Zaměstnávání

5.1     Mzdy a odvody

73. Výkon funkce a minimální vyměřovací základ

Člen statutárního orgánu akciové společnosti nastoupil do funkce dne 15. 3. 2021, přičemž je známo, že první odměna za výkon funkce bude zúčtována až do měsíce června 2021. V dalších měsících by již neměl mít člen statutárního orgánu žádnou odměnu.

Jak postupuje zaměstnavatel při odvodu pojistného a odhlášení osoby jako zaměstnance?

V měsíci březnu musí zaměstnavatel přihlédnout k tomu, zda musí být za 17 kalendářních dnů trvání zaměstnání dodržena poměrná část minimálního vyměřovacího základu, či nikoli. Za měsíc březen by se neplatilo žádné pojistné tehdy, pokud by člen statutárního orgánu:

–   byl současně zaměstnán v jiném zaměstnání a akciové společnosti by předložil potvrzení o tom, že tento zaměstnavatel za něj odvádí pojistné alespoň z minimálního vyměřovacího základu, nebo

–   současně podnikal jako OSVČ a platil by alespoň minimální zálohy, což by akciové společnosti doložil čestným prohlášením, nebo

–   patřil mezi osoby, pro které neplatí ve zdravotním pojištění minimální vyměřovací základ dle § 3 odst. 8 zákona č. 592/1992 Sb., což by akciové společnosti taktéž dokladoval.

Kdyby nebyla splněna ani jedna z těchto tří možností, muselo by být za měsíc březen odvedeno pojistné z poměrné části minima za 17 kalendářních dnů trvání zaměstnání v tomto měsíci v hodnotě 8 335,48 Kč [(17 : 31) x 15 200], tedy v částce 1 126 Kč, placené zaměstnancem prostřednictvím zaměstnavatele. Pokud by tedy počínaje měsícem březnem nebyl zajištěn odvod pojistného ze zákonného minima některou z výše uvedených variant, muselo by být za člena statutárního orgánu odvedeno příslušné (minimální) pojistné jak v březnu, tak v dalších měsících.

Z hlediska plnění oznamovací povinnosti bude osoba jako zaměstnanec přihlášena u zdravotní pojišťovny kódem „P“ k datu 15. 3.

Při odhlašování vychází zaměstnavatel z ustanovení § 8 odst. 2 písm. i) zákona č. 48/1997 Sb. Osoby do funkce zvolené nebo jmenované se odhlašují dnem skončení výkonu funkce – bez ohledu na skutečnost, zda je, či není za výkon funkce vyplácena odměna.

74. Sčítání příjmů ve zdravotním pojištění

Pro účely stanovení vyměřovacího základu zaměstnance a dodržení povinného minima při odvodu pojistného na zdravotní pojištění zaměstnavatelem se sčítají příjmy ať už u jednoho zaměstnavatele, nebo u více zaměstnavatelů. V úvahu se však berou (tedy se sčítají) pouze příjmy zakládající povinnost placení pojistného na zdravotní pojištění. To znamená, že se vždy počítá s příjmem na základě pracovní smlouvy, a to bez ohledu na jeho výši. Naopak se nepřipočte příjem na dohodu o pracovní činnosti nižší než 3 500 Kč nebo příjem na dohodu o provedení práce maximálně 10 000 Kč.

Která další pravidla platí pro sčítání příjmů zaměstnance?

Postupy zaměstnavatele při stanovení vyměřovacího základu zaměstnance vycházejí především z těchto zásad:

–   sčítání příjmů se řeší v rámci rozhodného období, kterým je kalendářní měsíc. Od roku 2013 již není ve zdravotním pojištění stanoven u zaměstnanců (zaměstnavatelů) ani u podnikatelské sféry maximální vyměřovací základ;

–   při souběžných příjmech u jednoho zaměstnavatele se každý (typově odlišný) pracovněprávní vztah posuzuje samostatně – typicky pracovní smlouva a dohoda;

–   od 1. 1. 2015 existuje zákonná opora pro sčítání příjmů z více dohod o pracovní činnosti nebo dohod o provedení práce u jednoho zaměstnavatele. U jednoho zaměstnavatele se sčítají buď dohody o pracovní činnosti, nebo dohody o provedení práce, fakticky bez ohledu na výši příjmu – musí se však jednat o stejný typ dohody. Naopak, v rámci kalendářního měsíce nelze pro vznik zaměstnání sečíst u jednoho zaměstnavatele například příjem na dohodu o pracovní činnosti 3 000 Kč s příjmem na dohodu o provedení práce 9 000 Kč;

–   při úhrnu příjmů nižším než minimální vyměřovací základ provádí zaměstnancem pověřený zaměstnavatel dopočet a doplatek pojistného do povinného minima. Tímto povinným minimem je buď:

•    minimální mzda (jako minimální vyměřovací základ zaměstnance) při zaměstnání trvajícím po celý kalendářní měsíc, nebo

•    poměrná – tedy snížená – část minima podle počtu kalendářních dnů trvání příslušné skutečnosti ve smyslu ustanovení § 3 odst. 9 zákona č. 592/1992 Sb. ve znění pozdějších předpisů.

Výše uvedené platí tehdy, pokud se na zaměstnance (a zaměstnavatele jako plátce pojistného) vztahuje povinnost dodržet minimální vyměřovací základ. Naopak, pokud pro osobu jako zaměstnance minimum ve zdravotním pojištění neplatí (viz § 3 odst. 8 zákona č. 592/1992 Sb. – například se jedná o zaměstnance, za kterého je plátcem pojistného stát), je vyměřovacím základem vždy dosažený příjem, bez ohledu například na délku trvání zaměstnání v příslušném kalendářním měsíci, případné neplacené volno, vykázanou neomluvenou absenci, období nemoci, souběžný příjem z podnikání apod.

75. Zaměstnání malého rozsahu a zdravotní pojištění

Zaměstnanec pracuje u zaměstnavatele na dohodu o pracovní činnosti. Jde o zaměstnání malého rozsahu. Zaměstnanec nemá žádný jiný pracovní poměr, není OSVČ ani za něj není plátcem pojistného stát. Zaměstnanec vystaví zaměstnavateli čestné prohlášení, že jako osoba bez zdanitelných příjmů si bude měsíčně platit zdravotní pojistné ve výši 13,5 % z minimální mzdy. Není jasné, zda je zaměstnavatel povinen činit nějaká další opatření – oznamovací povinnost, dopočítávat do minimálního vyměřovacího základu a odvádět z tohoto dopočteného základu minimální zdravotní pojistné.

Jaké je řešení dané situace?

Zaměstnáním malého rozsahu je zaměstnání, které vykonává zaměstnanec na území České republiky (za určitých podmínek i v cizině) a ve kterém započitatelný příjem za kalendářní měsíc buď není sjednán, nebo je sjednán v částce nižší než 3 500 Kč. Zdravotní pojištění však pojem zaměstnání malého rozsahu nezná a pro účely posouzení zaměstnání ve zdravotním pojištění je rozhodující výhradně výše příjmu zúčtovaná za rozhodné období kalendářního měsíce. Pokud příjem zaměstnance na dohodu o pracovní činnosti nedosahuje částky 3 500 Kč, nevzniká ve zdravotním pojištění zaměstnání a zaměstnavatel vůči zdravotní pojišťovně žádné povinnosti neplní. Zaměstnanou osobu může upozornit, že tímto zaměstnáním nemá vyřešený svůj pojistný vztah neboli pojištění u zdravotní pojišťovny, o což se tak musí postarat sama, například placením pojistného právě jako osoba bez zdanitelných příjmů.

V dané souvislosti není nutností ani není povinností zaměstnance písemně oznamovat zaměstnavateli, že si sám takto platí pojistné, je to jeho osobní záležitost, aby mu ve zdravotním pojištění nevznikl problém.

76. Student ze „třetí země“ a zaměstnání u českého zaměstnavatele

Firma zaměstnává pracovníka ukrajinské národnosti, který při práci ještě v ČR studuje. Má sjednáno komerční zdravotní pojištění.

Jak řešit odvod pojistného ze mzdy cca 30 000 Kč?

Ukrajinský občan, není-li zaměstnán, má řešené zdravotní pojištění komerčně, což je v pořádku. Pokud tento cizinec začne pracovat u českého zaměstnavatele s příjmy zakládajícími povinnost placení zdravotního pojištění, musí jej zaměstnavatel přihlásit u zvolené české zdravotní pojišťovny jako zaměstnance (kódem „C“) a platit pojistné podle zákona.

Z titulu výkonu práce pro českého zaměstnavatele bude tento cizinec po celou dobu trvání zaměstnání zdravotně pojištěn podle právních předpisů platných v českém systému veřejného zdravotního pojištění.

77. Poživatel slovenského invalidního důchodu v českém systému
       zdravotního pojištění

Slovenský zaměstnanec předložil českému zaměstnavateli rozhodnutí o přiznání invalidního důchodu od Slovenské sociální pojišťovny.

Musí zaměstnavatel provádět při příjmu na dohodu o pracovní činnosti 10 000 Kč dopočet do minimálního vyměřovacího základu?

Minimální vyměřovací základ nemusí být dodržen u poživatele důchodu z důchodového pojištění, kterému byl přiznán důchodpřed 1. lednem 1993 podle předpisů České a Slovenské Federativní Republiky a po 31. prosinci 1992 podle předpisů České republiky. Poživatel slovenského důchodu, kterému byl přiznán důchod a u kterého byl důchod vypočten s přihlédnutím k době zaměstnání před 1. 1. 1993 u zaměstnavatele se sídlem nebo trvalým pobytem na území společného státu, je také v českém veřejném zdravotním pojištění považován za osobu hrazenou státem.

Dané však platí až v případě, že se z titulu zaměstnání stane pojištěncem účastným českého systému veřejného zdravotního pojištění. U zaměstnance se slovenským invalidním důchodem tedy musí být minimální vyměřovací základ dodržen.

78. Dvě zaměstnání a minimální vyměřovací základ

Zaměstnanec pracuje na zkrácený pracovní úvazek s příjmem zhruba na úrovni poloviny minimální mzdy, takže zaměstnavatel provádí dopočet do minimálního vyměřovacího základu. Dne 15. dubna zaměstnanec nastoupil do zaměstnání u jiného zaměstnavatele.

Sčítají se příjmy z obou zaměstnání a musí být i za duben dodržen minimální vyměřovací základ?

Pro účely placení pojistného se v rámci rozhodného období kalendářního měsíce sčítají příjmy ze všech zaměstnání, zakládající povinnost placení pojistného na zdravotní pojištění. Jelikož zaměstnání trvá v dubnu celý kalendářní měsíc, musí být při odvodu pojistného dodržen minimální vyměřovací základ. To znamená, že za měsíc duben si musí zaměstnavatel, u kterého zaměstnanec pracuje na zkrácený pracovní úvazek, vyžádat doklad o výši příjmu od druhého zaměstnavatele. Bude-li úhrn příjmů nižší než minimální vyměřovací základ, provede příslušný dopočet, bude-li zaměstnancem k tomuto účelu pověřen.

Pokud bude úhrn příjmů činit v roce 2021 alespoň 15 200 Kč, odvede každý ze zaměstnavatelů pojistné ze skutečně dosaženého příjmu, zaměstnavatelé si musejí výši příjmu za měsíc duben navzájem dokladovat. Obdobný postup se použije i při odvodu pojistného v dalších měsících.

79. Ukončení studia na vysoké škole mimořádně a nástup do zaměstnání

Žena z vlastního rozhodnutí ukončila studium na vysoké škole v srpnu 2021. Dne 6. září nastoupila do zaměstnání, kde pracuje na zkrácený pracovní úvazek na základě pracovní smlouvy s příjmem 10 000 Kč, současně má u téhož zaměstnavatele ještě dohodu o pracovní činnosti s příjmem nižším než 3 500 Kč.

Jakým způsobem se postupuje při odvodu pojistného ve vazbě na skončení studia?

V období měsíců srpna a září (jakož i měsíců následujících) ženě žádný problém nevznikne. Ještě v měsíci srpnu byla ve zdravotním pojištění osobou, za kterou platí pojistné stát. Z titulu uzavřené pracovní smlouvy má dotyčná osoba od září vyřešené zdravotní pojištění, předmětem odvodu pojistného je částka 10 000 Kč, tedy i s dopočtem a doplatkem pojistného:

–   v září do poměrné části minimálního vyměřovacího základu 12 666,66 Kč [(25 : 30) x 15 200], tj. za kalendářní dny trvání zaměstnání,

–   od října do minimálního vyměřovacího základu 15 200 Kč.

Kdyby příjem na dohodu o pracovní činnosti dosáhl v některém měsíci částky 3 500 Kč, resp. tuto by převýšil, připočítal by se pro účely dopočtu do minima k příjmu z pracovní smlouvy.

80. Student a dovršení věku 26 let

Stát je plátcem pojistného za studenta vysoké školy pouze do 26 let věku, výjimkou z tohoto pravidla je první doktorské studium při splnění podmínek daných ustanovením § 7 odst. 1 písm. r) zákona č. 48/1997 Sb. Pokud student v průběhu studia dovrší daný věk, automaticky přestává být v registru zdravotní pojišťovny veden jako osoba, za kterou je plátcem pojistného stát. Student při studiu pracuje jen na dohodu o provedení práce do 10 000 Kč v měsíci, po dovršení 26 let věku bude zřejmě veden jako osoba bez zdanitelných příjmů a bude si každý měsíc hradit částku pojistného sám. Ze strany vysoké školy bylo studentovi řečeno, že povinnost platit zdravotní pojištění vzniká až následující měsíc po měsíci, ve kterém bude mít 26. narozeniny.

Je tomu tak i v případě, že 26. narozeniny připadnou na první den v měsíci?

Den, kdy student dovrší 26 let, je posledním dnem ve „státní kategorii“. Kdyby student dovršil 26 let kupříkladu dne 1. října, byl by ve zdravotním pojištění ještě dne 1. 10. osobou, za kterou platí pojistné stát, a tudíž by mu u zdravotní pojišťovny nevznikl v tomto měsíci problém. Nicméně pokud by nadále studoval, musel by si řešit svůj pojistný vztah neboli pojištění u zdravotní pojišťovny.

Od měsíce listopadu by si platil pojistné jako osoba bez zdanitelných příjmů (za listopad a prosinec 2021 v částce 2 052 Kč za každý měsíc) v situaci, kdyby pojistné nebylo placeno zaměstnavatelem nebo studentem jako osobou samostatně výdělečně činnou anebo státem z jiného důvodu.

81. Pohledávka plátce a promlčení nároku na jeho vrácení

Ve zdravotním pojištění obecně platí, že přeplatek pojistného se vrací plátci nebo jeho právnímu nástupci za podmínky, že zdravotní pojišťovna vůči příslušnému subjektu neeviduje jiný splatný závazek. Pokud takový závazek existuje, použije se přeplatek pojistného k jeho (úplné či částečné) úhradě. Není jasné, v jaké lhůtě je zdravotní pojišťovna povinna vrátit evidovaný přeplatek na pojistném.

Jaká je promlčecí doba? A může vzniknout přeplatek i na penále?

Přeplatek je zdravotní pojišťovna povinna vrátit do jednoho měsíce ode dne, kdy tento přeplatek zjistila. U OSVČ se za podání žádosti o vrácení přeplatku vždy považuje i předložení Přehledu, vyplývá-li z něho přeplatek pojistného za podmínky, že OSVČ nepožádala o použití přeplatku na úhradu záloh na další období.

Do 30. 11. 2011 platilo, že nárok na vrácení přeplatku se promlčel za pět let od uplynutí kalendářního roku, v němž vznikl. S účinností od 1. 12. 2011 se tato promlčecí doba prodloužila na deset let. Z této zákonné úpravy vyplývá poměrně dlouhé časové období, v jehož průběhu může plátce požádat o vrácení přeplatku. V souvislosti se žádostí zaměstnavatele o vrácení přeplatku však může zdravotní pojišťovna přeplatek vrátit až po provedené kontrole, kdy si prověrkou mzdových dokladů ověří, zda je požadavek zaměstnavatele na vrácení přeplatku odůvodněný.

Požádá-li plátce o vrácení přeplatku po uplynutí výše uvedené lhůty, nemůže se divit, že zdravotní pojišťovna přeplatek s odvoláním na promlčení nároku nevrátí. V takovém případě je nabíledni, že zdravotní pojišťovna přijde „zadarmo“ k prostředkům na úhradu poskytnutých a vykázaných hrazených služeb.

K promlčení nároku na vrácení přeplatku může dojít nejenom u pojistného, ale i u penále. Tento zákonný postup je zakotven v § 19 zákona č. 592/1992 Sb., kde se hovoří o tom, že pokud jde o splatnost penále, způsob jeho placení, vymáhání, promlčení a vracení přeplatku na penále, postupuje se stejně jako u pojistného.

Přeplatek na penále může vzniknout například tehdy, když plátce žádá o vystavení potvrzení o bezdlužnosti a ve vlastním zájmu neprodleně uhradí aktuální výši dlužného pojistného včetně penále. Následně se pak (kontrolní činností) zjistí, že částka penále měla být nižší z důvodu upravené (snížené) pohledávky na pojistném, případně nemělo být předepsáno žádné penále. V předmětné záležitosti podotýkám, že pokud je plátci známa existence přeplatku na penále, může požádat zdravotní pojišťovnu buď o jeho vrácení, nebo o převedení na úhradu pojistného.

82. Účast v českém veřejném zdravotním pojištění

V České republice je zaměstnána spousta osob ze Slovenska.

Kdy se občan Slovenské republiky s trvalým bydlištěm na území SR stává jako zaměstnanec účastníkem českého zdravotního pojištění?

Za účastníky českého systému veřejného zdravotního pojištění se považují osoby bez trvalého pobytu na území České republiky, které jsou zaměstnány u zaměstnavatele se sídlem nebo trvalým pobytem na území ČR.

Podle § 2 odst. 3 zákona č. 48/1997 Sb. ve znění pozdějších předpisů se zaměstnáním pro účely zdravotního pojištění rozumí výkon činností podle § 5 písm. a) cit. zákona za předpokladu, že zaměstnanci plynou příjmy ze závislé činnosti, zdaňované podle § 6 zákona č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů, ve znění pozdějších předpisů. Za těchto podmínek je zaměstnaná osoba účastna zdravotního pojištění v České republice, to znamená, že je z pohledu zdravotního pojištění považována za zaměstnance, přičemž pracovněprávní vztah může být uzavřen podle českých, příp. cizích (slovenských) právních předpisů.

Zakládá-li pracovněprávní vztah Slováka bez trvalého pobytu na území České republiky účast na zdravotním pojištění, považuje se tato osoba za zaměstnance. Za této situace se zaměstnanec stává pojištěncem veřejného zdravotního pojištění v ČR a na jeho zaměstnavatele se vztahují stanovené zákonné povinnosti, zejména pak oznamování veškerých změn a povinnost odvádět za tohoto zaměstnance pojistné. Pokud si zaměstnanec sám nezvolil zdravotní pojišťovnu, což je jeho právem, plní zaměstnavatel oznamovací povinnost u místně příslušných úřadoven VZP ČR. Zahraniční zaměstnanec obdrží bezplatně od zvolené zdravotní pojišťovny průkaz pojištěnce, a to prostřednictvím zaměstnavatele, který odpovídá za správnost údajů na tomto průkazu.

Pokud zaměstnaná osoba ukončí zaměstnání, resp. pokud jí zanikne účast na zdravotním pojištění, odebere jí zaměstnavatel průkaz pojištěnce (kromě prokazatelných případů, kdy u takové osoby nadále například trvá jiné zaměstnání) a odevzdá jej příslušné zdravotní pojišťovně, případně může průkaz odevzdat i sama osoba. Pokud zaměstnavatel nemá možnost průkaz odebrat, jelikož osoba průkaz ztratila nebo se k zaměstnavateli vůbec nedostavila, sdělí zaměstnavatel tuto skutečnost zdravotní pojišťovně. Odebráním průkazu se zajišťuje ochrana poskytovatelů zdravotních služeb (lékařů) před jeho zneužitím, kdy zdravotní pojišťovna neuhradí služby za osobu, která není jejím pojištěncem.

83. Dohody a nemoc zaměstnance

V souvislosti s nemocí u dohod o pracích konaných mimo pracovní poměr se postupuje značně specificky. V těchto případech platí, že pokud při trvající dohodě příjem poklesne pod částku rozhodnou pro vznik zaměstnání, osoba není v tomto měsíci ve zdravotním pojištění zaměstnancem a musí být na takový měsíc odhlášena.

Jaké postupy platí v situaci, kdy je zaměstnanec pracující na dohodu o pracovní činnosti nemocen od 14. 1. do 18. 5. 2021?

Protože nemoc zaměstnance trvala po celé kalendářní měsíce únor až duben, kdy příjem zaměstnance za tyto měsíce byl nulový, provede zaměstnavatel jeho odhlášení kódem „O“ k datu 31. 1. a opětovné přihlášení kódem „P“ k datu 1. 5. – za podmínky, že vyměřovací základ činil v měsících lednu a květnu (v každém z těchto měsíců) alespoň 3 500 Kč. Období měsíců února až dubna tedy nemá pojištěnec kryté tímto zaměstnáním na základě dohody o pracovní činnosti, proto se musí sám postarat o řešení svého pojistného vztahu. Buď:

–   může mít jiné zaměstnání, zakládající účast na zdravotním pojištění, nebo

–   může současně podnikat jako OSVČ s placením alespoň minimálních záloh 2 393 Kč, nebo

–   bude mít nárok na zařazení do některé ze „státních kategorií“ (blíže viz ustanovení § 7 odst. 1 zákona č. 48/1997 Sb.).

Nemá-li pojištěnec nárok na zařazení do některé z těchto tří skupin, stane se na měsíce únor až duben osobou bez zdanitelných příjmů s povinností přihlásit se v osmidenní lhůtě u zdravotní pojišťovny do této kategorie a zaplatit v roce 2021 měsíční pojistné 2 052 Kč. Na tento postup může zaměstnavatel osobu upozornit.

84. Ošetřování dítěte po celý kalendářní měsíc

Lékař vystavil zaměstnankyni ošetřovné na nemocné dítě od 1. 9. 2021. Zaměstnankyně oznámila, že bude dítě ošetřovat až do 30. 9. 2021. OSSZ zaplatí ošetřovné od 1. 9. do 9. 9. a zbytek dní, tj. celkem 21 kalendářních dní, bude neplacených.

Má se odvést zdravotní pojištění z poměrné části minimální mzdy?

Pokud bude ošetřování trvat skutečně celý kalendářní měsíc září (bez ohledu na to, že 21 kalendářních dnů ošetřování bude neplacených) neodvede se za září žádné pojistné proto, že překážka v práci na straně zaměstnance dle § 3 odst. 9 písm. b) zákona č. 592/1992 Sb. trvala po celý kalendářní měsíc.

V popisovaném případě se tak poměrná část minimálního vyměřovacího základu neřeší.

85. Péče o dítě, nemoc a plnění oznamovací povinnosti zaměstnavatelem

Rodičovská dovolená zaměstnankyně skončila dne 28. 6. 2021. Protože ale do práce nastoupit ještě nechtěla, domluvila se se zaměstnavatelem na neplaceném volnu od následujícího dne 29. 6. do 31. 7. Pak měla nastoupit do práce od 1. 8. 2021, ale nestalo se tak, neboť přinesla neschopenku.

Musí se provést doplatek zdravotního pojištění v měsících červnu a červenci? Jakými kódy by měla být zaměstnankyně hlášena?

V souvislosti s ukončením rodičovské dovolené se použije kód U ke dni 28. 6. Kdyby zaměstnankyně splňovala (třeba již od 29. 6. – nutno oznámit zdravotní pojišťovně kódem „L“) podmínky celodenní osobní a řádné péče, vystavila by v tomto duchu zaměstnavateli čestné prohlášení a za měsíce červen a červenec by se žádné pojistné nedoplácelo, protože v této situaci neplatí pro zaměstnance i zaměstnavatele minimální vyměřovací základ. Pokud by však podmínky celodenní osobní a řádné péče splněny nebyly, muselo by se za červen a červenec doplatit příslušné pojistné.

Ještě přichází v úvahu tato možnost. Po datu 1. 8. je zaměstnankyně nemocná, a kdyby nadále splňovala podmínky celodenní osobní a řádné péče (doporučuji s ní tuto záležitost projednat), pak by mohla tato péče běžet i po 1. 8. a kategorie „pečující osoby“ by se ukončila kódem „T“ až ke dni předcházejícímu dni, kdy zaměstnankyně skutečně začne pracovat. Kdyby však v době nemoci podmínky péče již splněny nebyly, použil by se kód „T“ ke dni 31. 7.

86. Doplatek pojistného

Zaměstnanec pracující na zkrácený pracovní úvazek má uzavřen jeden pracovní poměr na dobu neurčitou s měsíčním hrubým příjmem 12 000 Kč, současně není osobou samostatně výdělečně činnou a nepatří do kategorie, u které není stanoven minimální vyměřovací základ.

Jak je to s odvodovou povinností?

Ve vazbě na aktuální výši minimální mzdy odvede zaměstnavatel doplatek pojistného ve výši 13,5 % z rozdílové částky:

(15 200 – 12 000) x 0,135 = 432 Kč.

Zaměstnavatel odvede celkové pojistné ve výši 0,135 x 15 200 = 2 052 Kč.

Zaměstnanci strhne z platu 1/3 pojistného ze skutečně dosaženého příjmu:

(12 000 x 0,135) : 3 = 540 Kč

a dále výše uvedený doplatek pojistného, tedy celkem: 540 + 432 = 972 Kč.

Ze svých prostředků pak zaplatí zaměstnavatel 2 052 – 972 = 1 080 Kč.

Kdyby byl takto nízký vyměřovací základ zapříčiněn překážkami v práci na straně organizace ve smyslu ustanovení § 207 až 209 zákona č. 262/2006 Sb., zákoník práce, ve znění pozdějších předpisů, přešla by povinnost úhrady celého doplatku 432 Kč na zaměstnavatele.

87. Studium na střední škole a výdělečná činnost

Do práce nastoupil student střední školy. Pracuje na základě pracovní smlouvy s příjmem 4 250 Kč a posléze ještě na dohodu o pracovní činnosti s příjmem 2 470 Kč.

Sčítají se tyto příjmy a je tento student nezaopatřeným dítětem, osobou, za kterou platí pojistné stát?

Pokud se jedná o řádné studium na střední škole, je za studenta plátcem pojistného stát. Výjimkou u studia na střední škole je situace, kdy student není nezaopatřeným dítětem, v případě dálkového, distančního, večerního nebo kombinovaného studia, je-li po dobu takového studia výdělečně činný podle § 10 zákona o státní sociální podpoře nebo má-li v době takového studia nárok na podporu v nezaměstnanosti nebo podporu při rekvalifikaci.

Z hlediska stanovení vyměřovacího základu platí, že v takovém případě se příjmy nesčítají. Zákonná úprava zdravotního pojištění umožňuje sčítat u jednoho zaměstnavatele v rozhodném období kalendářního měsíce pouze příjmy z více dohod o pracovní činnosti nebo dohod o provedení práce.

Vyměřovacím základem pro placení pojistného bude skutečně dosažený příjem z pracovního poměru, dopočet do zákonného minima se neprovádí. Zaměstnanec bude přihlášen u zdravotní pojišťovny ke dni nástupu do práce u pracovní smlouvy.

88. Péče o dítě a samostatná výdělečná činnost

Muž ukončil zaměstnání dohodou k 30. 6. 2021, aby převzal péči o své děti 4 a 6 let, které přestaly navštěvovat od tohoto data kolektivní zařízení. Zároveň podniká, momentálně s nízkými příjmy. Pokud oznámí tuto skutečnost zdravotní pojišťovně a podá čestné prohlášení, že se stará o děti, nemusí jako OSVČ platit minimální zálohy.

Je předmětná úvaha správná?

Co se týká placení záloh, platí následující podmínky. Do června bylo při daném souběhu podnikání zřejmě vedlejším zdrojem příjmů, zálohy nemusely být placeny.

Od července pojištěnec splňuje podmínky celodenní osobní a řádné péče podle zákona a ve věci výše placených záloh bude rozhodující, zda začal podnikat až v roce 2021, nebo podnikal již v loňském roce.

Pokud by pojištěnec začal podnikat v roce 2021, pak podle § 8 odst. 1 zákona č. 592/1992 Sb. platí, že je-li za osobu zahajující samostatnou výdělečnou činnost plátcem pojistného i stát, není tato osoba povinna v prvním kalendářním roce této činnosti platit zálohy na pojistné. Avšak vzhledem k tomu, že má jako osoba splňující podmínky celodenní osobní a řádné péče příjmy, neplatí za ni pojistné stát, a tudíž musí od července platit alespoň minimální zálohy 2 393 Kč.

Kdyby však již podnikal v roce 2020, platil by zálohy podle dosažených výsledků své samostatné výdělečné činnosti v tomto roce (pokud již podal Přehled za rok 2020) a platba zálohy by se odvíjela od skutečně dosažených příjmů a výdajů, takže by mohla být i nižší než minimální.

Pokud bude mít podnikání v I. pololetí jako vedlejší zdroj příjmů při souběhu se zaměstnáním a ve II. pololetí bude splňovat podmínky celodenní osobní a řádné péče, nebude pro něho při zúčtování rozhodného období kalendářního roku 2021 platit v žádném měsíci minimální vyměřovací základ.

89. Zaměstnanec a dlouhodobý pobyt v zahraničí

Zaměstnanec si požádal o neplacené volno od 14. 6. 2021 do 13. 6. 2022 (pobyt v Kanadě). Pokud si na zdravotní pojišťovně vyřídí nepřetržitý dlouhodobý pobyt pojištěnce v cizině, tak nebude zaměstnavatel odvádět žádné pojistné.

Je předmětné tvrzení správné?

Pokud si zaměstnanec vyřídí na zdravotní pojišťovně tzv. dlouhodobý pobyt v cizině podle § 8 odst. 4 zákona č. 48/1997 Sb., musí tento pobyt nepřetržitě trvat déle než šest měsíců. Zaměstnaná osoba vyplní před odjezdem u zdravotní pojišťovny formulář Prohlášení o dlouhodobém pobytu pojištěnce v cizině, čímž je vyňata ze zdravotního pojištění v České republice a současně je povinna odevzdat před odjezdem průkaz zdravotní pojišťovny. Zaměstnanec v dané věci informuje i zaměstnavatele. Za osobu dlouhodobě pobývající v cizině nikdo pojistné v ČR neplatí a pojistné neplatí ani zaměstnavatel z titulu poskytnutého neplaceného volna. Současně však tato osoba nemá po uvedenou dobu nárok na poskytování hrazených služeb českým systémem veřejného zdravotního pojištění.

Povinností navrátivší se osoby je dodatečně doložit zdravotní pojišťovně uzavřené zdravotní pojištění v cizině a jeho délku. Tato povinnost je přímo zásadní, neboť pokud pojištěnec nepředloží příslušné zdravotní pojišťovně doklad o uzavřeném zdravotním pojištění v cizině a jeho délce, je povinen doplatit zpětně pojistné tak, jako by k odhlášení nedošlo; penále se v takovém případě nevymáhá.

Pokud by nebyl využit institut dlouhodobého pobytu pojištěnce v cizině, byl by vyměřovací základ za každý celý kalendářní měsíc v období červenec 2021 – květen 2022 minimální s tím, že by pojistné hradil zaměstnanec zaměstnavateli, který by toto pojistné za jednotlivé měsíce dál odvedl zdravotní pojišťovně v rámci hromadné platby za všechny zaměstnance.

Za měsíce červen 2021 a červen 2022 by pak muselo být odvedeno pojistné podle délky trvání zaměstnání v každém z těchto měsíců standardním způsobem alespoň z poměrné části minimálního vyměřovacího základu.

Na dobu, kdy je zaměstnanec odhlášen z českého systému z důvodu dlouhodobého pobytu v cizině (byť pracovněprávní vztah trvá), jej taktéž zaměstnavatel odhlašuje jako zaměstnance kódem „O“ a dnem návratu pak přihlašuje kódem „P“.

90. Placení pojistného na zdravotní pojištění

Měsíční hrubá mzda zaměstnance pracujícího na zkrácený pracovní úvazek činí 7 200 Kč. Tento zaměstnanec, na kterého se vztahuje povinnost odvodu pojistného alespoň z minimálního vyměřovacího základu, pracuje současně u jiného zaměstnavatele, kde jeho hrubý měsíční příjem činí 9 000 Kč. Není jasné, jak má zaměstnavatel postupovat v otázce placení pojistného na zdravotní pojištění, když tento zaměstnanec nedosahuje v žádném zaměstnání minimální mzdy, avšak celková výše jeho příjmů tuto částku převyšuje.

Jak je to s placením pojistného na zdravotní pojištění?

Je-li u jednoho zaměstnavatele zabezpečen odvod pojistného alespoň v minimální zákonné výši, tj. v roce 2021 nejméně v částce 2 052 Kč, nemusí být v dalším pracovním poměru dodržen minimální vyměřovací základ a pojistné se odvádí ze skutečně dosaženého příjmu. Tento „vedlejší“ zaměstnavatel však musí mít k dispozici potvrzení o tom, že v jiném („hlavním“) zaměstnání je za tohoto zaměstnance odváděno pojistné alespoň z minimálního vyměřovacího základu.

V tomto konkrétním případě součet vyměřovacích základů pro odvod pojistného na zdravotní pojištění v úhrnu dosahuje hodnoty minimální mzdy, resp. tuto překračuje. Za tohoto stavu je tedy v příslušném kalendářním měsíci zajištěn odvod pojistného ze zákonného minima. Vyměřovacím základem pro placení pojistného je v tomto případě částka 7 200 Kč, minimální vyměřovací základ zde nemusí být respektován. Pro kontrolu ze strany zdravotní pojišťovny je však nutné mít k dispozici veškeré materiály, dokladující příjmy zaměstnance v daném rozhodném období, tj. včetně dokladu o zúčtované hrubé mzdě 9 000 Kč u jiného zaměstnavatele. Obdobně musí být dokladován postup při odvodu pojistného i u zaměstnavatele s hrubým příjmem 9 000 Kč.

Za dané situace je tedy nutností průběžná spolupráce obou zaměstnavatelů, neboť za těchto okolností nelze u žádného zaměstnavatele vystavit potvrzení o tom, že by za zaměstnance odváděl pojistné alespoň z minimálního vyměřovacího základu. Aby se uvedené příjmy mohly sečíst, nesmí se jednat o zaměstnání na základě dohody o provedení práce.

91. Zkrácené pracovní úvazky

Zaměstnanec pracuje na tři zkrácené pracovní úvazky. Hrubý příjem zaměstnance u zaměstnavatele A, kterého zaměstnanec pověřil pro účely dopočtu a doplatku pojistného do minimálního vyměřovacího základu, činil částku 4 600 Kč. U zaměstnavatele B dosáhl zaměstnanec v tomto měsíci hrubého příjmu 3 000 Kč a u zaměstnavatele C pak 1 400 Kč. Vzhledem k tomu, že součet hrubých příjmů nedosahuje v úhrnu minimální mzdy, musí zaměstnavatel A na základě zaměstnancova pověření provést doplatek pojistného tak, aby byl zabezpečen odvod pojistného z minimálního vyměřovacího základu.

Jaký je správný postup v předmětném případě?

Postup zaměstnavatele A je následující:

Z hrubého příjmu ve výši 4 600 Kč vypočte 13,5 %, což představuje částku pojistného 621 Kč. Jednu třetinu (207 Kč) srazí zaměstnavatel zaměstnanci z platu, zbývající dvě třetiny neboli rozdíl ve výši 414 Kč zaplatí zaměstnavatel ze svých zdrojů. Protože zaměstnanec pověřil zaměstnavatele A doplatkem pojistného do minimálního vyměřovacího základu, odvede zaměstnavatel A současně i částku pojistného 837 Kč sraženou zaměstnanci, která představuje 13,5 % z částky 6 200 Kč, což je rozdíl vyměřovacích základů: 15 200 – (4 600 + 3 000 + 1 400).

Zaměstnanec zaplatí:........... 207 + 837 = 1 044 Kč

Zaměstnavatel odvede:............................... 414 Kč

Celkem.................................................... 1 458 Kč

Zaměstnavatel B odvede:............................ 405 Kč (135 + 270)

Zaměstnavatel C odvede:............................ 189 Kč.. (63 + 126)

S ohledem na výši pojistného u zaměstnavatelů B a C je za této situace již zabezpečen odvod pojistného ze zákonného minima. V takových případech musí mít zaměstnancem pověřený zaměstnavatel, provádějící dopočet a doplatek pojistného do minima, doklad o výši příjmů u ostatních zaměstnavatelů v příslušném kalendářním měsíci. Současně vystaví potvrzení ostatním zaměstnavatelům, že zajišťuje odvod pojistného z minimálního vyměřovacího základu.

Řešení č. 73 až 91 zpracoval Ing. Antonín Daněk (IX/2021)

92. Oznamovací povinnosti zaměstnavatelem

Zaměstnanci společnosti s ručením omezeným byl v měsících září a říjnu zúčtován v každém z těchto měsíců příjem ve výši 18 000 Kč, přičemž dne 22. 9. byl tomuto zaměstnanci přiznán starobní důchod.

Jaké je správné řešení dané situace?

Při příjmu vyšším než minimální mzda nemá přiznání důchodu faktický vliv na stanovení vyměřovacího základu zaměstnance a pojistné bude v každém z těchto měsíců odvedeno v částce 2 430 Kč. Zaměstnavatele upozorňuji na povinnost oznámit zdravotní pojišťovně skutečnost, že počínaje dnem 22. 9. je za tohoto zaměstnance plátcem pojistného i stát (kódem „D“ na formuláři „Hromadné oznámení zaměstnavatele“ – zaměstnanec předloží zaměstnavateli rozhodnutí ČSSZ o přiznání důchodu).

Zaměstnavatel se informaci o žádosti zaměstnance o starobní důchod dozví zpravidla tehdy, kdy je mu ČSSZ nebo žádajícím zaměstnancem předložen k vyplnění tiskopis Potvrzení zaměstnavatele podle § 83 zákona č. 582/1991 Sb. ve znění pozdějších předpisů. V tomto tiskopise je zpravidla uvedeno datum výplaty starobního důchodu, požadované zaměstnancem.

Datum uvedené na tiskopise signalizuje, ke kterému datu je o přiznání výplaty důchodu žádáno, ovšem rozhodující je datum uvedené na důchodovém výměru. Pro účel splnění oznamovací povinnosti zaměstnavatelem je akceptovatelnou i možnost získání data z tiskopisu ČSSZ. Pokud by byl následně důchod přiznán k jinému datu, podal by zaměstnavatel opravné hlášení.

93. Pojistné a OSVČ

Důchodce, který současně podniká a platí měsíční zálohy na pojistné jako osoba samostatně výdělečně činná v částce 560 Kč, byl nemocen v období 10. 5. – 27. 5. a za měsíc květen mu byl v zaměstnání zúčtován hrubý příjem 3 000 Kč.

Jak má zaměstnavatel postupovat?

Pojistné bude odvedeno ze skutečně dosaženého příjmu 3 000 Kč bez ohledu na skutečnost, že důchodce byl po část měsíce května nemocen. Pojistné činí 13,5 % z částky 3 000 Kč, tj. celkem 405 Kč. Jednu třetinu (135 Kč) srazí zaměstnavatel zaměstnanci, dvě třetiny (neboli rozdíl) v částce 270 Kč zaplatí zaměstnavatel ze svých zdrojů. Výkon samostatné výdělečné činnosti včetně placení (jakýchkoli) záloh nemá za této situace žádný vliv na placení pojistného zaměstnavatelem.

Řešení č. 92 až 93 zpracoval Ing. Jiří Hálek (X/2021)

5.2     Cestovní náhrady

94. Silniční motorové vozidlo při pracovní cestě zaměstnance

Společnost s ručením omezeným má zaměstnance, který využívá svůj automobil pro společnost. Automobil má zaměstnanec na finanční leasing, a protože je sám OSVČ, platí si i silniční daň, proto ji společnost již neplatí.

Může zaměstnanec mimo náhradu za spotřebovanou pohonnou hmotu dostat i sazbu základní náhrady?

Výše náhrad jízdních výdajů při použití silničního motorového vozidla při pracovní cestě zaměstnance upravuje § 157 až § 160 včetně § 167 zákona č. 262/2006 Sb., zákoníku práce, ve znění pozdějších předpisů. V daném případě se jedná o vozidlo, které si zaměstnanec sám pořizuje formou finančního leasingu s tím, že je sám současně ještě podnikající osobou. Důležité je si uvědomit, že zaměstnanec si může zapůjčit, vypůjčit nebo najmout silniční motorové vozidlo pro pracovní cestu od kohokoliv s tím, že není vyloučeno ani vozidlo pořizované formou finančního leasingu, zákoník práce to zaměstnanci nezakazuje. Rozhodující je, že předmětné vozidlo zaměstnanci neposkytl zaměstnavatel. Zaměstnanci proto zaměstnavatel přizná sazbu základní náhrady a náhradu za spotřebovanou pohonnou hmotu za každý ujetý kilometr při pracovní cestě v souladu se zákoníkem práce.

Vzhledem ke skutečnosti, že zaměstnanec používá předmětné vozidlo i v souvislosti s vlastní podnikatelskou činností, je třeba pamatovat, že výdaje za ujeté kilometry z pracovní cesty pro zaměstnavatele nemůže zahrnovat do daňově uznatelných nákladů v účetnictví nebo v daňové evidenci jako podnikající fyzická osoba.

95. Pojištění léčebných výloh zaměstnance

Zaměstnavatel platí svým zaměstnancům, které vysílá na zahraniční pracovní cesty jako řidiče kamionů, pojištění léčebných výloh v zahraničí. Důvodem je skutečnost, že zdravotní péče v zahraničí má vysokou spoluúčast pacienta, která je v případě potřeby hrazena právě z pojištění léčebných výloh v zahraničí.

Jsou výdaje zaměstnavatele spojené s pojištěním léčebných výloh jeho zaměstnanců při pracovní cestě do zahraničí výdajem daňovým?

Na straně zaměstnavatele, který platí svým zaměstnancům vysílaným na zahraniční pracovní cesty pojištění léčebných výloh v zahraničí, jsou příslušné výdaje výdaji daňovými v souladu s § 24 odst. 2 písm. zh) zákona. Jde o náhradu nutných vedlejších výdajů vzniklých v přímé souvislosti s pracovní cestou.

Na straně zaměstnanců jde o nepeněžní příjem, který není v souladu s § 6 odst. 7 písm. a) zákona předmětem daně.

96. Zahraniční stravné a kapesné

Podnikatel vyslal zaměstnance na zahraniční pracovní cestu a vyplatil mu zahraniční stravné podle vyhlášky MF, ve výši 3násobku základní sazby zahraničního stravného a dále pak 40 % z této částky jako kapesné.

Jaká výše zahraničního stravného a kapesného bude na straně zaměstnavatele daňovým výdajem?

Na straně zaměstnavatele bude daňovým výdajem zahraniční stravné a kapesné ve vyplacené výši podle § 24 odst. 2 písm. zh) zákona. Zákon o daních z příjmů horní limit pro výši stravného při zahraniční pracovní cestě zaměstnance nestanoví.

Zaměstnavatel však musí v daném případě pamatovat na daňovou povinnost svého zaměstnance. Na straně zaměstnance předmětem daně nebude zahraniční stravné ve výši základní sazby zahraničního stravného stanovené vyhláškou MF pro danou zahraniční cestu podle § 179 zákoníku práce a kapesné ve výši 40 % z této základní sazby zahraničního stravného. Nadlimitní částka stravného a kapesného (2násobek stanovené výše), bude na straně zaměstnance zdanitelným příjmem podle § 6 odst. 1 zákona.

97. Pracovní cesta vlakem

Zaměstnanci jsou často vysíláni na pracovní cesty vlakem. Není jasné, zda může zaměstnavatel uplatnit do daňových výdajů výdaje spojené s nákupem slevových zákaznických karet, které si zaměstnanci mohou koupit, když výdaje na tuto formu dopravy jsou pro zaměstnavatele daleko nižší než v případě, že by proplácel každou cestu vlakem.

Jak postupovat v daném případě?

Výdaje spojené s pořízením slevových zákaznických karet, na jejichž základě se cestujícím vydávají jízdenky, kterými se jízdní výdaje prokazují, na pracovní cesty zaměstnanců zákon o daních z příjmů z daňových výdajů nevylučuje a ani zákoník práce jejich používání nezakazuje.

Jde-li o uplatnění výdajů spojených s pořízením této karty do výdajů daňových, záleží na dohodě mezi zaměstnancem a zaměstnavatelem, kdy a kolik pracovních cest bude tímto způsobem uskutečněno.

Pokud si zákaznickou kartu pořizuje zaměstnanec z hospodárných důvodů pouze ve prospěch zaměstnavatele (zaměstnanec vlakem soukromě necestuje a nemá jiný důvod k pořízení karty než důvod pracovní), potom lze na straně zaměstnavatele výdaje spojené s pořízením karty považovat za nutný vedlejší výdaj na pracovní cesty zaměstnance. Zaměstnavatel se může se zaměstnancem dohodnout i na úhradě poměrné části příslušných výdajů, pokud zaměstnanec může kartu, která je jeho vlastnictvím, využít i pro soukromé účely.

98. Pracovní cesta zaměstnance

Podnikatel vyslal v lednu 2021 na pracovní cestu zaměstnance. Pracovní cesta trvala 11 hodin a zaměstnavatel vyplatil zaměstnanci stravné ve výši 120 Kč. Dále zaplatil zaměstnanci drobné občerstvení v ceně 60 Kč.

Jak má podnikatel postupovat z hlediska daně z příjmů?

Na straně zaměstnance předmětem daně v souladu s § 6 odst. 7 písm. a) zákona nebude limitní částka stravného pro zaměstnance odměňovaného platem, tj. 108 Kč. Částka 120 – 108 = 12 Kč bude na straně zaměstnance zdanitelným příjmem podle § 6 odst. 1 zákona.

Pokud se jedná o drobné občerstvení v ceně 60 Kč, na straně zaměstnance předmětem daně v souladu s § 6 odst. 7 písm. a) zákona tato částka nebude. Jde o bezplatné stravování poskytnuté zaměstnavatelem na pracovní cestě.

Na straně zaměstnavatele se bude jednat o daňový výdaj. K této problematice vydalo již v r. 2007 Ministerstvo financí stanovisko pro koordinační výbor KDP (příspěvek č. 172/­21. 2. 2007). Ve stanovisku se uvádí mimo jiné, že v případě, kdy je zaměstnanci na pracovní cestě (např. při cestě na školení) zajištěno stravování, je náklad na školení včetně částky na stravování považován za daňově uznatelný výdaj.

99. Náhrady u nákladních automobilů a autobusů

Zákoník práce umožňuje sazbu základní náhrady u nákladních automobilů a autobusů dohodnou mezi zaměstnancem a zaměstnavatelem. Není jasné, jakou sazbu může podnikatel v lednu 2021 dohodnout se svým zaměstnancem, jedná-li se o nákladní automobil skříňový (dodávka), aby tato sazba byla uznána finančním úřadem.

Jaké je správné řešení dané situace?

Jedná-li se o pracovní cestu zaměstnance, kterou zaměstnanec uskuteční nákladním automobilem či autobusem, který mu neposkytl zaměstnavatel, bude se postupovat podle § 24 odst. 2 písm. zh) zákona o daních z příjmů, který sazbu základní náhrady pro daný případ nelimituje, a je tedy jen na zaměstnavateli a zaměstnanci jakou výši sazby základní náhrady dohodnou.

Zákoník práce v § 157 stanoví mimo jiné, že sazbu základní náhrady u nákladních automobilů zaměstnavatel poskytne zaměstnanci nejméně ve dvojnásobné výši, než je stanovena pro osobní automobily, tj. nejméně ve výši 4,40 × 2 = 8,80 Kč.

Poskytne-li zaměstnavatel zaměstnanci sazbu vyšší než 8,80 Kč, bude se na straně zaměstnavatele jednat o daňový výdaj s tím, že na straně zaměstnance bude částka nad tento limit zdanitelným příjmem podle § 6 odst. 1 zákona o daních z příjmů.

100. Daňový výdaj podnikatele

Podnikatel vyplácí cestovní náhrady cizím zaměstnancům, kteří pro firmu pracují, na základě smlouvy s jejich zaměstnavatelem.

Jedná se v daném případě o daňový výdaj podnikatele?

Podnikatel může vyplácet cestovní náhrady cizím zaměstnancům na základě dohody s jejich zaměstnavatelem. Zákon o daních z příjmů ani jiný zákon tento postup nezakazuje. Vždy je však nutno, aby poplatník, který zmíněné náhrady cizím zaměstnancům vyplácí, vedl řádnou evidenci, ze které může příslušnému správci doložit, že vyplacené částky, nebyly zahrnuty do jeho výdajů na dosažení, zajištění a udržení příjmů, protože se nejedná o vlastní zaměstnance.

Pokud by však byly výše uvedené výdaje vypořádány v rámci dodavatelsko-odběratelských vztahů se zaměstnavatelem zmíněných pracovníků (ten je prokazatelně uhradil firmě, která je vyplácela jeho zaměstnancům), je možno uvedené výdaje zahrnout do výdajů na dosažení, zajištění a udržení příjmů. Případně částka cestovních náhrad je zakalkulována do celkové hodnoty poskytnuté služby.

101. Pracovní cesta zaměstnanců agentury práce

Agentura práce zaměstnává cca 1 500 zaměstnanců. Tito zaměstnanci mají sjednáno pravidelné pracoviště v sídle agentury práce. Agentura práce prostřednictvím svého vedoucího své zaměstnance u uživatele sama řídí, sama za ně zodpovídá, přiděluje jim ochranné pomůcky, zajišťuje ubytování, stravování, určuje dovolenou, přiděluje jim práci, kterou sama i kontroluje. Uživatel pouze agentuře práce sdělí, jaké profese potřebuje. Není jasné, zda je na straně uživatele daňovým výdajem výdaj na pracovní cestu zaměstnanců agentury práce, pokud tuto práci nevykonávají v městě, kde je sídlo agentury práce, ale v jiném městě.

Jak správně postupovat v dané situaci?

V daném případě se nejedná o agenturní zaměstnávání, agentura práce neprovádí činnost, ke které je oprávněna v souladu se zákonem o zaměstnanosti. Zaměstnanec nevykonává práci podle pokynů uživatele, ale je řízen a kontrolován zaměstnavatelem.

V uvedeném případě se jedná o poskytnutí služby dodavatelem, jehož zaměstnanci pro objednatele na základě pokynů zaměstnavatele příslušnou službu vykonají. Na straně objednatele se nejedná o výdaje na pracovní cestu zaměstnanců dodavatele. Objednatel uhradí dodavateli cenu sjednané služby, do které mohou být započítány i výdaje spojené s pracovní cestou zaměstnanců dodavatele.

102. Stravné na straně zaměstnavatele

V lednu 2021 podnikatel vyslal na pracovní cestu zaměstnance. Pracovní cesta trvala 11 hodin a zaměstnavatel vyplatil zaměstnanci stravné ve výši 150 Kč.

Jaká výše stravného bude na straně zaměstnavatele daňovým výdajem?

Na straně zaměstnavatele bude daňovým výdajem vyplacená částka ve výši 150 Kč podle § 24 odst. 2 písm. zh) zákona. Zákon o daních z příjmů horní limit pro výši stravného při pracovní cestě zaměstnance nestanoví.

Zaměstnavatel však musí v daném případě pamatovat na daňovou povinnost svého zaměstnance. V daném případě částka 150 – 108 = 42 Kč bude na straně zaměstnance zdanitelným příjmem podle § 6 odst. 1 zákona o daních z příjmů.

103. Vlastní vozidlo na služební cestě

Zaměstnanec používá k služebním cestám vlastní vozidlo. Toto vozidlo však měl dřív jako fyzická osoba – podnikatel – zahrnuto v obchodním majetku s tím, že v současné době už samostatně nepodniká. Není jasné, zda může zaměstnavatel zaměstnanci poskytovat základní náhradu za 1 km jízdy, nebo je to v souladu s § 24 odst. 2 písm. k) zákona vyloučeno.

Jak má zaměstnavatel správně postupovat?

V případě uplatnění výdajů spojených s pracovní cestou zaměstnance nepostupuje zaměstnavatel podle § 24 odst. 2 písm. k) zákona o daních z příjmů, ale podle § 24 odst. 2 písm. zh) zákona. Ten stanoví, že daňovým výdajem zaměstnavatele jsou náhrady cestovních výdajů do výše stanovené zvláštním právním předpisem, tj. zákoníkem práce.

Pokud zaměstnanec použije na pracovní cestu automobil, který mu neposkytne zaměstnavatel, musí mu zaměstnavatel uhradit sazbu základní náhrady v minimální výši na kilometr a náhradu za spotřebované pohonné hmoty.

Řešení č. 94 až 103 zpracoval Ing. Martin Děrgel (X/2021)