Zaměstnávání

6.1       Zákoník práce

175. Úhrada nákladů na služební cestě soukromou platební kartou
       zaměstnance

Není v rozporu možnost úhrady nákladů na služební cestě soukromou platební kartou zaměstnance – pokud doloží výpis (potvrzení) z účtu, že k úhradě skutečně došlo. V organizaci, žádnou směrnicí ani příkazem ředitele není tato možnost zakázána. Jedná se hlavně o nákup jízdenek vlaků a autobusů na služební cestu, případně ubytování.

Lze tedy danou úhradu nákladů na služební cestě akceptovat?

Podstata odpovědi vychází z právní úpravy vyjádřené v sedmé části zákona č. 262/2006 Sb., zákoníku práce, ve znění pozdějších předpisů. Je nutno vyjít ze skutečnosti, že citovaný zákon nestanoví pro zaměstnavatele povinnost poskytovat zaměstnancům při jejich vysílání na pracovní cesty zálohu. V důsledku toho jim tedy zaměstnavatel nemůže ani nařizovat, jakým způsobem mají hradit své náklady.

Mohou tudíž bez problémů platit tedy svojí soukromou platební kartou, ale s tím, že poté musí zaměstnavateli předložit spolu s dokladem za platbu současně také výpis z jejich bankovního konta. Je tomu tak proto, aby bylo prokázáno, že příslušná platba skutečně proběhla. K tomuto postupu není třeba, aby zaměstnavatel vydával nějaké směrnice, neboť to vyplývá přímo ze zákoníku práce.

176. Předpisy, které kontrolují inspektoráty

Inspektoráty mohou kontrolovat dodržování povinností v pracovněprávních vztazích, i když za jejich porušení zákon neumožňuje ukládat sankce. Inspektorát např. může kontrolovat důvodnost skončení pracovního poměru, ale sankci za nesprávné použití výpovědního důvodu uložit nemůže. V těchto případech jde o jedinečnou působnost soudů. Rovněž může kontrolovat např. existenci důvodů pro sjednání pracovního poměru na dobu určitou.

Které pracovněprávní předpisy kontrolují inspektoráty práce?

Z pracovněprávních předpisů, které inspektoráty kontrolují, je nejdůležitější ZP, nařízení vlády č. 590/2006 Sb., kterým se stanoví okruh a rozsah jiných důležitých osobních překážek v práci a nařízení vlády č. 567/2006 Sb., o minimální mzdě, o nejnižších úrovních zaručené mzdy, o vymezení ztíženého pracovního prostředí a o výši příplatku ke mzdě za práci ve ztíženém pracovním prostředí.

Řešení č. 175 až 176 zpracoval JUDr. Ladislav Jouza (XI/2022)

177. Náhrady cestovních výdajů

Někteří zaměstnanci mají sjednáno místo výkonu práce celou Olomouc a místo pravidelného pracoviště sjednáno není. Podle § 34a ZP by tedy místem pravidelného pracoviště měla být opět celá Olomouc. V případě, že zaměstnanec vykonává pracovní cestu např. do Prahy a při přejezdu z UP /Křížkovského 8, Olomouc/ na nádraží Olomouc použije MHD, je zaměstnavatel oprávněn mu tuto jízdenku proplatit. Dle jednoho výkladu proplatit lze, protože pracovní cesta nezačíná odjezdem vlaku do Prahy, ale odchodem z UP. Druhý výklad je, že na úhradu nárok nemá, protože přejezdem po Olomouci se pohybuje po místě pravidelného pracoviště.

Jaké je řešení dané situace?

Odpověď na předložený dotaz najdeme v zákoně č. 262/2006 Sb., zákoníku práce, ve znění pozdějších předpisů. Z tohoto zákona vyplývá, že náhrady cestovních výdajů přísluší zaměstnancům, když jim vznikají výdaje v souvislosti s výkonem práce při pracovních cestách, na které jsou vysláni zaměstnavatelem, a to v rozsahu a za podmínek stanovených ve výše citovaném zákoně. V daném případě mají zaměstnanci určené jako místo výkonu práce a současně pravidelné pracoviště Olomouc, a to podle § 34a shora citovaného zákoníku práce.

Jak je uvedeno v dotazu, počátek pracovní cesty byl zaměstnanci určen zaměstnavatelem odchodem z úřadu a dotaz míří k tomu, zda zaměstnavatel může zaměstnanci při této pracovní cestě proplatit jízdenku za městskou hromadnou dopravu za cestu z úřadu na nádraží, odkud zaměstnanec dále pokračuje (vlakem do Prahy).

Zaměstnavatel může zaměstnanci jízdné za cestu na nádraží za městskou hromadnou dopravu proplatit, zaměstnanec však musí toto jízdné prokázat jízdenkou. Toto řešení se opírá o samostatnost předmětné pracovní cesty a souvislost s obsahem § 159 odst. 2 shora citovaného zákona.

JUDr. Marie Salačová (XI/2022)

178. Pracoviště zaměstnanců

Pracovištěm zaměstnanců obchodní korporace je zpravidla sídlo této firmy nebo teritorium, v němž tato firma vykonává podnikatelskou činnost. Obdobně se posuzuje pracoviště zaměstnanců této firmy.

Jak má zaměstnavatel stanovit pracoviště zaměstnanců a kde musí tyto skutečnosti uvést?

Jedná se o místo výkonu práce sjednané v pracovní smlouvě, v některých případech to však může být i místo bydliště zaměstnance (např. pro posuzování náhrady škody) nebo jinak určené pracoviště. Tyto skutečnosti by měly být uvedeny u podnikatelských subjektů v obchodním rejstříku, případně i v pracovním řádu nebo jiném vnitřním předpisu zaměstnavatele.

179. Délka poměrné části dovolené

Od 1. 10. 2022 má zaměstnanec má pracovní poměr. Pracuje ve stanovené týdenní pracovní době 40 hodin a do konce roku odpracoval 529 hodin. Dovolená u zaměstnavatele činí 5 týdnů.

Na kolik týdnů dovolené má zaměstnanec nárok?

Délka poměrné části dovolené u tohoto zaměstnance, který za trvání pracovního poměru do konce kalendářního roku odpracoval 13 celých násobků své stanovené týdenní pracovní doby, činí 13/52 ze 40 hodin týdně krát 5 týdnů (tj. 40: 52 = 0,769 × 13 = 9,99 × 5= 49,99. Po zaokrouhlení na celé hodiny nahoru tedy 50 hodin. K 9 hodinám nad celé násobky stanovené týdenní pracovní doby se nepřihlédne.

Obdobný postup bude v případě, kdy tentýž zaměstnanec pracoval v kratší týdenní pracovní době 30 hodin a odpracoval tak v době od 1. 10. do 31. 12. celkem 396 hodin.

V tomto případě délka poměrné části dovolené by činila po zaokrouhlení na hodiny nahoru 38 hodin (tj. 30: 52 = 0,576 × 13 = 7,499 × 5 = 37,499, po zaokrouhlení 38 hodin). K 6 hodinám nad celé násobky stanovené týdenní pracovní doby se nepřihlédne.

Řešení č. 178 až 179 zpracoval JUDr. Ladislav Jouza (XI/2022)

180. Stravné na pracovní cestě

Zaměstnanec (v podnikatelské sféře) byl vyslán na zahraniční pracovní cestu a byl ubytovaný v hotelu, který poskytuje snídaně v rámci balíčku. Na dokladu za ubytování je uvedena pouze položka “Ubytování”. Snídaně zmíněna vůbec není.

Při návratu z pracovní cesty opustil zaměstnanec hotel v brzkých ranních hodinách, aby (v souladu s příkazem k pracovní cestě) odjel na letiště a vrátil se domů. Tím pádem nestihl hotelovou snídani, která byla podávána až po jeho odchodu z hotelu.

Je v tomto případě, kdy je snídaně zajištěna v rámci ubytování, ale zaměstnanec ji nekonzumuje, kráceno stravné?

K předloženému problému je třeba uvést, že v daném případě je nutno krátit stravné. Je tomu tak proto, že zaměstnanec je povinen, pokud ví, že bude muset odejít z hotelu, kde je ubytován v den odjezdu v brzkých ranních hodinách a nemůže tedy vyčerpat snídani, se s hotelem večer před odjezdem dohodnout na poskytnutí balíčku (za předmětnou snídani).

Zaměstnanec se podle situace uvedené v dotazu na předmětné náhradě s hotelem nedohodl a proto mu stravné musí být kráceno. Zákon v těchto případech předpokládá, jakoby snídaně byla čerpána.

JUDr. Marie Salačová (XI/2022)

181. Zrušení pracovní pozice

Ve firmě se ruší pracovní pozice pradleny. Na této pozici pracuje paní se změněnou pracovní schopností, pobírá invalidní důchod 1. stupně. Zaměstnavatel ji chce dát výpověď dle § 52 písm. c). Samozřejmě s odstupným pro nadbytečnost podle § 67. V zákoníku práce zaměstnavatel žádné omezení nenašel. Otázkou je, zda musí zaměstnavatel spolupracovat s ÚP a najít jí jiné místo, když u jejich organizace žádné volné není.

Jak má zaměstnavatel v dané situaci postupovat?

Situace, kdy zaměstnavatel nemůže dát výpověď z pracovního poměru zaměstnanci, uvádí zákoník práce v § 53. I z tohoto ustanovení jsou však výjimky uvedené v § 54 ZP. Zákaz výpovědi zaměstnanci se změněnou pracovní schopností však neexistuje. Zaměstnavatel nemá v tomto případě ani žádné povinnosti ve vztahu k úřadu práce.

182. Poskytnutí delší dovolené

Zaměstnavatel, u kterého je odměňování závislé na státním rozpočtu, chce zaměstnancům prodloužit dovolenou.

Může zaměstnavatel v kolektivní smlouvě dohodnout delší dovolenou?

Zaměstnavatelé, jejichž odměňování je závislé na státním rozpočtu, nemají možnost prodlužovat dovolenou. ZP stanoví, že zaměstnancům těchto zaměstnavatelů přísluší dovolená o 1 týden delší, než činí základní výměra, tedy 5 kalendářních týdnů (§ 213 odst. 2 ZP). Zaměstnancům zaměstnavatelů uvedeným v § 212 odst. 2 ZP 2 – zaměstnanci tzv. nepodnikatelských subjektů – tak přísluší při splnění stanovených podmínek právo na 5 týdnů dovolené.

Další prodloužení dovolené těmto zaměstnancům však není možné, a to ani
v kolektivní smlouvě. Zákon rovněž nepřipouští prodlužování dovolené pedagogickým pracovníkům a akademickým pracovníkům vysokých škol, jejichž zákonná dovolená činí 8 týdnů.

183. Oprávnění pro vstup do e-mailové schránky

Zaměstnavatel může nařídit v pracovním řádu, aby zaměstnanec pro případ své nepřítomnosti ustanovil někoho ze svých kolegů, který je oprávněn ke vstupu do jeho e-mailové schránky.

Jaké práva má v předmětném případě zmocněná osoba?

Tato zmocněná osoba disponuje s novou příchozí poštou, může ji přeposlat, uložit, zpracovat – zaměstnanec se nemůže svého práva na ochranu tajemství dopravovaných zpráv vzdát, postup zaměstnavatele je v souladu se ZP, pokud k tomu vymezil závažný důvod.

184. Místo výkonu práce sjednáno neurčitě

V pracovní smlouvě bylo místo výkonu práce sjednáno neurčitě.

Jak to posuzuje inspektorát práce?

ZP reaguje na tyto a podobné případy, kdy mezi účastníky nebylo sjednáno pravidelné pracoviště pro účely cestovních náhrad a místo výkonu práce, které se považuje za pravidelné pracoviště, bylo v pracovní smlouvě sjednáno v širším rozsahu, než je jedna obec, právní fikcí, že jde o takovou obec, ve které nejčastěji začínají pracovní cesty zaměstnance. S ohledem na možnost sjednat místo či místa výkonu práce (jeho šíři) bez jakéhokoli omezení lze považovat za spravedlivé a vyvážené, aby zaměstnavatel vždy nesl náklady na vyšší než pravidelné výdaje spojené s výkonem práce, které vzniknou zaměstnanci s cestou mimo obec, kde převážně vykonává práci, popř. kde má trvalý pobyt.

V uvedeném případě se nebude jednat o pracovní cestu a nebude se k vyslání na takovou cestu třeba souhlasu zaměstnance, neboť k takovému výkonu práce se v pracovní smlouvě zavázal.

185. Zkušební doba

Se zaměstnancem byla uzavřena pracovní smlouva s jednoměsíční zkušební dobou. Jeho pracovní poměr trvá nepřetržitě tři roky a zaměstnavatel ho po této době převede s jeho souhlasem na jiný druh práce. Uzavře s ním novou pracovní smlouvu se zkušební dobou tři měsíce.

Je uvedený postup zaměstnavatele v souladu se zákonem?

Jde o neplatné sjednání zkušební doby, měla být vyhotoven dohoda o změně pracovní smlouvy – druh práce.

186. Změna druhu práce a zkušební doba

Zaměstnavatel uzavře se zaměstnancem dohodu o změně druhu práce, přitom uvede, že se sjednává zkušební doba v délce tří měsíců.

Postupuje zaměstnavatel v souladu se zákonem?

Sjednání zkušební doby je v těchto případech neplatné. Nejde totiž o uzavření nového pracovního poměru, ale o jeho změnu, která se má promítnout v dohodě o změně obsahu pracovní smlouvy, a nikoli v nové pracovní smlouvě.

Zkušební doba nevzniká automaticky ze zákona a není spojena se vznikem pracovního poměru. ZP ponechává účastníkům v tomto směru smluvní volnost z toho důvodu, že ujednání zkušební doby může být v některých případech žádoucí, v jiných nikoli.

187. Soukromá elektronická pošta zaměstnance

Zaměstnavatel zakázal zaměstnancům přijímat na přidělené e-mailové adrese od jiných osob elektronickou poštu, která má osobní (soukromý) charakter, i když adresy byly zveřejněny na webových stránkách firmy.

Je uvedený postup zaměstnavatel v souladu se zákonem?

Nesprávný postup, zaměstnavatel může pouze sledovat počet příchozích a odchozích e-mailů, včetně hlavičky, nemůže kontrolovat obsah (kromě důvodů uvedených v § 316 ZP).

188. Přesčasy zaměstnance

Zaměstnanec odpracoval celkem 172 hodin přesčasů, u zaměstnavatele nebyla sjednána kolektivní smlouva.

Kolik hodin přesčasů může mít zaměstnanec?

Protože u tohoto zaměstnavatele nebyla sjednána kolektivní smlouva, vychází průměrný počet šest hodin přesčas za týden (172 hodin děleno 26 týdny). Pokud by byla sjednána kolektivní smlouva a bylo-li by v ní vymezeno vyrovnávací období, může být průměrný počet přesčasových hodin týdně vyšší. Celkový počet přesčasů (172 hodin) by se dělil 52 týdny, což je více jak 3 hodiny týdně.

Řešení č. 181 až 187 zpracoval JUDr. Ladislav Jouza (XI/2022)

189. Krácení zahraničního stravného při nároku na stravné i stravenky

Zaměstnanec (klasická pracovní směna od 7 – 15 hod), odpracoval 6 hodin, náleží mu stravenka od zaměstnavatele. Poté ve 13 hod odjel na zahraniční pracovní cestu, a vrátil se až ve 22 hod – náleží mu zahraniční stravné. V rámci této zahraniční cesty mu bylo bezplatně poskytnuté 1 jídlo v podobě večere, krátí se teda stravné o 1 jídlo.

V rámci krácení zahraničního stravného se sníží stravné o večeři?

Odpověď na předložený dotaz vyplývá z ustanovení § 24 odst. 2 písm. j) bod 4 zákona č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů, ve znění pozdějších předpisů, a § 170 odst. 3 a 5 zákona č. 262/2006 Sb., zákoníku práce, ve znění pozdějších předpisů.

Podle prvního zmíněného ustanovení platí, že příspěvek na stravování lze uplatnit jako výdaj (náklad), pokud přítomnost zaměstnance v práci během stanovené směny trvá aspoň 3 hodiny s tím, že tento příspěvek nelze uplatnit na stravování za zaměstnance, kterému v průběhu směny vznikl nárok na stravné podle zvláštního právního předpisu (tj. zákoníku práce). Protože z dotazu je zřejmé, že zaměstnanec v daném případě odpracoval alespoň 3 hodiny (7 až 13 hodin) ze stanovené směny a na stravné mu vznikl nárok až mimo stanovenou směnu, jak je zřejmé se shora citovaného ustanovení, může mu být za tuto směnu přiznána i stravenka, přestože ve 13 hodin byl vyslán na zahraniční pracovní cestu.

Zahraniční pracovní cesta zaměstnance trvala v daném případě 9 hodin (13 až 22 hodin) a nárok na zahraniční stravné vznikl ve výši jedné třetiny základní sazby zahraničního stravného. V ustanovení § 170 odst. 3 zákoníku práce je totiž přesně stanoveno, že zaměstnanci přísluší zahraniční stravné ve výši základní sazby podle odstavce 2, jestliže doba strávená mimo území České republiky trvá v kalendářním dni déle než 18 hodin s tím, že trvá-li tato doba déle než 12 hodin a nejvýše však 18 hodin, poskytne zaměstnavatel zaměstnanci zahraniční stravné ve výši dvou třetin této sazby zahraničního stravného a ve výši jedné třetiny této sazby zahraničního stravného, trvá-li doba strávená mimo území České republiky 12 hodin a méně, avšak alespoň 1 hodinu, nebo déle než 5 hodin, pokud zaměstnanci vznikne za cestu na území České republiky právo na stravné podle § 163 nebo § 176 (trvá-li doba strávená mimo území České republiky méně než 1 hodinu, zahraniční stravné se neposkytuje).

Zaměstnanci přísluší při předmětné zahraniční pracovní cestě zahraniční stravné ve výši jedné třetiny základní sazby zahraničního stravného, avšak snížené za poskytnuté jedno jídlo (večeři) o 70 % podle § 170 odst. 5 písm. a) shora citovaného zákoníku práce.

190. Podmínky pracovní cesty zaměstnance

Zaměstnankyně má již nahlášenou a schválenou dovolenou, na kterou odjíždí do Londýna. Avšak dostala pokyn zúčastnit se konference Bernu/letiště Zurich. Aby mohla na konferenci odjet, jedinou možností je, aby odletěla z Londýna přímo na konferenci 6. 11. 2022. Otázkou je, zda počáteční místo nástupu a tedy i začátek zahraniční pracovní cesty je Londýn 6. 11. 2022, nebo přerušení služební cesty a nástupem v Londýně; je možné započítat náklady na letenku Londýn – Zurich, dle průzkumu cena za letenku Londýn – Zurich je levnější než letenka z Prahy; zpáteční cestu zaměstnankyně podnikne již přímo do Prahy vlakem; stravné a diety se budou započítávat nástupem v Londýně a ukončené v Praze.

Jak správně postupovat v dané situaci?

Podle ustanovení § 153 odst. 1 zákona č. 262/2006 Sb., zákoníku práce, ve znění pozdějších předpisů, určuje všechny podmínky pracovní cesty zaměstnance, který je vyslán na pracovní cestu, výhradně sám zaměstnavatel. Zaměstnanec není oprávněn svévolně cokoliv změnit, a pokud tak učiní, veškeré důsledky se stávají jeho soukromou záležitostí.

Ve zmíněném ustanovení je přesně stanoveno, že podmínky, které mohou ovlivnit poskytování a výši cestovních náhrad, zejména dobu a místo nástupu a ukončení cesta, místo plnění pracovních úkolů, způsob dopravy a ubytování, určí předem písemně zaměstnavatel, s tím, že přitom přihlíží k oprávněným zájmům zaměstnance. Vzhledem k tomu, že formulace je obecná, vychází z toho a platí, že zaměstnavatel může určit pro zaměstnancovu pracovní cestu její počátek a konec kdekoliv na světě (podle vlastního uvážení) s tím, že místo bydliště není vyloučeno. Totéž platí i pro určení způsobu dopravy.

V daném případě může zaměstnavatel určit jako východisko předmětné konkrétní pracovní cesty Londýn (kde zaměstnanec trávil dovolenou), místo výkonu práce při této zahraniční pracovní cestě bude Zurich a místo ukončení této cesty Praha. Náhrady cestovních výdajů budou náležet za celou dobu zahraniční pracovní cesty, tj. od odjezdu z Londýna do příjezdu do Prahy.

Řešení č. 189 až 190 zpracovala JUDr. Marie Salačová (XI/2022)

6.2       Mzdy a odvody

191. Osoba bez zdanitelných příjmů a členství v okrskové volební komisi.

Tento souběh zaznamenal z historického hlediska určitý vývoj.

Jak se řeší taková situace v aktuálně platných právních podmínkách?

Tento souběh nebyl možný v období od 1. 1. 2008 do 30. 11. 2011, protože po toto období byli členové okrskových volebních komisí považováni ve zdravotním pojištění za zaměstnance z titulu příjmů zdaňovaných podle § 6 z. č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů, ve znění pozdějších předpisů. Avšak od 1. prosince 2011 platí, že člen okrskové volební komise může být při všech volbách, které se u nás konají, současně osobou bez zdanitelných příjmů. Členové okrskové volební komise a zvláštní okrskové volební komise plnící úkoly podle volebních zákonů se nepovažují ve zdravotním pojištění za zaměstnance jako výjimka definovaná v § 5 písm. a) v bodě 7 zákona č. 48/1997 Sb.

Pojištěnec může být registrován u zdravotní pojišťovny jako osoba bez zdanitelných příjmů tehdy, pokud v rámci příslušného kalendářního měsíce není (ani jeden den) zaměstnancem nebo OSVČ anebo osobou, za kterou platí pojistné stát.

192. Člen družstva a příjmy

Členka kontrolní komise zemědělského družstva dostává měsíční odměnu ze smlouvy o výkonu funkce 400 Kč. Pracovní smlouvu s družstvem uzavřenu nemá.

Vzniká z této odměny povinnost odvodu na zdravotní pojištění? Bylo by to stejné, pokud by vedle smlouvy o výkonu funkce měla uzavřenu i pracovní smlouvu a příjmem 20 000 Kč?

Pokud člen družstva, který není v pracovněprávním vztahu k družstvu, vykonává pro družstvo práci, za kterou je jím odměňován a nedosáhne v příslušném kalendářním měsíci příjmu 4 000 Kč, neodvádí se pojistné na zdravotní pojištění. Výkon funkce v orgánu družstva se vždy považuje za výkon práce pro družstvo, proto z příjmu funkcionáře družstva za vykonanou práci (není-li tento v pracovněprávním vztahu k družstvu) se pojistné odvádí pouze ze zúčtovaného příjmu dosahujícího (a převyšujícího) stanovenou hranici, což je v roce 2023 zmíněných 4 000 Kč. Pokud tedy člen družstva pouze vykonává funkci s odměnou 400 Kč měsíčně, pojistné na zdravotní pojištění se odvádět nebude.

Kdyby však měl současně příjem na základě pracovní smlouvy, pak se situace zcela zásadním způsobem mění. Pokud je sjednána pracovní smlouva a současně je vykonávána funkce v orgánu družstva, pak je vyměřovacím základem zaměstnance úhrn příjmů dle § 3 odst. 1 zákona č. 592/1992 Sb., v tomto případě částka 20 400 Kč. Výjimka, kdy se pojistné neplatí, se týká speciálně situace definované v § 5 písm. a) v bodě 4 zákona č. 48/1997 Sb.

193. Poživatelka důchodu a dohoda o pracovní činnosti

Zaměstnankyně (starobní důchodkyně) pracuje na dohodu o pracovní činnosti, a to 5 dnů v týdnu tři hodiny denně. Otázkou je, pokud by odpracovala menší počet dnů a tedy i hodin, bude se to považovat za čerpání neplaceného volna s dopočítáním zdravotního pojištění a pokud ano, z jaké částky by se dopočítávalo, když se jedná o starobního důchodce.

Jaké je správné řešení?

Od 1. 1. 2015 se v případě poskytnutého neplaceného volna nebo při vykázané neomluvené absenci již nedopočítává žádné pojistné. To znamená, že vyměřovacím základem zaměstnance bude skutečně dosažený příjem, pokud bude u dohody o pracovní činnosti činit alespoň 4 000 Kč (od 1. 1. 2023). Kdyby příjem nedosáhl 4 000 Kč, tak osoba jako zaměstnanec nebude přihlášena a žádné pojistné se odvádět nebude. Pokud by při trvající dohodě poklesl v některém kalendářním měsíci příjem pod 4 000 Kč, musela by být osoba jako zaměstnanec na daný kalendářní měsíc odhlášena, i když má řešené zdravotní pojištění jako poživatelka důchodu – osoba, za kterou platí pojistné stát.

Pokud bude příjem činit alespoň 4 000 Kč, pojistné se odvádět bude, a to ze skutečné výše příjmu. Zaměstnavatel nebude provádět dopočet a doplatek pojistného do minimálního vyměřovacího základu, jelikož se jedná o „státního pojištěnce“ jako zákonnou výjimku podle § 3 odst. 8 písm. e) zákona č. 592/1992 Sb.

194. Souběh zaměstnání na základě pracovní smlouvy a dohody
       o provedení práce

Příjem zúčtovaný na základě dohody o provedení zakládá účast na zdravotním pojištění za předpokladu, že za rozhodné období kalendářního měsíce přesáhne 10 000 Kč. Otázkou je, jak se postupuje z hlediska sčítání příjmů zaměstnance, pokud jsou u jednoho zaměstnavatele sjednány typově odlišné pracovněprávní vztahy, tedy pracovní smlouva a dohoda o provedení práce.

Jak postupovat v dané situaci?

Každý z těchto pracovněprávních vztahů se posuzuje samostatně.V této souvislosti platí, že pokud zaměstnanec pracuje u téhož zaměstnavatele současně na základě pracovní smlouvy a na dohodu o provedení práce, odvádí se pojistné z obou příjmů tehdy, zakládá-li příjem na dohodu o provedení práce účast na zdravotním pojištění.

To znamená, že u pracovního poměru se pojistné odvádí z jakékoli částky příjmu, tedy i nižší než 10 000 Kč. Při souběhu s dohodou o provedení práce se k příjmu na základě pracovní smlouvy připočte pouze takový příjem na dohodu o provedení práce, který v daném kalendářním měsíci převyšuje10 000 Kč. Obdobně se postupuje u dohody o pracovní činnosti v návaznosti na rozhodnou částku 4 000 Kč.

195. Zaměstnání a evidence na Úřadě práce

Do zaměstnání na dohodu o pracovní činnosti nastupuje uchazeč o zaměstnání. Odměna z této dohody nepřesáhne měsíčně polovinu minimální mzdy. Otázkou je, zda při příjmu do poloviny minimální mzdy bude osoba i nadále státním pojištěncem a zaměstnavatel bude odvádět pojistné na zdravotní pojištění bez dopočtu a doplatku do minimálního vyměřovacího základu.

Kde lze nalézt právní oporu pro tento postup? Jak je zapotřebí dokladovat „státní kategorii“?

Pokud je osoba zaměstnána na dohodu o pracovní činnosti v tzv. nekolidujícím zaměstnání, tedy je současně evidována na Úřadě práce jako uchazeč o zaměstnání, pak platí, že pokud činí příjem alespoň 4 000 Kč, odvádí se pojistné na zdravotní pojištění.

V případě, že bude zaměstnanci měsíčně zúčtována částka nanejvýš v polovině minimální mzdy, bude i nadále „státním pojištěncem“ a zaměstnavatel bude odvádět pojistné na zdravotní pojištění ze skutečně dosaženého příjmu, tedy bez dopočtu a doplatku do minimálního vyměřovacího základu. Právní opora pro tento postup je v ustanovení § 3 odst. 8 písm. e) zákona č. 592/1992 Sb., kdy minimální vyměřovací základ neplatí pro osobu, za kterou je plátcem pojistného stát, což je i uchazeč o zaměstnání, evidovaný na Úřadě práce.

Zásadní je v této situaci pro zaměstnavatele (mzdovou účetní) doklad o evidenci uchazeče o zaměstnání na Úřadě práce. Když zaměstnanec tento doklad předloží, má zaměstnavatel jednoznačně potvrzeno, že je ve „státní kategorii“. Tento doklad si mzdová účetní okopíruje za tím účelem, aby nemusela provádět dopočet do minimálního vyměřovacího základu a v případě kontroly bude tento doklad předložen i kontrolním pracovníkům zdravotní pojišťovny.

196. Překážka v práci na straně zaměstnance

U zaměstnance pracujícího na základě pracovní smlouvy trvá po celý kalendářní měsíc překážka v práci na jeho straně dle ustanovení § 191zákoníku práce.

Jaký má tato okolnost vliv na stanovení vyměřovacího základu zaměstnance?

Jedná se o situace, kdy je zaměstnavatel povinen omluvit nepřítomnost zaměstnance v práci po dobu jeho dočasné pracovní neschopnosti podle zvláštních právních předpisů, po dobu karantény nařízené podle zvláštního právního předpisu, po dobu mateřské nebo rodičovské dovolené, po dobu ošetřování dítěte mladšího než 10 let nebo jiného člena domácnosti v případech podle § 39 zákona o nemocenském pojištění apod.

Pokud by však tato překážka v práci netrvala po celý kalendářní měsíc, musela by být při odvodu pojistného dodržena poměrná část minimálního vyměřovacího základu za ty kalendářní dny, ve kterých tato překážka nebyla.

197. Zaměstnání a „státní kategorie“

Se zaměstnankyní na rodičovské dovolené byla navíc sjednána dohoda o pracovní činnosti.

Na zdravotní pojišťovně se nechá označení „M“ až do skončení rodičovské, evidované na hlavním pracovním poměru?

Zaměstnankyně byla přihlášena kódem „M“ ke dni nástupu na mateřskou dovolenou. Kód „M“ se znovu nepoužívá, pokud bez přerušení navazuje na mateřskou dovolenou rodičovská dovolená nebo pobírání rodičovského příspěvku.

Pokud by ale došlo k přerušení „státních kategorii“, například tím, že po skončení mateřské dovolené je čerpána řádná dovolená a po vyčerpání řádné dovolené nastupuje žena na rodičovskou dovolenou (v této době rodičovský příspěvek již pobírán není), pak použije zaměstnavatel kód „U“ k ukončení mateřské dovolené a návazně pak kód „M“ ke dni nástupu na rodičovskou dovolenou.

Kód „U“ se použije ke dni skončení rodičovské dovolené, pokud dál nepokračuje pobírání rodičovského příspěvku. Běží-li tyto dvě „státní kategorie“ (tj. rodičovská dovolená a pobírání rodičovského příspěvku) současně, použije se kód „U“ podle toho, která z těchto kategorií skončí později.

198. Péče o dítě (děti) a placení pojistného

Zaměstnankyně se zkráceným úvazkem (4 hodiny) čestně prohlásila, že celodenně osobně a řádně pečuje o dvě děti do 15 let. Děti již chodí do školy. Otázkou je, jak se posuzují prázdniny z hlediska zdravotního pojištění, když děti do školy nechodí a matka do zaměstnání ano; je třeba provést dopočet do minimálního vyměřovacího základu v červenci a srpnu; jak je to v případě, že jedno dítě chodí do školy a druhé do školky a školka funguje i o prázdninách, nebo je možnost dítě dát do jiné školky.

Jak se posuzují prázdniny v daném případě? Je třeba provádět dopočet?

Je pravdou, že v období prázdninových měsíců není u dětí plnících povinnou školní docházku naplněna dikce § 3 odst. 8 písm. c) zákona č. 592/1992 Sb. „po dobu návštěvy školy“, protože děti školu nenavštěvují. Zaměstnavatel provádí dopočet a doplatek pojistného do zákonného minima.

V citovaném ustanovení § 3 odst. 8 písm. c) zákona č. 592/1992 Sb. je uvedeno, že podmínka celodenní péče se považuje za splněnou, je-li dítě předškolního věku umístěno v jeslích (mateřské škole), popřípadě v obdobném zařízení na dobu, která nepřevyšuje čtyři hodiny denně.

Nejsou zde žádná jiná omezení či podmínky, takže pokud bude u dítěte předškolního věku i během prázdnin tato podmínka splněna, není důvod k provádění dopočtu do minima.

199. Zasílání kopie záznamu o pracovním úrazu

Společnost s r.o. vlastní několik dřevařských pil. Při manipulaci se dřevem a při zpracování dřevní hmoty dochází často, zejména neopatrností pracovníků, k pracovním úrazům. Poněvadž nezasílali kopie záznamů o pracovních úrazech zdravotní pojišťovně, byla společnost důrazně písemně upozorněna, abychom tak činila, v opačném případě ji pojišťovna hodlá uložit pokutu.

Je postup zdravotní pojišťovny správný?

V souladu s ustanovením § 45 odst. 4 zákona č. 48/1997 Sb. jsou zaměstnavatelé povinni zasílat zdravotní pojišťovně kopie záznamů o pracovních úrazech. Tyto kopie zasílá zaměstnavatel za uplynulý kalendářní měsíc najednou, vždy nejpozději do pátého dne následujícího měsíce. Tak například zaměstnavatel je povinen kopie záznamů o pracovních úrazech za měsíc duben zaslat najednou zdravotní pojišťovně nejpozději do 5. května. Při nesplnění této povinnosti může zdravotní pojišťovna uložit zaměstnavateli pokutu až do výše 100 000Kč.

Vyžadování kopií záznamů o pracovních úrazech není samoúčelné. Zdravotní pojišťovny totiž přezkoumávají jednotlivé záznamy z hlediska zavinění pracovního úrazu. Zdravotní pojišťovna má totiž právo na náhradu škody vůči třetím osobám, jestliže vynaložila náklady na péči hrazenou ze zdravotního pojištění v důsledku jejich zaviněného protiprávního jednání vůči osobám účastným veřejného zdravotního pojištění. Zdravotní pojišťovny rovněž zkoumají, zda u jednotlivých zaměstnavatelů došlo v uplynulém kalendářním roce k opakovanému výskytu pracovních úrazů nebo nemocí z povolání ze stejných příčin. V případě zjištění takové situace a při splnění dalších podmínek může zdravotní pojišťovna vyměřit zaměstnavateli dle § 45 odst. 2 cit. zákona přirážku k pojistnému, a to až do výše 5 % z podílu na jím hrazeném pojistném všech zaměstnanců.

Pokud tedy byla vaše společnost zdravotní pojišťovnou vyzvána k plnění povinnosti uložené zákonem, je nutno tuto výzvu respektovat. V opačném případě se vystavujete nebezpečí uložení (možná i citelné) finanční sankce.

200. Student a dohoda o provedení práce

Student, se kterým byla uzavřena dohoda o provedení práce od 15. 8. do 30. 9. 2022 s hodinovou sazbou 120 Kč, odpracoval v srpnu 50 hodin (odměna 6 000 Kč) a v září 60 hodin (odměna 7 200 Kč). Odměny za oba měsíce mu budou vyplaceny až ve výplatě za září, protože za srpen neodevzdal včas výkaz práce. Otázkou je, zda se bude v měsíci září platit zdravotní pojištění z částky 13 200 Kč nebo je možné, na základě výkazů práce, posuzovat částky za jednotlivé měsíce samostatně a tím pádem pojištění neodvádět.

Jaké je řešení daného případu?

Rozhodným obdobím pro placení pojistného je ve zdravotním pojištění kalendářní měsíc a vyměřovacím základem je úhrn příjmů za příslušný kalendářní měsíc. Za měsíc srpen nebyl zúčtován žádný příjem.

Takže pokud bude reálně do září zúčtován na základě dohody o provedení práce příjem 13 200 Kč, podléhá tento odvodu pojistného, student bude jako zaměstnanec přihlášen na měsíc září.

201. Studium, „státní kategorie“, výdělečná činnost

Student ukončil první ročník střední školy a z důvodu špatného prospěchu už ve studiu nebude na této škole pokračovat. Od září by měl nastoupit do učňovského oboru na jiné střední odborné škole.

Bude za něj po dobu těchto školních prázdnin nadále hradit zdravotní pojištění stát?

Pokud student řádně ukončí první ročník střední školy, přestává být podle „školského zákona“ žákem školy dne 30. 6. Pro účely zdravotního pojištění se ale při posuzování, kdo je nezaopatřeným dítětem, za které je plátcem pojistného na zdravotní pojištění stát, vychází ze zákona č. 117/1995 Sb., o státní sociální podpoře. Podle tohoto zákona je dítě nezaopatřeným z důvodu přípravy na budoucí povolání i v době od ukončení výuky v jednom školním roce do počátku následujícího školního roku za podmínky, že pokračuje v dalším studiu bezprostředně, to je bez jakéhokoliv přerušení. Podmínkou není, aby šlo o studium na téže škole.

Pokud by student na střední škole výuku ve školním roce nedokončil, např. z důvodu vyloučení ze studia nebo předčasného zanechání studia, byl by posuzován jako nezaopatřené dítě pouze do dne ukončení studia. Jeho ukončení by musel oznámit své zdravotní pojišťovně a zároveň by se musel přihlásit k některé z kategorií plátců pojistného – buď by se musel stát zaměstnancem, nebo by začal podnikat, anebo by za něj musel být plátcem pojistného stát z jiného důvodu, než jako za nezaopatřené dítě. Jestliže žádná z těchto situaci nenastane a pouze by čekal na začátek studia na jiné střední škole, musel by se přihlásit do kategorie osoba bez zdanitelných příjmů a platit si pojistné sám. Po začátku školního roku by pak pojišťovně doložil své nové studium, a plátcem pojistného na zdravotní pojištění by za něj byl opět stát.

Protože student školní rok dokončí a bude hned po prázdninách pokračovat od září ve studiu na učňovském oboru střední odborné školy, která je jedním ze stupňů středního vzdělání, bude i po dobu školních prázdnin považován za nezaopatřené dítě, za které hradí pojistné stát. Nebere se přitom ohled na případnou výdělečnou činnost v období školních prázdnin.

202. Práce v zahraničí a neplacené volno

Zaměstnanec (občan ČR) má uzavřený pracovní poměr v akciové společnosti v ČR. Od července 2022má další souběžný pracovní poměr v pobočce v Austrálii. Zaměstnanec bude pobývat společně s manželkou a dcerou v Austrálii přibližně 2 roky, na které tam má pracovní poměr uzavřený. Zaměstnanec se sám u své zdravotní pojišťovny odhlásí z povinnosti platit zdravotní pojištění v ČR po dobu svého pobytu v Austrálii. Po dobu své nepřítomnosti bude zaměstnanec čerpat dlouhodobé neplacené volno, na kterém se dohodl a českým zaměstnavatelem. Otázkou je, zda v případě, že bude v některém z měsíců od července 2022 zúčtován zaměstnanci příjem, dopočítává se zdravotní pojištění do minima, nebo zaměstnanec platí odvod pouze z vydělaných peněz, když je odhlášený z platby zdravotního pojištění; má zaměstnavatel vyžadovat od zaměstnance nějaký doklad o tom, že je odhlášení z povinnosti platit zdravotní pojištění v ČR anebo je nutné s ním podepsat nějaké prohlášení.

Má český zaměstnavatel ohlašovací povinnost vůči zdravotní pojišťovně, když pracovní poměr stále trvá? Kdy opět zaměstnanci vznikne povinnost platit zdravotní pojištění v ČR?

Pokud si zaměstnanec vyřídí na zdravotní pojišťovně tzv. dlouhodobý pobyt v cizině podle § 8 odst. 4 zákona č. 48/1997 Sb., ve znění pozdějších předpisů, musí být splněny tyto tři podmínky:

–   nepřetržitý pobyt v cizině trvá déle než šest měsíců,

–   zdravotní pojištění v cizině trvá po celou dobu pobytu v cizině,

–   písemné prohlášení o ukončení platby pojistného bylo doručeno zdravotní pojišťovně přede dnem ukončení platby pojistného.

Osoba, splňující uvedené podmínky, vyplní před odjezdem u zdravotní pojišťovny formulář Prohlášení o dlouhodobém pobytu pojištěnce v cizině, čímž je vyňata ze zdravotního pojištění v České republice a současně je povinna odevzdat před odjezdem průkaz české zdravotní pojišťovny. Za osobu dlouhodobě pobývající v cizině nikdo pojistné v ČR neplatí a pojistné neplatí ani zaměstnavatel, který v daných souvislostech osobu jako zaměstnance odhlašuje. Současně však tato osoba nemá po uvedenou dobu nárok na poskytování hrazených služeb českým systémem veřejného zdravotního pojištění.

V souvislosti s ukončením účasti ve veřejném zdravotním pojištění zaniká povinnost platit pojistné dnem uvedeným v písemném prohlášení, ne však dříve než dnem následujícím po dni, kdy bylo toto prohlášení doručeno zdravotní pojišťovně. Povinnost platit pojistné vzniká pojištěnci dnem návratu z ciziny. Povinností navrátivší se osoby je dodatečně doložit zdravotní pojišťovně uzavřené zdravotní pojištění v cizině a jeho délku. Tato povinnost je přímo zásadní, neboť pokud pojištěnec nepředloží příslušné zdravotní pojišťovně doklad o uzavřeném zdravotním pojištění v cizině a jeho délce, je povinen doplatit zpětně pojistné tak, jako by k odhlášení nedošlo; penále se v takovém případě nevymáhá.

Pokud si tedy zaměstnanec vyřídí na zdravotní pojišťovně tzv. dlouhodobý pobyt v cizině, pak vyplní formulář „Prohlášení o dlouhodobém pobytu pojištěnce v cizině“. Na základě tohoto formuláře, který zaměstnavateli předloží, bude odhlášen jako zaměstnanec na dobu neplaceného volna u české zdravotní pojišťovny, protože z titulu dlouhodobého pobytu v cizině přestává být účastníkem českého systému veřejného zdravotního pojištění, a po návratu zase bude jako zaměstnanec přihlášen proto, že pracovní poměr trvá.

Jestliže zaměstnavatel zúčtuje této osobě do kalendářního měsíce, ve kterém bude odhlášena, nějakou odměnu či příjem, pak se pojistné neodvádí právě proto, že osoba není účastna v českém systému veřejného zdravotního pojištění.

203. Předčasný starobní důchod versus předdůchod

Předdůchod nesmí být zaměňován s pojmem předčasný starobní důchod.

Jak je třeba chápat tyto pojmy v kontextu zdravotního pojištění v právních podmínkách roku 2023?

Výplata předčasného starobního důchodu při klasickém zaměstnání či podnikání (přesněji řečeno při souběžném výkonu výdělečné činnosti zakládající účast na důchodovém pojištění) nenáleží do data dosažení důchodového věku nebo do ukončení této činnosti. Výplata předčasného starobního důchodu nenáleží při pobírání podpory v nezaměstnanosti či podpory při rekvalifikaci.

Do dovršení důchodového věku výplata předčasného starobního důchodu tak nenáleží, pokud je:

–   vykonávána výdělečná činnost nebo

–   poskytována podpora v nezaměstnanosti nebo podpora při rekvalifikaci,

–   Naopak, překážkou pro výplatu předčasného starobního důchodu například není:

–   výkon zaměstnání nezakládajícího účast na nemocenském pojištění (při příjmu od 1. 1. 2023 nižším než 4 000 Kč – tzv. zaměstnání malého rozsahu),

–   odměna z dohody o provedení práce (více dohod o provedení práce u téhož zaměstnavatele) maximálně 10 000 Kč za kalendářní měsíc,

–   výkon vedlejší samostatné výdělečné činnosti nezakládající účast na důchodovém pojištění, což je v roce 2023 rozhodná částka 96 777 Kč při výkonu samostatné výdělečné činnosti po celý kalendářní rok. Za příjem ze samostatné výdělečné činnosti se považuje daňový základ určený podle § 5b odst. 1 zákona č. 589/1992 Sb., ve znění pozdějších předpisů, kdy se v zásadě jedná o rozdíl mezi příjmy a výdaji.

Při pobírání předčasného starobního důchodu a návratu do zaměstnání zaniká nárok na pobírání tohoto důchodu.

Skutečnost, že příjemce předdůchodu je ve zdravotním pojištění osobou, za kterou platí pojistné stát, je zakotvena v ustanovení § 7 odst. 1 písm. q) zákona č. 48/1997 Sb., ve znění pozdějších předpisů. To znamená, že tento pojištěnec má ve zdravotním pojištění tímto způsobem řešen svůj pojistný vztah a nemusí (resp. nemůže) být například osobou bez zdanitelných příjmů.

204. Zaměstnavatel dlužníkem ve zdravotním pojištění

Neplacením pojistného podle zákona vzniká zaměstnavateli dluh na pojistném, ze kterého se současně odvíjí penále.

Proč je vhodné co nejrychleji uhradit dlužné pojistné? Jak se postupuje v případě, když má zaměstnavatel u zdravotní pojišťovny více dluhů?

Dluží-li zaměstnavatel pojistné za delší období, nebo dluží-li na pojistném vyšší částku, může se domluvit se zdravotní pojišťovnou na splátkovém kalendáři. Bez ohledu na tuto eventualitu (zdravotní pojišťovna ke sjednání splátek přistoupit může, ale také nemusí) každopádně doporučuji buď plnou, nebo jakoukoli částečnou úhradu existujícího dluhu dle možností zaměstnavatele.

Vždy je třeba mít na paměti, že každá úhrada snižuje dlužnou částku pojistného, ze které běží penále, a to i v případě sjednání splátkového kalendáře.

Do konce roku 2021 činila sazba penále 0,05 % z dlužné částky za každý den prodlení. Zákonem č. 286/2021 Sb. se od 1. 1. 2022 stanoví výše penále podle předpisů práva občanského o výši úroku z prodlení.

Neplacení pojistného, popřípadě jeho odvádění opožděně nebo v nižší částce, než jak je stanoveno zákonem, zakládá nárok zdravotní pojišťovny na penále. Má-li zaměstnavatel jako plátce pojistného vůči zdravotní pojišťovně více splatných závazků, je pořadí jejich splácení následující:

a)  pokuty,

b)  přirážka k pojistnému,

c)  nejstarší nedoplatky pojistného,

d)  běžné platby pojistného,

e)  penále.

Nerespektuje-li plátce provedenou úhradou zákonem určený postup, je zdravotní pojišťovna oprávněna použít příslušnou platbu podle takto stanoveného pořadí. Provedení této finanční transakce (změny účelu úhrady) však musí plátci oznámit.

Pokud zaměstnavatel dle § 241 odst. 1 trestního zákoníku (zákon č. 40/2009 Sb., ve znění pozdějších předpisů) ve větším rozsahu nesplní svoji zákonnou povinnost odvést za zaměstnance nebo jinou osobu daň, pojistné na sociální zabezpečení, příspěvek na státní politiku zaměstnanosti nebo pojistné na zdravotní pojištění, začnou (resp. mohou začít) orgány činné v trestním řízení přezkoumávat skutkovou podstatu tohoto trestného činu. V případě jeho prokázání bude pachatel potrestán odnětím svobody až na tři léta nebo zákazem činnosti. Dle § 138 odst. 1 trestního zákoníku je větší škodou míněno nejméně 100 000 Kč.

Řešení č. 191 až 204 zpracoval Ing. Antonín Daněk (XII/2022)