Zaměstnavatelé a dopočty do minima
a do poměrného minima

Pokud budeme hledat ve zdravotním pojištění opravdu problémovou oblast, pak nesporně bude tímto tématem odvod pojistného zaměstnavatelem za zaměstnance v přímé vazbě na minimální vyměřovací základ. Proto musejí zaměstnavatelé pečlivě dbát na to, aby při výpočtu a odvodu pojistného důsledně postupovali podle zákona. Kdy není zaměstnavatel povinen provádět dopočet a doplatek pojistného do zákonem určeného minima?

Institut minimální mzdy

zaujímá ve zdravotním pojištění významné postavení, neboť v souvislosti s placením pojistného konkrétně určuje minimální vyměřovací základ zaměstnance, resp. jeho poměrnou část. S účinností od 1. ledna 2025 se zvýšila minimální mzda na 20 800 Kč, proto při stanovení vyměřovacího základu a navazujícího výpočtu výše pojistného vycházejí zaměstnavatelé v roce 2025 z této hodnoty minima.

Pokud se na zaměstnance (a tedy i na jeho zaměstnavatele – plátce pojistného) vztahuje povinnost odvodu pojistného alespoň z minimálního vyměřovacího základu, musí být od ledna 2025 odvedeno zaměstnavatelem za rozhodné období kalendářního měsíce pojistné nejméně ve výši 2 808 Kč (13,5 % z 20 800 Kč), případně alespoň z poměrné části tohoto minima v situacích vyjmenovaných v ustanovení § 3 odst. 9 zákona č. 592/1992 Sb., ve znění p.p. – viz Příklad č. 2.

Pokud zaměstnanec není uveden mezi osobami – výjimkami, které minimální vyměřovací základ dodržet nemusí (viz dále), vztahuje se na zaměstnavatele takového zaměstnance povinnost postupovat při výpočtu a odvodu pojistného v přímé vazbě na zákonné minimum 20 800 Kč. Proto by měli zaměstnavatelé věnovat obzvláštní pozornost těm zaměstnancům a situa­cím, kdy se zúčtovaný hrubý příjem zaměstnance pohybuje kolem úrovně minimální mzdy nebo její poměrné části.

Při výkonu kontrolní činnosti se zdravotní pojišťovny zaměřují při zejména na to, zda je u zaměstnance dodrženo minimum, nebo zda má zaměstnavatel relevantní důvod k tomu, aby příslušné minimum dodržet nemusel. Proto musí zaměstnavatel kontrolnímu orgánu řádně dokladovat, že je k odvodu pojistného z příjmu nižšího než povinné minimum oprávněn.

Kdy pro zaměstnance
a zaměstnavatele minimum neplatí?

Při příjmu nižším než 20 800 Kč musí zaměstnavatel (mzdová/mzdový účetní) vědět, zda zaměstnanec nespadá do některé ze skupin osob, pro které neplatí ve zdravotním pojištění ustanovení o minimálním vyměřovacím základu dle § 3 odst. 8 zákona č. 592/1992 Sb. Pokud zaměstnanec některou ze zde vyjmenovaných podmínek splňuje, pak může být vyměřovací základ zaměstnance nižší než aktuálně platné minimum. Tímto minimem je:

•    částka 20 800 Kč při zaměstnání trvajícím po celý kalendářní měsíc nebo

•    příslušná poměrná část minima dle § 3 odst. 9 zákona č. 592/1992 Sb.

Ze skutečné výše příjmu (nižší než minimum) se odvede pojistné tehdy, pokud je zaměstnanec osobou:

a)  s těžkým tělesným, smyslovým nebo mentálním postižením, která je držitelem průkazu ZTP nebo ZTP/P podle zvláštního právního předpisu,

b)  která dosáhla věku potřebného pro nárok na starobní důchod, avšak nesplňuje další podmínky pro jeho přiznání,

c)  která celodenně, osobně a řádně pečuje alespoň o jedno dítě do 7 let věku nebo nejméně o dvě děti do 15 let věku. Podmínka celodenní péče se považuje za splněnou, je-li dítě předškolního věku umístěno v jeslích (mateřské škole), popřípadě v obdobném zařízení na dobu, která nepřevyšuje čtyři hodiny denně, a jde-li o dítě plnící povinnou školní docházku, po dobu návštěvy školy, s výjimkou umístění v zařízení s týdenním či celoročním pobytem. Za takovou osobu se považuje vždy pouze jedna osoba, a to buď otec nebo matka dítěte, nebo osoba, která převzala dítě do trvalé péče nahrazující péči rodičů.

d)  za kterou je plátcem pojistného stát,

za podmínky, že tyto čtyři skutečnosti (samostatně nebo na sebe navazující) trvají po celý kalendářní měsíc.

Minimální vyměřovací základ zaměstnance nemusí být dodržen ani tehdy, pokud je zaměstnanec současně osobou samostatně výdělečně činnou a zaměstnavateli formou čestného prohlášení potvrdí, že jako OSVČ platí alespoň minimální zálohy, což je v roce 2025 částka 3 143 Kč. 

Má zaměstnavatel zkoumat, zda zaměstnanec skutečně tyto zálohy platí? Nikoli. Pokud by došlo k tomu, že by zaměstnanec – podnikatel alespoň minimální zálohy neplatil, řešila by tuto situaci v rámci výkonu své kontrolní činnosti příslušná zdravotní pojišťovna s pojištěncem jako osobou samostatně výdělečně činnou.

Zákonem č. 363/2021 Sb. se s účinností od 1. ledna 2022 rozšířil okruh osob, pro které v souladu s ustanovením § 3 odst. 8 zákona č. 592/1992 Sb. neplatí ustanovení o odvodu pojistného alespoň z minimálního vyměřovacího základu.

Dle § 3 odst. 8 písm. f) cit. zákona se pojistné z odměny pěstouna, vyplácené Úřadem práce ČR, provádí při výplatě dávky pěstounské péče ze skutečné výše odměny, tedy bez dopočtu do minimálního vyměřovacího základu. Důvodem pro uplatnění tohoto postupu je skutečnost, že pěstounská péče je výkonem společensky prospěšné aktivity, nahrazující do určité míry úkoly státu vůči ohroženým dětem.

Minimum (resp. jeho poměrná část) nemusí být dodrženo například ani tehdy, pokud:

•    má zaměstnanec k dispozici doklad o odvodu pojistného alespoň z minima jiným zaměstnavatelem,

•    úhrn příjmů u více zaměstnavatelů činí v rozhodném období kalendářního měsíce nejméně 20 800 Kč – nutná průběžná součinnost dotčených zaměstnavatelů,

•    je zaměstnanec uvolněn pro výkon veřejné funkce a zaměstnavatel má potvrzení o tom, že jiný zaměstnavatel (úřad) odvádí pojistné alespoň z minimálního vyměřovacího základu, analogicky i v situaci, kdy má zaměstnanec neplacené volno a pracuje pro jiného zaměstnavatele.

Ve všech výše uvedených případech se pojistné v zaměstnání odvádí z dosaženého příjmu, tedy i nižšího než 20 800 Kč (případně může být příjem zaměstnance i nulový), bez ohledu na dobu trvání zaměstnání v daném kalendářním měsíci, případné neplacené volno či neomluvenou absenci, rozsah pracovního úvazku apod.

Provedení dopočtu a doplatku
pojistného zaměstnavatelem

Jestliže se zaměstnavatel takto – zcela legálně – nedokáže vyhnout povinnosti zabezpečit u zaměstnance povinné minimum, pak provede dopočet a doplatek pojistného do minimálního vyměřovacího základu v situaci, kdy zaměstnání trvá celý kalendářní měsíc.

Snížení minima
na poměrnou část

Pokud nastane některá ze skutečností definovaných v § 3 odst. 9 zákona č. 592/1992 Sb., provede zaměstnavatel v případě potřeby dopočet a doplatek pojistného do poměrné části minimálního vyměřovacího základu, a to konkrétně v těchto situacích:

a)  zaměstnání netrvalo po celé rozhodné období kalendářního měsíce (zaměstnanec do zaměstnání nastoupil nebo toto ukončil v průběhu měsíce – viz příklad č. 2)

b)  zaměstnanci bylo poskytnuto pracovní volno pro důležité osobní překážky v práci (např. nemoc),

c)  zaměstnanec se stal nebo přestal být v průběhu měsíce:

•    osobou, za kterou platí pojistné stát,

•    osobou s těžkým tělesným, smyslovým nebo mentálním postižením, která je držitelem průkazu ZTP nebo ZTP/P podle zvláštního právního předpisu,

•    osobou, která dosáhla věku potřebného pro nárok na starobní důchod, avšak nesplňuje další podmínky pro jeho přiznání,

•    osobou, která celodenně osobně a řádně pečuje alespoň o jedno dítě do 7 let věku nebo nejméně o dvě děti do 15 let věku.