Zastřený pracovněprávní vztah
nebo práce na černo?

Občanský zákoník (dále NOZ) č. 89/­2012 Sb., nahradil řadu let používaný legislativní pojem „právní úkon“ nově jako „právní jednání.“ Nedefinuje tento legislativní výraz obecným vymezením, ale uvedením, co z takového jednání vyplývá. Podle § 545 NOZ právní jednání vyvolává právní následky, které jsou v něm vyjádřeny, jakož i právní následky plynoucí ze zákona, dobrých mravů, zvyklostí a zavedené praxe stran.

Správný obsah právního jednání

Pro naše vysvětlení je důležitý § 555 NOZ. který charakterizuje zastřené právní jednání. Podle tohoto ustanovení má-li být právním jednáním zastřeno jiné právní jednání, posoudí se podle jeho pravé povahy. Převedeme-li pojem „právní jednání“ do pracovního práva s použitím zásady subsidiarity (podpůrnosti), pak se jedná o zastřený pracovněprávní vztah.

V komentáři k zákoníku práce se k tomuto problému uvádí: „V případě, že strany uzavřely smlouvu o dílo jen proto, aby tím zastřely, že ve skutečnosti mezi nimi jde o plnění pracovního závazku, tj. o výkon závislé práce, vyplývá, že smlouva o dílo je neplatná, neboť byla učiněna jen „naoko“ (simulovaně) a že mezi stranami vznikl v souladu s jejich skutečnou vůlí některý ze základních pracovněprávních vztahů.“ ¹⁾

Jako zastřené právní jednání se např. bude posuzovat vztah mezi zaměstnavatelem a osobou, která pro něj vykonává práci v závislé činnosti, a přitom si sjednali smlouvu podle živnostenského zákona. I když „formálně“ nebude uzavřen pracovněprávní vztah, bude se tato činnost posuzovat podle zákoníku práce č. 262/­2006 Sb. (dále ZP) jako zastřený pracovněprávní vztah.

ZP ZASTŘENÝ PRACOVNĚPRÁVNÍ VZTAH nedefinuje. Ovšem v ustanovení § 3 uvádí, že závislá práce musí být vykonávána v základním pracovněprávním vztahu. Tím se rozumí pracovní poměr a právní vztahy založené dohodami o pracích konaných mimo pracovní poměr. Zákon o zaměstnanosti č. 435/­2004 Sb. (dále jen ZOZ) poprvé v našem právním řádu definoval nelegální práci, v „lidovém“ pojetí práce na černo, v § 5 písm. e). Podle dosud platné právní úpravy v ZOZ je to tehdy, vykonává-li fyzická osoba, včetně cizince, závislou činnost mimo pracovněprávní vztah.

Při výkladu podstaty nelegální práce je nutno vyjít zejména ze ZP, který v § 2 odst. 1 charakterizuje znaky závislé práce a v odstavci druhém téhož ustanovení pak podmínky této činnosti.

Jde o vztah nadřízenosti a podřízenosti, osobní výkon práce zaměstnance pro zaměstnavatele podle pokynů zaměstnavatele, jeho jménem, za mzdu, plat nebo odměnu za práci, v pracovní době nebo jinak stanovené nebo dohodnuté době na pracovišti zaměstnavatele, případně na jiném dohodnutém místě, na náklady zaměstnavatele a na jeho odpovědnost.

Některé znaky pracovněprávního vztahu jsou markantní ihned po zahájení pracovní činnosti (např. přidělování práce, práce podle pokynů nadřízeného, výplata mzdy apod.), kdežto některé další znaky mohou být naplněny až v průběhu tohoto vztahu (např. vztah sankční – krácení dovolené za neomluvenou nepřítomnost v práci) apod. Osoba samostatně výdělečně činná (dále OSVČ) nebo jiná osoba (třeba bez živnostenského oprávnění) a zaměstnavatel mají smluvní volnost při sjednávání právní formy pracovního vztahu. Jsou však vázáni obsahem tohoto pracovního vztahu. Měli by si jej charakterizovat a konkretizovat ve smlouvě, kterou OSVČ a zaměstnavatel uzavírá.

ZNAKY PODNIKÁNÍ - V personální praxi se někdy objevují názory, že ZP vymezením znaků závislé činnosti svazuje ruce podnikatelům a živnostníkům, kteří jsou právními ustanoveními nuceni pracovat v pracovněprávním vztahu. Dosavadní praxe potvrzuje, že tomu tak není. Je ovšem nutné, aby pracovní činnost OSVČ ve prospěch jiného subjektu (např. zaměstnavatele, firmy apod.) vykazovala znaky podnikání a může činnost provádět „živnostenským“ způsobem. Obdobně se posuzuje činnost osoby bez živnostenského oprávnění. Bude-li pracovat v závislé činnosti, je nutné uzavřít pracovněprávní vztah. Definici podnikání obsahuje § 420 o.z. a § 2 živnostenského zákona. Rozumí se tím plnění svěřených úkolů samostatně, vlastním jménem, na vlastní odpovědnost, za účelem dosažení zisku a za podmínek stanovených živnostenským zákonem.

Samostatnost: Nejvíce odlišuje činnost podnikatelskou od činnosti v pracovněprávním vztahu požadavek samostatnosti. Je to tehdy, jestliže osoba (živnostník) rozhoduje o své činnosti samostatně a sama ji organizuje. Není možné za samostatnou považovat činnost v závislém (podřízeném) postavení, zejména činnost, která je vykonávána pro jedinou osobu, která určuje a řídí podstatné složky jejího provádění. Zjistí-li se, že činnost není prováděna samostatně, nejde vůbec o živnost podnikání a toto nemůže vzniknout.

Soustavnost: Za soustavnou nelze považovat činnost jednorázovou nebo nahodilou, i když by existovaly ostatní podnikatelské znaky. S požadavkem soustavnosti není v rozporu, je-li činnost vykonávána sezónně. Podle okolností lze hodnotit jako soustavnou činnost i jednání jednorázové, dochází-li k jeho opakování v průběhu určitého období, naspř. sezonní prodej.

Vlastním jménem: Provozovat živnost je možné vlastním jménem nebo prostřednictvím odpovědného zástupce.

Vlastní odpovědnost: Požadavek provozování živnosti na vlastní odpovědnost vyjadřuje podnikatelské riziko. Podnikatel odpovídá za své závazky celým svým majetkem.

Dosažení zisku: Není rozhodující, zda bude zisku skutečně dosaženo, postačuje, je-li zde takový úmysl a vůbec není rozhodující, pro jaké účely bude zisk použit.

Jestliže by pracovní činnost vykonával občan na základě živnostenského listu, ale přitom by pracoval na pracovišti zaměstnavatele a jeho práce by měla znaky závislé činnosti, jednalo by se o zastřený pracovněprávní vztah (práci na černo). Přitom vůbec není rozhodující, zda občan bude plnit úkoly, které vyplývají z předmětu činnosti zaměstnavatele nebo úkoly jiné, které s obsahem tohoto předmětu přímo nesouvisí.

Rozhoduje obsah pracovněprávního vztahu

Mezi prací na černo a zastřeným pracovněprávním vztahem nejsou praktické rozdíly. Nepatrné odlišnosti najdeme při posuzování legislativních důsledků. Vymezení nelegální práce v § 5 písm. e) ZOZ vyjadřuje obsahovou podstatu tohoto pojmu s odkazem na § 2 a 3 ZP, kdežto zastřený pracovněprávní vztah musíme posuzovat na základě zásady subsidiarity (podpůrnosti) podle § 555 NOZ, a to podle znaků a dalších právních skutečností za kterých je tato činnost vykonávána. Tato situace se může vyjádřit i jinak, a to tak, že NOZ poskytuje právní možnosti k posouzení tohoto příslušného pracovního vztahu podle jeho obsahu, nikoliv podle formální stránky.

Při uplatňování daňových zákonů v daňovém řízení

se bere v úvahu vždy skutečný obsah právního jednání nebo jiné skutečnosti rozhodné pro správu daně [§ 8 odst. 3 zák. č. 280/­2009 Sb. (daňový řád)]. Toto ustanovení pro daňové řízení dále rozvádí § 23 odst. 10 zákona č. 586/­1992 Sb., o daních z příjmů. Pro zjištění základu daně se vychází z účetnictví vedeného podle zvláštního předpisu (zákon o účetnictví), pokud zvláštní předpis nebo zákon o dani z příjmů nestanoví jinak, anebo pokud nedochází ke krácení daňové povinnosti jiným způsobem. Z daňových zákonů vyplývá, že zastřený pracovněprávní vztah umožňuje finančním orgánům, aby zjišťovaly základ daně jinak, než z účetnictví zaměstnavatele (firmy). Např. evidencí pracovní doby, vyjádřením příslušných zaměstnanců, pracovními výkazy a příkazy apod.

Znamená to, že i když budou mít účastníci pracovního vztahu (zaměstnavatel – firma a fyzická osoba) uzavřen mezi sebou k provádění prací smlouvu obchodněprávní (podnikatelskou), a tuto činnost bude firma vykazovat v účetních dokladech jako práci podle obchodněprávní smlouvy, může finanční orgán posoudit obsah tohoto vztahu jako pracovněprávní vztah, který je zastřen vztahem obchodněprávním. To přichází v úvahu zejména tehdy, bude-li tento vztah vykazovat znaky závislé činnosti. Potom může finanční orgán posoudit tento vztah z daňového hlediska jako pracovněprávní se všemi daňovými důsledky – dodatečné doměření daně.

SANKCE

Pokud kontrolní orgán (Státní úřad inspekce práce, celní úřady) zjistí, že fyzická osoba nevykonává práci na základě pracovněprávního vztahu nebo jiné smlouvy nebo cizinec bude vykonávat práci v rozporu s vydaným povolením k zaměstnání nebo bez tohoto souhlasu, bude se jednat o výkon práce v rozporu s právními předpisy. Podle § 139 odstavec 1 písm. c) ZOZ může být uložena pokuta až do částky 100 000 Kč. Mnohem citelnější jsou sankce pro právnické osoby, které jako zaměstnavatelé umožní nelegální práci. Tomuto zaměstnavateli může být uložena pokuta až do částky 10 milionu korun, nejméně však ve výši 50 000 Kč. Stejná sankce může postihnout podnikající fyzickou osobu, jestliže umožní fyzické osobě nebo cizinci výkon nelegální práce.

Zjistí-li úřad práce porušení ustanovení o nelegální práci a dalších ustanovení ZOZ vyřadí uchazeče o zaměstnání z evidence a přestane poskytovat podporu v nezaměstnanosti. Zjištěná nelegální práce může mít vliv i na poskytování dalších příspěvků zaměstnavateli úřady práce, např. při zřizování míst pro osoby se zdravotním postižením.

Doporučení zaměstnavatelům

Zaměstnavatelé mohou předejít případným sankcím za práci na černo několika vhodnými opatřeními. Zejména se jedná o obsah smluv, které uzavírají s OSVČ. Smlouva by měla obsahovat podrobnou definici plnění, které má OSVČ poskytnout, nejlépe jako ucelené dílo či jednorázové plnění. OSVČ by měla činnost vykonávat vždy vlastním jménem, na své vlastní náklady a na vlastní odpovědnost. Do smlouvy je vhodné zařadit prohlášení OSVČ, že tato osoba nechce s objednatelem uzavřít pracovněprávní vztah a trvá na realizaci spolupráce formou obchodněprávního vztahu. OSVČ by měla vykonávat činnost pro více objednatelů, pokud není exkluzivita opodstatněná. Výkonu činnosti na náklady OSVČ by mělo odpovídat také vybavení (nářadí, stroje) a materiál, které OSVČ při činnosti využívá. Za nevhodný obsah smluv je nutno považovat např. sjednání povinnosti OSVČ, že se bude řídit pokyny objednatele či jeho zaměstnanců. Ve smlouvě by neměla být stanovena určitá doba, v níž má výkon činnosti OSVČ probíhat a kterou rozvrhne odběratel. Práce by neměla být omezena výlučně na pracoviště objednatele nebo na místech obvyklých pro jeho činnost. Není vhodné sjednávat práci OSVČ na dobu neurčitou nebo dlouhodobě. Pokud má být odměna OSVČ stanovena hodinovou sazbou, neměla by být doba, na kterou OSVČ činnost vykonávala, stanovena na základě evidence objednatele, ale na základě podkladů OSVČ.

Legislativní řešení

Sankční postih, případně trestní represe, může přispět k omezení nezákonného zaměstnávání, ale není to řešení rozhodující. Měla by být přijata taková legislativní opatření, která by motivovala občany, zejména OSVČ k zaměstnávání v pracovněprávním vztahu. V současné legislativní situaci je pro ně „výhodnější“, když budou uplatňovat a pracovat „nelegálně.“ S ohledem na daňovou úpravu si mohou za práci podle živnostenského oprávnění jako podnikající OSVČ zahrnout do nákladů paušální výdaje od 80 % z příjmů až po 30 % z příjmů podle toho, o jaký druh podnikání se jedná. V pracovněprávním vztahu by jejich daň z příjmů bylo daleko vyšší. Nejinak by tomu bylo i v odvodech na pojistné na sociální zabezpečení a na zdravotní pojištění. Vyšší náklady na pracovní síly by měli i zaměstnavatelé. Cestu k řešení tohoto problému je tedy nutno – podle názoru autora– spatřovat v ekonomické oblasti: v zákoně o dani z příjmů upravit procento daňových paušálů a odvodů pojistného OSVČ a u zaměstnavatelů zvolit legislativní opatření zajišťující snižování jejich nákladů na zaměstnance, např. vhodnými dotacemi nebo příspěvky.

RADA!

Zákon o zaměstnanosti č. 435/­2004 Sb., vymezuje nelegální práci. Zejména se jedná o práci v závislé činnosti, jejíž znaky a podmínky pro její výkon jsou uvedeny v § 2 ZP. Jsou-li v pracovním vztahu splněny podmínky uvedené v tomto ustanovení, musí být činnost sjednána v pracovněprávním vztahu. Tento vztah není třeba sjednávat, pokud bude pracovní činnost vykonávána se znaky podnikání. Pak může být uzavřen obchodněprávní vztah. Je-li sjednán tento vztah a práce vykazuje znaky závislé činnosti, jedná se o zastřený pracovněprávní vztah (práci na černo). Dodatečně mohou být provedeny odvody zaměstnavatele i srážka daně.

JUDr. Ladislav Jouza

Poznámka:

1) Zákoník práce (komentář), Beck, 2. vydání 2015, prof. JUDr. Miroslav Bělina a kol., str. 126

O novele, kterou schválila vláda, podrobněji informujeme na jiném místě našeho časopisu.

§ 139 zákona č. 435/2004 Sb.
cit. na straně 38

(1) Fyzická osoba se dopustí přestupku tím, že

a) poruší zákaz diskriminace nebo nezajistí rovné zacházení podle tohoto zákona,

b) zprostředkuje zaměstnání bez povolení,

c) vykonává nelegální práci,

d) umožní výkon nelegální práce podle § 5 písm. e) bodu 1 nebo 2,

e) nesplní oznamovací povinnost podle § 87,

f)  umožní výkon nelegální práce podle § 5 písm. e) bodu 3,

g) jako osoba, která se zdržuje na pracovišti kontrolované osoby a koná práci, neprokáže svou totožnost podle § 132, nebo

h) zastřeně zprostředkovává zaměstnání podle § 5 písm. g) nebo výkon zastřeného zprostředkování zaměstnání umožní.

(2) Fyzická osoba se dále dopustí přestupku tím, že jako zaměstnavatel

a) v rozporu s § 80 nevede evidenci zaměstnávaných osob se zdravotním postižením nebo evidenci pracovních míst vyhrazených pro osoby se zdravotním postižením,

b) nesplní povinnost zaměstnat osoby se zdravotním postižením ve výši povinného podílu stanovenou v § 81,

c) ve stanovené lhůtě písemně nevykáže dlužné mzdové nároky zaměstnanců pro účely zákona č. 118/2000 Sb., o ochraně zaměstnanců při platební neschopnosti zaměstnavatele a o změně dalších zákonů,

d) nesplní oznamovací nebo registrační povinnost podle tohoto zákona nebo nevede evidenci v tomto zákoně stanovenou, nebo

e) nemá v místě pracoviště kopie dokladů prokazujících existenci pracovněprávního vztahu podle § 136 odst. 1 nebo 2.

(3) Za přestupek lze uložit pokutu do

a) 1 000 000 Kč, jde-li o přestupek podle odstavce 1 písm. a) anebo podle odstavce 2 písm. a) nebo b),

b) 2 000 000 Kč, jde-li o přestupek podle odstavce 1 písm. b),...