Zaměstnavatelé a neomluvená absence zaměstnance v podmínkách zdravotního pojištění

V praxi může nastat situace, kdy zaměstnanec opakovaně bez omluvy nedochází do zaměstnání. Jak má v takovém případě zaměstnavatel postupovat z hlediska placení pojistného ve vazbě na minimum platné ve zdravotním pojištění?

S účinností od 1. 1. 2015 již není v právní úpravě zdravotního pojištění řešena problematika placení pojistného z důvodu neomluvené absence zaměstnance. V této souvislosti musí zaměstnavatel – mimo výjimek dále uvedených – vždy přihlédnout k tomu, aby bylo u zaměstnance dodrženo zákonné minimum, tedy minimální vyměřovací základ (trvá-li zaměstnání po celý kalendářní měsíc) nebo jeho poměrná část zejména ve smyslu ustanovení § 3 odst. 9 písm. a) z. č. 592/1992 Sb., ve znění pozdějších předpisů.

Pro správný odvod pojistného tak fakticky není důležitý počet vykázaných dnů neomluvené absence. Zásadní roli zaujímá skutečnost, jak dlouho zaměstnání trvalo, případně které další okolnosti přímo ovlivnily výši vyměřovacího základu zaměstnance.

Při déletrvající neomluvené nepřítomnosti v práci však může zaměstnavateli reálně vzniknout problém v tom smyslu, že pojistné za zaměstnance zdravotní pojišťovně odvést musí, ovšem získat konkrétně v roce 2024 od zaměstnance měsíční částku pojistného 2 552 Kč (13,5 % z minimálního vyměřovacího základu 18 900 Kč) může být někdy v takových případech, kdy je se zaměstnancem často přerušena veškerá komunikace, hodně složité.

Minimální vyměřovací základ jako klíčové kritérium

Pokud se na zaměstnance (a na zaměstnavatele jako plátce pojistného) vztahuje povinnost dodržet při odvodu pojistného minimální vyměřovací základ, resp. jeho poměrnou část, musí být toto zákonné minimum v příslušném kalendářním měsíci dodrženo, v podstatě bez ohledu na dobu trvání neomluvené absence. Minimální vyměřovací základ principiálně vychází z minimální mzdy a je upraven v ustanovení § 3 odst. 4 a 6 z. č. 592/1992 Sb.

V přímé návaznosti na placení pojistného zaměstnavatelem, s přihlédnutím k povinnosti případně dodržet u zaměstnance minimální vyměřovací základ, se zaměstnavatelé řídí zejména ustanovením § 3 odstavců 4, 6, 8, 9 a 10 z. č. 592/1992 Sb. Pro placení pojistného jsou v této právní normě důležitými například i ustanovení § 4 odst. 1 (rozhodné období pro stanovení vyměřovacího základu zaměstnance) a § 13 (odvod pojistného při souběhu příjmů).

Z výše uvedeného také plyne, že v souvislosti s placením pojistného zaměstnavatelem se identicky nahlíží jak na neomluvenou absenci, tak na neplacené volno.

PLACENÍ POJISTNÉHO ZAMĚSTNAVATELEM - V následujícím textu jsou v právních podmínkách roku 2024 rozvedeny vybrané situace, které mohou zaměstnavatelé řešit v souvislosti s placením pojistného v případě vykázané neomluvené absence, a to v návaznosti na skutečnost, zda musí být u zaměstnance dodržen minimální vyměřovací základ (případně jeho poměrná část) či nikoli.

1)  Pro zaměstnance (a zaměstnavatele) platí ustanovení o povinnosti dodržet při odvodu pojistného minimální vyměřovací základ 18 900 Kč

Příklad 1

Zaměstnanec měl po celý kalendářní měsíc neomluvenou absenci.

Zaměstnavatel odvede pojistné z částky minimálního vyměřovacího základu 18 900 Kč ve výši 2 552 Kč, kdy celou částku uhradí zaměstnanec prostřednictvím zaměstnavatele dle § 3 odst. 10 z. č. 592/1992 Sb.

Příklad 2

Vyměřovací základ zaměstnance činí 32 000 Kč, současně měl čtyři dny neomluvené absence.

Při sazbě 13,5 % z částky 32 000 Kč činí pojistné 4 320 Kč. Jedna třetina (1 440 Kč) bude sražena zaměstnanci, dvě třetiny (2 880 Kč) uhradí zaměstnavatel.

Příklad 3

Zaměstnanci pracujícímu na zkrácený pracovní úvazek byl zúčtován hrubý příjem 16 000 Kč, současně měl jeden den neomluvené absence.

Protože musí být u zaměstnance dodržen minimální vyměřovací základ, proběhne odvod pojistného takto:

Ze skutečně dosaženého příjmu 16 000 Kč činí 13,5 % pojistného částku 2 160 Kč. Jednu třetinu (720 Kč) hradí zaměstnanec, dvě třetiny (1 440 Kč) zaměstnavatel. Aby byl dodržen minimální vyměřovací základ, musí být ještě proveden dopočet a doplatek pojistného z rozdílové částky 2 900 Kč ve výši 392 Kč – srážka zaměstnanci. Z celkové (minimální) částky pojistného 2 552 Kč je zaměstnanci sraženo 1 112 Kč (720 + 392), zaměstnavatel hradí 1 440 Kč.

Obdobně jako v předcházejícím příkladě nepřihlíží zaměstnavatel k počtu dnů neomluvené absence.

Může nastat situace, kdy zaměstnavatel vykazuje zaměstnanci neomluvenou absenci, avšak zaměstnanec již pracuje pro jiného zaměstnavatele. Zaměstnavatel, u kterého má zaměstnanec absenci, nebude muset platit pojistné tehdy, pokud bude mít k dispozici potvrzení, že jiný zaměstnavatel odvedl za toto období pojistné alespoň ze zákonného minima.

2)  Pro zaměstnance (a zaměstnavatele) platí ustanovení o povinnosti dodržet při odvodu pojistného poměrnou část minimálního vyměřovacího základu

Ustanovení § 3 odst. 9 zákona č. 592/1992 Sb. taxativně vyjmenovává situace, kdy se minimální vyměřovací základ zaměstnance snižuje na poměrnou část podle počtu kalendářních dnů trvání dané skutečnosti. Konkrétně se jedná o tyto případy:

-    zaměstnání netrvalo po celé rozhodné období kalendářního měsíce (zaměstnanec do zaměstnání nastoupil nebo toto ukončil v průběhu měsíce)

-    zaměstnanci bylo poskytnuto pracovní volno pro důležité osobní překážky v práci (např. nemoc nebo otcovská),

-    zaměstnanec se stal nebo přestal být v průběhu měsíce osobou uvedenou v následujícím bodě 3) pod písmeny a, b, c, e.

Příklad 4

Pracovní poměr byl se zaměstnancem ukončen k datu 4. 5., v měsíci květnu měl pouze neomluvenou absenci.

Ze strany zaměstnavatele musí být při odvodu pojistného za měsíc květen dodržena poměrná část minimálního vyměřovacího základu za celkem 4 kalendářní dny trvání zaměstnání v tomto měsíci, což se vypočte jako:

(4 : 31)  18 900 = 2 438,70 Kč

kde

4 = počet kalendářních dnů trvání zaměstnání v měsíci květnu

31 = počet kalendářních dnů v příslušném měsíci

18 900 = výše minimální mzdy (minimálního vyměřovacího základu zaměstnance) od 1. 1. 2024

Pojistné z této poměrné části minima činí 330 Kč (0,135  2 438,70) a uhradí jej zaměstnanec prostřednictvím zaměstnavatele.

Příklad 5

Pracovní poměr byl se zaměstnancem ukončen k datu 24. 5., v měsíci květnu měl neomluvenou absenci do 9. 5., od 10. 5. byl až do skončení pracovního poměru nemocen.

V tomto případě se poměrná část minimálního vyměřovacího základu snižuje ještě o 15 kalendářních dnů nemoci, takže za květen musí být odvedeno pojistné za 9 kalendářních dnů trvání neomluvené absence z vyměřovacího základu 5 487,09 Kč [(9:31)  18 900] v částce 741 Kč (0,135  5 487,09), taktéž hrazené zaměstnancem – prostřednictvím zaměstnavatele.

Ve zdravotním pojištění se nezaokrouhluje vyměřovací základ, resp. jeho poměrná část, ale zaokrouhlují se pouze výsledné částky pojistného, případně penále – obojí na celou korunu směrem nahoru.

Příklad 6

Pracovní poměr byl se zaměstnancem ukončen k datu 28. 5. V měsíci květnu činil jeho příjem 32 000 Kč a zároveň měl dva dny neomluvené absence.

Pojistné se vypočte stejně jako v Příkladě č. 2 bez ohledu na skutečnost, že zaměstnání netrvalo celý kalendářní měsíc.

Příklad 7

Zaměstnanec pracující na zkrácený pracovní úvazek na základě pracovní smlouvy skončil zaměstnání dne 6. 5., za květen měl příjem 2 600 Kč včetně tří dnů neomluvené absence.

Zaměstnavatel musí zabezpečit odvod pojistného z poměrné části minima 3 658,06 Kč v částce 494 Kč (viz Příklad č. 4). Z dosaženého příjmu 2 600 Kč činí pojistné 351 Kč, zaměstnanec hradí 117 Kč, zaměstnavatel 234 Kč. Z rozdílu 1 058,06 Kč (3 658,06 – 2 600) činí pojistné 143 Kč. Zaměstnanci bude sraženo celkem 260 Kč (117 + 143), zaměstnavatel uhradí 234 Kč.

Povinnost úhrady doplatku pojistného do minimálního vyměřovacího základu obecně přechází na zaměstnavatele pouze tehdy, pokud se jedná o situace uvedené v § 207 až 209 zákoníku práce jako překážky v práci na straně zaměstnavatele.

3)  U zaměstnance nemusí být dodržen minimální vyměřovací základ

Pokud pro zaměstnance neplatí ve zdravotním pojištění minimální vyměřovací základ dle § 3 odst. 8 z. č. 592/1992 Sb., pak zaměstnavatel:

-    při neomluvené absenci trvající po celý kalendářní měsíc neodvede žádné pojistné, vyměřovací základ činí 0 Kč,

-    při neomluvené absenci trvající pouze po část kalendářního měsíce odvede pojistné ve výši 13,5 % ze skutečně dosaženého příjmu zaměstnance. To znamená, že vyměřovací základ může být i nižší než 18 900 Kč, případně může být nulový.

Tento postup platí pro zaměstnané osoby:

a)  s těžkým tělesným, smyslovým nebo mentálním postižením, které jsou držiteli průkazu ZTP nebo ZTP/P podle zvláštního právního předpisu,

b)  které dosáhly věku potřebného pro nárok na starobní důchod, avšak nesplňují další podmínky pro jeho přiznání,

c)  které celodenně osobně a řádně pečují alespoň a jedno dítě do sedmi let věku nebo nejméně o dvě děti do patnácti let věku,

d)  které současně vedle zaměstnání vykonávají samostatnou výdělečnou činnost a odvádějí jako OSVČ zálohy na pojistné alespoň v minimální zákonné výši (tj. od ledna 2024 nejméně v částce 2 968 Kč) – dokladováno čestným prohlášením zaměstnance o placení těchto záloh,

e)  za které je plátcem pojistného stát,

f)  která je pouze příjemcem odměny pěstouna

pokud tyto skutečnosti trvají po celé rozhodné období (kalendářní měsíc).

Takže pokud třeba poživatel starobního důchodu pracuje na základě pracovní smlouvy a jeho příjem za kalendářní měsíc činí například 3 800 Kč, odvede zaměstnavatel pojistné v částce 513 Kč bez ohledu na rozsah případné neomluvené absence.

Pokud by však tento zaměstnanec pracoval na základě dohody o pracovní činnosti nebo dohody o provedení práce, musel by být jako zaměstnanec na daný kalendářní měsíc odhlášen, neboť se z titulu výše příjmu nestal (resp. při déletrvající dohodě přestal být) ve zdravotním pojištění zaměstnancem. Této osobě však ve zdravotním pojištění problém nevznikne, protože její pojistný vztah je průběžně řešen registrací v kategorii osob, za které je plátcem pojistného stát.

Ing. Antonín Daněk

§ 3 zákona č. 592/1992 Sb.

(2) Vyměřovací základ zaměstnance podle odstavce 1 se snižuje o

a) náhradu škody podle zákoníku práce a právních předpisů upravujících služební poměry,

b) odstupné a další odstupné, odchodné a odbytné, na která vznikl nárok podle zvláštních právních předpisů, a odměna při skončení funkčního období, na kterou vznikl nárok podle zvláštních právních předpisů,

c) věrnostní přídavek horníků,

d) plnění, které bylo poskytnuto poživateli starobního důchodu nebo invalidního důchodu pro invaliditu třetího stupně po uplynutí jednoho roku ode dne skončení zaměstnání,

e) jednorázovou sociální výpomoc poskytnutou zaměstnanci k překlenutí jeho mimořádně obtížných poměrů vzniklých v důsledku živelní pohromy, požáru, ekologické nebo průmyslové havárie nebo jiné mimořádně závažné události.

(3) Pro stanovení vyměřovacího základu zaměstnance, kterému byly zúčtovány příjmy po skončení zaměstnání, se použijí odstavce 1 a 2 obdobně.

(4) Pojistné za zaměstnance se stanoví z vyměřovacího základu podle odstavců 1 až 3, nejméně však z minimálního vyměřovacího základu, není-li dále stanoveno jinak.

(5) Je-li zaměstnanci vyplácen příjem v cizí měně, přepočte se na českou měnu způsobem stanoveným zákonem upravujícím daně z příjmů. Zaměstnavatel je povinen vést ve svých záznamech pro stanovení a odvod pojistného kurz, který použil.

(6) Minimálním vyměřovacím základem je minimální mzda.

(7) Je-li zaměstnancem zaměstnavatele zaměstnávajícího více než 50 % osob se zdravotním postižením z celkového průměrného přepočteného počtu svých zaměstnanců11b) osoba, které byl přiznán invalidní důchod, je u ní vyměřovacím základem částka přesahující částku, která je vyměřovacím základem u osoby, za kterou je plátcem pojistného stát.

(8) Minimální vyměřovací základ neplatí pro osobu:

a) s těžkým tělesným, smyslovým nebo mentálním postižením, která je držitelem průkazu ZTP nebo ZTP/P podle zvláštního právního předpisu;

b) která dosáhla věku potřebného pro nárok na starobní důchod, avšak nesplňuje další podmínky pro jeho přiznání;

c) která celodenně osobně a řádně pečuje alespoň o jedno dítě do sedmi let věku nebo nejméně o dvě děti do 15 let věku. Podmínka celodenní péče se považuje za splněnou, je-li dítě předškolního věku umístěno v jeslích (mateřské škole), popřípadě v obdobném zařízení na dobu, která nepřevyšuje čtyři hodiny denně, a jde-li o dítě plnící povinnou školní docházku, po dobu návštěvy školy, s výjimkou umístění v zařízení s týdenním či celoročním pobytem. Za takovou osobu se považuje vždy pouze jedna osoba, a to buď otec nebo matka dítěte, nebo osoba, která převzala dítě do trvalé péče nahrazující péči rodičů;

d) která současně vedle zaměstnání vykonává samostatnou výdělečnou činnost a odvádí zálohy na pojistné vypočtené alespoň z minimálního vyměřovacího základu stanoveného pro osoby samostatně výdělečně činné,

e) za kterou je plátcem pojistného stát (§ 3c),

f)  která je pouze příjemcem odměny pěstouna,

pokud tyto skutečnosti trvají po celé rozhodné období. Vyměřovacím základem u těchto zaměstnanců je jejich skutečný příjem.

(9) Minimální vyměřovací základ zaměstnance se snižuje na poměrnou část odpovídající počtu kalendářních dnů, pokud

a) zaměstnání netrvalo po celé rozhodné období,

b) zaměstnanci bylo poskytnuto pracovní volno pro důležité osobní překážky v práci,

c) zaměstnanec se stal v průběhu rozhodného období osobou, za kterou platí pojistné i stát, nebo osobou uvedenou v odstavci 8 písm. a) až c).

(10) Pokud je vyměřovací základ zaměstnance nižší než minimální vyměřovací základ, je zaměstnanec...