Zaměstnavatel plátcem pojistného

jak se stát dlužníkem zdravotní pojišťovny

Jak se stanoví vyměřovací základ zaměstnance v případě nemoci a neplaceného volna? Ve které situaci se neplatí pojistné z příjmu zúčtovaného po skončení zaměstnání? Odkdy se odvádí pojistné z dohod o provedení práce? Kdy je zdravotní pojišťovna povinna zaplatit penále?

V praxi se setkáváme s chybným postupem zaměstnavatele při stanovení vyměřovacího základu zaměstnance, přesněji řečeno s tím, že zaměstnavatel neodvede z některého plnění pojistné na zdravotní pojištění, čímž zjevně porušuje zákon.

Podívejme se v právních podmínkách roku 2022 na postupy zaměstnavatele při řešení některých situací, jejichž chybné vyhodnocení způsobí komplikace, a to i finančního charakteru. Vysvětlíme si buď správný postup zaměstnavatele nebo poukážeme na chybu vyžadující sjednání nápravy. Každá chyba zapříčiní vznik dlužného pojistného a návazně penále, tedy pohledávek, které jsou zdravotní pojišťovny ze zákona povinny uplatňovat (zpravidla prostřednictvím platebních výměrů nebo výkazů nedoplatků poté, co zaměstnavatel své dluhy po předchozí výzvě nevyrovná dobrovolně) a v případě jejich nezaplacení i vymáhat. Od 1. 12. 2011 již mají zdravotní pojišťovny dlouhých 10 let promlčecí doby k tomu, aby případné pochybení zaměstnavatele odhalily a se striktním požadavkem úhrady dluhu na pojistném ještě formou penále sankcionovaly.

Do konce roku 2021 činila sazba penále 0,05 % z dlužné částky za každý den prodlení. Zákonem č. 286/2021 Sb. se od 1. 1. 2022 stanoví výše penále podle předpisů práva občanského o výši úroku z prodlení.

Přímá návaznost na zákon o daních z příjmů

S účinností od 1. 1. 2008 se při stanovení vyměřovacího základu zaměstnance důsledně vychází z přímé návaznosti na zdaňování příjmů ze závislé činnosti. V podstatě platí zásada, podle které se do vyměřovacího základu zaměstnance zahrne příjem ze závislé činnosti zdaňovaný podle § 6 z. č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ZDP“).

Výjimky, kdy se pojistné neplatí, představují zejména:

•    příjmy dani podléhající nebo od daně osvobozené podle § 3 odst. 4, § 4, § 4a a zejména pak § 6 odst. 7 a § 6 odst. 9 ZDP a

•    plnění právě z titulu výjimky nezahrnovaná do vyměřovacího základu zaměstnance podle § 3 odst. 2 z. č. 592/1992 Sb., ve znění p.p., kdy se jedná například o odstupné, na které vznikl nárok podle zákoníku práce.

Pojistné se neplatí ani tehdy, pokud se osoba nepovažuje z pohledu zdravotního pojištění za zaměstnance podle § 5 písm. a) bodů 1. – 7. zákona č. 48/1997 Sb., ve znění p.p.. Například se jedná o situace, kdy osoba není ve zdravotním pojištění zaměstnancem z toho důvodu, že příjem na základě některé z dohod o pracích konaných mimo pracovní poměr nedosáhne částky zakládající povinnost odvodu pojistného zaměstnavatelem.

Dopočet a doplatek pojistného do poměrné části minimálního vyměřovacího základu

Nastala situace, kdy zaměstnanec byl od 26. 7. do 30. 8. v dočasné pracovní neschopnosti a po ukončení této nemoci požádal na 31. 8. o neplacené volno. Kdo a v jaké výši bude hradit pojistné na zdravotní pojištění za měsíc srpen? Zaměstnavatel odvedl pojistné za jeden den (31. 8.), které uhradil zaměstnanec.

V období 1. 8. – 30. 8. byl zaměstnanec nemocen. Jednalo se o překážku v práci na straně zaměstnance snižující minimální vyměřovací základ na poměrnou část, fakticky na jeden kalendářní den (31. 8.). Ve středu 31. 8. bylo zaměstnanci vykázáno neplacené volno, přičemž je zapotřebí vzít v úvahu, že při stanovení poměrné části minima se vždy jedná o kalendářní dny. V tomto případě mělo být po zaokrouhlení odvedeno za měsíc srpen pojistné ve výši 71 Kč [(1:31) x 16 200 x 0,135]. Takové pojistné hradí zaměstnanec prostřednictvím zaměstnavatele, takže postup zaměstnavatele byl správný.

Za měsíc červenec musí činit vyměřovací základ zaměstnance za celkem 25 kalendářních dnů výkonu práce v tomto měsíci alespoň 13 064,51 Kč [(25:31) x 16 200], tj. za kalendářní dny mimo období nemoci.

Příjem zúčtovaný po skončení zaměstnání

Podle § 3 odst. 3 zákona č. 592/1992 Sb., že pro stanovení vyměřovacího základu zaměstnance, kterému byly zúčtovány příjmy po skončení zaměstnání, se použijí odstavce 1 a 2 citovaného § 3 zákona č. 592/1992 Sb. obdobně. To znamená, že z příjmů zúčtovaných po skončení zaměstnání se pojistné buď odvede (jedná-li s příjmy podle § 3 odstavce 1) nebo neodvede (pokud se jedná o příjmy podle § 3 odstavce 2).

Příjem (odměna) zúčtovaný po skončení zaměstnání standardně podléhá povinnosti placení pojistného. V této souvislosti dochází k chybám, kdy zaměstnavatel:

•    neodvede pojistné. U příjmů této povahy se pojistné neplatí pouze tehdy, jedná-li se o plnění poskytnuté poživateli starobního důchodu nebo invalidního důchodu pro invaliditu třetího stupně po uplynutí jednoho roku ode dne skončení zaměstnání;

•    pojistné sice řádně odvede, ale na příslušný měsíc také přihlásí osobu jako zaměstnance a tuto i započte do celkového počtu zaměstnanců. Protože osoba již není zaměstnancem, nepřihlašuje se v měsíci, do kterého je odměna zúčtována, jako zaměstnanec, a ani se v tomto měsíci nemůže nezapočítat do počtu zaměstnanců.

Příklad 1

Školné poskytnuté zaměstnanci

Zaměstnavatel platí zaměstnanci školné. Jak se tato situace posuzuje v souvislosti s placením zdravotního pojištění?

Z hlediska placení pojistného na zdravotní pojištění je zapotřebí vycházet z ustanovení § 6 odst. 9 písm. a) ZDP, kdy jsou od daně osvobozena nepeněžní plnění vynaložená zaměstnavatelem na odborný rozvoj zaměstnanců související s předmětem činnosti zaměstnavatele nebo nepeněžní plnění vynaložená zaměstnavatelem na rekvalifikaci zaměstnanců podle jiného právního předpisu upravujícího zaměstnanost, toto osvobození se nevztahuje na příjmy plynoucí zaměstnancům v této souvislosti jako mzda, plat, odměna nebo jako náhrada za ušlý příjem, jakož i na další peněžní plnění poskytovaná v této souvislosti zaměstnancům. Protože se v tomto případě jedná o peněžní plnění, zahrne se školné do vyměřovacího základu pro placení pojistného.

Nepeněžní bezúplatné plnění

Od daně z příjmů (a tedy i od povinnosti placení pojistného na zdravotní pojištění) je dle § 6 odst. 9 písm. g) ZDP osvobozena hodnota nepeněžního bezúplatného plnění poskytovaného z fondu kulturních a sociálních potřeb podle Vyhlášky č. 114/2002 Sb., o fondu kulturních a sociálních potřeb, ve znění pozdějších předpisů. U zaměstnavatelů, na které se tento předpis nevztahuje, se jedná o hodnotu nepeněžního bezúplatného plnění poskytovaného za obdobných podmínek ze sociálních fondů nebo ze zisku (příjmu) po jeho zdanění, anebo na vrub výdajů (nákladů), které nejsou výdaji (náklady) na dosažení, zajištění a udržení příjmů, a to až do úhrnné výše 2 000 Kč ročně u každého zaměstnance.

Je-li zaměstnanci poskytnuto peněžité plnění, v podstatě v jakékoli výši, nemůže splňovat podmínku k osvobození podle § 6 odst. 9 písm. g) ZDP, podléhá zdanění a odvodu pojistného na zdravotní pojištění.

Má-li zaměstnanec více zaměstnavatelů, jsou od zdanění a placení pojistného na zdravotní pojištění osvobozena plnění této povahy do 2 000 Kč ročně u každého zaměstnavatele, neboť osvobození se posuzuje samostatně vůči každému ze zaměstnavatelů. V takových případech nemusí zaměstnavatel věnovat pozornost plnění obdobného charakteru, poskytnutého zaměstnanci jiným zaměstnavatelem.

Nesprávně postupuje zaměstnavatel

například i tehdy, když:

•    nezahrne do vyměřovacího základu zaměstnance plnění ve výši 1 % vstupní ceny motorového vozidla za každý i započatý kalendářní měsíc poskytnutí vozidla, poskytuje-li zaměstnanci bezplatně motorové vozidlo k používání pro služební i soukromé účely ve smyslu ustanovení § 6 odst. 6 ZDP,

•    nebere v úvahu tzv. nadlimitní náhrady, například u cestovních výdajů nebo u náhrady mzdy při pracovní neschopnosti. Jestliže je při pracovní neschopnosti poskytována náhrada mzdy v případech a ve výši stanovené zákonem, je podle ustanovení § 6 odst. 9 písm. t) ZDP osvobozena od daně z příjmu ze závislé činnosti, proto nepodléhá odvodu pojistného. Pokud by však zaměstnavatel nadstandardně poskytnul náhradu mzdy nad výši stanovenou zákonem, je tato náhrada u zaměstnance zdaněna včetně odvodu pojistného na zdravotní pojištění;

•    u funkčních požitků nebo odměn členů výborů Společenství vlastníků odvádí pojistné až při příjmu alespoň 3 500 Kč – u plnění této povahy podléhá odvodu pojistného každý příjem,

•    v případě více dohod o pracovní činnosti u jednoho zaměstnavatele nezapočte v příslušném kalendářním měsíci dohodu s příjmem nižším než 3 500 Kč,

•    nemá k dispozici doklad, který jej opravňuje k odvodu pojistného z částky nižší než je minimum 16 200 Kč,

•    neodvede pojistné z dalšího plnění, zúčtovaného zaměstnanci v souvislosti s mimořádnou jednorázovou sociální výpomocí poskytnutou zaměstnanci k překlenutí jeho mimořádně obtížných poměrů vzniklých v důsledku živelní pohromy, požáru, ekologické nebo průmyslové havárie nebo jiné mimořádně závažné události – v tomto případě není naplněna podmínka jednorázovosti dle § 3 odst. 2 písm. e) zákona č. 592/1992 Sb.,

•    odvádí pojistného jiné zdravotní pojišťovně než té, u které je zaměstnanec pojištěn. Této nežádoucí situaci se dá poměrně snadno předejít například tím, že si zaměstnavatel nechá zaslat od zdravotní pojišťovny aktuální seznam evidovaných zaměstnanců, ideálně po datu 1. 1. nebo 1. 7., ke kterému lze standardním způsobem změnit zdravotní pojišťovnu;

•    neprovede dopočet a doplatek pojistného do minimálního vyměřovacího základu u zaměstnané osoby ze zahraničí aj.

Obzvláště ve složitých situacích musí zaměstnavatel vždy pečlivě vyhodnotit, které plnění zahrnout do vyměřovacího základu zaměstnance, a které nikoli.

Dohody o provedení práce

Ve zdravotním pojištění řeší zaměstnavatelé problematiku dohod o provedení práce (DPP) až od 1. 1. 2012. Do konce roku 2011 se pojistné na zdravotní pojištění z tohoto pracovněprávního vztahu neodvádělo, přičemž nerozhodovalo, na jak dlouhé časové období byla dohoda uzavřena a ani se nepřihlíželo k částce zúčtovaného příjmu. S účinností od 1. ledna 2012 se již zaměstnavatelé musejí zabývat situací, když uzavřou se zaměstnancem DPP.

Z pohledu zdravotního pojištění platí, že pokud příjem na DPP přesáhne 10 000 Kč, pak:

•    vzniká ve zdravotním pojištění zaměstnání se souvisejícími povinnostmi zaměstnavatele

•    zaměstnavatel přihlašuje (a odhlašuje) zaměstnance u zdravotní pojišťovny dle § 8 odst. 2 písm. d) zákona č. 48/1997 Sb.,

•    zaměstnavatel (od 1. 1. 2017) řeší i dodržení minimálního vyměřovacího základu, případně jeho poměrné části,

•    při trvající DPP a při poklesu příjmu v některém měsíci na 10 000 Kč a méně musí být osoba jako zaměstnanec na daný kalendářní měsíc (ev. měsíce) odhlášena,

•    taková dohoda, tedy s příjmem vyšším než 10 000 Kč, řeší v příslušném kalendářním měsíci pojistný vztah takto zaměstnané osoby, a to bez ohledu na délku jejího trvání.

Současně platí, že od data 1. 1. 2015 se ve zdravotním pojištění pro účel vzniku zaměstnání sčítají v rámci rozhodného období kalendářního měsíce příjmy z více dohod o provedení práce (nebo také dohod o pracovní činnosti) u jednoho zaměstnavatele.

Placení pojistného za zaměstnance

Chybně postupuje zaměstnavatel tehdy, když za zaměstnance uhradí pojistné:

a)  opožděně, tj. po dni splatnosti, což je za příslušný kalendářní měsíc 20. den následujícího kalendářního měsíce – připsáním platby na účet zdravotní pojišťovny,

b)  v nižší částce, než jak je stanoveno zákonem (tj. 13,5 % z vyměřovacího základu),

c)  pod špatným variabilním symbolem (zaměstnavatel správně poukazuje platby pod variabilním symbolem IČ, případně pod číslem přiděleným zdravotní pojišťovnou),

d)  na špatný účet.

Nesprávně provedená platba pojistného vždy představuje problém, protože musí být v součinnosti zaměstnavatele a zdravotní pojišťovny převedena na správný účel úhrady.

Řešení vzniklého přeplatku

Z hlediska placení pojistného představuje opačnou situaci vznik přeplatku na pojistném, ke kterému dochází například odvodem pojistného ze zúčtovaného plnění, které však do vyměřovacího základu zaměstnance zahrnuto být nemělo anebo často odvodem pojistného nesprávné zdravotní pojišťovně. Vzniklý přeplatek se tak v rámci promlčecí doby stává předmětem řešení.

Pokud zaměstnavatel zjistí, že má u příslušné zdravotní pojišťovny přeplatek, má v podstatě dvojí volbu. Je-li jinak zcela jednoznačně přesvědčen o správnosti výpočtu a odvodu pojistného, může při příští platbě snížit odváděné pojistné o zjištěný přeplatek. V případě, že je přeplatek několikanásobně vyšší, než měsíčně odváděné běžné pojistné, nemusí třeba i více měsíců toto pojistné platit, takovou situaci doporučuji se zdravotní pojišťovnou konzultovat. Pro účely kontroly ze strany zdravotní pojišťovny je však žádoucí vést průkaznou evidenci o učiněných opatřeních s případným podáním vysvětlivek kontrolnímu orgánu včetně předložení opravných Přehledů, neboť zdravotní pojišťovna musí disponovat relevantními údaji.

Jestliže však zaměstnavatel není přesvědčen o správnosti výpočtu a odvodu pojistného, je vhodné (v souvislosti se vznikem přeplatku) požádat příslušnou zdravotní pojišťovnu o provedení kontroly. Ta vzniklý přeplatek vrátí zpravidla až na základě kontroly příslušných dokladů (výplatní listiny, mzdové listy, doklady o platbách pojistného atd.), může však takto učinit i bez kontroly. Může dojít i k situaci, kdy zdravotní pojišťovna kontrolou zjistí nikoli přeplatek, nýbrž nedoplatek pojistného a bude uplatňovat i penále. Ani tento postup však není pro zaměstnavatele nevýhodný. Kdyby totiž byla kontrola provedena později, penále by ještě vzrostlo. Přeplatek pojistného je zdravotní pojišťovna povinna vrátit plátci nebo jeho právnímu nástupci do jednoho měsíce od jeho zjištění, pokud není jiného splatného závazku vůči zdravotní pojišťovně. Nedodrží-li zdravotní pojišťovna tuto měsíční lhůtu, je povinna zaplatit penále.