Zdaňované příjmy pojištěnce

a zdravotní pojištění

Z jakého důvodu je pro zdravotní pojištění důležitá vazba na zdaňování nebo nezdaňování zúčtovaného plnění podle § 6 zákona o daních z příjmů? Podléhají příjmy charakteru funkčního požitku odvodu pojistného na zdravotní pojištění? Jak se z pohledu zdravotního pojištění nahlíží na příjmy pojištěnce podle § 8, § 9 a § 10 ZDP?

Zdravotní pojištění nefunguje v našem společensko-ekonomickém prostředí izolovaně,

ale je navázáno na spoustu dalších právních předpisů (dále uváděné právní normy jsou zásadně míněny ve znění pozdějších předpisů). Takže například nástup zaměstnance do zaměstnání na základě pracovní smlouvy vychází z ustanovení § 34 odst. 1 písm. c) a § 36 zákoníku práce. „Rozhodné částky“ 3 500 Kč a 10 000 Kč, důležité především u dohod o pracích konaných mimo pracovní poměr, nenaleznete v právní úpravě zdravotního pojištění – v ustanovení § 5 písm. a) v bodech 3. až 6. se pro účely zdravotního pojištění pracuje s pojmem započitatelný příjem. A právě částky 3 500 Kč resp. 10 000 Kč si zdravotní pojištění pomocně přebírá z § 6 odst. 2 a § 7a odst. 1 zákona č. 187/2006 Sb., o nemocenském pojištění. V ustanovení § 25 odst. 3 z. č. 435/2004 Sb. o zaměstnanosti je definováno tzv. nekolidující zaměstnání, což v podmínkách zdravotního pojištění umožňuje zaměstnávání osob s příjmem do poloviny minimální mzdy a odvod pojistného z dosaženého příjmu, tedy bez nutnosti dopočítávat a doplácet pojistné do zákonem stanoveného minima.

Zřejmě nejdůležitějším zákonem je pro zdravotní pojištění zákona č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů (dále jen „ZDP“), kdy se do vyměřovacího základu zaměstnance zahrnuje – mimo výjimek – plnění, které je předmětem daně z příjmů fyzických osob podle § 6 ZDP. Těmito výjimkami jsou ve zdravotním pojištění:

•    osoby, které se nepovažují za zaměstnance podle § 5 písm. a) zákona č. 48/1997 Sb. a

•    plnění nezahrnovaná do vyměřovacího základu zaměstnance jako výjimky dle § 3 odst. 2 zíkona č. 592/1992 Sb.

Příjmy ze závislé činnosti

Tyto příjmy (a také funkční požitky) jsou definovány v § 6 ZDP. Klasicky mezi tyto příjmy řadíme například vyplacenou mzdu nebo plat, tedy příjmy, které vznikají na základě pracovněprávního, služebního nebo členského vztahu. Příjmy ze závislé činnosti jsou předmětem daně z příjmu fyzických osob.

Nejen z titulu mzdy nebo platu, ale i v případě poskytnutých plnění či různých zaměstnaneckých benefitů je stanovení vyměřovacího základu zaměstnance ve zdravotním pojištění navázáno na zdaňování zúčtovaných plnění podle § 6 ZDP.

Vyměřovacím základem zaměstnance je úhrn příjmů ze závislé činnosti, s výjimkou náhrad výdajů poskytovaných procentem z platové základny představitelům státní moci a některých státních orgánů a soudcům podle zákona č. 236/1995 Sb., které jsou nebo by byly, pokud by podléhaly zdanění v ČR, předmětem daně z příjmů fyzických osob podle § 6 ZDP a nejsou od této daně osvobozeny a které mu zaměstnavatel zúčtoval v souvislosti se zaměstnáním. Zúčtovaným příjmem se pro tyto účely rozumí plnění, které bylo v peněžní nebo nepeněžní formě nebo formou výhody poskytnuto zaměstnavatelem zaměstnanci nebo předáno v jeho prospěch, popř. připsáno k jeho dobru anebo spočívá v jiné formě plnění prováděné zaměstnavatelem za zaměstnance.

Do vyměřovacího základu zaměstnance se nezahrnují nezdaňované příjmy, neboli příjmy, které:

•    nejsou předmětem daně – § 6 odst. 7 ZDP,

•    jsou od daně osvobozené – § 6 odst. 9 ZDP.

Zúčtovaná plnění mají charakter příjmů poskytovaných v souvislosti se závislou činností. V platných právních podmínkách je specifikováno ustanovení § 6 odst. 1 písm. a) bodu 1 ZDP, řešící problematiku příjmů ze závislé činnosti, kterými tak jsou například plnění v podobě příjmu ze současného nebo dřívějšího pracovněprávního, služebního nebo členského poměru a obdobného poměru, v nichž poplatník při výkonu práce pro plátce příjmu je povinen dbát příkazů plátce, a funkčního požitku.

V návaznosti na úzkou spojitost stanovení vyměřovacího základu zaměstnance ve zdravotním pojištění se zdaňováním příjmů, zúčtovaných zaměstnanci, vycházíme pro zdravotní pojištění především z následujících zásad:

•    vyměřovacím základem zaměstnance je úhrn příjmů ze závislé činnosti za rozhodné období kalendářního měsíce za podmínek stanovených zejména v § 3 odst. 1, 2, 3, 4 a 6 zákonač. 592/1992 Sb.,

•    příjmy ze závislé činnosti jsou i funkční požitky, kterými jsou ve smyslu ustanovení § 6 odst. 1 písm. a) bodu 2 a § 6 odst. 10 ZDP například odměny za výkon funkce a plnění poskytovaná v souvislosti se současným nebo dřívějším výkonem funkce v orgánech obcí, v jiných orgánech územní samosprávy, státních orgánech, spolcích a zájmových sdruženích, komorách a v jiných orgánech a institucích.

Odvod pojistného zaměstnavatelem

Je-li osoba ve zdravotním pojištění zaměstnancem (resp. vznikne-li ve zdravotním pojištění zaměstnání), pak zaměstnavatel:

•    přihlašuje osobu u zdravotní pojišťovny jako zaměstnance, pokud již přihlášena není, a

•    odvádí pojistné podle zákona, tedy:

-   alespoň z minimálního vyměřovacího základu (což je v roce 2022 hodnota minimální mzdy 16 200 Kč při zaměstnání trvajícím celý kalendářní měsíc), případně alespoň z jeho poměrné části podle § 3 odst. 9 zákona č. 592/1992 Sb., například pokud je zaměstnanec nemocen nebo

-   z částky nižší než povinné minimum – v takovém případě však musí mít zaměstnavatel vždy k dispozici doklad, který jej k takovému postupu opravňuje, a ten předloží i případné kontrole ze zdravotní pojišťovny.

Zaměstnání vzniká:

1)  u pracovní smlouvy (obdobně i u odměn členů statutárních orgánů) při jakékoli výši zúčtovaného příjmu. V tomto směru je v podstatě jedinou výjimkou situace, kdy zaměstnání nevzniká u člena družstva, který bez pracovněprávního vztahu k družstvu vykonává pro družstvo práci (i funkci), je za tuto práci družstvem odměňován, a nedosáhl příjmu 3 500 Kč;

2)  u dohody o pracovní činnosti (více dohod o pracovní činnosti u jednoho zaměstnavatele) při příjmu alespoň 3 500 Kč;

3)  u dohody o provedení práce (více dohod o provedení práce u jednoho zaměstnavatele) při příjmu převyšujícím 10 000 Kč.

Ve zdravotním pojištění se pro účel vzniku zaměstnání sčítají v rámci rozhodného období kalendářního měsíce příjmy z více dohod o pracovní činnosti nebo dohod o provedení práce u jednoho zaměstnavatele.

Příjmy ze samostatné činnosti

ZDP ve svém § 7 taxativně vyjmenovává druhy příjmů, které do konce roku 2013 kvalifikoval jako příjmy z podnikání a z jiné samostatné výdělečné činnosti a po novele ZDP účinné od 1. 1. 2014 se tyto označují jako příjmy ze samostatné činnosti. Věcný rozsah příjmů však zůstal v podstatě nezměněn. Za příjmy ze samostatné činnosti se podle předmětného ustanovení ZDP považují pouze ty příjmy, které nepatří do příjmů ze závislé činnosti podle § 6 ZDP.

Do konce roku 2021 byly ve zdravotním pojištění ve výčtu osob samostatně výdělečně činných uvedeny v ustanovení § 5 písm. b) z. č. 48/1997 Sb. například osoby podnikající v zemědělství nebo společníci veřejných obchodních společností a komplementáři komanditních společností.

S účinnosti od 1. ledna 2022 je pro účely veřejného zdravotního pojištění osobou samostatně výdělečně činnou:

•    osoba vykonávající činnost, ze které plynou příjmy ze samostatné činnosti podle zákona o daních z příjmů,

•    spolupracující osoba osoby podle bodu 1, pokud na ni lze podle zákona o daních z příjmů rozdělovat příjmy a výdaje na jejich dosažení, zajištění a udržení.

Takto upravená formulace vychází i nadále ze zásady, že osobou samostatně výdělečně činnou je ve zdravotním pojištění osoba s příjmy podle ustanovení § 7 ZDP.

Příjmy nepodléhající odvodu pojistného na zdravotní pojištění

V ustanoveních § 8 až 10 ZDP jsou z pohledu daní řešeny tyto příjmy:

1)  Příjmy z kapitálového majetku

Za OSVČ se z pohledu zdravotního pojištění nepovažuje osoba s příjmy podle § 8 ZDP, kdy se jedná například o podíly na zisku společnosti, úroky, výhry a výnosy z vkladů, úroky a jiné výnosy z poskytnutých úvěrů a půjček, plnění ze soukromého životního pojištění nebo dávky penzijního připojištění.

2)  Příjmy z nájmu

Občan s příjmy z nájmu podle § 9 ZDP taktéž neplatí z těchto příjmů pojistné, ať už se jedná o příjmy z nájmu nemovitostí (případně jejich částí) nebo příjmy z nájmu věcí movitých, nemovitost však nesmí být zapsána v obchodním majetku. Kdyby byly příjmy z nájmu jediným zdrojem obživy pojištěnce, musel by mít řešen ve zdravotním pojištění svůj pojistný vztah některou z dále uvedených variant, například jako osoba bez zdanitelných příjmů.

3)  Ostatní příjmy podle zákona o daních z příjmů

Má-li pojištěnec v rozhodném období kalendářního roku příjmy vyjmenované v ustanovení § 10 ZDP, nepodléhají tyto povinnosti placení pojistného. V praxi se nejčastěji jedná o příjmy z příležitostných činností nebo z příležitostného nájmu movitých věcí, případně příjmy ze zemědělské výroby, které nejsou provozovány podnikatelem podle odst. 1 písm. a) tohoto zákonného ustanovení. Výše uvedené platí i v případě, když má pojištěnec v průběhu roku více různých příjmů podle § 10 ZDP.

Příjmy podle § 8 až 10 ZDP:

•    nezakládají povinnost platit pojistné na zdravotní pojištění a

•    příjmy této povahy neřeší pojištění u zdravotní pojišťovny, což znamená, že pojištěnec musí být zařazen u zdravotní pojišťovny v některé z těchto kategorií:

-   zaměstnanec v zaměstnání s příjmy ze závislé činnosti, které zakládají účast na zdravotním pojištění (například zaměstnání na základě pracovní smlouvy) nebo

-   osoba samostatně výdělečně činná anebo

-   osoba, za kterou platí pojistné stát,

přičemž postačí registrace v některé z těchto skupin osob třeba jen po část daného měsíce nebo dokonce postačí i jen jeden den evidence v tomto měsíci.

Není-li využita některá z výše uvedených možností, stává se pojištěnec na celý příslušný kalendářní měsíc osobou bez zdanitelných příjmů. S účinností od 1. 7. 2002 se z hlediska zdravotního pojištění za osobu bez zdanitelných příjmů považuje takový pojištěnec s trvalým pobytem na území České republiky, který nemá v rámci celého kalendářního měsíce příjmy ze zaměstnání nebo ze samostatné výdělečné činnosti nebo není za něj plátcem pojistného stát. Jinak řečeno, pokud je pojištěnec v průběhu kalendářního měsíce alespoň jeden den registrován u zdravotní pojišťovny buď jako zaměstnanec nebo jako osoba samostatně výdělečně činná anebo je zařazen v některé ze skupin osob, za které platí pojistné stát, není (nemůže být) v tomto měsíci osobou bez zdanitelných příjmů. Měsíční platba pojistného osoby bez zdanitelných příjmů činí od 1. ledna 2022 částku 2 187 Kč.

Pojištěnec má u zdravotní pojišťovny relevantně vyřešen svůj pojistný vztah i tehdy, pokud vyvíjí svoji podnikatelskou činnost v režimu paušální daně.

Alternativně přichází v úvahu i vynětí z českého systému veřejného zdravotního pojištění, kdy nejvyužívanějšími možnosti jsou:

a)  Výkon výdělečné činnosti v zahraničí ve smyslu koordinačních nařízení Evropské unie

U osob ze států EU včetně Norska, Islandu, Lichtenštejnska, Švýcarska a také Spojeného království se postupuje podle Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 883/2004 o koordinaci systémů sociálního zabezpečení včetně prováděcího Nařízení č. 987/2009. Jedním ze základních principů těchto nařízení je pojištění (neboli účast ve všech systémech sociálního zabezpečení) ve státě, na jehož území je vykonávána výdělečná činnost – tedy zaměstnání nebo samostatná výdělečná činnost.

b)  Dlouhodobý pobyt v zahraničí

O dlouhodobém pobytu v cizině hovoříme tehdy, jsou-li splněny tyto tři podmínky:

1.  nepřetržitý pobyt v cizině trvá déle než 6 měsíců,

2.  zdravotní pojištění v cizině trvá po celou dobu pobytu v cizině,

3.  písemné prohlášení o ukončení platby pojistného bylo doručeno zdravotní pojišťovně před dnem ukončení platby pojistného.

Osoba splňující uvedené podmínky je tímto vyňata ze zdravotního pojištění v ČR a současně je povinna odevzdat před odjezdem průkaz zdravotní pojišťovny. Za osobu dlouhodobě pobývající v cizině nikdo pojistné v ČR neplatí, současně však tato osoba nemá po uvedenou dobu nárok na poskytování hrazených služeb českým systémem veřejného zdravotního pojištění.

SDĚLENÍ č. 104/2022 Sb.

o rozhodné částce pro určení celkové výše mzdových nároků vyplacených jednomu zaměstnanci podle zákona č. 118/2000 Sb.,
o ochraně zaměstnanců při platební neschopnosti zaměstnavatele
a o změně některých zákonů

citace na str. 7

Ministerstvo práce a sociálních věcí podle § 5 odst. 2 zákona č. 118/2000 Sb., o ochraně zaměstnanců při platební neschopnosti zaměstnavatele a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů, sděluje, že rozhodnou částkou pro určení celkové výše mzdových nároků vyplacených jednomu zaměstnanci je pro období od 1. května 2022 do 30. dubna 2023 částka 37 839 Kč.

ZÁKON o ochraně zaměstnanců
při platební neschopnosti
zaměstnavatele
a o změně některých zákonů

§ 2

(1) Zákon se nevztahuje na zaměstnance zaměstnavatele, který je

a)  právnickou osobou zřízenou zákonem, za předpokladu, že stát převzal její dluhy nebo se za ně zaručil,

b)  územním samosprávným celkem2).

(2) Zákon se dále nevztahuje na zaměstnance, kteří byli vysláni k výkonu práce do České republiky, pokud jejich zaměstnavatel, který je právnickou osobou, má sídlo nebo zaměstnavatel, který je fyzickou osobou, má místo podnikání mimo území některého členského státu Evropské unie.

(3) Zákon se rovněž nevztahuje na zaměstnance, který byl v rozhodném období zaměstnancem zaměstnavatele, který je v platební neschopnosti, a současně v tomto rozhodném období byl jeho statutárním orgánem nebo členem jeho statutárního orgánu a měl u tohoto zaměstnavatele nejméně poloviční majetkovou účast.

(4) Uplatní-li zaměstnanec zaměstnavatele podle odstavce 1 písm. a) mzdový nárok před tím, než stát převezme dluhy zaměstnavatele nebo se za ně zaručí, jeho nárok nezaniká ani poté, kdy stát tyto úkony ve vztahu k právnické osobě provede.

(5) Zákon se nevztahuje na zaměstnance agentur práce, kterým je zprostředkováno zaměstnání podle § 14 odst. 1 písm. b) a § 66 zákona o zaměstnanosti a kteří byli uspokojeni z pojištění agentury práce sjednaného podle § 58a zákona o zaměstnanosti.