Zálohy na daň z příjmů

Poplatníci daně z příjmů jsou podle zákona o daních z příjmů povinni platit zálohy na daň, naplní-li zákonné podmínky. Platba záloh na daň z příjmů na straně fyzických osob se řídí jak výší příjmů, tak i druhem příjmu. Poplatníci s příjmy podle § 6 zákona, tj. s příjmy ze závislé činnosti (zaměstnanci), jsou povinni platit měsíční zálohy podle§ 38h ZDP. Poplatníci – FO s příjmy podle § 7, 8 a 9 zákona (tj. ze samostatné činnosti, kapitálového majetku a nájmu), platí zálohy podle § 38a zákona. Poplatníci – FO s příjmy podle § 10 ZDP (tj. ostatní příjmy), zálohy neplatí.

Zálohy podle § 38a zákona

Zákon o daních z příjmů v § 38a odst. 1 stanoví mimo jiné, že záloha na daň se spravuje jako daň podle daňového řádu. Podle § 38a odst. 1 zákona o daních z příjmů se zálohy na daň z příjmů platí v průběhu zálohového období. Zálohové období je období od prvního dne následujícího po uplynutí posledního dne lhůty pro podání daňového přiznání za minulé zdaňovací období do posledního dne lhůty pro podání daňového přiznání v následujícím zdaňovacím období.

Příklad 1

Podnikatel – fyzická osoba podá daňové přiznání za r. 2024 do 1. dubna 2025. Otázkou je, jaké má podnikatel další zálohové období.

Zákon č. 280/2009 Sb., daňový řád v § 33 odst. 1 stanoví mimo jiné, že lhůta stanovená podle týdnů, měsíců nebo let počíná běžet dnem, který následuje po dni, kdy došlo ke skutečnosti určující počátek běhu lhůty, a končí uplynutím toho dne, který se svým pojmenováním nebo číselným označením shoduje se dnem, kdy započal běh lhůty. Dále zákon č. 280/2009 Sb., daňový řád, ve znění pozdějších předpisů, v § 33 odst. 4 stanoví, že připadne-li poslední den lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty nejblíže následující pracovní den; to neplatí, jde-li o lhůtu určenou v kratších časových jednotkách, než jsou dny.

Tří měsíční lhůta pro podání daňového přiznání za r. 2024 začne běžet 1. lednem 2025 a končí 1. dubna 2025.

Zálohové období podnikatele začíná v souladu s § 38a odst. 1 zákona o daních z příjmů dnem 2. dubna 2025 a skončí posledním dnem lhůty, ve kterém bude mít poplatník povinnost podat daňové přiznání za zdaňovací období 2025.

Poslední známá daňová povinnost

Při stanovení výše a periodicity záloh se vychází z poslední známé daňové povinnosti. Za poslední známou daňovou povinnost se považuje částka, kterou si poplatník sám vypočetl a uvedl v daňovém (řádném i dodatečném) přiznání za období bezprostředně předcházející stávajícímu zdaňovacímu období, s platností od následujícího dne po termínu pro podání daňového (dodatečného) přiznání, a bylo-li daňové (dodatečné) přiznání podáno opožděně, s platností od následujícího dne po dni jeho podání, do účinnosti další změny poslední známé daňové povinnosti podle tohoto ustanovení nebo zvláštního právního předpisu.

Podle § 38a odst. 1 zákona se po skončení zdaňovacího období nebo období, za něž je podáváno daňové přiznání, zaplacené zálohy na daň, splatné v jeho průběhu, započítávají na úhradu skutečné výše daně. Ze záloh, u nichž došlo k prodlení s placením, se na úhradu skutečné výše daně započítají pouze zálohy zaplacené do lhůty pro podání daňového přiznání.

Zdaňovací období poplatníků – fyzických osob, je v souladu s § 5 odst. 1, resp. § 16b zákona o daních z příjmů kalendářní rok, a to i v případě, že se jedná např. o podnikatele – účetní jednotku, který účtuje v hospodářském roce. Zálohy zaplacené těmito poplatníky v průběhu zdaňovacího období, tj. v průběhu příslušného kalendářního roku, se započítávají na úhradu jejich daně za tento rok.

Podle § 38a odst. 1 zákona se do poslední známé daňové povinnosti nezahrnuje daň ze samostatného základu daně zdaňovaného sazbou daně podle § 16a. Dále pak zákon stanoví, že poplatník fyzická osoba, pro účely výpočtu poslední známé daňové povinnosti vyloučí příjmy a výdaje podle § 10. Příjmy dílčího základu daně podle § 10 zákona jsou ve většině případů příjmy nahodilými, jednorázovými (např. příjmy z prodeje nemovitých věcí, cenných papírů, kdy poplatník nesplnil zákonné podmínky pro jejich osvobození), tudíž není důvod z těchto příjmů platit zálohy na daň.

Příklad 2

Podnikatel – fyzická osoba, měl za zdaňovací období 2024 daň ve výši 90 000 Kč s tím, že uplatní slevu na 1 vyživované dítě. Otázkou je, co se rozumí pojmem poslední známá daňová povinnost.

Poslední známá daňová povinnost podle § 38a zákona je daň po uplatnění základní slevy na poplatníka podle § 35ba a daňového zvýhodnění na vyživované dítě podle § 35c zákona. Poslední známá daňová povinnost podnikatele bude činit: 90 000 – 30 840 – 15 204 = 43 956 Kč. 

Příklad 3

Podnikatel platil čtvrtletní zálohy, a to do 15. června 2024, 15. září 2024, 15. prosince 2024 a 15. března 2025. Otázkou je, které zálohy se započítají na daňovou povinnost zdaňovacího období 2024.

Na daňovou povinnost poplatníka za r. 2024 se započítají zálohy zaplacené v roce 2024, tj. záloha zaplacená do 15. června 2024, 15. září 2024 a 15. prosince 2024. Záloha zaplacená do 15. března 2025 se započítá až na daňovou povinnost roku 2025.

Příklad 4

Podnikatel platil v r. 2024 čtvrtletní zálohy, a to do 15. června 2024, 15. září 2024, zálohu, kterou měl zaplatit v prosinci 2024, zaplatil opožděně až 15. března 2025, spolu se zálohou, kterou měl k tomuto termínu zaplatit. V březnu 2025 tedy zaplatil zálohu v dvojnásobné výši. Otázkou je, které zálohy se započítají na daňovou povinnost zdaňovacího období 2024.

Na daňovou povinnost poplatníka se započítají zálohy zaplacené v roce 2024, tj. záloha zaplacená do 15. června 2024 a 15. září 2024 a dále pak opožděně zaplacená záloha 15. března 2025, která měla být zaplacena již do 15. prosince 2024, protože byla zaplacena do lhůty pro podání daňového přiznání za r. 2024. Druhá záloha zaplacená 15. března 2025 se započítá až na daňovou povinnost roku 2025.

Kdo zálohy neplatí

Podle § 38a odst. 2 zákona zálohy neplatí

a)  poplatník, jehož poslední známá daňová povinnost nepřesáhla 30 000 Kč,

b)  obec nebo kraj,

c)  zůstavitel ode dne jeho smrti.

Periodicita záloh

a)  pololetní zálohy

Poplatníci, jejichž poslední známá daňová povinnost přesáhla 30 000 Kč, avšak nepřesáhla 150 000 Kč, platí v souladu s § 38a odst. 3 zákona pololetní zálohy na daň na zdaňovací období, a to ve výši 40 % poslední známé daňové povinnosti. První záloha je splatná do 15. dne šestého měsíce zdaňovacího období a druhá záloha je splatná do 15. dne dvanáctého měsíce zdaňovacího období, tj. do 15. června a do 15. prosince.

Příklad 5

Poslední známá daňová povinnost podnikatele s příjmy podle § 7 zákona činila za uplynulé zdaňovací období 51 000 Kč. Otázkou je jak bude platit zálohy.

Poplatník bude platit dvě pololetní zálohy, každou ve výši: 51 000 x 0,4 = 20 400 Kč.

b)  čtvrtletní zálohy

Poplatníci, jejichž poslední známá daňová povinnost přesáhla 150 000 Kč, platí v souladu s § 38a odst. 4 zákona čtvrtletní zálohy na daň za zdaňovací období, ve výši 1/4 poslední známé daňové povinnosti, a to v následujících termínech:

•    první záloha je splatná do 15. dne třetího měsíce zdaňovacího období,

•    druhá záloha je splatná do 15. dne šestého měsíce zdaňovacího období,

•    třetí záloha je splatná do 15. dne devátého měsíce zdaňovacího období a 

•    čtvrtá záloha je splatná do 15. dne dvanáctého měsíce zdaňovacího období.

Zálohy poplatníka s příjmy ze závislé činnosti a z jiných činností

U poplatníka majícího příjmy, kromě jiného, i ze závislé činnosti podle § 6 zákona o daních z příjmů se placení záloh řídí § 38a odst. 5 zákona. Citovaný § 38a odst. 5 stanoví, že poplatník, u něhož základ daně tvoří součet dílčích základů daně, zálohy neplatí, pokud je jedním z nich i dílčí základ daně z příjmů ze závislé činnosti, ze kterého měl plátce povinnost srazit zálohy na daň (§ 38h), a tento dílčí základ daně je roven nebo činí více než 50 % z celkového základu daně.

Činí-li dílčí základ daně ze závislé činnosti, ze kterého měl plátce povinnost srazit zálohy na daň (§ 38h), méně než 15 %, platí se zálohy z celkového základu daně.

Činí-li dílčí základ daně ze závislé činnosti, ze kterého měl plátce povinnost srazit zálohy na daň (§ 38h), 15 % a více, avšak méně než 50 %, platí se zálohy v poloviční výši.

Příklad 6

Poplatník měl dílčí základ daně podle § 6 zákona, tj. ze závislé činnosti, 220 000 Kč, dílčí základ daně podle § 7 zákona, tj. z podnikání, 124 000 Kč. Otázkou je, jaké bude poplatník platit zálohy.

Poplatník zálohy podle § 38a zákona platit nebude, dílčí základ daně podle § 6 zákona činí více než 50 % z celkového základu daně. Poplatník bude platit zálohy podle § 38h zákona, tj. zálohy mu srazí ze mzdy zaměstnavatel.

Příklad 7

Poplatník měl dílčí základ daně podle § 6 zákona, tj. ze závislé činnosti, 31 000 Kč, dílčí základ daně podle § 7 zákona, tj. z podnikání, 306 000 Kč. Otázkou je, jaké bude poplatník platit zálohy.

Poplatník bude platit zálohy podle § 38a zákona z celkového základu daně. Dílčí základ daně ze závislé činnosti činí méně než 15 % z celkového základu daně. Poplatník bude dále platit zálohy podle § 38h zákona, tj. zálohy mu srazí ze mzdy zaměstnavatel.

Ing. Eva Sedláková