Zaměstnání a osoba bez zdanitelných příjmů

Ve zdravotním pojištění se na první pohled jeví, že pokud je pojištěnec zaměstnán, pak pojistné za něj odvádí zaměstnavatel, přičemž platí zásada, že zaměstnanec si sám pojistné platit nemůže. A další úvaha může hovořit o tom, že když je pojištěnec zaměstnán, tak nemůže být u zdravotní pojišťovny veden jako osoba bez zdanitelných příjmů (OBZP). Nicméně právní úprava zdravotního pojištění připouští různé možnosti a dotaz zní, zda může být pojištěnec zaměstnán a současně si platit pojistné jako OBZP?

Samoplátce ve zdravotním pojištění

Kdo je ve zdravotním pojištění samoplátcem? Takzvanými samopláteckými skupinami jsou osoby samostatně výdělečně činné a osoby bez zdanitelných příjmů, a to z toho prostého důvodu, že si tito pojištěnci platí pojistné sami. Ještě pro přesnost doplníme, že OSVČ platí pojistné formou záloh a (případného) doplatku pojistného, zatímco OBZP platí pojistné.

Důležitost minimální mzdy
pro pojištěnce

OBZP každopádně představují ve zdravotním pojištění specifickou skupinu pojištěnců, kdy pro zařazení do této kategorie musí být splněny podmínky specifikované v ustanovení § 5 písm. c) zákona č. 48/1997 Sb., ve znění pozdějších předpisů. Jak je dále uvedeno, těchto osob se bezprostředně dotýká každé zvýšení minimální mzdy.

Za OBZP se považuje osoba s trvalým pobytem na území České republiky, která nemá svoji účast v systému veřejného zdravotního pojištění krytou některou z variant výdělečné činnosti (zaměstnání nebo podnikání ve smyslu právních předpisů platných ve zdravotním pojištění) a není osobou, za kterou platí pojistné stát (například poživatelé některého z důchodů, nezaopatřené děti, ženy na mateřské nebo osoby na rodičovské dovolené, uchazeči o zaměstnání apod. – blíže viz ustanovení § 7 odst. 1 zákona č. 48/1997 Sb.). Aby byl pojištěnec OBZP, nemůže být také vyňat z českého systému veřejného zdravotního pojištění, například z důvodu výkonu výdělečné činnosti v zahraničí podle koordinačních nařízení Evropské unie č. 883/2004 a 987/2009 nebo s využitím institutu dlouhodobého pobytu v cizině.

Pokud je pojištěnec v průběhu kalendářního měsíce alespoň jeden den registrován u zdravotní pojišťovny buď jako zaměstnanec nebo jako osoba samostatně výdělečně činná, anebo je zařazen v některé ze skupin osob, za které platí pojistné stát, není (resp. nemůže být) v tomto měsíci OBZP.

Mezi OBZP tak patří například žena v domácnosti, která:

a)  není zařazena v kategorii osob, za které platí pojistné stát

b)  nepečuje celodenně osobně a řádně alespoň o jedno dítě do 7 let věku nebo nejméně o dvě děti do 15 let věku

c)  nepobírá žádný důchod z důchodového pojištění

d)  není v evidenci úřadu práce jako uchazeč o zaměstnání apod.

Osoba bez zdanitelných příjmů platí pojistné ve vazbě na vyměřovací základ, kterým je minimální mzda, výše pojistného činí 13,5 % z aktuální výše minimální mzdy. To znamená, že měsíční platba pojistného OBZP představuje od 1. 1. 2025 částku 2 808 Kč.

Pojistné je splatné od prvního dne kalendářního měsíce, za který se platí, do osmého dne následujícího kalendářního měsíce. Připadne-li poslední den splatnosti na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty nejbližší příští pracovní den. Stejné termíny platí i pro placení záloh OSVČ.

Vrátíme-li sek dotazu v úvodu, pak s ohledem na výše uvedené musíme konstatovat, že v právní úpravě zdravotního pojištění existují případy, kdy pojištěnec vykazuje příjmy a současně je registrován u zdravotní pojišťovny jako osoba bez zdanitelných příjmů.

Příjmy nezakládající účast
na zdravotním pojištění

Plnění povinností zaměstnavatelem ve zdravotním pojištění je v konkrétních situacích podmíněno dosažením určité výše příjmu zaměstnance. Neboli pokud příjem zaměstnance nedosáhne příslušné částky, pak se osoba nepovažuje za zaměstnance, zaměstnavatel povinnosti ve zdravotním pojištění neplní a pojištěnec může být právě OBZP.

V návaznosti na výši příjmu může být pojištěnec evidován u zdravotní pojišťovny jako OBZP, když například:

a)  pracuje na dohodu o provedení práce (více dohod o provedení práce u téhož zaměstnavatele)a příjem nedosáhne 11 500 Kč,

b)  je osobou, která se nepovažuje ve zdravotním pojištění za zaměstnance podle § 5 písm. a) bodů 4. – 6. zákona č. 48/1997 Sb., tj. při příjmu nižším než 4 500 Kč u:

•    osob pracujících na základě dohody o pracovní činnosti (více dohod o pracovní činnosti u jednoho zaměstnavatele)

•    člena družstva, který není v pracovněprávním vztahu k družstvu, ale vykonává pro družstvo práci (nebo funkci), za kterou je jím odměňován

•    dobrovolných pracovníků pečovatelské služby

Dohody ve zdravotním pojištění

Podívejme se v návaznosti na postupy zaměstnavatele na některé podmínky, které platí ve zdravotním pojištění u dohod o pracích konaných mimo pracovní poměr.

Pro vznik účasti na zdravotním pojištění rozhoduje výhradně výše zúčtovaného příjmu, přičemž není rozhodující, zda zaměstnání trvá celý kalendářní měsíc, část kalendářního měsíce nebo dokonce jen jeden den.

Pro povinnost zaměstnavatele plnit zákonné povinnosti ve zdravotním pojištění, tedy přihlásit osobu jako zaměstnance a odvádět pojistné podle zákona rozhoduje pouze a jedině výše příjmu, zúčtovaná zaměstnavatelem zaměstnanci za rozhodné období kalendářního měsíce – bez ohledu na délku trvání dohody v tomto měsíci.

Pro účel posouzení osoby jako zaměstnance a vzniku zaměstnání se ve zdravotním pojištění sčítají příjmy z více dohod o pracovní činnosti nebo dohod o provedení práce u jednoho zaměstnavatele. Pokud se jedná u jednoho zaměstnavatele o stejný typ dohody, pak se sčítají příjmy ze všech dohod.

Jsou-li u jednoho zaměstnavatele sjednány tři dohody o provedení práce na částky:

a)  9 000 Kč, 8 000 Kč a 6 000 Kč, je vyměřovacím základem zaměstnance 23 000 Kč, kdy je úhrnem příjmů dodržen i minimální vyměřovací základ

b)  4 000 Kč, 4 000 Kč, 3 000 Kč, pak osoba není ve zdravotním pojištění zaměstnancem, protože úhrn příjmů nedosáhl 11 500 Kč. Za této situace může být pojištěnec OBZP.

V rámci rozhodného období kalendářního měsíce nelze pro účel posouzení osoby jako zaměstnance sečíst například příjem z dohody o pracovní činnosti (nižší než 4 500 Kč) s příjmem z dohody o provedení práce (nedosahujícím 11 500 Kč).

Příklady ke kategorii OBZP

V roce 2025 je příjem zaměstnance na dohodu o pracovní činnosti nižší než 4 500 Kč nebo na dohodu o provedení práce nedosahuje11 500 Kč.

Z titulu takových zaměstnání účast na zdravotním pojištění nevznikne, osoba není z pohledu zdravotního pojištění považována za zaměstnance. Není důležité, zda se jedná o příjmy u jednoho zaměstnavatele nebo u více zaměstnavatelů, rozhoduje skutečnost, že žádný z příjmů odvodu pojistného na zdravotní pojištění nepodléhá. Pojištěnec může být OBZP.

Zaměstnanec pracuje u jednoho zaměstnavatele na základě dvou dohod o pracovní činnosti s příjmy 2 000 Kč a 2 400 Kč.

V tomto případě není důležité, jestli se v daném kalendářním měsíci jedná o dohody uzavřené takzvaně „za sebou“ nebo o dohody souběžně běžící, rozhodující je skutečnost, že ani v součtu příjmů není dosaženo částky 4 500 Kč, zakládající povinnost placení pojistného. I za této situace může být řešením pojistného vztahu takto zaměstnané osoby registrace v kategorii OBZP.

Vazba na minimální
vyměřovací základ

Pokud příjem (úhrn příjmů) na základě dohody, resp. dohod, zakládá povinnost odvodu pojistného na zdravotní pojištění zaměstnavatelem, pak zaměstnavatel při příjmu nižším než minimální mzda buď:

•    provádí dopočet a doplatek pojistného do minimálního vyměřovacího základu při zaměstnání trvajícím celý kalendářní měsíc (případně dle situace provádí dopočet a doplatek pojistného do poměrné části minima dle § 3 odst. 9 zákona č. 592/1992 Sb., ve znění pozdějších předpisů), je-li takto povinen postupovat, nebo

•    odvádí pojistné ze skutečné výše příjmu, tedy z částky i nižší než hodnota minimální mzdy, pokud je k tomuto postupu na základě příslušného dokladu oprávněn – typicky v případě, kdy zaměstnanec patří mezi výjimky uvedené v § 3 odst. 8 zákona č. 592/1992 Sb.

Dopočet a doplatek pojistného do povinného minima neprovádí zaměstnavatel také v situaci, když je v úhrnu příjmů od všech zaměstnavatelů dodržen minimální vyměřovací základ anebo i tehdy, pokud disponuje potvrzením od jiného zaměstnavatele, že tento za zaměstnance odvádí pojistné alespoň z minimálního vyměřovacího základu. V těchto případech je zapotřebí součinnost dotčených zaměstnavatelů.

Když zaměstnavatel odvede za zaměstnance pojistné z příjmu nižšího než 20 800 Kč, musí mít vždy k dispozici doklad, který jej bude k takovému postupu opravňovat (například rozhodnutí o přiznání důchodu, o pobírání rodičovského příspěvku, potvrzení o studiu, odvod pojistného jiným zaměstnavatelem). Předložení takového dokladu je zdravotními pojišťovnami při kontrole vyžadováno.

Členové okrskových
volebních komisí

S odkazem na ustanovení § 5 písm. a) bodu č. 7 zákona č. 48/1997 Sb. dodáváme, že OBZP může být také pojištěnec u činnosti nezakládající účast na zdravotním pojištění, například člen okrskové volební komise nebo zvláštní okrskové volební komise, který plní úkoly podle volebních zákonů.

Příjmy pojištěnce
bez odvodu pojistného

Jako OBZP může být u zdravotní pojišťovny zařazen pojištěnec, který vykazuje:

•    příjmy z kapitálového majetku podle § 8 zákona č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen ZDP), kdy se jedná například o podíly na zisku společnosti, úroky, výhry a výnosy z vkladů, úroky a jiné výnosy z poskytnutých úvěrů nebo zápůjček, plnění ze soukromého životního pojištění nebo dávky penzijního připojištění se státním příspěvkem.

•    příjmy z nájmu. Občan s příjmy z nájmu podle § 9 ZDP taktéž neplatí z těchto příjmů pojistné, ať už se jedná o příjmy z nájmu nemovitostí (případně jejich částí) nebo příjmy z nájmu věcí movitých. Podmínkou je, že nemovitost nesmí být zapsána v obchodním majetku.

•    ostatní příjmy podle zákona o daních z příjmů. Má-li pojištěnec příjmy vyjmenované v ustanovení § 10 ZDP, nepodléhají tyto povinnosti placení pojistného. V praxi se nejčastěji jedná o příjmy z příležitostných činností nebo z příležitostného nájmu movitých věcí včetně příjmů ze zemědělské výroby a lesního a vodního hospodářství, které nejsou provozovány podnikatelem.

Výkon výdělečné činnosti
v zahraničí

Pro určení příslušnosti k právním předpisům je důležité, ve kterém státě český občan svoji pracovní činnost vykonává, jakož je důležitý i její charakter.

Pohyb osob a související pojištění v systémech sociálního zabezpečení jsou v rámci Evropské unie upraveny nařízením Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 883/2004 a prováděcím nařízením č. 987/2009.

Podle těchto nařízení postupují občané a instituce ze států Evropské unie včetně Norska, Islandu, Lichtenštejnska, Švýcarska a přiměřeně také ze Spojeného království.

Základním kritériem pro určení příslušnosti k právním předpisům sociálního zabezpečení je výkon výdělečné činnosti. Zaměstnáním, resp. samostatnou výdělečnou činností je každá činnost nebo obdobná situace, která je za takovou považována pro účely právních předpisů sociálního zabezpečení daného státu, v němž taková činnost nebo obdobná situace existuje. V této souvislosti platí, že na zaměstnance nebo osobu samostatně výdělečně činnou se ve smyslu výše uvedených nařízení EU vztahují právní předpisy státu, na jehož území je vykonávána výdělečná činnost. Tyto osoby tak podléhají všem systémům sociálního zabezpečení tohoto státu a nemohou si vybrat, že například zdravotně a nemocenský chtějí být pojištěny v jedné zemi a důchodově v jiné zemi. Obdobně si příslušnost k pojištění nemohou vybrat ani nezaopatření rodinní příslušníci takové osoby, kteří jsou povinně účastni všech systémů sociálního zabezpečení v zemi pojištění živitele.

Podívejme se však v těchto souvislostech na jinou situaci.

Český občan výdělečně činný v některém z výše uvedených států je v tomto státě pojištěn (účasten všech systémů sociálního zabezpečení tohoto státu) tehdy, pokud je jeho činnost považována za zaměstnání nebo samostatnou výdělečnou činnost podle právních předpisů tohoto státu účinných v oblasti sociálního zabezpečení. Pokud tato základní podmínka není, přichází v úvahu registrace a placení pojistného u české zdravotní pojišťovny jako OBZP.

Dále může být pojištěnec v českém systému veřejného zdravotního pojištění OBZP i tehdy, pokud pracuje nebo podniká v tzv. třetí zemi, tedy mimo státy výše uvedené a mimo státy, se kterými uzavřela Česká republika dvoustrannou mezistátní smlouvu o sociálním zabezpečení, upravující i oblast zdravotního pojištění a zdravotní péče. V poslední době uzavřela Česká republika takovou smlouvu například s Tuniskem, Albánií, Sýrií nebo s Bosnou a Hercegovinou (blíže viz například na webových stránkách Kanceláře zdravotního pojištění z. s., www.kancelarzp.cz).

Při pobytu v zahraničí lze zdravotní pojištění v České republice alternativně vyřešit tím způsobem, že pojištěnec využije institut dlouhodobého pobytu v cizině, kdy se však musí jednat o nepřetržitý pobyt delší šesti měsíců. Na dobu delší šesti měsíců se odhlásí ze zdravotního pojištění v ČR a vrací své zdravotní pojišťovně český průkaz pojištěnce. Za osobu dlouhodobě pobývající v cizině nikdo pojistné v ČR neplatí a pojistné neplatí ani zaměstnavatel, který v daných souvislostech osobu jako zaměstnance odhlašuje. Po návratu je pojištěnec povinen doložit zdravotní pojišťovně uzavřené zdravotní pojištění v cizině a jeho délku.