je tato osoba se zpětnou platností považována za zaměstnance po příslušné období. I v těchto případech je nutné respektovat povinnost odvodu pojistného alespoň z minimálního vyměřovacího základu za celé období neplatné výpovědi. Tato podmínka platí pro osoby (a zaměstnavatele), na které se vztahuje povinnost dodržet při odvodu pojistného minimální vyměřovací základ. Kromě odvodu pojistného ze zúčtované náhrady mzdy musí zaměstnavatel zajistit dodržení minimálního vyměřovacího základu za období neplatné výpovědi, tedy v těch měsících, na které zaměstnance dodatečně se zpětnou platností přihlašuje.

Dopočet do zákonného minima za jednotlivé kalendářní měsíce se netýká osob, které:

- nemusejí dodržet při odvodu pojistného minimální vyměřovací základ ve smyslu ustanovení § 3 odst. 8 zák. č. 592/­1992 Sb. (například se jedná o osoby, za které je plátcem pojistného stát),

- byly v uvedeném období zaměstnány v zaměstnání zakládajícím účast na zdravotním pojištění s příjmem alespoň na úrovni aktuální výše minimální mzdy,

- po uvedené období podnikaly a platily si alespoň minimální zálohy jako OSVČ.

V této souvislosti je důležité, zda některá z uvedených skutečností pokrývá celé předmětné období nebo pouze jeho část.

4.  Podá opravné Přehledy

Protože zpětně dochází ke změně v počtu zaměstnanců a zpravidla i ve výši vyměřovacího základu a v částce pojistného, podává zaměstnavatel za každý měsíc, ve kterém ke změně dochází, opravný Přehled o platbě pojistného zaměstnavatele, neboť zdravotní pojišťovna musí disponovat relevantními údaji.

Po pořízení opravných Přehledů do své databáze vyměří zdravotní pojišťovna penále, o jehož prominutí může zaměstnavatel požádat.

     Přečerpaná dovolená

se posuzuje jako neplacené volno. Z obecného pohledu se nenavyšuje pojistné z titulu neplaceného volna a ani při neomluvené absenci, avšak zaměstnavatel musí zabezpečit dodržení minimálního vyměřovacího základu zaměstnance, resp. jeho poměrné části tehdy, pokud pro zaměstnance (a zaměstnavatele) povinné minimum ve zdravotním pojištění platí.

?  Příklad 15

Zaměstnanec končí po dohodě pracovní poměr k 30. 4. 2024, přičemž přečerpal zákonný nárok na dovolenou, za kterou byla zúčtována náhrada mzdy ve výši 9 600 Kč. Hrubý příjem za duben činí 32 400 Kč.

Při výpočtu výše pojistného za měsíc duben zaměstnavatel odúčtuje náhradu mzdy 9 600 Kč a odvede pojistné z vyměřovacího základu 22 800 Kč.

Hrubá mzda................. 32 400 Kč

Náhrada mzdy za přečerpanou –9 600 Kč

Rozdíl – vyměřovací základ 22 800 Kč.

Kdyby byl výsledný příjem nižší než 18 900 Kč, provedl by zaměstnavatel za duben dopočet a doplatek pojistného do minima 18 900 Kč.

     Čestná prohlášení ve zdravotním pojištění

V některých případech není právní úpravou zdravotního pojištění jednoznačně vymezeno, jak dokladovat určitý nárok nebo konkrétní skutečnost, mající přímý vliv na placení pojistného či evidenci pojištěnce u zdravotní pojišťovny. Proto se pro daný účel používá při praktické aplikaci forma čestného prohlášení, které je jak pro zaměstnavatele, tak pro kontrolní orgány zdravotních pojišťoven rozhodným či závazným dokladem, od kterého se návazně odvíjí placení pojistného zaměstnavatelem nebo i fyzickou osobou. U zaměstnavatelů se nejčastěji jedná o tyto situace:

     Celodenní osobní a řádná péče

Dle ustanovení citovaného v dále uvedeném čestném prohlášení nemusí zaměstnavatel dodržet při odvodu pojistného minimální vyměřovací základ u osoby splňující podmínky celodenní osobní a řádné péče alespoň o jedno dítě do sedmi let věku nebo nejméně o dvě děti do 15 let věku.

Podmínka celodenní osobní a řádné péče se považuje za splněnou jen tehdy, pokud:

– se jedná o osobní, řádnou a celodenní péči, tj. dítě není svěřeno do péče jiné osobě, třeba i z rodiny,

– dítě předškolního věku není umístěno v jeslích (mateřské škole), popřípadě v obdobném zařízení na dobu, která převyšuje 4 hodiny ­denně,

– dítě plnící povinnou školní docházku navštěvuje školu, s výjimkou umístění v zařízení s týdenním či celoročním pobytem, což je i školní družina.

Do této kategorie může být zařazena pouze jedna osoba, a to buď otec nebo matka dítěte, nebo osoba, která převzala dítě do trvalé péče nahrazující péči rodičů. To znamená, že případné zvýhodnění nemohou při celodenní osobní a řádné péči o jedno dítě současně uplatňovat oba rodiče.

Když zaměstnavatel přijímá do pracovněprávního vztahu zakládajícího účast na zdravotním pojištění osobu splňující podmínky celodenní osobní a řádné péče, přihlašuje ji u zdravotní pojišťovny kódem „P“. Čestné prohlášení dle dále uvedeného vzoru si nechá vystavit z toho důvodu, aby při příjmu nižším než minimální vyměřovací základ (zpravidla u pracovní smlouvy při zkráceném pracovním úvazku nebo na základě některé z dohod) nemusel provádět dopočet a doplatek pojistného do zákonného minima.

Čestné prohlášení

Čestně prohlašuji, že splňuji podmínky celodenní osobní a řádné péče alespoň o jedno dítě do 7 let věku nebo nejméně o dvě děti do 15 let věku, stanovené v § 3 odst. 8 písm. c) zák. č. 592/­1992 Sb., ve znění pozdějších předpisů. Jako součást tohoto prohlášení přikládám rodný list (rodné listy) mého dítěte ……………, narozeného dne …………… Dále prohlašuji, že tento nárok současně neuplatňuje jiná osoba.

Zaměstnavateli oznámím veškeré změny, které mají vliv na zařazení do této kategorie, a to nejpozději do 8 dnů ode dne této změny.

Ve ……… dne………

0cm;margin-left:3.0cm;margin-right:

……………

zaměstnanec

     Neplacené volno v zaměstnání

Výše uvedené čestné prohlášení lze použít i v situaci, kdy ženě (nebo muži) končí rodičovská dovolená nebo období pobírání rodičovského příspěvku, zaměstnavatel aktuálně nemá pro dotyčnou zaměstnankyni pracovní uplatnění, přičemž dojde k dohodě, že ženě bude poskytnuto neplacené volno s tím, že od určitého data do zaměstnání opět nastoupí.

V měsíci, ve kterém ještě některá ze „státních kategorií“ rodičovské dovolené nebo pobírání rodičovského příspěvku trvala (byť po část tohoto měsíce) má žena svůj pojistný vztah vyřešen. Pro další postup se nabízí varianta, podle které může být žena zařazena u své zdravotní pojišťovny jako „pečující osoba“. Splňuje-li tato žena podmínky uvedené v ustanovení § 3 odst. 8 písm. c) zák. č. 592/­1992 Sb., vystaví svému zaměstnavateli v tomto duchu čestné prohlášení a zaměstnavatel neřeší odvod pojistného ve vazbě na minimální vyměřovací základ, resp. neprovádí žádný dopočet. Čestné prohlášení zaměstnankyně si pro účel kontroly ze strany zdravotní pojišťovny založí ve své mzdové evidenci.

V této souvislosti však zaměstnavatel nesmí opomenout přihlásit tuto zaměstnankyni kódem „L“ (v podstatě ke dni vystavení čestného prohlášení) a následně pak odhlásit kódem „T“ ke dni předcházejícímu dni, ve kterém zaměstnankyně opět začne pracovat. Podmínkou pro uplatnění tohoto postupu je skutečnost, že osoba nemá příjem ze zaměstnání nebo ze samostatné výdělečné činnosti, a tudíž je za ni plátcem pojistného stát dle § 7 odst. 1 písm. k) zák. č. 48/­1997 Sb.

     Souběh zaměstnání se samostatnou výdělečnou činností

V případě tohoto souběhu začíná zaměstnavatele podnikatelská činnost jeho zaměstnance zajímat ve chvíli, kdy příjem v zaměstnání poklesne pod hranici minimální mzdy, ­anebo když je takový nízký příjem sjednán při nástupu do zaměstnání. Z pohledu zdravotního pojištění mohou nastat tyto varianty:

– samostatná výdělečná činnost se stane hlavním zdrojem příjmů – pojištěnec začne jako OSVČ platit alespoň minimální zálohy (což zaměstnavateli potvrdí čestným prohlášením) a v zaměstnání se bude odvádět pojistné ze skutečné výše příjmu, tedy bez nutnosti dopočtu do minima18 900 Kč,

– samostatná výdělečná činnost i nadále zůstane vedlejším zdrojem příjmů – v zaměstnání provede zaměstnavatel při příjmu nižším než minimální mzda dopočet a doplatek pojistného do minimálního vyměřovacího základu.

S ohledem na reálnou výši příjmů musí být alespoň v jedné z činností zajištěno v příslušném kalendářním měsíci placení pojistného s ohledem na zákonné minimum. Osoby, pro které neplatí ve zdravotním pojištění minimální vyměřovací základ, jsou vyjmenovány v ustanovení § 3 odst. 8 (zaměstnanci) a 3a odst. 3 (OSVČ) zákona č. 592/­1992 Sb.

     Určení příslušnosti k právním předpisům sociálního zabezpečení

Má-li český zaměstnavatel v úmyslu zaměstnávat zaměstnance – občany z členských států Evropské unie, případně z Norska, Islandu, Lichtenštejnska, ze Švýcarska nebo také ze Spojeného království, musí nejprve zjistit, zda tento zaměstnanec nemá současně další příjmy ze zaměstnání v jiné zemi (zemích). Pokud bude tato osoba zaměstnána pouze u zaměstnavatele se sídlem nebo trvalým pobytem na území České republiky, bude uplatněn postup podle koordinačních nařízení EU č. 883/­2004 a 987/­2009 na základě principu pojištění ve státě, na jehož území je vykonávána výdělečná činnost.

Za situace, kdy má český zaměstnavatel v úmyslu zaměstnat osobu ze státu podléhajícího režimu koordinace, doporučujeme nechat si od této osoby vystavit čestné prohlášení například tohoto znění:

Čestné prohlášení

Prohlašuji, že moje zaměstnání u zaměstnavatele ……… je mým jediným zaměstnáním ve smyslu Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 883/­2004 a prováděcího nařízení č. 987/­2009. Pokud dojde ke změně v příslušnosti k právním předpisům podle těchto nařízení, oznámím zaměstnavateli novou skutečnost do osmi dnů ode dne této změny.

Ve ……… dne………………

0cm;margin-left:3.0cm;margin-right:

……………

Podpis

Poznámka

V této souvislosti upozorňujeme, že osoba je povinna informovat příslušnou instituci ve státě výkonu výdělečné činnosti i v místě bydliště o jakékoli změně situace, významné z hlediska příslušnosti, resp. nároků podle koordinačních nařízení EU. Za nesplnění této povinnosti může být udělena sankce podle národních právních předpisů.

     Souběžná zaměstnání

Avšak v případě, kdy má tato osoba příjmy ze zaměstnání i v jiné zemi, na kterou se vztahuje působnost výše uvedených koordinačních nařízení EU (většinou se jedná o stát, kde má tato osoba trvalé bydliště), rozhodne instituce provádějící sociální zabezpečení ve státě trvalého pobytu o zemi pojištění. Pokud bude určena zemí pojištění jiná země, bude českému zaměstnavateli doručen formulář A1, deklarující skutečnost, že zaměstnanec podléhá právním předpisům příslušného státu, tedy včetně zdravotního pojištění. Zjednodušeně řečeno, zaměstnává-li český zaměstnavatel občana Rakouska s trvalým pobytem na území Rakouska a českému zaměstnavateli je doručen formulář A1, vystavený rakouskou stranou, podléhá rakouský zaměstnanec na základě této skutečnosti zdravotnímu pojištění v Rakousku. Český zaměstnavatel pak plní veškeré povinnosti vůči rakouské instituci provádějící zdravotní pojištění.

     Odstavec 5

Je-li zaměstnanci vyplácen příjem v cizí měně, přepočte se na českou měnu způsobem stanoveným zákonem upravujícím daně z příjmů. To znamená, že pokud se jedná o zaměstnavatele, který je účetní jednotkou, použije se při přepočtu cizí měny na Kč kurz uplatněný v účetnictví, tj. denní kurz ČNB platný ke dni uskutečnění účetního případu, popřípadě pevný kurz ČNB, platný pro předem stanovené období (měsíc, čtvrtletí atd.). Uvedený postup přepočtu vyplývá z § 38 ZDP.

     Odstavec 7

Při praktické aplikaci platné právní úpravy je v souvislosti s uplatňováním odpočtu zapotřebí respektovat následující:

–   nárok na uplatnění odpočtu může použít pouze zaměstnavatel zaměstnávající více než 50 % osob se zdravotním postižením z celkového průměrného přepočteného počtu svých zaměstnanců

–   u tohoto zaměstnavatele lze uplatnit nárok na odpočet jen v případě zaměstnané osoby, které byl přiznán invalidní důchod

–   odpočet je možné nárokovat i v případě, kdy uvedené skutečnosti netrvají po celý kalendářní měsíc – viz příklad.

Z výše uvedeného tak vyplývá, že v roce 2024 lze odpočet15 440 Kč uplatnit pouze u poživatelů invalidního důchodu, a to jen u vybrané skupiny zaměstnavatelů.

Aby zaměstnavatel mohl zmíněný nárok na odpočet skutečně uplatnit, musí v některých měsících, kdy není zřejmé dodržení podmínky 50 %, vypočítat, zda jsou stanovené podmínky splněny. Pro tento účel se použije postup analogicky vycházející z vyhlášky č. 518/­2004 Sb. pro výpočet čtvrtletního přepočteného počtu zaměstnanců. V tomto případě však platí jedna důležitá zásada – vždy se pracuje s celkovým počtem zaměstnanců, nikoli jen se zaměstnanci registrovanými u příslušné zdravotní pojišťovny. Skutečné procento se v příslušném měsíci zjistí následujícím způsobem.

Procento = (B + C) × 100 : (A + B + C)

kde

A = x/y … přepočtený počet zaměstnanců bez zdravotního postižení

B = 3x/y … přepočtený počet zaměstnanců, kteří jsou osobou s těžkým zdravotním postižením, tj. osoby, které byly orgánem sociálního zabezpečení uznány invalidními ve třetím stupni – každý takový zaměstnanec se započítává třikrát (§ 12 vyhlášky č. 518/­2004 a § 67 zák. č. 435/­2004 Sb.)

C = x/y … přepočtený počet zaměstnanců, kteří jsou orgánem sociálního zabezpečení uznání invalidními v prvním nebo druhém stupni, a zaměstnanců, kteří byli rozhodnutím úřadu práce uznáni zdravotně znevýhodněnými

x …    počet skutečně odpracovaných hodin všech pracovníků patřících do příslušné skupiny, zvýšený o neodpracované hodiny:

–  v důsledku dočasné pracovní neschopnosti, za kterou je poskytováno nemocenské

–  v důsledku čerpání dovolené

–  z důvodu překážek v práci na straně zaměstnance

–  z důvodu překážek v práci na straně zaměstnance, pokud se jedná o překážky, při kterých má zaměstnanec nárok na náhradu mzdy

–  v důsledku ošetřování nemocného člena rodiny, za které náleží ošetřovné

y …    celková stanovená pracovní doba bez svátků (v hodinách) připadající v daném měsíci na jednoho zaměstnance pracujícího po stanovenou pracovní dobu.

?  Příklad 16

Zaměstnavatel zaměstnával v příslušném měsíci celkem 7 zaměstnanců, z toho 4 bez postižení na 8 hodinový pracovní úvazek, 2 invalidní ve třetím stupni na 6hodinový úvazek a jednoho invalidního v prvním stupni, taktéž na 6hodinový úvazek. Všichni svůj úvazek odpracovali. Stanovená pracovní doba činila v tomto měsíci 160 hodin za 20 pracovních dnů.

Výpočet:

A = x/y = 640 (tj. 4 zaměstnanci po 160 odpracovaných hodinách) : 160 = 4

B = 3x/y = 720 (tj. 3 × 2 zaměstnanci po 120 odpracovaných hodinách) : 160 = 4,5

C= x/y = 120 (tj. 1 zaměstnanec po 120 odpracovaných hodinách) : 160 = 0,75

Poměr zaměstnanců se zdravotním postižením z celkového průměrného přepočteného počtu zaměstnanců v % = (B + C) × 100 : (A + B + C) = (5,25 × 100) : 9,25 = 56,75

Výsledek – zaměstnavatel má nárok na uplatnění odpočtu.

Celkem jednoznačný je výpočet výše pojistného za situace, kdy zaměstnavatel – splňující výše uvedenou podmínku – zaměstnává zaměstnance, který je poživatelem invalidního důchodu po celý kalendářní měsíc. Pokud příjem takového zaměstnance nepřesáhne částku 15 440 Kč, neplatí zaměstnavatel žádné pojistné.

Zcela specificky však zaměstnavatel postupuje v případě, kdy je zaměstnanec v daném kalendářním měsíci poživatelem invalidního důchodu pouze po část kalendářního měsíce, tedy sice s nárokem na odpočet, ovšem již s povinností zaměstnavatele přihlédnout k minimálnímu vyměřovacímu základu, tedy přesněji k jeho poměrné části. Při výpočtu výše pojistného v „okrajových“ měsících (tedy v těch měsících, kdy je zaměstnanci invalidní důchod přiznán nebo odejmut) je postup následující:

1.  zaměstnavatel nejprve zjistí vyměřovací základ za příslušný kalendářní měsíc (tj. hrubý příjem minus odpočitatelná částka),

2.  takto vypočtený vyměřovací základ porovná s poměrnou částí minimálního vy­měřovacího základu, neboť minimální vyměřovací základ se krátí na poměrnou část podle počtu kalendářních dnů v případě, kdy zaměstnanec nebyl u zdravotní pojišťovny v kategorii osob, za které platí pojistné stát, po celý kalendářní měsíc,

3.  je-li vyměřovací základ podle bodu 1 nižší než vyměřovací základ vypočtený v bo­dě 2, provede se prostřednictvím zaměstnavatele doplatek pojistného do poměrné části mi­nimálního vyměřovacího základu podle následujícího příkladu.

?  Příklad 17

Zaměstnavatel splňující podmínku uvedenou v § 3 odst. 7 zákona č. 592/­1992 Sb. uplatňuje u poživatelů invalidního důchodu při zúčtování mzdy nárok na odpočet od dosaženého příjmu ve výši 15 440 Kč. Jak postupuje zaměstnavatel při výpočtu výše pojistného za leden 2024 v případě, kdy je zaměstnanci přiznán invalidní důchod pro invaliditu prvního stupně dne 18. 1. a jeho hrubý příjem za tento měsíc činí 21 440 Kč?

Vzhledem k tomu, že tento zaměstnanec není u zdravotní pojišťovny zařazen v lednu 2024 po celý kalendářní měsíc jako osoba, za kterou platí pojistné stát, musí být za této situace ze strany zaměstnavatele zabezpečen v tomto rozhodném období odvod pojistného nejméně z poměrné části minimálního vyměřovacího základu, a to za dobu 17 kalendářních dnů, ve kterých tento zaměstnanec nebyl v lednu 2024 ve „státní kategorii“ – viz § 3 odst. 9 písm. c) zákona č. 592/­1992 Sb.

V případě, že byl tomuto zaměstnanci zúčtován za leden 2024 hrubý příjem ve výši 21 440 Kč, činí při použití odpočtu vyměřovací základ pro odvod pojistného částku 6 000 Kč (21 440 – 15 440). Jelikož však tento zaměstnanec nebyl po celý kalendářní měsíc registrován u zdravotní pojišťovny jako osoba, za kterou platí pojistné stát, musí být za leden 2024 odvedeno pojistné podle citovaného zákonného ustanovení z vyměřovacího základu vypočteného podle vzorce:

VZ = (17 : 31) × 18 900 = 10 364,51 Kč,

kde

17 = počet kalendářních dnů, ve kterých není zaměstnanec evidován v měsíci lednu u zdravotní pojišťovny jako osoba, za kterou platí pojistné stát,

31 = počet kalendářních dnů v měsíci lednu,

18 900 Kč = výše minimální mzdy (minimálního vyměřovacího základu zaměstnance) platná od 1. 1. 2024.

To znamená, že minimální pojistné odvedené za leden 2024 za tohoto zaměstnance představuje částku:

P = 10 364,51 × 0,135 = 1 400 Kč.

Z vyměřovacího základu 6 000 Kč činí při sazbě 13,5 % výše pojistného 810 Kč. Jednu třetinu (270 Kč) srazí zaměstnavatel zaměstnanci, zbývající dvě třetiny (540 Kč) zaplatí ze svých zdrojů. Pojistné z rozdílu vyměřovacích základů ve výši 4 364,51 Kč (10 364,51 – 6 000) pak představuje částku 590 Kč (4 364,51 × 0,135), kterou hradí ve smyslu § 3 odst. 10 citovaného zákona zaměstnanec (za předpokladu, že vyměřovací základ, resp. jeho poměrná část, není nižší z důvodu překážek v práci na straně zaměstnavatele ve smyslu § 207 až § 209 zákoníku práce). V tomto konkrétním případě pak platí:

Zaměstnanec 270 + 590 = 860 Kč

Zaměstnavatel................. 540 Kč

Celkem........................ 1 400 Kč.

Zaměstnávání osob, u kterých existuje nárok na odpočet, má svá četná specifika, kdy zaměstnavatel musí při zaměstnávání takové osoby respektovat například následující skutečnosti:

–   vyměřovacím základem je u těchto zaměstnanců (při uplatnění odpočtu) dosažený hrubý příjem bez povinnosti dopočtu do minimálního vyměřovacího základu 18 900 Kč,

–   plnění oznamovací povinnosti vůči zdravotní pojišťovně [neboli oznamování skutečností rozhodných pro platbu pojistného státem podle ustanovení § 10 odst. 1 písm. c) zák. č. 48/­1997 Sb.] zabezpečuje za tuto zaměstnanou osobu zaměstnavatel, jsou-li mu tyto skutečnosti známy. Na zaměstnance přechází tato povinnost tehdy, pokud zaměstnavateli příslušnou skutečnost neoznámil nebo pokud zjistí, že změnu, kterou zaměstnavateli oznámil, zaměstnavatel zdravotní pojišťovně nesdělil.

Zvýhodnění formou odpočtu se nevztahuje na žádné jiné zaměstnance registrované u zdravotní pojišťovny jako osoby, za které platí pojistné stát a ani na osoby samostatně výdělečně činné.

     Odstavec 8

Aby mohl zaměstnavatel odvádět za zaměstnance pojistné z příjmu nižšího než je zákonné minimum, musí mít k dispozici a kontrolnímu orgánu na požádání předložit například některý z těchto dokladů, resp. dokumentů:

1.  potvrzení od jiného zaměstnavatele, že tento za zaměstnance odvádí pojistné vypočtené alespoň z minimálního vyměřovacího základu.

Toto potvrzení není zapotřebí průběžně obnovovat. Zaměstnavatel, který takové potvrzení vystavil, garantuje, že v roce 2024 je pojistné za zaměstnance odváděno z vyměřovacího základu alespoň 18 900 Kč. Pokud u zaměstnavatele, který potvrzení vystavil, poklesne příjem zaměstnance pod rozhodnou částku18 900 Kč, musí tento zaměstnavatel situaci řešit. To znamená, že informuje dalšího zaměstnavatele a podle situace se pak uplatní postup podle následujícího bodu 2.

2.  doklad o výši příjmu zúčtovaného v daném kalendářním měsíci u jiného zaměstnavatele

a) zaměstnavatel neprovádí dopočet – například při příjmu 14 000 Kč a potvrzení o příjmu u jiného zaměstnavatele ve výši 9 000 Kč

b) zaměstnavatel provádí dopočet, je-li zaměstnancem pro tento účel pověřen – například při příjmu 8 000 Kč a potvrzení o příjmu u jiného zaměstnavatele ve výši 7 000 Kč.

Ve smyslu bodů a) a b) nelze tento postup použít u dohody o provedení práce, tj. při příjmu nepřevyšujícím 10 000 Kč.

Zaměstnavatel, kterého zaměstnanec pověří dopočtem a doplatkem pojistného do minima 18 900 Kč, si vyžádá – třeba i každý příslušný měsíc, což je zpravidla nutné – potvrzení o výši příjmu u jiného zaměstnavatele (zaměstnavatelů). Pro účely kontroly ze strany zdravotní pojišťovny rovněž vystaví tomuto jinému zaměstnavateli (zaměstnavatelům) potvrzení o tom, že zabezpečuje odvod pojistného alespoň z minimálního vyměřovacího základu.

3.  Čestné prohlášení zaměstnance, že jako OSVČ odvádí alespoň minimální zálohy, což je v roce 2024 měsíčně částka2 968 Kč.

I když zaměstnanec takové čestné prohlášení vystaví, má zaměstnavatel zkoumat, zda zaměstnanec jako OSVČ fakticky tyto zálohy platí? Nikoli, neboť zaměstnavatel vychází z čestného prohlášení, které je pro něj rozhodným dokladem pro odvod pojistného. Kdyby zaměstnanec jako OSVČ zálohy neplatil, bude situaci řešit zdravotní pojišťovna se subjektem, který porušil zákon, tedy se zaměstnancem jako podnikatelem.

4.  doklad, resp. potvrzení o skutečnosti, že zaměstnanec má u zdravotní pojišťovny nárok na zařazení do kategorie osob, za které platí pojistné stát, podle § 7 odst. 1 zák. č. 48/­1997 Sb. (doklad o přiznání důchodu, pobírání rodičovského příspěvku, o studiu apod.).

Pokud zařazení do kategorie osob, za které platí pojistné stát, netrvá po celý kalendářní měsíc, musí zaměstnavatel přihlédnout k povinnosti zajistit odvod v návaznosti na poměrnou část minima podle § 3 odst. 9 písm. c) zák. č. 592/­1992 Sb. Oznamování vzniku, resp. zániku nároku na zařazení zaměstnance do kategorie osob, za které platí pojistné stát, musí zaměstnavatel provést vždy. Nelze se spolehnout například na prohlášení dotyčné osoby, že ji již přihlásil jiný zaměstnavatel nebo škola apod. V tomto případě se jedná o velmi důležitou povinnost zaměstnavatele, neboť v případě nepřihlášení takové osoby přichází její zdravotní pojišťovna v roce 2024 o pravidelné měsíční platby pojistného od státu ve výši 2 085 Kč.

5.  Čestné prohlášení zaměstnance, že celodenně osobně a řádně pečuje alespoň o jedno dítě do sedmi let věku nebo nejméně o dvě děti do patnácti let věku.

Touto pečující osobou může být otec nebo matka dítěte nebo osoba, která převzala dítě do trvalé péče nahrazující péči rodičů.

Pokud zaměstnavatel začíná zaměstnávat osobu, která by mohla naplnit výše uvedené podmínky celodenní osobní a řádné péče, pak v tomto směru rozhodně doporučujeme vznést vůči zaměstnankyni (zaměstnanci) dotaz, zda tyto podmínky splňuje. V praxi se autor již setkal s případy, kdy mzdová účetní tuto možnou variantu podcenila, dotaz nepoložila a pracovnice pak tento nárok uplatňovaly zpětně. Důsledkem tohoto postupu byla mj. nutnost vrátit přeplacené pojistné a podat za celé období opravné Přehledy. V této souvislosti je zapotřebí vzít v úvahu i poměrně dlouhou – od 1. 12. 2011 již desetiletou – promlčecí dobu pro uplatnění zákonných nároků. Takovou osobu přihlašuje zaměstnavatel pouze kódem „P“ a čestné prohlášení vyžaduje proto, aby nemusel provádět dopočet do minima. Kódy „L“ resp. „T“ pak používá v průběhu zaměstnání za situace, kdy tato osoba nemá po dobu nejméně jednoho celého kalendářního měsíce příjmy ze zaměstnání nebo ze samostatné výdělečné činnosti (například nemoc, neplacené volno aj.). Pokud tato „pečující osoba“ nemá příjmy ze zaměstnání nebo z podnikání, stává se za ni plátcem pojistného stát.

V textu (jakéhokoli)čestného prohlášení vždy doporučuji formulaci, na jejímž základě osoba oznámí zaměstnavateli případnou změnu příslušné skutečnosti v osmidenní lhůtě.

6.  musí se jednat o osobu, která dosáhla věku potřebného pro nárok na starobní důchod, avšak nesplňuje další podmínky pro jeho přiznání (např. nemá odpracovaný potřebný počet let)

Pokud nemá zaměstnavatel rozhodnutí o přiznání důchodu, není důvod k použití kódu „D“, současně však nemusí u této osoby provádět dopočet do minima.

7.  doklad o skutečnosti, že zaměstnanec je držitelem průkazu ZTP nebo ZTP/P podle zvláštního právního předpisu

Podle právní úpravy platné do konce roku 2011 se jednalo o osoby s těžkým tělesným smyslovým nebo mentálním postižením, kterým byly poskytovány mimořádné výhody II. nebo III. stupně podle předpisů o sociálním zabezpečení.

Výše uvedené skutečnosti by měl zaměstnavatel u zaměstnance každopádně prověřovat při nástupu do zaměstnání. Dále je velmi vhodné zaměstnance upozornit, aby zaměstnavateli neprodleně (ze zákona do osmi dnů) oznamovali vznik nebo zánik nároku na zařazení do některé z uvedených kategorií. Pokud při skončení zaměstnání nárok na „státní kategorii“ nezpochybnitelně trvá, oznamuje zaměstnavatel zdravotní pojišťovně kódem „O“ pouze skončení zaměstnání.

     Vystavování potvrzení zaměstnavatelem

Aby zaměstnavatelé postupovali při plnění zákonných povinností důsledně v souladu se zákonem, to znamená, aby bylo odvedeno pojistné za zaměstnance tak, jak to ukládá právní úprava zdravotního pojištění, musí zaměstnavatel v některých specifických situacích buď:

–   vystavit pro jiného zaměstnavatele potvrzení o výši dosaženého příjmu svého zaměstnance v příslušném kalendářním měsíci, případně potvrdit skutečnost, že je za zaměstnance odváděno pojistné alespoň z minimálního vyměřovacího základu nebo naopak

–   musí mít od jiného zaměstnavatele k dispozici potvrzení o výši příjmu zaměstnance v rozhodném období kalendářního měsíce nebo doklad (potvrzení) o odvodu pojistného alespoň ze zákonného minima takovým zaměstnavatelem z toho důvodu, aby nemusel provádět dopočet do minimálního vyměřovacího základu 18 900 Kč, nýbrž aby mohl odvádět pojistné ze skutečné výše příjmu.

Domnívám se, že většina mzdových účetních či jiných specialistů se v souvislosti s placením pojistného na zdravotní pojištění ve své praxi již setkala se situací, kdy vystavovala zaměstnanci (případně jinému zaměstnavateli) potvrzení o skutečnosti, že za tohoto svého zaměstnance odvádí pojistné vypočtené alespoň z minimálního vyměřovacího základu. Tímto způsobem potvrzovaná výše zaměstnancova příjmu slouží jinému zaměstnavateli (případně zaměstnavatelům), u kterého zaměstnanec současně pracuje. Takové potvrzení vyžaduje ten zaměstnavatel, u kterého hrubý příjem zaměstnance nedosahuje minimální mzdy. Pokud tedy zaměstnanec předloží zaměstnavateli, u kterého je jeho příjem nižší než minimální vyměřovací základ (minimální mzda), potvrzení o tom, že v jiném („hlavním“) zaměstnání je za zaměstnance odváděno pojistné alespoň z minimálního vyměřovacího základu, nemusí v tomto zaměstnání odvádět zaměstnavatel pojistné nejméně ze zákonného minima 18 900 Kč. V takovém případě je vyměřovacím základem skutečný příjem zaměstnance, tedy nižší než 18 900 Kč, bez ohledu například na dobu trvání zaměstnání v příslušném kalendářním měsíci.

Tento postup obecně vychází z potřeby zajištění odvodu pojistného v daném kalendářním měsíci alespoň z minimálního vyměřovacího základu dle ustanovení § 3 odst. 4 a odst. 6 zák. č. 592/­1992 Sb., samozřejmě za situace, kdy se na zaměstnance (a současně i na zaměstnavatele) ze zákona vztahuje povinnost odvodu pojistného alespoň v minimální povinné výši. Naopak, pokud nemusí být u zaměstnance minimální vyměřovací základ dodržen dle § 3 odst. 8 zák. č. 592/­1992 Sb., stává se tato problematika pro zaměstnavatele bezpředmětnou.

Není třeba, aby se vystavené potvrzení obnovovalo například při každém zvýšení minimální mzdy. Pokud zaměstnavatel vystaví toto potvrzení, fakticky deklaruje, že vyměřovací základ zaměstnance je vyšší než minimální vyměřovací základ, případně je alespoň na jeho úrovni. Tímto potvrzením garantuje, že u konkrétního zaměstnance je minimální vyměřovací základ dodržen, tudíž jiný zaměstnavatel již nemusí provádět dopočet do aktuální výše minima. Kontrolou ze strany zdravotní pojišťovny si lze ve mzdových materiálech plátců pojistného – zaměstnavatelů poměrně snadno ověřit, zda je u příslušného zaměstnance v daném rozhodném období (kalendářním měsíci) dodržen minimální vyměřovací základ či nikoliv. Nicméně, při řešení této situace musí být zaměstnavatel velmi obezřetný především u těch zaměstnaných osob, jejichž příjem „balancuje“ na hranici minimální mzdy. Je rovněž vhodné, aby si zaměstnavatel vedl evidenci, pro které jiné zaměstnavatele takové potvrzení vystavil, neboť v případě poklesu příjmu pod hranici 18 900 Kč je nutností kontaktování tohoto zaměstnavatele.

Každé potvrzení musí být založeno ve mzdové evidenci zaměstnavatele u příslušného zaměstnance, neboť slouží jako rozhodný doklad pro výpočet výše pojistného a jeho předložení je kontrolními orgány oprávněně vyžadováno. Na základě tohoto potvrzení pak zaměstnavatel nemusí provádět dopočet do minimálního vyměřovacího základu (nebo případně i do poměrné části minimálního vyměřovacího základu), ale pojistné odvádí ze skutečné výše příjmu.

V souvislosti s placením pojistného na zdravotní pojištění musí zaměstnavatel vždy důkladně posoudit, zda se na zaměstnance vztahuje zákonná výjimka a pojistné pak nemusí být odváděno z minimálního vyměřovacího základu nebo naopak, zda musí být ze strany zaměstnavatele proveden v příslušném kalendářním měsíci dopočet do stanoveného minima tak, aby byl zajištěn odvod pojistného v souladu se zákonem.

V následujících příkladech zaměstnavatel neprovádí dopočet a doplatek pojistného do minimálního vyměřovacího základu.

?  Příklad 18

Hrubý příjem zaměstnance v pracovním poměru se pohybuje v rozpětí 6 000 Kč až 7 500 Kč. Tento zaměstnanec je zároveň osobou samostatně výdělečně činnou a platí měsíční zálohy 2 968 Kč.

Při placení pojistného na zdravotní pojištění za tohoto zaměstnance je zapotřebí vycházet ze znění § 3 odst. 8 písm. d) zákona č. 592/­1992 Sb. Podle tohoto ustanovení je u těchto zaměstnanců vyměřovacím základem jejich skutečný příjem. V této souvislosti bude z pracovního poměru odvedeno pojistné ze skutečně dosaženého příjmu bez povinnosti dopočtu do minimálního vyměřovacího základu 18 900 Kč. Pro tento účel vystavuje zaměstnanec zaměstnavateli čestné prohlášení, v němž potvrzuje, že jako OSVČ hradí alespoň minimální zálohy. Pokud by však tento zaměstnanec neplatil zálohy na pojistné jako OSVČ alespoň v minimální výši, muselo by být za něj v zaměstnání odvedeno v daném kalendářním měsíci pojistné nejméně v částce 2 552 Kč (13,5 % z minimální mzdy 18 900 Kč).

?  Příklad 19

Hrubý příjem starobního důchodce činil v měsíci dubnu 6 180 Kč, přičemž tento poživatel důchodu byl nemocen od 15. 4. do 24. 4.

Zaměstnavatel odvede pojistné z vyměřovacího základu 6 180 Kč, tedy bez povinnosti dopočtu a doplatku do minimálního vyměřovacího základu a rovněž bez ohledu na dobu trvání nemoci. Pojistné činí 13,5 % z částky 6 180 Kč, tj. 835 Kč. Jednu třetinu (279 Kč) srazí zaměstnavatel zaměstnanci, dvě třetiny (neboli rozdíl) v částce 556 Kč zaplatí zaměstnavatel ze svých zdrojů.

?  Příklad 20

Zaměstnanec má u zaměstnavatele A hrubý příjem 28000 Kč, současně je mu u zaměstnavatele B zúčtován v témže kalendářním měsíci příjem ve výši 6 500 Kč.

Protože je za zaměstnance v „hlavním“ zaměstnání (A) odváděno pojistné alespoň v minimální zákonné výši, neprovádí již zaměstnavatel B u dalšího příjmu dopočet do minimálního vyměřovacího základu. Ve mzdové agendě zaměstnavatele B však musí být písemně doloženo, že u zaměstnavatele A je za tohoto zaměstnance odváděno pojistné vypočtené alespoň z minimálního vyměřovacího základu (viz výše).

?  Příklad 21

Zaměstnanec byl po volbách zvolen starostou obce a zaměstnavatelem byl uvolněn pro výkon veřejné funkce.

V takovém případě zaměstnavatel vykazuje zaměstnanci neplacené volno, a pokud mu zaměstnavatel (úřad) vystaví potvrzení o odvodu pojistného nejméně z minimálního vyměřovacího základu, nemusí zaměstnavatel dodržet minimální vyměřovací základ, takže v důsledku neplaceného volna žádné pojistné odvádět nebude.

?  Příklad 22

Zaměstnavatel přijal do zaměstnání osobu splňující podmínky celodenní osobní a řádné péče (dále jen „pečující osoba“) s hrubým měsíčním příjmem 12 000 Kč.

Přijme-li zaměstnavatel do zaměstnání takovou osobu a zúčtuje-li jí hrubý příjem nižší než minimální vyměřovací základ, přihlásí se k platbě pojistného za tohoto zaměstnance kódem „P“ ke dni nástupu zaměstnance do zaměstnání a po skončení zaměstnání odhlásí zaměstnance kódem „O“.

V souvislosti s výkonem zaměstnání lze podmínku celodenní osobní a řádné péče reálně splnit při zkráceném pracovním úvazku nebo při práci doma. Za účelem výpočtu výše pojistného potvrzuje takový zaměstnanec zaměstnavateli formou čestného prohlášení, že splňuje podmínky celodenní osobní a řádné péče stanovené zákonem.

Jsou-li tedy ze strany zaměstnance splněny požadované podmínky, pak zaměstnavatel:

–   nemusí při výpočtu výše pojistného provádět dopočet do minimálního vyměřovacího základu, ale vyměřovacím základem je dosažený příjem,

–   v případě neplaceného volna žádné pojistné nedopočítává, pokud ovšem tato péče trvá po celý příslušný kalendářní měsíc.

Jakmile „pečující osoba“ ukončí zaměstnání, musí si v dalším období (přesněji řečeno od měsíce následujícího po měsíci, ve kterém ukončila zaměstnání) řešit sama svůj pojistný vztah, například opětovným přihlášením se do této kategorie.

Poznámka

Pokud zaměstnanec vystavuje zaměstnavateli čestné prohlášení o tom, že splňuje podmínky celodenní osobní a řádné péče dle zákona, je žádoucí, aby součástí tohoto zaměstnancova prohlášení byl i dovětek, podle kterého zaměstnanec v případě změny situace (při ztrátě nároku na zařazení do této kategorie) sdělí tuto skutečnost zaměstnavateli v zákonné osmi­denní lhůtě.

     Odstavec 9

Ustanovení § 3 odst. 9 zákona č. 592/­1992 Sb. taxativně vyjmenovává situace, kdy se minimální vyměřovací základ zaměstnance snižuje na poměrnou část podle počtu kalendářních dnů trvání dané skutečnosti. Konkrétně se jedná o tyto případy:

A – zaměstnání netrvalo po celé rozhodné období kalendářního měsíce (zaměstnanec do zaměstnání nastoupil nebo toto ukončil v průběhu měsíce)

B – zaměstnanci bylo poskytnuto pracovní volno pro důležité osobní překážky v práci (např. nemoc),

C – zaměstnanec se stal nebo přestal být v průběhu měsíce:

a)  osobou, za kterou platí pojistné stát,

b)  osobou s těžkým tělesným, smyslovým nebo mentálním postižením, která je držitelem průkazu ZTP nebo ZTP/P podle zvláštního právního předpisu,

c)  osobou, která dosáhla věku potřebného pro nárok na starobní důchod, avšak nesplňuje další podmínky pro jeho přiznání,

d)  osobou, která celodenně osobně a řádně pečuje alespoň o jedno dítě do 7 let věku nebo nejméně o dvě děti do 15 let věku.

V následujících příkladech si předvedeme postup zaměstnavatele při stanovení vyměřovacího základu a výše pojistného v těchto specifických situacích. Vycházíme z podmínky, že se na zaměstnance (a tedy i na jeho zaměstnavatele – plátce pojistného) vztahuje v právních podmínkách roku 2024 povinnost dodržet minimální vyměřovací základ, v těchto případech pak jeho poměrnou část.

     ad A

?  Příklad 23

Zaměstnanec ukončil zaměstnání dne 25. 7. a za měsíc červenec mu byl zúčtován hrubý příjem ve výši 14 000 Kč.

Poměrná část minimálního vyměřovacího základu v návaznosti na počet 25kalendářních dnů trvání zaměstnání v měsíci červenci, která musí být při odvodu pojistného dodržena, činí 15 241,93 Kč [(25 : 31) × 18 900].

To znamená, že při sazbě 13,5 % z částky 15 241,93 Kč musí zaměstnavatel zaplatit za zaměstnance pojistné zdravotní pojišťovně, u které je zaměstnanec pojištěn, v částce 2 058 Kč (15 241,93 × 0,135). S ohledem na příjem 14 000 Kč činí výše odvodu pojistného z této hrubé mzdy částku 1 890 Kč. Jedna třetina (630 Kč) bude sražena zaměstnanci z příjmu, zbývající dvě třetiny (1 260 Kč) pak zaplatí zaměstnavatel ze svých prostředků. Za této situace však ještě není zabezpečen odvod pojistného ze zákonného minima, tedy přesněji z poměrné části minimálního vyměřovacího základu. Aby zaměstnavatel dodržel zákon, musí provést doplatek pojistného ve výši 13,5 % z rozdílové částky 1 241,93 Kč, tj. 168 Kč. Doplatek hradí prostřednictvím zaměstnavatele zaměstnanec, na zaměstnavatele přechází povinnost úhrady doplatku pouze v situacích vyjmenovaných v § 207 až 209 zákoníku práce.

Z celkové částky pojistného 2 058 Kč je zaměstnanci sraženo 798 Kč (630 + 168), zaměstnavatel hradí 1 260 Kč.

Poznámka

Pro výpočet výše pojistného v návaznosti na poměrnou část minimálního vyměřovacího základu se v rámci rozhodného období kalendářního měsíce posuzují zásadně kalendářní, nikoli pracovní dny.

?  Příklad 24

Zaměstnavatel sjednal se zaměstnancem „záskok“, kdy s ním uzavřel dohodu o pracovní činnosti na období od 13. 5. do 24. 6. Za měsíc květen mu zúčtoval3 880 Kč a za měsíc červen10 600 Kč.

Z hlediska zdravotního pojištění nezajímá zaměstnavatele výše zúčtovaného příjmu za měsíc květen (nedosahuje 4 000 Kč), u příjmu za měsíc červen ve výši 10 600 Kč platí následující:

–   patří-li tento zaměstnanec do některé ze skupin uvedených v ustanovení § 3 odst. 8 zák. č. 592/­1992 Sb. (viz výše), odvede zaměstnavatel pojistné z příjmu 10 600 Kč v částce 1 431 Kč,

–   v opačném případě provádí zaměstnavatel dopočet a doplatek pojistného do poměrné části minimálního vyměřovacího základu 15 120 Kč [(24 : 30) × 18 900] – viz předcházející příklad

–   v rámci plnění oznamovací povinnosti použije zaměstnavatel kódy „P“ (k datu 1. 6.) a „O“ (k datu 24. 6.),

–   zaměstnanec bude za červen započten do celkového počtu zaměstnanců v Přehledu o platbě pojistného zaměstnavatele.

Za těchto podmínek neřeší v měsíci květnu sjednaná dohoda o pracovní činnosti pojistný vztah této osoby.

?  Příklad 25

Hrubý příjem zaměstnance se pohybuje v rozpětí 12 000 Kč až 14 000 Kč. Tento zaměstnanec je zároveň osobou samostatně výdělečně činnou a platí minimální měsíční zálohy 2 968 Kč. Dne 19. 6. s ním zaměstnavatel rozvázal pracovní poměr a zúčtovaný příjem činil za odpracované kalendářní dny měsíce června částku 8 800 Kč. Je za této situace zaměstnavatel povinen dopočítávat pojistné do minimálního vyměřovacího základu, resp. do jeho poměrné části?

Minimální vyměřovací základ neplatí pro osobu, která současně vedle zaměstnání vykonává samostatnou výdělečnou činnost a odvádí zálohy na pojistné vypočtené alespoň z minimálního vyměřovacího základu stanoveného pro osoby samostatně výdělečně činné, kdy vyměřovacím základem je u těchto zaměstnanců jejich skutečný příjem.

Na základě výše uvedeného bude v měsíci červnu odvedeno z pracovního poměru pojistné ze skutečně dosaženého příjmu bez povinnosti dopočtu do minimálního vyměřovacího základu, resp. v tomto případě do jeho poměrné části.

Pokud by však tento zaměstnanec neplatil ve své samostatné výdělečné činnosti zálohy na pojistné alespoň v minimální zákonné výši, muselo by být za něj zaměstnavatelem za měsíc červen odvedeno dle předcházejícího textu pojistné z vyměřovacího základu 11 970 Kč.

     ad B

?  Příklad 26

Zaměstnanec pracující na základě pracovní smlouvy je nemocen po celý kalendářní měsíc.

Pokud je zaměstnanec nemocen po dobu nejméně jednoho celého kalendářního měsíce, je za této situace postup zaměstnavatele následující:

–   z titulu nemoci nevzniká povinnost placení pojistného ani zaměstnavateli, ani zaměstnanci,

–   jelikož trvá u zaměstnance pracovněprávní vztah, započítává jej zaměstnavatel do celkového počtu zaměstnanců na předkládaném Přehledu o platbě pojistného zaměstnavatele s nulovým vyměřovacím základem,

–   i v případě nemoci má zaměstnanec svůj pojistný vztah v příslušném kalendářní měsíci vyřešen.

V případě sjednání některé z dohod o pracích konaných mimo pracovní poměr a při fakticky nulovém příjmu (z důvodu nemoci po celý kalendářní měsíc) musí být osoba jako zaměstnanec na daný kalendářní měsíc odhlášena.

?  Příklad 27

Zaměstnanec byl nemocen v období 6. 5. – 22. 5. a za měsíc květen mu zaměstnavatel zúčtoval hrubý příjem 9 200 Kč.

Poměrná část minimálního vyměřovacího základu a příslušné minimální pojistné se vypočítají následovně:

PČminVZ = (14 : 31) × 18 900 = 8 535,48 Kč,

kde

PČminVZ = poměrná část minimálního vyměřovacího základu

14 = počet kalendářních dnů výkonu práce v rozhodném období kalendářního měsíce května (tedy období mimo nemoci)

31 = počet kalendářních dnů v příslušném měsíci

18 900 = výše minimální mzdy (minimálního vyměřovacího základu zaměstnance)v roce 2024

Pmin = 8 535,48 × 0,135 = 1 153 Kč

Pmin = minimální pojistné.

Za měsíc květen musí být zaměstnavatelem odvedeno pojistné za tohoto zaměstnance alespoň z vyměřovacího základu 8 535,48 Kč, tj. minimálně v částce 1 153 Kč. Odvodem pojistného ze zúčtovaného hrubého příjmu 9 200 Kč je zabezpečen postup podle zákona, dopočet do minimálního vyměřovacího základu 18 900 Kč se v takových případech neprovádí. Pokud by však vyměřovací základ zaměstnance nedosáhl částky 8 535,48 Kč, musel by zaměstnavatel provést dopočet a doplatek pojistného do této poměrné části minima podle § 3 odst. 9 písm. b) a § 3 odst. 10 zák. č. 592/­1992 Sb. Obdobně by zaměstnavatel postupoval při výpočtu výše pojistného i tehdy, kdyby nemoc trvala ještě v dalším (předcházejícím nebo následujícím) kalendářním měsíci.

Podmínky uvedené v tomto příkladě platí při zaměstnávání na základě pracovní smlouvy nebo dohody o pracovní činnosti, mohlo by se však také jednat například o jediný příjem člena statutárního orgánu. V případě dohody o provedení práce by se pojistné (bez ohledu na dobu trvání nemoci) neplatilo, neboť příjem za měsíc květen nepřevýšil 10 000 Kč.

?  Příklad 28

Zaměstnanec byl nemocen od pondělí 6. 5. 2024nepřetržitě až do konce kalendářního měsíce, za měsíc květen neměl žádný příjem (za dny 1. 5. – 5. 5. měl vykázánu neomluvenou absenci).

V tomto konkrétním případě je zaměstnanec povinen doplatit prostřednictvím zaměstnavatele pojistné za období 1. 5. – 5. 5., a to z poměrné části minimálního vyměřovacího základu. To znamená, že pojistné bude činit:

(5 : 31) × 18 900 × 0,135 = 412 Kč (po zaokrouhlení)

Tento postup vychází z ustanovení § 3 odst. 9 písm. b) zák. č. 592/­1992 Sb., neboť nemoc zaměstnance netrvá po celý kalendářní měsíc. Tímto způsobem se nepostupuje u těch zaměstnanců, u nichž nemusí být dle zákona dodržen minimální vyměřovací základ ve smyslu ustanovení § 3 odst. 8 zák. č. 592/­1992 Sb.

Podotýkáme, že veškeré částky pojistného hrazené zaměstnancem odvádí zaměstnavatel, který je z hlediska placení pojistného partnerem zdravotní pojišťovny. Zaměstnanec si sám žádné pojistné platit nemůže.

?  Příklad 29

Zaměstnankyně pracující na zkrácený pracovní úvazek bude ošetřovat svého šestiletého syna od 17. 5. Se synem zůstane doma i po devíti dnech, ve kterých pobírala ošetřovné, a to až do konce měsíce května. Stále se však bude jednat o ošetřování podle § 191 zákoníku práce. Za odpracované dny měsíce května si v hrubém vydělá 10 400 Kč.

Minimální vyměřovací základ zaměstnankyně se zkracuje na období prvních 16 kalendářních dnů měsíce května, kdy překážka v práci na straně zaměstnankyně netrvala, a činí 9 754,83 Kč (18 900 Kč × 16 dní/31 dní). Provedeným výpočtem stanovený minimální vyměřovací základ, resp. jeho poměrná část, je tak nižší než dosažený příjem. Pojistné se bude odvádět z částky 10 400 Kč, dopočet do minima 18 900 Kč se neprovádí.

Kdyby činil vyměřovací základ za měsíc květen alespoň 18 900 Kč, odvádělo by se pojistné z dosaženého příjmu, například i v situaci, kdyby zaměstnání netrvalo po celý kalendářní měsíc.

     ad C

?  Příklad 30

Pojištěnec ukončil evidenci na Úřadě práce k datu 28. 5. Od následujícího dne nastoupil do zaměstnání, ve kterém mu byl za měsíc květen zúčtován hrubý příjem 2 650 Kč.

Za měsíc květen musí být odvedeno pojistné nejméně z poměrné části minimálního vyměřovacího základu za období tří kalendářních dnů trvání zaměstnání v tomto měsíci, tj. dle vzorce výše uvedeného alespoň v částce 1 829,03 Kč. Vzhledem k tomu, že dosažený příjem tuto částku převyšuje, odvede zaměstnavatel pojistné z hrubé mzdy 2 650 Kč bez dopočtu. Za této situace je zajištěn odvod pojistného v souladu se zákonem.

?  Příklad 31

„Pracující“ student ukončil studium na vysoké škole zanecháním studia (tedy neúspěšně) dne 22. dubna, pracovní smlouva byla ukončena ke dni 30. 4. a za měsíc duben byl tomuto zaměstnanci zúčtován hrubý příjem 6 200 Kč. Je povinností zaměstnavatele provádět v tomto případě dopočet do minimálního vyměřovacího základu, když zaměstnanec nebyl registrován u zdravotní pojišťovny v kategorii osob, za které platí pojistné stát, po celý kalendářní měsíc?

Při posuzování této situace je zapotřebí vycházet z ustanovení § 3 odst. 9 písm. c) zák. č. 592/­1992 Sb., podle kterého se minimální vyměřovací základ zaměstnance snižuje na poměrnou část podle počtu kalendářních dnů, ve kterých byl osobou, za kterou platí pojistné stát, pouze po část příslušného kalendářního měsíce. Vzhledem k tomu, že student – zaměstnanec byl v měsíci dubnu ve „státní kategorii“ po dobu 22 kalendářních dnů, snižuje se minimální vyměřovací základ na poměrnou část, což znamená, že pojistné musí být za měsíc duben odvedeno nejméně za 8 kalendářních dnů (kdy zaměstnanec současně nebyl osobou, za kterou platí pojistné stát) z vyměřovacího základu [(8 : 30) × 18 900] = 5 040 Kč. Jelikož však zúčtovaný hrubý příjem za daného stavu takto vypočtenou poměrnou část minimálního vyměřovacího základu převyšuje, bude pojistné odvedeno ze skutečně dosaženého příjmu 6 200 Kč, tedy v celkové částce 837 Kč.

?  Příklad 32

Zaměstnankyně nastoupila na mateřskou dovolenou 2. května. Je povinna doplatit zdravotní pojištění z minimální mzdy za kalendářní den 1. 5.?

Ano. Z hlediska placení pojistného na zdravotní pojištění platí, že se minimální vyměřovací základ snižuje podle počtu kalendářních dnů na poměrnou část i tehdy, pokud registrace ve státní kategorii netrvá po celý kalendářní měsíc. Pokud za den 1.5 není zúčtovaný žádný příjem (což je tento případ), musí být odvedeno pojistné z poměrné části minimálního vyměřovacího základu za tento jeden kalendářní den, což představuje platbu ve výši 83 Kč [(1 : 31) × 18 900 × 0,135]. Tuto částku pojistného hradí zaměstnankyně prostřednictvím zaměstnavatele.

     Odstavec 10

V komentáři k předcházejícím odstavcům jsme se zabývali problematikou dopočtu a doplatku pojistného do minimálního vyměřovacího základu zaměstnance, resp. do jeho poměrné části. Nyní si ukážeme postup zaměstnavatele při provádění dopočtu za situace, kdy má zaměstnanec více zaměstnavatelů a úhrn příjmů nedosahuje minima 18 900 Kč, takže:

–   dopočet a doplatek pojistného provádí ten zaměstnavatel, kterého zaměstnanec k tomuto účelu pověří, tato okolnost může případně být i součástí pracovní smlouvy,

–   zaměstnavatel provádějící dopočet musí mít v příslušném měsíci k dispozici příjmy od jiného zaměstnavatele (zaměstnavatelů).

?  Příklad 33

Hrubý příjem zaměstnance u zaměstnavatele A, kterého zaměstnanec pověřil pro účel dopočtu a doplatku pojistného do minimálního vyměřovacího základu, činil v měsíci březnu 8 000 Kč. U zaměstnavatele B dosáhl zaměstnanec v tomto měsíci hrubého příjmu 6 000 Kč a u zaměstnavatele C pak 2 000 Kč. Jedná se o pracovní smlouvy na zkrácený pracovní úvazek

Vzhledem k tomu, že součet hrubých příjmů nedosahuje v úhrnu minimální mzdy, musí zaměstnavatel A na základě zaměstnancova pověření provést doplatek pojistného tak, aby byl zabezpečen odvod pojistného z minimálního vyměřovacího základu. Postup zaměstnavatele A je následující:

Z hrubého příjmu ve výši 8 000 Kč vypočte 13,5 %, což představuje částku pojistného 1 080 Kč. Jednu třetinu (360 Kč) srazí zaměstnavatel zaměstnanci z platu, zbývající dvě třetiny neboli rozdíl ve výši 720 Kč zaplatí zaměstnavatel ze svých zdrojů. Protože zaměstnanec pověřil zaměstnavatele A doplatkem pojistného do minimálního vyměřovacího základu, odvede zaměstnavatel A současně i částku pojistného 392 Kč, sraženou zaměstnanci, která představuje 13,5 % z částky 2 900 Kč, což je rozdíl vyměřovacích základů: 18 900 – (8 000 + 6000 + 2 000).

Zaměstnanec zaplatí: 360 + 392 = 752 Kč

Zaměstnavatel odvede: ..... 720 Kč

Celkem.......................... 1 472 Kč

Zaměstnavatel B odvede: 810 Kč (270 + 540)

Zaměstnavatel C odvede: 270 Kč (90 + 180).

S ohledem na výši pojistného u zaměstnavatelů B a C je za této situace již zabezpečen odvod pojistného ze zákonného minima. V takových případech musí mít zaměstnavatel provádějící dopočet a doplatek pojistného do minima k dispozici doklad o výši příjmů u ostatních zaměstnavatelů v příslušném kalendářním měsíci.

     Odstavec 11

Toto zákonné ustanovení řeší situaci při stanovení vyměřovacího základu zaměstnance v souvislosti s ochranou zaměstnance v důsledku platební neschopnosti zaměstnavatele.

     Odstavec 12

Vyměřovacím základem pracovníka v pracovním vztahu uzavřeném podle cizích právních předpisů je od 1. 1. 2015 úhrn příjmů zúčtovaných mu zaměstnavatelem v souvislosti s tímto pracovním vztahem, a to ve výši, ve které jsou nebo by byly předmětem daně z příjmů fyzických osob podle zákona o daních z příjmů, s výjimkou:

–   příjmů, které tomuto pracovníku nahrazují výdaje jím za zaměstnavatele vynaložené v souvislosti s tímto pracovním vztahem,

–   škodou vzniklou v souvislosti s tímto pracovním vztahem, a

–   příjmů uvedených v § 3 odstavci 2.

Touto změnou došlo k odstranění určité diskriminace u těchto pracovněprávních vztahů, neboť ve znění účinném do konce roku 2014 se z plnění vyjmenovaných v § 3 odst. 2 nezahrnovaly do vyměřovacího základu pouze:

–   jednorázová sociální výpomoc poskytnutá zaměstnanci k překlenutí jeho mimořádně obtížných poměrů vzniklých v důsledku živelní pohromy, požáru, ekologické nebo průmyslové havárie nebo jiné mimořádně závažné události a

–   plnění, které bylo poskytnuto poživateli starobního důchodu nebo invalidního důchodu pro invaliditu třetího stupně po uplynutí jednoho roku ode dne skončení zaměstnání.

Podotýkáme, že i v pracovním vztahu uzavřeném podle cizích právních předpisů platí ustanovení o minimálním vyměřovacím základu zaměstnance.

     Odstavec 13

V § 222a zákoníku práce je stanoveno, že zaměstnanci, který byl vyslán k výkonu práce v rámci nadnárodního poskytování služeb podle Článku 56 Smlouvy o fungování Evropské unie do jiného členského státu Evropské unie, nepřísluší náhrada mzdy nebo platu za dovolenou v rozsahu, ve kterém mu náhrada za dovolenou přísluší podle právních předpisů členského státu, do něhož byl vyslán.

V některých členských státech EU zaměstnancům ve stavebnictví, popř. i v jiných odvětvích, platí náhradu za dovolenou namísto zaměstnavatele instituce zřízená zákonem, nazývaná obecně dovolenková pokladna (poskytování náhrady za dovolenou dovolenkovými pokladnami se přitom velmi liší mezi jednotlivými státy). Zaměstnavatelé se sídlem v ČR, kteří vysílají své zaměstnance do takových států, jsou na základě zásad EU povinni akceptovat princip dovolenkových pokladen, protože nároky zaměstnanců na délku dovolené a výši náhrady za dovolenou jsou v těchto státech zpravidla vyšší než v ČR.

Zaměstnavatel není povinen platit zaměstnanci náhradu mzdy nebo platu za dovolenou, pokud mu bude náležet náhrada za dovolenou od dovolenkové pokladny ve stejné nebo ve vyšší částce, než v jaké by mu náležela podle zákoníku práce. Náhradu za dovolenou náležející od dovolenkové pokladny vyplácenou (zúčtovávanou) zaměstnavatelem zahrne zaměstnavatel do vyměřovacího základu v částce, kterou zaměstnanci zúčtoval, nejméně však ve výši nároku na náhradu za dovolenou, jaká by příslušela podle zákoníku práce, a to i když nebyla zaměstnavatelem zúčtována.

Když náhradu za dovolenou vyplácí zaměstnanci dovolenková pokladna a tato náhrada příslušející podle právních předpisů členského státu je vyšší než náhrada, která by příslušela podle zákoníku práce, zahrne se do vyměřovacího základu zaměstnance též rozdíl mezi těmito náhradami, a to v tom kalendářním měsíci, v němž byla výše tohoto rozdílu zjištěna. Zaměstnavatel je povinen výši náhrady za dovolenou vypočítat pro účely odvodu pojistného na zdravotní pojištění.

     Maximální vyměřovací základ ve zdravotním pojištění

V komentáři k ustanovení § 3 je zapotřebí se ještě krátce zmínit o problematice maximálního vyměřovacího základu ve zdravotním pojištění.

Zákonem č. 500/­2012 Sb. došlo ke zrušení maximálního vyměřovacího základu zaměstnance i osoby samostatně výdělečně činné pro rozhodná období let 2013 – 2015. To znamená, že v průběhu těchto tří let neměla být účinná (a v letech 2013 a 2014 ani nebyla) ustanovení řešící maximální vyměřovací základ zaměstnance i osoby samostatně výdělečně činné. Jinak řečeno, v rozhodném období let 2013 a 2014:

–   odváděli zaměstnavatelé za zaměstnance pojistné ze zúčtovaného příjmu,

–   platily OSVČ pojistné sazbou 13,5 % z vyměřovacího základu (50 % daňového základu), v té době rozdílu mezi příjmy a výdaji)

bez omezení horní hranicí, což znamená, že například nebyla ani stanovena maximální výše zálohy OSVČ.

Podle této právní úpravy tak měli zaměstnavatelé i OSVČ odvádět pojistné nanejvýš z maxima až v rozhodném období kalendářního roku 2016.

Přijetí novely zákona o daních z příjmů a dalších zákonů č. 267/­2014 Sb. však tuto situaci zcela zásadním způsobem změnilo. V části jedenácté, novelizující zákon č. 592/­1992 Sb., byla kompletně vypuštěna ustanovení o maximálním vyměřovacím základu při placení pojistného na zdravotní pojištění, takže s účinností od 1. 1. 2015 je ve zdravotním pojištění maximální vyměřovací základ trvale zrušen.

     Situace z praxe

Na závěr komentáře k důležitému § 3 si z hlediska stanovení vyměřovacího základu zaměstnance a postupu při odvodu pojistného ukážeme správný postup zaměstnavatele ve dvou problémových situacích.

1.  Minimální vyměřovací základ zaměstnance a chybný postup zaměstnavatele

Zabýváme se situací, kdy příjem zaměstnance nedosahuje hodnoty minimálního vyměřovacího základu. Tento zaměstnavatel však současně disponuje potvrzením jiného zaměstnavatele, který za zaměstnance odvádí pojistné alespoň z minimálního vyměřovacího základu. Zaměstnavatel s příjmem nižším než minimum správně odvádí pojistné ze skutečně dosaženého příjmu. Je pravdou, že není povinností toto potvrzení průběžně obnovovat, takže může mít (a reálně mívá) dlouholetou platnost. A právě tato skutečnost se stala pověstným kamenem úrazu.

Došlo totiž k tomu, že zaměstnání u zaměstnavatele s příjmem vyšším, než minimální mzda skončilo, avšak tato důležitá informace se k zaměstnavateli, který v roce 2024 odváděl pojistné z příjmu nižšího než 18 900 Kč, nedostala. Po čase se zaměstnanec vyjádřil v tom smyslu, že jiné zaměstnání již delší dobu nemá.

Jak musí zaměstnavatel po tomto zjištění postupovat?

Povinnost zaměstnance sdělit zaměstnavateli skutečnost, že jiný zaměstnavatel již za něj neodvádí pojistné alespoň z minimálního vyměřovacího základu, není v zákonech zdravotního pojištění stanovena. A tuto povinnost nemá ani další zaměstnavatel. Pro takový případ bychom doporučili, aby si zaměstnavatel odvádějící pojistné z příjmu nižšího než minimum nechal v takové (a obdobné) situaci vystavit od zaměstnance čestné prohlášení například tohoto znění:

„Čestně prohlašuji, že pokud za mě nebude jiný zaměstnavatel odvádět pojistné alespoň z minimálního vyměřovacího základu, nebo když toto další zaměstnání skončí, oznámím tuto skutečnost svému zaměstnavateli do osmi kalendářních dnů po skončení kalendářního měsíce, ve kterém některá z těchto skutečností nastala.“

Jinak také řečeno, jedná se o jednu ze situací, kdy je nutností průběžná komunikace mezi zaměstnavatelem (mzdovou účetní/mzdovým účetním) a zaměstnancem. Nikdy není na škodu se čas od času (třeba při ročním zúčtování) zaměstnance dotázat, zda u něj příslušná skutečnost nadále trvá.

Od kalendářního měsíce, ve kterém měl zaměstnanec pouze jedno zaměstnání, tak musí zaměstnavatel (odvádějící pojistné z příjmu nižšího než 18 900 Kč) se zpětnou platností zabezpečit odvod pojistného z minimálního vyměřovacího základu. Zaměstnavatel musí formou srážky zaměstnanci provést za jednotlivé kalendářní měsíce úhradu doplatku pojistného do zákonného minima, neboť se stal s ohledem na okolnosti jediným plátcem pojistného za zaměstnance a v rozhodném období jednotlivých kalendářních měsíců nebyl při odvodu pojistného minimální vyměřovací základ dodržen. A vždy musíme mít na zřeteli, že veškeré finanční operace (závazky, resp. pohledávky) jsou ve zdravotním pojištění řešeny v rámci promlčecí doby, která je desetiletá.

Zaměstnavatel, který výše zmíněné potvrzení vystavil, by měl případně i vědět, kterému zaměstnavateli bylo toto potvrzení vydáno, neboť třeba právě v situaci, kdy toto zaměstnání skončí, by měl tohoto dalšího zaměstnavatele informovat. Jak je však výše uvedeno, není to jeho povinnost. V takovém případě se zpravidla změní podmínky u jiného zaměstnavatele (což je naše situace), pro kterého tak nastupuje povinnost dodržet minimální vyměřovací základ tehdy, pokud se jedná o jediné zaměstnání a zaměstnanec nepatří do žádné z výjimek dle § 3 odst. 8 zák. č. 592/­1992 Sb.

Pokud zaměstnavatel odvádí pojistné z příjmu nižšího než povinné minimum, musí mít vždy k dispozici doklad, který jej bude k takovému postupu opravňovat a tento doklad předloží i případné kontrole ze zdravotní pojišťovny. Takovým dokladem může být právě zmiňované potvrzení od odvodu pojistného jiným zaměstnavatelem alespoň z minimálního vyměřovacího základu nebo doklad o nároku na „státní kategorii“, čestné prohlášení o skutečnosti, že zaměstnanec je současně OSVČ a platí si alespoň minimální zálohy apod.

2.  Souvislosti dopočtu a doplatku pojistného do minima

Pokud je příjem zaměstnance nižší než minimální vyměřovací základ, měl by zaměstnavatel předtím, než začne provádět dopočet a doplatek do minima, položit zaměstnanci tyto tři otázky:

–   zda nemá jiné zaměstnání, ze kterého se odvádí pojistné na zdravotní pojištění. Pokud ano, pak se bere v úvahu výše příjmu u tohoto dalšího zaměstnavatele.

–   nemá-li zaměstnanec jiné zaměstnání, týká se další dotaz možnosti, jestli zaměstnaná osoba není současně OSVČ s placením alespoň minimálních záloh, což je v roce 2024 částka 2 968 Kč měsíčně. Pokud by zaměstnanec podnikal a platil by si zálohy alespoň 2 968 Kč, uplatnil by zaměstnavatel postup podle ustanovení § 3 odst. 8 písm. d) zák. č. 592/­1992 Sb., tj. s odvodem pojistného z dosaženého příjmu zaměstnance (tedy bez dopočtu do minima). Skutečnost, že si zaměstnanec platí alespoň minimální zálohy jako OSVČ, dokládá zaměstnavateli čestným prohlášením.

–   pokud nemá osoba jiné zaměstnání anebo není OSVČ, pak si zaměstnavatel třetím dotazem ověří, jestli zaměstnanec nepatří mezi osoby, za které je plátcem pojistného stát, přesněji, není-li osobou, pro kterou neplatí minimální vyměřovací základ dle § 3 odst. 8 zák. č. 592/­1992 Sb. V případě kladné odpovědi pak na základě dokladu od zaměstnance odvádí pojistné ze skutečné výše příjmu bez dopočtu.

Jestliže však zaměstnavatel obdrží na tyto tři otázky negativní odpověď (a nemá tak k dispozici žádný z dokladů, který by jej opravňoval k odvodu pojistného ze skutečně dosaženého příjmu), provádí dopočet a doplatek pojistného do zákonem stanoveného minima.

Nastala tato situace. Zaměstnavatel přijímal zaměstnance na základě dohody o pracovní činnosti s měsíčním příjmem v rozpětí od 8 000 Kč do 12 000 Kč, tedy s povinností přihlásit osobu jako zaměstnance a odvádět pojistné. Na dotaz mzdové účetní, zda dotyčný nemá ještě jiné zaměstnání, se zaměstnanec vyjádřil v tom smyslu, že další zaměstnání nemá. Ostatní dotazy položeny nebyly, takže zaměstnavatel standardně prováděl dopočet a doplatek pojistného. Po roce se však zaměstnanec bez dalšího komentáře vyjádřil v tom smyslu, že po celou dobu pracuje ještě v jednom souběžném zaměstnání.

Tímto svým sdělením postavil zaměstnanec mzdovou účetní před novou situaci, neboť zároveň vznesl požadavek na provedení přepočtu a vrácení přeplaceného pojistného. Průběžně prováděným dopočtem do minima došlo u zaměstnance objektivně k situaci, kdy zdravotní pojišťovně bylo za příslušný kalendářní měsíc odvedeno na pojistném v úhrnu více, než správně mělo být. V jiném zaměstnání se po celou dobu odvádělo pojistné z příjmu 22 000 Kč na základě pracovní smlouvy.

Je pravdou, že pokud pojištěnec (třeba jako zaměstnanec) uplatňuje některé ze svých práv či finančních nároků, nelze mu toto právo upírat, s výjimkou situace, kdy je takový nárok již promlčen. A pro provedení všech změn, oprav a úprav včetně nutného finančního vyrovnání platí ve zdravotním pojištění desetiletá promlčecí doba.

Protože fakticky neměl být u příjmu na dohodu o pracovní činnosti prováděn dopočet do minima, vznikl po provedených úpravách přeplatek na pojistném. Přeplatek se samozřejmě vrací zaměstnavateli jako plátci pojistného, nicméně se jedná o přeplatek u zaměstnance, který musí zaměstnavatel následně vyrovnat. Zaměstnavatel podává za příslušné měsíce i opravné Přehledy o platbě pojistného zaměstnavatele.

Pokud zaměstnanec dodatečně (a v rámci desetileté promlčecí doby) oznámí zaměstnavateli takovou skutečnost a toto přehodnocení by nebylo provedeno, pak by bylo zdravotní pojišťovně odvedeno vyšší pojistné, než na jaké by měla za daný kalendářní měsíc nárok. Takový postup by postrádal relevanci.

Z uvedeného plyne, že především s ohledem na odvod pojistného ve vazbě na minimální vyměřovací základ nastávají ve zdravotním pojištění situace, ve kterých musí zaměstnavatel (mzdová/mzdový účetní) podle potřeby komunikovat se zaměstnancem. Když taková komunikace schází, pak se následky dříve nebo později zcela nepochybně projeví. A čím delší období je předmětem oprav, tím větší pracnost lze v dané záležitosti očekávat.

§ 3a

(1)   Vyměřovacím základem osoby samostatně výdělečně činné je 50 % daňového základu; daňovým základem se pro účely tohoto zákona rozumí dílčí základ daně z příjmů ze samostatné činnosti podle zákona o daních z příjmů, které jsou nebo by byly, pokud by podléhaly zdanění v České republice, předmětem daně z příjmů fyzických osob.

(2)   Osoba samostatně výdělečně činná je povinna odvést pojistné z vyměřovacího základu podle odstavce 1. Je-li vyměřovací základ podle odstavce 1 nižší než minimální vyměřovací základ, je osoba samostatně výdě­lečně činná povinna odvést pojistné z minimálního vyměřo­vacího základu, není-li dále stanoveno jinak. Minimálním vyměřovacím základem se rozumí dvanáctinásobek 50 % průměrné mzdy; za průměrnou mzdu se pro účely tohoto zákona považuje částka, která se vypočte jako součin všeobecného vyměřovacího základu pro účely důchodového pojištění za kalendářní rok, který o dva roky předchází kalendářnímu roku, pro který se průměrná mzda zjišťuje, a přepočítacího koeficientu pro úpravu tohoto všeobecného vyměřovacího základu^16b) s tím, že vypočtená částka se zaokrouhluje na celé koruny nahoru.

(3)   Minimální vyměřovací základ neplatí pro osobu

a)  uvedenou v § 3 odst. 8 písm. a) až c),

b)  která současně vedle samostatné výdělečné činnosti je zaměstnancem a odvádí pojistné z tohoto zaměstnání vypočtené alespoň z minimálního vyměřovacího základu stanoveného pro zaměstnance,

c)  za kterou je plátcem pojistného stát (§ 3c),

pokud tyto skutečnosti trvají po celé rozhodné období. Vyměřova­cím základem u těchto osob je 50 % daňového základu.

(4)   Minimální vyměřovací základ osoby samostatně výdělečně činné se sníží na poměrnou část odpovídající počtu kalendářních měsíců, pokud osoba samostatně výdělečně činná

a)  nevykonávala samostatnou výdělečnou činnost po celé rozhodné období,

b)  měla nárok na výplatu nemocenského nebo peněžité pomoci v mateřství jako osoba samostatně výdělečně činná,

c)  se stala osobou uvedenou v odstavci 3 ,

pokud tyto skutečnosti trvaly po celý kalendářní měsíc.

(5)   Vyměřovacím základem osoby samostatně výdělečně činné, jejíž daň z příjmů je rovna paušální dani pro zvolené pásmo paušálního režimu, je pro

a)  první pásmo paušálního režimu minimální vyměřovací základ podle odstavce 2,

b)  druhé pásmo paušálního režimu částka 319 200 Kč a

c)  třetí pásmo paušálního režimu částka 470 400 Kč.

(6)   Vyměřovacím základem osoby samostatně výdělečně činné, jejíž daň z příjmů je rovna jiné paušální dani než pro zvolené pásmo paušálního režimu, je vyměřovací základ pro pásmo paušálního režimu určující výši paušální daně.

(7)   Vyměřovací základ osoby samostatně výdělečně činné, jejíž daň z příjmů je rovna paušální dani, se sníží na poměrnou část odpovídající počtu kalendářních měsíců, po které byla osoba samostatně výdělečně činná poplatníkem v paušálním režimu. Pro vyměřovací základ osoby samostatně výdělečně činné, jejíž daň z příjmů je rovna paušální dani, a osoby samostatně výdělečně činné, která byla alespoň po část rozhodného období poplatníkem v paušálním režimu a jejíž daň z příjmů není rovna paušální dani, se nepoužijí odstavce 3 a 4.

komentář k § 3a

Na rozdíl od předcházejícího § 3 obsahuje toto zákonné ustanovení podmínky týkající se osob samostatně výdělečně činných.

     Odstavec 1

Vyměřovacím základem u osoby samostatně výdělečně činné je 50 % daňového základu za rozhodné období kalendářního roku, případně i s potřebou dodržet u OSVČ minimální vyměřovací základ. Vykazuje-li tedy pojištěnec příjmy ve smyslu ustanovení § 7 odst. 1 a 2 ZDP, považuje se ve zdravotním pojištění za osobu samostatně výdělečně činnou.

Podle § 7 odst. 6 ZDP je příjem autora za příspěvek do novin, časopisu, rozhlasu nebo televize plynoucí ze zdrojů na území České republiky samostatným základem daně pro daň vybíranou srážkou podle zvláštní sazby daně za předpokladu, že úhrn těchto příjmů od téhož plátce daně nepřesáhne v kalendářním měsíci 10 000 Kč a jde o příjem uvedený v odstavci 2 písm. a). Sražením zvláštní sazby daně přímo plátcem honoráře je autor vypořádán se zdaněním tohoto příjmu. Honoráře podléhající srážkové dani také nevstupují do vyměřovacího základu pro odvod pojistného na zdravotní (a také sociální) pojištění. Zvláštní sazba daně z příjmů autorů dle § 7 odst. 6 ZDP činí 15 % ve smyslu § 36 odst. 2 písm. o) ZDP.

Pokud však měsíční honorář od jednoho plátce převyšuje 10 000 Kč, má tento příjem ve zdravotním pojištění povahu samostatné výdělečné činnosti s povinnostmi danými právní úpravou. I když autor nepotřebuje živnostenské oprávnění, jelikož jde o činnost podle autorského zákona, musí se zaregistrovat u své zdravotní pojišťovny jako osoba samostatně výdělečně činná a při placení pojistného (záloh na pojistné) postupovat podle zákona. I tuto činnost lze vykonávat v paušálním režimu.

Honorář přesahující 10 000 Kč za měsíc vyplatí jeho plátce autorovi v plné výši, tj. bez srážky daně. Autor pak musí po skončení zdaňovacího období podat daňové přiznání (nevyvíjí-li svoji činnost v paušálním režimu), ve kterém tyto příjmy z autorské činnosti uvede. Po skončení kalendářního roku musí OSVČ podat zdravotní pojišťovně Přehled o výši daňového základu a platit pojistné (zálohy na pojistné) za stejných podmínek jako ostatní OSVČ. Ve zdravotním pojištění je důležité, zda je tato činnost jediným (nebo při souběhu se zaměstnáním hlavním či vedlejším) zdrojem příjmů a také je zapotřebí přihlížet k tomu, zda musí osoba s příjmy charakteru autorských honorářů dodržet jako OSVČ minimální vyměřovací základ či nikoli.

     Podnikání osob ze zahraničí

Pokud získá občan ze státu Evropské unie, případně z některého z dalších států s režimem koordinace (Norsko, Island, Lichtenštejnsko, Švýcarsko, případně Spojené království) oprávnění k provozování samostatné výdělečné činnosti v České republice, postupuje z hlediska plnění zákonných povinností v souladu s českou legislativou platnou ve zdravotním pojištění. Zvolené české zdravotní pojišťovně oznamuje tento občan v zákonné osmidenní lhůtě zahájení samostatné výdělečné činnosti, přičemž současně předkládá živnostenský list nebo jinou úřední listinu, na jejímž základě vykonává samostatnou výdělečnou činnost a dále překládá doklad o přihlášení k registraci jako daňový subjekt u příslušného správce daně. Přihlášením se tak OSVČ stává plátcem pojistného do českého systému veřejného zdravotního pojištění s povinností placení záloh na pojistné a případného doplatku včetně plnění ostatních zákonných povinností (např. každoroční podávání Přehledu o výši daňového základu). Pojištění lze ukončit ke dni následujícímu po dni oznámení této skutečnosti zdravotní pojišťovně včetně odevzdání průkazu pojištěnce – Evropského průkazu zdravotního pojištění (European Health Insurance Card – EHIC).

Je-li v rámci souběhu příjmů v ČR osoba s bydlištěm ve státě EU (případně v dalších zemích postupujících podle koordinačních nařízení EU) současně zaměstnána u zaměstnavatele se sídlem nebo trvalým pobytem na území České republiky a zároveň je držitelem oprávnění k provozování samostatné výdělečné činnosti v ČR (podniká), je z titulu obou činností účastna veřejného zdravotního pojištění s povinností placení pojistného z obou příjmů. V zaměstnání odvádí pojistné zaměstnavatel, z příjmu ze samostatné výdělečné činnosti platí taková osoba pojistné sama.

Pokud chce podnikat v České republice osoba ze „třetí země“, tedy mimo výše uvedené státy, nepodléhá režimu koordinačních nařízení EU a z titulu výkonu své samostatné výdělečné činnosti jí nevzniká účast v českém systému veřejného zdravotního pojištění. Pro případnou potřebu úhrady zdravotní péče (hrazených služeb) je řešením takové situace je uzavření komerčního zdravotního pojištění. Cizinec ze „třetí země“ může být účasten českého systému pouze po dobu zaměstnání u zaměstnavatele se sídlem nebo trvalým pobytem na území České republiky.

     Odstavec 2

V souvislosti se zrušením maxima ve zdravotním pojištění je v tomto zákonném ustanovení s účinností od data 1. 1. 2015 vypuštěna problematika týkající se maximálního vyměřovacího základu, současně se začleněním způsobu výpočtu průměrné mzdy pro účely zdravotního pojištění. Dále je zde zakotvena povinnost dodržet při odvodu pojistného minimální vyměřovací základ, platný pro OSVČ, mimo výjimek uvedených v následujícím odstavci 3.

Důležité

     Podle Nařízení vlády č. 286/­2023 Sb. ze dne 13. 9. 2023 představuje výše všeobecného vyměřovacího základu za rok 2022 hodnotu 40 638 Kč. Výše přepočítacího koeficientu pro úpravu tohoto všeobecného vyměřovacího základu činí 1,0819. Součinem těchto dvou částek dostaneme po zaokrouhlení průměrnou mzdu pro rok 2024 ve výši 43 967 Kč. Od této hodnoty průměrné mzdy se pro rok 2024 odvíjí přetrvávající rozhodná částka 4 000 Kč (například pro zaměstnání na základě dohody o pracovní činnosti) a také zvýšená minimální záloha OSVČ.

Minimální zálohu platí ty OSVČ, pro které je jejich samostatná výdělečná činnost:

–   jediným zdrojem příjmů,

–   při souběhu se zaměstnáním hlavním zdrojem příjmů.

Minimální měsíční vyměřovací základ OSVČ pro rok 2024 je určen sazbou 50 % z částky průměrné mzdy 43 967 Kč, tj. 21 983,50 Kč. Minimální výše zálohy OSVČ pro rok 2024 se vypočte jako 13,5 % z částky 21 983,50 Kč a zvýšila se tak od ledna 2024 na 2 968 Kč.

Pokud musí OSVČ dodržet ve zdravotním pojištění zákonné minimum, pak alespoň minimální:

–   zálohu za prosinec 2023 ve výši 2 722 Kč zaplatí nejpozději dne 8. 1. 2024,

–   zálohu za leden 2024 ve výši 2 968 Kč uhradí nejpozději dne 8. 2. 2024

a to již připsáním platby na účet zdravotní pojišťovny, určený pro samoplátce.

     Odstavec 3

OSVČ uvedené v tomto zákonném ustanovení jsou ve zdravotním pojištění zvýhodněny v tom smyslu, že se na ně při odvodu pojistného (a placení záloh) nevztahuje zákonné minimum, ale jejich vyměřovacím základem je 50 % daňového základu. Pro tyto osoby ani neplatí povinnost hradit minimální zálohy.

?  Příklad 34

Žena jako příjemce rodičovského příspěvku podniká jako OSVČ. V rámci své samostatné výdělečné činnosti dosáhla za 12 kalendářních měsíců roku 2023 daňového základu 72 459 Kč.

Pojistné za rok 2023:

P = 0,135 × 0,5 × 72 459 = 4 891 Kč.

Záloha na rok 2024:

Z = 4 891 : 12 = 408 Kč.

Při placení záloh ženou jako příjemcem rodičovského příspěvku (jakož i jinou osobou, na kterou se nevztahuje ve zdravotním pojištění v rámci její samostatné výdělečné činnosti povinnost placení minimálních záloh) je zapotřebí vzít v úvahu skutečnost, že měsíční zálohy vycházejí ze skutečné výše daňového základu za předcházející kalendářní rok, tedy bez povinnosti placení minimálních záloh (aktuálně 2 968 Kč).

     Odstavec 4

Pojištěnec může podnikat jako OSVČ buď celý kalendářní rok nebo pouze po část roku, kdy je v této souvislosti důležité, zda je jeho samostatná výdělečná činnost jediným nebo při souběhu se zaměstnáním hlavním či vedlejším zdrojem příjmů. Ve zdravotním pojištění totiž platí, že rozhodným obdobím je u podnikatelské sféry kalendářní rok, nejkratší poměrnou částí je pak kalendářní měsíc. To znamená, že pokud OSVČ podniká v kalendářním roce třeba jen po část jednoho kalendářního měsíce, je z pohledu zdravotního pojištění v příslušném měsíci (a roce) OSVČ se všemi zákonnými povinnostmi.

Minimální vyměřovací základ OSVČ se snižuje například při výkonu této činnosti pouze po část kalendářního roku nebo v případě nemoci podnikatele, přičemž je ve zdravotním pojištění důležité, jak dlouho tato nemoc trvá. Jestliže nemoc trvá pouze po část kalendářního měsíce, nemá OSVČ v tomto směru žádnou úlevu a pokud se jedná o jediný (resp. při souběhu se zaměstnáním hlavní) zdroj příjmů, musí být i za tento měsíc zaplacena alespoň minimální záloha neboli musí být u OSVČ při odvodu pojistného dodržen minimální vyměřovací základ.

Zcela jiné podmínky však platí za situace, kdy nemoc OSVČ trvá po dobu nejméně jednoho celého kalendářního měsíce. V ustanovení § 7 odst. 2 zák. č. 592/­1992 Sb. je uvedeno, že zálohy na pojistné se neplatí za kalendářní měsíce, v nichž byla OSVČ uznána po celý kalendářní měsíc neschopnou práce nebo jí byla nařízena karanténa podle zvláštních právních předpisů.

V případě nemoci musí OSVČ oznámit (a doložit) zdravotní pojišťovně období trvání nemoci, tj. její zahájení a ukončení, pro řešení případných nesrovnalostí se v dané souvislosti přikládá k podávanému Přehledu potvrzení OSSZ. Z obecného pohledu lze konstatovat, že pojistné se sice platí i za měsíce, kdy je OSVČ nemocná, nicméně zvýhodnění OSVČ spočívá ve skutečnosti, že se minimální vyměřovací základ sníží na poměrnou část odpovídající počtu kalendářních měsíců, pokud osoba samostatně výdělečně činná měla po celý kalendářní měsíc nárok na výplatu nemocenského (nebo peněžité pomoci v mateřství) jako osoba samostatně výdělečně činná. Neboli za takový kalendářní měsíc nemusí být u OSVČ dodržen v rámci rozhodného období kalendářního roku (a při ročním zúčtování) minimální vyměřovací základ.

     Odstavec 5 – odstavec 7

V reakci na zavedení tří pásem paušálního režimu se od 1. 1. 2023 stanoví výše vyměřovacího základu různě pro jednotlivá pásma. V prvním pásmu se měsíční platba paušální zálohy odvíjí od minimálního vyměřovacího základu. Ve druhém a ve třetím pásmu jsou stanoveny vyšší pevné částky, tyto však nejsou navázány na minimální vyměřovací základ.

Vzhledem k zavedení více pásem paušálního režimu jsou ve vyšších pásmech tohoto režimu zahrnuty v celkové výši měsíční platby paušální zálohy na pojistné na veřejné zdravotní pojištění vyšší než minimální zálohy. Na základě této skutečnosti se může stát, že OSVČ, která byla poplatníkem v paušálním režimu, ale nemá daň rovnu paušální dani, vznikne přeplatek pojistného. I na tento přeplatek se započítají zálohy placené správci daně a převedené ze společného osobního daňového účtu na zvláštní účet veřejného zdravotního pojištění.

Pro vyměřovací základ osoby samostatně výdělečně činné, jejíž daň z příjmů je rovna paušální dani, a osoby samostatně výdělečně činné, která byla alespoň po část rozhodného období poplatníkem v paušálním režimu a jejíž daň z příjmů není rovna paušální dani, se nepoužijí odstavce 3 a 4.

Výkonem podnikatelské činnosti v paušálním režimu má pojištěnec řádně vyřešen ve zdravotním pojištění svůj pojistný vztah.

§ 3b

Vyměřovacím základem u osoby, která po celý kalendářní měsíc nemá příjmy ze zaměstnání, ze samostatné výdělečné činnosti a není za ni plátcem pojistného stát (§ 3c) (dále jen „osoba bez zdanitelných příjmů“) je minimální mzda.

komentář k § 3b

Osoby bez zdanitelných příjmů (OBZP) představují ve zdravotním pojištění specifickou skupinu pojištěnců, kdy pro zařazení do této kategorie musí být splněny zákonem stanovené podmínky, konkrétně specifikované v ustanovení § 5 písm. c) zák. č. 48/­1997 Sb.

Za osobu bez zdanitelných příjmů se považuje osoba s trvalým pobytem na území České republiky, která:

– nemá svoji účast v systému veřejného zdravotního pojištění krytou některou z variant výdělečné činnosti (zaměstnání nebo podnikání ve smyslu právních předpisů platných ve zdravotním pojištění) a

– není osobou, za kterou platí pojistné stát (například poživatelé některého z důchodů, nezaopatřené děti, ženy na mateřské nebo osoby na rodičovské dovolené, uchazeči o zaměstnání apod. – blíže viz ustanovení § 7 odst. 1 zák. č. 48/­1997 Sb.) a ani

– není vyňata z českého systému veřejného zdravotního pojištění, nejčastěji buď z důvodu výkonu výdělečné činnosti v zahraničí podle koordinačních nařízení Evropské unie č. 883/­2004 a 987/­2009 nebo s využitím institutu dlouhodobého pobytu v cizině.

Pokud je pojištěnec v průběhu kalendářního měsíce alespoň jeden den registrován u zdravotní pojišťovny buď jako zaměstnanec nebo jako osoba samostatně výdělečně činná nebo je zařazen v některé ze skupin osob, za které platí pojistné stát, není (resp. nemůže být) v tomto měsíci OBZP.

Mezi OBZP tak patří například:

–   žena v domácnosti, která

a) není zařazena v kategorii osob, za které platí pojistné stát

b) nepečuje celodenně osobně a řádně alespoň o jedno dítě do 7 let věku nebo nejméně o dvě děti do 15 let věku

c) nepobírá žádný důchod z důchodového pojištění

d) není v evidenci Úřadu práce jako uchazeč o zaměstnání apod.

–   pojištěnec pracující jen na dohody o pracovní činnosti při příjmu nižším než 4 000 Kč. Ve zdravotním pojištění pro účel vzniku zaměstnání a posouzení osoby jako zaměstnance sčítají v rámci rozhodného období kalendářního měsíce příjmy z více dohod o pracovní činnosti (nebo dohod o provedení práce) u jednoho zaměstnavatele.

–   pojištěnec, který pracuje pouze v činnosti nezakládající účast na zdravotním pojištění (například členové okrskové volební komise a zvláštní okrskové volební komise plnící úkoly podle volebních zákonů),

–   student školy, která nebyla ministerstvem školství, mládeže a tělovýchovy ČR označena jako soustavná příprava na budoucí povolání (například některé jazykové školy),

–   student střední nebo vysoké školy v cizině, která nebyla rozhodnutím ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy ČR postavena na roveň studia na středních nebo vysokých školách v ČR, oznámení o dlouhodobém pobytu v cizině nebylo provedeno,

–   absolvent vysoké školy, který po skončení kalendářního měsíce, následujícího po kalendářním měsíci, ve kterém řádně ukončil studium, nenastoupí do zaměstnání (zakládajícího účast na zdravotním pojištění) nebo nezačne podnikat nebo není veden u zdravotní pojišťovny ve „státní kategorii“ jako osoba, za kterou platí pojistné stát (např. uchazeč o zaměstnání), a to po dobu nejméně jednoho celého kalendářního měsíce,

–   student starší 26 let – výjimku představují studenti prvně studující v doktorském studijním programu za podmínek uvedených v § 7 odst. 1 písm. r) zák. č. 48/­1997 Sb.,

–   nezaměstnaný, který není v evidenci Úřadu práce,

–   osoba pouze s příjmy z nájmu u nemovitosti nezapsané v obchodním majetku dle § 9 ZDP, z kapitálového majetku (§ 8 ZDP) nebo s ostatními příjmy podle § 10 ZDP,

–   osoba pracující v cizině mimo státy Evropské unie (a mimo Norsko, Island, Lichtenštejnsko, Švýcarsko a Spojené království) pro cizího zaměstnavatele. To znamená, že taková osoba není výdělečně činná podle koordinačních nařízení Evropské unie č. 883/­2004 a 987/­2009.,

–   člen náboženského řádu bez příjmu aj.,

trvají-li tyto a jiné skutečnosti (ať už samostatně nebo v přímé návaznosti) po celý kalendářní měsíc.

Pojištěnec, který chce být zařazen jako OBZP, je povinen přihlásit se u své zdravotní pojišťovny v zákonné osmidenní lhůtě, sdělit své jméno, příjmení, adresu trvalého bydliště, rodné číslo a platit pojistné.

Osoba bez zdanitelných příjmů platí pojistné ve vazbě na vyměřovací základ, kterým je minimální mzda, výše pojistného činí 13,5 % z aktuální výše minimální mzdy. To znamená, že měsíční platba pojistného OBZP představuje od 1. 1. 2024 částku 2 552 Kč.

     Zaměstnanci z Evropské unie a jejich rodinní příslušníci

Podle koordinačních nařízení Evropské unie jsou nezaopatření rodinní příslušníci svým pojištění navázáni na výdělečnou činnost živitele a z hlediska příslušnosti k pojištění se v tomto případě postupuje podle koordinačních nařízení Evropské unie č. 883/­2004 a 987/­2009. Mají-li nezaopatření rodinní příslušníci zahraničního pracovníka, pojištěného v České republice ve smyslu příslušných „evropských“ koordinačních nařízení nárok na zařazení do českého systému veřejného zdravotního pojištění jako osoby, za které platí pojistné stát, musí pracovník české zdravotní pojišťovně předložit doklady, opravňující k zařazení této osoby do příslušné „státní kategorie“ (například studium dětí nad 15 let). Pokud nebude tento nárok dokladován, bude takový nezaopatřený rodinný příslušník považován za osobu bez zdanitelných příjmů s povinností placení pojistného české zdravotní pojišťovně jako samoplátce. Pojistné může tato osoba hradit buď sama, nebo prostřednictvím pracovníka. Tímto způsobem se může stát osoba s bydlištěm ve státě Evropské unie (případně v Norsku, na Islandu, v Lichtenštejnsku, ve Švýcarsku nebo také ve Spojeném království)OBZP v českém systému veřejného zdravotního pojištění. Přihlášení této OBZP je tedy závislé na přihlášení pracovníka – živitele do českého systému zdravotního pojištění. Jako OBZP nemůže být v českém systému veřejného zdravotního pojištění například manželka, která je ve státě bydliště výdělečně činná.

§ 3c

(1)   Vyměřovací základ pro pojistné hrazené státem za osobu, za kterou je podle zvláštního právního předpisu³⁷⁾ plátcem pojistného stát, se stanoví ve výši 14 074 Kč na kalendářní měsíc.

(2)   Vyměřovací základ se od 1. ledna kalendářního roku vždy zvyšuje o součet růstu cen a jedné poloviny růstu reálné mzdy podle odstavců 3 až 5 a zaokrouhluje se na celé koruny nahoru. Výši takto zvýšeného vyměřovacího základu stanoví vláda nařízením do 30. září kalendářního roku, který o jeden rok předchází kalendářnímu roku, na něhož se vyměřovací základ určuje, a to poprvé k 1. lednu 2024.

(3)   Růst cen se stanoví jako procentní přírůstek indexu spotřebitelských cen v červnu kalendářního roku, který o jeden rok předchází kalendářnímu roku, do něhož spadá termín zvýšení vyměřovacího základu oproti tomuto indexu v červnu kalendářního roku, který o dva roky předchází kalendářnímu roku, do něhož spadá termín zvýšení vyměřovacího základu s tím, že tento růst se stanoví se zaokrouhlením na jedno platné desetinné místo a podíl pro jeho stanovení činí vždy nejméně 1. Výpočet růstu cen se provádí z originálních bazických úhrnných indexů spotřebitelských cen (životních nákladů) za domácnosti celkem zjištěných Českým statistickým úřadem.

(4)   Období pro zjišťování růstu reálné mzdy se stanoví tak, že prvním rokem tohoto období je kalendářní rok následující po posledním kalendářním roce období pro zjišťování růstu reálné mzdy použitého při předchozím zvýšení vyměřovacího základu, při kterém bylo přihlédnuto k růstu reálné mzdy, a posledním rokem tohoto období je kalendářní rok, který o dva roky předchází kalendářnímu roku, do něhož spadá termín zvýšení vyměřovacího základu. Pokud je ve stanoveném období podíl pro stanovení růstu reálné mzdy podle odstavce 5 nižší než 1, přihlédne se k růstu reálné mzdy až při tom zvýšení vyměřovacího základu, při kterém je tento podíl vyšší než 1.

(5)   Růst reálné mzdy se stanoví v procentech po zaokrouhlení na jedno platné desetinné místo podle podílu, v jehož čitateli je podíl všeobecného vyměřovacího základu za poslední kalendářní rok období pro zjišťování růstu reálné mzdy a všeobecného vyměřovacího základu za kalendářní rok, který bezprostředně předchází prvnímu kalendářnímu roku tohoto období, a ve jmenovateli je podíl průměrného ročního indexu spotřebitelských cen za domácnosti celkem vypočteného z originálních bazických indexů spotřebitelských cen zjištěných Českým statistickým úřadem za poslední kalendářní rok tohoto období a uvedeného průměrného ročního indexu za kalendářní rok, který bezprostředně předchází prvnímu kalendářnímu roku tohoto období.

komentář k § 3c

Jedním z pravidelně diskutovaných témat (nejen) ve zdravotnictví je navyšování plateb státu zdravotním pojišťovnám za tzv. státní pojištěnce, tedy za osoby, za které stát podle zákona (§ 7 odst. 1 zák. č. 48/­1997 Sb.) pojistné platí. Každé zvýšení této platby představuje významné opatření, kterým lze podstatnou měrou pozitivně ovlivnit bilanční vyrovnanost systému veřejného zdravotního pojištění.

Důležité

     Nařízením vlády č. 288/­2023 Sb. se s účinností od 1. 1. 2024 zvýšil vyměřovací základ pro platbu pojistného státem za osoby, za které je stát plátcem pojistného, z částky 14 074 Kč, platné do konce roku 2023, na 15 440 Kč. Měsíční platba pojistného za osobu, za kterou stát pojistné platí, se zvýšila od 1. 1. 2024 z hodnoty 1 900 Kč na 2 085 Kč (13,5 % z částky 15 440 Kč po zaokrouhlení). To znamená, že za každou osobu, za kterou platí pojistné stát, obdrží příslušná zdravotní pojišťovna od ledna 2024 (ve srovnání s rokem 2023) měsíčně navíc 185 Kč.

Zákon č. 260/­2022 Sb. zavedl každoroční zvyšování plateb za „státní pojištěnce“. Vyměřovací základ se od 1. ledna kalendářního roku vždy zvýší o součet růstu cen a jedné poloviny růstu reálné mzdy podle § 3c odstavců 3 až 5 zák. č. 592/­1992 Sb. se zaokrouhlením na celé koruny nahoru.

V daných souvislostech současně platí, že vyměřovací základ pro platbu pojistného státem je roven výši odpočtu od dosaženého příjmu u těch zaměstnanců a zaměstnavatelů, kteří mají ze zákona na uplatnění odpočtu nárok – viz komentář k § 3 odst. 7.

§ 3d

Vyměřovacím základem u osoby, která je po celý kalendářní měsíc pojištěncem podle § 2 odst. 1 písm. b) bodu 9 nebo 11 zákona o veřejném zdravotním pojištění³⁷⁾, je minimální mzda.

komentář k § 3d

Pojištěncem podle zákona č. 48/­1997 Sb. je osoba, která nemá na území České republiky trvalý pobyt, pokud:

–   se narodila na území České republiky a její matka má povolený dlouhodobý pobyt na území České republiky, a to do konce kalendářního měsíce, v němž tato osoba dovršila 60 dnů věku, a dále po dobu řízení o žádosti o povolení k dlouhodobému pobytu na území České republiky podané za tuto osobu, byla-li žádost podána do 60 dnů ode dne jejího narození,

–   jde o nezletilou osobu, které bylo vydáno povolení k dlouhodobému pobytu na území České republiky.

Podle § 11a zák. č. 592/­1992 Sb. platí pojistné za osoby uvedené v § 3d zákonný zástupce, opatrovník nebo poručník na účet příslušné zdravotní pojišťovny za celý kalendářní měsíc. Pojistné je splatné od prvního dne kalendářního měsíce, za který se platí, do osmého dne následujícího kalendářního měsíce.

§ 4

Rozhodné období

(1)   Rozhodné období, z něhož se zjišťuje vyměřovací základ, je kalendářní měsíc, za který se pojistné platí, pokud se dále nestanoví jinak.

(2)   U osoby samostatně výdělečně činné je rozhodným obdobím kalendářní rok, za který se pojistné platí.

(3)   U osoby uvedené v § 3d je rozhodným obdobím období ode dne jejího narození do konce kalendářního měsíce, v němž tato osoba dovršila 60 dnů věku.

komentář k § 4

Pro účel placení pojistného registrujeme u rozhodujících plátců pojistného, tedy u zaměstnavatelů a OSVČ, odlišnou délku rozhodného období.

     Odstavec 1

U zaměstnavatele je rozhodným obdobím kalendářní měsíc. Vyměřovacím základem pro placení pojistného je dosažený (zaměstnavatelem zúčtovaný) hrubý příjem zaměstnance. Pokud se na zaměstnance vztahuje povinnost odvodu pojistného alespoň z minimálního vyměřovacího základu (18 900 Kč), musí zaměstnavatel odvést za příslušný kalendářní měsíc pojistné nejméně ve výši 2 552 Kč. Naopak, je-li zaměstnanec vyjmenován mezi osobami, pro které neplatí minimální vyměřovací základ (§ 3 odst. 8 zák. č. 592/­1992 Sb.), odvádí zaměstnavatel pojistné ze skutečné výše příjmu bez povinnosti dopočtu do zákonného minima.

Z hlediska evidence pojištěnce u zdravotní pojišťovny dochází k případům, kdy zaměstnavatel nesplní svoji oznamovací povinnost a zaměstnance nepřihlásí u zdravotní pojišťovny. Na základě tohoto porušení zákona ze strany zaměstnavatele pak vzniká problémová situace u pojištěnce, který nemá (resp. nemusí mít) po určité období vyřešen svůj pojistný vztah. Za těchto okolností nemá zdravotní pojišťovna v podstatě jiné řešení, než zařadit takového pojištěnce do kategorie osoby bez zdanitelných příjmů s povinností úhrady částky pojistného 2 552 Kč za každý celý kalendářní měsíc evidence v této kategorii, kdy součástí takto vzniklého dlužného pojistného je i penále. Pojištěnec je o této skutečnosti vyrozuměn, a pokud nereaguje, to znamená, že příslušné částky dlužného pojistného a penále neuhradí nebo průkazně nedoloží například dobu trvání zaměstnání, uplatňuje zdravotní pojišťovna tyto své pohledávky zpravidla zahájením správního řízení a vystavením platebního výměru včetně následného vymáhání dlužných částek. Pokud naopak pojištěnec řádně dokladuje dobu trvání zaměstnání, je se zpětnou platností zařazen mezi zaměstnance a popisovaný problém de facto zaniká.

U zaměstnavatele (zaměstnance)je nejkratší poměrnou částí rozhodného období kalendářní den. Je-li tedy zaměstnanec v kalendářním měsíci zaměstnán (v zaměstnání zakládajícím účast na zdravotním pojištění) pouze několik dní nebo třeba i jen jeden kalendářní den, pojistné se odvádí. Například při jednodenní dohodě o provedení práce s příjmem 12 000 Kč přihlásí zaměstnavatel osobu jako zaměstnance kódem Q (jednodenní zaměstnání) a odvede pojistné z dosaženého příjmu.

?  Příklad 35

Akciová společnost uzavřela se zaměstnancem pracovní poměr na zkrácený pracovní úvazek od 2. 7. a téhož dne zaměstnanec nastoupil do práce. Zaměstnavatel jej přihlásil u zdravotní pojišťovny k datu 2. 7. a následně za tohoto zaměstnance odváděl pojistné, kdy sjednaná měsíční hrubá mzda činí 16 000 Kč.

Za den 1. 7. neplatí zaměstnanec (jako pojištěnec) žádné pojistné a ani se u zdravotní pojišťovny nijak nepřihlašuje. Vzhledem k částce hrubého příjmu však musí zaměstnavatel zabezpečit odvod pojistného z poměrné části minimálního vyměřovacího základu za 30 kalendářních dnů trvání zaměstnání v měsíci červenci za předpokladu, že se na zaměstnance povinnost odvodu ve vazbě na minimální vyměřovací základ vztahuje (za této situace musí zaměstnavatel provést příslušný dopočet a doplatek pojistného). Pojistné z hrubé mzdy 16 000 Kč, tedy bez dopočtu a bez doplatku, by zaměstnavatel odvedl v případech:

–   kdyby zaměstnanec současně jako osoba samostatně výdělečně činná platil alespoň minimální zálohy, což je v roce 2024 částka 2 968 Kč nebo

–   pokud by se jednalo o osobu, pro kterou neplatí minimální vyměřovací základ dle § 3 odst. 8 zák. č. 592/­1992 Sb. nebo

–   kdyby měl zaměstnanec jiné zaměstnání, ve kterém by bylo odváděno pojistné alespoň z minimálního vyměřovacího základu, případně by bylo v daném měsíci v součtu hrubých příjmů dosaženo částky nejméně 18 900 Kč.

Pokud je pojištěnec s trvalým pobytem na území České republiky registrován v rámci kalendářního měsíce alespoň jeden kalendářní den u zdravotní pojišťovny buď jako:

–   zaměstnanec nebo

–   osoba samostatně výdělečně činná anebo

–   osoba, za kterou platí pojistné stát,

má svůj pojistný vztah vyřešen za celý tento kalendářní měsíc. Jestliže naopak tuto podmínku nesplní, stává se na příslušný kalendářní měsíc osobou bez zdanitelných příjmů. V tomto případě se pak u své zdravotní pojišťovny v zákonné osmidenní lhůtě přihlašuje k placení pojistného jako samoplátce – osoba bez zdanitelných příjmů.

Řešením pojistného vztahu ve zdravotním pojištění je i výkon podnikatelské činnosti v paušálním režimu.

     Odstavec 2

U osoby samostatně výdělečně činné je rozhodným obdobím pro placení pojistného kalendářní rok. To znamená, že i když OSVČ podniká pouze po část kalendářního roku, třeba i jeden necelý kalendářní měsíc, vypočítává se pojistné za příslušný rok, a to porovnáním výše uhrazených záloh (jsou-li podle zákona povinně placeny) a celkové výše pojistného na základě výsledků samostatné výdělečné činnosti, tj. daňového základu, za příslušné kalendářní měsíce tohoto roku. V této souvislosti je nutno podotknout, že OSVČ – obdobně jako zaměstnanci – mají (mimo zákonem daných výjimek) stanoven minimální vyměřovací základ.

U osoby samostatně výdělečně činné je nejkratší poměrnou částí rozhodného období kalendářní měsíc. Tato skutečnost mj. znamená, že pokud je pojištěnec OSVČ pouze po část kalendářního měsíce (zahájil samostatnou výdělečnou činnost třeba 25. dne v měsíci), považuje se z hlediska zdravotního pojištění za OSVČ po celý tento kalendářní měsíc.

Důležité

     I když bude OSVČ podnikat pouze po část kalendářního roku 2024, musí v příštím roce předložit v zákonném termínu Přehled o výši daňového základu za tento rok, a doplatit případné pojistné.

Doplatek pojistného bude v roce 2025 splatný nejpozději do 8 dnů ode dne, ve kterém byl nebo měl být podán Přehled za rok 2024.

Odvod pojistného za zaměstnance

§ 5

(1)   Zaměstnavatel odvádí část pojistného, které je povinen hradit za své zaměstnance.²³⁾ Současně odvádí i část pojistného, které je povinen hradit zaměstnanec, srážkou z jeho mzdy nebo platu, a to i bez souhlasu zaměstnance.

(2)   Pojistné podle odstavce 1 se platí za jednotlivé kalendář­ní měsíce a je splatné od 1. do 20. dne následujícího kalendářního měsíce.

(3)   Pojistné se odvádí na účet Všeobecné zdravotní pojiš­ťovny České republiky nebo jiné zdravotní pojišťovny provádějící veřejné zdravotní pojištění (dále jen „příslušná zdravotní po­jišťovna“), u níž je pojištěnec ­pojištěn.²⁴⁾

komentář k § 5

Správné placení pojistného je jednou ze základních povinností zaměstnavatele ve zdravotním pojištění.

     Odstavec 1

Zaměstnavatel odvádí pojistné jak sražené zaměstnanci (jedna třetina), tak pojistné, které platí jako zaměstnavatel (dvě třetiny). Pojistné se vypočítává sazbou 13,5 % z vyměřovacího základu. Blíže viz komentář k § 2.

     Odstavec 2

V oblasti placení pojistného došlo s účinností od 1. ledna 2010 k zásadní změně. Od tohoto data je pojistné placené zaměstnavatelem za jednotlivé kalendářní měsíce splatné od 1. dne do 20. dne následujícího kalendářního měsíce. Přijatou změnou tak pro zaměstnavatele došlo ke sjednocení termínu splatnosti pojistného na zdravotní pojištění, sociální zabezpečení a příspěvku na státní politiku zaměstnanosti. Tento postup se poprvé uplatnil při platbě pojistného na zdravotní pojištění za měsíc prosinec 2009.

Důležité

     Chce-li zaměstnavatel předejít sankčním úkonům ze strany zdravotní pojišťovny, pak musí platit pojistné:

–  včas (platba pojistného za příslušný kalendářní měsíc musí být připsána na účet zdravotní pojišťovny nejpozději 20. dne následujícího kalendářního měsíce),

–  ve správné výši (sazbou 13,5 % z vyměřovacího základu, případně s ohledem na minimální vyměřovací základ),

–  na správný účet (určený pro hromadné platby pojistného),

–  pod správným variabilním symbolem (IČ nebo číslo přidělené zdravotní pojišťovnou).

Pokud zaměstnavatel zjistí dluh na pojistném, musí být v jeho vlastním zájmu okamžité doplacení tohoto dluhu, neboť přímým důsledkem nezaplacení pojistného podle zákona je vznik penále. Dnem úhrady dlužného pojistného v plné výši přestává běžet penále. Zaměstnavatel si musí být vědom skutečnosti, že zdravotní pojišťovna je podle zákona povinna vyměřovat a v případě nezaplacení vymáhat jak dlužné pojistné, tak penále. Pouze při porušení jiných zákonných povinností (kupříkladu nepřihlášení zaměstnance) je zdravotní pojišťovna oprávněna k tomu, aby dle vlastní úvahy zvolila odpovídající postup, tedy aby buď uložila pokutu, nebo preventivně použila jinou (mírnější) formu sjednání nápravy zjištěných nedostatků, například domluvu či důrazné upozornění.

     Odstavec 3

Při nástupu do pracovního poměru (zaměstnání) má zaměstnanec povinnost sdělit zaměstnavateli zdravotní pojišťovnu, u které je pojištěn. Stejnou povinnost má i tehdy, stane-li se pojištěncem jiné zdravotní pojišťovny v době trvání zaměstnání, kdy tuto povinnost splní do 8 dnů ode dne změny zdravotní pojišťovny. Přijetí sdělení podle předchozích dvou vět je zaměstnavatel povinen pojištěnci písemně potvrdit. Zaměstnavatel má právo požadovat po zaměstnanci nebo bývalém zaměstnanci úhradu penále, které zaplatil v souvislosti s neoznámením nebo opožděným oznámením změny zdravotní pojišťovny pojištěncem (zaměstnancem).

Podání informace o změně zdravotní pojišťovny má pro zaměstnavatele (i zaměstnance) klíčový význam, neboť zaměstnavatel musí následně přesměrovat platby pojistného zdravotní pojišťovně, ke které zaměstnanec k příslušnému datu přestoupil. Pokud zaměstnanec (a to i bývalý) tuto svoji zákonnou povinnost nesplní, vzniká zaměstnavateli – hromadnému plátci – u zaměstnancovy bývalé zdravotní pojišťovny přeplatek na pojistném. Naopak zdravotní pojišťovna, které platby řádně náleží, bude po zaměstnavateli (neboť ten je v takovém případě partnerem zdravotní pojišťovny z hlediska placení pojistného) uplatňovat dlužné pojistné včetně penále. V této souvislosti nesmí zaměstnavatel opomenout přihlásit (odhlásit) zaměstnance u dotčených zdravotních pojišťoven prostřednictvím kódů „P“ („O“).

Častou příčinou nesprávného postupu zaměstnavatele při placení pojistného je tedy skutečnost, že zaměstnanec neoznámí svému zaměstnavateli změnu zdravotní pojišťovny v zákonné osmidenní lhůtě, případně oznámí tuto změnu opožděně. Je nabíledni, že na tuto chybu se dříve či později přijde. Buď ji zjistí sám zaměstnavatel nebo zdravotní pojišťovna v rámci výkonu své kontrolní činnosti.

Důležité

     Jakmile zaměstnavatel zjistí, že mu zaměstnanec neoznámil (nebo opožděně oznámil) změnu zdravotní pojišťovny, musí neprodleně učinit následující:

–  na formuláři Hromadné oznámení zaměstnavatele sdělit kódem „P“ zaměstnancově nové zdravotní pojišťovně, od kterého data (zpětně) je povinen platit zdravotní pojišťovně za zaměstnance pojistné a současně se odhlásit od platby pojistného u bývalé zdravotní pojišťovny kódem “O“,

–  urychleně dořešit doplacení celkové dlužné částky pojistného správné zdravotní pojišťovně, neboť existující dlužné pojistné zakládá nárok zdravotní pojišťovny na pe­nále,

–  požádat o vrácení přeplatku pojistného zaměstnancovu bývalou zdravotní pojišťovnu, případně lze vyrovnání vzniklého přeplatku vyřešit v následujícím měsíci (měsících) snížením odváděné částky pojistného o výši přeplatku – o tomto způsobu řešení přeplatku je zapotřebí zdravotní pojišťovnu informovat.

O prominutí vyměřeného penále lze požádat – blíže viz komentář k § 18.

     Ukončení pracovního poměru s cizincem

Může nastat situace, kdy zdravotní pojištění cizince v ČR trvá, i když s ním zaměstnavatel ukončil pracovní poměr?

V tomto případě rozhoduje, zda se jedná o osobu podléhající režimu koordinačních nařízení Evropské unie nebo cizince z tzv. třetí země. Pokud jde o osobu ze státu Evropské unie, případně z Norska, Islandu, Lichtenštejnska, ze Švýcarska, případně také ze Spojeného království, na kterou se v souvislosti s jejich výdělečnou činností v České republice vztahuje působnost nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 883/­2004 včetně prováděcího nařízení č. 987/­2009, pak pojištění pracovníka z některé z těchto zemí trvá v České republice po skončení pracovního poměru i nadále, pokud tato osoba:

–   je evidována na Úřadu práce s nárokem na českou podporu v nezaměstnanosti;

–   čerpá peněžitou pomoc v mateřství nebo má nárok na nemocenské;

–   je po skončení výdělečné činnosti nezaopatřeným rodinným příslušníkem českého pojiš­těnce.

Účastni českého systému veřejného zdravotního pojištění jsou i zaměstnanci z tzv. třetích zemí, tedy ze zemí, na které se nevztahují výše uvedená koordinační nařízení EU. V těchto případech jsou zdravotně pojištěny osoby, které na území České republiky nemají trvalý pobyt, ale jsou zaměstnanci zaměstnavatele, který má sídlo nebo trvalý pobyt na území České republiky. Tyto osoby jsou z pohledu zdravotního pojištění považovány za zaměstnance ve smyslu ustanovení § 5 písm. a) zák. č. 48/­1997 Sb. v případech, kdy sjednaný pracovněprávní vztah, případně zúčtovaný příjem svojí výší nebo povahou zakládají účast na zdravotním pojištění.

Na rozdíl od podmínek platných podle koordinačních nařízení Evropské unie:

–   nejsou s těmito zaměstnanými osobami pojištěni jejich nezaopatření rodinní příslušníci,

–   ukončením zaměstnání končí i účast těchto osob v českém systému veřejného zdravotního pojištění, což znamená, že takové osobě nevznikají po skončení zaměstnání žádné další nároky (například při onemocnění v ochranné lhůtě nebo při pobírání podpory v nezaměstnanosti apod.).

§ 6

Právní nástupce zaměstnavatele ručí za pojistné, které měl platit předchůdce. Příslušná zdravotní pojišťovna je povinna na žádost právního nástupce vykázat evidovanou výši dlužného pojistného.

komentář k § 6

Povinnost placení pojistného zaměstnavatelem nezaniká ani v případě právního nástupnictví.

Institut právního nástupnictví zaujímá i ve zdravotním pojištění významnou roli, neboť na právního nástupce přechází mj. jak povinnost ručení za pojistné, které měl platit předcházející subjekt, tak případný nárok na vrácení evidovaného (a nepromlčeného) přeplatku. Pro řešení pohledávek či závazků zdravotní pojišťovny je tedy důležité, že ke změně v osobě dlužníka či věřitele může dojít také přechodem práv, typicky děděním či na základě právního nástupnictví.

Při řešení nástupnictví není v právní úpravě zdravotního pojištění zakotveno časové omezení, ze strany dotčených subjektů je zapotřebí respektovat promlčecí dobu.

Příslušná zdravotní pojišťovna je povinna na žádost právního nástupce vykázat evidovanou výši dlužného pojistného, nicméně vyúčtováním pohledávek a plateb může vzniknout i přeplatek na pojistném, případně na penále.

§ 7

Odvod pojistného za osoby samostatně
výdělečně činné

(1)   Osoby samostatně výdělečně činné platí pojistné formou záloh na pojistné a doplatku pojistného, pokud se dále nestanoví jinak. Kde se v dalších ustanoveních hovoří o pojistném, rozumí se tím též zálohy na pojistné a doplatek pojistného.

(2)   Osoba samostatně výdělečně činná platí zálohy na pojistné na účet příslušné zdravotní pojišťovny za celý kalendářní měsíc. Záloha na pojistné je splatná od prvního dne kalendářního měsíce, na který se platí, do osmého dne následujícího kalendář­ního měsíce. Zálohy na pojistné se neplatí za kalendářní měsíc, v nichž byla osoba samostatně činná uznána po celý kalendářní měsíc neschopnou práce, nebo jí byla nařízena karanténa podle zvláštních právních předpisů.

komentář k § 7

Základní povinností OSVČ je platit zálohy na pojistné včetně případného doplatku pojistného včas a ve správné výši. Zálohy na pojistné se platí při zahájení samostatné výdělečné činnosti jako jediného (při souběhu se zaměstnáním hlavního) zdroje příjmů nebo dále v návaznosti na podaný Přehled o výši daňového základu pravidelně každý měsíc, a to nejpozději do osmého dne následujícího kalendářního měsíce. Připadne-li poslední den na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem této lhůty nejbližší příští pracovní den.

Placení záloh se odvíjí od charakteru samostatné výdělečné činnosti, zejména pak s ohledem na skutečnost, zda se při souběhu se zaměstnáním jedná o hlavní nebo vedlejší zdroj příjmů.

V souvislosti s placením záloh OSVČ ve zdravotním pojištění je zapotřebí si uvědomit, že podnikatelský sektor platí v podstatě některou z těchto záloh:

–   na základě výsledků samostatné výdělečné činnosti v předcházejícím roce,

–   v minimální povinné výši,

–   nižší nebo vyšší než minimální,

–   neplatí žádné zálohy,

–   v maximální částce – do roku 2012.

Jestliže nemoc trvá pouze po část kalendářního měsíce, nemá OSVČ v tomto směru žádnou úlevu a pokud se jedná o jediný (nebo při souběhu se zaměstnáním hlavní) zdroj příjmů, musí být i za tento měsíc zaplacena alespoň minimální záloha neboli musí být u OSVČ dodržen při odvodu pojistného a následném ročním zúčtování minimální vyměřovací základ.

V ustanovení § 7 odst. 2 zák. č. 592/­1992 Sb. je uvedeno, že zálohy na pojistné se neplatí za kalendářní měsíce, v nichž byla OSVČ uznána po celý kalendářní měsíc neschopnou práce nebo jí byla nařízena karanténa podle zvláštních právních předpisů. Tuto skutečnost však musí OSVČ zdravotní pojišťovně průkazně doložit (zpravidla kopií neschopenky), neboť za běžného stavu není zdravotní pojišťovně tato skutečnost známa, resp. ji nemůže předpokládat. Tuto okolnost lze sice dokladovat i se zpětnou platností, nicméně jejím opožděným oznámením vzniká problém jak na straně OSVČ, tak následně u zdravotní pojišťovny, kdy dodatečně dochází ke změně výše placené zálohy včetně navazujícího odvodu pojistného z minimálního vyměřovacího základu, platného pro OSVČ.

§ 7a

Odvod pojistného poplatníka v paušálním režimu

Při placení záloh na pojistné osoby samostatně výdělečně činné, která je poplatníkem v paušálním režimu, a pojistného osoby samostatně výdělečně činné, jejíž daň z příjmů je rovna paušální dani, se postupuje podle zákona upravujícího daně z příjmů.

komentář k § 7a

Paušální platby v rámci zvoleného pásma u osoby relevantně činné v paušálním režimu se považují za pojistné.

Je skutečností, že pokud osoby ve standardním režimu splňují podmínky dle ustanovení § 3a odst. 3 a 4 zák. č. 592/­1992 Sb., pak pro ně neplatí povinnost dodržet při odvodu pojistného minimální vyměřovací základ (například se jedná o „státní pojištěnce“).

Naproti tomu jsou OSVČ činné v paušálním režimu povinny platit pojistné ve stanovené výši tehdy, pokud se daň z příjmů rovná paušální dani. To znamená, že toto zvýhodnění (tedy placení pojistného bez povinnosti dodržet minimum) nelze v paušálním režimu uplatnit.

§ 8

(1)   Osoba zahajující samostatnou výdělečnou činnost hradí v prvním kalendářním roce této činnosti měsíční zálohy na pojistné vypočtené z minimálního vyměřovacího základu, pokud si sama nestanoví zálohu vyšší. Pokud za osobu zahajující samostatnou výdělečnou činnost je plátcem pojistného i stát, není tato osoba povinna v prvním kalendářním roce této činnosti platit zálohy na pojistné; pojistné zaplatí formou doplatku podle odstavce 4.

(2)   Ve druhém roce a v následujících letech výkonu samostatné výdělečné činnosti se výše zálohy na pojistné stanoví procentní sazbou uvedenou v § 2 z měsíčního vymě­řovacího základu. Měsíční vyměřovací základ činí průměr, který z vyměřo­vacího základu určeného podle § 3a pro stanovení pojistného ze samostatné výdělečné činnosti za předcházející kalendářní rok připadá na jeden kalendářní měsíc s tím, že se přihlíží jen k těm kalendářním měsícům, v nichž byla samo­statná výdělečná činnost vykonávána alespoň po část tohoto měsíce. Takto vypočtené zálohy se poprvé zaplatí za kalendářní měsíc, ve kterém byl nebo měl být podán přehled podle § 24 odst. 2, a naposledy za kalendářní měsíc předcházející kalendářnímu měsíci, ve kterém byl nebo měl být takový přehled předložen v dalším kalendářním roce.

(3)   Osoba samostatně výdělečně činná, která je současně zaměstnancem a samostatná výdělečná činnost není hlavním zdrojem jejích příjmů, není povinna platit zálohy na pojistné; po­jistné zaplatí nejpozději do 8 dnů po dni, ve kterém byl, popřípadě měl být podán přehled podle § 24 odst. 2 za kalendářní rok, za který se pojistné platí.

(4)   Zdravotní pojišťovna na žádost osoby samostatně výdě­lečně činné poměrně sníží výši zálohy na pojistné, a to v případě, že příjem této osoby ze samostatné výdělečné činnosti je po odpočtu výdajů vynaložených na dosažení, zajištění a udržení příjmu, který připadá v průměru na 1 kalendářní měsíc v období od 1. ledna kalendářního roku do konce kalendářního měsíce předcházejícího podání žádosti, nejméně však v období 3 po sobě jdoucích kalendářních měsíců, nejméně o jednu třetinu nižší než příjem připadající v průměru na 1 kalendářní měsíc v předcházejícím roce, v němž alespoň po část měsíce byla vykonávána samostatná výdělečná činnost. Snížení lze provést na dobu nejdéle do konce kalendářního měsíce, který předchází kalendářnímu měsíci, v němž byl nebo měl být podán přehled podle § 24 odst. 2.

(5)   Doplatek rozdílu mezi zálohami a skutečnou výší po­jistného vypočteného podle § 3a je splatný vždy nejpozději do 8 dnů po dni, ve kterém byl, popřípadě měl být podán přehled podle § 24 odst. 2 za kalendářní rok, za který se pojistné platí.

(6)   Je-li úhrn záloh na pojistné zaplacených za rozhodné období vyšší než pojistné stanovené podle § 2 odst. 1, jedná se o přeplatek pojistného (§ 14).

(7)   Na částky převedené orgány Finanční správy České republiky ze společného osobního daňového účtu osoby samostatně výdělečně činné, jejíž daň z příjmů nebyla rovna paušální dani a která má povinnost nebo možnost podat přehled o daňovém základu, se hledí jako na zálohy zaplacené příslušné zdravotní pojišťovně.

komentář k § 8

V souvislosti s placením pojistného a plněním ostatních zákonných povinností je ve zdravotním pojištění důležité, zda je podnikatelská činnost jediným zdrojem příjmů pojištěnce nebo je při souběhu zaměstnání s podnikáním samostatná výdělečná činnost hlavním nebo vedlejším zdrojem příjmů.

     Odstavce 1, 2 a 3

I.  Zahájení samostatné výdělečné činnosti

Pokud OSVČ zahajuje svoji podnikatelskou činnost v roce 2024, platí v souvislosti s placením záloh následující pravidla.

     Samostatná výdělečná činnost – jediný či hlavní zdroj příjmů

Minimální výše zálohy u OSVČ zahajujících v roce 2024 samostatnou výdělečnou činnost s povinností dodržet minimum platné pro OSVČ činí 2 968 Kč. Pokud bude OSVČ v měsíci zahájení podnikání vykonávat tuto svoji činnost pouze po část kalendářního měsíce, nebo i třeba jen jeden den, považuje se z pohledu zdravotního pojištění za OSVČ po celý kalendářní měsíc s povinností zaplacení zálohy 2 968 Kč i za tento měsíc. Na druhou stranu, úhradou (alespoň) minimální zálohy má pojištěnec v daném měsíci vyřešen svůj pojistný vztah. Zákon připouští, aby si OSVČ mohla v kalendářním roce zahájení své samostatné výdělečné činnosti platit i vyšší zálohu než 2 968 Kč.

     Samostatná výdělečná činnost – vedlejší zdroj příjmů

Taková situace vychází z předpokladu, že zaměstnání je hlavním zdrojem příjmů pojištěnce, neboli v zaměstnání je v roce 2024 odváděno pojistné nejméně z minimálního vyměřovacího základu a zaměstnání trvá celý kalendářní měsíc. Pokud tato osoba současně se zaměstnáním začne podnikat, není povinna zálohy platit a pojistné (vypočtené na základě výsledků samostatné výdělečné činnosti za rozhodné období kalendářního roku 2024) pak v roce 2025 doplatí jednorázově do osmi dnů po podání Přehledu. Není-li povinností podnikatele podat daňové přiznání, doplácí se pojistné do 8. dubna následujícího roku. I v případě samostatné výdělečné činnosti jako vedlejšího zdroje příjmů si může pojištěnec zálohy platit. Naopak, pokud by se v průběhu roku stala samostatná výdělečná činnost hlavním zdrojem příjmů pojištěnce, nemusel by být v zaměstnání minimální vyměřovací základ dodržen – zaměstnavatel musí mít k dispozici čestné prohlášení zaměstnance, že si jako OSVČ platí alespoň minimální zálohy.

     Osoba, za kterou platí pojistné stát

Tyto osoby jsou ve zdravotním pojištění taxativně vyjmenovány v ustanovení § 7 odst. 1 zák. č. 48/­1997 Sb. a mají při placení pojistného tato dvě základní zvýhodnění:

–   v prvním kalendářním roce své samostatné výdělečné činnosti nemusí (ale mohou) platit zálohy na pojistné a

–   nemusí dodržet minimální vyměřovací základ, to znamená, že pojistné odvádějí za rozhodné období kalendářního roku sazbou 13,5 % z 50 % daňového základu.

Vykážou-li však tyto osoby za rok 2024 kladný daňový základ, zálohy již v dalším roce (2025) platit budou, a to od měsíce podání Přehledu podle dosažené výše daňového základu, tedy bez povinnosti placení minimálních záloh OSVČ.

II. Pokračování v samostatné výdělečné činnosti

V průběhu roku 2024 platí OSVČ zálohy na základě výsledků své samostatné výdělečné činnosti v roce 2023. Výše zálohy OSVČ, jejichž samostatná výdělečná činnost je roce 2024 hlavním (či jediným) zdrojem příjmů a platí pro ně minimální vyměřovací základ, činí po celý tento rok nejméně částku 2 968 Kč.

     Samostatná výdělečná činnost – jediný či hlavní zdroj příjmů

S účinností od 1. 1. 2024 se zvýšila částka minimální zálohy na 2 968 Kč, kdy posledním dnem splatnosti této zálohy za měsíc leden byl 8. únor 2024. Částku 2 968 Kč zaplatí OSVČ naposledy za kalendářní měsíc, který předchází kalendářnímu měsíci, ve kterém bude (nebo měl být) podán zdravotní pojišťovně Přehled o výši daňového základu za rok 2023. Podá-li tedy OSVČ Přehled například v měsíci březnu 2024, zaplatí ještě za měsíc únor zálohu 2 968 Kč a novou výši zálohy pak platí od března (splatnost do 8. 4. 2024). Samozřejmě i tato nová výše zálohy může mít minimální hodnotu 2 968 Kč.

     Samostatná výdělečná činnost – vedlejší zdroj příjmů

V průběhu roku není tato OSVČ povinna zálohy platit. Nejpozději do 2. května 2024 (nezpracovává-li daňové přiznání daňový poradce)byla podnikající osoba povinna podat zdravotní pojišťovně Přehled a do osmi dnů po podání tohoto Přehledu zaplatit i doplatek pojistného za rok 2023 – tyto termíny platí i pro OSVČ, pro kterou je samostatná výdělečná činnost hlavním zdrojem jejích příjmů.

     Osoba, za kterou platí pojistné stát

Lhůty pro podání Přehledu a zaplacení doplatku pojistného mají obecnou platnost, vztahují se tedy i na osoby, zařazené u zdravotní pojišťovny ve “státní kategorii“. Upozorňujeme, že pokud se na tuto osobu nemá v příslušném kalendářním měsíci vztahovat ustanovení o povinnosti odvodu pojistného alespoň z minimálního vyměřovacího základu, musí být splněna základní podmínka, kterou je registrace v kategorii osob, za které je pojistné hrazeno státem, po celý kalendářní měsíc. Těchto osob se netýká zvýšení minimální zálohy pro OSVČ, neboť tyto mohou od ledna 2024, případně od měsíce podání Přehledu za rok 2023, platit:

–   nulové zálohy (neboli neplatí žádné zálohy – za rok 2023 byly „v minusu“),

–   zálohy 1 Kč a vyšší.

     Výpočet výše zálohy na základě podaného Přehledu

Vyměřovacím základem OSVČ pro placení pojistného za rok 2023 i za rok 2024 je sazba 50 % daňového základu, dle situace i s přihlédnutím k povinnosti dodržet minimum platné pro OSVČ. Výpočet výše zálohy OSVČ na jednotlivé měsíce roku 2024 na základě Přehledu podaného za rok 2023 se provede dle příkladu následovně:

OSVČ vykázala za 12 měsíců výkonu samostatné výdělečné činnosti v roce 2023 daňový základ 668 520 Kč. Pojistné za rok 2023 a výše zálohy pro rok 2024 se vypočítají takto:

P = 668 520 × 0,5 × 0,135 = 45 126 Kč.

Měsíční výši zálohy pro rok 2024 pak vypočteme následovně:

Z = (P : 12) = (45 126 : 12) = 3 761 Kč,

kde

Z   = měsíční záloha na rok 2024, poprvé placená od měsíce podání Přehledu za rok 2023

P = výše pojistného za rok 2023

12     = počet měsíců výkonu samostatné výdělečné činnosti v roce 2023.

Pokud OSVČ podala Přehled například v březnu 2024, platí zálohu ve výši 3 761 Kč od tohoto měsíce (posledním dnem splatnosti byl 8. duben 2024).

     Odstavec 4

Do 30. listopadu 2011 bylo možné požádat o snížení záloh na dobu nejdéle tří kalendářních měsíců s možností podání takové žádosti během roku i opakovaně. V problematice snížení záloh OSVČ však došlo od 1. prosince 2011 k poměrně zásadní změně. Zdravotní pojišťovnou povolené snížení zálohy placené OSVČ již není časově omezeno na období nejdéle tří kalendářních měsíců po sobě jdoucích, ale bylo výrazně prodlouženo až do doby, kdy OSVČ podá, resp. měla podat zdravotní pojišťovně Přehled o výši daňového základu za předcházející kalendářní rok.

OSVČ může požádat v roce 2024 o snížení zálohy na pojistné v případě, že její průměrný měsíční příjem po odpočtu výdajů připadající na jeden kalendářní měsíc roku 2024 je alespoň o jednu třetinu nižší, než takový příjem připadající v průměru na jeden kalendářní měsíc v roce 2023. To znamená, že činil-li průměrný měsíční příjem podnikatele po odpočtu výdajů v roce 2023 např. 60 000 Kč, lze požádat o snížení zálohy tehdy, jestliže průměrný měsíční příjem po odpočtu výdajů činí v roce 2024 nejvýše 40 000 Kč. Sníženou zálohu platí OSVČ taktéž ve stanovených zákonných termínech. V této souvislosti je zapotřebí upozornit na skutečnost, že žádost o snížení zálohy lze podat nejdříve 1. dubna, neboť v kalendářním roce (2024) musejí být pro daný účel vyhodnoceny nejméně tři kalendářní měsíce po sobě jdoucí. Pokud podnikatel předloží žádost např. v srpnu 2024, posuzuje se průměrný měsíční příjem po odpočtu výdajů za měsíce leden – červenec 2024, který se pak porovnává s průměrným měsíčním „ziskem“ v roce 2023.

OSVČ, která má v úmyslu požádat o snížení zálohy na pojistné, předkládá zdravotní pojišťovně písemnou žádost, příslušný formulář je k dispozici na webových stránkách jednotlivých zdravotních pojišťoven. Některé zdravotní pojišťovny mohou ještě požadovat předložení peněžního deníku dokladujícího příjmy a výdaje od počátku roku, ve kterém je žádost o snížení zálohy podávána. Zdravotní pojišťovna žádost posoudí a žadateli buď vyhoví, nebo jeho žádost zamítne, popř. si může vyžádat některé doplňující informace.

Pro názornost uvedeme příklad výpočtu snížené zálohy v právních podmínkách roku 2024.

Za 12 měsíců výkonu samostatné výdělečné činnosti dosáhl podnikatel v roce 2023 zisku (příjmu po odpočtu výdajů neboli daňového základu) ve výši 886 104 Kč, to znamená, že průměrný měsíční příjem po odpočtu výdajů činil v roce 2023 částku 73 842 Kč (886 104 : 12). V návaznosti na měsíc podání Přehledu (duben 2024) platí podnikatel od tohoto měsíce zálohy ve výši 4 985 Kč (73 842 × 0,5 × 0,135).

Podnikatel požádá v měsíci červenci 2024 o snížení zálohy, posuzují se tedy příjmy a výdaje v období leden – červen 2024. Příjmy za toto období činily 350 817 Kč a výdaje 270 537 Kč. Průměrný měsíční rozdíl mezi příjmy a výdaji představuje částku 13 380 Kč (80 280 : 6), čímž je splněna zákonná podmínka pro podání žádosti o snížení zálohy na pojistné. Výpočet snížené zálohy se provede následovně: 13 380 × 0,5 × 0,135 = 904 Kč.

Vzhledem k tomu, že takto vypočtená výše nedosahuje částky minimální zálohy, povolí zdravotní pojišťovna snížení zálohy dle výše uvedených podmínek na 2 968 Kč.

V této souvislosti lze konstatovat, že pokud OSVČ splňuje podmínky pro snížení zálohy, nemůže v podstatě zdravotní pojišťovna podané žádosti nevyhovět. Pokud by však bylo o snížení zálohy požádáno neoprávněně (tuto skutečnost lze zjistit při kontrole ze strany zdravotní pojišťovny), uplatní pojišťovna nárok na dlužné zálohy včetně penále.

V roce, ve kterém OSVČ zahajuje svoji samostatnou výdělečnou činnost, nemůže žádat o snížení zálohy, neboť nelze naplnit zákonné podmínky, kdy se pro daný účel porovnává průměrný měsíční příjem po odpočtu výdajů v běžném roce a v roce předcházejícím.

I přes aktuálně nepříznivý vývoj ekonomické situace v roce 2024 může OSVČ platit v průběhu roku vysoké (vyšší) zálohy, vyplývající z výsledků samostatné výdělečné činnosti – daňového základu – za rok 2023, neboť při zúčtování roku 2024 (v roce 2025) bude OSVČ případně vzniklý přeplatek zdravotní pojišťovnou buď vrácen, nebo může být s jejím souhlasem použit na úhradu záloh na další období.

Snížení záloh se prakticky netýká těch OSVČ, pro které je jejich samostatná činnost vedlejším zdrojem příjmů, neboť takto podnikající osoby nejsou povinny zálohy platit. Nicméně pokud by jednorázová úhrada doplatku mohla způsobit OSVČ finanční potíže, je v takové situaci možné zálohy (v přiměřené výši) odvádět.

I když se u OSVČ již obecně pracuje s pojmem daňový základ, v tomto ustanovení se pro daný účel hovoří o příjmech a výdajích ze samostatné výdělečné činnosti.

     Odstavec 5

Doplatek rozdílu mezi zálohami a skutečnou výší pojistného je splatný nejpozději do osmi dnů po dni, ve kterém byl, popřípadě měl být podán Přehled o výši daňového základu za kalendářní rok, za který se pojistné platí. Pokud není OSVČ povinna zálohy platit (například při souběhu zaměstnání s podnikáním, ve kterém je samostatná výdělečná činnost vedlejším zdrojem příjmů), uhradí příslušné pojistné ve stejné lhůtě.

     Odstavec 6

Při zúčtování rozhodného období kalendářního roku může u OSVČ dojít nejen k nedoplatku, nýbrž výsledkem samostatné výdělečné činnosti může být i vznik přeplatku na pojistném. K této situaci dojde typicky tehdy, pokud OSVČ platila v roce 2023 zálohy vyšší než minimum 2 722 Kč, přičemž povinností OSVČ bude zaplatit za tento rok pojistné v celkové částce nižší, než bude úhrn zaplacených záloh.

Pokud je pro OSVČ samostatná výdělečná činnost jediným (nebo při souběhu se zaměstnáním hlavním) zdrojem příjmů, je její povinností pravidelné měsíční placení záloh na pojistné. Naopak v případě samostatné výdělečné činnosti jako vedlejšího zdroje příjmů není povinností OSVČ zálohy platit. Jestliže tedy nejsou zálohy placeny, nemůže ani dojít k přeplatku na pojistném.

Při řešení přeplatku vzniklého při podání Přehledu jsou v praxi na základě požadavku OSVČ aplikovány tyto dvě varianty:

a)  vrácení přeplatku ve lhůtě do jednoho měsíce ode dne, kdy zdravotní pojišťovna přeplatek zjistila, a to dle volby OSVČ buď bezhotovostním převodem na účet nebo poštovní poukázkou,

b)  použití přeplatku pojistného na úhradu záloh/zálohy na pojistné na další období.

Za žádost o vrácení přeplatku pojistného se vždy považuje podání Přehledu zdravotní pojišťovně. Přeplatek se vrací za podmínky, že OSVČ nemá vůči zdravotní pojišťovně splatný závazek.

Povinností zdravotní pojišťovny je vrátit přeplatek v rámci měsíční lhůty. Pokud zdravotní pojišťovna tuto lhůtu nedodrží, je povinna (kromě vráceného přeplatku) zaplatit žadateli i penále z důvodu opožděné vratky.

     Odstavec 7

OSVČ činná v paušálním režimu platí zálohy na pojistné (pojistné) podle zákona o daních z příjmů. Totiž, nepodává-li tato OSVČ daňové přiznání tehdy, když se daň rovná paušální dani, a ani Přehled zdravotní pojišťovně, pak v takovém případě nejsou předmětné platby zálohami na pojistné, ale považují se v rámci zvoleného pásma za pojistné. Pokud však daň není rovna paušální dani, považuje se provedená platba za zálohu na pojistné.

§ 8a

Záloha na pojistné poplatníka
v paušálním režimu

Záloha na pojistné osoby samostatně výdělečně činné, která je poplatníkem v paušálním režimu, se pro zvolené pásmo paušálního režimu stanoví procentní sazbou uvedenou v § 2 z jedné dvanáctiny vyměřovacího základu stanoveného v § 3a odst. 5 pro dané zvolené pásmo paušálního režimu.

komentář k § 8a

Důležité

     Měsíční výše zálohy na pojistné, resp. pojistného u OSVČ se stanoví podle zvoleného pásma paušálního režimu. Pro rok 2024 se jedná:

–  v prvním pásmu o částku minimální zálohy 2 968 Kč,

–  ve druhém pásmu o částku 3 591 Kč,

–  ve třetím pásmu o částku 5 292 Kč.

Vzhledem k zavedení více pásem paušálního režimu jsou ve vyšších pásmech tohoto režimu zahrnuty v celkové výši měsíční platby paušální zálohy na pojistné na veřejné zdravotní pojištění vyšší než minimální zálohy. Na základě této skutečnosti se může stát, že OSVČ, která byla poplatníkem v paušálním režimu, ale nemá daň rovnu paušální dani, vznikne přeplatek pojistného. I na tento přeplatek se započítají zálohy placené správci daně a převedené ze společného osobního daňového účtu na zvláštní účet veřejného zdravotního pojištění.

§ 9

zrušen

Odvod pojistného za osoby
bez zdanitelných příjmů

§ 10

Osoba bez zdanitelných příjmů platí pojistné na účet pří­slušné zdravotní pojišťovny za celý kalendářní měsíc. Pojistné je splatné od prvního dne kalendářního měsíce, za který se platí, do osmého dne následujícího kalendářního měsíce.

komentář k § 10

Za osobu bez zdanitelných příjmů se považuje takový pojištěnec s trvalým pobytem na území České republiky, který nemá v rámci celého kalendářního měsíce příjmy ze zaměstnání nebo ze samostatné výdělečné činnosti, anebo není za něj plátcem pojistného stát. Jinak řečeno, pokud je pojištěnec v průběhu kalendářního měsíce alespoň jeden den registrován u zdravotní pojišťovny buď jako zaměstnanec nebo jako osoba samostatně výdělečně činná, anebo je zařazen v některé ze skupin osob, za které platí pojistné stát, není (resp. nemůže být) v tomto měsíci osobou bez zdanitelných příjmů.

Ve způsobu placení pojistného osobami bez zdanitelných příjmů došlo ke změně k datu 1. 5. 1995. Před tímto datem se pojistné platilo „dopředu“ (tj. do 20. dne předcházejícího měsíce), novelou zákona č. 59/­1995 Sb., platnou od 1. 5. 1995, byla úhrada pojistného změněna na platbu „zpětně“, tj. obdobně jako u osob samostatně výdělečně činných. To znamená, že pojistné je nyní splatné od prvního dne kalendářního měsíce, za který se platí, do osmého dne následujícího kalendářního měsíce. Připadne-li poslední den splatnosti na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty nejbližší příští pracovní den.

§ 11

Osoba bez zdanitelných příjmů, která pracuje v za­hraničí pro zaměstnavatele, který nemá na území České republiky sídlo, ani místo podnikání, může projednat s pří­slušnou zdravotní pojišťov­nou jiný způsob hrazení pojistného. Příslušná zdravotní pojišťovna může na žádost takové osoby povolit placení pojistného za delší než měsíční období, avšak vždy jen dopředu.

komentář k § 11

Pojištěnec s trvalým pobytem na území České republiky pracující v tzv. třetí zemi (tedy ve státech, na které se nevztahuje režim koordinačních nařízení Evropské unie č. 883/­2004 a 987/­2009) zůstává i nadále účastníkem českého systému veřejného zdravotního pojištění, například jako osoba bez zdanitelných příjmů.

Platí-li se pojištěnec pracující v zahraničí pojistné jako osoba bez zdanitelných příjmů, může po dohodě se zdravotní pojišťovnou provést úhradu pojistného i za delší období, avšak vždy jen dopředu. I v tomto případě však lze pojistné hradit standardně formou trvalého příkazu v peněžním ústavu.

§ 11a

Odvod pojistného za děti
cizinců

Za osoby uvedené v § 3d platí pojistné zákonný zástupce, opatrovník nebo poručník na účet příslušné zdravotní pojišťovny za celý kalendářní měsíc. Pojistné je splatné od prvního dne kalendářního měsíce, za který se platí, do osmého dne následujícího kalendářního měsíce.

komentář k § 11a

V ustanovení § 3d je uvedeno, že vyměřovacím základem u osoby, která je po celý kalendářní měsíc pojištěncem podle § 2 odst. 1 písm. b) bodu 9 nebo 11 zák. č. 48/­1997 Sb., je minimální mzda.

§ 12

Odvod pojistného hrazeného
státem

(1)   Za osoby, za které je plátcem pojistného stát,³⁷⁾ hradí měsíčně pojistné ministerstvo financí České republiky na zvláštní účet zřízený podle § 20, a to do 25. dne předcházejícího kalen­dářního měsíce.

(2)   V případě sezónních výkyvů v platbách za poskytované zdravotní služby hrazené z veřejného zdravotního pojištění podle zákona o veřejném zdravotním pojištění (dále jen „hrazené služby“) je ministr financí zmocněn v průběhu rozpočtového roku poskytnout návratnou finanční výpomoc splatnou v témže roce a změnit frekvenci a výši plateb státu do systému veřejného zdravotního pojištění uvnitř rozpočtového roku na základě žádosti správce zvláštního účtu. Žádost bude posuzována podle vývoje příjmů a výdajů ve státním rozpočtu. Úpravy plateb podle tohoto zmocnění nesmí ovlivnit částku rozpočtovanou ve schváleném státním rozpočtu na platbu státu podle § 3c tohoto zákona.

komentář k § 12

Pravidelné měsíční platby za tzv. státní pojištěnce představují pro příjmovou stránku každé zdravotní pojišťovny významnou položku, neboť v kategorii osob, za které platí pojistné stát, je ­zařazena více než polovina populace České republiky.

V případě potřeby zdrojů k financování systému veřejného zdravotního pojištění je ministr financí zmocněn poskytnout tomuto systému návratnou finanční výpomoc, případně změnit frekvenci a výši plateb do tohoto systému. Smyslem těchto mimořádných opatření je zajištění prostředků smluvním subjektům na úhradu poskytnutých a vykázaných hrazených služeb.

§ 13

Odvod pojistného při souběhu příjmů

Má-li pojištěnec současně více příjmů podle § 3 nebo § 3a, odvádí pojistné ze všech těchto příjmů.

komentář k § 13

Toto velmi důležité ustanovení ukládá povinnost placení pojistného zaměstnavateli i osobami samostatně výdělečně činnými za podmínky, že příslušný příjem (plnění) povinnosti placení pojistného podléhá.

Pojistné na zdravotní pojištění zaměstnavatel neplatí, pokud se jedná o:

–   osoby, které se z pohledu zdravotního pojištění nepovažují za zaměstnance podle § 5 písm. a) zák. č. 48/­1997 Sb.,

–   příjmy ze závislé činnosti, které nejsou předmětem daně nebo jsou od daně osvobozeny dle § 6 odst. 7 a § 6 odst. 9 ZDP,

–   příjmy taxativně vyjmenované jako výjimky, které se do vyměřovacího základu zaměstnance nezahrnují podle § 3 odst. 2 zák. č. 592/­1992 Sb.

Pokud osoby individuálně podnikající vykazují příjmy ze samostatné výdělečné činnosti ve smyslu ustanovení § 7 odst. 1 a 2 ZDP, považují se ve zdravotním pojištění za osobu samostatně výdělečně činnou podle § 5 písm. b) zák. č. 48/­1997 Sb. Nicméně při praktické aplikaci současné právní úpravy zdravotního pojištění se pojištěnec s příjmy dosaženými především v dále uvedených případech nestává ve zdravotním pojištění OSVČ, tudíž není jeho povinností přihlašovat se jako podnikatel u zdravotní pojišťovny a takové příjmy ani nepodléhají povinnosti placení pojistného.

     Příjmy z kapitálového majetku

Za OSVČ se z pohledu zdravotního pojištění nepovažuje osoba s příjmy podle § 8 ZDP, kdy se jedná například o podíly na zisku obchodní korporace nebo podílového fondu, je-li v něm podíl představován cenným papírem, úroky z držby cenných papírů a výnosy dluhopisů podle zákona upravujícího dluhopisy s výjimkou výnosu určeného rozdílem mezi jmenovitou hodnotou dluhopisu a jeho emisním kurzem, podíly na zisku tichého společníka z účasti na podnikání, úroky, výhry a jiné výnosy z vkladů na vkladních knížkách, úroky z peněžních prostředků na účtu, který není podle podmínek toho, kdo účet vede, určen k podnikání aj.

     Příjmy z nájmu

Občan s příjmy z nájmu podle § 9 ZDP neplatí z těchto příjmů pojistné, ať už se jedná o příjmy z nájmu nemovitých věcí nebo bytů, není-li nemovitost zapsána v obchodním majetku, nebo o příjmy z nájmu movitých věcí, kromě příležitostného nájmu podle § 10 odst. 1 písm. a) ZDP.

Kdyby byly příjmy z nájmu jediným (resp. zásadním) zdrojem obživy pojištěnce, musel by mít řešen ve zdravotním pojištění svůj pojistný vztah buď zaměstnáním nebo podnikáním podle právní úpravy zdravotního pojištění, anebo registrací v kategorii osob, za které je plátcem pojistného stát. Kdyby nebyla využita ani jedna z těchto tří možností, byl by pojištěnec osobou bez zdanitelných příjmů s povinností měsíční platby pojistného v roce 2024 v částce 2 552 Kč.

     Ostatní příjmy podle zákona o daních z příjmů

Má-li pojištěnec v rozhodném období kalendářního roku příjmy vyjmenované v ustanovení § 10 ZDP, nepodléhají tyto povinnosti placení pojistného. V praxi se například jedná o příjmy z příležitostných činností nebo z příležitostného nájmu movitých věcí, včetně příjmů ze zemědělské výroby a lesního a vodního hospodářství, které nejsou provozovány podnikatelem, a příjmů z provozu výroben elektřiny, ke kterému není vyžadována licence udělovaná Energetickým regulačním úřadem.

     Souběžný výkon samostatné výdělečné činnosti podle koordinačních nařízení EU

Může nastat situace, že český občan (trvalý pobyt v České republice) podniká v ČR a zároveň v některém ze států, na které se vztahuje působnost koordinačních nařízení EU č. 883/­2004 a 987/­2009 (tj. státy Evropské unie včetně Norska, Islandu, Lichtenštejnska, Švýcarska a případně také Spojeného království). Pokud OSVČ vykonává podstatnou část své činnosti v České republice, tj. na činnost vykonávanou v České republice připadá alespoň 25 % obratu, pracovní doby, počtu poskytnutých služeb nebo příjmu, přičemž postačuje splnění alespoň jednoho z těchto kritérií, podléhá právním předpisům ČR. Není-li tato podmínka splněna, podléhá právním předpisům státu, ve kterém souběžně podniká.

     Posuzování hlavního zdroje příjmů

Pro praktickou názornost bychom se v dalším textu komentáře k § 13 zaměřili na řešení některých situací v případě souběžných příjmů, primárně se zřetelem na skutečnost, že musí být u pojištěnce dodržen minimální vyměřovací základ – buď v zaměstnání nebo v samostatné výdělečné činnosti. V těchto souvislostech je také důležité, která činnost pojištěnce, tedy zaměstnání nebo podnikání, je hlavním zdrojem jeho příjmů, což si rozhoduje sám.

Pro tento účel nelze zjednodušeně porovnat prostý objem příjmů ze zaměstnání a z podnikání, například i z toho důvodu, že v případě samostatné výdělečné činnosti může být s ohledem na charakter podnikání výše příjmů OSVČ v rámci rozhodného období kalendářního roku nepravidelná. Dále je třeba vzít v úvahu i skutečnost, že pojištěnec může mít i další příjmy (třeba z nájmu podle § 9 ZDP), které společně s příjmy ze zaměstnání považuje za hlavní zdroj svých příjmů.

Pokud se pojištěnec rozhodne podnikat při zaměstnání, musí se jako OSVČ přihlásit u zdravotní pojišťovny, u které je pojištěn. Platí zásada, že z titulu všech svých činností musí být občan pojištěn u jedné zdravotní pojišťovny. Oznámení o zahájení podnikatelské činnosti musí být splněno v zákonné osmidenní lhůtě. Povinnost oznámit zdravotní pojišťovně zahájení (a ukončení) samostatné činnosti se na OSVČ vztahuje i tehdy, je-li současně zaměstnána a pojistné za ni odvádí zaměstnavatel. Oznamovací povinnost lze u osob podnikajících na základě živnostenského oprávnění splnit i prostřednictvím Centrálního registračního místa obecního živnostenského úřadu vyplněním tiskopisu nazvaného Jednotný registrační formulář.

Souběh zaměstnání s podnikatelskou činností patří ve zdravotním pojištění mezi tzv. „přípustné“ souběhy. Nejčastěji se vyskytující alternativou je situace, kdy je zaměstnání hlavním zdrojem příjmů a samostatná výdělečná činnost pak zdrojem příjmů vedlejších. Zaměstnavatele totiž fakticky začíná podnikatelská činnost jeho zaměstnance zajímat až ve chvíli, kdy příjem v zaměstnání poklesne pod úroveň minimální mzdy nebo je takto nízký příjem sjednán při nástupu do zaměstnání – viz dále.

Pro určení, zda je při souběhu zaměstnání s podnikáním příjem ze samostatné výdělečné činnosti hlavním nebo vedlejším zdrojem příjmů, je rozhodující písemné prohlášení. Toto prohlášení učiní pojištěnec jako OSVČ při zahájení podnikatelské činnosti a pak vždy v podávaném Přehledu o výši daňového základu za uplynulý kalendářní rok zatržením těch měsíců, ve kterých pro OSVČ neplatila povinnost hrazení záloh, resp. neplatil pro ni minimální vyměřovací základ.

Pojištěnec není jako OSVČ povinen platit zálohy v situaci, když je zároveň zaměstnancem a prohlásí, že samostatná výdělečná činnost není hlavním zdrojem jeho příjmů. Pojistné jako OSVČ pak zaplatí jednorázově do 8 dnů po dni, ve kterém podal, případně byl povinen podat, Přehled za předcházející kalendářní rok.

Jestliže kromě povinnosti placení záloh platí pro pojištěnce i povinnost dodržet minimální vyměřovací základ, pak musí být toto minimum v jedné z vykonávaných činností dodrženo, v podstatě bez ohledu na výši příjmů, následovně:

Důležité

     1.  Hlavní zdroj příjmů – zaměstnání

–  v zaměstnání bude vyměřovací základ činit alespoň 18 900 Kč, přičemž zaměstnání trvá po celý příslušný kalendářní měsíc,

–  v rámci své samostatné výdělečné činnosti nebude tato osoba (není povinna) platit měsíční zálohy a vyměřovacím základem pro odvod pojistného za rozhodné období kalendářního roku je sazba 50 % daňového základu bez nutnosti respektovat minimum platné pro OSVČ.

2.  Hlavní zdroj příjmů – samostatná výdělečná činnost

–  tato osoba platí v roce 2024 alespoň minimální zálohy 2 968 Kč,

–  v zaměstnání bude zaměstnavatel odvádět pojistné ze skutečně dosaženého příjmu, který tak může být i nižší než 18 900 Kč. Aby zaměstnavatel nemusel provádět dopočet do minima, vystaví zaměstnanec zaměstnavateli čestné prohlášení o tom, že jako OSVČ platí alespoň minimální zálohy.

     „Státní pojištěnci“ bez minima ve zdravotním pojištění

Pokud se jedná o osoby, za které platí pojistné stát, jsou tyto jako zaměstnané nebo podnikající zvýhodněny v tom smyslu, že nemusejí dodržet minimální vyměřovací základ ani v zaměstnání, ani v samostatné výdělečné činnosti. Podmínkou pro uplatnění tohoto postupu je skutečnost, že zařazení v kategorii „hrazené státem“ trvá v případě zaměstnání po celý kalendářní měsíc, u OSVČ pak po celý kalendářní rok.

Je-li taková osoba zaměstnána, odvádí zaměstnavatel vždy pojistné ze skutečné výše příjmu bez povinnosti dopočtu a doplatku do minimálního vyměřovacího základu.

V rámci samostatné výdělečné činnosti taktéž nemusí tato osoba respektovat minimální vyměřovací základ, což kromě jiného znamená, že v prvním kalendářním roce podnikatelské činnosti (2024) se na ni nevztahuje povinnost placení záloh na pojistné. V dalších letech však již povinnost placení záloh vzniká za předpokladu, že tato podnikající osoba vykáže za rozhodné období předcházejícího kalendářního roku kladný daňový základ. Tyto zálohy však mohou být i nižší, než minimální.

V následujícím textu si blíže rozebereme postup zaměstnavatele za situace, kdy má zaměstnanec současně více příjmů v rámci rozhodného období kalendářního měsíce, resp. kalendářního roku, primárně se zřetelem na potřebu dodržení minima ve zdravotním pojištění.

?  Příklad 36

Hrubý příjem zaměstnance činí 21 000 Kč. Kromě toho uzavřel zaměstnanec ve stejném měsíci u jiného zaměstnavatele dohodu o provedení práce, na základě které mu byla zúčtována částka příjmu 6 000 Kč.

Každý pracovněprávní vztah posuzujeme samostatně.

Z vyměřovacího základu 21 000 Kč odvede zaměstnavatel pojistné na zdravotní pojištění ve výši 13,5 % z této částky, tj. 2 835 Kč. Jednu třetinu z takto vypočtené výše pojistného (945 Kč) srazí zaměstnavatel zaměstnanci z jeho příjmu (k tomuto kroku je zaměstnavatel oprávněn i bez souhlasu zaměstnance), zbylé dvě třetiny (1 890 Kč) zaplatí ze svých zdrojů.

Vzhledem k tomu, že částka 6 000 Kč nezakládá u dohody o provedení práce povinnost placení pojistného, nevznikají pro dalšího zaměstnavatele v této souvislosti žádné povinnosti.

?  Příklad 37

Zaměstnanec má příjem na základě pracovní smlouvy 28 000 Kč a zároveň pracuje u téhož zaměstnavatele na dohodu o pracovní činnosti, kde si v některých měsících vydělá alespoň 4 000 Kč hrubého, v jiných naopak nikoli.

Vycházíme ze zásady, že pro účely účasti na zdravotním pojištění a placení pojistného se každý (míněno typově odlišný) pracovněprávní vztah posuzuje samostatně. To znamená, že pokud příjem na dohodu o pracovní činnosti dosáhne alespoň 4 000 Kč, přičítá se tato částka k hrubému příjmu 28 000 Kč a z takto vzniklého vyměřovacího základu odvede zaměstnavatel pojistné podle zákona. Jestliže je v rozhodném období kalendářního měsíce příjem na dohodu o pracovní činnosti nižší než 4 000 Kč, je vyměřovacím základem pro placení pojistného částka 28 000 Kč.

I když příjem na dohodu o pracovní činnosti nedosáhne v některých měsících 4 000 Kč, zůstává zaměstnanec trvale přihlášen z titulu pracovní smlouvy, takže žádné odhlášení neprobíhá.

?  Příklad 38

Uklízečka, na kterou se vztahuje povinnost odvodu pojistného ze zákonného minima, má souběžně uzavřeny 3 pracovněprávní vztahy (nejedná se o dohody) s následující výší příjmu:

–   2 600 Kč,

–   4 200 Kč,

–   4 400 Kč.

Úhrn příjmů za rozhodné období kalendářního měsíce činí 11 200 Kč. V takovém případě pověří tato osoba zvoleného zaměstnavatele provedením dopočtu a doplatku pojistného do minimálního vyměřovacího základu 18 900 Kč, v našem případě byl pro tento účel určen zaměstnavatel s příjmem 4 400 Kč.

Za příslušný kalendářní měsíc musí mít zaměstnavatel provádějící dopočet pojistného potvrzenu výši příjmu u dalších zaměstnavatelů, z čehož plyne, že v takových (a podobných) případech je nutností součinnost všech dotčených zaměstnavatelů. Z hlediska výpočtu výše pojistného bude uplatněn tento postup:

–   zaměstnavatelé, kteří neprovádějí dopočet, vypočítají a odvedou pojistné ze skutečné výše zúčtované hrubé mzdy, tedy úhrnem v částkách 567 Kč (ze 4 200 Kč) resp. 351 Kč (z 2 600 Kč). Pro účel kontroly ze zdravotní pojišťovny by tito zaměstnavatelé měli mít doklad od zaměstnavatele provádějícího dopočet, že tento zajišťuje odvod pojistného v návaznosti na minimální vyměřovací základ.

–   zaměstnavatel pověřený pro účel dopočtu a doplatku do minima nejprve vypočte pojistné z dosažené hrubé mzdy 4 400 Kč (594 Kč s úhradou v poměru jedna třetina zaměstnanec a dvě třetiny zaměstnavatel) a dále vypočte a odvede pojistné ve výši 13,5 % z rozdílu minimální mzdy a součtu jednotlivých vyměřovacích základů následovně:

Doplatek = 0,135 × [18 900 – (2 600 + 4 200 + 4 400)] = 0,135 × 7 700 = 1 040 Kč.

Částku 1 040 Kč uhradí prostřednictvím tohoto zaměstnavatele v plné výši zaměstnanec. Pro účel dopočtu a doplatku pojistného u pověřeného zaměstnavatele tak bude zaměstnanci sraženo 1 238 Kč (198 + 1 040), zaměstnavatel uhradí 396 Kč.

?  Příklad 39

Státní zaměstnanec má kromě pravidelného příjmu ze zaměstnání současně i příjmy z nájmu bytu.

Pojistné bude v zaměstnání odváděno podle zákona, to znamená:

–   nejméně z částky minimálního vyměřovacího základu 18 900 Kč za předpokladu, že se na zaměstnance (a zaměstnavatele) tato povinnost vztahuje nebo

–   ze skutečné výše příjmu tehdy, pokud zaměstnanec patří do některé ze skupin osob, pro které není ve zdravotním pojištění minimální vyměřovací základ určen (§ 3 odst. 8 zák. č. 592/­1992 Sb.).

Příjmy z nájmu jsou předmětem daně z příjmů podle § 9 ZDP, povinnost placení pojistného na zdravotní pojištění však nezakládají za podmínky, že nemovitost není zapsána v obchodním majetku.

?  Příklad 40

Člen statutárního orgánu má z titulu výkonu této funkce nepravidelný příjem, současně platí jako OSVČ měsíční zálohy na pojistné v minimální výši 2 968 Kč.

Jelikož tato osoba samostatně výdělečně činná odvádí měsíční zálohy na pojistné vypočtené alespoň z minimálního vyměřovacího základu stanoveného pro OSVČ, neplatí v souvislosti s jeho příjmem v zaměstnání ustanovení o minimálním vyměřovacím základu. Pojistné odvede zaměstnavatel ze skutečné výše příjmu, případně neodvede žádné pojistné. Člen statutárního orgánu jako zaměstnanec potvrzuje zaměstnavateli formou čestného prohlášení, že ve své samostatné výdělečné činnosti odvádí alespoň minimální zálohy.

Člen statutárního orgánu, má-li za výkon své činnosti příjem, musí být přihlášen a nesmí být odhlášen za situace, kdy nemá z titulu výkonu funkce (třeba i po delší časové období) zúčtovaný žádný příjem. Podle ustanovení § 8 odst. 2 písm. i) zák. č. 48/­1997 Sb. lze odhlášení této osoby jako zaměstnance provést až ke dni skončení výkonu funkce.

?  Příklad 41

Za měsíc květen byla zaměstnanci zúčtována hrubá mzda 36 000 Kč, a protože ke dni 31. 5. ukončil zaměstnání (zaměstnavatel se rušil), obdržel odstupné ve smyslu ustanovení § 52 písm. a) zákoníku práce. Zároveň však v tomto měsíci uzavřel s jiným zaměstnavatelem dohodu o pracovní činnosti s příjmem 3 800 Kč.

Zaměstnavatel, který se zaměstnancem rozvazuje pracovní poměr, odvede pojistné pouze z hrubé mzdy 36 000 Kč. Z odstupného, na které vznikl nárok podle § 67 odst. 1 zákoníku práce, se pojistné neplatí.

Příjem zúčtovaný na základě dohody o pracovní činnosti nebude podléhat povinnosti placení pojistného na zdravotní pojištění, neboť nebylo dosaženo částky hrubého příjmu alespoň 4 000 Kč.

?  Příklad 42

Poživatel starobního důchodu byl v měsíci květnu současně zaměstnán u dvou zaměstnavatelů s příjmy 2 800 Kč a 5 400 Kč, nejedná se o některou z dohod. U zaměstnavatele s vyšším příjmem bylo důchodci poskytnuto neplacené volno v rozsahu čtyř kalendářních dnů.

Ani v jednom z těchto zaměstnání se nebude provádět dopočet do minimálního vyměřovacího základu a pojistné se odvede ze skutečně dosaženého příjmu. Pojistné bude poukázáno příslušné zdravotní pojišťovně v částkách 378 Kč a 729 Kč. Poskytnuté neplacené volno nehraje roli.

?  Příklad 43

Zaměstnanec byl v průběhu roku 2024 zaměstnán u dvou firem. U první pracoval od ledna do dubna za 80 000 Kč měsíčně, ve druhé pak pracoval od května s hrubým příjmem 240 000 Kč.

Vzhledem k tomu, že ve zdravotním pojištění není (fakticky již od roku 2013) stanoven maximální vyměřovací základ, odvede každý ze zaměstnavatelů pojistné z dosaženého příjmu bez jakéhokoli omezení horní hranicí.

§ 14

Přeplatek pojistného

(1)   Nárok na vrácení přeplatku se promlčuje za 10 let od uplynutí kalendářního roku, v němž vznikl.

(2)   Přeplatek pojistného, činí-li úhrnná výše tohoto přeplatku nejméně 200 Kč, se vrací plátci pojistného nebo jeho právnímu nástupci, pokud není jiného splatného závazku vůči příslušné zdravotní pojišťovně. Je-li takový závazek, použije se přeplatku pojistného k jeho úhradě. Příslušná zdravotní pojišťovna je povinna vrátit přeplatek pojistného do jednoho měsíce ode dne, kdy tento přeplatek zjistila. Byla-li v souladu s tímto ustanovením podána žádost o vrácení přeplatku pojistného a příslušná zdravotní pojišťovna vrátila tento přeplatek po uplynutí lhůty stanovené pro rozhodnutí o pře­platku pojistného,³⁸⁾ je povin­na zaplatit penále. Za den platby se považuje u bezho­to­vostních převodů z účtu banky den, kdy bylo uskutečněno odepsání z účtu zdravotní pojišťovny, u plateb v hotovosti den, kdy banka, pošta nebo jiná oprávněná osoba hotovost přijala nebo převzala. Za žádost o vrácení přeplatku pojistného se považuje vždy podání přehledu podle § 24 odst. 2, vyplývá-li z něho přeplatek pojistného a jestliže plátce pojistného nepožádal o použití přeplatku pojistného na úhradu zálohy na pojistné na další období.

(3)   Vrácený přeplatek na pojistném se v násle­dujícím ka­lendářním měsíci zúčtuje s poukázanými finančními prostředky podle § 21 odst. 1.

komentář k § 14

U jednotlivých skupin plátců pojistného může přeplatek vzniknout jak na pojistném, tak případně na penále.

K přeplatku může u zaměstnavatele dojít například odvodem vyšší částky pojistného v důsledku početní či jiné chyby, než jak je stanoveno zákonem, nebo také placením pojistného na účet jiné zdravotní pojišťovně než té, u které je zaměstnanec pojištěn. Nejčastější příčinou vzniku tohoto stavu je nenahlášení, resp. opožděné oznámení změny zdravotní pojišťovny zaměstnancem. Placením na účet zdravotní pojišťovny, u které není zaměstnanec pojištěn, vzniká zaměstnavateli přeplatek. Naopak neodvedení pojistného ve prospěch té zdravotní pojišťovny, u které je zaměstnanec skutečně pojištěn, způsobuje nedoplatek pojistného včetně penále.

Jak má zaměstnavatel postupovat v případě, kdy zjistí, že má u zdravotní pojišťovny přeplatek na pojistném? Je-li jinak zcela jednoznačně přesvědčen o správnosti výpočtu a odvodu pojistného, může při příští platbě snížit odváděné pojistné o zjištěný přeplatek. V případě, že je přeplatek několikanásobně vyšší než měsíčně odváděné běžné pojistné, nemusí třeba i více měsíců toto pojistné platit. Pro účely kontroly ze strany zdravotní pojišťovny je však žádoucí vést průkaznou evidenci o učiněných opatřeních včetně podání vysvětlivek kontrolnímu orgánu. V informačním systému zdravotní pojišťovny nelze tuto formu vyrovnání přeplatku (bez komunikace s plátcem) jednoznačně a snadno identifikovat. Součástí tohoto postupu je i podání opravných Přehledů za příslušné měsíce.

Jestliže však zaměstnavatel není přesvědčen o správnosti výpočtu a odvodu pojistného, je v souvislosti se vznikem přeplatku vhodné požádat příslušnou zdravotní pojišťovnu o provedení kontroly. Ta vzniklý přeplatek vrátí buď na základě kontroly příslušných dokladů (výplatní listiny, mzdové listy, doklady o platbách pojistného atd.), nebo i bez kontroly.

K přeplatku u OSVČ dojde při zúčtování roku 2024 tehdy, pokud OSVČ platila například po celý rok 2024 zálohy vyšší než minimum 2 968 Kč, přičemž povinností OSVČ bude zaplatit za tento rok pojistné v celkové částce nižší, než je úhrn zaplacených záloh.

Přeplatek u osoby bez zdanitelných příjmů může vzniknout například v případě, kdy zaměstnavatel neplatně rozváže pracovní poměr se zaměstnancem. Zaměstnanec s postupem zaměstnavatele nesouhlasí, spor je řešen soudní cestou. Zaměstnavatel odhlašuje zaměstnance u zdravotní pojišťovny, a pokud chce mít za této situace zaměstnanec svůj pojistný vztah řešen (verdikt soudu může být ve prospěch kterékoliv strany), je jednou z variant přihlásit se u zdravotní pojišťovny jako osoba bez zdanitelných příjmů. Jinou alternativou může být uplatnění nároku na zařazení do některé z kategorií osob, za které platí pojistné stát, zahájení činnosti jako OSVČ nebo jiné zaměstnání. Jestliže soud v tomto pracovněprávním sporu rozhodne ve prospěch zaměstnance, pak:

–   zaměstnavatel musí se zpětnou platností přihlásit zaměstnance u zdravotní pojišťovny,

–   odvést pojistné z náhrady mzdy stanovené soudem za měsíc, do kterého je tato náhrada zúčtována,

–   doplatit pojistné v minimální zákonné částce za každý celý kalendářní měsíc trvání neplatné výpovědi včetně podání opravných Přehledů za tyto měsíce – za podmínky, že se na zaměstnance (a zaměstnavatele) povinnost provedení tohoto doplatku vztahuje.

Pojištěnec návazně uplatní nárok na vrácení pojistného, které jako osoba bez zdanitelných příjmů na základě výše uvedených skutečností zaplatil.

Do 30. 11. 2011 platilo, že právo zdravotních pojišťoven předepsat dlužné pojistné (i penále) se promlčovalo za pět let ode dne splatnosti. Pokud byl učiněn úkon ke zjištění výše pojistného nebo jeho vyměření, plynula nová promlčecí lhůta ode dne, kdy se o tom plátce pojistného dozvěděl. Právo vymáhat pojistné (i penále) se promlčovalo ve lhůtě pěti let od právní moci platebního výměru, jímž bylo vyměřeno, přičemž promlčecí doba neběží po dobu řízení u soudu.

Změnou ustanovení § 16 odst. 1 a odst. 2 zákona č. 592/­1992 Sb. a prodloužením této lhůty pro vyměření a následné vymáhání pohledávek na 10 let dostaly zdravotní pojišťovny od 1. 12. 2011 z časového hlediska mnohem větší prostor pro uplatňování svých zákonných nároků. Praxe ukázala, že dřívější pětiletá promlčecí lhůta byla v mnoha případech nedostatečná.

K datu 1. 12. 2011 se adekvátním způsobem změnily i podmínky pro vrácení přeplatku na pojistném nebo penále. Změnou v § 14 odst. 1 zákona č. 592/­1992 Sb. se nárok na vrácení přeplatku promlčuje za deset let od uplynutí kalendářního roku, v němž vznikl.

K promlčení nároku na vrácení přeplatku může dojít nejenom u pojistného, ale i u penále. Tento zákonný postup je zakotven v § 19 zák. č. 592/­1992 Sb., kde se hovoří o tom, že pokud jde o splatnost penále, způsob jeho placení, vymáhání, promlčení a vracení přeplatku na penále, postupuje se stejně jako u pojistného.

K přeplatku na penále může dojít například v důsledku skutečnosti, kdy zaměstnavatel požádá o vystavení potvrzení o bezdlužnosti a zdravotní pojišťovna vyúčtuje ke konkrétnímu dni dlužné pojistné a penále, které plátce ve svém vlastním zájmu neprodleně uhradí. Následnou kontrolou je pak vyměřeno penále v nižší částce, případně není vyměřeno žádné penále. Vhodným řešením je (po vzájemné dohodě mezi plátcem a zdravotní pojišťovnou) převedení přeplaceného penále na úhradu (části) pojistného.

§ 15

Úhrada dlužného pojistného

(1)   Dlužné pojistné jsou osoby uvedené v předchozích ustanoveních povinny doplatit. Doplatek je splatný na účet té zdravotní pojišťovny, u které byla osoba pojištěna v ob­dobí, za něž dluží pojistné. Pokud byla osoba pojištěna u několika zdravotních pojišťoven, je doplatek pojistného stanoven poměrně podle doby pojištění u každé zdravotní pojišťovny a je splatný na účet každé takové pojišťovny. Nedoplatky pojistného, jejichž výše v úhrnu nepřesahuje u jednoho plátce pojistného a jedné pojišťovny 200 Kč, nelze vymáhat.

(2)   Má-li plátce pojistného vůči zdravotní pojišťovně splatný závazek, je povinen ho splácet v tomto pořadí:

a)  pokuty,

b)  přirážka k pojistnému,

c)  nejstarší nedoplatky pojistného,

d)  běžné platby pojistného,

e)  penále.

Jednotlivé dlužné částky podle písmen a) až e) je plátce pojist­ného povinen odvádět samostatně na příslušné účty zdravotní pojišťovny.

(3)   Pokud plátce pojistného nedodrží pořadí podle odstavce 2, je oprávněna jeho platbu ve stanoveném pořadí použít příslušná zdravotní pojišťovna. Takovou skutečnost je povinna plátci pojist­ného oznámit.

komentář k § 15

Pokud zaměstnavatel nebo fyzická osoba jako podnikatel či osoba bez zdanitelných příjmů neplatí pojistné (zálohy na pojistné u OSVČ) včas a ve správné výši, vzniká dluh na pojistném včetně penále.

Do konce roku 2021 činila sazba penále 0,05 % z dlužné částky za každý den prodlení. Zákonem č. 286/­2021 Sb., část šestá, se od 1. 1. 2022 stanoví výše penále podle předpisů práva občanského o výši úroku z prodlení.

Nároky na vzniklé pohledávky jsou uplatňovány ve smyslu zákona, neboť informační systémy zdravotních pojišťoven (případně v součinnosti s jinými institucemi) zcela relevantně umožňují evidovat a následně vyčíslit příslušnou pohledávku. Zpravidla je plátce – dlužník nejprve vyzván k dobrovolné úhradě konkrétního dluhu. Pokud tento dluh není ve stanovené lhůtě uhrazen, zahájí zdravotní pojišťovna v předmětné záležitosti správní řízení a následně vystaví platební výměr. Alternativně může zdravotní pojišťovna využít institutu výkazu nedoplatků. Neuhrazené pravomocné a vykonatelné tituly jsou pak předmětem soudního (exekučního) vymáhání. Plátci si musí být vědomi skutečnosti, že pokud nezaplatí pojistné (zálohu na pojistné) podle zákona, je zdravotní pojišťovna povinna vymáhat jeho zaplacení včetně penále.

Pokud plátce uznává dlužné pojistné co do důvodu a výše, měl by toto ve svém vlastním zájmu urychleně zaplatit, popřípadě se domluvit se zdravotní pojišťovnou na splátkovém kalendáři. Zaplacení dlužné částky pojistného má totiž dvě výhody – jednak dnem úhrady dluhu přestává běžet penále, jednak je zaplacení dlužné částky pojistného nezbytným předpokladem pro rozhodování o odstranění tvrdosti ve věci dlužného penále, pokud si  plátce tuto žádost podá. Pro úplnost je zapotřebí uvést, že v žádném případě nelze podat žádost o odstranění tvrdosti do dlužného pojistného.

Je-li plátce pojistného povinen platit zdravotní pojišťovně platby různé povahy, musí respektovat jejich pořadí. V následujících třech příkladech si ukážeme, jak se může pojištěnec nebo zaměstnavatel dostat do situace, kdy bude mít u zdravotní pojišťovny současně více splatných závazků.

1.  OSVČ neplatila v průběhu roku 2023 zálohy v souladu se zákonem a v roce 2024 nepodala zdravotní pojišťovně Přehled o výši daňového základu za rok 2023. Na základě této skutečnosti zdravotní pojišťovna uložila OSVČ pokutu za nepředložení Přehledu. OSVČ poté požadovaný Přehled dodala, ovšem na základě vyúčtování jí vzniklo dlužné pojistné včetně penále.

2.  Zaměstnavatel, opakovaně neplní oznamovací povinnost, nepřihlašuje a neodhlašuje své zaměstnance (včetně neoznamování skutečností rozhodných pro platbu pojistného státem) v zákonné osmidenní lhůtě, což bylo důvodem k uložení pokuty. Mimoto platí běžné pojistné opožděně a z dřívějšího období eviduje zdravotní pojišťovna u tohoto zaměstnavatele dluh na pojistném a na penále.

3.  Osoba bez zdanitelných příjmů neplatila pojistné a z tohoto důvodu jí vznikl jak dluh na pojistném, tak na penále. Na obě pohledávky vystavila zdravotní pojišťovna platební vý­měry.

Ve všech případech zdravotní pojišťovna všechny tyto svoje pohledávky uplatňuje a následně vymáhá na základě pravomocných a vykonatelných platebních výměrů, resp. výkazů nedoplatků.

Vyskytují se situace, kdy plátce nedodržuje při řešení svých závazků zákonem stanovené pořadí plateb. V takových případech je zdravotní pojišťovna oprávněna (ale nemusí) použít poukázanou platbu na úhradu svých pohledávek v souladu se zákonem. Pokud přistoupí k tomuto řešení, musí plátci vzniklou skutečnost oznámit.

Nedoplatky pojistného, jejichž výše v úhrnu nepřesahuje u jednoho plátce pojistného a jedné zdravotní pojišťovny 200 Kč, nelze vymáhat, nicméně pokud vznikne nový dluh na pojistném, připočítává se k němu i dříve nevymáhaný nedoplatek.

§ 16

Promlčení pojistného

(1)   Právo předepsat dlužné pojistné se promlčuje za 10 let ode dne splatnosti. Byl-li proveden úkon ke zjištění výše pojistného nebo jeho vyměření, plyne nová promlčecí lhůta ode dne, kdy se o tom plátce pojistného dozvěděl.

(2)   Právo vymáhat pojistné se promlčuje ve lhůtě 10 let od právní moci platebního výměru, jímž bylo vyměřeno. Promlčecí doba neběží po dobu řízení u soudu.

komentář k § 16

Z hlediska uplatňování pohledávek zdravotních pojišťoven rozlišujeme dvě situace, a to nejprve lhůtu pro předepsání dlužného pojistného a následně pak lhůtu pro vymáhání pojistného.

Zdravotní pojišťovny mají od 1. 12. 2011 relativně poměrně dlouhé (desetileté, předtím pětileté) časové období pro vyčíslení a následné uplatňování svých pohledávek. Běh promlčecí doby přerušuje i takzvaný kvalifikovaný úkon neboli úkon, kterým se plátce pojistného o dluhu u zdravotní pojišťovny dozvěděl. Co se týká promlčení penále, postupuje se stejně jako u pojistného.

Je pravdou, že prodloužením promlčecí lhůty na 10 let dostaly zdravotní pojišťovny podstatně delší období pro vyměření a následné vymáhání svých pohledávek, neboť pětiletá promlčecí doba mnohdy nestačila k vyměření pohledávek nebo alespoň k provedení tzv. kvalifikovaného (neboli nároky zdravotní pojišťovny zachovávajícího) úkonu.

§ 17

Způsob placení pojistného

(1)   Pojistné se platí v české měně

a)  na účet zdravotní pojišťovny vedený u poskytovatele pla­tebních služeb,

b)  vyplacením v hotovosti zaměstnanci příslušné zdravotní pojišťovny pověřenému přijímat pojistné.

(2)   Za den platby pojistného se považuje

a)  v případě placení na účet zdravotní pojišťovny vedený u poskytovatele platebních služeb den, kdy dojde k připsání pojistného na účet poskytovatele platebních služeb zdravotní pojišťovny,

b)  v případě vyplacení hotovosti přímo zaměstnanci příslušné zdravotní pojišťovny den, kdy příslušný zaměstnanec hoto­vost přijal.

(3)   Poskytovatel platebních služeb, u kterého je veden účet příslušné zdravotní pojišťovny, je povinen poskytnout zdravotní pojišťovně informaci o dni, kdy došlo k připsání částky na účet poskytovatele platebních služeb příslušné zdravotní pojišťovny a o čísle účtu plátce nebo jeho jiném jedinečném identifikátoru^38a).

(4)   Držitel poštovní licence, který přijal platbu k úhradě poštovním poukazem, ji předá k provedení převodu poskytovateli platebních služeb, který vede jeho účet, do 2 pracovních dnů ode dne, kdy platbu přijal; pro další převod této platby se uplatní lhůty podle zákona o platebním styku.

(5)   Pokud držitel poštovní licence nedodrží lhůtu podle odstavce 4, je povinen uhradit příslušné zdravotní pojišťovně úrok ve výši dvojnásobku diskontní sazby České národní banky platné v první den kalendářního čtvrtletí, v němž měl uhrazenou částku nejpozději převést. Držitel poštovní licence je rovněž povinen převést příslušné zdravotní pojišťovně úrok, který mu uhradí poskytovatel platebních služeb za nedodržení lhůt podle zákona o platebním ­styku.

komentář k § 17

Podstatná změna, platná od 1. 1. 2010 spočívá ve skutečnosti, že za den platby pojistného již není považován den, kdy bylo uskutečněno odepsání z účtu plátce pojistného, ale po 1. 1. 2010 je dnem platby pojistného den, kdy došlo k připsání platby pojistného na účet poskytovatele platebních služeb nebo platbou v hotovosti zaměstnanci příslušné zdravotní pojišťovny pověřenému přijímat pojistné. Zákonná úprava taktéž stanoví sankci pro držitele poštovní licence, pokud nedodrží lhůtu stanovenou pro převod platby poskytovateli platebních služeb.

Důležité

     Plátce postupuje v rozporu s platnou právní úpravou tehdy, pokud platí pojistné:

–  opožděně, tj. po dni splatnosti, kterým je u zaměstnavatele za příslušný kalendářní měsíc nejpozději 20. den následujícího kalendářního měsíce a u samoplátce nejpozději 8. den následujícího kalendářního měsíce, vždy připsáním úhrady na účet zdravotní pojišťovny. Připadne-li poslední den splatnosti na sobotu neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty nejbližší příští pracovní den.

–  v nižší částce, než jak je stanoveno zákonem, případně neplatí pojistné vůbec

–  pod špatným variabilním symbolem (hromadný plátce – zaměstnavatel správně poukazuje platby pod variabilním symbolem IČ, případně pod číslem přiděleným zdravotní pojišťovnou, u samoplátců je tímto identifikátorem rodné číslo),

–  na špatný účet.

Kterákoliv z výše uvedených chyb způsobuje komplikaci jak plátci (tomu především), tak zdravotní pojišťovně. U plátce tak dochází ke vzniku dlužného pojistného a současně běží penále.

Při chybném placení eviduje zdravotní pojišťovna nesprávně poukázané platby, proto by mělo být řádné placení pojistného prioritní starostí každého plátce.

Jestliže zaměstnavatel uhradí pojistné pod nesprávným variabilním symbolem, pak platí, že zdravotní pojišťovna penále nepředepíše, pokud plátce prokáže, že platbu na účet zdravotní pojišťovny provedl, byť pod nesprávným variabilním symbolem. Taková platba se plátci samozřejmě nemůže přiřadit, to znamená, že se objeví mezi platbami neidentifikovatelnými nebo se případně přiřadí jinému plátci. Proto musí zaměstnavatel písemně požádat o převedení příslušné platby na správný variabilní symbol, vhodné je platbu doložit výpisem z účtu. Obdobně se postupuje i v případech, kdy je úhrada provedena na nesprávný účet. K takovým situacím dochází například tehdy, pokud je OSVČ současně zaměstnavatelem, a platbu za zaměstnance poukáže na účet určený pro individuální plátce.

Zdravotní pojišťovna nemůže v žádném případě tolerovat či zohlednit, pokud plátce – byť nedopatřením – provede úhradu jiné instituci, například okresní správě sociálního zabezpečení. V takovém případě vždy vzniká dluh na pojistném se souvisejícím penále. I tomto případě by měl plátce urychleně doplatit reálný dluh, ve věci vyměřeného penále lze požádat zdravotní pojišťovnu o jeho prominutí cestou odstranění tvrdosti.

Na chybnou nebo neprovedenou úhradu pojistného může přijít buď sám plátce nebo ji může zjistit zdravotní pojišťovna v rámci výkonu své kontrolní činnosti. Je nabíledni, že pokud se u plátce jeví dluh na pojistném, pak zdravotní pojišťovnu tato skutečnost výsostně zajímá, neboť jednou z jejích povinností je důsledným výkonem kontrolní a následně vyměřovací a vymáhací činnosti zajistit přísun finančních prostředků do systému veřejného zdravotního pojištění. Proto zdravotní pojišťovna může například telefonicky, e-mailem nebo i prostřednictvím sms zprávy či zasláním zprávy do datové schránky plátce upozornit na zjištěnou nesrovnalost nebo mu může zaslat vyúčtování, ze kterého vyplyne existence dluhu na pojistném a návazně na penále.

Je-li vyrozumění ze strany zdravotní pojišťovny opodstatněné, pak by měl plátce ve svém vlastním zájmu situaci bezodkladně řešit, tedy buď požádat zdravotní pojišťovnu o převedení platby na správný účet (jedná-li se o úhradu v rámci finančního toku zdravotní pojišťovny) nebo promptně doplatit dlužné pojistné, pokud platba z jakéhokoli důvodu prokazatelně chybí. Po dokončení celé transakce je vhodné požádat zdravotní pojišťovnu o zaslání vyúčtování (pokud sama takto neučiní), ze kterého bude patrný stav po provedení příslušné korekce. Ostatně pro vlastní klid čas od času nezaškodí nechat si takové vyúčtování zaslat. Ideálním výstupem při porovnání pohledávek a plateb je situace, kdy ze zaslaného vyúčtování nevyplynou ani závazky, ani pohledávky. Zkrátka, u pojistného i penále měly být nulové hodnoty, což je signálem, že platíte pojistné, případně zálohy na pojistné, včas a ve správné výši. Koneckonců ani (malý) přeplatek svým způsobem nevadí a není rizikem, neboť případný nárok na jeho vrácení se s účinností od 1. 12. 2011 promlčuje až za deset let od uplynutí kalendářního roku, v němž vznikl.

Jestliže však plátce konstruktivně nezareaguje na odůvodněnou výzvu zdravotní pojišťovny, pak přichází na scénu fáze vyměřovacího procesu. Zdravotní pojišťovna vůči dlužníkovi buď zahájí správní řízení a následně vystaví platební výměr nebo využije institutu výkazu nedoplatků. Písemnost s kulatým razítkem je nejvyšším a posledním varováním, po kterém (při neprovedené úhradě) následuje nekompromisní vymáhání dlužných částek.

ČÁST DRUHÁ

PENÁLE

§ 18

(1)   Nebylo-li pojistné nebo záloha na pojistné zaplaceno ve stanovené lhůtě anebo bylo-li zaplaceno v nižší částce, než ve které mělo být zaplaceno, je plátce pojistného povinen platit penále. Pokud bylo pojistné nebo záloha na pojistné zaplaceno jiné než příslušné zdravotní pojišťovně, popřípadě jinému subjektu, nebo pokud platba byla poukázána pod nesprávným variabilním symbolem, považuje se pojistné nebo záloha na pojistné za nezaplacené ve stanovené lhůtě. Výše penále se stanoví podle předpisů práva občanského o výši úroku z prodlení.

(2)   Nebyl-li přeplatek na pojistném vrácen příslušnou zdra­votní pojišťovnou ve stanovené lhůtě (§ 14 odst. 2), je příslušná zdravotní pojišťovna ode dne následujícího po dni splatnosti do dne platby včetně povinna platit za každý den penále ve výši 0,05 % dlužné částky.

(3)   Každá platba penále se zaokrouhluje na celé koruny směrem nahoru.

(4)   Penále se nepředepíše, nepřesáhne-li v úhrnu 100 Kč za jeden kalendářní rok.

(5)   Zdravotní pojišťovna penále nepředepíše, pokud plátce prokáže, že provedl platbu na účet příslušné zdravotní pojišťovny, ale pod nesprávným variabilním sym­bolem.

(6)   Pro účely zvláštních právních předpisů⁴¹⁾ se za dlužné pojistné považuje i dlužné penále.

komentář k § 18

Penále nevzniká ve zdravotním pojištění tehdy, pokud plátce pojistného platí pojistné (zálohy na pojistné u OSVČ) včas a ve správné výši. Vždy je zapotřebí dbát na to, aby byly jednotlivé úhrady poukazovány na příslušný účet zdravotní pojišťovny a pod správným variabilním symbolem.

K penalizaci plátce pojistného naopak dochází za situace, kdy příslušná platba:

– nebyla zaplacena ve stanovené lhůtě,

– byla zaplacena opožděně,

– byla zaplacena v nižší částce, než jak je stanoveno zákonem,

– kombinací výše uvedených postupů.

Od počátku fungování systému veřejného zdravotního pojištění byl vývoj výše penále následující:

1. 1. 1993 – 30. 6. 1993 0,10 %

1. 7. 1993 – 30. 4. 1995 0,30 %

1. 5. 1995 – 31. 12. 2006            0,10 %

1. 1. 2007 – 31. 12. 2021           0,05 %

od 1. 1. 2022 ........... podle předpisů práva občanského o výši úroku z prodlení,

a to z dlužné částky pojistného za každý den prodlení.

Výše penále se nemění ani v případě sjednání splátkového kalendáře na úhradu dlužného pojistného.

     Pohledávky zdravotní pojišťovny

Pokud plátce z hlediska placení pojistného poruší zákon, bude u něj zdravotní pojišťovna evidovat tyto pohledávky:

a)  pouze penále

Jedná se o situaci, kdy plátce v uplynulém období dlužil na pojistném, toto dlužné pojistné v plné výši uhradil a nadále mu již další dluhy na pojistném nevznikají.

b)  dlužné pojistné a penále

Pokud plátce neprovádí platby pojistného podle zákona, je součástí této pohledávky zdravotní pojišťovny i penále, které úměrně narůstá se zvyšující se dlužnou částkou pojistného. Penále běží i tehdy, když je sjednán splátkový kalendář, třebaže jsou jednotlivé splátky placeny dle dohodnutého harmonogramu – na výši penále má (vždy) vliv postupně se snižující částka dluhu na pojistném.

c)  neuplatňované dlužné pojistné a penále – viz dále

Podotýkáme, že z vyčísleného penále již další penále nenabíhá.

     Nevymáhané pohledávky

Drtivou většinu svých pohledávek jsou zdravotní pojišťovny ze zákona povinny vyměřovat a v případě jejich nezaplacení i vymáhat. Z hlediska pracnosti či efektivity však zákonodárce stanovil určité podmínky, za kterých se nemusejí zdravotní pojišťovny evidovanými pohledávkami zabývat, v dané záležitosti mohou mít i zdravotní pojišťovny stanoveny interní postupy. Které pohledávky tedy zdravotní pojišťovny nevymáhají?

     Dlužné pojistné a penále „marginální“ povahy

Do konce roku 2021 platilo, že se nevymáhalo dlužné pojistné, které u jednoho plátce a u jedné zdravotní pojišťovny nepřevyšovalo 50 Kč. Novelou zákona č. 371/­2021 Sb. se od 1. 1. 2022 zvýšila ­nevymáhaná částka dlužného pojistného na 200 Kč.

Pokud však vznikne další dluh na pojistném, připočítá se k tomuto novému dluhu i dlužná částka pojistného dosud nevymáhaná. Jinak se v tomto směru postupuje u penále. Zdravotní pojišťovna penále nepředepíše, nepřesáhne-li v úhrnu 100 Kč za kalendářní rok. To znamená, že takové penále nebude již nikdy uplatňováno a ani se k dalšímu – v příštích letech nově vzniklému penále – nepřipočítává. Zdravotní pojišťovna rovněž nepředepíše penále v případě, kdy plátce pojistného prokáže, že provedl platbu na účet příslušné zdravotní pojišťovny, ale pod nesprávným variabilním symbolem.

     Nepravomocné pohledávky

S vymáhacím procesem musejí zdravotní pojišťovny vyčkat v případě podané žádosti o prominutí vyměřeného penále nebo přirážky k pojistnému, a také tehdy, podá-li plátce odvolání proti rozhodnutí zdravotní pojišťovny. V takovém případě ještě rozhodnutí nenabylo právní moci. Podstatný rozdíl mezi podaným odvoláním a žádostí o odstranění tvrdosti spočívá v tom, že:

–   podáním žádosti o odstranění tvrdosti plátce nenamítá nic proti správnosti a výši uložené sankce, ale se na zdravotní pojišťovnu obrací se žádostí o její zmírnění, zatímco

–   odvoláním de facto argumentuje, že zdravotní pojišťovna nepostupovala při uplatnění postihu v souladu se zákonem v tom smyslu, že sankce třeba neměla být vůbec uplatněna nebo je neúměrně vysoká.

     Splátkováné pohledávky

Zdravotní pojišťovny celkem běžně sjednávají s dlužníky splácení (zpravidla pravomocných a vykonatelných) pohledávek formou splátkových kalendářů, případně lze dohodu o splátkách uzavřít již na základě zaslaného vyúčtování, ze kterého výše příslušných pohledávek vyplývá.

Na uzavření dohody o splátkách dluhu není právní nárok, proto záleží na postoji zdravotní pojišťovny, zda ke sjednání splátkového kalendáře vůbec přistoupí. Poruší-li plátce podmínky splátkové dohody, pak takové ujednání pozbývá platnosti a nezaplacené pohledávky se stávají předmětem vymáhání.

     Odepsané pohledávky

Pokud nastane u zdravotní pojišťovny v rámci vymáhacího řízení situace, kdy je její pohledávka nedobytná, může zdravotní pojišťovna u plátce evidované dlužné pojistné, penále, pokutu nebo přirážku k pojistnému odepsat. Za nedobytný se považuje takový dluh na pojistném a penále, který byl bezvýsledně vymáhán na plátci pojistného i na jiných osobách, nebo pokud by bylo patrné, že by náklady na jeho vymáhání přesáhly očekávaný výtěžek. O odpisu pro nedobytnost není plátce pojistného informován a dluh na pojistném a penále nadále trvá, dokud nedojde k promlčení práva tento dluh vymáhat.

     „Neekonomické“ vymáhání

Některé zdravotní pojišťovny řeší otázku efektivity vymáhání pohledávek, kdy se primárně vychází ze zásady, že pokud by náklady na vymáhání nízkých částek převýšily konečný výtěžek, pak se od vymáhání takových pohledávek upouští. Zpravidla bývá stanovena hraniční částka, do které se pohledávky nevymáhají, nicméně i v této oblasti mohou mít zdravotní pojišťovny své postupy.

     Postup zdravotní pojišťovny

Zdravotní pojišťovna může vyměřit penále buď zaměstnavateli nebo občanovi, který je osobou samostatně výdělečně činnou nebo osobou bez zdanitelných příjmů – tedy ve zdravotním pojištění tzv. samoplátcem.

Pokud plátce svůj závazek vůči zdravotní pojišťovně ve stanovené lhůtě dobrovolně nevyrovná, nastupují mechanismy, jejichž cílem je přimět plátce k úhradě evidovaného dluhu. Zdravotní pojišťovna buď zahájí vůči dlužníkovi správní řízení a následně vystaví platební výměr nebo využije institutu výkazu nedoplatků.

     Platební výměr

Důležité

     Pro plátce je ve vystaveném platebním výměru důležité Poučení o odvolání, ve kterém správní orgán (zdravotní pojišťovna) uvádí:

–  zda lze proti rozhodnutí podat odvolání,

–  v jaké lhůtě je možné odvolání podat,

–  od kterého dne se počítá běh této lhůty,

–  který správní orgán o odvolání rozhoduje,

–  u kterého správního orgánu se odvolání podává.

Nemá-li odvolání odkladný účinek (v případě platebního výměru na dlužné pojistné), uvádí se v Poučení o odvolání i tato skutečnost. Dnem právní moci je den následující po marném uplynutí lhůty pro podání odvolání.

Proti platebnímu výměru je možno podat odvolání ve lhůtě do 15 dnů ode dne jeho doručení k odvolací instanci – Rozhodčímu orgánu, prostřednictvím zdravotní pojišťovny, která platební výměr vydala. O odvolání plátce rozhoduje Rozhodčí orgán příslušné zdravotní pojišťovny. Pokud plátce podá odvolání do platebního výměru, kterým mu byla stanovena povinnost zaplatit vyměřené penále, vlastně namítá, že:

a)  penále mu nemělo být vyměřeno vůbec,

b)  penále mu bylo vyměřeno v nesprávné výši.

Rozhodčí orgán důkladně přezkoumá odvolání plátce pojistného a rozhodne některou z těchto variant:

a)  odvolání plátce jako nedůvodné zamítne

b)  odvolání plátce pojistného zcela nebo zčásti vyhoví

c)  platební výměr zruší a vrátí věc příslušné zdravotní pojišťovně k novému projednání.

     Výkaz nedoplatků

V návaznosti na vývoj praxe i související soudní judikatury se s účinností od 1. ledna 2022 zjednodušila pravidla pro vydání výkazu nedoplatků jako úkonu, kterým může zdravotní pojišťovna vyměřovat své pohledávky. Vydání výkazu nedoplatků je definováno jako první úkon v řízení, kterému nepředchází např. oznámení o zahájení správního řízení. Výkaz nedoplatků se stává vykonatelným dnem doručení s možností podání námitek § 53 odst. 4 zák. č. 48/­1997 Sb. (důvod podání námitek je plátce pojistného povinen v námitkách uvést). Proti výkazu nedoplatků nejsou přípustné odvolání ani obnova řízení. Ustanovením § 53 odst. 6 téhož zákona se stanovuje lhůta, v jejímž rámci může zdravotní pojišťovna zrušit výkaz nedoplatků z vlastního podnětu, a to do 3 let ode dne jeho vykonatelnosti.

     Odstranění tvrdosti ve zdravotním pojištění

V rámci aplikace institutu odstranění tvrdosti se s účinností od 1. ledna 2022 zvýšila hranice penále, o kterém rozhoduje Rozhodčí orgán zdravotní pojišťovny, z 20 000 Kč na 30 000 Kč. Důvodem pro přijetí této změny byla mimo jiné i skutečnost, že za období fungování systému veřejného zdravotního pojištění, tedy od 1. 1. 1993, se výrazně zvýšily například minimální zálohy OSVČ, platby pojistného osobami bez zdanitelných příjmů nebo také minimální platby pojistného zaměstnavateli. Rozhodčí orgány zdravotních pojišťoven se tak mohou důkladněji zaměřit například na rozhodování o odvolání proti rozhodnutí zdravotních pojišťoven, které je časově i věcně náročnější.

Rozhodčí orgán může odstraňovat tvrdosti, které by se vyskytly při vyměření přirážky k pojistnému nebo předepsání penále, jehož výše přesahuje 30 000 Kč. Od 1. 1. 2022 nelze podat žádost o odstranění tvrdosti při uložení pokuty. Institut odstranění tvrdosti se tedy nevztahuje na pokutu, protože je ta ukládána v řízení o přestupku.

     Podpora de minimis

K podané žádosti zaměstnavatel jako podnik ve smyslu evropského práva přikládá Prohlášení, ve kterém mj. uvádí, zda a v jaké výši mu byla v období uplynulých tří let poskytnuta tzv. podpora de minimis podle směrnic Evropské unie. Prominutím (části) vyměřeného penále je totiž subjektu, který je tímto podnikem – v podstatě zaměstnavatel nebo OSVČ – poskytnuta podpora, jejíž výše je omezena.

     Lhůty pro podání žádosti

Odstranění tvrdosti je možné pouze u penále a přirážek k pojistnému (nikdy nelze zpochybňovat oprávněný nárok zdravotní pojišťovny na pojistné), a to na základě žádosti plátce pojistného nebo jiné oprávněné osoby, přičemž tato žádost musí být podána nejpozději do nabytí právní moci rozhodnutí (platebního výměru), kterým byla vyměřena přirážka k pojistnému nebo předepsáno penále. V praxi to znamená, že žádost o odstranění tvrdosti může být podána v patnáctidenní lhůtě od doručení platebního výměru. Pouze v případech, kdy se dodatečně objeví nové skutečnosti, které plátce pojistného bez vlastního zavinění nemohl uplatnit do dne nabytí právní moci rozhodnutí, může být žádost o odstranění tvrdosti podána i později, nejpozději však do tří let od nabytí právní moci rozhodnutí.

V případě žádosti o prominutí penále, které bylo stanoveno výkazem nedoplatků, může být žádost podána do 8 dnů ode dne jeho vykonatelnosti.

     Skutečnosti důležité pro rozhodování zdravotní pojišťovny

Jestliže žadatel výše uvedené lhůty zmešká, nemůže zdravotní pojišťovna podané žádosti ani částečně vyhovět z důvodu opožděného podání.

Primární okolností, kterou zdravotní pojišťovna při projednávání žádosti zkoumá, je úhrada aktuálního dlužného pojistného v plné výši neboli ke dni vydání rozhodnutí nesmí být u žadatele evidováno dlužné pojistné. Rovněž je brána v úvahu platební morálka, to znamená, jak plátce v uplynulém období platil pojistné. Přihlíží se i k tomu, zda se jedná o první nebo již několikátou žádost o prominutí penále včetně toho, zda a případně v jakých částkách bylo již dříve penále prominuto. Každopádně je vždy komplexně posuzována podaná žádost a okolnosti bezprostředně související.

     Kdy penále nelze prominout

Podle ustanovení § 53a odst. 3 zák. č. 48/­1997 Sb. nelze o odstranění tvrdosti rozhodnout v těchto případech:

–   nebude-li předem uhrazeno pojistné splatné do vydání rozhodnutí o prominutí přirážky k pojistnému nebo penále,

–   na plátce pojistného byl podán insolvenční ­návrh,

–   plátce vstoupil do likvidace.

Rozhodnutí o odstranění tvrdosti je prvním úkonem v řízení. Na prominutí přirážky k pojistnému nebo penále není právní nárok. Proti rozhodnutí o odstranění tvrdosti nejsou přípustné odvolání ani obnova řízení.

§ 19

Pokud jde o splatnost penále, způsob jeho placení, vymáhání, promlčení a vracení přeplatku na penále, postupuje se stejně jako u pojistného.

komentář k § 19

Důsledkem neplacení pojistného, resp. záloh na pojistné u OSVČ, je vznik penále (viz komentář k § 18). Dlužník je povinen uhradit zdravotní pojišťovně nejen dlužné pojistné, ale i penále, pokud o prominutí penále nepožádá, resp. se proti němu neodvolá.

Ustanovení § 8 odst. 5 zák. č. 48/­1997 Sb. ukládá zdravotním pojišťovnám vymáhat nepromlčené penále vůči všem plátcům, to znamená, že zdravotní pojišťovna si selektivně nemůže vybrat, kterému plátci penále (jakož i dlužné pojistné) vyměří a kterému nikoli.

ČÁST TŘETÍ

PŘEROZDĚLOVÁNÍ POJISTNÉHO

§ 20

Obecná ustanovení o přerozdělování

(1)   Všeobecná zdravotní pojišťovna České republiky zřizuje a spravuje zvláštní účet veřejného zdravotního pojištění (dále jen „zvláštní účet”). Zvláštní účet slouží k přerozdělování pojistného a dalších příjmů zvláštního účtu. Všeobecná zdravotní pojišťovna České republiky (dále jen „správce zvláštního účtu”) vede zvláštní účet odděleně od ostatních účtů a fondů, které spravuje.

(2)   Předmětem přerozdělování je pojistné vybrané všemi zdravotními pojišťovnami a příjmy zvláštního účtu, kterými jsou

a)  celkové platby státu za pojištěnce, za něž je stát plátcem pojistného,

b)  jiná plnění, která jsou na základě tohoto zákona nebo zvláštních právních předpisů příjmem zvláštního účtu,

c)  úroky připsané na zvláštní účet a

d)  zálohy na pojistné osob samostatně výdělečně činných, které jsou poplatníky v paušálním režimu, s výjimkou části záloh převyšující pojistné těchto osob, pokud je jejich daň rovna paušální dani pojistné osob samostatně výdělečně činných, jejichž daň je rovna paušální dani, jejich příslušenství spravované orgány Finanční správy České republiky a přeplatek na společném osobním daňovém účtu, který se stal podle zákona o daních z příjmů příjmem zvláštního účtu.

(3)   Z prostředků na zvláštním účtu se hradí náklady na jeho vedení a na účetní operace. O úhrn těchto nákladů se snižuje celková částka určená k přerozdělování (dále jen „částka určená k přerozdělování”).

(4)   Přerozdělování se provádí podle indexů a podle nákladných hrazených služeb.

(5)   Přerozdělováním podle indexů se rozumí měsíční přerozdělování pojistného jednotlivým zdravotním pojišťovnám podle nákladových indexů věkových skupin a farmaceuticko-nákladových skupin a podle korekcí pro souběh skupin podle § 21. Věkovou skupinou se rozumí každá z nákladových věkových skupin pojištěnců uvedených v příloze č. 1 k tomuto zákonu. Farmaceuticko-nákladovou skupinou se rozumí nákladová skupina, do níž jsou podle spotřeby léčivých přípravků zařazeni pojištěnci s onemocněním v chronickém stadiu. Nákladový index věkové skupiny a farmaceuticko-nákladové skupiny vyjadřuje, jak se v přímé souvislosti s příslušností pojištěnce do dané skupiny liší předpokládané roční náklady na hrazené služby takového pojištěnce oproti předpokládaným průměrným ročním nákladům na jednoho pojištěnce v systému veřejného zdravotního pojištění. Nákladový index pojištěnce vyjadřuje, kolikrát se předpokládané roční náklady na hrazené služby daného pojištěnce liší od předpokládaných průměrných ročních nákladů na jednoho pojištěnce v systému veřejného zdravotního pojištění. Do průměrných nákladů na jednoho pojištěnce v systému veřejného zdravotního pojištění nejsou zahrnuty náklady, které jsou předmětem přerozdělování podle odstavce 6. Způsob výpočtu nákladového indexu pojištěnce upravuje příloha č. 2 k tomuto zákonu.

(6)   Přerozdělováním podle nákladných hrazených služeb se rozumí měsíční zálohové přerozdělování pojistného jednotlivým zdravotním pojišťovnám podle § 21a s ročním vyúčtováním podle § 21c, prováděné podle příslušnosti pojištěnců ke zdravotní pojišťovně, za které byly těmito zdravotními pojišťovnami uhrazeny nákladné hrazené služby.

(7)   Zdravotní pojišťovny pro účely přerozdělování oceňují způsobem stanoveným prováděcím právním předpisem vydaným podle § 21f písm. d) náklady na zdravotní služby vykázané poskytovateli zdravotních služeb za předchozí kalendářní rok.

(8)   Při změně zdravotní pojišťovny podle zákona o veřejném zdravotním pojištění je zdravotní pojišťovna, u které byl pojištěnec pojištěn, povinna bezplatně předat nové zdravotní pojišťovně pojištěnce údaje o spotřebě léčivých přípravků pojištěnce potřebné pro zařazení pojištěnce do farmaceuticko-nákladových skupin. Rozsah, způsob a lhůty předávání těchto údajů stanoví Ministerstvo zdravotnictví vyhláškou.

komentář k § 20

     Odstavce 1, 2, 3

Ustanovení § 20 v prvních třech odstavcích v nejobecnější míře shrnuje základní východisko přerozdělování: jaká částka se přerozděluje a jakým způsobem (prostřednictvím zvláštního účtu).

     Odstavce 4, 5, 6

Tato ustanovení obsahují dva relativně samostatné a svými principy odlišné subsystémy přerozdělování, tj. přerozdělování podle indexů a přerozdělování podle nákladných hrazených služeb. Ačkoliv jejich provádění a výpočty jsou vzájemně provázané, principy, na kterých oba subsystémy stojí, jsou rozdílné. V případě přerozdělování podle indexů jde o ex ante (předběžné) přerozdělování prostředků, které na základě matematického odhadu nákladovosti pojištěnců zohledňuje předpokládané náklady na hrazené zdravotní služby poskytnuté pojištěncům každé zdravotní pojišťovny. V případě přerozdělování podle nákladných hrazených služeb se pak jedná až o ex post (dodatečnou) náhradu určité části nákladů skutečně zdravotními pojišťovnami vynaložených na pojištěnce, kteří se v uplynulém období ukázali jako vysoce nákladní.

     Odstavec 7

Do zákonné úpravy přerozdělování je začleněno oceňování zdravotních služeb pro účely přerozdělování pojistného. Oceňování se provádí podle prováděcí vyhlášky, která stanoví postup ocenění nákladů na hrazené zdravotní služby. Tímto postupem se oceňují zdravotní služby pro účel výpočtů souvisejících s přerozdělováním.

     Odstavec 8

Při změně zdravotní pojišťovny je zdravotní pojišťovna, u které byl pojištěnec pojištěn, povinna bezplatně předat nové zdravotní pojišťovně pojištěnce údaje o spotřebě léčivých přípravků pojištěnce potřebné pro zařazení pojištěnce do farmaceuticko-nákladových skupin.

Systém přerozdělování

§ 20a

(1)   Částku určenou k přerozdělování přerozděluje správce zvláštního účtu mezi zdravotní pojišťovny podle proměnlivých parametrů přerozdělování, kterými jsou nastavitelné parametry přerozdělování a vypočítané parametry přerozdělování. Postup pro stanovení proměnlivých parametrů přerozdělování je uveden v příloze č. 2 k tomuto zákonu.

(2)   Nastavitelnými parametry přerozdělování jsou

a)  seznam farmaceuticko-nákladových skupin; seznam farmaceuticko-nákladových skupin obsahuje farmaceuticko-nákladové skupiny zařazené do přerozdělování pro příslušné období přerozdělování a dále pravidla, podle kterých se do těchto skupin zařazují pojištěnci,

b)  seznam kombinací věkové skupiny s farmaceuticko-nákladovou skupinou a dvou farmaceuticko-nákladových skupin navzájem (dále jen „kombinace skupin”), který stanoví, pro které kombinace skupin budou počítány korekce pro souběh skupin,

c)  koeficient pro výpočet zajišťovací konstanty, jímž se stanoví objem prostředků, které budou přerozdělovány v přerozdělování podle nákladných hrazených služeb, a

d)  hranice spotřeby léčiv pro zařazení pojištěnce do farmaceuticko-nákladové skupiny, která označuje minimální spotřebu obvyklých denních terapeutických dávek léčivých přípravků, a pokud nemá léčivý přípravek přiřazen údaj o počtu obvyklých denních terapeutických dávek v seznamu vydávaném podle § 39n odst. 1 zákona o veřejném zdravotním pojištění, použije se údaj o počtu definovaných denních dávek podle tohoto seznamu (dále jen „obvyklá denní terapeutická dávka”), nutnou pro zařazení pojištěnce do farmaceuticko-nákladové skupiny podle seznamu farmaceuticko-nákladových skupin.

(3)   Vypočítanými parametry přerozdělování jsou

a)  nákladové indexy věkových skupin a farmaceuticko-nákladových skupin,

b)  korekce pro souběh skupin, pokud byly stanoveny kombinace skupin, pro které mají být korekce počítány; korekcí pro souběh skupin se rozumí nákladový index, který se při počítání nákladového indexu pojištěnce započítává u pojištěnce s předem definovanou kombinací skupin, a

c)  zajišťovací konstanta, která slouží ke stanovení hranice nákladovosti pojištěnce, při jejímž překročení jsou zdravotním pojišťovnám za příslušného pojištěnce hrazeny prostředky v přerozdělování podle nákladných hrazených služeb, a pro stanovení výše prostředků z přerozdělování podle nákladných hrazených služeb, která zdravotním pojišťovnám za tyto pojištěnce náleží.

(4)   Obdobím přerozdělování je kalendářní rok.

komentář k § 20a

Vzhledem k vyšší matematické složitosti přerozdělování, která je nutná pro zpřesnění výsledků přerozdělování, je součástí právní úpravy za účelem zvýšení jeho schopnosti předpovídat náklady individuálních pojištěnců příloha č. 2, která doplňuje přílohu č. 1. V této příloze jsou nadefinovány technické parametry systému přerozdělování, především postupy provádění výpočtů (či jiné způsoby odvození) jednotlivých parametrů, proměnných a souborů dat, se kterými přerozdělování operuje.

Proměnlivé parametry přerozdělování jsou klíčové vstupy a výstupy matematického modelu přerozdělování. Jak naznačuje jejich název, proměnlivé parametry se pro jednotlivá období přerozdělování, tedy pro jednotlivé kalendářní roky, mohou (ale nemusí) měnit. Mezi proměnlivé parametry patří například nákladové indexy skupin, kombinace skupin, pro které se stanoví korekce, seznam farmaceuticko-nákladových skupin, jehož součástí je převodní tabulka farmaceuticko-nákladových skupin, či zajišťovací konstanta. Pro každé období přerozdělování (každý kalendářní rok) je účinná jedna sada předem známých proměnlivých parametrů, která se uplatní po celé příslušné období.

Nastavitelné parametry přerozdělování jsou takové proměnlivé parametry, které za účelem vhodné aktualizace modelu stanoví Ministerstvo zdravotnictví, a to ještě předtím, než získá od zdravotních pojišťoven aktuální data, na nichž bude později proveden výpočet nákladových indexů na následující kalendářní rok. Nastavitelné parametry tak jsou, spolu s později obdrženými daty zdravotních pojišťoven za předchozí období přerozdělování, jedním ze vstupů pro výpočet vypočítaných parametrů přerozdělování.

Vypočítané parametry přerozdělování jsou ze vstupních údajů pouze odvozeny (vypočítány), a to matematickým postupem, který je předem definovaný a lze jej při znalosti všech vstupních údajů snadno opakovat či kontrolovat. Ministerstvo zdravotnictví tedy při výpočtu pouze provádí závazný postup, který zákon stanoví pro způsob výpočtu „vypočítaných parametrů“. Tím je zajištěna vysoká transparentnost a též snadná kontrola výpočtu nákladových indexů ze strany zdravotních pojišťoven a zainteresované veřejnosti.

§ 20b

Nastavitelné parametry přerozdělování stanovené prováděcím právním předpisem podle § 21f písm. a) se použijí pro výpočet vypočítaných parametrů přerozdělování.

§ 20c

Zdravotní pojišťovny zašlou Ministerstvu zdravotnictví do 31. července v anonymizované podobě údaje za předcházející kalendářní rok stanovené prováděcím právním předpisem vydaným podle § 21f písm. a). Ministerstvo zdravotnictví do 15. září vypočte a zašle Dozorčímu orgánu nad přerozdělováním prostředků veřejného zdravotního pojištění (dále jen „Dozorčí orgán”) a zdravotním pojišťovnám vypočítané parametry přerozdělování, které se použijí pro následující období přerozdělování. Ve stejné lhůtě Ministerstvo zdravotnictví zašle Dozorčímu orgánu a zdravotním pojišťovnám údaje, na jejichž základě byly vypočítané parametry vypočteny, a to bez uvedení údajů o příslušnosti pojištěnců ke zdravotní pojišťovně.

komentář k § 20b a 20c

Výpočty spojené s aktualizací modelu přerozdělování provádí Ministerstvo zdravotnictví, tato ustanovení upravují jeho postup při aktualizaci proměnlivých parametrů pro následující kalendářní rok. Klíčovým prvkem v tomto postupu je předávání dat zdravotních pojišťoven Ministerstvu zdravotnictví za účelem výpočtu nákladových indexů skupin, hodnot korekcí pro souběh skupin a zajišťovací konstanty. Stejně podstatné pak jsou i termíny pro provedení tohoto výpočtu. Ustanovení § 21f v návaznosti na § 20b obsahuje zmocnění k vydání prováděcího předpisu obsahujícího všechny nastavitelné parametry přerozdělování a jejich hodnoty nutné pro výpočet a provádění přerozdělování pro následující kalendářní rok. Stejný prováděcí předpis stanoví i požadavky na obsah, strukturu a formát dat, které zdravotní pojišťovny předávají Ministerstvu zdravotnictví pro výpočet vypočítaných parametrů přerozdělování.

Aby byla zajištěna vysoká míra transparentnosti přerozdělování, musí Ministerstvo zdravotnictví zvolit nastavitelné parametry modelu přerozdělování dříve, než obdrží od zdravotních pojišťoven data pro aktualizaci modelu přerozdělování na následující kalendářní rok. To je zajištěno ustanovením § 21f písm. a), kdy Ministerstvo zdravotnictví vydá vyhláškou nastavitelné parametry přerozdělování, které se použijí pro následující období přerozdělování, spolu s požadavky na obsah, strukturu a formát dat, vždy do konce dubna kalendářního roku.

§ 21

Měsíční přerozdělování podle indexů

(1)   Příslušná zdravotní pojišťovna sdělí do osmého dne kalendářního měsíce správci zvláštního účtu

a)  počty svých pojištěnců v jednotlivých věkových skupinách a farmaceuticko-nákladových skupinách pojištěných u těchto pojišťoven k prvnímu dni tohoto kalendářního měsíce, a to včetně počtu pojištěnců s kombinací těchto skupin v případech, kdy se na tyto kombinace vztahují platné korekce pro souběh skupin,

b)  počty svých pojištěnců pojištěných k prvnímu dni tohoto kalendářního měsíce u těchto pojišťoven v členění podle zákona o veřejném zdravotním pojištění, za které je od prvního dne tohoto kalendářního měsíce plátcem pojistného stát,

c)  výši pojistného vybraného za předchozí kalendářní měsíc,

d)  počty pojištěnců podle písmen a) a b), platné k prvnímu dni kalendářního měsíce předcházejícího o 3 měsíce příslušné přerozdělování a

e)  v případě, že došlo oproti předchozímu kalendářnímu roku ke změně nastavitelných parametrů přerozdělování podle § 20a odst. 2 písm. a), b) nebo d), v kalendářním měsíci lednu počty pojištěnců podle písmene a), platné k prvnímu dni kalendářních měsíců října, listopadu a prosince předchozího kalendářního roku tak, jak byly známy příslušné zdravotní pojišťovně v těchto měsících, v jednotlivých věkových skupinách, farmaceuticko-nákladových skupinách a kombinacích těchto skupin v případech, kdy se na tyto kombinace vztahují platné korekce pro souběh skupin, účinných ke dni tohoto sdělení.

(2)   Údaje podle odstavce 1 sděluje zdravotní pojišťovna v elektronické podobě datovou zprávou vytvořenou v elektronické aplikaci, kterou k zajištění jednotné formy sdělovaných údajů zdravotními pojišťovnami správci zvláštního účtu vytváří a aktualizuje Ministerstvo zdravotnictví a kterou zdravotním pojišťovnám za tímto účelem bezplatně poskytuje.

(3)   Správce zvláštního účtu vypočítá rozdíly mezi počty pojištěnců sdělenými podle odstavce 1 písm. d) a počty pojištěnců známými příslušné pojišťovně v kalendářním měsíci o 3 měsíce předcházejícím příslušné přerozdělování a sdělenými správci zvláštního účtu podle odstavce 1 písm. b) a

a)  podle odstavce 1 písm. e), pokud byly takto sděleny, a

b)  podle odstavce 1 písm. a) v ostatních případech.

O rozdíly podle věty první upraví správce zvláštního účtu počty pojištěnců sdělené příslušnou pojišťovnou v kalendářním měsíci podle odstavce 1 písm. a) a b).

(4)   Počty pojištěnců, za které je plátcem pojistného stát, sdělené příslušnými zdravotními pojišťovnami správci zvláštního účtu podle odstavce 1 písm. b) a upravené podle odstavce 3, jsou podkladem pro platbu pojistného státem. Správce zvláštního účtu oznámí celkový počet pojištěnců podle věty první Ministerstvu financí do dvanáctého dne kalendářního měsíce.

(5)   Správce zvláštního účtu oznámí do patnáctého dne kalendářního měsíce každé zdravotní pojišťovně celkovou částku, která na ni připadá z přerozdělování podle indexů. Celkovou částku pro příslušnou zdravotní pojišťovnu tvoří podíl na standardizovaného pojištěnce, vynásobený počtem standardizovaných pojištěnců příslušné zdravotní pojišťovny.

(6)   Počet standardizovaných pojištěnců příslušné zdravotní pojišťovny se stanoví jako součet nákladových indexů všech jejích pojištěnců.

(7)   Podíl na standardizovaného pojištěnce se stanoví tak, že se částka určená k přerozdělování v kalendářním měsíci, snížená o celkovou částku měsíčních záloh pro takový kalendářní měsíc z přerozdělování podle nákladných hrazených služeb podle § 21a odst. 4, vydělí celkovým počtem standardizovaných pojištěnců všech zdravotních pojišťoven.

komentář k § 21

Zdravotní pojišťovny sdělují správci zvláštního účtu údaje o počtech pojištěnců v jednotlivých skupinách. Protože přerozdělování zahrnuje prediktor chronických onemocnění a možnost korekcí pro souběh skupin, v ustanovení o předávání počtů pojištěnců je zahrnuto předávání informací též o počtech pojištěnců v těchto skupinách, resp. počtech pojištěnců s kombinací skupin u těch kombinací, které pro daný roky byly stanoveny jako nastavitelný parametr přerozdělování. Údaje se předávají ve formátu vytvořeném elektronickou aplikací, kterou pro tyto účely zdravotním pojišťovnám bezplatně poskytuje Ministerstvo zdravotnictví. Tato elektronická aplikace slouží ke sjednocení formy, ve které potřebné údaje zdravotní pojišťovny správci účtu sdělují.

Odstavec 3 upravuje postup správce účtu u tříměsíčních oprav počtů pojištěnců. Přesunem této tematiky z vyhlášky do zákona je zajištěna větší přehlednost zákonné úpravy, čímž je zřejmé, proč se sdělují i údaje za přerozdělování o tři měsíce nazpět. Se souhlasem správce účtu i zdravotních pojišťoven je upraveno období pro sdělování výše vybraného pojistného, a to za kalendářní měsíc.

Částka, která připadne na příslušnou zdravotní pojišťovnu z měsíčního přerozdělování podle indexů, se počítá vynásobením součtu nákladových indexů všech pojištěnců dané pojišťovny podílem na standardizovaného pojištěnce, přičemž standardizovaným pojištěncem je fiktivní pojištěnec s nákladovým indexem rovným 1 (tedy s náklady odpovídajícími průměrným nákladům na jednoho pojištěnce v celém systému veřejného zdravotního pojištění).

§ 21a

Přerozdělování podle nákladných
hrazených služeb

(1)   Nákladnými hrazenými službami se rozumí hrazené služby poskytnuté pojištěncům, u nichž výše úhrady příslušnou zdravotní pojišťovnou za jednoho pojištěnce překročila v jednom období přerozdělování částku odpovídající součtu příjmu zdravotní pojišťovny na tohoto pojištěnce z přerozdělování podle indexů a zajišťovací konstanty (dále jen „nákladný pojištěnec”). Postup výpočtu příjmu zdravotní pojišťovny na pojištěnce z přerozdělování podle indexů a zajišťovací konstanty stanoví příloha č. 2 k tomuto zákonu.

(2)   Příslušná zdravotní pojišťovna má nárok na úhradu kompenzace za nákladné hrazené služby, která tvoří

a)  80 % částky, o kterou náklady na nákladné hrazené služby překročí částku podle odstavce 1, nejvýše však částku ve výši čtyřnásobku zajišťovací konstanty, a dále

b)  95 % částky, o kterou náklady na nákladné hrazené služby překročí součet šestinásobku zajišťovací konstanty a příjmu zdravotní pojišťovny na příslušného pojištěnce z přerozdělování podle indexů.

(3)   Kompenzace za nákladné hrazené služby se poskytuje formou měsíčních zálohových plateb a ročního vyúčtování po skončení příslušného kalendářního roku.

(4)   Celkový objem finančních prostředků na měsíční zálohové platby zdravotním pojišťovnám je pro každý kalendářní měsíc stanoven procentním podílem z částky určené k přerozdělování v tomto kalendářním měsíci. Tento podíl odpovídá podílu celkové částky kompenzací za nákladné hrazené služby přiznaných v posledním účetně uzavřeném kalendářním roce všem zdravotním pojišťovnám a celkové částky určené k přerozdělování v posledním účetně uzavřeném kalendářním roce.

(5)   Příslušné zdravotní pojišťovně náleží měsíční zálohová platba ve výši procentního podílu z celkového objemu finančních prostředků na měsíční zálohové platby podle odstavce 4. Tento podíl odpovídá podílu celkové částky kompenzací za nákladné hrazené služby přiznaných příslušné pojišťovně v posledním účetně uzavřeném kalendářním roce a celkové částky kompenzací za nákladné hrazené služby přiznaných v posledním účetně uzavřeném kalendářním roce všem pojišťovnám.

(6)   Správce zvláštního účtu oznámí do patnáctého dne kalendářního měsíce všem zdravotním pojišťovnám výši měsíční zálohy, která na ně připadá z přerozdělování podle nákladných hrazených služeb.

komentář k § 21a

Toto ustanovení upravuje způsob určení nákladných pojištěnců, kdy je upraven výpočet částky, jejímž překročením se pojištěnec stane nákladným pojištěncem. U velmi drahých pojištěnců je pojišťovně (nad určitou zvýšenou hladinu nákladů) kompenzováno až 95 procent vynaložených prostředků. Hranice pro zařazení pojištěnce do přerozdělování podle nákladných hrazených služeb je stanovena individuálně pro každého pojištěnce, a to s ohledem na částku, kterou pojišťovna na daného pojištěnce obdržela z přerozdělování podle indexů.

§ 21b

Měsíční platby

(1)   Přesahuje-li pojistné vybrané příslušnou zdravotní pojišťovnou za předchozí kalendářní měsíc součet částek, které na ni připadají z přerozdělování podle indexů a z přerozdělování podle nákladných hrazených služeb a které jí oznámil správce zvláštního účtu podle § 21 odst. 5 a § 21a odst. 6, uhradí tato zdravotní pojišťovna přebývající finanční prostředky na zvláštní účet do dvacátého pátého dne kalendářního měsíce, v němž jí byly částky oznámeny. Zdravotní pojišťovně, která povinnost podle věty první nesplní, vyměří Ministerstvo zdravotnictví penále ve výši 0,1 % z dlužné částky za každý kalendářní den následující po dni splatnosti do dne platby včetně. Penále je příjmem zvláštního účtu. Penále nesmí zdravotní pojišťovna hradit z prostředků základního fondu zdravotního pojištění nebo z prostředků rezervního fondu.

(2)   Nedosahuje-li pojistné vybrané příslušnou zdravotní pojišťovnou za předchozí kalendářní měsíc součet částek, které na ni připadají z přerozdělování podle indexů a z přerozdělování podle nákladných hrazených služeb a které jí oznámil správce zvláštního účtu podle § 21 odst. 5 a § 21a odst. 6, poukáže správce zvláštního účtu této zdravotní pojišťovně chybějící finanční prostředky do 15 pracovních dnů ode dne, kdy zdravotní pojišťovně tyto částky oznámil. Nesplní-li správce zvláštního účtu povinnost podle věty první, vyměří Ministerstvo zdravotnictví správci zvláštního účtu penále ve výši 0,1 % z dlužné částky za každý den následující po dni splatnosti do dne platby včetně. Penále je příjmem zdravotní pojišťovny, vůči které správce zvláštního účtu nesplnil povinnost podle věty první. Penále nesmí správce zvláštního účtu hradit z prostředků zvláštního účtu, základního fondu zdravotního pojištění nebo z prostředků rezervního fondu. Podle věty druhé se nepostupuje, pokud důvodem nesplnění povinnosti správcem zvláštního účtu je nesplnění povinnosti některé zdravotní pojišťovny podle odstavce 1.

komentář k § 21b

Měsíční platby v rámci měsíčního přerozdělení probíhají jedinou platbou za oba subsystémy přerozdělování (tedy za měsíční zálohy na nákladné hrazené služby i za přerozdělování podle indexů). V závislosti na objemu pojistného vybraného příslušnou zdravotní pojišťovnou platba směřuje buď z účtu zdravotní pojišťovny na zvláštní účet ke správci účtu (pokud zdravotní pojišťovna vybere více, než na kolik má nárok z obou subsystémů přerozdělování) nebo od správce účtu ze zvláštního účtu na účet zdravotní pojišťovny (pokud zdravotní pojišťovna vybere na pojistném méně než na kolik má nárok z obou subsystémů přerozdělování).

Nárokem zdravotní pojišťovny z přerozdělování je pro každý měsíc součet částky z přerozdělování podle indexů (vypočítané podle § 21 jako součin počtu standardizovaných pojištěnců a podílu na standardizovaného pojištěnce, přičemž počet standardizovaných pojištěnců je roven součtu nákladových indexů všech pojištěnců dané pojišťovny) a částky záloh na nákladné hrazené služby (vypočítané podle § 21a jako procentuální podíl celkové částky určené v příslušném měsíci k přerozdělení).

§ 21c

Vyúčtování nákladných hrazených služeb
a společná kontrolní skupina

(1)   Zdravotní pojišťovna vyúčtuje správci zvláštního účtu v termínu stanoveném pro předkládání výročních zpráv po účetním uzavření kalendářního roku všechny své nákladné pojištěnce za takový rok, celkovou úhradu za jednotlivé pojištěnce, do níž se započítávají i náhrady za zdravotní služby čerpané v zahraničí, a výši kompenzací za nákladné hrazené služby podle § 21a odst. 2. Zdravotní pojišťovna sestaví vyúčtování svých nákladných pojištěnců v elektronické aplikaci podle § 21 odst. 2. Správce zvláštního účtu je oprávněn údaje uvedené ve větě první požadovat i v jiném termínu, rozhodne-li tak Dozorčí orgán; v takovém případě jsou zdravotní pojišťovny povinny předložit údaje ve lhůtě do 30 kalendářních dnů ode dne jejich vyžádání.

(2)   Na kontrole oprávněnosti a správnosti vyúčtování nákladných hrazených služeb se podílejí všechny zdravotní pojišťovny. Správce zvláštního účtu provádí kontrolu prostřednictvím společné kontrolní skupiny složené z revizních lékařů všech zdravotních pojišťoven. Pro účely tohoto zákona jsou revizní lékaři delegovaní jednotlivými zdravotními pojišťovnami do kontrolní skupiny oprávněni kontrolovat vyúčtování nákladných hrazených služeb předložené kteroukoli zdravotní pojišťovnou. Správce zvláštního účtu prostřednictvím společné kontrolní skupiny provádí též kontrolu správnosti zařazení pojištěnců do farmaceuticko-nákladových skupin.

(3)   Příslušná zdravotní pojišťovna je povinna sdělit správci zvláštního účtu bez zbytečných průtahů případy, kdy na základě kontroly snížila poskytovateli úhradu nákladných hrazených služeb a výši tohoto snížení. Správce zvláštního účtu toto snížení provede v rámci ročního vyúčtování kompenzací za nákladné hrazené služby.

(4)   Správce zvláštního účtu vypočte do 90 dnů ode dne převzetí vyúčtování celkové částky, na které mají jednotlivé zdravotní pojišťovny nárok podle § 21a odst. 2, a porovná je s celkovou výší jim poskytnutých zálohových plateb. Zjistí-li správce zvláštního účtu rozdíl mezi nároky a výší zálohových plateb větší než 0,01 % celkové výše zálohových plateb, vypořádá tento rozdíl v následujícím měsíci, a to tak, že zdravotní pojišťovně spolu s částkou podle § 21a odst. 6 oznámí též opravnou částku ve výši tohoto rozdílu. O tuto opravnou částku se v příslušném měsíci upraví výsledný nárok nebo závazek zdravotní pojišťovny podle § 21b a o výši tohoto nároku nebo závazku se upraví částka určená k přerozdělování v příslušném měsíci.

komentář k § 21c

Vyúčtování nákladných hrazených služeb sestavují zdravotní pojišťovny ve stejné elektronické aplikaci, v níž sestavují i měsíční hlášení podle § 21.

Správce zvláštního účtu vystupuje při kontrolách jako kontrolní orgán, pověření revizní lékaři ze společné kontrolní skupiny revizních lékařů zdravotních pojišťoven jako kontrolující osoby.

Správce zvláštního účtu má pravomoc kontrolovat prostřednictvím společné kontrolní skupiny revizních lékařů zdravotních pojišťoven správnost zařazení pojištěnců do farmaceuticko-nákladových skupin.

Zařazení pojištěnce do některé či několika farmaceuticko-nákladových skupin s vysokými nákladovými indexy se v přerozdělování zásadní měrou podílí na výši předpokládaných nákladů na pojištěnce. S tím se pojí též nárůst prostředků plynoucích z přerozdělování za tohoto pojištěnce zdravotní pojišťovně, k níž je pojištěnec příslušný. Z tohoto důvodu musí být správnost zařazení pojištěnců náležitě kontrolována. Protože tato kontrola přichází do kontaktu s údaji o jednotlivých pojištěncích, jeví se společná kontrolní skupina revizních lékařů zdravotních pojišťoven jako nejvhodnější orgán k jejímu provádění.

§ 21d

Dozor nad přerozdělováním

(1)   Na dodržování pravidel přerozdělování a hospodaření se zvláštním účtem dohlíží Dozorčí orgán. Členy Dozorčího orgánu jsou

a)  1 zástupce jmenovaný Ministerstvem financí,

b)  1 zástupce jmenovaný Ministerstvem zdravotnictví,

c)  1 zástupce jmenovaný Ministerstvem práce a sociál­ních věcí,

d)  1 zástupce pověřený Všeobecnou zdravotní pojišťovnou České republiky a

e)  1 zástupce z každé další zdravotní pojišťovny pověřený zdravotní pojišťovnou, kterou v Dozorčím orgánu zastupuje.

(2)   Členové Dozorčího orgánu uvedení v odstavci 1 písm. a) až d) mají každý 1 hlas. Členové Dozorčího orgánu uvedení v odstavci 1 písm. e) mají dohromady 1 hlas.

(3)   Dozorčí orgán provádí kontrolu správnosti údajů poskytnutých podle § 20 odst. 8 a § 21 odst. 1. Pokud zdravotní pojišťovna při kontrole neposkytne potřebnou součinnost, podá Dozorčí orgán Ministerstvu zdravotnictví podnět ke kontrole podle zákonů upravujících činnost zdravotních pojišťoven. Při kontrole podle věty první se nepoužijí ustanovení kontrolního řádu o přestupcích.

(4)   Dozorčí orgán předává Ministerstvu zdravotnictví kontrolní protokoly o kontrolách provedených podle odstavce 3.

(5)   Zjistí-li Ministerstvo zdravotnictví při kontrole chyby v údajích sdělených zdravotní pojišťovnou podle § 21 odst. 1, v jejímž důsledku byla částka připadající na tuto zdravotní pojišťovnu podle § 21 odst. 5 vypočtena vyšší, než měla být, oznámí tuto skutečnost správci zvláštního účtu. Správce zvláštního účtu vypořádá tento rozdíl v následujícím měsíci, a to tak, že zdravotní pojišťovně spolu s částkou podle § 21a odst. 6 oznámí též částku, o niž v příslušném měsíci upraví výsledný nárok zdravotní pojišťovny podle § 21b, a o výši této částky správce zvláštního účtu upraví částku určenou k přerozdělování.

§ 21e

Přestupek

(1)   Zdravotní pojišťovna se dopustí přestupku tím, že

a)  při kontrole podle § 21d odst. 3 neposkytne Dozorčímu orgánu potřebnou součinnost, nebo

b)  nepředá nové zdravotní pojišťovně pojištěnce údaje o spotřebě léčivých přípravků pojištěnce potřebné pro zařazení pojištěnce do farmaceuticko-nákladových skupin.

(2)   Za přestupek podle odstavce 1 lze uložit pokutu do 500 000 Kč.

(3)   Přestupek podle odstavce 1 písm. a) projednává Ministerstvo financí. Přestupek podle odstavce 1 písm. b) projednává Ministerstvo zdravotnictví.

komentář k § 21d a 21e

Model přerozdělování je pro správné fungování v praxi závislý na tom, že data předávaná zdravotními pojišťovnami Ministerstvu zdravotnictví a správci zvláštního účtu odpovídají skutečnosti. Proto byly náležitě upraveny kontrolní mechanismy, které soulad těchto dat se skutečností ověřují. Tuto kontrolu provádí Dozorčí orgán v zákonem stanoveném složení. Jeho kontrolní činnost je podřízena kontrolnímu řádu. Dozorčí orgán kontroluje údaje předané jednotlivými zdravotními pojišťovnami správci zvláštního účtu podle § 21, přičemž protokoly o kontrole předává Ministerstvu zdravotnictví k dalšímu vyhodnocení. Dozorčímu orgánu se pro případ, že zdravotní pojišťovna neposkytne při kontrole patřičnou součinnost, poskytují dva nástroje, jak vzniklou situaci řešit.

Prvním nástrojem je možnost podat podnět Ministerstvu zdravotnictví, které je oprávněné kontrolovat zdravotní pojišťovny podle zvláštních zákonů upravujících jejich činnost. Tento postup je vhodný zejména tehdy, pokud Dozorčí orgán má podezření, že nedostatky na straně zdravotní pojišťovny jsou zásadního charakteru. Ministerstvo zdravotnictví podle zákonů upravujících činnost zdravotních pojišťoven může vyžadovat, aby zdravotní pojišťovna ve stanovené lhůtě zjednala nápravu, případně uvalit na zdravotní pojišťovnu nucenou správu.

Druhým nástrojem k dosažení náležitého průběhu kontroly, jehož použití se předpokládá v méně závažných případech, je možnost uložení pokuty za správní delikt podle § 21e, a to do výše 500 tisíc Kč. Příslušným orgánem k projednání tohoto deliktu je Ministerstvo financí.

§ 21f

Zmocňovací ustanovení

Ministerstvo zdravotnictví společně s Ministerstvem financí vyhláškou stanoví

a)  vždy do 30. dubna kalendářního roku pro následující období přerozdělování

1. nastavitelné parametry přerozdělování a jejich hodnoty a

2. požadavky na obsah, strukturu a formát údajů pro výpočet vypočítaných parametrů přerozdělování,

b)  jednací řád Dozorčího orgánu,

c)  pravidla pro hospodaření se zvláštním účtem a

d)  způsob oceňování nákladů na zdravotní služby pro účely přerozdělování.

komentář k § 21f

Vychází se z praxe prováděcí vyhlášky s některými ustanoveními důležitými pro realizaci přerozdělování. K provádění přerozdělování je pro každý kalendářní rok třeba vyhláška stanovící nastavitelné parametry přerozdělování a dále jednorázově vyhláška obsahující jednací řád dozorčího orgánu a pravidla pro hospodaření se zvláštním účtem. Další samostatnou vyhláškou vydávanou s roční periodicitou se stanoví způsob, kterým se oceňují hrazené zdravotní služby pro účely výpočtů souvisejících s přerozdělováním.

ČÁST ČTVRTÁ

USTANOVENÍ SPOLEČNÁ, PŘECHODNÁ A ZÁVĚREČNÁ

§ 22

Kontrola placení pojistného

(1)   Pověření zaměstnanci příslušné zdravotní pojišťovny jsou oprávněni provádět v souvislosti s výběrem pojistného kontrolu plateb pojistného. K provedení kontroly je pověřený zaměstnanec povinen prokázat se služebním průkazem příslušné zdravotní pojišťovny a zvláštním oprávněním k takové činnosti, vydaným jejím ředitelem.

(2)   Kontrolou zjišťuje pověřený zaměstnanec správné sta­novení vyměřovacího základu, výše pojistného a jeho včasné placení.

(3)   Kontrola se provádí u plátce pojistného nebo v mís­tě, které je vzhledem k účelu kontroly nejvhodnější. Kontrola se provádí v rozsahu nezbytně nutném pro dosažení jejího účelu. Plátce pojistného, u něhož je prováděna kontrola, je povinen ve vztahu k pověřenému zaměstnanci

a)  předložit na vyžádání účetní a jiné doklady, jež jsou pro správné stanovení a placení pojistného rozhodné, anebo o které pověřený zaměstnanec požádá, a podat k nim ústně nebo písemně požadovaná vysvětlení, má-li pověřený zaměstnanec pochybnost o jejich úplnosti, správnosti nebo pravdivosti,

b)  nezatajovat doklady, které má plátce pojistného k dis­pozici nebo o nichž je mu známo, kde se nacházejí,

c)  zajistit vhodné místo a podmínky k provádění kont­roly,

d)  zapůjčit potřebné doklady i mimo prostor provádění ­kontroly.

(4)   Plátci pojistného a třetí osoby jsou povinny poskytnout pověřenému zaměstnanci veškerou pomoc potřebnou k účinnému provedení kontroly.

komentář k § 22

Jedním z práv zdravotní pojišťovny je provádění kontroly plnění zákonných povinností u zaměstnavatelů a samoplátců. V rámci výkonu kontrolní činnosti zdravotní pojišťovny především prověřují, zda zaměstnavatel:

l  správně vypočítal a včas odvedl pojistné na zdravotní pojištění a

l  plnil v kontrolovaném období ostatní stanovené zákonné povinnosti, zejména pak oznamovací povinnost.

Konečným výstupem je zpravidla Zpráva o výsledku kontroly případně včetně Závěrečného protokolu s uvedením opatření v případě, kdy došlo k porušení zákonných povinností. Pokud si plátce naopak svoje povinnosti řádně plní, opatření ukládána nejsou.

Zdravotní pojišťovny provádějí kontroly například na základě předložených dokladů. Teprve tímto postupem totiž mohou skutečně zjistit, zda jsou ze strany zaměstnavatele splněny veškeré zákonné náležitosti, přičemž v rámci této kontroly lze s plátcem (mzdovou účetní) individuálně projednat případně zjištěné nedostatky tak, aby se tyto v budoucnu již neopakovaly. Jinou alternativu pak mohou představovat i (zástupné) kontroly, provedené formou vyúčtování – viz dále.

V příslušných zákonných normách není stanovena periodicita pro provádění kontrol, proto zdravotní pojišťovny organizují svoji kontrolní činnost podle vlastních potřeb. Kontroly se dále zpravidla provádějí v souvislosti s ukončením činnosti (likvidací), vyhlášením konkurzu, žádostí o vrácení přeplatku pojistného nebo i z jiných důvodů (např. v důsledku oznámení pracovníka o podezření, že jeho zaměstnavatel za něj neodvádí pojistné).

Provedenou kontrolou (v jakékoli formě) zdravotní pojišťovny zároveň činí tzv. kvalifikovaný úkon, kterým zabrání promlčení svých pohledávek. Aby však byl tento úkon právně relevantní, musí se plátce o něm dozvědět, což je splněno například tím, že převezme zaslané vyúčtování, u plátce proběhne kontrola na základě předložených dokladů apod. Z hlediska právní účinnosti platí i tzv. fikce doručení v situaci, kdy si plátce doručovanou písemnost nevyzvedne v úložní lhůtě. Jestliže zdravotní pojišťovna učiní kvalifikovaný úkon v roce 2024, pak po dobu dalších 10 let nejsou její pohledávky ohroženy promlčením.

V současné době by zdravotní pojišťovny měly akceptovat platnou judikaturu, podle které nemohou vyměřovat pohledávky již promlčené, to znamená, že předmětem řešení (vyměřování a vymáhání) jsou z jejich strany pouze pohledávky nepromlčené.

Zdravotní pojišťovna s určitým předstihem sdělí plátci termín a místo kontroly. Pracovníci pověření k provedení kontroly se prokazují zpravidla služebním průkazem příslušné zdravotní pojišťovny a zvláštním oprávněním vydaným odpovědnou osobou. Kontrola se uskutečňuje buď u plátce nebo v místě, které je k vykonání kontroly nejvhodnější, většinou tedy v prostorách zdravotní pojišťovny. Kontrolovaný subjekt je povinen předložit kontrolnímu orgánu na vyžádání veškeré účetní a jiné doklady, které jsou rozhodné pro správné stanovení vyměřovacího základu a placení pojistného. Rovněž je příslušný pracovník zaměstnavatele (popř. zaměstnavatel sám nebo jiný odpovědný pracovník zajišťující plátci vedení mzdové a personální agendy) povinen podat kontrolujícímu ústní nebo písemná vysvětlení, má-li pověřený kontrolní pracovník pochybnosti o úplnosti, správnosti nebo pravdivosti předložených podkladových materiálů. Plátce dále nesmí zatajovat doklady, které má k dispozici, nebo o nichž je mu známo, kde se nacházejí. V případě kontroly u zaměstnavatele je prověřovaný plátce povinen zajistit vhodné místo a podmínky k provedení kontroly.

Důležité

     Za účelem zjištění správnosti stanovení vyměřovacího základu a odvodu pojistného vyžadují kontrolní pracovníci hlavně:

l   mzdové podklady, zejména pak souhrnné rekapitulace výplatních listin za kontrolované období, mzdové listy jednotlivých zaměstnanců, pracovní smlouvy, dohody o pracovní činnosti, dohody o provedení práce

l   hlášení změn příslušné zdravotní pojišťovně v zákonem stanovené osmidenní lhůtě (formulář Hromadné oznámení zaměstnavatele),

l   zasílání Přehledů o platbách pojistného.

V případě sporu nebo pochybností jsou rovněž vyžadovány výpisy z běžného účtu, vztahující se k platbám pojistného na zdravotní pojištění.

Na základě dlouholetého výkonu kontrolní činnosti mohu konstatovat, že mezi nejčastěji zjišťované nedostatky patří u zaměstnavatelů především:

l  scházející doklad o právní formě podnikání:

0cm;margin-left:14.15pt;margin-right:

–   živnostenský list,

–   výpis z obchodního rejstříku,

–   zřizovací listina,

–   doklady o právním nástupnictví,

l  chybějící doklady, opravňující zařazení zaměstnanců mezi osoby, za které je plátcem pojistného na zdravotní pojištění stát (například rozhodnutí o přiznání, resp. odejmutí důchodu, potvrzení o studiu u nezaopatřených dětí, přiznání rodičovského příspěvku),

l  nepředložení dokladu o nároku na zařazení zaměstnance mezi osoby, na které se nevztahuje ustanovení o povinnosti odvodu pojistného alespoň z minimálního vyměřovacího základu (ve smyslu ustanovení § 3 odst. 8 zák. č. 592/­1992 Sb.),

l  nezasílání písemných sdělení o změně sídla zaměstnavatele nebo čísla bankovního účtu, ze kterého se odvádí pojistné,

l  v případě příjmů nižších než minimální mzda chybějící čestné prohlášení zaměstnance o skutečnosti, že jako osoba samostatně výdělečně činná platí alespoň minimální zálohy (v roce 2024 se jedná o částku 2 968 Kč),

l  nezahrnování některých příjmů (ze kterých se pojistné na zdravotní pojištění platí) do vyměřovacího základu,

l  neuplatňování nároku na odpočet od dosaženého příjmu u vymezeného okruhu zaměstnavatelů a zaměstnanců – § 3 odst. 7 zák. č. 592/­1992 Sb.,

l  nerespektování minimálního vyměřovacího základu, případně jeho poměrné části

l  placení pojistného v nižší částce, než jak je stanoveno zákonem (pojistné činí 13,5 % z vyměřovacího základu za rozhodné období kalendářního měsíce),

l  nepřihlašování (neodhlašování) zaměstnanců u zdravotní pojišťovny v zákonné osmidenní lhůtě,

l  neodhlašování zaměstnanců pracujících na dohody o pracích konaných mimo pracovní poměr v situaci, kdy u trvající dohody (dohod) příjem v kalendářním měsíci poklesne pod rozhodnou částku apod.

Jsou-li kontrolou zjištěny nedoplatky v platbách pojistného, požaduje zdravotní pojišťovna po plátci jejich úhradu. Jednotlivé nedoplatky a opožděné úhrady dále zakládají nárok na penále, které je zdravotní pojišťovna povinna plošně vymáhat vůči všem plátcům – dlužníkům (§ 8 odst. 5 zák. č. 48/­1997 Sb.).

Pokud zaměstnavatelé dlužné pojistné či penále dobrovolně neuhradí, vydá příslušná zdravotní pojišťovna ve správním řízení na tyto dlužné pohledávky platební výměr. Na základě pravomocného a vykonatelného platebního výměru pak zdravotní pojišťovna vymáhá nedoplatky pojistného a penále buď soudní cestou nebo prostřednictvím exekutorů. Zdravotní pojišťovna může uplatňovat svoje zákonné nároky i vystavením výkazu nedoplatků.

V případě, že plátce na výzvu zdravotní pojišťovny nepředloží kontrolnímu orgánu požadované doklady, může mu pojišťovna uložit ve správním řízení pokutu až do výše 50 000 Kč, a to i opakovaně. Pokutu však lze uložit i tehdy, jestliže plátce nepředloží pouze část dokladů potřebných k provedení kontroly. Současně upozorňujeme na skutečnost, že uloženou pokutou není dotčen nárok zdravotní pojišťovny na dlužné pojistné včetně penále.

Jinou alternativu kontrolní činnosti mohou představovat i (zástupné) kontroly, provedené formou vyúčtování, kdy se z časového a hodnotového hlediska prostým způsobem porovnají měsíční předpisy pojistného s provedenými platbami, a výsledek je doručen zaměstnavateli. Jaký je smysl kontrol takzvaně z vyúčtování?

Kontroly formou zaslaného vyúčtování provádějí zdravotní pojišťovny především z těchto důvodů:

1. aby informovaly zaměstnavatele jako plátce pojistného o stavu jeho případných závazků a pohledávek k určitému datu, pro obě strany je ideálním výstupem vyúčtování s nulovými hodnotami zůstatků pojistného a penále

2. na základě takto evidovaných pohledávek (nejsou-li zaměstnavatelem dobrovolně uhrazeny) může zdravotní pojišťovna zahájit proces jejich vyměření například zasláním Oznámení o zahájení správního řízení a následným vystavením platebního výměru. Alternativu představuje vystavení výkazu nedoplatků. Nejsou-li pravomocné a vykonatelné pohledávky zaměstnavatelem uhrazeny, stávají se předmětem vymáhání, například prostřednictvím exekutorských úřadů.

3. tímto postupem hodlá zdravotní pojišťovna zamezit promlčení svých pohledávek.

Tato forma kontroly však v žádném případě nemůže plnohodnotně nahradit kontrolu na základě předložených dokladů (viz výše), navíc tuto formu nelze objektivně použít například v situacích, kdy zaměstnavatel nepodává Přehledy o platbě pojistného za zaměstnance.

     Zvláštní postup

Ustanovení § 44a odst. 3 zák. č. 48/­1997 Sb. dává zdravotním pojišťovnám možnost benevolentního či vstřícného přístupu v situaci, kdy povinný subjekt poruší zákonnou povinnost. Zdravotní pojišťovna, aniž zahájí řízení, věc usnesením odloží též tehdy, jestliže již samotné zjištění skutku a upozornění osoby podezřelé ze spáchání přestupku postačí k její nápravě, nebo je-li ze zjištěných skutečností zjevné, že škodlivý následek způsobený činem byl osobou podezřelou ze spáchání přestupku v mezidobí již napraven a samo odstranění tohoto následku vedlo k nápravě této osoby.

§ 22a

Tam, kde se v tomto zákoně uvádí zaměstnavatel, rozumí se tím u státních zaměstnanců podle zákona o státní službě služební úřad⁵⁴⁾.

komentář k § 22a

V návaznosti na ustanovení § 4 zákona č. 234/­2014 Sb., o státní službě, platí, že pokud se v zákoně o pojistném na veřejné zdravotní pojištění uvádí zaměstnavatel, rozumí se tím od 1. 1. 2015 u státních zaměstnanců služební úřad.

§ 23

Povinnost zachovávat mlčenlivost

(1)   Zaměstnanci příslušné zdravotní pojišťovny jsou povinni zachovávat mlčenlivost o skutečnostech, o kterých se při kontrole plateb pojistného nebo v souvislosti s ní dozvěděli. Porušením povinnosti mlčenlivosti není vzájemné poskytování informací mezi správci daní, zdravotního a sociálního pojištění, které jsou nezbytné pro účelnou kontrolu plátců a použití informací ve vztahu k třetím osobám při uplatňování a vymáhání dlužného pojistného.

(2)   Údaje týkající se jednotlivých fyzických nebo právnic­kých osob, které se osoby uvedené v odstavci 1 při své činnosti dozvědí, mohou sdělit jiným subjektům, jen stanoví-li tak tento zákon nebo zvláštní právní předpis.^25c)

(3)   Povinnost zachovávat mlčenlivost se nevztahuje na údaje týkající se dluhu na pojistném, včetně výše dlužného penále, o nichž bylo rozhodnuto pravomocnými platebními výměry, nebo jedná-li se o pohledávku na pojistném a penále, kterou zdravotní pojišťovna uplatňuje ve veřejné dražbě nebo která byla zjištěna v insolvenčním řízení podle zvláštního právního předpisu^39a).

(4)   Povinnost zachovávat mlčenlivost trvá i po skončení pracovního poměru nebo pracovní činnosti.

(5)   Zaměstnanci příslušné zdravotní pojišťovny musí být poučeni o své povinnosti zachovávat mlčenlivost a o práv­ních důsledcích porušení této povinnosti.

(6)   Zdravotní pojišťovny jsou povinny na žádost bezplatně poskytnout

a)  informace získané při výběru pojistného jiné zdravotní pojišťovně, pokud se týkají jejích pojištěnců a doby, kdy byli u ní pojištěni,

b)  informace získané při výběru pojistného odvolacímu orgánu nebo soudu, projednávají-li tyto orgány opravný prostředek ve věci tohoto pojistného, dědictví po plátci tohoto pojist­ného, nebo vedou-li trestní řízení v souvislosti s placením pojistného, nebo projednávají-li návrh na výkon rozhodnutí ohledně pohledávky na pojistném nebo vedou-li tyto orgány insolvenční řízení, v němž se řeší úpadek nebo hrozící úpadek plátce pojistného, nebo vedou-li tyto orgány restrukturalizační řízení podle zákona o preventivní restrukturalizaci,

c)  informace získané při výběru pojistného Národnímu bez­pečnostnímu úřadu, zpravodajské službě nebo Ministerstvu vnitra, pro potřeby provádění bezpečnostního řízení podle zvláštního zákona^25d),

d)  správám sociálního zabezpečení seznam plátců pojistného a údaje o výši příjmů a výdajů jednotlivých osob samostatně výdělečně činných, které tyto osoby uvedly v přehledu podle § 24 odst. 2, a výši vyměřovacího základu pro stanovení pojistného jednotlivých zaměstnavatelů,

e)  Ministerstvu zdravotnictví, Ministerstvu financí a Čes­ké­mu statistickému úřadu zobecněné informace a souhrnné údaje, které získaly při své činnosti, bez uvedení jmenných údajů,

f)  orgánům oprávněným podle zvláštního zákona³⁹⁾ ke kon­trole činnosti zdravotních pojišťoven informace potřebné k provádění této kontroly,

g)  Veřejnému ochránci práv informace, které si vyžádá v sou­vislosti s šetřením podle zvláštního zákona,

h)  živnostenským úřadům, u nichž osoby samostatně výdělečně činné podnikající na základě živnostenského oprávnění podaly oznámení o zahájení samostatné výdělečné činnosti, údaje potřebné k plnění povinností podle zvláštního právního předpisu^40c).

(7)   Povinnosti zachovávat mlčenlivost mohou být zaměst­nanci příslušné zdravotní pojišťovny zproštěni pouze písemně s uvedením rozsahu a účelu tím, v jehož zájmu mají tuto povin­nost. Toto ustanovení se pro sdělování údajů podle odstavce 6 nepoužije.

(8)   Za porušení povinnosti zachovávat mlčenlivost se pova­žuje i využití vědomostí získaných při kontrole plateb pojistného nebo v souvislosti s ní pro jednání přinášející prospěch osobě zavázané touto povinností nebo osobám jiným anebo jednání, která by způsobila někomu újmu.

(9)   Bez uvádění konkrétních údajů, zejména jmenných, může zaměstnanec příslušné zdravotní pojišťovny využívat zobec­něné informace při vědecké, publikační a pedagogické činnosti.

(10) Příslušná zdravotní pojišťovna odpovídá za vytváření podmínek pro zachování mlčenlivosti podle odstavce 1. To platí i při využívání a umožnění přístupu k údajům evidovaným pomocí výpočetní techniky.

komentář k § 23

Jakkoli platí ve zdravotním pojištění princip mlčenlivosti, nemůžeme jej chápat v absolutní rovině.

     Odstavce 1 – 4

Pokud si zdravotní pojišťovny nevystačí s daty a údaji, které mají ve vlastním informačním systému, případně které nezískaly při výkonu své činnosti z moci úřední, mohou se obrátit na jiné orgány a instituce, od kterých mohou potřebné informace obdržet.

Zákonnou oporu pro použití tohoto postupu představuje ustanovení § 23 odst. 1 zákona č. 592/­1992 Sb., ve kterém je definována problematika vzájemného poskytování informací mezi rozhodujícími institucemi spravujícími oblast daní a veřejnoprávních pojistných. Porušením povinnosti mlčenlivosti není vzájemné poskytování informací mezi správci daní z příjmů, zdravotního a sociálního pojištění, které jsou nezbytné pro účelnou kontrolu plátců a použití informací ve vztahu k třetím osobám při uplatňování a vymáhání dlužného pojistného. Základním smyslem naplnění tohoto ustanovení je tedy vzájemné předávání a poskytování příslušných údajů a informací mezi dotčenými úřady, jakož je i vcelku běžnou praxí spolupráce zdravotních pojišťoven s úřady práce, s živnostenskými úřady, obecními úřady apod. Nepochybně bude i do budoucna snahou takovou spolupráci zintenzivňovat a prohlubovat, neboť bezvýhradné respektování práva by mělo být v právním státě prioritní výsadou každého subjektu, pohybujícího se ve zdejším podnikatelském prostředí. Zefektivněním evidence závazků plátců pojistného tak budou vytvořeny předpoklady pro jejich následné vymáhání, kdy konečným cílem všech těchto opatření je permanentní udržování bilanční vyrovnanosti příjmů a výdajů v systému veřejného zdravotního pojištění.

Povinnost zachovávat mlčenlivost se ve zdravotním pojištění nevztahuje na údaje týkající se dluhu na pojistném, včetně výše dlužného penále, o nichž bylo rozhodnuto pravomocnými platebními výměry, nebo jedná-li se o pohledávku na pojistném a penále, kterou zdravotní pojišťovna uplatňuje ve veřejné dražbě nebo která byla zjištěna v insolvenčním řízení. To znamená, že takové pohledávky mohou zdravotní pojišťovny zveřejnit.

     Odstavec 6

Tento odstavec obsahuje výčet subjektů, kterým jsou zdravotní pojišťovny povinny na základě jejich žádosti bezplatně poskytnout příslušné informace.

Povinnosti plátců pojistného

§ 24

(1)   Osoba samostatně výdělečně činná a osoba bez zda­nitelných příjmů je povinna při plnění oznamovací povinnosti³¹⁾ sdělit své jméno, příjmení, trvalý pobyt a rodné číslo. Osoba samostatně výdělečně činná je dále povinna sdělit své obchodní jméno, sídlo nebo místo podnikání, identifikační číslo osoby, má-li ho přiděleno, a číslo bankovního účtu, pokud z něj bude provádět platbu pojistného nebo jeho záloh. Tyto údaje je tato osoba povinna doložit. Osoba samostatně výdělečně činná, která podle zvláštního právního předpisu účtuje v hospodářském roce, je povinna vždy do 31. března kalendářního roku oznámit příslušné zdravotní pojišťovně, ke kterému datu bude podávat daňové přiznání, pokud tak učiní později než k tomuto datu.

(2)   Osoba samostatně výdělečně činná, s výjimkou osoby, jejíž daň z příjmů je rovna paušální dani, je povinna nejpozději do jednoho měsíce ode dne uplynutí lhůty pro podání daňového přiznání k dani z příjmů fyzických osob za tento kalendářní rok předložit všem zdravotním pojišťovnám, u kterých byla v tomto období pojištěna, přehled o výši daňového základu, zaplacených zálohách na pojistné, vyměřovacím základu stanoveném podle § 3a a pojistném vypočteném z tohoto vyměřovacího základu. Pokud ­osobě samostatně výdělečně činné zpracovává daňové přiznání daňový poradce, je povinna tuto skutečnost uvést v přehledu. Povinnost podat přehled příslušné zdravotní pojišťovně do 8. dubna následujícího roku má osoba samostatně výdělečně činná i v případě, kdy není povinna podle zvláštního právního předpisu daňové přiznání podávat. Na přehled podaný osobou, která byla aspoň po část kalendářního roku poplatníkem v paušálním režimu a jejíž daň z příjmů za dané zdaňovací období není rovna paušální dani, před uplynutím lhůty pro podání přehledu o výši daňového základu podle věty první se hledí, jako by byl podán v poslední den této lhůty.

(3)   Změní-li se dodatečně údaje oznámené podle odstavců 1 a 2, jsou tyto osoby povinny ohlásit změny do osmi dnů ode dne, kdy se o nich dozvěděly, a dlužné pojistné doplatit do 30 dnů ode dne, kdy se o něm dozvěděly. K tomu účelu vyplní tyto osoby opravný přehled podle odstavce 2.

(4)   Osoba samostatně výdělečně činná podnikající na základě živnostenského oprávnění může oznámení uvedená v odstavci 1, jsou-li podávána při zahájení nebo ukončení výdělečné činnosti, učinit na předepsaném tiskopise^40d) u pří­slušného živnostenského úřadu; povinnost učinit tato oznámení u příslušné zdravotní pojišťovny se v tomto případě považuje za splněnou.

(5)   Osoba samostatně výdělečně činná může oznámení uvedená v odstavci 1 větách první a druhé, jsou-li podávána při zahájení výdělečné činnosti, učinit společně s podáním oznámení o vstupu do paušálního režimu správci centrálního registru pojištěnců prostřednictvím orgánu Finanční správy České republiky, a jsou-li podávána při ukončení výdělečné činnosti, učinit společně s podáním oznámení o ukončení paušálního režimu správci centrálního registru pojištěnců prostřednictvím orgánu Finanční správy České republiky. Povinnost učinit tato oznámení u příslušné zdravotní pojišťovny se v tomto případě považuje za splněnou.

(6)   Za den splnění oznamovací povinnosti se považuje den, ve kterém bylo oznámení předáno příslušné zdravotní pojišťovně, podáno v případech stanovených v odstavci 4 příslušnému živnostenskému úřadu nebo podáno v případech stanovených v odstavci 5 správci centrálního registru pojištěnců, nebo den, v němž byla podána poštovní zásilka obsahující oznámení.

(7)   Podání podle odstavce 2 lze učinit rovněž datovou zprávou s ověřenou identitou podatele způsobem, kterým se lze přihlásit do jeho datové schránky; příslušná zdravotní pojišťovna zveřejní způsobem umožňujícím dálkový přístup, jaká podání lze učinit tímto způsobem.

komentář k § 24

Znění § 24 zákona obsahuje důležité povinnosti osob samostatně výdělečně činných, případně osob bez zdanitelných příjmů.

     Odstavec 1

Důležité

     Nejpozději do 8 dnů po zahájení samostatné výdělečné činnosti je pojištěnec povinen oznámit své zdravotní pojišťovně její zahájení. Za zahájení samostatné výdělečné činnosti se pro účely zdravotního pojištění považuje okamžik, kdy osoba začne provozovat činnost s cílem „mít příjem“ (uzavření nájemní nebo kupní smlouvy, vystavení objednávky, fakturace apod.). Za zahájení samostatné výdělečné činnosti se tedy nepovažuje pouhé získání živnostenského listu nebo jiného oprávnění k provozování podnikatelské činnosti.

Povinnost oznámit zdravotní pojišťovně zahájení samostatné výdělečné činnosti se na OSVČ vztahuje i tehdy, je-li současně zaměstnána a pojistné za ni odvádí zaměstnavatel. U osob podnikajících na základě živnostenského oprávnění lze oznamovací povinnost splnit i prostřednictvím Centrálního registračního místa obecního živnostenského úřadu, a to vyplněním tiskopisu nazvaného Jednotný registrační formulář.

Pro úplnost dodáváme, že pokud již měla OSVČ v předchozím roce příjmy podle § 7 ZDP, třebaže v jiném oboru, případně na jiný živnostenský list aj., nejde v tomto případě o zahajování samostatné výdělečné činnosti, ale o další rok samostatné výdělečné činnosti.

Pokud pojištěnec:

–   nemá svoji účast v systému veřejného zdravotního pojištění krytou některou z variant výdělečné činnosti a

–   není osobou, za kterou platí pojistné stát (například poživatelé některého z důchodů, nezaopatřené děti, ženy na mateřské nebo osoby na rodičovské dovolené, uchazeči o zaměstnání apod. – blíže viz ustanovení § 7 odst. 1 zák. č. 48/­1997 Sb.) a ani

–   není vyňat z českého systému veřejného zdravotního pojištění, například z důvodu výkonu výdělečné činnosti podle koordinačních nařízení EU nebo s využitím institutu dlouhodobého pobytu v cizině,

stává se ve zdravotním pojištění osobou bez zdanitelných příjmů, což musí zdravotní pojišťovně oznámit do osmi dnů.

     Odstavce 2 – 4

Pro podání Přehledu o výši daňového ze samostatné výdělečné činnosti a zaplacených zálohách na pojistné za rok 2023 platí ve zdravotním pojištění následující termíny:

–   do jednoho měsíce ode dne, ve kterém mělo být podáno daňové přiznání za rok 2023 – jedná se o základní termín, platný pro OSVČ, tedy nejpozději dne 2. 5. 2024

–   pokud má OSVČ povinný audit nebo zpracovává-li daňové přiznání daňový poradce, může OSVČ podat Přehled do 1. 8. 2024.

Do 8. 4. 2024 byly povinny předložit Přehled ty OSVČ, které daňové přiznání nepodávají (např. nízké příjmy).

Podle § 136 odst. 2 daňového řádu se lhůta pro podání daňového přiznání podle odstavce 1 prodlužuje na 4 měsíce po uplynutí zdaňovacího období, pokud daňové přiznání nebylo podáno nejpozději do 3 měsíců po uplynutí zdaňovacího období a následně bylo daňové přiznání podáno elektronicky. Protože termín 1. 5. 2024 je státním svátkem, lze daňové přiznání podat ještě 2. 5. a Přehled zdravotní pojišťovně do 3. 6. 2024.

Podá-li OSVČ Přehled dříve než v těchto nejzazších termínech, pak je povinna uhradit případný doplatek pojistného do osmi dnů ode dne skutečného podání Přehledu.

Pokud OSVČ změnila v průběhu roku 2023 zdravotní pojišťovnu (standardně k 1. 7. 2023), podává Přehled za rok 2023 oběma zdravotním pojišťovnám.

Když finanční úřad na základě žádosti odůvodněně povolí prodloužení lhůty pro podání daňového přiznání, promítá se tato okolnost i do termínu pro podání Přehledu zdravotní pojišťovně, které však musí být tato skutečnost oznámena.

Jestliže se dodatečně změní skutečnosti uvedené v podaném Přehledu (např. podání opravného nebo dodatečného daňového přiznání, kontrola finančního úřadu apod.), je OSVČ povinna do 8 dnů ode dne, kdy se o změně dozvěděla, podat opravný Přehled a do 30 dnů doplatit dlužné pojistné. Pokud OSVČ pouze opravuje nesprávně vyplněný Přehled, nejedná se o opravný Přehled, ale o opravu řádného Přehledu.

Podaný opravný Přehled, resp. údaje v něm dodatečně oznamované, pořídí zdravotní pojišťovna do svého informačního systému, a z nich pak bude vycházet při zasílání vyúčtování jakožto prvotního úkonu informativní povahy, sloužícího oběma stranám k porovnání pohledávek a plateb.

Pořízením Přehledu (řádného či opravného) do informační databáze zdravotní pojišťovny je administrativně završeno zúčtování příslušného rozhodného období – kalendářního roku, kdy výsledkem je některá z těchto variant:

a)  výše předepsaných pohledávek se shoduje s úhradami záloh včetně případného doplatku pojistného

Jedná se svým způsobem o ideální stav jak z pohledu zdravotní pojišťovny, tak i OSVČ.

b)  OSVČ je dlužníkem

Podnikatel může mít dluh buď na pojistném nebo na penále, anebo na obojím. Pokud nejsou evidované pohledávky na základě výzvy zdravotní pojišťovny uhrazeny dobrovolně, je zdravotní pojišťovna povinna ze zákona tyto uplatňovat, tedy předepsat (platebním výměrem nebo výkazem nedoplatků) a v případě jejich nezaplacení vymáhat.

c)  zdravotní pojišťovna vyčíslí přeplatek

Při řešení přeplatku vzniklého v souvislosti s podáním Přehledu nebo i opravného Přehledu jsou v praxi na základě požadavku OSVČ aplikovány tyto dvě varianty:

a)  vrácení přeplatku ve lhůtě do jednoho měsíce ode dne, kdy zdravotní pojišťovna přeplatek zjistila, a to dle volby OSVČ buď bezhotovostním převodem na účet nebo poštovní poukázkou

b)  použití přeplatku pojistného na úhradu záloh/zálohy na pojistné na další období.

Za žádost o vrácení přeplatku pojistného se vždy považuje podání Přehledu zdravotní pojišťovně. Přeplatek se vrací za podmínky, že OSVČ nemá vůči zdravotní pojišťovně jiného splatného závazku.

Nepodá-li OSVČ Přehled v termínech výše uvedených, bude se zdravotní pojišťovna domáhat svého zákonného nároku, neboli bude po OSVČ předložení Přehledu požadovat. Nejprve zřejmě osloví všechny OSVČ dlužící Přehled s tím, aby tento ve stanovené lhůtě dodaly. Pokud se tento krok nesetká s adekvátní odezvou (to znamená, že Přehled předložen není), může zdravotní pojišťovna – opírajíce se o příslušnou legislativu – začít v předmětné záležitosti spolupracovat s jinými institucemi, jejichž prostřednictvím lze potřebné údaje získat – viz komentář k § 23.

Pokud zdravotní pojišťovna po vyčerpání zákonných možností (pokud je využije) nedospěje u OSVČ ke kýženému výsledku, to znamená, že údaje o daňovém základu nezíská, může stanovit tzv. pravděpodobnou výši pojistného (blíže komentář k § 25a), pokud byla OSVČ v dříve zaslané písemné výzvě k předložení Přehledu na tento následek upozorněna.

OSVČ by si také měla uvědomit, že pokutu až 50 000 Kč může zdravotní pojišťovna uložit nejen při nepodání řádného Přehledu, ale i při nepodání opravného Přehledu.

OSVČ může splnit oznamovací povinnost alternativně i prostřednictvím Centrálního registračního místa obecního živnostenského úřadu, a to vyplněním tiskopisu nazvaného Jednotný registrační formulář.

     Odstavec 5

Oznámení o zahájení a ukončení samostatné výdělečné činnosti může OSVČ učinit i společně s oznámením podaným prostřednictvím orgánu Finanční správy České republiky o vstupu do paušálního režimu nebo při ukončení paušálního režimu.

     Odstavec 6

V tomto ustanovení je deklarován den, kterým je splněna oznamovací povinnost vůči zdravotní pojišťovně, živnostenskému úřadu a správci centrálního registru pojištěnců.

     Odstavec 7

Toto ustanovení obsahuje pro OSVČ možnost splnit povinnost podle odstavce 2 i elektronickou cestou.

§ 25

(1)   Zaměstnavatelé jsou povinni při plnění oznamovací povinnosti³¹⁾ sdělit obchodní název, právní formu právnické osoby, sídlo, identifikační číslo osoby a číslo bankovního účtu, pokud z něj budou provádět platbu pojistného; je-li zaměstnavatelem fyzická osoba, sděluje též jméno, příjmení, rodné číslo a adresu trvalého bydliště.

(2)   Zaměstnavatelé jsou povinni oznámit zdravotní pojiš­ťovně, které odvádějí pojistné, do osmi dnů změnu údajů podle předchozího odstavce a dále ukončení své činnosti, zrušení or­ganizace nebo její vstup do likvidace.

(3)   Zaměstnavatelé jsou povinni nejpozději v den splatnosti pojistného předat každé zdravotní pojišťovně, u které jsou pojištěni jejich zaměstnanci, přehled o platbách pojistného, který obsahuje součet vyměřovacích základů zaměstnanců pojištěných u pří­slušné zdravotní pojišťovny, celkovou výši pojistného vypočtenou jako součet pojistného jednotlivých zaměstnanců pojištěných u příslušné zdravotní pojišťovny a počet zaměstnanců, na které se údaje vztahují.

(4)   Zaměstnavatelé jsou dále povinni vést průkaznou evi­denci o uskutečněných platbách pojistného. Na žádost příslušné zdravotní pojišťovny jsou povinni předložit údaje rozhodné pro výpočet pojistného včetně rodného čísla každého zaměstnance.

(5)   Skutečnosti uvedené v předchozích odstavcích jsou zaměstnavatelé povinni doložit.

komentář k § 25

     Odstavec 1 a 2

Zaměstnavatelem může být právnická nebo i fyzická osoba. Zaměstnavatelé se musejí nejprve přihlásit do registru zdravotní pojišťovny, jejíž pojištěnce zaměstnávají, jako plátci pojistného a následně přihlašují své zaměstnance. Rovněž nesmějí opomenout oznámit zdravotní pojišťovně ve lhůtě osmi dnů změny sdělených údajů včetně ukončení své činnosti, zrušení organizace nebo její vstup do likvidace. Za porušení některé z těchto povinností hrozí sankce až 50 000 Kč.

     Odstavec 3

Do právní úpravy platné ve zdravotním pojištění bylo ustanovení o povinnosti zaměstnavatele zasílat Přehledy včleněno novelou č. 127/­1998 Sb., která nabyla účinnosti dnem 30. 6. 1998. Na základě této novelizace jsou zaměstnavatelé povinni zasílat požadované Přehledy od července 1998, což je z historického hlediska odlišnost například od správy sociálního zabezpečení, kde byly tyto Přehledy vyžadovány již dříve. Je neoddiskutovatelné, že tyto Přehledy představují pro zdravotní pojišťovny zdroj důležitých dat, na jehož základě lze informativně celkem snadno mj. analyzovat platební morálku zaměstnavatele.

Formulář „Přehled o platbě pojistného zaměstnavatele“ (dále jen Přehled) podává zaměstnavatel zdravotní pojišťovně za příslušný kalendářní měsíc nejpozději do 20. dne následujícího kalendářního měsíce. Pokud tento 20. den připadne na sobotu, neděli nebo svátek, lze tento Přehled předat zdravotní pojišťovně ještě nebližší příští pracovní den.

Přehled podávaný zaměstnavatelem obsahuje součet vyměřovacích základů zaměstnanců pojištěných u příslušné zdravotní pojišťovny, úhrnnou výši pojistného, vypočtenou jako součet pojistného jednotlivých zaměstnanců (13,5 % z vyměřovacího základu, zaokrouhleno na celou korunu směrem nahoru) a počet zaměstnanců, ke kterým se údaje vztahují. Do celkového počtu zaměstnanců se zahrnují například i ti zaměstnanci, kterým nebyl v příslušném měsíci, za které se pojistné platí, zúčtován žádný příjem (například nemoc, žena na mateřské nebo osoba na rodičovské dovolené stále vedená jako zaměstnanec apod.). Pokud má zaměstnanec u téhož zaměstnavatele více příjmů zakládajících účast na zdravotním pojištění, započítává se takový zaměstnanec do celkového počtu zaměstnanců na Přehledu pouze jedenkrát, neboť zákon hovoří o počtu zaměstnanců, nikoli o počtu pracovněprávních vztahů. Zaměstnavatelé jsou povinni podávat Přehledy všem zdravotním pojišťovnám, u kterých jsou jejich zaměstnanci pojištěni.

Na základě Přehledu podaného zaměstnavatelem nezjistí zdravotní pojišťovny výši hrubé mzdy jednotlivých zaměstnanců (s výjimkou případu, kdy je zaměstnán pouze jeden zaměstnanec), mohou však snadno porovnat údaje týkající se počtu zaměstnanců, uváděné zaměstnavatelem, s evidencí ve svém informačním systému. Proto některé zdravotní pojišťovny v případě zjištění rozporu upozorňují zaměstnavatele na potřebu dořešení takového stavu. Jestliže zaměstnavatel zjistí jakoukoli chybu v některém ze tří výše uváděných údajů (úhrn vyměřovacích základů, výše pojistného, počet zaměstnanců) podává zdravotní pojišťovně opravný Přehled, a to za každý měsíc, ve kterém ke změně dochází.

Je realitou, že se z nejrůznějších důvodů průběžně objevují rozdíly v počtech zaměstnanců uváděných zaměstnavateli na předkládaných Přehledech a dle údajů o počtu zaměstnanců v evidenci příslušné zdravotní pojišťovny. Ačkoliv by teoreticky ani prakticky nemělo k takovým rozporům docházet, nelze odstranit vliv „lidského faktoru“, proto dochází k nesrovnalostem v důsledku zavinění jak zaměstnavatelů (mzdových účetních a personalistů), tak může dojít k administrativní chybě i na straně zdravotní pojišťovny. Jelikož je cílem konkrétně daného způsobu evidence minimalizovat tuto chybovost, chtěli bychom na základě poznatků z praxe upozornit na nedostatky, ke kterým v souvislosti s plněním oznamovací povinnosti zaměstnavatelem dochází.

Například:

–   zaměstnanec nastoupil do zaměstnání, ale zaměstnavatel ho nepřihlásil ke zdravotní pojišťovně, přičemž na předkládaných Přehledech je vykazován (započítáván),

–   zaměstnanec ukončil pracovní poměr, zaměstnavatel jej zapomněl odhlásit u zdravotní pojišťovny, ale na Přehledech již není uváděn,

–   zaměstnavatel naopak zaměstnance buď přihlásí nebo odhlásí u zdravotní pojišťovny, ale nezohlední tuto skutečnost v Přehledu,

–   žena je na mateřské nebo rodičovské dovolené řádně vedena u zdravotní pojišťovny na základě pracovní smlouvy jako zaměstnanec, na Přehledech však započítávána není, obdobně v případě dlouhodobé nemoci zaměstnance,

–   příjem zaměstnance pracujícího na dohodu o pracovní činnosti je v některých měsících roku 2024 alespoň 4 000 Kč, v jiných měsících naopak této částky nedosahuje (nutno zaměstnance na tento měsíc odhlásit), přičemž tato skutečnost rovněž nekoresponduje s údaji na Přehledu o platbě pojistného za příslušný měsíc atd.

     Nesplnění zákonné povinnosti

Zákon č. 592/­1992 Sb. obsahuje možné postupy i v situaci, kdy zaměstnavatel povinnost podat Přehled nesplní. Zdravotní pojišťovny totiž disponují zákonnými mechanismy, na jejichž základě mohou pohledávky vůči zaměstnavateli jak vyčíslit, tak následně uplatňovat.

Nesplnění povinnosti podat Přehled je pod sankcí, kdy zdravotní pojišťovna může takto se provinivší právnické nebo fyzické osobě:

– stanovit rozhodnutím pravděpodobnou výši pojistného a navíc

– uložit pokutu až do výše 50 000 Kč,

přičemž takto uplatněný postup zdravotní pojišťovny nezbavuje zaměstnavatele povinnosti Přehled podat.

     Které osoby se (ne)započítávají do počtu zaměstnanců na Přehledu?

Na základě dlouholeté praxe výkonu kontrolní činnosti mohu zodpovědně konstatovat, že ne všichni zaměstnavatelé zcela přesně vědí, které osoby se jako zaměstnanci započítávají do celkového počtu zaměstnanců, uváděného na Přehledu. Z důvodu chybného postupu zaměstnavatele pak počet zaměstnanců evidovaný v informačním systému zdravotní pojišťovny nesouhlasí v příslušném kalendářním měsíci s počtem zaměstnanců na Přehledu.

V příslušném kalendářním měsíci se do celkového počtu zaměstnanců na Přehledu o platbě pojistného zaměstnavatele například:

a)  započítávají:

–   osoby pracující na základě pracovní smlouvy (jedná se o příjem zdaňovaný podle § 6 ZDP) – bez ohledu na výši příjmu, případně i s potřebou dodržet při odvodu pojistného minimální vyměřovací základ,

–   osoby s příjmy charakteru funkčních požitků podle § 6 odst. 10 ZDP (například osoby s odměnami za výkon funkce a plnění poskytovaná v souvislosti se současným nebo dřívějším výkonem funkce v orgánech obcí a jiných orgánech územní samosprávy, ve spolcích a zájmových sdruženích apod.) – při jakémkoli ­příjmu,

–   osoby pracující na dohodu o pracovní činnosti s příjmem alespoň 4 000 Kč (pozn.: od data 1. 1. 2015 se ve zdravotním pojištění pro účel vzniku zaměstnání a posouzení osoby jako zaměstnance sčítají v rámci rozhodného období kalendářního měsíce příjmy z více dohod o pracovní činnosti nebo dohod o provedení práce u jednoho zaměstnavatele),

–   ženy na mateřské nebo osoby na rodičovské dovolené nebo příjemci rodičovského příspěvku, u kterých trvá pracovní poměr,

–   členové statutárního orgánu s příjmem, případně ti členové, kteří aktuálně příjem nevykazují, avšak jim bude v budoucnu příjem zúčtován (například i členové výborů Společenství vlastníků),

–   funkcionáři (uvolnění i neuvolnění) s příjmy za výkon funkce,

–   společníci a jednatelé společnosti s ručením omezeným, komanditisté komanditní společnosti vykonávající pro společnost práci na základě pracovněprávního vztahu nebo i bez tohoto vztahu,

–   osoby, kterým dodatečně vzniklo zaměstnání na základě některé z dohod o pracích konaných mimo pracovní poměr (například osobě pracující na dohodu o pracovní činnosti s příjmem 3 999 Kč je po skončení dohody zúčtován příjem na základě této dohody – zaměstnání vzniká v posledním kalendářním měsíci trvání dohody),

–   osoby pracující na jednodenní zaměstnání na dohodu o pracovní činnosti nebo dohodu o provedení práce, pokud bylo výší příjmu dosaženo částky potřebné pro vznik zaměstnání,

–   osoby pracující v tzv. nekolidujícím zaměstnání (tj. s příjmem do poloviny minimální mzdy),

–   studenti jako brigádníci (během prázdnin nebo i v průběhu studia), pokud jsou z pohledu zdravotního pojištění zaměstnanci,

–   zaměstnanci nemocní po celý kalendářní měsíc (platí u pracovní smlouvy),

–   zaměstnanci celodenně osobně a řádně pečující alespoň o jedno dítě do 7 let věku nebo nejméně o 2 děti do 15 let věku bez příjmu po celý kalendářní měsíc (například nemoc, neplacené volno, ošetřování dítěte mladšího 10 let apod.),

–   zaměstnanci, kterým je v případě pracovní smlouvy vykázáno po celý kalendářní měsíc neplacené volno nebo neomluvená absence,

–   zaměstnanci, kteří v daném měsíci zemřeli,

–   cizinci, kteří jsou z titulu zaměstnání u českého zaměstnavatele účastni českého systému veřejného zdravotního pojištění,

–   osoby bez pracovněprávního vztahu k družstvu, vykonávající funkci v orgánu družstva a tímto družstvem i odměňované při příjmu alespoň 4 000 Kč,

–   svědci u soudu.

b)  nezapočítávají:

–   osoby, jejichž příjem na dohodu o pracovní činnosti nedosáhne 4 000 Kč nebo na dohodu o provedení práce nezakládá výší zúčtovaného příjmu účast na zdravotním pojištění (v případě trvající dohody a poklesu příjmu pod příslušnou rozhodnou částku je zapotřebí osobu jako zaměstnance na daný kalendářní měsíc odhlásit), podmínky platné pro sčítání příjmů u dohod jsou uvedeny výše,

–   členové družstva (včetně funkcionářů družstva), kteří bez pracovněprávního vztahu k družstvu vykonávají pro družstvo práci při příjmu nižším než 4 000 Kč,

–   členové statutárního orgánu, kteří nemají a ani nebudou mít příjem,

–   osoby, kterým byl zúčtován příjem po skončení zaměstnání,

–   žáci nebo studenti s příjmy ze závislé činnosti pouze za práci z praktického výcviku,

–   bývalý zaměstnanec, který onemocní v ochranné lhůtě po rozvázání pracovního poměru,

–   příjemci plnění u sjednané konkurenční doložky (tedy po skončení zaměstnání).

Jestliže zaměstnavatel zjistí jakoukoli chybu v některém ze tří uváděných údajů (úhrn vyměřovacích základů, výše pojistného, počet zaměstnanců) podává zdravotní pojišťovně opravný Přehled, a to za každý měsíc, ve kterém ke změně dochází.

§ 25a

Pravděpodobná výše pojistného

(1)   Jestliže zaměstnavatel nesplnil povinnost podat přehled podle § 25 odst. 3 nebo jestliže osoba samostatně výdělečně činná nesplnila povinnost podat přehled podle § 24 odst. 2 a 3 a tato povinnost nebyla splněna ani ve lhůtě určené příslušnou zdravotní pojišťovnou v písemné výzvě, může příslušná zdravotní pojišťovna stanovit rozhodnutím pravděpodobnou výši pojistného, pokud byl plátce pojistného v této výzvě na tento následek upo­zorněn.

(2)   Při stanovení pravděpodobné výše pojistného vychází příslušná zdravotní pojišťovna z údajů a pomůcek, které má k dispozici nebo které si sama opatří. Údaje o počtu zaměstnanců zaměstnavatele si může příslušná zdravotní pojišťovna vyžádat od krajské pobočky Úřadu práce; tato pobočka je povinna tyto údaje jí sdělit, pokud je má k dispozici. Nelze-li pro nedostatek pod­kladů stanovit pravděpodobnou výši příjmů zaměstnance anebo osoby samostatně výdělečně činné, má se pro účely stanovení pravděpodobné výše pojistného za to, že jejich měsíčním příjmem je částka 1,5násobku všeobecného vyměřovacího základu za kalendářní rok,⁴²⁾ který o dva roky předchází kalendářnímu roku, ve kterém příslušná zdravotní pojišťovna stanoví pravděpodobnou výši pojistného; u osoby samostatně výdělečně činné se má přitom za to, že tato částka je jejím měsíčním příjmem ze samostatné výdělečné činnosti, který je již snížen o výdaje vynaložené na jeho dosažení, zajištění a udržení.

(3)   Stanovením pravděpodobné výše pojistného není do­tčena povinnost předložit přehled podle § 24 odst. 2 a 3 nebo § 25 odst. 3 ani možnost uložit pokutu podle § 26. Je-li následně tento přehled předložen, příslušná zdravotní pojišťovna rozhodnutí o pravděpodobné výši pojistného ­zruší.

(4)   Plátci pojistného jsou povinni platit penále z dlužné částky pravěpodobné výše pojistného, a to ode dne, který bezpro­středně následuje po dni splatnosti pojistného (§ 5 odst. 2 a § 7 odst. 2), ohledně něhož nebyl podán přehled podle § 24 odst. 2 a 3 nebo § 25 odst. 3, do dne, ve kterém byl tento přehled předložen, a to včetně tohoto dne. Ustanovení věty první platí přitom i tehdy, je-li penále z pravděpodobné výše pojistného vyšší než penále z po­jistného podle přehledu podle § 24 odst. 2 a 3 nebo § 25 odst. 3; je-li penále z pravděpodobné výše pojistného nižší než penále z pojistného podle tohoto přehledu, je plátce pojistného povinen zaplatit ještě tento rozdíl.

komentář k § 25a

Jednou z důležitých povinností plátce pojistného (zaměstnavatele a OSVČ) je sdělovat zdravotním pojišťovnám jejich pohledávky neboli předpisy pojistného. Tyto hodnoty jsou důležité pro řádný výkon úřední a kontrolní činnosti a na základě takto podaných údajů rozhodují zdravotní pojišťovny o dalším postupu, jehož cílem je zabezpečit, aby zdravotní pojišťovna obdržela veškeré pojistné, na které má ze zákona nárok.

V právních podmínkách zdravotního pojištění je tedy jednou ze základních zákonných povinností zaměstnavatelů a OSVČ ve zdravotním pojištění pravidelné podávání příslušného tiskopisu nazvaného:

–   „Přehled o platbě pojistného zaměstnavatele“, který každý měsíc předkládají zaměstnavatelé, pro příjmovou stránku systému rozhodující plátci, všem zdravotním pojišťovnám, jejichž pojištěnce zaměstnávají a

–   „Přehled o výši daňového základu ze samostatné výdělečné činnosti a zaplacených zálohách na pojistné“, který po skončení kalendářního roku podávají osoby samostatně výdělečně činné tehdy, pokud v předcházejícím kalendářním roce podnikaly (a to třeba jen po část tohoto roku, bez ohledu na to, zda byla podnikatelská činnost jediným zdrojem příjmů nebo byla vykonávána souběžně se zaměstnáním, případně i s nulovým daňovým základem).

Prostřednictvím těchto formulářů získává zdravotní pojišťovna potřebná data, na jejichž základě průběžně vyhodnocuje především platební morálku, ať už se jedná o zaměstnavatele nebo o osobu samostatně výdělečně činnou. Současně mohou takto podané informace následně sloužit i jako podklad pro provedení kontroly, neboť pouze fyzickým provedením kontroly lze prověřit, zda příslušný plátce postupuje při placení pojistného a plnění ostatních zákonných povinností ve zdravotním pojištění v souladu se zákonem. Na základě těchto podkladových materiálů může zdravotní pojišťovna zahájit proces vyměření vzniklých pohledávek a v případě jejich nezaplacení pak podnikat kroky k jejich vymožení. Z těchto důvodů je podání Přehledu ať už zaměstnavatelem nebo OSVČ faktickou nutností, nehledě na reálnou možnost sankčního postihu ze strany zdravotní pojišťovny za porušení této zákonné povinnosti.

Příslušný formulář (buď předtištěný zdravotní pojišťovnou nebo zpracovaný počítačově se všemi požadovanými náležitostmi) vyplňují všichni zaměstnavatelé, kteří za měsíc, za který se hlášení podává, byli povinni odvést zdravotní pojišťovně pojistné za své současné nebo i bývalé zaměstnance. Totéž platí i v případě, kdy povinnost odvodu nevzniká, ačkoliv pracovněprávní vztah trvá (například u pracovní smlouvy při nemoci jediného zaměstnance po celý kalendářní měsíc budou na Přehledu zaměstnavatele uvedeny nulové částky vyměřovacího základu a pojistného, a jeden zaměstnanec).

Pokud by nastala třeba situace, že poslední (resp. jediný) zaměstnanec byl odhlášen k datu 31. 3. a do měsíce dubna mu byla zúčtována odměna kupříkladu 10 000 Kč, podal by zaměstnavatel za duben Přehled s úhrnem vyměřovacích základů 10 000 Kč, částkou pojistného 1 350 Kč a s nulovým počtem zaměstnanců.

Jestliže byl pojištěnec s trvalým pobytem na území České republiky v roce 2023 ve zdravotním pojištění osobou samostatně výdělečně činnou, a to jak po celý kalendářní rok nebo pouze po část roku, případně jen jeden (i necelý) kalendářní měsíc, pak je povinen podat v roce 2024 zdravotní pojišťovně, u které byl v roce 2023 pojištěn, formulář Přehled OSVČ. Tento Přehled podává i OSVČ, která v roce 2023 zahájila, ukončila, resp. přerušila svoji samostatnou výdělečnou činnost. Pro daný účel má každá zdravotní pojišťovna svůj (v rámci zdravotních pojišťoven unifikovaný) formulář, ať už papírový nebo připravený v elektronické podobě na svých webových stránkách.

Přehled podává i OSVČ ze států Evropské unie, případně z Norska, Islandu, Lichtenštejnska, ze Švýcarska nebo také ze Spojeného království, podnikající a tudíž pojištěná v České republice podle koordinačních nařízení Evropské unie č. 883/­2004 a 987/­2009. Naproti tomu OSVČ ze „třetí země“ není účastna českého systému veřejného zdravotního pojištění (pro případ čerpání a úhrady zdravotních služeb je řešením její situace sjednání komerčního zdravotního pojištění).

Pokud zaměstnavatel nepředloží Přehled, nemůže zdravotní pojišťovna pouze na základě údajů ve svém informačním systému posoudit, zda je pojistné za příslušný kalendářní měsíc odvedeno zaměstnavatelem v souladu se zákonem. Správnost placení pojistného lze relevantně prověřit pouze provedením kontroly dokladů. Aby měly zdravotní pojišťovny možnost vyčíslit u těchto nesvědomitých plátců svoje pohledávky, začlenil zákonodárce do právní úpravy alternativní variantu, na jejímž základě lze výši pohledávky určit.

Při stanovení pravděpodobné výše pojistného se vychází z údajů a pomůcek, které má zdravotní pojišťovna k dispozici nebo které si sama opatří. Základním podkladem pro stanovení výše pravděpodobného pojistného je počet zaměstnanců od krajské pobočky Úřadu práce. Nelze-li pro nedostatek podkladových materiálů stanovit pravděpodobnou výši příjmů zaměstnance, má se pro účely stanovení této pravděpodobné výše pojistného za to, že měsíčním příjmem je ve zdravotním pojištění částka odpovídající 1,5 násobku všeobecného vyměřovacího základu za kalendářní rok, který o dva roky předchází kalendářnímu roku, ve kterém příslušná zdravotní pojišťovna stanoví pravděpodobnou výši pojistného.

Jestliže zaměstnavatel nesplní povinnost podat Přehled podle § 25 odst. 3 zák. č. 592/­1992 Sb. nebo pokud osoba samostatně výdělečně činná nepodá Přehled ve smyslu ustanovení § 24 odst. 2 a 3 cit. zákona, a tuto povinnost plátce nesplní ani ve lhůtě stanovené zdravotní pojišťovnou, může zdravotní pojišťovna stanovit rozhodnutím pravděpodobnou výši pojistného, byl-li plátce v zaslané výzvě na tento následek upozorněn.

Pravděpodobná výše pojistného pro rok 2024 se stanoví ve výši 1,5násobku všeobecného vyměřovacího základu za rok 2022, kdy hodnota tohoto parametru je 40 638 Kč. To znamená, že měsíční částka vyměřovacího základu z titulu pravděpodobného pojistného činí u zaměstnavatele a jednoho zaměstnance 60 957 Kč (1,5 × 40 638), 13,5 % pojistného pak po zaokrouhlení 8 230 Kč.

U osob samostatně výdělečně činných je tato měsíční hodnota pravděpodobného pojistného pro kalendářní měsíc roku 2024 poloviční (4 115 Kč).

Již z těchto měsíčních částek je patrné, že stanovení pravděpodobné výše pojistného a navazující penále je v mnoha případech pro plátce nevýhodné, nehledě na reálnou možnost sankčního postihu zdravotní pojišťovny ve formě pokuty (až do výše 50 000 Kč) za nepředložení Přehledu zaměstnavatelem nebo osobou samostatně výdělečně činnou.

Stanovením pravděpodobné výše pojistného není dotčena povinnost zaměstnavatele předložit požadovaný Přehled, rovněž tímto není dotčena možnost zdravotní pojišťovny uložit pokutu za porušení této povinnosti plátce pojistného. Pokud plátce požadovaný Přehled následně předloží, zdravotní pojišťovna rozhodnutí o pravděpodobné výši pojistného zruší.

Z dlužné částky pravděpodobné výše pojistného jsou zaměstnavatelé povinni platit i penále, a to ode dne, který bezprostředně následuje po dni splatnosti pojistného do dne, ve kterém byl Přehled předložen – penále se platí i za tento den. Tento postup je uplatněn i tehdy, je-li penále z pravděpodobné výše pojistného vyšší než penále podle podaného Přehledu. Je-li naopak penále z titulu pravděpodobné výše pojistného nižší, než penále z pojistného na základě Přehledu, doplácí se ještě tento rozdíl. To znamená, že plátci je z titulu pravděpodobné výše pojistného vždy účtována ta částka penále, která je vyšší.

§ 26

Pokuty

(1)   Za neplnění nebo porušení povinností stanovených v § 22 odst. 3 písm. a) a b), § 24 odst. 2 a 3, § 25 a § 28 větě druhé může příslušná zdravotní pojišťovna uložit plátci pojistného pokutu až do výše 50 000 Kč za jednotlivé nesplnění nebo porušení povinnosti.

(2)   Pokutu lze uložit do 2 let ode dne, kdy se příslušná zdra­votní pojišťovna dozvěděla o nesplnění nebo porušení povinnosti, nejpozději však do pěti let ode dne, kdy k nesplnění nebo porušení povinnosti došlo.

(3)   Pokud jde o způsob placení a vymáhání a pro­mlčení pokut, postupuje se stejně jako u pojistného.³³⁾

(4)   Pokuta je příjmem zdravotní pojišťovny, která ji uložila.

komentář k § 26

Kromě řádného placení pojistného na zdravotní pojištění jsou podnikatelé i zaměstnavatelé povinni průběžně plnit další povinnosti, jejichž porušení může být důvodem pro uložení sankčního postihu ze strany zdravotní pojišťovny. To znamená, že k uložení pokuty zdravotní pojišťovna přistoupit může, ale také nemusí, vždy bude záležet na charakteru a rozsahu provinění plátce včetně závažnosti důsledků takového chybného postupu.

Pokuta je majetková sankce uložená ve správním řízení, kterou je příslušný subjekt jako plátce pojistného povinen zaplatit za porušení povinností stanovených právní úpravou zdravotního pojištění.

Pokud plátce poruší zákonem stanovenou povinnost a zdravotní pojišťovna usoudí, že použití sankčního postihu ve formě pokuty je na místě, obdrží plátce oznámení o zahájení správního řízení. V tomto oznámení je plátci sděleno, kterou konkrétní povinnost porušil, čeho se zahájené správní řízení týká a současně je poskytnuta lhůta pro vznesení případných námitek. Nejsou-li námitky ve stanovené lhůtě podány, popřípadě tyto námitky zdravotní pojišťovna neakceptuje, vydá následně správní rozhodnutí – platební výměr. Platebním výměrem je plátce zavázán zaplatit příslušné zdravotní pojišťovně pokutu ve výši uvedené ve výrokové části tohoto tzv. exekučního titulu.

Dále bychom se zaměřili na některá pochybení osob samostatně výdělečně činných a zaměstnavatelů, která mohou být důvodem pro uložení pokuty zdravotní pojišťovnou.

     I. Osoby samostatně výdělečně činné

V případě osob samostatně výdělečně činných může zdravotní pojišťovna uložit pokutu především za:

a)  nesplnění oznamovací povinnosti – pokuta až 10 000 Kč

Pojištěnec, který je OSVČ, je povinen oznámit příslušné zdravotní pojišťovně zahájení a ukončení samostatné výdělečné činnosti nejpozději do osmi dnů ode dne, kdy tuto činnost zahájil nebo ukončil. U osob podnikajících na základě živnostenského oprávnění lze tuto zákonnou povinnost splnit i prostřednictvím Centrálního registračního místa obecního živnostenského úřadu, a to vyplněním tiskopisu nazvaného Jednotný registrační formulář. U osob činných v paušálním režimu komunikují OSVČ s orgány Finanční správy.

Při opakovaném nesplnění oznamovací povinnosti může být OSVČ uložena pokuta až do výše dvojnásobku uložené pokuty, takže její maximální výše může činit 20 000 Kč.

Dle ustanovení § 24 odst. 1 zák. č. 592/­1992 Sb. je osoba samostatně výdělečně činná povinna při plnění oznamovací povinnosti sdělit své jméno, příjmení, trvalý pobyt a rodné číslo. Dále je povinna sdělit své obchodní jméno, sídlo nebo místo podnikání, identifikační číslo a číslo bankovního účtu, pokud z něj bude provádět platbu pojistného nebo jeho záloh. Tyto údaje je osoba samostatně výdělečně činná povinna doložit.

b)  nedodání Přehledu OSVČ – pokuta až 50 000 Kč

Ve smyslu ustanovení § 24 odst. 2 zák. č. 592/­1992 Sb. je osoba samostatně výdělečně činná povinna předložit ve stanovené lhůtě (viz výše) všem zdravotním pojišťovnám, u kterých byla v předcházejícím roce pojištěna, Přehled o výši daňového základu. Povinnost podat tento Přehled má osoba samostatně výdělečně činná i v případě, kdy není povinna podle zvláštního právního předpisu daňové přiznání podávat.

Změní-li se dodatečně údaje uváděné na Přehledu, jsou osoby samostatně výdělečně činné povinny ohlásit změny do osmi dnů ode dne, kdy se o nich dozvěděly a dlužné pojistné doplatit do 30 dnů ode dne, kdy se o něm dozvěděly. K tomuto účelu vyplní tyto osoby opravný Přehled.

     II. Zaměstnavatelé:

Zdravotní pojišťovna může zaměstnavateli jako hromadnému plátci pojistného uložit pokutu zejména za:

a)  nepodání Přehledu o platbě pojistného zaměstnavatele – pokuta až 50 000 Kč

Jedná se o pravidelnou měsíční povinnost zaměstnavatele, který předává za každý kalendářní měsíc nejpozději do 20. dne následujícího kalendářního měsíce každé zdravotní pojišťovně, jejichž pojištěnce zaměstnává, Přehled o platbě pojistného zaměstnavatele. Tento Přehled obsahuje součet vyměřovacích základů zaměstnanců pojištěných u příslušné zdravotní pojišťovny, celkovou výši pojistného, vypočtenou jako součet pojistného jednotlivých zaměstnanců pojištěných u příslušné zdravotní pojišťovny a počet zaměstnanců, na které se údaje vztahují.

b)  nesplnění oznamovací povinnosti – pokuta až 200 000 Kč

Zaměstnavatel musí nejpozději ve lhůtě do 8 dnů provést u příslušné zdravotní pojišťovny oznámení o nástupu zaměstnance do zaměstnání (zahájení práce) a ukončení zaměstnání ve smyslu ustanovení § 8 odst. 2 zák. č. 48/­1997 Sb., přičemž specificky se postupuje u dohod o pracovní činnosti a dohod o provedení práce. Další povinností zaměstnavatele je oznámit změnu zdravotní pojišťovny zaměstnancem, pokud zaměstnanec zaměstnavateli tuto skutečnost sdělil. Oznámení se provede odhlášením od placení pojistného u původní zdravotní pojišťovny a přihlášením k placení pojistného u zdravotní pojišťovny, kterou si zaměstnanec zvolil. Jestliže zaměstnavatel v důsledku neoznámení, popř. opožděného oznámení změny zdravotní pojišťovny zaměstnancem provádí odvody pojistného ve prospěch jiné zdravotní pojišťovny než té, u které je zaměstnanec aktuálně pojištěn, vyčíslí zdravotní pojišťovna, které mělo být pojistné správně odváděno, dlužné pojistné a vyměří penále. S účinností od 1. 5. 1995 může zaměstnavatel takto vyměřené penále po zaměstnanci vymáhat, vždy však lze zdravotní pojišťovnu požádat o jeho prominutí.

Povinností zaměstnavatele je rovněž informovat zdravotní pojišťovnu o skutečnostech rozhodných pro vznik nebo zánik povinnosti státu platit za zaměstnance pojistné (např. přiznání nebo odejmutí důchodu, zahájení studia, nástup ženy na mateřskou dovolenou nebo osoby na rodičovskou dovolenou apod.) za předpokladu, že zaměstnanec svému zaměstnavateli tuto skutečnost sdělil a doložil. Tuto oznamovací povinnost má zaměstnavatel i v těch případech, kdy povinnost státu vznikla v době, kdy zaměstnanci poskytl pracovní volno bez náhrady příjmu, jsou-li mu tyto skutečnosti známy.

V této souvislosti je nutno podotknout, že o oznamovaných skutečnostech si zaměstnavatel musí vést patřičnou evidenci a dokumentaci.

Při opakovaném nesplnění oznamovací povinnosti může být uložena pokuta až do výše dvojnásobku uložené pokuty, takže její maximální výše může činit 400 000 Kč.

c)  další zákonné povinnosti – pokuta až 50 000 Kč

Dle ustanovení § 25 odst. 1 a 2 zák. č. 592/­1992 Sb. jsou zaměstnavatelé povinni při plnění své oznamovací povinnosti rovněž sdělit zdravotní pojišťovně obchodní název, právní formu právnické osoby, sídlo, identifikační číslo a číslo bankovního účtu, pokud z něj budou provádět platbu pojistného. Zaměstnavatelem může být i fyzická osoba. V tomto případě sděluje tato zdravotní pojišťovně rovněž své jméno a příjmení, rodné číslo a adresu trvalého bydliště. V této souvislosti je nutno připomenout, že zaměstnavatelé jsou povinni oznámit do 8 dnů změnu shora uvedených údajů (např. změnu bankovního účtu, změnu sídla firmy) zdravotní pojišťovně, které odvádějí pojistné. Dále jsou zaměstnavatelé povinni nahlásit zdravotní pojišťovně v téže lhůtě ukončení své činnosti, zrušení organizace, nebo její vstup do likvidace.

d)  porušení povinností zaměstnavatele v souvislosti s prováděnou kontrolou – pokuta až 50 000 Kč

V souladu s ustanovením § 22 zák. č. 592/­1992 Sb. jsou kontrolní pracovníci zdravotní pojišťovny oprávněni provádět u jednotlivých zaměstnavatelů kontroly placení pojistného na zdravotní pojištění. Zaměstnavatelé jsou pak povinni předložit na vyžádání potřebné účetní a jiné doklady, jež jsou rozhodné pro správné stanovení vyměřovacího základu a placení pojistného. Jedná se především o přehledné rekapitulace výplatních listin, mzdové listy jednotlivých pracovníků a výpisy z běžného účtu, vztahující se k platbám pojistného na zdravotní pojištění. Zaměstnavatel je současně povinen podat k těmto písemnostem ústní či písemné vysvětlení, pokud mají kontrolní pracovníci pochybnosti o správnosti, úplnosti a pravdivosti těchto dokladů. Plátce pojistného rovněž nesmí zatajovat doklady, které má k dispozici, nebo o nichž je mu známo, kde se nacházejí.

Pro úplnost je třeba doplnit, že uloženou pokutou není v žádném případě dotčen nárok zdravotní pojišťovny na případný zjištěný nedoplatek pojistného včetně penále.

Při porušení povinností stanovených v § 22 odst. 3 písm. a) a b), § 24 odst. 2 a 3, § 25 a § 28 větě druhé (například nepodání Přehledu zaměstnavatelem či OSVČ nebo porušení povinností v souvislosti s prováděnou kontrolou) lze pokutu uložit do dvou let ode dne, kdy se příslušná zdravotní pojišťovna o nesplnění nebo porušení povinností dozvěděla, nejpozději však do pěti let ode dne, kdy k nesplnění nebo porušení povinnosti došlo.

Pokud plátce poruší zákonnou povinnost a zdravotní pojišťovna následně uplatní sankční postih ve formě pokuty, může plátce podat odvolání do platebního výměru, a to ve lhůtě do 15 dnů od jeho doručení k odvolací instanci – Rozhodčímu orgánu. Odvolání se podává prostřednictvím zdravotní pojišťovny, která platební výměr vydala.

Proti uložené pokutě bude plátce nejspíše namítat, že:

–   pokuta neměla být uložena, neboť zaměstnavatel či osoba samostatně výdělečně činná si řádně plnili své povinnosti, případně se jedná o porušení povinností svým charakterem ojedinělé či neúmyslné apod.,

–   uložená pokuta je vzhledem ke konkrétnímu porušení povinnosti zaměstnavatele nebo osoby samostatně výdělečně činné nepřiměřeně vysoká.

Rozhodnutí Rozhodčího orgánu jako odvolací instance je konečné.

Jak má plátce pojistného postupovat, pokud nesouhlasí s postupem zdravotní pojišťovny a chce požádat o přehodnocení jejího rozhodnutí?

Správní řízení vychází i v oblasti zdravotního pojištění ze zásady dvojinstančnosti s možností přezkumu správních aktů ve správním soudnictví. Proti každému rozhodnutí zdravotní pojišťovny ve správním řízení je přípustné odvolání (opravný prostředek), pokud zákon nestanoví jinak. Účastník řízení se může práva podat odvolání vzdát písemně nebo ústně do protokolu. V případě zpětvzetí odvolání je vyloučeno jeho opětovné podání.

O odvolání podaných do rozhodnutí zdravotní pojišťovny v I. stupni (základní článek zdravotní pojišťovny) rozhoduje její Rozhodčí orgán. Prvostupňový správní orgán zdravotní pojišťovny posuzuje každé podané odvolání s ohledem na skutečnost, zda odvolání může v rámci tzv. autoremedury vyhovět a svoje rozhodnutí změnit nebo zrušit. Rozhodnutí formou autoremedury je prvoinstančním rozhodnutím a je proti němu přípustné odvolání k Rozhodčímu orgánu zdravotní pojišťovny.

Podaným odvoláním plátce napadá výrok uvedený v rozhodnutí. Odvolání pouze proti odůvodnění je počinem právně nerelevantním a odvolací orgán takové podání jako nepřípustné zamítne. Pokud není v odvolání uvedeno, v jakém rozsahu plátce pojistného rozhodnutí napadá, má se za to, že se plátce domáhá zrušení celého rozhodnutí, odvolací orgán tedy přezkoumává napadené rozhodnutí v celém rozsahu. K novým skutečnostem se v průběhu odvolacího řízení přihlédne tehdy, nemohl-li plátce tyto uplatnit před vydáním rozhodnutí.

Podané odvolání musí obsahovat náležitosti stanovené v § 37 odst. 2 zákona č. 500/­2004 Sb. a dále musí obsahovat:

–   údaje, ze kterých vyplyne, proti kterému rozhodnutí odvolání směřuje,

–   v jakém rozsahu je rozhodnutí napadáno,

–   ve kterých skutečnostech je spatřován rozpor s právními předpisy, nesprávnost rozhodnutí, případně řešení, které mu předcházelo.

Odvolání se podává zpravidla písemně, je však přípustné i jeho podání do protokolu, který je zdravotní pojišťovna povinna sepsat kdykoliv v rámci provozní doby.

Lhůta pro podání odvolání činí 15 dnů ode dne oznámení (doručení) rozhodnutí. Počátkem lhůty je první den následující po oznámení rozhodnutí. Připadne-li konec lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty nejbližší pracovní den. Včas podané odvolání do rozhodnutí má odkladný účinek s výjimkou odvolání podaného do platebního výměru na dlužné pojistné (odkladný účinek je odejmut podle § 53 odst. 1 zák. č. 48/­1997 Sb.) a do rozhodnutí, kterým se zamítá žádost o snížení zálohy na pojistné [odkladný účinek je odejmut podle § 85 odst. 2 písm. a) správního řádu].

Odvolání se podává u věcně a místně příslušného správního orgánu, tedy u orgánu, který rozhodnutí vydal.

V případě podaného odvolání základní článek zdravotní pojišťovny prioritně posoudí, zda nevznikl důvod pro uplatnění postupu v rámci autoremedury (viz výše). Pokud tento prvoinstační správní orgán zdravotní pojišťovny takový důvod neshledá, postoupí do 30 dnů spis i se svým stanoviskem Rozhodčímu orgánu zdravotní pojišťovny. Jestliže z podaného odvolání vyvstane nutnost doplnit řízení o další důkazy, doplní tyto správní orgán po jejich provedení v takovém rozsahu, aby byla dodržena 30denní lhůta k předání spisu. Bude-li v případě předložení některých pokladových materiálů ze strany plátce pojistného zřejmé, že nebude dodržena zmíněná 30denní lhůta, vyzve prvoinstační orgán odvolatele, aby doklady doručil přímo Rozhodčímu orgánu. Jestliže před předáním spisu Rozhodčímu orgánu zdravotní pojišťovny nastal některý z důvodů pro zastavení řízení (§ 66 odst. 2 správního řádu), prvoinstanční správní orgán řízením usnesení zastaví.

O podaném odvolání rozhoduje Rozhodčí orgán zdravotní pojišťovny ve stanovených lhůtách. Lhůta pro rozhodnutí počíná běžet dnem, kdy odvolací orgán spis obdrží. Je-li napadené rozhodnutí v rozporu s právními předpisy nebo je nesprávné, Rozhodčí orgán:

a)  napadené rozhodnutí zruší a řízení zastaví

b)  napadené rozhodnutí zruší a věc vrátí prvoinstačnímu orgánu k novému projednání. Proti novému rozhodnutí lze znovu podat odvolání.

c)  napadené rozhodnutí nebo jeho část změní.

Proti rozhodnutí Rozhodčího orgánu zdravotní pojišťovny jako orgánu II. stupně nelze podat odvolání. Rozhodnutí nabývá právní moci dnem oznámení (doručení) plátci. Opožděné nebo nepřípustné odvolání Rozhodčí orgán rozhodnutím zamítne.

§ 26a

Úhrada odvedeného pojistného

Pokud se podle zvláštního předpisu³⁴⁾ uhrazuje vyplacená náhrada mzdy, mzdového vyrovnání, doplatek ke mzdě nebo jiná obdobná plnění, uhrazuje se zaměstnavateli pojistné, které je povinen z těchto plnění platit (§ 5); to platí obdobně i pro úhradu nákladů na vytvoření veřejně prospěšné práce³⁵⁾ a pro výplatu odměn a mezd, které provádí zaměstnavatel z finančních prostředků odborové organizace,³⁶⁾ pokud se v kolektivní smlouvě nestanoví jinak.

komentář k § 26a

Zaměstnavateli se podle zvláštního předpisu (například podle zákoníku práce) hradí pojistné, které je povinen platit z vyplacené náhrady mzdy, mzdového vyrovnání, doplatku ke mzdě nebo jiného obdobného plnění.

§ 26b

zrušen

ke zrušenému § 26b

Ustanovení § 26b zák. č. 592/­1992 Sb. určovalo do konce roku 2021 pravidla pro běh lhůt a počítání času ve zdravotním pojištění. S účinností od 1. ledna 2022 se v této oblasti vychází z ustanovení § 39 a následujících zák. č. 500/­2004 Sb., správní řád, v platném znění.

Pro účely zdravotního pojištění tak lze dovodit, že pokud je provedení určitého úkonu vázáno na lhůtu, platí například tyto podmínky:

–   do běhu lhůty se nezapočítává den, kdy došlo ke skutečnosti určující počátek lhůty; to neplatí, jde-li o lhůtu určenou podle hodin,

–   lhůty určené podle týdnů, měsíců nebo let končí uplynutím toho dne, který se svým označením shoduje se dnem, kdy došlo ke skutečnosti určující počátek lhůty; není-li v měsíci takový den, končí lhůta posledním dnem měsíce,

–   připadne-li konec lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty nejbližší příští pracovní den; to neplatí, jde-li o lhůtu určenou podle hodin.

Lhůta je zachována, je-li posledního dne lhůty učiněno podání u věcně a místně příslušného správního orgánu anebo je-li v tento den podána poštovní zásilka adresovaná tomuto správnímu orgánu, která obsahuje podání, držiteli poštovní licence nebo zvláštní poštovní licence anebo osobě, která má obdobné postavení v jiném státě. Nemůže-li účastník z vážných důvodů učinit podání u věcně a místně příslušného správního orgánu, je lhůta zachována, jestliže je posledního dne lhůty učiněno podání u správního orgánu vyššího stupně; tento správní orgán podání bezodkladně postoupí věcně a místně příslušnému správnímu orgánu. V pochybnostech se lhůta považuje za zachovanou, dokud se neprokáže opak.

§ 26c

Odepsání dluhu

(1)   Dlužné pojistné, penále a pokuty a přirážky k po­jist­nému může příslušná zdravotní pojišťovna odepsat, je-li tento dluh zcela nedobytný. Za nedobytný se považuje takový dluh na pojistném a penále, který byl bezvýsledně vymáhán na plátci pojistného i na jiných osobách, na nichž tento dluh mohl být vymáhán, nebo nevedlo-li by vymáhání tohoto dluhu zřejmě k výsledku nebo je-li pravděpodobné, že by náklady vymáhání tohoto dluhu přesáhly jeho výtěžek. Za nedobytný se považuje též dluh na pojistném a penále u zaměstnavatele, u něhož došlo k výmazu z ob­chod­ního rejstříku, popřípadě z jiného zákonem určeného rejstříku nebo stanovené evidence u příslušného orgánu v České republice, pokud dluh nepřešel na jeho právního nástupce, a dále dluh na pojistném a penále u fyzické osoby, která zemřela, pokud dluh nepřešel na dědice této ­osoby.

(2)   O odpisu pro nedobytnost se plátce pojistného, popřípadě i jiná osoba, která je povinna dluh na pojistném a penále zaplatit, nevyrozumívá; dluh na pojistném a penále trvá dále, dokud nedojde k promlčení práva vymáhat tento dluh.

komentář k § 26c

Nedobytnost pohledávky je ve zdravotním pojištění relevantním důvodem k jejímu odepsání. Pokud nastane u zdravotní pojišťovny v rámci vymáhacího řízení situace, kdy je její pohledávka nedobytná, může zdravotní pojišťovna u plátce evidované dlužné pojistné, penále, pokutu nebo přirážku k pojistnému odepsat. Za nedobytný se považuje takový dluh na pojistném a penále, který byl bezvýsledně vymáhán na plátci pojistného i na jiných osobách, nebo pokud by z vymáhání tohoto dluhu bylo patrné, že by náklady na jeho vymáhání přesáhly očekávaný výtěžek. Za nedobytný se považuje například i dluh na pojistném a penále u fyzické osoby, která zemřela, pokud dluh nepřešel na dědice. O odpisu pro nedobytnost není plátce pojistného informován a dluh na pojistném a penále nadále trvá do té doby, dokud nedojde k promlčení práva tento dluh vymáhat.

§ 26d

zrušen

ke zrušenému § 26d

Doručování písemností správním orgánem je komplexně řešeno úpravou obsaženou ve správním řádu v ustanovení § 19 a následujících zák. č. 500/­2004 Sb., v platném znění. Z tohoto důvodu nebylo nutné ponechávat v zákoně č. 592/­1992 Sb. zvláštní ustanovení, proto byl § 26d s účinností od 1. 1. 2022 zrušen.

Zdravotní pojišťovny vystupují při správě pojistného na veřejné zdravotní pojištění jako správní orgány ve smyslu § 1 odst. 1 správního řádu. Při svém postupu se proto řídí zvláštními právními předpisy a pomocně správním řádem.

Při doručování písemností tak platí pro zdravotní pojištění například následující:

- správní orgán doručuje písemnost prostřednictvím veřejné datové sítě do datové schránky, alternativně pak sám, prostřednictvím obecního úřadu, prostřednictvím provozovatele poštovních služeb nebo do datové schránky kontaktního místa veřejné správy. Nevylučuje-li to zákon nebo povaha věci, doručuje správní orgán na požádání účastníka řízení na adresu pro doručování nebo elektronickou adresu, kterou mu účastník řízení sdělí. Ve stanovených případech se doručuje do vlastních rukou.

- doručuje se fyzickým i právnickým osobám,

- nebyl-li zastižen adresát nebo osoba, které by bylo možno písemnost doručit, a ani nebylo možno doručit jiným přípustným způsobem, pak se písemnost uloží, a to:

a) u správního orgánu, který ji vyhotovil, nebo

b) u obecního úřadu nebo v provozovně provozovatele poštovních služeb, pokud se doručuje jejich prostřednictvím.

Adresát se vyzve vložením oznámení o neúspěšném doručení písemnosti do domovní schránky nebo na jiné vhodné místo, aby si uloženou písemnost ve lhůtě 10 dnů vyzvedl. Jestliže si adresát uložené písemnosti písemnost ve lhůtě 10 dnů ode dne, kdy byla k vyzvednutí připravena, nevyzvedne, písemnost se považuje za doručenou posledním dnem této lhůty (fikce doručení).

§ 26e

Poskytování informací plátcům
pojistného

Příslušná zdravotní pojišťovna je povinna vydat na žádost plátce pojistného potvrzení o stavu jeho závazků týkajících se pojistného, penále, pokuty a přirážky k po­jistnému. Má-li plátce pojistného dluh, uvede se v tomto potvrzení výše tohoto dluhu a údaj o dluhu na pojistném včetně záloh, dluhu na penále, dluhu na pokutě a dluhu na přirážce k pojistnému; zvlášť se přitom uvede výše zůstatku dluhu, pokud zdravotní pojišťovna povolila jeho placení ve splátkách.

komentář k § 26e

Zaměstnavatelé, ať již právnické nebo fyzické osoby, případně i pojištěnci sami, potřebují v konkrétních případech potvrzení o skutečnosti, že aktuálně nemají vůči zdravotní pojišťovně splatné závazky. Patřičný doklad vyžadují například zadavatelé veřejných obchodních soutěží, peněžní ústavy od žadatelů o poskytnutí bankovního úvěru, úřady práce od zaměstnavatelů, kterým hodlají poskytnout finanční příspěvek na pracovní místo pro osobu se zdravotním postižením apod. Na základě těchto skutečností se tedy zaměstnavatelé i občané obracejí i na zdravotní pojišťovnu s požadavkem na vystavení potvrzení o bezdlužnosti.

V takových případech zdravotní pojišťovny primárně porovnávají evidované pohledávky (předpisy) s platbami, v případě pochybností může být u plátce provedena i kontrola. Je však také pravdou, že pokud má plátce vážný zájem na vystavení příslušného potvrzení, pak zpravidla veškeré splatné závazky zdravotní pojišťovně ve svém vlastním zájmu neprodleně uhradí.

Podle zákona č. 137/­2006 Sb., o veřejných zakázkách, ve znění pozdějších předpisů, je jedním ze základních kvalifikačních předpokladů, specifikovaných v § 53 odst. 1 písm. g) skutečnost, že příslušný subjekt (dodavatel) nemá nedoplatek na pojistném a na penále na veřejné zdravotní pojištění, a to jak v České republice, tak případně v zemi sídla, místa podnikání či bydliště. Na základě podané žádosti pak v tomto duchu vystaví příslušná zdravotní pojišťovna potvrzení o bezdlužnosti. Pokud má plátce vůči zdravotní pojišťovně splatný závazek, řešený třeba i formou splátkového kalendáře, pak musí být v jeho vlastním zájmu dluh urychleně doplatit. S ohledem na posuzování bezdlužnosti lze v této konkrétní situaci dovodit, že pokud byl zaměstnavateli povolen splátkový kalendář, nelze subjekt z pohledu zákona o veřejných zakázkách považovat za bezdlužný.

Při vystavování potvrzení o bezdlužnosti je pro zaměstnavatele ideální situace, kdy nemá žádný dluh na pojistném nebo na penále, případně je v (malém) přeplatku na pojistném eventuálně na penále. Jestli naopak dluží, pak je příslušná zdravotní pojišťovna je povinna vydat na žádost plátce pojistného potvrzení o stavu jeho závazků týkajících se pojistného, penále, pokuty a přirážky k pojistnému.

V případně existence dluhů vůči zdravotní pojišťovně by některé instituci mohlo postačovat sdělení, že dlužné pojistné je spláceno ve splátkách, přičemž jsou běžné platby pojistného řádně placeny, nebo na vyměřené penále je podána žádost o jeho prominutí a o této žádosti nebylo dosud rozhodnuto. Pokud je však kategoricky požadována aktuální neexistence dluhů, pak musí zaměstnavatel urychleně doplatit případné splátky a evidované penále s tím, že bude-li vyměřené penále na základě podané žádosti o odstranění tvrdosti v plné výši nebo částečně prominuto, pak bude příslušná (tj. prominutá) výše penále zaměstnavateli buď standardně vrácena, nebo může být s jeho souhlasem použita na úhradu pojistného na určité období dopředu.

     Splátky ve zdravotním pojištění

Do konce roku 2007 nebyla tato problematika v právní úpravě zdravotního pojištění vůbec řešena, byť mnohé zdravotní pojišťovny k úhradě závazků formou splátkových kalendářů přistupovaly.

Nyní však zdravotní pojišťovny celkem běžně sjednávají s dlužníky splácení evidovaných pohledávek formou splátkových kalendářů. Základním smyslem tohoto postupu zdravotních pojišťoven je umožnit plátci určitou konsolidaci jeho vnitřní hospodářské situace s přihlédnutím k současnosti i minulosti, kdy třeba již byl splátkový kalendář dříve uzavřen a jak byl naplňován. Z pohledu jak věřitele (zdravotní pojišťovny), tak dlužníka je smysl tohoto postupu naplněn v případě, kdy plátce dojednaný harmonogram splátek dodrží.

Na uzavření dohody o splátkách dluhu není právní nárok, proto záleží na postoji zdravotní pojišťovny, zda ke sjednání splátkového kalendáře vůbec přistoupí. Racionálním důvodem pro splátky dluhu mohou být například závažná (a odůvodněná) osobní či firemní situace, druhotná platební neschopnost apod., přičemž se přihlíží i k tomu, zda se jedná o první případ splátek. V případě opakované žádosti o splátky se bere v úvahu platební morálka minulého období, především pak (ne)dodržení dříve sjednaných splátkových kalendářů. Naopak pádným důvodem pro nevyhovění žádosti o splátky mohou být zejména negativní zkušenosti z předcházejících let.

Sjednání splátek je vstřícným krokem zdravotní pojišťovny, která tak vcelku logicky očekává obdobný přístup i ze strany plátce. Zpravidla základními podmínkami splátkové dohody je:

– včasné splácení jednotlivých splátek podle harmonogramu a

– řádné placení běžného pojistného (záloh na pojistné).

Pokud plátce neplní jednu z těchto podmínek, má zdravotní pojišťovna právo odstoupit od sjednané dohody, vždy však záleží na konkrétně dohodnutých náležitostech, neboť každá ze zdravotních pojišťoven může mít „svoji“ podobu splátkového kalendáře.

Sjednání splátkového kalendáře na dlužné pojistné nemá vliv na běh penále. To znamená, že penále i nadále běží a jeho výše se odvíjí od aktuální částky dluhu na pojistném. Pokud by plátce například řádně splácel jednotlivé částky dlužného pojistného, ale nehradil by běžné měsíční úhrady nebo by tyto platil opožděně, vznikalo by další penále.

§ 27

Centrální registr pojištěnců

(1)   Všeobecná zdravotní pojišťovna České republiky vede registr všech pojištěnců veřejného zdravotního pojištění (dále jen „centrální registr pojištěnců”) a spravuje jej (dále jen „správce centrálního registru pojištěnců”). Centrální registr pojištěnců obsahuje tyto údaje o pojištěncích: rodné číslo, případně jiné číslo pojištěnce, jméno, příjmení, popřípadě rodné příjmení, adresu pobytu, datum vzniku a zániku pojistného vztahu u příslušné zdravotní pojišťovny; u pojištěnců, za které je plátcem pojistného stát, časové období, v němž je plátcem pojistného stát, označení skupiny pojištěnců, datum odhlášení se ze zdravotního pojištění a přihlá­šení se do zdravotního pojištění v České republice podle zvláštního právního předpisu,^27d) nestanoví-li tento zákon jinak. Vojenská zdravotní pojišťovna sděluje potřebné údaje k vedení centrálního registru pojištěnců o všech svých pojištěncích se zřetelem na způsob vedení centrálního registru pojištěnců veřejného zdravotního pojištění a s ohledem na potřebu ochrany utajovaných informací. V případě fúze sloučením Vojenské zdravotní pojišťovny s jinou zdravotní pojišťovnou podle zvláštního právního předpi­su²⁴⁾, při které Vojenská zdravotní pojišťovna zanikne, přecházejí práva a povinnosti stanovené tímto zákonem Vojenské zdravotní pojišťovně na nástupnickou zdravotní pojišťovnu.

(2)   Státní orgány a právnické osoby, které z úřední povinnosti anebo vzhledem k předmětu své činnosti vedou evidenci osob, jsou povinny na výzvu správce centrálního registru pojištěnců a ve lhůtách tímto správcem stanovených sdělovat správci údaje potřebné pro vedení centrálního registru pojištěnců. Tyto údaje se poskytují bezplatně.

(3)   Správce centrálního registru pojištěnců poskytuje údaje o změnách v registru, týkající se počtu pojištěnců, za které je plátcem pojistného stát, vždy ke 12. dni v měsíci dalším zdravotním pojišťovnám, zřízeným podle zvláštního zákona²⁸⁾.

(4)   Správce centrálního registru pojištěnců poskytuje informace o účasti pojištěnců na veřejném zdravotním pojištění a příslušnosti pojištěnce ke zdravotní pojišťovně poskytovatelům zdravotních služeb.

(5)   Správce centrálního registru pojištěnců poskytuje zdravotním pojišťovnám údaje týkající se pojištěnců, kteří jsou poplatníky v paušálním režimu, vždy ke čtvrtému dni v měsíci.

(6)   Na úhradě nákladů za vedení centrálního registru pojištěnců a za správu zvláštního účtu pro přerozdělování se podílejí další zdravotní pojišťovny²⁸⁾ podle počtu svých pojištěnců. Úhradu těchto nákladů je správce centrálního registru pojištěnců povinen vést odděleně od ostatních nákladů.

komentář k § 27

Všeobecná zdravotní pojišťovna České republiky vede registr všech pojištěnců veřejného zdravotního pojištění a spravuje jej s uvedením údajů o pojištěncích. V případě fúze sloučením Vojenské zdravotní pojišťovny s jinou zdravotní pojišťovnou, při které Vojenská zdravotní pojišťovna zanikne, přecházejí práva a povinnosti stanovené tímto zákonem Vojenské zdravotní pojišťovně na nástupnickou zdravotní pojišťovnu. Státní orgány a právnické osoby, které vedou evidenci osob, jsou povinny na výzvu správce centrálního registru pojištěnců a ve lhůtách tímto správcem stanovených bezplatně sdělovat správci údaje potřebné pro vedení centrálního registru pojištěnců. Povinností správce registru pojištěnců je na vyžádání informovat poskytovatele zdravotních služeb, u které pojišťovny je určitý pojištěnec pojištěn.

§ 27a

zrušen

§ 27b

Zvláštní postupy k utajení a zajištění
bezpečnosti osob

(1)   Pro účely utajení zpravodajských služeb, Policie České republiky a Generální inspekce bezpečnostních sborů a zajištění bezpečnosti jejich příslušníků lze použít zvláštní postupy k utajení a zajištění bezpečnosti při činnostech uvedených v § 1 tohoto zákona.

(2)   Zvláštní postupy podle odstavce 1 mohou použít

a)  příslušníci

1. zpravodajské služby České republiky,

2. Policie České republiky,

3. Generální inspekce bezpečnostních sborů,

4. Hasičského záchranného sboru České republiky,

b)  zpravodajské služby České republiky, Policie České republiky, Generální inspekce bezpečnostních sborů a Hasičský záchranný sbor České republiky a

c)  subjekty podílející se na provádění veřejného zdravotního pojištění.

(3)   O zvláštních postupech podle odstavce 1 rozhoduje vláda.

komentář k § 27b

Jelikož realizace povinností zakotvených v tomto zákoně by mohla rozkrýt příslušnost osoby ke konkrétnímu bezpečnostnímu sboru, tedy i ke zpravodajským službám, a v konečném důsledku by mohla vést k ohrožení či znemožnění plnění úkolů, které jsou v jejich působnosti, týká se toto ustanovení postupů k utajení a zajištění bezpečnosti.

§ 28

Tiskopisy

Všeobecná zdravotní pojišťovna České republiky vydává tiskopisy potřebné k hlášení údajů stanovených tímto zákonem. Tyto tiskopisy jsou plátci pojistného povinni používat. Tiskopisy, které v případech stanovených tímto zákonem (§ 24 odst. 4) používají osoby samostatně výdě­lečně činné vůči živnostenským úřadům, se vydávají po projednání se Všeobecnou zdravotní pojišťovnou České republiky.

komentář k § 28

Povinností plátců pojistného je používat tiskopisy Všeobecné zdravotní pojišťovny ČR, kdy se u zaměstnavatelů zejména jedná o tyto:

– Přihláška a evidenční list zaměstnavatele,

– Hromadné oznámení zaměstnavatele,

– Přehled o platbě pojistného zaměstnavatele.

Za porušení resp. nesplnění této povinnosti může být dle § 26 odst. 1 uložena pokuta až do výše 50 000 Kč.

Ostatní zdravotní pojišťovny používají obdobné tiskopisy, odlišené zpravidla názvem a logem zdravotní pojišťovny.

§ 28a

(1)   Osoba samostatně výdělečně činná, která vykonávala samostatnou výdělečnou činnost před 1. lednem 1993, zaplatí zálohu na pojistné za měsíc leden a únor 1993 vypočtenou z minimálního vyměřovacího základu podle § 3 odst. 3, pokud si sama nestanoví zálohu vyšší.

(2)   Osoba uvedené v odstavci 1 platí od měsíce března 1993 do dne podání daňového přiznání za rok 1993 zálohy na pojistné z vyměřovacího základu, který odpovídá 35 % rozdílu mezi předpokládanými příjmy z podnikání nebo z jiné samostatné výdělečné činnosti, dosaženými v roce 1992 a předpokládanými výdaji vynaloženými na jejich dosažení, zajištění a udržení a který připadá v průměru na jeden kalendářní měsíc, v němž byla samostatná výdělečná činnost prováděna. Vyměřovací základ však nesmí být nižší než minimální vyměřovací základ podle § 3 odst. 3.

komentář k § 28a

V tomto zákonném ustanovení je definována povinnost osob samostatně výdělečně činných platit zálohy na pojistné v počátečním období fungování systému veřejného zdravotního pojištění.

§ 28b

(1)   Zálohu na pojistné, kterou zaplatil zaměstnavatel do 20. ledna 1993, vrátí zdravotní pojišťovna, která zálohu přijala, ve dvou splátkách splatných do 15. března 1994 a do 15. června 1994. K tomu sdělí zaměstnavatel zdravotní pojišťovně výši zaplacené zálohy, číslo účtu, na který byla zaplacena, a den jejího zaplacení.

(2)   Pohledávku za zdravotní pojišťovnou podle odstavce 1 nesmí zaměstnavatel započíst proti pohledávce zdravotní pojišťovny na pojistné. Ustanovení § 14 se nepoužije.

(3)   Penále, které nebylo za nezaplacenou zálohu vyměřeno do 30. dubna 1995, již nelze vyměřit. Povinnost zdravotní pojiš­ťovny vrátit zálohy, u nichž zaměstnavatel nesdělil údaje podle odstavce 1, končí dnem 30. června 1995.

(4)   Podle ustanovení § 15 odst. 1 a § 18 odst. 4 postupuje pojišťovna i v případě penále, které měla pojišťovna vyměřit nebo vymáhat do dne účinnosti těchto ustanovení, avšak do dne jejich účinnosti tak neučinila.

komentář k § 28b

Kromě běžných plateb pojistného bylo povinností zaměstnavatelů odvést do 20. ledna 1993 zálohu na pojistné, která se vracela v termínech do 15. 3. a do 15. 6. 1994.

§ 28c

(1)   Lhůta pro podání přehledu podle § 24 odst. 2 stanovená osobám samostatně výdělečně činným v § 24 odst. 2 se pro podání tohoto přehledu za rok 2019 nepoužije. Přehled podle § 24 odst. 2 za rok 2019 je osoba samostatně výdělečně činná povinna předložit všem zdravotním pojišťovnám, u kterých byla v tomto období pojištěna, nejpozději do 3. srpna 2020.

(2)   Pro penále nebo zálohy na pojistné za období od začátku března 2020 do konce srpna 2020 se do 21. září 2020 § 18 odst. 1 nepoužije. Penále za pojistné nebo za zálohu na pojistné podle věty první, které nebyly zaplaceny v období podle věty první, vzniká nejdříve od 22. září 2020.

(3)   Zálohu na pojistné do výše pojistného vypočítaného z jedné dvanáctiny minimálního vyměřovacího základu podle § 3a za období od začátku března 2020 do konce srpna 2020 osoba samostatně výdělečně činná neplatí.

(4)   Osoba samostatně výdělečně činná, jejíž záloha na pojistné v období podle odstavce 3 je vyšší než výše pojistného vypočítaného z jedné dvanáctiny minimálního vyměřovacího základu podle § 3a, je povinna zaplatit pouze rozdíl mezi výší zálohy na pojistné a výší pojistného vypočítaného z jedné dvanáctiny minimálního vyměřovacího základu podle § 3a.

(5)   Pojistné, které by osoba samostatně výdělečně činná byla povinna platit formou záloh podle odstavce 4 za období od začátku března 2020 do konce srpna 2020, lze zaplatit až formou doplatku pojistného, a to nejpozději do 8 dnů po dni, ve kterém byl, popřípadě měl být podán přehled podle § 24 odst. 2 za rok 2020. Postupuje-li osoba samostatně výdělečně činná podle věty první, ustanovení § 7 odst. 2 se pro zálohy na pojistné v období podle věty první v roce 2020 nepoužije.

(6)   Záloha na pojistné, kterou by zaplatila za období od března 2020 do srpna 2020 osoba samostatně výdělečně činná, se považuje za zaplacenou do výše pojistného vypočítaného z jedné dvanáctiny minimálního vyměřovacího základu podle § 3a odst. 2. Pro účely stanovení rozdílu mezi zálohami a skutečnou výší pojistného podle § 8 odst. 5 a 6 se za uhrazenou považuje taková část pojistného, která odpovídá pojistnému vypočtenému z měsíčního vyměřovacího základu za období od března 2020 do srpna 2020, a to za každý měsíc tohoto období až do výše pojistného vypočítaného z jedné dvanáctiny minimálního vyměřovacího základu.

(7)   Provedla-li osoba samostatně výdělečně činná platbu zálohy na pojistné za měsíc březen 2020, považuje se tato záloha za zálohu za měsíc září 2020.

§ 28d

Lhůta pro podání přehledu podle § 24 odst. 2 stanovená osobám samostatně výdělečně činným v § 24 odst. 2 se pro podání tohoto přehledu za rok 2020 nepoužije. Přehled podle § 24 odst. 2 za rok 2020 je osoba samostatně výdělečně činná povinna předložit všem zdravotním pojišťovnám, u kterých byla v tomto období pojištěna, nejpozději do 2. srpna 2021.

komentář k § 28c a28d

Tato ustanovení se vztahují k postupu OSVČ v období koronavirové krize. Byl stanoven jednotný termín pro podání Přehledu OSVČ za rok 2019. Dále byly upraveny podmínky pro placení, resp. odpuštění záloh OSVČ za období březen až srpen 2020 a stanoven termín pro podání Přehledu OSVČ za rok 2020.

Oddíl II a Oddíl III

§ 29 až 31

mění a doplňují jiné zákony

Oddíl IV

§ 32

Účinnost

Tento zákon nabyl účinnosti dnem 1. ledna 1993.

* * *

         Novela:   účinnost od:

zákon   10/1993 Sb.      1. ledna 1993

zákon   15/1993 Sb.      1. ledna 1993

zákon   161/1993 Sb.    1. července 1993

zákon   324/1993 Sb.    1. ledna 1994

zákon   42/1994 Sb.      21. března 1994

zákon   41/1994 Sb.      1. ledna 1995

zákon   59/1995 Sb.      1. května 1995

zákon   149/1996 Sb.    1. července 1996

zákon   48/1997 Sb.      1. dubna 1997,

     31. prosince 1999

zákon   127/1998 Sb.    30. června 1998,

     1. ledna 1999

zákon   29/2000 Sb.                  1. července 2000

zákon   118/2000 Sb.                1. července 2000

zákon   258/2000 Sb.                1. ledna 2001

zákon   492/2000 Sb.                1. ledna 2001

zákon   138/2001 Sb.                1. července 2001

zákon   49/2002 Sb.                  8. února 2002

zákon   176/2002 Sb.                1. července 2002

zákon   309/2002 Sb.                zrušen
zákonem č. 250/2014 Sb.

zákon   424/2003 Sb.                1. ledna 2004

zákon   437/2003 Sb.                1. ledna 2004

zákon   455/2003 Sb.                1. ledna 2004

zákon   53/2004 Sb.                  1. dubna 2004

zákon   438/2004 Sb.                1. srpna 2004,

     1. ledna 2005

zákon   626/2004 Sb.                1. ledna 2005

zákon   123/2005 Sb.                30. března 2005

zákon   381/2005 Sb.                1. ledna 2006

zákon   413/2005 Sb.                1. ledna 2006

zákon   545/2005 Sb.                1. ledna 2006

zákon   62/2006 Sb.                  8. března 2006

zákon   117/2006 Sb.                1. dubna 2006

zákon   189/2006 Sb.                1. ledna 2009

zákon   214/2006 Sb.                1. srpna 2006

zákon   264/2006 Sb.                1. ledna 2007

zákon   261/2007 Sb.                1. ledna 2008

zákon   296/2007 Sb.                1. ledna 2008

zákon   306/2008 Sb.                1. ledna 2010

zákon   227/2009 Sb.                1. července 2010

zákon   281/2009 Sb.                1. ledna 2011

zákon   285/2009 Sb.                1. ledna 2010

zákon   362/2009 Sb.                1. ledna 2010

zákon   73/2011 Sb.                  1. dubna 2011

zákon   138/2011 Sb.                1. srpna 2011

zákon   298/2011 Sb.                1. prosince 2011

zákon   329/2011 Sb.                1. ledna 2012

zákon   369/2011 Sb.                1. dubna 2012

zákon   458/2011 Sb.                1. ledna 2015

zákon   401/2012 Sb.                1. ledna 2013

zákon   500/2012 Sb.    1. ledna 2013

zákon   11/2013 Sb.      1. ledna 2013

zákon   342/2013 Sb.    1. listopadu 2013

zákon   344/2013 Sb.    1. ledna 2014

zákon   109/2014 Sb.    1. července 2014

zákon   250/2014 Sb.    1. ledna 2015

zákon   267/2014 Sb.    1. ledna 2015

zákon   200/2015 Sb.    1. září 2015

Zákon č. 145/2017 Sb. nabyl účinnosti dnem 1. ledna 2018, s výjimkou § 27, § 27a a § 27b, která nabyly účinnosti patnáctým 6. června 2017, a ustanovení čl. II bodů 1, 4 a 5, která nabyly účinnosti dnem 18. listopadu 2017.

Zákon č. 183/2017 Sb. nabyl účinnosti dnem 1. července 2017, s výjimkou ustanovení § 21d odst. 3 a § 21e, která nabývají účinnosti dnem 1. ledna 2018.

Zákon č. 297/2017 Sb. nabyl účinnosti dnem 1. ledna 2018, s výjimkou ustanovení § 3c odst. 1 (čl. I bod 1), které nabylo účinnosti dnem 1. ledna 2019 a ustanovení § 3c odst. 1 (čl. I bod 2), které nabylo účinnosti dnem 1. ledna 2020.

Zákon č. 134/2020 Sb. nabyl účinnosti dnem 27. března 2020.

Zákon č. 231/2020 Z. z. nabyl účinnosti dnem 1. června 2020, s výjimkou § 3c odst. 1, který nabyl účinnosti dnem 1. ledna 2021.

Zákon č. 285/2020 Sb. nabyl účinnosti dnem 1. ledna 2021.

Zákon č. 540/2020 Sb. nabyl účinnosti dnem 1. ledna 2021.

Zákon č. 161/2021 Sb. nabyl účinnosti dnem 10. dubna 2021.

Zákon č. 261/2021 Sb. nabyl účinnosti dnem 1. února 2022.

Zákon č. 274/2021 Sb. nabyl účinnosti dnem 2. srpna 2021.

Zákon č. 286/2021 Sb. nabyl účinnosti dnem 1. ledna 2022.

Zákon č. 363/2021 Sb. nabyl účinnosti dnem 1. ledna 2022.

Zákon č. 371/2021 Sb. nabyl účinnosti dnem 1. ledna 2022, s výjimkou § 20 ods. 8, § 21d ods 3, § 21e ods.1, které nabyly účinnosti dnem 1. ledna 2023.

Zákon č. 260/202 Sb. nabyl účinnosti dnem 31. srpna 2022, s výjimkou § 3c a Čl. II, které nabyly účinnosti dnem 1. ledna 2023.

Zákon č. 366/2022 Sb. nabyl účinnosti dnem 1. ledna 2023.

Zákon č. 173/2023 Sb. nabyl účinnosti dnem 1. ledna 2024.

Zákon č. 285/2023 Sb. nabyl účinnosti dnem 23. září 2023.

Zákon č. 163/2024 Sb. nabyl účinnosti dnem 1. července 2024.

* * *

Čl. XVII
zákona č. 545/2005 Sb. zní:

Přechodné ustanovení

U zaměstnavatele, který v době od 30. března 2005 do nabytí účinnosti tohoto zákona neuhradil pojistné za dobu pracovního volna bez náhrady příjmu za zaměstnance, na něhož se vztahuje ustanovení § 3 odst. 8, nemusí toto pojistné zpětně doplácet. U zaměstnavatele, který pojistné podle předchozí věty uhradil, se příslušná částka považuje za přeplatek.

Čl. XXV
zákona č. 189/2006 Sb. zní:

Přechodné ustanovení

Výše penále u pojistného na všeobecné zdravotní pojištění za dobu před 1. lednem 2007 se řídí předpisy účinnými před tímto dnem.

Čl. LXVII
zákona č. 261/2007 Sb. zní:

Přechodná ustanovení

1. Vyměřovací základ pro rok 2008 podle § 3c věty druhé zákona č. 592/1992 Sb., ve znění účinném ode dne nabytí účin­nosti tohoto zákona, se použije i pro rok 2009.

2. Pro stanovení maximálního vyměřovacího základu osoby samostatně výdělečně činné pro pojistné na všeobecné zdravotní pojištění za rok 2007 se použije zákon č. 592/1992 Sb., ve znění účinném do dne nabytí účinnosti tohoto zákona.

Čl. IV
zákona č. 298/2011 Sb. zní:

Přechodná ustanovení

1. Pokud právo předepsat a vymáhat dlužné pojistné vzniklo přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, postupuje se podle § 16 zákona č. 592/1992 Sb., ve znění účinném do dne nabytí účinnosti tohoto zákona.

2. Správce zvláštního účtu všeobecného zdravotního pojiš­tění při výpočtu nákladových indexů podle § 20 odst. 3, nákladné péče a nákladného pojištěnce podle § 21a odst. 2, procentního podílu podle § 21a odst. 5 a výše zálohových plateb podle § 21a odst. 6 zákona č. 592/1992 Sb., ve znění účinném do dne nabytí účinnosti tohoto zákona, použije pro rok 2012 v roce 2011 hodnoty uvedené v § 21a odst. 2 zákona č. 592/1992 Sb., ve znění účinném ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona.

3. Správce zvláštního účtu všeobecného zdravotního pojiš­tění při výpočtu nákladových indexů, nákladné péče, nákladného pojištěnce, procentního podílu a výše zálohových plateb postupuje v roce 2011, jako kdyby byl § 21a odst. 2 zákona č. 592/1992 Sb., ve znění účinném ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona, účinný již v roce 2010.

Čl. II
zákona č. 109/2014 Sb. zní:

Přechodná ustanovení

V kalendářním měsíci, v němž tento zákon nabude účinnosti, uhradí Ministerstvo financí České republiky na zvláštní účet veřejného zdravotního pojištění pojistné za měsíc srpen 2014, zvýšené o částku, kterou činí rozdíl mezi výší pojistného za měsíc červenec 2014, která byla uhrazena přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, a výší pojistného za měsíc červenec 2014, vypočtenou podle zákona č. 592/1992 Sb., ve znění tohoto zákona.

Čl. II
zákona č. 145/2017 Sb. zní:

Přechodná ustanovení

1. Pro přerozdělování pojistného na veřejné zdravotní pojištění a dalších příjmů zvláštního účtu veřejného zdravotního pojištění vybraných do 30. listopadu 2017 se použije zákon č. 592/1992 Sb., ve znění účinném přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona.

2. Pro roční vyúčtování úhrady zvlášť nákladných hrazených služeb za rok 2017 se v roce 2018 použije zákon č. 592/1992 Sb., ve znění účinném přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona.

3. Pro účely výpočtů souvisejících s přerozdělováním zdravotní pojišťovny ocení náklady na zdravotní služby za rok 2017 podle zákona č. 592/1992 Sb., ve znění účinném ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona.

4. Pro přerozdělení probíhající v měsíci prosinci 2017 se použije pojistné vybrané zdravotními pojišťovnami v období 18. až 30. listopadu 2017 a platba státu za osoby, za které je plátcem pojistného stát, připsaná na zvláštní účet v prosinci 2017.

5. Pro přerozdělení probíhající v měsíci lednu 2018 se použije pojistné vybrané zdravotními pojišťovnami v období 1. až 31. prosince 2017 a platba státu za osoby, za které je plátcem pojistného stát, připsaná na zvláštní účet v lednu 2018.

6. Pro přerozdělování pojistného na veřejné zdravotní pojištění a dalších příjmů zvláštního účtu veřejného zdravotního pojištění od 1. ledna 2018 do 31. prosince 2018 se použije zákon č. 592/1992 Sb., ve znění účinném ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona, s tím, že nastavitelné parametry přerozdělování se stanoví takto:

a)  Seznam farmaceuticko-nákladových skupin

Číslo	Kód	Název	Definiční seznam anatomicko-terapeuticko-chemických skupin léčiv	Vyřazovací pravidla
1	GLA	Glaukom	S01E
2	THY	Poruchy štítné žlázy	H03A, H03B
3	PSY	Antipsychotika, Alzheimerova choroba, léčba závislostí	N05A mimo (N05AL03, N05AN01), N06DA, N06DX01, N07BB, N07BC51
4	DEP	Léčba antidepresivy	N06A mimo (N06AA09, N06AX21)	ne, pokud zároveň PSY
5	CHO	Hypercholesterolémie	C10 mimo (C10AC01, C10BX03)	ne, pokud zároveň DMI, DM2, DMH
6	DMH	Diabetes s hypertenzí	A10 a zároveň C02 mimo (C02KX, C02CA04), C03 mimo (C03CA01), C07, C08 mimo (C08CA06), C09
7	COP	Těžké astma, chronická obstrukční choroba plic	R03AC18, R03AK03, R03BB
8	AST	Astma	R03 mimo (R03AC18, R03AK03, R03BB, R03CA02, R03BC01, R03CC02, R03CC13)	ne, pokud zároveň COP
9	DM2	Diabetes typu II	A10	ne, pokud zároveň DMI, DMH
10	EPI	Epilepsie	N03 mimo (N03AX12, N03AX16, N03AE01)
11	CRO	Crohnova choroba, ulcerózní kolitida	A07EA06, A07EC02
12	KVS	Srdeční choroby	C01A, C01B, C01D, C01EB15, C01EB17, C03CA01
13	TNF	Revmatické choroby léčené inhibitory TNF	L04AA11, L04AA24, L04AB, L04AC
14	REU	Revmatické choroby léčené jinak než inhibitory TNF	A07EC01, L01BA01, L04AA13, L04AX03, M01CB01, M01CC01, P01BA02	ne, pokud zároveň TNF
15	PAR	Parkinsonova choroba	N04B
16	DMI	Diabetes typu I	A10A	ne, pokud zároveň DMH
17	TRA	Transplantace	L04AA06, L04AA10, L04AA18, L04AC02, L04AD01, L04AD02, L04AX01
18	CFP	Cystická fibróza a onemocnění exokrinní funkce pankreasu	J01GB01 , J01XB01, R05CB13
19	CNS	Onemocnění mozku a míchy	L03AB07, L03AB08, L03AX13, L04AA23, M03BX01, M03BX02
20	ONK	Malignity	L01 mimo (L01BA01), L03AA, L03AC01, L04AX04
21	HIV	HIV, AIDS	J05AE, J05AF mimo (J05AF08, J05AF10, J05AF11), J05AG, J05AR, J05AX mimo (J05AX05)
22	REN	Renální selhání	B03X, V03AE
23	RAS	Léčba růstovým hormonem	H01AC01, H01AC03
24	HOR	Hormonální onkologická léčba	L02
25	NPP	Neuropatická bolest	N01BX04, N03AX12, N03AX16

 

b)  Seznam kombinací věkové skupiny s farmaceuticko-nákladovou skupinou a dvou farmaceuticko-nákladových skupin navzájem se nestanoví.

c)  Koeficient pro výpočet zajišťovací konstanty má hodnotu 107.

d)  Hranice spotřeby léčiv pro zařazení pojištěnce do farmaceuticko-nákladové skupiny má hodnotu 181.

7. Na základě nastavitelných parametrů přerozdělování podle bodu 6 se vypočítané parametry přerozdělování pro období od 1. ledna 2018 do 31. prosince 2018 stanoví takto:

a)  Nákladové indexy věkových skupin a farmaceuticko-nákladových skupin

Nákladové indexy věkových skupin:

Číslo skupiny (muži):	Nákladový index	Číslo skupiny (ženy):	Nákladový index
1	0,7926	20	0,6420
2	-0,5097	21	-0,5659
3	-0,5999	22	-0,6503
4	-0,6160	23	-0,5818
5	-0,6427	24	-0,5095
6	-0,7183	25	-0,5422
7	-0,7001	26	-0,4135
8	-0,6735	27	-0,3590
9	-0,6448	28	-0,4212
10	-0,6051	29	-0,4667
11	-0,5357	30	-0,4090
12	-0,4182	31	-0,3401
13	-0,2469	32	-0,2886
14	-0,0483	33	-0,2348
15	0,1832	34	-0,0784
16	0,4343	35	0,1191
17	0,5752	36	0,2726
18	0,6427	37	0,4432
19	0,7943	38	0,7461

 

Nákladové indexy farmaceuticko-nákladových skupin:

Číslo skupiny	Kód skupiny	Nákladový index		Číslo skupiny	Kód skupiny	Nákladový index
1	GLA	0,2246		14	REU	0,9963
2	THY	0,2533		15	PAR	1,4167
3	PSY	1,9603		16	DMI	2,1692
4	DEP	0,8659		17	TRA	4,1426
5	CHO	0,2838		18	CFP	20,7391
6	DMH	1,0344		19	CNS	10,1492
7	COP	1,8142		20	ONK	17,2183
8	AST	0,8682		21	HIV	10,7017
9	DM2	0,4561		22	REN	41,6000
10	EPI	1,3813		23	RAS	10,3981
11	CRO	0,9823		24	HOR	2,2946
12	KVS	1,5601		25	NPP	2,2671
13	TNF	14,4966

 

b)  Korekce pro souběh skupin se nestanoví.

c)  Zajišťovací konstanta má hodnotu 206 000 Kč.

8. Dosavadní členové dozorčího orgánu podle § 20 odst. 5 zákona č. 592/1992 Sb., ve znění účinném přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, se považují za členy Dozorčího orgánu podle § 21d odst. 1 zákona č. 592/1992 Sb., ve znění účinném ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona.

9. Dosavadní členové společné kontrolní skupiny podle § 21a odst. 11 zákona č. 592/1992 Sb., ve znění účinném přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, se považují za členy společné kontrolní skupiny podle § 21c odst. 2 zákona č. 592/1992 Sb., ve znění účinném ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona.

Čl. III
zákona č. 145/2017 Sb. zní:

Zrušovací ustanovení

Vyhláška č. 644/2004 Sb., o pravidlech hospodaření se zvláštním účtem všeobecného zdravotního pojištění, průměrných nákladech a o jednacím řádu dozorčího orgánu, se zrušuje.

Čl. VIII
zákona č. 540/2020 Sb.:

Přechodná ustanovení

1. Pro povinnosti u pojistného na veřejné zdravotní pojištění za rozhodná období započatá přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, jakož i pro práva a povinnosti s nimi související se použije zákon č. 592/1992 Sb., ve znění účinném přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona.

2. Na osobu samostatně výdělečně činnou, která má na zdaňovací období započaté ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona daň stanovenou paušální částkou podle § 7a zákona č. 586/1992 Sb., ve znění účinném přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, se použije § 3a odst. 1 zákona č. 592/1992 Sb., ve znění účinném přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona.

Čl. II
zákona č. 260/2022 Sb. zní:

Pro stanovení vyměřovacího základu se postup podle § 3c ve znění účinném od 1. ledna 2023 poprvé použije při stanovení vyměřovacího základu pro rok 2024. Za období pro růst cen se přitom považuje období od 1. července 2022 do 30. června 2023 a za období pro růst reálné mzdy období roku 2021 až 2022.

Čl. III
zákona č. 260/2022 Sb. zní:

Zrušovací ustanovení

Nařízení vlády č. 253/2021 Sb., o stanovení vyměřovacího základu u osoby, za kterou je plátcem pojistného na veřejné zdravotní pojištění stát, se zrušuje.

1)  Zrušena.

2)  § 5 písm. a) zákona č. 48/1997 Sb., o veřejném zdravotním pojištění a o změně a doplnění některých souvisejících zákonů, ve znění pozdějších předpisů.

3)  § 6 zákona č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů, ve znění pozdějších předpisů.

4)  Například zákoník práce, zákon č. 236/1995 Sb., o platu a dalších náležitostech spojených s výkonem funkce představitelů státní moci a některých státních orgánů a soudců a poslanců Evropského parlamentu, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 218/2002 Sb., o službě státních zaměstnanců ve správních úřadech a o odměňování těchto zaměstnanců a ostatních zaměstnanců ve správních úřadech (služební zákon), ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 312/2002 Sb., o úřednících územních samosprávných celků a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů.

4a) Zákon č. 128/2000 Sb., o obcích (obecní zřízení), ve znění pozdějších předpisů.

      Zákon č. 129/2000 Sb., o krajích (krajské zřízení), ve znění pozdějších předpisů.

      Zákon č. 131/2000 Sb., o hlavním městě Praze, ve znění pozdějších předpisů.

5)  Zákon č. 62/1983 Sb., o věrnostním přídavku horníků.

6)  Zákon č. 527/1990 Sb., o vynálezech a zlepšovacích návrzích, ve znění pozdějších ­předpisů.

7)  § 47i zákona č. 359/1999 Sb., o sociálně-právní ochraně dětí, ve znění pozdějších předpisů.

10) § 2 odst. 1 písm. b) nařízení vlády ČSFR č. 53/1992 Sb., o minimální mzdě.

11) § 7 odst. 4 zákona ČNR č. 550/1991 Sb., ve znění zákona č. 59/1995 Sb.

11a)     § 67 odst. 2 zákona č. 435/2004 Sb., o zaměstnanosti.

11b)     § 78 zákona č. 435/2004 Sb.

11c)     § 38 zákona č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění, ve znění zákona č. 306/2008 Sb.

12)       Zákon č. 329/2011 Sb., o poskytování dávek osobám se zdravotním postižením a o změně souvisejících zákonů.

13) § 6c písm. a) až j) zákona ČNR č. 550/1991 Sb., ve znění zákona č. 59/1995 Sb.

14) § 2 odst. 3 zákona č. 382/1990 Sb., o rodičovském příspěvku.

15) § 127 zákoníku práce.

16) § 129 a 130 zákoníku práce.

16a)     § 5 písm. a) bod 14 zákona č. 48/1997 Sb., o veřejném zdravotním pojištění a o změně a doplnění některých souvisejících zákonů, ve znění zákona č. 424/2003 Sb.

16b)     § 17 odst. 2 a 4 zákona č. 155/1995 Sb., ve znění pozdějších předpisů.

20) Např. zákon č. 563/1991 Sb., o účetnictví.

21c)     § 17 odst. 2 zákona č. 155/1995 Sb., ve znění pozdějších předpisů.

23) § 8 odst. 2 zákona ČNR č. 550/1991 Sb.

24) § 10 odst. 1 a 2 a § 11 písm. a) až c) zákona ČNR č. 550/1991 Sb., ve znění zákona ČNR č. 592/1992 Sb., zákona ČNR č. 10/1993 Sb. a zákona ČNR č. 15/1993 Sb.

25c)     Například zákon č. 551/1991 Sb., o Všeobecné zdravotní pojišťovně České republiky, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 280/1992 Sb., o resortních, oborových, podnikových a dalších zdravotních pojišťovnách, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 101/2000 Sb., o ochraně osobních údajů a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů.

25d)     Zákon č. 412/2005 Sb., o ochraně utajovaných informací a o bezpečnostní způsobilosti.

26) § 40 zákona ČNR č. 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků.

27d)     § 8 odst. 4 zákona č. 48/1997 Sb., o veřejném zdravotním pojištění a o změně některých souvisejících zákonů, ve znění zákona č. 176/2002 Sb.

28) Zákon ČNR č. 280/1992 Sb., o resortních, oborových, podnikových a dalších zdravotních pojišťovnách.

29) Zákon ČNR č. 531/1990 Sb., o územních finančních orgánech.

30) § 24 odst. 4 zákona ČNR č. 337/1992 Sb.

31) § 9 zákona ČNR č. 550/1991 Sb., ve znění zákona č. 59/1995 Sb.

33) § 18 zákona ČNR č. 550/1991 Sb.

34) Např. § 125 odst. 7 zákoníku práce, § 8 odst. 2 zákona č. 1/1992 Sb., o mzdě, odměně za pracovní pohotovost a o průměrném výdělku, § 24a odst. 1 nařízení vlády ČSSR č. 223/1988 Sb., kterým se provádí zákoník práce, ve znění nařízení vlády ČSFR č. 13/1991 Sb., § 7 odst. 4 vyhlášky federálního ministerstva práce a sociálních věcí č. 19/1991 Sb., o pracovním uplatnění a hmotném zabezpečení pracovníků v hornictví dlouhodobě nezpůsobilých k dosavadní práci.

35) § 5 odst. 1 písm. d) vyhlášky ministerstva práce a sociálních věcí ČR č. 22/1991 Sb., kterou se stanoví podrobnosti zřizování společensky účelných pracovních míst a vytváření veřejně prospěšné práce.

36) § 2 odst. 3 a § 8 vyhlášky Ústřední rady odborů a federálního ministerstva financí č. 172/1973 Sb., o uvolňování pracovníků ze zaměstnání k výkonu funkce v Revolučním odborovém hnutí.

37) Zákon č. 48/1997 Sb., ve znění pozdějších předpisů.

38) § 49 zákona č. 71/1967 Sb., o správním řízení (správní řád).

38a)     § 2 odst. 3 písm. h) zákona č. 284/2009 Sb., o platebním styku.

39) Např. zákon č. 166/1993 Sb., o Nejvyšším kontrolním úřadu, ve znění pozdějších předpisů.

39a)     Zákon č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon), ve znění pozdějších předpisů.

40a)     § 2 zákona č. 48/1997 Sb., ve znění pozdějších předpisů.

40c)     Zákon č. 570/1991 Sb., o živnostenských úřadech, ve znění pozdějších předpisů.

40d)     § 45a odst. 3 zákona č. 455/1991 Sb., ve znění zákona č. 214/2006 Sb.

41) Například zákon č. 182/2006 Sb., zákon č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 21/1992 Sb., o bankách, ve znění pozdějších předpisů.

42) § 17 odst. 2 zákona č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění.

43) § 3 zákona č. 133/2000 Sb., o evidenci obyvatel a rodných číslech a o změně některých zákonů (zákon o evidenci obyvatel), ve znění zákona č. 53/2004 Sb.

44) Zákon č. 40/1993 Sb., o nabývání a pozbývání státního občanství České republiky, ve znění pozdějších předpisů.

45) Zákon č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů.

46) Zákon č. 325/1999 Sb., o azylu a o změně zákona č. 283/1991 Sb., o Policii České republiky, ve znění pozdějších předpisů, (zákon o azylu), ve znění pozdějších předpisů.

47) § 13b zákona č. 133/2000 Sb., ve znění zákona č. 53/2004 Sb.

54) § 4 zákona č. 234/2014 Sb., o státní službě.

55) Zákon č. 236/1995 Sb., ve znění pozdějších předpisů.

56) § 222a zákoníku práce.

Příloha č. 1
k zákonu č. 592/1992 Sb.

Věkové skupiny pojištěnců
pro přerozdělování pojistného podle indexů

Číslo skupiny (muži):	Číslo skupiny (ženy):	Dosažený věk od:	Dosažený věk do:
1	20	méně než 1 rok	méně než 1 rok
2	21	1 rok	4 roky
3	22	5 let	9 let
4	23	10 let	14 let
5	24	15 let	19 let
6	25	20 let	24 let
7	26	25 let	29 let
8	27	30 let	34 let
9	28	35 let	39 let
10	29	40 let	44 let
11	30	45 let	49 let
12	31	50 let	54 let
13	32	55 let	59 let
14	33	60 let	64 let
15	34	65 let	69 let
16	35	70 let	74 let
17	36	75 let	79 let
18	37	80 let	84 let
19	38	85 let	bez limitu

 

Rozhodujícím datem pro zařazení pojištěnce do věkové skupiny je den dosažení celého roku života, tedy den narozenin pojištěnce. Pojištěnec se přeřazuje do vyšší věkové skupiny vždy k tomu dni, kdy dosáhl požadovaný věk.

Do skupin č. 1 a 20 bude pojištěnec zařazen ode dne narození až do dne předcházejícího dni jeho prvních narozenin. Do skupin č. 2 a 21 bude pojištěnec zařazen ode dne svých prvních narozenin včetně až do dne, který předchází dni jeho pátých narozenin.

Do dalších skupin bude pojištěnec zařazen obdobně.

Příloha č. 2
k zákonu č. 592/1992 Sb.

Podrobná úprava systému přerozdělování

Část první
Nastavitelné parametry přerozdělování

Oddíl A
Seznam farmaceuticko-nákladových skupin

1.  Seznam farmaceuticko-nákladových skupin se sestavuje ve formátu tabulky, v níž každý řádek představuje jednu farmaceuticko-nákladovou skupinu. Sloupce této tabulky jsou v tomto pořadí:

a) číslo farmaceuticko-nákladové skupiny,

b) kód farmaceuticko-nákladové skupiny,

c) název farmaceuticko-nákladové skupiny,

d) definiční seznam anatomicko-terapeuticko-chemických skupin léčiv (dále jen „definiční skupiny léčiv“) pro farmaceuticko-nákladovou skupinu na příslušném řádku nebo několik těchto seznamů oddělených slovy „a zároveň“,

e) vyřazovací pravidla s ostatními farmaceuticko-nákladovými skupinami uvozená slovy „ne, pokud zároveň“.

2.  Farmaceuticko-nákladové skupiny může Ministerstvo zdravotnictví zařadit do seznamu farmaceuticko-nákladových skupin, pokud splňují podmínku stability a podmínku zvýšení předpovědní síly přerozdělování podle oddílu E.

Oddíl B
Seznam kombinací věkové skupiny s farmaceuticko-nákladovou skupinou
a dvou farmaceuticko-nákladových skupin navzájem

Kombinace skupin může Ministerstvo zdravotnictví zařadit do přerozdělování, pokud splňují podmínku stability a podmínku zvýšení předpovědní síly přerozdělování podle oddílu E.

Oddíl C
Koeficient pro výpočet zajišťovací konstanty

Ministerstvo zdravotnictví stanoví hodnotu koeficientu pro výpočet zajišťovací konstanty pro každé období přerozdělování v rozmezí 70 až 250, a to tak, aby celková předpokládaná částka na přerozdělování podle nákladných hrazených služeb v příslušném období přerozdělování činila nejméně 5 a nejvýše 15 procent celkové předpokládané přerozdělované částky v tomto období přerozdělování.

Oddíl D
Hranice spotřeby léčiv pro zařazení pojištěnce
do farmaceuticko-nákladové skupiny

Ministerstvo zdravotnictví stanoví hodnotu hranice spotřeby léčiv pro každé období přerozdělování v rozmezí 121 až 365, a to s přihlédnutím k předpokládanému počtu pojištěnců zařazených ve farmaceuticko-nákladových skupinách a ke stabilitě systému přerozdělování.

Oddíl E
Pravidla pro zařazení farmaceuticko-nákladových skupin a kombinací skupin do systému přerozdělování

Ověření podmínek pro zařazení nákladových skupin do systému přerozdělování provádí Ministerstvo zdravotnictví v ověřovacím modelu systému přerozdělování, který se shoduje se systémem přerozdělování podle tohoto zákona, přičemž pracuje s posledními dostupnými údaji obdrženými Ministerstvem zdravotnictví od zdravotních pojišťoven podle § 20c (dále jen „ověřovací model“).

Pododdíl A
Podmínka stability

1.  Podmínka stability je pro farmaceuticko-nákladovou skupinu naplněna, pokud

a) je do příslušné skupiny zařazeno alespoň 200 osob a

b) úhrn ročních nákladů osob zařazených do příslušné skupiny převyšuje 24000násobek průměrných měsíčních nákladů podle oddílu K.

2.  Podmínka stability je pro kombinaci dvou farmaceuticko-nákladových skupin naplněna, pokud je do příslušné kombinace skupin zařazeno alespoň 200 osob.

3.  Podmínka stability je pro kombinaci farmaceuticko-nákladové skupiny s věkovou skupinou naplněna, pokud je do příslušné kombinace skupin zařazeno alespoň 2500 osob.

Pododdíl B
Podmínka zvýšení předpovědní síly přerozdělování

1.  Pro farmaceuticko-nákladovou skupinu je podmínka zvýšení předpovědní síly přerozdělování naplněna, pokud jsou pro příslušnou farmaceuticko-nákladovou skupinu současně splněny tyto podmínky:

a) Předpovědní síla ověřovacího modelu, sestaveného bez zahrnutí této skupiny a kombinací skupin, měřená koeficientem determinace R2 podle oddílu M, klesne alespoň o 0,0001 ve srovnání s ověřovacím modelem sestaveným bez kombinací skupin, avšak se všemi farmaceuticko-nákladovými skupinami.

b) Přírůstek nebo úbytek nákladů příslušný k této farmaceuticko-nákladové skupině, odhadnutý v ověřovacím modelu sestaveném bez zahrnutí kombinací skupin postupem podle oddílu M, je statisticky významný na hladině 1 procento.

2.  Pro kombinaci skupin je podmínka zvýšení předpovědní síly přerozdělování naplněna, pokud jsou pro příslušnou kombinaci skupin současně splněny tyto podmínky:

a) Předpovědní síla ověřovacího modelu sestaveného bez zahrnutí této kombinace skupin, měřená koeficientem determinace R2 podle oddílu M, klesne alespoň o 0,0002 ve srovnání s ověřovacím modelem, do kterého jsou zahrnuty všechny nákladové skupiny a všechny kombinace skupin.

b) Přírůstek nebo úbytek nákladů příslušný k této kombinaci skupin, odhadnutý postupem podle oddílu M, je statisticky významný na hladině 1 procento.

Část druhá
Vstupní údaje a klasifikace pojištěnců za účelem výpočtu
vypočítaných parametrů přerozdělování

Oddíl F
Přehled údajů

1.  Do výpočtu vypočítaných parametrů přerozdělování vstupují údaje vztahující se k poslednímu účetně uzavřenému kalendářnímu roku, která Ministerstvo zdravotnictví obdrželo od zdravotních pojišťoven podle § 20c.

2.  Jednotliví pojištěnci jsou pro účely přerozdělování charakterizováni unikátním anonymním číselným identifikátorem (dále jen „anonymní identifikátor“), který jim přiděluje správce centrálního registru pojištěnců. Anonymní identifikátory jsou vytvářeny jako náhodně přidělovaná číselná řada a jsou pojištěncům přidělovány za účelem ochrany osobních údajů pojištěnců podle zákona o ochraně osobních údajů a jako bezpečnostní opatření podle zákona o kybernetické bezpečnosti. Jednotliví pojištěnci mají přiřazeny tyto údaje:

a) Náklady oceněné podle § 20 odst. 7 (dále jen „náklady“).

b) Počet měsíců pojištění (dále jen „počet měsíců“); měsíc se považuje za měsíc pojištění, pokud byl k prvnímu dni tohoto měsíce pojištěnec evidován některou zdravotní pojišťovnou jako účastník veřejného zdravotního pojištění (dále jen „měsíc pojištění“). Ve vstupních údajích jsou uvedeni pouze pojištěnci s alespoň 1 měsícem pojištění. Počet těchto osob je dále označován jako „počet pojištěnců“.

c) Příslušnost do věkové skupiny; příslušnosti pojištěnce do věkových skupin se určí postupem podle oddílu G.

d) Příslušnosti do farmaceuticko-nákladových skupin; příslušnosti pojištěnce do farmaceuticko-nákladových skupin se určí postupem podle oddílu H.

e) Příslušnosti do kombinací skupin; příslušnosti pojištěnce do kombinací skupin se určí podle oddílu I.

3.  Seznamem pojištěnců se označuje výčet anonymních identifikátorů ve vzestupném pořadí od nejnižší hodnoty po nejvyšší hodnotu.

Oddíl G
Příslušnosti do věkových skupin

Ministerstvo zdravotnictví zařadí pojištěnce na základě pohlaví a roku a měsíce narození do věkové skupiny podle převládající měsíční příslušnosti do věkových skupin v posledním účetně uzavřeném kalendářním roce; v případě, že jsou u pojištěnce dány 2 věkové skupiny se stejným počtem měsíčních příslušností, zařadí Ministerstvo zdravotnictví pojištěnce do věkové skupiny s vyšším definičním věkem. Měsíční příslušnosti do věkových skupin jsou za tímto účelem určeny podle dosaženého věku k poslednímu dni měsíce. Započítávají se pouze měsíce, k jejichž prvnímu dni byl pojištěnec účastníkem veřejného zdravotního pojištění.

Oddíl H
Příslušnosti do farmaceuticko-nákladových skupin

1.  Zařazení pojištěnců do farmaceuticko-nákladových skupin provádí Ministerstvo zdravotnictví na základě údajů sdělených jednotlivými zdravotními pojišťovnami podle § 20c a seznamu léčivých přípravků, u nichž Státní ústav pro kontrolu léčiv (dále jen „Ústav“) rozhodl o výši a podmínkách úhrady, a který je vydáván Ústavem podle zákona o veřejném zdravotním pojištění (dále jen „seznam léčiv“).

2.  Ministerstvo zdravotnictví zařadí pojištěnce do farmaceuticko-nákladové skupiny, pokud naplnil podmínku spotřeby léčiv pro tuto skupinu a zároveň se na tuto skupinu nevztahují vyřazovací pravidla s jinými farmaceuticko-nákladovými skupinami, pro které pojištěnec naplnil podmínku spotřeby léčiv. Za pojištěnce, který naplnil podmínku spotřeby léčiv, se považuje takový pojištěnec, u něhož úhrn obvyklých denních terapeutických dávek léčiv příslušných definičních skupin léčiv překročil v každém z definičních seznamů definičních skupin léčiv této farmaceuticko-nákladové skupiny hranici spotřeby léčiv stanovenou jako nastavitelný parametr přerozdělování pro období přerozdělování, pro které jsou vypočítané parametry přerozdělování počítány. Do tohoto úhrnu se započítávají léčivé přípravky vyzvednuté nebo podané pojištěnci v posledních 12 měsících jeho pojištění, avšak za dobu nejvýše posledních dvou účetně uzavřených let.

Oddíl I
Příslušnosti do kombinací skupin

1.  Ministerstvo zdravotnictví zařadí pojištěnce do kombinace dvou farmaceuticko-nákladových skupin, jestliže patří do obou těchto skupin a příslušná kombinace je pro období přerozdělování, pro které jsou vypočítané parametry modelu přerozdělování počítány, stanovena jako nastavitelný parametr modelu přerozdělování.

2.  Ministerstvo zdravotnictví zařadí pojištěnce do kombinace farmaceuticko-nákladové skupiny s věkovou skupinou, jestliže patří do obou těchto skupin a příslušná kombinace je pro období přerozdělování, pro které jsou vypočítané parametry modelu přerozdělování počítány, stanovena jako nastavitelný parametr modelu přerozdělování.

Oddíl J
Nákladové skupiny

1.  Nákladovými skupinami jsou pro účely výpočtu vypočítaných parametrů označeny věkové skupiny, farmaceuticko-nákladové skupiny a kombinace skupin.

2.  Nákladové skupiny se pro jednotlivého pojištěnce uvádějí v tomto pořadí:

a) Věkové skupiny seřazené vzestupně podle svého číselného označení uvedeného v příloze č. 1 k tomuto zákonu.

b) Farmaceuticko-nákladové skupiny seřazené podle pořadí uvedeného v seznamu farmaceuticko-nákladových skupin podle oddílu A; použije se seznam farmaceuticko-nákladových skupin, který byl stanoven jako nastavitelný parametr pro období přerozdělování, pro které jsou vypočítané parametry modelu přerozdělování počítány.

c) Kombinace skupin seřazené v pořadí podle seznamu kombinací skupin podle oddílu B; použije se seznam kombinací skupin, který byl stanoven jako nastavitelný parametr pro období přerozdělování, pro které jsou vypočítané parametry modelu přerozdělování počítány.

Část třetí
Výpočet vypočítaných parametrů přerozdělování

Oddíl K
Matematické objekty nutné pro výpočet vypočítaných parametrů přerozdělování

 

Část čtvrtá
Klasifikace pojištěnců pro účely měsíčního přerozdělování
podle indexů

Oddíl N
Klasifikace pojištěnců do věkových skupin

Pro účely měsíčního přerozdělování zdravotní pojišťovny své pojištěnce zařadí do věkové skupiny podle pohlaví a podle dosaženého věku k prvnímu dni měsíce, v němž přerozdělování probíhá. Seznam věkových skupin a definice dosaženého věku jsou uvedeny v příloze č. 1 k tomuto zákonu.

Oddíl O
Klasifikace do farmaceuticko-nákladových skupin

1.  Pro účely měsíčního přerozdělování podle indexů zařazují pojištěnce do farmaceuticko-nákladových skupin zdravotní pojišťovny, a to na základě spotřeby léčiv těchto pojištěnců a podle seznamu farmaceuticko-nákladových skupin a seznamu léčiv.

2.  Za pojištěnce, který naplnil podmínku spotřeby léčiv, potřebnou pro zařazení do farmaceuticko-nákladové skupiny, se považuje takový pojištěnec, u něhož úhrn obvyklých denních terapeutických dávek léčiv příslušných definičních skupin léčiv překročil v každém z definičních seznamů definičních skupin léčiv této farmaceuticko-nákladové skupiny stanovenou hranici spotřeby léčiv. Do tohoto úhrnu se započítávají léčiva vydaná nebo podaná pojištěnci, s datem vyúčtování v posledních 12 měsících předcházejících měsíci, pro který měsíční přerozdělování probíhá. Zdravotní pojišťovna zařadí pojištěnce do farmaceuticko-nákladové skupiny, jestliže je u něj naplněna podmínka spotřeby léčiv pro zařazení do této skupiny a pokud se na tuto farmaceuticko-nákladovou skupinu nevztahují vyřazovací pravidla s jinými farmaceuticko-nákladovými skupinami, pro které pojištěnec naplnil podmínku spotřeby léčiv.

3.  Za datum vyúčtování se považuje den, k němuž je příslušná pohledávka poskytovatele pojišťovnou uznána a uzavřena.

Oddíl P
Klasifikace do kombinací skupin

1.  Pojištěnec je zařazen do kombinace dvou farmaceuticko-nákladových skupin, jestliže je zařazen do obou těchto skupin a příslušná kombinace je pro příslušné období přerozdělování stanovena jako nastavitelný parametr přerozdělování.

2.  Pojištěnec je zařazen do kombinace farmaceuticko-nákladové skupiny s věkovou skupinou, jestliže je zařazen do obou těchto skupin a příslušná kombinace je pro příslušné období přerozdělování stanovena jako nastavitelný parametr přerozdělování.

Část pátá
Nákladový index pojištěnce a příjem na pojištěnce
z přerozdělování podle indexů

Oddíl Q
Nákladový index pojištěnce

Nákladový index pojištěnce se vypočítá jako součet čísla 1, nákladového indexu věkové skupiny, do níž je pojištěnec zařazen, nákladových indexů všech farmaceuticko-nákladových skupin, do nichž je pojištěnec zařazen podle své spotřeby léčiv, a korekcí pro souběh skupin stanovených pro příslušné období přerozdělování.

Oddíl R
Příjem na pojištěnce z přerozdělování podle indexů

1.  Příjem zdravotní pojišťovny na pojištěnce z přerozdělování podle indexů se počítá pro konkrétní období přerozdělování a pro konkrétního pojištěnce.

2.  Příjem zdravotní pojišťovny na pojištěnce z přerozdělování podle indexů se spočte jako součet měsíčních příjmů zdravotní pojišťovny na tohoto pojištěnce z přerozdělování podle indexů v měsících spadajících do příslušného období přerozdělování, v nichž byl pojištěnec příslušný k této zdravotní pojišťovně.

3.  Měsíční příjem zdravotní pojišťovny na pojištěnce z přerozdělování podle indexů se spočte jako součin nákladového indexu pojištěnce pro příslušný kalendářní měsíc podle oddílu Q a podílu na standardizovaného pojištěnce použitého v příslušném kalendářním měsíci podle § 21 odst. 7.