Zaměstnavatelé a minimum

ve zdravotním pojištění

Ing. Antonín Daněk

Pokud budeme hledat ve zdravotním pojištění opravdu problémovou oblast, pak bude nesporně tímto tématem odvod pojistného zaměstnavatelem za zaměstnance v přímé vazbě na minimální vyměřovací základ. Proto musí zaměstnavatelé pečlivě dbát na to, aby při výpočtu a odvodu pojistného důsledně postupovali podle zákona, což je předmětem tohoto pojednání. Jak se postupuje při řešení různých situací?

Institut minimální mzdy zaujímá ve zdravotním pojištění významné postavení, neboť v souvislosti s placením pojistného konkrétně určuje minimální vyměřovací základ zaměstnance, resp. jeho poměrnou část. S účinností od 1. ledna 2025 se zvyšuje minimální mzda na 20 800 Kč, proto při stanovení vyměřovacího základu a navazujícího výpočtu výše pojistného vycházejí zaměstnavatelé po datu 1. 1. 2025 z této nové hodnoty minima. Pokud se na zaměstnance (a tedy i na jeho zaměstnavatele – plátce pojistného) vztahuje povinnost odvodu pojistného alespoň z minimálního vyměřovacího základu, musí být od ledna 2025 odvedeno zaměstnavatelem za rozhodné období kalendářního měsíce pojistné nejméně ve výši 2 808 Kč (13,5 % z 20 800 Kč), případně nejméně z poměrné části tohoto minima v situacích, vyjmenovaných v ustanovení § 3 odst. 9 z. č. 592/1992 Sb., ve znění pozdějších předpisů.

Pokud zaměstnanec není uveden mezi osobami – výjimkami, které minimální vyměřovací základ dodržet nemusí (viz dále), vztahuje se na zaměstnavatele takového zaměstnance povinnost postupovat při výpočtu a odvodu pojistného v přímé vazbě na zákonné minimum 20 800 Kč. Proto by měli zaměstnavatelé věnovat obzvláštní pozornost těm zaměstnancům a situacím, kdy se zúčtovaný hrubý příjem zaměstnance pohybuje kolem minimální mzdy nebo její poměrné části.

1. Zaměstnavatel a příjem zaměstnance

Minimálním vyměřovacím základem zaměstnance je minimální mzda, v roce 2025 tedy částka 20 800 Kč při zaměstnání trvajícím celý kalendářní měsíc. Pro účel dodržení minimálního vyměřovacího základu se v rámci rozhodného období kalendářního měsíce sčítají všechny příjmy zaměstnance zakládající povinnost placení pojistného na zdravotní pojištění.

Pojistné se tedy platí:

-    z příjmů na základě pracovní smlouvy (obdobně i u odměn členů statutárních orgánů) při jakékoli výši zúčtovaného příjmu. V tomto směru je v podstatě jedinou výjimkou situace, kdy osoba není zaměstnancem a pojistné se neplatí u člena družstva, který bez pracovněprávního vztahu k družstvu vykonává pro družstvo práci (i funkci), je za tuto práci družstvem odměňován, a nedosáhl tzv. započitatelného příjmu 4 500 Kč.

-    u dohody o pracovní činnosti (více dohod o pracovní činnosti u jednoho zaměstnavatele) při příjmu alespoň 4 500 Kč

-    u dohody o provedení práce (více dohod o provedení práce u jednoho zaměstnavatele) při příjmu alespoň 11 500 Kč.

 

(Poznámka: rozhodná částka příjmu u dohody o provedení práce "alespoň 11 500 Kč" byla navržena v době zpracování tohoto textu - viz sněmovní tisk č. 743/4 v Poslanecké sněmovně Parlamentu ČR).

 

Minimální vyměřovací základ tak řeší zaměstnavatelé:

–   u pracovní smlouvy vždycky

–   u dohody o pracovní činnosti při příjmu alespoň 4 500 Kč a 

–   u dohody o provedení práce při příjmu alespoň 11 500 Kč.

Současně platí, že pokud ve zdravotním pojištění hradí pojistné zaměstnanec (resp. je mu zaměstnavatelem sraženo), pak tyto platby probíhají zásadně prostřednictvím zaměstnavatele, zaměstnanec si sám žádné pojistné neplatí. Zaměstnání s odvodem pojistného zaměstnavatelem vždy řeší pojistný vztah neboli pokud je pojištěnec pouze zaměstnán, nemůže mu vzniknout ve zdravotním pojištění problém.

K nejčastějším chybám dochází v případech, když si zaměstnavatel neuvědomí, že musí odvést pojistné alespoň z minimálního vyměřovacího základu za situace, kdy zúčtovaný hrubý příjem částky minima 20 800 Kč nedosahuje. Nesprávně se provádí výpočet výše pojistného i tehdy, když má být dodržena pouze poměrná část minimálního vyměřovacího základu. A dalším pochybením bývá doměřování pojistného do vyměřovacího základu 20 800 Kč v případech, kdy je naopak tímto vyměřovacím základem skutečně dosažený příjem, tedy částka i nižší než 20 800 Kč. Chybným postupem zaměstnavatele tak na jedné straně dochází ke vzniku nedoplatku na pojistném včetně penále, na druhé straně pak eviduje zdravotní pojišťovna u zaměstnavatele přeplatek na pojistném. Zaměstnavatel by měl postupovat tak, aby bylo pojistné na zdravotní pojištění odvedeno přesně podle zákona.

2. Zaměstnanci, pro které minimum neplatí

Předtím, než se budeme věnovat postupům zaměstnavatele při placení pojistného ve vazbě na minimální vyměřovací základ zaměstnance nebo jeho poměrnou část, si uvedeme pojištěnce-zaměstnance, pro které minimum ve zdravotním pojištění neplatí.

Podle ustanovení § 3 odst. 8 z. č. 592/1992 Sb. neplatí minimální vyměřovací základ pro osobu:

a)  s těžkým tělesným, smyslovým nebo mentálním postižením, která je držitelem průkazu ZTP nebo ZTP/P podle zvláštního právního předpisu;

b)  která dosáhla věku potřebného pro nárok na starobní důchod, avšak nesplňuje další podmínky pro jeho přiznání;

c)  která celodenně osobně a řádně pečuje alespoň o jedno dítě do sedmi let věku nebo nejméně o dvě děti do 15 let věku,

d)  která současně vedle zaměstnání vykonává samostatnou výdělečnou činnost a odvádí zálohy na pojistné vypočtené alespoň z minimálního vyměřovacího základu stanoveného pro osoby samostatně výdělečně činné,

e)  za kterou je plátcem pojistného stát,

     pokud tyto skutečnosti (samostatně nebo bezprostředně na sebe navazující) trvají po celé rozhodné období, tj. kalendářní měsíc.

 

Vyměřovacím základem této zaměstnané osoby je skutečný příjem bez ohledu například na dobu trvání zaměstnání v rámci kalendářního měsíce, období nemoci, případný souběžný výkon samostatné výdělečné činnosti nebo jiného zaměstnání apod.

Zákonem č. 363/2021 Sb. se s účinností od 1. ledna 2022 rozšířil okruh osob, pro které neplatí ustanovení o odvodu pojistného alespoň z minimálního vyměřovacího základu.

V písmenu f) se pojistné pouze z odměny pěstouna, vyplácené Úřadem práce ČR, odvádí při výplatě dávky pěstounské péče ze skutečné výše odměny, tedy bez dopočtu do minimálního vyměřovacího základu. Důvodem pro uplatnění tohoto postupu je skutečnost, že pěstounská péče je výkonem společensky prospěšné aktivity, nahrazující do určité míry úkoly státu vůči ohroženým dětem.

 

Z příjmu nižšího než 20 800 Kč odvede zaměstnavatel pojistné i tehdy, pokud:

–   má k dispozici potvrzení, že jiný zaměstnavatel odvádí pojistné alespoň z minimálního vyměřovacího základu nebo

–   osoba je zaměstnána u jiného zaměstnavatele a úhrn příjmů dosahuje minima (zaměstnavatelé si navzájem dokladují výši příjmu)

3. Základní zásady, platné ve vazbě na stanovené minimum

Pokud se na zaměstnance ze zákona (§ 3 odst. 4, 6, 9 a 10 zákona č. 592/1992 Sb.) vztahuje povinnost placení pojistného na zdravotní pojištění nejméně z minimálního vyměřovacího základu nebo jeho poměrné části, musí být zajištěn odvod pojistného alespoň v minimální povinné výši zaměstnavatelem, který je plátcem pojistného za zaměstnance. V této souvislosti platí následující zásady:

–   nedosahuje-li hrubý příjem zaměstnance v příslušném kalendářním měsíci aktuální výše minimální mzdy, provádí zaměstnavatel dopočet (a následný doplatek) pojistného do minimálního vyměřovacího základu, v případě příjmů z více zaměstnání provádí tento dopočet a doplatek tehdy, je-li zaměstnancem pro tento účel pověřen;

–   tento doplatek hradí zaměstnanec. Pokud by byl vyměřovací základ nižší, než minimální mzda zapříčiněn z důvodu překážek v práci na straně organizace (§ 207 až § 209 zákoníku práce), přechází povinnost úhrady předmětného doplatku na zaměstnavatele. Kdyby překážka v práci na straně zaměstnavatele trvala po část kalendářního měsíce, odvedl by se doplatek pojistného poměrnou částí podle počtu kalendářních dnů trvání této překážky;

–   má-li zaměstnanec ve více zaměstnáních příjmy nižší než minimální mzda (zakládající účast na zdravotním pojištění), pak se tyto pro účely placení pojistného a dodržení zákonného minima sčítají. Je-li součet hrubých příjmů (vyměřovacích základů) zaměstnance v daném kalendářním měsíci nižší než minimální vyměřovací základ (minimální mzda), pověřuje zaměstnanec za účelem doplatku pojistného do minimálního vyměřovacího základu toho zaměstnavatele, kterého si zvolí. V případě posuzování (sčítání) příjmů z více zaměstnání je nutná spolupráce příslušných zaměstnavatelů. Pro účel dodržení zákonného minima nelze brát v úvahu příjmy na základě dohody o pracovní činnosti nižší než 4 500 Kč a příjmy na dohodu o provedení práce nižší než 11 500 Kč;

–   pokud je za zaměstnance odváděno v jednom zaměstnání pojistné alespoň v minimální zákonné výši, neprovádí již další zaměstnavatel u příjmu nižšího než minimální mzda dopočet a doplatek do minimálního vyměřovacího základu, ale odvádí pojistné ze skutečné výše příjmu;

–   odvod pojistného alespoň z minimálního vyměřovacího základu musí být zabezpečen i v případech, kdy zaměstnanec pracuje na zkrácený pracovní úvazek;

–   pokud se ze zákonných důvodů (§ 3 odst. 9 zákona č. 592/1992 Sb.) snižuje minimální vyměřovací základ na poměrnou část, musí být odvedeno pojistné z tohoto sníženého vyměřovacího základu, tedy i včetně případného dopočtu a doplatku pojistného do této poměrné části;

–   doplatky do minimálního vyměřovacího základu, resp. do jeho poměrné části, nemůže hradit sám pojištěnec, tyto se platí zásadně prostřednictvím zaměstnavatele;

–   minimální vyměřovací základ musí být dodržen i v případě pracovněprávního vztahu uzavřeného podle cizích právních předpisů;

–   minimální vyměřovací základ nemusí být dodržen u příjmů zúčtovaných po skončení zaměstnání, tedy v situaci, kdy, již osoba není zaměstnancem;

–   dopočet do minima se provádí u dohody o pracovní činnosti při příjmu alespoň 4 500 Kč (a současně nižším než 20 800 Kč);

–   dopočet do minima se provádí u dohody o provedení práce při příjmu alespoň 11 500 Kč (a současně nižším než 20 800 Kč);

–   v případě uzavřené pracovní smlouvy se dopočet a doplatek pojistného provádí vždy, pokud zúčtovaný hrubý příjem nedosahuje 20 800 Kč;

–   jestliže se na zaměstnance naopak nevztahuje povinnost placení pojistného alespoň ze zákonného minima (§ 3 odst. 8 zákona č. 592/1992 Sb.), odvádí zaměstnavatel pojistné ze skutečné výše zúčtovaného příjmu bez ohledu na minimální mzdu, přitom se nebere v úvahu např. období nemoci, rozsah neplaceného volna, délka trvání zaměstnání v daném kalendářním měsíci, souběžný výkon jiného zaměstnání nebo podnikatelské činnosti apod.

 

Minimální vyměřovací základ musí být dodržen i v situaci, kdy je osoba ze zahraničí zaměstnána u zaměstnavatele se sídlem nebo s trvalým pobytem na území ČR, tedy i v případě, kdy osoba ze státu EU, případně z Norska, Islandu, Lichtenštejnska, ze Švýcarska nebo ze Spojeného království podléhá všem systémům sociálního zabezpečení v ČR podle koordinačních nařízení EU č. 883/2004 a 987/2009. V tomto směru představují jedinou výjimku poživatelé slovenského důchodu, kterým byl přiznán důchod, a u nichž byl důchod vypočten s přihlédnutím k době zaměstnání před 1. 1. 1993 u zaměstnavatele se sídlem nebo trvalým pobytem na území společného státu. Tato osoba je v případě zaměstnání v ČR považována v českém veřejném zdravotním pojištění za osobu hrazenou státem, pro kterou minimální vyměřovací základ neplatí.

4. Minimální mzda jako minimální vyměřovací základ zaměstnance

Pokud zaměstnanec nepatří mezi výjimky vyjmenované v bodě 2., musí zaměstnavatel při příjmu nižším než minimální mzda zabezpečit v roce 2025 odvod pojistného alespoň z minimálního vyměřovacího základu 20 800 Kč při zaměstnání trvajícím celý kalendářní měsíc. K takové situaci dochází nejčastěji při zaměstnání na zkrácený pracovní na základě pracovní smlouvy nebo pokud zaměstnanec pracuje na některou z dohod o pracích konaných mimo pracovní poměr v situaci, kdy se jedná o jediné zaměstnání.

Příklad 1

Vyměřovací základ zaměstnance pracujícího na základě pracovní smlouvy, dohody o pracovní činnosti nebo dohody o provedení práce činí 16 000 Kč.

Ve vazbě na aktuální výši minimální mzdy odvede zaměstnavatel doplatek pojistného ve výši 13,5 % z částky:

(20 800 – 16 000) × 0,135 = 648 Kč

Zaměstnavatel odvede celkové pojistné ve výši 0,135 × 20 800 = 2 808 Kč

Zaměstnanci strhne z platu 1/3 pojistného ze skutečně dosaženého příjmu:

(16 000 × 0,135) : 3 = 720 Kč

a dále výše uvedený doplatek pojistného, tedy celkem: 720 + 648 = 1 368 Kč

Ze svých prostředků pak zaplatí zaměstnavatel 2 808 – 1 368 = 1 440 Kč

Povinnost úhrady doplatku do minima přechází na zaměstnavatele tehdy, jedná-li se o překážku v práci na jeho straně podle ustanovení § 207 až 209 zákoníku práce. V praxi jsou nejčastěji se vyskytující překážkou v práci na straně organizace situace popisované v ustanovení § 209 zákoníku práce, kdy jde o překážku v práci na straně zaměstnavatele tehdy, pokud zaměstnavatel nemůže přidělovat zaměstnanci práci v rozsahu týdenní pracovní doby z důvodu dočasného omezení odbytu jeho výrobků nebo omezení poptávky po jím poskytovaných službách. V těchto případech se může zaměstnavatel dohodnout s odborovou organizací o poskytování náhrady mzdy ve výši nejméně 60 % průměrného výdělku. Pokud u zaměstnavatele nepůsobí odborová organizace, může být tato dohoda nahrazena vnitřním předpisem. Jiné překážky v práci na straně zaměstnavatele jsou specifikovány v § 207 zákoníku práce jako prostoje a přerušení práce způsobené nepříznivými povětrnostními vlivy.

5. Poměrná část minimálního vyměřovacího základu

Ve zdravotním pojištění zaměstnavatelé pracují i s poměrnou částí minima. Ustanovení § 3 odst. 9 zákona č. 592/1992 Sb. taxativně vyjmenovává situace, kdy se minimální vyměřovací základ zaměstnance snižuje na poměrnou část podle počtu kalendářních dnů trvání dané skutečnosti.

Konkrétně se jedná o tyto případy:

–   zaměstnání netrvalo po celé rozhodné období kalendářního měsíce (zaměstnanec do zaměstnání nastoupil nebo toto ukončil v průběhu měsíce)

–   zaměstnanci bylo poskytnuto pracovní volno pro důležité osobní překážky v práci (např. nemoc),

–   zaměstnanec se stal nebo přestal být v průběhu měsíce

a)  osobou, za kterou platí pojistné stát,

b)  osobou s těžkým tělesným, smyslovým nebo mentálním postižením, která je držitelem průkazu ZTP nebo ZTP/P podle zvláštního právního předpisu,

c)  osobou, která dosáhla věku potřebného pro nárok na starobní důchod, avšak nesplňuje další podmínky pro jeho přiznání,

d)  osobou, která celodenně osobně a řádně pečuje alespoň o jedno dítě do 7 let věku nebo nejméně o dvě děti do 15 let věku.

 

Z uvedeného tak plyne, že zaměstnavatel musí stanovit vyměřovací základ zaměstnance tak, aby byla při odvodu pojistného poměrná část minima zajištěna.

5.1   Zaměstnání trvající po část kalendářního měsíce

Není pravidlem, že zaměstnanec nastupuje do zaměstnání vždy k 1. dni kalendářního měsíce nebo zaměstnání končí posledním dnem v měsíci. Na tyto (zdaleka ne výjimečné) situace pamatuje právní úprava platná ve zdravotním pojištění v ustanovení § 3 odst. 9 písm. a) zákona č. 592/1992 Sb. s odkazem na snížení minimálního vyměřovacího základu zaměstnance na poměrnou část podle počtu kalendářních dnů trvání zaměstnání v daném kalendářním měsíci.

Příklad 2

Zaměstnanec pracoval na základě dohody o pracovní činnosti do 26. března 2025 a za odpracované dny mu byl za březen zúčtován hrubý příjem ve výši 14 000 Kč.

Poměrná část minimálního vyměřovacího základu v návaznosti na počet kalendářních dnů trvání zaměstnání v měsíci březnu činí 17 445,16 Kč [(26 : 31) × 20 800].

To znamená, že při sazbě 13,5 % z částky 17 445,16 Kč musí zaměstnavatel zaplatit za zaměstnance pojistné zdravotní pojišťovně, u které je zaměstnanec pojištěn, v částce 2 356 Kč (17 445,16 × 0,135). S ohledem na příjem 14 000 Kč činí výše odvodu pojistného z této hrubé mzdy částku 1 890 Kč. Jedna třetina (630 Kč) bude sražena zaměstnanci z příjmu, zbývající dvě třetiny (1 260 Kč) pak zaplatí zaměstnavatel ze svých prostředků. Za této situace však ještě není zabezpečen odvod pojistného ze zákonného minima, tedy přesněji z poměrné části minimálního vyměřovacího základu (viz výše). Aby zaměstnavatel dodržel zákon, musí provést doplatek pojistného ve výši 13,5 % z rozdílové částky 3 445,16 Kč, tj. 466 Kč.

Z celkové částky pojistného 2 356 Kč zaplatí zaměstnanec 1 096 Kč (630 + 466) a zaměstnavatel 1 260 Kč.

Příklad 3

Zaměstnanec uzavřel se zaměstnavatelem dohodu o provedení práce od 2. 1. do 31. 1. s příjmem 13 000 Kč.

V tomto případě se musí přihlédnout k tomu, zda je výší příjmu, zakládající povinnost placení pojistného, dodržena poměrná část minimálního vyměřovacího základu za dobu trvání zaměstnání, která musí být při odvodu pojistného dodržena. Jelikož zaměstnání trvá 30 kalendářních dnů, činí tato poměrná část minima 20 129,03 Kč, což se vypočte jako [(30 : 31) × 20 800]. Protože zúčtovaný příjem této poměrné části minima nedosahuje, musí zaměstnavatel provést příslušný dopočet (viz předcházející příklad) a odvést celkové pojistné 2 718 Kč jako 13,5 % z částky 20 129,03 Kč.

 

Z vyměřovacího základu 13 000 Kč (tedy bez dopočtu) by zaměstnavatel odvedl pojistné tehdy, kdyby:

–   měl k dispozici potvrzení, že jiný zaměstnavatel odvádí pojistné alespoň z minimálního vyměřovacího základu nebo

–   byla osoba zaměstnána u jiného zaměstnavatele a úhrn příjmů by dosáhl minima (například by u dalšího zaměstnavatele pracoval na základě pracovní smlouvy s příjmem alespoň 7 800 Kč) nebo

–   mu zaměstnanec vystavil čestné prohlášení, že jako OSVČ platí alespoň minimální zálohy (což je v roce 2025 částka 3 143 Kč měsíčně) nebo

–   zaměstnanec patřil mezi výjimky, pro které minimum ve zdravotním pojištění neplatí – viz bod č. 2.

Z hlediska stanovení vyměřovacího základu zaměstnance se analogicky postupuje i tehdy, pokud zaměstnání v průběhu kalendářního měsíce skončilo. I v takovém případě musí zaměstnavatel přihlédnout k tomu, aby byla při odvodu pojistného dodržena poměrná část zákonného minima, samozřejmě mimo výjimek výše uvedených.

5.2   Nemoc jako překážka v práci na straně zaměstnance

Zákon č. 592/1992 Sb. hovoří v ustanovení § 3 odst. 9 písm. b) o důležitých osobních překážkách v práci na straně zaměstnance jako o okolnosti snižující minimální vyměřovací základ na poměrnou část. Výčet těchto překážek a souvisejících podmínek je specifikován v ustanoveních § 191 a následujících zákoníku práce. V této souvislosti se konkrétně podle § 191 jedná například o dočasnou pracovní neschopnost zaměstnance, karanténu, ošetřování dítěte mladšího 10 let nebo jiné fyzické osoby a další.

Pokud zaměstnanec nepracuje z důvodu nemoci celý kalendářní měsíc, platí ve zdravotním pojištění v této souvislosti pro zaměstnavatele u pracovní smlouvy následující:

–   vyměřovacím základem pro placení pojistného je v tomto měsíci 0 Kč, pojistné se tedy neodvádí (pokud například není do tohoto měsíce zúčtována odměna)

–   takového zaměstnance zaměstnavatel vykazuje v Přehledu měsíčně předkládaném zdravotní pojišťovně jako zaměstnanou osobu s nulovým vyměřovacím základem (nemocná osoba se v příslušném kalendářním měsíci započítává do celkového počtu zaměstnanců)

–   nemoc zaměstnavatel zdravotní pojišťovně neoznamuje, pro účely kontroly však musí být období nemoci prokazatelně doloženo

–   bez ohledu na nemoc má pojištěnec u pracovní smlouvy řešen pojistný vztah proto, že zaměstnání trvá (není ukončeno).

Odlišně se postupuje v souvislosti s nemocí u dohod o pracích konaných mimo pracovní poměr. V těchto případech platí, že pokud při trvající dohodě příjem poklesne z důvodu nemoci pod částku rozhodnou pro vznik zaměstnání, není osoba v tomto měsíci ve zdravotním pojištění zaměstnancem a musí být na takový měsíc odhlášena.

Formou příkladů si probereme postupy zaměstnavatele v situacích, ve kterých bude hrát roli tato důležitá osobní překážka v práci na straně zaměstnance. Pokud je zaměstnanec schopen a ochoten práci pro zaměstnavatele konat, avšak zaměstnavatel není schopen mu podmínky pro výkon práce vytvořit (§ 38 odst. 1 zákoníku práce), jedná se o překážku v práci na jeho straně, což však není předmětem tohoto pojednání.

 

•    Pojistné se odvádí

Příklad 4

Zaměstnanec byl nemocen v období 9. 5. – 26. 5. a za měsíc květen mu zaměstnavatel zúčtoval hrubý příjem 11 000 Kč.

Poměrná část minimálního vyměřovacího základu a příslušné minimální pojistné se vypočítají následovně:

PČminVZ = (13 : 31) × 20 800 = 8 722,58 Kč

kde

PČminVZ = poměrná část minimálního vyměřovacího základu

13 = počet kalendářních dnů trvání výkonu práce v rozhodném období kalendářního měsíce května (tj. mimo období nemoci)

31 = počet kalendářních dnů v příslušném měsíci

20 800 = výše minimální mzdy (minimálního vyměřovacího základu zaměstnance) od 1. 1. 2025

Pmin = 8 722,58 × 0,135 = 1 178 Kč

Pmin = minimální pojistné

Za měsíc květen musí být zaměstnavatelem odvedeno pojistné za tohoto zaměstnance alespoň z vyměřovacího základu 8 722,58 Kč, tj. minimálně v částce 1 178 Kč. Odvodem pojistného ze zúčtovaného hrubého příjmu 11 000 Kč je zabezpečen postup podle zákona, dopočet do hodnoty měsíčního minimálního vyměřovacího základu 20 800 Kč se v takových případech neprovádí.

Příklad 5

Zaměstnanec pracující na zkrácený pracovní úvazek byl nemocen v období od 10. 4. do 18. 4. včetně. Žádný další příjem nemá a za odpracované dny mu byl za měsíc duben zúčtován hrubý příjem ve výši 12 800 Kč. Na tohoto zaměstnance se – stejně jako v příkladě č. 1 – vztahuje ustanovení o povinnosti odvodu pojistného alespoň z minimálního vyměřovacího základu.

Dle výše uvedeného vzorce musí být pojistné za měsíc duben odvedeno nejméně z poměrné části minimálního vyměřovacího základu 14 560 Kč [(21:30) × 20 800]. To znamená, že při sazbě 13,5 % z částky 14 560 Kč musí zaměstnavatel zaplatit pojistné zdravotní pojišťovně, u které je zaměstnanec pojištěn, v úhrnné částce 1 966 Kč (14 560 × 0,135). S ohledem na příjem (12 800 Kč) činí výše odvodu pojistného z této hrubé mzdy částku 1 728 Kč. Jedna třetina (576 Kč) bude sražena zaměstnanci z příjmu, zbývající dvě třetiny (1 152 Kč) pak zaplatí zaměstnavatel ze svých prostředků. Za této situace však ještě není zabezpečen odvod pojistného ze zákonného minima, tedy přesněji z poměrné části minimálního vyměřovacího základu (viz výše). Aby zaměstnavatel dodržel postup podle zákona, musí provést doplatek pojistného ve výši 13,5 % z rozdílové částky 1 760 Kč, tj. 238 Kč. Tento doplatek, tedy 238 Kč, platí podle zákona zaměstnanec, na zaměstnavatele by povinnost jeho úhrady přešla pouze za situace, kdyby byl vyměřovací základ nižší z důvodů překážek v práci na straně zaměstnavatele ve smyslu ustanovení § 207 až § 209 zákoníku práce.

Z celkové částky pojistného 1 966 Kč je zaměstnanci sraženo 814 Kč (576 + 238), zaměstnavatel hradí 1 152 Kč.

Nemoc zaměstnance – specifické situace

Určitou zvláštností při placení pojistného na zdravotní pojištění v případě nemoci zaměstnance je situace, kdy je zaměstnanec nepřetržitě nemocen třeba od 2. dne kalendářního měsíce (například od čtvrtku 2. 1. 2025) až do jeho konce neboli dne 1. 1. nemocen není, přičemž v zaměstnání nemá vykázaný žádný příjem.

Pokud tedy zaměstnanec onemocní dne 2. 1., je nemocný po celý zbytek ledna a za den 1. 1. nemá žádný příjem, je povinen doplatit prostřednictvím zaměstnavatele v plné výši pojistné za tento jeden kalendářní den, kdy ještě nebyl práce neschopným, a to z poměrné části minimálního vyměřovacího základu. Tento postup vychází z ustanovení § 3 odst. 9 písm. b) z. č. 592/1992 Sb.

To znamená, že pojistné bude podle počtu kalendářních dnů v příslušném měsíci (31) činit:

(1 : 31) × 20 800 × 0,135 = 670,96 × 0,135 = 91 Kč (po zaokrouhlení)

Tímto způsobem se nepostupuje u těch zaměstnanců, u nichž nemusí být dle zákona dodržen minimální vyměřovací základ ve smyslu ustanovení § 3 odst. 8 z. č. 592/1992 Sb.

Pokud by byl zaměstnanci zúčtován za den 1. 1. příjem alespoň 670,96 Kč, pak:

–   odvede zaměstnavatel pojistné z příjmu zúčtovaného za tento jeden den (tj. za kalendářní měsíc leden) a

–   žádný další dopočet neprovádí

 

V opačném případě by se provedl dopočet a doplatek pojistného do poměrné částky minima 670,96 Kč (například v případě pracovní smlouvy sjednané na zkrácený pracovní úvazek)

 

•    Pojistné se neodvádí

Příklad 6

Zaměstnanec pracující na základě pracovní smlouvy byl nemocen v období od 20. 1. do 21. 5.

Za měsíce únor až duben nebude za zaměstnance odvedeno žádné pojistné.

V měsících lednu a květnu musí zaměstnavatel zabezpečit odvod pojistného nejméně z poměrné části minimálního vyměřovacího základu ve smyslu výše uvedeného.

Příklad 7

Zaměstnaná žena celodenně osobně a řádně pečující o jedno dítě do 7 let věku byla nemocná od 21. 1. do 19. 3. a za měsíc březen jí byl zúčtován hrubý příjem 7 200 Kč.

Stát je plátcem pojistného za osoby celodenně osobně a řádně pečující alespoň o jedno dítě do sedmi let věku nebo nejméně o dvě děti do patnácti let věku za podmínky, že tyto osoby nemají příjem ze zaměstnání nebo ze samostatné výdělečné činnosti, Pokud takový příjem vykazují, stát pojistné neplatí a pojistné se odvádí bez potřeby dodržet minimální vyměřovací základ. Aby však zdravotní pojišťovna mohla obdržet platbu pojistného od státu, musí jí zaměstnavatel sdělit tento její nárok. Za použití kódu „L“ (v tomto případě k datu 1. 2.) oznámí zařazení zaměstnankyně do kategorie osob, za které platí pojistné stát a kódem „T“ k datu 28. 2. oznámí ukončení nároku na zařazení této osoby do „státní kategorie“. Vyměřovacím základem pro výpočet a odvod pojistného za měsíc březen je u této zaměstnankyně částka 7 200 Kč bez povinnosti dopočtu do zákonného minima, což dle § 3 odst. 8 písm. c) z. č. 592/1992 Sb. platí i pro ostatní měsíce, ve kterých jsou splněny v tomto ustanovení uvedené podmínky celodenní osobní a řádné péče.

 

Jedná-li se o nemoc osob, na které se ve zdravotním pojištění nevztahuje povinnost odvodu pojistného alespoň z minimálního vyměřovacího základu dle § 3 odst. 8 z. č. 592/1992 Sb., pak zaměstnavatel výše uvedené situace řeší v tom smyslu, že odvádí pojistné ze skutečné výše zúčtovaného příjmu, nebo neplatí žádné pojistné.

Výplata náhrady mzdy zaměstnavatelem

Jestliže je při pracovní neschopnosti poskytována náhrada mzdy v případech a ve výši stanovené zákonem, je podle ustanovení § 6 odst. 9 písm. p) z. č. 586/1992 Sb., ve znění pozdějších předpisů (dále jej ZDP), osvobozena od daně z příjmu ze závislé činnosti, proto nepodléhá odvodu pojistného. Pokud by však zaměstnavatel nadstandardně poskytnul náhradu mzdy nad výši stanovenou zákonem, je tato náhrada u zaměstnance zdaněna včetně odvodu pojistného na zdravotní pojištění.

Nemoc po skončení zaměstnání

Pokud je zaměstnanec nemocen také po skončení zaměstnání, může být za něj stát plátcem pojistného na zdravotní pojištění stát jako za osobu, která je příjemcem dávek nemocenského pojištění. Tuto platbu státu řeší § 7 odst. 1 písm. i) zákona č. 48/1997 Sb., ve znění pozdějších předpisů.

Oznámení této skutečnosti, tedy pobírání dávek nemocenského pojištění po skončení zaměstnání, je povinností pojištěnce (bývalého zaměstnance) danou ustanovením § 10 odst. 5 z. č. 48/1997 Sb. Bývalý zaměstnavatel tuto povinnost nemá, protože osoba v tomto období již není jeho zaměstnancem.

Ošetřování dítěte nebo fyzické osoby

U dvou dávek nemocenského pojištění se s účinností od 1. ledna 2022 změnily podmínky.

Podle právní úpravy platné do konce roku 2021 nebylo pro nárok na ošetřovné podmínkou žití ve společné domácnosti jen u rodiče a jeho dítěte do 10 let věku. Od l. ledna 2022 není žití ve společné domácnosti vyžadováno u:

–   příbuzných v přímé linii, tj. mezi rodičem a jeho dítětem, prarodičem a vnukem atd.

–   sourozence zaměstnance nebo ošetřování manžela (manželky) zaměstnance, registrovaného partnera (registrované partnerky) zaměstnance, rodičů manžela (manželky) nebo registrovaného partnera (registrované partnerky) zaměstnance.

 

V ostatních případech je při ošetřování člena rodiny podmínkou žití ošetřované a ošetřující osoby ve společné domácnosti.

 

Ustanovení § 191 zákoníku práce definuje jako překážku v práci na straně zaměstnance mj. dobu ošetřování dítěte mladšího než 10 let nebo jiné fyzické osoby v případech podle § 39 zákona o nemocenském pojištění. Této překážce v práci na straně zaměstnance, po kterou je zaměstnavatel povinen omluvit nepřítomnost zaměstnance v práci, musí zaměstnavatel věnovat ve zdravotním pojištění zvýšenou pozornost především v situacích, kdy tato překážka trvá po dobu kratší, než celý kalendářní měsíc – v takovém případě musí být proveden výpočet a zajištěn odvod pojistného nejméně z poměrné části minimálního vyměřovacího základu podle počtu kalendářních dnů trvání této překážky.

K nutnosti dodržet při odvodu pojistného zákonné minimum nepřihlíží zaměstnavatel tehdy, pokud pro zaměstnance (a zaměstnavatele jako plátce pojistného) neplatí minimální vyměřovací základ dle ustanovení § 3 odst. 8 z. č. 592/1992 Sb. U těchto zaměstnanců je vždy vyměřovacím základem dosažený příjem. Jestliže naopak trvá překážka v práci po celý kalendářní měsíc, pojistné se neodvádí – viz § 3 odst. 9 písm. b) z. č. 592/1992 Sb.

Podpůrčí doba u ošetřovného počíná prvním kalendářním dnem potřeby ošetřování a činí nejdéle 9 kalendářních dnů. Jde-li o osamělého zaměstnance, který má v trvalé péči aspoň jedno dítě ve věku do 16 let, které neukončilo povinnou školní docházku, činí podpůrčí doba nejdéle 16 kalendářních dnů. Běh podpůrčí doby se u ošetřovného staví po dobu poskytování zdravotních služeb ošetřované osobě u poskytovatele lůžkové péče.

5.3   „Státní kategorie“ po část kalendářního měsíce

V ustanovení § 7 odst. 1 z. č. 48/1997 Sb. jsou taxativně vyjmenovány osoby, za které je ve zdravotním pojištění plátcem pojistného stát. V souvislosti s placením pojistného zaměstnavatelem se u zaměstnanců – „státních pojištěnců“ vychází především z těchto zásad:

–   pojistné se odvádí ze skutečné výše příjmu bez povinnosti dopočtu a doplatku do minimálního vyměřovacího základu za předpokladu, že registrace v této kategorii trvá po celý kalendářní měsíc

–   na stanovení vyměřovacího základu zaměstnance nemají vliv případné další okolnosti (trvání zaměstnání pouze po část kalendářního měsíce, nemoc, neplacené volno, souběžné jiné zaměstnání nebo podnikatelská činnost apod.)

–   nastane-li některá ze skutečností uvedených v § 3 odst. 9 písm. c) z. č. 592/1992 Sb. (pojištěnci je například přiznán nebo odejmut některý z důchodů osoba zahájí nebo ukončí studium, pečuje o závislou osobu), snižuje se minimální vyměřovací základ zaměstnance na poměrnou část podle počtu kalendářních dnů trvání dané skutečnosti. To znamená, že poměrná část minima musí být dodržena za ty kalendářní dny, ve kterých osoba nebyla v kalendářním měsíci evidována u zdravotní pojišťovny ve „státní kategorii“.

–   neexistuje nárok na odpočet od dosaženého příjmu (s výjimkou splnění podmínek uvedených v § 3 odst. 7 z. č. 592/1992 Sb.)

–   vyměřovacím základem zaměstnance je dosažený příjem (tedy částka i nižší než minimální mzda 20 800 Kč) anebo může být vyměřovací základ i v nulové hodnotě.

 

Aby mohla zdravotní pojišťovna obdržet pravidelnou měsíční platbu pojistného od státu za tyto „státní pojištěnce“, musí jí být tato skutečnost řádně oznámena. Je-li pojištěnec zaměstnán, pak tyto změny oznamuje zaměstnavatel na základě zaměstnancova sdělení. Zaměstnanec příslušnou změnu oznámí pouze tehdy, když zjistí, že zaměstnavatel svoji zákonnou povinnost nesplnil nebo častěji v případě, kdy svému zaměstnavateli příslušnou změnu neoznámil. Pokud není pojištěnec zaměstnán, oznamuje tyto změny zdravotní pojišťovně sám.

Nesplnění oznamovací povinnosti je pod sankcí, kdy zaměstnavateli může být uložena pokuta až do výše 200 000 Kč a pojištěnci až 10 000 Kč, a to z toho důvodu, že neoznámením takové skutečnosti přichází zdravotní pojišťovna nenávratně o platby pojistného od státu, neboť tyto platby nemůže nárokovat se zpětnou platností.

V následujících příkladech si na základě konkrétních poznatků z praxe blíže rozebereme, jak se v právních podmínkách roku 2025 projeví registrace pojištěnce v kategorii osob, za které platí pojistné stát, pouze po část kalendářního měsíce.

Příklad 8

Dne 24. března 2025 byl zaměstnanci přiznán invalidní důchod pro invaliditu prvního stupně, přičemž jeho hrubý příjem, zúčtovaný za tento měsíc, činil 12 600 Kč.

V tomto případě musí být pojistné na zdravotní pojištění odvedeno nikoliv z celkové výše minimálního vyměřovacího základu 20 800 Kč, nýbrž nejméně z jeho poměrné části v návaznosti na počet kalendářních dnů, kdy tento zaměstnanec nebyl evidován u zdravotní pojišťovny v kategorii osob, za které platí pojistné stát. Jelikož se jedná o celkem 23 kalendářních dnů mimo „státní kategorii“, vypočte se poměrná část minima, která musí být při odvodu pojistného dodržena, takto:

PČ min VZ = (23 : 31) × 20 800 = 15 432,25 Kč

kde:

PČ min VZ = poměrná část minimálního vyměřovacího základu

23 = počet kalendářních dnů v měsíci březnu, ve kterých zaměstnanec nebyl u zdravotní pojišťovny zařazen ve „státní kategorii“

31 = počet kalendářních dnů v daném měsíci

20 800 = výše minimální mzdy (minimálního vyměřovacího základu zaměstnance) v roce 2025.

 

Při sazbě 13,5 % z částky 15 432,25 Kč musí zaměstnavatel zaplatit za zaměstnance pojistné zdravotní pojišťovně, u které je zaměstnanec pojištěn, v částce 2 084 Kč (15 432,25 × 0,135). S ohledem na příjem (12 600 Kč) činí výše odvodu pojistného z této hrubé mzdy částku 1 701 Kč. Jedna třetina (567 Kč) bude sražena zaměstnanci z příjmu, zbývající dvě třetiny (1 134 Kč) zaplatí zaměstnavatel ze svých prostředků. Za této situace však ještě není zabezpečen odvod pojistného ze zákonného minima, tedy přesněji z poměrné části minimálního vyměřovacího základu (viz výše). Aby zaměstnavatel postupoval v souladu se zákonem, musí ještě provést doplatek pojistného ve výši 13,5 % z rozdílové částky 2 832,25 Kč, tj. 383 Kč. Tento doplatek, tedy 383 Kč, je podle zákona sražen zaměstnanci, na zaměstnavatele by povinnost jeho úhrady přešla pouze za situace, kdyby byl vyměřovací základ nižší z důvodů překážek v práci na straně zaměstnavatele ve smyslu ustanovení § 207 až § 209 zákoníku práce.

Z celkové částky pojistného 2 084 Kč je zaměstnanci sraženo 950 Kč (567 + 383), zaměstnavatel uhradí 1 134 Kč.

Nezřídka dochází k případům, kdy se zaměstnavatel až se zpětnou platností dozví, že byl jeho zaměstnanci přiznán třeba invalidní důchod (bez ohledu na stupeň invalidity). Z hlediska placení pojistného má pro zaměstnavatele takové oznámení praktický význam pouze v situaci, kdy je zaměstnanci zúčtován příjem nižší než minimální vyměřovací základ, případně i u příjmu nižšího než poměrná část minima. Naproti tomu je však oznámení takové změny zásadně důležité pro placení pojistného státem. Obdobné platí i pro ostatní důchody, jejichž přiznání se zdravotní pojišťovně oznamuje, tedy pro důchody starobní, vdovské a vdovecké. Pobírání sirotčího důchodu se oznamovat nemusí, neboť tento důchod je přiznán nezaopatřenému dítěti, což je ve zdravotním pojištění automaticky osoba, za kterou platí pojistné stát.

Pokud nastane situace, kdy je zaměstnavateli dodatečně oznámeno přiznání důchodu jeho zaměstnanci, pak musí z pohledu zdravotního pojištění učinit následující:

1)  oznámit ihned zdravotní pojišťovně kódem „D“ na formuláři Hromadné oznámení zaměstnavatele (tedy se zpětnou platností) zařazení zaměstnance mezi osoby, za které je plátcem pojistného stát. Jestliže se zaměstnavatel například v březnu dozví na základě předloženého rozhodnutí ČSSZ, že byl zaměstnanci přiznán důchod k 25. 1., použije kód „D“ k tomuto datu, nikoli k datu, kdy se o této skutečnosti dozvěděl.

2)  jestliže dochází ke změně – snížení – vyměřovacího základu a návazně i částky pojistného, podává zaměstnavatel za příslušný kalendářní měsíc (měsíce) opravný Přehled o platbě pojistného zaměstnavatele

Pokud zaměstnavatel prováděl dopočet a doplatek pojistného do povinného minima, tak na základě předloženého rozhodnutí o přiznání důchodu (se zpětnou platností) vznikne u zdravotní pojišťovny zaměstnavateli – de facto zaměstnanci – přeplatek na pojistném. Tento přeplatek lze vyrovnat buď podáním žádosti příslušné zdravotní pojišťovně o jeho vrácení (s vyčíslením evidované výše a s patřičným odůvodněním) nebo snížením odváděné částky pojistného o vzniklou výši přeplatku – v tomto případě je zaměstnavatel povinen kontrolnímu orgánu na jeho vyžádání veškerá přijatá opatření řádně zdůvodnit a dokladovat. Kdyby však vyměřovací základ trvale převyšoval minimální mzdu, nebo byl alespoň na její úrovni, pak u zaměstnavatele přeplatek na pojistném nemůže za dané situace vzniknout.

Příklad 9

Dne 12. března 2025 nastoupila zaměstnankyně pracující na zkrácený pracovní úvazek na základě pracovní smlouvy na mateřskou dovolenou a za odpracované dny jí byl zúčtován hrubý příjem ve výši 9 100 Kč.

Bez ohledu na rozsah pracovního úvazku (ten se pro účel stanovení vyměřovacího základu zaměstnance nikdy nebere ve zdravotním pojištění v úvahu) musí být v tomto případě pojistné na zdravotní pojištění odvedeno nikoliv z aktuální celkové výše minimální mzdy, nýbrž alespoň z poměrné části minimálního vyměřovacího základu. Ta se vypočte podle počtu kalendářních dnů, ve kterých nebyla zaměstnankyně registrována u zdravotní pojišťovny v kategorii osob, za které je plátcem pojistného stát, a musí být při odvodu pojistného dodržena, tedy nejméně z vyměřovacího základu, vypočteného podle vzorce:

 

PČ min VZ = (11 : 31) × 20 800 = 7 380,64 Kč

 

Protože dosažený příjem převyšuje takto vypočtenou poměrnou část minima, bude vyměřovacím základem zaměstnankyně za měsíc březen částka 9 100 Kč, žádný další dopočet se neprovádí.

Příklad 10

Zaměstnanec pracující na pracovní poměr vykonal na vysoké škole dne 11. 6. státní závěrečnou zkoušku. Oznámí zaměstnavatel kódem „F” tuto skutečnost ke dni 11. 6. nebo k 30. 6.? Je tento zaměstnanec v kategorii plátcem pojistného stát i v měsíci červnu, ačkoliv studium skončilo již 11. 6. a zaměstnanec tedy nebyl studentem po celý kalendářní měsíc?

Jiný zaměstnanec pracující na pracovní poměr je zapsán ke studiu dne 3. 7. a doručil zaměstnavateli potvrzení o studiu s tímto datem. Oznámí zaměstnavatel kódem „G” tuto skutečnost s datem 3. 7. nebo 1. 7.? Je tento zaměstnanec v kategorii plátcem pojistného stát už v měsíci červenci, ačkoliv studium započalo až 3. 7. a zaměstnanec tedy nebyl studentem po celý kalendářní měsíc? Jak stanovit měsíční vyměřovací základ v obou zmiňovaných případech?

Z hlediska ukončení nezaopatřenosti ve zdravotním pojištění vycházíme v tomto případě z ustanovení § 14 odst. 2 písm. b) z. č. 117/1995 Sb., ve znění pozdějších předpisů, podle kterého se za soustavnou přípravu dítěte na budoucí povolání na vysoké škole považuje také (celý) kalendářní měsíc, v němž dítě řádně ukončilo studium na vysoké škole. Kód F se tedy použije k datu 30. 6. V měsíci červnu nemusí být minimální vyměřovací základ dodržen, počínaje odvodem pojistného za měsíc červenec už ano.

Pro počátek „státní kategorie“ je rozhodující datum zápisu ke studiu, takže se kód „G“ použije k datu 3. 7. Protože evidence v kategorii osob, za které platí pojistné stát, netrvala po celý kalendářní měsíc červenec, musí být při odvodu pojistného dodržena poměrná část tohoto minima, tedy za 1. 7. – 2. 7. v hodnotě 1 341,93 Kč [(2 : 31) × 20 800], kdy zaměstnanec ještě nebyl ve „státní kategorii“.

6. Souběžné příjmy u jednoho zaměstnavatele

Nejsou výjimkou situace, kdy mají pojištěnci v jednom zaměstnání více příjmů. Povinnosti placení pojistného zaměstnavatelem podléhá příjem ze zaměstnání za předpokladu, že se osoba považuje ve zdravotním pojištění za zaměstnance podle § 5 písm. a) z. č. 48/1997 Sb., tj. když zúčtovaný příjem svojí výší nebo povahou zakládá účast na zdravotním pojištění, resp. z titulu tohoto příjmu vzniká zaměstnavateli povinnost odvádět pojistné.

Primárně je ze strany zaměstnavatele důležité posoudit, zda musí být v úhrnu příjmů dodržen u zaměstnance při odvodu pojistného minimální vyměřovací, případně jeho poměrná část. Protože se ve zdravotním pojištění neřeší (od roku 2013) problematika maximálního vyměřovacího základu, podléhá odvodu pojistného každá částka dosaženého příjmu zaměstnance. V jednotlivých příkladech si předvedeme v právních podmínkách roku 2025 postupy zaměstnavatele a pojištěnce v případě více příjmů, resp. více pracovněprávních vztahů u jednoho zaměstnavatele v situaci, kdy musí být ve zdravotním pojištění dodržen minimální vyměřovací základ při zaměstnání trvajícím celý kalendářní měsíc, anebo poměrná část tohoto minima.

Příklad 11

Zaměstnanec pracuje u jednoho zaměstnavatele na dohodu o pracovní činnosti s příjmem 4 499 Kč a současně na dohodu o provedení práce s příjmem 9 900 Kč.

Z titulu takových zaměstnání účast na zdravotním pojištění nevznikne, protože u žádné z dohod není dosaženo částky příjmu podléhající odvodu pojistného na zdravotní pojištění, pro sčítání takových příjmů není v právní úpravě zdravotního pojištění opora. To znamená, že pokud takový pojištěnec nemá jiné zaměstnání, které by vyřešilo jeho pojistný vztah (například pracovní smlouva), není OSVČ a ani nepatří mezi osoby, za které platí pojistné stát, hradí si pojistné jako osoba bez zdanitelných příjmů, což je v roce 2025 měsíčně částka 2 808 Kč.

Příklad 12

Zaměstnanec pracuje u zaměstnavatele na základě pracovní smlouvy (s příjmem vyšším než minimální mzda) a zároveň na dohodu o provedení práce, kde jeho příjem v žádném z měsíců ledna až srpna nezaložil účast na zdravotním pojištění. Za září však je na tuto dohodu zúčtován příjem 12 000 Kč, přičemž je reálný předpoklad, že i v některém z dalších měsíců může tento příjem činit alespoň 11 500 Kč.

Protože z příjmu na dohodu o provedení práce nevznikla v žádném z kalendářních měsíců ledna až srpna povinnost odvodu pojistného, nepřičítal se tento příjem k příjmu dosaženému na základě pracovní smlouvy.

V tomto směru se však situace počínaje odvodem pojistného za měsíc září mění, kdy se k příjmu na základě pracovní smlouvy připočte i částka 12 000 Kč, dosažená na dohodu o provedení práce. V dalších měsících roku se bude připočítávat k příjmu z pracovního poměru (pracovní smlouvy) i příjem na dohodu o provedení práce tehdy, pokud bude činit alespoň 11 500 Kč.

Zaměstnavatel není povinen činit žádné kroky v souvislosti s plněním oznamovací povinnosti, protože zaměstnanec je dlouhodobě přihlášen na základě pracovní smlouvy.

Příklad 13

Učitel pracuje ve škole (tedy u jednoho zaměstnavatele) na dva pracovní úvazky a v jednom z nich je mu vykázáno neplacené volno.

Zákon č. 267/2014 Sb. provedl několik změn i v oblasti zdravotního pojištění, kdy významnou novinkou bylo mj. zrušení (resp. změna) § 3 odst. 5 z. č. 592/1992 Sb. včetně souvisejícího § 9 odst. 3 z. č. 48/1997 Sb., obsahujících v podobě platné do konce roku 2014 tematiku neplaceného volna a neomluvené absence zaměstnance (aktuální text § 3 odst. 5 z. č. 592/1992 Sb. se dotýká podmínek přepočtu příjmu vypláceného v cizí měně na českou měnu).

V přímé návaznosti na placení pojistného zaměstnavatelem, s přihlédnutím k povinnosti případně dodržet u zaměstnance minimální vyměřovací základ, se při způsobu řešení neplaceného volna a neomluvené absence aktuálně vychází zejména z ustanovení § 3 odstavců 4, 6, 8, 9 a 10 z. č. 592/1992 Sb.

Pokud se na zaměstnance (a zaměstnavatele jako plátce pojistného) vztahuje povinnost dodržet při odvodu pojistného minimální vyměřovací základ, resp. jeho poměrnou část, musí být toto zákonné minimum v příslušném kalendářním měsíci dodrženo, v podstatě bez ohledu na dobu trvání případného neplaceného volna (nebo neomluvené absence). Jinak také řečeno, neplacené volno, poskytnuté v dalším pracovněprávním vztahu, nemá vliv na placení pojistného. Činí-li příjem (vyměřovací základ) učitele alespoň 20 800 Kč, je zajištěn postup podle zákona.

Příklad 14

Zaměstnanec pracuje u jednoho zaměstnavatele na tři dohody o provedení práce s těmito příjmy.

a)  3 000 Kč + 4 000 Kč + 4 000 Kč. Úhrnem příjmů se osoba nestává ve zdravotním pojištění zaměstnancem (součet příjmů nedosahuje 11 500 Kč), pojištěnec může být třeba osobou bez zdanitelných příjmů.

b)  4 000 Kč + 5 000 Kč + 6 000 Kč. Zaměstnavatel přihlašuje zaměstnance u zdravotní pojišťovny a při zaměstnání trvajícím celý kalendářní měsíc provádí dopočet a doplatek pojistného do minimálního vyměřovacího základu 20 800 Kč následovně:

Ve vazbě na výši minimální mzdy (minimálního vyměřovacího základu zaměstnance) odvede zaměstnavatel doplatek pojistného ve výši 13,5 % z rozdílové částky: (20 800 – 15 000) × 0,135 = 783 Kč

Zaměstnavatel odvede celkové pojistné ve výši 0,135 × 20 800 = 2 808 Kč

Zaměstnanci strhne z platu 1/3 pojistného ze skutečně dosaženého příjmu (úhrnu příjmů):

(15 000 × 0,135) : 3 = 675 Kč

a dále výše uvedený doplatek pojistného, tedy celkem: 675 + 783 = 1 458 Kč

Ze svých prostředků pak zaplatí zaměstnavatel 2 808 - 1 458 = 1 350 Kč

Příklad 15

Zaměstnanec má v květnu uzavřeny u téhož zaměstnavatele dvě dohody o provedení práce (jedná se tedy o typově stejné dohody). První trvá od 2. 5. do 14. 5. s příjmem 9 300 Kč, druhá trvá od 20. 5. do 31. 5. s příjmem 9 000 Kč.

Protože se jedná o stejný typ dohody, sčítají se v rámci rozhodného období kalendářního měsíce příjmy z více dohod o provedení práce u jednoho zaměstnavatele (bez ohledu na jejich výši).

Na straně jedné tak platí, že úhrnem příjmů 18 300 Kč vzniká povinnost zaměstnavatele dvakrát přihlásit a dvakrát odhlásit zaměstnance. Protože však zaměstnání netrvalo po celý kalendářní měsíc, musí zaměstnavatel na straně druhé pomocně vypočítat poměrnou část minima za celkem 25 kalendářních dnů trvání zaměstnání v měsíci květnu, která musí být při odvodu pojistného dodržena, což činí 16 774,19 Kč [(25 : 31) × 20 800]. Jelikož dosažený příjem převyšuje takto vypočtenou poměrnou část minima, bude vyměřovacím základem zaměstnance za měsíc květen částka 18 300 Kč.

Vyměřovacím základem by byla částka 18 300 Kč i tehdy, kdyby se jednalo o takový příjem u jediné dohody o provedení práce, která by například započala dne 1. 5. a skončila 25. 5.

Kdyby však současně běžely u jednoho zaměstnavatele po celý kalendářní měsíc (nebo i rok) dvě dohody o provedení práce s příjmy 9 300 Kč a 9 000 Kč, prováděl by zaměstnavatel dopočet a doplatek pojistného do minima 20 800 Kč proto, že zaměstnání trvalo po celý kalendářní měsíc.

7. Souběžné příjmy u více zaměstnavatelů

Při souběhu příjmů u více zaměstnavatelů je důležité, aby byl v jejich úhrnu dodržen za příslušný kalendářní měsíc minimální vyměřovací základ u těch příjmů, ze kterých se bude odvádět pojistné. To platí v případě, že u zaměstnance (a zaměstnavatele jako plátce pojistného) musí být povinné minimum zabezpečeno. Pro účel placení pojistného a zároveň zajištění zákonného minima se sčítají příjmy zakládající účast na zdravotním pojištění.

 

Formou příkladů si předvedeme postupy zaměstnavatele a pojištěnce v případě více příjmů nebo více pracovněprávních vztahů u různých (tedy alespoň dvou) zaměstnavatelů, primárně s podmínkou pro zaměstnavatele dodržet při zaměstnání trvajícím celý kalendářní měsíc minimální vyměřovací základ dle § 3 odst. 4 a odst. 6 z. č. 592/1992 Sb.

Příklad 16

Zaměstnanec pracuje u zaměstnavatele s pravidelným příjmem 26 000 Kč. Současně je zaměstnán u jiného zaměstnavatele na základě pracovní smlouvy s příjmem 1 800 Kč.

V případě zaměstnání podle pracovní smlouvy platí, že povinnosti placení pojistného podléhají veškeré zúčtované příjmy, zdaňované podle § 6 ZDP, a to bez ohledu na jejich výši. Na rozdíl od některých dalších příkladů tedy nehraje u pracovní smlouvy roli výše zúčtovaného příjmu, pojistné se odvádí vždy.

Při řešení tohoto případu platí následující:

–   každý ze zaměstnavatelů je povinen přihlásit osobu u zdravotní pojišťovny jako zaměstnance, za kterého bude odvádět pojistné. Odhlášení proběhne ke dni skončení zaměstnání.

–   z vyměřovacího základu 26 000 Kč činí částka pojistného 3 510 Kč. Jednu třetinu (1 170 Kč) srazí zaměstnavatel zaměstnanci, zbývající dvě třetiny (2 340 Kč) uhradí zaměstnavatel ze svých zdrojů.

–   zaměstnavatel s příjmem 1 800 Kč nemusí dodržet při odvodu pojistného minimální vyměřovací základ a pojistné odvede sazbou 13,5 % z částky 1 800 Kč. Podmínkou pro uplatnění tohoto postupu je skutečnost, že zaměstnavatel má k dispozici potvrzení od „hlavního“ zaměstnavatele, že tento za zaměstnance odvádí pojistné alespoň z minimálního vyměřovacího základu.

 

Obdobný postup by se uplatnil například i tehdy, kdyby byla částka příjmu 1 800 Kč zúčtována osobě vykonávající u jiného subjektu jako zaměstnavatele funkci, například členovi výboru Společenství vlastníků bytových jednotek.

Příklad 17

Kromě příjmu 26 000 Kč má zaměstnanec zároveň u jiného zaměstnavatele příjem na dohodu o pracovní činnosti ve výši 4 500 Kč.

Ve srovnání s předcházejícím příkladem je zde patrná odlišnost v tom směru, že příjem na dohodu o pracovní činnosti podléhá povinnosti placení pojistného zaměstnavatelem pouze tehdy, činí-li v roce 2025 alespoň 4 500 Kč, což je v tomto případě splněno. Kdyby nastala situace, že by příjem na dohodu o pracovní činnosti poklesl pod 4 500 Kč, musel by být tento zaměstnanec u zdravotní pojišťovny na příslušný kalendářní měsíc odhlášen. Ve zdravotním pojištění by však této osobě nevznikl problém, protože pojistný vztah je každopádně řešen druhým zaměstnáním. Pojistné se z dohody o pracovní činnosti taktéž odvádí ze skutečné výše příjmu za podmínky vystavení potvrzení od „hlavního“ zaměstnavatele o odvodu pojistného alespoň ze zákonného minima (viz předcházející příklad).

Příklad 18

Zaměstnanec pracuje u jednoho zaměstnavatele na dohodu o pracovní činnosti s příjmem 15 000 Kč a u druhého zaměstnavatele taktéž na dohodu o pracovní činnosti při příjmu 4 499 Kč.

Při řešení této situace je podstatné, že z příjmu 15 000 Kč se pojistné odvádět bude, naproti tomu částka 4 499 Kč účast na zdravotním pojištění nezakládá. Povinnosti placení pojistného tak podléhá pouze částka hrubého příjmu 15 000 Kč, ovšem s potřebou provedení dopočtu a doplatku pojistného do minimálního vyměřovacího základu 20 800 Kč. Při výpočtu a odvodu pojistného postupuje zaměstnavatel následovně:

1)  z příjmu 15 000 Kč činí pojistné 2 025 Kč. Zaměstnanci se srazí 675 Kč, zaměstnavatel odvede 1 350 Kč.

2)  z rozdílu vyměřovacích základů 5 800 Kč představuje pojistné 783 Kč. Tuto částku strhne zaměstnavatel zaměstnanci a odvede v rámci hromadné platby pojistného za všechny zaměstnance.

Příklad 19

Pojištěnec je současně zaměstnán u dvou zaměstnavatelů, jeho hrubé příjmy činí 12 500 Kč a 13 000 Kč. Jedná se o pracovní smlouvy na zkrácený pracovní úvazek.

Ačkoliv příjem nedosahuje ani v jednom zaměstnání minimální mzdy, součet hrubých mezd však minimální vyměřovací základ převyšuje, takže každý ze zaměstnavatelů odvádí pojistné ze skutečné výše příjmu. Stejně jako v předcházejícím příkladě je nutností spolupráce dotčených zaměstnavatelů. V tomto případě si zaměstnavatelé navzájem dokladují výši příjmu a žádný z nich pak nemusí provádět dopočet do minima. Takový doklad se předkládá i kontrole ze zdravotní pojišťovny v reakci na dotaz kontrolních pracovníků, proč je odváděno pojistné ze skutečné výše příjmu bez dopočtu do minima.

Příklad 20

Zaměstnanec bytového družstva byl na základě výsledků voleb a povolebních jednání zvolen místostarostou, uvolněným pro výkon funkce.

Nastává situace, kdy zaměstnanec bude vykonávat veřejnou funkci. V tomto případě bude u bytového družstva uplatněn postup, podle kterého nedojde k rozvázání pracovního poměru, nýbrž zaměstnanci bude v souvislosti s touto novou skutečností poskytnuto neplacené volno. Z titulu tohoto neplaceného volna bytové družstvo pojistné platit nebude (přesněji nemusí dodržet u zaměstnance minimální vyměřovací základ), pro účely kontroly ze strany zdravotní pojišťovny však musí mít ve své evidenci doloženo, že příslušný úřad jako „hlavní zaměstnavatel“ odvádí za tuto osobu pojistné vypočtené alespoň z minimálního vyměřovacího základu.

7.1   Souběžné příjmy v „evropském“ prostoru

Při pohybu osob v rámci Evropské unie postupují podle nařízení EU č. 883/2004 a 987/2009 občané a instituce ze států Evropské unie, Evropského hospodářského prostoru (Norsko, Island, Lichtenštejnsko), ze Švýcarska a také ze Spojeného království (dále jen „členský stát“). Pokud zaměstnanec činný na území dvou a více členských států vykonává z celkového objemu činností podstatnou část své činnosti ve státě bydliště (tj. na zaměstnání vykonávané ve státě bydliště připadá alespoň 25 % pracovní doby nebo odměny), podléhá právním předpisům členského státu bydliště. V případě souběhu zaměstnání v jednom členském státě se samostatnou výdělečnou činností v některém z dalších členských států je občan pojištěn ve státě, na jehož území vykonává zaměstnání.

8. Souběh zaměstnání se samostatnou výdělečnou činností

Při souběhu příjmů ze zaměstnání a podnikání je ve zdravotním pojištění z hlediska placení pojistného zaměstnavatelem (záloh na pojistné osobou samostatně výdělečně činnou) důležité, kterou svoji činnost pojištěnec považuje za hlavní zdroj svých příjmů. Pro tento účel nelze zjednodušeně porovnat prostý objem příjmů ze zaměstnání a z podnikání, například i z toho důvodu, že v případě samostatné výdělečné činnosti může být s ohledem na charakter podnikání výše příjmů OSVČ v rámci rozhodného období kalendářního roku nepravidelná. Dále je třeba vzít v úvahu i skutečnost, že pojištěnec může mít i další příjmy (třeba z nájmu nemovitosti nezapsané v obchodním majetku podle § 9 ZDP), které společně s příjmy ze zaměstnání považuje za hlavní zdroj svých příjmů.

Souběh zaměstnání s podnikatelskou činností patří ve zdravotním pojištění mezi tzv. přípustné souběhy. Nejčastěji se vyskytující alternativou je situace, kdy je zaměstnání hlavním zdrojem příjmů a samostatná výdělečná činnost pak zdrojem příjmů vedlejších. Zaměstnavatele totiž fakticky začíná podnikatelská činnost jeho zaměstnance zajímat až v případě, kdy příjem v zaměstnání poklesne pod úroveň minimální mzdy anebo je taková částka příjmu sjednána při nástupu do zaměstnání.

 

Pro určení, zda je příjem ze samostatné výdělečné činnosti hlavním nebo vedlejším zdrojem příjmů, je rozhodující písemné prohlášení. Toto prohlášení učiní na zdravotní pojišťovně pojištěnec-zaměstnanec jako OSVČ při zahájení podnikatelské činnosti, anebo když jako OSVČ nastupuje do zaměstnání. Následně v podávaném Přehledu o výši daňového základu za uplynulý kalendářní rok zatrhne ty měsíce, ve kterých pro OSVČ neplatila povinnost hrazení záloh, resp. neplatil pro ni minimální vyměřovací základ.

8.1   Nutnost dodržení zákonného minima při souběhu příjmů

Minimální vyměřovací základ platí ve zdravotním pojištění jak pro zaměstnance (a pro zaměstnavatele – plátce pojistného), tak pro OSVČ. Toto minimum je pro zaměstnavatele určeno zejména ustanovením § 3 odst. 4 a odst. 6 z. č. 592/1992 Sb., pro OSVČ pak vychází ze znění § 3a odst. 2 téže právní normy.

 

Jestliže kromě povinnosti placení záloh platí pro pojištěnce v roce 2025 i povinnost dodržet minimální vyměřovací základ, pak musí být toto minimum v jedné z vykonávaných činností dodrženo, v podstatě bez ohledu na výši příjmů, následovně:

1)  Hlavní zdroj příjmů – zaměstnání

–   v zaměstnání činí vyměřovací základ alespoň 20 800 Kč a zaměstnání trvá celý kalendářní měsíc

–   v rámci své samostatné výdělečné činnosti neplatí tato osoba (není povinna) měsíční zálohy a vyměřovacím základem pro odvod pojistného za daný kalendářní rok je sazba 50 % daňového základu bez nutnosti respektovat minimum platné pro OSVČ,

2)  Hlavní zdroj příjmů – samostatná výdělečná činnost

–   tato osoba platí v roce 2025 alespoň minimální zálohy 3 143 Kč

–   v zaměstnání odvádí zaměstnavatel pojistné ze skutečně dosaženého příjmu, který tak může být i nižší než 20 800 Kč. Aby zaměstnavatel nemusel provádět dopočet do minima, vystaví zaměstnanec zaměstnavateli čestné prohlášení o tom, že platí alespoň minimální zálohy jako OSVČ.

Příklad 21

Jednatel má měsíční odměnu za výkon funkce 4 499 Kč, funkci vykonává maximálně 2 hodiny týdně. Zdravotní pojištění je odvedeno z částky 20 800 Kč, protože svoji podnikatelskou činnost provozuje jako vedlejší. Je tento postup správný?

Jednatel pobírá za výkon funkce pro společnost odměnu, která je uvedena mezi příjmy ze závislé činnosti v § 6 odst. 1 písm. c) bod 1 ZDP. Odměna jednatele má ve zdravotním pojištění tedy povahu příjmu ze závislé činnosti zdaňovaného podle § 6 ZDP. U odměn za výkon funkce, stejně jako například u pracovní smlouvy, nehraje roli rozhodná částka 4 500 Kč (ta má ve zdravotním pojištění význam například u dohody o pracovní činnosti), ale pojistné se odvádí z každého zúčtovaného příjmu, případně i s povinností dodržet při odvodu pojistného minimální vyměřovací základ. Protože je v daném souběhu samostatná výdělečná činnost vedlejším zdrojem příjmů, musí být u odměny jednatele dodržen minimální vyměřovací základ, tedy s provedením dopočtu a doplatku pojistného do zákonného minima neboli vyměřovací základ zaměstnance musí v roce 2025 činit 20 800 Kč. Jednatel se jako zaměstnanec přihlašuje ke dni, ve kterém začal vykonávat funkci (nastoupil do funkce) a odhlašuje dnem skončení výkonu funkce.

Ve zdravotním pojištění se čas od času objeví situace vyžadující speciální postup.

Příklad 22

Zaměstnanec současně podniká jako OSVČ, samostatná výdělečná činnost je vedlejším zdrojem jeho příjmů, zálohy tedy neplatí. Zaměstnání je ukončeno dne 30. 7., od měsíce srpna se tak podnikatelská činnost stává jediným zdrojem příjmů pojištěnce.

Z výše uvedeného plyne, že je-li samostatná výdělečná činnost vedlejším zdrojem příjmů, pak takový podnikatel není povinen platit zálohy a při ročním zúčtování nemusí dodržet minimální vyměřovací základ platný pro podnikatelskou sféru.

Aby mohl pojištěnec jako podnikatel takto postupovat, musí být v zaměstnání odváděno pojistné alespoň z minimálního vyměřovacího základu a současně musí zaměstnání trvat po celý kalendářní měsíc.

Protože zaměstnání netrvalo po celý kalendářní měsíc červenec, musí být již za tento měsíc dodržen ze strany OSVČ při ročním zúčtování minimální vyměřovací základ (tedy zaplacena alespoň minimální záloha 3 143 Kč), neboť nejsou naplněny podmínky stanovené v § 3a odst. 3 písm. b) z. č. 592/1992 Sb. včetně dovětku. Ta podmínka stanoví, že zaměstnání musí trvat celý kalendářní měsíc.

9. Nekolidující zaměstnání

Obecně pojem tzv. nekolidujícího zaměstnání znamená, že za přesně stanovených podmínek není ve střetu neboli není „v kolizi“, evidence uchazeče o zaměstnání na Úřadě práce s výkonem zaměstnání.

 

Uchazeči o zaměstnání, evidovaní na Úřadě práce, patří ve zdravotním pojištění mezi osoby, za které je plátcem pojistného stát. Od počátku fungování systému veřejného zdravotního pojištění nepřicházelo v úvahu, aby mohly tyto osoby současně vykonávat výdělečnou činnost. Vpravdě průlomovou změnu však v této souvislosti přinesl ve sféře placení pojistného na zdravotní pojištění zákon o zaměstnanosti č. 435/2004 Sb.

Podle znění ustanovení § 25 odst. 3 tohoto zákona je za stanovených podmínek u pojištěnce ve zdravotním pojištění přípustný souběh zaměstnání a kategorie, kde hradí pojistné stát – uchazeč o zaměstnání, za podmínky, že příjem nepřesáhne polovinu minimální mzdy. Naproti tomu nelze ve zdravotním pojištění akceptovat souběh evidence uchazeče o zaměstnání s výkonem samostatné výdělečné činnosti.

Novelou fakticky účinnou od 29. července 2017 došlo k významné změně v ustanovení § 25 odst. 3 z. č. 435/2004 Sb., kdy byla v písmenu b) vypuštěna slova „dohody o provedení práce nebo“, což z pohledu legislativy a návazně i praxe znamená, že se nadále zamezuje možnosti vykonávat v souběhu s vedením v evidenci uchazečů o zaměstnání činnost na základě dohody o provedení práce. Jinak také řečeno, překážkou pro zařazení do evidence uchazečů o zaměstnání, resp. vedení v příslušné evidenci je ta skutečnost, že fyzická osoba (uchazeč o zaměstnání) je v právním vztahu vzniklém k výkonu činnosti na základě dohody o provedení práce.

 

Podle aktuálně platného ustanovení § 25 odst. 3 zákona č. 435/2004 Sb. je od 1. 10. 2004 u pojištěnce ve zdravotním pojištění přípustný souběh zaměstnání a kategorie, kde hradí pojistné stát – uchazeč o zaměstnání.

Ve smyslu tohoto zákonného ustanovení nebrání zařazení a vedení v evidenci uchazečů o zaměstnání:

a)  výkon činnosti na základě pracovního nebo služebního poměru, pokud měsíční výdělek nepřesáhne polovinu minimální mzdy, nebo

b)  výkon činnosti na základě dohody o pracovní činnosti, pokud měsíční odměna nebo odměna připadající na jeden měsíc za období, za které přísluší, nepřesáhne polovinu minimální mzdy.

 

V případě výkonu více činností se pro účely splnění podmínky měsíčního výdělku jednotlivé měsíční výdělky (odměny) sčítají.

V dané souvislosti lze konstatovat, že každé zvýšení minimální mzdy současně znamená i zvýšení hranice přípustného příjmu v případě zaměstnání osoby jako uchazeče o zaměstnání. V roce 2025 činí tato horní hranice 10 400 Kč.

Z výše uvedeného také vyplývá, že tzv. nekolidující zaměstnání nenastává v situaci, kdy se pojištěnec na Úřadě práce jako uchazeč o zaměstnání nezaregistruje anebo tehdy, je-li z této evidence vyřazen.

Do konce roku 2010 si mohl uchazeč o zaměstnání výkonem činnosti na základě nekolidujícího pracovněprávního vztahu „přivydělat“ k podpoře v nezaměstnanosti, to znamená, že byl možný souběh pobírání příjmu z takového vztahu a podpory v nezaměstnanosti. Od 1. ledna 2011 však byla možnost legálního přivýdělku k podpoře v nezaměstnanosti v tzv. nekolidujícím zaměstnání zrušena.

Podle ustanovení § 39 odst. 2 písm. d) z. č. 435/2004 Sb. nárok na podporu v nezaměstnanosti nemá uchazeč o zaměstnání, který ke dni, k němuž má být podpora v nezaměstnanosti přiznána, vykonává některou z činností podle § 25 odst. 3 cit. zákona.

Po dobu trvání nekolidujícího zaměstnání tedy nenáleží uchazeči o zaměstnání podpora v nezaměstnanosti. Doba, po kterou uchazeč o zaměstnání vykonává nekolidující zaměstnání a z tohoto důvodu mu není vyplácena podpora v nezaměstnanosti, se nezapočítává do podpůrčí doby, a její běh se de facto přerušuje. Po ukončení nekolidujícího zaměstnání tak může být uchazeči o zaměstnání nadále vyplácena podpora v nezaměstnanosti.

V daných souvislostech lze konstatovat, že nekolidující zaměstnání je vhodné zejména pro ty uchazeče o zaměstnání, kterým buď nevznikl nárok na podporu v nezaměstnanosti nebo jim již uplynula podpůrčí doba pro její poskytování. Reálně se tak může stát tato činnost „ekonomicky nezajímavou“, neboli příjem na základě nekolidujícího zaměstnání může být nižší než podpora v nezaměstnanosti.

Jak je tedy zapotřebí nahlížet na výše uvedené podmínky z pohledu zdravotního pojištění?

Je-li uchazeč o zaměstnání vedený na Úřadě práce registrován u zdravotní pojišťovny ve „státní kategorii“ po celý kalendářní měsíc, nevztahuje se v rámci tohoto přípustného souběhu na něho (resp. na jeho zaměstnavatele) povinnost odvodu pojistného z minimálního vyměřovacího základu, ale vyměřovacím základem je dosažený příjem, v roce 2025 nepřesahující již zmíněnou částku 10 400 Kč. Dopočet a doplatek pojistného do minimálního vyměřovacího základu nebo do jeho poměrné části se neprovádí. S účinností od 1. 8. 2004 již nelze u osob, za které platí pojistné stát, uplatňovat nárok na odpočet od dosaženého příjmu, jediná zákonná výjimka je definována v ustanovení § 3 odst. 7 z. č. 592/1992 Sb.

 

Pokud se zaměstnavatel rozhodne zaměstnat osobu evidovanou na Úřadě práce jako uchazeče o zaměstnání, vyplývají pro něho úkoly jak při plnění oznamovací povinnosti, tak z hlediska placení pojistného. V souvislosti s plněním oznamovací povinnosti zaměstnavatel oznamuje na formuláři Hromadné oznámení zaměstnavatele zdravotní pojišťovně kódem „P“, že se přihlašuje k platbě pojistného za tohoto zaměstnance. Současně zaměstnavatel sděluje zdravotní pojišťovně skutečnost rozhodnou pro povinnost státu platit za tohoto zaměstnance pojistné, a to kódem „I“. K ukončení této „státní kategorie“ se používá kód „J“. Případné vyřazení pojištěnce z evidence uchazeče o zaměstnání však musí zaměstnanec zaměstnavateli oznámit, což by si měl zaměstnavatel „ošetřit“ například tím způsobem, že si od zaměstnance nechá vystavit čestné prohlášení dle doporučeného vzoru, ve kterém se zaměstnanec zaváže, že tuto skutečnost (pokud v poběhu trvání zaměstnání nastane) sdělí zaměstnavateli do osmi dnů.

Čestné prohlášení   Čestně prohlašuji, že jsem od data . . . . . . . . . registrován(a) na Úřadě práce v . . . . . . . . . .  jako uchazeč o zaměstnání. V případě ukončení evidence na Úřadě práce sdělím tuto skutečnost mému zaměstnavateli .  .  .  .  .  .  .  .  neprodleně, nejpozději pak do osmi dnů ode dne ukončení této evidence. Jsem si vědom(a) důsledků, vyplývajících z neoznámení této skutečnosti mému zaměstnavateli.   Ve . . . . . . . . . . . . . . . . . . . dne . . . . . . . . . . .                                        . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .                                                                                                                                     zaměstnanec

 

Přestane-li být zaměstnanec v průběhu zaměstnání evidován na Úřadě práce (tedy tuto evidenci ukončí), pohlíží se na něj jako na osobu, na kterou se vztahují všechny ostatní zákonné podmínky. Nejedná-li se o osobu jinak vyjmenovanou v ustanovení § 3 odst. 8 z. č. 592/1992 Sb., pro kterou ve zdravotním pojištění minimální vyměřovací základ neplatí, musí být zabezpečen odvod pojistného alespoň ze zákonného minima 20 800 Kč při zaměstnání trvajícím celý kalendářní měsíc.

10. Neplatné rozvázání pracovního poměru

Neplatné rozvázání pracovního poměru ze strany zaměstnavatele je řešeno v ustanovení § 69 zákoníku práce. Související postupy zaměstnavatele i zaměstnance jsou pak upraveny v navazujících ustanoveních § 70 až § 72.

Pokud nedojde v souvislosti s rozvázáním pracovního poměru k dohodě mezi zaměstnavatelem a zaměstnancem, obrátí se zaměstnanec za účelem uplatnění svých práv na příslušný soud se žalobou na neplatnost rozvázání pracovního poměru. Není-li zaměstnavatel v soudním řízení úspěšný, stanoví soud, že rozvázání pracovního poměru (zpravidla výpověď nebo okamžité zrušení pracovního poměru) je neplatné a pracovní poměr zaměstnance nadále trvá.

Kdyby došlo k situaci, že by zaměstnanec na dalším zaměstnávání netrval (což nejsou v praxi časté případy), pak se má za to, že pracovní poměr skončí dohodou ke dni účinnosti původního rozvázání pracovního poměru.

Rozhodne-li soud o neplatnosti rozvázání pracovního poměru ze strany zaměstnavatele, má zaměstnanec nárok na náhradu mzdy za období ode dne, kdy oznámil, že trvá na dalším zaměstnávání, až do dne právní moci příslušného rozsudku. Protože je toto neplatné rozvázání pracovního poměru porušením povinností ze strany zaměstnavatele, je povinen nahradit zaměstnanci i jinou škodu, která v důsledku neplatného rozvázání pracovního poměru vznikla a není součástí zmíněné náhrady mzdy. V této souvislosti se může jednat například o ušlé benefity, poskytované zaměstnavatelem.

Je zřejmé, že prohraným soudním sporem vznikají zaměstnavateli mnohé komplikace, kdy musí reagovat na situaci, že zaměstnání nadále trvá. Ode dne právní moci rozsudku o neplatnosti rozvázání pracovního poměru tak musí zaměstnavatel přidělovat zaměstnanci práci podle pracovní smlouvy. Pokud by tak nečinil, má zaměstnanec právo na náhradu mzdy ve výši průměrného výdělku z důvodu překážky v práci na straně zaměstnavatele.

 

Bude-li soudem o zaměstnancem podané žalobě rozhodnuto v jeho prospěch, řeší zaměstnavatel ve zdravotním pojištění v návaznosti na neplatné rozvázání pracovního poměru následující.

 

1)  Dodatečně přihlásí zaměstnance

Zaměstnavatel musí zabezpečit kontinuální návaznost, resp. pokračování zaměstnání, proto je povinen zaměstnance na období neplatné výpovědi dodatečně se zpětnou platností přihlásit. Pokud byl zaměstnanec odhlášen u zdravotní pojišťovny například k datu 31. 10. 2022, musí jej zaměstnavatel se zpětnou platností přihlásit u zdravotní pojišťovny prostřednictvím formuláře Hromadné oznámení zaměstnavatele kódem „P“ k datu 1. 11. 2022 (do osmi dnů ode dne, kdy se o nastalé skutečnosti dozvěděl).

 

2)  Odvede pojistné z přiznané náhrady mzdy

Přiznaná náhrada mzdy, zúčtovaná v souvislosti s neplatným rozvázáním pracovního poměru, je příjmem zaměstnance ze závislé činnosti zdaňovaným podle § 6 ZDP, a tudíž podléhá povinnosti odvodu pojistného na zdravotní pojištění.

Náhrada mzdy, kterou je zaměstnavatel povinen při neplatnosti rozvázání pracovního poměru zaměstnanci uhradit, se do vyměřovacího základu zaměstnance započítává v tom měsíci, do kterého byla zaměstnanci zúčtována. V této souvislosti je však zapotřebí mít na zřeteli, že vyměřovacím základem je hrubá částka tohoto zaměstnancova příjmu. Pokud totiž má být podle rozhodnutí soudu zúčtována a vyplacena v příslušném kalendářním měsíci zaměstnanci určitá částka, může se jednat o čistý příjem, snížený o zákonné odvody. Za této situace pak musí zaměstnavatel nejprve vypočítat z položky čistého příjmu hrubý příjem a z něho pak sazbou 13,5 % stanovit výši pojistného na zdravotní pojištění. Pojistné se platí standardním způsobem, to znamená, že jedna třetina je sražena zaměstnanci a dvě třetiny hradí zaměstnavatel.

Příklad 23

Za období trvání neplatné výpovědi byla zaměstnanci v hrubém přiznána náhrada mzdy v úhrnné výši 973 680 Kč.

Částka 973 680 Kč podléhá povinnosti odvodu pojistného za ten kalendářní měsíc, do kterého je zúčtována. To znamená, že z celkové částky pojistného 131 447 Kč (13,5 % z 973 680 Kč) bude zaměstnanci sražena částka 43 816 Kč, zaměstnavatel hradí 87 631 Kč.

 

3)  Provede (mimo zákonných výjimek) doplatek pojistného do zákonného minima

Pokud by se na zaměstnance (a zaměstnavatele jako plátce pojistného) vztahovala za celé období neplatné výpovědi povinnost dodržet při odvodu pojistného minimální vyměřovací základ, musel by zaměstnavatel provést úhradu minimální částky pojistného za každý kalendářní měsíc tohoto období – podle výše minimální mzdy v daném kalendářním měsíci. Jelikož se jedná o překážku v práci na straně zaměstnavatele, platí celou částku pojistného zaměstnavatel. Doporučuje se provést úhradu dlužného pojistného co nejdříve, neboť dnem úhrady dluhu v plné výši přestává běžet penále. Z částky pojistného uhrazeného v minimální výši za uvedené měsíce (tedy de facto opožděně) se odvíjí i penále, o jehož prominutí může zaměstnavatel požádat prostřednictvím institutu odstranění tvrdosti.

Tato podmínka platí pro osoby (a zaměstnavatele), na které se vztahuje povinnost dodržet při odvodu pojistného minimální vyměřovací základ. Kromě odvodu pojistného ze zúčtované náhrady mzdy (viz výše) tak musí zaměstnavatel zajistit dodržení minimálního vyměřovacího základu za období neplatné výpovědi, tedy v těch měsících, na které zaměstnance dodatečně se zpětnou platností přihlašuje.

 

Právní úprava zdravotního pojištění připouští situace, kdy zaměstnavatel doplatek pojistného do zákonného minima uhradit nemusí. Doplatek minimálního pojistného za jednotlivé kalendářní měsíce se netýká osob, které:

a)  nemusejí dodržet při odvodu pojistného minimální vyměřovací základ ve smyslu ustanovení § 3 odst. 8 z. č. 592/1992 Sb. (například se jedná o osoby, za které je plátcem pojistného stát, dle § 7 odst. 1 z. č. 48/1997 Sb.)

b)  byly v uvedeném období zaměstnány v jiném zaměstnání zakládajícím účast na zdravotním pojištění s příjmem alespoň na úrovni minimální mzdy

c)  po uvedené období podnikaly a platily si alespoň minimální zálohy jako OSVČ neboli v souběhu se zaměstnáním byla samostatná výdělečná činnost pojištěnce hlavním zdrojem jeho příjmů

Ve všech situacích platí, že postup zaměstnavatele musí být doložen příslušným dokladem, který bude předložen i případné kontrole ze zdravotní pojišťovny.

4)  Podá opravné Přehledy

Protože zpětně dochází ke změně v počtu zaměstnanců a zpravidla i ve výši vyměřovacího základu a v částce pojistného, podává zaměstnavatel za každý kalendářní měsíc, ve kterém ke změně dochází, opravný Přehled o platbě pojistného zaměstnavatele, neboť zdravotní pojišťovna potřebuje pro svou činnost relevantní informace. Zdravotní pojišťovny musejí disponovat validními údaji již z toho důvodu, že pro každou z nich je důležité vědět úhrn pojistného, na které mají ze zákona nárok proto, aby mohly být prostřednictvím výdajové stránky systému řádně placeny hrazené služby vykázané smluvními poskytovateli.

11. Neplacené volno a neomluvená absence

V oblasti neplaceného volna (a také neomluvené absence) došlo ve zdravotním pojištění k zásadní změně k datu 1. 1. 2015, kdy byly novelizovány zákony č. 592/1992 Sb. a 48/1997 Sb. v ustanoveních řešících tuto problematiku. V této souvislosti lze konstatovat, že pro placení pojistného na zdravotní pojištění fakticky již nejsou důležité kalendářní dny (nebo i měsíce) neplaceného volna nebo neomluvené absence zaměstnance. V důsledku této přelomové změny se tak pro zaměstnavatele stala prioritní otázka dodržení minimálního vyměřovacího základu (případně jeho poměrné části) u těch zaměstnanců, pro které tato povinnost platí.

11.1 Některé zásady zdravotního pojištění související s poskytnutím neplaceného volna

–   pokud se na zaměstnance (a zaměstnavatele jako plátce pojistného) vztahuje povinnost dodržet při odvodu pojistného minimální vyměřovací základ, resp. jeho poměrnou část, musí být toto zákonné minimum v příslušném kalendářním měsíci dodrženo v podstatě bez ohledu na dobu trvání případného neplaceného volna nebo neomluvené absence.

–   u osob, pro které neplatí ve zdravotním pojištění ustanovení o minimálním vyměřovacím základu podle § 3 odst. 8 zákona č. 592/1992 Sb. (např. se jedná o osoby, za které platí pojistné stát) není důležité, zda neplacené volno nebo neomluvená absence trvají po celý kalendářní měsíc nebo jen po jeho část. V takových případech se pojistné vždy odvede ze skutečné výše příjmu, případně může být vyměřovací základ zaměstnance stanoven i v nulové hodnotě – bez ohledu na délku trvání zaměstnání v příslušném kalendářním měsíci.

–   protože je v dané souvislosti zásadním parametrem minimální vyměřovací základ (eventuálně jeho poměrná část), nahlíží se na oblast neplaceného volna a neomluvené absence identicky

V následujícím textu jsou rozvedeny vybrané situace, které mohou zaměstnavatelé řešit v souvislosti s placením pojistného v případě poskytnutého neplaceného volna, a to v návaznosti na skutečnost, že musí být u zaměstnance dodržen minimální vyměřovací základ, případně jeho poměrná část.

Příklad 24

Zaměstnanci bylo poskytnuto po celý kalendářní měsíc neplacené volno.

Zaměstnavatel odvede pojistné z částky minimálního vyměřovacího základu 20 800 Kč ve výši 2 808 Kč, kdy celou částku uhradí zaměstnanec prostřednictvím zaměstnavatele dle § 3 odst. 10 z. č. 592/1992 Sb.

Příklad 25

Vyměřovací základ zaměstnance činí 26 000 Kč, současně mu byly poskytnuty tři dny neplaceného volna.

Při sazbě 13,5 % z částky 26 000 Kč činí pojistné 3 510 Kč. Jedna třetina (1 170 Kč) bude sražena zaměstnanci, dvě třetiny (2 340 Kč) uhradí zaměstnavatel.

Příklad 26

Zaměstnanci pracujícímu na zkrácený pracovní úvazek byl zúčtován hrubý příjem 14 000 Kč, současně měl dva dny neplaceného volna.

Protože musí být u zaměstnance dodržen minimální vyměřovací základ, proběhne odvod pojistného takto:

Ze skutečně dosaženého příjmu 14 000 Kč činí 13,5 % pojistného částku 1 890 Kč. Jednu třetinu (630 Kč) hradí zaměstnanec, dvě třetiny (1 260 Kč) zaměstnavatel. Aby byl dodržen minimální vyměřovací základ, musí být ještě proveden dopočet a doplatek pojistného z rozdílové částky 6 800 Kč ve výši 918 Kč – uhradí zaměstnanec. Z celkové (minimální) částky pojistného 2 808 Kč je zaměstnanci sraženo 1 548 Kč (630 + 918), zaměstnavatel hradí 1 260 Kč.

Obdobně jako v předcházejícím příkladě nepřihlíží zaměstnavatel k počtu dnů poskytnutého neplaceného volna.

Příklad 27

Jak se postupuje při výpočtu výše pojistného v případě, kdy má zaměstnanec po celý kalendářní měsíc neplacené volno a zároveň je mu do tohoto měsíce zúčtována odměna za předchozí období?

Pokud výše odměny nedosahuje částky 20 800 Kč, musí být proveden dopočet a doplatek pojistného do minimálního vyměřovacího základu. Je-li částka odměny 20 800 Kč a vyšší, odvádí zaměstnavatel pojistné sazbou 13,5 % s tím, že ve zdravotním pojištění není stanoven maximální vyměřovací základ.

Příklad 28

V rámci jednoho kalendářního měsíce poskytl zaměstnavatel zaměstnanci několikrát neplacené volno, vždy se však jednalo pouze o půldny, resp. několik hodin denně. Má tato okolnost nějaký vliv na placení pojistného?

Nemá. Zaměstnavatel musí pouze přihlédnout k tomu, aby byl u zaměstnance dodržen při odvodu pojistného minimální vyměřovací základ, neboť zaměstnání trvá celý kalendářní měsíc.

Příklad 29

Pracovní poměr byl se zaměstnancem ukončen k datu 10. 7., v měsíci červenci měl pouze neplacené volno.

Ze strany zaměstnavatele musí být při odvodu pojistného za měsíc červenec dodržena poměrná část minimálního vyměřovacího základu za celkem 10 kalendářních dnů trvání zaměstnání v tomto měsíci, což se vypočte jako:

(10 : 31) × 20 800 = 6 709,67 Kč

 

kde

10 = počet kalendářních dnů trvání zaměstnání v měsíci červenci

31 = počet kalendářních dnů v příslušném měsíci

20 800 = výše minimální mzdy (minimálního vyměřovacího základu zaměstnance) v roce 2025

Pojistné z této poměrné části minima činí 906 Kč (0,135 × 6 709,67) a uhradí jej zaměstnanec prostřednictvím zaměstnavatele.

Ve výše uvedených příkladech jsme vycházeli ze situace, kdy je zaměstnanci vykázáno neplacené volno. Stejným způsobem by zaměstnavatel postupoval i tehdy, kdyby se namísto neplaceného volna jednalo o neomluvenou absenci.

12. Přečerpaná dovolená

Je všeobecně známo, že od ledna 2021 se dovolená stanovuje podle počtu odpracovaných hodin. A z důvodů dále uvedených se může stát, že zaměstnanec nárok na dovolenou přečerpá.

Zaměstnanec je na základě § 222 odst. 4 zákoníku práce povinen vrátit vyplacenou náhradu mzdy nebo platu za dovolenou nebo její část, na niž ztratil právo, popřípadě na niž mu právo nevzniklo. Pokud tedy dojde k přečerpání dovolené, je zaměstnanec povinen zaměstnavateli vrátit náhradu za odpovídající počet hodin přečerpané dovolené.

 

Podle zákona může k přečerpání dovolené dojít tím způsobem, že:

–   právo na dovolenou zaměstnanci nevzniklo (typicky z důvodu náhlého skončení pracovního poměru nebo při dlouhodobější překážce v práci, která se pro účely dovolené nebude považovat za výkon práce),

–   zaměstnanec právo na dovolenou ztratil v důsledku krácení z důvodu neomluvené absence

 

Došlo-li k přečerpání dovolené, měl by se zaměstnavatel se zaměstnancem dohodnout na konkrétním způsobu, jak mu bude vyplacená náhrada mzdy nebo platu za přečerpanou dovolenou zaměstnancem vrácena. Například může uzavřít se zaměstnancem dohodu o srážkách ze mzdy nebo dojde k dohodě o zaplacení příslušné částky do určitého data.

12.1 Postup ve zdravotním pojištění

Ve zdravotním pojištění platí institut minimálního vyměřovacího základu zaměstnance, který je zapotřebí dodržet v rámci rozhodného období kalendářního měsíce i v případě finančního vyrovnání přečerpané dovolené v tomto měsíci.

Příklad 30

Zaměstnanec končí po dohodě pracovní poměr k 30. 6. 2025, přičemž přečerpal zákonný nárok na dovolenou, kdy mu byla za přečerpanou dovolenou zúčtována náhrada mzdy ve výši 9 200 Kč. Hrubý příjem za červen činí 32 000 Kč.

Zaměstnavatel odúčtuje za měsíc červen náhradu mzdy 9 200 Kč a odvede pojistné z vyměřovacího základu 22 800 Kč.

Hrubá mzda                  32 000 Kč

Náhrada mzdy za přečerpanou

dovolenou                     -9 200 Kč

Rozdíl                          22 800 Kč

Kdyby byl výsledný příjem nižší než 20 800 Kč, provedl by zaměstnavatel za červen dopočet a doplatek pojistného do celoměsíčního minima 20 800 Kč.

Pokud tedy dojde k přečerpání dovolené, je zaměstnanec povinen zaměstnavateli vrátit náhradu za odpovídající počet hodin přečerpané dovolené.

13. Placení pojistného osobami bez zdanitelných příjmů

Minimální mzda je důležitá i pro tuto skupinu plátců. Za osobu bez zdanitelných příjmů se považuje takový pojištěnec s trvalým pobytem na území České republiky, který nemá v rámci celého kalendářního měsíce příjmy ze zaměstnání nebo ze samostatné výdělečné činnosti anebo není za něj plátcem pojistného stát. Jinak řečeno, pokud je pojištěnec v průběhu kalendářního měsíce alespoň jeden den registrován u zdravotní pojišťovny buď jako zaměstnanec nebo jako osoba samostatně výdělečně činná nebo je zařazen v některé ze skupin osob, za které platí pojistné stát, není (resp. nemůže být) v tomto měsíci osobou bez zdanitelných příjmů.

 

Mezi osoby bez zdanitelných příjmů tak patří například:

–   žena v domácnosti, která

 a) není zařazena v kategorii osob, za které platí pojistné stát

 b) nepečuje celodenně osobně a řádně alespoň o jedno dítě do 7 let věku nebo nejméně o dvě děti do 15 let věku

 c) nepobírá žádný důchod z důchodového pojištění

d)  není v evidenci Úřadu práce jako uchazeč o zaměstnání apod.

–   pojištěnec pracující jen na dohody o pracovní činnosti při příjmu nižším než 4 500 Kč a na dohody o provedení práce při příjmu nedosahujícím 11 500 Kč. V této souvislosti platí, že tyto příjmy se ve zdravotním pojištění pro účely vzniku zaměstnání a posouzení osoby jako zaměstnance nesčítají (nebylo dosaženo potřebné výše příjmu a nejedná se o stejný typ dohody), ať už se jedná o dohody u jednoho zaměstnavatele nebo u více zaměstnavatelů.

–   pojištěnec u činnosti nezakládající účast na zdravotním pojištění (například členové okrskové volební komise a zvláštní okrskové volební komise plnící úkoly podle volebních zákonů)

–   student školy, která nebyla ministerstvem školství, mládeže a tělovýchovy ČR označena jako soustavná příprava na budoucí povolání (například některé jazykové školy)

–   student střední nebo vysoké školy v cizině, která nebyla rozhodnutím ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy ČR postavena na roveň studia na středních nebo vysokých školách v ČR, oznámení o dlouhodobém pobytu v cizině nebylo provedeno

–   student starší 26 let [s výjimkou studenta doktorského studia staršího 26 let při splnění podmínek uvedených v ustanovení § 7 odst. 1 písm. r) z. č. 48/1997 Sb.]

–   nezaměstnaný, který není v evidenci Úřadu práce

–   osoba pracující v cizině mimo státy Evropské unie (a mimo Norsko, Island, Lichtenštejnsko, Švýcarsko a Spojené království) pro cizího zaměstnavatele. To znamená, že taková osoba není výdělečně činná podle koordinačních nařízení Evropské unie č. 883/2004 a č. 987/2009.

–   člen náboženského řádu bez příjmu aj.

trvají-li tyto a jiné skutečnosti (ať už samostatně nebo v přímé návaznosti) po celý kalendářní měsíc.

Pojištěnec, který chce být zařazen v této kategorii, je povinen přihlásit se u své zdravotní pojišťovny v zákonné osmidenní lhůtě, sdělit své jméno, příjmení, adresu trvalého bydliště, rodné číslo a platit pojistné. Osoba bez zdanitelných příjmů platí pojistné ve vazbě na vyměřovací základ, kterým je minimální mzda, pojistné představuje 13,5 % z minimální mzdy 20 800 Kč. To znamená, že měsíční platba pojistného osoby bez zdanitelných příjmů činí od ledna 2025 částku 2 808 Kč.

14. Dlužné pojistné a penále

Nejdůležitější povinností zaměstnavatele je platit pojistné na zdravotní pojištění za sebe a za své zaměstnance včas a v zákonem stanovené výši. Pokud zaměstnavatel nedodrží při odvodu pojistného minimální vyměřovací základ nebo jeho poměrnou část (anebo pojistné zaplatí opožděně nebo jej neuhradí vůbec), eviduje zdravotní pojišťovna dlužné pojistné, jehož následkem je vznik penále. Obě tyto pohledávky, tedy dlužné pojistné a penále, je zdravotní pojišťovna povinna vůči zaměstnavateli-dlužníkovi uplatňovat, tedy vyměřovat, a v případě nezaplacení vymáhat.

14.1 Povinnost úhrady dluhu na pojistném

Dlužné pojistné nemůže zdravotní pojišťovna „odpustit“, naopak důsledným výkonem úřední a kontrolní činnosti musí trvat na jeho uhrazení. Pokud plátce uznává dlužné pojistné co do důvodu a výše, měl by toto ve svém vlastním zájmu urychleně zaplatit, popřípadě se domluvit se zdravotní pojišťovnou na splátkovém kalendáři. Zaplacení dlužné částky pojistného má totiž dvě výhody – jednak dnem úhrady dluhu přestává běžet penále, jednak je zaplacení dlužné částky pojistného nezbytným předpokladem pro rozhodování o odstranění tvrdosti ve věci dlužného penále, pokud si zaměstnavatel žádost o prominutí penále podá. Z uvedeného tak plyne, že v žádném případě nelze podat žádost o odstranění tvrdosti do dlužného pojistného, toto musí být uhrazeno.

14.2 Podání žádosti o prominutí penále

Do konce roku 2021 činila sazba penále 0,05 % z dlužné částky za každý den prodlení. Zákonem č. 286/2021 Sb. se od 1. 1. 2022 stanoví výše penále podle předpisů práva občanského o výši úroku z prodlení.

Ve smyslu právních norem platných ve zdravotním pojištění lze požádat o prominutí vyměřeného penále, a to cestou odstranění tvrdosti. Žádost o odstranění tvrdosti může (resp. musí) být podána v patnáctidenní lhůtě od doručení platebního výměru.

Pouze v případech, kdy se dodatečně objeví nové skutečnosti, které plátce pojistného bez vlastního zavinění nemohl uplatnit do dne nabytí právní moci rozhodnutí, může být žádost o odstranění tvrdosti podána i později, nejpozději však do tří let od nabytí právní moci rozhodnutí. Pokud bylo plátci pojistného penále stanoveno výkazem nedoplatků, může si rovněž podat žádost o odstranění tvrdosti, kde je však lhůta k podání žádosti osmidenní.

V zákonem vyjmenovaných případech je vyloučena možnost odstranění tvrdosti. Jedná se o tyto případy:

-    nebude-li předem uhrazeno pojistné splatné do vydání rozhodnutí o prominutí penále nebo přirážky k pojistnému,

-    na plátce pojistného byl vydán insolvenční návrh,

-    plátce vstoupil do likvidace

Z uvedeného tak mimo jiné vyplývá, že v době, kdy zdravotní pojišťovna žádost o prominutí penále projednává, nesmí mít plátce dluh na pojistném, jinak nebude podané žádosti ani částečně vyhověno.

14.3 Pokuta jako volitelný nárok zdravotní pojišťovny

Na rozdíl od výše uvedeného zdravotní pojišťovna pokutu za porušení zákonných povinností uložit může, ale také nemusí. V tomto případě záleží na rozsahu provinění zaměstnavatele včetně případného negativního dopadu do příjmové stránky systému veřejného zdravotního pojištění.