Zaměstnavatelé a vybrané situace bez dopočtu do minima ve zdravotním pojištění

Může mít potvrzení vystavené jiným zaměstnavatelem o odvodu pojistného alespoň z minimálního vyměřovacího základu dlouhodobou platnost? Lze ve zdravotním pojištění pro účel dodržení minima sčítat příjmy ze zaměstnání s příjmy v samostatné výdělečné činnosti? Jaká je horní hranice pokuty v případě nedodržení oznamovací povinnosti? Kdo může být osobou celodenně osobně a řádně pečující o dítě (o děti)?

Pro placení pojistného na zdravotní pojištění zaměstnavatelem je důležité, zda se osoba považuje z pohledu zdravotního pojištění za zaměstnance. Osoba je ve zdravotním pojištění zaměstnancem tehdy, pokud jí plynou nebo by měly plynout příjmy ze závislé činnosti zdaňované podle § 6 z. č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen ZDP). Zaměstnání z pohledu zdravotního pojištění vzniká, pokud osoba jako zaměstnanec vykonává pro zaměstnavatele činnost a je-li jí za výkon této činnosti zúčtován příjem zdaňovaný podle § 6 ZDP. Výjimky, tedy osoby nepovažované ve zdravotním pojištění za zaměstnance, jsou taxativním výčtem vyjmenovány v ustanovení § 5 písm. a) v bodech 1. – 7. z. č. 48/1997 Sb., ve znění pozdějších předpisů. Pokud tedy osoba není pohledu zdravotního pojištění považována za zaměstnance, pak zaměstnavatel povinnosti ve zdravotním pojištění neplní. Touto výjimkou jsou například příjmy zaměstnance u dohody o pracovní činnosti nižší než 4 000 Kč nebo u dohody o provedení práce nepřevyšující 10 000 Kč.

MIMIMUM POVINNÉ PRO SUBJEKTY JAKO PLÁTCE POJISTNÉHO - Institut minimálního vyměřovacího základu zaměstnance (i OSVČ) byl do právní úpravy začleněn již od počátku fungování systému veřejného zdravotního pojištění, tedy od 1. 1. 1993, a to s tím záměrem, aby (velmi) nízké příjmy neměly ve svém důsledku negativní dopad na naplňování příjmové stránky systému. Minimální mzda jako minimální vyměřovací základ zaměstnance se v průběhu uplynulých let průběžně zvyšovala, naposledy k 1. lednu 2023 na částku 17 300 Kč.

Je-li osoba ve zdravotním pojištění zaměstnancem (resp. vznikne-li ve zdravotním pojištění zaměstnání), pak je pro zaměstnavatele důležité, zda musí při odvodu pojistného dodržet minimum dané právní úpravou zdravotního pojištění. Tímto minimem je v roce 2023 hodnota minimální mzdy 17 300 Kč při zaměstnání trvajícím celý kalendářní měsíc, případně jeho poměrná část podle § 3 odst. 9 z. č. 592/1992 Sb., ve znění pozdějších předpisů, například tehdy, pokud je zaměstnanec nemocen, nebo když zaměstnání trvá po část kalendářního měsíce.

Zaměstnanci bez minima ve zdravotním pojištění

Naopak, z příjmu nižšího, než je stanovený minimální vyměřovací základ nebo jeho poměrná část, se odvádí pojistné u osob:

a)  s těžkým tělesným, smyslovým nebo mentálním postižením, které jsou držiteli průkazu ZTP nebo ZTP/P podle zvláštního právního předpisu,

b)  které dosáhly věku potřebného pro nárok na starobní důchod, avšak nesplňují další podmínky pro jeho přiznání,

c)  které celodenně osobně a řádně pečují alespoň a jedno dítě do sedmi let věku nebo nejméně o dvě děti do patnácti let věku,

d)  které současně vedle zaměstnání vykonávají samostatnou výdělečnou činnost a odvádějí jako OSVČ zálohy na pojistné alespoň v minimální zákonné výši (tj. od ledna 2023 nejméně v částce 2 722 Kč),

e)  za které je plátcem pojistného stát,

f)  které jsou pouze příjemcem odměny pěstouna,

pokud tyto skutečnosti, ať už samostatně nebo na sebe bezprostředně navazující, trvají po celé rozhodné období (kalendářní měsíc). Vyměřovacím základem je u těchto zaměstnanců jejich skutečný příjem.

Z uvedeného lze dovodit, že zaměstnavatel vždy musí důkladně posoudit, zda se na zaměstnance vztahuje zákonná výjimka, a pojistné pak nemusí být odváděno z minima, to znamená, že pojistné se odvede ze skutečné výše příjmu bez dopočtu. V opačném případě musí být ze strany zaměstnavatele proveden v příslušném kalendářním měsíci dopočet a doplatek pojistného do minimálního vyměřovacího základu, případně do jeho poměrné části tak, aby byl zajištěn postup v souladu se zákonem.

Podívejme se v dalším textu na postupy zaměstnavatele v situacích, kdy bude při zaměstnání trvajícím celý kalendářní měsíc odvádět pojistné za svého zaměstnance ze skutečně dosaženého příjmu, tedy bez dopočtu a doplatku pojistného do minimálního vyměřovacího základu.

Potvrzení od jiného zaměstnavatele o odvodu pojistného alespoň z minimálního vyměřovacího základu

V praxi se vyskytují situace, kdy zaměstnavatel vystavuje zaměstnanci (nebo jinému zaměstnavateli) potvrzení o skutečnosti, že za tohoto svého zaměstnance odvádí pojistné vypočtené alespoň z minimálního vyměřovacího základu. Tímto způsobem potvrzovaná výše zaměstnancova příjmu slouží jinému zaměstnavateli (případně zaměstnavatelům), u kterého zaměstnanec současně pracuje. Takové potvrzení vyžaduje ten zaměstnavatel, u kterého hrubý příjem zaměstnance nedosahuje minimální mzdy. Pokud tedy zaměstnavatel, u kterého je příjem zaměstnance nižší než minimální vyměřovací základ (minimální mzda), má potvrzení o tom, že v jiném („hlavním“) zaměstnání je za zaměstnance odváděno pojistné alespoň z minimálního vyměřovacího základu, nemusí v tomto dalším zaměstnání odvádět pojistné nejméně ze zákonného minima 17 300 Kč, ale vyměřovacím základem je za takové situace skutečný příjem zaměstnance, tedy částka i nižší než 17 300 Kč. Z praktického hlediska není nezbytné, aby se vystavené potvrzení obnovovalo například při každém zvýšení minimální mzdy, takže může mít (resp. má) dlouhodobou platnost – samozřejmě za podmínky, že toto další („hlavní“) zaměstnání trvá.

Vzájemné dokladování výše příjmu

U zaměstnavatele je rozhodným obdobím pro placení pojistného kalendářní měsíc. Pro účel dodržení minima se sčítají všechny příjmy ze závislé činnosti zakládající povinnost placení pojistného na zdravotní pojištění, ať už u jednoho zaměstnavatele nebo u více zaměstnavatelů.

Zaměstnanec pracuje u jednoho zaměstnavatele na zkrácený pracovní úvazek na základě pracovní smlouvy s příjmem ve výši 12 000 Kč a u jiného zaměstnavatele na dohodu o pracovní činnosti s příjmem 8 000 Kč.

V úhrnu příjmů je dodržen minimální vyměřovací základ, takže každý ze zaměstnavatelů odvádí pojistné ze skutečné výše příjmu. Pro případnou kontrolu ze zdravotní pojišťovny si zaměstnavatelé navzájem (z praktického hlediska v podstatě každý měsíc) dokladují výši příjmu zaměstnance z toho důvodu, aby žádný z nich nemusel provádět dopočet a doplatek pojistného do minima.

SOUBĚH ZAMĚSTNÁNÍ S PODNIKÁNÍM A ČESTNÉ PROHLÁŠENÍ OSVČ - Z hlediska placení pojistného na zdravotní pojištění nelze sčítat příjmy ze zaměstnání s příjmy v samostatné výdělečné činnosti. Naopak, právní úprava platná ve zdravotním pojištění jednoznačně stanoví, že minimální vyměřovací základ musí být dodržen v jedné z těchto činností, tedy buď v zaměstnání, nebo v samostatné výdělečné činnosti.

Je-li hlavním zdrojem příjmů zaměstnání, pak:

-    musí být zaměstnavatelem odvedeno pojistné alespoň z minimálního vyměřovacího základu 17 300 Kč, tedy i včetně případného dopočtu a doplatku pojistného do tohoto zákonného minima,

-    není povinností pojištěnce platit zálohy na pojistné, ale pojistné zaplatí jednorázově do osmi dnů po podání Přehledu sazbou 13,5 % z 50 % daňového základu bez ohledu na minimum platné pro OSVČ– podmínkou pro použití tohoto postupu je skutečnost, že zaměstnání trvá celý kalendářní měsíc (resp. kalendářní rok).

Kdyby si pojištěnec zvolil jako hlavní zdroj příjmů samostatnou výdělečnou činnost, pak platí následující:

-    jako OSVČ musí platit zálohy na pojistné alespoň v minimální povinné výši, v roce 2023 nejméně v částce 2 722 Kč,

-    v zaměstnání se odvádí pojistné ze skutečné výše příjmu, tedy bez dopočtu a doplatku do minimálního vyměřovacího základu 17 300 Kč (zaměstnavatel disponuje čestným prohlášením zaměstnance, že si jako OSVČ platí alespoň minimální zálohy).

I když je samostatná výdělečná činnost vedlejším zdrojem příjmů a zálohy na pojistné se neplatí, musí pojištěnec řádně plnit oznamovací povinnost, to znamená oznámit zdravotní pojišťovně v zákonné osmidenní lhůtě zahájení, resp. ukončení své samostatné výdělečné činnosti.

Poznámka:

Popisovaný postup nelze aplikovat v situaci, kdy je podnikající osoba činná v režimu paušální daně.

ZAMĚSTNANEC JE SOUČASNĚ OSOBOU, ZA KTEROU PLATÍ POJISTNÉ STÁT - Osoby, za které je ve zdravotním pojištění plátcem pojistného stát (neboli také tzv. státní pojištěnci) jsou vyjmenovány v ustanovení § 7 odst. 1 z.č. 48/1997 Sb. Oznamování vzniku, resp. zániku nároku na zařazení zaměstnance do kategorie osob, za které platí pojistné stát, musí zaměstnavatel provést vždy, pokud se k němu taková informace dostane, tedy je mu zaměstnancem podána a příslušným dokladem doložena (například rozhodnutím ČSSZ o přiznání důchodu, dokladem o studiu, o pobírání rodičovského příspěvku a pod.). Nelze se spolehnout například na prohlášení dotyčné osoby, že ji již přihlásil jiný zaměstnavatel nebo škola apod. V tomto případě se jedná o velmi důležitou povinnost zaměstnavatele, neboť v případě neoznámení této skutečnosti přichází příslušná zdravotní pojišťovna o pravidelné měsíční platby pojistného od státu.

Pokud zaměstnanec neoznámí zaměstnavateli vznik nebo zánik nároku na platbu pojistného státem, musí toto oznámení provést sám. Za nesplnění této důležité povinnosti hrozí zaměstnavateli pokuta až 200 000 Kč a pojištěnci až 10 000 Kč.

Jestliže zařazení do kategorie osob, za které platí pojistné stát, netrvá po celý kalendářní měsíc, musí zaměstnavatel přihlédnout k povinnosti zajistit odvod v návaznosti na poměrnou část minima podle § 3 odst. 9 písm. c) z. č. 592/1992 Sb.

Péče o dítě (děti) a čestné prohlášení zaměstnance

Pokud je osoba celodenně osobně a řádně pečující o dítě (děti) po celý kalendářní měsíc zaměstnána, odvádí zaměstnavatel pojistné ze skutečně dosaženého příjmu bez povinnosti dopočtu a doplatku do minimálního vyměřovacího základu. Reálně lze podmínku celodenní osobní a řádné péče splnit při zkráceném pracovním úvazku nebo při práci doma. Aby zaměstnavatel mohl odvádět pojistné ze skutečné výše příjmu, dokládá zaměstnanec čestným prohlášením skutečnost, že splňuje podmínky celodenní osobní a řádné péče, například podle níže uvedeného vzoru.

Touto pečující osobou může být otec nebo matka dítěte nebo osoba, která převzala dítě do trvalé péče nahrazující péči rodičů.

V textu (jakéhokoli) čestného prohlášení vždy doporučuji formulaci, na jejímž základě osoba oznámí zaměstnavateli případnou změnu deklarované skutečnosti v osmidenní lhůtě – tato změna má v podstatě vždy dopad do placení pojistného zaměstnavatelem.

ZÁVĚR – Můžete se v praxi setkat i se situací, kdy zaměstnancem bude osoba, která dosáhla věku potřebného pro nárok na starobní důchod, avšak nesplňuje další podmínky pro jeho přiznání (např. nemá odpracovaný potřebný počet let).V takovém případě vychází zaměstnavatel z rozhodnutí ČSSZ o skutečnosti, že zaměstnanec (pojištěnec) o přiznání důchodu požádal, ale z určitého důvodu nebylo jeho žádosti vyhověno. Jinak také řečeno, pokud nemá zaměstnavatel rozhodnutí o přiznání důchodu, není důvod k použití kódu „D“, současně však nemusí u této osoby provádět dopočet do minima dle § 3 odst. 8 písm. b) z. č. 592/1992 Sb..

Ing. Jiří Hálek

Čestné prohlášení

Čestně prohlašuji, že splňuji podmínky celodenní osobní a řádné péče alespoň o jedno dítě do 7 let věku nebo nejméně o dvě děti do 15 let věku, stanovené v § 3 odst. 8 písm. c) z. č. 592/1992 Sb., ve znění pozdějších předpisů. Jako součást tohoto prohlášení přikládám rodný list (rodné listy) mého dítěte ……………, narozeného dne ……………  Dále prohlašuji, že tento nárok současně neuplatňuje žádná jiná osoba.

Zaměstnavateli oznámím veškeré změny, které mají vliv na zařazení do této kategorie, a to nejpozději do 8 dnů ode dne této změny.

Ve . . . . . . . . . . dne . . . . . . . . . . . .

                                      . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .

            Příjmení, jméno, adresa trvalého bydliště, podpis

§ 3 zákona č. 592/1992 Sb.

(8) Minimální vyměřovací základ neplatí pro osobu:

a) s těžkým tělesným, smyslovým nebo mentálním postižením, která je držitelem průkazu ZTP nebo ZTP/P podle zvláštního právního předpisu;

b) která dosáhla věku potřebného pro nárok na starobní důchod, avšak nesplňuje další podmínky pro jeho přiznání;

c) která celodenně osobně a řádně pečuje alespoň o jedno dítě do sedmi let věku nebo nejméně o dvě děti do 15 let věku. Podmínka celodenní péče se považuje za splněnou, je-li dítě předškolního věku umístěno v jeslích (mateřské škole), popřípadě v obdobném zařízení na dobu, která nepřevyšuje čtyři hodiny denně, a jde-li o dítě plnící povinnou školní docházku, po dobu návštěvy školy, s výjimkou umístění v zařízení s týdenním či celoročním pobytem. Za takovou osobu se považuje vždy pouze jedna osoba, a to buď otec nebo matka dítěte, nebo osoba, která převzala dítě do trvalé péče nahrazující péči rodičů;

d) která současně vedle zaměstnání vykonává samostatnou výdělečnou činnost a odvádí zálohy na pojistné vypočtené alespoň z minimálního vyměřovacího základu stanoveného pro osoby samostatně výdělečně činné,

e) za kterou je plátcem pojistného stát (§ 3c),

f)  která je pouze příjemcem odměny pěstouna,

pokud tyto skutečnosti trvají po celé rozhodné období. Vyměřovacím základem u těchto zaměstnanců je jejich skutečný příjem.

(9) Minimální vyměřovací základ zaměstnance se snižuje na poměrnou část odpovídající počtu kalendářních dnů, pokud

a) zaměstnání netrvalo po celé rozhodné období,

b) zaměstnanci bylo poskytnuto pracovní volno pro důležité osobní překážky v práci,

c) zaměstnanec se stal v průběhu rozhodného období osobou, za kterou platí pojistné i stát, nebo osobou uvedenou v odstavci 8...