Zaměstnávání dětí

V souvislosti se vstupem ČR do EU musela republika harmonizovat naše právo se Směrnicí Rady Evropské unie č. 94/33/ES o ochraně mladých lidí v práci, která v článku 5 požaduje zajištění ochrany dětí při jejich zaměstnávání v kulturní, umělecké, sportovní nebo reklamní oblasti. Tak se stalo novým zákonem o zaměstnanosti č. 435/2004 Sb. Jaké jsou podmínky zaměstnávání detí?

Zároveň byla zájmem ČR také ratifikace Úmluvy MOP č. 138 o minimálním věku pro vstup do zaměstnání, která patří mezi devět prioritních úmluv MOP, tato úmluva byla ratifikována 26. 4. 2007. Tato úmluva vyžaduje právní úpravu činností v oblasti kulturní, umělecké, sportovní nebo reklamní.

Druhý zákon o zaměstnanosti (zákon č. 435/2004 Sb.) tedy provedl harmonizaci našeho práva s právem zemí EU, když transponoval výše uvedenou směrnici č. 94/33/ES do českého právního řádu.

Podle přijaté úpravy může dítě ve věku do 15 let nebo dítě starší 15 let do doby skončení povinné školní docházky vykonávat jen činnost uměleckou, kulturní, sportovní a reklamní na základě povolení úřadu práce. O tomto povolení rozhoduje úřad práce vydávat formou rozhodnutí, a to na základě písemné žádosti osoby odpovědné za výchovu dítěte. Příslušná ustanovení zákona o zaměstnanosti upravují postup zúčastněných stran (subjektu, pro něhož bude činnost dítěte vykonávána – tzv. „provozovatele činnosti“ a dítěte a jeho zákonného zástupce) při rozhodování o vydání povolení k výkonu činnosti.

Práce dětí ve věku do 15 let a dětí starších 15 let do doby skončení povinné školní docházky musela být výslovně zakázána a tento zákaz byl upraven v tehdejší novele zákoníku práce. Podle tehdy platného znění starého zákoníku práce děti mohou vykonávat práci po získání pracovněprávní způsobilosti jen v pracovněprávním vztahu.

Toto řešení vyplývá z článku 4 Směrnice č. 94/33/ES o ochraně mladých lidí v práci, který požaduje po členských státech, aby přijaly opatření k zákazu práce dětí. Členské státy mohou pouze přijmout opatření, podle kterých se zákaz práce dětí nevztahuje vztahovat na činnosti umělecké, kulturní, sportovní a reklamní, případně na tzv. lehké práce. ČR tedy této možnosti využila v rámci harmonizace našeho právního řádu s právem zem ES a připustila činnost dětí v uvedených oblastech na základě individuálního předchozího schválení příslušným orgánem, kterým je úřad práce.

Způsobilost v pracovněprávních vztazích

Zákoník práce, poté co nový občanský zákoník upravuje od 1. 1. 2014 právní osobnost a svéprávnost i pro pracovněprávní účely, se touto problematikou vůbec nezabývá a již neobsahuje ani ustanovení, že práce dětí je zakázána, jako tomu bylo dříve. To vše obsahuje občanský zákoník.

Občanský zákoník obsahuje zákaz dětské práce v § 34 OZ. Závislá práce nezletilých mladších než patnáct let nebo nezletilých, kteří neukončili povinnou školní docházku, je zakázána. Tito nezletilí mohou vykonávat jen umělecká, kulturní, reklamní nebo sportovní činnost za podmínek stanovených zákonem o zaměstnanosti.

Zákoník práce v § 6 ZP obsahuje pouze definici pojmu zaměstnanec. Zaměstnanec je fyzická osoba, která se zavázala k výkonu závislé práce v základním pracovněprávním vztahu. Pojem zaměstnanec tak zákoník práce omezuje pouze na základní pracovněprávní vztahy (pracovní poměr a dohody o pracích konaných mimo pracovní poměr – dohodu o provedení práce a dohodu o pracovní činnosti) a nevztahuje se na osoby vykonávající závislou práci na základě zvláštních předpisů.

Pokud zvláštní předpis stanoví subsidiární použití zákoníku práce, pak se i na tyto osoby bude zákoník práce aplikovat, a to včetně § 1a ZP upravujícího základní zásady pracovněprávních vztahů.

Ustanovení o svéprávnosti zaměstnance v pracovněprávních vztazích tedy obsahuje pouze občanský zákoník. Původně však, úprava § 35 odst. 1 OZ, která nahradila § 6 ZP ve znění platném do 31. 12. 2013, stanovila, že nezletilý, který dovršil patnáct let a ukončil povinnou školní docházku, se mohl zavázat k výkonu závislé práce podle zákoníku práce. Tato úprava však byla nepraktická, neboť znemožňovala sjednání pracovněprávního vztahu s osobou, která již dovršila 15 let a přitom neukončila povinnou školní docházku. Běžně se v praxi stávalo (a v tomto směru nebylo důvodu právní úpravu měnit), že pokud osoba dovršila 15 let, mohla uzavřít pracovněprávní vztah (zpravidla některou dohodu na letní brigádu) s tím, že jako den nástupu nesmí být sjednán den, který by předcházel ukončení povinné školní docházky, ale až 1. červenec. Nová právní úprava to však nedovolovala.

Navíc ještě § 35 odst. 2 OZ přinesl do té doby zcela neznámou věc, a to možnost pro zákonné zástupce nezletilého mladšího 16 let rozvázat pracovní poměr za nezletilého. Praxe nakonec ukázala, že toto ustanovení se obrátilo proti těm, které mělo chránit, neboť zaměstnavatelé při vědomí této možné komplikace se zdráhali vůbec uzavřít s mladistvými mladšími 16 let pracovněprávní vztah.

Na žádost veřejnosti (zaměstnavatelů i zaměstnanců) se novelizací občanského zákoníku provedenou zákonem č. 460/2016 Sb. právní úprava týkající se nabytí způsobilosti (fyzickou osobou) být zaměstnancem v podstatě navrátila k právnímu stavu, který v ČR trval celá dlouhá desetiletí před rekodifikací občanského zákoníku. Předně byl bez náhrady zcela vypuštěn § 35 odst. 2 OZ, který umožňoval zákonnému zástupci rozvázat pracovní poměr za nezletilého. Dále byla vypuštěna podmínka ukončení povinné školní docházky pro dosažení svéprávnosti v pracovněprávních vztazích.

Fyzická osoba nabývá plnou svéprávnost jako zaměstnanec počátkem (v 00.00 hod.) toho dne, který svým číslem a měsícem odpovídá dni, kdy se před 15 lety narodila, jako den nástupu do práce však nesmí být sjednán den, který by předcházel dni, kdy nezletilý ukončí povinnou školní docházku.

Zákoník práce omezuje fyzické osoby, které dosáhly pracovněprávní svéprávnosti pouze ve dvou případech. Podle § 252 odst. 2 ZP platí, že dohodu o odpovědnosti může zaměstnanec uzavřít nejdříve v den, kdy dosáhne 18 let věku, tj. počátkem (v 00.00 hod.) toho dne, který svým číslem a měsícem odpovídá dni, kdy se před 18 lety narodil. Toto ustanovení chrání mladistvého před tím, aby uzavřel dohodu o odpovědnosti za škodu na hodnotách svěřených k vyúčtování, neboť s uzavřením této dohody je spojena zvýšená odpovědnost zaměstnance za škodu. Obdobně § 255 odst. 3 ZP stanoví, že dohoda o odpovědnosti za ztrátu svěřených předmětů smí být uzavřena nejdříve v den, kdy fyzická osoba dosáhla 18 let věku.

Zákoník práce však chrání i osoby blízké dětskému věku, tj. osoby do 18 let věku a nazývá je mladistvými a obsahuje pro ně řadu zákazů.

V praxi nemůžeme ztotožňovat pracovněprávní pojem „mladistvý“ s občanskoprávním pojmem „nezletilý“. Pro dosažení zletilosti je sice také stanovena hranice 18 let. Ale zletilosti lze v určitých případech nabýt i dříve – např. uzavřením manželství. Uzavře-li osoba mladší 18 let manželství nebo dojde-li k emancipaci nezletilého, stává se zletilou, ale v pracovněprávních vztazích je jí i nadále poskytována zvýšená ochrana jako mladistvé.

Zákoník práce na mnoha místech věnuje mladistvým pozornost a upravuje zvláštní povinnosti zaměstnavatelů vůči nim.

Především v ustanovení o povinnostech zaměstnavatele na úseku BOZP klade zákonodárce zaměstnavateli za úkol zajistit mladistvým zaměstnancům podle potřeb vykonávané práce dostatečné a přiměřené informace a pokyny o BOZP, zejména formou seznámení s riziky, výsledky vyhodnocení rizik a opatřeními na ochranu před působením těchto rizik, která se týkají jejich práce a pracoviště.

Další ustanovení týkající se zvláštní ochrany mladistvých při práci obsahuje část zákoníku práce nazvaná „Péče o zaměstnance“. V této části je celá kapitola věnována zvýšené péče i mladistvé.

Těchto několik ustanovení je uvozeno dvěma obecnými zásadami:

•    Zaměstnavatelé jsou povinni vytvářet příznivé podmínky pro všestranný tělesných a duševních schopností mladistvých zaměstnanců též zvláštní úpravou jejich pracovních podmínek.

•    Zaměstnavatelé smějí zaměstnávat mladistvé zaměstnance pouze pracemi, které jsou přiměřené jejich fyzickému a rozumovému vývoji, a poskytují jim při práci zvýšenou péči.

Práce dětí v zákoně o zaměstnanosti

Zákon o zaměstnanosti (zákon č. 435/2004 Sb.) v části šesté nazvané „Výkon umělecké, kulturní, sportovní a reklamní činnosti dítěte“ upravuje podmínky práce dětí.

Vzhledem ke skutečnosti, že práce dětí ve věku do 15 let nebo dětí starší 15 let do doby skončení povinné školní docházky je zakázána, je možné, aby dítě ve věku do 15 let nebo dítě starší 15 let do doby skončení povinné školní docházky vykonávalo jen činnost uměleckou, kulturní, sportovní a reklamní na základě povolení úřadu práce. Toto řešení přijala naše republika v souvislosti s transposicí směrnice Rady č. 94/33/ES o ochraně mladistvých pracovníků. Její článek 4 totiž umožňuje členským státům, aby přijaly opatření k zákazu práce dětí a stanovily, že zákaz práce dětí se nebude vztahovat na výkon umělecké, kulturní, sportovní a reklamní činnosti dítěte.

Pro účely výkonu této činnosti stanoví zákon o zaměstnanosti, že dítětem se pro čely tohoto zákona rozumí

•    dítě mladší 15 let, nebo

•    dítě starší 15 let, pokud nemá ukončenou povinnou školní docházku, a to až do doby jejího skončení.

Dítě může vykonávat pouze uměleckou, kulturní, sportovní a reklamní činnost pro právnickou nebo fyzickou osobu, která má tuto činnost v předmětu své činnosti (tj. provozovatel činnosti), jen jestliže je tato činnost přiměřená jeho věku, není pro něj nebezpečná, nebrání jeho vzdělávání nebo docházce do školy a účasti na výukových programech, nepoškozuje jeho zdravotní, tělesný, duševní, morální nebo společenský rozvoj. Zákon současně stanoví, co se za činnost dítěte ve smyslu tohoto zákona nepovažuje. Za činnost dítěte se nepovažuje:

•    zájmová kulturní činnost v amatérských souborech a základních uměleckých školách,

•    vystupování na uměleckých a kulturních akcích pořádaných školou, školským zařízením nebo ústavem sociální péče nebo na akcích, na kterých se škola, školské zařízení nebo ústav sociální péče organizačně podílí,

•    činnost konaná v rámci výchovy a vzdělávání ve školách a školských zařízeních v souladu se vzdělávacími programy,

•    účast na uměleckých a sportovních soutěžích, pokud nejde o činnosti za odměnu, nebo

•    činnost konaná v rámci mimoškolní výchovy a při ostatních nekomerčních zájmových aktivitách, která není vykonávána za odměnu.

O povolení výkonu činnosti dítěte rozhoduje příslušný úřad práce

na základě písemné žádosti podané zákonným zástupcem dítěte nebo jinou osobou odpovědnou za výchovu dítěte, do jejíž péče bylo dítě svěřené rozhodnutím soudu (zákonný zástupce). Příslušným úřadem práce je úřad práce podle trvalého pobytu dítěte, a pokud dítě nemá trvalý pobyt, podle místa, kde se zdržuje.

Tiskopis žádosti o povolení činnosti dítěte je k dispozici na Integrovaném portálu MPSV – Zaměstnanost – Pro občany – Činnost dítěte. V žádosti jsou předtištěny údaje, které je třeba vyplnit. Jedná se o identifikační údaje dítěte a zákonného zástupce dítěte, souhlas dítěte, lékařský posudek praktického lékaře pro děti a dorost. Vzhledem k tomu, že provozovatel činnosti je účastníkem řízení o povolení výkonu činnosti dítěte, tak další údaje v žádosti vyplní konkrétní provozovatel činnosti. Jedná se o údaje o povinném pojištění provozovatele pro případ náhrady škody při výkonu činnosti, dále vyplní identifikační údaje provozovatele činnosti, údaje o druhu činnosti (místa výkonu činnosti a charakteristika pracovních podmínek a pracovišť), kterou bude dítě vykonávat a dobu výkonu činnosti.

Za činnost uměleckou a kulturní se považuje činnost spočívající ve vytváření autorských děl nebo provádění uměleckých výkonů a provádění úkonů zejména v oblasti hudební, pěvecké a taneční.

Za činnost reklamní se považuje reklamní provádění úkonů v reklamě a propagaci výrobků, služeb nebo jiných objektů a předmětů a činnost v modelingu.

Za činnost sportovní se považuje sportovní provádění výkonů na veřejnosti.

Úřad práce si může vyžádat vyjádření orgánu sociálně-právní ochrany dětí, zda mu nejsou známy skutečnosti, které by bránily dítěti ve výkonu činnosti, nebo zda není činnost pro dítě vhodná. Vydané povolení výkonu činnosti dítěte je platné pouze na území ČR.

Bude-li vykonávat dítě činnost u více provozovatelů, vydává se samostatné povolení k výkonu činnosti u každého provozovatele.

V povolení úřad práce stanoví rozsah a podmínky pro výkon činnosti upravující rozvrh činnosti a odpočinku v závislosti na rozsahu a druhu činnosti, způsob zajištění ochrany zdraví a bezpečnosti a minimální požadavky na zajištění vhodných pracovních podmínek k výkonu činnosti.

Povolit dítěti výkon činnosti lze nejdéle na dobu 12 měsíců po sobě jdoucích, které následují po dni právní moci rozhodnutí úřadu práce o povolení, nejdéle však do doby, do které je fyzická osoba považována podle zákona o zaměstnanosti za dítě.

Dítě může činnost vykonávat jen na základě jednotlivého povolení

vydaného pro určité dítě a určitou činnost, a to nejdéle:

•    2 hodiny denně u dítěte, které ještě neplní povinnou školní docházku, přičemž celková délka výkonu činnosti za týden nesmí přesáhnout 10 hodin,

•    2 hodiny ve vyučovací den a 12 hodin týdně pro činnost vykonávanou během období školního vyučování mimo hodiny školní výuky, přičemž denní doba výkonu činnosti nesmí přesáhnout 7 hodin,

•    7 hodin denně pro činnost vykonávanou v období školních prázdnin, přičemž celková délka výkonu činnosti za týden nesmí přesáhnout 35 hodin týdně.

Za dobu výkonu činnosti se považuje i doba potřebná pro přípravu na výkon činnosti v místě výkonu činnosti. Za dobu výkonu činnosti se považuje i doba potřebná pro přípravu na výkon činnosti v místě výkonu činnosti.

Doba odpočinku musí být stanovena v rozsahu nejméně dvakrát 15 minut a jednou 45 minut, pokud má dítě vykonávat činnost v rozsahu 4 a půl hodiny denně a více. Tato doba odpočinku se do doby výkonu činnosti nezapočítává.

Dítě nesmí činnost vykonávat v době mezi 22. a 6. hodinou; pokud u dítěte, které plní povinnou školní docházku, není následující den po dnu, kdy končí tato doba, dnem školního vyučování, je výkon činnosti zakázán v době mezi 22.30 a 6. hodinou.

Dítě musí mít po skončení výkonu denní činnosti nepřetržitý odpočinek nejméně v délce 14 hodin. Pokud vykonává činnost po sobě 5 jdoucích kalendářních dnů, nesmí vykonávat činnost nejméně v následujících 2 po sobě jdoucích kalendářních dnech. V kalendářním týdnu nesmí dítě činnost vykonávat alespoň 2 kalendářní dny.

Platnost povolení výkonu činnosti dítěte

lze prodloužit maximálně na dobu nezbytně nutnou k dokončení činnosti dítěte, nejdéle však na dobu 2 měsíců od doby skončení platnosti již vydaného povolení, a to na základě písemné žádosti zákonného zástupce dítěte. Žádost se podává před uplynutím platnosti vydaného povolení tomu úřadu práce, který vydal původní povolení. V žádosti se uvedou nové skutečnosti, které jsou rozhodné pro vydání povolení o prodloužení výkonu činnosti.

Provozovatel činnosti je povinen zajistit soustavný dohled způsobilou osobou v době dohodnuté pro činnost dítěte, případně i při dopravě na ni, pokud ho nevykonává zákonný zástupce, a vhodné podmínky odpovídající charakteru činnosti, kterou bude dítě vykonávat.

Provozovateli činnosti je nově konkretizována i povinnost sjednat nejen pojištění pro případ náhrady škody způsobené při výkonu činnosti dítěte ale i pojištění náhrady škody na zdraví dítěte, ke které by mohlo dojít při výkonu činnosti. Sjednání pojištění musí být uvedeno v povolení.

Náhrada škody způsobené dítětem provozovateli činnosti nebo provozovatelem činnosti dítěti se řídí občanským zákoníkem. Výše náhrady škody způsobené provozovateli činnosti dítětem nesmí přesáhnout v jednotlivém případě 0,70násobek průměrné mzdy v národním hospodářství za první až třetí čtvrtletí kalendářního roku předcházejícího kalendářnímu roku, ve kterém vznikla škoda. Povinnost provozovatele činnosti nahradit škodu je však dána i v případě, kdy provozovatel činnosti dodržel povinnosti vyplývající z právních předpisů k zajištění bezpečnosti a ochrany zdraví při práci.

Byla-li žádost o vydání povolení úřadem práce zamítnuta s ohledem na lékařský posudek, lze žádost o vydání povolení výkonu téže činnosti konané za stejných podmínek podat znovu nejdříve po uplynutí 3 měsíců ode dne, kterým nabylo právní moci rozhodnutí úřadu práce o zamítnutí vydání povolení.

Úřad práce rozhodnutí o povolení výkonu činnosti dítěte nebo rozhodnutí o nepovolení výkonu činnosti dítěte bez zbytečného odkladu doručí také příslušnému oblastnímu inspektorátu práce.

Úřad práce výkon činnosti dítěte zakáže, jestliže zjistí, že:

•    dítě vykonává činnost bez povolení,

•    provozovatel činnosti při výkonu činnosti dítěte porušil povinnosti stanovené zákonem o zaměstnanosti nebo jinými právními předpisy, nebo c) podle lékařského posudku vydaného v době po vydání rozhodnutí o povolení není výkon této činnosti pro dítě vhodný.

Výkon činnosti je úřad práce povinen zakázat bezprostředně poté, co se o výše uvedených skutečnostech dozvěděl, a to prohlášením sděleným zákonnému zástupci dítěte a provozovateli činnosti.

Ode dne sdělení tohoto prohlášení má zákonný zástupce povinnost činnost dítěte ukončit a takovou povinnost má i provozovatel činnosti.

Při důvodném podezření, že u dítěte došlo ke ztrátě zdravotní způsobilosti k výkonu činnosti nebo k jiným skutečnostem znemožňujícím dítěti výkon činnosti, je zákonný zástupce dítěte, ošetřující lékař, oblastní inspektorát práce a orgán sociálně-právní ochrany dítěte povinen sdělit tyto skutečnosti příslušnému úřadu práce.

Prohlášení o zákazu činnosti dítěte může úřad práce učinit písemně nebo ústně

Bylo-li prohlášení učiněno ústně, je úřad práce povinen provést o tomto ústním prohlášení zápis, a to téhož dne, kdy k prohlášení došlo. Bylo-li prohlášení učiněno ústně, vydá úřad práce na místě písemné potvrzení. Prohlášení učiněné písemně a písemné potvrzení obdrží zákonný zástupce dítěte a provozovatel činnosti. Úřad práce je povinen nejpozději do 15 kalendářních dnů ode dne sdělení písemného nebo ústního prohlášení o zákazu činnosti dítěte vydat rozhodnutí o zákazu výkonu činnosti dítěte.

Podle zákona č. 251/2005 Sb., o inspekci práce, ve znění pozdějších předpisů se fyzická osoba dopustí přestupku a právnická osoba se dopustí správního deliktu na úseku výkonu umělecké, kulturní, sportovní a reklamní činnosti tím, že umožní dítěti výkon této činnosti bez povolení nebo podmínky tohoto povolení poruší. Za tento přestupek nebo správní delikt lze uložit orgánem inspekce práce provinivším se subjektům pokutu až do výše 2 000 000 Kč.

JUDr. Eva Dandová

ZÁKON č. 262/2006 Sb.,
zákoník práce

Citace na str. 98

§ 1a

(1) Smysl a účel ustanovení tohoto zákona vyjadřují i základní zásady pracovněprávních vztahů, jimiž jsou zejména

a)  zvláštní zákonná ochrana postavení zaměstnance,

b)  uspokojivé a bezpečné podmínky pro výkon práce,

c)  spravedlivé odměňování zaměstnance,

d)  řádný výkon práce zaměstnancem v souladu s oprávněnými zájmy zaměstnavatele,

e)  rovné zacházení se zaměstnanci a zákaz jejich diskriminace.

(2) Zásady zvláštní zákonné ochrany postavení zaměstnance, uspokojivých a bezpečných pracovních podmínek pro výkon práce, spravedlivého odměňování zaměstnance, rovného zacházení se zaměstnanci a zákazu jejich diskriminace vyjadřují hodnoty, které chrání veřejný pořádek.

§ 6

Zaměstnancem je fyzická osoba, která se zavázala k výkonu závislé práce v základním pracovněprávním vztahu.

§ 255

(1) Zaměstnanec je povinen nahradit škodu způsobenou ztrátou nástrojů, ochranných pracovních prostředků a jiných podobných věcí, které mu zaměstnavatel svěřil na písemné potvrzení.

(2) Věc podle odstavce 1, jejíž cena přesahuje 50 000 Kč, smí být zaměstnanci svěřena jen na základě dohody o odpovědnosti za ztrátu svěřených věcí.

(3) Dohoda o odpovědnosti za ztrátu svěřených věcí smí být uzavřena nejdříve v den, kdy fyzická osoba dosáhne 18 let věku.

(4) Byla-li svéprávnost zaměstnance omezena, nesmí za něj zástupce uzavřít dohodu o odpovědnosti za ztrátu svěřených věcí.

(5) Dohoda o odpovědnosti za ztrátu svěřených věcí musí být uzavřena písemně.

(6) Zaměstnanec se zprostí povinnosti nahradit ztrátu zcela nebo zčásti, jestliže prokáže, že ztráta vznikla zcela nebo zčásti bez jeho zavinění.

(7) Vláda může nařízením zvýšit částku podle odstavce 2.