Zaměstnávání cizinců

Základ právní úpravy zaměstnávání zaměstnanců ze zahraničí (cizinců) obsahuje zákon č. 435/­2004 Sb., o zaměstnanosti v části čtvrté, v ustanovení § 85 až § 103 ZZ. Jaká jsou aktuálně platná pravidla při zaměstnávání cizinců?

Úvodem je třeba připomenout, že zákon o zaměstnanosti zajišťuje státním příslušníkům jiného členského státu Evropské unie (dále jen „občan Evropské unie“) a jeho rodinným příslušníkům stejné právní postavení jako občanům České republiky. Obdobně platí, že rodinní příslušníci občana České republiky, kteří nejsou státními příslušníky České republiky ani jiného členského státu Evropské unie, mají v právních vztazích upravených zákonem o zaměstnanosti stejné právní postavení jako občan České republiky.

Pojem „rodinný příslušník občana Evropské unie“

definuje zákon č. 326/­1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky a o změně některých zákonů v ustanoveních § 15a a § 180f. Občan Evropské unie je občan Belgie, Bulharska, České republiky, Dánska, Estonska, Finska, Francie, Chorvatska, Irska, Itálie, Kypru, Litvy, Lotyšska, Lucemburska, Maďarska, Malty, Německa, Nizozemska, Polska, Portugalska, Rakouska, Rumunska, Řecka, Slovenska, Slovinska, Španělska a Švédska. Podobná práva jako na občany Evropské unie se vztahují také na občany Islandu, Lichtenštejnska, Norska a Švýcarska a některé občany Spojeného království Velké Británie a Severního Irska, kteří jsou k podání žádosti oprávněni i po vystoupení Spojeného království Velké Británie a Severního Irska z Evropské unie (po tzv. BREXITu).

Rodinný příslušník občana Evropské unie je rodinný příslušník občana kteréhokoli z výše uvedených států, včetně občana České republiky přihlášeného k trvalému pobytu na území EU. Rodinní příslušníci se dělí na blízké a vzdálené. Rodinný příslušník občana Evropské unie nebo občana České republiky nepotřebuje pro účely zaměstnání na území České republiky povolení k zaměstnání, zaměstnaneckou kartu, modrou kartu nebo kartu vnitropodnikově převedeného zaměstnance, pokud výše uvedený status prokáže (např. oddacím listem, rodným listem).

Novelou zákona o zaměstnanosti provedenou zákonem č. 408/­2023 Sb., která nabyla účinnosti dnem 1. července 2024, byla do ustanovení § 98 ZZ doplněna úprava v podobě nového písm. u), která spočívá v rozšíření okruhu případů, kdy není potřeba k zaměstnávání cizince pracovní oprávnění. Volný přístup na trh práce je nově – kromě občanů EU a jejich rodinných příslušníků – garantován cizinci, který je občanem státu uvedeného na seznamu států. Seznam těchto států obsahuje nařízení vlády č. 158/­2024 Sb., o stanovení seznamu států, u jejichž občanů se nevyžaduje k zaměstnání nebo výkonu práce povolení k zaměstnání, zaměstnanecká karta, karta vnitropodnikově převedeného zaměstnance nebo modrá karta. Toto nařízení vlády bylo naposledy novelizováno vloni 1. března, kdy se řešila otázka zaměstnávání cizinců z Tchaj-wanu.

KATEGORIE CIZINCŮ - Vedle občanů Evropské unie a cizinců ze zemí vyjmenovaných v nařízení vlády č. 158/­2024 Sb., mohou zaměstnavatelé přijímat do zaměstnání i pracovníky ze států mimo Evropskou unii, tzv. z třetích zemí.

Zákon o zaměstnanosti rozlišuje dvě kategorie cizinců, jejichž právní režim je upraven odlišně. Jedná se o:

•    cizince s trvalým pobytem na základě povolení k pobytu na území České republiky. Své postavení dokládají tito cizinci po dosažení 15 let věku průkazem o povolení k pobytu vydaným Policií České republiky. Na tyto cizince se pohlíží při zaměstnání jako na státní občany České republiky, takže nepotřebují povolení k zaměstnání a s výjimkou některých povolení, kde zákon vyžaduje státní občanství České republiky (např. státní služba), nejsou při volbě zaměstnání a přístupu na pracovní trh omezeni,

•    cizince ze třetích států. Tito cizinci potřebují pro přijetí do zaměstnání, jakož i po celou dobu zaměstnání v České republice povolení k zaměstnání od příslušného úřadu práce. Výjimka je v případech, kdy je jiná úprava provedena mezinárodní smlouvou (seznam těchto smluv je na webových stránkách MPSV). Tito cizinci potřebují rovněž povolení k pobytu za účelem zaměstnání. Toto povolení jim vydává cizinecká policie na základě žádosti doložené povolením k zaměstnání. Náležitosti žádosti o povolení k zaměstnání vyjmenovává § 91 ZZ.

Na rozdíl od občanů Evropské unie a jejich rodinných příslušníků neposkytuje zákon o zaměstnanosti cizincům ze třetích států žádné přednostní postavení, či dokonce stejná práva jako občanům České republiky. To podtrhuje i příslušné ustanovení zákona o zaměstnanosti, které výslovně stanoví, že se pro účely zaměstnávání zaměstnanců ze zahraničí podle tohoto zákona za cizince nepovažuje občan EU, jeho rodinný příslušník ani rodinný příslušník občana ČR. Pokud tedy cizince nelze podřadit pod definici rodinného příslušníka občana EU či občana ČR (což by si měl budoucí zaměstnavatel vždy nechat potvrdit), zbývá již pouze ověřit, zda se na cizince nevztahuje některá z výjimek upravená právními předpisy. V zásadě se jedná o dvě skupiny – cizince s volným vstupem na trh práce a cizince, kteří jsou povinni získat povolení k zaměstnání.

Pokud se na cizince žádná z výjimek nevztahuje, bude cizinec muset před samotným výkonem práce na území ČR podstoupit standardní postup vedoucí k získání zaměstnanecké karty jako obecného a výchozího povolení k pobytu za účelem zaměstnání, případně zvolit některý z alternativních postupů, pokud vůbec vzhledem ke specifickému postavení cizince nějaký takový postup existuje.

Problematiku zaměstnávání cizinců, tedy občanů tzv. třetích zemí,

v ČR řeší v rámci českého právního řádu především dva zákony, kterými jsou zákon č. 326/­1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky a o změně některých zákonů a zákon č. 435/­2004 Sb., o zaměstnanosti. Tyto dva předpisy tvoří dohromady ucelený rámec podmínek, za kterých mohou zaměstnanci ze zahraničí vykonávat zaměstnání na území ČR.

Obsah těchto základních pravidel je relativně prostý. Aby mohl být cizinec přijat do zaměstnání a zaměstnáván, musí být podle zákona o zaměstnanosti držitelem platné/­platného:

•   zaměstnanecké karty (v duálním režimu), nebo

•   karty vnitropodnikově převedeného zaměstnance, nebo

•   povolení k zaměstnání od příslušné krajské pobočky Úřadu práce ČR a platného oprávnění k pobytu (jedná se zejména o tzv. neduální zaměstnaneckou kartu ve smyslu § 42g odst. 3 zákona č. 326/­1999 Sb., která slouží pouze jako povolení k dlouhodobému pobytu na území ČR, příp. o mimořádné pracovní vízum, nebo

•   volného přístupu na trh práce a platného oprávnění k pobytu.

Vedle výše zmíněných alternativních požadavků, které lze vyčíst ze zákona o zaměstnanosti je třeba ještě doplnit obecný požadavek stanovený zákoníkem práce, a to uzavření písemné pracovní smlouvy nebo některé z dohod o pracích konaných mimo pracovní poměr (zpravidla dohody o pracovní činnosti).

Z výše uvedených požadavků vyplývá, že zákonnost výkonu práce cizince na území ČR je podmíněna existencí (nějakého) oprávnění vykonávat práci a zároveň oprávnění pobývat na území ČR. Tato dvě oprávnění mohou být buď současně obsažena v jediném povolení – tzv. duálním povolení, kterými jsou zaměstnanecké karty, modré karty a karty vnitropodnikově převedeného zaměstnance, nebo existují nezávisle na sobě ve formě povolení k zaměstnání či jiného volného přístupu na trh práce (tedy oprávnění vykonávat práci) a různých druhů převážně dlouhodobých pobytů vydávaných podle zákona o pobytu cizinců (tedy oprávnění pobývat na území ČR). Jelikož právní předpisy obsahují mnoho výjimek a druhů dlouhodobých pobytů, je pro zaměstnavatele při rozhodování, zda může konkrétního cizince zaměstnat či nikoliv, naprosto zásadní, aby si odpověděl kladně na tuto otázku: Má cizinec oprávnění vykonávat práci a je zároveň oprávněn pobývat na území ČR? Pokud cizinec obě oprávnění má, bez ohledu na to, zda se jedná o nějaký druh duálního povolení či výjimek umožňujících vykonávat práci kombinovaných s povolebním k pobytu, lze jeho zaměstnání s vysokou pravděpodobností považovat za legální.

Nelegální zaměstnání

V případě, že si zaměstnavatel otázku „Má cizinec oprávnění vykonávat práci v ČR a je zároveň oprávněn pobývat na území ČR?“ nemůže odpovědět kladně, vystavuje se vysokému riziku, že se umožněním cizinci vykonávat práci i přes tyto nedostatky dopouští nelegálního zaměstnání.

Zákon o zaměstnanosti definuje výkon nelegální práce následujícím způsobem:

•   práce vykonávaná cizincem v rozporu s vydaným povolením k zaměstnání nebo bez tohoto povolení, je-li podle zákona o zaměstnanosti vyžadováno, nebo v rozporu se zaměstnaneckou kartou, kartou vnitropodnikově převedeného zaměstnance nebo modrou kartou, vydanými podle zákona o pobytu cizinců na území ČR nebo bez některé z těchto karet, nebo

•   práce vykonávaná cizincem pro právnickou nebo fyzickou osobu bez platného oprávnění k pobytu na území ČR, je-li podle zákona o pobytu cizinců na území ČR vyžadováno.

Zaměstnavatelé si musí dále uvědomit, že nelegálním zaměstnáním není pouze výkon práce cizince bez některého z oprávnění, ale i výkon práce v rozporu s vydaným oprávněním. Jinými slovy, i cizinec s vydanou platnou (duální) kartou se může dopustit výkonu nelegální práce.

Důvodem je skutečnost, že veškerá oprávnění k výkonu práce (všechny druhy duálních karet včetně povolení k zaměstnání) se vždy vztahují ke konkrétnímu pracovnímu místu, tedy ke konkrétnímu:

•   zaměstnavateli,

•   druhu práce a

•   místu výkonu práce.

Jak již bylo řečeno, cizinec se tedy může dopustit výkonu nelegální práce i v případě, že bude formálně držitelem jak oprávnění k výkonu práce, tak oprávnění k pobytu na území ČR, nicméně vykonávaná práce neodpovídá některému z výše uvedených parametrů, ke kterému se vydané oprávnění vztahuje. Aby k této situaci nedocházelo, umožňuje zákon o pobytu cizinců v případě zaměstnaneckých a modrých karet, za splnění určitých podmínek, změnu zaměstnavatele, pracovního zařazení nebo zaměstnání na další pracovní pozici u téhož nebo u jiného zaměstnavatele. V případě zaměstnaneckých karet je cizinec povinen uvedené změny oznámit Ministerstvu vnitra ČR nejméně 30 dnů před takovou změnou.

LEX UKRAJINA - V reakci na migrační vlnu velkého rozsahu, která byla vyvolána vojenskou agresí Ruské federace na území Ukrajiny, byl Evropskou unií poprvé v historii aktivován čl. 5 směrnice Rady 2001/­55/­ES, na jehož základě byla v březnu 2022 vyhlášena na území Evropské unie dočasná ochrana pro osoby prchající z území Ukrajiny. Tímto rozhodnutím Rady EU byl institut dočasné ochrany uveden v život na celém území Společenství a u nás se mohlo postupovat podle zákona o dočasné ochraně cizinců. To ovšem pro potřebu praxe nestačí a musely být přijaty výše uvedené zákony.

V reakci na tento krok bylo v České republice přijato několik zákonů, kterým odborná i laická veřejnost dala název „lex Ukrajina“. Jedná se o tyto tři zákony:

•    zákon č. 65/­2022 Sb., o některých opatřeních v souvislosti s ozbrojeným konfliktem na území Ukrajiny vyvolaným invazí vojsk Ruské federace,

•    zákon č. 66/­2022 Sb., o opatřeních v oblasti zaměstnanosti a oblasti sociálního zabezpečení v souvislosti s ozbrojeným konfliktem na území Ukrajiny vyvolaným invazí vojsk Ruské federace,

•    zákon č. 67/­2022 Sb., o opatřeních v oblasti školství v souvislosti s ozbrojeným konfliktem na území Ukrajiny vyvolaným invazí vojsk Ruské federace.

Jejich cílem bylo upravit specifická pravidla v oblasti pobytu, sociálního zabezpečení, školství či zdravotního pojištění. Jedná se zejména o zákon č. 65/­2022 Sb. (upravuje především pobytový režim vysídlených osob a specifické otázky zdravotního pojištění), zákon č. 66/­2022 Sb. (obsahuje otázky spojené se zabezpečením vysídlených osob – humanitární dávka, příspěvek pro solidární domácnost) a zákon č. 67/­2022 Sb. (úprava školské problematiky).

V době, kdy Rada Evropské unie rozhodla o aktivaci mechanismu dočasné ochrany, nebylo možné predikovat, kdy bude válečný konflikt (a s ním spojená migrační vlna) ukončen. Proto byla dočasná ochrana vyhlášena nejprve do 31. března 2023 a posléze prodloužena o jeden rok do konce března 2024, a to s odkazem na čl. 4 odst. 1 výše zmíněné směrnice. Poté byla podobným způsobem dočasná ochrana opět prodloužena, a to do konce března 2025. Dosavadní průběh konfliktu na Ukrajině však nenaznačuje, že by bylo možné hovořit o jeho blízkém ukončení a o možném návratu vysídlených osob do jejich domovů. Proto byla vloni dočasná ochrana Radou Evropské unie dále prodloužena, a to do konce března 2026. U nás se tak stalo novelou zákona č. 65/­2022 Sb. provedenou zákonem č. 24/­2025 Sb. Pro úplnost je třeba dodat, že od roku 2022 prošly všechny tři výše uvedené zákony řadou změn. Zákon č. 65/­2022 Sb. byl s účinností od 3. září 2025 změněn po jedenácté, zákon č. 66/­2022 Sb. byl s účinností od 1. října 2025 změněn po dvanácté, zákon č. 67/­2022 Sb. byl s účinností od 15. ledna 2026 změněn po deváté.

Polední novela zákona č. 65/­2022 Sb. – zákon č. 24/­2025 Sb.,

kterým se mění zákon č. 65/­2022 Sb., o některých opatřeních v souvislosti s ozbrojeným konfliktem na území Ukrajiny vyvolaným invazí vojsk Ruské federace, ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony nabyl účinnosti 11. února 2025.

Tento zákon vedle dalšího prodloužení dočasné ochrany (do konce března 2026) rovněž rozšířil možnosti přechodu držitelů dočasné ochrany do běžného imigračního režimu podle cizineckého zákona, a to vytvořením tzv. „zvláštního dlouhodobého pobytu“. Přechod na jiné pobytové oprávnění předtím právní úprava umožňovala pouze omezenému okruhu osob – rodinným příslušníkům občanů České republiky/­Evropské unie či osob, které na území již dlouhodobě pobývají.

„Zvláštní dlouhodobý pobyt“ je koncipován jako nabídka dlouhodobého usazení v České republice a motivace k další integraci pro ty držitele dočasné ochrany, kteří jsou již natolik soběstační a dostatečně adaptováni, že nepotřebují ochranný status. „Zvláštní dlouhodobý pobyt“ není pobytové oprávnění řešící pobyt po skončení dočasné ochrany, jedná se o doplňkovou variantu k trvající dočasné ochraně.

Institut dočasné ochrany tak, jak je zákony označovanými souhrnně jako lex Ukrajina nastaven, umožňuje jejím držitelům vykonávat všechny základní aktivity na území České republiky (možnost pracovat na základě volného přístupu na trh práce, podnikat i studovat). Garantuje poskytování zdravotní péče (včetně přístupu do veřejného zdravotního pojištění, které je vymezeným kategoriím osob hrazeno státem). Současně poskytuje ochranu i osobám, které ekonomicky soběstačné být samy nemohou (nárok na výplatu humanitární dávky nebo mimořádné okamžité pomoci) či po příchodu do České republiky nemají zajištěné vlastní ubytování (humanitární ubytování hrazené státem po dobu prvních 90 dnů po příchodu). V porovnání s postavením cizinců v běžném imigračním procesu je tak postavení osob s udělenou dočasnou ochranou v mnoha parametrech výhodnější. Důvodem je ochranná povaha a dočasnost statusu dočasné ochrany. Jako určitou nevýhodu institutu dočasné ochrany je možné vnímat dočasnost oprávnění pobývat na území České republiky a nutnost status pravidelně prodlužovat. Tato dočasnost však vyplývá ze samé podstaty tohoto institutu. Směrnice o dočasné ochraně předpokládá pouze roční platnost s možností opakovaného prodloužení a počítá s tím, že po ukončení poskytování dočasné ochrany má dojít k návratu do země původu. Podporu návratu svých občanů zpět na Ukrajinu prosazuje i politická reprezentace Ukrajiny.

Přechod do imigračního režimu je s ohledem na výše uvedené konstruován jako doplňková varianta, umožňující za jasně definovaných podmínek získat standardní pobytový status ve formě dlouhodobého pobytu podle zákona o pobytu cizinců (zákon jej označuje jako „zvláštní dlouhodobý pobyt“), a to těm, kteří již ochranu nepotřebují a projeví zájem o dlouhodobé usazení v České republice. Ti, kdo podmínky nesplní nebo o přechod do imigračního režimu zájem neprojeví, nadále setrvají v režimu dočasné ochrany.

Podmínky, jejichž splnění je předpokladem pro získání „zvláštního dlouhodobého pobytu“, jsou konstruovány s přihlédnutím ke standardním podmínkám, které musí cizinec pro získání pobytu v České republice splnit. Vedle platného cestovního dokladu, bezúhonnosti a zajištěného bydlení jsou základními podmínkami rovněž ekonomická soběstančnost a nezávislost na dávkovém systému. Předpokladem je i dostatečná míra adaptace na české prostředí spojená s délkou pobytu na území delší než 2 roky, v případě dětí pak plnění povinné školní docházky. Stejně tak práva a povinnosti na zvláštní dlouhodobý pobyt po jeho získání navázané, nebylo záměrem nastavit výrazně výhodněji, než je tomu v případě standardního dlouhodobého pobytu. Výjimkou je zachování volného přístupu na trh práce (bez nutnosti povolení k zaměstnání pracují tyto osoby v České republice již nyní), upuštění od povinnosti absolvovat adaptačně integrační kurz (vzhledem k požadované min. délce pobytu 2 roky kurz standardně absolvovaný během prvního roku pobytu postrádá smysl) a platnost pobytového oprávnění v délce 5 let na místo standardních 2 let (důvodem jsou mj. kapacitní možnosti správního orgánu v souvislosti s prodlužováním pobytu před dosažením časové hranice potřebné pro trvalý pobyt). S ohledem na svůj charakter není zvláštní dlouhodobý pobyt rovněž podmíněn plněním konkrétního účelu pobytu. Osoby, které na zvláštní dlouhodobý pobyt nedosáhnou (tj. podmínky nesplní) a/­nebo nadále potřebují zacházení s vyšší mírou ochrany, nebudou ve svých potřebách dotčeny a nadále setrvají v režimu dočasné ochrany. Nový institut zvláštní ochrany byl následně podrobně rozpracován v nařízení vlády č. 86/­2025 Sb., o podrobnostech registrace ke zvláštnímu dlouhodobému pobytu.

Mezi podmínky pro získání zvláštního dlouhodobého pobytu se řadí:

•   vyjádření zájmu (bylo nutné provést do 30. dubna 2025,

•   předchozí pobyt na základě dočasné ochrany nepřetržitě po dobu nejméně 2 let k datu 31. března 2025 (nevztahuje se na osoby mladší 18 let),

•   nepřetržitost pobytu od 1. dubna 2025,

•   bezúhonnost (informace z rejstříku trestů, nevztahuje se na osoby mladší 15 let),

•   ekonomická nezávislost:

–  osoba musí disponovat úhrnným ročním příjmem za příslušné zdaňovací období (za rok 2025) ve výši 440 000 Kč. Tento příjem se navyšuje o 110 000 Kč za každou další povinnou i nepovinnou osobu ve společné domácnosti,

–  osoba, která má povinnost podat daňové přiznání, ho musela podat nejpozději do 2. května 2025,

•   nepobírání humanitární dávky v období od 1. října 2024 do 31. března 2025,

•   bezdlužnost na zdravotním pojištění a jeho nepřetržitost k datu 31. března 2025,

•   zajištění vlastního ubytování, které bylo řádně ohlášeno odboru azylové a migrační politiky Ministerstva vnitra,

•   platný cestovní doklad – osoba musí mít platný cestovní doklad v den snímání biometrických údajů a v den vydání průkazu o povolení k pobytu,

•   plnění školní docházky v České republice u dětí 6 – 14 let.

Současný stav

Prodloužit dočasnou ochranu si mohou všichni občané Ukrajiny, kterým byla udělena nebo prodloužena v roce 2025 a mají ji platnou do 31. března 2026. Dočasná ochrana nemůže být prodloužena, pokud již uběhlo datum její platnosti, v mezičase podle zákona zanikla, nebo byla rozhodnutím správního orgánu odňata. Pokud se občan Ukrajiny nebude registrovat online k prodloužení dočasné ochrany do 15. března 2026, jeho dočasná ochrana uplynutím 31. března 2026 zanikne. V takovém případě o ni bude muset požádat znovu. Opakované žádosti o dočasnou ochranu budu posuzovány podle stejných podmínek, jako kdyby dotyčný o její udělení žádal poprvé. Bude tak posuzováno, zda splňuje aktuální podmínky pro udělení dočasné ochrany. Nelze tedy zaručit, že mu bude udělena. S opakovanou žádostí o udělení dočasné ochrany se nepojí možnost znovu čerpat určité benefity, které jsou časově omezené. Udělením opakované dočasné ochrany také není zachována nepřetržitost předchozího pobytu s dočasnou ochranou. Určitá doba nepřetržitého pobytu je důležitá např. pro získání zvláštního dlouhodobého pobytu. Dá se předpokládat, že do konce března 2026 bude zase právní úprava aktualizována.

JUDr. Eva Dandová