Zaměstnavatelé a ZP
chyby
a postupy
Jednou z nejdůležitějších povinností zaměstnavatele ve zdravotním pojištění je řádné plnění oznamovací povinnosti za své zaměstnance. To znamená přihlásit zaměstnance u zdravotní pojišťovny, u které je pojištěn, a to – v obecně platné podobě – dnem nástupu zaměstnance do zaměstnání a odhlásit jej dnem skončení pracovního poměru (zaměstnání). Podle zákona je zaměstnavatel povinen takto učinit ve lhůtě osmi kalendářních dnů. Specifický postup platí v případě dohod o pracovní činnosti nebo dohod o provedení práce, kdy zaměstnavatel přihlašuje zaměstnance u zdravotní pojišťovny ke dni, ve kterém poprvé po uzavření příslušné dohody začal vykonávat sjednanou práci a odhlašuje ke dni, jímž uplynula doba, na kterou byla dohoda sjednána.
Je-li osoba ve zdravotním pojištění zaměstnancem (resp. vznikne-li ve zdravotním pojištění zaměstnání), pak zaměstnavatel:
l přihlašuje osobu u zdravotní pojišťovny jako zaměstnance, pokud již přihlášena není, a
l odvádí pojistné podle zákona, tedy:
– alespoň z minimálního vyměřovacího základu (což je v roce 2023 hodnota minimální mzdy 17 300 Kč při zaměstnání trvajícím celý kalendářní měsíc), případně alespoň z jeho poměrné části podle § 3 odst. 9 zákona č. 592/1992 Sb., ve znění p. p., například pokud je zaměstnanec nemocen nebo
– z částky nižší než povinné minimum – v takovém případě však musí mít zaměstnavatel vždy k dispozici doklad, který jej k takovému postupu opravňuje, a ten předloží i případné kontrole ze zdravotní pojišťovny
Zaměstnancem českého zaměstnavatele (a zároveň účastníkem českého systému veřejného zdravotního pojištění, například s právem volby zdravotní pojišťovny) je při splnění zákonných podmínek i:
– osoba ze státu EU, případně z Norska, Islandu, Lichtenštejnska, ze Švýcarska nebo také ze Spojeného království, postupující podle koordinačních nařízení Evropské unie č. 883/2004 a 987/2009,
– osoba postupující podle podmínek dvoustranné mezistátní smlouvy o sociálním zabezpečení, vztahující se i na oblast zdravotního pojištění (v poslední době byly takové smlouvy uzavřeny například s Albánií, Tuniskem, Sýrií nebo s Bosnou a Hercegovinou),
– cizinec z tzv. třetí země, tedy mimo státy výše uvedené.
Zaměstnání vzniká:
1. u pracovní smlouvy (obdobně i u odměn členů statutárních orgánů) při jakékoli výši zúčtovaného příjmu. V tomto směru je v podstatě jedinou výjimkou situace, kdy zaměstnání nevzniká u člena družstva, který bez pracovněprávního vztahu k družstvu vykonává pro družstvo práci (i funkci), je za tuto práci družstvem odměňován, a nedosáhl příjmu 4 000 Kč.
2. u dohody o pracovní činnosti (více dohod o pracovní činnosti u jednoho zaměstnavatele) při příjmu alespoň 4 000 Kč
3. u dohody o provedení práce (více dohod o provedení práce u jednoho zaměstnavatele) při příjmu převyšujícím 10 000 Kč
Ve zdravotním pojištění se pro účel vzniku zaměstnání a posouzení osoby jalo zaměstnance (a také pro dodržení minimálního vyměřovacího základu) sčítají v rámci rozhodného období kalendářního měsíce příjmy z více dohod o pracovní činnosti nebo dohod o provedení práce u jednoho zaměstnavatele.
Podívejme se v dalším textu blíže na některé problémové situace, které nastaly v důsledku nesprávného počínání ať už zaměstnance nebo zaměstnavatele, s následnou potřebou provedení příslušné úpravy, neboť jedině postupem podle zákona může být dosaženo stavu, který je v souladu s právní úpravou zdravotního pojištění.
Ing. Antonín Daněk
511. Nekolidující zaměstnání v podmínkách zdravotního pojištění
Pokud zaměstnavatel disponuje dokladem o tom, že je zaměstnanec evidován na Úřadě práce jako uchazeč o zaměstnání, nemusí při odvodu pojistného na zdravotní pojištění přihlížet k potřebě dodržení zákonného minima.
Z jakého důvodu je pro zaměstnavatele důležité sdělení zaměstnance o tom, že ukončil evidenci na Úřadě práce?
Legislativa platná ve zdravotním pojištění neumožňovala od počátku fungování systému veřejného zdravotního pojištění zaměstnávat uchazeče o zaměstnání, tedy tyto osoby, za které je ve zdravotním pojištění plátcem pojistného stát. S účinností od 1. 10. 2004 je však u pojištěnce ve zdravotním pojištění přípustný souběh zaměstnání a kategorie, kde hradí pojistné stát – uchazeč o zaměstnání. Podmínkou pro faktické naplnění tohoto ustanovení je skutečnost, že zúčtovaný příjem zaměstnané osoby (za podmínek uvedených v § 25 odst. 3 zákona č. 435/2004 Sb. – tzv. nekolidující zaměstnání) není vyšší než polovina minimální mzdy. Je-li takový zaměstnanec registrován u zdravotní pojišťovny ve „státní kategorii“ po celý kalendářní měsíc, nevztahuje se na něho (resp. na jeho zaměstnavatele) povinnost odvodu pojistného z minimálního vyměřovacího základu, ale vyměřovacím základem je dosažený příjem, tedy bez povinnosti dopočtu do zákonného minima. V souvislosti s plněním oznamovací povinnosti zaměstnavatel oznamuje na Hromadném oznámení zaměstnavatele zdravotní pojišťovně (kódem „P“) skutečnost, že se přihlašuje k platbě pojistného za tohoto zaměstnance. Současně zaměstnavatel sděluje zdravotní pojišťovně skutečnost rozhodnou pro vznik povinnosti státu platit za tohoto zaměstnance pojistné, a to kódem „I“. K ukončení této kategorie se pak používá kód „J“.
Došlo k tomu, že zaměstnanec při nástupu do zaměstnání předložil zaměstnavateli doklad o evidenci na Úřadě práce. Na základě této skutečnosti zaměstnavatel řádně použil pro splnění oznamovací povinnosti současně kódy „P“ a „I“ a odváděl pojistné ze skutečné výše zúčtovaného příjmu, která v žádném z měsíců nepřesáhla povolenou hranici poloviny minimální mzdy. Zaměstnanec však byl mezitím vyřazen z evidence na Úřadě práce. Svému zaměstnavateli tuto skutečnost nesdělil a ten, jelikož se to nedozvěděl, nadále odváděl pojistné z dosažené výše příjmu. Tuto skutečnost zjistila zdravotní pojišťovna při kontrole. Protože zaměstnanec neměl nárok na zařazení do některé z jiných skupin osob, pro které minimum neplatí (a tudíž nastupovala pro zaměstnavatele povinnost odvodu pojistného alespoň z minimálního vyměřovacího základu), doměřila zdravotní pojišťovna při kontrole dlužné pojistné včetně penále.
Jako vždy, i v takovém případě platí, že zaměstnavatel musí mít průkazně zdokumentovány veškeré skutečnosti, které mají vliv na stanovení vyměřovacího základu zaměstnance, především pak v situacích, kdy nemusí při odvodu pojistného zákonné minimum dodržet. Kromě předložení dokladu o evidenci na Úřadě práce bych v takovém případě doporučil písemné sdělení formou čestného prohlášení, vystaveného zaměstnancem, dle vzoru:
Čestné prohlášení
Čestně prohlašuji, že jsem od data …. registrován(a) na Úřadě práce v ………. jako uchazeč o zaměstnání. V případě ukončení evidence na Úřadě práce sdělím tuto skutečnost mému zaměstnavateli ………….…. neprodleně, nejpozději pak do osmi dnů ode dne ukončení této evidence. Jsem si vědom(a) důsledků, vyplývajících z neoznámení této skutečnosti mému zaměstnavateli.
Ve…….. dne ……..
……………………
zaměstnanec
Pokud zaměstnavatel takovou skutečnost zjistí, musí za příslušné kalendářní měsíce, ve kterých nebyl dodržen minimální vyměřovací základ, resp. jeho poměrná část, dodatečně propočítat a odvést zdravotní pojišťovně pojistné a rovněž za tyto měsíce podává opravné Přehledy. Tento postup by nepoužil, kdyby zaměstnanec spadal do některé ze skupin osob, pro které neplatí minimální vyměřovací základ podle § 3 odst. 8 zákona č. 592/1992 Sb.
Nabytím účinnosti novely zákona o zaměstnanosti č. 206/2017 Sb. již nelze v rámci nekolidujícího zaměstnání zaměstnávat osoby na základě dohody o provedení práce.
512. Minimální vyměřovací základ jako důležitý parametr zdravotního pojištění
Jestliže sena zaměstnance (a zároveň podnikatele) vztahuje povinnost dodržet minimální vyměřovací základ, musí být toto minimum dodrženo buď zaměstnavatelem, nebo osobou samostatně výdělečně činnou.
Jaký způsobem se při souběhu zaměstnání a podnikáním zajistí dodržení zákonného minima a proč je v této situaci důležité čestné prohlášení?
Minimální vyměřovací základ představuje ve zdravotním pojištění velmi důležitou kategorii, od které se odvíjí placení pojistného jak zaměstnavatelem, tak osobou samostatně výdělečně činnou za podmínky, že pro plátce ustanovení o povinnosti dodržet zákonné minimum platí. Pokud zaměstnavatel nebo podnikatel tuto povinnost nerespektují, stávají se vcelku logicky předmětem zájmu příslušné zdravotní pojišťovny, jejíž důležitou úřední povinností je dbát na to, aby bylo pojistné odváděno v souladu se zákonem.
Při souběhu příjmů ze zaměstnání a z podnikání je ve zdravotním pojištění z hlediska placení pojistného zaměstnavatelem (záloh na pojistné osobou samostatně výdělečně činnou) důležité, kterou svoji činnost pojištěnec považuje za hlavní zdroj svých příjmů. Pro tento účel nelze zjednodušeně porovnat prostý objem příjmů ze zaměstnání a z podnikání, například i z toho důvodu, že v případě samostatné výdělečné činnosti může být s ohledem na charakter podnikání výše příjmů OSVČ v rámci rozhodného období kalendářního roku nepravidelná. Dále je třeba vzít v úvahu i skutečnost, že pojištěnec může mít i další příjmy (třeba z nájmu podle § 9 zákona o daních z příjmů), které společně s příjmy ze zaměstnání považuje za hlavní zdroj svých příjmů.
Pro určení, zda je při souběhu se zaměstnáním příjem ze samostatné výdělečné činnosti hlavním nebo vedlejším zdrojem příjmů, je rozhodující písemné prohlášení. Toto prohlášení učiní pojištěnec jako OSVČ při zahájení podnikatelské činnosti (nebo jako podnikatel při nástupu do zaměstnání) a pak vždy v podávaném Přehledu o výši daňového základu (dále jen Přehled) za uplynulý kalendářní rok zatržením těch měsíců, ve kterých pro OSVČ neplatila povinnost hrazení záloh, resp. neplatil pro ni minimální vyměřovací základ.
Pokud se pojištěnec rozhodne podnikat při zaměstnání, musí se jako OSVČ přihlásit u zdravotní pojišťovny, u které je pojištěn. Platí zásada, že z titulu všech svých činností musí být občan pojištěn u jedné zdravotní pojišťovny. Oznámení o zahájení podnikatelské činnosti musí být splněno v zákonné osmidenní lhůtě. Povinnost oznámit zdravotní pojišťovně zahájení (a ukončení) samostatné výdělečné činnosti se na OSVČ vztahuje i tehdy, je-li současně zaměstnána a pojistné za ni odvádí zaměstnavatel. Oznamovací povinnost lze u osob podnikajících na základě živnostenského oprávnění splnit i prostřednictvím Centrálního registračního místa obecního živnostenského úřadu vyplněním tiskopisu nazvaného Jednotný registrační formulář.
Nastala tato problémová situace.
Zaměstnanec současně podniká a jako OSVČ na podávaném Přehledu prohlašuje, že samostatná výdělečná činnost je pro něj vedlejším zdrojem příjmů. Mzdová účetní naproti tomu tvrdí, že jí zaměstnanec sdělil, že je jeho samostatná výdělečná činnost hlavním zdrojem příjmů. Zaměstnavatel to nemá doloženo písemně. Zaměstnanec vykonával funkci jednatele s příjmem 3 499 Kč, dopočet do minimálního vyměřovacího základu prováděn nebyl.
Jestliže kromě povinnosti placení záloh platí pro pojištěnce i povinnost dodržet minimální vyměřovací základ, pak musí být toto minimum v jedné z vykonávaných činností dodrženo, v podstatě bez ohledu na výši příjmů, následovně:
1. Hlavní zdroj příjmů – zaměstnání
– v zaměstnání bude vyměřovací základ činit alespoň 17 300 Kč (zaměstnání trvá celý kalendářní měsíc),
– v rámci své samostatné výdělečné činnosti nebude tato osoba (není povinna) platit měsíční zálohy a vyměřovacím základem pro odvod pojistného je sazba 50 % daňového základu bez nutnosti respektovat minimum platné pro OSVČ,
2. Hlavní zdroj příjmů – samostatná výdělečná činnost
– tato osoba platí v roce 2023 alespoň minimální zálohy 2 722 Kč,
– v zaměstnání bude zaměstnavatel odvádět pojistné ze skutečně dosaženého příjmu, který tak může být i nižší než 17 300 Kč. Aby zaměstnavatel nemusel provádět dopočet do minima, vystaví zaměstnanec zaměstnavateli čestné prohlášení o tom, že platí alespoň minimální zálohy jako OSVČ.
V takové situaci by mzdová účetní měla mít (přesněji musí mít) čestné prohlášení, ve kterém zaměstnanec prohlásí, že jako OSVČ platí ve zdravotním pojištění alespoň minimální zálohy – pak se v zaměstnání odvádí pojistné ze skutečné výše příjmu, tedy bez dopočtu do povinného minima.
Jestliže však zaměstnavatel takové čestné prohlášení nemá, provádí příslušný dopočet. Z hlediska dodržení minimálního vyměřovacího základu je zapotřebí postupovat tím způsobem, že pokud zaměstnavatel odvádí pojistné ze skutečné výše příjmu (tedy bez dopočtu do minima), pak vždy musí mít vždy k dispozici doklad, který jej k takovému postupu opravňuje, a který předloží i případné kontrole ze zdravotní pojišťovny, což je třeba toto čestné prohlášení.
Minimum nemusí být dodrženo u zaměstnanců vyjmenovaných v ustanovení § 3 odst. 8 zákona č. 592/1992 Sb., a u OSVČ uvedených v § 3a odst. 3 téže právní normy. Takže kdybychom řešili popisovanou situaci u osoby, za kterou platí pojistné stát, pak by zaměstnavatel odváděl pojistné z příjmu 3 499 Kč. Musel by však disponovat dokladem od zaměstnance, na základě kterého vznikl (a trvá) nárok na zařazení do „státní kategorie“. V tomto případě by zaměstnavatele fakticky nezajímal výkon samostatné výdělečné činnosti jeho zaměstnance, a ani to, v jaké výši (a zda vůbec) si jako OSVČ platí zálohy. Pokud by zaměstnanec jako „státní pojištěnec“ na zdravotní pojišťovně prohlásil, že jeho samostatná výdělečná činnost není hlavním zdrojem jeho příjmů, pak není povinen zálohy platit.
513. Souběžné příjmy a minimální vyměřovací základ
Zaměstnanec má dva zaměstnavatele. V jednom zaměstnání nedosahuje jeho příjem minimálního vyměřovacího základu, avšak tento zaměstnavatel současně disponuje potvrzením jiného zaměstnavatele, že tento za zaměstnance odvádí pojistné alespoň z minimálního vyměřovacího základu. Zaměstnavatel s příjmem nižším než minimum správně odvádí pojistné ze skutečně dosaženého příjmu. Došlo však k situaci, kdy zaměstnání u zaměstnavatele s příjmem vyšším než minimální mzda skončilo, avšak tato informace se k druhému zaměstnavateli nedostala. Tento zaměstnavatel „v dobré víře“ nadále odváděl pojistné ze skutečně dosaženého příjmu, žádný dopočet do minima neprováděl, jelikož o nové situaci nebyl informován. Mimoto ještě došlo k tomu, že po čase bylo i toto zaměstnání (tedy s příjmem nižším než minimum) skončeno.
Na kontrolu přišla zdravotní pojišťovna a zjistila, že u zaměstnance nebyl v určitém období dodržen minimální vyměřovací základ, tudíž doměřila zaměstnavateli dlužné pojistné včetně penále.
Jak takovou situaci řešit?
Aby bylo postupováno podle zákona, tedy aby byl v příslušném kalendářním měsíci dodržen u zaměstnance minimální vyměřovací základ, neměla kontrolující zdravotní pojišťovna fakticky jinou možnost než dodatečně doměřit zaměstnavateli scházející dlužné pojistné. Zaměstnavatel tak musel se zpětnou platností provést úhradu doplatku pojistného do zákonného minima, neboť se s ohledem na okolnosti stal jediným plátcem pojistného za zaměstnance a v rozhodném období jednotlivých kalendářních měsíců nebyl při odvodu pojistného minimální vyměřovací základ dodržen. Třebaže zaměstnání již skončilo, na povinnosti zaměstnavatele to v rámci desetileté promlčecí doby nic nemění.
Povinnost zaměstnance sdělit zaměstnavateli skutečnost, že jiný zaměstnavatel již za něj neodvádí pojistné alespoň z minimálního vyměřovacího základu, není v zákonech zdravotního pojištění stanovena. Pro takový případ bych doporučil, aby si zaměstnavatel nechal od zaměstnance vystavit čestné prohlášení například tohoto znění:
„Čestně prohlašuji, že pokud za mě nebude jiný zaměstnavatel odvádět pojistné alespoň z minimálního vyměřovacího základu, oznámím tuto skutečnost svému zaměstnavateli do osmi dnů od data skončení tohoto jiného zaměstnání.“
Ostatně do textu jakéhokoli čestného prohlášení vystavovaného zaměstnancem zaměstnavateli vždy doporučuji začlenit větu či konstatování, že případnou změnu oznámí zaměstnanec svému zaměstnavateli do 8 dnů, což je ve zdravotním pojištění standardní lhůta. Je pravdou, že pokud zaměstnanec vystaví zaměstnavateli čestné prohlášení, pak takové sdělení zpravidla představuje v souvislosti s placením pojistného určité zvýhodnění či úlevu (například nemusí být dodržen minimální vyměřovací základ), pokud však dojde ke změně, má tato v podstatě vždy zásadní dopad do placení pojistného zaměstnavatelem.
Zaměstnavatel, který výše zmíněné potvrzení vystavil, by měl případně i vědět, kterému zaměstnavateli bylo toto potvrzení vydáno, neboť třeba právě v situaci, kdy toto zaměstnání skončí, by měl tohoto zaměstnavatele informovat. V takovém případě se zpravidla změní podmínky u jiného zaměstnavatele (což je naše situace), pro kterého tak nastupuje povinnost dodržet minimální vyměřovací základ tehdy, pokud se jedná o jediné zaměstnání a zaměstnanec nepatří do žádné z výše zmíněných výjimek dle § 3 odst. 8 zákona č. 592/1992 Sb. Zkrátka a dobře, v případech, kdy je zaměstnanci zúčtován příjem nižší než minimální mzda, by měl být zaměstnavatel ve zdravotním pojištění vždy velmi obezřetný, ba i předvídavý. Nikdy není na škodu se čas od času zaměstnanec dotázat, zda u něj příslušná skutečnost nadále trvá.
Pokud zaměstnavatel odvádí pojistné z příjmu nižšího než povinné minimum, musí mít vždy k dispozici doklad, který jej bude k takovému postupu opravňovat a tento doklad předloží i případné kontrole ze zdravotní pojišťovny. Zaměstnavatel má nepochybně právo požadovat úhradu doplatku pojistného po bývalém zaměstnanci, protože tomu mělo být příslušné pojistné sraženo. Veškeré nároky lze uplatňovat v rámci již zmíněné desetileté promlčecí doby.
Kromě toho, že zaměstnavatel jako plátce pojistného zpětně doplatí dlužné pojistné, které bude po bývalém zaměstnanci nárokovat, podá za jednotlivé kalendářní měsíce opravné Přehledy o platbě pojistného zaměstnavatele, neboť zdravotní pojišťovny musejí disponovat správnými údaji. Pro každou zdravotní pojišťovnu je důležité vědět úhrn pojistného, na které mají ze zákona nárok proto, aby mohly být prostřednictvím výdajové stránky systému řádně placeny hrazené služby vykázané smluvními poskytovateli. Po navedení opravných Přehledů do informačního systému zdravotní pojišťovny vyplyne porovnáním pohledávek a plateb pojistného částka penále.
514. Zaměstnání a zatajený další příjem zaměstnance
Jednou z důležitých povinností zaměstnavatele ve zdravotním pojištění je zabezpečit při odvodu pojistného dodržení stanoveného minima v situaci, kdy se na zaměstnance a zaměstnavatele tato povinnosti vztahuje.
Které dotazy by měl zaměstnavatel položit zaměstnanci předtím, než začne provádět dopočet a doplatek pojistného do minimálního vyměřovacího základu?
Pokud je příjem zaměstnance nižší než minimální vyměřovací základ, nemusí zaměstnavatel provádět dopočet a doplatek pojistného do zákonného minima tehdy, pokud by:
– byla zaměstnancem osoba, za kterou je plátcem pojistného i stát (resp. by pro tuto osobu neplatil minimální vyměřovací základ dle § 3 odst. 8 zákona č. 592/1992 Sb.) nebo
– osoba současně pracovala u jiného zaměstnavatele, který by potvrzením doložil, že odvádí za zaměstnance pojistné alespoň z minimálního vyměřovacího základu nebo by případně bylo v úhrnu příjmů bylo alespoň minima dosaženo,
nebo
– osoba současně podnikala a platila by alespoň minimální zálohy na pojistné jako OSVČ, což by zaměstnavateli dokladovala čestným prohlášením.
Pokud zaměstnavatel nemá k dispozici žádný z takových dokladů, který by ho opravňoval k odvodu pojistného ze skutečně dosaženého příjmu, provádí dopočet a doplatek pojistného do povinného minima ve smyslu ustanovení § 3 odst. 9 a 10 zákona č. 592/1992 Sb.
Zaměstnavatel přijímal zaměstnance na základě dohody o pracovní činnosti s příjmem 8 000 Kč. Na dotaz mzdové účetní, zda dotyčný nemá ještě jiné zaměstnání, se zaměstnanec vyjádřil v tom smyslu, že jiné zaměstnání nemá, takže zaměstnavatel prováděl příslušný dopočet a doplatek pojistného do minimálního vyměřovacího základu. Ovšem po čase se zaměstnanec připomenul s tím, že jiné souběžné zaměstnání vlastně má, což i dokladoval, a že to mzdové účetní „zapomněl“ oznámit, jelikož si to „neuvědomil“. Můžeme pouze spekulovat o reálném důvodu, kterým ovšem mohl být i záměr další zaměstnání zatajit.
Tímto svým sdělením postavil zaměstnanec zaměstnavatele před novou situaci, neboť zároveň vznesl požadavek na provedení přepočtu a vrácení přeplaceného pojistného. Průběžně prováděným dopočtem do minima došlo u zaměstnance objektivně k situaci, kdy zdravotní pojišťovně bylo za příslušný kalendářní měsíc odvedeno na pojistném v úhrnu více, než správně mělo být.
Pokud pojištěnec uplatňuje některé ze svých práv či finančních nároků, nelze mu toto právo upírat, s výjimkou situace, kdy je takový nárok již promlčen.
Analogicky by mohlo ke vzniku přeplatku dojít třeba i tehdy, kdyby zaměstnavatel prováděl dopočet minima, přičemž by tento zaměstnanec současně podnikal a platil by si alespoň minimální zálohy, což by zaměstnavateli dokladoval čestným prohlášením (dodatečně doloženým, přičemž by ty minimální zálohy platil i dříve). Proto při příjmu nižším než minimální vyměřovací základ je vždycky namístě dotaz zaměstnavatele – mzdové účetní, zda zaměstnanec:
– nemá současně jiné zaměstnání nebo
– nepodniká jako OSVČ anebo
– nepatří do některé ze skupin osob – zaměstnanců, pro které minimum ve zdravotním pojištění neplatí dle § 3 odst. 8 zákona č. 592/1992 Sb.
Když zaměstnanec dodatečně oznámí skutečnost, že měl a má ještě příjem u jiného zaměstnavatele (anebo když se mzdová účetní na tuto okolnost nedotazovala při nástupu zaměstnance do zaměstnání, resp. při poklesu příjmu v průběhu zaměstnání), pak v důsledku provádění dopočtu vzniká u zaměstnavatele přeplatek s nárokem na vrácení ve smyslu ustanovení § 14 odst. 2 zákona č. 592/1992 Sb. Přeplatek se samozřejmě vrací zaměstnavateli jako plátci pojistného, nicméně se fakticky bude jednat o přeplatek u zaměstnance, který musí zaměstnavatel následně vyrovnat. Zaměstnavatel podává za příslušné měsíce i opravné Přehledy o platbě pojistného zaměstnavatele.
Pokud zaměstnanec dodatečně (a v rámci promlčecí doby) oznámí zaměstnavateli takovou skutečnost a toto přehodnocení by nebylo provedeno, pak by bylo zdravotní pojišťovně odvedeno vyšší pojistné, než na jaké by měla v daném kalendářním měsíci nárok. Takový postup by postrádal relevanci.
Právní úprava zdravotního pojištění nestanoví konkrétní postup, jak takové nežádoucí situaci předejít. Na základě poznatků a zkušeností z praxe bychom doporučili použít některou z těchto variant:
1. Čestné prohlášení zaměstnance, například tohoto znění: „Čestně prohlašuji, že nejsem zaměstnán, nepodnikám jako OSVČ a nepatřím ve zdravotním pojištění mezi osoby, za které platí pojistné stát. Případnou změnu oznámím zaměstnavateli do osmi dnů.“
2. Součástí textu pracovní smlouvy, dohody o pracovní činnosti, nebo dohody o provedení práce jako smluvního ujednání může být formulace: „Pro účel zajištění odvodu pojistného z minimálního vyměřovacího základu ve zdravotním pojištění bude zaměstnavatel v případě potřeby provádět příslušný dopočet a doplatek pojistného dle § 3 odst. 10 zákona č. 592/1992 Sb., ve znění p. p.“
3. Žádost zaměstnance: „Žádám tímto zaměstnavatele o provádění dopočtu a doplatku pojistného do minimálního vyměřovacího základu ve zdravotním pojištění. Případnou změnu oznámím zaměstnavateli do osmi dnů.“
Pokud zaměstnavatel využije některou z těchto možností, pak by měl být při provádění dopočtu a doplatku pojistného do minima takříkajíc „v klidu“ bez obavy, že by musel v budoucnu svůj postup přehodnotit.
Řešení č. 511 až 514 zpracoval Ing. Antonín Daněk (VIII/2023)
