Zálohy na daň z příjmů

Zákon o daních z příjmů stanoví podmínky, za kterých jsou poplatníci daně z příjmů povinni platit zálohy na daň. Platba záloh na daň z příjmů na straně fyzických osob se řídí jak výší příjmů, tak i druhem příjmu. Poplatníci s příjmy podle § 6 zákona, tj. s příjmy ze závislé činnosti (zaměstnanci), jsou povinni platit měsíční zálohy podle§ 38h zákona o daních z příjmů. Poplatníci – fyzické osoby s příjmy podle § 7, 8 a 9 zákona (tj. ze samostatné činnosti, kapitálového majetku a nájmu), platí zálohy podle § 38a zákona. Poplatníci – FO podle § 10 ZDP (tj. ostatní příjmy), zálohy neplatí.

Zálohové období

Podle § 38a odst. 1 zákona o daních z příjmů se zálohy na daň z příjmů platí v průběhu zálohového období. Zálohové období je období od prvního dne následujícího po uplynutí posledního dne lhůty pro podání daňového přiznání za minulé zdaňovací období do posledního dne lhůty pro podání daňového přiznání v následujícím zdaňovacím období.

Příklad 1

Podnikatel – fyzická osoba podá daňové přiznání za r. 2025 do 1. dubna 2026. Otázkou je, jaké má podnikatel další zálohové období.

Zákon č. 280/2009 Sb., daňový řád v § 33 odst. 1 stanoví mimo jiné, že lhůta stanovená podle týdnů, měsíců nebo let počíná běžet dnem, který následuje po dni, kdy došlo ke skutečnosti určující počátek běhu lhůty, a končí uplynutím toho dne, který se svým pojmenováním nebo číselným označením shoduje se dnem, kdy započal běh lhůty. Dále zákon č. 280/2009 Sb., daňový řád, ve znění pozdějších předpisů, v § 33 odst. 4 stanoví, že připadne-li poslední den lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty nejblíže následující pracovní den; to neplatí, jde-li o lhůtu určenou v kratších časových jednotkách, než jsou dny.

Tří měsíční lhůta pro podání daňového přiznání za r. 2025 začne běžet 1. lednem 2026 a končí 1. dubna 2026.

Zálohové období podnikatele začíná v souladu s § 38a odst. 1 zákona o daních z příjmů dnem 2. dubna 2026 a skončí posledním dnem lhůty, ve kterém bude mít poplatník povinnost podat daňové přiznání za zdaňovací období 2026.

Příklad 2

Podnikatel – fyzická osoba, se nechá zastupovat daňovým poradcem, plnou moc pro daňového poradce za r. 2025 doručí správci daně do konce března 2026. Z uvedeného důvodu má v souladu se zákonem č. 280/2009 Sb., daňový řád, ve znění pozdějších předpisů, povinnost podat daňové přiznání a zaplatit daň z příjmů fyzických osob za r. 2025 do 1. července 2026. Otázkou je, jaké má podnikatel další zálohové období.

Zálohové období podnikatele začíná dnem 2. července 2026 a skončí posledním dnem lhůty, ve kterém bude mít poplatník povinnost podat daňové přiznání za zdaňovací období 2026.

Periodicita záloh

a)  pololetní zálohy

Poplatníci, jejichž poslední známá daňová povinnost přesáhla 30 000 Kč, avšak nepřesáhla 150 000 Kč, platí v souladu s § 38a odst. 3 zákona pololetní zálohy na daň na zdaňovací období, a to ve výši 40 % poslední známé daňové povinnosti. První záloha je splatná do 15. dne šestého měsíce zdaňovacího období a druhá záloha je splatná do 15. dne dvanáctého měsíce zdaňovacího období.

Vzhledem k tomu, že zdaňovacím obdobím pro poplatníky daně z příjmů fyzické osoby je podle § 16b zákona vždy kalendářní rok, jsou pololetní zálohy pro fyzické osoby splatné do 15. června a do 15. prosince příslušného kalendářního roku. Na termíny placení záloh poplatníky fyzickými osobami nemá vliv ani změna účtování z kalendářního roku na hospodářský rok.

Příklad 3

Poslední známá daňová povinnost podnikatele s příjmy podle § 7 zákona činila za uplynulé zdaňovací období 61 000 Kč. Otázkou je, jak bude platit zálohy.

Poplatník bude platit dvě pololetní zálohy, každou ve výši 61 000 x 0 4 = 24 400 Kč.

b)  čtvrtletní zálohy

Poplatníci, jejichž poslední známá daňová povinnost přesáhla 150 000 Kč, platí v souladu s § 38a odst. 4 zákona čtvrtletní zálohy na daň za zdaňovací období, ve výši 1/4 poslední známé daňové povinnosti, a to v následujících termínech:

•    první záloha je splatná do 15. dne třetího měsíce zdaňovacího období,

•    druhá záloha je splatná do 15. dne šestého měsíce zdaňovacího období,

•    třetí záloha je splatná do 15. dne devátého měsíce zdaňovacího období a 

•    čtvrtá záloha je splatná do 15. dne dvanáctého měsíce zdaňovacího období.

Pro poplatníky daně z příjmů fyzické osoby, pro které je zdaňovacím obdobím kalendářní rok, jsou čtvrtletní zálohy splatné do konce 15. dne posledního měsíce každého kalendářního čtvrtletí, tj. do 15. března, 15. června, 15. září a do 15. prosince.

Poslední známá daňová
povinnost a zápočet záloh

Při stanovení výše a periodicity záloh se vychází z poslední známé daňové povinnosti.Za poslední známou daňovou povinnost se považuje částka, kterou si poplatník sám vypočetl a uvedl v daňovém (řádném i dodatečném) přiznání za období bezprostředně předcházející stávajícímu zdaňovacímu období, s platností od následujícího dne po termínu pro podání daňového (dodatečného) přiznání, a bylo-li daňové (dodatečné) přiznání podáno opožděně, s platností od následujícího dne po dni jeho podání, do účinnosti další změny poslední známé daňové povinnosti podle tohoto ustanovení nebo zvláštního právního předpisu.

Podle § 38a odst. 1 zákona se po skončení zdaňovacího období nebo období, za něž je podáváno daňové přiznání, zaplacené zálohy na daň, splatné v jeho průběhu, započítávají na úhradu skutečné výše daně. Ze záloh, u nichž došlo k prodlení s placením, se na úhradu skutečné výše daně započítají pouze zálohy zaplacené do lhůty pro podání daňového přiznání.

Zdaňovací období poplatníků-fyzických osob, je v souladu s § 5 odst. 1, resp. § 16b zákona o daních z příjmů kalendářní rok, a to i v případě, že se jedná např. o podnikatele-účetní jednotku, který účtuje v hospodářském roce. Zálohy zaplacené poplatníky v průběhu zdaňovacího období, tj. v průběhu příslušného kalendářního roku, se započítávají na úhradu jejich daně za tento rok.

Podle § 38a odst. 1 zákona se do poslední známé daňové povinnosti na straně fyzických osob nezahrnuje daň ze samostatného základu daně zdaňovaného sazbou daně podle § 16a.

Příklad 4

Podnikatel – fyzická osoba, měl za zdaňovací období 2025 daň ve výši 100 000 Kč s tím, že uplatní slevu na 1 vyživované dítě. Otázkou je, co se rozumí pojmem poslední známá daňová povinnost.

Poslední známá daňová povinnost podle § 38a zákona je daň po uplatnění základní slevy na poplatníka podle § 35ba a daňového zvýhodnění na vyživované dítě podle § 35c zákona. Poslední známá daňová povinnost podnikatele bude činit100 000 – 30 840 – 15 204 = 53 956 Kč. 

Příklad 5

Podnikatel podal za r. 2025 daňové přiznání do 1. 4. 2026 s tím, že do 1. 4. 2026 vyrovnal (zaplatil) daňovou povinnost za rok 2025 a dále do 16. 3. 2026 (15. 3. 2026 byla neděle) zaplatil čtvrtletní zálohu ve výši 40 000 Kč. Otázkou je, na jakou daňovou povinnost se tato záloha započítá.

Záloha, kterou zaplatil poplatník do 16. 3. 2025, se započítá již na daňovou povinnost nového zdaňovacího období, tj. na daňovou povinnost zdaňovacího období 2026.

Příklad 6

Podnikatel podal za r. 2025 daňové přiznání do 1. 4. 2026 a zaplatil daň za rok 2025, dále do 16. 3. 2026 zaplatil čtvrtletní zálohu ve výši 40 000 Kč. Z daňového přiznání podaného do 1. 4. 2026 mu vyplynula nová povinnost platit pololetní zálohy ve výši 30 000 Kč. Otázkou je, jak bude postupovat při placení záloh.

Nové zálohové období bude začínat dnem 2. 4. 2026. V r. 2026 zaplatí pololetní zálohu ve výši 30 000 Kč do 15. 6. 2026 a další pak do 15. 12. 2026.

Na daňovou povinnost r. 2026 se poplatníkovi započte částka 40 000 + 2 x 30 000 = 100 000 Kč. 

Příklad 7

Podnikatel podal za r. 2025 daňové přiznání do 1. 7. 2026 (dal plnou moc daňovému poradci a tuto skutečnost sdělil do konce března 2026 správci daně), zaplatil dvě čtvrtletní zálohy, vždy ve výši 40 000 Kč (do 15. 3. 2026 a 15. 6. 2026). Otázkou je, na jakou daňovou povinnost se zaplacené zálohy započítají.

Zaplacené zálohy v celkové výši 80 000 Kč se započítají na daňovou povinnost zdaňovacího období 2026. Nové zálohové období bude začínat dnem 2. 7. 2026. Pokud by z daňové povinnosti za r. 2025 vyplynula poplatníkovi povinnost platit např. pololetní zálohy ve výši 30 000 Kč, musel by v r. 2026 ještě zaplatit tuto novou zálohu ve výši 30 000 Kč, a to do 15. 12. 2026.

Příklad 8

Podnikatel platil čtvrtletní zálohy, a to do 15. června 2025, 15. září 2025, 15. prosince 2025 a 15. března 2026. Otázkou je, které zálohy se započítají na daňovou povinnost zdaňovacího období 2025.

Na daňovou povinnost poplatníka za r. 2025 se započítají zálohy zaplacené v roce 2025, tj. záloha zaplacená do 15. června 2025, 15. září 2025 a 15. prosince 2025. Záloha zaplacená do 15. března 2026 se započítá až na daňovou povinnost roku 2026.

Příklad 9

Podnikatel platil v r. 2025 čtvrtletní zálohy, a to do 15. června 2025, 15. září 2025, zálohu, kterou měl zaplatit v prosinci 2025, zaplatil opožděně až 15. března 2026, spolu se zálohou, kterou měl k tomuto termínu zaplatit. V březnu 2026 tedy zaplatil zálohu ve dvojnásobné výši. Otázkou je, které zálohy se započítají na daňovou povinnost zdaňovacího období 2025.

Na daňovou povinnost poplatníka se započítají zálohy zaplacené v roce 2025, tj. záloha zaplacená do 15. června 2025 a 15. září 2025 a dále pak opožděně zaplacená záloha 15. března 2026, která měla být zaplacena již do 15. prosince 2025, protože byla zaplacena do lhůty pro podání daňového přiznání za r. 2025. Druhá záloha zaplacená 15. března 2026 se započítá až na daňovou povinnost roku 2026.

Příklad 10

Poplatník – fyzická osoba, do konce roku 2025 zaměstnanec, od ledna 2026 podniká. Za rok 2025 mu zaměstnavatel srazil a odvedl daň v celkové výši 52 000 Kč. Kromě této částky mu jiný zaměstnavatel v průběhu roku 2025 vyplatil částku 2x 10 000 Kč jako odměnu z dohod o provedení práce. Z této částky mu zaměstnavatel srazil a odvedl srážkovou daň 15 % v celkové výši 2 x 1 500 = 3 000 Kč. Otázkou je, jaká bude poslední známá daňová povinnost poplatníka a zda by měl již v r. 2026 platit zálohy.

Poplatník, který od ledna 2026 zahájil podnikatelskou činnost, v roce 2026 žádné zálohy na daň z příjmů podle § 38a zákona platit nemusí. V roce 2025 poplatník neměl žádné příjmy podle § 7, § 8 ani podle § 9 zákona o daních z příjmů. Bude-li za rok 2026 poslední známá daňová povinnost podnikatele vyšší než 30 000 Kč, bude platit zálohy podle § 38a zákona v roce 2027.

Příjmy dílčího základu daně
podle § 10 zákona

Zákon o daních z příjmů v § 38a odst. 1 stanoví mimo jiné, že poplatník fyzická osoba, pro účely výpočtu poslední známé daňové povinnosti vyloučí příjmy a výdaje podle § 10.

Příklad 11

Poplatník-fyzická osoba měl dílčí základ daně podle § 7 zákona 60 000 Kč a dílčí základ daně podle § 10 zákona ve výši 500 000 Kč. Celkem tedy 560 000 Kč. Otázkou je, z jakých příjmů bude poplatník platit zálohy.

Pro stanovení výše zálohy poplatník z celkového základu daně 560 000 Kč vyloučí dílčí základ daně podle § 10 zákona, tj. zálohy se budou počítat pouze z částky 560 000 – 500 000 = 60 000 Kč. 

Od částky 60 000 Kč, poplatník odečte nezdanitelné částky podle § 15 a 34 zákona, vypočítá daň a odečte slevy na dani. Vzhledem ke skutečnosti, že daň nepřevýší zákonný limit 30 000 Kč, poplatník zálohy podle § 38a platit nebude.

Zálohy poplatníka s příjmy ze
závislé činnosti a z jiných činností

U poplatníka majícího příjmy, kromě jiného, i ze závislé činnosti podle § 6 zákona o daních z příjmů se placení záloh řídí § 38a odst. 5 zákona. Citovaný § 38a odst. 5 stanoví, že poplatník, u něhož základ daně tvoří součet dílčích základů daně, zálohy neplatí, pokud je jedním z nich i dílčí základ daně z příjmů ze závislé činnosti, ze kterého měl plátce povinnost srazit zálohy na daň (§ 38h), a tento dílčí základ daně je roven nebo činí více než 50 % z celkového základu daně.

Činí-li dílčí základ daně ze závislé činnosti, ze kterého měl plátce povinnost srazit zálohy na daň (§ 38h), méně než 15 %, platí se zálohy z celkového základu daně.

Činí-li dílčí základ daně ze závislé činnosti, ze kterého měl plátce povinnost srazit zálohy na daň (§ 38h), 15 % a více, avšak méně než 50 %, platí se zálohy v poloviční výši.

Příklad 12

Poplatník měl dílčí základ daně podle § 6 zákona, tj. ze závislé činnosti, 220 000 Kč, dílčí základ daně podle § 7 zákona, tj. z podnikání, 124 000 Kč. Otázkou je, jaké bude poplatník platit zálohy.

Poplatník zálohy podle § 38a zákona platit nebude, dílčí základ daně podle § 6 zákona činí více než 50 % z celkového základu daně. Poplatník bude platit zálohy podle § 38h zákona, tj. zálohy mu srazí ze mzdy zaměstnavatel.

Příklad 13

Poplatník měl dílčí základ daně podle § 6 zákona, tj. ze závislé činnosti, 31 000 Kč, dílčí základ daně podle § 7 zákona, tj. z podnikání, 306 000 Kč. Otázkou je, jaké bude poplatník platit zálohy.

Poplatník bude platit zálohy podle § 38a zákona z celkového základu daně. Dílčí základ daně ze závislé činnosti činí méně než 15 % z celkového základu daně. Poplatník bude dále platit zálohy podle § 38h zákona, tj. zálohy mu srazí ze mzdy zaměstnavatel.

Ing. Eva Sedláková