Zaměstnání v rámci EU
– nemocenské pojištění

Koordinační nařízení obsahují princip „aplikace právního řádu jediného státu“. Pokud tedy migrující osoba pracuje v některém členském státě EU nebo ve státě, který přistoupil ke koordinačním nařízením, je nutné jednoznačně určit stát, jehož právní předpisy z oblasti sociálního zabezpečení budou pro danou situaci aplikovány. Jaká pravidla platí při určení státu pojištění?

Koordinační nařízení EU

Zákon č. 187/2006 Sb., o nemocenském pojištění upravuje podmínky účasti na nemocenském pojištění v ČR. Ovšem v rámci členských státu EU platí též tzv. „koordinační nařízení EU“, které jsou nadřazeny českým právním předpisům. Na úrovni EU upravují sociální zabezpečení tzv. „migrujících osob“ následující dva základní právní předpisy (koordinační nařízení):

-    nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 883/2004 o koordinaci systémů sociálního zabezpečení,

-    nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 987/2009, kterým se stanoví prováděcí pravidla k nařízení č. 883/2004.

Uvedená koordinační nařízení byla několikrát novelizována a jejich konsolidované znění lze nalézt na webové stránce MPSV www.mpsv.cz pod odkazem „Působnost MPSV“, „Zahraniční vztahy a EU“, „Evropská unie“, „Volný pohyb osob“, „Sociální zabezpečení osob pohybujících se v rámci EU“.

Koordinační nařízení se používají i vůči státům EHP, které se zavázaly k jejich aplikaci. Od 1. 6. 2012 se jedná o Island, Lichtenštejnsko a Norsko. Od 1. 4. 2012 se k aplikaci koordinačních nařízení zavázalo Švýcarsko, od 1. 7. 2013 v souvislosti se vstupem do EU také Chorvatsko. Jedním ze základních principů EU je právo občanů na volný pohyb. S tím je však spojena celá řada souvislostí, která byla mimo jiné důvodem pro vznik příslušných koordinačních nařízení EU. Základním smyslem uvedených koordinačních nařízení je stanovení závazných pravidel a určujících, který stát je odpovědný za výběr pojistného a poskytování dávek (určení státu pojištění). Koordinační nařízení tudíž fungují tak, že u migrující osoby v závislosti na konkrétní situaci jednoznačně určí, podle předpisů kterého státu jí mají být například poskytnuty dávky nemocenského pojištění nebo důchod.

Koordinační nařízení pokrývají s výjimkou sociální pomoci všechna odvětví sociálního zabezpečení (viz článek 3 nařízení č. 883/2004): dávky v nemoci, dávky v mateřství a rovnocenné otcovské dávky, dávky v invaliditě, dávky ve stáří, rodinné dávky, pozůstalostní dávky, dávky při pracovních úrazech a nemocech z povolání, pohřebné, dávky v nezaměstnanosti, předdůchodové dávky, rodinné dávky, zvláštní nepříspěvkové peněžité dávky.

V oblasti sociálního zabezpečení tudíž nedochází k harmonizaci národních sociálních systémů členských států, ale pouze k jejich koordinaci. Koordinační nařízení ponechávají národní předpisy beze změn, a nahrazují pouze ta národní pravidla, která jsou pro migrující osoby nevýhodná. Pro takové případy vytváří koordinační nařízení pravidla vlastní.

Koordinace sociálního zabezpečení je založena na následujících 4 základních principech:

-    Princip stejného zacházení (viz článek 4 nařízení č. 883/2004). Podle tohoto principu podléhají migrující osoby na území členských států stejným povinnostem a užívají stejných výhod jako státní příslušníci dotyčného státu.

-    Princip aplikace právního řádu jediného státu (viz článek 11 nařízení č. 883/2004). Na základě tohoto principu by nemělo dojít k situaci, že by migrující osoba podléhala právním předpisů více států nebo naopak nebyla pojištěna vůbec. Obecně platí, že se uplatňuje legislativa země, kde zaměstnaná osoba pracuje nebo osoba samostatně výdělečně činná vykonává výdělečnou činnost.

-    Princip sčítání dob pojištění (viz článek 6 nařízení č. 883/2004). Tento princip se využívá v případech, kdy fyzická osoba stráví část svého pracovního života v jednom a část v jiném členském státě přitom nesplní předepsanou dobu na nárok na dávku v některém z nich. Koordinační nařízení zakotvují ustanovení, která umožňují pro získání nároku na dávky tam, kde to připadá v úvahu, přihlédnout i dobám pojištění získaných v jiných státech.

-    Princip zachování nabytých práv. Uvedený princip umožňuje, aby dávky sociálního zabezpečení byly vypláceny oprávněné osobě i mimo území toho členského státu, kde na ně vznikl nárok, do státu jejího místa bydliště nebo pobytu.

Koordinační nařízení může využít každý občan členského státu a jeho rodinní příslušníci bez ohledu na jejich občanství a rovněž občané třetích zemí, kteří v některém členském státě žijí a migrují do jiného, ať už za prací nebo z jiných důvodů.

URČENÍ STÁTU POJIŠTĚNÍ - Koordinační nařízení obsahují princip „aplikace právního řádu jediného státu“. Pokud tedy migrující osoba pracuje v některém členském státě EU nebo ve státě, který přistoupil ke koordinačním nařízením, je nutné jednoznačně určit stát, jehož právní předpisy z oblasti sociálního zabezpečení budou pro danou situaci aplikovány. Pro tyto účely se jako základní pravidlo používá pravidlo místa výkonu práce. Toto pravidlo stanoví, že zaměstnanec je účasten pojištění v tom státě, ve kterém pracuje, bez ohledu na to, ve kterém státě bydlí nebo kde sídlí jeho zaměstnavatel. Blíže viz článek 11 nařízení č. 883/2004.

Výjimky

Výše uvedené základní pravidlo „místa výkonu práce“ v některých specifických situacích neplatí. Mezi takové situace patří:

-    vyslání pracovníků do jiného členského státu na přechodnou dobu,

-    osoba pracuje ve dvou nebo více členských státech,

-    určité skupiny pracovníků, jako jsou úředníci (pojem „úředník viz nařízení č. 883/2004).

V případě, že se jedná o „příhraniční pracovníky“ je nutné se ještě vypořádat s dalšími otázkami, jako například určení místa jejich bydliště z pohledu zmíněných koordinačních nařízení.

Pravidla pro rozhodnutí, jaké právní předpisy kterého členského státu se mají použít, jsou stanovena v článcích 11 – 16 nařízení č. 883/2004 a související prováděcí ustanovení jsou uvedena v článcích 14 – 21 nařízení č. 987/2009.

VYSÍLÁNÍ ZAMĚSTNANCŮ - Nejvýznamnější odchylka od základního pravidla nastává v případě, kdy zaměstnavatel v jednom členském státě („vysílající stát“) vyšle zaměstnance, aby pracoval v jiném členském státě („stát zaměstnání“). Pro takové zaměstnance se používají označení „vyslaní zaměstnanci“. Vyslaný zaměstnanec zůstává za předpokladu splnění určitých podmínek pojištěn ve státě, ze kterého je svým zaměstnavatelem vyslán. Příslušné podmínky, které zakládají výjimku ze základního pravidla, pak podrobněji upravuje článek 12 nařízení č. 883/2004:

-    očekávaná doba vyslání nepřevyšuje 24 měsíců,

-    zaměstnanec není vyslán za účelem nahrazení jiné vyslané osoby.

-    zaměstnavatel musí běžně vykonávat činnosti ve vysílajícím státě (to znamená, že v průběhu celého období vyslání musí existovat přímý vztah mezi vysílajícím zaměstnavatelem a vyslaným zaměstnancem a zaměstnavatel obyčejně vykonává podstatné činnosti na území členského státu, ve kterém je usazen),

-    právní předpisy vysílajícího státu týkající se sociálního zabezpečení se na zaměstnance vztahovaly bezprostředně před jeho vysláním do jiného členského státu (to znamená, že zaměstnanec podléhá uvedeným právním předpisům vysílajícího státu alespoň po dobu 1 měsíce před vysláním, kratší období by vyžadovalo individuální posouzení, k tomu blíže viz Rozhodnutí č. A2 správní komise pro koordinaci systémů sociálního zabezpečení ze dne 12 června 2009 o výkladu článku 12 nařízení (ES) č. 883/2004 o právních předpisech platných pro vyslané pracovníky a samostatně výdělečně činné osoby dočasně pracující mimo příslušný stát).

Příklad 1

Český zaměstnavatel vyšle své zaměstnance pracovat na území Rakouska. Předpokládaná doba vyslání nepřekročí 24 měsíců.

Zaměstnanci nejsou vysláni za účelem nahrazení jiných vyslaných osob. Rovněž další výše uvedené podmínky jsou splněny. Zaměstnanec zůstává po dobu vyslání i nadále účasten nemocenského a důchodového pojištění podle českých právních předpisů.

Příklad 2

Český zaměstnavatel vyšle své zaměstnance pracovat na území Slovenska. Předpokládaná doba vyslání je 30 měsíců.

Zaměstnanci nejsou vysláni za účelem nahrazení jiných vyslaných osob. Rovněž další výše uvedené podmínky jsou splněny. Zaměstnanec bude podléhat slovenským předpisům o sociálním zabezpečení.

OSOBA PRACUJE VE DVOU NEBO VÍCE ČLENSKÝCH STÁTECH - V případě osoby, která jako zaměstnanec obvykle pracuje ve dvou nebo více členských státech, se aplikují pravidla uvedená v článku 13 nařízení 883/2004. Pro určení státu pojištění je pak rozhodující:

1)  zda zaměstnanec vykonává podstatnou část své činnosti ve státě, na jeho území má bydliště (pokud ano, aplikují se právní předpisy pro sociální zabezpečení platné ve členském státě jeho bydliště),

2)  pokud zaměstnanec nevykonává podstatnou část činnosti ve státě, kde má bydliště, platí následující pravidla:

-    v případě, pokud je zaměstnán jedním zaměstnavatelem, jsou příslušné právní předpisy členského státu, na jehož území se nachází sídlo nebo místo podnikání zaměstnavatele,

-    v případě, pokud je zaměstnán více zaměstnavateli, kteří mají sídlo nebo místo podnikání v jediném členském státě jsou příslušné právní předpisy členského státu, na jehož území se nachází sídlo nebo místo podnikání zaměstnavatele,

-    v případě, pokud je zaměstnán více zaměstnavateli, kteří mají sídlo nebo místo podnikání ve dvou členských státech, z nichž jeden je členským státem bydliště, jsou příslušné právní předpisy členského státu, na jehož území se nachází sídlo nebo místo podnikání zaměstnavatele, jiného než členský stát bydliště,

-    pokud má zaměstnanec více zaměstnavatelů, z nichž alespoň dva mají sídlo nebo místo podnikání v různých členských státech, než je členský stát bydliště, jsou příslušné právní předpisy členského státu, na jehož území má zaměstnanec bydliště.

Pojem „podstatná část“

je vymezen v článku 14 nařízení č. 987/2009. Pro určení toho, zda je podstatná část činnosti vykonávána v členském státě se v případě zaměstnanecké činnosti zohlední jako kritérium:

-    pracovní doba nebo

-    odměna.

V případě, pokud je podíl zjištěný podle výše uvedeného kritéria nižší než 25 %, pak to znamená, že v příslušném členském státě podstatná část činnosti vykonávána není. Obráceně řečeno, pokud je podíl alespoň 25 % nebo více, pak je kritérium „podstatné části činnosti“ vykonávané v členském státě bydliště považováno za splněné.

Opětovné vyslání zaměstnance

V případě, pokud zaměstnanci skončila doba vyslání, pak nová doba vyslání u stejného zaměstnance stejného zaměstnavatele a stejného členského státu nemůže být povolena, dokud neuplynou nejméně dva měsíce od data uplynutí předchozí doby vyslání. Za specifických okolností je však možné se od této zásady odchýlit (blíže viz již zmíněné rozhodnutí správní komise A2).

Dohody o výjimkách z právních předpisů upravujících vyslání

Nařízení č. 883/2004 stanoví, že doba vyslání nesmí být delší než 24 měsíců. Článek 16 nařízení 883/2004 však dovoluje, aby příslušné orgány dvou nebo více členských států uzavřely dohody, které stanoví výjimky z pravidel upravujících použitelné předpisy, a ty zahrnují zvláštní pravidla upravující vysílání pracovníků do jiného členského státu. Pokud tedy předpokládaná doba vyslání překročí 24 měsíců, tak v případě, pokud má vyslaný zaměstnanec i nadále podléhat právním předpisům o sociálním zabezpečení vysílajícího státu, je nutné, aby vysílající státu a stát zaměstnání dosáhly dohody uzavřené na základě článku 16 nařízení č. 883/2004.

Dokládání příslušnosti

V případě, pokud zaměstnanci vykonávají práci v jiném členském státě EU, než ve kterém jsou účastni pojištění, je nutné, aby doložili na vyzvání kontrolních orgánům ve státě výkonu práce svou příslušnost k právním předpisům o sociálním zabezpečení jiného členského státu. Příslušnost zaměstnance se dokládá pomocí formuláře A1 – Potvrzení o příslušnosti k právním předpisům sociálního zabezpečení. Uvedené se týká zejména vyslaných zaměstnanců, neboť vyslaný zaměstnanec zůstává za předpokladu splnění určitých podmínek pojištěn ve státě, ze kterého je svým zaměstnavatelem vyslán.

Formulář žádosti o vystavení příslušnosti k právním předpisům sociálního zabezpečení lze nalézt na internetových stránkách České správy sociálního zabezpečení www.cssz.cz, pod odkazem „Tiskopisy“. Jedná se o formulář „Společná žádost zaměstnance a zaměstnavatele o vystavení potvrzení o příslušnosti k právním předpisům sociálního zabezpečení“. K žádosti se přikládají následující přílohy:

-    ověřená kopie pracovní smlouvy / pracovních smluv, včetně všech jejich změn a dodatků,

-    ověřená kopie potvrzení o příslušnosti k právním předpisům (pokud bylo vystaveno),

-    ověřená kopie smluvních dokumentů, na základě kterých je zajištěna činnost v zahraničí, popřípadě čestné prohlášení o této skutečnosti,

-    čestné prohlášení zahraničního zaměstnance.

Formulář A1 má charakter osvědčení, které potvrzuje, jakým právním předpisům sociálního zabezpečení podléhá osoba v něm uvedená, a vystavuje jej vždy ten členský stát, jehož právní předpisy se na danou osobu vztahují. Formulář A1 odpovídá dřívějším formulářům E101 až E103.

MEZINÁRODNÍ SMLOUVY O SOCIÁLNÍM ZABEZPEČENÍ - Přehled mezinárodních smluv o sociálním zabezpečení lze nalézt na webových stránkách Ministerstva práce a sociálních věcí www.cssz.cz pod odkazem „Životní situace“, „Práce a pobyt v zahraničí“, „Mezinárodní smlouvy“.

Ze zemí mimo EU, se kterými je uzavřena dvoustranná mezinárodní smlouva o sociálním zabezpečení lze uvést tyto země: Austrálie, Bosna a Hercegovina, Černá Hora, Chile, Indie, Izrael, Japonsko, Jižní Korea, Kanada, Makedonie, Moldavsko, Québec, Rusko, Srbsko, Turecko, Ukrajina, USA.

Mezinárodní smlouvy o sociálním zabezpečení též zahrnují:

-    Princip sčítání dob pojištění. Tento princip se uplatní v případě, kdy je nárok na dávku podmíněn získáním určité doby pojištění. Tento princip je zakotven za účelem zabránění situace, kdy osoba, která pracovala v obou státech, by ani v jednom státě nezískala potřebnou dobu pojištění. Z uvedeného důvodu se v případech, kdy je to potřebné, přihlíží i k době pojištění získané ve druhém smluvním státě.

-    Princip výplaty dávek do druhého smluvního státu. To znamená, že dávky nesmí být kráceny, měněny, zastaveny nebo odňaty z důvodu pobytu oprávněné osoby na území jiného smluvního státu, v němž má sídlo instituce zodpovědná za výplatu těchto dávek.

-    Pro úplnost si lze připomenout následující definice:

-    Zahraničním zaměstnavatelem se pro účely sociálního zabezpečení rozumí zaměstnavatel, jehož sídlo je na území státu, se kterým ČR neuzavřela mezinárodní smlouvu o sociálním zabezpečení.

-    Zahraničním zaměstnancem se pro účely sociálního zabezpečení rozumí zaměstnanec zahraničního zaměstnavatele, je-li zaměstnanec činný v ČR ve prospěch tohoto zahraničního zaměstnavatele.

ZÁKLADNÍM PRAVIDLEM PRO URČOVÁNÍ STÁTU POJIŠTĚNÍ (tj. ve kterém státě bude zaměstnanec účasten pojištění dle předpisů o sociálním zabezpečení) je stejně jako v případě koordinačních nařízení EU pravidlo státu místa výkonu práce.

Odlišnosti

Významně se může lišit například posuzování doby vyslání, kdy vyslaný zaměstnanec i nadále podléhá právním předpisům o sociálním zabezpečení vysílajícího státu. Například v mezinárodní smlouvě s USA je doba vyslání omezena na 5 let (viz článek 8 uvedené mezinárodní smlouvy). V mezinárodní smlouvě s Kanadou je doba vyslání v článku 7 omezena na dobu 60 měsíců (tj. v podstatě rovněž 5 let). Obdobně to platí v mezinárodní smlouvě s Québecem. Naproti tomu v mezinárodní smlouvě s Ukrajinou je doba vyslání omezena na 24 měsíců.

V případech vyslání podle mezinárodních smluv je zpravidla nutné doložit příslušnost k právním předpisům příslušným bilaterálním formulářem, který vystavuje příslušná instituce ve vysílajícím státě. V ČR tyto formulář vystavuje Česká správa sociálního zabezpečení. Pro tyto účely slouží tiskopis „Společná žádost zaměstnance a zaměstnavatele o vystavení potvrzení o příslušnosti k právním předpisům sociálního zabezpečení“, který lze nalézt na internetových stránkách www.cssz.cz.

UPRCHLÍCI Z UKRAJINY, SOCIÁLNÍ POJIŠTĚNÍ A DÁVKY NEMOCENSKÉHO POJIŠTĚNÍ - Na úvod je vhodné uvést, že s Ukrajinou má ČR uzavřenou smlouvu o sociálním zabezpečení č. 29/2003 Sb. m.s. Smlouva se vztahuje na poskytování peněžitých dávek uvedených v článku 2 smlouvy (například dávky v nemoci a mateřství). Základní pravidlo pro pojištění uvedené v článku 6 této smlouvy uvádí, že na pracovníky se vztahují právní předpisy té smluvní strany, na jejímž území je vykonávána pracovní činnost. To znamená, že v případě, pokud ukrajinský zaměstnanec vykonává práci pro českého zaměstnavatele na území ČR, budou se na něho vztahovat české právní předpisy, pokud se jedná o sociální pojištění a poskytování dávek nemocenského pojištění.

V případě, pokud se zaměstnancem z Ukrajiny je uzavřen pracovní poměr, dohoda o pracovní činnosti nebo dohoda o provedení práce, platí pro jeho účast na nemocenském a důchodovém pojištění stejné podmínky, jak v případě zaměstnávání českého zaměstnance. K této problematice viz v tomto textu kapitolu „Podmínky účasti na důchodovém a nemocenském pojištění“. Účast na nemocenském pojištění tedy nevznikne například v případě uzavření dohody o provedení práce se zaměstnankyní z Ukrajiny s částkou do 10 000 Kč měsíčně. Z pohledu zákona o nemocenském pojištění se v případě ukrajinského zaměstnance nejedná o „zahraničního zaměstnance“, neboť zahraničním zaměstnancem se pro tento účel rozumí zaměstnanec zahraničního zaměstnavatele, který je činný v ČR ve prospěch zahraničního zaměstnavatele.

Pokud při zaměstnání uprchlíka z Ukrajiny vznikne účast na nemocenském pojištění (například pokud v dohodě o pracovní činnosti bude sjednaná částka započitatelného příjmu alespoň ve výši 3 500 Kč měsíčně v roce 2022 a od roku 2023 ve výši 4 000 Kč) zaměstnavatel bude postupovat standardním způsobem, jako v případě českého zaměstnance. Zaměstnance přihlásí pomocí formuláře „Oznámení o nástupu do zaměstnání“.

Určitý problém způsobuje povinnost zaměstnavatele uvádět též rodné číslo zaměstnance, což mimo jiné je zmíněno k tomuto tiskopisu ve Všeobecných zásadách pro vyplňování tiskopisu „Oznámení o nástupu do zaměstnání – skončení zaměstnání“ platné od 1. dubna 2022. Ukrajincům, kteří v ČR získali dočasnou ochranu, se rodná čísla nepřidělují. Vyplní se tedy pouze datum narození, adresa trvalého pobytu v zahraničí a adresa pobytu v ČR. Česká správa sociálního zabezpečení pak přidělí zaměstnanci tzv. „Evidenční číslo pojištěnce“ (EČP), které sdělí zaměstnavateli.

Pokud tedy ukrajinskému zaměstnanci (zaměstnankyni) vznikne účast na nemocenském pojištění, může tedy i při splnění příslušných podmínek čerpat dávky nemocenského pojištění.

To znamená následující dávky:

•    v případě se daná událost (například nemoc těhotenství) týká žadatele samotného:

-    nemocenské,

-    vyrovnávací příspěvek v těhotenství a mateřství,

•    v případě, se daná událost (například potřeba péče o dítě, člena rodiny) týká jiné osoby:

-    ošetřovné,

-    dlouhodobé ošetřovné,

-    peněžitá pomoc v mateřství,

-    dávka otcovské poporodní péče.

U těchto dávek nezáleží na tom, zda je osoba, o kterou je potřeba se starat, účastna nemocenského pojištění v ČR. O tyto dávky lze tedy požádat i ve vztahu k rodinným příslušníkům, kteří za občany Ukrajiny přicestují z Ukrajiny v důsledku válečného konfliktu. Výše zmíněná mezinárodní smlouva mezi ČR a Ukrajinou je založena na zásadě sčítání dob pojištění, to znamená, v případě je-li nárok na dávku v některém ze smluvních států třeba získat určitou dobu pojištění a pojištěnec ji v tomto státě nezíská, přihlédne se i k době obdobného nepřekrývajícího pojištění získaného podle právních předpisů druhého státu (článek 10 uvedené mezinárodní smlouvy).

To se může například týkat těhotných zaměstnankyň z Ukrajiny zaměstnaných v ČR, které k uplatnění nároku na peněžitou pomoc v mateřství budou muset splňovat především podmínku účasti na nemocenském pojištění alespoň po dobu 270 kalendářních dnů v posledních dvou letech přede dnem nástupu na peněžitou pomoc v mateřství. V období dvou let lze sčítat dny z různých pojištění (zaměstnání), neboť tato podmínka nemusí být splněna u jednoho zaměstnavatele.

Podle článku 11 mezinárodní smlouvy se dávky při dočasné pracovní neschopnosti a v mateřství přiznávají a vyplácejí podle právních předpisů a na náklady té smluvní strany, na jejímž území je osoba pojištěna.

Dohody o pracovní činnosti

Zaměstnanci činní na základě dohody o pracovní činnosti nemají nárok na některé dávky nemocenského pojištění. Jedná se o ošetřovné a vyrovnávací příspěvek v těhotenství a mateřství.

ZÁVĚR

V případě, pokud zaměstnanec má trvalé místo výkonu práce v cizině pro zaměstnavatele se sídlem v ČR, zaměstnanec má trvalý pobyt na území ČR nebo jiného členského státu EU, pak je zaměstnanec i nadále pojištěn podle českých právních předpisů o sociálním zabezpečení pokud není povinně účasten důchodového pojištění podle předpisů státu, ve kterém trvale vykonává zaměstnání [§ 6 odst. 1 písm. a), bod 2. zákona č. 187/2006 Sb.].

Ing. Luděk Pelcl

§ 6 zákona č. 187/2006 Sb.
cit. na straně 67

Podmínky účasti zaměstnanců na pojištění

(1) Zaměstnanci jsou účastni pojištění, jestliže

a) vykonávají zaměstnání

1. na území České republiky; za výkon zaměstnání na území České republiky se považuje i přechodný výkon práce mimo území České republiky, je-li místo výkonu práce trvale v České republice, nebo

2. v cizině pro zaměstnavatele se sídlem na území České republiky, pokud místo výkonu práce je trvale v cizině a nejsou povinně účastni důchodového pojištění podle předpisů státu, ve kterém trvale vykonávají zaměstnání, a mají trvalý pobyt na území České republiky nebo jiného členského státu Evropské unie, a

b) sjednaná částka započitatelného příjmu z tohoto zaměstnání za kalendářní měsíc činí aspoň částku rozhodnou pro účast na pojištění (dále jen "rozhodný příjem").

(2) Rozhodný příjem činí 2 000 Kč. Částka rozhodného příjmu se zvýší od 1. ledna kalendářního roku, pokud jedna desetina součinu všeobecného vyměřovacího základu stanoveného podle zákona o důchodovém pojištění, který o dva roky předchází tomuto kalendářnímu roku, a přepočítacího koeficientu stanoveného podle zákona o důchodovém pojištění pro úpravu tohoto všeobecného vyměřovacího základu bude po zaokrouhlení na celou pětisetkorunu směrem dolů vyšší než dosud platná částka rozhodného příjmu; rozhodný příjem se stanoví ve výši této desetiny po tomto zaokrouhlení. Výši rozhodného příjmu stanoveného podle věty druhé vyhlašuje Ministerstvo práce a sociálních věcí ve Sbírce zákonů a mezinárodních smluv sdělením.

(3) Zahraniční zaměstnanec je účasten pojištění, pokud se je podle zákona o důchodovém pojištění dobrovolně účasten důchodového pojištění jako zaměstnanec zahraničního zaměstnavatele a na předepsaném...