Zákon o BOZP sestává ze 4 částí, z nichž:

-    první část stanoví další požadavky na BOZP v pracovněprávních vztazích,

-    druhá část obsahuje ustanovení o zajištění bezpečnosti a ochrany zdraví při práci nebo poskytování služeb mimo pracovněprávní vztahy,

-    třetí část upravuje další úkoly zadavatele stavby, jejího zhotovitele, popřípadě fyzické osoby, která se podílí na zhotovení stavby a koordinátora BOZP na staveništi,

-    čtvrtá část obsahuje společná, přechodná a závěrečná ustanovení.

Účelem přijetí zákona o BOZP, který byl od 1. 1. 2007 osmkrát novelizován (devátá novelizace nabude účinnosti 1. 7. 2023), byla snaha o komplexní úpravu odpovědnosti zaměstnavatele za stav pracovního prostředí a pracovních podmínek, stanovení požadavků na pracoviště a staveniště, výrobní a pracovní prostředky a zařízení, organizaci práce a pracovní postupy, bezpečnostní značky, značení a signály, snaha stanovit základní požadavky předcházení rizikům možného ohrožení zdraví rizikovými faktory nepříznivě ovlivňujícími zdraví, rizikových pracovišť a kontrolovaných pásem, zakázat výkon některých prací a upravit odbornou a zvláštní odbornou způsobilost, včetně zmocnění pro vydávání prováděcích právních předpisů.

Integrální součástí zákona o BOZP je také část věnovaná nové právní úpravě zajištění bezpečnosti a ochrany zdraví při práci mimo pracovněprávní vztahy (jedná se o ta ustanovení zákoníku práce a zákona o BOZP, která se s ohledem na podmínky vykonávané činnosti nebo poskytování služeb a jejich rozsahu pro poskytování služeb mimo pracovněprávní vztahy uplatní). Tato ustanovení jsou též provedením požadavků rámcové směrnice 89/391/EHS, o zavádění opatření ke zvýšení bezpečnosti a ochrany zdraví při práci.

Zákon o BOZP byl poměrně rozsáhle novelizován zákonem č. 88/­2016 Sb., který reagoval na vývoj v oblasti BOZP právě od roku 2007. Došlo tak k úpravě některých pojmů a stanovení jasnějších pravidel pro některé instituty.

Letos má být zákon o BOZP novelizován k datu 1. července 2023 zákonem č. 284/­2021 Sb., kterým se mění některé zákony v souvislosti s přijetím stavebního zákona, jde však o jednu drobnou legislativně technickou změnu v ustanovení § 14 zákona.

 

Přehled ustanovení zákona

ČÁST PRVNÍ	DALŠÍ POŽADAVKY BEZPEČNOSTI A OCHRANY ZDRAVÍ PŘI PRÁCI
HLAVA I	Požadavky na pracoviště a pracovní prostředí, výrobní a pracovní prostředky a zařízení, organizaci práce a pracovní postupy a bezpečnostní značky	§	1 – 6
HLAVA II	Předcházení ohrožení života a zdraví	§	7 – 8
HLAVA III	Odborná způsobilost a zvláštní odborná způsobilost	§	9 – 11
ČÁST DRUHÁ	ZAJIŠTĚNÍ BEZPEČNOSTI A OCHRANY ZDRAVÍ PŘI ČINNOSTI NEBO POSKYTOVÁNÍ SLUŽEB MIMO˝PRACOVNĚPRÁVNÍ
VZTAHY		§	12 – 13
ČÁST TŘETÍ	DALŠÍ ÚKOLY ZADAVATELE STAVBY, JEJÍHO ZHOTOVITELE, POPŘÍPADĚ FYZICKÉ OSOBY, KTERÁ SE PODÍLÍ NA ZHOTOVENÍ STAVBY, A KOORDINÁTORA BEZPEČNOSTI A OCHRANY ZDRAVÍ PŘI PRÁCI NA STAVENIŠTI	§	14 – 18
ČÁST ČTVRTÁ	SPOLEČNÁ, PŘECHODNÁ A ZÁVĚREČNÁ USTANOVENÍ
HLAVA I	Společná ustanovení	§	19 – 21
HLAVA II	Přechodná a závěrečná ustanovení	§	22 – 24

 

 

 

ZÁKON č. 309/2006 Sb.,

kterým se upravují další požadavky bezpečnosti a ochrany zdraví při práci v pracovněprávních vztazích a o zajištění bezpečnosti a ochrany zdraví při činnosti nebo poskytování služeb mimo pracovněprávní vztahy

(zákon o zajištění dalších podmínek bezpečnosti
a ochrany zdraví při práci)

 

ve znění

zákona č. 362/­2007 Sb., zákona č. 189/­2008 Sb., zákona č. 223/­2009 Sb., zákona č. 365/­2011 Sb., zákona č. 375/­2011 Sb., zákona č. 225/­2012 Sb., zákona č. 88/­2016 Sb., zákona č. 250/­2021 Sb. a zákona č. 284/­2021 Sb.

Parlament se usnesl na tomto zákoně České republiky:

ČÁST PRVNÍ

DALŠÍ POŽADAVKY BEZPEČNOSTI A OCHRANY ZDRAVÍ PŘI PRÁCI

V PRACOVNĚPRÁVNÍCH VZTAZÍCH

HLAVA I

POŽADAVKY NA PRACOVIŠTĚ A PRACOVNÍ PROSTŘEDÍ, VÝROBNÍ A PRACOVNÍ PROSTŘEDKY A ZAŘÍZENÍ, ORGANIZACI PRÁCE A PRACOVNÍ POSTUPY A BEZPEČNOSTNÍ ZNAČKY

§ 1

Úvodní ustanovení

Tento zákon zapracovává příslušné předpisy Evropské unie¹⁾, upravuje v návaznosti na zákon č. 262/­2006 Sb., zákoník práce, další požadavky bezpečnosti a ochrany zdraví při práci v pracovněprávních vztazích a zajištění bezpečnosti a ochrany zdraví při činnosti nebo poskytování služeb mimo pracovněprávní vztahy podle § 3 zákoníku práce.

komentář k § 1

Ustanovení je klasickým úvodním ustanovením zákona a stanoví předmět právní úpravy, resp. smysl a cíl zákona, de facto konstatuje samotnou podstatu samotného zákona, který do českého právního řádu zapracovává příslušné předpisy EU, které jsou uvedeny v poznámce pod čarou.

Podle článku 118a Smlouvy o Evropském společenství stanoví Evropská společenství minimální požadavky v této oblasti regulující problematiku bezpečnosti a ochrany zdraví při práci na úrovni Evropských společenství. Legislativa Evropských společenství o ochraně zdraví a bezpečnosti při práci se vyvíjela postupně a dlouhodobě.

Základem této právní úpravy je tzv. rámcová Směrnice Rady 89/391/EHS ze dne 12. 6. 1989 o zavádění opatření směřujících ke zvyšování bezpečnosti a ochrany zdraví při práci, na ni pak postupně navazovaly další směrnice, upravující dílčí problematiky.

§ 2

Požadavky na pracoviště a pracovní prostředí

(1) Zaměstnavatel je povinen zajistit, aby pracoviště byla prostorově a konstrukčně uspořádána a vybavena tak, aby pracovní podmínky pro zaměstnance z hlediska bezpečnosti a ochrany zdraví při práci odpovídaly bezpečnostním a hygienickým požadavkům na pracovní prostředí a pracoviště, aby

a)  prostory určené pro práci, chodby, schodiště a jiné komunikace měly stanovené rozměry a povrch a byly vybaveny pro činnosti zde vykonávané,

b)  pracoviště byla osvětlena, pokud možno denním světlem, měla stanovené mikroklimatické podmínky, zejména pokud jde o objem vzduchu, větrání, vlhkost, teplotu a zásobování vodou,

c)  prostory pro osobní hygienu, převlékání, odkládání osobních věcí, odpočinek a stravování zaměstnanců měly stanovené rozměry, provedení a vybavení,

d)  únikové cesty, východy a dopravní komunikace k nim včetně přístupových cest byly stále volné,

e)  v prostorách uvedených v písmenech a) až d) byla zajištěna pravidelná údržba, úklid a čištění,

f)  pracoviště byla vybavena v rozsahu dohodnutém s příslušným poskytovatelem pracovnělékařských služeb prostředky pro poskytnutí první pomoci a vybavena prostředky pro přivolání poskytovatele zdravotnické záchranné služby.

(2) Bližší požadavky na pracoviště a pracovní prostředí stanoví prováděcí právní předpis.

komentář k § 2

Ustanovení ukládá především povinnost zaměstnavateli zajistit, aby pracoviště byla prostorově a konstrukčně uspořádána a vybavena tak, aby pracovní podmínky pro zaměstnance z hlediska BOZP odpovídaly bezpečnostním a hygienickým požadavkům na pracovní prostředí a pracoviště (konkrétně lze například uvést povinnost, aby prostory určené pro práci, chodby, schodiště a jiné komunikace měly stanovené rozměry a povrch a byly vybaveny pro činnosti zde vykonávané, aby byla pracoviště osvětlena pokud možno denním světlem apod.).

Bližší požadavky jsou stanoveny prováděcími právními předpisy, například:

- nařízením vlády č. 361/­2007 Sb., kterým se stanoví podmínky ochrany zdraví při práci (například teploty na pracovišti, větrání a osvětlení pracoviště, prostorové požadavky, zásobování vodou sanitární a pomocná zařízení),

- nařízení vlády č. 101/­2005 Sb., o podrobnějších požadavcích na pracoviště a pracovní prostředí (například povinnosti zaměstnavatele při používání a provozování pracoviště, podrobnější požadavky na jednotlivé prvky pracoviště jako instalace, rozvody, komunikace, skladování, kotelny, údržba, požadavky na pracoviště před uvedením do provozu a používání),

- nařízení vlády č. 591/­2006 Sb., o bližších minimálních požadavcích na bezpečnost a ochranu zdraví při práci na staveništích (například uspořádání staveniště, zajištění staveniště, vymezení pracovišť, venkovní pracoviště),

- nařízení vlády č. 362/­2005 Sb., o bližších požadavcích na bezpečnost a ochranu zdraví při práci na pracovištích s nebezpečím pádu z výšky nebo do hloubky (například zajištění otvorů v podlaze a ve stěnách, technické konstrukce proti pádu, osobní ochranné prostředky proti pádu, žebříky),

- vyhláška č. 48/­1982 Sb., kterou se stanoví základní požadavky k zajištění bezpečnosti práce a technických zařízení (například nebezpečné látky a záření na pracovišti),

- vyhláška č. 268/­2009 Sb., o technických požadavcích na stavby (například požadavky na stavby a jejich umísťování, požadavky na bezpečnost a užitné vlastnosti staveb, ochrana zdraví, zdravých životních podmínek a životního prostředí při navrhování a provádění stavby, požadavky na stavební konstrukce a technická zařízení) – bude zrušena v souvislosti s rekodifikací stavebního zákona.

Zaměstnavatel je povinen dodržovat povinnosti zde uvedené po celou dobu provozování pracoviště, nejen při jeho uvedení do provozu. Jak vyplývá například z rozsudku KS v Brně 36 Ad 46/­2013: „Podle § 2 odst. 1 písm. a) zákona č. 309/­2006 Sb. je zaměstnavatel povinen zajistit, aby pracoviště byla prostorově a konstrukčně uspořádána a vybavena tak, aby pracovní podmínky pro zaměstnance z hlediska bezpečnosti a ochrany zdraví při práci odpovídaly bezpečnostním a hygienickým požadavkům na pracovní prostředí a pracoviště, aby prostory určené pro práci, chodby, schodiště a jiné komunikace měly stanovené rozměry a povrch.

Podle bodu 3.3.1 přílohy k nařízení vlády č. 101/­2005 Sb. povrch podlahy pracoviště včetně komunikací musí být rovný, pevný, upravený proti skluzu a nesmí mít nebezpečné prohlubně, otvory nebo nebezpečný sklon. Povrchy podlah musí být provedeny tak, aby je bylo možno opravovat, čistit a udržovat a v prostorech s nebezpečím výbuchu musí být z nejiskřivého materiálu. Podlahy v mokrých provozech musí být provedeny tak, aby se na nich nemohla hromadit voda.

Mezi stranami není sporné, že provedenou kontrolou byly u žalobce zjištěny nedostatky v dodržování povinností na úseku bezpečnosti práce vyplývající z citovaných právních předpisů spočívající v tom, že na podlaze okolo bazénů se hromadí voda, která neodtéká ke kanálkům.“

§ 3

Požadavky na pracoviště a pracovní
prostředí na staveništi

(1) Zaměstnavatel, který provádí stavbu nebo se na jejím provádění podílí jako zhotovitel stavebních, montážních, stavebně montážních, bouracích nebo udržovacích prací bez ohledu na jejich stavebně technické provedení, použité stavební výrobky, materiály, konstrukce, účel jejich využití a dobu jejich trvání (dále jen „zhotovitel“) pro jinou fyzickou osobu, podnikající fyzickou osobu nebo právnickou osobu (dále jen „zadavatel stavby“) na jejím pracovišti vymezeném dočasně k realizaci stavby (dále jen „staveniště“), zajistí v součinnosti se zadavatelem stavby vybavení pro bezpečný a zdraví neohrožující výkon práce. Práce podle věty první mohou být zahájeny pouze tehdy, pokud je staveniště náležitě zajištěno a vybaveno. Zhotovitelem může být i zadavatel stavby, pokud stavbu provádí pro sebe.

(2) Zhotovitel je povinen dodržovat další požadavky kladené na bezpečnost a ochranu zdraví při práci při přípravě projektu a realizaci stavby, jimiž jsou

a)  udržování pořádku a čistoty na staveništi,

b)  uspořádání staveniště podle příslušné dokumentace,

c)  umístění pracoviště, jeho dostupnost, stanovení komunikací nebo prostoru pro příchod a pohyb fyzických osob, výrobních a pracovních prostředků a zařízení,

d)  zajištění požadavků na manipulaci s materiálem,

e)  předcházení zdravotním rizikům při práci s břemeny,

f)  provádění kontroly před prvním použitím, během používání, při údržbě a pravidelném provádění kontrol strojů, technických zařízení, přístrojů a nářadí během používání s cílem odstranit nedostatky, které by mohly nepříznivě ovlivnit bezpečnost a ochranu zdraví,

g)  splnění požadavků na způsobilost fyzických osob konajících práce na staveništi,

h)  určení a úprava ploch pro uskladnění, zejména nebezpečných látek, přípravků a materiálů,

i)  splnění podmínek pro odstraňování a odvoz nebezpečných odpadů,

j)  uskladňování, manipulace, odstraňování a odvoz odpadu a zbytků materiálů,

k)  přizpůsobování času potřebného na jednotlivé práce nebo jejich etapy podle skutečného postupu prací,

l)  předcházení ohrožení života a zdraví fyzických osob, které se s vědomím zhotovitele mohou zdržovat na staveništi,

m) zajištění spolupráce s jinými osobami,

n)  předcházení rizikům vzájemného působení činností prováděných na staveništi nebo v jeho těsné blízkosti,

o)  vedení evidence přítomnosti zaměstnanců a dalších fyzických osob na staveništi, které mu bylo předáno,

p)  přijetí odpovídajících opatření, pokud budou na staveništi vykonávány práce a činnosti vystavující zaměstnance ohrožení života nebo poškození zdraví,

q)  dodržování bližších minimálních požadavků na bezpečnost a ochranu zdraví při práci na staveništích stanovených prováděcím právním předpisem.

(3) Bližší minimální požadavky na bezpečnost a ochranu zdraví při práci na staveništích a bližší vymezení prací a činností vystavujících zaměstnance zvýšenému ohrožení života nebo zdraví, při jejichž výkonu je nezbytná zvláštní odborná způsobilost, stanoví prováděcí právní předpis.

komentář k § 3

Mezi požadavky na pracoviště a pracovní prostředí na staveništi podle předmětného ustanovení patří povinnost zaměstnavatele, který provádí jako zhotovitel stavební, montážní, stavebně montážní nebo udržovací práce při jinou fyzickou nebo právnickou osobu na jejím pracovišti, zajistit v součinnosti s touto osobou vybavení pracoviště pro bezpečný výkon práce. Je zde nutné upozornit na skutečnost, že pojem staveniště ve smyslu § 3 odst. 2 písm. n) tohoto zákona není totožný s tím, jak vymezuje pojem staveniště projektová dokumentace stavby (viz rozsudek NSS 10 As 114/­2018).

Dále toto ustanovení upravuje určité požadavky kladené na práci při přípravě projektu a realizaci stavby (například udržování pořádku a čistoty na staveništi, uspořádání staveniště dle příslušné dokumentace, splnění požadavků na způsobilost fyzických osob konajících práce na staveništi, provádění průběžné kontroly strojů, technických zařízení, přístrojů a nářadí s cílem odstranit nedostatky, které by mohly představovat riziko pro bezpečnost a ochranu zdraví při práci.) Ustanovení tedy upravuje jednak povinnosti subjektů zúčastněných na výstavbě, které současně odpovídají ve stanovené míře za bezpečnost a ochranu zdraví při práci na staveništi, dále vyjmenovává taxativně další zhotovitelů v oblasti požadavků kladených na bezpečnost a ochranu zdraví a zdůrazňuje, že v podrobnostech je možné dané povinnosti nalézt v prováděcích předpisech.

Bližší minimální požadavky na bezpečnost a ochranu zdraví při práci na staveništích a bližší vymezení prací a činností vystavujících zaměstnance zvýšenému ohrožení života nebo zdraví, při jejichž výkonu je nezbytná zvláštní odborná způsobilost, stanoví zvláštní předpis, kterým je například nařízení vlády č. 591/­2006 Sb., o bližších minimálních požadavcích na bezpečnost a ochranu zdraví při práci na staveništích (zejména § 2 a 4, příloha č. 1).

Dále je možné uvést:

- nařízení vlády č. 101/­2005 Sb., o podrobnějších požadavcích na pracoviště a pracovní prostředí (zejména bod 9 přílohy),

- nařízení vlády č. 362/­2005 Sb., o bližších požadavcích na bezpečnost o ochranu zdraví při práci na pracovištích s nebezpečím pádu z výšky nebo do hloubky,

- vyhláška č. 268/­2009 Sb., o technických požadavcích na stavby (bude zrušena v souvislosti s rekodifikací stavebního zákona),

- zákon č. 183/­2006 Sb., o územním plánování a stavebním řádu (stavební zákon) (bude rekodifikován) (zejména § 3 odst. 3),

- vyhláška č. 499/­2006 Sb., o dokumentaci staveb (bude zrušena v souvislosti s rekodifikací stavebního zákona),

- nařízení vlády č. 361/­2007 Sb., kterým se staví podmínky ochrany zdraví při práci [zejména § 1 odst. 1 písm. f), odst. 2 a odst. 6, část třetí].

§ 4

Požadavky na výrobní a pracovní
prostředky a zařízení

(1) Zaměstnavatel je povinen zajistit, aby stroje, technická zařízení, dopravní prostředky a nářadí byly z hlediska bezpečnosti a ochrany zdraví při práci vhodné pro práci, při které budou používány. Stroje, technická zařízení, dopravní prostředky a nářadí musí být

a)  vybaveny ochrannými zařízeními, která chrání život a zdraví zaměstnanců,

b)  vybaveny nebo upraveny tak, aby odpovídaly ergonomickým požadavkům a aby zaměstnanci nebyli vystaveni nepříznivým faktorům pracovních podmínek,

c)  pravidelně a řádně udržovány, kontrolovány a revidovány.

(2) Bližší požadavky na bezpečný provoz a používání strojů, technických zařízení, dopravních prostředků a nářadí stanoví prováděcí právní předpis.

komentář k § 4

Vzhledem k tomu, že významným zdrojem rizik ohrožujících zaměstnance jsou pracovní prostředky a zařízení, upravuje předmětné ustanovení požadavky na jejich bezpečnost a stanoví i bližší požadavky jejich používání. Problematikou bezpečnosti pracovních zařízení se zabývají zejména samostatná směrnice 89/655/EHS, o minimálních bezpečnostních a zdravotních požadavcích na používání pracovních prostředků zaměstnanci při práci, (druhá samostatná směrnice ve smyslu čl. 16 odst. 1 směrnice 89/391/EHS) ve znění směrnic 95/63/ES a 2001/45/ES a samostatná směrnice 90/270/EHS, o minimálních požadavcích na bezpečnost a ochranu zdraví pro práci a se zobrazovacími jednotkami (pátá samostatná směrnice ve smyslu čl. 16 odst. 1 směrnice 89/391/EHS).

Z ustanovení vyplývá, že zaměstnavatel je povinen zajistit, aby stroje, technická zařízení, dopravní prostředky a nářadí byly z hlediska bezpečnosti a ochrany zdraví při práci vhodné pro práci, při které budou používány. Zde je nutno vzít v potaz, že vždy závisí na konkrétní povaze prostředku či zařízení a následně je možno na něj případně vztáhnout úpravu předmětného ustanovení.

Jak uvedl NSS v rozsudku 5 As 242/­2015: „I regál sloužící k uskladnění výrobního materiálu na pracovišti může být vzhledem ke svým konkrétním technickým parametrům považován za technické zařízení ve smyslu § 4 odst. 1 zákona č. 309/­2006 Sb., o zajištění dalších podmínek bezpečnosti a ochrany zdraví při práci, a ve smyslu § 1 nařízení vlády č. 378/­2001 Sb., kterým se stanoví bližší požadavky na bezpečný provoz a používání strojů, technických zařízení, přístrojů a nářadí.“

Z uvedeného je také zřejmé, že se musí vždy posoudit, zda se jedná například o běžné zařízení či naopak, jedná se svým rozsahem o zařízení či prvek vybočující z běžně vnímaného normálu v dané oblasti (například mohutnou konstrukci, zabírající celou jednu stěnu skladu, svařenou z masívních kusů kovu a určenou ke skladování hutního materiálu ke kovovýrobě), kde bude třeba stanovit řadu technických požadavků týkajících se nejen kontrol, ale i způsobu skladování materiálu v regálu, jeho nejvýše přípustné zatížení, údržbu.

Zaměstnavatel musí vždy věnovat maximální možnou snahu o vybavení například stroje takovými ochrannými zařízeními, která chrání život a zdraví zaměstnanců. K tomu se také vyjádřil Nejvyšší správní soud v rozsudku NSS 6 As 110/­2017.

Prováděcím předpisem k provedení odstavce 2 je nařízení vlády č. 378/­2001 Sb., kterým se stanoví bližší požadavky na bezpečný provoz a používání strojů, technických zařízení, přístrojů a nářadí.

Nařízení vlády č. 378/­2001 Sb. má pro praxi bezpečnosti a ochrany zdraví při práci zásadní význam. Je sice zpracováno velice obecně, nicméně tak, aby upravovalo pouze minimální požadavky na bezpečný provoz a používání strojů, technických zařízení, dopravních prostředků a nářadí s tím, že zaměstnavatel si samozřejmě může stanovit požadavky další.

Pro praxi jsou nejdůležitější § 3 a 4, kde se zejména stanoví bližší požadavky na bezpečný provoz a používání pracovních zařízení, která jsou společná všem zařízením. Jde zejména o požadavky na jejich ovládání, spouštění, zastavování, ochranná zařízení atd. Obecná hranice pro splňování požadavků na bezpečnost pracovních zařízení je dána zákonem č. 22/­1997 Sb., o technických požadavcích na výrobky a o změně a doplnění některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů. Toto nařízení však určuje nezbytná opatření při uvádění pracovních zařízení do provozu, jejich umístění, instalování, bezpečný přístup zaměstnanců k nim, jejich spouštění a zastavování i při jejich opravách a údržbě. Je-li to nutné k ochraně zaměstnanců, stanoví se nezbytnost vybavení pracovních zařízení ochranným zařízením.

Dále se v přílohách k nařízení vlády stanoví zvláštní bezpečnostní požadavky na některá zařízení, např. na pojízdná pracovní zařízení (přeprava zaměstnanců, riziko převrácení, vybavení zařízení, ovládání apod.), na pracovní zařízení pro zdvihání břemen (stabilita, zdvihání osob apod.) a na některá další pracovní zařízení včetně skladovacích zařízení sypkých hmot.

Důležité je, že se stanoví i bližší požadavky na řádné vybavení a vedení provozní dokumentace provozního zařízení a kontrolu bezpečného provozu pracovních zařízení, včetně vedení písemných záznamů o výsledcích kontrol a jejich archivaci po celou dobu provozu.

§ 5

Požadavky na organizaci práce
a pracovní postupy

(1) Zaměstnavatel je povinen organizovat práci a stanovit pracovní postupy tak, aby byly dodržovány zásady bezpečného chování na pracovišti a aby zaměstnanci

a)  nevykonávali činnosti jednotvárné a jednostranně zatěžující organismus. Nelze-li je vyloučit, musí být přerušovány bezpečnostními přestávkami²⁾; v případech stanovených zvláštními právními předpisy³⁾ musí být doba výkonu takové činnosti v rámci pracovní doby časově omezena,

b)  nebyli ohroženi padajícími nebo vymrštěnými předměty nebo materiály,

c)  byli chráněni proti pádu nebo zřícení,

d)  nebyli ohroženi dopravou na pracovištích,

e)  na pracovišti se zvýšeným rizikem nepracovali osamoceně bez dohledu dalšího zaměstnance, pokud jejich ochranu nezajistí jinak,

f)  nevykonávali ruční manipulaci s břemeny, která může poškodit zdraví, zejména páteř.

(2) Bližší požadavky na způsob organizace práce a pracovních postupů, které je zaměstnavatel povinen zajistit, stanoví prováděcí právní předpis.

komentář k § 5

Ustanovení ukládá zaměstnavateli povinnost organizovat práci a stanovit pracovní postupy tak, aby byly dodržovány zásady bezpečného chování na pracovišti. Toto ustanovení tvoří zákonný rámec pro organizaci práce a pracovní postupy tak, aby nedocházelo k rizikům poškození zdraví zaměstnanců. Věcně a obsahově však přebírá starou právní úpravu.

Zaměstnavateli se zde ukládá povinnost organizovat práci a provádět pracovní postupy tak, aby nedocházelo k rizikům příkladně zde uvedeným pod písm. a) až f). V podstatě se dá říci, že rizika vyjmenovaná v tomto ustanovení jsou rizika pracovních úrazů. Ve srovnání s ustanovením § 7 komentovaného zákona, který v odstavci 1 vyjmenovává rizika chorob z povolání, je toto ustanovení koncipováno jako prevence před rizikem pracovních úrazů. I z toho důvodu výčet rizikových faktorů zde uvedených není taxativní, ale pouze demonstrativní, neboť není možno v právní normě zachytit všechna možná rizika všech prací za různých situací. Z toho pohledu je třeba brát tento výčet jen jako základní minimum prevence pracovních úrazů, které musí dodržet každý zaměstnavatel a také každý zaměstnavatel by si jej měl přizpůsobit vlastním podmínkám.

Pro praxi je významné, že se zde ukládá zaměstnavateli u jednotvárných činností a činností jednostranně zatěžujících organismus, aby zajistil přerušení práce bezpečnostními přestávkami. Jedná se především o práce ve stavebnictví, řidičů, zaměstnanců pracujících se zobrazovacími jednotkami, zaměstnanců pracujících v hlučných provozech a na pracovištích, kde se pracuje s motorovými pilami.

Důležité

     Dnes problematiku bezpečnostních přestávek upravuje zejména:

l  zákon č. 111/­1994 Sb., o silniční dopravě – v ustanoveních § 3 a § 27 stanoví povinnost poskytovat řidičům bezpečnostní přestávku podle vyhlášky č. 108/­1976 Sb., o Evropské dohodě o práci osádek vozidel a mezinárodní silniční dopravě (AETR), tedy po každý 4,5 hodinách řízení přestávku v délce 45 minut,

l  nařízení vlády č. 361/­2007 Sb., kterým se stanoví podmínky ochrany zdraví při práci, a to celkem na třech místech – v § 7 stanoví bezpečnostní přestávky v ohřívárně zpravidla 10 minut a to s tím, že při teplotě vzduchu od 10 ^oC do 4 ^oC musí být práce zaměstnance upravena tak, aby doba jejího nepřetržitého trvání nepřesáhla 3 hodiny, při teplotě vzduchu od 4 ^oC do –10 ^oC 2 hodiny a při teplotě vzduchu od –10 ^oC 75 minut, v § 33 pro práce spojené s monotonií a práce ve vnuceném pracovním tempu,v § 35 pro práce se zrakovou zátěží a v § 39 při práci s rizikovými faktory,

l  nařízení vlády č. 168/­2002 Sb., kterým se stanoví organizace práce a pracovních postupů, které je zaměstnavatel povinen zajistit při provozování dopravy dopravními prostředky –příloha č. 1 bod 3 upravuje bezpečnostní přestávku 30 minut po době řízení v délce 4,5 hodiny pro zaměstnance, kteří řídí dopravní prostředek a na které se nevztahuje zákon č. 111/­1994 Sb., o silniční dopravě (podle ustanovení § 23 zákona platí do vydání nového prováděcího předpisu).

l  nařízení vlády č. 589/­2006 Sb., kterým se stanoví odchylná úprava pracovní doby a doby odpočinku zaměstnanců v dopravě – podle § 19 je zaměstnavatel povinen zajistit, aby doba řízení zaměstnance městské hromadné dopravy byla nejdéle po 4 hodinách řízení přerušena bezpečnostní přestávkou v trvání nejméně 30 minut.

Důležitý je též zákaz ruční manipulace s břemeny, která vytvářejí možnost poškození páteře. Tato problematika je dnes upravena jednak ve vyhlášce č. 180/­2015 Sb., o pracích a pracovištích, které jsou zakázány těhotným zaměstnankyním, zaměstnankyním, které kojí, a zaměstnankyním-matkám do konce devátého měsíce po porodu, o pracích a pracovištích, které jsou zakázány mladistvým zaměstnancům, a o podmínkách, za nichž mohou mladiství zaměstnanci výjimečně tyto práce konat z důvodu přípravy na povolání (vyhláška o zakázaných pracích a pracovištích) (nahradila vyhlášku č. 288/­2003 Sb.) a dále – obecně pro muže a ženy – v § 28 až § 30 nařízení vlády č. 371/­2007Sb., kterým se stanoví podmínky ochrany zdraví při práci, a v příloze č. 5 k tomuto nařízení.

K provedení odstavce 2 bylo vydáno celkem pět prováděcích nařízení vlády:

- nařízení vlády č. 27/­2002 Sb., kterým se stanoví způsob organizace práce a pracovních postupů, které je zaměstnavatel povinen zajistit při práci související s chovem zvířat,

- nařízení vlády č. 339/­2017 Sb., o bližších požadavcích na způsob organizace práce a pracovních postupů při práci v lese a na pracovištích obdobného charakteru (nahradilo nařízení vlády č. 28/­2002 Sb.),

- nařízení vlády č. 168/­2002 Sb., kterým se stanoví způsob organizace práce a pracovních postupů, které je zaměstnavatel povinen zajistit při provozování dopravy dopravními prostředky,

- nařízení vlády č. 406/­2004 Sb., o bližších požadavcích na zajištění bezpečnosti a ochrany zdraví při práci v prostředí s nebezpečím výbuchu,

- nařízení vlády č. 362/­2005 Sb., bližších požadavcích na bezpečnost a ochranu zdraví při práci na pracovištích s nebezpečím pádu z výšky nebo do hloubky.

Vyjmenovaná nařízení vlády (s výjimkou nařízení vlády č. 339/­2017 Sb.) budou podle § 23 komentovaného zákona platit do vydání nových prováděcích předpisů.

K porušení povinností zaměstnavatele, ke kterým může v případech stanovených v § 5 zákona o BOZP dojít, lze odkázat například na rozsudek KS v Ostravě 78 Ad 5/2011: „Soud vzal za prokázáno, že žalobce nejméně v období od 20. 11. 2009 do 27. 11. 2009 na stavbě k. ú. Křižany při provádění výkopových prací nezajistil výkop u okraje, kde hrozí nebezpečí pádu fyzických osob do výkopu zábradlím ani jinou vhodnou zábranou ve vzdálenosti větší než 1,5m od hrany výkopu, aby zamezil přístupu osob do prostoru ohroženého pádem do hloubky a porušil tak povinnost stanovenou v § 5 odst. 1 písm. c) zákona č. 309/­2006 Sb. a povinnosti stanovené v § 3 písm. b) bod 1 nařízení vlády č. 591/­2006 Sb., čímž spáchal správní delikt podle § 30 odst. 1 písm. s) zákona o inspekci práce.

Dále žalobce dne 20. 11. 2009 na stavbě k. ú. Křižany nezajistil ochranným rámem, bezpečnostní klecí, rozpěrnou konstrukcí ani jinou technickou konstrukcí stěny strojem hloubeného výkopu proti sesutí, ve kterém prováděli práce dva jeho zaměstnanci, kteří byli ohroženi padající zeminou a tím spáchal podle § 30 odst. 1 písm. s) zákona o inspekci práce správní delikt. Porušil povinnost týkající se organizace práce a pracovních postupů stanovenou v § 5 odst. 1 písm. b) zákona č. 309/­2006 Sb. a § 3 písm. b) bod 1 nařízení vlády č. 591/­2006 ve spojení s přílohou č. 3, část V bod 1, 3, 4 nařízení vlády č. 591/­2006 Sb.

Konečně žalobce spáchal správní delikt podle § 30 odst. 1 písm. s) zákona o inspekci práce, když pro stavbu v k. ú. Křižany nestanovil konkrétní podmínky technologického postupu, kterým i by zajistil splnění požadavků na organizaci práce a pracovní postupy při plánování a provádění zemních prací tak, aby byly dodrženy zásady bezpečného chování na pracovišti a zaměstnanci nebyli ohroženi padajícími materiály, byli chráněni proti pádu nebo zřícení v souvislosti s prováděním výkopových prací a zajištěním stability stěn výkopů. Je nesporné, že žalobce porušil povinnost týkající se organizace práce a pracovních postupů stanovenou v § 5 odst. 1 písm. b) a c) zákona č. 309/­2006 Sb. a § 3 písm. b) bod 1 nařízení vlády č. 591/­2006 Sb. ve spojení s přílohou č. 3, části III, bodem 2 a části V bodem 4“.

§ 6

Bezpečnostní značky, značení
a signály

(1) Na pracovištích, na kterých jsou vykonávány práce, při nichž může dojít k poškození zdraví, je zaměstnavatel povinen umístit bezpečnostní značky a značení a zavést signály, které poskytují informace nebo instrukce týkající se bezpečnosti a ochrany zdraví při práci, a seznámit s nimi zaměstnance. Bezpečnostní značky, značení a signály mohou být zejména obrazové, zvukové nebo světelné.

(2) Vzhled, umístění a provedení bezpečnostních značek a značení a zavedení signálů stanoví prováděcí právní předpis.

komentář k § 6

Podle předmětného ustanovení platí, že na pracovištích, na kterých jsou vykonávány práce, při nichž může dojít k poškození zdraví, je zaměstnavatel povinen umístit bezpečnostní značky a značení a zavést signály, které poskytují informace nebo instrukce týkající se bezpečnosti a ochrany zdraví při práci, a seznámit s nimi zaměstnance. Ustanovení je v souladu se základními požadavky směrnice 92/58/EHS, o minimálních požadavcích na bezpečnostní a zdravotní značky při práci (devátá samostatná směrnice ve smyslu čl. 16 odst. 1 směrnice 89/391/EHS); směrnice vychází z principu, že používání normalizovaných značek při práci by mělo obecně snížit rizika vyplývající z jazykových a kulturních rozdílů mezi pracovníky.

Právní úprava bezpečnostních značek a signálů byla zcela nově zařazena do starého zákoníku práce v roce 2000, neboť byla z pohledu našeho vstupu do Evropské unie velice významná. Do té doby byla totiž tato oblast řešena pouze československými státními normami (zejména ČSN ISO 3864 (01 8010) a dále pak ČSN 01 8011, 01 8012, 35 9803 a 35 9802),které pozbyly k 31. 12. 1999 právní závaznosti, nicméně nepozbyly platnosti, takže i nadále se mohou orgány inspekce práce při kontrole jich v návaznosti právě na toto ustanovení zákoníku práce dovolávat jako platných a mohou kontrolovat jejich dodržování. Proto je třeba zejména ČSN ISO 3664 (01 8010) považovat za hlavní předpis v této oblasti, neboť definuje jak názvosloví, tak popisuje účel a používání bezpečnostních sdělení. Bezpečnostní značky jsou upraveny ČSN 01 8012 a jsou rozčleněny na značky nebezpečí, příkazu, zákazu a bezpečí včetně jejich barevného rozlišení.

Bezpečnostní značky, značení a signály mohou být zejména obrazové, zvukové nebo světelné.

Ustanovení je provázáno s § 102 odst. 1 ZP, který stanoví zaměstnavateli povinnost vytvářet bezpečné a zdraví neohrožující pracovní prostředí a pracovní podmínky vhodnou organizací bezpečnosti a ochrany zdraví při práci a přijímáním opatření k předcházením rizikům, a dále se s § 2 odst. 1 písm. a) komentovaného zákona, který mimo jiné konkretizuje povinnost zaměstnavatele zajistit, aby pracoviště byla prostorově a konstrukčně uspořádána a vybavena tak, aby pracovní podmínky pro zaměstnance z hlediska bezpečnosti a ochrany zdraví při práci odpovídaly bezpečnostním a hygienickým požadavkům na pracovní prostředí a pracoviště, aby prostory určené pro práci, chodby, schodiště a jiné komunikace měly stanovené rozměry a povrch a byly vybaveny pro činnosti zde vykonávané. V kontextu komentovaného ustanovení pak bude tedy muset zaměstnavatel nejprve identifikovat činnosti, při kterých může dojít na pracovišti k poškození zdraví, a následně bude tedy povinen na takové zjištění reagovat mimo jiné i vhodným označením prostřednictvím bezpečnostních značek či signálů.

Úprava také promítá základní povinnost obsaženou v § 101 ZP, aby při výkonu práce na pracovištích, kde po vyhodnocení rizik budou identifikovány činnosti s možností rizika poškození zdraví, umístil vhodné bezpečnostní značky, značení a signály. Zaměstnanci musí být seznámeni se všemi zavedenými značkami, značením či signály, které jsou rozmístěny na pracovištích zaměstnavatele a souvisí s výkonem práce na daném pracovišti, a to v návaznosti § 103 odst. 2 ZP, podle kterého musí být zaměstnancům zajištěno školení o právních a ostatních předpisech k zajištění bezpečnosti a ochrany zdraví při práci, které se týkají jimi vykonávané práce a vztahují se k rizikům, s nimiž může přijít zaměstnanec do styku na pracovišti, na kterém je práce vykonávána.

Vzhled, umístění a provedení bezpečnostních značek a značení a zavedení signálů stanoví nařízení vlády č. 375/­2017 Sb., o vzhledu, umístění a provedení bezpečnostních značek a značení a zavedení signálů (nahradilo nařízení vlády č. 11/­2002 Sb.), které zapracovává do vnitrostátního práva podrobnější požadavky příslušných předpisů EU v dané oblasti. Nařízení vlády stanoví způsoby značení, značek popřípadě signálů a značky rozděluje na značky tvarové a barevné (na zákazové, výstražné, příkazové a informativní), upravuje způsob užití světelných a zvukových signálů a další náležitosti v této oblasti. Bezpečnostní značky a značení tedy poskytují informace nebo instrukce bezpečnosti a ochrany zdraví při práci prostřednictvím značky a týkají se vždy určitého předmětu činnosti nebo situace.

Zásadně platí, že značky a zařízení určené k vysílání světelných a zvukových signálů musí být vhodné pro prostředí, ve kterém jsou používány, a musí být zhotoveny z odolného materiálu; pokud nejsou zhotoveny z fotoluminiscenčního nebo reflexního materiálu, musí při snížené viditelnosti vydávat světlo nebo být osvětleny. Světelná plocha značek a světelné signály musí vytvářet kontrast vhodný v prostředí, v němž jsou použity, a nesmí oslňovat. Jestliže značka obsahuje kresbu, která popisuje situaci nebo nařizuje či zakazuje určité chování, tzv. „piktogram“, musí být jednoduchá, srozumitelná a musí obsahovat jen nezbytné podrobnosti. Značky a zařízení určené k vysílání světelných signálů vyžadujících dodávku energie musí být vybaveny nouzovým zdrojem pro případ přerušení dodávky energie. Informativní značky pro únik a evakuaci osob a značky překážek na únikových cestách musí být i při přerušení dodávky energie viditelné a rozpoznatelné minimálně po dobu nezbytně nutnou k bezpečnému opuštění objektu. Značky a zařízení určené k vysílání světelných a zvukových signálů musí být udržované a kontrolované tak, aby zůstal zachován jejich vzhled a původní funkční vlastnosti; v případě nutnosti musí být nahrazeny jinými.

Další požadavky na bezpečnostní značky, značení a signály, které je zaměstnavatel povinen umístit a zavést, stanoví:

- nařízení vlády č. 101/­2005 Sb., o podrobnějších požadavcích na pracoviště a pracovní prostředí,

- nařízení vlády č. 378/­2001 Sb., kterým se stanoví bližší požadavky na bezpečný provoz a používání strojů, technických zařízení, přístrojů a nářadí,

- nařízení vlády č. 168/­2002 Sb., kterým se stanoví způsob organizace práce a pracovních postupů, které je zaměstnavatel povinen zajistit při provozování dopravy dopravními prostředky,

- nařízení vlády č. 591/­2006 Sb., o bližších minimálních požadavcích na bezpečnost a ochranu zdraví při práci na staveništích.

HLAVA II

PŘEDCHÁZENÍ OHROŽENÍ ŽIVOTA
A ZDRAVÍ

§ 7

Rizikové faktory pracovních podmínek
a kontrolovaná pásma

(1) Jestliže se na pracovištích zaměstnavatele vyskytují rizikové faktory, je zaměstnavatel povinen pravidelně, a dále bez zbytečného odkladu vždy, pokud dojde ke změně podmínek práce, měřením zjišťovat a kontrolovat jejich hodnoty a zabezpečit, aby byly vyloučeny nebo alespoň omezeny na nejmenší rozumně dosažitelnou míru. Při zjišťování, hodnocení a přijímání opatření k dodržení nejvyšších přípustných hodnot je povinen postupovat podle prováděcího právního předpisu. Rizikovými faktory jsou zejména faktory fyzikální (například hluk, vibrace), chemické (například karcinogeny), biologické činitele (například viry, bakterie, plísně), prach, fyzická zátěž, psychická a zraková zátěž a nepříznivé mikroklimatické podmínky (například extrémní chlad, teplo a vlhkost). Nelze-li výskyt biologických činitelů a překročení nejvyšších přípustných hodnot rizikových faktorů vyloučit, je zaměstnavatel povinen omezovat jejich působení technickými, technologickými a jinými opatřeními, kterými jsou zejména úprava pracovních podmínek, doba výkonu práce, zřízení kontrolovaných pásem, používání vhodných osobních ochranných pracovních prostředků nebo poskytování ochranných nápojů.

(2) Při práci s vědomým záměrem vykonávat činnosti spojené s vystavením (dále jen „expozice“) biologickým činitelům skupin druhé až čtvrté uvedeným ve zvláštním právním předpisu⁴⁾ nebo překročí-li výsledky měření rizikových faktorů stanovené nejvyšší přípustné hodnoty, je zaměstnavatel povinen zjistit příčiny tohoto stavu. Nelze-li výskyt biologických činitelů odstranit nebo hodnoty rizikových faktorů snížit pod stanovené nejvyšší přípustné hodnoty a odstranit tak riziko pro zaměstnance, je zaměstnavatel povinen postupovat podle § 104 zákoníku práce. Současně je povinen neprodleně informovat zaměstnance. Není-li možné ochranu zdraví zaměstnance zajistit opatřeními podle odstavce 1, popřípadě opatřeními podle zvláštního právního předpisu, je zaměstnavatel povinen zdroj rizikového faktoru vyřadit z provozu, a není-li to možné, práci zastavit.

(3) Zaměstnavatel je povinen zajistit, aby práce s azbestem, s chemickými karcinogeny a biologickými činiteli a pracovní procesy s rizikem chemické karcinogenity byly v rozsahu stanoveném prováděcím právním předpisem vždy prováděny v kontrolovaných pásmech, která budou označena a zajištěna tak, aby do nich nevstupovali zaměstnanci, kteří v něm nevykonávají práci, opravy, údržbu, zkoušky, revize, kontrolu nebo dozor. Do kontrolovaných pásem mohou být zaměstnavatelem zařazeny i další práce, při kterých jsou zaměstnanci vystaveni působení rizikových faktorů, pokud je toho třeba k ochraně zdraví zaměstnanců.

(4) O kontrolovaných pásmech a zaměstnancích, kteří vstupují do kontrolovaných pásem, nebo zde konají práce uvedené v odstavci 3, je zaměstnavatel povinen vést evidenci a ukládat ji po dobu stanovenou zvláštním právním předpisem⁵⁾. Evidence obsahuje

a)  jméno, popřípadě jména a příjmení zaměstnance a datum narození,

b)  název kontrolovaného pásma, den jeho zřízení a zrušení,

c)  charakteristiku vykonávané práce,

d)  účel vstupu a dobu pobytu v kontrolovaném pásmu,

e)  počet odpracovaných směn,

f)  výčet biologických činitelů, chemických látek a přípravků, se kterými se v kontrolovaném pásmu zachází, nebo jiných rizikových faktorů,

g)  záznam o mimořádných situacích a změnách údajů uvedených v evidenci s datem jejich provedení.

(5) V kontrolovaném pásmu je zakázáno jíst, pít a kouřit; pro tyto účely zaměstnavatel vyhradí zvláštní prostory. Vstupovat do kontrolovaného pásma je možné jen s osobními ochrannými pracovními prostředky určenými pro výkon práce v kontrolovaném pásmu.

(6) V kontrolovaném pásmu nesmějí pracovat mladiství zaměstnanci, a to ani z důvodu přípravy na povolání, dále těhotné zaměstnankyně, zaměstnankyně, které kojí, a zaměstnankyně-matky do konce devátého měsíce po porodu.

(7) Rizikové faktory pracovních podmínek, jejich členění, hygienické limity, způsob jejich zjišťování a hodnocení a minimální rozsah opatření k ochraně zdraví zaměstnance stanoví prováděcí právní předpis.

komentář k § 7

Ustanovení upravuje problematiku předcházení ohrožení života a zdraví a týká se zaměstnavatelů, na jejichž pracovištích se vyskytují rizikové faktory.

Důležité

     V souladu s právem Evropských společenství tak stanoví výčet rizikových faktorů nepříznivě ovlivňujících zdraví zaměstnanců a ukládá zaměstnavateli povinnost měřením sledovat a kontrolovat jejich hodnoty na pracovištích. Zákon rozeznává několik těchto faktorů, a to zejména fyzické (hluk, vibrace), chemické (například karcinogeny), biologické činitele (například viry, plísně, bakterie), prach, fyzickou zátěž, psychickou a zrakovou zátěž a dále také nepříznivé mikroklimatické podmínky jako je extrémní chlad, teplo, vlhkost.

Naplnění této povinnosti se v praxi neobejde bez spolupráce zaměstnavatele s územním pracovištěm krajské hygienické stanice.

Ustanovení klade zvláštní důraz na omezování výskytu biologických činitelů. Povinnost zaměstnavatele vyjádřená odkazem na § 104 ZP znamená chránit zaměstnance cestou používání osobních ochranných pracovních prostředků, mycích, čistících a dezinfekčních prostředků. V té souvislosti je však třeba připomenout zásadu obsaženou v § 102 odst. 5 ZP, podle které má zaměstnavatel povinnost přednostně uplatňovat prostředky kolektivní ochrany před prostředky individuální ochrany, tedy osobními ochrannými pracovními prostředky.

Ustanovení upravuje i další povinnosti zaměstnavatele pro případ výkonu činností spojených s vystavení biologickým činitelům skupin druhé až čtvrté dle zvláštního právního předpisu, v této souvislosti odkazuje komentovaný zákon na § 41 zákona č. 258/­2000 Sb., o ochraně veřejného zdraví. Zejména ustanovení obsažená v hlavě druhé (Péče o životní a pracovní podmínky) zákona o ochraně veřejného zdraví, a pak v sedmém díle (Ochrana zdraví při práci) druhé hlavy jsou pro problematiku bezpečnosti a ochrany zdraví při práci významná, stejně jako ustanovení prováděcích právních předpisů, jejichž vydání komentovaný zákon předpokládá. Takovým předpisem je například nařízení vlády č. 272/­2011 Sb., o ochraně zdraví před nepříznivými účinky hluku a vibrací. Zvláštní význam pro úpravu rizikových faktorů má nařízení vlády č. 361/­2007 Sb., kterým se stanoví podmínky ochrany zdraví při práci.

Zásadně platí, že práce s azbestem, chemickými karcinogeny a biologickými činiteli a pracovní procesy s rizikem chemické karcinogenity musí být vždy prováděny v tzv. kontrolovaných pásmech. Zákoník práce neobsahuje definici pojmu kontrolované pásmo, nicméně praxe kontrolovaným pásmem rozumí ucelenou a jednoznačně určenou část pracoviště, oddělenou od ostatního prostoru, viditelně označenou a zajištěnou tak, aby do ní nemohly vstupovat nepovolané osoby. Případy, kdy je kontaminovaný prostor vymezen kontrolovaným pásmem jsou uvedeny v § 12, § 18, § 21 a § 38 nařízení vlády č. 361/­2007 Sb., kterým se stanoví podmínky ochrany zdraví při práci.

Zaměstnavateli se zde výslovně ukládá, jakým způsobem musí vést zvláštní evidenci o kontrolovaných pásmech a o zaměstnancích, kteří do nich vstupují a jaké údaje musí tato evidence obsahovat. Toto ustanovení má především význam z hlediska dokazování v případě výskytu nemocí z povolání (seznam nemocí z povolání je dnes uveden v příloze k nařízení vlády č. 290/­1995 Sb., kterým se stanoví seznam nemocí z povolání). Má to praktický význam při provádění dokazování, který zaměstnavatel odpovídá za nemoc z povolání.

Dále se zakazuje zaměstnancům v kontrolovaných pásmech jíst, pít a kouřit. Toto ustanovení má bezprostřední vazbu na povinnost uloženou zaměstnavateli v § 103 odst. 1 písm. l) ZP. Zaměstnanci smí do kontrolovaného pásma vstupovat pouze s osobními ochrannými pracovními prostředky. V kontrolovaném pásmu zásadně nesmějí pracovat mladiství, a to ani z důvodu přípravy na povolání, těhotné ženy a kojící ženy a ženy do konce devátého měsíce po porodu.

Prováděcím předpisem k provedení odstavce 7 je výše uvedené nařízení vlády č. 361/­2007 Sb., kterým se stanoví podmínky ochrany zdraví při práci.

§ 8

Zákaz výkonu některých prací

(1) Zakázány jsou práce s 2-naftylaminem a jeho solemi, 4-aminobifenylem a jeho solemi, benzidinem a jeho solemi, 4-nitrodifenylem a polychlorovanými bifenyly, s výjimkou mono– a dichlorovaných bifenylů, a práce s přípravky obsahujícími více než 0,1 % 2-naftylaminu a jeho solí, 4-aminobifenylu a jeho solí, benzidinu a jeho solí nebo 4-nitrodifenylu nebo více než 0,005 % polychlorovaných bifenylů. Zákaz těchto prací neplatí, jde-li o výzkumné laboratorní práce, analytické práce, práce při likvidaci nepotřebných zásob, odpadů a zařízení, která obsahují tyto látky a přípravky, a práce při zneškodňování uvedených látek, pokud vznikají jako nežádoucí průvodní látka při zpracování jiné látky nebo přípravku.

(2) Zakázány jsou práce s azbestem. Zákaz těchto prací neplatí, jde-li o výzkumné laboratorní práce, analytické práce, práce při likvidaci zásob, odpadů a zařízení, která obsahují azbest, a práce při odstraňování staveb a částí staveb obsahujících azbest, nebo opravy a udržovací práce na stavbách nebo práce s ojedinělou krátkodobou expozicí.

(3) Aplikace azbestu nástřikem a pracovní postupy, které zahrnují použití tepelně nebo zvukově izolačních materiálů s hustotou menší než 1 g/cm3 obsahujících azbest, jsou zakázány.

komentář k § 8

Ustanovení stanoví zákaz některých prací. Zde vyjmenované chemické látky, laikovi na první pohled málo srozumitelné a známé, jsou karcinogeny nejhoršího druhu. Z toho důvodu je i samozřejmý zákaz práce s nimi s výjimkou výzkumných laboratorních prací, prací při likvidaci nepotřebných zásob, odpadů a zařízení, která obsahují tyto látky a přípravky a práce při zneškodňování těchto látek Jejich výčet byl upraven v souladu s nejnovějšími poznatky o jejich škodlivosti na zdraví.

Ve srovnání s předchozím ustanovením § 7 zákona je třeba toto ustanovení chápat jako ustanovení zvláštní, které stanoví výslovný zákaz prací s nejhoršími karcinogeny. V ustanovení § 7 zákona se obecně stanoví, že práce s chemickými karcinogeny se mohou vykonávat pouze v kontrolovaných pásmech. S karcinogeny zde uvedenými se pracovat nemůže vůbec až na výjimky zde taxativně uvedené, jako jsou výzkumné práce apod.

V odstavci 2 a 3 se pojednává speciálně o azbestu (česky osinek). Tuto právní úpravu přinesl již starý zákoník práce v návaznosti na transposici směrnice Evropského Parlamentu a Rady 2003/18/ES ze dne 27. března 2003, kterou se mění směrnice Rady 83/477/EHS o ochraně zaměstnanců před riziky spojenými s expozicí azbestu při práci.

Azbestů existuje více druhů. Obecně se dělí na serpentiny (kam patří chrysotil) a amfiboly (nejčastěji tremolit, amosit a krocidolit). Z hlediska zdravotních rizik je nejméně rizikový chrysotil, jenž se používá v naprosto drtivé většině v současnosti dosud užívaných předmětů obsahujících azbest. Amfiboly jsou mnohem nebezpečnější.

S používáním azbestu se pojí řada vážných rizik pro zdraví. Velice zákeřné je zejména to, že nemoci způsobené azbestem se projevují zpravidla až několik dekád po expozici (styku s azbestem), jsou takřka neléčitelné a obvykle vedou k předčasné smrti. Problém azbestu tkví v malých rozměrech jeho vláken, která jsou schopna (podobně jako jiné mikroskopické pevné částice) pronikat se vzduchem do dýchacích cest a dále do plic. Zde se azbest zabodává do plicních sklípků a postupem času může vzniknout rakovinné bujení (mezoteliom). Jedná se tedy o silně karcinogenní látku. Způsobuje onemocnění zvané azbestóza (zaprášení plic azbestem) – vdechováním azbestových vláken dochází ke zjizvení plic, projevuje se dušnost, příp. kašel a nakonec vede k úmrtí.

Výroba nových výrobků obsahujících azbest je zakázána už od 90. let, nicméně ty stávající se stále používají. Nejčastěji se jedná hlavně o eternit, jenž je dosud běžně používanou střešní krytinou na starých budovách. Samotné eternitové střechy samy o sobě nepředstavují významné riziko. Hlavním problémem je především následné odstraňování této střešní krytiny.

Zjišťování a hodnocení expozice azbestu, hodnocení zdravotního rizika a minimální opatření k ochraně zdraví, jakožto bližší hygienické požadavky na pracoviště a bližší požadavky na pracovní postupy při práci s azbestem stanoví nařízení vlády č. 361/­2007 Sb., kterým se stanoví podmínky ochrany zdraví při práci v ustanoveních § 19 až § 21.

HLAVA III

ODBORNÁ ZPŮSOBILOST A ZVLÁŠTNÍ ODBORNÁ ZPŮSOBILOST

§ 9

Odborná způsobilost

(1) Zaměstnavatel je povinen zajišťovat a provádět úkoly v hodnocení a prevenci rizik možného ohrožení života nebo zdraví zaměstnance (dále jen „zajišťování úkolů v prevenci rizik“) s ohledem na

a)  nebezpečí ohrožení bezpečnosti a zdraví zaměstnanců při práci ve všech oblastech činnosti zaměstnavatele,

b)  základní znalosti a dovednosti zaměstnanců,

c)  počet zaměstnanců, jejich odbornou připravenost a jimi vykonávanou práci.

(2) Zaměstnavatel může zajišťovat plnění úkolů v prevenci rizik, je-li k tomu způsobilý nebo odborně způsobilý v případech a za podmínek uvedených v odstavci 3 písm. a) a b) sám, jinak je povinen zajistit tyto úkoly odborně způsobilým zaměstnancem, kterého zaměstnává v pracovněprávním vztahu⁶⁾. Nemá-li takového zaměstnance, je povinen zajistit je jinou odborně způsobilou osobou. Odborně způsobilý zaměstnanec zaměstnavatele nebo jiná odborně způsobilá fyzická osoba jsou odborně způsobilými osobami.

(3) Zaměstnává-li zaměstnavatel

a)  nejvýše 25 zaměstnanců, může zajišťovat úkoly v prevenci rizik sám, má-li k tomu potřebné znalosti,

b)  26 až 500 zaměstnanců, může zajišťovat úkoly v prevenci rizik sám, je-li k tomu odborně způsobilý, nebo jednou nebo více odborně způsobilými osobami,

c)  více než 500 zaměstnanců, zajišťuje úkoly v prevenci rizik vždy jednou nebo více odborně způsobilými osobami.

(4) Zaměstnavatel je povinen

a)  poskytnout odborně způsobilé osobě k zajišťování úkolů v prevenci rizik zejména potřebné prostředky a dobu potřebnou k výkonu její činnosti, zvláště ve vztahu k zaměstnancům v pracovním poměru na dobu určitou⁷⁾, mladistvým zaměstnancům⁸⁾, těhotným zaměstnankyním, zaměstnankyním, které kojí, nebo zaměstnankyním-matkám dítěte do konce devátého měsíce po porodu a zaměstnancům agentury práce⁹⁾ dočasně přiděleným k výkonu práce k jinému zaměstnavateli,

b)  zajistit dostatečný počet odborně způsobilých osob,

c)  poskytnout odborně způsobilé osobě dokumentaci a informace

1. o všech skutečnostech a okolnostech, o nichž je mu známo, že mají nebo by mohly mít vliv na bezpečnost zaměstnanců nebo vést k poškození jejich zdraví,

2. podané zaměstnancům jiného zaměstnavatele, které obdrželi před zahájením práce na pracovištích zaměstnavatele k zajištění bezpečnosti a ochrany zdraví při práci,

d)  zajistit v případech uvedených v odstavci 3 písm. b) a c) účast odborně způsobilé fyzické osoby při pravidelném hodnocení stavu a úrovně bezpečnosti a ochrany zdraví při práci,

e)  zajistit součinnost v oblasti bezpečnosti a ochrany zdraví při práci a požární ochrany odborně způsobilé fyzické osoby k zajišťování úkolů v prevenci rizik s ostatními zaměstnanci zaměstnavatele, s odborovou organizací, s radou zaměstnanců, se zástupci pro oblast bezpečnosti a ochrany zdraví při práci, pokud byli u zaměstnavatele zvoleni, a s odborně způsobilou fyzickou osobou k zajišťování úkolů v prevenci rizik jiného zaměstnavatele, jehož zaměstnanci plní své úkoly na pracovišti zaměstnavatele, a

f)  zajistit součinnost odborně způsobilé fyzické osoby k zajišťování úkolů v prevenci rizik s osobami podle § 12 a s poskytovatelem pracovnělékařských služeb, se kterým má zaměstnavatel uzavřenou smlouvu o poskytování pracovnělékařských služeb.

(5) Při zajišťování úkolů v prevenci rizik postupuje odborně způsobilá osoba v součinnosti s odborně způsobilými fyzickými osobami vykonávajícími svoji působnost podle zvláštních právních předpisů¹⁰⁾, s odborovou organizací a zástupcem pro oblast bezpečnosti a ochrany zdraví při práci¹¹⁾.

(6) Zaměstnavatel je povinen poskytnout odborně způsobilé osobě písemnosti týkající se pracovních úrazů a nemocí z povolání a potřebnou součinnost

a)  při předcházení ohrožení života a zdraví¹²⁾ s ohledem na povahu rizika na jeho pracovištích,

b)  k přijetí ochranných opatření, jde-li o práce se zvýšeným ohrožením zdraví zaměstnanců,

c)  při výběru a volbě ochranných zařízení.

(7) Plní-li na jednom pracovišti zaměstnavatele úkoly v prevenci rizik více než 2 odborně způsobilé osoby, zaměstnavatel písemně určí, kdo bude provádět koordinaci jejich činnosti.

komentář k § 9

Ustanovení stanoví požadavky na odbornou způsobilost osob pro prevenci rizik. Ustanovení bylo významně zpřesněno novelou provedenou zákonem č. 88/­2016 Sb. s účinností od 1. května 2016.

Vzhledem k tomu, že na prevenci rizik klade rámcová směrnice Rady 89/391/EHS ze dne 12. června 1989 o zavádění opatření pro zlepšení bezpečnosti a ochrany zdraví zaměstnanců při práci i všechny na ni navazují dílčí směrnice zemí Evropských společenství z oblasti bezpečnosti a ochrany zdraví při práci mimořádný důraz, byla již ve starém zákoníku práce založena zaměstnavateli povinnost provádět úkoly v prevenci rizik odborně způsobilou osobou, pokud k tomu nemá sám způsobilost. Později bylo povoleno, aby zaměstnavatel mohl provádět úkoly v prevenci rizik prostřednictvím jiné odběrně způsobilé osoby, tedy osoby právnické nebo fyzické. Jde v podstatě o tzv. bezpečnostního technika, který bude má za úkol provádět všechny úkoly v oblasti prevence rizik za zaměstnavatele.

V žádném případě však nelze zaměňovat tuto tzv. odborně způsobilou osobu se zástupcem zaměstnanců pro oblast BOZP podle § 278 a násl. ZP.

Zásadně platí, že odborně způsobilá osoba může být buď zaměstnavatel sám, nebo zaměstnavatelem placený zaměstnanec, jehož pracovní náplní bude provádět jménem zaměstnavatele úkoly v prevenci rizik nebo jiná osoba. Ustavením odborně způsobilé osoby se však v žádném případě nesnižuje odpovědnost zaměstnavatele za zajištění bezpečnosti a ochrany zdraví při práci, neboť tato povinnost přísluší těm vedoucím zaměstnancům zaměstnavatele, kteří řídí a kontrolují práci, a kteří jsou oprávněni k jejímu výkonu dávat pokyny, tak jak je řešeno v § 101 ZP.

Důležité

     Podle § 101 ZP odpovídá za dodržování BOZP výhradně zaměstnavatel. Jeho odpovědnost je jednoznačná, plná a nezastupitelná. Odborně způsobilá osoba podle tohoto ustanovení (pokud to nebude zaměstnavatel sám) plní úkoly v prevenci rizik pro zaměstnavatele. Právní odpovědnost za jejich výkon i za plnění všech ostatních povinností v oblasti bezpečnosti a ochrany zdraví při práci však nese zaměstnavatel sám. Dotyčný zaměstnanec, byť má statut odborně způsobilé osoby, která provádí úkoly v prevenci rizik, nese ve svých důsledcích pouze obecnou odpovědnost za škodu způsobenou zaměstnavateli ve smyslu § 250 ZP nebo – pokud to bude cizí osoba – podle občanského zákoníku.

V odstavci 1 se v příkladném výčtu uvádí, kam má být směřována preventivní činnost zaměstnavatele, resp. na které úkoly v prevenci rizik se má zaměstnavatel přednostně zaměřit. Úkolem odborně způsobilých osob je zejména rozhodujícím způsobem přispívat ke zjišťování a hodnocení rizik vyskytujících se na pracovištích a navrhovat potřebná preventivní opatření.

Důležité

     Odstavec 2 a 3 přinesl oproti starému zákoníku práce novinku, neboť člení zaměstnavatele podle velikosti a podle jejich velikosti určuje požadavky na odbornou způsobilost osob v prevenci rizik.

Platí, že zaměstnavatel zaměstnávající 25 a méně zaměstnanců, může zajišťovat úkoly v prevenci rizik sám, má-li k tomu potřebné znalosti. Zaměstnavatel zaměstnávající 26 až 500 zaměstnanců, může zajišťovat úkoly v prevenci rizik sám, je-li k tomu odborně způsobilý, nebo jednou nebo více odborně způsobilými osobami a zaměstnavatel s více než 500 zaměstnanci musí zajišťovat úkoly v prevenci rizik vždy jednou nebo více odborně způsobilými osobami.

Poslední věta odstavce 2 upřesňuje, že odborně způsobilý zaměstnanec zaměstnavatele nebo jiná odborně způsobilá fyzická osoba jsou odborně způsobilý osobami. Znamená to tedy, že odborně způsobilou osobou ve smyslu tohoto ustanovení může být nakonec i právnická osoba (např. s.r.o. zabývající se službami v oblasti bezpečnosti a ochrany zdraví při práci), ale odborně způsobilým zaměstnancem konkrétního zaměstnavatele musí být konkrétní fyzický osoba.

Novinkou tohoto zákona jsou i odstavce 4 až 7.

V odstavci 4 jsou vyjmenovány minimální povinnosti, které je zaměstnavatel povinen vůči odborně způsobilé osobě plnit. Je jasné, že povinnosti jsou stanoveny ve značně obecné rovině, takže v praxi se musí konkretizovat.

V odstavci 5 se stanoví povinnost součinnosti odborně způsobilé osoby s osobami vykonávajícími svoji působnost podle zvláštních právních předpisů (např. s autorizující osobou podle zákona č. 258/­2000 Sb., o ochraně veřejného zdraví nebo s osobou odborně způsobilou, která vykonává hornickou činnost podle zákona č. 68/­1988 Sb., o hornické činnosti, výbušninách a státní báňské správě), s odborovou organizací a zástupcem pro oblast BOZP. Ustanovení bylo změněno výše citovanou novelou č. 88/­2016 Sb. na základě zkušeností odborně způsobilých osob a z jejich popudu. Zákon tak uvádí další povinnosti zaměstnavatele, na jejichž plnění se podílí odborně způsobilé osoby k zajišťování úkolů v prevenci rizik, aby byla zajištěna vzájemná informovanost mezi všemi účastníky, tj. mezi zaměstnavatelem, zaměstnanci a odborně způsobilou osobou. Jedná se o snahu rozvinout v komentovaném zákoně povinnosti uložené v oblasti bezpečnosti a ochrany zdraví při práci zákoníkem práce.

V odstavci 6 se ukládá zaměstnavateli povinnost poskytnout odborně způsobilé osobě k výkonu její činnosti nezbytné písemnosti týkající se pracovních úrazů a nemocí z povolání, neboť prevence pracovních úrazů a prevence nemocí z povolání jsou hlavní náplní činnosti osoby odborně způsobilé v prevenci rizik.

Do odstavce 7 je transponován požadavek rámcové směrnice Rady 89/391/EHS na koordinaci činností odborně způsobilých osoba, které působí na jednom pracovišti. To je nezbytné zejména na velkých pracovištích a u větších zaměstnavatelů. Ustanovení též doznalo změnu novelou provedenou zákonem č. 88/­2016 Sb. – výslovně je stanoveno, že plní-li úkoly v oblasti bezpečnosti a ochrany zdraví při práci na pracovišti u jednoho zaměstnavatele zajišťuje více odborně způsobilých osob v prevenci rizik, zaměstnavatel prokazatelně, tj. písemně určí, kdo bude provádět koordinaci jejich činnosti.

§ 10

(1) Předpokladem odborné způsobilosti fyzické osoby k zajišťování úkolů v prevenci rizik je

a)  alespoň střední vzdělání s maturitní zkouškou¹³⁾,

b)  odborná praxe v délce alespoň 3 let, jestliže fyzická osoba získala vzdělání uvedené v písmenu a), nebo v délce alespoň 1 roku, jestliže fyzická osoba získala vysokoškolské vzdělání v oblasti bezpečnosti a ochrany zdraví při práci; za odbornou praxi se považuje doba činnosti vykonávané v oboru, ve kterém fyzická osoba zajišťuje úkoly v prevenci rizik nebo vykonává činnost v oblasti bezpečnosti a ochrany zdraví při práci,

c)  osvědčení o úspěšně vykonané zkoušce z odborné způsobilosti nebo periodické zkoušce z odborné způsobilosti (dále jen „periodická zkouška“) a

d)  osvědčení o odborné způsobilosti k výkonu hornické činnosti nebo činnosti prováděné hornickým způsobem, bude-li zajišťovat úkoly v prevenci rizik při hornické činnosti nebo činnosti prováděné hornickým způsobem.

(2) Předpokladem odborné způsobilosti fyzické osoby k činnostem koordinátora bezpečnosti a ochrany zdraví při práci na staveništi (dále jen „koordinátor“) je

a)  alespoň střední vzdělání s maturitní zkouškou v oboru vzdělání technického zaměření nebo vysokoškolské vzdělání technického zaměření,

b)  odborná praxe v délce alespoň 3 let, jestliže fyzická osoba získala vzdělání uvedené v písmenu a), nebo v délce alespoň 1 rok, jestliže fyzická osoba získala vysokoškolské vzdělání stavebního zaměření; za odbornou praxi se považuje doba činnosti vykonávané při přípravě nebo realizaci staveb,

c)  osvědčení o úspěšně vykonané zkoušce z odborné způsobilosti nebo periodické zkoušce a

d)  osvědčení o odborné způsobilosti k výkonu hornické činnosti nebo činnosti prováděné hornickým způsobem, bude-li vykonávat činnost koordinátora při hornické činnosti nebo činnosti prováděné hornickým způsobem.

(3) Osvědčení o získání odborné způsobilosti je vydáváno na základě úspěšného vykonání zkoušky z odborné způsobilosti. Každá další zkouška z odborné způsobilosti, na kterou se žadatel o vykonání zkoušky z odborné způsobilosti přihlásí, pokud již v minulosti úspěšně vykonal zkoušku z odborné způsobilosti, je posuzována jako periodická zkouška. Osvědčení o úspěšně vykonané zkoušce z odborné způsobilosti nebo o úspěšně vykonané periodické zkoušce má ode dne jejího vykonání platnost 5 let.

(4) Odborně způsobilá fyzická osoba k zajišťování úkolů v prevenci rizik a koordinátor

a)  vede písemně chronologický seznam smluvních vztahů o výkonu své činnosti jako odborně způsobilé fyzické osoby k zajišťování úkolů v prevenci rizik a koordinátora, který opatřuje svým jménem a vlastnoručním podpisem,

b)  opatřuje zpracované dokumenty související s výkonem své činnosti, jako odborně způsobilé fyzické osoby k zajišťování úkolů v prevenci rizik a koordinátora, svým jménem a vlastnoručním podpisem a

c)  oznamuje Ministerstvu práce a sociálních věcí (dále jen „ministerstvo“) změny údajů uváděných v evidenci odborně způsobilých fyzických osob k zajišťování úkolů v prevenci rizik a koordinátorů (dále jen „evidence odborně způsobilých osob“) do 15 dnů od jejich vzniku.

(5) Při uznávání odborné kvalifikace, kterou fyzická osoba získala v jiném členském státě Evropské unie, jiném smluvním státě Dohody o Evropském hospodářském prostoru nebo ve Švýcarské konfederaci, se postupuje podle zákona o uznávání odborné kvalifikace¹⁴⁾. Uznávacím orgánem je ministerstvo. Před zahájením dočasného nebo příležitostného výkonu činnosti na území České republiky fyzickou osobou, která je oprávněna vykonávat obdobnou činnost v členském státě Evropské unie, jiném smluvním státě Dohody o Evropském hospodářském prostoru nebo Švýcarské konfederaci, ministerstvo její odbornou kvalifikaci ověří¹⁵⁾.

(6) Ministerstvo může osvědčení odejmout v případě, že nebylo vydáno v souladu s tímto zákonem a jeho prováděcími právními předpisy. Za vydání osvědčení podle věty první ministerstvo zruší akreditaci akreditované osobě, která takové osvědčení vydala.

komentář k § 10

Ustanovení má bezprostřední vazbu na ustanovení § 9 komentovaného zákona.

Ustanovení bylo „od základu“ změněno a zpřesněno novelou provedenu zákonem č. 88/­2016 Sb. s účinností od 1. května 2016.

V odstavci 1 a 2 se upravují předpoklady odborné způsobilosti osob odborně způsobilých v prevenci rizik a osob odborně způsobilých k činnosti koordinátora bezpečnosti a ochrany zdraví při práci na staveništi (tzv. koordinátora). Poznatky z praxe zadavatelů staveb a orgánů inspekce práce totiž ukázaly, že je třeba upravit odlišně zákonné předpoklady odborné způsobilosti pro fyzické osoby v prevenci rizik a zákonné předpoklady odborné způsobilosti koordinátora BOZP na staveništi.

V případě odborné způsobilosti koordinátora se ukázalo, že pro kvalitní výkon činnosti koordinátora jsou nezbytné nejen znalosti z oblasti bezpečnosti a ochrany zdraví při práci, ale rovněž znalosti stavebních předpisů a technické znalosti a dovednosti z oboru stavebnictví získané při přípravě nebo realizaci staveb. Vzhledem k vysokému počtu odborně způsobilých osob koordinátorů v ČR, kterých je v současné době cca 3 500, bylo opodstatněné přístup osob k získání této odborné způsobilosti zpřísnit s cílem zvýšení kvality a odbornosti jejich činnosti.

Stanoví se, že fyzická osoba ucházející se o osvědčení odborné způsobilosti pro koordinátora musí mít alespoň střední vzdělání s maturitní zkouškou v oborech vzdělání technického zaměření nebo pokud nesplňuje podmínku technického zaměření středního vzdělání, tak může mít vysokoškolské vzdělání v oborech technického zaměření a 3 roky odborné praxe při přípravě nebo realizaci staveb. Programy stavebního zaměření jsou akreditovány na jednotlivých vysokých školách, například na ČVUT fakulty stavební.

Výslovně je také odlišena zkouška z odborné způsobilosti a zkouška z odborné způsobilosti opakovaná po pěti letech, která je pro srozumitelnost rozlišení nově označována jako „periodická zkouška“. Jejich rozlišování je důležité z důvodu, že periodické zkoušky již předpokládají praktické dovednosti získané výkonem příslušné činnosti.

V odstavci 4 jsou upraveny povinnosti fyzických osob u obou odborných způsobilostí stejně, a to s ohledem na potřebu transparentního výkonu jejich činnosti pro potřeby důkazu, tj. doložitelného způsobu vykonávání jejich činnosti. Dle poznatků orgánů inspekce práce a MPSV existuje řada odborně způsobilých osob, které výkon této činnosti podceňují a uzavírají současně smlouvy s příliš vysokým počtem zaměstnavatelů pro zajišťování úkolů v prevenci rizik nebo se řadou zadavatelů staveb při výkonu činnosti koordinátora BOZP. Z časových důvodů pak nemají možnost činnost řádně vykonávat, a zvyšují možná rizika, která z tohoto mohou v oblasti bezpečnosti a ochrany zdraví při práci vyplynout. Proto bylo výslovně stanoveno, aby odborně způsobilé osoby vedly písemně chronologický seznam smluvních vztahů o výkonu své činnosti jako odborně způsobilé osoby k zajišťování úkolů v prevenci rizik a koordinátora, které označuje svým jménem a vlastnoručním podpisem. Při případné kontrole ze strany SUIP pak bude zřetelné, kolik smluvních vztahů odborně způsobilá osoba uzavírá. Takový seznam může sloužit jako součást podkladů pro znalecký posudek v případě soudního řešení odpovědnostních vztahů vyplývajících z nedostatečného plnění jejich povinností při činnosti odborně způsobilé osoby.

Dále se těmto osobám ukládá opatřovat jimi zpracovávané dokumenty (jedná se např. o návrh obsahu školení, místního bezpečnostního předpisu, seznamu poskytování osobních ochranných pracovních prostředků, popř. plánu BOZP apod.) svým jménem a vlastnoručním podpisem. Tímto podpisem stvrzuje, že dokumenty byly zpracovány v rámci jeho odborné způsobilosti. Kontroly SUIP se ve své kontrolní praxi setkávají s nedostatečnou průkazností autorství jednotlivých dokumentů v oblasti BOZP, což snižuje v průběhu šetření jejich důkazní hodnotu a ohrožuje jeho řádný průběh.

Vzhledem ke skutečnosti, že MPSV povede evidenci odborně způsobilých osob, bylo nezbytné uložit evidovaným subjektům povinnost pro případ, že u odborně způsobilé osoby došlo v souvislosti s výkonem její činnosti ke změnám. Pak má podle § 10 odst. 4 písm. c) povinnost tyto změny nahlásit MPSV.

V odstavci 7 se, pokud jde o uznávání kvalifikace získané v jiném členském státě Evropské unie, odkazuje na zákon č. 18/­2004 Sb., o uznávání odborné kvalifikace a jiné způsobilosti státních příslušníků členských států Evropské unie a o změně některých zákonů (zákon o uznávání odborné kvalifikace), ve znění pozdějších předpisů.

§ 10a

(1) Ministerstvo vede evidenci odborně způsobilých osob, jejímž účelem je vedení údajů o počtu a odbornosti fyzických osob k zajišťování úkolů v prevenci rizik a koordinátorů pro potřeby ministerstva za účelem zajišťování bezpečnosti a ochrany zdraví při práci a pro bezplatné poskytování těchto informací pro potřeby jiných orgánů podle zvláštních zákonů. Tato evidence je informačním systémem veřejné správy.

(2) Správcem a provozovatelem evidence odborně způsobilých osob je ministerstvo.

(3) Do evidence odborně způsobilých osob se zapisují tyto údaje:

a)  jméno, popřípadě jména, příjmení odborně způsobilých fyzických osob v prevenci rizik a koordinátorů,

b)  adresa bydliště nebo místo trvalého pobytu,

c)  datum úspěšného vykonání zkoušky z odborné způsobilosti nebo periodické zkoušky,

d)  číslo osvědčení s datem skončení platnosti osvědčení.

(4) V případě fyzické osoby, jíž byla odborná kvalifikace uznána ve smyslu § 10 odst. 5, se do evidence odborně způsobilých osob zapisují tyto údaje:

a)  jméno, popřípadě jména, a příjmení osoby,

b)  adresa bydliště nebo místo trvalého pobytu,

c)  datum úspěšného vykonání zkoušky z odborné způsobilosti nebo periodické zkoušky, pokud je osoba držitelem osvědčení podle § 10 odst. 3,

d)  číslo osvědčení s datem skončení platnosti osvědčení, pokud je jeho držitelem,

e)  číslo jednací rozhodnutí o uznání odborné způsobilosti podle § 10 odst. 5.

(5) Evidence odborně způsobilých osob je veřejná, s výjimkou údajů podle odstavce 3 písm. b) a c) a odstavce 4 písm. b) a c).

(6) Údaje uvedené v odstavcích 3 a 4 se v evidenci odborně způsobilých osob uchovávají po dobu 15 let od skončení platnosti osvědčení.

komentář k § 10a

Ustanovení bylo do zákona vloženo spolu s ustanovením § 10b novelou provedenou zákonem č. 88/­2016 Sb., s účinností 1. května 2016.

Ustanovení upravuje oprávnění a povinnosti MPSV ve věci vedení evidence odborně způsobilých osob, které jsou držiteli osvědčení podle tohoto zákona.

Z ustanovení vyplývá, že v evidenci odborně způsobilých osob se sledují pouze údaje o odborně způsobilých osobách stanovené v tomto zákoně, a dále, že MPSV zveřejní pro potřeby zaměstnavatelů způsobem umožňujícím dálkový přístup pouze vybrané údaje z této evidence.

Původní právní úprava umožňovala zveřejňovat údaje pouze o těch odborně způsobilých fyzických osobách, které s tímto uveřejněním vyslovily při přihlášce ke zkoušce předchozí souhlas. Tento způsob vedení evidence odborně způsobilých osob v ČR byl neúplný a pro potřeby MPSV, praxe a orgánů veřejné správy, např. živnostenských úřadů nebo orgánů inspekce práce, zcela nevyhovující.

V průběhu přípravy novely zákona bylo také vyhodnoceno, že je nezbytné upravit také délku doby, po kterou se budou evidované údaje zpracovávat. Vzhledem k účelu, pro který je evidence vedena (mít jednoduchý a úplný seznam osob, které mají, popř. měly v určitém období, způsobilost k výkonu činnosti, která má bezprostřední vliv na bezpečnost a ochranu zdraví při práci) a k možnosti využití těchto údajů při různých druzích řízení, byla zvolena doba 15 let od skončení platnosti osvědčení. Byly zvažovány jak potřeby kontrolních orgánů (např. možnost orgánu inspekce práce a živnostenské kontroly) trestat za přestupky a správní delikty do 3 let ode dne kdy byly spáchány, orgánů činných v trestním řízení pro postihování trestných činů s promlčením trestní odpovědnosti za 15 let od jejich spáchání (zde je třeba přihlédnout ke skutečnosti, že je promlčení trestní odpovědnosti trestním zákoníkem odstupňováno, a lze důvodně očekávat, že spáchání činu, za něž by se ukládal výjimečný trest, u kterého zákon předpokládá promlčení trestní odpovědnosti za 20 let od spáchání, by v souvislosti s činností odborně způsobilých osob s vysokou mírou pravděpodobnosti nemělo vůbec nastat), tak i nová úprava náhrady škody v zákoně č. 89/­2012 Sb., občanský zákoník, který stanoví v § 636, že se právo na náhradu škody nebo újmy promlčí v případě úmyslné škody nebo újmy za 15 let ode dne, kdy škoda nebo újma vznikla. Je zde tedy snaha, aby v případě pochybení evidovaných osob s odbornou způsobilostí, i po delším časovém období, bylo možné dohledat základní údaje související s jejich činností.

§ 10b

(1) Ministerstvo v evidenci odborně způsobilých osob vyznačí bezodkladně změny údajů oznamovaných podle § 10 odst. 4 písm. c) a údaj o skončení platnosti osvědčení uplynutím doby jeho platnosti.

(2) Ministerstvo v evidenci odborně způsobilých osob vyznačí bezodkladně údaj o skončení platnosti osvědčení také v případech, kdy fyzická osoba

a)  o to požádá,

b)  zemře,

c)  byla prohlášena za mrtvou, nebo

d)  má v souladu se zvláštním právním předpisem soudem omezenu svéprávnost.

komentář k § 10b

Ustanovení bylo do zákona vloženo spolu s ustanovením § 10a novelou provedenou zákonem č. 88/­2016 Sb., s účinností 1. května 2016.

Vzhledem ke skutečnosti, že MPSV povede evidenci odborně způsobilých osob, bylo nezbytné uložit § 10 odst. 4 komentovaného zákona evidovaným subjektům povinnost pro případ, že u odborně způsobilé osoby dojde v souvislosti s výkonem její činnosti ke změnám. Toto ustanovení stanoví povinnost MPSV vyznačit tyto změny bezodkladně a bezodkladně také vyznačit v evidenci osob odborně způsobilých údaj o skončení platnosti osvědčení.

Ustanovení § 10a a § 10b komentovaného zákona lze považovat za souladné se směrnicí Evropského parlamentu a Rady 95/46/ES ze dne 24. října 1995 o ochraně fyzických osob při zpracování osobních údajů a o volném pohybu těchto údajů. Zpracování osobních údajů je v tomto případě nezbytné pro vykonání úkolu ve veřejném zájmu a při výkonu veřejné moci, kterým je pověřen správce (tj. MPSV) nebo třetí osoba, které jsou údaje sdělovány (důvody, pro něž dochází ke sdělení osobních údajů třetím osobám.

§ 11

Zvláštní odborná způsobilost

(1) Na technických zařízeních stanovených prováděcím právním předpisem, pokud jde o jejich obsluhu, montáž, údržbu, kontrolu nebo opravy, mohou práce a činnosti samostatně vykonávat a samostatně je obsluhovat jen zvlášť odborně způsobilí zaměstnanci.

(2) Předpokladem zvláštní odborné způsobilosti zaměstnance je

a)  zdravotní způsobilost podle zvláštního právního předpisu,

b)  dosažení věku stanoveného zvláštním právním předpisem; tento věk však nesmí být nižší než 18 let,

c)  odborné vzdělání stanovené prováděcím právním předpisem,

d)  odborná praxe v délce a v oboru stanoveném prováděcím právním předpisem,

e)  splnění požadavků podle odstavce 3 určených osobou, která uvádí na trh nebo distribuuje, popřípadě uvádí do provozu výrobky, které by mohly ve zvýšené míře ohrozit oprávněný zájem¹⁷⁾,

f)  osvědčení o úspěšně vykonané zkoušce ze zvláštní odborné způsobilosti.

(3) Ustanovení § 10 odst. 5 platí obdobně.

komentář k § 11

Důležité

     Ustanovení upravuje tzv. „zvláštní odbornou způsobilost“. Pojem „zvlášť odborně způsobilý zaměstnanec“ zavedl do pracovního práva již starý zákoník práce. V podstatě jde o zaměstnance, který obsluhuje buď technické zařízení, které představuje zvýšenou míru ohrožení života a zdraví nebo vykonává činnost, která sama o sobě představuje zvýšenou míru ohrožení života a zdraví.

Platí totiž zásada, že na technických zařízeních, která představují zvýšenou míru ohrožení života nebo zdraví zaměstnanců, pokud jde o jejich obsluhu, montáž, kontrolu nebo opravy, mohou práce a činnosti samostatně vykonávat a samostatně je obsluhovat jen zvlášť odborně způsobilí zaměstnanci.

Těmito vyhrazenými technickými zařízeními jsou podle § 2 písm. a) zákona č. 250/­2021 Sb., o bezpečnosti práce v souvislosti s provozem vyhrazených technických zařízení a o změně souvisejících zákonů zařízení tlaková, zdvihací, elektrická nebo plynová, která při provozu svým charakterem nebo akumulovanou energií, v důsledku nesprávného použití, výskytem provozních rizik vyvolávajících nebezpečné situace nebo nedodržením podmínek bezpečného provozu představují závažné riziko ohrožení života, zdraví a bezpečnosti fyzických osob.

Vyhrazená technická zařízení se zařazují podle míry rizika, které svým provozem vyvolávají, do tříd, skupin a podskupin. Vyhrazená technická zařízení s nejvyšší mírou rizika se zařazují do I. třídy; vyhrazená plynová zařízení se podle své základní technologické funkce zařazují do skupin. Zvýšená míra rizika vyhrazeného technického zařízení je určena podle míry ohrožení života, zdraví a bezpečnosti fyzických osob při provozu tohoto zařízení.

Montáž, opravy, revize, zkoušky vyhrazených technických zařízení a plnění nádob plyny jsou oprávněny vykonávat pouze odborně způsobilé právnické osoby a podnikající fyzické osoby. Právnická osoba nebo podnikající fyzická osoba může vykonávat tuto činnost, zabezpečí-li její výkon odborně způsobilou fyzickou osobou pro danou činnost.

Kromě požadavků na zdravotní a odbornou způsobilost může shora citovanou činnost vykonávat osoba, které je nejméně 18 let. Současně je výkon činnosti podmíněn úspěšně vykonanou zkouškou ze zvláštní odborné způsobilosti, která se opakovaně provádí každých 5 let. Zákon dává pravomoc MPSV, aby mohlo zřídit pověřenou organizaci v podobě státní příspěvkové organizace i po zrušení zákona o odborném dozoru, která by ve stanovených případech prováděla vyjmenované činnosti na úseku vyhrazených technických zařízení. Svým charakterem se jedná o expertní činnost, konanou převážně v prostředí vyhrazených tlakových, zdvihacích, elektrických a plynových zařízení

Osvědčení o odborné způsobilosti k činnostem revizního a zkušebního technika vydává pověřená organizace na základě ověření splnění předpokladů kladených na odbornou praxi a vzdělání a na základě úspěšného vykonání zkoušky z odborné způsobilosti. Pro vykonávání prací ve specifických podmínkách a pracovních prostředích za používání vyhrazených technických zařízení dle parametrů prováděcích právních předpisů budou vyžadovat ověření odborné způsobilosti pověřenou organizací v rozsahu navrhovaných právních předpisů. Osvědčení o odborné způsobilosti má platnost pět let. Osvědčení bude obsahovat údaje o jménu, příjmení a datu narození osvědčené osoby, kategorii, třídě, skupině, druhu a rozsahu vyhrazeného technického zařízení, na kterém může provádět ověřování stavu bezpečnosti, evidenční číslo osvědčení s rozlišovacími znaky rozsahů, datum úspěšného vykonání zkoušky a datum skončení platnosti osvědčení. Nový zákon také stanoví způsob provozovaného informačního systému s údaji o revizních technicích a vydaných oprávněních různého druhu.

Z pohledu charakteristik jednotlivých oblastí vyhrazených technických zařízení lze tato zařízení popsat (členit) následovně:

Plynová zařízení – jedná se o zařízení, která souvisí s výrobou a úpravou plynů, skladováním plynů, plněním nádob plyny, tlakovými stanicemi, zařízeními pro plnění a čerpání nádrží vozidel plyny, zkapalňováním a odpařováním plynů, zvyšováním a snižováním tlaku plynů, rozvodem, spotřebou plynů spalováním včetně stabilních plynových motorů ve strojovnách nebo v kotelnách a vypouštěním hasebních plynů.

Pro určení, zda se jedná o vyhrazené technické zařízení plynové je také určující vlastnost plynu jako takového. Plynem pro tento účel je jakákoli látka, která je při 1,013 baru a +20 °C zcela v plynném stavu nebo má tlak par větší než 3 bary při +50 °C; za plyn se považuje i směs plynů splňující uvedená kritéria. Vyhrazená plynová zařízení blíže definuje nařízení vlády č. 191/­2022 Sb., o vyhrazených technických plynových zařízeních a požadavcích na zajištění jejich bezpečnosti.

Elektrická zařízení – vyhrazeným elektrickým zařízením je zařízení silové, sdělovací, řídicí a zvláštní, které ke své činnosti nebo působení využívá účinků elektrických nebo elektromagnetických jevů a systém ochrany před bleskem, přepětím a statickou elektřinou. Prací na vyhrazeném elektrickém zařízení se pak rozumí montáž, demontáž, oprava, prohlídka, kontrola, údržba, zkoušení, měření a revize vyhrazeného elektrického zařízení, všechny úkony pro zajištění a odjištění pracoviště. Vyhrazenými elektrickými zařízeními jsou podle nařízení vlády č. 190/­2022 Sb., o vyhrazených technických elektrických zařízeních a požadavcích na zajištění jejich bezpečnosti zařízení, která představují zvýšenou míru ohrožení života, zdraví a bezpečnosti fyzických osob, a to elektrická zařízení pro výrobu, přeměnu, přenos, rozvod, distribuci a odběr elektrické energie a elektrické instalace staveb a technologií a zařízení určená k ochraně před účinky atmosférické nebo statické elektřiny.

Zároveň se však výčtem uvádí, která elektrická zařízení se pro potřeby tohoto právního předpisu nepovažují za vyhrazená. Jde o určité výrobky charakteru elektrických zařízení, které jsou tzv. stanovenými výrobky se znaky a požadavky zákona č. 22/­1997 Sb., o technických požadavcích na výrobky a o změně a doplnění některých zákonů, resp. zákona č. 90/­2016 Sb., o posuzování shody stanovených výrobků při jejich dodávání na trh, kdy je výrobek při uvedení na trh a při provozování v souladu s návodem k použití považován za bezpečný.

Běžné elektrické spotřebiče se podle poznatků při používání v pracovněprávních vztazích nepodílejí zvýšenou měrou na úrazovosti, některé elektrické spotřebiče při provozu podléhají ověřování bezpečnosti podle zvláštních předpisů, např. zdravotnické elektrické přístroje.

Skutečnost, že některá elektrická zařízení nejsou považována za vyhrazená, však neznamená, že by při jejich užívání neměly být dodržovány požadavky na bezpečnost a jejich kontrolu, vyplývající z průvodní dokumentace a z právních a ostatních předpisů k zajištění bezpečnosti a ochrany zdraví při práci, že by se neměl ověřovat jejich bezpečný stav jako u kterýchkoli jiných technických zařízení bez ohledu na to, zdali jsou nebo nejsou považována za vyhrazená. Na taková zařízení – výrobky – se rovněž vztahují požadavky technických norem (mezinárodních, evropských, českých), upravující mimo jiného také ověřování bezpečného stavu při jejich užívání – zde je třeba zdůraznit, že pro nezařazení takových výrobků mezi vyhrazená elektrická zařízení není nikterak rozhodná skutečnost, že česká norma (ať z jakéhokoli důvodu) kdysi zavedla pro ověřování bezpečného stavu při jejich užívání termín „revize“.

Zdvihací zařízení – vyhrazenými zdvihacími zařízeními jsou jeřáby a zdvihadla včetně kladkostrojů s motorickým pohonem o nosnosti přesahující 1000 kg a jeřáby a zdvihadla včetně kladkostrojů s ručním pohonem o nosnosti přesahující 5000 kg, včetně trvale instalovaného zařízení pro uchopení a zavěšení břemene, pracovní plošiny s motorickým pohonem a výškou zdvihu přesahující 1,5 m, pojízdné zdvihací pracovní plošiny, závěsné plošiny a stožárové šplhací pracovní plošiny, výtahy pro dopravu osob, osob a nákladu nebo jen nákladu a svislé zdvihací plošiny, které jsou trvalou součástí budov s povolenou dopravou osob a nákladu, o nosnosti přesahující 100 kg a výškou zdvihu přesahující 2 m, stavební výtahy pro přepravu osob a nákladu a regálové zakladače se svisle pohyblivými stanovišti obsluhy a jejich přesuny. Nebezpečí při používání takových zařízení spočívá v nakumulované kinetické energii a potenciálu energie zdviženého břemene. Jako příklady těchto zařízení lze uvést výtahy, pohyblivé schody, osvětlovací rapy jeviště, pohyblivé pracovní plošiny, jeřáby (u nich je nebezpečí umocněno pohybem nad prostorem a možností pádu břemene) apod. Vyhrazená zdvihací zařízení uvádí nařízení vlády č. 193/­2022 Sb., o vyhrazených technických zdvihacích zařízeních a požadavcích na zajištění jejich bezpečnosti. Nařízení vlády rozděluje jednotlivá vyhrazená zdvihací zařízení dle jejich vlastností a vzájemných odlišností do tříd dle jejich rizikovosti v souladu se zákonem. Nebylo žádoucí s ohledem na princip nezvyšování nákladů na provoz a nezatěžování soukromé sféry a dotčených subjektů rozšiřovat stávající rozsah vyhrazených zdvihacích zařízení. Nově je stanovena pro třídu I. nosnost 3 200 kg oproti stávající hodnotě 5 000 kg.

Nařízení vlády dále upravuje požadavky na odbornou způsobilost osob pro montáže, opravy, revize a zkoušky. Úprava navazuje na úpravu zákonnou. Nařízení vlády stanoví požadavky a podmínky pro získání odborné způsobilosti pro právnické a podnikající fyzické osoby k provádění montáží, oprav, revizí a revizních zkoušek a stanoví povinnost pro provozovatele vyhrazeného zdvihacího zařízení podle § 3 odst. 1 písm. c) – výtahy pro dopravu osob a nákladů a svislé zdvihací plošiny, které jsou trvalou součástí budov s povolenou dopravou osob a osob a nákladů, přesahující nosnost 100 kg a výškou zdvihu přesahující 2 m, mít oprávnění k opravám, pokud si zařízení opravuje sám vlastními zaměstnanci. V neposlední řadě pak upravuje požadavky na bezpečnost provozu vyhrazeného zdvihacího zařízení při uvádění do provozu. Reguluje montáž a ověřovací zkoušku. Dále stanoví, že u vyhrazeného zdvihacího zařízení vyzkoušeného po zkompletování u jeho výrobce se ověřovací zkouška nevyžaduje.

Tlaková zařízení – tlakovou nádobou je stabilní nádoba, která neslouží k dopravě plynů:

- neměnící své stanoviště, trvale nebo přechodně spojená se zdrojem tlaku,

- přenosná, převozná nebo pojízdná, pokud je se zdrojem tlaku spojena trvale,

- přenosná, převozná nebo pojízdná, pokud je se zdrojem tlaku spojena při plnění nebo vyprazdňování obsahu plynem nebo plyn slouží jako ochranná atmosféra.

Nádobou na plyny je nádoba sloužící k dopravě plynů od zdroje na místo spotřeby, u plynů, jejichž kritická teplota je nižší než +50 °C nebo u nichž je při teplotě +50 °C absolutní tlak par vyšší než 3 bar.

Tlaková zařízení jsou ve všech zemích EU, a prakticky v celém světě, zařazována mezi skupinu zařízení se zvýšenou mírou rizika, specifickými režimy výroby a specifickými podmínkami provozu. Tato skutečnost je objektivně potvrzena a vyjádřena směrnicí Evropského parlamentu a Rady č. 2014/68/EU ze dne 15. května 2014 o harmonizaci právních předpisů členských států týkajících se dodávání tlakových zařízení na trh (tzv. „směrnice PED“).

Podle nařízení vlády č. 192/­2022 Sb., o vyhrazených technických tlakových zařízeních a požadavcích na zajištění jejich bezpečnosti jsou vyhrazenými tlakovými zařízeními tlakové nádoby a kotle s nejvyšším pracovním tlakem vyšším než 0,5 bar, a to:

- parní a kapalinové kotle, jejichž nejvyšší pracovní tlak přesahuje 0,5 bar a teplota pracovní tekutiny převyšuje při tomto tlaku bod varu pracovní tekutiny,

- tlakové nádoby, jejichž nejvyšší pracovní tlak přesahuje 0,5 bar a které obsahují plyny, páry nebo žíravé, toxické a výbušné kapaliny skupiny 1 o jakékoliv teplotě nebo jakékoliv kapaliny o teplotě převyšující jejich bod varu při tlaku 0,5 bar; za tlakovou nádobu jsou považovány též vyvíječe páry typu pára/pára a typu horká voda/pára a vyvíječe páry bez nebezpečí přehřátí,

- nádoby na plyny sloužící k dopravě plynů, jejichž kritická teplota je nižší než + 50 °C nebo u nichž při teplotě + 50 °C je absolutní tlak par vyšší než 3 bar od zdroje na místo spotřeby.

Zároveň nařízení vlády obsahuje obšírný taxativní výčet zařízení, která nejsou vyhrazenými tlakovými zařízeními.

Nařízení vlády řadí vyhrazená tlaková zařízení do tříd podle stupně nebezpečnosti vyhrazeného tlakového zařízení v závislosti na jeho fyzikálních a technických vlastností, závažnosti možných následků nehodové události pro život a zdraví fyzických osob. Nádoby na plyny se jako vyhrazená tlaková zařízení dále do tříd nezařazují.

ČÁST DRUHÁ

ZAJIŠTĚNÍ BEZPEČNOSTI A OCHRANY ZDRAVÍ PŘI ČINNOSTI

NEBO POSKYTOVÁNÍ SLUŽEB MIMO
PRACOVNĚPRÁVNÍ VZTAHY

§ 12

Na právní vztahy týkající se zajištění bezpečnosti a ochrany zdraví při činnosti nebo poskytování služeb mimo pracovněprávní vztahy, jde-li o

a)  zaměstnavatele, který je fyzickou osobou¹⁸⁾ a sám též pracuje,

b)  fyzickou osobou, která provozuje samostatně výdělečnou činnost podle zvláštního právního předpisu¹⁹⁾,

c)  spolupracujícího manžela nebo dítě osoby uvedené v písmenu a) nebo b),

d)  fyzickou nebo právnickou osobu, která je zadavatelem stavby nebo jejím zhotovitelem, popřípadě se na zhotovení stavby podílí,

e)  další členy rodiny, kteří jsou zúčastněni na provozu rodinného závodu podle zvláštního právního předpisu³³⁾, se vztahuje § 101 odst. 1, 2 a 5, § 102, 104 a 105 zákoníku práce a § 2 až 11 s přihlédnutím k podmínkám vykonávané činnosti nebo poskytování služeb a jejich rozsahu.

komentář k § 12

V předmětném ustanovení jsou uvedeny další skupiny osob, které při výkonu činnosti, prováděných mimo pracovněprávní vztahy jsou vystaveny stejným ohrožením jako zaměstnanci, popřípadě mohou svojí činností ohrozit další osoby a vztahují se na ně proto vyjmenovaná ustanovení zákoníku práce a návrhu tohoto zákona se zřetelem k podmínkám vykonávané činnosti nebo poskytování služeb a jejich rozsahu.

Ustanovení stanoví pro vyjmenovaný okruh osob možnost vykonávat činnosti při současném zachování těch nejdůležitějších pravidel v oblasti bezpečnosti a ochrany zdraví při práci. Tyto jsou tak teoreticky srovnatelné s těmi, které zde existují pro účastníky základních pracovněprávních vztahů, a je tak vytvořeno komplexní právní prostředí, kde existuje vysoký standard ochrany pro všechny dotčené fyzické osoby.

Zvláštní část důvodové zprávy k tomuto ustanovení správně uvádí, že vyjmenované osoby jsou vystavovány v souvislosti s vykonávanými činnostmi stejným ohrožením jako zaměstnanci, popřípadě mohou svojí činností ohrozit další osoby. Osoby, které se mohou na daném pracovišti vyskytovat a nejsou vyjmenovány v taxativním výčtu tohoto ustanovení, jsou chráněny alespoň z titulu fyzických osob, které se s vědomím zaměstnavatele zdražují na jeho pracovištích, tedy podle § 101 odst. 5 ZP.

V oblasti služebních vztahů státních zaměstnanců upravených v zákoně č. 234/­2014 Sb., o státní službě je povinnost v oblasti bezpečnosti a ochrany zdraví při práci zakotvena v § 113 zákona, ze kterého pak vyplývá, že bezpečnost a ochrana zdraví při výkonu služby státních zaměstnanců se řídí § 101 až 108 a 323 ZP, § 2 až 11 zákona o BOZP, zákonem č. 258/­2000 Sb., o ochraně veřejného zdraví a zákonem č. 373/­2011 Sb., o specifických zdravotních službách.

Jakkoli předmětné ustanovení hovoří o vztazích mimo pracovní poměr, nebudou tyto vztahy zpravidla na daném pracovišti existovat izolovaně a vždy bude existovat jistá provázanost se vztahy pracovněprávními zejména v oblasti přijatých opatření v oblasti bezpečnosti a ochrany zdraví při práci. Velice často totiž dochází na jednom pracovišti k výkonu práce zaměstnanců ve smyslu pracovněprávních předpisů vedle osob vyjmenovaných v tomto ustanovení (nejčastěji osob samostatně výdělečně činných).

§ 13

Tam, kde se v zákoníku práce nebo v části první uvádí zaměstnavatel nebo zaměstnanec, rozumí se tím osoba uvedená v § 12.

komentář k § 13

Ustanovení vysvětluje, že tam, kde se v zákoníku práce nebo v části první komentovaného zákona uvádí „zaměstnavatel“ nebo „zaměstnanec“, rozumí se tím osoba uvedená v § 12 zákona. Spolu s § 11 tohoto zákona tvoří tak právní rámec povinností, které jsou v oblasti bezpečnosti a ochrany zdraví při práci uloženy osobám vyjmenovaným v § 12 odst. 1 tohoto zákona.

ČÁST TŘETÍ

DALŠÍ ÚKOLY ZADAVATELE STAVBY, JEJÍHO ZHOTOVITELE,

POPŘÍPADĚ FYZICKÉ OSOBY, KTERÁ SE PODÍLÍ NA ZHOTOVENÍ STAVBY, A KOORDINÁTORA BEZPEČNOSTI A OCHRANY ZDRAVÍ PŘI PRÁCI
NA STAVENIŠTI

§ 14

(1) Budou-li na staveništi působit zaměstnanci více než jednoho zhotovitele, je zadavatel stavby povinen písemně určit jednoho nebo více koordinátorů s přihlédnutím k druhu a velikosti stavby a její náročnosti na koordinaci opatření k zajištění bezpečné a zdraví neohrožující práce na staveništi. Koordinátor podle věty první musí být určen při přípravě stavby od zahájení prací na zpracování projektové dokumentace pro stavební řízení do jejího předání zadavateli stavby a při realizaci stavby od převzetí staveniště prvním zhotovitelem do převzetí dokončené stavby zadavatelem stavby. Činnosti koordinátora při přípravě stavby a při její realizaci mohou být vykonávány toutéž osobou.

(2) Koordinátorem je fyzická nebo právnická osoba určená zadavatelem stavby k provádění stanovených činností při přípravě stavby, popřípadě při realizaci stavby na staveništi. Koordinátorem může být určena fyzická osoba, která splňuje stanovené předpoklady odborné způsobilosti (§ 10). Právnická osoba může vykonávat činnost koordinátora, zabezpečí-li její výkon odborně způsobilou fyzickou osobou. Koordinátorem nemůže být zhotovitel, jeho zaměstnanec, ani fyzická osoba, která odborně vede realizaci stavby²⁰⁾.

(3) Určí-li zadavatel stavby více koordinátorů, kteří působí při přípravě nebo realizaci stavby současně, vymezí písemně pravidla jejich vzájemné spolupráce. Zadavatel stavby, který je fyzickou osobou a splňuje stanovené předpoklady odborné způsobilosti, koordinátora neurčí, bude-li činnost koordinátora vykonávat sám.

(4) Zadavatel stavby je povinen předat koordinátorovi veškeré podklady a informace pro jeho činnost, zejména pro zpracování plánu bezpečnosti a ochrany zdraví při práci na staveništi (dále jen „plán“), včetně informace o fyzických osobách, které se mohou s jeho vědomím zdržovat na staveništi, poskytovat mu potřebnou součinnost a zavázat všechny zhotovitele, popřípadě jiné osoby k součinnosti s koordinátorem po celou dobu přípravy a realizace stavby.

(5) Koordinátor je povinen zachovávat mlčenlivost o všech informacích a skutečnostech, o nichž se v souvislosti s činností dozvěděl a které nelze sdělovat dalším osobám, nestanoví-li zvláštní právní předpis jinak.

(6) Při přípravě a realizaci staveb

a)  u nichž nevzniká povinnost doručení oznámení o zahájení prací podle § 15 odst. 1,

b)  které provádí stavebník sám pro sebe svépomocí podle zvláštního právního předpisu²¹⁾, nebo

c)  nevyžadujících stavební povolení ani ohlášení podle zvláštního právního předpisu²²⁾,

se koordinátor podle odstavce 1 neurčuje.

u   Dnem 1. července 2023 v § 14 odst. 6 písm. c) zákona se slova „stavební povolení ani ohlášení podle zvláštního právního předpisu²²⁾” nahrazují slovy „povolení záměru podle stavebního zákona”.

komentář k § 14

Ustanovení stanoví požadavky související s povinností zadavatele stavby (stavebníka) zabezpečit koordinaci v oblasti bezpečnosti a ochrany zdraví při práci ve fázi přípravy a realizace stavebních pracích na staveništi.

Ustanovení zapracovává požadavky směrnice 92/57/ EHS o minimálních požadavcích na bezpečnost a ochranu zdraví při dočasných nebo mobilních staveništích (osmá samostatná směrnice ve smyslu čl. 16 odst. 1 směrnice 89/391/EHS).

Zde je nutné uvést, že zadavatel stavby (či investor) má z hlediska bezpečnosti a ochrany zdraví při práci řadu zákonných povinností a pro tyto účely je právě zakotven a využíván mimo jiné institut koordinátora, který primárně na stavbě působí v případě, kdy na staveništi působí více než jeden zhotovitel stavby (jeho zaměstnanci).

Odbornost koordinátora je zaručena státem v návaznosti na stanovené předpoklady pro získání odborné způsobilosti podle § 10 odst. 2 komentovaného zákona, přičemž jsou současně upravena pravidla pro získání příslušného osvědčení koordinátora a kontrolu plnění jeho povinností oblastními inspektoráty práce.

Podstatu činnosti koordinátora lze také vnímat jako podporu zadavatele, který má řadu povinností při přípravě, realizaci výstavby, ale i při provozování či údržbě stavebních objektů. Smyslem spolupráce zadavatele a koordinátora je především bezpečná realizace staveb, ale má také ekonomické souvislosti s bezpečností a ochranou draví při práci. Důvody pro zavedení institutu koordinátora jsou také stanoveny v uvedené směrnici a tato osoba je jednou z důležitých osob zúčastněných na výstavbě.

Ustanovení koordinátora v případech, kdy na staveništi působí zaměstnanci dvou či více zhotovitelů, vychází také z výše uvedené směrnice, která uvádí, že vzhledem k tomu, při provádění stavby může být velký počet pracovních úrazů způsoben nedostatečnou koordinací činností, zejména pokud různé podniky pracují současně nebo postupně na stejném dočasném nebo mobilním staveništi, je nezbytné přijmout opatření a určit koordinátora bezpečnosti a ochrany zdraví při práci. Z hlediska časového musí být koordinátor určen ve fázi přípravy stavby (od zahájení prací na zpracování projektové dokumentace pro stavební řízení do jejího předání zadavateli stavby) a při realizaci stavby (od převzetí staveniště prvním zhotovitelem do převzetí dokončené stavby zadavatelem stavby), když pro obě fáze může být určena totožná nebo odlišná osoba.

Koordinátor, jehož role je tedy koordinační, může být písemně určen zadavatelem stavby (slovy směrnice pak stavebníkem, pro něhož se stavba provádí, či stavbyvedoucím osobou odpovědnou za návrh, provádění nebo dozor nad prováděním stavby) a vykonává různé činnosti, například sestaví nebo nechá sestavit plán bezpečnosti a ochrany zdraví vymezující pravidla použitelná na dotyčném staveništi, vypracovává dokumentaci přizpůsobenou vlastnostem projektu stavby, obsahující užitečné informace z oblasti bezpečnosti a ochrany zdraví při práci, ke kterým se má přihlédnout během dalších prací, organizuje spolupráci mezi zaměstnavateli, a to včetně těch, kteří se na staveništi střídají, organizuje koordinaci jejich činností za účelem ochrany zaměstnanců a prevence pracovních úrazů a rizik a jejich vzájemnou informovanost.

Nejvyšší správní soud v rozsudku NSS 2 As 77/­2017 zdůraznil: „Z pojmu koordinace ve spojení s obecnými požadavky na činnost koordinátora plynoucími z jeho zákonného postavení (§ 10 odst. 2 zákona o zajištění podmínek), tedy s požadavkem individualizace činnosti koordinátora ve vztahu ke konkrétní stavbě a profesionality jeho postupu, zahrnující především schopnost předvídání rizik a předkládání adekvátních návrhů řešení, plyne požadavek, aby koordinátor byl v oboru své činnosti aktivní a iniciativní. To znamená, že pokud provádí svou činnost i během realizace stavby, je povinen, aniž by jej k tomu kdokoli vyzýval, původně zpracovaný plán přizpůsobovat případným nově se objevivším okolnostem. Je tomu tak proto, že od profesionála v oboru předvídání rizik a jejich předcházení se očekává, že bude takříkajíc „myslet dopředu“ – jeho úkolem je právě takovéto myšlení. Výslovné vyjádření povinnosti aktualizovat plán a přizpůsobovat jej tedy v daném kontextu toliko jednoznačněji formulovaným vymezením koordinátorových povinností bezpečně plynoucích již z textace dřívější právní úpravy, jakož i jejího smyslu a účelu.“

Pozor – novela zákona provedená zákonem č. 284/­2021 Sb. (v návaznosti na nový stavební zákon) s účinností od 1. července 2023 provádí v odstavci 6 předmětného ustanovení drobnou legislativní změnu.

§ 15

(1) V případech, kdy při realizaci stavby

a)  celková předpokládaná doba trvání prací a činností je delší než 30 pracovních dnů, ve kterých budou vykonávány práce a činnosti a bude na nich pracovat současně více než 20 fyzických osob po dobu delší než 1 pracovní den, nebo

b)  celkový plánovaný objem prací a činností během realizace díla přesáhne 500 pracovních dnů v přepočtu na jednu fyzickou osobu,

je zadavatel stavby povinen doručit oznámení o zahájení prací, jehož náležitosti stanoví prováděcí právní předpis, oblastnímu inspektorátu práce příslušnému podle místa staveniště²³⁾ nejpozději do 8 dnů před předáním staveniště zhotoviteli; oznámení může být doručeno v listinné nebo elektronické podobě. Dojde-li k podstatným změnám údajů obsažených v oznámení, je zadavatel stavby povinen provést bez zbytečného odkladu jeho aktualizaci. Stejnopis oznámení o zahájení prací musí být vyvěšen na viditelném místě u vstupu na staveniště po celou dobu provádění stavby až do ukončení prací a předání stavby stavebníkovi k užívání. Rozsáhlé stavby mohou být označeny jiným vhodným způsobem, například tabulí s uvedením potřebných údajů. Uvedené údaje mohou být součástí štítku nebo tabule umisťované na staveništi nebo stavbě.

(2) Budou-li na staveništi vykonávány práce a činnosti vystavující fyzickou osobu zvýšenému ohrožení života nebo poškození zdraví, které jsou stanoveny prováděcím právním předpisem, stejně jako v případech podle odstavce 1, zadavatel stavby zajistí, aby byl při přípravě stavby zpracován plán podle druhu a velikosti plně vyhovující potřebám zajištění bezpečné a zdraví neohrožující práce, a aby byl při realizaci stavby aktualizován. Plán zpracovává koordinátor. V plánu musí být uvedeny základní informace o stavbě a staveništi, postupy navrhované pro jednotlivé práce a pracovní činnosti zahrnující konkrétní požadavky pro jejich bezpečné provádění, jejich předpokládané časové trvání a posloupnost nebo souběh; musí být přizpůsobován skutečnému stavu a podstatným změnám stavby během její realizace. Vláda stanoví nařízením bližší požadavky na obsah a rozsah plánu.

(3) Zadavatel stavby postupuje při výběru zhotovitele v souladu s požadavky na bezpečnost a ochranu zdraví při práci s ohledem na práce a činnosti vystavující zaměstnance zvýšenému ohrožení života nebo zdraví na staveništi uvedenými v plánu.

komentář k § 15

Důležité

     Ustanovení mimo jiné zakotvuje povinnost zadavatele stavby doručit oznámení o zahájení prací oblastnímu inspektorátu práce příslušnému podle místa staveniště nejpozději do 8 dnů před předáním staveniště zhotoviteli, když toto oznámení se musí učinit v případě dvou případů.

V prvním případě se jedná o realizaci stavby, kde předpokládaná doba trvání prací a činností bude delší než 30 pracovních dnů (tedy minimálně 6 týdnů a nemusí se zřejmě jednat o činnost kontinuální), práci a činnost bude současně vykonávat více než 20 osob dobu delší než jeden den (jakýkoli den nikoli než jen pracovní den). Jedná se zde o podmínky kumulativní. Druhý případ, kdy má zadavatel oznamovací povinnost, je situace, pokud celkový plánovaný objem prací a činností během realizace díla přesáhne 500 pracovních dnů v přepočtu na jednu fyzickou osobu.

Je zde rovněž uvedeno, v jaké podobě má být oznámení doručeno (listinná, elektronická podoba) a další povinnosti zadavatele stavby v případě, když dojde k podstatným změnám údajů obsažených v oznámení.

Odstavec druhý předmětného ustanovení pak stanoví koordinátorovi povinnost zpracovat plán BOZP (bez ohledu na § 14 komentovaného zákona), pokud jsou splněny zákonné předpoklady (zvýšení ohrožení života nebo poškození zdraví), když zajistit tuto povinnost musí zadavatel. Plán BOZP, který se musí průběžně aktualizovat, má vytvářet efektivní nástroj pro koordinaci opatření k zajištění bezpečnosti a ochrany zdraví při práci na staveništi.

Nejvyšší správní soudku v rozsudku NSS 6 Ads 63/­2013 k tomu uvedl: „Nejvyšší správní soud uzavírá, že v daném případě tížila stěžovatelku povinnost přijmout opatření pro zajištění bezpečnosti a ochrany zdraví při práci a k prevenci rizik, jimž mohly být vystaveni zaměstnanci a další osoby pohybující se na jejím pracovišti. Při tak vážném riziku, jaké hrozilo v daném případě, měla stěžovatelka v krajním případě zastavit své práce na stavbě do doby aktualizace plánu BOZP, a to případně i proti vůli svých smluvních partnerů a osob stojících na vyšších stupních řízení (hlavního dodavatele stavby, koordinátora BOZP). Jejich vlastní odpovědnost za přijetí potřebných opatření k prevenci rizik je na stěžovatelčině odpovědnosti nezávislá a stojí vedle ní, proto je nutno stěžovatelkou navržené důkazy hodnotit jako nadbytečné. Jde navíc o deliktní odpovědnost objektivní, přičemž stěžovatelka ve své kasační stížnosti neuvádí žádný liberační důvod, jenž by ji mohl její odpovědnosti zprostit.“

Osobou, která plán zpracovává, je koordinátor BOZP na staveništi, a to i v případech, kdy nedochází k aplikaci § 14 odst. 1 komentovaného zákona, tj. nedochází-li k určení koordinátora zadavatelem stavby z důvodu, že by na staveništi působili zaměstnanci více než jednoho zhotovitele. Konečnou odpovědnost za zajištění zpracování plánu nese vždy zadavatel stavby, a to už ve fázi přípravy stavby.

Zadavatel stavby tedy zajistí, aby byl při přípravě stavby zpracován plán a aby při realizaci stavby byl aktualizován. K tomu se také vyjádřil Nejvyšší správní soud, a to v rozsudku NSS 5 As 137/­2016: „Stěžovatel, jakožto zhotovitel stavby musí mít povědomí o tom, zda udělením pokynu svým zaměstnancům či subdodavatelům by je vystavil riziku, kterému nelze z jeho strany nijak efektivně předejít, pak má odmítnout takový pokyn vydat do doby, než bude riziko odstraněno nebo než budou přijata potřebná opatření na úrovni celé stavby nebo koordinace bezpečnosti a ochrany zdraví při práci – § 15 zákona č. 309/­2006 Sb., kterým se upravují další požadavky bezpečnosti a ochrany zdraví při práci v pracovněprávních vztazích a o zajištění bezpečnosti a ochrany zdraví při činnosti nebo poskytování služeb mimo pracovněprávní vztahy (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 12. 2. 2014, č. j. 6 Ads 63/­2013-63).“

§ 16

Zhotovitel je povinen

a)  nejpozději do 8 dnů před zahájením prací na staveništi písemně informovat určeného koordinátora o pracovních a technologických postupech, které pro realizaci stavby zvolil, o řešení rizik vznikajících při těchto postupech, včetně opatření přijatých k jejich odstranění,

b)  poskytovat koordinátorovi součinnost potřebnou pro plnění jeho úkolů po celou dobu svého zapojení do přípravy a realizace stavby, zejména mu včas předávat informace a podklady potřebné pro zhotovení plánu a jeho změny, brát v úvahu podněty a pokyny koordinátora, zúčastňovat se zpracování plánu, tento plán dodržovat, zúčastňovat se kontrolních dnů a postupovat podle dohodnutých opatření, a to v rozsahu, způsobem a ve lhůtách uvedených v plánu.

komentář k § 16

Ustanovení stanoví povinnosti zhotovitele stavby.

Novela zákona provedená zákonem č. 88/­2016 Sb. s účinností 1. května 2016 provedla v ustanovení zpřesnění, když došlo k ukotvení informační povinnosti (8 dnů před zahájením stavby) zhotovitele ve vztahu k určenému koordinátorovi tím, že explicitně stanovuje písemnou formu informace například o technologických a pracovních postupech či řešení rizik souvisejících se stavbou a zavádí pro zadavatele povinnost kontinuální součinnosti s koordinátorem (od zapojení do přípravy po realizaci stavby). Uvedené zpřesnění tak reaguje na podstatu činnosti koordinátora, který, pokud má svou činnost (například vyhotovení či změnu plánu BOZP) vykonávat v souladu s jejím účelem, musí být o způsobu naplňování těchto povinností vhodným způsobem informován, aby na to mohl adekvátně upraveným doporučením případně reagovat v rámci své odborné způsobilosti.

§ 17

(1) Jiná fyzická osoba, která se osobně podílí na zhotovení stavby a která nezaměstnává zaměstnance (dále jen „jiná osoba“), je povinna poskytnout zhotoviteli a koordinátorovi potřebnou součinnost a postupovat podle pokynů nebo opatření k zajištění bezpečné a zdraví neohrožující práce stanovených zhotovitelem. Jiná osoba informuje zhotovitele nejpozději do 5 pracovních dnů před převzetím pracoviště, a není-li to ze závažných důvodů možné, bez zbytečného odkladu o všech okolnostech, které by mohly při její činnosti na staveništi vést k ohrožení života a poškození zdraví dalších fyzických osob zdržujících se na staveništi s vědomím zhotovitele.

(2) Jiná osoba

a)  je povinna

1. dodržovat právní předpisy o bezpečnosti a ochraně zdraví při práci na staveništi a přihlížet k podnětům koordinátora,

2. používat potřebné osobní ochranné pracovní prostředky²⁴⁾, technická zařízení, přístroje a nářadí, splňující požadavky stanovené zvláštním právním předpisem²⁵⁾,

b)  nesmí vyřazovat, měnit nebo přestavovat svévolně ochranná zařízení strojů, přístrojů a nářadí a tato zařízení musí používat k účelům a za podmínek, pro které jsou určena.

(3) Odstavec 2 se vztahuje i na zhotovitele, který osobně na staveništi pracuje.

komentář k § 17

Ustanovení stanoví některé povinnosti jiné fyzické osoby, která se osobně podílí na zhotovení stavby a která nezaměstnává zaměstnance.

Jedná se o transpozici čl. 10 odst. 2 písm. b) směrnice 92/57/EHS o minimálních požadavcích na bezpečnost a ochranu zdraví na dočasných nebo mobilních staveništích (osmá samostatná směrnice ve smyslu čl. 16 odst. 1 směrnice 89/391/EHS), který zdůrazňuje potřebu, aby osoby samostatně výdělečně činné braly v úvahu pokyny jednoho či více koordinátorů pro otázky bezpečnosti a ochrany zdraví.

Jinou osobou je tímto zákonem myšlena osoba samostatně výdělečně činná, která se dle ustanovení těchto odstavců osobně podílí se zhotovitelem na zhotovení stavby, a která nezaměstnává žádnou fyzickou osobu (nemá zaměstnance). Tato osoba není zhotovitelem, nicméně z důvodu zajištění bezpečnosti a ochrany zdraví při práci je důležité, aby se podílela na vyhledávání a vyhodnocování rizik a přijímala alespoň v omezené míře příslušná opatření k jejich odstranění. Tato osoba musí dodržovat právní předpisy v oblasti bezpečnosti a ochrany zdraví na staveništi, přihlížet k podnětům koordinátora určeného na dané stavbě, postupovat v souladu s § 104 ZP atd. a hlavně poskytovat součinnost koordinátorovi a zhotoviteli. Účast jiné osoby se nepromítne při určení koordinátora podle § 14 odst. 1 tohoto zákona.

§ 18

(1) Koordinátor je při přípravě stavby povinen

a)  v dostatečném časovém předstihu před výběrem zhotovitelů předat zadavateli stavby plán obsahující kromě náležitostí uvedených v § 15 odst. 2 také přehled právních předpisů vztahujících se ke stavbě, informace o rizicích, které se mohou při realizaci stavby vyskytnout se zřetelem na práce a činnosti vystavující fyzickou osobu zvýšenému ohrožení života nebo poškození zdraví, a další podklady nutné pro zajištění bezpečného a zdraví neohrožujícího pracovního prostředí a podmínek výkonu práce, na které je třeba vzít zřetel s ohledem na charakter stavby a její realizaci,

b)  bez zbytečného odkladu předat projektantovi, zhotoviteli, pokud byl již určen, popřípadě jiné osobě veškeré další informace o bezpečnostních a zdravotních rizicích, které jsou mu známy a které se dotýkají jejich činnosti,

c)  provádět další činnosti stanovené prováděcím právním předpisem.

(2) Koordinátor je při realizaci stavby povinen

a)  bez zbytečného odkladu

1. informovat všechny dotčené zhotovitele o bezpečnostních a zdravotních rizicích, která vznikla na staveništi během postupu prací,

2. upozornit zhotovitele na nedostatky v uplatňování požadavků na bezpečnost a ochranu zdraví při práci zjištěné na pracovišti převzatém zhotovitelem, nebo na nedodržení plánu, a vyžadovat zjednání nápravy; k tomu je oprávněn navrhovat přiměřená opatření,

3. oznámit zadavateli stavby případy podle bodu 2, nebyla-li zhotovitelem neprodleně přijata přiměřená opatření ke zjednání nápravy; na základě tohoto oznámení je zadavatel stavby povinen přijmout opatření k odstranění nedostatků vytýkaných koordinátorem,

4. postupovat při výkonu své činnosti v součinnosti s dalšími odborně způsobilými fyzickými osobami vykonávajícími svoji působnost podle zvláštních právních předpisů,

b)  provádět další činnosti stanovené prováděcím právním předpisem.

komentář k § 18

Ustanovení specifikovat povinnosti koordinátora při přípravě a při realizaci stavby. Stávající podoba ustanovení je výsledkem novely provedené zákonem č. 88/­2016 Sb. s účinností 1. května 2016.

Pro zajištění splnění úkolu koordinátor plní a koordinuje řadu úkolů, které mají za cíl zajistit bezpečné a zdraví neohrožující pracovní prostředí všech osob přítomných na pracovišti v různých stádiích přípravy projektu provádění stavby; při této činnosti bere v úvahu požadavky na bezpečné a zdraví neohrožující pracovní prostředí a pracovní podmínky a zejména nutnost přijetí specifických opatření pro činnosti, přinášející s sebou zvýšené nebezpečí ohrožení bezpečnosti a zdraví zaměstnanců.

Zmíněná novela upřesnila povinnosti koordinátora při přípravě stavby. Místo textu „před zadáním díla zhotoviteli stavby“ byl zaveden text „před výběrem zhotovitelů, kteří budou stavbu realizovat“, a to z důvodu zahrnutí požadavků na bezpečnost a ochranu zdraví při práci již do odhadované ceny za stavbu celkem, aby případní zhotovitelé mohli objektivně zvážit, zda stavbu za těchto podmínek dokáží zrealizovat.

Současně je v tomto ustanovení upřesněn termín zpracování plánu jako „dokumentu“ obsahujícího přehled platných právních předpisů vztahujících se k dané stavbě, informace o postupech, které koordinátor zvolil, a které zahrnují konkrétní požadavky pro bezpečné provádění prací a pracovních činností na staveništi vyplývající z právních a ostatních předpisů k zajištění bezpečnosti a ochrany zdraví při práci a o rizicích, která se mohou při realizaci stavby v souvislosti s těmito navrhovanými postupy vyskytnout.

U povinností koordinátora při realizaci stavby je zdůrazněna nutnost provádět kontroly na staveništi průběžně. Koordinátor bude prokazatelně upozorňovat zhotovitele, podílející se na zhotovení stavby, na nedostatky zjištěné na staveništi s cílem zajištění bezpečného a zdraví neohrožujícího provádění prací na staveništi a vést si o tom zápisy dle ustanovení § 10 odst. 4 písm. c) zákona. Vzhledem k tomu, že zadavatel stavby může pověřit zpracováním plánu i jinou osobu než koordinátora BOZP, pokud s ohledem na konkrétní podmínky na stavbě koordinátor nemusí být na dané stavbě určen, bylo stanoveno, že tato osoba má stejná práva a povinnosti v této věci jako koordinátor.

ČÁST ČTVRTÁ

SPOLEČNÁ, PŘECHODNÁ A ZÁVĚREČNÁ USTANOVENÍ

HLAVA I

SPOLEČNÁ USTANOVENÍ

§ 19

Tímto zákonem nejsou dotčeny obecné technické požadavky na výstavbu²⁶⁾, zvláštní požadavky na pracoviště²⁷⁾, na uvedení výrobků na trh a do provozu¹⁷⁾, na činnosti související s využíváním jaderné energie a ionizujícího záření²⁸⁾, na požární ochranu²⁷⁾ a na činnosti související s prevencí závažných havárií, které jsou stanoveny zvláštními právními předpisy²⁹⁾.

komentář k § 19

Ustanovení zdůrazňuje výlučnou působnost zvláštních právních předpisů ve vymezených oblastech, která není tímto zákonem dotčena.

V poznámce pod čarou ²⁶⁾ uvedený stavební zákon, bude nahrazen zákonem č. 283/­2021 Sb. stavební zákon (jeho účinnost a obsah budou pravděpodobně změněny zákonem, který je ještě v legislativním procesu, k datu 1. ledna 2024), vyhláška č. 137/­1998 Sb., o obecných technických požadavcích na výstavbu byla k 26. srpnu 2009 nahrazena vyhláškou č. 268/­2009 Sb., o technických požadavcích na stavby a vyhláška č. 268/­2009 Sb. má být k 1. červenci 2023 (?) zrušena, vyhláška č. 369/­2001 Sb., o obecných technických požadavcích zabezpečujících užívání staveb osobami s omezenou schopností pohybu a orientace byla k 18. listopadu 2009 nahrazena vyhláškou č. 398/­2009 Sb., o obecných technických požadavcích zabezpečujících bezbariérové užívání staveb.

V poznámce pod čarou ²⁷⁾ uvedený zákon č. 133/­1985 Sb., o požární ochraně platí 37 let.

V poznámce pod čarou ²⁸⁾ uvedený zákon č. 22/­1997 Sb., o technických požadavcích na výrobky a o změně a doplnění některých zákonů platí také již 26 let.

V poznámce pod čarou ²⁹⁾ uvedený zákon č. 59/­2006 Sb., o prevenci závažných havárií způsobených vybranými nebezpečnými chemickými látkami nebo chemickými přípravky a o změně zákona č. 258/­2000 Sb., o ochraně veřejného zdraví a o změně některých souvisejících zákonů, ve znění pozdějších předpisů a zákona č. 320/­2002 Sb., o změně a zrušení některých zákonů v souvislosti s ukončením činnosti okresních úřadů, ve znění pozdějších předpisů (zákon o prevenci závažných havárií) byl k 1. říjnu 2015 nahrazen zákonem č. 224/­2015 Sb., o prevenci závažných havárií způsobených vybranými nebezpečnými chemickými látkami nebo chemickými směsmi a o změně zákona č. 634/­2004 Sb., o správních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů, (zákon o prevenci závažných havárií).

§ 20

(1) O udělení, pozastavení, změně, zrušení nebo prodloužení akreditace podnikající fyzické nebo právnické osoby k provádění zkoušky z odborné způsobilosti, periodické zkoušky nebo zvláštní odborné způsobilosti (dále jen „akreditace“) rozhoduje ministerstvo. Akreditace vzniká též marným uplynutím lhůty a způsobem podle § 28 až 30 zákona o volném pohybu služeb. Akreditace se uděluje na dobu 3 let. Tato doba bude na žádost držitele akreditace nebo oprávnění prodloužena o 10 let, jestliže držitel akreditace nebo oprávnění prokazatelně zkoušky z odborné způsobilosti nebo zvláštní odborné způsobilosti podle tohoto zákona v uvedené době soustavně prováděl. Držitel akreditace nebo oprávnění podá žádost o prodloužení nejméně 60 dní před uplynutím platnosti akreditace nebo oprávnění.

(2) Součástí žádosti o udělení nebo změnu akreditace je písemná dokumentace o způsobu provádění zkoušek z odborné způsobilosti, periodických zkoušek nebo zkoušek ze zvláštní odborné způsobilosti. Ministerstvo před udělením, změnou nebo prodloužením akreditace posoudí, zda právnická osoba nebo podnikající fyzická osoba bude schopna plnit požadavky stanovené pro provádění zkoušek podle prováděcího právního předpisu; v rozhodnutí o udělení akreditace může ministerstvo vymezit rozsah provádění těchto zkoušek, zejména ve vztahu k maximálnímu počtu zkoušených osob.

(3) Jsou-li splněny podmínky pro udělení akreditace, je na udělení akreditace právní nárok. Ministerstvo zruší akreditaci též v případech, kdy je činnost akreditované podnikající fyzické nebo právnické osoby podle odstavce 1 vykonávána v rozporu s vydaným rozhodnutím o akreditaci, o jeho změně nebo prodloužení, nebo v rozporu s dobrými mravy. Neplní-li držitel akreditace povinnosti podle tohoto zákona nebo přestane-li splňovat požadavky stanovené pro provádění zkoušek podle prováděcího právního předpisu, pro rozsah provádění zkoušek v rámci akreditace, nebo pokud o to sám požádá, ministerstvo akreditaci změní nebo zruší. Akreditace dále zaniká uplynutím doby, na kterou byla udělena, nebo smrtí fyzické osoby nebo zánikem právnické osoby, které byla akreditace udělena.

(4) Zkoušky z odborné způsobilosti nebo zvláštní odborné způsobilosti podle tohoto zákona může provádět i fyzická nebo právnická osoba usazená v jiném členském státě Evropské unie, jiném smluvním státě Dohody o Evropském hospodářském prostoru nebo ve Švýcarské konfederaci, pokud akreditace nebo jiné oprávnění z tohoto státu k provádění obdobných zkoušek zaručuje úroveň bezpečnosti a ochrany zdraví při práci jako tento zákon a právní předpisy vydané k jeho provedení. O oprávnění těchto osob rozhoduje ministerstvo podle odstavce 1.

(5) Ministerstvo může kontrolovat³⁰⁾ dodržování podmínek, na základě kterých byly akreditace podle odstavce 1 nebo oprávnění podle odstavce 4 uděleny.

(6) Udělení, změna nebo prodloužení akreditace a prodloužení oprávnění podle odstavce 1 a udělení oprávnění podle odstavce 4 podléhá správnímu poplatku. Žadatel přiloží ke své žádosti o udělení, změnu nebo prodloužení akreditace a prodloužení oprávnění nebo o udělení oprávnění doklad o zaplacení tohoto správního poplatku.

(7) Náklady spojené s provedením zkoušky z odborné způsobilosti, periodické zkoušky nebo zkoušky ze zvláštní odborné způsobilosti a za vydání osvědčení podle § 10 odst. 1 písm. c), § 10 odst. 2 písm. c) nebo § 11 odst. 2 písm. f), stanovených držitelem akreditace, uhradí uchazeč o vykonání zkoušky držiteli akreditace nejpozději v den konání zkoušky před jejím zahájením.

komentář k § 20

Ustanovení upravuje pravomoci MPSV, které rozhoduje o udělení, pozastavení, změně nebo odnětí akreditace zařízení k provádění zkoušky z odborné a zvláštní odborné způsobilosti fyzických osob.

Ustanovení bylo též změněno novelou provedenou zákonem č. 88/­2016 Sb. s účinností 1. května 2016.

Ustanovení bylo rozšířeno o zmocnění ke stanovení zkušebních okruhů tak, aby zahrnovaly nejen teoretické znalosti, ale i praktické dovednosti uchazečů o odbornou způsobilost popř. zvláštní odbornou způsobilost.

Dále bylo rozšířeno zmocnění ke stanovení zkušebních okruhů tak, aby v případě zkoušky z odborné způsobilosti a ze zvláštní odborné způsobilosti po pěti letech, zahrnovaly nejen teoretické znalosti, ale především praktické dovednosti uchazečů (periodická zkouška). Praktické zkušenosti získané během uplynulých 5 let ukazují potřebu odlišného zaměření této periodické zkoušky, kdy je žádoucí se u těchto uchazečů zaměřit nejen na aktualizaci jejich teoretických znalostí v oblasti bezpečnosti a ochrany zdraví při práci, ale především na ověření jejich praktických dovedností, které během uplynulé doby získaly.

V tomto ustanovení je současně zmocnění pro stanovení zásad a minimálních požadavků na plán, což pomůže zhotovitelům plánu, zejména koordinátorům BOZP, aby zpracovávali plány nezbytné pro koordinaci BOZP na stavbě využitelné pro praxi a nikoliv, aby to byly, jako tomu na některých stavbách v praxi bývalo, obsáhlé dokumenty formálního charakteru, které nejsou, a ani nemohou být, nástrojem řízení BOZP na staveništi.

Zároveň došlo k vypuštění původních bodů 2 a 3, neboť byly shledány v rozporu s Listinou základních práv a svobod (čl. 26 odst. 2), protože se jedná o podmínky, za nichž lze vykonávat činnosti vyžadující zvláštní odbornou způsobilost, a jako takové musí být stanoveny zákonem, nikoliv podzákonným předpisem.

§ 21

Vláda

a)  vydá nařízení k provedení § 2 odst. 2, § 3 odst. 3, § 4 odst. 2, § 5 odst. 2, § 6 odst. 2, § 7 odst. 7, § 15 a § 18 odst. 1 písm. c) a odst. 2 písm. b),

b)  stanoví nařízením

1. která technická zařízení vyžadují zvláštní odbornou způsobilost podle § 11, pokud jde o jejich obsluhu, montáž a opravy nebo kontrolu,

2. požadavky pro udělení, pozastavení, změnu nebo zrušení akreditace podnikající fyzické nebo právnické osoby pro provádění zkoušek odborné způsobilosti, periodických zkoušek a zkoušek ze zvláštní odborné způsobilosti,

3. zkušební okruhy teoretických znalostí a praktických dovedností pro zkoušku z odborné způsobilosti, periodickou zkoušku a zkoušku ze zvláštní odborné způsobilosti,

4. obsah a způsob provedení zkoušky z odborné způsobilosti, periodické zkoušky a zkoušky ze zvláštní odborné způsobilosti, jejich organizaci, průběh, hodnocení a podmínky pro opravu těchto zkoušek, jakož i náležitosti osvědčení o úspěšném vykonání uvedených zkoušek,

5. vedení dokumentace držitelem akreditace o stanovených termínech zkoušek, o jejich změnách, o vykonaných zkouškách odborné způsobilosti, periodických zkouškách a zkouškách ze zvláštní odborné způsobilosti, včetně zasílání informací o jejich výsledku.

komentář k § 21

Ustanovení soustředilo všechna zmocnění uvedená v zákoně pro vydání prováděcích právních předpisů. Tímto prováděcím právním předpisem je nařízení vlády.

Nařízení vlády k provedení bodu b) 1. ustanovení – technická zařízení vyžadující zvláštní odbornou způsobilost podle § 11, pokud jde o jejich obsluhu, montáž a opravy nebo kontrolu jsou:

- nařízení vlády č. 190/­2022 Sb., o vyhrazených technických elektrických zařízeních a požadavcích na zajištění jejich bezpečnosti

- nařízení vlády č. 191/­2022 Sb., o vyhrazených technických plynových zařízeních a požadavcích na zajištění jejich bezpečnosti

- nařízení vlády č. 192/­2022 Sb., o vyhrazených technických tlakových zařízeních a požadavcích na zajištění jejich bezpečnosti

- nařízení vlády č. 193/­2022 Sb., o vyhrazených technických zdvihacích zařízeních a požadavcích na zajištění jejich bezpečnosti.

Nařízení vlády k provedení bodu b) 2, 3, 4 a 5 ustanovení je nařízení vlády č. 592/­2006 Sb., o podmínkách akreditace a provádění zkoušek z odborné způsobilosti.

HLAVA II

PŘECHODNÁ A ZÁVĚREČNÁ
USTANOVENÍ

§ 22

(1) Tímto zákonem se řídí také pracovněprávní vztahy týkající se bezpečnosti práce a ochrany zdraví při práci vzniklé před 1. lednem 2007, není-li v odstavci 2 stanoveno jinak.

(2) Odborná způsobilost a zvláštní odborná způsobilost získaná podle dosavadních právních předpisů se považuje za splněnou nejdéle po dobu pěti let ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona.

(3) U staveb, u kterých bylo vydáno stavební povolení, nebo byly zahájeny přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, se postupuje podle dosavadních právních předpisů.

(4) Tímto zákonem se řídí právní vztahy týkající se bezpečnosti a ochrany zdraví při činnosti nebo poskytování služeb mimo pracovněprávní vztahy vzniklé před 1. lednem 2007.

komentář k § 22

Ustanovení stanoví:

- aby se pracovněprávní vztahy týkající se bezpečnosti a ochrany zdraví při práci vzniklé přede dnem nabytí účinnosti zákona řídily tímto zákonem,

- lhůtu pěti let od nabytí účinnosti zákona, po kterou platí odborná způsobilost a zvláštní odborná způsobilost získaná podle předchozích předpisů,

- přechodné období u staveb, u kterých bylo vydáno stavební povolení, nebo byly zahájeny přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, kdy se bude postupovat podle stávajících právních předpisů,

- aby se právní vztahy týkající se bezpečnosti a ochrany zdraví při činnosti nebo poskytování služeb mimo pracovněprávní vztahy vzniklé před 1. lednem 2007 řídily tímto zákonem.

§ 23

Do vydání prováděcích právních předpisů k provedení § 2 odst. 2, § 4 odst. 2, § 5 odst. 2, § 6 odst. 2 a § 7 odst. 7 se postupuje podle

a)  nařízení vlády č. 362/­2005 Sb., o bližších požadavcích na bezpečnost a ochranu zdraví při práci na pracovišti s nebezpečím pádu z výšky nebo do hloubky,

b)  nařízení vlády č. 101/­2005 Sb., o podrobnějších požadavcích na pracoviště a pracovní prostředí,

c)  nařízení vlády č. 378/­2001 Sb., kterým se stanoví bližší požadavky na bezpečný provoz a používání strojů, technických zařízení, přístrojů a nářadí,

d)  nařízení vlády č. 27/­2002 Sb., kterým se stanoví způsob organizace práce a pracovních postupů, které je zaměstnavatel povinen zajistit při práci související s chovem zvířat,

e)  nařízení vlády č. 28/­2002 Sb., kterým se stanoví způsob organizace práce a pracovních postupů, které je zaměstnavatel povinen zajistit při práci v lese a na pracovištích obdobného charakteru,

f)  nařízení vlády č. 406/­2004 Sb., o bližších požadavcích na zajištění bezpečnosti a ochrany zdraví při práci v prostředí s nebezpečím výbuchu,

g)  nařízení vlády č. 168/­2002 Sb., kterým se stanoví způsob organizace práce a pracovních postupů, které je zaměstnavatel povinen zajistit při provozování dopravy dopravními prostředky,

h)  nařízení vlády č. 11/­2002 Sb., kterým se stanoví vzhled a umístění bezpečnostních značek a zavedení signálů, ve znění nařízení vlády č. 405/­2004 Sb.,

i)  nařízení vlády č. 178/­2001 Sb., kterým se stanoví podmínky ochrany zdraví zaměstnanců při práci, ve znění nařízení vlády č. 523/­2002 Sb. a nařízení vlády č. 441/­2004 Sb.

komentář k § 23

Ustanovení vyjmenovává prováděcí právní předpisy (nařízení vlády) vydané podle příslušných harmonizovaných ustanovení starého zákoníku práce (č. 65/­1965 Sb.), které se na přechodnou dobu (do vydání nových prováděcích právních předpisů) uznávají za prováděcí právní předpisy podle tohoto zákona.

Jedná se o:

- nařízení vlády č. 362/­2005 Sb., o bližších požadavcích na bezpečnost a ochranu zdraví při práci na pracovišti s nebezpečím pádu z výšky nebo do hloubky – platí dosud,

- nařízení vlády č. 101/­2005 Sb., o podrobnějších požadavcích na pracoviště a pracovní prostředí – platí dosud,

- nařízení vlády č. 378/­2001 Sb., kterým se stanoví bližší požadavky na bezpečný provoz a používání strojů, technických zařízení, přístrojů a nářadí – platí dosud,

- nařízení vlády č. 27/­2002 Sb., kterým se stanoví způsob organizace práce a pracovních postupů, které je zaměstnavatel povinen zajistit při práci související s chovem zvířat – platí dosud,

- nařízení vlády č. 28/­2002 Sb., kterým se stanoví způsob organizace práce a pracovních postupů, které je zaměstnavatel povinen zajistit při práci v lese a na pracovištích obdobného charakteru – k 1. lednu 2018 bylo nahrazeno nařízením vlády č. 339/­2017 Sb., o bližších požadavcích na způsob organizace práce a pracovních postupů při práci v lese a na pracovištích obdobného charakteru

- nařízení vlády č. 406/­2004 Sb., o bližších požadavcích na zajištění bezpečnosti a ochrany zdraví při práci v prostředí s nebezpečím výbuchu – platí dosud,

- nařízení vlády č. 168/­2002 Sb., kterým se stanoví způsob organizace práce a pracovních postupů, které je zaměstnavatel povinen zajistit při provozování dopravy dopravními prostředky – platí dosud,

- nařízení vlády č. 11/­2002 Sb., kterým se stanoví vzhled a umístění bezpečnostních značek a zavedení signálů, ve znění nařízení vlády č. 405/­2004 Sb. – bylo k 28. listopadu 2017 nahrazeno nařízením vlády č. 375/­2017 Sb., o vzhledu, umístění a provedení bezpečnostních značek a značení a zavedení signálů,

- nařízení vlády č. 178/­2001 Sb., kterým se stanoví podmínky ochrany zdraví zaměstnanců při práci, ve znění nařízení vlády č. 523/­2002 Sb. a nařízení vlády č. 441/­2004 Sb. – bylo k 1. lednu 2008 nahrazeno nařízením vlády č. 361/­2007 Sb., kterým se stanoví podmínky ochrany zdraví při práci.

§ 24

Účinnost

Tento zákon nabývá účinnosti dnem 1. ledna 2007.

komentář § 25

Zákon nabyl účinnosti spolu se zákonem č. 262/­2006 Sb., zákoníkem práce dne 1. ledna 2007.

* * *

Zákon č. 362/­2007 Sb. nabyl účinnosti dnem 1. ledna 2008.

Zákon č. 189/­2008 Sb. nabyl účinnosti dnem 1. července 2008.

Zákon č. 223/­2009 Sb. nabyl účinnosti dnem 28. prosince 2009.

Zákon č. 365/­2011 Sb. nabyl účinnosti dnem 1. ledna 2012.

Zákon č. 375/­2011 Sb. nabyl účinnosti dnem 1. dubna 2012.

Zákon č. 225/­2012 Sb. nabyl účinnosti dnem 1. července 2012.

Zákon č. 88/­2016 Sb. nabyl účinnosti dnem 1. května 2016.

Zákon č. 250/­2021 Sb. nabyl účinnosti dnem 1. července 2022.

Zákon č. 284/­2021 Sb. nabývá účinnosti dnem 1. července 2023.

* * *

Čl. LXIII
zákona č. 223/­2009 Sb. zní:

Přechodné ustanovení

Řízení zahájená přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona a do tohoto dne neskončená se dokončí a práva a povinnosti s nimi související se posuzují podle dosavadních právních předpisů.

komentář

Přechodné ustanovení řeší právní úpravu správních řízení, jež byla započata před nabytím účinnosti právní úpravy možnosti vzniku oprávnění uplynutím lhůty. Správní řízení započatá před účinností tohoto zákona se dokončí podle dosavadních právních předpisů, tedy tak, že možnost vzniku oprávnění uplynutím lhůty se nebude na tato správní řízení vztahovat.

Čl. XVIII
zákona č. 365/­2011 Sb. zní:

Přechodné ustanovení

Odborná způsobilost fyzické osoby k plnění úkolů v prevenci rizik a odborná způsobilost fyzické osoby k činnosti koordinátora bezpečnosti a ochrany zdraví při práci na staveništi, která byla získána do 30. června 2008 podle zákona č. 309/­2006 Sb. na dobu neurčitou, se považuje za splněnou nejdéle do 1. ledna 2014.

komentář

V přechodném ustanovení se stanoví, že odborná způsobilost, která byla získána podle zákona č. 309/­2006 Sb. před jeho změnou provedenou zákonem č. 189/­2008 Sb., bude platit po dobu 2 let, tzn. při přepokládaném nabytí účinnosti navrhovaného zákona, do 31. 12. 2013. Poté, bude-li mít fyzická osoba zájem o zkoušku z odborné způsobilosti, bude třeba, aby složila tuto zkoušku úspěšně znovu.

Čl. II
zákona č. 225/­2012 Sb. zní:

Přechodné ustanovení

Řízení o udělení akreditace, změnu akreditace, prodloužení akreditace, prodloužení oprávnění k provádění zkoušek z odborné způsobilosti nebo zvláštní odborné způsobilosti a udělení oprávnění k provádění zkoušek z odborné způsobilosti nebo zvláštní odborné způsobilosti zahájená a pravomocně neskončená do dne nabytí účinnosti tohoto zákona se dokončí podle zákona č. 309/­2006 Sb., ve znění účinném do dne nabytí účinnosti tohoto zákona.

komentář

Přechodné ustanovení v zájmu právní jistoty stanoví, že se řízení o udělení akreditace, změnu akreditace, prodloužení akreditace, prodloužení oprávnění k provádění zkoušek z odborné způsobilosti nebo zvláštní odborné způsobilosti a udělení oprávnění k provádění zkoušek z odborné způsobilosti nebo zvláštní odborné způsobilosti započatá před nabytím účinnosti této novely zákona dokončí podle dosavadních právních předpisů, tedy nebudou zpoplatněna.

Čl. II
zákona č. 88/­2016 Sb. zní:

Přechodná ustanovení

1. Odborná způsobilost fyzické osoby k zajištění plnění úkolů v prevenci rizik a odborná způsobilost fyzické osoby k činnosti koordinátora získaná podle dosavadních právních předpisů se považuje za splněnou po dobu platnosti osvědčení vydaného podle dosavadních právních předpisů, nejdéle však po dobu 5 let ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona.

2. Řízení o udělení akreditace k provádění zkoušek z odborné způsobilosti nebo zvláštní odborné způsobilosti, změnu akreditace a prodloužení akreditace zahájené a pravomocně neskončené do dne nabytí účinnosti tohoto zákona se dokončí a práva a povinnosti s nimi související se posuzují podle dosavadních právních před­pisů.

komentář

Přechodné ustanovení bylo stanoveno s ohledem na potřebu vyřešit období do uplynutí pěti let od získání osvědčení o odborné způsobilosti, která byla vydána podle dosavadní právní úpravy, a k překlenutí období trvání dosavadních akreditací.

1)  Směrnice Rady 89/391/EHS ze dne 12. června 1989 o zavádění opatření pro zlepšení bezpečnosti a ochrany zdraví zaměstnanců při práci.

      Směrnice Rad 89/654/EHS ze dne 30. listopadu 1989 o minimálních požadavcích na bezpečnost a ochranu zdraví na pracovišti (první samostatná směrnice ve smyslu čl. 16 odst. 1 směrnice 89/391/EHS).

      Směrnice Rady 90/269/EHS ze dne 29. května 1990 o minimálních požadavcích na bezpečnost a ochranu zdraví pro ruční manipulaci s břemeny spojenou s rizikem, zejména poškození páteře, pro zaměstnance (čtvrtá samostatná směrnice ve smyslu čl. 16 odst. 1 směrnice 89/391/EHS).

      Směrnice Rady 90/270/EHS ze dne 29. května 1990 o minimálních požadavcích na bezpečnost a ochranu zdraví pro práci se zobrazovacími jednotkami (pátá samostatná směrnice ve smyslu čl. 16 odst. 1 směrnice 89/391/EHS).

      Směrnice Rady 92/57/EHS ze dne 24. června 1992 o minimálních požadavcích na bezpečnost a ochranu zdraví na dočasných nebo mobilních staveništích (osmá samostatná směrnice ve smyslu čl. 16 odst. 1 směrnice 89/391/EHS).

      Směrnice Rady 92/58/EHS ze dne 24. června 1992 o minimálních požadavcích na bezpečnostní nebo zdravotní značky na pracovišti (devátá samostatná směrnice ve smyslu čl. 16 odst. 1 směrnice 89/391/EHS).

      Směrnice Rady 92/85/EHS ze dne 19. října 1992 o zavádění opatření pro zlepšení bezpečnosti a ochrany zdraví při práci těhotných zaměstnankyň a zaměstnankyň krátce po porodu nebo kojících zaměstnankyň (desátá směrnice ve smyslu čl. 16 odst. 1 směrnice 89/391/EHS).

      Směrnice Rady 94/33/ES ze dne 22. června 1994 o ochraně mladistvých pracovníků.

      Směrnice Rady 98/24/ES ze dne 7. dubna 1998 o bezpečnosti a ochraně zdraví zaměstnanců před riziky spojenými s chemickými činiteli používanými při práci (čtrnáctá samostatná směrnice ve smyslu čl. 16 odst. 1 směrnice 89/391/EHS).

      Směrnice Evropského parlamentu a Rady 1999/92/ES ze dne 16. prosince 1999 o minimálních požadavcích na zlepšení bezpečnosti a ochrany zdraví zaměstnanců vystavených riziku výbušných prostředí (patnáctá samostatná směrnice ve smyslu čl. 16 odst. 1 směrnice 89/391/EHS).

      Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2000/54/ES ze dne 18. září 2000 o ochraně zaměstnanců před riziky spojenými s expozicí biologickým činitelům při práci (sedmá samostatná směrnice ve smyslu čl. 16 odst. 1 směrnice 89/391/EHS).

      Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2002/44/ES ze dne 25. června 2002 o minimálních požadavcích na bezpečnost a ochranu zdraví před expozicí zaměstnanců rizikům spojeným s fyzikálními činiteli (vibracemi) (šestnáctá samostatná směrnice ve smyslu čl. 16 odst. 1 směrnice 89/391/EHS).

      Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2004/37/ES ze dne 29. dubna 2004 o ochraně zaměstnanců před riziky spojenými s expozicí karcinogenům nebo mutagenům při práci (šestá samostatná směrnice ve smyslu čl. 16 odst. 1 směrnice 89/391/EHS).

      Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2009/104/ES ze dne 16. září 2009 o minimálních požadavcích na bezpečnost a ochranu zdraví pro používání pracovního zařízení zaměstnanci při práci (druhá samostatná směrnice ve smyslu čl. 16 odst. 1 směrnice 89/391/EHS).

      Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2009/148/ES ze dne 30. listopadu 2009 o ochraně zaměstnanců před riziky spojenými s expozicí azbestu při práci.

2)  § 89 zákoníku práce.

3)  Například § 3 zákona č. 111/­1994 Sb., o silniční dopravě, ve znění zákona č. 150/­2000 Sb.

4)  § 41 zákona č. 258/­2000 Sb., o ochraně veřejného zdraví a o změně některých souvisejících zákonů, ve znění zákona č. 274/­2003 Sb.

5)  § 39 zákona č. 258/­2000 Sb., ve znění zákona č. 13/­2002 Sb. a zákona č. 356/­2003 Sb.

6)  § 3 zákoníku práce.

7)  § 40 zákoníku práce.

8)  § 343 odst. 2 zákoníku práce.

9)  § 2 odst. 5 zákoníku práce.

10) Například § 83a odst. 1 písm. g), h) a i) zákona č. 258/­2000 Sb., ve znění zákona č. 254/­2001 Sb. a zákona č. 274/­2003 Sb., § 5 odst. 3 zákona č. 61/­1988 Sb., o hornické činnosti, výbušninách a o státní báňské správě, ve znění zákona č. 542/­1991 Sb., § 17 zákona č. 18/­1997 Sb., o mírovém využívání jaderné energie a ionizujícího záření (atomový zákon) a o změně a doplnění některých zákonů, ve znění zákona č. 13/­2002 Sb. a zákona č. 310/­2002 Sb., § 9 zákona č. 356/­2003 Sb., o chemických látkách a chemických přípravcích a o změně některých zákonů, § 11 zákona č. 133/­1985 Sb., o požární ochraně.

11) § 15 a 108 zákoníku práce.

12) § 102 zákoníku práce.

13) § 58 odst. 1 písm. c) zákona č. 561/­2004 Sb., o předškolním, základním, středním, vyšším odborném a jiném vzdělávání (školský zákon).

14) Zákon č. 18/­2004 Sb., o uznávání odborné kvalifikace a jiné způsobilosti státních příslušníků členských států Evropské unie a některých příslušníků jiných států a o změně některých zákonů (zákon o uznávání odborné kvalifikace), ve znění pozdějších předpisů.

15) § 36b zákona č. 18/­2004 Sb., ve znění zákona č. 189/­2008 Sb.

17) Zákon č. 22/­1997 Sb., o technických požadavcích na výrobky a o změně a doplnění některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů.

18) § 10 zákoníku práce.

19) Například zákon č. 455/­1991 Sb., o živnostenském podnikání (živnostenský zákon), ve znění pozdějších předpisů.

20) § 160 zákona č. 183/­2006 Sb., o územním plánování a stavebním řádu (stavební zákon).

21) § 160 odst. 3 stavebního zákona.

22) § 103 stavebního zákona.

u Dnem 1. července 2023 poznámka pod čarou č. 22 se zrušuje.

23) § 2 odst. 1 zákona č. 251/­2005 Sb., o inspekci práce.

24) § 104 zákoníku práce.

25) Nařízení vlády č. 21/­2003 Sb., kterým se stanoví technické požadavky na osobní ochranné prostředky.

26) Například stavební zákon, vyhláška č. 137/­1998 Sb., o obecných technických požadavcích na výstavbu, vyhláška č. 369/­2001 Sb., o obecných technických požadavcích zabezpečujících užívání staveb osobami s omezenou schopností pohybu a orientace.

27) Zákon č. 133/­1985 Sb., ve znění pozdějších předpisů.

28) Zákon č. 18/­1997 Sb., ve znění pozdějších předpisů.

29) Zákon č. 59/­2006 Sb., o prevenci závažných havárií způsobených vybranými nebezpečnými chemickými látkami nebo chemickými přípravky a o změně zákona č. 258/­2000 Sb., o ochraně veřejného zdraví a o změně některých souvisejících zákonů, ve znění pozdějších předpisů, a zákona č. 320/­2002 Sb., o změně a zrušení některých zákonů v souvislosti s ukončením činnosti okresních úřadů, ve znění pozdějších předpisů, (zákon o prevenci závažných havárií).

30) Zákon č. 552/­1991 Sb., o státní kontrole, ve znění pozdějších předpisů.

33) Zákon č. 89/­2012 Sb., občanský zákoník.