18.04.2026
0,00 Kč
i-poradce.cz
INFORMAČNÍ PORTÁL
sk Slovenský Poradca
cs Český Poradce

Zaměstnávání

5.1

Mzdy a odvody

308. Příjmy zúčtované po skončení zaměstnání a změna zdravotní pojišťovny

K datu 30. 6. 2023 končí u zaměstnavatele několik zaměstnanců, přičemž může nastat situace, že jim bude do července resp. do srpna 2023 dodatečně zúčtována odměna. Mimoto jednomu zaměstnanci vyplácí zaměstnavatel od března 2023 po dobu jednoho roku plnění z titulu konkurenční doložky.

Jak postupuje zaměstnavatel při odvodu pojistného v situaci, kdy osoba již není jeho zaměstnancem?

Zdravotní pojišťovnu lze standardně změnit jednou za 12 měsíců, a to vždy jen k 1. dni kalendářního pololetí, tedy k 1. 1. a k 1. 7. Přihlášku opatřenou podpisem je pojištěnec, jeho zákonný zástupce, opatrovník nebo poručník povinen podat vybrané zdravotní pojišťovně v průběhu kalendářního pololetí bezprostředně předcházejícího tomu, ve kterém má ke změně zdravotní pojišťovny dojít, nejpozději 3 měsíce před požadovaným dnem změny. Přihlášku ke změně zdravotní pojišťovny lze podat pouze jednu v kalendářním roce; k případným dalším přihláškám se již nepřihlíží, a to ani tehdy, jsou-li podány ve stanovené lhůtě.

Pokud pojištěnec podal přihlášku ke změně zdravotní pojišťovny v období od 1. 1. 2023 do 31. 3. 2023, stane se pojištěncem nově zvolené zdravotní pojišťovny od 1. 7. 2023. Pokud však bude tato přihláška podána v období od 1. 7. 2023 do 30. 9. 2023, dojde ke změně zdravotní pojišťovny až k 1. 1. 2024.

Platí zásada, pojistné se odvádí ve prospěch té zdravotní pojišťovny, u které je osoba pojištěna v kalendářním měsíci, do kterého je příjem zúčtován. To znamená, že v případě změny zdravotní pojišťovny musí zaměstnavatel odvést platbu pojistného na zaměstnancovu novou zdravotní pojišťovnu. To samozřejmě platí i při plnění dodatečně zúčtovaném po skončení pracovního poměru anebo i u plnění z titulu konkurenční doložky. V takových případech musí být zaměstnavatel obzvláště obezřetný a měl by si každopádně ověřit, jestli v mezidobí zaměstnanec nezměnil zdravotní pojišťovnu.

309. Neplacené volno a minimální vyměřovací základ

Zaměstnanec požádal zaměstnavatele o dlouhodobé neplacené volno. Jako důvod neplaceného volna uvedl nabídku lukrativního výdělku u jiného zaměstnavatele.

V případě, že zaměstnanec dodá potvrzení o platbě zdravotního pojištění od jiného zaměstnavatele, musí i zaměstnavatel, který poskytuje neplacené volno, odvést pojistné v minimální výši.

Je předmětná úvaha správná?

Pokud zaměstnanec nebo jiný zaměstnavatel doručí zaměstnavateli poskytujícímu neplacené volno potvrzení o tom, že za konkrétní kalendářní měsíce bylo za zaměstnance odvedeno jiným zaměstnavatelem pojistné alespoň z minimálního vyměřovacího základu, pak za tyto měsíce nemusí být (z důvodu neplaceného volna) dodržen minimální vyměřovací základ.

V těchto měsících bude vyměřovací základ zaměstnance nulový, kdyby část některého měsíce pracoval, může být vyměřovací základ i nižší než 17 300 Kč.

Doklad o odvodu pojistného jiným zaměstnavatelem alespoň z minimálního vyměřovacího základu se předkládá případné kontrole ze zdravotní pojišťovny.

310. Souběh zaměstnání s podnikáním a minimum ve zdravotním pojištění

Nový zaměstnanec je OSVČ a nastupuje na zkrácený úvazek 25 hodin týdně, hrubá mzda 8 400 Kč.

V jaké výši srážet zdravotní pojištění, z minimální mzdy nebo ze skutečně dosažené mzdy?

Pokud pro zaměstnance (a zaměstnavatele) platí povinnost dodržet při odvodu pojistného minimální vyměřovací základ, pak zaměstnanec doloží zaměstnavateli formou čestného prohlášení, že si platí jako OSVČ alespoň minimální zálohy (pokud tomu tak je), a vyměřovacím základem zaměstnance bude 8 400 Kč.

Jestliže pro zaměstnance platí povinnost dodržet při odvodu pojistného minimální vyměřovací základ a neplatí si jako OSVČ zálohy (samostatná výdělečná činnost je tudíž vedlejším zdrojem příjmů, zaměstnání je hlavním zdrojem příjmů), pak zaměstnavatel provádí dopočet a doplatek pojistného do minima 17 300 Kč při zaměstnání trvajícím celý kalendářní měsíc.

Pokud zaměstnanec patří mezi výjimky, pro které minimum ve zdravotním pojištění neplatí (§ 3 odst. 8 zákona č. 592/­1992 Sb.), pak je vyměřovacím základem zaměstnance dosažený příjem bez ohledu na minimální vyměřovací základ.

311. Ukončení nezaopatřenosti a minimum u zaměstnance

Zaměstnankyně studuje, zaměstnavatel má studium doložené potvrzením. Dne 26. 5. 2023 dovrší věku 26 let. Pracuje na zkrácený pracovní úvazek s příjmem nižším než minimální vyměřovací základ. Otázkou je, zda musí zaměstnavatel v květnu dopočítávat pojistné do poměrné části minima nebo se bere, že je studentem do 31.5.; na zdravotní pojišťovnu se odhlašuje kódem „F“ k datu 26. 5. nebo 31. 5. 2023.

Jaké je správné řešení daného případu?

V květnu řeší zaměstnavatel poměrnou část minima, to znamená, že vyměřovací základ zaměstnankyně musí být alespoň 2 790,32 Kč [(5 : 31) × 17 300].

Ukončení „státní kategorie“ oznámí zaměstnavatel zdravotní pojišťovně kódem „F“ s datem 26. 5. 2023.

312. Neoznámení změny zdravotní pojišťovny zaměstnancem

Jednou ze základních povinností zaměstnavatele ve zdravotním pojištění je hradit pojistné za zaměstnance za podmínek stanovených v § 3 zákona č. 592/­1992 Sb., ve znění pozdějších předpisů té zdravotní pojišťovně, u které je zaměstnanec pojištěn.

Jaký postup se uplatní, když zaměstnavateli není zaměstnancem řádně oznámena změna zdravotní pojišťovny?

V takovém případě dochází k tomu, že zaměstnavatel odvádí po určité období pojistné na zdravotní pojištění nesprávně zdravotní pojišťovně. Zjistí-li ať už zaměstnavatel sám nebo zdravotní pojišťovna v rámci výkonu své úřední a kontrolní činnosti tuto závažnou nesrovnalost, pak zaměstnavatel musí:

–  urychleně doplatit pojistné správné zdravotní pojišťovně (dnem úhrady dluhu na pojistném v plné výši přestává běžet penále),

–  přihlásit a odhlásit zaměstnance u dotčených zdravotních pojišťoven,

–  požádat o vrácení přeplatku na pojistném se zdůvodněním,

–  podat za každý kalendářní měsíc opravné Přehledy – oběma zdravotním pojišťovnám, protože u každé zdravotní pojišťovny se mění údaje v úhrnném vyměřovacím základu, v částce pojistného i v počtu zaměstnanců.

Lze očekávat, že zdravotní pojišťovna, které platby nebyly odváděny a dlužné pojistné tak bylo uhrazeno až dodatečně, dříve či později vyměří penále (ostatně je to její povinností). Zaměstnavatel může o prominutí takového penále požádat. V podané žádosti lze jako vhodný argument uvést, že pojistné bylo zaplaceno do systému veřejného zdravotního pojištění, byť nesprávné zdravotní pojišťovně. Ani takový argument však není pro rozhodování zdravotní pojišťovny nikterak zavazujícím, případné prominutí penále (nebo jeho části) můžeme také chápat jako akt její dobré vůle.

Dluh na pojistném může vzniknout i tehdy, pokud zaměstnavatel nezahrne do vyměřovacího základu plnění podléhající odvodu pojistného, což jsou například nadlimitní náhrady, třeba u cestovních výdajů.

Do konce roku 2021 činila sazba penále 0,05 % z dlužné částky za každý den prodlení. Zákonem č. 286/­2021 Sb. se od 1. 1. 2022 stanoví výše penále podle předpisů práva občanského o výši úroku z prodlení.

313. Dluhy pojištěnce u zdravotní pojišťovny

Základní povinností každého plátce ve zdravotním pojištění je hradit pojistné (zálohy na pojistné u OSVČ) včas a ve správné výši.

Jak postupují zdravotní pojišťovny, když u plátce evidují pohledávku na pojistném nebo na penále, anebo na obojím?

Pokud plátce neuhradí platbu zákonem mu uloženou, případně ji uhradí opožděně nebo v nižší částce, než jak je stanoveno, bude se zdravotní pojišťovna nepochybně dříve či později domáhat svých zákonných nároků. Tyto nároky na vzniklé pohledávky jsou uplatňovány ve smyslu zákona, neboť informační systémy zdravotních pojišťoven (případně v součinnosti s jinými institucemi) kvalifikovaně umožňují evidovat a následně vyčíslit příslušnou pohledávku.

Registruje-li zdravotní pojišťovna některou z výše zmíněných pohledávek, je dlužník zpravidla nejprve vyzván k dobrovolné úhradě konkrétního dluhu. Pokud tento dluh není ve stanovené lhůtě uhrazen, zahájí zdravotní pojišťovna v předmětné záležitosti správní řízení a následně vystaví platební výměr. Alternativně může zdravotní pojišťovna využít výkazu nedoplatků. Nejsou-li pravomocné a vykonatelné tituly plně vyrovnány (uhrazeny), stávají se předmětem vymáhání. Plátce si musí být vědom skutečnosti, že pokud nevyrovná dluh v souladu se zákonem, je zdravotní pojišťovna povinna nárokovat jeho zaplacení. Při nedisciplinovanosti plátce (nepodávání Přehledů) může zdravotní pojišťovna využít institutu stanovení pravděpodobné výše pojistného (včetně navazujícího penále) a uložit nesvědomitému zaměstnavateli nebo podnikateli pokutu až 50 000 Kč.

Pokud plátce uznává dlužné pojistné co do důvodu a výše, měl by toto ve svém vlastním zájmu urychleně zaplatit, popřípadě se domluvit se zdravotní pojišťovnou na splátkovém kalendáři.

Zaplacení dlužné částky pojistného má totiž dvě výhody – jednak dnem úhrady dluhu přestává běžet penále, jednak je zaplacení dlužné částky pojistného nezbytným předpokladem pro rozhodování o odstranění tvrdosti ve věci prominutí dlužného penále, pokud si plátce tuto žádost podá.

Pojištěnec neunikne před povinností uhradit své závazky tím, že přestoupí k jiné zdravotní pojišťovně, neboť zdravotní pojišťovny vyměřují a v případě nezaplacení vymáhají své pohledávky v rámci desetileté promlčecí doby.

314. Příjmy z nájmu a řešení pojistného vztahu

Pojištěnec ve věku 55 let ukončil k datu 31. 1. 2023 zaměstnání a od 1. 2. bude mít pouze příjmy z nájmu skladu ve výši 40 000 Kč měsíčně.

Jak se bude od února řešit zdravotní pojištění?

Občan s příjmy z nájmu podle § 9 zákona č. 586/­1992 Sb., o daních z příjmů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen ZDP), neplatí z těchto příjmů pojistné, ať už se jedná o příjmy z nájmu nemovitostí, případně jejich částí, nebo příjmy z nájmu věcí movitých. Nemovitost nesmí být zapsána v obchodním majetku.

Nastává situace, kdy příjem z nájmu bude fakticky jediným zdrojem příjmů pojištěnce.

Příjmy z nájmu nezakládají povinnost placení pojistného na straně jedné, na straně druhé však také neřeší pojistný vztah. Protože pojištěnec není od 1. 2. zaměstnán, nepodniká jako OSVČ a ani nemá nárok na zařazení mezi osoby, za které platí pojistné stát, byl povinen přihlásit se do osmi dnů u zdravotní pojišťovny jako osoba bez zdanitelných příjmů a platit měsíční pojistné ve výši 2 336 Kč. Platba pojistného za měsíc únor musí být připsána na příslušný příjmový účet zdravotní pojišťovny nejpozději dne 8. 3. Je také pravdou, že placením pojistného ve výši 2 336 Kč má občan nárok na stejný rozsah hrazených služeb podle zákona č. 48/­1997 Sb., ve znění pozdějších předpisů, jako zaměstnanci či podnikatelé, kteří měsíčně platí částky pojistného třeba i několikanásobně vyšší.

 

Příjmy z nájmu podle § 9 ZDP jsou postaveny na roveň příjmům z kapitálového majetku (§ 8 ZDP) a ostatním příjmům (§ 10 ZDP) v tom smyslu, že neplacením pojistného z příjmů této povahy nemá pojištěnec současně řešené zdravotní pojištění.

315. Odhlašování osob jako zaměstnanců u dohod

Zaměstnání u dohody o pracovní činnosti vzniká při příjmu alespoň 4 000 Kč a u dohody o provedení práce při příjmu převyšujícím 10 000 Kč. Také platí, že ve zdravotním pojištění se pro účel vzniku zaměstnání a posouzení osoby jako zaměstnance sčítají v rámci rozhodného období kalendářního měsíce všechny příjmy z více dohod o pracovní činnosti nebo dohod o provedení práce u jednoho zaměstnavatele. Aby se příjmy sčítaly, musí se u téhož zaměstnavatele jednat o stejný typ dohody.

Musí se osoba jako zaměstnanec odhlásit v případě, když příjem takové částky nedosáhne?

Pokud zaměstnavatel zaměstnává osoby na základě dohod o pracích konaných mimo pracovní poměr a zúčtovaný příjem poklesne v daném kalendářním měsíci u dohody o pracovní činnosti pod částku 4 000 Kč nebo u dohody o provedení práce nepřevýší 10 000 Kč, pak musí být taková osoba jako zaměstnanec na příslušný kalendářní měsíc odhlášena, i když se může třeba jednat o „státního pojištěnce“.

Jestliže zaměstnavatel toto odhlášení neprovede, pak jednak porušuje zákon (osoba není v takovém měsíci zaměstnancem, proto musí být odhlášena), jednak může způsobit administrativní problém i samotnému pojištěnci, který v důsledku takového neodhlášení bude mít řešen pojistný vztah, tedy pojištění u zdravotní pojišťovny, pouze však fiktivně, nikoli reálně.

Pokud při dodatečném odhlášení nebude mít v daném měsíci ani jeden den zaměstnání nebo podnikání nebo některé z kategorií osob, za které platí pojistné stát, bude se muset zpětně přihlásit jako osoba bez zdanitelných příjmů a doplatit příslušné pojistné včetně souvisejícího nároku zdravotní pojišťovny na penále.

 

Situaci zaměstnance nelze vyřešit například tím způsobem, že zaměstnanec uhradí zaměstnavateli pojistné 2 336 Kč a ten tuto částku odvede zdravotní pojišťovně v rámci hromadné platby pojistného za všechny zaměstnance.

316. Přihlášení a odhlášení zaměstnance u dohody o pracovní činnosti

Zaměstnavatel sjednal se zaměstnancem jako jeho jediné zaměstnání dohodu o pracovní činnosti na období celého kalendářního roku 2023, tedy od 1. 1. 2023 do 31. 12. 2023, s příjmem pohybujícím se v rozpětí od 12 000 Kč do 14 000 Kč. Zaměstnanec začal pracovat v pondělí 2. 1., naposledy bude pracovat v pátek29.12. 2023.

Ke kterým datům je nutno zaměstnance u zdravotní pojišťovny přihlásit a odhlásit a jak řeší zaměstnavatel odvod pojistného?

Při plnění oznamovací povinnosti se u dohody o pracovní činnosti (a rovněž i u dohody o provedení práce) postupuje ve smyslu ustanovení § 8 odst. 2 písm. d) zákona č. 48/­1997 Sb., ve znění pozdějších předpisů. V zákonné osmidenní lhůtě přihlašuje zaměstnavatel zaměstnance u jeho zdravotní pojišťovny kódem „P“ ke dni, ve kterém poprvé po uzavření dohody začal vykonávat sjednanou práci, tedy k 2. 1. 2023 a odhlašuje dnem, jímž uplynula doba, na kterou byla dohoda sjednána, tj. k 31. 12. 2023. Podmínkou pro uplatnění tohoto postupu je příjem v každém z kalendářních měsíců ledna až prosince alespoň 4 000 Kč. Pokud by například z důvodu nemoci poklesl příjem zaměstnance třeba za měsíc duben příjem pod 4 000 Kč, odhlásil by zaměstnavatel zaměstnance k 31. 3. a návazně jej přihlásil k 1. 5.

Vzhledem k výši příjmu provádí zaměstnavatel každý měsíc dopočet a doplatek pojistného do minimálního vyměřovacího základu 17 300 Kč, za měsíc leden 2023 pak dopočet a doplatek do poměrné části minima16 741,93 Kč, tj. za 30 kalendářních dnů trvání zaměstnání v tomto měsíci, což se vypočte jako (30 : 31) × 17 300.

Pokud by se jednalo o zaměstnání na základě dohody o provedení práce, uplatnil by se v podstatě stejný postup.

317. Skončení dohody a odvod pojistného zaměstnavatelem

Společnost zaměstnává zaměstnance na dohodu o pracovní činnosti. Pokud si v roce 2022 nevydělal alespoň 3 500 Kč, neodvádělo se sociální ani zdravotní pojištění, zdravotní pojištění si pojištěnec hradil sám. V měsíci, kdy byl jeho příjem aspoň 3 500 Kč, odváděl zaměstnavatel zdravotní pojištění z částky, kterou si vydělal, s dopočtem do minimálního vyměřovacího základu 16 200 Kč. Dohoda skončila k datu 12. 1. 2023, ode dne 13. 1. se pojištěnec zaregistroval na Úřadě práce jako uchazeč o zaměstnání. Výdělek v lednu převyšuje novou rozhodnou částku 4 000 Kč.

Jakým způsobem se bude za leden platit pojistné?

V měsíci lednu je důležité, kolik kalendářních dnů trvalo v tomto měsíci zaměstnání. Protože dohoda o pracovní činnosti skončila dne 12. 1., musel by činit vyměřovací základ alespoň 6 696,77 Kč [(12 : 31) × 17 300]. To znamená, že pokud hrubá mzda za měsíc leden dosáhne alespoň 6 696,77 Kč, odvede zaměstnavatel pojistné ze zúčtovaného příjmu a žádný další dopočet se již neprovádí.

Naopak, kdyby byl příjem nižší než 6 696,77 Kč, provede se dopočet a doplatek pojistného do této poměrné částky minima.

318. Neomluvená absence zaměstnance a minimální vyměřovací základ

Neomluvená absence zjevně znemožňuje zaměstnavateli, aby zaměstnanec vykonával práce podle jeho potřeb v souladu se sjednanou pracovní smlouvou nebo dohodou o pracích konaných mimo pracovní poměr. Tato závažná okolnost brání řádnému naplňování podmínek pracovněprávního vztahu, proto lze reálně předpokládat, že zaměstnavatel nebude mít zájem na jeho pokračování. Nicméně pokud by zaměstnavatel za daných okolností přece jen nechtěl pracovněprávní vztah ukončit, musel by z hlediska zdravotního pojištění postupovat v souladu s platnou právní úpravou.

Jaké podmínky platí pro zaměstnavatele v souvislosti s placením pojistného?

Pokud zaměstnanec nepracuje, je jeho příjem nulový. V zdravotním pojištění však platí ustanovení o povinnosti odvodu pojistného alespoň z minimálního vyměřovacího základu tehdy, pokud zaměstnanec nepatří mezi výjimky uvedené v ustanovení § 3 odst. 8 zákona č. 592/­1992 Sb., ve znění pozdějších předpisů, kdy minimum neplatí například pro zaměstnané osoby, za které je plátcem pojistného stát. Pokud však musí zaměstnanec (a zaměstnavatel jako plátce pojistného) dodržet minimální vyměřovací základ, platí při postupu podle zákona následující:

1. Neomluvená absence trvá část kalendářního měsíce a příjem zaměstnance je alespoň 17 300 Kč. V tomto případě se ve zdravotním pojištění nepřihlíží k délce trvání této absence a vyměřovacím základem zaměstnance je skutečně dosažený příjem, tedy částka alespoň na úrovni minimálního vyměřovacího základu.

2. Neomluvená absence trvá část kalendářního měsíce a příjem zaměstnance je nižší než 17 300 Kč. Zaměstnavatel provede dopočet a doplatek pojistného do minimálního vyměřovacího základu při zaměstnání trvajícím celý kalendářní měsíc.

Pokud trvá neomluvená absence celý kalendářní měsíc, činí výše pojistného v roce 2023 měsíční částku 2 336 Kč (13,5 % z hodnoty minimální mzdy 17 300 Kč).

319. Trestněprávní odpovědnost zaměstnance

Trestní odpovědnost zakládá spáchání skutku se znaky odpovídajícími skutkové podstatě určitého trestného činu, ať už úmyslného nebo z nedbalosti. Ve smyslu ustanovení § 7 odst. 1 písm. h) zákona č. 48/­1997 Sb., ve znění pozdějších předpisů, je stát plátcem pojistného za osoby ve výkonu zabezpečovací detence nebo vazby, osoby ve výkonu trestu odnětí svobody nebo osoby ve výkonu ústavního ochranného léčení. V této situaci zaměstnavatel buď může ukončit pracovněprávní vztah anebo k jeho ukončení dojít nemusí, je-li to v budoucím zájmu zaměstnavatele.

Jak postupuje zaměstnavatel při stanovení vyměřovacího základu zaměstnance v souvislosti s existencí této „státní kategorie“?

Zaměstnanec je vzat do vazby v průběhu kalendářního měsíce. Na základě této skutečnosti musí zaměstnavatel odvést za tento měsíc pojistné nejméně z poměrné části minimálního vyměřovacího základu za kalendářní dny, ve kterých zaměstnanec nebyl v této „státní kategorii“. Například, pokud by došlo ke vzetí do vazby dnem 19. 5. 2023, činila by za květen poměrná část minimálního vyměřovacího základu za 18 kalendářních dnů trvání výkonu práce mimo kategorii osob, za které platí pojistné stát, částku 10 045,16 Kč [(18 : 31) × 17 300]. Vyměřovací základ za měsíc květen musí být alespoň v této hodnotě. Tento postup uplatní zaměstnavatel pouze za situace, kdy zaměstnanec nepatří mezi osoby uvedené v ustanovení § 3 odst. 8 zákona č. 592/­1992 Sb. Neboli pokud zaměstnanec po celý kalendářní měsíc splňuje některou z podmínek vyjmenovaných v tomto zákonném ustanovení, tedy neplatí pro něj ve zdravotním pojištění zákonné minimum, je vyměřovacím základem vždy dosažený příjem.

 

Pokud by kupříkladu během výkonu trestu odnětí svobody nadále trval pracovněprávní vztah a zaměstnavatel by takovému zaměstnanci vykazoval neplacené volno, byl by jeho vyměřovací základ nulový s odkazem na ustanovení § 3 odst. 8 písm. e) zákona č. 592/­1992 Sb. a § 7 odst. 1 písm. h) zákona č. 48/­1997 Sb. při trvání takové skutečnosti po celý kalendářní měsíc.

320. Odměna za výkon funkce po skončení pracovního poměru

Zdravotní pojištění se odvádí z jakékoli odměny členů statutárních orgánů, i když už ukončili pracovní poměr a pobírají pouze a jenom tuto odměnu (jde o příjem zdaňovaný podle § 6 zákona č.586/­1992 Sb.).

Platí dané i pro členy družstev, kteří již v družstvu nepracují, ale jakožto členové statutárního orgánu pobírají odměnu za výkon funkce v tomto orgánu?

Základem pro povinnost odvodu pojistného na zdravotní pojištění zaměstnavatelem je skutečnost, že se jedná o plnění zdaňované podle § 6 zákona o daních z příjmů. Pojistné na zdravotní pojištění se tak vždy odvádí z odměn členů statutárních orgánů, kdy v tomto směru registrujeme v podstatě jedinou výjimku, kterou je dle § 5 písm. a) bodu 4 zákona č. 48/­1997 Sb. právě situace u členů družstev, kteří bez pracovněprávního vztahu k družstvu vykonávají pro družstvo práci, za kterou jsou družstvem odměňováni.

Výkon funkce v orgánu družstva se vždy považuje za výkon práce pro družstvo, proto se z příjmu funkcionáře družstva za vykonanou práci (není-li tento v pracovněprávním vztahu pro družstvo) pojistné odvádí pouze ze zúčtovaného příjmu dosahujícího (a převyšujícího) stanovenou hranici (tj. od 1. 1. 2023 částku 4 000 Kč). Příjem (odměna) nedosahující této hodnoty nepodléhá povinnosti placení pojistného na zdravotní pojištění.

Z dotazu vyplývá, že se jedná o členy statutárního orgánu, kteří v družstvu již nepracují, nicméně je jim za výkon funkce zúčtován příjem – i v tomto případě bude o placení zdravotního pojištění rozhodovat částka 4 000 Kč, protože se s ohledem na podmínky uvedené v § 5 písm. a) v bodě 4 zákona č. 48/­1997 Sb. jedná o příjem zdaňovaný podle § 6 zákona o daních z příjmů.

Příjmy po skončení zaměstnání jsou ve zdravotním pojištění řešeny v ustanovení § 3 odst. 3 zákona č. 592/­1992 Sb., kdy se pojistné odvádí i z příjmů zúčtované zaměstnanci po skončení zaměstnání. Ustanovení § 3 odst. 2 zákona č. 592/­1992 Sb. však vyjmenovává plnění nezahrnovaná do vyměřovacího základu zaměstnance, kdy se mj. podle písmene e) jedná o plnění, které bylo poskytnuto poživateli starobního důchodu nebo invalidního důchodu pro invaliditu třetího stupně po uplynutí jednoho roku ode dne skončení zaměstnání – toto plnění, v podstatě jako jediné, které je zúčtováno po skončení zaměstnání, povinnosti placení pojistného na zdravotní pojištění při dodržení těchto podmínek nepodléhá.

U členů družstva, kteří jsou členy statutárního orgánu družstva a v družstvu zároveň pracují, se skutečně postupuje jinak. Do vyměřovacího základu se zahrne jak příjem na základě pracovněprávního vztahu, tak odměna za výkon funkce. Důvodem pro uplatnění tohoto postupu je skutečnost, že u osoby není splněna podmínka stanovená v § 5 písm. a) v bodě 4 cit. zákona č. 48/­1997 Sb. a vyměřovacím základem je úhrn příjmů.

321. Skončení zaměstnání, podnikání a „státní kategorie“

Pojištěnec ukončil zaměstnání a je poživatelem starobního důchodu. Současně však již delší dobu podniká. Při souběhu se zaměstnáním nebylo jeho povinností platit zálohy a pojistné vždy doplatil jednorázově do osmi dnů po podání Přehledu.

Změnila se nějak skončením zaměstnání situace OSVČ? Je povinností placení záloh?

OSVČ není povinna platit zálohy v případě, kdy je zároveň zaměstnancem a své zdravotní pojišťovně prohlásí, že samostatná činnost není hlavním zdrojem jejích příjmů. V těchto případech se pojistné uhradí do 8 dnů po podání Přehledu o výši daňového základu za uplynulý kalendářní rok. Jiným důvodem, kdy OSVČ není povinna platit zálohy je skutečnost, že OSVČ byla po dobu celého kalendářního měsíce uznána neschopnou práce, nebo jí byla nařízena karanténa podle zvláštních právních předpisů.

Podnikající osoby, za které je zároveň po celý kalendářní měsíc plátcem pojistného stát, musejí zálohy platit. Výhoda těchto osob spočívá ve skutečnosti, že se na ně nevztahuje minimální vyměřovací základ. V podávaném Přehledu takový podnikatel vyznačí, ve kterých měsících mu nebyl stanoven minimální vyměřovací základ a z jakého důvodu (v tomto případě s použitím varianty „plátcem pojistného byl i stát“). Zálohy se platí ve výši vypočtené na základě skutečně dosaženého daňového základu. Pojistné se pak zaplatí formou doplatku po podání přehledu včetně stanovení záloh pro další období – zálohy se platí tehdy, pokud je v předcházejícím roce dosaženo kladného výsledku podnikatelské činnosti. Zálohy na pojistné neplatí „státní pojištěnci“ pouze v kalendářním roce, ve kterém svoji podnikatelskou činnost zahajují.

Od doby skončení zaměstnání je povinností poživatele důchodu zálohy platit, a to ve výši vypočtené v Přehledu za předchozí rok. I kdyby zálohy představovaly velmi nízké měsíční částky, musí je OSVČ pravidelně platit.

322. Pohřešovaný zaměstnanec a zdravotní pojištění

Zaměstnanec je od poloviny prosince 2022 pohřešován, zaměstnavatel má k dispozici úřední záznam z Policie ČR o podání vysvětlení z důvodu vypátrání pohřešované osoby. Otázkou je, jak má zaměstnavatel reagovat ve zdravotním pojištění; jedná se o neplacené volno nebo o neomluvenou absenci.

Jak to bude s odvodem pojistného za měsíc prosinec 2022 a za další měsíce?

Na poskytnutí neplaceného volna se musí zaměstnavatel se zaměstnancem dohodnout a neplacené pracovní volno se zpravidla poskytuje na základě žádosti zaměstnance. Taková žádost či dohoda však v tomto případě scházejí, takže relevantním se jeví vykázání této nepřítomnosti zaměstnance v zaměstnání jako neomluvené absence. Varianta, že by se dodatečně mohlo jednat o neplacené volno, je v takovém případě velmi nepravděpodobná.

Pokud trvá neomluvená absence pouze část kalendářního měsíce, je taková situace pro zaměstnavatele z finančního hlediska řešitelná tehdy, pokud bude příjem v prosinci alespoň 16 200 Kč, čímž bude za tento měsíc dodržen minimální vyměřovací základ. Kdyby příjem zaměstnance za prosinec této částky nedosáhl, musel by zaměstnavatel provést dopočet a doplatek pojistného do této hodnoty minima.

Trvá-li neomluvená nepřítomnost zaměstnance v práci po celý kalendářní měsíc (od ledna 2023), představuje platba pojistného částku ve výši 13,5 % z minimální mzdy 17 300 Kč, tj. 2 336 Kč. Při déletrvající neomluvené nepřítomnosti zaměstnance v práci tak může zaměstnavateli zcela reálně vzniknout problém v tom smyslu, že pojistné za zaměstnance zdravotní pojišťovně odvést musí, ovšem získat od zaměstnance měsíčně částku 2 336 Kč může být někdy v takových případech (kdy je se zaměstnancem často přerušena veškerá komunikace) hodně složité. I když zaměstnanec nemá z důvodu neomluvené absence zúčtovaný žádný příjem, zaměstnavatel musí minimální pojistné odvést. V této souvislosti je pro zaměstnavatele v podstatě jediným možným řešením řádně provést úhradu pojistného v rámci hromadné platby ke dni splatnosti a poté požadovat příslušnou částku po zaměstnanci.

 

Je zřejmé, že v takových (a podobných) případech je vhodným řešením dle možností co nejrychlejší ukončení pracovněprávního vztahu, ze strany zaměstnavatele nezpochybnitelně z pohledu pracovního práva, pokud to s ohledem na okolnosti a zájmy příslušných stran lze.

323. Český občan pracující v tzv. třetí zemi

Čeští občané jsou výdělečně činní nejen v rámci Evropské unie, ale mohou pracovat nebo podnikat i ve státech, které se označují jako „třetí země“.

Jaké možnosti nabízí pro tyto osoby český systém veřejného zdravotního pojištění?

Pokud není občan s bydlištěm v České republice zaměstnán v ČR (a ani zde nepodniká nebo není „státním pojištěncem“) a pracuje v tzv. třetí zemi, to znamená mimo:

l   státy Evropské unie

l   Norsko, Island, Lichtenštejnsko, Švýcarsko, Spojení království a mimo

l   tzv. smluvní státy, tedy státy, se kterými má Česká republika uzavřenu dvou­stran­nou mezistátní smlouvu o sociálním zabezpečení řešící i oblast zdravotního pojištění (například USA, Tunisko, Albánie, Sýrie)

může být nadále účasten českého systému veřejného zdravotního pojištění tím způsobem, že se zaregistruje u své zdravotní pojišťovny jako osoba bez zdanitelných příjmů. Měsíční platba pojistného touto osobou činí od 1. ledna 2023 částku 2 336 Kč. Placením pojistného tímto způsobem má pojištěnec kdykoli nárok na poskytnutí komplexních hrazených služeb (plné péče) v České republice stejně jako ostatní občané.

V takovém případě může zdravotní pojišťovna na základě žádosti povolit placení pojistného za delší než měsíční období, avšak vždy jen dopředu. Z pohledu platné legislativy se jedná o vstřícné ustanovení, neboť pojištěnec dlouhodobě pracující v cizině by se mohl dostat do situace, že by si pojistné jako osoba bez zdanitelných příjmů neplatil, čímž by mu vznikl dluh na pojistném včetně penále. Jedná se však o alternativní variantu, která nevylučuje možnost placení pojistného i v tomto případě pravidelně standardním způsobem (kupříkladu formou trvalého příkazu v peněžním ústavu), tedy za příslušný kalendářní měsíc nejpozději do osmého dne následujícího kalendářního měsíce.

Variantně lze tuto situaci vyřešit i odhlášením z českého systému veřejného zdravotního pojištění s využitím institutu dlouhodobého pobytu pojištěnce v cizině podle § 8 odst. 4 zákona č. 48/­1997 Sb., kdy tento pobyt musí nepřetržitě trvat déle než šest měsíců.

324. Minimální vyměřovací základ zaměstnance ve zdravotním pojištění

Za „normálních“ okolností odvádí zaměstnavatel v roce 2023 pojistné na zdravotní pojištění za své zaměstnance nejméně z vyměřovacího základu 17 300 Kč, tedy alespoň z minimální mzdy, pokud zaměstnání trvá celý kalendářní měsíc. Tato podmínka platí pro zaměstnance, na kterého se povinnost placení pojistného alespoň ze zákonného minima vztahuje.

Kdy však může zaměstnavatel relevantně odvádět pojistné z příjmu nižšího než minimální mzda?

Ve zdravotním pojištění existuje poměrně početná skupina osob – zaměstnanců, u kterých minimum nemusí být dodrženo a vyměřovacím základem je skutečně dosažený příjem. Proto si musí zaměstnavatel v této souvislosti ověřit, zda zaměstnanec nepatří mezi osoby, vyjmenované v ustanovení § 3 odst. 8 zákona č. 592/­1992 Sb., ve znění pozdějších předpisů. Nejčastěji se bude jednat o osoby, za které je plátcem pojistného i stát (poživatelé důchodu, ženy na mateřské a osoby na rodičovské dovolené, příjemci rodičovského příspěvku, studenti apod.). Aby zaměstnavatel skutečně nemusel u těchto osob dodržet minimální vyměřovací základ, musí mít ve své mzdové evidenci založen příslušný doklad, který jej bude k takovému postupu opravňovat – například se bude jednat o rozhodnutí o přiznání důchodu, potvrzení o studiu či pobírání rodičovského příspěvku, čestné prohlášení osoby celodenně osobně a řádně pečující alespoň o jedno dítě do sedmi let věku nebo nejméně o dvě děti do patnácti let věku, potvrzení o odvodu pojistného alespoň z minimálního vyměřovacího základu jiným zaměstnavatelem a další.

Je pravdou, že správně prováděný odvod pojistného ze skutečné výše příjmu nižšího než minimální mzda (tedy bez dopočtu) je z finančního hlediska výhodný jak pro zaměstnavatele, tak pro zaměstnance, a také je předmětem zájmu kontrolních orgánů zdravotní pojišťovny.

Řešení č. 308 až 324 zpracoval Ing. Antonín Daněk (II/2023)

5.2

Zákoník práce – odměňování

325. Placený svátek, zaměstnanec odměňován měsíční mzdou, zaměstnanec ve svátek nepracoval

Zaměstnanec má stanovenou týdenní pracovní dobu 40 hodin, 8 hodin denně. Pracuje v jednosměnném pracovním režimu pondělí až pátek. Je odměňován měsíční mzdou ve výši 31 600 Kč. Daný kalendářní měsíc má 21 pracovních dnů (pondělí až pátek), avšak na jeden den připadá svátek.

Na jakou odměnu má zaměstnanec nárok?

Zaměstnanec tedy v daném měsíci odpracuje fakticky 20 dní, tj. 160 hodin. Jako výkon práce se však posuzuje 21 dní, tj. 168 hodin. Zaměstnanci přísluší měsíční mzda ve výši 31 600 Kč (nekrácená). Vysvětlivka: Ze zákoníku práce vyplývá, že v případě, jestliže zaměstnanec nepracoval v důsledku toho, že na příslušný den připadl svátek, a ušla mu mzda, má nárok na náhradu mzdy ve výši průměrného výdělku.

U zaměstnanců s měsíční mzdou se však má za to, že jim mzda v důsledku svátku „neušla“ a tudíž obdrží měsíční mzdu v nezměněné výši (za svátek není poskytnuta náhrada mzdy). Viz též § 348 odst. 1 písm. d) zákoníku práce: „Jako výkon práce se posuzuje doba, kdy zaměstnanec nepracuje proto, že je svátek, za který mu přísluší náhrada mzdy, popřípadě za který se mu jeho mzda nebo plat nekrátí“. Tomuto postupu svědčí i § 135 zákoníku práce v případě, kdy se jedná o zaměstnance, který pobírá plat, nikoliv mzdu.

326. Placený svátek, zaměstnanec odměňován hodinovou mzdou, zaměstnanec ve svátek nepracoval

Zaměstnanec má stanovenou týdenní pracovní dobu 40 hodin, 8 hodin denně. Pracuje v jednosměnném pracovním režimu pondělí až pátek. Je odměňován hodinovou mzdou ve výši 154 Kč. Průměrný výdělek má 162 Kč. Daný kalendářní měsíc má 23 pracovních dnů, z toho na jeden pracovní den připadá svátek.

Jaká mzda zaměstnanci přísluší v daném měsíci?

Zaměstnanec tedy v daném měsíci odpracuje fakticky 22 dní, tj. 176 hodin. Jako výkon práce se však posuzuje 23 dní, tj. 184 hodin. Zaměstnanci přísluší mzda ve výši: 176 hod. × 154 Kč = 27 104 Kč.

Protože mu ušla mzda za práci ve svátek, z důvodu, že je odměňován hodinovou mzdou, mu přísluší náhrada mzdy za tuto dobu, ve výši 1 × 8 hodin × 162 Kč = 1 296 Kč. Celkem obdrží mzdu + náhradu mzdy ve výši 28 400 Kč = 27 104 Kč + 1 296 Kč.

327. Nárok na příplatek

Zaměstnanec odpracoval v příslušném kalendářním měsíci 165 hodin při stanovené týdenní době 37,5 hodiny (vícesměnný a nepřetržitý pracovní režim dle § 79 zákoníku práce). Z této doby připadalo na práci v noci 30 hodin. Jeho průměrný výdělek byl 148 Kč.

Jak postupovat v dané situaci?

Zaměstnanci tedy vznikl za práci v noci kromě dosažené mzdy nárok na příplatek nejméně ve výši: 30 hodin × 148 Kč × 10 / 100 = 444 Kč. Zaměstnavatel však stanovil ve vnitřním předpisu příplatek ve výši 25 % průměrného výdělku. Zaměstnanci tedy vznikl za práci v noci kromě dosažené mzdy nárok na příplatek ve výši 30 hodin × 148 Kč × 25 / 100 = 1 110 Kč. Uvedený příklad by bylo možné ještě doplnit takto: Zaměstnanec pracoval v noční směně, která začínala ve 21.45 a končila v 5.45 druhého dne. Přestávka na oddych trvala 30 minut (§ 88). Příplatek 10 % za práci v noci bude činit 7,25 hod. × 148 Kč × 10 % = 107,30 Kč.

V předmětném případě je zohledněno, že zaměstnanci musí být poskytnuta přestávka na oddech nejpozději po 6 hodinách výkonu práce (§ 88). Noční práce trvala 7,75 hod. (počítáno od 22.00 do 5.45). Po odečtení přestávky na oddech vychází výkon práce v noční době v délce 7,25 hod. = 7,75 hod – 0,5 hod. (přestávka na oddech se nezapočítává do pracovní doby, jak vyplývá z ustanovení § 88).

328. Náhrada mzdy za svátek

Zaměstnanec je odměňován hodinovou mzdou ve výši 129 Kč. Zaměstnanec má stanovenou týdenní pracovní dobu 40 hodin, 8 hodin denně. Pracuje v jednosměnném pracovním režimu, rozvrženém na dny středa až neděle. V pondělí a úterý má volno (dny nepřetržitého odpočinku). Průměrný výdělek má 135 Kč. Daný kalendářní měsíc má 22 takovýchto pracovních dnů, z toho však na jeden pracovní den připadá svátek. Zaměstnanec tedy v měsíci fakticky odpracuje 21 dnů, to znamená 168 hodin.

Jak je to z pohledu zákoníku práce?

Vzhledem k tomu, že svátek připadl na den, který je obvykle jeho pracovním dnem (jedná se například o pátek), a v tento den nepracoval, má nárok na náhradu mzdy (§ 115 odst. 3). V měsíci pracoval v sobotu a v neděli celkem 9 krát. Výpočet příjmu za příslušný měsíc: mzda = 168 hodin × 129 Kč = 21 672 Kč.

Náhrada mzdy za svátek, kdy zaměstnanec nepracoval (§ 115 odst. 3) ve výši průměrného výdělku: 8 hodin × 135 Kč = 1 080 Kč. Příplatek za práci v sobotu a v neděli: 9 dní × 8 hodin × 135 Kč × 0,1 = 972 Kč. Celkem příjem: mzda + náhrada mzdy za svátek + příplatek za sobotu a neděli = 21 672 Kč + 1 080 Kč + 972 Kč = 23 724 Kč.

329. Kombinace práce ve svátek a práce přesčas, svátek nepřipadl na obvyklý pracovní den

Zaměstnanec konal na příkaz zaměstnavatele práci ve svátek, i když se jednalo o den, na který nepřipadla jeho pracovní směna (například 17. listopadu). Práci konal v době od 16:00 do 20:00.

Jak je to z pohledu zákoníku práce?

Z pohledu zákoníku práce se jedná:

a) o práci přesčas v délce 4 hodin, za kterou zaměstnanci náleží dosažená mzda a povinný příplatek nejméně ve výši 25 % (pokud se nedohodl se zaměstnavatelem na poskytnutí neplaceného náhradního volna v délce 4 hodin na místo příplatku)

b) o práci ve svátek, za kterou zaměstnanci náleží dosažená mzda a placené náhradní volno v délce 4 hodin (pokud se nedohodl se zaměstnavatelem na poskytnutí příplatku ve výši nejméně 100 % průměrného výdělku na místo placeného náhradního volna).

Z uvedeného vyplývá, že může též dojít k souběhu obou příplatků (povinný příplatek 25 % za práci přesčas a dohodnutý příplatek 100 % za práci ve svátek, místo náhradního volna). Pokud jde o dosaženou mzdu, tato samozřejmě náleží jen jednou, ve výši za odpracované hodiny.

330. Kombinace práce ve svátek a práce přesčas, svátek připadl na obvyklý pracovní den

Zaměstnanec měl rozepsané směny tak, že na svátek připadl jeho obvyklý pracovní den. Jednalo se o zaměstnance v nepřetržitém provozu, se stanovenou týdenní pracovní dobou 37,5 hodiny týdně. V den, na který připadl svátek, měl rozepsanou směnu v rozsahu 7,5 hodiny, a to 6:00 do 14:00 hodin (včetně přestávky 30 minut na oběd, která se nezapočítává do pracovní doby, viz § 88 zákoníku práce). Na příkaz zaměstnavatele však pracoval v době od 6:00 do 16:00 hodin.

Jaké je správné řešení?

Výsledek: Nároky zaměstnance se posuzují z každého titulu samostatně (práce ve svátek, práce přesčas). Doba od 14:00 hod. do 16:00 hod. je prací přesčas, za kterou náleží zaměstnanci dosažená mzda za práci přesčas a příplatek za práci přesčas nejméně ve výši 25 % průměrného výdělku (pokud se nedohodl se zaměstnavatelem na poskytnutí neplaceného náhradního volna v délce 2 hodin místo příplatku za práci přesčas). Doba od 6:00 do 14:00 hod. není prací přesčas, neboť na tuto dobu připadla zaměstnanci jeho pravidelná směna. Doba od 6:00 do 16:00 hod. je však dobou, kdy zaměstnanec konal práci ve svátek (s výjimkou 30 minut přestávky na oběd). Zaměstnanci vznikl kromě nároku na dosaženou mzdu též nárok na placené náhradní volno v rozsahu práce konané ve svátek, tj. na 9,5 hodin placeného náhradního volna (pokud se zaměstnanec se zaměstnavatelem nedohodl na poskytnutí příplatku nejméně ve výši průměrného výdělku místo placeného náhradního volna).

Bude-li tedy například dohodnuto, že za práci přesčas bude poskytnuto náhradní volno, pak za dobu práce od 14:00 do 16:00 hod. vzniká zaměstnanci kromě dosažené mzdy jednak nárok na 2 hodiny neplaceného náhradního volna, jednak na 2 hodiny placeného náhradního volna (za každou 1 hodinu práce ve svátek, která je současně prací přesčas, nárok na 2 hodiny náhradního volna, z toho 1 hodina placeného a 1 hodina neplaceného náhradního volna).

331. Zaměstnanec odměňován hodinovou mzdou v kalendářním měsíci pracoval ve svátek

Předpokládejme, že zaměstnanec pracoval ve svátek 3 hodiny (například dne 1. května), za práci ve svátek si nevybíral náhradní volno, bylo dohodnuto poskytnutí příplatku ve výši průměrného výdělku. Průměrný výdělek má 121 Kč. Pracovní dobu má rozvrženou na osmihodinové směny, ve dnech pondělí až pátek. Předpokládejme, že květen má v daném kalendářním roce 21 pracovních dnů a 2 svátky.

Jak postupovat v dané situaci?

Pokud by zaměstnanec nepracoval ve svátek, tak by fakticky odpracoval v měsíci jen 21 × 8 = 168 hodin. Za práci v pracovních dnech, na které nepřipadl svátek, má nárok na mzdu ve výši 115 Kč × 168 hodin = 19 320 Kč. Pokud jde o den 1. květen, na který připadl jeho obvyklý pracovní den, 3 hodiny vykonával skutečně práci, 5 hodin však nepracoval, z důvodu, že se jedná o svátek. Za těchto 5 hodin však má nárok na náhradu mzdy ve výši průměrného výdělku. Obdobně za den 8. květen má nárok na náhradu mzdy ve výši průměrného výdělku, v uvedený den jde o 8 hodin.

Výpočet náhrady mzdy za svátky, za dobu, kdy nepracoval: 121 Kč × (8 + 5) = 1 573 Kč. Za práci, skutečně vykonávanou ve svátek, v délce 3 hodiny má nárok na dosaženou mzdu + příplatek ve výši průměrného výdělku.

Výpočet: 3 hodiny × 115 Kč + 3 hodiny × 121 Kč = 708 Kč.

Celkem příjem za měsíc květen: 19 320 Kč + 1 573 Kč + 708 Kč = 21 601 Kč.

Pro porovnání, pokud by zaměstnanec v dotyčný svátek nepracoval, dosáhl by za měsíc mzdu odpovídající 168 fakticky odpracovaným hodinám (168 hodin × 115 Kč = 19 320 Kč) a náhradu mzdy za svátky, kdy práci vykonávat nemohl (16 hodin × 121 Kč = 1 936 Kč). Celkem by příjem pak činil za měsíc květen: 21 256 Kč = 19 320 Kč + 1 936 Kč.

332. Výpočet mzdy

Zaměstnanec pracuje v dvousměnném pracovním režimu, směny má rozvržené na pondělí až pátek. Stanovená týdenní pracovní doba je 38,75 hodin. Jedná se o měsíc červenec. Předpokládejme, že na tento měsíc připadlo 23 pracovních dnů, z toho jeden den byl svátek (5. července). Zaměstnanec v tento svátek rovněž pracoval, vždy 7,75 hodin v rámci stanovené pracovní doby. Zaměstnanec v červenci fakticky odpracoval 17 pracovních dnů, po odečtení svátků, kdy rovněž pracoval, se jedná o 16 pracovních dnů, tj. 16 × 7,75 = 124 hodin. Čerpal dovolenou v rozsahu 6 pracovních dnů. V jeden pracovní den (pátek) pracoval 4 hodiny přesčas. Dále měl 5 hodin pracovní pohotovost. Za práci přesčas ani za práci ve svátek nečerpal náhradní volno. Jeho základní mzda je 20 000 Kč, obdržel výkonnostní odměnu ve výši 2 800 Kč. Průměrný hodinový výdělek pro dané čtvrtletí má 121 Kč.

Na jakou odměnu má zaměstnanec nárok?

Výpočty:

–  Základní mzda = [20 000 Kč / (23 × 7,75)] × (16 × 7,75) = 13 913 Kč.

–  Výkonnostní odměna = 2 800 Kč.

–  Náhrada mzdy za dovolenou = 6 × 7,75 × 121 Kč = 5 627 Kč.

–  Za práci přesčas (dosažená mzda + příplatek 25 %) = [20 000 Kč / (23 × 7,75)] × 4 + 121 Kč × 4 × 0,25 = 570 Kč.

–  Za práci ve svátek (dosažená mzda + příplatek 100 %) = [20 000 Kč / (23 × 7,75)] × (7,75 × 1) + 121 Kč × 7,75 × 1,00 = 1 807 Kč.

–  Odměna za pracovní pohotovost (10 % průměrného výdělku) = 121 Kč × 5 × 0,1 = 61 Kč.

–  Celkem příjem = 13 913 Kč + 2 800 Kč + 5 627 Kč + 570 Kč + 1 807 Kč + 61 Kč = 24 778 Kč.

333. Odměna z dohody o pracovní činnosti

Žena, která pobírá rodičovský příspěvek, dosáhla odměnu z dohody o pracovní činnosti ve výši 8 000 Kč za práci vykonanou v období od 1. dubna do 30. dubna, dále ve výši 2 200 Kč za měsíc květen 2023, kdy byla 14 dní nemocná.

Jaké je řešení dané situace?

Jedná se o odměnu z dohody o pracovní činnosti, dosažený příjem je rozhodující, z odměny za duben vznikne povinnost odvést zdravotní pojištění za měsíc duben. Za měsíc květen nebyl dosažen příjem ve výši 4 000 Kč, z odměny za měsíc květen nevznikne povinnost odvést zdravotní pojištění.

Okolnost, že se jedná o osobu, za kterou je plátcem pojistného stát, ani skutečnost, že byla po část měsíce nemocná, nemá vliv na limit ohraničený částkou 4 000 Kč měsíčně (započitatelný příjem rozhodný pro účely účast na nemocenském pojištění od roku 2023).

334. Překážka na straně zaměstnavatele

Zaměstnanec má měsíční hrubou mzdu ve výši 20 500 Kč. Z důvodů na straně zaměstnavatele však dosáhl za měsíc říjen 2022 příjem ze závislé činnosti jen ve výši 14 800 Kč. Důvodem byl nedostatek zakázek, zaměstnavatel nemohl přidělovat zaměstnanci práci v rozsahu týdenní pracovní doby (§ 209 zákoníku práce).

Jaké je řešení dané situace?

Zdravotní pojištění je nutné odvést z minimálního vyměřovacího základu, a představuje částku 2 187 Kč (16 200 Kč × 0,135). Zaměstnanci bude strženo pojistné z vyměřovacího základu ve výši 14 800 Kč × 0,135 / 3 = 666 Kč.

Pojistné, které odvede zaměstnavatel, se skládá ze dvou částek. První částka je vypočtena z vyměřovacího základu, kterým je dosažený příjem zaměstnance, tj. částka 14 800 Kč × 0,135 / 2 × 3 = 1 332 Kč.

Druhá částka je doplatek ve výši 13,5 % z rozdílu mezi minimálním vyměřovacím základem a vyměřovacím základem, tj. částka 0,135 × (16 200 Kč – 14 800 Kč) = 189 Kč. Zaměstnavatel tedy uhradí částku ve výši 1 521 Kč = 1 332 Kč + 189 Kč, zaměstnanci strhne částku 666 Kč, celkem bude na účet zdravotní pojišťovny odvedena částka 2 187 Kč = 1 521 Kč + 666 Kč.

335. Minimální vyměřovací základ

Zaměstnanec nastoupil do práce dne 17. května. Za odpracované dny obdržel mzdu ve výši 5 000 Kč. Zaměstnání netrvalo po celý kalendářní měsíc. Znamená to, že minimální vyměřovací základ se poměrně snižuje, a to v závislosti na počtu kalendářních dní trvání zaměstnání. V daném případě zaměstnání trvalo v květnu 15 kalendářních dní, měsíc květen má 31 kalendářních dnů.

Jak postupovat v předmětném případě?

Minimální vyměřovací základ se snižuje na částku: 16 200 Kč / 31 × 15 = 7 838,71 Kč. Vyměřovací základ zaměstnance (5 000 Kč) je nižší než poměrná část minimálního vyměřovacího základu (7 838,71 Kč). Zdravotní pojištění musí být odvedeno celkem ve výši 0,135 × 7 838,71 Kč = 1 058,23 Kč (po zaokrouhlení 1 059 Kč).

Dvě třetiny z vyměřovacího základu hradí zaměstnavatel (5 000 Kč × 0,135 / 3 × 2 = 450 Kč), jednu třetinu hradí zaměstnanec (5 000 Kč × 0,135 / 3 = 225 Kč). Zaměstnanec dále uhradí 13,5 % z rozdílu mezi poměrnou částí minimálního vyměřovacího základu a vyměřovacího základu, tj. částku ve výši 0,135 × (7 838,71 Kč – 5 000 Kč) = 383,23 Kč, tj. 384 Kč. Celkem bude na účet zdravotní pojišťovny odvedena částka 1 059 Kč = 450 Kč + 225 Kč + 384 Kč.

336. Pracovní poměr na zkrácený pracovní úvazek

Se zaměstnancem byl uzavřen pracovní poměr na zkrácený pracovní úvazek na dobu od 1. července do 14. července. Zaměstnanec dosud u zaměstnavatele nepracoval. Výkon práce je sjednán na území ČR. Mzda byla ve výši 9 000 Kč.

Jak je to v případě zkráceného pracovního úvazku?

Pokud by tato situace nastala v roce 2013, jednalo by se o krátkodobé zaměstnání, které netrvalo ani nemělo trvat déle než 14 kalendářních dnů. Zaměstnanci by nevznikla účast na nemocenském pojištění.

Z částky 9 000 Kč by se tedy neodvádělo sociální pojištění. Pokud však tato situace nastala počínaje rokem 2014, pak jsou splněny obě požadované podmínky pro účast na nemocenském pojištění. Z částky 9 000 Kč by se tedy odvádělo sociální pojištění.

337. Zaměstnání malého rozsahu

Se zaměstnankyní byl uzavřen pracovní poměr na zkrácený pracovní úvazek. Výše mzdy byla sjednána v částce 6 000 Kč měsíčně, místo výkonu práce je v ČR. Zaměstnankyně byla v měsíci červen 2023 nemocná a její skutečný příjem byl nižší než 4 000 Kč.

Jaké je řešení dané situace?

V uvedeném případě se nejedná o zaměstnání malého rozsahu, neboť byly splněny obě podmínky uvedené v § 6 pro účast na nemocenském pojištění. Nerozhoduje tedy skutečná výše započitatelného příjmu pro účast na nemocenském pojištění.

Zaměstnankyně je tedy účastna nemocenského pojištění i v kalendářních měsících, kdy dosažený započitatelný příjem nedosáhl 4 000 Kč. Obdobně v případě dohody o pracovní činnosti, pokud započitatelný příjem byl sjednán alespoň ve výši 4 000 Kč měsíčně.

338. Průměrný výdělek a pololetní odměna

Zaměstnanec odpracoval v rozhodném období (kalendářním čtvrtletí) celkem 472 hodin. Celkový fond pracovní doby je v tomto čtvrtletí 520 hodin. V uvedeném rozhodném období byla zaměstnanci zúčtována hrubá mzda 22 500 Kč, 25 800 Kč a 26 200 Kč. Dále byla zaměstnanci v tomto období zúčtována pololetní odměna ve výši 10 000 Kč.

Jaký je průměrný výdělek a pololetní odměna zaměstnance?

Výpočet průměrného výdělku bude následující: Pololetní odměna se zahrne do rozhodného období jen v poměrné výši, připadající na kalendářní čtvrtletí. Vzhledem k tomu, že se jedná o pololetní odměnu, zahrne se do rozhodného období ve výši 10 000 Kč / 2. Celkem tedy bude použita jako výchozí částka hrubé mzdy ve výši 10 000 Kč / 2 = 5 000 Kč.

Pro účely výpočtu průměrného výdělku bude tato výchozí částka zahrnuta do rozhodného období v poměrné výši, odpovídající odpracované době v tomto rozhodném období. To znamená ve výši 5 000 Kč × (472 hod. / 520 hod.) = 4 538,46 Kč. Průměrný výdělek bude tedy v daném kalendářním čtvrtletí ve výši (4 538,46 Kč + 22 500 Kč + 25 800 Kč + 26 200 Kč) / 472 hod. = 167,45 Kč.

339. Průměrný výdělek a roční odměna

Zaměstnanec odpracoval v rozhodném období (kalendářním čtvrtletí) celkem 440 hodin. Celkový fond pracovní doby je v tomto čtvrtletí 528 hodin. V uvedeném rozhodném období byla zaměstnanci zúčtována hrubá mzda 22 500 Kč, 25 800 Kč a 26 200 Kč. Dále byla zaměstnanci v tomto období zúčtována roční odměna ve výši 10 000 Kč.

Jak se vypočte průměrný výdělek a roční odměna zaměstnance?

Výpočet průměrného výdělku bude následující: Roční odměna se zahrne do rozhodného období jen v poměrné výši, připadající na kalendářní čtvrtletí. Vzhledem k tomu, že se jedná o roční odměnu, zahrne se do rozhodného období ve výši 10 000 Kč / 4. Celkem tedy bude použita jako výchozí částka hrubé mzdy ve výši 10 000 Kč / 4 = 2 500 Kč.

Pro účely výpočtu průměrného výdělku bude tato výchozí částka zahrnuta do rozhodného období v poměrné výši, odpovídající odpracované době v tomto rozhodném období. To znamená ve výši 2 500 Kč × (440 hod. / 528 hod.) = 2 083,34 Kč. Průměrný výdělek bude tedy v daném kalendářním čtvrtletí ve výši (2 083,34 Kč + 22 500 Kč + 25 800 Kč + 26 200 Kč) / 440 hod. = 174,05 Kč.

340. Souběh příjmů ze zaměstnání malého rozsahu

Zaměstnanec má u téhož zaměstnavatele uzavřeny dvě dohody o pracovní činnosti. První dohoda je uzavřena na období od ledna do prosince 2023, sjednaný příjem je ve výši 2 000 Kč. Druhá dohoda je sjednána na období od 1. 7. 2023 do 31. 8. 2023, sjednaný příjem rovněž nepřesahuje rozhodný příjem 4 000 Kč měsíčně. V obou případech se jedná tedy o zaměstnání malého rozsahu.

Jak postupovat v případě souběhu příjmů ze zaměstnání malého rozsahu?

Pro posouzení rozhoduje úhrn skutečně dosažených započitatelných příjmů z těchto dohod. Zaměstnanci vznikla účast na nemocenském pojištění v měsících červenec a srpen, protože úhrn příjmů u téhož zaměstnavatele dosahuje aspoň částky 4 000 Kč měsíčně.

Pojistné na sociální zabezpečení se bude odvádět z příjmů dosažených za měsíce červenec a srpen 2023.

341. Příjem ze závislé činnosti

Zaměstnanec pracuje u zaměstnavatele v pracovněprávním vztahu. Jeho příjem ze závislé činnosti, který se zahrnuje do vyměřovacího základu, dosáhl za příslušný měsíc roku 2022 částky 7 800 Kč. Zaměstnanec nepatří mezi osoby, na které se nevztahuje povinnost stanovit minimální vyměřovací základ. Vyměřovací základ je nižší než minimální vyměřovací základ, avšak nikoliv z důvodů na straně zaměstnavatele.

Jaký je správný postup výpočtu mzdy?

Postup výpočtu: Pojistné z vyměřovacího základu: 0,135 × 7 800 Kč = 1 053 Kč. Jednu třetinu (1 053 Kč / 3 = 351 Kč) hradí zaměstnanec, dvě třetiny (1 053 Kč / 2 × 3 = 702 Kč) hradí zaměstnavatel. Dále zaměstnanec doplatí pojistné do minimálního vyměřovacího základu, tj. 13,5 % z částky 8 400 Kč, tj. pojistné ve výši 1 134 Kč.

Výpočet: 16 200 Kč – 7 800 Kč = 8 400 Kč. Celkem bude zdravotní pojišťovně odvedeno pojistné ve výši 2 187 Kč, z toho zaměstnavatel hradí 702 Kč, zaměstnanec hradí částku ve výši 1 485 Kč = 351 Kč + 1 134 Kč. Částku 1 485 Kč srazí zaměstnavatel zaměstnanci z jeho příjmu (hrubé mzdy).

342. Dočasná pracovní neschopnost

Dne 3. března 2022 zaměstnanec onemocněl a byl v dočasné pracovní neschopnosti až do 29. března. Dočasná pracovní neschopnost je z pohledu zákoníku práce „důležitou osobní překážkou v práci“.

Jak je to v případě dočasné pracovní neschopnosti?

Minimální vyměřovací základ za měsíc březen se tedy poměrně snižuje v závislosti na počtu kalendářních dnů. Jedná se o dny 1. a 2. březen, 30. a 31. březen, kdy zaměstnanec nebyl v dočasné pracovní neschopnosti. Výpočet poměrné části minimálního vyměřovacího základu za měsíc březen: 16 200 Kč / 31 × 4 = 2 090,32 Kč. Pojistné na zdravotní pojištění musí být odvedeno ve výši 13,5 % z 2 090,32 Kč.

Výpočet: 0,135 × 1 2 090,32 Kč = 282,19 Kč (po zaokrouhlení jde o 283 Kč). Pokud tedy zaměstnanec dosáhl za měsíc březen příjem ze závislé činnosti, který se zahrnuje do vyměřovacího základu, například ve výši 1 200 Kč, bude nutné doplatit částku ve výši 13,5 % z rozdílu 2 090,32 Kč – 1 200 Kč = 890,32 Kč.

Zaměstnavatel uhradí částku 0,135 × 1 200 Kč / 3 × 2 = 108 Kč, zbývající částka 175 Kč (výpočet: 175 Kč = 283 Kč – 108 Kč) bude stržena zaměstnanci. Celkem bude zdravotní pojišťovně odvedena částka 283 Kč = 175 Kč + 108 Kč.

Obdobný výsledek vychází pří výpočtu 1 200 Kč × 0,135 / 3 + 890,32 Kč × 0,135 = 175 Kč (po zaokrouhlení na Kč).

343. Odměna z dohody o provedení práce

Starobní důchodce dosáhl odměnu z dohody o provedení práce ve výši 10 000 Kč za měsíc květen a ve výši 10 001 Kč za měsíc červen.

Jak je to z pohledu zákoníku práce?

Jedná se o odměnu z dohody o provedení práce. V případě, pokud byl v kalendářním měsíci zúčtován započitatelný příjem do 10 000 Kč, není v daném měsíci starobní důchodce účasten nemocenského pojištění (§ 7a, zákona č. 187/­2006 Sb.). Pak z odměny z dohody o provedení práce nevznikne povinnost odvést zdravotní pojištění. Tato hranice 10 000 Kč však byla překročena za měsíc červen, byť o pouhou 1 Kč.

Za měsíc červen již bude dotyčný starobní důchodce považován pro účely zdravotního pojištění za zaměstnance a z odměny vznikne povinnost odvést zdravotní pojištění. Okolnost, že se jedná o starobního důchodce, z tohoto hlediska není důležitá, na výši limitní částky 10 000 Kč měsíčně to nemá vliv. Obdobně v případě, pokud by se jednalo o fyzickou osobu, která má nárok na předčasný starobní důchod, předdůchod nebo invalidní důchod.

344. Dohoda o pracovní činnosti

Na období od 1. 4. do 31. 7. 2023 byla se zaměstnancem uzavřena dohoda o pracovní činnosti. Měsíční odměna z dohody byla sjednána ve výši 3 490 Kč. Jedná se o zaměstnání malého rozsahu. Nevznikla účast na nemocenském pojištění. Z částky 3 490 Kč se neodvádí za příslušný kalendářní měsíc sociální pojistné, pokud skutečně dosažený započitatelný příjem nedosáhl alespoň 4 000 Kč (byl menší než 4 000 Kč). Do měsíce září, tedy po skončení zaměstnání, byla zaměstnanci dodatečně zúčtována odměna ve výši 1 500 Kč.

Jak postupovat v daném případě?

Příjem zúčtovaný do měsíce září se pro účely posouzení vzniku účasti na nemocenském pojištění „přesune“ do července. Příjem v měsíci červenci tak překročil hranici rozhodného příjmu ve výši 4 000 Kč. Konkrétně je skutečně dosažený započitatelný příjem za měsíc červenec ve výši 4 990 Kč = 3 490 Kč + 1 500 Kč.

Pro účely odvodu pojistného se částka 3 490 Kč přesune do měsíce, do něhož byl po skončení zaměstnání zúčtován příjem, který založil účast na nemocenském pojištění. V září tedy bude započitatelný příjem ve výši 4 990 Kč. Do 20. 10. musí být z částky 4 990 Kč odvedeno pojistné na sociální zabezpečení.

345. Odměna jednatele společnosti s r. o.

Jednatel společnosti s r. o. má sjednánu odměnu v měsíční výši 3 995 Kč. Dále v některém kalendářním měsíci obdrží náhrady cestovních výdajů a úhrn jeho zúčtovaných příjmů tak přesáhne částku 4 000 Kč. Skutečně dosažený započitatelný příjem zúčtovaný v jednotlivých měsících nedosáhl částky 4 000 Kč, neboť do započitatelného příjmu se nezahrnují příjmy, které nejsou předmětem daně z příjmů fyzických osob (například náhrady cestovních výdajů). Z odměny jednatele nebude odváděno pojistné na sociální zabezpečení, protože skutečně dosažený (zúčtovaný) započitatelný příjem nedosáhl částky 4 000 Kč měsíčně.

Jak je to s odměnou jednatele?

Pokud by však v jednotlivém měsíci odměna jednatele dosáhla alespoň částky 4 000 Kč (nebo byla vyšší než 4 000 Kč), a to až po sečtení s dalšími příjmy ze závislé činnosti, které se zahrnují do započitatelného příjmu, pak by jednateli vznikla účast v tomto kalendářním měsíci účast na nemocenském pojištění a ze započitatelného příjmu by se odvádělo pojistné na sociální zabezpečení, i když samotná odměna jednatele by limit 4 000 Kč nepřesáhla. Tato situace by mohla například nastat tehdy, pokud by jednateli byla připočítávána k dosaženému příjmu příslušná částka nepeněžního příjmu dle § 6 odst. 6 ZDP (bezplatné poskytnutí motorového vozidla k používání pro služební i soukromé účely).

 

Odměna jednatele bude podléhat zdravotnímu pojištění, a to nezávisle na tom, jaké dosáhla měsíční výše (tedy i v případě, pokud bude ve výši 3 999 Kč nebo méně). Nelze zaměňovat nemocenské pojištění a zdravotní pojištění, jedná se o dva zcela odlišné pojmy.

346. Vyplacené odstupné

Zaměstnanec, který byl v pracovním poměru u zaměstnavatele více než 2 roky, obdržel výpověď z důvodu uvedeného v § 52 písm. a) až c) zákoníku práce. Zaměstnanci bylo vyplaceno odstupné ve výši stanovené podle § 67 zákoníku práce.

Jak je to z pohledu daně z příjmů?

Jedná se o zúčtovaný příjem, který není osvobozen od daně z příjmů. Nezapočítává se však do vyměřovacího základu, protože je uveden ve výčtu příjmů, které se nezahrnují do vyměřovacího základu, a byl poskytnut dle § 67 zákoníku práce.

To platí i tehdy, pokud odstupné bylo poskytnuto i ve vyšší částce, než je uvedeno v § 67 jako „nejméně“. Pokud by měl zaměstnavatel poskytnout odstupné nejméně ve výši trojnásobku průměrného výdělku a poskytl odstupné násobně vyšší (například ve výši osminásobku průměrného výdělku).

347. Odměna a odchod do starobního důchodu

Zaměstnanec, který byl u zaměstnavatele v pracovněprávním vztahu, který založil účast na nemocenském pojištění, odešel do starobního důchodu. Z tohoto důvodu ukončil pracovněprávní vztah ke dni 31. 1. 2022. Zaměstnavatel mu po skončení tohoto zaměstnání zúčtoval odměnu ve výši 3 000 Kč, a to v měsíci červen 2023, a další odměnu v měsíci březen 2024.

Jaké je řešení dané situace?

Odměna zúčtovaná v měsíci březen již nebude zahrnována do vyměřovacího základu, protože jde o plnění, které bylo zúčtováno poživateli starobního důchodu po uplynutí 1 roku ode dne skončení zaměstnání.

348. Příjem od jednoho zaměstnavatele a maximální vyměřovací základ

Zaměstnanec pobírá v roce 2023 příjem ze závislé činnosti ve výši 185 000 Kč měsíčně od jednoho zaměstnavatele. Za měsíce leden až říjen činí úhrn vyměřovacích základů částku 1 850 000 Kč = 10 × 185 000 Kč. V měsíci listopad je překročen maximální vyměřovací základ. Pojistné nebude odvedeno za měsíc srpen z částky, která přesahuje maximální vyměřovací základ, tj. z částky 11 × 185 000 Kč – 1 935 552 Kč = 99 448 Kč. Pojistné za měsíc listopad bude odvedeno z částky 85 552 Kč = 185 000 Kč – 99 448 Kč.

Jak se určí příjem v daném případě?

Kontrolní výpočet: 10 × 185 000 Kč + 85 552 Kč = 1 935 552 Kč. Za měsíc prosinec již nebude odváděno pojistné na sociální zabezpečení, neboť z částky, která přesahuje maximální vyměřovací základ, se pojistné neplatí (neplatí ani zaměstnanec, ani zaměstnavatel).

Za měsíce leden až listopad bude zaměstnanci strženo pojistné na sociální zabezpečení ve výši 125 511 Kč = 6,5 % × 1 935 552 Kč. Dalších 480 017 Kč na tomto pojistném odvede zaměstnavatel (24,8 % × 1 935 552 Kč).

349. Příjem od dvou zaměstnavatelů a maximální vyměřovací základ

Zaměstnanec je zaměstnán u zaměstnavatele A, u kterého činil úhrn vyměřovacích základů za rok 2023 částku 1 050 000 Kč. Dále byl zaměstnanec zaměstnán u zaměstnavatele, kde úhrn vyměřovacích základů činil částku 900 000 Kč. Zaměstnanci bylo sraženo pojistné celkem z částky 1 950 000 Kč (ani u jednoho zaměstnavatele nebyl překročen maximální vyměřovací základ).

Jak postupovat v dané situaci?

V roce 2023 činí maximální vyměřovací základ částku 1 935 552 Kč. Zaměstnanec může požádat okresní správu sociálního zabezpečení o vrácení přeplatku na pojistném ve výši 6,5 % z částky 14 448 Kč = 1 950 000 Kč – 1 935 552 Kč. Přeplatek na pojistném je tedy ve výši 939 Kč.

Řešení č. 325 až 349 zpracoval Ing. Luděk Pelcl (II/2023)

350. Úraz při team-buildingu

Firmy (zaměstnavatelé) často pořádají „pracovní“ setkání mimo sídla svého působení, kde jsou na programu i různá sportovní utkání nebo soutěže mezi zaměstnanci.

Je možné posuzovat úraz, který se při této činnosti přihodí, jako pracovní?

Úraz při těchto soutěžích, byť by se stal v pracovní době, není možné považovat za pracovní. Nejedná se přímou souvislost s plněním pracovních úkolů ani o činnost konanou pro zaměstnavatele na podnět odborové organizace nebo školení organizované zaměstnavatelem nebo odborovou organizací, kterým se sleduje zvyšování odborné připravenosti zaměstnanců. O pracovní úraz by se mohlo jednat v případě, kdyby tělovýchovná a sportovní činnost byla předmětem činnosti zaměstnavatele, jako v případě prvoligových hráčů různých sportovních soutěží, kteří jsou s těmito kluby v pracovněprávním vztahu.

 

Za pracovní úraz se rovněž považuje poškození zdraví při tzv. team – buildingu. Jedná se o tzv. „výjezdní zasedání“ firmy, jehož účelem je prohloubení vzájemných interpersonálních vazeb zaměstnanců, jejich schopnosti vzájemné kooperace a schopnosti spolupráce s ostatními zaměstnanci. Podle názoru Nejvyššího soudu by se v těchto případech mohlo jednat o účast na školení k prohloubení kvalifikace, kterou je zaměstnavatel zaměstnanci oprávněn uložit.

351. Kauce podle zákoníku práce

Zaměstnavatelé často požadují složení určité částky ještě před vznikem pracovního poměru a považují složení této kauce jako podmínku pro vznik pracovněprávního vztahu nebo jako formu zajištění závazku zaměstnance např. o úhradě způsobené škody.

Je možné vyžadovat složení kauce podle zákoníku práce?

Zaměstnanec mnohdy nemá při současném nedostatku pracovních příležitostí na „výběr“, s podmínkou souhlasí a kauci (určitou peněžní částku požadovanou zaměstnavatelem) složí. Tento postup zaměstnavatele je však v rozporu s jednou z hlavních zásad zákoníku práce. Podle § 346b odst. 3 ZP zaměstnavatel nesmí požadovat peněžitou záruku, s výjimkou konkurenční doložky a srážek z příjmu z pracovněprávního vztahu.

Dané ustanovení nevylučuje zajištění závazku zaměstnance např. k náhradě škody (např. zástavní právo, ručení apod.) jiným způsobem, ale je však namířeno proti složení tzv. kauce zaměstnancem (případně budoucím zaměstnancem) do „pokladny“ zaměstnavatele před vznikem nebo v průběhu pracovního poměru.

Řešení č. 350 až 351 zpracoval JUDr. Ladislav Jouza (I/2023)

352. Jízdné za cestu vlakem

Zaměstnanec má svoji roční jízdenku na vlak. Na služební cestu do Prahy jel vlakem Letovice – Praha a zpět.

Jaká náhrada jízdních výdajů mu bude poskytnuta?

V daném případě, pokud zaměstnanec při své pracovní cestě, pro kterou měl zaměstnavatelem určený, podle § 153 odst. 1 zákona č. 262/­2006 Sb., zákoníku práce, ve znění pozdějších předpisů, jako dopravní prostředek vlak, využil při placení jízdného svoji měsíční jízdenku, nemůže vyúčtovat po skončení pracovní cesty žádný jízdní výdaj, protože není v daném případě schopen splnit stanovenou zákonnou pod­mínku.

V ustanovení § 157 odst. 1 výše citovaného zákona je totiž přesně stanoveno, že náhrada jízdních výdajů za použití určeného hromadného dopravního prostředku dálkové přepravy a taxislužby přísluší zaměstnanci v prokázané výši. Tuto prokazatelnost fakticky dokládá předložením příslušné jízdenky.

Protože v daném případě zaměstnanec nemůže připojit k vyúčtování cestovních náhrad z pracovní cesty příslušnou jízdenku, nepřísluší mu tedy náhrada jízdních výdajů. Roční jízdenka na vlak zaměstnance je totiž určena výhradně pro jeho soukromé účely.

JUDr. Marie Salačová (II/2023)

Daňové výdaje – nově
Zaměstnavatelé a OSVČ bez minima ve ZP
Daně v praxi
Postupy účtování
Zaměstnávání
Veřejný sektor
2023
obalka
1000 řešení č. 5-6 - Daňové výdaje – nově
Vyprodáno
Tištěná + e-verze
190,00 Kč
Elektronická verze
Nepřihlášen
Id
Heslo
REGISTRACE
Zapomněl jsem přihlašovací údaje
E-SHOP
E-mailové noviny
Ukázky zdarma
O Poradci
Úplné znění zákonů
Daňové výdaje
Vzory smluv a podání
Vydané publikace
Předplatné
Zákony 2026
Novinky
Aktuální nabídka
Kurzy
Měnová kalkulačka
Kontakty
Obchodní podmínky
Připomínky