8.  Zdaňování příjmů ze závislé činnosti (mezd)

8.1  Slevy na dani podle § 35ba

Přehled slev na dani z příjmů
podle § 35ba a § 35bc

Poplatníkovi je umožněno při splnění příslušných podmínek, aby si snížil daň vypočtenou podle § 16 ZDP za zdaňovací období (kalendářní rok) o částky uvedené v § 35ba ZDP, případně § 35 odst. 4. Částky, o které lze snížit daň (slevy na dani) podle § 35ba ZDP, jsou následující:

a)  30 840 Kč ročně na poplatníka,

b)  24 840 Kč ročně na manžela (manželku) žijícího s poplatníkem ve společně hospodařící domácnosti, pokud nemá vlastní příjem přesahující za zdaňovací období 68 000 Kč a při splnění podmínek uvedených v § 35bb; je-li manželovi (manželce) přiznán nárok na ZTP/P, zvyšuje se částka 24 840 Kč na dvojnásobek (49 680 Kč ročně),

c)  2 520 Kč ročně, v následujících případech:

1.  je-li poplatníkovi přiznán invalidní důchod pro invaliditu 1. nebo 2. stupně z důchodového pojištění podle zákona o důchodovém pojištění nebo

2.  zanikl-li nárok na invalidní důchod pro invaliditu 1. nebo 2. stupně z důvodu souběhu nároku na výplatu tohoto invalidního důchodu a starobního důchodu,

d)  5 040 Kč ročně, v následujících případech:

1.  je-li poplatníkovi přiznán invalidní důchod pro invaliditu 3. stupně nebo

2.  je-li poplatníkovi přiznán jiný důchod z důchodového pojištění podle zákona o důchodovém pojištění, u něhož jednou z podmínek přiznání je, že je invalidní ve 3. stupni,

3.  zanikl-li nárok na invalidní důchod pro invaliditu 3. stupně z důvodu souběhu nároku na výplatu invalidního důchodu pro invaliditu 3. stupně a starobního důchodu nebo

4.  pokud je poplatník podle zvláštních předpisů invalidní ve 3. stupni, avšak jeho žádost o invalidní důchod pro invaliditu 3. stupně byla zamítnuta z jiných důvodů než proto, že není invalidní ve 3. stupni,

e)  16 140 Kč ročně, je-li poplatníkovi přiznán nárok na průkaz ZTP/P,

Z výše uvedeného vyplývá, že ZDP v ustanovení § 35ba vyjmenovává celkem 5 základních možností snížení daně (uplatnění slevy na dani), z nichž v případě slevy na dani na manžela (manželku) žijící s poplatníkem ve společně hospodařící domácnosti je ještě alternativně možné zvýšení této slevy na dvojnásobek.

V této souvislosti lze též upozornit na definici uvedenou v § 21e ZDP, která stanoví, že manželem (manželkou) se pro účely daně z příjmů rozumí také partner podle zákona upravujícího registrované partnerství. Společně hospodařící domácnosti se pak pro účely daně z příjmů rozumí společenství fyzických osob, které spolu trvale žijí a společně uhrazují náklady na své potřeby.

Změny

Částky slev na dani výše uvedené a vyčíslené v § 35ba se v roce 2025 ani v roce 2026 nezměnily. Kromě základní slevy, která byla zvýšena od roku 2022 z částky 27 840 Kč na 30 840 Kč, zůstaly částky slev na dani beze změny, takže jejich finanční vliv přímo klesá úměrně tomu, jak je znehodnocuje každoroční inflace.

Od roku 2024 již nelze využít slevu na dani pro studenta a slevu za umístění dítěte v předškolním zařízení (tzv. „školkovné“) a došlo k omezení možnosti uplatnit slevu na dani na manžela (manželku).

Sleva na dani v roční výši

V případě základní slevy na poplatníka podle § 35ba, uvedené v § 35ba odst. 1 písm. a) ZDP, ve výši 30 840 Kč, se jedná o částku, jejíž výše, na rozdíl od ostatních slev na dani, se nemění v závislosti na splnění podmínek nutných pro možnost uplatnění příslušné slevy. Roční výše základní slevy rovněž není závislá ani na tom, zda poplatník (zaměstnanec) pobíral příjmy jen po část roku. Opět lze uplatnit základní slevu v nekrácené výši 30 840 Kč.

Použití základní slevy na dani je omezeno jen do výše daňové povinnosti poplatníka. Jinak řečeno, pokud zaměstnanci vychází nízký základ daně, a tedy i nízká daň, je možné uplatnit základní slevu jen v omezené výši (tj. ve výsledku nemůže vyjít daň snížená o slevu záporná).

     Příklad 151

Daň z příjmů fyzických osob vypočtená dle § 16 ZDP je ve výši 15 % z 190 000 Kč = 28 500 Kč. Základní slevu 30 840 Kč lze uplatnit podle § § 16ab jen ve výši 28 500 Kč. Zbývající část 2 340 Kč = 30 840 Kč – 28 500 Kč již uplatnit nelze, ani není možné tuto nevyužitou slevu na dani převést do dalšího roku.

Sleva na dani v poměrné měsíční výši

Uplatnění ostatních slev na dani je do jisté míry komplikováno tím, že je nutné sledovat další skutečnosti a podmínky, při jejich splnění je možné příslušnou slevu uplatnit. Roční výše ostatních slev na dani uvedených v § 35ba odst. 1 písm. b) až e) ZDP není závislá na tom, zda poplatník (zaměstnanec) pobíral příjmy jen po část roku. Pro účely zjištění výše slevy na dani podle § 35ba odst. 1 písm. b) až e) ZDP je však podstatné, zda podmínky pro uplatnění dané slevy na dani byly splněny jen po část roku anebo po celý rok.

Jak vyplývá z § 35ba odst. 3 ZDP, poplatník může uplatnit snížení daně (slevu na dani) o částku ve výši jedné dvanáctiny za každý kalendářní měsíc, na jehož počátku byly podmínky pro uplatnění nároku na snížení daně splněny.

Jedná se o následující případy:

•    Sleva na dani na manžela (manželku) žijící s poplatníkem ve společně hospodařící domácnosti (24 840 Kč ročně, to znamená 2 070 Kč měsíčně = 24 840 Kč / 12).

•    Sleva na dani na manžela (manželku) žijící s poplatníkem ve společně hospodařící domácnosti, pokud je mu přiznán nárok na průkaz ZTP/P (49 680 Kč ročně, to znamená 4 140 Kč měsíčně = 49 680 Kč / 12).

•    Sleva na dani pro osoby, kterým je přiznán invalidní důchod pro invaliditu 1. a 2. stupně (2 520 Kč ročně, to znamená 210 Kč měsíčně = 2 520 Kč / 12).

•    Sleva na dani pro osoby, kterým je přiznán invalidní důchod pro invaliditu 3. stupně (5 040 Kč ročně, to znamená 420 Kč měsíčně = 5 040 Kč / 12).

•    Sleva na dani na držitele průkazu ZTP/P (16 140 Kč ročně, to znamená 1 345 Kč měsíčně = 16 140 Kč / 12).

Výpočet částky slevy je pak takový, že příslušná částka, uvedená v § 35ba odst. 1 písm. b) až e) ZDP v roční výši se nejprve vydělí 12, a pak se vynásobí počtem měsíců, ve kterých byly příslušné podmínky splněny. Důležité je, že měsíc, v jehož průběhu došlo ke splnění podmínek, se pro tento účel započte pouze tehdy, pokud příslušné podmínky byly splněny na počátku, to znamená k 1. dni tohoto kalendářního měsíce. Není podstatné, zda v 1. den kalendářního měsíce není pracovní den nebo se jedná o státní svátek (například 1. květen).

V případě, pokud by byly podmínky splněny až 2. dne, nebo pozdějšího dne, pak se příslušný měsíc celý posuzuje tak, jako by v tomto měsíci poplatník požadované podmínky nesplnil.

     Příklad 152

Poplatníkovi byl přiznán nárok na průkaz ZTP/P od 2. prosince. Za měsíc prosinec tedy nelze přiznat nárok na slevu podle § 35ba odst. 1 písm. e) ZDP. Poplatníkovi byl přiznán nárok na invalidní důchod pro invaliditu 1. stupně od 2. května. Za měsíc květen nelze přiznat slevu na dani podle § 35ba odst. 1 písm. c) ZDP.

Pozor!

Uvedené pravidlo týkající se slevy na dani podle § 35ba však nelze nezaměňovat s pravidly pro uplatnění tzv. „daňového zvýhodnění na vyživované dítě“ podle § 35c ZDP, kde je tato časová podmínka nastavena poněkud odlišně.

Platí také následující pravidlo:

•    Pokud poplatník podmínky pro přiznání slevy podle § 35ba odst. 1 písm. b) až e) ZDP splnil k 1. dni kalendářního měsíce, a v průběhu dotyčného měsíce již tyto podmínky nesplňuje, přesto může uplatnit nárok na 1/12 příslušné slevy na dani podle § 35ba odst. 1 písm. b) až e) ZDP.

Sleva na dani pro daňové nerezidenty v ČR

Daňový nerezident v ČR má obdobně jako daňový rezident v ČR nárok:

•    na základní slevu na dani ve výši 30 840 Kč ročně, to znamená 2 570 Kč měsíčně (sleva na dani podle § 35ba odst. 1 písm. a) ZDP),

Nárok na slevu na dani pro studenty ve výši 4 020 Kč ročně, to znamená 335 Kč měsíčně, již od roku 2024 uplatnit nemůže, neboť sleva na dani podle § 35ba odst. 1 písm. f) ZDP byla zrušena.

Uplatnit základní slevu na poplatníka až do výše 30 840 Kč může i fyzická osoba, která není rezidentem členského státu EU ani státu tvořícího EHP. Nejsou stanoveny žádné podmínky, pokud se jedná o délku pobytu na území ČR. To znamená, že například i fyzická osoba, která je daňovým rezidentem Ukrajiny, tuto základní slevu může uplatnit, i když pobývala na území ČR jen po část roku, případně se již v roce 2026 na území ČR dokonce přestala zdržovat. Na základní slevu na dani ve výši 30 840 Kč má nárok jak občan Ukrajiny, který je držitelem dočasné ochrany, tak v případě, pokud není držitelem dočasné ochrany.

Ovšem POZOR, nezaměňovat výše uvedené s dalšími slevami na dani! Na ostatní slevy na dani, uvedené v § 35ba odst. 1 písm. b) až e) má daňový nerezident v ČR nárok jen při současném splnění následujících 2 podmínek:

a)  úhrn jeho příjmů ze zdrojů na území ČR podle § 22 ZDP činí nejméně 90 % všech jeho příjmů s výjimkou:

-   příjmů, které nejsou předmětem daně z příjmů podle § 3 nebo 6, nebo

-   příjmů, které jsou od daně z příjmů osvobozeny podle § 4, 6 nebo 10, nebo

-   příjmů, z nichž je daň vybírána srážkou podle zvláštní sazby daně.

b)  jedná se o poplatníka, který je daňovým rezidentem členského státu EU nebo státu tvořícího Evropský hospodářský prostor (EHP, tj. Island, Lichtenštejnsko, Norsko). To znamená, že možnost uplatnit ostatní slevy na dani se daňový rezidentů Ukrajiny netýká.

Co je velmi důležité a nelze opominout. Výši příjmů ze zdrojů v zahraničí pak musí ještě poplatník prokázat potvrzením zahraničního správce daně (§ 35ba odst. 2). Toto potvrzení by mělo obsahovat následující údaje:

     I. a II. Oddíl

•    Identifikační údaje poplatníka a manželky/manžela žijícího ve společně hospodařící domácnosti, které zahrnují jméno a příjmení, datum narození, stát bydliště pro daňové účely, adresu bydliště a u poplatníka navíc identifikační číslo nebo rodné číslo nebo daňové identifikační číslo a typ dokladu prokazujícího totožnost,

•    u poplatníka i manželky/manžela výši příjmů ve státě bydliště pro daňové účely podléhající zdanění v tomto členění:

-   příjmy ze zaměstnání (from employment),

-   ze samostatné činnosti (business profit),

-   z nájmu (rental income),

-   z kapitálového majetku (capital gains),

-   ostatní (other).

     III. Oddíl

•    údaje o dětech žijících s poplatníkem ve společně hospodařící domácnosti, které obsahují jméno a příjmení, datum narození a počet měsíců.

     IV. Oddíl

•    Název a adresa zahraničního daňového úřadu.

Uvedené potvrzení lze nalézt na webové stránce Finanční správy ČR v příslušné databázi aktuálních tiskopisů pro daň z příjmů fyzických osob v česko-anglické verzi. Jedná se o formulář „MFin 5250 Potvrzení zahraničního daňového úřadu k přiznání k dani z příjmů pro poplatníky uvedené v § 2 odst. 3“, který je určen pro daňové nerezidenty pouze v případě, pokud se jedná o poplatníka s daňovou rezidencí v členském státě EU nebo státu tvořícího EHP a týkající se nezdanitelných částí základu daně, slev na dani a daňového zvýhodnění podle § 15, § 35ba, § 35c ZDP.

V případě, pokud poplatník podává daňové přiznání, je toto potvrzení součástí příloh k daňovému přiznání.

     Příklad 153

Cizinec dosáhl příjmy ze zaměstnání vykonávaného v ČR ve výši 540 000 Kč. Příjmy ze zdrojů na území ČR jsou tedy ve výši 540 000 Kč. V případě, pokud jeho „celosvětové příjmy“ s výjimkou příjmů, které se pro tento účel nezapočítávají, nepřesáhnou částku 600 000 Kč, může tento cizinec uplatnit i ostatní slevy na dani podle § 35ba odst. 1 písm. b) až e) ZDP. Pro kontrolu výpočet příslušného podílu příjmů: 540 000 Kč / 600 000 Kč x 100 = 90 %.

Z výsledku vyplývá, že podíl příjmů ze zdrojů na území ČR k celosvětovým příjmům je stále v dovoleném limitu, který je stanoven v § 35ba na úrovni „nejméně 90 % všech jeho příjmů“. V uvedeném případě by příjmy ze zdrojů v zahraničí nesměly přesáhnout částku 60 000 Kč = 600 000 Kč – 540 000 Kč. Pokud by výsledkem výpočtu byl údaj nižší než 90 % (po případném zaokrouhlení), pak by tento cizinec výše uvedenou podmínku pro uplatnění příslušných slev na dani nesplňoval. Pozorný čtenář může položit otázku, že potvrzení zahraničního správce daně bude potvrzovat příjem v zahraniční měně, tedy jakým kurzem se má tento příjem přepočítat na Kč. Pro odpověď lze ve stručnosti odkázat na § 38 ZDP (přepočet měny pro výpočet daní z příjmů).

Ovšem pozor – v případě, pokud by tento cizinec chtěl uplatnit základní slevu na dani podle § 35ba za kalendářní rok ve výši 30 840 Kč, pak tento podíl příjmů není podstatný.

Společenství jmění (§ 35ba odst. 4)

V daňovém přiznání ke společným příjmům a výdajům ve společenství jmění, s výjimkou společenství jmění dědiců, poplatník může uplatnit slevu na dani za období trvání společenství jmění, na kterou měl nárok a která nebyla uplatněna.

Uvedená úprava reaguje od 1. 1. 2014 na znění nového občanského zákoníku, který zavádí nový institut společenství jmění a z hlediska daně z příjmů fyzických osob nachází uplatnění především při rozvodu manželství a dědickém řízení, kdy v době, kdy je manželství již rozvedeno nebo zůstavitel zemřel, není zřejmé, komu z manželů, jaký konkrétní majetek bude náležet nebo kterému dědici jaký konkrétní majetek připadne. K pojmu „společenství jmění“ viz blíže § 1236 až § 1239 nového občanského zákoníku.

Od 1. 1. 2015 bylo novelou upřesněno, že výše uvedené, pokud jde o uplatnění slevy na dani, se neuplatní v případě společenství jmění dědiců. V případě zdaňování příjmů zemřelého poplatníka do doby rozhodnutí o dědictví se uplatní postup stanovený zákonem č. 280/2009 Sb., daňový řád.

K uvedenému se rovněž váže nové ustanovení § 12 odst. 3 ZDP, dle kterého se příjmy a výdaje plynoucí poplatníkovi ze společenství jmění s výjimkou společenství jmění dědiců za dobu jeho trvání zahrnují do zdaňovacího období, ve kterém společenství jmění zaniklo.

Základní sleva na dani
na poplatníka

Podmínky pro uplatnění základní slevy

•    Nárok na základní slevu na dani v roční výši 30 840 Kč podle § 35ba odst. 1 písm. a) ZDP má každý občan, nezávisle na tom, zda jde o daňového rezidenta v ČR anebo o daňového nerezidenta v ČR (ať už je daňovým rezidentem v jakékoliv jiné zemi – například na Ukrajině, v Jižní Korey, USA, Vietnamu, Filipínách atd.).

•    Nárok má rovněž poplatník, který k 1. lednu zdaňovacího období pobíral starobní důchod, a to i v případě, pokud by se jednalo o tzv. „předčasný starobní důchod“. Rovněž se může jednat o poplatníka, který pobírá tzv. „předdůchod“ ze svých finančních prostředků nastřádaných z doplňkového penzijního spoření, popřípadě z penzijního připojištění. Pokud poplatník začal pobírat uvedené důchody až v průběhu roku, pak i tento poplatník může uplatnit uvedenou základní slevu na dani. Výše starobního důchodu, popřípadě předčasného důchodu nebo předdůchodu není podstatná.

•    Výše této slevy není závislá na splnění podmínek, tudíž se tato sleva na dani nekrátí v závislosti na počtu měsíců, na jejichž počátku byla splněna určitá podmínka. Výše slevy na dani je však závislá na výši daně před slevou. Výše daně snížená o tuto slevu na dani totiž nemůže vyjít záporná. To je podstatné pro fyzické osoby, které mají nízké příjmy, a tudíž v důsledku toho mají i nízký základ daně.

•    Na rozdíl od daňového zvýhodnění na vyživované dítě nárok na základní slevu na dani lze uplatnit i v případě, pokud má poplatník příjmy nižší než 6násobek minimální mzdy.

•    Pozor! Není důležité, zda se jedná o zletilého občana (dosáhl 18 let věku), anebo o osobu nezletilou. Nárok na základní slevu na dani má i osoba nezletilá (například student pobírající příjem v rámci letní brigády, který není zletilý, popřípadě mladiství zaměstnanci, což jsou zaměstnanci mladší než 18 let, jak vyplývá z § 350 zákoníku práce). Věk poplatníka pro uplatnění základní slevy na dani tedy není důležitý.

•    Nárok na základní slevu v roční výši 30 840 Kč mají i poplatníci (občané), kteří pobírali zdanitelný příjem pouze po část roku.

•    V případě, kdy dojde v průběhu roku k úmrtí poplatníka (občana), je nutné pamatovat též na pravidla uvedená v § 38ga ZDP a příslušná ustanovení daňového řádu (§ 239a, § 239b). Pokud osoba spravující pozůstalost podává daňové tvrzení týkající se daňové povinnosti zůstavitele vzniklé ode dne jeho smrti do dne předcházejícího dni skončení řízení o pozůstalosti, nemůže uplatnit nezdanitelnou část základu daně, slevu na dani, s výjimkou slevy na dani podle § 35, daňové zvýhodnění.

Způsob uplatnění

•    Nárok na základní slevu na poplatníka v roční výši 30 840 Kč lze uplatnit v daňovém přiznání k dani z příjmů fyzických osob za příslušný kalendářní rok nebo v rámci Žádosti o provedení ročního zúčtování záloh na daň a daňového zvýhodnění v návaznosti na učiněné Prohlášení k dani a za podmínky, že zaměstnanec nemá za povinnost podat daňové přiznání (§ 38g a § 38k odst. 5 a odst. 7 ZDP).

•    Nárok na základní slevu v měsíční výši 2 570 Kč lze uplatnit pouze u zaměstnavatele. Podmínkou je učinění (tj. podepsání ať už v písemné nebo elektronické formě) tzv. „Prohlášení k dani“ do 30 dnů od vstupu do zaměstnání a každoročně nejpozději do 15. února na příslušný kalendářní rok (§ 38k odst. 4 ZDP). V případě, pokud zaměstnanec neučiní Prohlášení ve stanovené lhůtě, ale později, zaměstnavatel přihlédne ke slevě na dani až ve lhůtě stanovené v § 38k odst. 7 ZDP (tj. měsícem následujícím po měsíci, v němž poplatník Prohlášení učinil nebo až při ročním zúčtování, pokud poplatník učinil Prohlášení do 15. února následujícího roku).

•    Základní slevu na dani na poplatníka uplatní zaměstnanec v Prohlášení k dani (vzor č. 27) tak, že tuto slevu označí v příslušném políčku písmenem „X“, anebo v případě, pokud tak činí dodatečně, tj. v rámci ročního zúčtování záloh a daňového zvýhodnění, písmeny „XD“.

     Příklad 154

Občan, který je daňovým rezidentem v ČR, nastoupil do zaměstnání dne 1. března 2026. Nárok na základní slevu na dani podle § 35ba v měsíční výši 2 570 Kč v kalendářním roce 2026 má za podmínky, že u tohoto zaměstnavatele učiní Prohlášení k dani do 31. března 2026. To znamená, pokud Prohlášení k dani podepíše do 30 dnů po vstupu do zaměstnání.

Obdobně by to bylo i v případě, pokud by se jednalo o občana, který není daňovým rezidentem v ČR.

     Příklad 155

Zaměstnanec, který je daňovým rezidentem v ČR, pracuje u stejného zaměstnavatele již od roku 2009. Nárok na základní slevu na dani podle § 35ba v měsíční výši 2 570 Kč pro kalendářní rok 2026 má za podmínky, že u tohoto zaměstnavatele učiní Prohlášení k dani nejpozději do 16. února 2026 (jedná se o pondělí). Obdobně by to bylo i v případě, pokud by se jednalo o občana, který není daňovým rezidentem v ČR

     Příklad 156

Občan, který je daňovým rezidentem v ČR, nastoupil do zaměstnání dne 1. června 2026. U tohoto zaměstnavatele učinil Prohlášení k dani ve lhůtě do 30 dnů po vstupu do zaměstnání. Současně však má ještě další příjem ze závislé činnosti od jiného zaměstnavatele, a to ve stejném období. I u tohoto druhého zaměstnavatele učinil Prohlášení k dani.

Tento postup by byl nezákonný, je totiž v rozporu se ZDP. Podmínkou je, že poplatník může učinit prohlášení k dani na stejné období kalendářního roku pouze u jednoho plátce (zaměstnavatele). Toto omezení vyplývá z ustanovení § 38k odst. 6 ZDP.

     Příklad 157

Občan, který je daňovým rezidentem v ČR, nastoupil do zaměstnání dne 1. července 2026. U tohoto zaměstnavatele podepsal Prohlášení k dani ve lhůtě do 30 dnů od vstupu do zaměstnání. Tedy poprvé měl toto Prohlášení podepsané u tohoto zaměstnavatele za měsíc červenec 2026. Současně však měl v minulých měsících ještě další příjem ze závislé činnosti od jiného zaměstnavatele, v období před 1. červencem 2026. I u tohoto předchozího zaměstnavatele měl podepsané Prohlášení k dani, naposledy na měsíc červen 2026.

Tento postup je v souladu se ZDP. Poplatník měl ve stejném kalendářním roce učiněné (podepsané) Prohlášení k dani u dvou zaměstnavatelů, avšak nikoliv za stejný kalendářní měsíc.

     Příklad 158

Zaměstnanec, který je od 1. srpna 2026 starobním důchodcem, ukončil v červenci 2026 pracovní poměr. Jeho starobní důchod je 25 980 Kč měsíčně. Otázka je, zda může uplatnit základní slevu na dani podle § 35ba v plné roční výši. Postup: V uvedeném případě to je možné. Pro tohoto poplatníka se jeví jako výhodné podat za rok 2026 daňové přiznání a uplatnit tak základní slevu na dani podle § 35ba v plné roční výši. Může též požádat svého posledního zaměstnavatele o provedení ročního zúčtování, pokud nemá za povinnost podat daňové přiznání. K tomu lze pro doplnění uvést, že osvobození příjmů ve formě pravidelně vyplácených důchodu nebo penze je dáno za podmínek uvedených v § 4 odst. 1 písm. g) ZDP, tj. částka do výše 36násobku minimální mzdy, která je platná k 1. lednu kalendářního roku, za zdaňovací období, do níž se však nezahrnuje výše příplatku nebo příspěvku k důchodu podle jiných předpisů.

Sleva na dani na manžela (manželku)

Výše roční slevy

•    24 840 Kč ročně při splnění příslušných podmínek po celý kalendářní rok.

•    49 680 Kč ročně, tj. dvojnásobek částky 24 840 Kč, na manžela (manželku), kterému je přiznán nárok na průkaz ZTP/P při splnění příslušných podmínek po celý kalendářní rok.

Krácení slevy

Uvedenou slevu na dani lze uplatnit ve výši 2 070 Kč za každý měsíc, na jehož počátku byly splněny příslušné podmínky. V případě manžela (manželky), kterému je přiznán nárok na průkaz ZTP/P lze snížení daně (slevu) uplatnit ve výši 4 140 Kč za každý měsíc, na jehož počátku byly splněny příslušné podmínky.

Nové podmínky

Od roku 2024 je možnost uplatnit slevu na dani na manžela (manželku) stanovena pouze v případě, pokud poplatník žije ve společně hospodařící domácnosti s manželem a vyživovaným dítětem poplatníka, které nedovršilo věku 3 let. Pojem „vyživované dítě“ je pak pro účely daně z příjmů definován v § 35c odst. 6. Nemusí se jednat jen o biologický vztah. Může se jednat například též o dítě z druhého manželů (tj. nevlastní syn, nevlastní dcera). Výjimku tvoří vlastní vnuk a vnuk druhého z manželů (§ 35bb odst. 3).

     Příklad 159

Manželství bylo uzavřeno dne 15. dubna 2026. Již před uzavřením manželství měli společně hospodařící domácnost a vyživovali dítě manželky, které v roce 2026 mělo 2. narozeniny v měsíci červenec 2026. Poplatník není biologickým otcem dítěte. Podmínka pro uplatnění slevy na manželku byla poprvé splněna až za měsíc květen. Podmínka, že poplatník žije ve společně hospodařící domácnosti s vyživovaným dítětem poplatníka, které nedovršilo věku 3 let, byla splněna po celý rok 2026. Skutečnost, že nežil s matkou dítěte v období od ledna do dubna 2026 v manželství, nehraje roli, podmínkou však je existence společně hospodařící domácnosti po celý rok 2026. Nárok na slevu na manželku vzniká za 7 měsíců roku 2026, počínaje měsícem červenec. Výpočet: 24 840 Kč / 12 x 8 = 16 560 Kč.

     Příklad 160

Manželství bylo uzavřeno v prosinci 2025. Nárok na slevu na manžela vzniká nejdříve počínaje měsícem leden 2026. Musí však být současně splněna podmínka, že poplatník, který uplatňuje tuto slevu, žije ve společně hospodařící domácnosti s vyživovaným dítětem poplatníka, které nedovršilo věku 3 let, po celý rok 2026.

Co nemá vliv

POZOR – Podmínkou není, aby manželka (manžel), na kterou je uplatňována tato sleva, byla daňovým rezidentem v ČR anebo daňovým rezidentem členského státu EU nebo státu tvořícího Evropský hospodářský prostor. Důležitou podmínkou však je nepřekročení hranice ročních příjmů 68 000 Kč. Do tohoto limitu se počítají i příjmy ze zahraničí!

Samozřejmě nelze tuto slevu na dani uplatnit v případě, pokud manželé nežijí ve společně hospodařící domácnosti (příslušná definice je uvedena v § 21e odst. 4 ZDP). Jako manžel (manželka) se posuzuje rovněž partner podle zákona upravujícího registrované partnerství (§ 21e odst. 4 ZDP).

Způsob uplatnění nároku

Daňový rezident ČR:

•    Po skončení kalendářního roku u zaměstnavatele v rámci Žádosti o provedení ročního zúčtování záloh a daňového zvýhodnění podané ve lhůtě do 15. února v návaznosti na učiněné Prohlášení k dani a za podmínky, že zaměstnanec nemá za povinnost podat daňové přiznání (§ 38g a 38k odst. 5 a 7 ZDP).

•    Slevu na dani na manžela (manželku) uplatní zaměstnanec v Žádosti o provedení ročního zúčtování záloh a daňového zvýhodnění tak, že uvede jméno a příjmení manžela (manželky), rodné číslo, za které kalendářní měsíce byl nárok splněn, písmenem „X“ označí, zda byl manželovi (manželce) přiznán nárok na průkaz ZTP/P a v návaznosti na tuto skutečnost uvede, za které kalendářní měsíce uplatňuje nárok na dvojnásobnou výši této slevy na dani. V případě, pokud manželovi (manželce) nebylo přiděleno rodné číslo, uvede se jeho (její) datum narození ve tvaru den, měsíc, rok (DD.MM.RRRR).

•    Nebo po skončení kalendářního roku v daňovém přiznání k dani z příjmů fyzických osob za příslušný kalendářní rok.

Daňový nerezident ČR:

•    Po skončení kalendářního roku v daňovém přiznání k dani z příjmů fyzických osob za příslušný kalendářní rok (§ 38g odst. 2 a § 38h odst. 13 ZDP).

•    Úhrn příjmů ze zdrojů v ČR musí činit nejméně 90 % všech příjmů s výjimkou příjmů, které se nezapočítávají (§ 35ba odst. 2 ZDP).

•    Upozornění: Slevu na dani v tomto případě může uplatnit jen poplatník, který je daňovým rezidentem členského státu EU nebo státu tvořícího Evropský hospodářský prostor. Tato podmínka se však nevztahuje na manželku (manžela), na kterou poplatník uplatňuje slevu na dani podle § 35ba odst. 1 písm. b) ZDP. Průkaz ZTP/P přitom musí splňovat podmínku, že byl přiznán podle českých právních předpisů, pokud je uplatňována sleva na manželku ve dvojnásobné výši.

Prokázání nároku na slevu na dani
na manželku (manžela) v domácnosti

•    Nárok na slevu na dani podle § 35ba odst. 1 písm. b) ZDP se prokazuje dokladem prokazujícím totožnost manželky (manžela) a průkazem ZTP/P, pokud je manželka (manžel) jeho držitelem nebo rozhodnutím o přiznání tohoto průkazu (§ 38l odst. 2 písm. a) ZDP).

•    Není tedy například důležité, jakou státní příslušnost manželka (manžel) má. V případě žádosti o roční zúčtování je na toto pamatováno i v případě, že jde o cizího státního příslušníka, uvede se datum jeho narození. Manželkou je i registrovaná partnerka (obdobně manželem se rozumí i registrovaný partner). Pokud jde o pravidla pro získání státního občanství ČR, platí pro tuto oblast zákon č. 186/2013 Sb., o státním občanství České republiky. Bližší informace jsou uvedeny na webových stránkách Ministerstva vnitra ČR www.mvcr.cz

•    Dále poplatník pro nárok na slevu na dani na manžela (manželku) musí od roku 2024 prokázat příslušným dokladem totožnost a věk vyživovaného dítěte poplatníka.

•    Skutečnost, že manželka (manžel) nepřesáhla limit vlastních příjmů ve výši 68 000 Kč, lze prokázat pro účely daňového přiznání na základě jejího (jeho) písemného prohlášení o této skutečnosti.

•    Společně hospodařící domácnost se posuzuje podle § 21e odst. 4 ZDP. Společně hospodařící domácností se pro účely daně z příjmů rozumí společenství fyzických osob, které spolu trvale žijí a společně uhrazují náklady na své potřeby. Pro prokázání společně hospodařící domácnosti tedy postačuje prohlášení těchto osob, že tvoří společně hospodařící domácnost. Požadavek shodného trvalého bydliště těchto osob ze zákona nevyplývá. Jak partneři, tak manželé tedy mohou mít i rozdílná trvalá bydliště (dokonce mohou být i v rozdílných státech). Není ani podmínkou, aby používali shodný bankovní účet.

Další podmínky

V případě, pokud manžel (manželka) rozděluje příjmy dosažené při podnikání nebo jiné samostatné výdělečné činnosti, provozované za spolupráce manželky (manžela), v souladu s § 13 ZDP, nelze na spolupracující manželku (manžela) uplatnit slevu na dani podle § 35ba odst. 1 písm. b) ZDP (toto omezení vyplývá přímo z § 13 odst. 4 ZDP).

Limit vlastních příjmů manželky (manžela) v domácnosti ve výši 68 000 Kč

V případě uplatňování slevy na dani na manželku (manžela) žijící s poplatníkem v domácnosti je klíčovým problémem ověření splnění podmínky, zda „vlastní příjmy manželky (manžela)“ nepřekročily v příslušném roce limitní částku ve výši 68 000 Kč. Pokud by tato hranice příjmů byla překročena, nebylo by možné tuto slevu na dani uplatnit. Je možné si povšimnout, že po mnoho let tento limit příjmů nebyl navýšen, v porovnání například s jinými limity pro uplatnění nezdanitelných částí základu daně podle § 15 nebo výší slev na dani podle § 35ba. Pokud tento limit přepočteme na měsíční výši příjmů, vychází částka pouze ve výši 5 667 Kč = 68 000 Kč / 12.

Kupříkladu ve slovenském zákonu o daních z příjmů je toto řešeno v závislosti na tom, jaké vlastní příjmy má manželka (manžel) ve vztahu k násobku životního minima. Pokud porovnáme s českou právní úpravou, tak po přepočtení částky 68 000 Kč na měsíční výši 5 667 Kč, se tato již blíží k pouhému životnímu minimu platnému v roce 2022.

Pojem „vlastní příjmy manželky (manžela)“ je nutné chápat v tom smyslu, jaký tomuto pojmu přikládá ZDP. Nově je vymezen okruh příjmů, které se do limitu 68 000 Kč nezahrnují, uveden v § 35bb odst. 4 ZDP.

Do vlastního příjmu manžela pro účely slevy na manžela se nezahrnují:

•    dávka státní sociální pomoci (účinnost od 1.10.2025), viz zákon č. 151/2025 Sb., o dávce státní sociální pomoci,

•    mimořádná okamžitá pomoc (účinnost od 1.10.2025), viz § 4, § 36, § 37 zákona č. 111/2006 Sb., o pomoci v hmotné nouzi,

•    dávky osobám se zdravotním postižením, (viz zákon č. 329/2011 Sb., o poskytování dávek osobám se zdravotním postižením), státní sociální podpory a pěstounské péče s výjimkou odměny pěstouna (§ 47e zákona č. 359/1999 Sb., o sociálně-právní ochraně dětí), tj. příspěvek na úhradu potřeb dítěte, příspěvek při převzetí dítěte, příspěvek na zakoupení osobního motorového vozidla, příspěvek při pěstounské péči),

•    příspěvky na péči a na sociální služby podle zákona č. 108/2006 Sb., o sociálních službách,

•    státní příspěvky na penzijní připojištění se státním příspěvkem podle zákona upravujícího penzijní připojištění se státním příspěvkem, státní příspěvky na doplňkové penzijní spoření podle zákona upravujícího doplňkové penzijní spoření a státní podpory podle zákona upravujícího stavební spoření,

•    stipendia poskytovaná studujícím soustavně se připravujícím na budoucí povolání,

Za zmínku stojí uvést, že pravidla pro poskytování stipendií jsou uvedena v § 91 zákona č. 111/1998 Sb., o vysokých školách. Studentům vysoké školy mohou být například přiznána stipendia:

-   za vynikající studijní výsledky,

-   za vynikající vědecké, výzkumné, vývojové, umělecké nebo další tvůrčí výsledky přispívající k prohloubení znalostí,

-   v případě tíživé sociální situace studenta,

-   v případech zvláštního zřetele hodných (například „ubytovací stipendium“),

-   doktorské stipendium (studentům doktorských studijních programů).

•    příjmy plynoucí z důvodu péče o blízkou nebo jinou osobu, která má nárok na příspěvek na péči podle zákona upravujícího sociální služby, který je od daně osvobozen,

•    příjmy, které vznikly jako důsledek porušení podmínek osvobození příjmu nebo uplatnění nezdanitelné části základu daně,

•    příjmy, které plynou druhému z manželů nebo se pro účely daně z příjmů považují za příjem druhého z manželů v případě manželů, kteří mají společné jmění manželů.

-   například nemovitá věc ve společném jmění manželů je vložená do obchodního majetku podnikajícího manžela a případný příjem z nájmu této nemovité věci se zdaňuje u manžela, který má nemovitou věc vloženou do obchodního majetku nebo

-   například příjem z prodeje nemovité věci nezahrnuté do obchodního majetku se zdaňuje jen u jednoho z manželů, jak vyplývá z § 10 odst. 2 ZDP.

Do příjmů manžela nebo manželky se tedy například zahrnují:

•    veškeré příjmy „v hrubém“ ze zaměstnání, z podnikání, z nájmu apod.,

•    všechny druhy důchodů (tedy i invalidní důchod),

•    dávky nemocenského pojištění (nemocenské, peněžitá pomoc v mateřství, ošetřovné),

•    náhrada mzdy při pracovní neschopnosti.

Dále je vhodné rozlišovat pojmy „dávka státní sociální pomoci“ a „dávky státní sociální podpory“. Dávka státní sociální pomoci se poskytuje podle zákona č. 151/2025 Sb., o dávce státní sociální pomoci. Výčet jejích složen nalezneme v § 18 zákona č. 151/2025 Sb. Dávky státní sociální pomoci jsou oproti tomu uvedeny v § 2 zákona č. 117/1995 Sb., o státní so­ciální podpoře.

Je možné konstatovat, že zjištění, zda příjmy manželky (manžela) nepřesahují uvedený roční limit 68 000 Kč, může přinést řadu nepříjemných překvapení, kdy tuto slevu pak nelze přiznat (například v případě manželky pobírající pouze invalidní důchod, aniž by měla nějaké jiné příjmy).

Uplatnění slevy na dani na manželku (manžela) žijící ve společně hospodařící domácnosti není záležitostí nijak jednoduchou, neboť z poměrně velmi širokého spektra příjmů a možností jejich dosahování je velmi nesnadné rozlišit, které příjmy je správné do vlastních příjmů manželky (manžela) nezahrnovat. Pokud by limit ročních vlastních příjmů 68 000 Kč byl překročen, nebylo by totiž možné tuto slevu na dani uplatnit a pokud by sleva uplatněna byla, jednalo by se o nepřípustný postup.

Příklady – uzavření
manželství v průběhu roku

     Příklad 161

Zaměstnanec, občan ČR, žije společně s přítelkyní, mají malé dítě ve věku do 3 let, svatbu měli 10. února 2026. Přítelkyně neměla nemocenské pojištění, nedosahuje žádné příjmy, kromě rodičovského příspěvku. Celková výše rodičovského příspěvku za rok 2026 je 91 200 Kč. 

Zde je nutné vzít v úvahu, že podmínka „manželka žijící s poplatníkem ve společně hospodařící domácnosti“ byla splněna až v únoru 2026. Dokladem o uzavření manželství je oddací list, v tomto oddacím listu je pak mimo jiné uvedeno i datum uzavření manželství (§ 30 zákona č. 301/2000 Sb., o matrikách, jménu a příjmení). Pro účely uplatnění slevy na dani na manželku se příslušná roční částka 24 840 Kč poměrně krátí, a to 1/12 za každý měsíc, na jehož počátku nebyly příslušné podmínky splněny. Zde lze tedy uplatnit slevu na dani za měsíce březen až prosinec 2026. Částka slevy na dani by vycházela ve výši 24 840 Kč / 12 x 10 měsíců = 20 700 Kč. V únoru 2026 nebyla podmínka splněna k 1. dni, takže tento měsíc započítat nelze. Pro zajímavost lze teoreticky zmínit situaci, kdy ke svatbě by došlo již 1. dubna. Pak by podmínka manželství byla splněna již k 1. dni měsíce dubna a slevu na dani by bylo možné uplatnit za měsíce duben až prosinec. (Obdobně pro situace, kdy k uzavření sňatku by došlo již 1. dne kalendářního měsíce).

Pokud jde o rodičovský příspěvek, ZDP v ustanovení § 35bb odst. 4 stanovuje, že do vlastních příjmů manželky (manžela) v domácnosti se mimo jiné nezapočítávají dávky státní sociální podpory. Výčet jednotlivých dávek státní sociální podpory lze nalézt v § 2 zákona č. 117/1995 Sb., o státní sociální podpoře. Na základě tohoto zákona lze tedy konstatovat, že částka rodičovského příspěvku se do vlastních příjmů manželky nebude zahrnovat, protože se jedná o dávku státní sociální podpory.

     Příklad 162

Obdobný případ, jako v předchozím případě. Situace je však jiná v tom, že manželka měla po uzavření manželství stále jiné trvalé bydliště než manžel. Ke změně trvalého bydliště manželky došlo po stránce formální až v prosinci 2026. Otázka zní, zda je splněna podmínka „manželka žijící s poplatníkem ve společně hospodařící domácnosti“ pro účely uplatnění slevy na dani. Zde lze konstatovat, že tato podmínka je splněna i tehdy, pokud manželé mají různé trvalé bydliště. Společně hospodařící domácnost jako pojem je definována v § 21e ZDP. Podmínka shodného trvalého bydliště členů společně hospodařící domácnosti pro tento účel není stanovena. Společně hospodařící domácnost se rozumí společenství fyzických osob, které spolu trvale žijí a společně uhrazují náklady na své potřeby. Pokud tedy manželé společně prohlásí, že mají společně hospodařící domácnost, nelze toto tvrzení zpochybnit na základě skutečnosti, že nemají shodné trvalé bydliště. Lze připustit i situaci, kdy manželka má trvalé bydliště v jiném státě než ČR, a přesto bude splněna podmínka společně hospodařící domácnosti. V případě, pokud manželka měla cizí státní příslušnost, není ani stanovena podmínka, že manželka musí být daňovým rezidentem jiného členského státu EU nebo státu tvořícího EHP.

     Příklad 163

Manželství bylo uzavřeno dne 1. března 2026. Manželka nepřesáhla příjmy ve výši 68 000 Kč, manželé mají vlastní dítě, které nedovršilo věk 3 let. Podmínky pro možnost jsou tedy splněny již za měsíc březen 2026.

Příklady – narození dítěte,
dovršení věku 3 let

     Příklad 164

Obdobná situace jako v předchozím případě. Dítě se narodilo 1. června 2026. Jiné dítě manželé nemají. Podmínka pro uplatnění slevy na manželku je tedy splněna počínaje až měsícem červen 2026.

     Příklad 165

Poplatník žije ve společné domácnosti s manželkou a vyživovaným dítětem, které dovrší věk 3 let dne 16. 7. 2026. Od 1. 8. 2026 tedy již nejsou splněny podmínky pro uplatnění slevy na dani na manželku. Poplatník tedy může uplatnit tuto slevu jen v poměrné výši vypočtené takto: 24 840 Kč / 12 x 7 = 14 490 Kč. Platí to za předpokladu, že manželka má v roce 2026 vlastní příjmy jen do limitu 68 000 Kč. Splnění podmínky, zda se jedná o vyživované dítě, které nedovršilo věk 3 let, se posuzuje k 1. dni měsíce, takže podmínka byla splněna v daném případě i ke dni 1. 7. 2026.

Příklady – příjmy
manželky (manžela)

     Příklad 166

Občan ČR, má příjmy ze zaměstnání. Manželka nedosahuje žádné příjmy, pobírá pouze přídavky na děti. Dále manželka měla příjem z nemocenského pojištění ve formě vyrovnávacího příspěvku v těhotenství a mateřství a peněžitou pomoc v mateřství. Mají dítě ve věku do 3 let.

V případě přídavků na děti se nově jedná o dávku státní sociální pomoci. Přídavky na děti se tedy do uvedeného limitu 68 000 Kč nezapočítávají. Vyrovnávací příspěvek v těhotenství a mateřství a peněžitá pomoc v mateřství jsou však dávky poskytované na základě zákona č. 187/2006 Sb., o nemocenském pojištění. Přehled dávek nemocenského pojištění zaměstnanců viz například § 4 zákona č. 187/2006 Sb. Uvedené dávky nelze považovat za příjmy, které se nezahrnují do vlastního příjmu manželky. Jinak řečeno, pokud úhrnná výše nemocenské dávky „vyrovnávacího příspěvku těhotenství v mateřství“ a výše nemocenské dávky „peněžité pomoci v mateřství“ v kalendářním roce přesáhla částku 68 000 Kč, pak by slevu na dani na manželku nebylo možné uplatnit.

     Příklad 167

Občan ČR, má příjmy ze zaměstnání. Jeho manželka odešla v červnu 2026 na mateřskou dovolenou, její příjem ze zaměstnání dosáhl v měsících leden až květen 2026 v hrubé výši částku 70 000 Kč, čistá mzda však byla nižší než 68 000 Kč. Manželka dále pobírala peněžitou pomoc v mateřství. Mají dítě ve věku do 3 let. V uvedeném případě slevu na dani na manželku v domácnosti manžel uplatnit nemůže. Vlastní příjmy manželky jsou zcela jistě vyšší, než limit 68 000 Kč (vlastní příjmy manželky = hrubá mzda + nemocenské dávky).

     Příklad 168

Manželka má příjmy ze zaměstnání. Její manžel je dlouhodobě nemocný a pobírá od dubna 2026 invalidní důchod pro invaliditu 1. nebo 2. stupně ve výši 14 000 Kč měsíčně. Jiné příjmy manžel nedosáhl. Mají dítě ve věku do 3 let. V uvedeném případě je invalidní důchod příjmem, který se do vlastních příjmů manžela (obdobně manželky) započítává. Jedná se o částku, která je přiznána na základě zákona č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění (výčet druhů možných důchodů viz například § 4 uvedeného zákona). Vzhledem k tomu, že invalidní důchod v úhrnu za rok 2026 přesáhl částku 68 000 Kč (14 000 Kč x 9 měsíců = 126 000 Kč), nemůže manželka uplatnit slevu na dani na manžela, který s ní žije ve společně hospodařící domácnosti.

     Příklad 169

Občan ČR, má příjmy ze zaměstnání. Jeho manželka je v domácnosti, byla vážně nemocná, od května roku 2026 má přiznán invalidní důchod pro invaliditu 3. stupně ve výši 14 150 Kč, do té doby měla měsíčně invalidní důchod pro invaliditu 1. nebo 2. stupně ve výši 9 400 Kč, je držitelkou průkazu ZTP/P, je plně finančně závislá na manželovi. Otázka je, zda manžel může uplatnit na manželku slevu na dani, a to ve dvojnásobné částce 49 680 Kč, podle § 35ba odst. 1 písm. b) ZDP. Mají dítě ve věku do 3 let.

Zde lze stručně demonstrovat, že ZDP pro tento případ slevu na manželku poněkud paradoxně uplatnit neumožňuje. Do vlastních příjmů manželky se započítává jak invalidní důchod pro invaliditu 1. nebo 2. stupně, tak invalidní důchod pro invaliditu 3. stupně. Vlastní příjmy manželky jsou ve výši 4 x 9 400 Kč + 8 x 14 150 Kč = 150 800 Kč. Vzhledem k tomu, že byl překročen limit ve výši 68 000 Kč ročně, slevu na dani na manželku ve společně hospodařící domácnosti tento občan nemůže uplatnit, a to ani ve výši 24 840 Kč, ani ve výši dvojnásobku z důvodu, že je manželka držitelkou průkazu ZTP/P.

Pokud jde o slevu na dani, uvedenou v § 35ba odst. 1 písm. e), ve výši 16 140 Kč, tak tuto slevu občan rovněž nemůže uplatnit, protože není držitelem průkazu ZTP/P. Držitelem průkazu ZTP/P je manželka, která je poplatníkem, který pobírá invalidní důchod. Obdobně to platí pro slevu na dani uvedenou v § 35ba odst. 1 písm. d) na poplatníky, kteří pobírají invalidní důchod pro invaliditu 3. stupně (částka roční slevy 5 040 Kč) a pro slevu na dani uvedenou v § 35ba odst. 1 písm. c) na poplatníky, kteří pobírají invalidní důchod pro invaliditu 1. nebo 2. stupně (částka roční slevy ve výši 2 520 Kč).

Základní sleva
na dani na invaliditu

Výše roční slevy je 2 520 Kč při splnění příslušných podmínek po celý kalendářní rok.

Snížení daně (slevu) lze uplatnit ve výši 210 Kč za každý měsíc, na jehož počátku byly splněny příslušné podmínky.

Způsob uplatnění nároku

Daňový rezident ČR:

•    V průběhu kalendářního roku u zaměstnavatele na základě učinění (podpisu) Prohlášení k dani do 30 dnů od vstupu do zaměstnání anebo do 15. února na příslušný kalendářní rok (§ 38k odst. 4 ZDP).

•    Nebo po skončení kalendářního roku:

-   v rámci Žádosti o provedení ročního zúčtování záloh na daň a daňového zvýhodnění v návaznosti na učiněné Prohlášení k dani a za podmínky, že zaměstnanec nemá za povinnost podat daňové přiznání (§ 38g a § 38k odst. 5 a odst. 7 ZDP) nebo

-   v daňovém přiznání k dani z příjmů fyzických osob za příslušný kalendářní rok.

•    Základní slevu na invaliditu uplatní zaměstnanec v Prohlášení k dani tak, že tuto slevu označí v příslušném políčku písmenem „X“, anebo v případě, pokud tak činí dodatečně, tj. v rámci ročního zúčtování záloh a daňového zvýhodnění, písmeny „XD“ a do stejného políčka uvede i kalendářní měsíce, za které příslušnou slevu na dani dodatečně uplatňuje.

Daňový nerezident ČR:

•    Po skončení kalendářního roku v daňovém přiznání k dani z příjmů fyzických osob za příslušný kalendářní rok (§ 38g odst. 2 a § 38h odst. 13 ZDP).

•    Úhrn příjmů ze zdrojů v ČR musí činit nejméně 90 % všech příjmů s výjimkou příjmů, které se nezapočítávají (§ 35ba odst. 2 ZDP).

•    Upozornění: Slevu na dani může uplatnit v daném případě jen poplatník, který je daňovým rezidentem členského státu EU nebo státu tvořícího Evropský hospodářský prostor. Invalidní důchod však musí být přiznán podle českých právních předpisů.

Nárok na slevu na dani podle § 35ba odst. 1 písm. c) ZDP se prokazuje [§ 38l odst. 2 písm. b a c) ZDP]:

a)  V případě, že poplatníkovi přiznán invalidní důchod pro invaliditu 1. nebo 2. stupně:

-   rozhodnutím o přiznání invalidního důchodu,

-   každoročně dokladem o výplatě důchodu.

b)  V případě, že poplatníkovi zanikl nárok na invalidní důchod pro invaliditu 1. nebo 2. stupně z důvodu souběhu s nárokem na starobní důchod:

-   potvrzením správce daně příslušného podle místa bydliště o tom, že poplatníkovi zanikl nárok na invalidní důchod z důvodu souběhu nároku na výplatu starobního důchodu.

Upozornění

Při uplatňování slevy na dani podle § 35ba odst. 1 písm. c) a písm. d) v případě invalidních občanů je nutné pamatovat, že tyto daňové slevy se poskytují občanům, kteří jsou invalidní, avšak nikoliv občanům, kteří žijí ve společně hospodařící domácnosti s invalidním občanem. To znamená, že občan může uplatnit tuto slevu na dani z důvodu své vlastní invalidity. Nikoliv z důvodu, že žije ve společně hospodařící domácnosti s manželem (manželkou), který (která) je invalidní, anebo že se stará o dítě, které je invalidní.

Při uplatňování slevy na dani z důvodu invalidity si lze rovněž povšimnout, že přiznání slevy na dani podle § 35ba odst. 1 písm. c) a d) není závislé na tom, zda v příslušném měsíci občan pobíral zdanitelné příjmy. Kupříkladu, pokud občan v průběhu roku zahájil nebo ukončil podnikání, anebo vstoupil do zaměstnání, popřípadě skončil zaměstnání, anebo byl dlouhodobě nemocný, byl evidován na úřadu práce, neznamená to, že by nemohl za měsíce, ve kterých nedosahoval zdanitelné příjmy, uplatnit uvedené slevy na dani ve výši odpovídající počtu kalendářních měsíců, ve kterých k 1. dni splňoval požadované podmínky, uvedené v § 35ba odst. 1 písm. c) a písm. d) ZDP.

     Příklad 170

Občan ČR, má příjem ze zaměstnání. Od 16. června 2026 je mu přiznán invalidní důchod pro invaliditu 1. nebo 2. stupně ve výši 18 110 Kč. Tento občan může uplatnit základní slevu na dani na poplatníka podle § 35ba odst. 1 písm. a) v roční výši 30 840 Kč. Dále může uplatnit základní slevu na dani na invaliditu podle § 35ba odst. 1 písm. c) z důvodu, že je poplatníkem, kterému je přiznán invalidní důchod pro invaliditu 1. nebo 2. stupně. Roční výše této slevy je 2 520 Kč. Vzhledem k tomu, že tato podmínka byla splněna až od 16. června 2026, je nutné tuto roční částku poměrně zkrátit, a podle počtu měsíců, ve kterých nebyla splněna podmínka, že pobírá invalidní důchod. Splnění uvedené podmínky se posuzuje podle stavu k 1. dni měsíce. V uvedeném případě je možné slevu na dani uplatnit za měsíce červenec až prosinec. Výše roční slevy na dani na poplatníka, který pobírá invalidní důchod pro invaliditu 1. nebo 2. stupně, je v tomto případě 1 260 Kč = 2 520 Kč / 12 x 6 měsíců.

Nárok na slevu na dani podle § 35ba odst. 1 písm. c) ZDP prokáže občan příslušným dokladem, tj. rozhodnutím o přiznání invalidního důchodu pro invaliditu 1. nebo 2. stupně a dokladem o výplatě invalidního důchodu.

     Příklad 171

Občan ČR, má příjem ze zaměstnání. Od 1. prosince roku 2026 je mu přiznán invalidní důchod pro invaliditu 1. nebo 2. stupně ve výši 19 110 Kč. Jeho manželka je rovněž invalidní důchodce, pobírá částečný invalidní důchod (invalidní důchod pro invaliditu 1. nebo 2. stupně) od roku 2007 (jeho výše v roce 2025 je 18 150 Kč měsíčně). Otázka zní, jaké může občan uplatnit slevy na dani a v jaké výši. Manžel může uplatnit základní slevu na dani na poplatníka podle § 35ba odst. 1 písm. a) v roční výši 30 840 Kč a slevu na dani z důvodu pobírání invalidního důchodu pro invaliditu 1. nebo 2. stupně v poměrné výši 2 520 Kč / 12 x 1 měsíc = 210 Kč. Slevu na dani na manželku v domácnosti podle § 35ba odst. 1 písm. b) ZDP ve výši 24 840 Kč uplatnit nemůže, protože její vlastní příjmy za rok 2025 překročily limit 68 000 Kč. (Výpočet: 14 150 Kč x 12 = 169 800 Kč). Navíc není splněno, že vyživují dítě do 3 let věku.

     Příklad 172

Občan ČR, má příjmy ze zaměstnání. Od roku 2014 pobírá částečný invalidní důchod (invalidní důchod pro invaliditu 1. nebo 2. stupně) ve výši 17 250 Kč. Vzhledem k tomu, že mu již vznikl také nárok na starobní důchod, požádal si o starobní důchod. Starobní důchod mu byl přiznán od 1. dubna 2026, ve výši 19 230 Kč. Současně mu zanikl nárok na invalidní důchod z důvodu jeho souběhu se starobním důchodem, protože invalidní důchod byl nižší než starobní důchod. Otázka zní, jaké může tento občan uplatnit slevy na dani a v jaké výši. V uvedeném případě může za rok 2026 uplatnit základní slevu na dani na poplatníka podle § 35ba odst. 1 písm. a) ZDP v roční výši 30 840 Kč. Skutečnost, že je starobním důchodcem nemá v roce 2026 vliv na možnost uplatnění této základní slevy na dani. Dále může uplatnit základní slevu na dani na invaliditu v roční výši 2 520 Kč podle § 35ba odst. 1 písm. c) ZDP, kterou nemusí krátit za měsíce leden až březen 2026 (důvod, že od dubna 2026 již nepobírá invalidní důchod, se v daném případě neuplatní, neboť došlo k jeho souběhu s nárokem na starobní důchod).

V uvedeném případě se uplatní postup uvedený v § 35ba odst. 1 písm. c) ZDP: „je-li poplatníkovi přiznán invalidní důchod pro invaliditu 1. nebo 2. stupně z důchodového pojištění podle zákona o důchodovém pojištění nebo zanikl-li nárok na invalidní důchod pro invaliditu 1. nebo 2. stupně z důvodu souběhu nároku na výplatu tohoto invalidního důchodu a starobního důchodu“.

Nárok na invalidní důchod v daném případě zanikl z důvodu uvedených v § 58 zákona č. 155/1995 Sb.: „Jsou-li současně splněny podmínky nároku na výplatu více důchodů téhož druhu nebo na výplatu starobního nebo invalidního důchodu, vyplácí se jen jeden důchod, a to vyšší“.

Nárok na slevu na dani podle § 35ba odst. 1 písm. c) prokáže občan příslušným dokladem, tj. potvrzením správce daně o zániku nároku na invalidní důchod z důvodu souběhu nároku na výplatu invalidního důchodu s nárokem na výplatu starobního důchodu.

Rozšířená sleva
na dani na invaliditu

Výše roční slevy je 5 040 Kč při splnění příslušných podmínek po celý kalendářní rok.

Snížení daně (slevu) lze uplatnit ve výši 420 Kč za každý měsíc, na jehož počátku byly splněny příslušné podmínky.

Způsob uplatnění nároku

Daňový rezident ČR:

•    V průběhu kalendářního roku u zaměstnavatele na základě učinění (podpisu) Prohlášení k dani do 30 dnů od vstupu do zaměstnání anebo do 15. února na příslušný kalendářní rok (§ 38k odst. 4 ZDP).

•    Nebo po skončení kalendářního roku:

-   v rámci Žádosti o provedení ročního zúčtování záloh na daň a daňového zvýhodnění a za podmínky, že zaměstnanec nemá za povinnost podat daňové přiznání (§ 38g a § 38k odst. 5 a odst. 7 ZDP) nebo

-   v daňovém přiznání k dani z příjmů fyzických osob za příslušný kalendářní rok.

•    Rozšířenou slevu na dani na invaliditu uplatní zaměstnanec v Prohlášení k dani tak, že tuto slevu označí v příslušném políčku písmenem „X“, anebo v případě, pokud tak činí dodatečně, tj. v rámci ročního zúčtování záloh a daňového zvýhodnění, písmeny „XD“ a do stejného políčka uvede i kalendářní měsíce, za které příslušnou slevu na dani dodatečně uplatňuje.

Daňový nerezident ČR:

•    Po skončení kalendářního roku v daňovém přiznání k dani z příjmů fyzických osob za příslušný kalendářní rok (§ 38g odst. 2 a § 38h odst. 13 ZDP).

•    Úhrn příjmů ze zdrojů v ČR musí činit nejméně 90 % všech příjmů s výjimkou příjmů, které se nezapočítávají (§ 35ba odst. 2 ZDP).

•    Upozornění: Slevu na dani může uplatnit poplatník, který je daňovým rezidentem členského státu EU nebo státu tvořícího Evropský hospodářský prostor. Invalidní důchod přitom musí být poskytnut podle českých předpisů.

Prokázání nároku na slevu na dani

Nárok na slevu na dani podle § 35ba odst. 1 písm. d) ZDP se prokazuje [§ 38l odst. 2 písm. b a c) ZDP]:

a)  V případě, že poplatník pobírá invalidní důchod:

-   rozhodnutím o přiznání invalidního důchodu pro invaliditu 3. stupně,

-   každoročně dokladem o výplatě důchodu.

b)  V případě, že poplatník pobírá jiný důchod z důchodového pojištění podle zákona o důchodovém pojištění, u něhož jednou z podmínek přiznání je, že je invalidní ve 3. stupni:

-   potvrzením správce daně příslušného podle místa bydliště poplatníka o tom, že pobírá jiný důchod z důchodového pojištění, u něhož jednou z podmínek přiznání je, že je invalidní ve 3. stupni.

c)  V případě, že poplatníkovi zanikl nárok na invalidní důchod z důvodu souběhu s nárokem na starobní důchod:

-   potvrzením správce daně příslušného podle místa bydliště poplatníka o tom, že mu zanikl nárok na invalidní důchod pro invaliditu 3. stupně z důvodu souběhu nároku na výplatu invalidního důchodu a starobního důchodu.

d)  V případě, že poplatník je invalidní ve 3. stupni, avšak žádost o invalidní důchod pro invaliditu 3. stupně byla zamítnuta:

-   potvrzením správce daně příslušného podle místa bydliště poplatníka o tom, že žádost o přiznání invalidního důchodu pro invaliditu 3. stupně byla zamítnuta z jiných důvodů než proto, že není invalidní ve 3. stupni.

Občan, kterému byla zamítnuta
žádost o invalidní důchod

Jak bylo již uvedeno, slevu na dani podle § 35ba odst. 1 písm. d) je možné přiznat občanovi, který je invalidní ve 3. stupni, avšak jeho žádost o invalidní důchod byla zamítnuta z jiných důvodů než proto, že není invalidní ve 3. stupni. Takovým důvodem může být, že občan nesplnil podmínku potřebné doby pojištění, uvedenou v § 40 zákona č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění.

Občan pobírá jiný důchod

Slevu na dani podle § 35ba odst. 1 písm. d) je možné také přiznat občanovi, který pobírá jiný důchod z důchodového pojištění, u něhož jednou z podmínek je, že je invalidní ve třetím stupni. Jedná se konkrétně o vdovský důchod, popřípadě vdovecký důchod, na který má nárok vdova (vdovec) po dobu 1 roku od smrti manžela (manželky) a po uplynutí této doby za podmínek uvedených v § 50 odst. 2 písm. d) zákona č. 155/1995 Sb. (například z důvodu, že je invalidní ve 3. stupni, pak se jedná o „jiný důchod“, který umožňuje tomuto poplatníkovi uplatnit slevu na dani podle § 35ba odst. 1 písm. d) ZDP).

Jaký použít doklad

V případě bezhotovostní výplaty na účet lze použít jako doklad o výplatě důchodu:

•    bankovní výpis nebo

•    potvrzení OSSZ o výplatě důchodu,

V případě výplaty v hotovosti prostřednictvím pošty lze použít jako doklad o výplatě důchodu příslušný ústřižek složenky.

     Příklad 173

Občan ČR, má příjem ze zaměstnání. Od roku 2019 pobírá invalidní důchod pro invaliditu 1. nebo 2. stupně ve výši 17 110 Kč. Od 1. června 2026 mu byl přiznán invalidní důchod pro invaliditu 3. stupně. Otázka zní, jaké může uplatnit slevy na dani a v jaké výši. Tento občan může uplatnit základní slevu na dani na poplatníka podle § 35ba odst. 1 písm. a) ZDP ve výši 30 840 Kč. Dále může uplatnit slevu na dani podle § 35ba odst. 1 písm. c) ZDP z důvodu, že je poplatníkem, který pobírá invalidní důchod pro invaliditu 1. nebo 2. stupně. Roční výše této slevy je 2 520 Kč. Vzhledem k tomu, že tato podmínka byla splněna pouze do května 2026, je nutné tuto roční částku poměrně zkrátit, a podle počtu měsíců, ve kterých nebyla splněna podmínka, že pobírá částečný invalidní důchod. Splnění uvedené podmínky se posuzuje podle stavu k 1. dni měsíce. V uvedeném případě je možné slevu na dani uplatnit za měsíce leden až květen. Výše slevy na dani na poplatníka, který pobírá invalidní důchod pro invaliditu 1. nebo 2. stupně, je v tomto případě 1 050 Kč = 2 520 Kč / 12 x 5 měsíců.

Dále může poplatník uplatnit slevu na dani z důvodu, že pobírá invalidní důchod pro invaliditu 3. stupně, a to za měsíce červen až prosinec. Roční výše této slevy je 5 040 Kč. Výše slevy připadající na měsíce červen až prosinec: 5 040 Kč / 12 x 7 = 2 940 Kč. 

Nárok na slevu na dani podle § 35ba odst. 1 písm. c) a slevu na dani podle § 35ba odst. 1 písm. d) prokáže občan příslušným dokladem, tj. rozhodnutím o přiznání invalidního důchodu pro invaliditu 1. nebo 2. stupně a rozhodnutím o přiznání invalidního důchodu pro invaliditu 3. stupně, dále dokladem o výplatě invalidního důchodu pro invaliditu 1. nebo 2. stupně a dokladem o výplatě invalidního důchodu pro invaliditu 3. stupně.

     Příklad 174

Občan ČR, má příjem ze zaměstnání. Od roku 2019 pobírá invalidní důchod pro invaliditu 1. nebo 2. stupně, od 5. března 2026 pobírá invalidní důchod pro invaliditu 3. stupně. Vzhledem k tomu, že mu již vznikl také nárok na starobní důchod, požádal si o starobní důchod. Starobní důchod mu byl přiznán od 11. listopadu 2025, ve výši 21 290 Kč. Současně mu zanikl nárok na invalidní důchod z důvodu jeho souběhu se starobním důchodem, protože invalidní důchod byl nižší než starobní důchod. Otázka zní, jaké může tento občan uplatnit slevy na dani a v jaké výši.

Postup: V uvedeném případě může tento občan za rok 2026 uplatnit základní slevu na dani na poplatníka podle § 35ba odst. 1 písm. a) v roční výši 30 840 Kč. Dále může uplatnit slevu na dani z důvodu invalidního důchodu pro invaliditu 1. nebo 2. stupně, kterou však musí krátit v poměrně výši, uplatnit může tuto slevu za měsíce leden až březen 2026. Výpočet: 2 520 Kč / 12 x 3 = 630 Kč. Dále může uplatnit slevu na dani z důvodu invalidního důchodu pro invaliditu 3. stupně, kterou však musí krátit v poměrně výši, uplatnit může tuto slevu měsíce duben až prosinec. Výpočet: 5 040 Kč / 12 x 9 = 3 780 Kč.

Sleva na dani
na držitele průkazu ZTP/P

Průkaz ZTP/P je průkaz pro osobu se zdravotním postižením s potřebou průvodce. Bližší podmínky týkající se nároku na tento průkaz jsou uvedeny v § 34 zákona č. 329/2011 Sb., o poskytování dávek osobám se zdravotním postižením.

Výše roční slevy

16 140 Kč ročně při splnění příslušných podmínek po celý kalendářní rok.

Krácení slevy

Snížení daně (slevu) lze uplatnit ve výši 1 345 Kč za každý měsíc, na jehož počátku byly splněny příslušné podmínky.

Způsob uplatnění nároku

Daňový rezident ČR:

•    V průběhu kalendářního roku u zaměstnavatele na základě učinění (podpisu) Prohlášení k dani do 30 dnů od vstupu do zaměstnání anebo do 15. února na příslušný kalendářní rok (§ 38k odst. 4 ZDP).

•    Nebo po skončení kalendářního roku:

-   v rámci Žádosti o provedení ročního zúčtování záloh na daň a daňového zvýhodnění v návaznosti na učiněné Prohlášení k dani a za podmínky, že zaměstnanec nemá za povinnost podat daňové přiznání (§ 38g a § 38k odst. 5 a odst. 7 ZDP) nebo

-   v daňovém přiznání k dani z příjmů fyzických osob za příslušný kalendářní rok.

•    Slevu na dani na držitele průkazu ZTP/P uplatní zaměstnanec v Prohlášení k dani tak, že tuto slevu označí v příslušném políčku písmenem „X“, anebo v případě, pokud tak činí dodatečně, tj. v rámci ročního zúčtování záloh a daňového zvýhodnění, písmeny „XD“ a do stejného políčka uvede i kalendářní měsíce, za které příslušnou slevu na dani dodatečně uplatňuje.

Daňový nerezident ČR:

•    Po skončení kalendářního roku v daňovém přiznání k dani z příjmů fyzických osob za příslušný kalendářní rok (§ 38g odst. 2 a § 38h odst. 13 ZDP).

•    Úhrn příjmů ze zdrojů v ČR musí činit nejméně 90 % všech příjmů s výjimkou příjmů, které se nezapočítávají (§ 35ba odst. 2 ZDP).

•    Upozornění: Slevu na dani může uplatnit v daném případě jen poplatník, který je daňovým rezidentem členského státu EU nebo státu tvořícího Evropský hospodářský prostor. Průkaz ZTP/P musí být přiznán podle českých právních předpisů.

Prokázání nároku na slevu na dani v případě držitele průkazu ZTP/P

Nárok na slevu na dani podle § 35ba odst. 1 písm. e) ZDP se prokazuje [§ 38l odst. 2 písm. d) ZDP]:

•    platným průkazem ZTP/P nebo

•    rozhodnutím o přiznání tohoto průkazu.

     Příklad 175

Občan je v invalidním důchodu pro invaliditu 3. stupně a zároveň je držitelem průkazu ZTP/P (doba platnosti průkazu byla po celý rok 2026). Invalidní důchod, přiznaný v předchozích letech, pobíral do 15. května 2026, pak tento nárok zanikl z důvodu souběhu nároku na invalidní důchod s nárokem na starobní důchod. Otázka zní, v jaké výši může tento občan uplatnit slevy na dani podle § 35ba.

Tento občan může uplatnit základní slevu na dani na poplatníka podle § 35ba odst. 1 písm. a) ZDP ve výši 30 840 Kč. Dále může uplatnit slevu na dani podle § 35ba odst. 1 písm. d) z důvodu, že je poplatníkem, který pobírá invalidní důchod, popřípadě pokud nárok na invalidní důchod pro invaliditu 3. stupně zanikl z důvodu souběhu se starobním důchodem. Roční výše této slevy je 5 040 Kč. V uvedeném případě lze tuto podmínku považovat za splněnou za celý rok 2026. Občan dále může uplatnit slevu na dani ve výši 16 140 Kč pro držitele průkazu ZTP/P, pokud byl vydán podle českých právních předpisů.

     Příklad 176

Občan je invalidní ve 3. stupni od 15. dubna 2026, od tohoto dne pobírá invalidní důchod. Požádal o vydání průkazky ZTP/P, tato průkazka mu byla příslušným rozhodnutím přiznána s datem 28. června 2026. Otázka zní, v jaké výši může tento občan uplatnit slevy na dani podle § 35ba.

Splnění příslušných podmínek je nutné pro účely uplatnění slev na poplatníky například se ZTP/P a s plnou invaliditou sledovat k 1. dni měsíce (§ 35ba odst. 3 ZDP). V uvedeném případě tedy občan bude mít nárok na slevu na dani z důvodu invalidity 3. stupně podle § 35ba odst. 1 písm. d) za měsíce květen až prosinec 2023, tj. ve výši 5 040 Kč / 12 x 8 měsíců = 3 360 Kč. Nárok na slevu podle § 35ba odst. 1 písm. e) pro držitele průkazu ZTP/P lze uplatnit za měsíce červenec až prosinec, tj. ve výši 16 140 Kč / 12 x 6 měsíců = 8 070 Kč.

     Příklad 177

K řešení je otázka, zda má průkaz ZTP/P vydaný na Slovensku pro slovenského občana zaměstnaného v ČR stejnou účinnost pro uplatnění slevy na dani jako český průkaz ZTP/P vydaný českému občanu. Zde je nutno bohužel konstatovat, že i v takovém případě je nutné, aby se jednalo o průkaz ZTP/P, který byl vydán v souladu s českými právními předpisy. Žádost o vydání průkazu je možné podat na webové stránce www.mpsv.cz/zadost-o-priznani-prukazu-osoby-se-zdravotnim-postizenim. Kdo má nárok na průkaz osoby se zdravotním postižením, je uvedeno v § 3, § 34 zákona č. 329/2011 Sb. o poskytování dávek osobám se zdravotním postižením.

Měsíční sleva na dani
podle § 35ba

Kdo může uplatnit slevy na dani podle § 35ba v měsíční výši (§ 35d):

ZDP umožňuje v měsíční výši uplatnit základní slevu na dani podle § 35ba odst. 1 písm. a) v měsíční výši a slevy na dani podle § 35ba odst. 1 písm. c) až e) v měsíční výši v případě poplatníků, kteří jsou z pohledu ZDP považováni za zaměstnance.

Za zaměstnance je z pohledu ZDP považován poplatník s příjmy ze závislé činnosti, které jsou daňově zařazeny pod § 6 ZDP. Skutečnost, že tato možnost je dána je pro zaměstnance vyplývá z ustanovení § 35d odst. 1 ZDP: „Poplatník s příjmy podle § 6 může při výpočtu zálohy podle § 38h odst. 4 uplatnit nárok na slevu na dani podle § 35ba odst. 1 písm. a), c) až e) a na daňové zvýhodnění“.

Poplatník (zaměstnanec),
který neučinil (nepodepsal) u zaměstnavatele prohlášení k dani

Pokud poplatník Prohlášení k dani neučinil (nepodepsal) u zaměstnavatele v příslušné lhůtě, pak nelze v příslušném měsíci při výpočtu zálohy na daň uplatnit u zaměstnavatele základní slevu na dani v měsíční výši ani nelze uplatnit ostatní slevy na dani v měsíční výši podle § 35ba odst. 1 písm. c) až e) v příslušné částce. Tato omezení vyplývá z § 38h odst. 5 ZDP: „U poplatníka, který u plátce neučinil prohlášení k dani podle § 38k odst. 4, se při výpočtu zálohy nepřihlédne k měsíční slevě na dani podle § 35ba a k měsíčnímu daňovému zvýhodnění“

Poplatník (zaměstnanec), který učinil (podepsal) u zaměstnavatele prohlášení k dani ve stanovené lhůtě

Nutnou podmínkou pro uplatnění základní slevy na dani podle § 35ba v měsíční výši a ostatních slev na dani v měsíční výši podle § 35ba odst. 1 písm. c) až e) ZDP je, zda se jedná o poplatníka (občana), který učinil (podepsal) u svého zaměstnavatele (plátce daně z příjmů ze závislé činnosti) tzv. „Prohlášení k dani“.

Lhůty pro podpis Prohlášení

Lhůty, ve kterých musí občan učinit (podepsat) Prohlášení k dani, jsou uvedeny v § 38k odst. 4 ZDP. Poplatník musí učinit Prohlášení k dani do 30 dnů po vstupu do zaměstnání a každoročně nejpozději do 15. února na příslušný kalendářní rok.

Další podmínky

Jak vyplývá z ustanovení § 38k odst. 6, poplatník (tzn. zaměstnanec) může učinit Prohlášení k dani podle § 38k odst. 4 na stejné období (tzn. měsíc) kalendářního roku pouze u jednoho plátce (tzn. zaměstnavatele).

Lhůta pro prokázání nároku na slevu
na dani podle § 35ba příslušnými doklady

Pouhé učinění (podpis) Prohlášení k dani není postačující podmínkou pro poskytnutí příslušné slevy na dani podle § 35ba písm. c) až f) ZDP. Poplatník musí též prokázat svůj nárok na poskytnutí slevy na dani příslušnými doklady.

Lhůty pro prokázání rozhodných skutečnosti jsou stanoveny následovně:

•    Poplatník je povinen prokázat plátci daně skutečnosti rozhodné pro poskytnutí měsíční slevy na dani podle § 35ba při výpočtu záloh nejpozději do konce kalendářního měsíce, v němž tyto okolnosti nastaly (§ 38k odst. 1).

•    Při nástupu do zaměstnání je lhůta dodržena, prokáže-li poplatník tyto skutečnosti do 30 dnů ode dne nástupu do zaměstnání (38k odst. 1).

•    Nárok na poskytnutí slevy na dani podle § 35ba prokazuje poplatník plátci daně rozhodnutím o přiznání invalidního důchodu a každoročně dokladem o výplatě důchodu, uplatňuje-li slevu na dani podle § 35ba odst. 1 písm. c) nebo d) z důvodu, že je mu přiznán invalidní důchod pro invaliditu 1. nebo 2. stupně nebo invalidní důchod pro invaliditu 3. stupně.

Postup zaměstnavatele
(§ 38k odst. 1)

•    K předloženým dokladům přihlédne plátce daně počínaje kalendářním měsícem následujícím po měsíci, v němž budou tyto skutečnosti plátci daně prokázány, nejdříve však počínaje kalendářním měsícem, na jehož počátku (tj. 1. dni) byly skutečnosti rozhodné pro uznání slevy na dani podle § 35ba splněny, učiní-li poplatník současně Prohlášení podle § 38k odst. 4, anebo tyto skutečnosti v již učiněném prohlášení současně uvede.

-   Výjimka: Pokud však zaměstnanec učiní prokazatelně Prohlášení k dani ve lhůtě 30 dnů po vstupu do zaměstnání, popřípadě každoročně nejpozději do 15. února, přihlédne zaměstnavatel k prokázaným skutečnostem již ode dne nástupu do zaměstnání, popřípadě ve druhém případě již při výpočtu zálohy na daň za měsíc leden běžného kalendářního roku, jak vyplývá z § 38k odst. 4 ZDP.

•    V § 38k odst. 1 ZDP byla ponechána věta, že k předloženým dokladům potvrzujícím skutečnost, že poplatník nebo vyživované dítě je studentem nebo žákem soustavně se připravujícím na budoucí povolání studiem nebo předepsaným výcvikem, plátce daně přihlédne již počínaje kalendářním měsícem, v němž budou tyto skutečnosti plátce daně prokázány. Toto je však významné už jen pro případy uplatnění daňového zvýhodnění na zletilé dítě dle § 35c ZDP, neboť sleva na dani pro studenty byla v § 35ba ZDP od roku 2024 zrušena.

Postup při uplatnění slevy na dani podle § 35ba odst. 1 písm. c) až e) ZDP v měsíční výši lze rozdělit na následující situace:

1)  jedná se o zaměstnance, který je daňovým rezidentem v ČR,

2)  jedná se o zaměstnance, který není daňovým rezidentem v ČR.

1)  V případě zaměstnance, který je daňovým rezidentem v ČR:

•    Jedná se o zaměstnance, který má příjmy ze závislé činnosti ve smyslu § 6, ze kterých se sráží záloha na daň podle § 38h.

•    Má učiněné (podepsané) Prohlášení k dani v příslušné lhůtě.

-   Postup:

»   Zaměstnavatel poskytne měsíční slevu na dani podle § 35ba odst. 1 písm. c) až e), pokud jsou splněny příslušné podmínky.

»   Sleva na dani podle § 35ba odst. 1 písm. b) se v měsíční výši neposkytuje.

•    Nemá učiněné (podepsané) Prohlášení k dani v příslušné lhůtě.

-   Postup:

»   Zaměstnavatel neposkytne měsíční slevu na dani podle § 35ba odst. 1 písm. c) až e).

»   Sleva na dani podle § 35ba odst. 1 písm. b) se v měsíční výši neposkytuje.

Upozornění

Některé výjimky platí v případě příjmů ze závislé činnosti vykonávané v zahraničí, popřípadě pokud jde mzda k tíži stálé provozovny umístěné v zahraničí.

2)  V případě zaměstnance, který není daňovým rezidentem v ČR:

•    Jedná se o zaměstnance, který má příjmy ze závislé činnosti ve smyslu § 6, ze kterých se sráží záloha na daň podle § 38h.

•    Má učiněné (podepsané) Prohlášení k dani v příslušné lhůtě.

-   Postup:

»   Slevy na dani podle § 35ba odst. 1 písm. c) až e) se v měsíční výši neposkytnou.

»   Sleva na dani podle § 35ba odst. 1 písm. b) se v měsíční výši neposkytuje.

•    Nemá učiněné (podepsané) Prohlášení k dani v příslušné lhůtě.

-   Postup:

»   Zaměstnavatel neposkytne měsíční slevu na dani podle § 35ba odst. 1 písm. c) až e).

»   Sleva na dani podle § 35ba odst. 1 písm. b) se v měsíční výši neposkytuje.

8.2  Sleva na dani v případě zastavené exekuce

Počínaje rokem 2022 lze využít nový druh slevy na dani uvedený v § 35 odst. 4 ZDP. Jedná se o slevu na dani za zastavenou exekuci v souvislosti s novelou zákona č. 120/2001 Sb., exekuční řád.

Novela exekučního řádu uložila povinnost exekutorům, aby do 3 měsíců od nabytí její účinnosti vyzvali oprávněné ke složení zálohy na náklady exekuce u následujících vymáhaných pohledávek:

•    vymáhaných v exekučních řízeních podle exekučního řádu, přičemž toto řízení probíhala po dobu alespoň 3 let přede dnem nabytí účinnosti novely,

•    v době zahájení řízení se jednalo o pohledávku oprávněného nepřevyšující částku 1 500 Kč bez příslušenství,

•    současně v těchto řízeních v posledních 3 letech přede dnem účinnosti novely nebylo nic vymoženo.

Oprávněný bude následně vyzván, aby složil ve lhůtě do 30 dnů od doručení výzvy zálohu na náklady exekuce. Nesloží-li oprávněný ve stanovené lhůtě zálohu na náklady exekuce, exekutor exekuci zastaví.

V této souvislosti pak vzniká oprávněnému možnost uplatnit odpovídající částku slevy na dani. Po praktické stránce je možné tuto slevu uplatnit až po skončení roku, a to buď u zaměstnavatele v rámci žádosti o roční zúčtování, nebo v rámci daňového přiznání k dani z příjmů. V případě, pokud poplatník chce uplatnit tuto slevu na dani u zaměstnavatele, byl za tímto účelem vydán vzor č. 4 Žádosti o roční zúčtování záloh a daňového zvýhodnění (formulář MFin 5457/B), který nahradil předchozí vzor č. 3 uvedené Žádosti.

Daň z příjmů lze tak snížit o slevu za zastavenou exekuci ve výši náhrady přiznané exekutorem při zastavení exekuce. Sleva se týká nízkých pohledávek do maximální výše 1 500 Kč. Výše náhrady činí 30 % z vymáhané maximální hodnoty. To znamená, že maximální výše slevy na dani za jednu exekuci činí maximálně 450 Kč.

Daň poplatníka vypočtená za zdaňovací období nebo období, za které se podává daňové přiznání, lze tedy snížit o slevu za zastavenou exekuci. Zákon o daních z příjmů však stanovuje pro tuto novou slevu za zastavenou exekuci podmínky, které vychází z novely exekučního řádu:

•    Výše slevy odpovídá výši náhrady, kterou oprávněnému v daném zdaňovacím období nebo období, za které se podává daňové přiznání, přizná exekutor při zastavení exekuce, jejímž předmětem byla pohledávka nepřevyšující částku 1 500 Kč bez příslušenství, a která probíhala po dobu alespoň tří let přede dnem nabytí účinnosti zákona č. 286/2021 Sb. z důvodu, že v těchto třech letech nebyla tato pohledávka vymožena ani z části.

Jak vyplývá například z § 55 odst. 6 zákona č. 120/2001 Sb., exekuční řád, exekutor exekuci zastaví, nesloží-li oprávněný přiměřenou zálohu na náklady exekuce.

Slevu za zastavenou exekuci však lze uplatnit pouze za zdaňovací období, ve kterém exekutor náhradu oprávněnému přizná. Pokud tedy poplatníkovi nevznikne za příslušné období daňová povinnost v dostatečné výši, slevu na dani za zastavenou exekuci nebude mít vůči jaké dani z příjmů uplatnit a sleva tím pádem takříkajíc „propadne státu“. V takovém případě oprávněný věřitel nezíská za zastavenou exekuci prakticky žádnou kompenzaci na dani z příjmů.

Co je důležité

Zaměstnanec musí prokázat nárok na tuto slevu usnesením o zastavení exekuce [§ 38l odst. 2 písm. e) ZDP]. Ustanovení § 35 odst. 4 ZDP přitom nerozlišuje, zda se jedná o zaměstnance (poplatníka), který je nebo není daňovým rezidentem ČR.

8.3  Daňové zvýhodnění na děti (§ 35c)

Nárok na daňové zvýhodnění

Legislativní rámec

Daňové zvýhodnění na vyživované dítě se poskytuje poplatníkům, kteří vyživují dítě, které s nimi žije ve společně hospodařící domácnosti, a to při splnění podmínek uvedených v § 35c ZDP.

Kdo může uplatnit nárok
na daňové zvýhodnění

•    Nárok na daňové zvýhodnění může uplatnit i poplatník, který pobírá starobní důchod, při splnění podmínek uvedených v § 35c ZDP. Obdobně v případě poplatníka, který pobírá předčasný starobní důchod nebo tzv. „předdůchod“, který pobírá z finančních prostředků ze svého doplňkového penzijního spoření.

•    Nárok na daňové zvýhodnění může uplatnit v tomtéž kalendářním měsíci zdaňovacího období pouze jeden z poplatníků, pokud se jedná o situaci, kdy dítě vyživuje ve společně hospodařící domácnosti více poplatníků (například manželé, kteří jsou rodiči dítěte, k této problematice viz podrobněji dále v textu).

•    Nárok na daňové zvýhodnění na děti mohou uplatnit i poplatníci, kteří nemají příjem ze závislé činnosti (pokud mají jiný zdroj příjmů), popřípadě pokud pobírali příjem ze závislé činnosti jen po část roku.

•    Nárok na daňové zvýhodnění má i poplatník, který není daňovým rezidentem v ČR, za předpokladu splnění podmínky, že úhrn jeho příjmů ze zdrojů na území ČR činí nejméně 90 % všech jeho příjmů, s výjimkou příjmů, které se nezapočítávají (§ 35c odst. 5).

-   Upozornění: Daňové zvýhodnění může uplatnit pouze poplatník, který s vyživovaným dítětem žije ve společně hospodařící domácnosti a je daňovým rezidentem členského státu EU nebo státu tvořícího Evropský hospodářský prostor.

•    Podmínkou není, že se jedná o dítě, které má české státní občanství. V případě, kdy dítě nemá přidělené rodné číslo (například z důvodu, že se narodilo v zahraničí), v daňovém přiznání k dani z příjmů fyzických osob se uvádí datum narození ve tvaru DD.MM.RRRR

•    Nárok na „měsíční daňové zvýhodnění“ formou měsíční slevy na dani podle § 35c, případně formou měsíčního daňového bonusu, má:

-   pouze poplatník s příjmy zdaňovanými podle § 6 ZDP, tedy poplatník s příjmy ze závislé činnosti a funkčních požitků (§ 35d odst. 1),

-   který je daňovým rezidentem v ČR (§ 38h odst. 13),

-   při splnění podmínky, že učinil (podepsal) Prohlášení k dani podle § 38k odst. 4 u svého zaměstnavatele, a současně splnil další podmínky, uvedené v zákonu o daních z příjmů.

Kdo nemůže uplatnit nárok
na daňové zvýhodnění

Daňové zvýhodnění nemůže uplatnit poplatník, který není daňovým rezidentem ČR a není ani daňovým rezidentem jiného členského státu EU nebo státu tvořícího Evropský hospodářský prostor. To znamená po praktické stránce, že daňové zvýhodnění nemůže uplatnit fyzická osoba, která je například z Ukrajiny, obvykle se zdržuje na území ČR, avšak podle mezinárodní smlouvy o zamezení dvojího zdanění není daňovým rezidentem v ČR. Obdobně v případě fyzické osoby, která je daňovým rezidentem například Ruska, Číny, Vietnamu, USA, Kanady, a vzhledem k odchodu Velké Británie z EU, též daňový rezident Velké Británie.

•    Daňové zvýhodnění nemůže uplatnit poplatník, se kterým vyživované dítě nežije ve společně hospodařící domácnosti (například v případě rozvedených manželů).

•    Daňové zvýhodnění nemůže uplatnit poplatník na dítě, které se dle § 35c nepovažuje za vyživované dítě.

•    Daňové zvýhodnění nemůže uplatnit poplatník, kterému byl poskytnut příslib investiční pobídky a který uplatňuje slevu na dani podle § 35a nebo § 35b ZDP.

Výše daňového zvýhodnění v roční výši

Výše daňového zvýhodnění je stanovena odstupňovaně v závislosti na počtu vyživovaných dětí. S účinností od kalendářního roku 2021 platí následující částky:

-   na jedno vyživované dítě žijící s poplatníkem ve společně hospodařící domácnosti ve výši 15 204 Kč ročně,

-   na druhé vyživované dítě ve výši 22 320 Kč ročně,

-   na třetí a každé další dítě ve výši 27 840 Kč ročně.

Pro 2026 nedošlo ke změně výše daňového zvýhodnění na vyživované dítě.

Vzhledem k uvedené progresi to znamená, že v případě, pokud poplatník vyživuje ve společně hospodařící domácnosti více dětí, částka daňového zvýhodnění se úměrně zvyšuje. Počínaje třetím dítětem však zůstává jednotlivá částka na další dítě již konstantní ve výši 27 840 Kč. To znamená, že v případě, pokud poplatník vyživuje ve společně hospodařící domácnosti po celý kalendářní rok:

•    2 děti, daňové zvýhodnění je poskytnuto ve výši 37 524 Kč = 15 204 Kč + 22 320 Kč,

•    3 děti, daňové zvýhodnění je poskytnuto ve výši 65 364 Kč = 15 204 Kč + 22 320 Kč + 27 840 Kč,

•    4 děti, daňové zvýhodnění je poskytnuto ve výši 93 204 Kč = 15 204 Kč + 22 320 Kč + 27 840 Kč x 2,

•    5 dětí, daňové zvýhodnění je poskytnuto ve výši 121 044 Kč = 15 204 Kč + 22 320 Kč + 27 840 Kč x 3,

•    atd.

Vyživované děti se v rámci jedné společně hospodařící domácnosti posuzují sice společně, ale u každého poplatníka se tento postup aplikuje odděleně.

Například u druha se dohromady posuzují jen děti, které má s družkou, a případně jeho vlastní děti, nikoliv však děti, které má družka z dřívějšího vztahu.

Sčítání dětí pro účely daňového zvýhodnění se tak provádí vždy z pohledu poplatníka a do součtu lze zahrnout pouze ty děti, které jsou jeho vyživovanými, tj. splňují podmínky uvedené v ustanovení § 35c odst. 6 ZDP. K uvedenému postupu lze nalézt bližší informace na webové stránce Finanční správy ČR pod odkazem „Daňové zvýhodnění u zaměstnavatele“ ze dne 22. ledna 2015.

Omezení výše daňového zvýhodnění
(horní limit)

Celkový počet dětí, na které lze uplatnit daňové zvýhodnění, není omezen. To znamená, že není omezena výše daňového zvýhodnění, pokud je poskytnuta jako sleva na dani.

Omezení daňového bonusu
(horní a dolní limit)

Daňový bonus si lze pro lepší názornost představit jako pomyslnou „zápornou daň“. Tedy částku, kterou poplatník nikoliv odvádí státu, ale naopak ji obdrží od státu, ovšem za předpokladu splnění příslušných podmínek. Omezení je stanoveno ustanovením § 35c odst. 3 ZDP nepřímo, a to limitní výší daňového bonusu, který bylo možné poskytnout maximálně ve výši 60 300 Kč ročně (horní limit) nebo pokud jeho výše činí alespoň 100 Kč (dolní limit). Od roku 2021 však byl zrušen horní limit 60 300 Kč. Oproti tomu dolní limit ve výši 100 Kč zrušen nebyl (§ 35c odst. 3).

Další omezení daňového bonusu se týká nízko-příjmových poplatníků. Daňový bonus nemůže uplatnit poplatník, jehož příjmy ze závislé činnosti a příjmy ze samostatné činnosti (podnikání) nedosáhly alespoň 6násobku minimální mzdy. Do této částky se nezapočítávají příjmy uvedené v § 35c odst. 4 ZDP (například příjmy osvobozené od daně uvedené v § 4 nebo zařazené pod § 6 odst. 9).

     Příklad 178

Zaměstnanec dosáhl za rok 2026 příjmy ze závislé činnosti ve výši 306 310 Kč. Daň 15 % vypočtená z této částky zaokrouhlené na 100 Kč dolů, je ve výši 45 945 Kč = 306 300 Kč x 0,15. Po odečtení základní slevy vychází částka daně 15 105 Kč = 45 945 Kč – 30 840 Kč. Pokud občan bude uplatňovat daňové zvýhodnění na 1 dítě, pak výsledná daň bude ve výši 0 Kč = 15 105 Kč – 15 105 Kč. Daňový bonus bude ve výši 15 204 Kč – 15 105 Kč = 99 Kč. Občanovi však bude přiznán daňový bonus ve výši 0 Kč, neboť nedosáhl dolního limitu výše daňového bonusu ve výši 100 Kč.

     Příklad 179

Zaměstnanec dosáhl stejné příjmy jako v předchozím příkladu. Uplatňuje ale daňové zvýhodnění na 4 děti, tj. ve výši 93 204 Kč. Daňový bonus vychází v částce 93 204 Kč – 15 105 Kč = 78 099 Kč. Zaměstnanci náleží nárok na daňový bonus ve výši 78 099 Kč, neboť horní limit 60 300 Kč byl od roku 2021 zrušen.

     Příklad 180

Zaměstnanec má v roce 2026 celkové příjmy ze závislé činnosti nezdaněné srážkovou daní ve výši 134 400 Kč. Zaměstnanec má nárok na daňový bonus, pokud bude uplatňovat daňové zvýhodnění, neboť jeho příjmy dosáhly 6násobku minimální mzdy (6 x 22 400 Kč).

Zvýšení daňového zvýhodnění
na dvojnásobek

•    Jak vyplývá z ustanovení § 35c odst. 7 ZDP, v případě, pokud se jedná o dítě, kterému je přiznán nárok na průkaz ZTP/P, zvyšuje se daňové zvýhodnění na toto dítě na dvojnásobek (například z roční částky 15 204 Kč se zvýší na 30 408 Kč, pokud poplatník vyživuje 1 dítě). V případě, pokud poplatník vyživuje ve společně hospodařící domácnosti více dětí, z nich jedno dítě je držitelem průkazu ZTP/P, pak pořadí dětí si stanovuje poplatník, neboť zákon o daních z příjmů žádné pořadí podle věku dětí (které je první, druhé, třetí apod.) nestanoví. To znamená, že nelze automaticky pro tyto daňové účely považovat nejstarší dítě na „první dítě“. Pokud bude poplatník chtít využít daňové optimalizace, pak dítě, kterému byl přiznán nárok na průkaz ZTP/P, bude uvádět jako poslední v pořadí, čímž získá vyšší nárok na daňové zvýhodnění, než kdyby toto dítě uváděl jako první dítě. Jedná se o legální daňovou optimalizaci.

•    Maximální výše celkového daňového bonusu v částce 60 300 Kč ročně byla počínaje rokem 2021 zrušena, což může být výhodné v případě, pokud poplatník vyživuje více dětí, nemá vysoký příjem a případně má i dítě s průkazem ZTP/P.

     Příklad 181

Poplatník má dvě děti, staršího syna, který se narodil v roce 2012 a mladší dceru, která se narodila v roce 2014 a je držitelkou průkazu ZTP/P. U obou dětí jsou v roce 2026 splněny podmínky, že žijí s poplatníkem ve společné domácnosti a jedná se o vyživované děti ve smyslu definice uvedené v § 35c ZDP. Výsledek: Poplatník může za rok 2026 uplatnit daňové zvýhodnění v roční výši 15 204 Kč na syna a daňové zvýhodnění na dceru ve výši dvojnásobku, tj. 22 320 Kč x 2 = 44 640 Kč, protože jde o dítě, kterému byl přiznán nárok na průkaz ZTP/P. Celkem jde o daňové zvýhodnění ve výši 59 844 Kč = 15 204 Kč + 44 640 Kč. Obdobně by vyšel tento výsledek i v případě, pokud by se v daném případě dcera, která je držitelem průkazu ZTP/P, narodila dříve než syn a byla „prvorozeným dítětem“.

     Příklad 182

Poplatník má tři děti, dva syny, kteří se narodili v roce 2015 a dceru, která se narodila v roce 2018 a je držitelkou průkazu ZTP/P. U všech dětí jsou v roce 2026 splněny podmínky, že žijí s poplatníkem ve společné domácnosti a jedná se o vyživované děti ve smyslu definice uvedené v § 35c ZDP.

Výsledek: Poplatník může za rok 2026 uplatnit daňové zvýhodnění v roční výši 15 204 Kč na prvního syna, 22 320 Kč na druhého syna a daňové zvýhodnění na dceru ve výši dvojnásobku, tj. 27 840 Kč x 2 = 55 680 Kč, protože jde o dítě, kterému byl přiznán nárok na průkaz ZTP/P. Celkem jde o daňové zvýhodnění ve výši 93 204 Kč = 15 204 Kč + 22 320 Kč + 55 680 Kč. Obdobně by vyšel tento výsledek i v případě, pokud by se v daném případě dcera, která je držitelem průkazu ZTP/P, narodila dříve, než synové a byla „prvorozeným dítětem“.

Daňové dopady

•    Výše daňové úspory při uplatnění daňového zvýhodnění není do určité míry závislá na základu daně, neboť na rozdíl například od částek snižujících základ daně podle § 15 ZDP daňové zvýhodnění ovlivňuje přímo výši daně.

•    V určitých případech může částka daňového zvýhodnění na vyživované děti přesáhnout částku daně, sníženou o slevy na dani podle § 35ba. V takovém případě dochází ke vzniku pomyslné „záporné daně“. Nebo přesněji řečeno, ke vzniku daňového bonusu ve smyslu § 35c odst. 3 ZDP: „Je-li nárok poplatníka na daňové zvýhodnění vyšší než daň vypočtená podle § 16 snížená o slevy na dani podle § 35 a § 35ba, je vzniklý rozdíl daňovým bonusem“.

•    Výše daňové úspory je závislá na tom, na kolik dětí poplatník může uplatnit daňové zvýhodnění.

Daňové zvýhodnění v poměrné výši

•    Daňové zvýhodnění lze poskytnout poplatníkovi ve výši 1/12 za každý kalendářní měsíc, na jehož počátku byly splněny příslušné podmínky (§ 35c odst. 10 ZDP). Rozhodující pro vznik nároku poplatníka na daňové zvýhodnění je tedy splnění požadovaných podmínek k prvnímu dni příslušného kalendářního měsíce.

-   Z tohoto základního pravidla, tzn. „splnění požadovaných podmínek k prvnímu dni měsíce“ však existují výjimky. Daňové zvýhodnění lze uplatnit již v kalendářním měsíci:

»   ve kterém se dítě narodilo,

»   nebo ve kterém začíná soustavná příprava dítěte na budoucí povolání, anebo

»   ve kterém bylo dítě osvojeno nebo převzato do péče nahrazující péči rodičů na základě rozhodnutí příslušného orgánu.

     Příklad 183

Poplatník chce uplatnit daňové zvýhodnění v následujících případech. Dítě se narodilo 15. září, dítě bylo osvojeno dne 18. září, dítě bylo dáno do pěstounské péče dne 30. září. Ve všech uvedených případech lze při splnění všech ostatních podmínek uplatnit daňové zvýhodnění na tyto děti již za měsíc září.

     Příklad 184

Zletilé dítě ukončilo studium a přestalo splňovat podmínku soustavné přípravy na budoucí povolání dne 31. srpna 2026. Za měsíc srpen daňové zvýhodnění ještě náleží. Za měsíc září 2026 nárok na daňové zvýhodnění na toto dítě poplatníkovi již nenáleží, neboť k prvnímu dni měsíce září nebyly splněny potřebné podmínky.

Změna počtu vyživovaných dětí
nebo nesplnění podmínek v průběhu roku

Vzhledem k tomu, že výše daňového zvýhodnění se odvíjí od počtu vyživovaných dětí žijících s poplatníkem ve společně hospodařící domácnosti, bude docházet k tomu, že výše daňového zvýhodnění se může měnit (zvyšovat či snižovat) v závislosti na tom, zda se počet vyživovaných dětí zvýšil nebo snížil. Obdobně v případě, pokud některé dítě začne/přestane v průběhu roku splňovat podmínky pro uplatnění daňového zvýhodnění.

     Příklad 185

Poplatník vyživuje začátkem roku 2026 dvě děti. Pro lepší názornost můžeme předpokládat, že starší dítě je syn (první dítě), mladší dítě je dcera (druhé dítě). V průběhu kalendářního roku 2026, například k 31. srpnu 2026 však jedno z dětí (syn) přestane být z pohledu daně z příjmů vyživovaným dítětem. Znamená to, že daňové zvýhodnění na druhé dítě v roční výši 22 320 Kč bude náležet jen v poměrné výši za měsíce leden až srpen 2026, v částce 14 880 Kč = 22 320 Kč / 12 x 8. Na první dítě bude náležet daňové zvýhodnění ve výši 15 204 Kč ročně. Celkem bude činit daňové zvýhodnění 30 084 Kč = 15 204 Kč + 14 880 Kč. 

Z uvedeného vyplývá, že:

-   na syna (první dítě) bude náležet daňové zvýhodnění za 8 měsíců ve výši 8 x (15 204 Kč / 12) = 10 136 Kč,

-   na dceru (druhé dítě) bude náležet daňové zvýhodnění za 12 měsíců ve výši 8 x (22 320 Kč / 12) + 4 x (15 204 Kč / 12) = 19 948 Kč. 

-   Celkem daňové zvýhodnění bude činit 30 084 Kč (pro kontrolu lze provést zjednodušeně výpočet: 15 204 Kč + 22 320 Kč / 12 x 8 = 30 084 Kč).

     Příklad 186

Poplatník vyživuje začátkem roku 2026 celkem tři děti. Jedno z těchto dětí (zletilý syn) přestane být vyživovaným dítětem ke dni 30. června 2026. Nejstarší dítě je zletilý syn, prostřední dítě je dcera a nejmladší dítě je nezletilý syn.

Z uvedeného vyplývá, že:

-   na zletilého syna (první dítě) bude náležet daňové zvýhodnění ve výši 6 x (15 204 Kč / 12) = 7 602 Kč,

-   na dceru (druhé dítě) bude náležet daňové zvýhodnění ve výši 6 x (22 320 Kč / 12) + 6 x (15 204 Kč / 12) = 18 762 Kč, neboť jen v období od ledna do června je považováno za druhé dítě pro účely daňového zvýhodnění,

-   na nezletilého syna (třetí dítě) bude náležet daňové zvýhodnění ve výši 6 x (27 840 Kč / 12) + 6 x (22 320 Kč / 12) = 25 080 Kč, neboť jen v období od ledna do června je považováno za třetí dítě pro účely daňového zvýhodnění, v období od července do prosince je jen druhým dítětem.

Celkem bude činit daňové zvýhodnění 51 444 Kč = 7 602 Kč + 18 762 Kč + 25 080 Kč

Pro porovnání lze provést následující úvahu. Pokud by nedošlo ke změně, zaměstnanec by měl na 3 děti nárok na daňové zvýhodnění ve výši 65 364 Kč = 15 204 Kč + 22 320 Kč + 27 840 Kč. Vzhledem k tomu, že třetí dítě přestalo po dobu 6 měsíců splňovat podmínky, daňové zvýhodnění se snížilo o částku odpovídající těmto 6 měsícům, tj. 6 x 27 840 Kč / 12 = 13 920 Kč. Porovnáním rozdílu částek 65 364 Kč – 51 444 Kč vychází stejný výsledek, tj. částka 13 920 Kč. Pro rychlou kontrolu lze také provést zjednodušeně následující výpočet: 15 204 Kč + 22 320 Kč + 27 840 Kč / 12 x 6 = 51 444 Kč. 

     Příklad 187

 Poplatník vyživuje začátkem roku 2026 dvě děti. V únoru 2026 se však rodina rozšíří o narozená dvojčata. Starší dvě děti jsou synové, narozená dvojčata jsou dcery.

Z uvedeného vyplývá, že:

-   na prvního syna bude náležet daňové zvýhodnění ve výši 15 204 Kč,

-   na druhého syna bude náležet daňové zvýhodnění ve výši 22 320 Kč,

-   na první dceru bude náležet daňové zvýhodnění ve výši 11 x (27 870 Kč / 12) = 25 520 Kč,

-   na druhou dceru bude náležet daňové zvýhodnění ve výši 11 x (27 870 Kč / 12) = 25 520 Kč.

Celkem bude činit daňové zvýhodnění 93 204 Kč = 15 204 Kč + 22 320 Kč + 2 x 27 840 Kč. 

Vyživované dítě a rodinné vztahy

Uplatnění daňového zvýhodnění není z pohledu rodinných vztahů omezováno jen na děti z biologického hlediska vlastní. Za vyživované dítě poplatníka se považuje dítě, které splňuje podmínky uvedené v § 35c odst. 6 ZDP. Můžeme si je nyní přiblížit. Z pohledu rodinných vztahů se za vyživované dítě poplatníka pro účely daňového zvýhodnění považuje dítě:

•    vlastní,

•    osvojenec,

•    dítě v péči, která nahrazuje péči rodičů,

•    od 1. 1. 2015 též dítě, které přestalo být u tohoto poplatníka z důvodu nabytí plné svéprávnosti nebo zletilosti v pěstounské péči,

•    dítě druhého z manželů,

•    vlastní vnuk (vnučka) nebo vnuk (vnučka) druhého z manželů, pokud jeho (její) rodiče nemají dostatečné příjmy, z nichž by mohli daňové zvýhodnění uplatnit.

Uvedené pojmy bude vhodné blíže osvětlit.

Dítě druhého z manželů

Jedná se o situaci, kdy jeden z manželů není biologickým rodičem a nejedná se o dítě osvojené. Poplatník je tedy ve vztahu k tomuto nevlastnímu dítěti jeho „otčímem“ (pokud jde o manžela), anebo jeho „macechou“ (pokud jde o manželku).

Kupříkladu muž, který má z předchozího manželství/vztahu nezletilou dceru, se ožení se ženou, která má z předchozího manželství/vztahu zletilého syna. Muž se tedy stává pro nevlastního syna otčímem a žena se stává pro nevlastní dceru macechou. Z jejich pohledu se jedná tak o dítě druhého z manželů.

•    Státní občanství manželů: Samozřejmě může nastat i situace, kdy manželství je uzavřeno s cizím státním příslušníkem. S uzavřením manželství je pak spojena možnost získání českého státního občanství podle zákona č. 186/2013 Sb., o státním občanství ČR. Z pohledu uplatnění daňového zvýhodnění na vyživované dítě však i nadále nerozhoduje státní občanství manžela (manželky), ale skutečnost, zda jde o daňového rezidenta ČR anebo o daňového nerezidenta. Může nastat i situace, kdy například zaměstnanec uzavře manželství s cizinkou a stane se tak nevlastním otcem dítěte, které doposud nemělo státní občanství ČR. Pro vyživované dítě, které žije s poplatníkem ve společně hospodařící domácnosti, však není stanoveno, že musí mít české státní občanství, ani nemusí mít přidělené rodné číslo. Pro úplnost lze zmínit, že zákon č. 186/2013 Sb. uvádí v § 18, že manželé mohou podat společnou žádost o udělení státního občanství ČR, do níž mohou zahrnout své děti.

•    Společná domácnost a územní podmínka: V této souvislosti je možné zdůraznit, že není ani stanovena podmínka, že se jedná o dítě žijící ve společné domácnosti na území ČR. Ustanovení § 35c v tomto ohledu jednoznačně rozšiřuje tuto územní podmínku na „společně hospodařící domácnost na území členského státu EU nebo státu tvořícího EHP“. Jako příklad lze uvést situaci, kdy manžel dlouhodobě pobývá na území ČR, kde pobírá příjmy ze zaměstnání, a jeho manželka s dětmi pobývá v jiném členském státě EU. Oba manželé jsou přitom daňovými nerezidenty v ČR. I nadále se však jedná o společně hospodařící domácnost. Problém by však mohl nastat například tehdy, pokud by si daňový rezident ČR vzal za manželku ženu z Ukrajiny, která by i nadále z pohledu mezinárodní smlouvy o zamezení dvojího zdanění zůstala daňovým rezidentem Ukrajiny (ovšem mohl by nastat i případ, kdy její středisko životních zájmů se takto přesunulo do ČR a stala se tak daňovým rezidentem v ČR).

     Příklad 188

Snoubenci uzavřeli v roce 2026 manželství. Z předešlého manželství však nastávající manžel má nezletilého syna a nastávající manželka má zletilou dceru, která však studuje v zahraničí. Manžel je tedy ve vztahu k nevlastní dceři jejím otčímem, manželka je ve vztahu k nevlastnímu synovi jeho macechou. Manželka je státním příslušníkem státu, který není členským státem EU ani státu tvořícího EHP. Společně hospodařící domácnost mají na území ČR (děti, na které chtějí uplatnit daňové zvýhodnění, s nimi musí žít ve společné domácnosti, ale to neznamená, že musejí mít všichni stejné trvalé bydliště). Oba manželé jsou daňovými rezidenty v ČR, kde mají středisko životních zájmů a stálý byt (byt je ve vlastnictví manžela).

Doplnění:

•    Na základě definice „manžela“, uvedené v § 21e ZDP je za „manžela“ případně „manželku“ pro účely daně z příjmů považován též partner podle zákona upravujícího registrované partnerství.

Převzetí dítěte do péče
nahrazující péči rodičů

Za dítě převzaté do péče nahrazující péči rodičů se pro účely daňového zvýhodnění považuje (pokyn GFŘ D–59):

•    dítě, jež bylo převzato do této péče na základě rozhodnutí příslušného orgánu,

•    dítě, jehož rodič zemřel, a

•    dítě manžela, které mu bylo svěřeno do výchovy rozhodnutím soudu.

Definici pojmu „dítě převzaté do trvalé péče nahrazující péči rodičů“ je však možné nalézt i v jiných právních předpisech. Například v ustanovení § 20 zákona č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění,

•    v ustanoveních § 7 odst. 10, § 45 odst. 3 zákona č. 117/1995 Sb., o státní sociální podpoře.

Osvojení (adopce) dítěte se až do 31. 12. 2013 řídilo zákonem č. 94/1963 Sb., o rodině. Od 1. 1. 2014 platí pro osvojení pravidla uvedená v novém občanském zákoníku (§ 794 až § 854). Osvojením se rozumí přijetí cizí osoby za vlastní. Předpokladem osvojení je takový vztah mezi osvojitelem a osvojencem, jaký je mezi rodičem a dítětem, nebo že tu jsou aspoň základy takového vztahu (§ 795). Osvojit lze zletilé i nezletilé dítě (§ 796). Dítě získává příjmení osvojitele (§ 835). Osvojení zletilého nemá vliv na jeho příjmení (§ 851). O osvojení nezletilého rozhoduje soud na návrh osvojitele. O osvojení zletilého rozhodne soud na návrh osoby, která chce zletilého osvojit, k návrhu se připojí zletilý, který má být osvojen (§ 796).

Osvojení nelze zrušit po uplynutí 3 let od rozhodnutí o osvojení. Toto však neplatí v případě, pokud je osvojení v rozporu se zákonem (§ 840). V případě, je-li to v zájmu dítěte, může soud na návrh osvojitele rozhodnout i před uplynutím doby 3 let od rozhodnutí o osvojení, že je osvojení nezrušitelné.

Pěstounská péče je forma péče, která nahrazuje péči rodičů. Až do 31. 12. 2013 se řídila pěstounská péče rovněž zákonem o rodině (§ 45a). Od 1. 1. 2014 se však řídí novým občanským zákoníkem (§ 958 až § 970). Jedná se o státem garantovanou formu náhradní rodinné péče, která zajišťuje dostatečné hmotné zabezpečení dítěte i přiměřenou odměnu těm, kteří se ho ujali. Dítě může být svěřeno do pěstounské péče fyzické osobě nebo do společné pěstounské péče manželů. Osoba pěstouna musí poskytovat záruku řádné výchovy dítěte. Pěstoun má právo zastupovat dítě a spravovat jeho záležitosti jen v běžných věcech, k výkonu mimořádných záležitostí žádá souhlas zákonného zástupce dítěte. Pěstounská péče náhradní rodinnou péčí v případech, kdy rodiče dítěte neumí, nechtějí nebo nemohou o své dítě osobně pečovat. Rodiče dítěte mají právo se s dítětem osobně a pravidelně stýkat i právo na informace o dítěti, ledaže soud z důvodů hodných zvláštního zřetele rozhodne jinak. Biologičtí rodiče neztrácejí svoje rodičovské povinnosti, například vyživovací povinnost a vědí, kde dítě vyrůstá (§ 960 a § 961). Mají též právo rozhodovat o podstatných záležitostech, které se dítěte týkají (například volba školy).

Pěstounská péče zaniká nejpozději, nabude-li dítě plné svéprávnosti, jinak jeho zletilostí (§ 970). Dítě nabývá plné svéprávnosti (§ 30):

•    zletilostí (zletilost se nabývá dovršením 18. roku věku),

•    před nabytím zletilosti přiznáním svéprávnosti nebo uzavřením manželství,

•    přiznat lze soudem na návrh nezletilého svéprávnost nezletilému, pokud nezletilý dosáhl věku 16 let a pokud je osvědčena jeho schopnost sám se živit a obstarat své záležitosti a pokud s návrhem souhlasí zákonný zástupce nezletilého (§ 37).

Pěstounská péče může být soudem zrušena z důležitých důvodů. Pěstounská péče je placená. Dávky pěstounské péče jsou upraveny v zákonu č. 359/1999 Sb., ve znění novely provedené zákonem č. 401/2012 Sb. s účinností od 1. 1. 2013 (až do 31. 12. 2012 byly dávky pěstounské péče upraveny zákonem č. 117/1995 Sb., o státní sociální podpoře, ve znění pozdějších předpisů).

Poručenství jako forma péče, která nahrazuje péči rodičů, se rovněž řídila až do 31. 12. 2013 zákonem o rodině (§ 78). Od 1. 1. 2014 se poručenství řídí pravidly uvedenými v novém občanském zákoníku (§ 928 až § 942). Poručenství je zvláštní druh opatrovnictví, pro případ, že nezletilé dítě nemá zákonného zástupce. Tato situace nastává tehdy, pokud:

•    rodiče zemřeli,

•    nemají plnou způsobilost k právním úko­nům,

•    byli zbaveni rodičovských práv.

Poručník dítě vychovává, zastupuje a spravuje jeho záležitosti místo rodičů. Poručenství nelze ztotožnit s pojmem opatrovnictví. Zatímco opatrovnictví nad nezletilými dětmi znamená, že opatrovníkovi je svěřen výkon pouze některých práv a povinností za rodiče, který může být buď dlouhodobý anebo naopak jen krátkodobý, s poručenstvím je spjat výkon všech práv a povinností, která jinak náleží rodičům.

Základním posláním poručníka je ochrana práv a zájmů nezletilého dítěte. Poručník má nezletilého zastupovat a spravovat jeho majetek místo jeho rodičů a také ho vychovávat. Povinnost vychovávat nezletilé dítě však neznamená povinnost osobní péče o dítě, i když samozřejmě poručník o dítě osobně pečovat může. Funkce poručníka nezakládá vyživovací povinnost k dítěti.

Pokud jde o výběr osoby poručníka, pokud to není v rozporu se zájmy dítěte, má soud ustanovit poručníkem především toho, koho doporučili rodiče. Jestliže rodiče tímto způsobem nikoho nedoporučí, pak je na místě, pokud je to možné, aby byl poručníkem ustanoven někdo z příbuzných nebo osob blízkých dítěti nebo jeho rodině. V případě, že se nenajde žádná taková osoba, soud ustanoví poručníkem jinou fyzickou osobu. Občanský zákoník připouští i možnost, aby poručníky nezletilého dítěte byli ustanoveni i manželé (§ 932).

Poručenství zaniká (§ 935):

•    v případě, nabude-li alespoň jeden z rodičů poručence rodičovskou odpovědnost, popřípadě nabude-li schopnost ji vykonávat,

•    v případě, nabude-li dítě svéprávnosti nebo je-li osvojeno,

Poručenská funkce zaniká:

•    smrtí poručníka nebo

•    rozhodnutím soudu o zproštění poručníka jeho funkce nebo o odvolání poručníka.

Pokud jde o příslušná rozhodnutí příslušného orgánu o svěření dítěte do péče nahrazující péči rodičů, jsou uvedeny v § 7 zákona č. 117/1995 Sb., o státní sociální podpoře. Jedná se například o:

•    Rozhodnutí soudu o svěření dítěte do péče jiné osoby (blíže viz § 953 nového občanského zákoníku: „Nemůže-li o dítě osobně pečovat žádný z rodičů ani poručník, může soud svěřit dítě do osobní péče jiného člověka“).

•    Rozhodnutí soudu o osvojení dítěte (blíže viz § 796 nového občanského zákoníku).

•    Rozhodnutí soudu o předání dítěte do péče budoucího osvojitele (blíže viz § 824 nového občanského zákoníku),

•    Rozhodnutí soudu o předání dítěte osvojiteli do péče před osvojením (blíže viz § 826 nového občanského zákoníku: „Po uplynutí 3 měsíců ode dne, kdy byl souhlas k osvojení dán, může být osvojované dítě předáno osvojiteli do péče před osvojením. O takovém předání rozhoduje na návrh osvojitele soud“),

•    Rozhodnutí soudu o jmenování fyzické osoby poručníkem (blíže viz § 928 nového občanského zákoníku: “Není-li tu žádný z rodičů, který má a vůči dítěti vykonává rodičovskou odpovědnost v plném rozsahu, soud jmenuje dítěti poručníka“),

•    Rozhodnutí soudu o svěření dítěte do pěstounské péče a do pěstounské péče na přechodnou dobu (blíže viz § 958 nového občanského zákoníku: „Nemůže-li o dítě osobně pečovat žádný z rodičů ani poručník, může soud svěřit dítě do osobní péče pěstounovi“).

•    Rozhodnutí soudu o svěření dítěte do předpěstounské péče zájemci o pěstounskou péči (blíže viz § 963 nového občanského zákoníku: „Soud může dítě svěřit zájemcům o pěstounskou péči do předpěstounské péče“).

•    Rozhodnutí soudu o nařízení předběžného opatření o péči o dítě.

     Příklad 189

Nezletilé a zletilé osvojené (adoptované) dítě

Poplatník má tři děti, vlastního syna, který se narodil dne 15. června 2026, nezletilou holčičku, kterou osvojil (adoptoval) v měsíci únoru 2026, a dále zletilou dceru, kterou osvojil v roce 2014 v době, kdy byla ještě nezletilá. Výsledek: Poplatník může uplatnit daňové zvýhodnění, které se týká nezletilé adoptované dcery, která s ním však žije ve společně hospodařící domácnosti, a je ve smyslu § 35c vyživovaným dítětem. Poplatník může také uplatnit daňové zvýhodnění na vlastního nezletilého syna. V obou případech však lze uplatnit daňové zvýhodnění pouze v poměrné výši, odpovídající počtu měsíců v roce 2026, ve kterých bylo splněno, že se jedná o vyživované dítě žijící s poplatníkem ve společně hospodařící domácnosti.

Vzhledem k tomu, že syn se narodil v průběhu června, lze pro tyto účely započítat 7 měsíců (tzn. včetně měsíce června), ve kterých je splněno, že se jedná o vyživované dítě žijící s poplatníkem ve společně hospodařící domácnosti. Na osvojenou nezletilou dceru může poplatník uplatnit daňové zvýhodnění za 11 měsíců, tj. období únor až prosinec. Daňové zvýhodnění lze v daném případě uplatnit již za měsíc, ve kterém se dítě narodilo anebo ve kterém došlo k osvojení (adopci).

Poplatník může také uplatnit daňové zvýhodnění na adoptovanou dceru, která je již zletilá, za předpokladu, že dcera splňuje podmínky uvedené v § 35c odst. 5 písm. b) ZDP (to znamená, že se soustavně připravuje na budoucí povolání, nepřesáhla věk 26 let apod.) a žije s ním ve společně hospodařící domácnosti. Daňové zvýhodnění bude činit:

-   na zletilou dceru ve výši 15 204 Kč,

-   na osvojenou nezletilou dceru ve výši 20 460 Kč (výpočet: 20 460 Kč = 22 320 Kč / 12 měsíců x 11 měsíců),

-   na narozeného syna ve výši 16 240 Kč na syna (výpočet: 16 240 Kč = 27 840 Kč / 12 měsíců x 7 měsíců).

Celkem daňové zvýhodnění na všechny vyživované děti je ve výši 51 904 Kč = 15 204 Kč + 20 460 Kč + 16 240 Kč. 

     Příklad 190

Nezletilé a zletilé dítě druhého z manželů (nevlastní syn, nevlastní dcera)

Zaměstnankyně má z prvního manželství dceru, které je 16 let. Zaměstnankyně se podruhé vdala a se svým současným manželem se dohodla na tom, že daňové zvýhodnění na dceru bude uplatňovat u svého zaměstnavatele manžel. Výsledek: Tento postup je možný. V tomto případě uplatnil daňové zvýhodnění na „vyženěnou“ dceru poplatník, který není jejím biologickým rodičem, ale je pouze otčímem (nevlastním otcem).

Daňové zvýhodnění lze uplatnit nejenom na dítě vlastní, ale i na dítě nevlastní. Podmínkou je, že se jedná o dítě, které žije s poplatníkem ve společně hospodařící domácnosti a jedná se o dítě druhého z manželů. Není tedy dáno omezení v tom, zda se jedná o dítě zletilé nebo nezletilé. V případě, pokud by se jednalo o dítě zletilé, bylo by potřeba ověřovat též splnění dalších podmínek, tj. zda se jedná o dítě, které se soustavně připravuje na budoucí povolání podle zákona o státní sociální podpoře [§ 35c odst. 6 písm. b) ZDP].

     Příklad 191

Poručník nezletilého dítěte

Zaměstnankyně se stala od 5. února 2026 poručníkem nezletilé dcery své sestry. Její sestra i manžel sestry zemřeli při autonehodě. V tomto případě zaměstnankyně rovněž může uplatnit daňové zvýhodnění na toto nezletilé cizí dítě, neboť se jedná o dítě, které má v péči, která nahrazuje péči rodičů. Daňové zvýhodnění lze uplatnit již od měsíce února 2026, kdy se stala poručníkem (opatrovníkem) dítěte. Zaměstnankyně má ještě nezletilého syna, takže na dceru své sestry může uplatnit daňové zvýhodnění jako na druhé dítě, ve výši 22 320 Kč / 12 x 11 = 20 460 Kč.

     Příklad 192

Budoucí osvojitel

Manželé se rozhodli pro osvojení nezletilého dítěte, které je umístěno v kojeneckém ústavu. Na základě rozhodnutí příslušného orgánu jim bylo dítě svěřeno do zatímní péče jako budoucím osvojitelům. Pro daňové účely lze tuto péči považovat za péči nahrazující péči rodičů. Znamená to, že je možné uplatnit na toto dítě daňové zvýhodnění, i když ještě nedošlo k osvojení (adopci). Poplatník, který bude uplatňovat daňové zvýhodnění, prokáže nárok příslušným rozhodnutím o svěření dítěte do péče budoucím osvojitelům a čestným prohlášením, že dítě s ním žije ve společně hospodařící domácnosti. Nárok na daňové zvýhodnění lze uplatnit již za kalendářní měsíc, ve kterém bylo nezletilé dítě převzato do péče nahrazující péči rodičů na základě rozhodnutí příslušného orgánu.

     Příklad 193

Pěstoun a dítě svěřené do pěstounské péče s průkazem ZTP/P

Manželé se starají o své vlastní 2 nezletilé děti. Dále jim bylo svěřeno od března 2026 do pěstounské péče nezletilé dítě, kterému byl již dříve přiznán průkaz ZTP/P. Jedná se o nezletilé dítě, takže nemá přiznán invalidní důchod pro invaliditu 3. stupně. Vzhledem k tomu, že v případě, pokud o vyživované dítě pečuje ve společně hospodařící domácnosti více poplatníků, může uplatnit daňové zvýhodnění ve zdaňovacím období nebo v tomtéž měsíci zdaňovacího období jen jeden z nich, dohodli se manželé následovně: Daňové zvýhodnění na vlastní 2 děti uplatní manžel. Daňové zvýhodnění na dítě v pěstounské péči uplatní manželka. Uvedený postup je samozřejmě možný. Daňové zvýhodnění bude v následující výši: na 2 vlastní děti ve výši 15 204 Kč (první dítě) a 22 320 Kč (druhé dítě), na dítě v pěstounské péči (třetí dítě) v dvojnásobné výši, tj. 2 x 27 840 Kč / 12 x 10 = 46 400 Kč (§ 35c odst. 7).

     Příklad 194

Pěstoun a dítě, které dosáhlo plné svéprávnosti

Manželé pečují o dvě vlastní děti a další dítě mají svěřené do pěstounské péče. Dítě, které mají svěřené do pěstounské péče, dosáhlo zletilosti v dubnu 2026. Žije však s nimi i nadále ve společně hospodařící domácnosti a připravuje se na budoucí povolání studiem.

V uvedeném případě lze zmínit změnu v uplatňování daňového zvýhodnění, kterou přinesla novela zákona o daních z příjmů (zákon č. 267/2014 Sb.) s účinností již za zdaňovací období 2014. Podle § 970 nového občanského zákoníku pěstounská péče zaniká, nabude-li dítě plné svéprávnosti a nejpozději zletilostí. Pokud je tedy dítě svěřeno rozhodnutím příslušného orgánu do pěstounské péče, okamžikem nabytí svéprávnosti nebo zletilostí tato péče zaniká a nejedná se tak již o „péči nahrazující péči rodičů“. V takovém případě nebylo možné až do roku 2013 již uplatňovat daňové zvýhodnění na toto dítě, i když ostatní podmínky uvedené v § 35c ZDP byly splněny.

Novelou, provedenou zákonem č. 267/2014 Sb. však bylo doplněno, že za vyživované dítě se považuje též „dítě, které přestalo být u tohoto poplatníka z důvodu nabytí svéprávnosti nebo zletilosti v pěstounské péči“.

Znamená to, že v daném případě uvedené dítě, které dosáhlo zletilosti, a již není v pěstounské péči, je pro účely daně příjmů i nadále „vyživovaným dítětem“. Pokud žije s poplatníkem ve společně hospodařící domácnosti, není mu přiznán invalidní důchod pro invaliditu 3. stupně, ani nedovršilo věk 26 let, a v daném případě splňuje podmínku, že se připravuje soustavně na budoucí povolání, může poplatník (již bývalý pěstoun) uplatnit na toto dítě daňové zvýhodnění.

     Příklad 195

Zletilé dítě s invalidním důchodem.

Zaměstnankyně pečuje o svoje dvě zletilé děti, které s ní žijí ve společně hospodařící domácnosti. První dítě má přiznaný invalidní důchod pro invaliditu 1. stupně, druhé dítě má přiznaný invalidní důchod pro invaliditu 3. stupně. V případě, pokud první zletilé dítě nedosáhlo věk 26 let a studuje, lze přiznat daňové zvýhodnění. Na druhé zletilé dítě však již nelze uplatnit daňové zvýhodnění, z důvodu, že mu byl přiznán invalidní důchod pro invaliditu 3. stupně.

Způsob uplatnění nároku

Daňový rezident ČR:

•    V průběhu kalendářního roku u zaměstnavatele na základě učinění (podpisu) Prohlášení k dani do 30 dnů od vstupu do zaměstnání anebo do 15. února na příslušný kalendářní rok (§ 38k odst. 4 ZDP).

•    Nebo po skončení kalendářního roku:

-   v rámci Žádosti o provedení ročního zúčtování záloh na daň a daňového zvýhodnění (§ 38k odst. 5 a odst. 7 ZDP) nebo

-   v daňovém přiznání k dani z příjmů fyzických osob za příslušný kalendářní rok.

Daňový nerezident ČR:

•    Po skončení kalendářního roku v daňovém přiznání k dani z příjmů fyzických osob za příslušný kalendářní rok (§ 38g odst. 2 a § 38h odst. 13 ZDP).

•    Úhrn příjmů ze zdrojů v ČR musí činit nejméně 90 % všech příjmů s výjimkou příjmů, které se nezapočítávají (§ 35c odst. 5 ZDP).

•    Upozornění: Daňové zvýhodnění může uplatnit pouze poplatník, který je daňovým rezidentem členského státu EU nebo státu tvořícího Evropský hospodářský prostor. Daňové zvýhodnění na vyživované dítě tedy nemůže například využít zaměstnankyně, která obvykle pobývá na území ČR, avšak podle mezinárodní smlouvy o zamezení dvojího zdanění je daňovým rezidentem Ukrajiny (z důvodu, že má na Ukrajině středisko životních zájmů a stálý byt).

Vyživované dítě a společně hospodařící domácnost

Další podmínky

Poplatník, který chce uplatnit daňové zvýhodnění, musí kromě jiného splnit následující podmínky:

1)  Společná domácnost a územní podmínka: Dítě s poplatníkem žije ve společně hospodařící domácnosti na území členského státu EU nebo státu tvořícího Evropský hospodářský prostor. Dočasný pobyt dítěte mimo domácnost však nemá vliv na uplatnění daňového zvýhodnění (například pokud dítě studuje vysokou školu v ČR a pobývá na kolejích anebo studuje na škole v zahraničí).

2)  Státní občanství manželů: V případě dítěte druhého z manželů samozřejmě může nastat i situace, kdy manželství je uzavřeno s cizím státním příslušníkem. S uzavřením manželství je pak spojena možnost získání českého státního občanství podle zákona č. 186/2013 Sb., o státním občanství ČR. Z pohledu uplatnění daňového zvýhodnění na vyživované dítě však i nadále nerozhoduje státní občanství manžela (manželky), ale skutečnost, zda jde o daňového rezidenta ČR anebo o daňového nerezidenta. Může nastat i situace, kdy například zaměstnanec uzavře manželství s cizinkou a stane se tak nevlastním otcem dítěte, které doposud nemělo státní občanství ČR. Pro vyživované dítě, které žije s poplatníkem ve společně hospodařící domácnosti, však není stanoveno, že musí mít české státní občanství, ani nemusí mít přidělené rodné číslo. Pro úplnost lze zmínit, že zákon č. 186/2013 Sb. uvádí v § 18, že manželé mohou podat společnou žádost o udělení státního občanství ČR, do níž mohou zahrnout své děti.

2)  Více poplatníků: V případě, pokud vyživuje dítě v jedné společně hospodařící domácnosti více poplatníků, může daňové zvýhodnění uplatnit ve zdaňovacím období nebo v tomtéž kalendářním měsíci zdaňovacího období jen jeden z nich.

3)  Musí být splněno, že se jedná o vyživované dítě ve smyslu definice uvedené v § 35c ZDP.

Společně hospodařící domácnost

Pojem „společně hospodařící domácnost“ je definován v § 21e ZDP: „Společně hospodařící domácností se rozumí společenství fyzických osob, které spolu trvale žijí a společně uhrazují náklady na své potřeby.“.

V této souvislosti je možné zdůraznit, že není stanovena podmínka, že se jedná o dítě žijící ve společné domácnosti na území ČR. Ustanovení § 35c odst. 1 v tomto ohledu jednoznačně rozšiřuje tuto územní podmínku na „společně hospodařící domácnost na území členského státu EU nebo státu tvořícího EHP“.

Nutnou podmínku, aby se jednalo o společně hospodařící domácnost, není shodné trvalé bydliště členů domácnosti, ani shodná státní příslušnost. Tato situace může nastat například v případě, kdy spolu žijí druh a družka, mají odlišná trvalá bydliště, anebo jde o manžele, kteří z různých důvodů si ponechali svoje rozdílná trvalá bydliště beze změny. Lze si rovněž představit situace, kdy se jedná o osoby s různou státní příslušností a jeden z nich má například trvalé bydliště v cizině (zaměstnanec má dítě s přítelkyní, která má trvalé bydliště například na Slovensku). Pokud jsou splněny výše uvedené podmínky, nezáleží již na tom, zda vyživované dítě je daňovým rezidentem ve stejném státě jako poplatník, který na toto dítě uplatňuje daňové zvýhodnění.

Podrobnější právní stanoviska k pojmu „společně hospodařící domácnost“ lze nalézt například v rozhodnutí Krajského soudu v Praze čj. 43 Af 7/2018-39.

Příklady

•    Pokud rodiče například nemají shodné trvalé bydliště s dítětem, nemusí to znamenat, že nemají společně hospodařící domácnost. Záleží na jejich shodném prohlášení, zda spolu trvalé žijí a společně uhrazují náklady na své potřeby.

•    Samozřejmě může nastat i situace, kdy rodiče a dítě mají stejné trvalé bydliště, avšak nemají společně hospodařící domácnost. Může to nastat například v případě dětí, které mají vlastní rodinu a společnou domácnost s rodiči fakticky zrušili.

•    V případě společně hospodařící domácnosti rozhoduje faktický stav. Problém při určení, zda dítě žije s poplatníkem ve společně hospodařící domácnosti, nastává v případě manželů, kteří se rozvádějí. Pro určení doby, kdy došlo ke zrušení společně hospodařící domácnosti, není rozhodující, kdy nabylo právní moci usnesení soudu o rozvodu manželství, ale doba, kdy fakticky došlo ke zrušení společně hospodařící domácnosti, což může být o značnou dobu dříve. Lze v této souvislosti konstatovat, že podmínku společně hospodařící domácnosti s dítětem nesplňuje rodič, který na dítě platí výživné a dítě je svěřeno do péče druhého z rodičů. Pokud by došlo k obnovení společně hospodařící domácnosti, což lze doložit čestným prohlášením obou rodičů, lze daňové zvýhodnění uplatnit, opět za podmínky, že daňové zvýhodnění uplatňuje ve stejném kalendářním měsíci jen jeden z rodičů.

Dítě ve střídavé péči

Splnění podmínky, že dítě žije „ve společně hospodařící domácnosti s poplatníkem“ je rovněž komplikované v případě, pokud se jedná o již rozvedené manžele, kteří mají dítě ve střídavé péči. Od 1. 1. 2014 je střídavá péče upravena v novém občanském zákoníku, konkrétně viz ustanovení § 907: „Soud může svěřit dítě do péče jednoho z rodičů, nebo do střídavé péče, nebo do společné péče; soud může dítě svěřit i do péče jiné osoby než rodiče, je-li to potřebné v zájmu dítěte“. Při střídavé péči nastává situace, kdy dítě je po určitou dobu u jednoho z rodičů a po určitou dobu je u druhého z rodičů. Nejedná se o stav, kdy dítě sdílí současně dvě společně hospodařící domácnosti.

Zde je důležité tuto situaci řešit v závislosti na tom, s kterým rodičem a ve kterých měsících dítě fakticky sdílelo společně hospodařící domácnost. Nerozhoduje tedy, jakým způsobem se oba výchovně způsobilí rodiče o péči o dítě střídají. Přitom rozhodnutím soudu o svěření dítěte do střídavé výchovy obou rodičů není rozhodnuto o tom, se kterým z rodičů bude žít dítě trvale v domácnosti.

Příslušnost dítěte k domácnosti u nezletilých dětí stanoví dohoda rodičů, jinak by musel o této skutečnosti rozhodnout soud. Osoba (tedy i dítě) může ale být příslušníkem pouze jedné domácnosti. To znamená, že daňové zvýhodnění na dítě svěřené do střídavé výchovy obou rodičů může uplatňovat každý z rodičů ve zdaňovacím období pouze po dobu, ve které je dítě příslušníkem jeho společně hospodařící domácnosti, tj. po několik kalendářních měsíců.

To znamená, že mohou nastat tyto situace:

1)  Rodiče dítěte, které je svěřeno do střídavé výchovy, uzavřou dohodu, že toto dítě i nadále bude žít v domácnosti jen s jedním z nich, tzn. bez ohledu na rozhodnutí soudu o střídavé výchově obou rodičů. Za těchto okolností bude pak daňové zvýhodnění uplatňovat po celé zdaňovací období jen jeden z rodičů, druhému z rodičů daňové zvýhodnění náležet nebude.

2)  Jinou variantou je, že každý z rodičů bude uplatňovat daňové zvýhodnění, ale pouze po dobu, ve kterém je dítě příslušníkem jeho společně hospodařící domácnosti, tj. po několik kalendářních měsíců. Nesmí ale docházet ke dvojímu uplatňování daňového zvýhodnění ve stejném období (kalendářním měsíci).

Vhodný je postup, kdy daňové zvýhodnění na dítě je uplatněno nikoliv v průběhu roku, ale až po skončení roku, buď v rámci žádosti zaměstnance o provedení ročního zúčtování anebo s pomocí daňové přiznání za příslušný kalendářní rok. Vždy je vhodné doložit příslušným čestným prohlášením, že dítě s poplatníkem (rodičem) žilo v příslušné době ve společně hospodařící domácnosti a daňové zvýhodnění neuplatňuje ve stejných měsících jiný poplatník (druhý z rodičů). Lze doporučit, aby zaměstnanec doložil, že druhý z rodičů daňové zvýhodnění na dané dítě ve zdaňovacím období neuplatňuje, popřípadě, že je uplatňuje, ale jen po určitou dobu (například jeho čestným prohlášením). V případě, pokud je tento druhý z rodičů zaměstnán, také potvrzením jeho zaměstnavatele.

Jestliže se rodiče nedohodnou na způsobu uplatňování daňového zvýhodnění v případě dítěte svěřeného do střídavé výchovy, je řešením, aby si tyto daňové záležitosti vypořádali nikoliv pomocí žádosti o provedení ročního zúčtování u svého zaměstnavatele, nýbrž podáním svých daňových přiznání.

Novela občanského zákoníku zrušuje od 1. 1. 2026 střídavou péči a nahrazuje původní znění § 907 odst. 1 takto: „Dohodnou-li se na tom rodiče, soud rozhodne, že dítě zůstává v péči obou rodičů, aniž by určoval rozsah péče o dítě každého z nich“.

Dítě dočasně mimo domov

Porušením podmínky společně hospodařící domácnosti není, pokud se dítě zdržuje dočasně mimo společně hospodařící domácnost, například z důvodu studia. Může se však jednat i o situaci, kdy je dítě dlouhodobě hospitalizováno v nemocnici, popřípadě je v zahraničí, například z důvodu studia na zahraniční škole. Vazba k rodině však trvá a rysy společně hospodařící domácnosti jsou zachovány.

     Příklad 196

Zaměstnanec uzavřel manželství se ženou, která má státní příslušnost v Norsku a je daňovým rezidentem ČR, kde manželé spolu žijí. Tato žena má zletilou dceru ve věku do 26 let, která studuje na zahraniční vysoké škole mimo ČR. Tato žena chce uplatnit daňové zvýhodnění na svoji dceru.

Skutečnost, že její dcera studuje v zahraničí, nemusí znamenat, že nesdílí se svojí matkou společně hospodařící domácnost.

Dítě nesdílí s poplatníkem domácnost

Daňové zvýhodnění nelze uplatnit, pokud dítě nesdílí s poplatníkem společně hospodařící domácnost z důvodu, že nezletilé dítě:

•    bylo odňato z péče rodičů a svěřeno rozhodnutím soudu do náhradní péče třetích osob nebo

•    na základě rozhodnutí soudu o nařízení ústavní nebo ochranné výchovy je umístěno v dětském domově nebo v jiném ústavu pro mládež (§ 971 až § 975 nového občanského zákoníku).

     Příklad 197

Dítě umístěné do dětského domova a ústavní péče

Nezletilé dítě bylo na základě předběžného opatření soudu umístěno v květnu 2026 do dětského domova. Od září 2026 byla u něj nařízena ústavní výchova.

Pobyt dítěte v zařízení kolektivní péče, v případě, je – li soudem rozhodnuto o ústavní výchově, nelze považovat za krátkodobý pobyt dítěte mimo společně hospodařící domácnost. Dítě po dobu ústavní výchovy nežije s rodiči ve společně hospodařící domácnosti. Znamená to tedy, že daňové zvýhodnění poplatník (rodič) nemůže na toto dítě uplatnit. Podmínky, za kterých soud může rozhodnout o ústavní výchově, jsou uvedeny v § 971 nového občanského zákoníku. Ústavní výchovu nařizuje soud tehdy, jsou-li výchova dítěte nebo jeho tělesný, rozumový či duševní stav, anebo jeho řádný vývoj vážně ohroženy nebo narušeny do té míry, že je to v rozporu se zájmem dítěte anebo jsou-li tu vážné důvody, pro které rodiče dítěte nemohou jeho výchovu zabezpečit a dříve učiněná opatření nevedla k nápravě. Dítě, které je na základě rozhodnutí soudu svěřeno do ústavní péče a umístěno v dětském domově, může pobývat mimo toto zařízení pouze dočasně. Tato skutečnost vyplývá z ustanovení § 30 zákona č. 359/1999 Sb., o sociálně-právní ochraně dětí.

     Příklad 198

Rozvedené manželství a společné dítě s družkou, která má cizí státní příslušnost.

Rozvedený zaměstnanec má jedno nezletilé dítě (syna), na které platí bývalé manželce od roku 2019 výživné. S dítětem se setkává pravidelně za 14 dní na víkend, dítě je svěřeno do výchovy matce. Zaměstnanec žije v ČR ve společně hospodařící domácnosti s cizinkou, se kterou má nezletilou dceru. Cizinka má státní příslušnost členské země EU nebo členské země EHP, nemá však trvalé bydliště na území ČR.

Tento zaměstnanec nemá v příslušných letech vůbec nárok na daňové zvýhodnění na vyživované dítě (syna), a to z důvodu, že syn s ním již nežije ve společně hospodařící domácnosti. Zaměstnanec však má nárok na daňové zvýhodnění na nezletilou dceru (jedná se o jeho vlastní dítě), neboť je splněna společně hospodařící domácnosti. V zásadě není vyloučeno, aby daňové zvýhodnění uplatnila na dceru i jeho matka, avšak pokud se jedná o daňového nerezidenta, tak může uplatnit daňové zvýhodnění jen za splnění další podmínky, kterou je výše příjmů alespoň 90 % ze zdrojů na území ČR, uvedené v § 35c odst. 5. V případě, že se jedná o daňový bonus, tak při splnění rovněž podmínky výše příjmů odpovídající nejméně 6násobku minimální mzdy, uvedené v § 35c odst. 4. Lze však rovněž usuzovat, že v daném případě by cizinka mohla prokázat, že se obvykle zdržuje v ČR, má zde stálý byt i středisko životních zájmů a je tak daňovým rezidentem ČR.

     Příklad 199

Rozvedené manželství

Zaměstnanec má jedno nezletilé dítě. Manželství bylo rozvedeno v červnu 2026 (nabytí právní moci usnesení o rozvodu manželství). Společně hospodařící domácnost však byla zrušena již v měsíci lednu 2026. Zaměstnanec platí bývalé manželce výživné, dítě je svěřeno do výchovy matce.

Tento zaměstnanec nemá v roce 2026 nárok na daňové zvýhodnění na vyživované dítě, a to z důvodu, že dítě s ním nežije ve společně hospodařící domácnosti. Nárok by mohl uplatit pouze za měsíc leden 2026, za podmínky, že tento nárok neuplatňuje za uvedený měsíc matka dítěte. Pro splnění podmínky společně hospodařící domácnosti postačuje, pokud je splněna na začátku měsíce, nikoliv však na konci příslušného měsíce.

     Příklad 200

Více poplatníků v domácnosti a vyživované dítě

Rozvedená zaměstnankyně má jedno nezletilé dítě, které se narodilo v roce 2018. Nezletilé dítě bylo po rozvodu svěřeno do její péče. Rozvod proběhl v roce 2026.

Tato zaměstnankyně může uplatňovat nárok na daňové zvýhodnění v roční výši, protože v každém kalendářním měsíci roku 2026 bylo splněno, že vyživované dítě s ní žije ve společně hospodařící domácnosti. Na druhou stranu je však nutné pamatovat, že ve stejném měsíci kalendářního roku může uplatňovat daňové zvýhodnění na vyživované dítě pouze jeden z rodičů dítěte. Pokud by tedy bývalý manžel v roce 2026 uplatňoval daňové zvýhodnění na vyživované dítě v kalendářních měsících, kdy s ním žilo ve společně hospodařící domácnosti, pak by tato zaměstnankyně nemohla uplatnit daňové zvýhodnění na vyživované dítě v roční výši, ale pouze v poměrné výši, odpovídající počtu měsíců, ve kterých neuplatnil daňové zvýhodnění bývalý manžel.

     Příklad 201

Manželé, vlastní dítě a nevlastní dítě, rozdělení pro daňové účely

Zaměstnankyně má z předchozího vztahu dceru, které je 16 let. Dále má druhé dítě (syna), kterému je 10 let a třetí dítě (syna), kterému je 5 let. Tyto 2 děti má se svým současným manželem. Dohodli se, že dceru bude uplatňovat jako vyživované dítě matka dítěte u svého zaměstnavatele. Syny uplatní jako vyživované děti manžel.

Tento postup je možný. Rodiče splnili podmínku, že na dítě, které s nimi žije ve společně hospodařící domácnosti, může uplatnit daňové zvýhodnění ve stejném období jen jeden z nich. V tomto případě uplatnila daňové zvýhodnění na dceru její matka, a daňové zvýhodnění na syny uplatnil otec. Na jedno z dětí bude možné uplatnit daňové zvýhodnění ve výši 15 204 Kč, na druhé dítě daňové zvýhodnění ve výši 22 320 Kč a na třetí dítě daňové zvýhodnění ve výši 27 840 Kč. Na výši daňového zvýhodnění nemá vliv, pokud manželé uplatňují daňové zvýhodnění tak, že si pro účely daně z příjmů „děti rozdělí“. Z ustanovení § 35c odst. 1 ZDP totiž vyplývá zásada, že v případě „je-li v jedné společně hospodařící domácnosti více vyživovaných dětí poplatníka, posuzují se pro účely tohoto ustanovení dohromady“.

Manželé se však mohli dohodnout i jinak. Daňové zvýhodnění mohl na obě děti uplatnit manžel, a to jak na vlastní syny, tak na „vyženěnou nevlastní dceru“. Daňové zvýhodnění lze uplatnit nejenom na vlastní dítě, ale i na dítě nevlastní, pokud jde o dítě druhého z manželů. V daném případě je podmínka manželství splněna. Samozřejmě to neznamená, že by rodič mohl uplatnit daňové zvýhodnění na dítě jen za předpokladu, že jde o rodiče, kteří jsou manželé. Na vlastní vyživované dítě žijící ve společné domácnosti lze uplatnit daňové zvýhodnění i v případě, pokud rodiče nejsou manželé (pokud jsou splněny i další podmínky, v závislosti na tom, zda jde o dítě nezletilé nebo zletilé).

     Příklad 202

Druh, družka, vlastní dítě a nevlastní dítě

Zaměstnanec žije s přítelkyní. Jedná se tedy o vztah „druh“, „družka“. S přítelkyní má nezletilého syna. Přítelkyně má z předchozího manželství nezletilou dceru a také zletilou dceru (2 děti). V daném případě zaměstnanec může uplatnit daňové zvýhodnění jen na syna, i když s jeho matkou neuzavřel manželství, protože je jeho biologickým otcem. Přítelkyně může uplatnit daňové zvýhodnění jak na syna, tak na svoje dcery, protože se jedná o její vlastní děti. Samozřejmě stále platí, že na dítě, které s poplatníky žije ve společně hospodařící domácnosti, může uplatnit daňové zvýhodnění ve stejném období jen jeden z nich. Lze si dále povšimnout, že zaměstnanec může uplatnit daňové zvýhodnění jen ve výši na první dítě (syna), i když z pohledu jeho přítelkyně jde o její třetí dítě. Pokud by však uzavřeli manželství, například v průběhu měsíce června 2026, pak by počínaje měsícem červenec 2026 mohl daňové zvýhodnění uplatňovat zaměstnanec i na nevlastní dcery, a to ve výši pro druhé dítě a pro třetí dítě. Toto by mohlo být výhodné například v situaci, kdy jeho přítelkyně (manželka) nemá zdanitelné příjmy anebo má jen nízké zdanitelné příjmy dle § 6 nebo § 7, a nemohla by uplatnit daňový bonus, protože tyto její příjmy nedosáhly 6násobku minimální mzdy (§ 35c odst. 4).

     Příklad 203

Vlastní manželské a nemanželské dítě a domácnost

Zaměstnanec je ženatý, s manželkou mají tři zletilé děti, které studují. Zaměstnanec však žije od roku 2024 s přítelkyní, se kterou se mu v červnu 2026 narodila dcera. V daném případě nemůže zaměstnanec uplatnit daňové zvýhodnění v roce 2026 na svoje tři manželské děti, a to z důvodu, že s nimi nežije ve společně hospodařící domácnosti. Může však uplatnit daňové zvýhodnění na svoje nemanželské dítě (dceru), neboť v tomto případě je podmínka společně hospodařící domácnosti s dítětem splněna. Okolnost, že nežije s přítelkyní v manželském svazku, není podstatná, neboť na nárok na uplatnění daňového zvýhodnění na vlastní dítě tato skutečnost nemá vliv. Nárok na daňové zvýhodnění náleží již od měsíce června, kdy se nemanželské dítě narodilo.

     Příklad 204

Úmrtí rodiče a poručník

Osamělá zaměstnankyně má nezletilou dceru a zletilého syna, který studuje střední školu a je svobodný. Zdanitelné příjmy nemají. Matka dětí zemřela dne 17. července 2026. Poručníkem (opatrovníkem) nezletilé dcery se stali její teta a strýc, kteří jsou manželé, a to od měsíce 15. října 2026. Oba mají příjem ze závislé činnosti.

V daném případě mohla matka dětí uplatňovat daňové zvýhodnění za měsíce leden až červenec 2026. Společně hospodařící domácnost zanikla dnem úmrtí matky. Skutečnost, že podmínka společně hospodařící domácnosti nebyla v druhé polovině měsíce července splněna, není podstatná. Daňové zvýhodnění může v daném případě na neteř uplatnit její strýc nebo teta, a to z důvodu, že jim bylo dítě svěřeno do péče nahrazující péči rodičů. Podmínkou je společně hospodařící domácnost s těmito dětmi. Daňové zvýhodnění mohou uplatnit za měsíce říjen až prosinec 2026. Stále platí zásada, že na dítě, které s poplatníky žije ve společně hospodařící domácnosti, může uplatnit daňové zvýhodnění ve stejném období jen jeden z nich.

Ve vztahu ke zletilému synovci však obdobně učinit nemohou, i když žijí ve společně hospodařící domácnosti. Důvodem je, že nejsou jeho poručníky. Poručníka může mít pouze nezletilé dítě (§ 935 nového občanského zákoníku).

Vyživované dítě a věk dítěte

Vyživované dítě

Za vyživované dítě poplatníka se považuje dítě, které splňuje podmínky uvedené v § 35c ZDP. Kromě již uvedených podmínek, které se týkaly rodinných vztahů, je nutné splnit též další podmínky, uvedené v § 35c.

Musí se jednat:

a)  o dítě, které je nezletilé,

b)  o dítě, které je zletilé, až do dovršení věku 26 let, jestliže mu není přiznán invalidní důchod pro invaliditu třetího stupně a

1.  soustavně se připravuje na budoucí povolání; příprava na budoucí povolání se posuzuje podle zákona o státní sociální podpoře,

2.  nemůže se soustavně připravovat na budoucí povolání nebo vykonávat výdělečnou činnost pro nemoc nebo úraz, nebo

3.  z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu je neschopno vykonávat soustavnou výdělečnou činnost.

Zda se jedná o „zletilé dítě“ je nutné posuzovat podle § 30 nového občanského zákoníku: „Plně svéprávným se člověk stává zletilostí. Zletilosti se nabývá dovršením osmnáctého roku věku. Před nabytím zletilosti se plné svéprávnosti nabývá přiznáním svéprávnosti, nebo uzavřením manželství“.

Z uvedeného vyplývá, že nový občanský zákoník rozlišuje mezi zletilostí a a svéprávností. Zletilosti, na rozdíl od svéprávnosti, lze nabýt zásadně dovršením 18. roku věku. Význam času je pak vyjádřen v § 601 nového občanského zákoníku „Nabývá-li se právo nebo vzniká-li povinnost v určitý den, nabude se nebo vznikne počátkem toho dne. Podmiňuje-li zánik určitého práva vznik jiného práva ve vzájemné návaznosti, nastává oboje v týž okamžik“.

Pokud jde o podmínky uvedené v § 35c odst. 6, týkají se vztahů poplatníka k dítěti a věku dítěte. Není stanoveno, že nezletilé či zletilé dítě musí být občanem ČR a muselo by tudíž mít rodné číslo. V případě, pokud dítě nemá rodné číslo, protože není státním občanem ČR (nebo se narodilo v zahraničí), vyplňuje se v daňovém přiznání jeho datum narození ve tvaru DD.MM.RRRR. Ve formuláři MFin 5457 Prohlášení k dani (vzor č. 26) však na toto není pamatováno, a je vyžadováno vyplnění rodného čísla dítěte. Uvedené pak koresponduje s povinností plátců daně týkajících se obsahových náležitostí mzdového listu. V ustanovení § 38j odst. 2 ZDP je mimo jiné uvedeno, že mzdový list musí obsahovat jméno a rodné číslo osoby, na kterou poplatník uplatňuje slevu na dani podle § 35ba a daňové zvýhodnění.

Vyživované nezletilé dítě

•    V případě nezletilého dítěte, pokud jsou splněny výše uvedené podmínky, týkající se biologického či jiného vztahu mezi poplatníkem a nezletilým dítětem, již nejsou stanoveny další podmínky pro prokázání, že se jedná o vyživované dítě poplatníka. Podmínkou je pouze „společně hospodařící domácnost“ a to na území členského státu EU nebo státu tvořícího EHP. S tím pak souvisí skutečnost, že nezletilé dítě je vyživovaným dítětem bez ohledu na výši příjmů, které dosahuje, ať už ze závislé činnosti (například na základě dohody o provedení práce), anebo z jiných zdrojů (například ostatní příjmy dle § 10, případně příjmy ze samostatné výdělečné činnosti podle § 7, pokud jde například o příjmy profesionálních sportovců, příjmy modelek, hereček, influencerek atd.)

•    Výjimkou by byla pouze situace, kdy dítě žije ve společně hospodařící domácnosti s prarodiči, kdy v takovém případě další podmínkou pro uplatnění daňového zvýhodnění je, že rodiče dítěte nemají dostatečné příjmy, z nichž by mohli uplatnit daňové zvýhodnění, a dítě žije ve společně hospodařící domácnosti s prarodiči.

Vyživované zletilé dítě

V případě, pokud jde o zletilé dítě, kterému nebyl přiznán invalidní důchod pro invaliditu třetího stupně, a to až do dovršení věku 26 let, je nutné pro prokázání, že se jedná o vyživované dítě poplatníka, splnit některou z těchto podmínek:

1.  jedná se o dítě, které se soustavně připravuje na budoucí povolání, příprava na budoucí povolání se posuzuje podle § 12 až 15 zákona č.117/1995 Sb., o státní sociální podpoře, ve znění pozdějších předpisů,

2.  dítě se nemůže soustavně připravovat na budoucí povolání nebo vykonávat výdělečnou činnost, ovšem pouze z těchto důvodů:

•    pro nemoc,

•    úraz.      

3.  z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu je neschopno vykonávat soustavnou výdělečnou činnost.

Posuzování zdravotního stavu a pracovní schopnosti provádějí Okresní správy sociálního zabezpečení (§ 8 zákona č. 582/1991 Sb.). Příslušný formulář „Potvrzení o neschopnosti nezaopatřeného dítěte soustavně se připravovat na budoucí povolení nebo vykonávat výdělečnou činnost pro nemoc nebo úraz“ lze nalézt na webových stránkách Ministerstva práce a sociálních věcí, pod odkazem „Formuláře“.

Lze v této souvislosti uvést, že za nezaopatřené dítě se nepovažuje dítě, které je poživatelem důchodu pro invaliditu 3. stupně (§ 20 odst. 7 zákona č. 155/1995 Sb.).

Daňové zvýhodnění nelze uplatnit také:

•    Na zletilé dítě, kterému byl přiznán invalidní důchod pro invaliditu třetího stupně (dříve plný invalidní důchod), i když se soustavně připravuje na budoucí povolání. Pro daňové účely je rozhodující, zda dítěti byl přiznán invalidní důchod, avšak nikoliv, zda ho pobírá. Daňové zvýhodnění nenaleží poprvé za kalendářní měsíc, na jehož počátku je splněno, že zletilému dítěti byl přiznán invalidní důchod pro invaliditu třetího stupně.

-   Upozornění: Z uvedeného vyplývá, že naopak lze daňové zvýhodnění uplatnit na zletilé dítě, které pobírá invalidní důchod pro invaliditu 1. a 2. stupně (dříve částečný invalidní důchod), pokud se soustavně připravuje na budoucí povolání, nebo splňuje podmínku, že se nemůže soustavně připravovat na budoucí povolání pouze z důvodů nemoci nebo úrazu, popřípadě je neschopno vykonávat soustavnou výdělečnou činnost z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu. Rovněž lze, a to pouze teoreticky, uplatnit daňové zvýhodnění na nezletilé dítě i v případě, pokud je mu přiznán invalidní důchod pro invaliditu 3. stupně. Ovšem po praktické stránce platí, že na invalidní důchod pro invaliditu 3. stupně má nárok mimo jiné osoba, která dosáhla aspoň věku 18 let (§ 42 zákona č. 155/1995 Sb.). Takže tato možnost je pro nezletilé dítě nemožná.

•    Na dítě, na které jsou rozdělovány příjmy a výdaje z důvodu, že se jedná o spolupracující osobu podle § 13 ZDP (obráceně řečeno, příjmy a výdaje nelze rozdělovat na dítě v kalendářních měsících, ve kterých je uplatňováno daňové zvýhodnění na toto vyživované dítě).

Vyživované dítě a manželství

Z občanského zákoníku vyplývá, že vyživovací povinnost mají nejenom rodiče k dětem, ale i manželé vzájemně k sobě (§ 697, § 760). Pokud tedy dítě uzavře manželství, přestává být z pohledu tohoto zákona vyživovaným dítětem, neboť vyživovací povinnost přechází na manžela (manželku) tohoto dítěte.

Zákon o daních z příjmů obsahuje pro tento případ výjimku, kdy lze uplatnit daňové zvýhodnění i na dítě, které uzavřelo manželství, pokud jsou splněny příslušné další podmínky. Je možné ještě připomenout, že podle § 30 občanského zákoníku nezletilé dítě nabývá uzavřením manželství plné svéprávnosti, nikoliv však zletilosti! Jinak řečeno, zletilostí dítě nabývá plné svéprávnosti, avšak nabytí plné svéprávnosti nemusí znamenat, že dítě nabývá zletilosti. Viz například přiznání plné svéprávnosti nezletilému, který dosáhl věku 16 let (§ 37 občanského zákoníku).

Podmínky

Z ustanovení § 35c odst. 8 ZDP vyplývá, že v případě, pokud uzavře zletilé dítě, ve věku před dovršením 26 let, manželství, a toto dítě nepobírá invalidní důchod pro invaliditu třetího stupně, v případě, žije-li ve společně hospodařící domácnosti s manželem (manželkou), může uplatnit manžel (manželka) slevu na dani na manželku (manžela) při splnění podmínek uvedených v § 35bb. V případě, pokud nemá manžel (manželka) dostatečné příjmy, z nichž by mohl (mohla) uplatnit slevu na dani na manželku při splnění podmínek uvedených v § 35ba, může daňové zvýhodnění uplatnit:

•    rodič (ženatého či vdaného) dítěte nebo

•    poplatník, u něhož jde ve vztahu k dítěti o péči nahrazující péči rodičů (například v případě osvojeného dítěte je takovým poplatníkem adoptivní rodič).

V obou případech je podmínkou, že ženaté či vdané dítě s tímto poplatníkem nadále žije ve společně hospodařící domácnosti (například z důvodu, že studuje). Toto nastoluje pak otázku, zda v případě, kdy oba manželé nemají dostatečné příjmy, mohou být oba dva považováni za vyživované děti. Ovšem to by představovalo řešit komplikovanou situaci, zda tito manželé nemají svoji společně hospodařící domácnost, nýbrž každý z nich patří do jiné společně hospodařící domácnosti (se svými rodiči). Ovšem pak v principu nelze vůbec uplatnit slevu na dani podle § 35bb ZDP.

Lze si povšimnout, že skutečnost, zda nemá druhý z manželů dostatečné příjmy, z nich lze uplatnit slevu na dani podle § 35ba odst. 1 písm. b), lze zjistit až po skončení příslušného kalendářního roku. V principu to tedy znemožňuje uplatnit daňové zvýhodnění na ženaté/provdané dítě podle § 35c odst. 8 v průběhu roku formou měsíčního daňového zvýhodnění.

V porovnání s uplatněním daňového zvýhodnění na vnuka/vnučku podle § 35c odst. 6 je v případě uplatnění daňového zvýhodnění na ženaté/vdané dítě podle § 35c odst. 8 podstatný věk (musí se jednat o zletilé dítě).

Dostatečné příjmy

Pojmu „dostatečné příjmy manžela/manželky“ je nutné rozumět tak, zda druhý z manželů (zjednodušeně řečeno, ten z manželů, který není z pohledu rodičů vyživovaným dítětem), má příjmy, ze kterých vypočtenou daň lze po uplatnění všech slev na dani podle § 35ba rovněž uplatnit slevu na dani na manžela/manželku. Pokud druhý z manželů má takové dostatečné příjmy, pak rodič vyživovaného dítěte daňové zvýhodnění na toto ženaté/vdané dítě uplatnit nemůže. Rodič tohoto vyživovaného dítěte tudíž musí zkoumat, jaké příjmy má jeho zeť (tj. manžel jeho dítěte), popřípadě jeho snacha (tj. manželka jeho dítěte).

Výše uvedené zní jistě velmi složitě. Pro názornost lze tuto situaci popsat následujícím schématem:

•    Rodič nebo adoptivní rodič ve společně hospodařící domácnosti s ženatým či provdaným dítětem, na které uplatňuje daňové zvýhodnění.

-   Dítětem je ženatý zletilý syn:

»   Jeho manželka je bez dostatečných příjmů, z nichž lze uplatnit slevu na dani na jejího manžela podle § 35bb.

»   Ženatý syn splňuje podmínky uvedené v § 35c odst. 6 písm. b), tzn. věk do 26 let, nemá přiznán invalidní důchod pro invaliditu 3. stupně, soustavně se připravuje na budoucí povolání studiem nebo jsou důvody uvedené v § 35c odst. 6 písm. b) bod 2. a 3.

-   Dítětem je vdaná zletilá dcera:

»   Její manžel je bez dostatečných příjmů, z nichž lze uplatnit slevu na dani na jeho manželku podle § 35bb.

»   Vdaná dcera splňuje podmínky uvedené v § 35c odst. 6 písm. b), tzn. věk do 26 let, nemá přiznán invalidní důchod pro invaliditu 3. stupně, soustavně se připravuje na budoucí povolání studiem nebo jsou důvody uvedené v § 35c odst. 6 písm. b) bod 2. a 3.

     Příklad 205

Ženatý syn, snacha bez příjmů, oba studují

Rodiče žijí ve společně hospodařící domácnosti se synem, který se v roce 2024 oženil. Synovi je 24 let. Jeho manželce (z pohledu rodičů jde o snachu) je 20 let. Oba studují na vysoké škole a nemají žádné zdanitelné příjmy. V tomto případě jsou splněny podmínky pro to, aby jeden z rodičů uplatnil na ženatého syna daňové zvýhodnění jako na vyživované dítě. Rodiče stále žijí se svým synem ve společně hospodařící domácnosti, syn nepřesáhl věk 26 let, nemá přiznán invalidní důchod pro invaliditu 3. stupně, soustavně se připravuje na budoucí povolání a jeho manželka nemá dostatečné příjmy, z nichž by mohla uplatnit slevu na dani podle § 35bb ZDP na manžela, jehož vlastní příjmy za rok 2026 nepřesáhly 68 000 Kč. Současně je splněno, že dítě ženatého syna vymezené pro uplatnění slevy na manžela žije s nimi ve společně hospodařící domácnosti.

     Příklad 206

Vdaná dcera, zeť nemá příjmy

Rodiče žijí ve společně hospodařící domácnosti s dcerou, která se v roce 2025 vdala v měsíci červnu. V době sňatku jí bylo 25 let. Dcera i její manžel (z pohledu rodičů se jedná o zetě) studují na vysoké škole. V červenci 2026 dcera dosáhla věku 26 let. Opět je zde možnost, aby jeden z rodičů uplatnil na provdanou dceru daňové zvýhodnění. V tomto případě jsou podmínky pro uplatnění daňového zvýhodnění splněny jen do měsíce července 2026, kdy dcera dosáhla věku 26 let. I když stále studuje na vysoké škole, nemá přiznán invalidní důchod pro invaliditu 3. stupně a žije ve společně hospodařící domácnosti s rodiči, dosažení věku 26 let je omezující podmínkou pro možnost uplatnění daňového zvýhodnění na dítě, které uzavřelo manželství.

     Příklad 207

Vdaná adoptivní dcera, zeť nemá příjmy

Rodiče žijí ve společně hospodařící domácnosti s dcerou, která se v roce 2026 v lednu provdala. V době sňatku jí bylo 23 let. Dcera není jejich vlastním dítětem, je adoptivní dcerou. Adoptivní dcera i její manžel (z pohledu rodičů se jedná o zetě) studují na vysoké škole. Dcera řádně ukončila studium na vysoké škole v měsíci dubnu 2026. Do zaměstnání nastoupila od 1. srpna 2026. Do té doby žila ve společně hospodařící domácnosti s rodiči. Její manžel stále studuje na vysoké škole. Opět je zde možnost, aby jeden z rodičů uplatnil na provdanou dceru daňové zvýhodnění. V tomto případě jsou podmínky pro uplatnění daňového zvýhodnění splněny jen do měsíce května 2026, neboť doba soustavné přípravy na budoucí povolání se posuzuje podle zákona o státní sociální podpoře. Za soustavnou přípravu dítěte na budoucí povolání se považuje i kalendářní měsíc, v němž dítě ukončilo řádně studium na vysoké škole, a dále kalendářní měsíc následující po kalendářním měsíci, v němž dítě ukončilo řádně studium na vysoké škole. Doba soustavné přípravy na budoucí povolání je rovněž jednou z omezujících podmínek pro možnost uplatnění daňového zvýhodnění na dítě, které uzavřelo manželství. Skutečnost, že dcera není vlastním dítětem, ale jedná se o osvojené dítě, nemá vliv na možnost uplatnění daňového zvýhodnění. V daném případě platí, že pro daňové účely se za vyživované dítě považuje i osvojené dítě (adoptované dítě). Z ustanovení § 35c odst. 8 ZDP vyplývá, že daňové zvýhodnění může uplatnit též poplatník, u něhož jde ve vztahu k dítěti o péči nahrazující péči rodičů.

     Příklad 208

Vdaná adoptivní dcera, uzavření manželství v průběhu roku, manžel má příjmy

Rodiče žijí ve společně hospodařící domácnosti s adoptivní dcerou, která se v roce 2026 dne 10. července provdala a od té doby žije ve společně hospodařící domácnosti jen s manželem. V době sňatku jí bylo 23 let. Dcera studuje na vysoké škole. Její manžel studium již ukončil a má v roce 2026 příjmy ze závislé činnosti, na základě, kterých může uplatnit na svoji manželku slevu na dani podle § 35ba odst. 1 písm. b) ZDP. V uvedeném případě byly podmínky pro uplatnění daňového zvýhodnění na dceru splněny jen do měsíce července 2026. Jednak přestala být splněna podmínka společně hospodařící domácnosti s rodiči, jednak již není splněno, že manžel dcery nemá dostatečné příjmy, z nichž by nemohl uplatnit na manželku slevu na dani podle § 35ba. Počínaje měsícem srpen tedy rodiče nemohou na dceru uplatnit daňové zvýhodnění.

     Příklad 209

Ženatý syn, rodiče nejsou manželé

Rodiče, kteří nejsou manželé, žijí ve společně hospodařící domácnosti se synem, který se v roce 2026 dne 14. ledna oženil. Stále však žije ve společně hospodařící domácnosti s rodiči. Dne 10. dubna 2026 dosáhl věku 26 let. Studium na vysoké škole ukončil řádně v květnu 2026 a do zaměstnání nastoupil v listopadu. Od listopadu již nemá společně hospodařící domácnost s rodiči. Jeho manželka ještě studuje na vysoké škole a nemá v roce 2026 příjmy, na základě, kterých by mohla uplatnit na svého manžela slevu na dani podle § 35ba odst. 1 písm. b) ZDP. V uvedeném případě byly podmínky pro uplatnění daňového zvýhodnění u rodičů splněny do měsíce dubna 2026, v jeho průběhu syn dosáhl věku 26 let (avšak nikoliv ke dni 1. dubna). Pro možnost uplatnění daňového zvýhodnění není podstatné, že rodiče nejsou manželé a žijí ve společně hospodařící domácnosti ve vztahu jako druh a družka. Podstatné je to, že se jedná o jejich vlastní dítě, které s nimi sdílí společně hospodařící domácnost.

     Příklad 210

Ženatý syn jako spolupracující osoba

Obdobná situace, jako v předchozím případě. Otec má příjmy z podnikání a chce tyto příjmy a výdaje rozdělit na ženatého syna jako na spolupracující osobu. Zde je nutné postupovat v souladu s podmínkami, uvedenými v § 13 ZDP. Jednou z podmínek je, že spolupracující osoba musí žít s poplatníkem ve společně hospodařící domácnosti. Tato podmínka však přestala být splněna v měsíci listopad. Další z podmínek je, že příjmy a výdaje nelze rozdělovat na děti v kalendářních měsících, ve kterých je na ně uplatňováno daňové zvýhodnění podle § 35c a 35d ZDP. Otec by tedy nesměl uplatnit daňové zvýhodnění na ženatého syna. Což na druhou stranu neznamená, že by daňové zvýhodnění v měsících leden až duben nemohl uplatnit druhý z rodičů dítěte (matka), který příjmy a výdaje dle § 13 ZDP na dítě nerozděluje. V těchto případech je však nutno dávat pozor na skutečnost, že i osoba, která je spolupracující osobu, je z pohledu § 10 zákona č. 117/1995 Sb. považována za osobu samostatně výdělečně činnou (vykonává výdělečnou činnost).

Daňové zvýhodnění na vnuka
nebo vnučku

Podmínky

•    Jak vyplývá z ustanovení § 35c odst. 6 ZDP, za vyživované dítě se považuje též vlastní vnuk (vnučka) nebo vnuk (vnučka) druhého z manželů, pokud jeho (její) rodiče nemají dostatečné příjmy, z nichž by mohli daňové zvýhodnění uplatnit. Daňové zvýhodnění tedy mohou za určitých podmínek uplatnit i prarodiče (dědeček, babička). Taková situace nastane například tehdy, pokud rodiče vyživovaného dítěte mají příjmy podle § 6 nebo § 7 nižší než 6násobek minimální mzdy, a tudíž nemohou uplatnit daňový bonus dle § 35c odst. 4 ZDP.

•    Opět si lze povšimnout, že skutečnost, zda rodiče nemají dostatečné příjmy, z nich lze uplatnit daňové zvýhodnění na vnuka/vnučku, lze zjistit až po skončení příslušného kalendářního roku. V principu to tedy znemožňuje uplatnit daňové zvýhodnění na vnuka/vnučku podle § 35c odst. 6 v průběhu roku formou měsíčního daňového zvýhodnění.

•    Pro prarodiče to znamená zkoumat, zda rodiče dítěte mají či nemají dostatečné příjmy (tj. syn či snacha, popřípadě zeť či snacha mají či nemají dostatečné příjmy, z nichž by mohli uplatnit daňové zvýhodnění).

•    Stále platí podmínka, že vyživované dítě žije s poplatníkem (babičkou/dědečkem) ve společně hospodařící domácnosti (§ 35c odst. 1)!

Vybrané skutečnosti, které nemají vliv

•    Pro uplatnění daňového zvýhodnění na vnuka (vnučku) nemá vliv, zda jeho (její) prarodiče pobírají starobní důchod, předčasný důchod nebo invalidní důchod, popřípadě předdůchod.

•    Možnost uplatnit daňové zvýhodnění mají i prarodiče, pokud nejsou daňovými rezidenty v ČR. Daňový nerezident ale může uplatnit daňové zvýhodnění jen v daňovém přiznání. V uvedeném případě by problém spočíval v prokázání podmínky, zda dítě žije ve společně hospodařící domácnosti s prarodiči. Další problém by mohl spočívat ve splnění podmínky alespoň 90 % příjmů ze zdrojů na území ČR).

•    Není podstatné, zda rodiče dítěte jsou starší 26 let, zda studují nebo jsou v evidenci Úřadu práce. Podstatné je to, že rodiče dítěte nemají dostatečné příjmy.

•    Není podstatné, zda rodiče dítěte jsou starší 26 let. Vnuk (vnučka) však nesmí být starší 26 let.

•    Není podstatné, zda dítě (vnuk, vnučka) má státní občanství ČR a přidělené rodné číslo.

     Příklad 211

Zaměstnanec a nezletilá vnučka ve společně hospodařící domácnosti

Zaměstnanec by chtěl uplatnit u zaměstnavatele daňové zvýhodnění na svoji vnučku Jitku, které je 5 let. Její rozvedená matka (dcera zaměstnance), které je 28 let, je bez práce a pobírá pouze sociální dávky. Pokud zaměstnanec tvoří s vnučkou Jitkou společně hospodařící domácnost, pak může tento zaměstnanec uplatnit v příslušných měsících daňové zvýhodnění dle § 35c a 35d ZDP. Podmínka, že vnučka žije se zaměstnancem ve společně hospodařící domácnosti, vyplývá z § 35c odst. 1.

Pokud zaměstnanec Prohlášení k dani neučinil (nepodepsal) včas, popřípadě nárok na daňové zvýhodnění uplatnil později, při ročním zúčtování může uplatnit daňové zvýhodnění buď roční výši, popřípadě v poměrné výši, pokud potřebné podmínky pro uplatnění daňového zvýhodnění nebyly splněny v každém kalendářním měsíci dotyčného roku.

Lze si povšimnout, že pro nárok zaměstnance na daňové zvýhodnění na vnučku není podstatné, jaký je věk rodičů dítěte. Daňové zvýhodnění je v daném případě uplatňováno na vnučku, která je nezletilým dítětem, její matka je však starší 26 let a ani nestuduje.

     Příklad 212

Zaměstnanec a zletilý vnuk ve společně hospodařící domácnosti

Zaměstnanec by chtěl uplatnit u zaměstnavatele daňové zvýhodnění na svého vnuka Ondřeje, kterému je 18 let od dubna 2026. Studuje na střední škole 3. ročník, a během roku si přivydělává na základě dohody o pracovní činnosti. Střední školu má ukončit maturitou v roce 2027. Jeho matka zemřela při autonehodě a otec je ve vězení. Vnuk žije ve společně hospodařící domácnosti se svými prarodiči, oba jsou starobní důchodci, pobírají příjem ze závislé činnosti.

Postup: Pokud prarodiče tvoří se zletilým vnukem společně hospodařící domácnost, pak může tento prarodič uplatnit v příslušných měsících daňové zvýhodnění na vnuka dle § 35c a 35d ZDP. Lze si povšimnout, že pro nárok zaměstnance na daňové zvýhodnění na vnučku není podstatné, že prarodiče jsou starobní důchodci. Daňové zvýhodnění je v tomto případě uplatňováno na vnuka, který je zletilým dítětem. Skutečnost, že si vnuk během studia po celý rok přivydělává v zaměstnání, které zakládá účast na nemocenském pojištění, není na překážku, neboť se nejedná o poslední kalendářní rok studia na střední škole. Podstatné je, že vnuk nedosáhl věku 26 let.

     Příklad 213

Obdobná situace, jako v předchozím případě. Vnuk však studuje 4. ročník střední školy. Studium měl řádně zakončit v květnu 2026 maturitou. Maturitu však neudělal a má stanoven opravný termín v měsíci září 2026. Během července ani srpna si nevydělával. Postup: Zde bude rozhodující pro uplatnění daňového zvýhodnění doba, po kterou se zletilý vnuk připravoval na budoucí povolání studiem. Podle § 81 školského zákona platí, že žák přestává být žákem školy dnem následujícím po dni, kdy úspěšně vykonal maturitní zkoušku. V případě, pokud nevykonal maturitní zkoušku v řádném termínu, přestává být žákem školy 30. června roku, v němž měl vzdělávání řádně ukončit. Obdobně to platí v případě, kdy je studium zakončeno absolutoriem na konzervatoři (§ 90). Podle zákona o státní sociální podpoře se za dobu soustavné přípravy považuje i doba školních prázdnin bezprostředně navazujících na ukončení studia, pokud nebyla po celý měsíc vykonávána výdělečná činnost v rozsahu podle § 10 zákona. Zaměstnanec tedy může uplatnit na vnuka daňové zvýhodnění v měsících leden až srpen 2026.

     Příklad 214

Prarodiče žijí ve společně hospodařící domácnosti s nezletilou vnučkou a jejími zletilými rodiči. Matka dítěte je na rodičovské dovolené, pobírá rodičovský příspěvek, otec dítěte studuje na vysoké škole a přivydělává si na dohodu o pracovní činnosti. Za rok 2026 dosáhl příjmy ze závislé činnosti ve výši přesahující 6násobek minimální mzdy. Otec dítěte má tedy dostatečné příjmy (ve výši 180 000 Kč), aby mohl uplatnit daňové zvýhodnění na svoji dceru, a to formou slevy na dani nebo daňového bonusu. Prarodiče tudíž nemohou již toto daňové zvýhodnění na vnučku uplatnit.

Pokud doplníme číselné propočty, tak z částky 180 000 Kč vychází daň ve výši 27 000 Kč. Po snížení o základní slevu na dani 30 840 Kč vychází daň ve výši 0 Kč. Otec dítěte má tedy nárok na daňový bonus ve výši 15 204 Kč. Pokud měl podepsané Prohlášení k dani, tak tento nárok mohl uplatňovat již formou měsíčních daňových bonusů.

     Příklad 215

Obdobná situace, jako v předchozím příkladu. Liší se v tom, že otec dítěte dosáhl za rok 2026 příjmy podle § 6 nižší, než je 6tinásobek minimální mzdy. Jiné příjmy, které by se zahrnovaly pro daný účel do uvedeného úhrnu příjmů, neměl. Nelze mu tedy přiznat daňové zvýhodnění, v daném případě formou daňového bonusu (§ 35c odst. 4 ZDP). Prarodiče (jeden z nich) tedy mohou uplatnit daňové zvýhodnění na nezletilou vnučku, která s nimi žije ve společně hospodařící domácnosti.

     Příklad 216

Daňové zvýhodnění chce uplatnit na vnučku její nevlastní dědeček, který žije s babičkou v manželství. Oba jsou starobními důchodci. Babička má dceru, která je samoživitelkou, otec vnučky je neznámý. Dcera dosáhla věku 36 let a momentálně je bez zdanitelných příjmů, pobírá pouze příjmy osvobozené od daně z příjmů. Vnučka dosáhla v dubnu 2026 zletilosti a studuje na střední škole. V uvedeném případě i tento dědeček může uplatnit daňové zvýhodnění na svoji nevlastní vnučku, pokud tato vnučka s ním žije ve společně hospodařící domácnosti a její rodiče nemají dostatečné příjmy, z nichž by mohli daňové zvýhodnění na svoji dceru uplatnit. Z pohledu dědečka nejde sice o jeho vlastní vnučku, ale o vnučku jeho manželky, avšak za vyživované dítě se považuje též „vnučka druhého z manželů“. Skutečnost, že vnučka dosáhla zletilosti, nemá vliv, protože je „zletilým dítětem až do dovršení věku 26 let, kterému není přiznán invalidní důchod pro invaliditu 3. stupně a soustavně se připravuje na budoucí povolání“. Další podstatnou skutečností je, že rodiče vnučky nemají dostatečné příjmy, z nichž by mohli daňové zvýhodnění uplatnit. Poněkud odlišná situace by mohla nastat, pokud by zde byl otec vnučky, který by sice s ní nežil ve společně hospodařící domácnosti, avšak měl dostatečné příjmy, ze kterých by bylo možné daňové zvýhodnění uplatnit. Otec uvedené vnučky by však daňové zvýhodnění uplatnit nemohl, neboť nesplňuje podmínku, že s dítětem žije ve společně hospodařící domácnosti, tedy nikoliv z důvodu, že nemá dostatečné příjmy.

Vyživované dítě a soustavná příprava na budoucí povolání

Doba soustavné přípravy
na budoucí povolání

V případě zletilého dítěte jde o důležitou podmínku, která pokud není splněna, daňové zvýhodnění nelze uplatnit (až na některé výjimky, například nemoc, úraz). Dobou soustavné přípravy na budoucí povolání studiem nebo předepsaným výcvikem se rozumí doba uvedená v § 12 až 15 zákona č.117/1995 Sb. Platí přitom některé odlišnosti při posuzování studia na střední škole a studia na vysoké škole. Nyní k základní definici.

Za soustavnou přípravu dítěte na budoucí povolání se považuje (§ 12):

a)  studium na středních a vysokých školách v České republice, s výjimkou:

1.  studia za trvání služebního poměru příslušníků bezpečnostních sborů a vojáků z povolání,

2.  dálkového, distančního, večerního nebo kombinovaného studia na středních školách, pokud je dítě v době takového studia výdělečně činné podle § 10 zákona č. 117/1995 Sb. nebo pokud má v době takového studia nárok na podporu v nezaměstnanosti nebo podporu při rekvalifikaci,

b)  teoretická a praktická příprava pro zaměstnání nebo jinou výdělečnou činnost pro osoby se zdravotním postižením, prováděná podle předpisů o zaměstnanosti (viz zákon č. 435/2004 Sb., o zaměstnanosti),

c)  studium na středních nebo vysokých školách v cizině, pokud podle rozhodnutí Ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy je postaveno na roveň studia na středních nebo vysokých školách v České republice, výjimky uvedené výše pod písmenem a) bodů 1 a 2 platí obdobně (uplatní se od roku 2018),

d)  studium na zahraniční vysoké škole, uskutečňovaném na území ČR, pokud je podle rozhodnutí Ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy pro účely státní sociální podpory postaveno na roveň studia na vysokých školách v ČR; zahraniční vysokou školou se pro účely tohoto zákona rozumí právnická osoba ustavená podle právních předpisů cizího státu, která je v tomto cizím státě, podle jehož právních předpisů byla ustavena (dále jen domovský stát“), součástí vysokoškolského vzdělávacího systému daného domovského státu a která v tomto domovském státě poskytuje vzdělání, jehož absolvováním se v tomto domovském státě podle jeho právních předpisů získává vysokoškolské vzdělání,

e)  studium ve vysokoškolském studijním programu zahraniční vysoké školy, uskutečňovaném na území ČR tuzemskou právnickou osobou na základě její dohody s danou zahraniční vysokou školou, pokud je podle rozhodnutí Ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy pro účely státní sociální podpory postaveno na roveň studia na vysokých školách v ČR,

f)  studium v ČR, které je podle § 15 zákona č. 117/1995 Sb. svým rozsahem a obsahem postaveno na roveň studiu na středních a vysokých školách v ČR a uskutečňuje se v jednoletých kurzech cizích jazyků s denní výukou v rozsahu stanoveném prováděcím právním předpisem a uskutečňovaných právnickými a fyzickými osobami pro osoby, které úspěšně vykonaly první maturitní zkoušku nebo absolutorium na konzervatoři v kalendářním roce, ve kterém zahajují toto studium,

g)  studium uskutečňované podle zahraničních středoškolských vzdělávacích programů vzdělávacími institucemi působícími v ČR v případě, že:

1.  vzdělávací instituce je právnickou osobou se sídlem, svou ústřední správou nebo hlavním místem své podnikatelské činnosti na území členského státu EU, nebo byla zřízena nebo založena podle práva členského státu EU, pokud je v této vzdělávací instituci a v daném vzdělávacím programu Ministerstvem školství, mládeže a tělovýchovy povoleno plnění povinné školské docházky podle školského zákona, nebo

2.  se uskutečňuje ve vzdělávacích institucích zřízených na území ČR při diplomatických misích nebo konzulárních úřadech cizích států.

h)  příprava k přijetí za člena řádu nebo obdobného společenství církve nebo náboženské společnosti registrované podle zákona o církvích a náboženských společnostech, která trvá nejméně 1 rok, nejvýše však po dobu 2 let,

i) vzdělávání v diagnostických třídách diagnostických ústavů (§ 11 odst. 1 zákona č. 109/2002 Sb., o výkonu ústavní výchovy nebo ochranné výchovy ve školských zařízeních a o preventivně výchovné péči ve školských zařízeních).

Výdělečnou činností se na základě § 10 zákona rozumí činnost:

a)  v České republice, která zakládá účast na nemocenském pojištění,

b)  osoby samostatně výdělečně činné; za osobu samostatně výdělečně činnou se pro účely tohoto zákona považuje osoba, která se za takovou považuje pro účely důchodového pojištění, nebo

c)  vykonávaná v zahraničí za účelem dosažení příjmu.

Studium na střední škole a konzervatoři

Studiem na středních školách
se rozumí studium

a)  na středních školách a konzervatořích, zapsaných do rejstříku škol a školských zařízení,

b)  na středních školách zřizovaných ministerstvy obrany, vnitra a spravedlnosti,

c)  na vyšších odborných školách zapsaných do rejstříku škol a školských zařízení.

V případě středních škol, konzervatoří a vyšších odborných škol je dále uvedena podmínka, že jsou zapsány do rejstříku škol a školských zařízení. Tuto skutečnost si lze ověřit na webových stránkách Ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy www.msmt.cz, v odkazu „Vzdělávání“, „Školský rejstřík“, „Rejstřík škol a školských zařízení“.

     Střední školy

Středními školami se na základě ustanovení § 7 a § 91 zákona č. 561/2004 Sb., školský zákon rozumějí gymnázia, střední odborné školy (SOŠ), střední odborná učiliště (SOU). Podrobný výčet středních škol je pak uveden ve vyhlášce č. 13/2005 Sb., o středním vzdělávání a vzdělávání v konzervatoři.

     Školní rok a školní prázdniny

Soustavná příprava dítěte na budoucí povolání začíná nejdříve od počátku školního roku prvního ročníku školy. Jestliže žák začal plnit studijní povinnosti před tímto dnem, začíná jeho soustavná příprava na budoucí povolání tímto dnem.

Definici školního roku pak lze nalézt v § 24 zákona č. 561/2004 Sb. Školní rok začíná 1. září a končí 31. srpna následujícího kalendářního roku. Školní rok se člení:

•    na období školního vyučování a 

•    období školních prázdnin.

Období školního vyučování se dělí na pololetí. Podrobnosti týkající se organizace školního roku pak jsou uvedeny ve vyhlášce č. 16/2005 Sb., o organizaci školního roku. Proč tento detailní popis organizace školního roku je důležitý.

Pro daňové účely je významné zejména období hlavních školních prázdnin, tj. obvykle období od 1. července do 31. srpna (drobná změna nastává v případě, pokud na tyto dny nebo dny sousedící připadne sobota nebo neděle). Dále se za soustavnou přípravu na budoucí povolání považuje i doba školních prázdnin souvisejících se studiem v cizině, i když se jejich doba bude lišit od doby školních prázdnin v ČR.

V případě středoškolských studentů je důležité rozlišovat, o jaké období hlavních školních prázdnin se jedná. Zmínit lze například tyto možnosti:

•    Hlavní školní prázdniny mezi jednotlivými školními roky, kdy se nejedná o „poslední školní prázdniny“ po skončení střední školy. To znamená, že po skončení jednoho školního roku student pokračuje ve studiu v dalším školním roce (například postupuje z 1. ročníku do 2. ročníku).

•    Hlavní školní prázdniny připadající na kalendářní rok, ve kterém dochází k ukončení studia na střední škole (například student ukončí 4. ročník v případě čtyřletého studia). Tato varianta se pak rozpadá na několik dalších podvariant:

-   Student po skončení hlavních školních prázdnin pokračuje ve studiu na vysoké škole.

-   Student po skončení hlavních školních prázdnin pokračuje ve studiu, avšak nikoliv na vysoké škole.

-   Student již po skončení hlavních školních prázdnin nepokračuje v dalším studiu.

-   Student neuspěje u maturitní zkoušky a absolvuje ji až v opravném termínu v září.

Výdělečnou činnost studenta během období školních prázdnin (v případě vysokoškolského studenta v období po ukončení studia na vysoké škole) je pak nutné posuzovat tak, jak je definována pro tyto účely výdělečná činnost v § 10 zákona č. 117/1995 Sb.:

•    Činnost v ČR, která zakládá účast na nemocenském pojištění (například pracovní poměr, dohoda o pracovní činnosti, za určitých podmínek též dohoda o provedení práce).

•    Činnost OSVČ (ve smyslu, který tomuto pojmu přikládá zákon o důchodovém pojištění). Viz § 9 zákona č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění.

•    Činnost vykonávaná v zahraničí za účelem dosažení příjmu.

Za soustavnou přípravu dítěte na budoucí povolání na střední škole se považuje také:

a)  doba od skončení výuky v jednom školním roce do počátku následujícího školního roku, jestliže dítě pokračuje bez přerušení v dalším studiu (například období od 1. 7. 2026 do 31. 8. 2026),

b)  doba od úspěšného vykonání závěrečné nebo maturitní zkoušky, je-li tato zkouška konána v květnu nebo červnu, do konce období školního vyučování školního roku, v němž byla taková zkouška konána; to platí též, bylo-li v květnu nebo červnu konáno absolutorium (například období od 20. 5. 2026 do 30. 6. 2026);

c)  doba školních prázdnin bezprostředně navazujících na skončení studia nebo dobu uvedenou v písmenu b), není-li dále v zákonu stanoveno jinak (například období od 1. 7. 2026 do 31. 8. 2026).

Kdy není doba hlavních školních prázdnin soustavnou přípravou dítěte na budoucí povolání:

Dobu školních prázdnin bezprostředně navazujících na skončení studia nebo dobu uvedenou v písmenu b) nelze považovat za soustavnou přípravu dítěte na budoucí povolání na střední škole, jestliže:

a)  dítě vykonávalo po celý kalendářní měsíc výdělečnou činnost podle § 10 zákona,

b)  dítě mělo po celý kalendářní měsíc nárok na podporu v nezaměstnanosti nebo podporu při rekvalifikaci,

c)  výdělečná činnost uvedená v písmenu a) a nárok na podporu v nezaměstnanosti nebo podporu při rekvalifikaci uvedený v písmenu b) na sebe v průběhu kalendářního měsíce navazují tak, že trvají po celý kalendářní měsíc,

d)  poslední ročník studia probíhal za trvání služebního poměru.

Omezení uvedené v písmenech a) až c) neplatí, stalo-li se dítě studentem vysoké školy v kalendářním roce, v němž ukončilo soustavnou přípravu na povolání na střední škole.

Pozor je tedy nutné dávat například na situace, kdy dítě ukončí studium na střední škole a v období školních prázdnin je po celý kalendářní měsíc (například srpen) v evidenci na úřadu práce nebo má letní brigádu.

Mezidobí mezi ukončením střední školy a zahájením studia na vysoké škole pak řeší § 14 zákona č. 117/1995 Sb. V tomto ustanovení je též řešeno období po skončení vysoké školy, případně období mezi ukončením studia na jedné vysoké škole a zahájením studia na jiné vysoké škole.

Studium na vysoké škole

Studiem na vysokých školách se rozumí studium na vysokých školách (§ 12 odst. 3):

•    v bakalářském,

•    magisterském a

•    doktorském studijním programu.

Soustavná příprava dítěte na budoucí povolání na vysoké škole začíná nejdříve dnem, kdy se dítě stává studentem vysoké školy, a končí dnem, kdy dítě ukončilo vysokoškolské studium.

Uchazeč o studium na vysoké škole se stává studentem dnem zápisu do studia, osoba, které bylo studium přerušeno, se stává studentem dnem opětovného zápisu do studia. Důležitá je též informace o tom, kdy se studium považuje za ukončené. Zákon č. 111/1998 Sb. rozlišuje:

•    přerušení studia

•    a ukončení studia.

Pro stručnou informaci však lze konstatovat, že v případě přerušení studia není osoba studentem (§ 54, § 61).

Forma studia vyjadřuje, zda se jedná o studium prezenční, distanční nebo o jejich kombinaci. Bližší informace lze pak nalézt v zákonu č. 111/1998 Sb., o vysokých školách. Bakalářský studijní program je popsán v § 45, magisterský studijní program v § 46, doktorský studijní program v § 47. Akademický rok (obdoba školního roku na střední škole) začíná v den, který určí rektor, a trvá 12 kalendářních měsíců (§ 52).

Studium na vysoké škole se řádně ukončuje absolvováním studia v příslušném studijním programu. Dnem ukončení studia je den, kdy byla vykonána státní zkouška předepsaná na závěr studia nebo její poslední část. Dokladem o ukončení studia a o získání příslušného akademického titulu je vysokoškolský diplom a dodatek k diplomu (§ 55).

Další způsoby ukončení studia jsou pak popsány v § 56 (např. zanechání studia, vyloučení ze studia).

Za dobu soustavné přípravy na budoucí povolání studiem na vysoké škole se považuje také:

•    doba od skončení studia na střední škole do dne, kdy se dítě stalo studentem vysoké školy, jestliže dítě pokračuje bez přerušení v dalším studiu,

•    kalendářní měsíc, v němž dítě ukončilo řádně studium na vysoké škole, a dále kalendářní měsíc následující po měsíci, v němž dítě ukončilo řádně studium na vysoké škole, pokud:

-   dítě nevykonává po celý tento měsíc výdělečnou činnost podle § 10,

-   ani není po celý kalendářní měsíc vedeno v evidenci uchazečů o zaměstnání.

V případě vysokoškolských studentů mohou též nastat případy, kdy student ukončí studium na vysoké škole, a je přijat ke studiu na jiné vysoké škole. Toto mezidobí řeší § 14 zákona č. 117/1995 Sb.: „Za soustavnou přípravu dítěte na budoucí povolání se považuje také doba od ukončení studia na vysoké škole do dne, kdy se dítě stalo studentem téže nebo jiné vysoké školy, pokud studium na téže nebo jiné vysoké škole bezprostředně navazuje na ukončení studia na vysoké škole, nejdéle však doba 3 kalendářních měsíců následujících po kalendářním měsíci, v němž dítě ukončilo studium na vysoké škole“.

Co se týká posuzování tříměsíčního mezidobí mezi jednotlivými studii, jaké období se tím rozumí, zákon toto přímo neřeší. Půjde tedy o situace, kdy student skončí jednu VŠ a začne studovat od nového akademického roku novou VŠ, anebo po skončení bakalářského studia naváže na studium magisterské, ale může též skončit jednu VŠ a od dalšího akademického roku nastoupí na jinou VŠ.

Jako příklad takové situace lze uvést vysokoškolského studenta, který v červnu 2026 ukončí po 2 letech studium na VŠ a od října 2026 nastoupí na téže nebo jiné VŠ do prvního ročníku. Období 3 kalendářních měsíců mezi oběma studii mu bude rovněž uznána za soustavnou přípravu na budoucí povolání (bez ohledu na skutečnost, zda předchozí skončení vysokoškolského studia nebylo spojeno s jeho úspěšným zakončením).

Přerušení studia

Za soustavnou přípravu dítěte na budoucí povolání se považuje též doba přerušení studia na vysoké škole, po kterou by jinak trvala mateřská nebo rodičovská dovolená [§ 14 odst. 2 písm. d)]. Standardně se v případě rodičovské dovolené jedná o období, než dítě dosáhne věku 3 let (§ 196 zákoníku práce). Mateřskou dovolenou upravuje § 195 zákoníku práce.

Studium na vyšší odborné škole a jednoleté kurzy cizích jazyků

Studium na vyšší odborné škole je považováno za studium na střední škole (§ 12 odst. 2 zákona č. 117/1995 Sb.). Ovšem po stránce praktické to znamená, že studium na vyšší odborné škole formou dálkového, distančního, večerního nebo kombinovaného studia není považováno za soustavnou přípravu dítěte na budoucí povolání, je-li dítě v době takového studia výdělečně činné podle § 10 (např. pracovní poměr, dohoda o pracovní činnosti) nebo má-li nárok na podporu v nezaměstnanosti nebo podporu při rekvalifikaci.

Pokud by však občan studoval vyšší odbornou školu formou denního studia [§ 25 zákona č. 561/2004 Sb., § 12 odst. 1 písm. a) zákona č. 117/1995 Sb.], pak se jedná o soustavnou přípravu dítěte na budoucí povolání.

Jednoleté kurzy cizích jazyků

Jednoleté kurzy cizích jazyků jsou právně upraveny v § 15 zákona č. 117/1995 Sb., o státní sociální podpoře a podrobněji popsány ve vyhlášce č. 19/2014 Sb. Příslušné vzdělávací zařízení vydává účastníkům kurzu osvědčení o úspěšném ukončení studia. Seznam těchto vzdělávacích zařízení lze nalézt na webových stránkách MŠMT www.msmt.cz, kde stačí zadat do vyhledávacího okénka text „jednoleté kurzy cizích jazyků“.

Celkový přehled a příklady

Z uvedeného vyplývá, že uplatnění daňového zvýhodnění na studující zletilé dítě není nijak jednoduchým úkolem. Je nutné sledovat několik podmínek, které se vzájemně proplétají, a současně existují některé výjimky z pravidel, případně výjimky z těchto výjimek, které tento analytický proces dále komplikují.

Pro orientaci lze příslušná hlediska popsat následovně:

     Soustavná příprava na budoucí povolání

•    studium na střední škole:

-   pouze denní forma studia,

-   v případě dálkového, distančního, večerního nebo kombinovaného studia jen za podmínky, že dítě není v době takového studia výdělečně činné v rozsahu dle § 10 zákona a nemá nárok na podporu v nezaměstnanosti nebo podporu při rekvalifikaci,

-   jedná se o dítě, které žije s poplatníkem ve společně hospodařící domácnosti a nedovršilo věk 26 let.

•    studium na vysoké škole:

-   jedná se o dítě, které v příslušném měsíci ještě nedovršilo věk 26 let,

-   jedná se o dítě, které žije s poplatníkem ve společně hospodařící domácnosti.

     Studium na střední škole a ukončení studia

•    Řádné ukončení středoškolského studia (maturitní zkouškou nebo absolutoriem):

-   dítě v dalším studiu nepokračuje – daňové zvýhodnění náleží do 30. června. Při splnění podmínek uvedených v § 13 lze daňové zvýhodnění uplatnit až do 31. srpna (školní prázdniny následující po skončení studia).

-   Dítě pokračuje bez přerušení studiem na vysoké škole – daňové zvýhodnění náleží po celý kalendářní rok, bez ohledu na to, zda je dítě výdělečně činné.

•    Jiné ukončení studia:

-   Dítě vykoná maturitní zkoušku nebo absolutorium až v opravném termínu v září a dále nestuduje – daňové zvýhodnění náleží do 31. srpna, pokud dítě nebude po celý kalendářní měsíc vykonávat výdělečnou činnost nebo bylo vedeno v evidenci uchazečů o zaměstnání.

-   Dítě vykoná maturitní zkoušku nebo absolutorium až v opravném termínu v září a dále bezprostředně pokračuje ve studiu na vysoké škole – daňové zvýhodnění náleží po celý kalendářní rok.

-   Dítě ukončí střední školu v průběhu doby školního vyučování (například v průběhu března) – přestává být vyživovaným dítětem od následujícího kalendářního měsíce (dubna).

     Studium na vysoké škole a ukončení studia:

•    Řádné ukončení vysokoškolského studia (závěrečnou zkouškou):

-   Daňové zvýhodnění náleží ještě jeden následující kalendářní měsíc po této zkoušce, pokud nebude po celý kalendářní měsíc vykonávat výdělečnou činnost nebo v evidenci uchazečů o zaměstnání.

-   Dítě pokračuje studiem na jiné vysoké škole – daňové zvýhodnění náleží po celý kalendářní rok, pokud se jednalo o studium bezprostředně navazující (mezi ukončením a zahájením jsou nejdéle 3 měsíce).

•    Přerušení vysokoškolského studia:

-   Daňové zvýhodnění lze uplatňovat po dobu, po kterou by jinak trvala mateřská nebo rodičovská dovolená.

-   V ostatních případech jen do měsíce, ve kterém dítě přerušilo vysokoškolské studium.

Příklady – Studium na střední škole

     Příklad 217

Ukončení středoškolského studia, poplatník nepokračuje v dalším studiu

Student střední školy v květnu 2026 odmaturoval. Maturita vykonána dne 26. května 2026. Od 1. června 2026 nastoupil do zaměstnání, v pracovněprávním vztahu, který zakládá účast na nemocenském pojištění. V uvedeném případě se doba soustavné přípravy na budoucí povolání posoudí podle § 13 zákona č.117/1995 Sb. Doba od úspěšného vykonání maturitní zkoušky do konce období školního vyučování školního roku (zde doba od 26. května 2026 do 30. června 2026) je považována za dobu soustavné přípravy na budoucí povolání [§ 13 odst. 2 písm. b)]. Výjimku tvoří období školních prázdnin bezprostředně navazujících na skončení studia.

V uvedeném případě není důležité, že student vykonával výdělečnou činnost po celý červen. Výdělečná činnost se totiž v daném případě, kdy došlo k ukončení středoškolského studia, posuzuje až pro období školních prázdnin, na základě § 13 odst. 3 zákona č. 117/1995 Sb. Období hlavních školních prázdnin již nelze považovat v daném případě za dobu soustavné přípravy na budoucí povolání, a to z důvodu, že byla po celý měsíc červenec a srpen vykonávána výdělečná činnost, která zakládala účast na nemocenském pojištění. Daňové zvýhodnění na dítě lze v roce 2026 uplatnit pouze za měsíce leden až červen 2026.

Pozor však na výjimku v daném případě, pokud by student po skončení střední školy ve stejném roce začal studovat na vysoké škole!! V takovém případě by se i období školních prázdnin v uvedeném případě považovalo za dobu soustavné přípravy na budoucí povolání, i když byl student po skončení středoškolského studia výdělečně činný. Toto vyplývá ze závěrečné věty uvedené v ustanovení § 13 odst. 3 zákona č. 117/1995 Sb.

     Příklad 218

Ukončení středoškolského studia, poplatník nepokračuje v dalším studiu

Student střední školy v květnu 2026 odmaturoval. Od 5. srpna 2026 nastoupil do zaměstnání, v pracovněprávním vztahu, který zakládá účast na nemocenském pojištění. V uvedeném případě se jedná o období školních prázdnin, které bezprostředně navazuje na ukončení studia na střední škole. Student vykonával v srpnu výdělečnou činnost v rozsahu podle § 10 zákona, avšak nikoliv po celý kalendářní měsíc. Daňové zvýhodnění lze uplatnit až do měsíce srpna, na základě § 13 odst. 2 písm. b) a c). Ustanovení § 13 odst. 3 se nepoužije.

     Příklad 219

Obdobná situace, jako v předchozím případě. Odlišnost však spočívá, že student po skončení střední školy zahájil studium na vysoké škole, ještě v roce 2026, kdy složil maturitní zkoušku na střední škole. V případě vysokoškolského studia se mohlo jednat o studium prezenční, distanční nebo kombinované, studijní program bakalářský nebo magisterský (případně doktorský). Celý rok 2026 je považován za dobu soustavné přípravy na budoucí povolání studiem. Ke skutečnosti, že student v období hlavních školních prázdnin vykonával výdělečnou činnost, se v tomto případě nepřihlíží. Viz poslední větu ustanovení § 13 zákona č. 117/1995 Sb.: „Omezení uvedené v písmenech a) až c) neplatí, stalo-li se dítě studentem vysoké školy v kalendářním roce, v němž ukončilo soustavnou přípravu na povolání na střední škole“. Daňové zvýhodnění tedy náleží za kalendářní rok 2026.

     Příklad 220

Středoškolský student (studentka) má příjmy z jiné samostatné výdělečné činnosti, která není podnikáním (například příjmy zpěvačky, zpěváka, textaře, hudebníka nebo jiné příjmy vyplývající z autorského zákona). V roce 2026 dosáhl z této činnosti příjmy ve výši 582 000 Kč, z toho největší část příjmů obdržel na základě činnosti vykonávané během školních prázdnin. Uplatňuje výdaje procentem z příjmů. Nejedná se o příjmy zdaněné srážkovou daní podle zvláštní sazby daně. Ve školním roce 2025/2026 ukončil 3. ročník střední školy a od září 2026 studuje ve 4. ročníku střední školy (školní rok 2026/2027). V roce 2026 dosáhl věk 18 let. Má rovněž příjmy ze závislé činnosti, kterou vykonává pro zaměstnavatele po celý kalendářní měsíc září až listopad 2026 na základě dohody o pracovní činnosti.

Student vykonává výdělečnou činnost v rozsahu uvedeném v § 10 zákona č. 117/1995 Sb. V uvedeném případě, i když by byl student považován za OSVČ pro účely důchodového pojištění, není důležitá skutečnost, že vykonává výdělečnou činnost po celý kalendářní měsíc (měsíce). Z ustanovení § 13 odst. 2 písm. a) vyplývá, že za soustavnou přípravu dítěte na budoucí povolání se považuje také doba od skončení výuky v jednom školním roce do počátku následujícího školního roku, jestliže dítě pokračuje bez přerušení v dalším studiu.

Na studenta lze tedy uplatnit daňové zvýhodnění. Na uplatnění daňového zvýhodnění nemá vliv, že student teprve v průběhu roku 2026 dosáhl věku 18 let a stal se zletilým. Rovněž nemá vliv, že pobíral zdanitelné příjmy jen po část roku. Lze jen doplnit, že v případě nezletilého dítěte není stanovena do doby, kdy dosáhne zletilosti, podmínka, že se soustavně připravuje na budoucí povolání.

     Příklad 221

Středoškolský student, občan ČR, studuje na střední škole v ČR. Středoškolské studium řádně ukončil v květnu 2026. Předpokládejme, že studium na vysoké škole zahájil až v roce 2027, a to při zaměstnání. V ČR dosahoval během školních prázdnin (červenec, srpen 2026) příjmy ze závislé činnosti na základě dohody o provedení práce, která nezaložila účast na nemocenském pojištění. Od září 2026 nastoupil u tohoto zaměstnavatele do pracovního poměru. V roce 2027 dosáhne věk 21 let.

Nárok na daňové zvýhodnění je za měsíce leden až srpen 2026.

Za soustavnou přípravu dítěte na budoucí povolání se považuje doba od úspěšného skončení závěrečné nebo maturitní zkoušky, je-li tato zkouška vykonána v květnu nebo červnu, do konce období školního vyučování školního roku. To znamená období do 30. června 2026. Dále se za soustavnou přípravu dítěte na budoucí povolání považuje doba školních prázdnin bezprostředně navazujících na skončení studia nebo na dobu od úspěšného skončení závěrečné nebo maturitní zkoušky, je-li tato zkouška vykonána v květnu nebo červnu, do konce období školního vyúčtování školního roku, nestanoví-li zákon jinak. To znamená období od 1. července do 31. srpna 2026.

Jinak zákon stanoví v případě, pokud student vykonával po celý kalendářní měsíc výdělečnou činnost podle § 10 zákona. Student v tomto případě však vykonával závislou činnost v červenci a v srpnu na základě dohody o provedení práce, která v uvedeném případě nezaložila účast na nemocenském pojištění (měsíční odměna nižší než 12 000 Kč). Od září 2026 se však nejedná o dobu soustavné přípravy na budoucí povolání studiem, i když po skončení střední školy pokračuje ve studiu na vysoké škole. Důvodem je okolnost, že se nestal studentem vysoké školy v roce 2026, kdy ukončil střední školu, ale až v roce následujícím. Za soustavnou přípravu dítěte na budoucí povolání se považuje doba od skončení studia na střední škole do dne, kdy se dítě stalo studentem vysoké školy, jestliže dítě pokračuje bez přerušení v dalším studiu (§ 14 odst. 2 písm. a) zákona č. 117/1995 Sb.). Zde však zahájení studia na vysoké škole nenavazovalo bezprostředně na ukončení studia na střední škole.

Příklady – Studium
na vyšší odborné škole

     Příklad 222

Fyzická osoba, které je 22 let, ve školním roce 2025/2026 studuje na vyšší odborné škole formou denního studia. Má příjmy ze zaměstnání na základě dohody o pracovní činnosti. Studium má skončit v roce 2027.

Studium na vyšší odborné škole je pro tyto účely považováno za studium středoškolské. Vzhledem k tomu, že se jedná o denní formu studia, není podstatné, že v roce 2026, kdy nedošlo k ukončení studia, má tento student příjmy z výdělečné činnosti v rozsahu uvedeném v § 10 zákona. Daňové zvýhodnění náleží za kalendářní rok 2026.

     Příklad 223

Obdobná situace, jako v předchozím případě. Fyzická osoba však ukončí řádně studium v květnu 2026. Má příjmy ze zaměstnání na základě dohody o pracovní činnosti. Tuto činnost vykonává od 10. července 2026. Jedná se opět o středoškolské studium.

Daňové zvýhodnění lze uplatnit za měsíce leden až červenec 2026. Za měsíc srpen již daňové zvýhodnění nenáleží, protože se jedná o období školních prázdnin, které bezprostředně navazuje na ukončení studia, a po celý kalendářní měsíc srpen 2026 vykonával výdělečnou činnost v rozsahu podle § 10 zákona.

     Příklad 224

Obdobná situace, jako v předchozím případě, avšak občan pokračuje v kalendářním roce ve studiu na vysoké škole, a to v roce 2026, kdy ukončil studium na vyšší odborné škole. V takovém případě lze uplatnit daňové zvýhodnění za rok 2026, neboť k tomu, že po celý kalendářní měsíc srpen 2026 měl příjmy z výdělečné činnosti v rozsahu podle § 10 zákona, se v tomto případě nepřihlíží (viz § 13 odst. 3 zákona č. 117/1995 Sb.).

     Příklad 225

Občan, kterému je 23 let, má příjmy ze zaměstnání (pracovní poměr), je ženatý. Po skončení střední školy nastupuje od září 2026 k dálkovému studiu na vyšší odborné škole (VOŠ). Od září má zaměstnání na zkrácený pracovní úvazek.

Studium na VOŠ se pro tyto účely považuje za studium středoškolské [§ 12 odst. 2 písm. c) zákona č.117/1995 Sb.]. Nejedná se však o denní formu studia. Z tohoto pohledu se pak nejedná o soustavnou přípravu tohoto občana („dítěte“) na budoucí povolání v případě, je-li student výdělečně činný v zaměstnání, které zakládá účast na nemocenském pojištění [§ 12 odst. 1 písm. a) zákona č. 117/1995 Sb.]. Pracovní poměr je činnost, která zakládá účast na nemocenském pojištění. Pokud tedy během měsíce července a srpna nebyl výdělečně činný, daňové zvýhodnění náleží za měsíce leden až srpen 2026. Pokud však v některém kalendářním měsíci byl v evidenci uchazečů o zaměstnání, pak se takový měsíc nepovažuje za soustavnou přípravu dítěte na budoucí povolání.

     Příklad 226

Žák 4. ročníku střední školy nevykonal v květnu 2026 úspěšně maturitní zkoušku a má stanoven opravný termín na měsíc září. V uvedeném případě platí § 75 školského zákona.

Tento žák přestává být žákem školy 30. června 2026. Doba školních prázdnin se však považuje za soustavnou přípravu dítěte na budoucí povolání (§ 13 odst. 2 písm. c) zákona č. 117/1995 Sb.). Daňové zvýhodnění tedy náleží za měsíce leden až srpen 2026. Obdobně v případě absolutoria na konzervatoři (§ 90 školského zákona).

Příklady – Studium
na vysoké škole

     Příklad 227

Studentka vysoké školy v ČR, která dovršila v květnu 2026 věk 26 let a formou prezenčního studia studuje v magisterském studijním programu, dosahovala v roce 2026 příjmy ze závislé činnosti na základě dohody o pracovní činnosti.

Studentka dovršila věk 26 let, nesplňuje tedy k 1. červnu 2026 podmínku pro uplatnění daňového zvýhodnění. Daňové zvýhodnění je možné jen za měsíce leden až květen 2026. Pokud by se však narodila 1. května, tak daňové zvýhodnění by bylo možné uplatnit jen za měsíce leden až duben 2026.

     Příklad 228

Přerušení studia. Svobodná studentka vysoké školy v ČR, která dosáhla v srpnu 2026 věk 25 let a formou distančního (dálkového) studia (nebo formou kombinovaného studia) studuje v bakalářském studijním programu, dosahovala v roce 2026 příjmy ze závislé činnosti, která zakládá účast na nemocenském pojištění (dohoda o pracovní činnosti, pracovní poměr, dohoda o provedení práce nejméně 12 000 Kč měsíčně). Vysokoškolské studium přerušila dne 15. listopadu 2026 z důvodu očekávaného porodu v době, kdy lze zahájit mateřskou dovolenou dle § 195 zákoníku práce.

Jedná se o studentku, která nedovršila věk 26 let. Doba soustavné přípravy na budoucí povolání studiem se posuzuje podle § 12 až § 15 zákona č.117/1995 Sb. Z tohoto zákona vyplývá, že za soustavnou přípravu dítěte na budoucí povolání se považuje mimo jiné studium na středních a vysokých školách v ČR, s výjimkou dálkového, distančního, večerního nebo kombinovaného studia na středních školách, je-li dítě v době takového studia výdělečně činné podle § 10 nebo má-li v době takového studia nárok na podporu v nezaměstnanosti nebo podporu při rekvalifikaci. Pokud jde o jednotlivé formy studia na středních školách, viz § 25 zákona č. 561/2004 Sb., školský zákon.

Z uvedeného vyplývá, že v případě vysokoškolského studia není pro účely daňového zvýhodnění podstatná forma studia (distanční, prezenční, kombinovaná), ani výše dosahovaných příjmů. Což znamená, že i dálkové studium VŠ se považuje za dobu soustavné přípravy dítěte na budoucí povolání (na rozdíl od studia na střední škole). Není tedy podstatné, zda studentka vykonávala během studia výdělečnou činnost, která by zakládala účast na nemocenském pojištění. V případě, pokud by pracovala u zaměstnavatele například na základě dohody o pracovní činnosti, lze uplatnit daňové zvýhodnění, i když dohoda o pracovní činnosti je výdělečná činnost, která zakládá účast na nemocenském pojištění.

V uvedeném případě je podstatnou skutečností den, kdy přerušila vysokoškolské studium a důvod přerušení studia. V tomto směru však významnou změnu přinesla novela, provedená zákonem č. 48/2013 Sb. s účinností od 1. dubna 2013. Doba přerušení studia na vysoké škole, po kterou by jinak trvala mateřská nebo rodičovská dovolená, se považuje rovněž za soustavnou přípravu dítěte na budoucí povolání. Cílem novely bylo usnadnit studium vysoké školy v průběhu mateřství a rodičovství. Daňové zvýhodnění tedy náleží za celý kalendářní rok 2026, pokud je splněno, že studentka žije s poplatníkem (rodičem) ve společně hospodařící domácnosti.

     Příklad 229

Řádné ukončení studia na vysoké škole. Student ukončil v dubnu 2026 řádně studium na vysoké škole. Od měsíce července 2026 vykonává závislou činnost u zaměstnavatele, na základě dohody o pracovní činnosti, popřípadě v pracovním poměru. V roce 2026 nedosáhl věku 26 let.

Postup: Za dobu soustavné přípravy na budoucí povolání studiem se považuje také kalendářní měsíc, v němž dítě ukončilo řádně studium na vysoké škole, a dále kalendářní měsíc následující po měsíci, v němž dítě ukončilo řádně studium na vysoké škole, pokud dítě nevykonává po celý tento měsíc výdělečnou činnost podle § 10 ani nemá po celý kalendářní měsíc nárok na podporu v nezaměstnanosti nebo podporu při rekvalifikaci [§ 14 odst. 2 písm. b) zákona č. 117/1995 Sb.]. Daňové zvýhodnění lze uplatnit za měsíce leden až květen 2026.

Formy daňového zvýhodnění

Daňové zvýhodnění lze uplatnit formou (§ 35c odst. 1):

•    slevy dani,

•    daňového bonusu,

•    slevy na dani a daňového bonusu.

Samozřejmě nejlepší postup, jak vysvětlit příslušné rozdíly a postupy, jsou konkrétní příklady. Pro přehlednost však bude vhodné popsat jednotlivé formy daňového zvýhodnění pomocí schématu:

 

Formy daňového zvýhodnění je nutné pečlivě rozlišovat a nelze je zaměňovat, protože mezi nimi existuje určitý významný rozdíl.

Daňové zvýhodnění formou slevy na dani

Postup: Slevu na dani může poplatník uplatnit až do výše daně vypočtené podle § 16 zákona o daních z příjmů za příslušné zdaňovací období snížené o slevy na dani podle § 35 a § 35ba (viz § 35c odst. 2 ZDP).

     Příklad 230

Daň vypočtená podle § 16 a snížená o slevy podle § 35ba je ve výši 18 500 Kč. Poplatník vyživuje 1 dítě, žijící s ním ve společně hospodařící domácnosti. Nárok na daňové zvýhodnění je v částce 15 204 Kč. Daňové zvýhodnění formou slevy na dani může poplatník v tomto případě uplatnit v maximální částce 15 204 Kč. Daň snížená o daňové zvýhodnění bude ve výši 3 296 Kč = 18 500 Kč – 15 204 Kč.

     Příklad 231

Daň vypočtená podle § 16 a snížená o slevy podle § 35ba je ve výši 480 000 Kč. Poplatník vyživuje 5 dětí, žijící s ním ve společně hospodařící domácnosti. Nárok na daňové zvýhodnění je v částce 121 044 Kč = 15 204 Kč + 22 320 Kč + 27 840 Kč x 3. Daňové zvýhodnění formou slevy na dani může poplatník uplatnit v částce 121 044 Kč. Daň snížená o daňové zvýhodnění bude ve výši 358 956 Kč
= 480 000 Kč – 121 044 Kč.

     Příklad 232

Poplatník má v roce 2026 základ daně snížený o nezdanitelné části základ daně ve výši 2 100 000 Kč (tj. vyšší než 36násobek průměrné mzdy). Poplatník uplatňuje pouze základní slevu na dani na poplatníka. Podle § 16 se část základu daně přesahující 36násobek průměrné mzdy zdaňuje sazbou daně 23 %. Daň vypočtená progresívní sazbou podle § 16 je ve výši 1 762 812 Kč x 15 % + (2 100 000 Kč – 1 762 812 Kč) x 23 % = 341 976 Kč. Daň snížená o slevy podle § 35ba je ve výši 333 582 Kč – 30 840 Kč = 311 136 Kč. Poplatník vyživuje 5 dětí, žijících s ním ve společně hospodařící domácnosti. Nárok na daňové zvýhodnění je v částce 121 044 Kč = 15 204 Kč + 22 320 Kč + 27 840 Kč x 3. Daň snížená dále o daňové zvýhodnění formou slevy na dani bude ve výši 190 092 Kč = 311 136 Kč – 121 044 Kč. 

Daňové zvýhodnění formou
slevy na dani a daňového bonusu

Daňový bonus vzniká v případě, pokud je nárok poplatníka na daňové zvýhodnění vyšší než daň vypočtená podle § 16 zákona o daních z příjmů snížená o slevy na dani podle § 35 a § 35ba (§ 35c odst. 3).

Postup je tedy následující:

•    vypočte se daň podle § 16,

•    daň se sníží o slevy na dani podle § 35 a § 35ba,

•    vypočte se výše daňového zvýhodnění,

•    vypočtená daň snížená o slevy na dani se sníží o daňové zvýhodnění (daň ale nemůže vyjít v záporné výši),

•    pokud vypočtená daň snížená o slevy na dani a daňové zvýhodnění se rovná 0 Kč, pak zbývající část daňového zvýhodnění je daňovým bonusem.

     Příklad 233

Daň vypočtená podle § 16 a snížená o slevy podle § 35ba je ve výši 9 800 Kč. Poplatník vyživuje 1 dítě, žijící s ním ve společně hospodařící domácnosti. Nárok na daňové zvýhodnění má v roční částce 15 204 Kč. Slevu na dani může poplatník uplatnit maximálně v částce 9 800 Kč (jen do výše daně, 9 800 Kč – 9 800 Kč = 0 Kč). Vzniklý rozdíl na daňovém zvýhodnění, vyjádřený částkou 5 404 Kč = 15 204 Kč – 9 800 Kč, je v tomto případě daňovým bonusem.

     Příklad 234

Daň vypočtená podle § 16, a snížená o slevy podle § 35ba je ve výši 38 000 Kč. Poplatník vyživuje 4 dětí, žijící s ním ve společně hospodařící domácnosti. Nárok na daňové zvýhodnění je v částce 15 204 Kč + 22 320 Kč + 2 x 27 840 Kč = 93 204 Kč. Slevu na dani může poplatník uplatnit maximálně v částce 38 000 Kč (38 000 Kč – 38 000 Kč). Vzniklý rozdíl, vyjádřený částkou 55 204 Kč = 93 204 Kč – 38 000 Kč, je daňovým bonusem.

Daňové zvýhodnění pouze
formou daňového bonusu

Postup je následující:

•    vypočte se daň podle § 16,

•    daň se sníží o slevy na dani podle § 35 a § 35ba,

•    vypočte se výše daňového zvýhodnění,

•    vypočtená daň snížená o slevy na dani nelze snížit o daňové zvýhodnění, protože vypočtená daň je 0 Kč, daň ale nemůže vyjít v záporné výši),

•    celá částka daňového zvýhodnění je daňovým bonusem.

     Příklad 235

Daň vypočtená podle § 16 a snížená o slevy podle § 35ba je ve výši 0 Kč. Poplatník vyživuje dvě děti, žijící s ním ve společně hospodařící domácnosti. Nárok na daňové zvýhodnění je v částce 15 204 Kč + 22 320 Kč = 37 524 Kč. Daňové zvýhodnění formou slevy na dani může poplatník uplatnit v částce 0 Kč. Vzniklý rozdíl, vyjádřený částkou 37 524 Kč = 37 524 Kč – 0 Kč, je daňovým bonusem.

Limitní částky daňového bonusu

Při uplatňování DAŇOVÉHO BONUSU je nutné dodržet limitní částky a podmínky uvedené v § 35c ZDP. Pro přehlednost je vhodné uvést, o jaké limitní částky a podmínky se jedná:

•    Výše daňového bonusu musí činit nejméně 100 Kč (dolní limit).

•    Výše daňového bonusu nesmí překročit částku 60 300 Kč (POZOR – tento horní limit platil jen do roku 2020, od roku 2021 je zrušen).

     Příklad 236

Daň vypočtená podle § 16 a snížená o slevy podle § 35ba je ve výši 2 400 Kč. Poplatník vyživuje 5 dětí, žijící s ním ve společně hospodařící domácnosti, toho jedno dítě je držitelem průkazu ZTP/P. Nárok na daňové zvýhodnění je v roce 2026 v částce 15 204 Kč + 22 320 Kč + 2 x 27 840 Kč + 2 x 27 840 Kč = 148 884 Kč. Daňové zvýhodnění formou slevy na dani může poplatník uplatnit maximálně v částce 2 400 Kč. Vzniklý rozdíl, vyjádřený částkou 146 484 Kč = 148 884 Kč – 2 400 Kč, je daňovým bonusem. Daňový bonus lze v roce uplatnit v této plné výši, i když byl dokonce více než dvojnásobně překročen horní limit ve výši 60 300 Kč, až do roku 2020 by to však možné nebylo (§ 35c odst. 3 ZDP).

Další podmínky

•    Daňový bonus může uplatnit poplatník, který ve zdaňovacím období měl příjem podle § 6, nebo § 7 alespoň ve výši šestinásobku minimální mzdy (v roce 2025 se jedná o částku 124 800 Kč = 6 x 20 800 Kč, v roce 2026 se jedná o částku 134 400 Kč = 6 x 22 400 Kč). Do těchto příjmů se nezahrnují:

-   příjmy od daně osvobozené,

-   příjmy, z nichž je daň vybírána srážkou podle zvláštní sazby daně, s výjimkou příjmů, u nichž se uplatní postup podle § 36 odst. 6 nebo 7 (to znamená, že tyto příjmy poplatník zahrne do daňového přiznání),

-   příjmy, které jsou podle § 38f vyjmuty ze zdanění.

•    Daňový bonus tudíž nemůže například uplatnit poplatník, který má pouze příjmy z pronájmu zdaňované podle § 9 nebo příjmy z kapitálového majetku zdaňované podle § 8. Pokud má poplatník kromě těchto příjmů rovněž příjmy ze závislé činnosti (§ 6) nebo ze samostatné činnosti (§ 7), pak od roku 2018 se příjmy dle § 8 a § 9 nezapočítávají do limitu příjmů, který je nutné splnit pro získání daňového bonusu (6násobek minimální mzdy).

•    Všechny uvedené formy daňového zvýhodnění může rovněž uplatnit i poplatník, jehož základ daně snížený o nezdanitelné části základu daně je vyšší než 36násobek průměrné mzdy (v roce 2025 částka 1 1 676 052 Kč, v roce 2026 částka 1 762 812 Kč).

Daňový nerezident ČR

Další podmínky, uvedené v § 35c odst. 5 ZDP, aby bylo možné uplatnit daňové zvýhodnění, pak musí splnit poplatník, který je daňovým nerezidentem ČR ve smyslu § 2 odst. 3 ZDP. To znamená:

•    Úhrn všech jeho příjmů ze zdrojů na území ČR musí činit nejméně 90 % všech jeho celosvětových příjmů, s výjimkou příjmů, které nejsou předmětem daně podle § 3 nebo § 6, jsou od daně osvobozeny podle § 4, § 6 nebo § 10, nebo příjmů, z nichž je daň vybírána srážkou podle zvláštní sazby daně.

•    Daňové zvýhodnění může uplatnit jen daňový nerezident ČR za podmínky, že je daňovým rezidentem členského státu EU nebo státu tvořícího Evropský hospodářský prostor.

•    Výši příjmů ze zdrojů v zahraničí musí tento poplatník prokázat potvrzením zahraničního správce daně. Toto potvrzení je současně povinnou přílohou daňového přiznání a mělo by obsahovat následující údaje:

-   identifikační údaje poplatníka a manželky/manžela žijícího ve společně hospodařící domácnosti, které zahrnují jméno a příjmení, datum narození, stát bydliště pro daňové účely, adresu bydliště a u poplatníka navíc identifikační číslo nebo rodné číslo nebo daňové identifikační číslo a typ dokladu prokazujícího totožnost,

-   u poplatníka i manželky/manžela výši příjmů ve státě bydliště pro daňové účely podléhající zdanění v členění na příjmy ze zaměstnání, ze samostatné činnosti, z nájmu, z kapitálového majetku a ostatní,

-   údaje o dětech žijících s poplatníkem ve společně hospodařící domácnosti, které obsahují jméno a příjmení, datum narození a počet měsíců.

Jako vzor lze použít tiskopis „MFin 5250 Potvrzení pro rok … zahraničního daňového úřadu k přiznání k dani z příjmů pro poplatníky uvedené v § 2 odst. 3“, který je určen pro daňové nerezidenty pouze v případě, pokud se jedná o poplatníka s daňovou rezidencí v členském státě EU nebo státu tvořícího EHP a týkající se nezdanitelných částí základu daně, slev na dani a daňového zvýhodnění podle § 15, § 35ba, § 35c ZDP. Uvedený formulář lze nalézt na webových stránkách Finanční správy ČR v příslušné databázi aktuálních tiskopisů pro daň z příjmů fyzických osob.

Podmínky při ročním zúčtování
(§ 35d odst. 6)

•    Při ročním zúčtování záloh a daňového zvýhodnění poskytne plátce daně poplatníkovi slevu na dani podle § 35c maximálně do výše daně snížené o slevy na dani pro poplatníky daně z příjmů fyzických osob (tj. slevy uvedené v § 35ba).

•    V případě, pokud je nárok na daňové zvýhodnění vyšší než takto vypočtená daň, má poplatník nárok na vyplacení daňového zvýhodnění formou daňového bonusu za následujících podmínek:

-   úhrn jeho příjmů ze závislé činnosti od všech plátců daně v uplynulém zdaňovacím období, z nichž poplatníkovi (zaměstnanci) plátce daně provádí roční zúčtování záloh a daňového zvýhodnění, dosáhl alespoň šestinásobku minimální mzdy,

-   přitom platí, že v případě, pokud úhrn těchto příjmů ze závislé činnosti je nižší než šestinásobek minimální mzdy, poplatník (zaměstnanec) neztrácí při ročním zúčtování záloh a daňového zvýhodnění nárok na vyplacené měsíční daňové bonusy v kalendářních měsících, v nichž úhrn jeho příjmů dosáhl alespoň výše poloviny minimální mzdy.

     Příklad 237

Daň vypočtená podle § 16 a snížená o slevy na dani podle § 35ba je ve výši 74 000 Kč. Zaměstnanec uplatňuje daňové zvýhodnění na dvě děti, ve výši 15 204 Kč + 22 320 Kč = 37 524 Kč. Plátce (zaměstnavatel) poskytne zaměstnanci slevu na dani podle § 35 ve výši 37 524 Kč. Výsledná daň je ve výši 74 000 Kč – 37 524 Kč = 36 476 Kč.

     Příklad 238

Daň vypočtená podle § 16 a snížená o slevy na dani podle § 35ba je ve výši 74 000 Kč. Zaměstnanec uplatňuje daňové zvýhodnění na čtyři děti, ve výši 15 204 Kč + 22 320 Kč + 2 x 27 840 Kč = 93 204 Kč. Plátce (zaměstnavatel) poskytne zaměstnanci slevu na dani podle § 35 ve výši 74 000 Kč. Výsledná daň je ve výši 74 000 Kč – 74 000 Kč = 0 Kč.

Dále má zaměstnanec při splnění výše uvedených podmínek nárok na daňové zvýhodnění formou daňového bonusu dle § 35c odst. 3 ve výši 93 204 Kč – 74 000 Kč = 19 204 Kč.

Pro úplnost a upřesnění je možné ještě doplnit, že příjem, který poplatník získá formou daňového bonusu podle § 35c, je od daně z příjmů osvobozen, a to na základě § 4 odst. 1 písm. zf) ZDP: „od daně se osvobozuje příjem plynoucí ve formě daňového bonusu“.

Zánik nároku
na daňové zvýhodnění

Nárok na daňové zvýhodnění zaniká, jakmile není splněna alespoň jedna z podmínek, které jsou stanoveny pro možnost uplatnění nároku na daňové zvýhodnění. Jedná se například o následující situace:

•    Nezletilé nebo zletilé dítě již nežije s poplatníkem ve společně hospodařící domácnosti.

•    Dítě žije s poplatníkem, avšak jejich společně hospodařící domácnost se nenachází na území členského státu EU nebo státu tvořícího Evropský hospodářský prostor (dítě například žije v USA společně se svým rodičem).

•    Dítě dosáhlo zletilosti a nepřipravuje se soustavně na budoucí povolání ani nesplňuje jiné podmínky, které jsou uvedeny v § 35c odst. 6 ZDP.

•    Zletilému dítěti byl přiznán invalidní důchod pro invaliditu třetího stupně.

•    Dítě uzavřelo manželství, nabylo plné svéprávnosti a nežije s poplatníkem ve společně hospodařící domácnosti.

•    Dítě dosáhlo věk 26 let.

•    Došlo k úmrtí dítěte.

•    Rodiče dítěte mají příjmy, z nichž mohou uplatnit daňové zvýhodnění (platí v případě, kdy daňové zvýhodnění na vnuka nebo vnučku uplatňoval jeden z prarodičů).

Na nárok na uplatnění daňového zvýhodnění však nemá vliv, zda poplatník přestal v průběhu kalendářního roku pobírat příjmy ze závislé činnosti, například z důvodu ukončení pracovního poměru nebo dohody o pracovní činnosti. Jinak řečeno, i poplatník, který je například na Úřadu práce a pobírá podporu v nezaměstnanosti, má nárok na daňové zvýhodnění, pokud jeho roční příjmy podle § 6 a § 7 jsou alespoň ve výši 6násobku minimální mzdy.

     Příklad 238

Zaměstnankyně ukončila v červnu 2026 pracovní poměr. Až do konce roku již žádný příjem ze závislé činnosti nepobírala. Má dvě děti, nezletilou dceru Janu a 18tiletého syna Lukáše. Pobírá rodičovský příspěvek. Chce uplatnit daňové zvýhodnění na 2 vyživované děti. Výsledek: Částka daňového zvýhodnění na vyživované dítě není závislá na tom, zda poplatník přestal pobírat příjmy ze závislé činnosti nebo na skutečnosti, že poplatník pobírá rodičovský příspěvek nebo je v evidenci na Úřadu práce.

Zaměstnankyně tedy může uplatnit daňové zvýhodnění v roční výši, odpovídající částce ve výši 15 204 Kč + 22 320 Kč, pokud byly po celý rok 2026 splněny příslušné podmínky, tj. společně hospodařící domácnost a jedná se o vyživované děti ve smyslu § 35c. Pokud by například syn Lukáš v roce 2026 ukončil studium na střední škole a nezahájil studium na vysoké škole, bylo by nutné částku daňového zvýhodnění poměrně zkrátit v závislosti na počtu měsíců, ve kterých byl syn Lukáš vyživovaným dítětem ve smyslu definice uvedené v § 35c ZDP. Pokud by tedy podmínky byly splněny jen do měsíce srpna, daňové zvýhodnění na tyto děti by bylo možné uplatnit jen ve výši 15 204 Kč + 22 320 Kč / 12 x 8.

     Příklad 239

Stejná jako v předchozím příkladu, zaměstnankyně ukončila dohodu o pracovní činnosti, další příjmy ze závislé činnosti nepobírala. Její roční příjmy dle § 6 nezdaňované srážkovou daní nepřesáhly 6násobek minimální mzdy. Pak by nemohla uplatnit daňové zvýhodnění ve formě daňového bonusu. Jistá možnost by se však naskytla, pokud by v daňovém přiznání za rok 2026 do příjmů ze závislé činnosti zahrnula i příjmy zdaněné srážkovou daní podle § 6 odst. 4 (například příjmy z dohody o provedení práce do 11 999 Kč měsíčně). Pro tento postup zdanění srážkovou daní se však předpokládá, že u zaměstnavatele neměla podepsané Prohlášení k dani. Pokud by tedy její příjmy ze závislé činnosti zdaněné u zaměstnavatele zálohovou dani dle § 38h plus příjmy dle § 6 odst. 4 zdaněné srážkovou daní přesáhly 6násobek minimální mzdy, a zaměstnankyně by tyto příjmy uvedla v daňovém přiznání k dani příjmů fyzických osob za rok 2026, pak by nárok na daňový bonus uplatnit mohla v daňovém přiznání.

Komplikovaná situace by nastala v případě, pokud by zaměstnankyně dodatečně podepsala u svého posledního zaměstnavatele Prohlášení k dani a požádala ho o roční zúčtování, neboť pro příslušný výpočet, zda příjmy dosáhly alespoň 6násobek minimální mzdy, a to včetně příjmů zdaněných srážkovou daní, se předpokládá podání daňového přiznání (§ 35c odst. 4 v návaznosti na ustanovení § 38d odst. 4, § 36 odst. 6, § 6 odst. 4).

K tomuto příkladu lze ještě doplnit, že zařazení do evidence uchazečů o zaměstnání nebrání, pokud dotyčná osoba vykonává činnost na základě dohody o pracovní činnosti, pokud měsíční odměna nepřesáhne polovinu minimální mzdy (nesmí se tedy jednat o dohodu o provedení práce).

Nárok na daňové zvýhodnění
lze uplatnit naposledy:

Důležitou otázkou je, za který kalendářní měsíc lze daňového zvýhodnění uplatnit naposledy. Nárok na daňové zvýhodnění lze uplatnit naposledy:

•    V kalendářním měsíci, který předchází měsíci, na jehož počátku již dítě nesdílí s poplatníkem společně hospodařící domácnost.

Příklad: Dítě přestalo s poplatníkem sdílet společnou domácnost od 2. května. Nárok na daňové zvýhodnění lze uplatnit naposledy za měsíc květen.

•    V kalendářním měsíci, ve kterém dítě dosáhne zletilosti (dovrší 18 let) a nepřipravuje se soustavně na budoucí povolání ani nesplňuje jiné podmínky, uvedené v § 35c ZDP. To znamená, že se nepřipravuje soustavně na budoucí povolání z důvodu nemoci nebo úrazu.

Příklad: Dítě dosáhlo věku 18 let dne 14. března, žije s poplatníkem ve společně hospodařící domácnosti, avšak nepřipravuje se soustavně na budoucí povolání podle zákona o státní sociální podpoře. Nárok na daňové zvýhodnění lze uplatnit naposledy za měsíc březen.

•    V kalendářním měsíci, který předchází měsíci, na jehož počátku již dítě není v péči nahrazující péči rodičů (to však neplatí v případě, pokud dítě přestalo být u tohoto poplatníka v pěstounské péči z důvodu nabytí plné svéprávnosti nebo zletilosti).

•    V kalendářním měsíci, který předchází měsíci, na jehož počátku již zletilé dítě nesplňuje podmínku soustavné přípravy na budoucí povolání podle zákona o státní sociální podpoře a nejedná se o stav způsobený nemocí nebo úrazem. Pozornost je nutné věnovat situaci, kdy:

-   zletilé dítě zanechá studia,

-   zletilé dítě přeruší studium (výjimkou je případ přerušení studia na vysoké škole z důvodu po dobu, po kterou by jinak trvala mateřská nebo rodičovská dovolená),

-   zletilé dítě je vyloučeno ze studia,

-   zletilé dítě řádně ukončí středoškolské studium a nepokračuje ve stejném kalendářním roce v dalším studiu,

-   zletilé dítě, které je v posledním ročníku střední školy, nevykoná v určeném termínu maturitní zkoušku, závěrečnou zkoušku nebo absolutorium,

-   zletilé dítě řádně ukončí vysokoškolské studium.

•    V kalendářním měsíci, ve kterém dosáhne dítě věku 26 let, a to i v případě, pokud se soustavně připravuje na budoucí povolání.

Příklad: Dítě dosáhlo věku 26 let dne 4. října, žije s poplatníkem ve společně hospodařící domácnosti, připravuje se soustavně na budoucí povolání podle zákona o státní sociální podpoře. Nárok na daňové zvýhodnění lze uplatnit naposledy za měsíc říjen.

•    V kalendářním měsíci, který předchází měsíci, na jehož počátku zletilému dítěti byl přiznání invalidní důchod pro invaliditu třetího stupně.

•    V kalendářním měsíci, v němž došlo k úmrtí dítěte.

Příklad: Dítě ve věku 20 let, žije s poplatníkem ve společně hospodařící domácnosti, připravuje se soustavně na budoucí povolání podle zákona o státní sociální podpoře. Toto dítě zemřelo při autohavárii dne 18. listopadu. Nárok na daňové zvýhodnění lze uplatnit naposledy za měsíc listopad.

Dítě narozené 1. den kalendářního měsíce

Poněkud problémové tvoří situace, kdy se jedná o dítě, které se narodilo 1. den kalendářního měsíce (například 1. března). Pak je toto dítě zletilé již k 1. dni daného měsíce a podmínky pro poskytnutí daňového zvýhodnění pak je rovněž nutné zkoumat na počátku takového kalendářního měsíce. Obdobně v případě, kdy se jedná o posouzení podmínky „do dovršení věku 26 let“.

Problémem uplatnění daňového zvýhodnění v případě dítěte narozeného 1. den v měsíci se zabýval krajský soud ve svém rozsudku 59 Af 3/2023-60 a dospěl k následujícímu bohužel nesprávnému rozhodnutí:

•    “Poplatník daně z příjmů fyzických osob má nárok na daňové zvýhodnění na vyživované dítě podle § 35c odst. 6 písm. b) ve spojení s § 35c odst. 10 zákona č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů, za celý kalendářní měsíc, v němž vyživované dítě dovršilo věku 26 let, a to i v případě, že dovršilo tohoto věku již prvního dne kalendářního měsíce“.

Tímto problémem se rovněž zabýval Nejvyšší správní soud a výše uvedený rozsudek krajského soudu 59 Af 3/2023-60 zrušil z důvodu pochybení v právním posouzení věci. Nejvyšší správní soud pak ve svém rozsudku 59 Af 3/2023-60 uvedl tento právní názor:

“Okamžik konce doby, pro kterou zákonodárce užil slova „do dovršení věku 26 let“ v případě osoby, která se narodila první den v kalendářním měsíci, nastává již uplynutím dne předcházejícího dni, který se svým označením shoduje se dnem a měsícem jejího narození. Tedy přede dnem dovršení daného věku.

Příklady:

•    Dítě dovršilo věk 26 let: Studující dítě dovrší věk 26 let dne 1. dubna. Daňové zvýhodnění se uplatní naposled za měsíc březen (nikoliv duben), protože dne 1. dubna v čase 0:00 je splněna podmínka, že dítě dovršilo věk 26 let.

•    Dítě dovršilo věk 18 let: Dítě narozené 1. června 2008 dovrší věk 18 let dnem 1. června 2026, to již v čase 0:00. Od počátku měsíce červen 2026 se tedy podmínky pro uplatnění daňového zvýhodnění posuzují podle podmínek stanovených pro zletilé dítě.

Měsíční daňové zvýhodnění

Kdo může uplatnit měsíční
daňové zvýhodnění

ZDP umožňuje uplatnit měsíční daňové zvýhodnění v případě poplatníků, kteří jsou z pohledu ZDP považováni za zaměstnance. Za zaměstnance je z pohledu ZDP považován poplatník s příjmy ze závislé činnosti, zařazených pod § 6 ZDP. Skutečnost, že tato možnost je určena jen pro zaměstnance vyplývá z ustanovení § 35d odst. 1 ZDP: „Poplatník s příjmy podle § 6 může při výpočtu zálohy podle § 38h odst. 4 uplatnit nárok na slevu na dani podle § 35ba odst. 1 písm. a), c) až e) a na daňové zvýhodnění“.

Kdo nemůže uplatnit nárok
na daňové zvýhodnění

V zásadě je však nutné rozlišovat mezi zaměstnancem, který učinil (podepsal) Prohlášení k dani a zaměstnancem, který nemá učiněné (podepsané) Prohlášení k dani u svého zaměstnavatele. Zaměstnanec, který neučinil Prohlášení k dani podle § 38k odst. 4, nemůže uplatnit měsíční daňové zvýhodnění.

Měsíční daňové zvýhodnění také nelze přiznat zaměstnanci, který není daňovým rezidentem v ČR, i když by měl učiněné (podepsané) Prohlášení k dani.

Co je důležité: Prohlášení k dani může zaměstnanec učinit jen u osoby, která je z pohledu daně z příjmů považována za plátce daně dle § 38c ZDP. Jinak řečeno, ne každý zaměstnavatel je plátcem daně (to se může týkat celkem logicky například zahraničních zaměstnavatelů).

Co nemá vliv

Vzhledem k tomu, že každá fyzická osoba, která pobírá příjmy ze závislé činnosti dle § 6 je pro účely daně z příjmů považována za zaměstnance, není důležité, na základě, jakého vztahu nebo důvodu pobírá příjem ze závislé činnosti. Horní výše příjmů ze závislé činnosti přitom není limitována. Dolní výše příjmů ze závislé činnosti však limitována je v ustanovení § 35d odst. 4. (polovina minimální mzdy).

Co má vliv

V případě, pokud úhrn příjmů ze závislé činnosti zúčtovaný za příslušný kalendářní měsíc nedosahuje alespoň poloviny minimální mzdy, pak zaměstnanec nemá nárok na daňový bonus. Pokud by tedy zaměstnanec byl dlouhodobě nemocný nebo v karanténě a jeho příjmy ze závislé činnosti by nepřesáhly uvedený dolní limit, pak při výpočtu zálohy na daň by zřejmě vyšel měsíční daňový bonus, který by však nešlo poskytnout.

Samozřejmě lze položit otázku, zda se do příslušného úhrnu příjmů ze závislé činnosti zahrnují i náhrady mzdy v případě dočasné pracovní neschopnosti. Jedná se o příjmy osvobozené od daně z příjmů dle § 6 odst. 9 písm. p) ZDP do příslušné výše minimálního nároku podle § 192 zákoníku práce. Bohužel příjmy osvobozené od daně a příjmy, z nich je daň vybírána srážkou podle zvláštní sazby daně se do těchto příjmů nezahrnují (§ 35d odst. 4 ZDP).

     Příklad 241

Zaměstnanec byl v měsíci prosinec 2026 nemocný, jeho příjem ze závislé činnosti byl ve výši 21 000 Kč, z toho však náhrada mzdy za dobu dočasné pracovní neschopnosti byla ve výši 10 000 Kč. Do základu pro výpočet zálohy na daň tak byla zahrnuta jen částka 11 000 Kč. Tato částka je však nižší než polovina minimální mzdy (22 400 Kč / 2 = 11 200 Kč). Zaměstnanci tedy nelze poskytnout měsíční daňový bonus. Situaci je možné řešit v rámci žádosti o roční zúčtování záloh na daň a daňového zvýhodnění.

Formy měsíčního daňového zvýhodnění

Měsíční daňové zvýhodnění lze poskytnout formou (§ 35d odst. 2):

•    měsíční slevy dani podle § 35c,

•    měsíčního daňového bonusu,

•    kombinací měsíční slevy na dani podle § 35c a měsíčního daňového bonusu.

Vývoj částek měsíčního
daňového zvýhodnění

V následujícím přehledu je uvedeno, jak docházelo ke zvyšování částek měsíčního daňového zvýhodnění od roku 2020:

Měsíční částka	2020	2021	2022	2023-2026
Na první dítě	1267 Kč	1267 Kč	1267 Kč	1267 Kč
Na druhé dítě	1617 Kč	1860 Kč	1860 Kč	1860 Kč
Na třetí a další dítě	2017 Kč	2320 Kč	2320 Kč	2320 Kč

 

Limitní částky měsíčního daňového bonusu a podmínky pro jeho poskytnutí

•    Měsíční daňový bonus lze vyplatit, pokud jeho výše činí (§ 35d odst. 4):

-   alespoň 50 Kč (dolní limit),

-   horní limit stanoven není.

•    Plátce daně je povinen vyplatit poplatníkovi měsíční daňový bonus ve výši stanovené zákonem o daních z příjmů při výplatě příjmů ze závislé činnosti, jestliže jejich úhrn příjmů vyplacený nebo zúčtovaný tímto plátcem za příslušný kalendářní měsíc dosahuje u poplatníka alespoň výše poloviny minimální mzdy, zaokrouhlené na celé koruny dolů. Do těchto příjmů se nezahrnují příjmy od daně osvobozené a příjmy, z nichž je daň vybírána srážkou podle zvláštní sazby daně.

     Příklad 242

Měsíční daňový bonus nedosáhl částky 50 Kč

Zaměstnanec má hrubou mzdu ve výši 25 210 Kč. Záloha na daň, snížená o základní měsíční slevu na dani ve výši 2 570 Kč je 1 225 Kč. Zaměstnanec uplatňuje daňové zvýhodnění na 1 dítě v měsíční výši 1 267 Kč. Měsíční daňové zvýhodnění lze v daném případě poskytnout formou měsíční slevy na dani ve výši 1 225 Kč a měsíčního daňového bonusu ve výši 42 Kč. Měsíční daňový bonus však vyplatit nelze, protože nedosáhl výše 50 Kč. 

Pokud by však jeho mzda byla ve výši 25 190 Kč, vychází záloha na daň ve výši 3 780 Kč, po snížení o základní měsíční slevu na dani jde o částku 3 780 Kč – 2 570 Kč = 1 210 Kč, daňový bonus je ve výši 1 267 Kč – 1 210 Kč = 57 Kč, který již vyplatit lze.

     Příklad 243

Měsíční daňový bonus přesáhl částku 5 025 Kč.

Zaměstnanec pracující na zkrácený úvazek má v roce 2026 hrubou mzdu ve výši 21 650 Kč. Základ pro výpočet zálohy po zaokrouhlení dle § 38h ve výši 21 700 Kč. Záloha na daň, snížená o základní měsíční slevu na dani ve výši 2 570 Kč je 685 Kč = 3 255 Kč – 30 840 Kč /12. Zaměstnanec uplatňuje daňové zvýhodnění na 4 děti v měsíční výši 7 767 Kč = (15 204 Kč + 22 320 Kč + 27 840 Kč x 2) / 12. Měsíční daňové zvýhodnění lze v daném případě poskytnout formou měsíční slevy na dani ve výši 685 Kč a formou měsíční měsíčního daňového bonusu ve výši 7 082 Kč. Limit ve výši 5 025 Kč se již neuplatní (tento horní limit byl v předchozích letech zrušen).

     Příklad 244

Měsíční daňový bonus přesáhl částku 50 Kč, avšak zaměstnanec nedosáhl na limit poloviny minimální mzdy (před zaokrouhlením na 100 Kč nahoru).

Zaměstnanec má hrubou mzdu ve výši 24 380 Kč. V měsíci říjen však dlouhodobě onemocněl (nebo byl v karanténě) a jeho zdanitelný příjem ze závislé činnosti činil jen 11 170 Kč (do úhrnu příjmů není započtena náhrada mzdy za dočasnou pracovní neschopnost nebo karanténu, protože se jedná o příjem osvobozený od daně z příjmů). Do limitu poloviny minimální mzdy se však nepočítají příjmy od daně osvobozené (například příjmy uvedené v § 6 odst. 9 ZDP, tedy i příjmy ve formě náhrady mzdy za dobu dočasné pracovní neschopnosti nebo karantény). Základ pro výpočet zálohy je po zaokrouhlení na 100 Kč nahoru dle § 38h ve výši 11 200 Kč. Záloha na daň, snížená o základní měsíční slevu na dani ve výši 2 570 Kč je 0 Kč = 1 680 Kč – 30 840 Kč / 12. Zaměstnanec uplatňuje daňové zvýhodnění na 1 dítě v měsíční výši 1 267 Kč. 

Měsíční daňové zvýhodnění vychází v daném případě formou měsíční slevy na dani ve výši 0 Kč a měsíčního daňového bonusu ve výši 1 267 Kč. Měsíční daňový bonus však vyplatit nelze, protože úhrn příjmů ze závislé činnosti nedosáhl poloviny minimální mzdy (22 400 Kč / 2 = 11 200 Kč). Je možné si povšimnout, že v daném případě základ pro výpočet zálohy na daň po zaokrouhlení dle § 38h na 100 Kč nahoru dosáhl poloviny minimální mzdy, ale tato okolnost podle názoru autora není postačující pro poskytnutí měsíčního daňového bonusu (jedná se o základ pro výpočet zálohy, avšak nikoliv o úhrn příjmů ze závislé činnosti).

Poplatník (zaměstnanec), který neučinil u zaměstnavatele prohlášení k dani

Pokud poplatník Prohlášení k dani neučinil (nepodepsal) u zaměstnavatele v příslušné lhůtě, pak nelze v příslušném měsíci při výpočtu zálohy na daň uplatnit u zaměstnavatele měsíční daňové zvýhodnění, základní slevu na dani v měsíční výši ani ostatní slevy na dani v měsíční výši podle § 35ba odst. 1 písm. c) až e) v příslušné částce. Toto omezení vyplývá z § 38h odst. 5 ZDP: „U poplatníka, který u plátce neučinil prohlášení k dani podle § 38k odst. 4, se při výpočtu zálohy nepřihlédne k měsíční slevě na dani podle § 35ba a k měsíčnímu daňovému zvýhodnění“. Obdobně toto omezení vyplývá též z ustanovení § 35d odst. 2 ZDP.

Poplatník (zaměstnanec), který učinil u zaměstnavatele prohlášení k dani
ve stanovené lhůtě

V případě, pokud zaměstnanec učinil (podepsal) u svého zaměstnavatele Prohlášení k dani, přihlédne zaměstnavatel při výpočtu záloh na daň i k měsíčnímu daňovému zvýhodnění, pokud jsou v příslušném kalendářním měsíci splněny všechny potřebné podmínky.

Lhůty pro učinění Prohlášení k dani

Lhůty, ve kterých musí občan učinit Prohlášení k dani, jsou uvedeny v § 38k odst. 4 ZDP. Poplatník musí učinit (podepsat) Prohlášení k dani do 30 dnů po vstupu do zaměstnání a každoročně nejpozději do 15. února na příslušný kalendářní rok. Poplatník (zaměstnanec) přitom může podepsat Prohlášení k dani na stejné období (měsíc) kalendářního roku jen u jednoho plátce (zaměstnavatele).

     Příklad 245

Zaměstnanec pracuje u stejného zaměstnavatele již od roku 2010. Musí každoročně do 15. února učinit Prohlášení k dani podle § 38k odst. 4? Odpověď zní rozhodně „ano“, pokud zaměstnanec chce uplatnit slevy na dani podle § 35ba v měsíční výši a daňové zvýhodnění na děti v měsíční výši při výpočtu zálohy na daň podle § 38h. Musí tak učinit ve stanovené lhůtě do 15. února. Pokud tyto výhody uplatnit zaměstnanec z nějakého důvodu nechce, pak Prohlášení k dani učinit (podepisovat) nemusí.

Na druhou stranu musí zaměstnanec zvážit to, že mu vznikne povinnost podat za příslušný rok daňové přiznání, pokud prokazatelně neučiní Prohlášení k dani ani dodatečně do 15. února následujícího roku (§ 38k odst. 7, § 38g odst. 2).

Lhůta pro prokázání nároku
zaměstnance na měsíční daňové zvýhodnění příslušnými doklady

Pouhé učinění Prohlášení k dani není postačující podmínkou pro vznik nároku na měsíční daňové zvýhodnění. Poplatník musí též prokázat svůj nárok na daňové zvýhodnění příslušnými doklady.

Lhůty pro prokázání rozhodných skutečností jsou stanoveny následovně:

•    Poplatník je povinen prokázat plátci daně skutečnosti rozhodné pro poskytnutí měsíčního daňového zvýhodnění při výpočtu záloh nejpozději do konce kalendářního měsíce, v němž tyto okolnosti nastaly (§ 38k odst. 1).

•    Při nástupu do zaměstnání je lhůta dodržena, prokáže-li poplatník tyto skutečnosti do 30 dnů ode dne nástupu do zaměstnání.

Prokázání nároku na daňové zvýhodnění

Nárok na daňové zvýhodnění při stanovení záloh nebo daně prokazuje poplatník plátci daně doklady uvedenými v § 38l odst. 3. To znamená:

•    Úředním dokladem prokazujícím totožnost dítěte (vlastního, osvojence nebo v péči, která nahrazuje péči rodičů, druhého z manželů a vnuků). Jak již bylo zmíněno, není podmínkou, aby dítě mělo české občanství nebo mělo přidělené v ČR rodné číslo. Na druhou stranu povinností zaměstnavatele je ve mzdové evidenci vést rodné číslo dítěte, na které zaměstnanec uplatňuje daňové zvýhodnění (§ 38j odst. 2 písm. d) ZDP). Způsoby nabývání státního občanství ČR je upraveno zákonem 186/2013 Sb. Rodná čísla se řídí pravidly uvedenými v § 13 zákona č. 133/2000 Sb., o evidenci obyvatel a rodných číslech.

•    Předložením průkazu ZTP/P, pokud je vyživované dítě jeho držitelem, nebo rozhodnutím o přiznání tohoto průkazu. Nárok na průkaz ZTP/P má osoba se zdravotním postižením splňující podmínky uvedené v § 34 zákona č. 329/2011 Sb.

•    Jsou-li poplatníci vyživující děti v jedné společně hospodařící domácnosti zaměstnaní, potvrzením od zaměstnavatele druhého z poplatníků, ve kterém plátce daně uvede, na které děti druhý z poplatníků uplatňuje daňové zvýhodnění a v jaké výši, případně, že nárok na daňové zvýhodnění neuplatňuje. Lze poznamenat, že není uvedeno, že se musí jednat o potvrzení od zaměstnavatele „druhého z manželů“ a je pouze obecně uvedeno, že se musí jednat o potvrzení od zaměstnavatele „druhého z poplatníků“.

-   Po praktické stránce lze pro tento účel využít tiskopis „MFin 5556 Potvrzení zaměstnavatele druhého z poplatníků pro uplatnění nároku na daňové zvýhodnění“. Není nutné ho předkládat každoročně, neboť uvedené Potvrzení je platné do doby, dokud nedojde ke změně skutečností rozhodných pro poskytnutí daňového zvýhodnění (tento text je i uveden na zmíněném Potvrzení).

-   POZOR – na uvedeném Potvrzení zaměstnavatel uvede rovněž i vyživované děti, na které zaměstnanec neuplatňuje daňové zvýhodnění, v takovém případě uvede „N“! V případě, že se jedná o dítě, na které zaměstnanec uplatňuje daňové zvýhodnění, uvede též i číselné označení „1“ na první dítě, „2“ na druhé dítě“, na třetí a každé další dítě „3“.

•    Potvrzením školy, že zletilé dítě žijící s poplatníkem ve společně hospodařící domácnosti se soustavně připravuje na budoucí povolání studiem nebo předepsaným výcvikem. Pro nezletilé děti je však takové potvrzení bezvýznamné a nepožaduje se. Zletilosti se nabývá dovršením 18. roku věku (§ 30 zákona č. 89/2012 Sb.). Pozornost je tedy nutné věnovat případům, kdy se nezletilé dítě v daném kalendářním měsíci stane zletilým a není doloženo, že studuje.

•    Potvrzením správce daně příslušného podle místa bydliště poplatníka o tom, že poplatník vyživuje ve společně hospodařící domácnosti zletilé dítě až do dovršení 26 let věku, kterému není přiznán invalidní důchod pro invaliditu třetího stupně a které se nemůže soustavně připravovat na budoucí povolání nebo vykonávat výdělečnou činnost pro nemoc nebo úraz, anebo z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu je neschopno vykonávat soustavnou výdělečnou činnost. Jak má toto potvrzení vypadat, ZDP nestanoví. Dotyčné potvrzení lze ale nalézt na webových stránkách Ministerstva práce a sociálních věcí, pod odkazem „Formuláře“ nebo na webových stránkách Všeobecné zdravotní pojišťovny ČR.

•    Pokud zletilé dítě, na něž poplatník uplatňuje daňové zvýhodnění, studuje na střední nebo vysoké škole v cizině, nárok na daňové zvýhodnění prokáže poplatník při stanovení záloh nebo daně u plátce daně:

-   potvrzením o studiu vydaném zahraniční školou na určité období,

»   a v souladu se zvláštním právním předpisem o státní sociální podpoře rozhodnutím Ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy, že takové studium na škole v cizině je postaveno na roveň studia na středních nebo vysokých školách v České republice.

-   Dále platí, že za soustavnou přípravu na budoucí povolání se považuje i doba školních prázdnin souvisejících se studiem v cizině, i když se jejich doba bude lišit od doby školních prázdnin v ČR [viz pokyn GFŘ D–59 k § 38l odst. 2 písm. e) a odst. 3 písm. d)].

Postup zaměstnavatele

•    K předloženým dokladům přihlédne plátce daně počínaje kalendářním měsícem následujícím po měsíci, v němž budou tyto skutečnosti plátci daně prokázány, nejdříve však počínaje kalendářním měsícem, na jehož počátku byly skutečnosti rozhodné pro uznání nároku na daňové zvýhodnění splněny, podepíše-li poplatník současně Prohlášení k dani podle § 38k odst. 4, anebo tyto skutečnosti v již podepsaném prohlášení současně uvede.

•    Pokud však zaměstnanec učiní Prohlášení k dani ve lhůtě 30 dnů od nástupu do zaměstnání, popřípadě každoročně do 15. února, přihlédne zaměstnavatel k prokázaným skutečnostem již ode dne nástupu do zaměstnání (popřípadě v druhém případě, kdy k podpisu dojde do 15. února, již při výpočtu zálohy na daň za měsíc leden běžného kalendářního roku, jak vyplývá z § 38k odst. 4 ZDP).

Výjimky

•    K předloženým dokladům potvrzujícím skutečnost, že vyživované dítě je studentem nebo žákem soustavně se připravujícím na budoucí povolání studiem nebo předepsaným výcvikem, plátce daně přihlédne již počínaje kalendářním měsícem, v němž budou tyto skutečnosti plátce daně prokázány.

•    Narodí-li se poplatníkovi dítě, plátce daně k této skutečnosti přihlédne již v kalendářním měsíci, ve kterém se dítě narodilo, prokáže-li poplatník jeho narození plátci daně do 30 dnů po narození dítě.

Změny rozhodných skutečností

•    Jestliže se změnily skutečnosti rozhodné pro přiznání nároku na daňové zvýhodnění, předloží poplatník nové doklady prokazující platnost nároku na odpočet (§ 38l odst. 5 ZDP). Důležité je to zejména v případech, kdy dítě se stane zletilým a je nutné prokázat splnění podmínek pro daňové zvýhodnění.

•    Dovršení věku 26 let dítěte není nutné prokazovat, neboť se odvíjí od data narození dítěte.

•    Lhůta: Pokud během roku dojde ke změně skutečností rozhodných pro výpočet zálohy na daň a daně nebo ke změně podmínek pro poskytnutí slevy na dani podle § 35ba a daňového zvýhodnění, je poplatník povinen oznámit je prokazatelně (například změnou v Prohlášení k dani) plátci daně nejpozději poslední den kalendářního měsíce, v němž změna nastala nebo v němž bylo o změně rozhodnuto (§ 38k odst. 8 ZDP).

•    Plátce daně zaeviduje změnu ve mzdovém listě. Lze opět připomenout, že plátce daně je povinen na mzdovém listu evidovat mimo jiné jméno a rodné číslo osoby, na kterou zaměstnanec uplatňuje slevu na dani podle § 35ba a daňové zvýhodnění (§ 38j odst. 2 ZDP). Zajímavostí je, že zaměstnavatel nemá povinnost evidovat na mzdovém listu též datum narození dotyčného dítěte, na které zaměstnanec uplatňuje daňové zvýhodnění, ani se datum narození dítěte neuvádí na formuláři Prohlášení poplatníka daně z příjmů fyzických osob ze závislé činnosti.

Postup při nedodržení lhůt pro prokázání nároku na daňové zvýhodnění

•    V případě, pokud poplatník neprokáže skutečnosti rozhodné pro poskytnutí měsíčního daňového zvýhodnění podle § 35d anebo neučiní Prohlášení k dani podle § 38k odstavce 4 ve stanovené lhůtě, přihlédne k nim plátce počínaje měsícem následujícím po měsíci, v němž tyto rozhodné skutečnosti poplatník prokáže a současně učiní Prohlášení k dani podle § 38k odstavce 4.

•    Dodatečně přihlédne plátce k uvedeným skutečnostem při ročním zúčtování záloh, a to i v případě, pokud byla daň z příjmů fyzických osob ze závislé činnosti vybrána srážkou podle zvláštní sazby daně, prokáže-li poplatník rozhodné skutečnosti pro poskytnutí daňového zvýhodnění nejpozději do 15. února roku následujícího po uplynutí zdaňovacího období a učiní-li prokazatelně v této lhůtě Prohlášení k dani podle § 38k odstavců 4 a 5.

Příklady

Upozornění – v následujících příkladech
je vždy předpokládáno, že zaměstnanec
je daňovým rezidentem v ČR

     Příklad 246

Narození dítěte, dodržení předepsané lhůty pro prokázání nároku na měsíční daňové zvýhodnění.

Zaměstnanec podepsal Prohlášení u svého zaměstnavatele pro rok 2026 dne 12. února 2026. Dne 31. března 2026 se mu narodilo dítě. Tuto skutečnost prokázal zaměstnavateli 28. dubna 2026. Nárok na daňové zvýhodnění na dítě vzniká zaměstnanci již za měsíc březen, ve kterém se dítě narodilo. Nárok zaměstnance na měsíční daňové zvýhodnění zaměstnavatel má zohlednit při výpočtu zálohy na daň již za měsíc březen, a to z důvodu, že tuto skutečnost zaměstnanec prokázal zaměstnavateli do 30 dnů od narození dítěte.

Příklad však naznačuje též určitý praktický problém, spočívající v tom, že v případě, pokud zaměstnanec předložil příslušný doklad o narození dítěte dne 28. dubna, pak nastává situace, kdy zaměstnavatel bude zřejmě mít již hotové příslušné mzdové výpočty za měsíc březen, a nebude moci z provozních důvodů tyto výpočty za měsíc březen již změnit. Lze si též uvědomit navazující okolnosti, že kupříkladu povinnosti týkající se odvodu sociálního a zdravotního pojištění a záloh na daň jsou stanoveny ve lhůtě do 20. dne následujícího měsíce. To znamená v daném případě za březen nejpozději do 20. dubna. Tudíž zaměstnavatel musí mít do tohoto dne již mzdy hotové a pojistné a zálohy na daň zaplacené, jinak hrozí příslušná sankce za prodlení. V obecné rovině lze tedy konstatovat, že v případě, pokud se dítě narodí po 20. dnu kalendářního měsíce a zaměstnance tuto skutečnost nahlásí do 30 dnů, může to přinést zaměstnavateli značný problém, jak toto za dotyčný měsíc zohlednit při výpočtu mezd (například dítě se narodí 21. dubna a zaměstnanec to nahlásí až 21. května).

Lze však využít postup podle § 38i odst. 1 ZDP: „Poplatníkovi, kterému byla sražena záloha vyšší, než je stanoveno, nebo kterému byl vyplacen měsíční daňový bonus nižší, než měl být, vrátí plátce daně vzniklý rozdíl, pokud neuplynula lhůta pro podání vyúčtování daně ze závislé činnosti za toto zdaňovací období. O vrácenou částku na záloze nebo o dodatečně zaplacenou částku na měsíčním daňovém bonusu sníží plátce daně nejbližší odvod záloh správci daně“.

     Příklad 247

Narození dítěte, studium zletilého dítěte, při dodržení předepsaných lhůt

Zaměstnanec nastoupil do zaměstnání dne 15. června 2026 a učinil Prohlášení k dani ve lhůtě 30 dní od vstupu do zaměstnání. Dne 5. června se mu narodilo dítě, tuto skutečnost prokázal zaměstnavateli ve lhůtě 30 dnů od narození dítěte. Dále uplatňuje nárok na daňové zvýhodnění na svého 20tiletého syna, který v roce 2026 ukončil studium na střední škole a zahájil ve stejném roce studium na vysoké škole. Doklad o studiu syna však předložil zaměstnanec zaměstnavateli dne 20. října 2026, neboť k imatrikulaci na dané škole došlo až koncem října.

Nárok na daňové zvýhodnění náleží zaměstnanci na narozené dítě počínaje měsícem červen. Měsíční daňové zvýhodnění zaměstnavatel na narozené dítě zohlední při výpočtu zálohy na daň až za měsíc červen, kdy se stal jeho zaměstnancem. Nárok na daňové zvýhodnění na studujícího syna náleží zaměstnanci za měsíce leden až prosinec. Měsíční daňové zvýhodnění na toto zletilé dítě, připravující se soustavně na budoucí povolání, zohlední zaměstnavatel při výpočtu zálohy na daň počínaje měsícem říjen, kdy tuto skutečnost zaměstnanec prokázal příslušným dokladem. V případě, pokud zaměstnanec neuplatňoval u předchozího zaměstnavatele měsíční daňové zvýhodnění na studujícího syna a narozené dítě, mohl by měsíční daňové zvýhodnění rovněž za měsíce leden až září uplatnit v rámci Žádosti o provedení ročního zúčtování záloh a daňového zvýhodnění anebo v daňovém přiznání k dani z příjmů za rok 2026. V rámci žádosti samozřejmě též uplatní daňové zvýhodnění na narozené dítě, a to za měsíce červen až prosinec. Podmínkou je však to, že u předchozího zaměstnavatele (plátce daně) měl zaměstnanec podepsané Prohlášení k dani a toto Prohlášení předchozího zaměstnavateli předloží zaměstnavateli, u kterého žádá o roční zúčtování záloh na daň a daňového zvýhodnění, nejpozději do 15. února 2026 (viz § 38ch odst. 3 ZDP).

     Příklad 248

Narození dítěte, nedodržení předepsané lhůty

Zaměstnanec učinil Prohlášení u svého zaměstnavatele pro rok 2026 dne 11. února 2026. Dne 21. března 2026 se mu narodilo dítě. Tuto skutečnost prokázal zaměstnavateli dne 5. června 2026. Nárok na daňové zvýhodnění na dítě vzniká zaměstnanci již za měsíc březen, ve kterém se dítě narodilo. Nárok zaměstnance na měsíční daňové zvýhodnění zaměstnavatel zohlední při výpočtu zálohy na daň počínaje za měsíc červenec. Důvodem, proč měsíční daňové zvýhodnění nebude přiznáno již za měsíc březen, je okolnost, že zaměstnanec neprokázal zaměstnavateli narození dítěte do 30 dnů po narození dítěte. Zaměstnavatel tedy přihlédne k této skutečnosti měsícem následujícím po měsíci, v němž mu byla tato skutečnost prokázána. Zpětně lze daňové zvýhodnění za měsíce březen až červen zohlednit v rámci Žádosti o provedení ročního zúčtování záloh a daňového zvýhodnění anebo v daňovém přiznání k dani z příjmů za rok 2026.

     Příklad 249

Osvojení dítěte, nedodržení předepsané lhůty

Zaměstnanec podepsal Prohlášení u svého zaměstnavatele pro rok 2026 dne 1. února 2026. Dne 6. března 2026 nabylo právní moci rozhodnutí o osvojení (adopci) nezletilého dítěte. Tuto skutečnost prokázal zaměstnavateli ve lhůtě 30 dnů od dne, kdy došlo k osvojení. V uvedeném případě nelze uplatnit lhůtu 30 dnů, která se vztahuje na případ narození dítěte, nikoliv však na osvojení dítěte (§ 38k odst. 2 ZDP). Nárok měl být uplatněn do konce měsíce, v němž tato skutečnost nastala (§ 38k odst. 1 ZDP).

Nárok na daňové zvýhodnění na dítě vzniká zaměstnanci již za měsíc, ve kterém bylo dítě osvojeno, i když k 1. dni měsíce tato skutečnost nebyla splněna. To znamená nárok na daňové zvýhodnění lze přiznat již za měsíc březen. Měsíční daňové zvýhodnění však bude zaměstnanci poskytnuto až počínaje měsícem, který následuje po měsíci, v němž byla tato skutečnost zaměstnavateli prokázána. Pokud by tedy zaměstnanec příslušné doklady předložil zaměstnavateli až v měsíci dubnu, bude měsíční daňové zvýhodnění poskytnuto při výpočtu zálohy na daň za měsíc květen. Zpětně lze daňové zvýhodnění za měsíce březen až duben zohlednit v rámci Žádosti o provedení ročního zúčtování záloh a daňového zvýhodnění anebo v daňovém přiznání k dani z příjmů za rok 2026.

     Příklad 250

Dítě druhého z manželů, nedodržení předepsané lhůty

Zaměstnanec žije s přítelkyní, se kterou uzavřel manželství dne 12. října 2026. Prohlášení k dani na rok 2026 učinil u svého zaměstnavatele řádně ve lhůtě do 15. února 2026. Vzhledem k tomu, že jeho manželka má z předchozího vztahu nezletilého syna, chce zaměstnanec na tohoto nevlastního (vyženěného syna) uplatnit daňové zvýhodnění, neboť s ním žije ve společně hospodařící domácnosti. Se svojí manželkou má ještě druhé dítě, dceru, která se jim narodila již před svatbou, dne 11. června 2026. Příslušné doklady o uzavření sňatku, narození dítěte a doklad týkající se nevlastního syna předložil zaměstnavateli ve lhůtě 30 dnů ode dne sňatku. Manželka daňové zvýhodnění na svého syna a dceru neuplatňovala, nebyla v daném roce nikde zaměstnaná, takže nebylo povinností zaměstnance předložit Potvrzení od zaměstnavatele manželky [§ 38l odst. 3 písm. c)].

Postup: Zaměstnanec má nárok na daňové zvýhodnění na nevlastního syna počínaje měsícem listopad, neboť k 1. dni měsíce říjen ještě nebyla splněna podmínka, že se jedná o „dítě druhého z manželů“. Tato podmínka by byla splněna, pokud by k uzavření sňatku došlo již 1. října. Pokud příslušný doklad předložil zaměstnavateli již v měsíci říjen, bude měsíční daňové zvýhodnění na toto dítě přiznáno až počínaje měsícem následujícím, tj. počínaje měsícem listopad. Pokud příslušný doklad předložil zaměstnavateli až v měsíci listopad, bude měsíční daňové zvýhodnění na toto dítě přiznáno až počínaje měsícem následujícím, tj. počínaje měsícem prosinec.

Nárok na daňové zvýhodnění na dceru vzniká zaměstnanci již počínaje měsícem červen, kdy se dítě narodilo. Jedná se o jeho vlastní dítě, takže datum uzavření manželství není pro tento případ důležitý. Vzhledem k tomu, že doklad o narození dítěte zaměstnanec nepředložil ve lhůtě 30 dnů od narození dítěte, bude měsíční daňové zvýhodnění na dceru poskytnuto až počínaje měsícem následujícím po měsíci, v němž byla tato skutečnost zaměstnavateli prokázána (tj. prokázal narození dítěte v měsíci listopad, tedy daňové zvýhodnění bude zohledněno až od měsíce prosinec).

Zpětně lze daňové zvýhodnění za příslušné měsíce, kdy existoval nárok na daňové zvýhodnění, zohlednit v rámci Žádosti o provedení ročního zúčtování záloh a daňového zvýhodnění anebo v daňovém přiznání k dani z příjmů za rok 2026. Daňové zvýhodnění na nevlastního syna za měsíce leden až říjen zaměstnanec uplatnit nemůže, protože se v tomto období nejednalo ještě o „dítě druhého z manželů“.

     Příklad 251

Změna zaměstnání v průběhu měsíce, dodržení předepsaných lhůt

Zaměstnanec nastoupil do zaměstnání dne 15. října 2026. Prohlášení učinil ve lhůtě 30 dnů ode dne vstupu do zaměstnání. V této lhůtě předložil i doklady, kterými prokázal, že jeho zletilý syn studuje na střední škole, kterou by měl ukončit závěrečnou zkouškou ve školním roce 2026/2027. U předchozího zaměstnavatele uplatňoval zaměstnanec rovněž nárok na měsíční daňové zvýhodnění. Nárok na daňové zvýhodnění na syna má zaměstnanec za měsíce leden až prosinec 2026. Vzhledem k tomu, že při nástupu do zaměstnání je dodržena lhůta 30 dnů, lze měsíční daňové zvýhodnění u nového zaměstnavatele přiznat počínaje měsícem říjen 2026. V uvedeném případě však situaci komplikuje skutečnost, že zaměstnanec změnil v průběhu měsíce říjen svého zaměstnavatele. Nárok na měsíční daňové zvýhodnění tedy za měsíc říjen přizná předchozí zaměstnavatel. Současný zaměstnavatel nárok na měsíční daňové zvýhodnění poskytne až počínaje měsícem listopad. Lze připustit i variantu, kdy současný zaměstnavatel nárok na měsíční daňové zvýhodnění poskytne již počínaje měsícem říjen, pak musí zaměstnanec doložit, že předchozí zaměstnavatel měsíční daňové zvýhodnění za měsíc říjen (tj. měsíc nástupu do nového zaměstnání) již neposkytl.

     Příklad 252

Dítě s průkazem ZTP/P.

Zaměstnanec má učiněné (podepsané) Prohlášení k dani na rok 2026. Od ledna uplatňoval nárok na měsíční daňové zvýhodnění na nezletilé dítě. Tomuto dítěti byl přiznán nárok na průkaz ZTP/P počínaje od 5. dubna 2026. Zaměstnanec tuto změnu nahlásil zaměstnavateli do konce měsíce dubna. Měsíční daňové zvýhodnění ve dvojnásobné výši bude poskytnuto v následujícím měsíci, tj. počínaje měsícem květen 2026.

     Příklad 253

Prohlášení neučiněno v předepsané lhůtě

Zaměstnanec pracuje u zaměstnavatele od roku 2018. Vzhledem k tomu, že byl na zahraniční pracovní cestě, nestihl podepsat Prohlášení k dani na rok 2026 ve lhůtě do 15. února. Prohlášení podepsal až 21. února. Uplatňuje nárok na daňové zvýhodnění na 2 nezletilé děti. Vzhledem k tomu, že nebyla dodržena předepsaná lhůta, zaměstnavatel přihlédne k měsíčnímu daňovému zvýhodnění počínaje měsícem, který následuje po měsíci, v němž mu byly tyto skutečnosti prokázány, a zaměstnanec učinil Prohlášení k dani. Nárok na daňové zvýhodnění má zaměstnanec za měsíce leden až prosinec. Zpětně lze daňové zvýhodnění za příslušné měsíce, kdy existoval nárok na daňové zvýhodnění, zohlednit v rámci žádosti o provedení ročního zúčtování anebo v daňovém přiznání k dani z příjmů za rok 2026.

     Příklad 254

Změna údajů a dodržení lhůty

Zaměstnanec má učiněné Prohlášení k dani na rok 2026. Uplatňoval nárok na měsíční daňové zvýhodnění na zletilé dítě, které ukončilo střední školu maturitní zkouškou v měsíci květnu. V dalším studiu již nepokračuje. Během července a srpna nevykonávalo výdělečnou činnost. Zaměstnanec tuto změnu nahlásil zaměstnavateli do konce měsíce května. Zaměstnavatel změnu zaevidoval ve mzdovém listu. Měsíční daňové zvýhodnění bylo poskytnuto naposledy za měsíc srpen 2026. Pokud by dítě zahájilo od 1. července výdělečnou činnost, pak by povinností zaměstnance bylo, tuto změnu nahlásit do konce měsíce července (§ 38k odst. 8). Zaměstnavatel je povinen změnu zaevidovat ve mzdovém listě.

8.4  Záloha na daň z příjmů
ze závislé činnosti (§ 38h)

Základní pravidla

Základ pro výpočet zálohy na daň

Pravidla týkající se vlastního výpočtu zálohy na daň z příjmů ze závislé činnosti jsou uvedena v § 38h ZDP. Plátce daně (zaměstnavatel) vypočte zálohu z příjmů fyzických osob ze závislé činnosti ze základu pro výpočet zálohy.

Výpočet základu pro výpočet zálohy

•    Základem pro výpočet zálohy je úhrn příjmů ze závislé činnosti zúčtovaných nebo vyplacených poplatníkovi za kalendářní měsíc nebo za zdaňovací období, s výjimkou:

-   příjmu, který není předmětem daně,

-   příjmu, který je od daně osvobozen nebo

-   příjmu, z něhož je daň vybírána srážkou podle zvláštní sazby daně (§ 36).

Příjmy osvobozené: Výčet příjmů ze závislé činnosti, které jsou osvobozeny od daně z příjmů, je uveden zejména v § 6 odst. 9 ZDP. Další výčet příjmů osvobozených od daně z příjmů je uveden v ustanoveních § 4, popřípadě v případě bezúplatných příjmů v § 4a ZDP.

Příjmy, které nejsou předmětem daně z příjmů: Výčet těchto příjmů ze závislé činnosti je uveden zejména v § 6 odst. 7 ZDP. Dále jde o příjmy uvedené v § 3 odst. 4 ZDP.

Superhrubá mzda

Základ pro výpočet zálohy byl až do roku 2020 v praxi označován jako „superhrubá mzda“. Pro přesnost je však nutné uvést, že zákon o daních z příjmů pojem „superhrubá mzda“ vůbec nepoužíval a jednalo se jen o „lidovou zkratku“, která se však v praxi zcela vžila a byla v minulosti velmi často používána. Od roku 2021 je však koncept výpočtu daně ze superhrubé mzdy zcela zrušen.

Hrubá mzda: Součet všech položek, na které zaměstnanci vznikl nárok v příslušném kalendářním měsíci, které byly v tomto kalendářním měsíci zúčtovány nebo vyplaceny. Pro přesnost je vhodné rovněž uvést, že ZDP pojem „hrubá mzda“ obdobně jako v případě „superhrubé mzdy“ vůbec nepoužívá. Pro příjmy ze závislé činnosti je v zákonu o daních z příjmů používán legislativní zkratka „mzda“, jak vyplývá až z ustanovení § 38h odst. 7 ZDP.

Mzda (hrubá mzda) se skládá například z následujících složek:

•    ze základní mzdy,

•    z příplatků, doplatků, odměn,

•    z náhrad mzdy (zejména za dobu, kdy zaměstnanec čerpal dovolenou nebo za svátky) a 

•    z dalších položek (například příjem za bezplatné poskytnutí firemního automobilu ve výši 1 % vstupní ceny podle § 6 odst. 6 ZDP, částky přesahující limity nebo nesplňující podmínky uvedené v § 6 odst. 7 a odst. 9 ZDP).

Pravidla pro zaokrouhlování
základu pro výpočet zálohy

•    Základ pro výpočet zálohy v částce do 100 Kč se zaokrouhluje na celé Kč nahoru.

•    Základ pro výpočet zálohy v částce nad 100 Kč se zaokrouhluje na celé 100 Kč nahoru.

•    Zálohy na daň se zaokrouhlují na celé Kč nahoru.

Daňová sazba zálohy

Sazba zálohy na daň je stanovena od roku 2021 progresívně:

•    ve výši 15 % pro část základu pro výpočet zálohy do 3násobku průměrné mzdy (v roce 2026 je 3násobek průměrné mzdy ve výši 4 x 48 967 Kč = 146 901 Kč),

•    ve výši 23 % pro část základu pro výpočet zálohy přesahující 3násobek průměrné mzdy.

Záloha na daň se vypočte jako součet součinů příslušné části základu pro výpočet zálohy a sazby zálohy pro tuto část základu pro výpočet zálohy (§ 38h odst. 2 ZDP).

     Příklad 255

Zaměstnanec dosáhl v březnu 2026 úhrn příjmů ze závislé činnosti ve výši 199 950 Kč, základ pro výpočet zálohy je ve výši 200 000 Kč. Základ pro výpočet zálohy se tak rozštěpí na částku 146 901 Kč a na částku ve výši rozdílu 200 000 Kč – 146 901 Kč = 53 099 Kč. Záloha na daň tak vychází ve výši 146 901 Kč x 15 % + 53 099 Kč x 23 % = 34 248 Kč.

Další podmínky

Další postup při výpočtu zálohy na daň je závislý na tom, zda se jedná o:

•    poplatníka, který je daňovým rezidentem v ČR a

-   má učiněné (podepsané) Prohlášení k dani,

-   nemá učiněné (podepsané) Prohlášení k dani,

•    poplatníka, který není daňovým rezidentem v ČR a

-   má učiněné (podepsané) Prohlášení k dani,

-   nemá učiněné (podepsané) Prohlášení k dani.

Výjimky (§ 38h odst. 11)

•    Plátce daně (zaměstnavatel) nemá povinnost srážet zálohy na daň v případě, že mzda jde k tíži stálé provozovny poplatníka, který je fyzickou osobou nebo právnickou osobou, tento poplatník je daňovým rezidentem ČR a jeho stálá provozovna je umístěna v zahraničí, ve státě, s nímž má ČR uzavřenu mezinárodní smlouvu upravující zamezení dvojího zdanění všech druhů příjmů, která je prováděna.

•    Plátce daně (zaměstnavatel) nemá rovněž povinnost srážet zálohy na daň v situaci, kdy poplatníka, který je fyzickou osobou a je daňovým rezidentem ČR vykonává práci, ve státě, s nímž má ČR uzavřenu mezinárodní smlouvu upravující zamezení dvojího zdanění všech druhů příjmů, která je prováděna, podle příkazů uživatele pracovní síly a příjmy za tuto práci jsou na základě smluvního vztahu vypláceny prostřednictvím tohoto plátce.

•    Správce daně může na žádost plátce (zaměstnavatele) zrušit povinnost srážet zálohy na daň z příjmů ze závislé činnosti vykonávané v zahraničí.

Zaměstnanec učinil prohlášení k dani

Výpočet zálohy na daň v případě poplatníka s učiněným Prohlášením k dani

Postup pro výpočet zálohy v případě poplatníka (zaměstnance), který učinil Prohlášení k dani je uveden v § 38k odst. 4, § 38h odst. 4 ZDP. Plátce daně, u kterého poplatník učinil na příslušné zdaňovací období prohlášení podle § 38k odst. 4:

•    Vypočte zálohu na daň (viz § 38h).

•    Sazba daně při výpočtu zálohy se vypočte podle § 38h odst. 2. Sazba zálohy činí 15 % pro část základu daně pro výpočet zálohy do 3násobku průměrné mzdy (označíme „ZD1“) a 23 % pro část základu daně pro výpočet zálohy přesahující 3násobek průměrné mzdy (označíme „ZD2“).

•    Záloha (označíme „Z“) se vypočte jako součet součinů příslušné části základu pro výpočet zálohy a sazby zálohy pro tuto část základu pro výpočet zálohy. Matematicky vyjádřeno: Z = ZD1 x 15 % + ZD2 x 23 %.

•    Zálohu na daň nejprve sníží o prokázanou částku měsíční slevy na dani podle § 35ba ZDP.

•    Následně takto sníženou zálohu na daň sníží o prokázanou částku měsíčního daňového zvýhodnění („záloha po slevě“).

Přesný postup výpočtu pak vyplývá z § 35d ZDP:

•    Záloha na daň vypočtená podle zákona o daních z příjmů se sníží u poplatníka s učiněným Prohlášením k dani podle § 38k odst. 4:

-   o částku měsíční slevy na dani podle § 35ba ve výši odpovídající 1/12 částky stanovené v § 35ba odst. 1 písm. a), c) až e),

-   a následně o částku měsíčního daňového zvýhodnění, tj. daňové zvýhodnění ve výši odpovídající 1/12 částky stanovené v § 35c).

•    Měsíční slevu na dani podle § 35ba poskytne plátce daně poplatníkovi maximálně do výše zálohy na daň vypočtené podle § 38h odst. 2 a 3.

•    Měsíční slevu na dani podle § 35c (měsíční daňové zvýhodnění) poskytne plátce daně poplatníkovi maximálně do výše zálohy na daň snížené o měsíční slevu na dani podle § 35ba.

•    V případě, pokud je výše zálohy na daň snížené o měsíční slevu na dani podle § 35ba nižší než částka měsíčního daňového zvýhodnění, je vzniklý rozdíl měsíčním daňovým bonusem. Měsíční daňový bonus lze vyplatit, pokud jeho výše činí alespoň 50 Kč. Plátce daně je povinen vyplatit poplatníkovi měsíční daňový bonus ve výši stanovené zákonem o daních z příjmů při výplatě příjmů ze závislé činnosti, jestliže jejich úhrn vyplacený nebo zúčtovaný tímto plátcem za příslušný kalendářní měsíc dosahuje u poplatníka alespoň výše poloviny minimální mzdy zaokrouhlené na Kč dolů.

•    Do těchto příjmů se nezahrnují příjmy od daně osvobozené a příjmy, z nichž je daň vybírána srážkou podle zvláštní sazby daně.

     Příklad 256

Výpočet měsíční zálohy na daň, zaměstnanec nepřekročil 3násobek průměrné měsíční mzdy (146 901 Kč)

Zaměstnanec má v roce 2026 hrubý příjem ve výši 138 030 Kč měsíčně, má u svého zaměstnavatele učiněné Prohlášení k dani a uplatňuje pouze základní slevu na dani na poplatníka.

(1)	Úhrn příjmů ze závislé činnosti v kalendářním měsíci	138 030,00 Kč
(2)	Příjmy osvobozené od daně z příjmů dle § 6 odst. 9	0,00 Kč
(3)	Základ pro výpočet zálohy podle § 38h odst. 1 (3) = (1) – (2)	138 030,00 Kč
(4)	Základ pro výpočet zálohy daně zaokr. na 100 Kč nahoru (§ 38h odst. 2)	138 100,00 Kč
(5)	Záloha na daň podle § 38h odst. 4 ve výši 15 %, popřípadě 23 %	20 715,00 Kč
(6)	Měsíční sleva na dani na poplatníka ve výši 1/12 z 30 840 Kč	2 570,00 Kč
(7)	Záloha po slevě (7) = (5) – (6)	18 145,00 Kč
(8)	Pojistné na soc. zabezpečení a příspěvek na st. politiku zaměst. (7,1 %)	9 801,00 Kč
(9)	Pojistné na všeobecné zdravotní pojištění (4,5 %)	6 212,00 Kč
(10)	Částka k výplatě (10) = (2) + (3) – (7) – (8) – (9)	103 872,00 Kč

 

     Příklad 257

Výpočet měsíční zálohy na daň, zaměstnanec překročil 3násobek průměrné měsíční mzdy (146 901 Kč), uplatňuje daňové zvýhodnění.

Zaměstnanec má v roce 2026 hrubý příjem ve výši 198 040 Kč měsíčně, má u svého zaměstnavatele učiněné Prohlášení k dani a uplatňuje základní slevu na dani na poplatníka a daňové zvýhodnění na 3 děti, celkem v měsíční výši (15 204 Kč + 22 320 Kč + 27 840 Kč) / 12 = 5 447 Kč. 

(1)	Úhrn příjmů ze závislé činnosti v kalendářním měsíci	198 040,00 Kč
(2)	Příjmy osvobozené od daně z příjmů dle § 6 odst. 9	0,00 Kč
(3)	Základ pro výpočet zálohy podle § 38h odst. 1 (3) = (1) – (2)	198 040,00 Kč
(4)	Základ pro výpočet zálohy daně zaokr. na 100 Kč nahoru (§ 38h odst. 2)	198 100,00 Kč
(4a)	Základ do výše 3násobku průměrné mzdy	146 901,00 Kč
(4b)	Základ přesahující 3násobek průměrné mzdy (4b) = (4) – (4a)	51 199,00 Kč
(5a)	Záloha na daň podle § 38h odst. 4 ve výši 15 % (5a) = (4a) x 15 %	22 035,15 Kč
(5b)	Záloha na daň podle § 38h odst. 4 ve výši 23 % (5b) = (4b) x 23 %	11 775,77 Kč
(6)	Záloha na daň celkem, zaokrouhlená na Kč nahoru (6) = (5a) + (5b)	33 811,00 Kč
(7)	Měsíční sleva na poplatníka podle § 35ba ve výši 1/12 z 30 840 Kč	2 570,00 Kč
(8)	Záloha snížená o měsíční slevu na dani podle § 35ba (8) = (6) – (7)	31 241,00 Kč
(9)	Nárok na měsíční daňové zvýhodnění na děti	5 447,00 Kč
(10)	Měsíční sleva na dani podle § 35c (10) <= (8)	5 447,00 Kč
(11)	Konečná výše zálohy na daň >= 0 Kč (11) = (8) – (10)	25 794,00 Kč
(12)	Pojistné na soc. zabezpečení a přísp. na st. politiku zaměst. 7,1 % ze (3)	14 061,00 Kč
(13)	Pojistné na všeobecné zdravotní pojištění 4,5 % ze (3)	8 912,00 Kč
(14)	Částka k výplatě (14) = (2) + (3) – (11) – (12) – (13)	149 273,00 Kč

 

     Příklad 258

stejná situace, jako v předchozím příkladu, ale jedná se o příjem ze závislé činnosti v roce 2025.

(1)	Úhrn příjmů ze závislé činnosti v kalendářním měsíci	198 040,00 Kč
(2)	Příjmy osvobozené od daně z příjmů dle § 6 odst. 9	0,00 Kč
(3)	Základ pro výpočet zálohy podle § 38h odst. 1 (3) = (1) – (2)	198 040,00 Kč
(4)	Základ pro výpočet zálohy daně zaokr. na 100 Kč nahoru (§ 38h odst. 2)	198 100,00 Kč
(4a)	Základ do výše 3násobku průměrné mzdy	139 671,00 Kč
(4b)	Základ přesahující 3násobek průměrné mzdy (4b) = (4) – (4a)	58 429,00 Kč
(5a)	Záloha na daň podle § 38h odst. 4 ve výši 15 % (5a) = (4a) x 15 %	20 950,65 Kč
(5b)	Záloha na daň podle § 38h odst. 4 ve výši 23 % (5b) = (4b) x 23 %	13 438,67 Kč
(6)	Záloha na daň celkem, zaokrouhlená na Kč nahoru (6) = (5a) + (5b)	34 390,00 Kč
(7)	Měsíční sleva na poplatníka podle § 35ba ve výši 1/12 z 30 840 Kč	2 570,00 Kč
(8)	Záloha snížená o měsíční slevu na dani podle § 35ba (8) = (6) – (7)	31 820,00 Kč
(9)	Nárok na měsíční daňové zvýhodnění na děti	5 447,00 Kč
(10)	Měsíční sleva na dani podle § 35c (10) <= (8)	5 447,00 Kč
(11)	Konečná výše zálohy na daň >= 0 Kč (11) = (8) – (10)	26 373,00 Kč
(12)	Pojistné na soc. zabezpečení a přísp. na st. politiku zaměst. 7,1 % ze (3)	14 061,00 Kč
(13)	Pojistné na všeobecné zdravotní pojištění 4,5 % ze (3)	8 912,00 Kč
(14)	Částka k výplatě (14) = (2) + (3) – (11) – (12) – (13)	148 694,00 Kč

 

Rozdíl v čisté mzdě lze pro kontrolu spočítat tak, že se porovná 3násobek průměrné mzdy za rok 2026 a 2025 a jejich rozdíl se vynásobí rozdílem sazby daně 23 % – 15 %.

Výpočet:

(48 967 Kč x 3 – 46 557 Kč x 3) x (23 % – 15 %) = 7 230 Kč x 8 % = 579 Kč. O vypočtený rozdíl se pak navýší čistá mzda z předchozího roku 2025: 148 694 Kč + 579 Kč = 149 273 Kč, což je výše vypočtené isté mzdy za rok 2026.

Výjimky pro zaměstnance, který není daňovým rezidentem v ČR

Platí § 38h odst. 13 ZDP:

•    U poplatníka uvedeného v § 2 odst. 3 se při stanovení záloh a při ročním zúčtování záloh na daň nepřihlédne ke slevě na dani podle § 35ba odst. 1 písm. b) až e) ani k daňovému zvýhodnění.

•    Poplatníkem uvedeným v § 2 odst. 3 je fyzická osoba, která není daňovým rezidentem ČR.

Zaměstnanec neučinil
prohlášení k dani

A. Měsíční příjem ze závislé činnosti dosáhl alespoň 10 000 Kč nebo více (anebo je do výše 11 999 Kč, avšak nikoliv z dohody o provedení práce, a dosáhl alespoň 4 500 Kč):

Postup pro výpočet zálohy v případě poplatníka (zaměstnance), který neučinil Prohlášení k dani je uveden v § 38h odst. 5 ZDP. Postup je následující:

Plátce daně, u kterého poplatník nepodepsal na příslušné zdaňovací období prohlášení podle § 38k odst. 4,

•    Vypočte zálohu na daň podle § 38h odst. 2 a 3, pokud nejde o příjmy zdaněné daní vybíranou srážkou sazbou daně podle § 36 odst. 2 nebo § 36 odst. 1 písm. a) ZDP.

•    Při výpočtu zálohy nepřihlédne k částce měsíční slevy na dani podle § 35ba ZDP.

•    Při výpočtu zálohy nepřihlédne k částce měsíčního daňového zvýhodnění.

     Příklad 259

Příjem z pracovněprávního vztahu dosáhl částku 12 000 Kč nebo více.

Zaměstnanec dosahuje v roce 2026 příjem na základě pracovněprávního vztahu (pracovní smlouvy, dohody o pracovní činnosti) a jedná se o příjem, který podléhá sociálnímu a zdravotnímu pojištění. Zaměstnanec nemá podepsané Prohlášení k dani. Dosáhl následující příjmy:

Výpočet:		Duben 2026	Červen 2026
(1)	Hrubá mzda	12 000 Kč	35 230 Kč
(2)	Základ pro výpočet zálohy (zaokrouhlený)	12 000 Kč	35 300 Kč
(2a)	Základ pro výp. zálohy do 3násobku prům. mzdy	12 000 Kč	35 300 Kč
(2b)	Základ pro výp. zálohy nad 3násobek prům. mzdy	0 Kč	0 Kč
(3) = 0,15 x (2a) + 0,23 x (2b)	Záloha na daň vypočtená podle § 38h odst. 2	1 800 Kč	5 295 Kč
(4) = 7,1 % z (1)	Sociální pojištění 7,1 %	852 Kč	2 502 Kč
(5) = 4,5 % z (1)	Zdravotní pojištění 4,5 %	540 Kč	1 586 Kč
(6) = (1) – (3) -(4) – (5)	Částka k výplatě (čistá mzda) (*)	8 808 Kč	25 847 Kč

 

(*) Pokud by zaměstnance podepsal Prohlášení k dani, dosáhl by čistou mzdu v dubnu 2026 ve výši 10 608 Kč = 8 808 Kč + 1 800 Kč, v měsíci červen 2026 ve výš 28 417 Kč = 25 847 Kč + 2 570 Kč.

B. Měsíční příjem do 11 999 Kč a současně se jedná o příjem zařazený pod § 6 odst. 4 ZDP:

Podmínky:

Mohou nastat následující 2 možnosti:

Varianta 1):

•    Úhrnná výše příjmů podle § 6 odst. 4 u téhož zaměstnavatele nedosáhne za kalendářní měsíc 12 000 Kč.

•    Příjem plyne na základě dohody o provedení práce.

Varianta 2):

•    Úhrnná výše příjmů podle § 6 odst. 4 u téhož zaměstnavatele nedosáhne za kalendářní měsíc 4 500 Kč (částku rozhodnout pro účast na nemocenském pojištění).

•    Jedná se o příjmy ze závislé činnosti, nejedná se však o příjem na základě dohody o provedení práce (například se může jednat o odměnu za výkon funkce, dohodu o pracovní činnosti, zaměstnání malého rozsahu atd.). Výjimku tvoří odměny členů orgánů právnických osob, pokud se jedná o daňového nerezidenta, neboť nezávisle na výši se zdaňují srážkovou daní podle § 36 odst. 1 písm. a) bod 1, neboť se jedná o příjmy uvedené v § 22 odst. 1 písm. g) bod 6 ZDP. Od roku 2026 se však v případě, že se jedná o fyzickou osobu, která je daňovým nerezidentem, jedná o příjmy dle § 22 odst. 1 písm. g) bod 15 ZDP, které srážkové dani podléhat nebudou (odvede se zálohová daň).

Postup zdanění:

Postup zdanění daní z příjmů fyzických osob je uveden v § 6 odst. 4 ZDP:

•    Příjem je zahrnut do samostatného základu daně a je zdaněn srážkovou daní podle § 36 odst. 2 písm. m) ZDP, sazbou daně ve výši 15 %.

Pravidla pro zaokrouhlování:

•    Pravidla pro zaokrouhlování vyplývají z ustanovení § 36 odst. 3 ZDP.

•    Samostatný základ daně se zaokrouhluje na celé Kč dolů.

•    Daň se zaokrouhlí na celé Kč dolů.

Daňová sazba:

Sazba srážkové daně je stanovena za kalendářní měsíc jednotně ve výši 15 % (§ 36 odst. 2 písm. m) ZDP).

Příklady výpočtu:

Příklady jsou uvedeny dále, v textu v kapitole věnované srážkové dani a kapitole věnované zdaňování odměn z dohody o provedení práce.

Prohlášení k dani

Jedná se o formulář Prohlášení k dani MFin 5457 označený názvem „Prohlášení poplatníka daně z příjmů fyzických osob ze závislé činnosti“. Tiskopis prohlášení zůstává pro rok 2026 stejný jako vzor používaný v roce 2025. Konkrétně jde o vzor č. 27.

Existuje také jeho anglická verze, formulář MFin 5457/AJ, označený názvem „Declaration of the taxpayer liable to personal income tax from dependent activity (employment) and office – holders´ emoluments“. V souvislosti s přílivem uprchlíků z Ukrajiny v roce 2022 byla také vydána verze v ukrajinštině.

POZOR

Cizojazyčné verze Prohlášení jsou jen informativní, rozhodující pro daňové účely je učinění Prohlášení k dani v české jazykové verzi. Účelem cizojazyčných verzí je to, aby zaměstnanec měl informaci o tom, co je uvedeno po obsahové stránce v Prohlášení k dani.

Změny od roku 2018

Novela zákona o daních z příjmů přinesla mimo jiné změnu spočívající v tom, že byl rozšířen okruh způsobů, jak může poplatník daně z příjmů ze závislé činnosti (zaměstnanec) učinit Prohlášení k dani podle § 38k odst. 4, 5 nebo 7 ZDP. Podle dosavadní právní úpravy tak zaměstnanec učinil svým podpisem v příslušném tiskopisu Prohlášení k dani. V textu ZDP bylo novelou nahrazeno slovíčko „podepsal“ slovíčkem „učinil“. Na první pohled drobná až nenápadná změna, avšak přinesla do praxe některé novinky.

Tento projev vůle zaměstnance je nově možné učinit nejen písemně vlastnoručním podpisem, nýbrž rovněž i elektronicky. Podmínkou však je, že musí být jednoznačně prokazatelné, že byl tento projev vůle učiněn daným zaměstnancem (a nikoliv jinou osobou). Typickým příkladem při použití nového způsobu bude například podepsání Prohlášení k dani elektronickým podpisem nebo prostřednictvím interního informačního systému zaměstnavatele.

Samozřejmě i nadále platí, že ústní nebo konkludentní forma projevu vůle zaměstnance je pro tento účel nedostačující, neboť zaměstnavatel je povinen správci daně prokazatelně doložit skutečnosti rozhodné pro správné stanovení zálohy na daň nebo daně. Jedná se o zajímavou novinku, poplatnou dnešní elektronizované a internetové době. Nijak však nebrání tomu, aby i nadále bylo Prohlášení poplatníka zaznamenáno dosavadním zažitým a obvyklým způsobem. To znamená vlastnoručním podpisem zaměstnance zaznamenaným na příslušném papírovém tiskopisu Prohlášení k dani.

Změny od roku 2026

Rok 2026 přináší velmi významnou změnu spočívající v povinnosti zaměstnavatele podávat Jednotné měsíční hlášení zaměstnavatele. Jeho součástí jsou i mnohé údaje převzaté od zaměstnance z podepsaného Prohlášení k dani. Výčet hlášených údajů lze najít v prováděcí vyhlášce č. 417/2025 Sb., k provedení zákona o JMHZ, a to například v části C – typ zaměstnání běžný pracovněprávní vztah nebo služební poměr.

Lhůty pro podpis prohlášení k dani

Lhůty, ve kterých musí zaměstnanec učinit Prohlášení k dani, jsou uvedeny v § 38k odst. 4 ZDP. Zaměstnanec musí učinit Prohlášení k dani:

•    do 30 dnů po vstupu do zaměstnání (k tomu termínu lze dodat, že je poněkud nejasný, neboť ZDP ani zákoník práce nedefinují, co se přesně rozumí pod pojmem „vstup do zaměstnání“, tj. který je to den; v případě pracovní smlouvy by bylo možné například usuzovat, že se jedná o „den nástupu do práce“, ovšem jak tento den zjistit u dohod o pracích konaných mimo pracovní poměr, či v případě statutárních orgánů, kdy se nejedná o zaměstnání (např. jednatel, člen představenstva apod.) může být již poněkud nejasné. Po praktické stránce se jeví jako pomůcku použít zákon č. 48/1997 Sb., který definuje pro účely zdravotního pojištění „den nástupu zaměstnance do zaměstnání“ v § 8 odst. 2. Nutno k tomu poznamenat, že na mzdovém listu se dle § 38j ZDP povinně uvádí „den nástupu poplatníka do zaměstnání“. K tomu lze ještě pro přesnost doplnit, že zákoník práce pojem „zaměstnání“, obdobně jako ZDP, rovněž nijak nedefinuje, na místo toho používá pojem „závislá práce, definovaný v 2),

•    a každoročně nejpozději do 15. února na příslušný kalendářní rok.

Další podmínky

Nutno podotknout, že zaměstnavatel nemá právo zkrátit výše uvedené lhůty pro podpis Prohlášení k dani, stanovené ZDP v § 38k odst. 4 (například z důvodu, aby mzdová účtárna stihla v únoru co nejdříve provést výpočet mezd za leden). Jako další příklad komplikací lze uvést situaci, kdy zaměstnanci se například 31. ledna narodí dítě a zaměstnavatel je povinen k tomu přihlédnout v tomto případě již při výpočtu mezd za leden, za předpokladu, že zaměstnanec tuto skutečnost zaměstnavateli prokáže do 30 dnů po narození dítěte (§ 38k odst. 2). Po praktické stránce je celkem zřejmé, že zaměstnavatel by v takovém případě nemohl toto zajistit, pokud tuto skutečnost nahlásí mzdové účetní až po termínu výplaty mezd za leden.

Omezení

Poplatník (zaměstnanec) může učinit Prohlášení dani na stejné období kalendářního roku (tj. kalendářní měsíc) jen u jednoho plátce (zaměstnavatele).

Co nemá vliv

Není důležité, na základě, jakého pracovněprávního vztahu pobírá poplatník příjem ze závislé činnosti. Není podstatné, zda pracuje na celý nebo zkrácený pracovní úvazek. Samozřejmě může učinit Prohlášení k dani i fyzická osoba, která pobírá příjem ze závislé činnosti nikoliv na základě pracovněprávního vztahu uzavřeného dle zákoníku práce nýbrž na základě zcela jiného vztahu (například jednatel společnosti s.r.o., člen představenstva u akciové společnosti atd.).

Prohlášení k dani může tedy učinit například zaměstnanec, který pobírá příjem ze závislé činnosti:

•    na základě pracovního poměru,

•    na základě dohody o pracích konaných mimo pracovní poměr (dohoda o pracovní činnosti, dohoda o provedení práce),

•    na základě smlouvy o výkonu funkce (jednatel společnosti s.r.o.),

•    atd.

     Příklad 260

Zaměstnanec změnil v průběhu roku zaměstnavatele

Zaměstnanec pracuje v pracovním poměru na dobu určitou, který skončil dnem 31. května 2026. U tohoto zaměstnavatele má podepsané Prohlášení k dani. Do nového zaměstnání nastoupil dne 1. září 2026, u tohoto zaměstnavatele rovněž podepsal Prohlášení k dani. Uvedený postup není v rozporu se zákonem o daních z příjmů. Zaměstnanec má podepsané Prohlášení k dani postupně u dvou zaměstnavatelů, nikoliv však na stejné období (kalendářní měsíc).

     Příklad 261

Zaměstnanec postupně změnil v průběhu kalendářního měsíce zaměstnavatele

Zaměstnanec ukončil pracovní poměr ke dni 15. března 2026. U tohoto zaměstnavatele má podepsané Prohlášení k dani. Dne 16. března 2026 nastoupil do zaměstnání k jinému zaměstnavateli. U tohoto nového zaměstnavatele rovněž učinil prohlášení k dani, a to v zákonné lhůtě 30 dnů ode dne vstupu do zaměstnání. Uvedený postup rovněž není v rozporu se zákonem o daních z příjmů. Zaměstnanec má učiněné Prohlášení k dani u dvou zaměstnavatelů, nikoliv však na stejné období kalendářního roku. Zákon o daních z příjmů neomezuje toto „stejné období kalendářního roku“ tak, že se jedná o „kalendářní měsíc“. Dokonce výslovně připouští, že se může jednat o stejný kalendářní měsíc, jak vyplývá přímo z ustanovení § 38k odst. 3.

V daném případě problém spočívá v tom, že měsíční slevu na dani podle § 35ba a měsíční daňové zvýhodnění může poplatníkovi (zaměstnanci) poskytnout za uvedený měsíc březen pouze jeden ze zaměstnavatelů. Zákon o daních z příjmů však neřeší, který ze zaměstnavatelů to může být. Zpravidla se jedná o zaměstnavatele, od kterého poplatník odchází. Nový zaměstnavatel tak může učinit za podmínky, že zaměstnanec v Prohlášení prokazatelně potvrdí, že u předchozího zaměstnavatele slevu na dani podle § 35ba a daňové zvýhodnění za měsíc, v jehož průběhu došlo ke změně zaměstnavatele, již neuplatnil. Oba zaměstnavatelé postupují při výpočtu zálohy na daň u tohoto zaměstnance podle § 38h odst. 2 a 3. To znamená jako v případě zaměstnance, který učinil Prohlášení k dani.

     Příklad 262

Zaměstnanec pracuje ve stejném měsíci u dvou zaměstnavatelů současně.

Zaměstnanec pobírá příjem ze závislé činnosti za měsíc březen 2026 u zaměstnavatele A, současně pobírá příjem ze závislé činnosti za měsíc březen 2026 u zaměstnavatele B. Jedná se o příjmy, ze kterých je srážena záloha na daň podle § 38h. V daném případě platí, že zaměstnanec může učinit Prohlášení na měsíc březen 2026 jen u jednoho zaměstnavatele. Může se jednat o zaměstnavatele A nebo zaměstnavatele B, záleží na zaměstnanci, kterou možnost zvolí. Pokud si zvolí zaměstnavatele A, bude tento zaměstnavatel postupovat při výpočtu zálohy na daň jako v případě zaměstnance, který učinil Prohlášení k dani. Zaměstnavatel B bude postupovat při výpočtu zálohy na daň jako v případě zaměstnance, který neučinil Prohlášení k dani.

Údaje uváděné v Prohlášení

Od roku 2023 došlo na základě novely zákona o daních z příjmů k některým upřesněním textu prohlášení k dani:

•    Upřesňuje se, že sčítání dětí v rámci společně hospodařící domácnosti pro účely zjištění výše jednotlivých daňových zvýhodnění v příslušné diferencované výši se provádí z pohledu poplatníka a do součtu lze zahrnout pouze ty děti, které jsou jeho vyživovanými, tj. které splňují podmínky v ustanovení § 35c odst. 6 ZDP.

•    V případě, pokud to samé dítě v rámci téže společně hospodařící domácnosti vyživuje i jiný poplatník, je doplněno prohlášení, zda na něj daňové zvýhodnění uplatňuje, nebo neuplatňuje, a zda je zaměstnán.

•    V návaznosti na uplatňování nároku na slevu na dani v souvislosti s invaliditou se doplňuje, že posouzení dítěte jako vyživovaného není vázáno na skutečnost, zda je tento invalidní důchod vyplácen, nýbrž zda je přiznán rozhodnutím příslušného orgánu.

Poplatník v Prohlášení k dani prohlašuje:

a)  jaké skutečnosti jsou u něho dány pro přiznání slevy na dani podle § 35ba, popř. kdy a jak se změnily,

b)  že současně za stejné zdaňovací období ani za stejný kalendářní měsíc zdaňovacího období neuplatňuje nárok na slevu na dani podle § 35ba u jiného plátce daně a že současně na stejné období kalendářního roku neučinil u jiného plátce prohlášení k dani,

c)  jaký je počet dětí vyživovaných poplatníkem v rámci jeho společně hospodařící domácnosti a dále

1.  jaké skutečnosti jsou u něho dány pro přiznání daňového zvýhodnění na vyživované dítě,

2.  zda uplatňuje daňové zvýhodnění na toto dítě ve výši náležející podle § 35c odst. 1 na jedno dítě nebo ve výši náležející na druhé dítě nebo na třetí a každé další vyživované dítě,

3.  zda v rámci téže společně hospodařící domácnosti vyživuje tytéž vyživované děti poplatníka i jiný poplatník, zda na ně uplatňuje daňové zvýhodnění a zda je zaměstnán,

4.  kdy a jak se případně změnily rozhodné skutečnosti pro přiznání daňového zvýhodnění a

5.  jedná-li se o zletilé studující dítě, že mu není přiznán invalidní důchod pro invaliditu 3. stupně.

d)  že současně za stejné zdaňovací období ani za stejný kalendářní měsíc zdaňovacího období neuplatňuje daňové zvýhodnění na vyživované dítě u jiného plátce daně a že daňové zvýhodnění na to samé vyživované dítě za stejné zdaňovací období ani za stejný kalendářní měsíc zdaňovacího období neuplatňuje jiná osoba.

Lhůty pro prokázání
rozhodných skutečností

Platí následující lhůty, uvedené v § 38k odst. 1 ZDP:

•    Lhůta, ve které prokazuje zaměstnanec zaměstnavateli rozhodné skutečnosti:

-   Poplatník (zaměstnanec) je povinen prokázat plátci daně (zaměstnavateli) skutečnosti rozhodné pro poskytnutí měsíční slevy na dani podle § 35ba a měsíčního daňového zvýhodnění při výpočtu záloh nejpozději do konce kalendářního měsíce, v němž tyto okolnosti nastaly.

•    Lhůta, ve které zaměstnavatel přihlédne k prokázaným rozhodným skutečnostem:

-   K předloženým dokladům přihlédne plátce daně počínaje kalendářním měsícem následujícím po měsíci, v němž budou tyto skutečnosti plátci daně prokázány, nejdříve však počínaje kalendářním měsícem, na jehož počátku byly skutečnosti rozhodné pro uznání slevy na dani podle § 35ba nebo na daňové zvýhodnění splněny, učiní-li poplatník současně prohlášení podle § 38k odst. 4 anebo tyto skutečnosti v již podepsaném prohlášení současně uvede.

-   Výjimky:

»   K předloženým dokladům potvrzujícím skutečnost, že poplatník nebo vyživované dítě je studentem nebo žákem soustavně se připravujícím na budoucí povolání studiem nebo předepsaným výcvikem, však plátce daně přihlédne již počínaje kalendářním měsícem, v němž budou tyto skutečnosti plátce daně prokázány.

»   Při nástupu do zaměstnání je lhůta dodržena, prokáže-li poplatník tyto skutečnosti do 30 dnů ode dne nástupu do zaměstnání.

»   Narodí-li se poplatníkovi dítě, plátce daně k této skutečnosti přihlédne již v kalendářním měsíci, v němž se narodilo, prokáže-li poplatník jeho narození plátci daně do 30 dnů po narození dítěte.

V případě zaměstnance, kterému byl přiznán invalidní důchod, lhůta do 15. února, uvedená v § 38l odst. 2 písm. b) ZDP byla s účinností od 1. 1. 2014 zrušena a nárok na poskytnutí slevy na dani podle § 35ba prokazuje poplatník plátci daně rozhodnutím o přiznání invalidního důchodu a každoročně dokladem o výplatě důchodu, uplatňuje-li slevu na dani podle § 35ba odst. 1 písm. c) nebo d) z důvodu, že je mu přiznán invalidní důchod pro invaliditu 1. nebo 2. stupně nebo invalidní důchod pro invaliditu 3. stupně.

Poplatník (zaměstnanec) učinil u zaměstnavatele prohlášení k dani ve stanovené lhůtě a prokázal splnění příslušných podmínek ve stanovené lhůtě

     Příklad 263

Zaměstnanec s průkazem ZTP/P nastupuje do zaměstnání:

Zaměstnanec, se kterým byla uzavřena dohoda o pracovní činnosti, nastoupil do práce dne 1. července 2026. Při podpisu Prohlášení k dani předložil průkazku ZTP/P. V případě, pokud zaměstnanec učinil Prohlášení k dani do 30 dnů od vstupu do zaměstnání, zaměstnavatel k této skutečnosti přihlédne při výpočtu zálohy na daň již za měsíc červenec 2026. Zálohu na daň sníží o základní slevu na dani v měsíční výši 2 570 Kč a měsíční slevu na dani podle § 35ba odst. 1 písm. e) ZDP ve výši 1 345 Kč.

     Příklad 264

Invalidní zaměstnanec nastupuje do zaměstnání:

Zaměstnanec, se kterým byl uzavřen pracovní poměr na dobu určitou, nastoupil do práce dne 2. ledna 2026. Při učinění (podpisu) Prohlášení k dani předložil rozhodnutí o přiznání invalidního důchodu pro invaliditu 2. stupně a doklad o výplatě tohoto invalidního důchodu. V případě, pokud zaměstnanec učinil Prohlášení k dani do 30 dnů od vstupu do zaměstnání, zaměstnavatel k této skutečnosti přihlédne při výpočtu zálohy na daň již za měsíc leden 2026. Zálohu na daň sníží o základní slevu na dani v měsíční výši 2 570 Kč a měsíční základní slevu na dani na invaliditu podle § 35ba odst. 1 písm. c) ZDP ve výši 210 Kč.

     Příklad 265

Zaměstnanec pracuje u stejného zaměstnavatele několikátým rokem:

Zaměstnanec, pracuje u stejného zaměstnavatele v pracovním poměru již od roku 2009. Prohlášení k dani na rok 2026 podepsal dne 10. února 2026. Současně předložil i doklad prokazující výplatu invalidního důchodu pro invaliditu 3. stupně. Rozhodnutí o přiznání tohoto invalidního důchodu předložil zaměstnavateli již dříve. Zaměstnavatel k této skutečnosti přihlédne při výpočtu zálohy na daň již za měsíc leden 2026. Zálohu na daň sníží o základní slevu na dani v měsíční výši 2 570 Kč a měsíční rozšířenou slevu na dani na invaliditu podle § 35ba odst. 1 písm. d) ZDP ve výši 420 Kč.

Poplatník (zaměstnanec), který učinil v průběhu roku u zaměstnavatele prohlášení k dani po stanovené lhůtě
nebo prokázal splnění příslušných podmínek po stanovené lhůtě

Samozřejmě může nastat situace, kdy zaměstnanec nestihne v příslušném kalendářním roce včas prokázat splnění příslušných podmínek anebo učiní Prohlášení k dani později, než je stanoveno. V případě, pokud nejsou dodrženy výše uvedené lhůty, je možné řešení této situace uvedeno v § 38k odst. 7 ZDP:

Plátce daně (zaměstnavatel) přihlédne ke skutečnostem rozhodným pro:

•    poskytnutí měsíční slevy na dani podle § 35ba anebo

•    na měsíční daňové zvýhodnění

počínaje měsícem následujícím po měsíci, v němž tyto skutečnosti poplatník (zaměstnanec) prokáže a současně prokazatelně učiní Prohlášení k dani.

Postup zaměstnavatele v uvedeném případě lze blíže vysvětlit na následujících příkladech.

     Příklad 266

Zaměstnanec nastupuje do zaměstnání

Zaměstnanec, se kterým byl uzavřen pracovní poměr na dobu určitou, nastoupil do práce dne 2. ledna 2026. Prohlášení k dani učinil 18. února 2026. V tomto případě nebyla dodržena lhůta pro učinění Prohlášení k dani ve lhůtě do 30 dnů od vstupu do zaměstnání. Zaměstnanci bude za měsíc leden vypočtena záloha na daň jako v případě poplatníka, který neučinil Prohlášení k dani (§ 38h odst. 4 ZDP). Nebude tedy poskytnuta základní sleva na dani v měsíční výši 2 570 Kč. Ke skutečnosti, že se jedná o zaměstnance, který má učiněné Prohlášení k dani, přihlédne zaměstnavatel za měsíc, který následuje po měsíci, v němž poplatník podepsal Prohlášení k dani (§ 38k odst. 7 ZDP). To znamená za měsíc březen 2026.

     Příklad 267

Zaměstnanec nastupuje do zaměstnání

Zaměstnanec, se kterým byl uzavřen pracovní poměr na dobu určitou, nastoupil do práce dne 2. ledna 2026. Prohlášení k dani učinil 31. ledna 2026. Doklad prokazující výplatu invalidního důchodu pro invaliditu 3. stupně předložil až 19. února 2026. Současně s tímto dokladem předložil i rozhodnutí o přiznání invalidního důchodu. V tomto případě bylo Prohlášení k dani učiněno včas, ve lhůtě do 30 dnů od nástupu do zaměstnání. Zaměstnavatel k této skutečnosti přihlédne při výpočtu zálohy na daň již za měsíc leden 2026.

Zálohu na daň sníží o základní slevu na dani v měsíční výši 2 570 Kč. Měsíční rozšířenou slevu na dani na invaliditu podle § 35ba odst. 1 písm. d) ZDP ve výši 420 Kč však za měsíc leden 2026 neposkytne, neboť nebyla dodržena lhůta pro předložení dokladu o výplatě invalidního důchodu a rozhodnutí o přiznání invalidního důchodu, což jsou doklady, prokazující rozhodné skutečnosti pro přiznání příslušné slevy na dani podle § 35ba, které má poplatník předložit nejpozději do 30 dnů ode dne nástupu do zaměstnání, popřípadě nejpozději do konce kalendářního měsíce, v němž tyto okolnosti nastaly (§ 38k odst. 1 ZDP). K této skutečnosti přihlédne zaměstnavatel až měsíc následující po měsíci, v němž tato rozhodná skutečnost byla poplatníkem prokázána (§ 38k odst. 1 a 7 ZDP).

     Příklad 268

Zaměstnanec pracuje u stejného zaměstnavatele

Zaměstnanec, pracuje u stejného zaměstnavatele v pracovním poměru již od roku 2014. Prohlášení k dani na rok 2024 učinil dne 20. února 2024. Současně předložil i doklad prokazující výplatu invalidního důchodu pro invaliditu 3. stupně. Rozhodnutí o přiznání tohoto invalidního důchodu předložil zaměstnavateli již dříve. V tomto případě nebyla dodržena lhůta pro učinění Prohlášení k dani ve lhůtě do 15. února na příslušný kalendářní rok. Zaměstnanci bude za měsíc leden vypočtena záloha na daň jako v případě poplatníka, který neučinil Prohlášení k dani (§ 38h odst. 4 ZDP). Nebude tedy poskytnuta základní sleva na dani v měsíční výši 2 570 Kč ani měsíční rozšířená sleva na dani na invaliditu podle § 35ba odst. 1 písm. d) ve výši 420 Kč. Ke skutečnosti, že se jedná o zaměstnance, který má učiněné Prohlášení k dani a ke skutečnosti, rozhodné pro přiznání měsíční slevy na dani podle § 35ba odst. 1 písm. d ZDP, přihlédne zaměstnavatel za měsíc, který následuje po měsíci, v němž poplatník učinil Prohlášení k dani (§ 38k odst. 7 ZDP).

     Příklad 269

Zaměstnanci, který pracuje u stejného zaměstnavatele, se narodí dítě

Zaměstnanec, pracuje u stejného zaměstnavatele v pracovním poměru již od roku 2008. Prohlášení k dani na rok 2026 učinil dne 9. února 2026. Dne 10. ledna 2026 se zaměstnanci narodilo dítě. Tuto skutečnost prokázal zaměstnavateli až 16. února 2026. V tomto případě byla dodržena lhůta pro učinění Prohlášení k dani stanovená do 15. února na příslušný kalendářní rok. Zaměstnanci bude za měsíc leden vypočtena záloha na daň jako v případě poplatníka, který učinil Prohlášení k dani (§ 38h odst. 4 ZDP). Nebude však poskytnuto měsíční daňové zvýhodnění na vyživované dítě za měsíc leden 2026, kdy se dítě narodilo. Důvodem je skutečnost, že nebyla dodržena lhůta 30 dnů od narození dítěte, ve které má zaměstnanec prokázat tuto skutečnost zaměstnavateli. Ke skutečnosti, rozhodné pro přiznání měsíčního daňového zvýhodnění na vyživované dítě přihlédne zaměstnavatel za měsíc, který následuje po měsíci, v němž poplatník tuto skutečnost prokázal a uvedl v Prohlášení k dani (§ 38k odst. 7 ZDP). Pokud by však zaměstnanec dodržel lhůtu do 30 dnů po narození dítěte, pak by zaměstnavatel přihlédl k měsíčnímu daňovému zvýhodnění na vyživované dítě již za měsíc leden 2026, kdy se dítě narodilo.

     Příklad 269

Student uzavřel se zaměstnavatelem dohodu o provedení práce, na základě, které bude pracovat v období od měsíce červenec 2026 do konce roku v příslušné provozovně. Odměna je stanoveny ve výši částky za hodinu práce. Student podepsal Prohlášení k dani 20. července 2026. Potvrzení o studiu předložil až v měsíci srpen. Studentovi bude za měsíc červenec vypočtena záloha na daň jako v případě poplatníka, který učinil Prohlášení k dani. Ke slevě na studenta se nepřihlédne vůbec, protože byla tato sleva již zrušena.

Změny skutečností rozhodných
pro výpočet zálohy na daň

V případě, pokud dojde během roku ke změně skutečností rozhodných pro výpočet záloh na daň nebo ke změně podmínek pro poskytnutí slevy na dani podle § 35ba a daňového zvýhodnění, je povinností zaměstnance nahlásit tyto změny svému zaměstnavateli prokazatelně (například změnou v Prohlášení k dani). Lhůta je stanovena nejpozději do posledního dne kalendářního měsíce, v němž změna nastala nebo v němž bylo o změně rozhodnuto (§ 38k odst. 8 ZDP). Plátce daně (zaměstnavatel) zaeviduje tuto změnu ve mzdovém listě.

8.5  Srážková daň

Podmínky, při jejichž splnění jsou příjmy ze závislé činnosti zdaněny zvláštní sazbou daně, jsou uvedeny v § 6 odst. 4 ZDP. Příjmy uvedené v § 6 odst. 4 ZDP, jsou zdaňovány zvláštní sazbou daně ve výši 15 %. Použití sazby daně ve výši 15 % vyplývá z § 36 odst. 2 písm. m) ZDP.

Od roku 2027 však dochází k dalším důležitým změnám, mezi které patří například to, že zdanění srážkovou daní v případě příjmů dle § 6 odst. 4 se ruší a s tímto je spojeno i zrušení ustanovení § 36 odst. 2 písm. m), které bylo nahrazeno jiným zněním.

Při zjišťování, zda se jedná o příjmy zdaněné zvláštní sazbou daně, mohou nastat tyto otázky k řešení:

a)  Jedná se o zaměstnance, který má/nemá učiněné prohlášení k dani podle § 38k odst. 4 a 5?

b)  Jedná se o příjem dle § 6 odst. 1 (ano/ne)?

c)  Jedná se o příjem, který plyne zaměstnanci, který je/není daňovým rezidentem v ČR?

d)  Jedná se o příjem, který zaměstnanci plyne ze zdrojů v zahraničí?

e)  Jedná se o příjem, který plyne zaměstnanci ze zdrojů v ČR?

Při rozhodování, zda se jedná o příjem, který lze zdanit zvláštní sazbou daně ve výši 15 % podle § 36 odst. 2 písm. m) ZDP platí následující podmínky:

•    Musí se jednat o zaměstnance, který neučinil u zaměstnavatele Prohlášení k dani podle § 38k odst. 4 a 5 nebo 7 ZDP. Z ustanovení § 6 odst. 4 a § 36 nevyplývá, že by bylo podstatné, zda je o zaměstnance, který je daňovým rezidentem v ČR, anebo nikoliv.

•    Musí se jednat výhradně o příjem ze závislé činnosti, uvedený v § 6 odst. 1 ZDP:

-   plynoucí na základě dohody o provedení práce, úhrnná výše tohoto příjmu od téhož plátce daně (zaměstnavatele) nedosáhne v roce 2026 za příslušný kalendářní měsíc částku ve výši 12 000 Kč (od 12 000 Kč již vzniká účast zaměstnance na nemocenském pojištění), nebo

-   příjem ze závislé činnosti v úhrnné výši nedosáhne u téhož plátce za kalendářní měsíc částku 4 500 Kč (od částky 4 500 Kč vzniká účast zaměstnance na nemocenském pojištění).

Postup v případě zaměstnance, který není daňovým rezidentem v ČR

•    Jedná-li se o příjem ze závislé činnosti plynoucí fyzické osobě, která není daňovým rezidentem v ČR, ze zdrojů na území České republiky (§ 22), z něhož se daň vybírá srážkou sazbou daně podle § 36, postupuje se při stanovení samostatného základu daně podle § 6 odstavce 12 ZDP.

•    Jedná-li se o příjmy uvedené v § 6 odst. 4, které plynou zaměstnanci ze zdrojů v zahraničí, jsou dílčím základem daně podle § 5 odst. 2. Tento postup vyplývá z ustanovení § 6 odst. 5 ZDP.

Výjimky

•    Daňový život znepříjemňují mnohé výjimky z obecného pravidla. V případě, pokud je odměna poskytnuta členovi statutárního orgánu nebo členovi jiného orgánu právnické osoby, a tento člen není daňovým rezidentem v ČR, a on nemá u plátce příjmu učiněné Prohlášení k dani podle § 38k odst. 4 a 5, stále jedná se o příjem ze zdrojů na území ČR, který však plyne fyzické osobě uvedené v § 2 odst. 3. Pak se však při zdanění této odměny postupuje se podle § 36 ZDP.

•    Odměny členů statutárních orgánů a dalších orgánů právnických osob, pokud jsou tito členové daňovými rezidenty mimo ČR, se posuzují, bez ohledu na to, z jakého právního vztahu plynou, jako příjmy ze zdrojů na území ČR, zařazené výslovně pod § 22 odst. 1 písm. g) bod 6 ZDP. Tyto příjmy doposud podléhaly zvláštní sazbě daně uvedené v § 36 odst. 1 písm. a) ZDP. Zvláštní sazba daně je v tomto případě rovněž 15 %! Uvedené pravidlo platí za podmínky, že tyto příjmy plynou od fyzické nebo právnické osoby, která je daňovým rezidentem v ČR, anebo od stálé provozovny fyzické nebo právnické osoby, která není daňovým rezidentem v ČR.

•    Změna od roku 2026: Původní úprava § 22 odst. 1 písm. g) bod 6 byla změněna tak, že je zavedena výjimka pro fyzické osoby, pokud jsou členy orgánů právnických osob (zaměstnavatel již nepodává Oznámení). Pro tyto fyzické osoby – daňové nerezidenty se již se srážková daň nepoužije na jejich odměny, bez ohledu na to, z jakého právního vztahu plynou. Toto vyplývá z nového bodu 15 uvedeného v § 22 odst. 1 písm. g) ZDP. Současně se v ustanovení § 38g doplňuje, že daňové přiznání je povinen podat poplatník uvedený v § 2 odst. 3 (daňový nerezident), pokud jeho příjem podle § 22 odst. 1 písm. g) bodu 15 v úhrnu za zdaňovací období přesáhl 36násobek průměrné mzdy. Pokud jde o členy orgánů právnických osob, které jsou právnickými osobami, zůstávají jejich odměny vymezené v § 22 odst. 1 písm. g) bodu 6, což v návaznosti na § 36 odst. 1 písm. a) bod 1 ZDP znamená, že režim srážkové daně u nich zůstává zachován i v roce 2026.

Pravidla pro zaokrouhlování

Samostatný základ daně se zaokrouhluje na celé Kč dolů (§ 36 odst. 3 ZDP).

•    Daň z příjmů vybíraná zvláštní sazbou se zaokrouhluje na celé Kč dolů (§ 36 odst. 3 ZDP).

Příklad: Zaměstnankyně neučinila prohlášení k dani podle § 38k odst. 4 ZDP. Za měsíc červenec 2026 dosáhla odměnu z dohody o provedení práce ve výši 9 455 Kč. Postup: Jsou splněny veškeré podmínky, které jsou uvedeny v § 6 odst. 4 ZDP:

•    Jedná se o příjem, který je posuzován podle § 6 odst. 1 písm. a).

•    Poplatník je z pohledu ZDP zaměstnancem, plátce příjmu je jeho zaměstnavatelem.

•    Zaměstnanec neučinil u svého zaměstnavatele prohlášení k dani podle § 38k odst. 4 ZDP.

•    Hrubý příjem zúčtovaný nebo vyplacený v kalendářním měsíci od téhož zaměstnavatele na základě dohody o provedení práce nedosáhl 12 000 Kč.

Výpočet (za předpokladu, že se jedná o osobu, na kterou se nevztahuje minimální vyměřovací základ pro účely zdravotního pojištění):

(1)	Úhrn hrubého příjmu v kalendářním měsíci	9 455,00 Kč
(2)	Samostatný základ daně podle § 6 odst. 4, (2) = (1)	9 455,00 Kč
(3)	Samostatný základ daně zaokrouhlený na Kč dolů (§ 36 odst. 3 ZDP)	9 455,00 Kč
(4)	Daň zvláštní sazbou ve výši 15 %	1 418,25 Kč
(5)	Daň zvláštní sazbou, zaokrouhlená na Kč dolů (§ 36 odst. 3 ZDP)	1 418,00 Kč
(6)	Pojistné na soc. zabezpečení a příspěvek na st. politiku zaměst. (7,1 %)	0,00 Kč
(7)	Pojistné na všeobecné zdravotní pojištění (4,5 %)	0,00 Kč
(8)	Částka k výplatě (8) = (1) – (5)	8 037,00 Kč

 

     Příklad 271

Zaměstnankyně neučinila prohlášení k dani podle § 38k odst. 4 ZDP. Za měsíc srpen 2026 dosáhla odměnu z dohody o provedení práce ve výši 11 999 Kč.

Výpočet (za předpokladu, že se jedná o osobu, na kterou se nevztahuje minimální vyměřovací základ pro účely zdravotního pojištění):

(1)	Úhrn hrubého příjmu v kalendářním měsíci	11 999,00 Kč
(2)	Samostatný základ daně podle § 6 odst. 4, (2) = (1)	11 999,00 Kč
(3)	Samostatný základ daně zaokrouhlený na Kč dolů (§ 36 odst. 3 ZDP)	11 999,00 Kč
(4)	Daň zvláštní sazbou ve výši 15 %	1 799,85 Kč
(5)	Daň zvláštní sazbou, zaokrouhlená na Kč dolů (§ 36 odst. 3 ZDP)	1 799,00 Kč
(6)	Pojistné na soc. zabezpečení a příspěvek na st. politiku zaměst. (7,1 %)	0,00 Kč
(7)	Pojistné na všeobecné zdravotní pojištění (4,5 %)	0,00 Kč
(8)	Částka k výplatě (8) = (1) – (5)	10 200,00 Kč

 

Zaměstnanec učiní prohlášení k dani dodatečně

Rozhodujícím kritériem pro postup při zdanění příjmů ze závislé činnosti je okolnost, zda poplatník (zaměstnanec) učinil u plátce příjmu tzv. „prohlášení k dani“. V případě, že poplatník (zaměstnanec) učiní u svého zaměstnavatele Prohlášení k dani, pak již nelze použít ustanovení § 6 odst. 4 ZDP o případném zdanění příjmu zvláštní sazbou daně.

Je nutné si uvědomit, že zdanění příjmu sazbou daně ve výši 15 % nemusí být vždy výhodné. Zejména v případě osob, které mají pouze příležitostné příjmy (například brigádníci, tj. především studenti během letních prázdnin) se jeví jako výhodnější učinit Prohlášení k dani a uplatnit tak alespoň měsíční základní slevu na dani na poplatníka podle § 35ba odst. 1 písm. a) ve výši 2 570 Kč. 

Na tento případ ZDP pamatuje v ustanovení § 38d odst. 4 ZDP: Daňová povinnost poplatníka, pokud jde o příjmy nebo zálohy na ně, z nichž je srážena daň, se považuje za splněnou řádným a včasným provedením srážky daně, kromě příjmů uvedených:

•    v § 36 odst. 2 písm. m) pokud poplatník

-   prokazatelně učiní za období, za které byla ve zdaňovacím období z těchto příjmů daň sražena, dodatečně Prohlášení k dani (§ 38k odst. 7),

-   zahrne příjmy uvedené v § 6 odst. 4 do daňového přiznání podaného za zdaňovací období, ve kterém mu tyto příjmy plynou,

•    v § 36 odst. 6 (pokud je poplatník daňovým rezidentem ČR),

•    v § 36 odst. 7 (pokud jde o poplatníka, který není daňovým rezidentem ČR).

Znamená to tedy, že i v případě, pokud je příjem zdaněn zvláštní sazbou daně podle § 6 odst. 4, a je sražena daň 15 % podle § 36 odst. 2 písm. m) ZDP, může poplatník (zaměstnanec) využít situace tak, že dodatečně učiní Prohlášení k dani a požádá zaměstnavatele o roční zúčtování. Tím může dosáhnout i toho, že nebude platit daň žádnou, protože uplatní slevy na dani podle § 35ba ZDP. Viz také § 38k odst. 7 ZDP:

„Dodatečně přihlédne plátce k uvedeným skutečnostem při ročním zúčtování záloh, a to i v případě, byla-li daň z příjmů fyzických osob ze závislé činnosti vybrána srážkou podle zvláštní sazby daně,

•    prokáže-li poplatník rozhodné skutečnosti pro poskytnutí slevy na dani podle § 35ba nebo na daňové zvýhodnění nejpozději do 15. února roku následujícího po uplynutí zdaňovacího období a 

•    učiní-li prokazatelně v této lhůtě prohlášení k dani podle § 38k odstavců 4 a 5“.

Poplatník, který je daňovým rezidentem ČR, může využít též postup uvedený v § 36 odst. 6 ZDP. To znamená, že v případě, pokud zahrne veškeré příjmy uvedené v § 6 odst. 4 do daňového přiznání za zdaňovací období, ve kterém byly příjmy vyplaceny, započte se daň sražená z těchto příjmů na jeho daň.

POZOR!

Důležité je, že poplatník musí zahrnout do daňového přiznání všechny příjmy uvedené v § 6 odst. 4. Pokud tedy měl příjmy například z několika dohod o provedení práce do 11 999 Kč měsíčně, případně jiné příjmy v roce 2026 do 4 499 Kč měsíčně (například z dohod o pracovní činnosti), musí je uvést do daňového přiznání všechny. Zahrnutí příjmů uvedených v § 6 odst. 4 do daňového přiznání může být výhodné například také tehdy, pokud roční příjmy zaměstnance ze závislé činnosti bez příjmů zdaněných srážkovou daní nedosáhly 6násobek minimální mzdy, a nemohlo tak být poplatníkovi přiznáno daňové zvýhodnění na vyživované dítě (§ 35c odst. 4). Pokud však příjmy ze závislé činnosti zdaněné srážkovou daní podle § 6 odst. 4 zahrne do daňového přiznání, započtou se tak výše příjmů pro účely přiznání daňového bonusu.

Pokud tedy zaměstnanec/zaměstnankyně například nastoupil/nastoupila do zaměstnání v listopadu 2026, kde uzavřel/uzavřela pracovní poměr, dosáhl/dosáhla za listopad hrubou mzdu ve výši 23 000 Kč a v prosinci ve výši 28 000 Kč, a v období od ledna do října měl/měla ještě příjmy z dohody o provedení práce ve výši do 11 999 Kč měsíčně, a neměl/neměla podepsané prohlášení v měsících leden až říjen u zaměstnavatele, může postupovat tak, že veškeré tyto příjmy uvede do daňového přiznání za rok 2026, a zřejmě přesáhne tak 6násobek minimální mzdy (134 400 Kč), potřebný pro to, aby si mohl/mohla uplatnit daňový bonus na vyživované děti.

Zdanění příjmů ze zdrojů
na území ČR srážkovou daní u daňových nerezidentů

Pokud jde o odměny členů statutárních orgánů a jiných orgánů právnických osob, jsou v případě osob, které nejsou daňovými rezidenty v ČR, zdaňovány srážkovou daní jako příjem ze zdrojů na území ČR, uvedený v § 22 odst. 1 písm. g) bod 6 ZDP. Od roku 2026 toto platí jen pro odměny členů orgánů právnických osob, které jsou právnickými osobami.

Z ustanovení § 36 odst. 7 ZDP vyplývá následující postup v případě příjmů:

•    Poplatníci, kteří jsou daňovými rezidenty členského státu EU nebo dalších států, které tvoří Evropský hospodářský prostor, mohou zahrnout do daňového přiznání i příjmy zdaněné tzv. „srážkovou daní“ a uplatnit si související výdaje. Srážkovou daň si mohou započíst na jejich celkovou daňovou povinnost vztahující se k příjmům ze zdrojů na území ČR, za které podávají v ČR daňové přiznání.

•    V případě, pokud zahrne do daňového přiznání poplatník, který není daňovým rezidentem ČR a který je daňovým rezidentem členského státu Evropské unie nebo státu tvořícího Evropský hospodářský prostor, veškeré příjmy uvedené v § 22 odst. 1 písm. b), c), d), f), g) bodech 1, 2, 4, 5, 6, 12 až 14, h) a i) to znamená i příjmy zdaněné podle § 6 odst. 4, započte se sražená daň na jeho celkovou daňovou povinnost vztahující se k příjmům ze zdrojů na území České republiky, za které v České republice podává daňové přiznání.

•    Pokud nelze sraženou daň nebo její část započítat na tuto jejich celkovou daňovou povinnost proto, že poplatníkovi vznikla daňová povinnost ve výši nula nebo vykázal daňovou ztrátu anebo jeho celková daňová povinnost je nižší, než daň sražená, vznikne ve výši daňové povinnosti, kterou nelze započítat, přeplatek.

•    V případě, pokud nezahrne poplatník příjmy uvedené v § 22 odst. 1 písm. b), c), d), f), g) bodech 1, 2, 4, 5, 6, 12 až 14, h) a i) do daňového přiznání do konce lhůty stanovené zvláštním právním předpisem, použije se obdobně § 38e odst. 7.

-   Postup podle § 38e odst. 7: Místně příslušný správce daně může považovat příslušné sražené částky za vyměřenou a uhrazenou daňovou povinnost poplatníka ve výši příslušné platby daně.

•    Na ustanovení § 36 odst. 7 ZDP pak přímo navazuje změna § 38d odst. 4 písm. b) ZDP, který stanovuje, že v případě, pokud poplatník využije postup podle § 36 odst. 7 ZDP, pak se jeho daňová povinnost nepovažuje za splněnou již sraženou daní se zvláštní sazbou daně.

Lhůty pro dodatečné opravy
výše srážkové daně (§ 38d odst. 8 ZDP)

Pro dodatečné opravy výše srážkové daně jsou stanoveny následující lhůty:

•    Poplatníkovi, kterému plátce daně z příjmů ze závislé činnosti srazí daň vyšší, než je stanoveno, vrátí plátce daně nesprávně sraženou částku, pokud neuplynuly 3 roky od konce lhůty, ve které byl plátce daně povinen podat „Vyúčtování daně z příjmů vybírané srážkou podle zvláštní sazby daně“ a pokud poplatník nevyužil postup uvedený v § 36 odst. 7 a 8 (to znamená, že příjmy zdaněné srážkovou daní nezahrnul do daňového přiznání).

•    Poplatníkovi, kterému plátce daně z příjmů ze závislé činnosti nesrazil daň ve stanovené výši, může ji srazit dodatečně, pokud neuplynuly 2 roky od konce lhůty pro podání „Vyúčtování daně z příjmů vybírané srážkou podle zvláštní sazby daně“.

V této souvislosti je vhodné připomenout ustanovení § 38s ZDP, které stanoví, že v případě, pokud povinnost vybrat nebo srazit daň včetně záloh u daně vybírané srážkou podle zvláštní sazby daně nebo u daně srážené plátcem daně poplatníkovi z příjmů ze závislé činnosti nebyla ve stanovené lhůtě plátcem daně splněna, a to ani dodatečně,

•    je základem pro výpočet této částky vybírané nebo sražené daně včetně záloh částka, z níž by po vybrání nebo sražení zbyla částka, která byla plátcem daně poplatníkovi skutečně vyplacena.

Změny od roku 2027: Od roku 2027 bude srážková daň u příjmů fyzických osob ze závislé činnosti zrušena (viz novelu provedenou zákonem č. 360/2025 Sb.). Od roku 2027 se místo srážkové daně bude používat zálohová daň.

8.6  Zdaňování odměn z dohod o pracích konaných mimo pracovní poměr

Dohoda o provedení práce
a daň z příjmů

Sociální a zdravotní pojištění

Z odměny vyplacené na základě dohody o provedení práce se neplatí pojistné na sociální pojištění ani pojistné na zdravotní pojištění za podmínky, pokud odměna nedosáhne částku 12 000 Kč za kalendářní měsíc. Tato skutečnost vyplývá z následujících zákonů:

•    Ustanovení § 3 odst. 1 písm. b) bod 2 zákona č. 589/1992 Sb., o pojistném na sociální zabezpečení a příspěvku na státní politiku zaměstnanosti (zaměstnanci, kteří vykonávají práci na základě dohody o provedení práce, jsou uvedeni v definici pojmu „zaměstnance“, tímto pojmem je blíže vymezen okruh poplatníků pojistného). Poplatníkem pojistného na důchodové pojištění jsou zaměstnanci, kteří jsou účastni nemocenského pojištění (§ 3 odst. 3 zákona č. 589/1992 Sb.).

•    Ustanovení § 7a zákona č. 187/2006 Sb., o nemocenském pojištění, který stanoví podmínku výše příjmu v částce ve výši 12 000 Kč měsíčně pro zaměstnance činné na základě dohody o provedení práce jako podmínku pro účast na nemocenském pojištění.

•    Ustanovení § 5 odst. 1 zákona č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění, který uvádí zaměstnance činné na základě dohody o provedení práce rovněž v okruhu pojištěných osob pro účely důchodového pojištění a podmínku účasti na důchodovém pojištění při splnění podmínky účasti na nemocenském pojištění stanovuje zákon č. 155/1995 Sb. v ustanovení § 8.

•    Ustanovení § 5 písm. a) bod 3 zákona č. 48/1997 Sb., o veřejném zdravotním pojištění obsahuje výjimku, podle které osoby činné na základě dohody o provedení práce nejsou plátci pojistného na zdravotní pojištění, pokud v kalendářním měsíci nedosáhly příjem ve výši 12 000 Kč.

Zdanění odměny z dohody
o provedení práce

Pro účely zvolení správného postupu při zdanění odměny z dohody o provedení práce je nutné posoudit, zda jsou splněny podmínky pro uplatnění:

•    Výpočtu srážkové daně ze samostatného základu daně podle § 6 odst. 4 ZDP.

•    Výpočtu zálohy na daň ze základu pro výpočet zálohy podle § 38h ZDP.

Rozhodujícími kritérii jsou, zda:

-   Zaměstnanec učinil/neučinil Prohlášení k dani.

-   Příjem za kalendářní měsíc od stejného zaměstnavatele dosáhl/nedosáhl částku 12 000 Kč.

-   Jedná se o příjem, který je posuzován podle § 6 odst. 1 ZDP.

Postup při rozhodování o postupu zdanění odměny z dohody o provedení práce je rozepsán níže takto:

I.  Zaměstnanec nemá učiněné
Prohlášení k dani:

•    Úhrn příjmů v příslušném kalendářním měsíci od stejného zaměstnavatele je nižší než 12 000 Kč.

-   Z úhrnu příjmů (odměny z dohody) je sražena srážková daň ve výši 15 %.

-   Odměna z dohody nepodléhá sociálnímu ani zdravotnímu pojištění.

-   Pokud zaměstnanec učiní dodatečně Prohlášení k dani, lze provést roční zúčtování při splnění podmínek uvedených v § 38k odst. 7 a § 38ch ZDP.

•    Úhrn příjmů v příslušném kalendářním měsíci od stejného zaměstnavatele je 12 000 Kč nebo vyšší.

-   Z úhrnu příjmů (odměny z dohody) je sražena záloha na daň podle § 38h ve výši 15 %.

-   Odměna z dohody podléhá sociálnímu ani zdravotnímu pojištění.

-   Pokud zaměstnanec učiní dodatečně Prohlášení k dani, lze provést roční zúčtování při splnění podmínek uvedených v § 38k odst. 7 a § 38ch ZDP.

II. Zaměstnanec má učiněné
Prohlášení k dani:

•    Měsíční odměna z dohody nejvýše v částce 11 999 Kč.

-   Z odměny z dohody je sražena záloha na daň podle § 38h.

-   Odměna z dohody nepodléhá sociálnímu ani zdravotnímu pojištění.

•    Měsíční odměna z dohody dosahuje částku 12 000 Kč nebo je vyšší.

-   Z odměny z dohody je sražena záloha na daň podle § 38h ve výši 15 % (pokud je odměna do výše 3násobku průměrné mzdy).

-   Odměna z dohody podléhá sociálnímu ani zdravotnímu pojištění.

-   Opět je nutné pamatovat na to, že v případě, pokud jde o zaměstnance, který nepatří z pohledu zdravotního pojištění mezi pojištěnce, za které platí zdravotní pojištění stát, a nemá ani jiné příjmy ze závislé činnosti, ze kterých je odváděno zdravotní pojištění, bude mu v rámci odvodů strháváno více na zdravotním pojištění, aby byl dodržen odvod zdravotního pojištění alespoň z výše minimální mzdy.

Pro rychlou informaci lze uvést následující přehled:

Zdanění odměny z dohody o provedení práce
Výše odměny v hrubé výši (Kč)	11 999	11 999	12 000	12 000
Podepsáno Prohlášení k dani	NE	ANO	NE	ANO
Zdravotní pojištění (zaměstnance) 4,5 %	0	0	(*) 540	(*) 540
Sociální pojištění (zaměstnance) 7,1 %	0	0	852	852
Druh daně	Srážková	Zálohová	Zálohová	Zálohová
Daň 15 %	1 799	1 800	1 800	1 800
Základní sleva na dani	0	2 570	0	2 570
Daň po slevě	1 799	0	1 800	0
Odměna z dohody v čisté výši	10 200	11 999	8 808	10 608
(*) V případě, že se jedná o zaměstnance, u kterého je nutné odvést zdravotní pojištění z minimálního vyměřovacího základu, tj. z minimální mzdy, pak částka vypočteného odvodu na zdravotní pojištění příslušným způsobem zvýší, neboť zaměstnanec musí doplatit zdravotní pojistné, a to ve výši 13,5 % z rozdílu. Místo částky 540 Kč pak vychází (22 400 Kč – 12 000 Kč) = 1 404 Kč. Celkem pak jde o částku 1 944 Kč = 1 404 Kč + 540 Kč.

 

Více dohod o provedení práce v jednom kalendářním měsíci

•    Pokud jsou uzavřeny v daném kalendářním měsíci se stejným zaměstnavatelem, odměny se sčítají a pokud jejich úhrn dosáhne za měsíc 12 000 Kč nebo více, postupuje se obdobně jako v případě jedné dohody o provedení práce s měsíční odměnou 12 000 Kč nebo více. Příklad: Odměna z první dohody ve výši 11 000 Kč, odměna z druhé dohody ve výši 4 000 Kč, obě uzavřeny za měsíc červen 2026. Odměny se sčítají a v úhrnu je částka vyšší než 11 999 Kč. 

•    Pokud jsou uzavřeny u různých zaměstnavatelů, odměny se nesčítají.

Zákon o daních z příjmů nevylučuje možnost, aby Prohlášení k dani učinil i zaměstnanec, který je u zaměstnavatele činný jen na základě dohody o provedení práce. Zaměstnanec, který učinil Prohlášení k dani, může samozřejmě při splnění požadovaných podmínek uplatnit:

•    Měsíční slevy na dani podle § 35ba (v případě, že se jedná o daňového nerezidenta ČR jen základní slevu na dani na poplatníka a slevu na studenta).

•    Měsíční daňové zvýhodnění na vyživované děti (jen v případě, pokud je zaměstnanec daňovým rezidentem ČR).

Starobní důchodci a nezletilé osoby

•    Možnost uzavřít dohodu o provedení práce může využít i zaměstnanec, který je starobním důchodcem.

•    Dohodu o provedení práce lze uzavřít i se zaměstnancem, který není zletilý (nedosáhl věku 18 let). Zaměstnávání dětí mladších 15 let je však vyloučeno, jak vyplývá například z § 34 občanského zákoníku. Tito nezletilí mohou vykonávat jen uměleckou, kulturní, reklamní nebo sportovní činnost za podmínek stanovených příslušným právním předpisem (podmínky jsou uvedeny v § 121 až § 124 zákona č. 435/2004 Sb., o zaměstnanosti). Výjimku tvoří možnost vykonávat závislou práci v období hlavních prázdnin, kterou může vykonávat nezletilý, který dovršil 14 let, za podmínek stanovených jiným právním předpisem (opět jde o zákon č. 435/2004 Sb.).

•    V případě, pokud je zaměstnavatelem fyzická osoba, není vyloučeno, aby dohodu o provedení práce uzavřel například i se svými dětmi.

•    Základní pracovněprávní vztah však nemůže vzniknout mezi manžely nebo partnery (§ 318 zákoníku práce).

Další podmínky

•    Minimální výše odměny z dohody: Zákoník práce stanoví (§ 111 odst. 3), že v případě, pokud odměna z dohody nedosáhne minimální mzdy, je zaměstnavatel povinen zaměstnanci poskytnout doplatek k odměně ve výši rozdílu mezi výší této odměny připadající na 1 hodinu a příslušnou minimální hodinovou mzdou.

Příklady lze rozdělit do dvou skupin, a to takto:

-   Zaměstnanec uzavřel dohodu o provedení práce a neučinil na příslušný měsíc u tohoto zaměstnavatele Prohlášení k dani.

-   Zaměstnanec uzavřel dohodu o provedení práce a učinil na příslušný měsíc u tohoto zaměstnavatele Prohlášení k dani a případně uplatňuje měsíční slevy na dani podle § 35ba a měsíční daňové zvýhodnění na děti. Tuto možnost je pak nutné dále rozlišit v závislosti na tom, zda zaměstnanec je/není rezidentem v ČR.

Příklady

Zaměstnanec uzavřel dohodu o provedení práce
a neučinil u zaměstnavatele prohlášení k dani

     Příklad 272

Odměna nedosahuje v daném kalendářním měsíci částku 12 000 Kč, odměna je zdaněna srážkovou daní.

Český zaměstnavatel uzavřel v roce 2026 dohodu o provedení práce se studentem střední školy, který je daňovým rezidentem v ČR. Předpokládaný rozsah práce byl 64 hodin. Odměna byla dohodnuta ve výši 135,20 Kč/hod. (vyšší než minimální hodinová sazba 134,40 Kč). Hrubá částka odměny představuje částku ve výši 64 hod. x 135,20 Kč = 8 652,80 Kč. Zaměstnanec neučinil u zaměstnavatele Prohlášení k dani. Zaměstnavatel odměnu zdanil srážkovou daní ve výši 15 % na základě ustanovení § 6 odst. 4, § 36 odst. 2 písm. m) ZDP.

Postup: Jsou plněny veškeré podmínky, které jsou uvedeny v § 6 odst. 4 ZDP:

-   Jedná se o příjem, který je posuzován podle § 6 odst. 1 písm. a) ZDP.

-   Poplatník je z pohledu ZDP zaměstnancem, plátce příjmu je jeho zaměstnavatelem.

-   Zaměstnanec neučinil u svého zaměstnavatele prohlášení k dani podle § 38k odst. 4 ZDP.

-   Úhrn hrubého příjmu v kalendářním měsíci od téhož zaměstnavatele nedosáhl 12 000 Kč.

Výpočet
(1)	Úhrn hrubého příjmu v kalendářním měsíci (zaokrouhlený na Kč nahoru)	8 653,00 Kč
(2)	Samostatný základ daně podle § 6 odst. 4 a 13, (2) = (1)	8 653,00 Kč
(3)	Samostatný základ daně zaokrouhlený na Kč dolů (§ 36 odst. 3 ZDP)	8 653,00 Kč
(4)	Daň zvláštní sazbou ve výši 15 %	1 297,95 Kč
(5)	Daň zvláštní sazbou, zaokrouhlená na Kč dolů (§ 36 odst. 3 ZDP)	1 297,00 Kč
(6)	Pojistné na soc. zabezpečení a příspěvek na st. politiku zaměst. (7,1 %)	0,00 Kč
(7)	Pojistné na všeobecné zdravotní pojištění (4,5 %)	0,00 Kč
(8)	Částka k výplatě (8) = (1) – (5) – (6) – (7) zaokrouhleno na Kč nahoru	7 356,00 Kč

 

Výpočet se provádí tak, že samostatný základ daně a daň vybíraná zvláštní sazbou se zaokrouhlí na Kč dolů (viz § 36 odst. 3 ZDP).

     Příklad 273

Odměna nedosahuje v daném kalendářním měsíci částku 12 000 Kč, odměna je zdaněna srážkovou daní. Zaměstnavatel zaměstnal nezletilé dítě (svého syna).

Podnikatel uzavřel v roce 2026 dohodu o provedení práce se studentem střední školy, kterému je 16 let. Jedná se o jeho syna. Předpokládaný rozsah práce byl 42 hodin. Odměna byla dohodnuta ve výši 151,20 Kč/hod. Hrubá výše odměny je ve výši 42 hod. x 151,20 Kč = 6 350,40 Kč Zaměstnanec neučinil u zaměstnavatele Prohlášení k dani. Zaměstnavatel odměnu zdanil srážkovou daní ve výši 15 %. V uvedeném případě nelze poukázat na občanský zákoník s tvrzením, že způsobilost k právním úkonům se nabývá až dosažením zletilosti (18 let věku). Občanský zákoník totiž stanoví v § 35, že nezletilý, který dovršil 15 let a ukončil povinnou školní docházku, se může zavázat k výkonu závislé práce podle jiného právního předpisu. Obdobně by tato situace mohl nastat v situaci, pokud by se jednalo o nezletilého, který dovršil věk 14 let, a jednalo by se o závislou práci v období hlavních prázdnin. Podmínkou pak ale je, že musí být také písemný souhlas zákonného zástupce (rodiče), jak vyplývá z § 35 občanského zákoníku.

Lze si také povšimnout jedné další daňové souvislosti. Poplatník může při splnění podmínek uvedených v § 35c ZDP uplatnit daňové zvýhodnění na vyživované dítě žijící s ním ve společně hospodařící domácnosti, i když toto nezletilé dítě již pobírá příjem ze závislé činnosti. Podmínky, aby se jednalo o „vyživované dítě“ jsou stanoveny pro účely daně z příjmů v ustanovení § 35c odst. 6 ZDP. Nezletilé vlastní dítě je považováno vždy za vyživované dítě (§ 35c odst. 6 písm. a) ZDP). Okolnost, že toto dítě dosahuje příjmy ze závislé činnosti, nemá na toto posouzení vliv. Výsledek je tedy takový, že podnikatel může uplatnit odměnu z dohody o provedení práce jako daňový výdaj. Dále může i nadále uplatnit daňové zvýhodnění na svého syna ve výši podle § 35c, při splnění podmínek uvedených v § 35c ZDP.

Výpočet
(1)	Úhrn hrubého příjmu v kalendářním měsíci (zaokrouhlený na Kč nahoru)	6 351,00 Kč
(2)	Samostatný základ daně podle § 6 odst. 4 a 13, (2) = (1)	6 351,00 Kč
(3)	Samostatný základ daně zaokrouhlený na Kč dolů	6 351,00 Kč
(4)	Daň zvláštní sazbou ve výši 15 %	952,65 Kč
(5)	Daň zvláštní sazbou, zaokrouhlená na Kč dolů	952,00 Kč
(6)	Pojistné na soc. zabezpečení a příspěvek na st. politiku zaměst. (7,1 %)	0,00 Kč
(7)	Pojistné na všeobecné zdravotní pojištění (4,5 %)	0,00 Kč
(8)	Částka k výplatě (8) = (1) – (5) – (6) – (7) zaokrouhleno na Kč nahoru	5 399,00 Kč

 

     Příklad 274

Odměna přesahuje v daném kalendářním měsíci částku 12 000 Kč, je však dosažena od dvou zaměstnavatelů. Odměna je zdaněna srážkovou daní.

Zaměstnanec má v roce 2026 uzavřenou dohodu o provedení práce se zaměstnavatelem A, částka odměny je 11 000 Kč. Se zaměstnavatelem B má ve stejný kalendářní měsíc uzavřenou další dohodu o provedení práce, částka odměny je rovněž 11 000 Kč.

Výpočet
(1)	Úhrn hrubého příjmu v kalendářním měsíci	11 000,00 Kč
(2)	Samostatný základ daně podle § 6 odst. 4 a 13, (2) = (1)	11 000,00 Kč
(3)	Samostatný základ daně zaokrouhlený na Kč dolů	11 000,00 Kč
(4)	Daň zvláštní sazbou ve výši 15 %	1 650,00 Kč
(5)	Daň zvláštní sazbou, zaokrouhlená na Kč dolů	1 650,00 Kč
(6)	Pojistné na soc. zabezpečení a příspěvek na st. politiku zaměst. (7,1 %)	0,00 Kč
(7)	Pojistné na všeobecné zdravotní pojištění (4,5 %)	0,00 Kč
(8)	Částka k výplatě (8) = (1) – (5) – (6) – (7)	9 350,00 Kč

 

Odměna je zdaněná srážkovou daní, protože za kalendářní měsíc v úhrnu od stejného zaměstnavatele nedosáhla limit 12 000 Kč.

     Příklad 275

Odměna nedosahuje v daném kalendářním měsíci částku 12 000 Kč. Odměna je zdaněna srážkovou daní. Zaměstnanec po skončení kalendářního roku 2026 dodatečně učinil prohlášení k dani a bylo provedeno roční zúčtování.

Zaměstnavatel uzavřel dohodu o provedení práce se studentkou střední školy, které je 18 let. Odměna byla dohodnuta ve výši 5 880,00 Kč a vyplacena byla v květnu. Studentka neučinila u zaměstnavatele Prohlášení k dani. Zaměstnavatel odměnu zdanil srážkovou daní ve výši 15 %. Uvedenou odměnu obdržela studentka na základě dalších dohod o provedení práce ještě v měsíci červen, září a listopad. Celkem odpracovala v roce 2026 podle dohod o provedení práce 300 hodin a dosáhla hrubý příjem ve výši 23 520 Kč = 4 x 5 880 Kč. Po skončení roku studentka učinila u tohoto zaměstnavatele dodatečně prohlášení k dani pro rok 2026 (v termínu do 15. února 2027). Jednalo se o jejího jediného zaměstnavatele.

Výpočet (pro zjednodušení pouze pro příjem za jeden kalendářní měsíc)
(1)	Úhrn hrubého příjmu v kalendářním měsíci	5 880,00 Kč
(2)	Samostatný základ daně podle § 6 odst. 4 a 13, (2) = (1)	5 880,00 Kč
(3)	Samostatný základ daně zaokrouhlený na Kč dolů	5 880,00 Kč
(4)	Daň zvláštní sazbou ve výši 15 %	882,00 Kč
(5)	Daň zvláštní sazbou, zaokrouhlená na Kč dolů	882,00 Kč
(6)	Pojistné na soc. zabezpečení a příspěvek na st. politiku zaměst. (7,1 %)	0,00 Kč
(7)	Pojistné na všeobecné zdravotní pojištění (4,5 %)	0,00 Kč
(8)	Částka k výplatě (8) = (1) – (5) – (6) – (7)	4 998,00 Kč

 

V daném případě je možné dosáhnout i nulového zdanění dosaženého příjmu. Příjem již byl zdaněn srážkovou daní, daň byla ve výši 882 Kč. Celkem bylo odvedeno na srážkové dani částka ve výši 3 528 Kč = 4 x 882 Kč. Za určitých podmínek lze učinit Prohlášení k dani dodatečně, a požádat svého zaměstnavatele o provedení ročního zúčtování. Vzhledem k tomu, že zaměstnankyně může zejména uplatnit základní slevu na dani ve výši 30 840 Kč (§ 35ba ZDP), vyplatí se v určitých případech využít možnosti učinit Prohlášení k dani i dodatečně a požádat svého posledního zaměstnavatele o provedení ročního zúčtování záloh na daň.

K tomuto případu viz § 38k odst. 7 ZDP:

„Neprokáže-li poplatník skutečnosti rozhodné pro poskytnutí měsíční slevy na dani podle § 35ba nebo na měsíční daňové zvýhodnění podle § 35d anebo neučiní-li prohlášení podle § 38k odst. 4 ve stanovené lhůtě, přihlédne k nim plátce počínaje měsícem následujícím po měsíci, v němž tyto rozhodné skutečnosti poplatník prokáže a současně prokazatelně učiní prohlášení podle § 38k odst. 4. Dodatečně přihlédne plátce k uvedeným skutečnostem při ročním zúčtování záloh, a to i v případě, byla-li daň z příjmů fyzických osob ze závislé činnosti a funkčních požitků vybrána srážkou podle zvláštní sazby daně, prokáže-li poplatník rozhodné skutečnosti pro poskytnutí slevy na dani podle § 35ba nebo na daňové zvýhodnění nejpozději do 15. února roku následujícího po uplynutí zdaňovacího období a učiní-li prokazatelně v této lhůtě prohlášení k dani podle § 38k odst. 4 a 5“.

     Příklad 276

Odměna přesahuje částku 12 000 Kč měsíčně (nebo je rovna 12 000 Kč), z odměny je sražena záloha na daň ve výši 15 %.

Zaměstnavatel uzavřel v roce 2026 dohodu o provedení práce se studentem. Odměna byla dohodnuta ve výši 15 001 Kč. V tomto případě musí zaměstnavatel srazit z odměny zálohu na daň (§ 38h odst. 4 ZDP). Současně musí zohlednit, že odměna podléhá sociálnímu a zdravotnímu pojištění.

Výpočet
(1)	Úhrn hrubého příjmu v kalendářním měsíci	15 001,00 Kč
(2)	Základ pro výpočet zálohy podle § 38h odst. 1, (2) = (1)	15 001,00 Kč
(3)	Základ pro výpočet zálohy daně zaokrouhlený na 100 Kč nahoru (§ 38h odst. 1 ZDP)	15 100,00 Kč
(4)	Záloha na daň podle § 38h odst. 4 ve výši 15 %	2 265,00 Kč
(5)	Pojistné na soc. zabezpečení a příspěvek na st. politiku zaměst. (7,1 %)	1 066,00 Kč
(6)	Pojistné na všeobecné zdravotní pojištění (4,5 %) (*)	676,00 Kč
(7)	Částka k výplatě (7) = (1) – (4) – (5) – (6)	10 994,00 Kč
(*) Výpočet je za předpokladu, že není nutné odvést zdravotní pojištění z minimálního vyměřovacího základu. Pokud by zaměstnanec nepatřil mezi osoby, za které platí zdravotní pojištění stát a musel doplatit zdravotní pojištění do minimálního vyměřovacího základu, pak by vycházela částka (22 400 Kč – 15 001 Kč) x 13,5 % = 999 Kč. Celkem 999 Kč + 676 Kč = 1 675 Kč (zdravotní pojištění).

 

Příklady

zaměstnanec uzavřel dohodu o provedení práce
a učinil u zaměstnavatele prohlášení k dani

     Příklad 277

Odměna nedosahuje v daném kalendářním měsíci částku 12 000 Kč, z odměny je vypočtena záloha na daň.

Zaměstnavatel uzavřel dohodu o provedení práce se studentem. Odměna byla dohodnuta pevnou částkou ve výši 4 530 Kč. Zaměstnanec učinil u zaměstnavatele Prohlášení k dani.

Výpočet
(1)	Úhrn hrubého příjmu v kalendářním měsíci	4 530,00 Kč
(2)	Základ pro výpočet zálohy podle § 38h odst. 1, (2) = (1)	4 530,00 Kč
(3)	Základ pro výpočet zálohy daně zaokrouhlený na 100 Kč nahoru (§ 38h odst. 1 ZDP)	4 600,00 Kč
(4)	Záloha na daň podle § 38h odst. 4 ve výši 15 %	690,00 Kč
(5)	Měsíční sleva na dani na poplatníka ve výši 1/12 z 24 840 Kč	2 570,00 Kč
(6)	Maximální částka měsíční slevy na dani, kterou lze uplatnit (§ 35d odst. 3)	690,00 Kč
(7)	Záloha po slevě	0,00 Kč
(8)	Pojistné na soc. zabezpečení a příspěvek na st. politiku zaměst. (7,1 %)	0,00 Kč
(9)	Pojistné na všeobecné zdravotní pojištění (4,5 %)	0,00 Kč
(10)	Částka k výplatě (10) = (1) – (7) – (8) – (9)	4 530,00 Kč

 

Zaměstnavatel z odměny srazil zálohu na daň. Výpočet byl proveden podle údajů o výši zálohy na daň uvedených v § 38h odst. 2 ZDP. Současně byl uplatněn postup ve výpočtu výše zálohy na daň, uvedený v § 38h odst. 4 ZDP: „Vypočtenou zálohu plátce daně, u kterého poplatník učinil na příslušné zdaňovací období prohlášení podle § 38k odst. 4, nejprve sníží o prokázanou částku měsíční slevy na dani podle § 35ba a následně o prokázanou částku měsíčního daňového zvýhodnění (dále jen „záloha po slevě“)“.

V daném případě byla částka měsíční slevy na dani podle § 35ba ve výši 2 570 Kč = 30 840 Kč / 12. Částka měsíční slevy na dani podle § 35ba byla vyšší, než vypočtená záloha na daň (690 Kč). Byla tedy poskytnuta měsíční sleva na dani podle § 35ba jen do výše vypočtené zálohy. Vyplývá to z ustanovení § 35d odst. 3 ZDP: „Měsíční slevu na dani podle § 35ba poskytne plátce daně poplatníkovi maximálně do výše zálohy na daň vypočtené podle § 38h odst. 2 a 3“.

Výhoda okolnosti, že zaměstnanec učinil u svého zaměstnavatele prohlášení k dani je očividná. Ve výsledku bylo dosaženo nulového zdanění příjmu, a zaměstnanec obdržel příjem ve výši 4 530 Kč (čistý příjem = hrubý příjem).

     Příklad 278

Odměna přesahuje v daném kalendářním měsíci částku 12 000 Kč (nebo je rovna 12 000 Kč), z odměny je vypočtena záloha na daň.

Zaměstnavatel uzavřel se zaměstnancem dohodu o provedení práce. Odměna byla dohodnuta částkou ve výši 180 298 Kč. 

Výpočet
(1)	Úhrn hrubého příjmu v kalendářním měsíci	180 298,00 Kč
(2)	Základ pro výpočet zálohy podle § 38h odst. 1. (2) = (1)	180 298,00 Kč
(3)	Základ pro výpočet zálohy daně zaokrouhlený na 100 Kč nahoru (§ 38h odst. 1 ZDP)	180 300,00 Kč
(3a)	Základ pro výpočet zálohy do 3násobku průměrné mzdy	146 901,00 Kč
(3b)	Základ pro výpočet zálohy nad 3násobek průměrné mzdy (146 901 Kč)	33 399,00 Kč
(4a)	Záloha na daň podle § 38h odst. 2 ve výši 15 % (4a) = (3a) x 15 %	22 035,15 Kč
(4b)	Záloha na daň podle § 38h odst. 2 ve výši 23 % 3násobku prům. mzdy	7 681,77 Kč
(5)	Záloha na daň zaokrouhlená na Kč nahoru (5) = (4a) + (4b)	29 717,00 Kč
(6)	Měsíční sleva na dani na poplatníka ve výši 1/12 z 30 840 Kč	2 570,00 Kč
(7)	Max.částka měsíční slevy na dani, kterou lze uplatnit (§ 35d odst. 3)	2 570,00 Kč
(8)	Záloha po slevě na dani (8) = (5) – (7)	27 147,00 Kč
(9)	Pojistné na soc. zabezpečení a příspěvek na st. politiku zaměst. (7,1 %)	12 802,00 Kč
(10)	Pojistné na všeobecné zdravotní pojištění (4,5 %)	8 114,00 Kč
(11)	Částka k výplatě (11) = (1) – (8) – (9) – (10)	132 235,00 Kč

 

Zaměstnanec obdržel čistý příjem ve výši 132 235 Kč (hrubý příjem před zdaněním byl ve výši 180 298 Kč). Výše odměny z dohody o provedení práce není omezena, pokud jde o její výši, omezení se týká pouze maximálního počtu hodin v kalendářním roce.

     Příklad 279

Odměna přesahuje v daném kalendářním měsíci částku 12 000 Kč (nebo je rovna 12 000 Kč), z odměny je vypočtena záloha na daň.

Zaměstnavatel uzavřel se zaměstnancem dohodu o provedení práce. Odměna byla dohodnuta částkou ve výši 17 099 Kč. 

Výpočet
(1)	Úhrn hrubého příjmu v kalendářním měsíci	17 099,00 Kč
(2)	Základ pro výpočet zálohy podle § 38h odst. 1. (2) = (1)	17 099,00 Kč
(3)	Základ pro výpočet zálohy daně zaokrouhlený na 100 Kč nahoru (§ 38h odst. 1 ZDP)	17 100,00 Kč
(3a)	Základ pro výpočet zálohy do 3násobku průměrné mzdy	2 565,00 Kč
(3b)	Základ pro výpočet zálohy nad 3násobek průměrné mzdy	0,00 Kč
(4a)	Záloha na daň podle § 38h odst. 2 ve výši 15 % (4a) = (3a) x 15 %	2 565,00 Kč
(4b)	Záloha na daň podle § 38h odst. 2 ve výši 23 % 3násobku prům. mzdy	0,00 Kč
(5)	Záloha na daň zaokrouhlená na Kč nahoru (5) = (4a) + (4b)	2 565,00 Kč
(6)	Měsíční sleva na dani na poplatníka ve výši 1/12 z 30 840 Kč	2 570,00 Kč
(7)	Max.částka měsíční slevy na dani, kterou lze uplatnit (§ 35d odst. 3)	2 565,00 Kč
(8)	Záloha po slevě na dani (8) = (5) – (7)	0,00 Kč
(9)	Pojistné na soc. zabezpečení a příspěvek na st. politiku zaměst. (7,1 %)	1 215,00 Kč
(10)	Pojistné na všeobecné zdravotní pojištění (4,5 %)	770,00 Kč
(11)	Částka k výplatě (11) = (1) – (9) – (10) – (8)	15 114,00 Kč

 

Zaměstnanec obdržel čistý příjem ve výši 15 114 Kč (hrubý příjem před zdaněním byl ve výši 17 099 Kč). Z uvedeného příkladu vyplývá, že částka 17 100 Kč měsíčně je limitní hranicí, kdy ještě dosáhnout zálohy na daň v nulové výši, při zohlednění měsíční slevy na dani na poplatníka podle § 35ba ZDP (2 570 Kč od roku 2022). Pokud by zaměstnanec měl odměnu ve výši 17 101 Kč, již by platil zálohu na daň ze základu pro výpočet zálohy ve výši 17 200 Kč. To znamená, že záloha na daň po slevě by činila 10 Kč = 2 580 Kč – 2 570 Kč. 

To platí za předpokladu, pokud by zaměstnanec neuplatňoval jiné slevy na dani podle § 35ba, případně daňové zvýhodnění na děti podle § 35c.

Slevy na pojistném a dohoda o provedení práce

Zaměstnavatel uzavřel dohodu o provedení práce se studentem, která splňuje podmínky podle § 6 zákona o zemědělství. Student uplatnil slevu na pojistném ve výši 7,1 % podle § 7f zákona č. 589/1992 Sb. (sleva na pojistném zaměstnance v ovocnářství a při pěstování zeleniny). Měsíční odměna byla dohodnuta pevnou částkou ve výši 24 930 Kč. Zaměstnanec učinil u zaměstnavatele Prohlášení k dani.

Výpočet
(1)	Úhrn hrubého příjmu v kalendářním měsíci	24 930,00 Kč
(2)	Základ pro výpočet zálohy podle § 38h odst. 1, (2) = (1)	24 930,00 Kč
(3)	Základ pro výpočet zálohy daně zaokrouhlený na 100 Kč nahoru (§ 38h odst. 1 ZDP)	25 000,00 Kč
(4)	Záloha na daň podle § 38h odst. 4 ve výši 15 %	3 750,00 Kč
(5)	Měsíční sleva na dani na poplatníka ve výši 1/12 z 24 840 Kč	2 570,00 Kč
(6)	Maximální částka měsíční slevy na dani, kterou lze uplatnit (§ 35d odst. 3)	2 570,00 Kč
(7)	Záloha po slevě	1 180,00 Kč
(8)	Pojistné na soc. zabezpečení a příspěvek na st. politiku zaměst. (0 %)	0,00 Kč
(9)	Pojistné na všeobecné zdravotní pojištění (4,5 %)	1 122,00 Kč
(10)	Částka k výplatě (10) = (1) – (7) – (8) – (9)	22 628,00 Kč

 

Dohoda o pracovní činnosti
a daň z příjmů

Dohoda o pracovní činnosti bývá využívána zejména pro krátkodobější zaměstnávání brigádníků, případně i pro déletrvající pracovněprávní vztahy. Jako vhodné řešení se jeví uzavření dohody o pracovní činnosti též v případech, kdy nelze uzavřít dohodu o provedení práce, protože s ohledem na potřeby zaměstnavatele rozsah práce přesáhne v kalendářním roce 300 hodin.

Pravidla pro uzavírání dohody o pracovní činnosti jsou uvedena zejména v § 74 až § 77b zákoníku práce. Ve stručnosti lze uvést alespoň následující informace:

•    V dohodě o pracovní činnosti je zaměstnavatel povinen rozvrhnout zaměstnanci pracovní dobu v písemném rozvrhu pracovní doby a seznámit s ním nebo s jeho změnou zaměstnance nejpozději 3 dny před začátkem směny nebo období, na něž je pracovní doba rozvržena, pokud se nedohodne se zaměstnancem na jiné době seznámení.

•    Dohodu o pracovní činnosti může zaměstnavatel uzavřít i v případě, pokud rozsah práce nebude přesahovat v témže kalendářním roce 300 hodin.

•    Na základě dohody o pracovní činnosti není možné vykonávat práci v rozsahu překračujícím v průměru polovinu stanovené týdenní pracovní doby. To znamená, že v případě zaměstnavatele, který má stanovenou týdenní pracovní dobu 40 hodin, pak dohoda o pracovní činnosti může být sjednána jen na 20 nebo méně hodin průměrně týdně. To znamená, že zaměstnanec může například jeden týden odpracovat 25 hodin, druhý týden 12 hodin, avšak musí být dodržen týdenní průměr 20 hodin. Dodržování sjednaného a nejvýše přípustného rozsahu poloviny stanovené týdenní pracovní doby se posuzuje za celou dobu, na kterou byla dohoda o pracovní činnosti uzavřena, nejdéle však za období 52 týdnů.

•    Pozor, s účinností od 1.1.2015 bylo doplněno do zákona č. 251/2005 Sb., o inspekci práce, na základě novely, provedené zákonem č. 136/2014 Sb., že fyzická osoba (popřípadě právnická osoba) se dopustí přestupku, pokud nezajistí, aby zaměstnanec nepřekročil zákoníkem stanovený rozsah práce konané na základě dohody o pracovní činnosti. Za tento přestupek pak lze uložit pokutu až do výše 2 000 000 Kč (§ 12, § 25 zákona č. 251/2005 Sb.).

•    Dále platí, že hodiny odpracované na základě dohody o provedení práce se nesčítají s hodinami odpracovanými na základě dohody o pracovní činnosti (§ 7 odst. 4, § 7a odst. 3 zákona č. 187/2006 Sb., o nemocenském pojištění). Lze tedy toto využít v případě, kdy je potřeba se zaměstnancem dohodnout další rozsah práce přesahující limit poloviny týdenní pracovní doby. Případně sjednat se zaměstnancem dohodu o provedení práce do 11 999 Kč a souběžně dohodu o pracovní činnosti do 4 499 Kč měsíčně.

•    V dohodě o pracovní činnosti musí být uvedeny:

-   sjednané práce,

-   sjednaný rozsah pracovní doby,

-   doba, na kterou se dohoda uzavírá.

•    Dohoda o pracovní činnosti musí být uzavřena písemně. Pro výpověď dohody o pracovní činnosti se vyžaduje rovněž písemná forma, jinak se k ní nepřihlíží.

•    Odměna z dohody musí být nejméně ve výši minimální mzdy (§ 111 zákoníku práce).

•    Doba odpočinku: Rozvržení pracovní doby musí respektovat zákonné limity pro odpočinek.

•    Evidence pracovní doby: Zaměstnavatel má povinnost vést evidenci odpracované doby, aby bylo prokazatelné dodržení limitu 20 hodin týdne a nároku na dovolenou.

•    Zaměstnavatel je povinen informovat zaměstnance v případě, pokud je vysílán k výkonu práce na území jiného státu.

Pojistné na zdravotní pojištění

Z ustanovení § 5 zákona č. 48/ 1997 Sb., o veřejném zdravotním pojištění je zaměstnanec činný na základě dohody o pracovní činnosti povinen z odměny vyplacené na základě dohody o pracovní činnosti platit pojistné na zdravotní pojištění s výjimkou uvedenou v § 5 písm. a) bod 5 tohoto zákona, tj. s výjimkou osoby činné na základě dohody o pracovní činnosti, která v kalendářním měsíci nedosáhla započitatelného příjmu.

Započitatelným příjmem je částka, která je podmínkou pro účast takové osoby na nemocenském pojištění. Tento příjem je vymezen jako tzv. rozhodný příjem v § 6 odst. 2 zákona č. 187/2006 Sb. o nemocenském pojištění. Od roku 2025 byl zvýšen na 4 500 Kč. To znamená, že do částky 4 499 Kč měsíčně povinnost platit zdravotní pojištění z dohody o pracovní činnosti nevzniká.

Pro účely vzniku povinnosti platit zdravotní pojištění není důležité:

•    Sjednaná výše odměny z dohody o pracovní činnosti. Důležitý je skutečně dosažený příjem za příslušný kalendářní měsíc, nikoliv v jaké výši byla odměna sjednána.

•    Délka trvání pracovněprávního vztahu v případě dohody o pracovní činnosti. I v případě, pokud pracovněprávní vztah vzniklý na základě dohody o pracovní činnosti trval nebo měl trvat méně než 15 kalendářních dnů, bude pro účely zdravotního pojištění rozhodující dosažený započitatelný příjem za kalendářní měsíc.

•    Osoba, za kterou platí zdravotní pojištění stát: Není důležité, zda dohoda o pracovní činnosti byla uzavřena se starobním důchodcem nebo se studentem nebo s jinou osobou, za kterou je plátcem zdravotního pojištění stát. To znamená, že v případě, pokud měsíční odměna z dohody o pracovní činnosti bude 4 500 Kč nebo více, vznikne povinnost hradit i za tyto zaměstnance zdravotní pojištění.

Povinnost platit pojistné na zdravotní pojištění (§ 8 zákona č. 48/1997 Sb.):

•    Vzniká dnem nástupu do zaměstnání.

•    Zaniká dnem skončení zaměstnání.

•    Za den nástupu do zaměstnání se u zaměstnanců činných na základě dohody o pracovní činnosti považuje den, ve kterém poprvé po uzavření dohody o pracovní činnosti zaměstnanec začal vykonávat sjednanou práci.

•    Za den ukončení zaměstnání se u zaměstnanců činných na základě dohody o pracovní činnosti považuje den, jímž uplynula doba, na kterou byla tato dohoda sjednána.

     Příklad 280

Zaměstnavatel uzavřel se zaměstnancem dohodu o pracovní činnosti od 11. března 2026 do 31. března 2026. Zaměstnanec začal pracovat až v pondělí 16. března 2026. Poslední den, kdy pracoval, bylo úterý 31. března 2026. Zaměstnavatel v daném případě přihlásí zaměstnance u zdravotní pojišťovny až dnem 16. března 2026. Odhlášení zaměstnance provede zaměstnavatel dnem 31. března 2026.

     Příklad 281

Zaměstnanec pracuje na základě dohody o pracovní činnosti, uzavřené na období od 1. února 2026 do 31. května 2026. Sjednaná odměna je ve výši 200 Kč/hod. Zaměstnanec má odpracovat 6 hodin týdně. Práci začal vykonávat dne 5. února. Za měsíc únor podle skutečně odpracovaných hodin odměna činila 4 800 Kč, za měsíc březen jen 4 400 Kč, za měsíc duben a květen 5 600 Kč. Zaměstnanec bude přihlášen ke zdravotnímu pojištění ode dne 5. února. Povinnost platit zdravotní pojištění vznikla za měsíc únor, duben a květen. Za měsíc březen povinnost platit zdravotní pojištění nevznikla, a to z důvodu, že zaměstnanec činný na základě dohody o pracovní činnosti nedosáhl příjem alespoň ve výši započitatelného příjmu (4 500 Kč měsíčně).

     Příklad 282

Zaměstnanec pracuje na základě dohody o pracovní činnosti, uzavřené na období od 1. dubna 2026 do 30. dubna 2026. Sjednaná odměna je ve výši 170 Kč/hod. Zaměstnanec má odpracovat 12 hodin týdně. Sjednaná odměna tedy převyšuje částku 4 000 Kč za kalendářní měsíc. Zaměstnanec však onemocněl a za měsíc duben odměna dosáhla částky jen 4 480 Kč. Není důležité, na jakou částku byla odměna sjednána, ale skutečně dosažený příjem. Vzhledem k tomu, že dosažená částka je nižší než započitatelný příjem (4 500 Kč), z dosažené odměny se nebude platit zdravotní pojištění.

Minimální vyměřovací základ

Rovněž v případě dohody o pracovní činnosti je nutné pro účely zdravotního pojištění dodržet povinnosti, týkající se minimálního vyměřovacího základu. Zásady týkající se stanovení minimálního vyměřovacího základu, případně situace, kdy se minimální vyměřovací základ nepoužije, jsou uvedeny v zákonu č. 592/1992 Sb., o pojistném na všeobecné zdravotní pojištění.

Pojistné na sociální pojištění

Odměna z dohody o pracovní činnosti podléhá pojistnému na sociální pojištění za předpokladu splnění příslušných podmínek. Tato skutečnost vyplývá ze zákona č. 589/1992 Sb., o pojistném na sociální zabezpečení a příspěvku na státní politiku zaměstnanosti. Tento zákon uvádí v § 3 odst. 1 písm. b) bod 2 zaměstnance činné na základě dohody o pracovní činnosti v okruhu poplatníků pojistného, při stanovení definice, kdo je považován pro tento účel za „zaměstnance“.

Je však stanovena následující podmínka:

•    Zaměstnanec je poplatníkem pojistného na důchodové pojištění za podmínky, jde-li o zaměstnance, který je účasten nemocenského pojištění podle předpisů o nemocenském pojištění.

Rovněž zákon č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění, stanoví v § 5 odst. 1 písm. f), že důchodově pojištění jsou zaměstnanci činní na základě dohody o pracovní činnosti při splnění příslušných podmínek. Platí § 8 uvedeného zákona, který stanoví, že tyto osoby jsou účastny důchodového pojištění, pokud jsou účastny nemocenského pojištění podle zákona o nemocenském pojištění.

Zákon č. 187/2006 Sb., o nemocenském pojištění, stanoví mimo jiné v § 5 písm. a) bod 5, že nemocenského pojištění jsou účastni zaměstnanci činní na základě dohody o pracovní činnosti. Zákon současně stanoví v § 6 podmínky účasti zaměstnanců na nemocenském pojištění.

Této tématice již byla věnována pozornost v tomto textu v kapitole věnované sociálnímu pojištění, viz část označenou nadpisem “Podmínky účasti na důchodovém a nemocenském pojištění“.

Přehled uplatnění pojistného u odměn z dohod o pracovní činnosti pro rok 2026
Započitatelný příjem (měsíční)	Sjednaný příjem (měsíční)	Sociální pojištění	Zdravotní pojištění
menší než 4 500 Kč	menší než 4 500 Kč (*)	NE	NE
menší než 4 500 Kč	4 500 Kč a více	ANO	NE
4 500 Kč a více (**)	menší než 4 500 Kč (*)	ANO	ANO
4 500 Kč a více (**)	4 500 Kč a více	ANO	ANO
(*) Jedná se o zaměstnání malého rozsahu. (**) Pro účely zdravotního pojištění je důležitá výše skutečně dosaženého příjmu, nikoliv v jaké výši byla odměna v dohodě o pracovní činnosti sjednána.

 

Další podmínky

•    Minimální výše odměny z dohody: Zákoník práce stanoví (§ 111 odst. 3), že v případě, pokud odměna z dohody nedosáhne minimální mzdy, je zaměstnavatel povinen zaměstnanci poskytnout doplatek k odměně ve výši rozdílu mezi výší této odměny připadající na 1 hodinu a příslušnou minimální hodinovou mzdou.

Zdanění odměny z dohody
o pracovní činnosti

Pro přehlednost lze základní hlediska, která mají vliv na zdanění odměny z dohody o pracovní činnosti a na příslušné výpočty, znázornit takto:

a)  Zaměstnanec má/nemá učiněné Prohlášení k dani

b)  Jedná se o zaměstnání, které založilo/nezaložilo účast na nemocenském pojištění.

c)  Dosažený příjem 4 500 Kč nebo více (rozhodující pro účast na zdravotním pojištění).

d)  Zaměstnanec je/není daňovým rezidentem v ČR.

I.  Příklady: Zaměstnanec uzavřel dohodu o pracovní činnosti a neučinil u zaměstnavatele prohlášení k dani:

     Příklad 283

Zaměstnanec je zaměstnán na základě dohody o pracovní činnosti, neučinil prohlášení k dani. Sjednaný ani započitatelný měsíční příjem nedosáhl částku 4 500 Kč, nevznikla účast na nemocenském pojištění.

Zaměstnavatel zaměstnal studenta 3. ročníku střední školy na základě dohody o pracovní činnosti uzavřené od 3. července do 31. července. V dohodě byla sjednána hodinová mzda ve výši 158,60 Kč, student měl odpracovat 6 hodin týdně, sjednaná odměna neměla dosáhnout nebo překročit částku 4 500 Kč měsíčně. Student odpracoval za příslušné období 32 hodin. Odměna byla vypočtena ve výši 3 489,20 Kč = 22 hod. x 158,60 Kč. Student nemá učiněné prohlášení k dani podle § 38k odst. 4.

Výpočet
(1)	Úhrn hrubého příjmu v kalendářním měsíci zaokrouhlený na Kč nahoru	3 490,00 Kč
(2)	Samostatný základ daně podle § 6 odst. 4, (2) = (1)	3 490,00 Kč
(3)	Samostatný základ daně zaokrouhlený na Kč dolů (§ 36 odst. 3 ZDP)	3 490,00 Kč
(4)	Daň zvláštní sazbou ve výši 15 %	523,50 Kč
(5)	Daň zvláštní sazbou, zaokrouhlená na Kč dolů	523,00 Kč
(6)	Pojistné na soc. zabezpečení a příspěvek na st. politiku zaměstnanosti	0,00 Kč
(7)	Pojistné na všeobecné zdravotní pojištění	0,00 Kč
(8)	Částka k výplatě (8) = (1) – (5) – (6) – (7)	2 967,00 Kč

 

     Příklad 284

Zaměstnankyně je zaměstnána na základě dohody o pracovní činnosti, neučinila prohlášení k dani, hrubý příjem přesáhl 4 499 Kč měsíčně.

Zaměstnankyně pracuje na základě dohody o pracovní činnosti. Za vykonanou práci pobírá odměnu ve výši 159 Kč/hod. Sjednaná odměna měla dosáhnout nebo překročit částku 4 500 Kč za měsíc. Vznikla účast na nemocenském pojištění. V kalendářním měsíci odpracovala 84 hod. Výše odměny z dohody o pracovní činnosti: 84 hod x 159 Kč = 13 356 Kč.

Výpočet
(1)	Úhrn hrubého příjmu v kalendářním měsíci zaokrouhlený na Kč nahoru	13 356,00 Kč
(2)	Základ pro výpočet zálohy podle § 38h odst. 1. (2) = (1)	13 356,00 Kč
(3)	Základ pro výpočet zálohy daně zaokrouhlený na 100 Kč nahoru (§ 38h odst. 1 ZDP)	13 400,00 Kč
(4)	Záloha na daň podle § 38h odst. 4 ve výši 15 %	2 010,00 Kč
(5)	Pojistné na soc. zabezpečení a příspěvek na st. politiku zaměst. (7,1 %)	949,00 Kč
(6)	Pojistné na všeobecné zdravotní pojištění (4,5 %)	602,00 Kč
(7)	Částka k výplatě (7) = (1) – (4) – (5) – (6)	9 795,00 Kč

 

Zaměstnankyně má na výběr dvě možnosti:

-   Učinit alespoň dodatečně Prohlášení k dani za rok 2026, a požádat svého zaměstnavatele o roční zúčtování (platí za předpokladu, pokud nemá povinnost podat daňové přiznání podle § 38g ZDP).

-   Pokud nepožádá zaměstnavatele o roční zúčtování, má povinnost podat daňové přiznání k dani z příjmů fyzických osob za rok 2026 při splnění podmínek uvedených v 38g ZDP.

II  Příklady: Zaměstnanec uzavřel dohodu o pracovní činnosti a učinil u zaměstnavatele prohlášení k dani:

     Příklad 285

Zaměstnanec je zaměstnán na základě dohody o pracovní činnosti, učinil prohlášení k dani, hrubý příjem je vyšší než 4 000 Kč.

Zaměstnankyně pracuje u zaměstnavatele na základě dohody o pracovní činnosti uzavřené na období od 1. července 2026 do 31. prosince 2026. V roce 2026 má u tohoto zaměstnavatele učiněné prohlášení k dani podle § 38k odst. 4 ZDP. Za vykonanou práci pobírá odměnu ve výši 165 Kč/hod. Sjednaná odměna převyšuje částku 4 499 Kč. V kalendářním měsíci odpracovala 45 hod. Výše odměny z dohody o pracovní činnosti: 45 hod x 165 Kč = 7 425 Kč.

Výpočet (za předpokladu, že se jedná o zaměstnance, pro kterého není stanoven minimální vyměřovací základ pro účely zdravotního pojištění, popřípadě je minimální vyměřovací základ poměrně krácen):

Výpočet
(1)	Úhrn hrubého příjmu v kalendářním měsíci	7 425,00 Kč
(2)	Základ pro výpočet zálohy podle § 38h odst. 1. (2) = (1)	7 425,00 Kč
(3)	Základ pro výpočet zálohy daně zaokrouhlený na 100 Kč nahoru (§ 38h odst. 1 ZDP)	7 500,00 Kč
(4)	Záloha na daň podle § 38h odst. 4 ve výši 15 %	1 125,00 Kč
(5)	Měsíční sleva na dani na poplatníka ve výši 1/12 z 30 840 Kč	2 570,00 Kč
(6)	Maximální částka měsíční slevy na dani, kterou lze uplatnit (§ 35d odst. 3)	1 125,00 Kč
(7)	Záloha po slevě na dani dle § 38h odst. 4	0,00 Kč
(8)	Pojistné na soc. zabezpečení a příspěvek na st. politiku zaměst. (7,1 %)	528,00 Kč
(9)	Pojistné na všeobecné zdravotní pojištění (4,5 %)	335,00 Kč
(10)	Částka k výplatě (10) = (1) – (7) – (8) – (9)	6 562,00 Kč

 

     Příklad 286

Zaměstnankyně je zaměstnána na základě dohody o pracovní činnosti a dohody o provedení práce, učinila prohlášení k dani, hrubý příjem přesáhl 11 999 Kč měsíčně.

Zaměstnankyně pracuje u zaměstnavatele na základě dohody o pracovní činnosti uzavřené na období od 1. července 2026 do 31. srpna 2026. V roce 2026 má u tohoto zaměstnavatele učiněné prohlášení k dani podle § 38k odst. 4 ZDP. Za vykonanou práci pobírá odměnu ve výši 186,20 Kč/hod. V kalendářním měsíci odpracovala 82 hod. Výše odměny z dohody o pracovní činnosti: 82 hod x 186,20 Kč = 15 268,40 Kč. Ve stejném měsíci pobírala zaměstnankyně také odměnu z dohody o provedení práce ve výši 17 521 Kč. Dále pobírala peněžitý příspěvek na stravování ve výši 99,40 Kč x 20 = 1 988 Kč (má rozvrženou práci do směn). Uplatňuje daňové zvýhodnění na 2 děti v měsíční výši (15 204 Kč + 22 320 Kč) / 12 = 3 127 Kč.

Výpočet
(1)	Odměna z dohody o pracovní činnosti	15 268,40 Kč
(2)	Odměna z dohody o provedení práce	17 521,00 Kč
(3)	Příjem osvobozený od daně z příjmů	1 988,00 Kč
(4)	Úhrn příjmů ze závislé činnosti v kalendářním měsíci (na Kč nahoru)	34 778,00 Kč
(5)	Základ pro výpočet zálohy dle § 38 odst. 1 (zdanitelný příjem)	32 790,00 Kč
(6)	Základ pro výpočet zálohy daně zaokrouhlený na 100 Kč nahoru (§ 38h odst. 1 ZDP)	32 800,00 Kč
(7)	Záloha na daň podle § 38h odst. 2 ve výši 15 %	4 920,00 Kč
(8)	Měsíční sleva na dani na poplatníka ve výši 1/12 z 30 840 Kč	2 570,00 Kč
(9)	Maximální částka měsíční slevy na dani, kterou lze uplatnit (§ 35d odst. 3)	2 570,00 Kč
(10)	Záloha po slevě na dani dle § 38h odst. 4, (10) = (7) – (9)	2 350,00 Kč
(11)	Nárok na měsíční daňové zvýhodnění na děti dle § 35d odst. 2	3 127,00 Kč
(12)	Měsíční sleva na dani podle § 35c (12) <= (10)	2 350,00 Kč
(13)	Konečná výše zálohy na daň> = 0 Kč, (13) = (10) – 12)	0,00 Kč
(14)	Měsíční daňový bonus podle § 35c, (14) = (11) – (12)	777,00 Kč
(15)	Pojistné na soc. zabezpečení a příspěvek na st. politiku zaměst. (7,1 %)	2 329,00 Kč
(16)	Pojistné na všeobecné zdravotní pojištění (4,5 %)	1 476,00 Kč
(17)	Částka k výplatě (17) = (4) – (13) + (14) – (15) – (16)	31 750,00 Kč

 

     Příklad 287

Zaměstnankyně z Ukrajiny je zaměstnána na základě dohody o pracovní činnosti a dohody o provedení práce. Učinila prohlášení k dani, hrubý příjem přesáhl 4 499 Kč měsíčně a nepřesáhl 11 999 Kč měsíčně.

Zaměstnankyně pracuje u zaměstnavatele na základě dohody o pracovní činnosti uzavřené na období od 1. dubna 2026 do 31. prosince 2026. V roce 2026 má u tohoto zaměstnavatele učiněné prohlášení k dani podle § 38k odst. 4 ZDP. Za vykonanou práci pobírá odměnu ve výši 134,40 Kč/hod. V kalendářním měsíci odpracovala 72 hod. Výše odměny z dohody o pracovní činnosti: 72 hod x 134,40 Kč = 9 676,80 Kč. Ve stejném měsíci pobírala zaměstnankyně také odměnu z dohody o provedení práce ve výši 6 800 Kč. Má 2 děti, ale není daňovým rezidentem ČR, takže nemůže uplatňovat daňové zvýhodnění na děti.

Výpočet
(1)	Odměna z dohody o pracovní činnosti (zaokrouhleno na Kč nahoru)	9 677,00 Kč
(2)	Odměna z dohody o provedení práce	6 800,00 Kč
(3)	Příjem osvobozený od daně z příjmů	0,00 Kč
(4)	Úhrn příjmů ze závislé činnosti v kalendářním měsíci (na Kč nahoru)	16 477,00 Kč
(5)	Základ pro výpočet zálohy dle § 38 odst. 1 (zdanitelný příjem)	16 477,00 Kč
(6)	Základ pro výpočet zálohy daně zaokrouhlený na 100 Kč nahoru (§ 38h odst. 1 ZDP)	16 500,00 Kč
(7)	Záloha na daň podle § 38h odst. 2 ve výši 15 %	2 475,00 Kč
(8)	Měsíční sleva na dani na poplatníka ve výši 1/12 z 30 840 Kč	2 570,00 Kč
(9)	Maximální částka měsíční slevy na dani, kterou lze uplatnit (§ 35d odst. 3)	2 475,00 Kč
(10)	Záloha po slevě na dani dle § 38h odst. 4, (10) = (7) – (9)	0,00 Kč
(11)	Nárok na měsíční daňové zvýhodnění na děti dle § 35d odst. 2	0,00 Kč
(12)	Měsíční sleva na dani podle § 35c (12) <= (10)	0,00 Kč
(13)	Konečná výše zálohy na daň> = 0 Kč, (13) = (10) – 12)	0,00 Kč
(14)	Měsíční daňový bonus podle § 35c, (14) = (11) – (12)	0,00 Kč
(15)	* Pojistné na soc. zabezpečení a příspěvek na st. politiku zaměst. (7,1 %)	688,00 Kč
(16)	* Pojistné na všeobecné zdravotní pojištění (4,5 %)	436,00 Kč
(17)	Částka k výplatě (17) = (4) – (13) + (14) – (15) – (16)	15 353,00 Kč
(*) V příkladu je předpokládáno, že se jedná o zaměstnankyni, pro kterou není nutné odvést zdravotní pojištění z minimálního vyměřovacího základu. Pro účely sociálního a zdravotního pojištění se odměny z DPP a DPČ nesčítají. To znamená, že odměna z dohody o provedení práce se neodvádí sociální a zdravotní pojištění, protože nedosáhla 12 000 Kč. Oproti tomu odměna z dohody o pracovní činnosti je vyšší než 4 499 Kč, takže vznikla povinnost odvést též sociální a zdravotní pojištění.

 

     Příklad 288

Starobní důchodkyně (důchodce) a odměna z dohody o pracovní činnosti

Zaměstnankyně pracuje u zaměstnavatele na základě dohody o pracovní činnosti uzavřené na období od 1. července 2026 do 31. prosince 2026. V roce 2026 má u tohoto zaměstnavatele učiněné prohlášení k dani podle § 38k odst. 4 ZDP. Za vykonanou práci pobírá měsíční odměnu ve výši 24 560 Kč.

Výpočet
(1)	Úhrn hrubého příjmu v kalendářním měsíci	34 560,00 Kč
(2)	Základ pro výpočet zálohy podle § 38h odst. 1. (2) = (1)	34 560,00 Kč
(3)	Základ pro výpočet zálohy daně zaokrouhlený na 100 Kč nahoru (§ 38h odst. 1 ZDP)	34 600,00 Kč
(4)	Záloha na daň podle § 38h odst. 4 ve výši 15 %	5 190,00 Kč
(5)	Měsíční sleva na dani na poplatníka ve výši 1/12 z 30 840 Kč	2 570,00 Kč
(6)	Maximální částka měsíční slevy na dani, kterou lze uplatnit (§ 35d odst. 3)	2 570,00 Kč
(7)	Záloha po slevě na dani dle § 38h odst. 4	2 620,00 Kč
(8)	Pojistné na soc. zabezpečení a příspěvek na st. politiku zaměst. (0,6 %)	207,00 Kč
(9)	Pojistné na všeobecné zdravotní pojištění (4,5 %)	1 555,00 Kč
(10)	Částka k výplatě (10) = (1) – (7) – (8) – (9)	31 733,00 Kč

 

8.7  Zdaňování příjmů jednatelů
ve společnosti s.r.o.

Příjmy jednatelů společnosti s.r.o. jsou zařazeny z pohledu daně z příjmů pod § 6 odst. 1 písm. c), a to jako příjmy člena orgánů právnické osoby. V tomto pohledu je nutné pro účely zařazení těchto příjmů vycházet z ustanovení § 152 občanského zákoníku, který stanoví, že právnická osoba si tvoří orgány o jednom členu (individuální) nebo o více členech (kolektivní). Po praktické stránce to znamená, že i jednatel je považován za člena orgánů právnické osoby, a to i v případě, pokud má společnost s.r.o. pouze jediného jednatele.

Východiskem pro právní úpravu vztahu mezi jednatelem a společností s.r.o. je smlouva o výkonu funkce, která je upravena v ustanovení § 59 a násl. zákona č. 90/2012 Sb., o obchodních korporacích. Tato smlouva musí splňovat následující náležitosti:

•    sjednává se písemně,

•    schvaluje ji, včetně změn, nejvyšší orgán společnosti (v případě společnosti s.r.o. tedy valná hromada společníků),

•    řídí se přiměřeně ustanoveními občanského zákoníku o příkazu (§ 2430 a násl.), ledaže ze smlouvy o výkonu funkce nebo ze zákona plyne něco jiného.

Ve smlouvě o výkonu funkce jednatele se sjednává i odměna jednatele. Nejedná se však o povinnou náležitost smlouvy, platí, že pokud není odměňování sjednáno, výkon funkce je bezplatný.

Jednatel může kromě odměny pobírat i další plnění, obdobně jako zaměstnanec. Například cestovní náhrady, příspěvek zaměstnavatele na doplňkové penzijní spoření, příspěvek na soukromé životní pojištění, může mít k dispozici firemní automobil i pro soukromé účely, pobírat či využívat i jiná plnění osvobozená od daně z příjmů dle § 6 odst. 9 ZDP atd.

V případě zdaňování příjmů jednatelů je nutné pamatovat na některé odlišnosti od zdaňování příjmů zaměstnanců. Rovněž je nutné odlišit, zda se jedná o daňového rezidenta nebo o daňového nerezidenta. Pravidla pro určení, zda se jedná o daňového nerezidenta, jsou uvedena v § 2 odst. 3 ZDP a jsou popsána v kapitole „Daňový rezident a daňový nerezident“. Důležitá tyto pravidla budou zejména v případě, kdy se cizinec zdržuje na území ČR v kalendářním roce 183 nebo více kalendářních dnů (půl roku nebo více).

V případě, pokud se jedná o jednatele daňového rezidenta v ČR, je zdanění jeho příjmů ze závislé činnosti téměř stejné, jako v případě zaměstnanců. V případě, pokud nepodepíše Prohlášení k dani, postupuje se při výpočtu zálohy na daň podle § 38h odst. 5 (pokud nejde o příjmy podléhající srážkové dani). Při výpočtu zálohy se tedy nepřihlédne k měsíční slevě na dani podle § 35ba a k měsíčnímu daňovému zvýhodnění.

V případě, pokud jednatel podepíše Prohlášení k dani, postupuje se při výpočtu zálohy na daň podle § 38h odst. 4. Při výpočtu zálohy se tedy přihlédne k měsíční slevě na dani podle § 35ba a následně k měsíčnímu daňovému zvýhodnění. Pokud jednatel požádá zaměstnavatele o provedení ročního zúčtování, a splní podmínky shodně jako zaměstnanec, zaměstnavatel roční zúčtování provede. Lhůta pro podání žádosti o provedení ročního zúčtování je stanovena shodně jako v případě zaměstnance, který je daňovým rezidentem. Obdobně pro zaměstnavatele je stanovena shodná lhůta pro provedení výpočtu daně a ročního zúčtování záloh jako v případě zaměstnance, který je daňovým rezidentem (§ 38ch).

Jednatel nemusí požádat o roční zúčtování a může podat daňové přiznání k dani z příjmů fyzických osob. Samozřejmě platí, že jednatel nemůže požádat zaměstnavatele o roční zúčtování, pokud mu vznikla povinnost podat daňové přiznání k dani z příjmů fyzických osob.

Daňové přiznání podává daňový nerezident na stejném formuláři, jako v případě českého daňového rezidenta (formulář MFin 5405, popřípadě MFin 5405/D). Jako pomůcku však lze pro lepší orientaci použít anglickou verzi formuláře daňového přiznání (formuláře MFin 5405/AJ, popřípadě MFin 5405/Da, využít lze Pokyny k vyplnění daňového přiznání v anglické verzi (formulář MFin 5405/1a).

V případě nízkých příjmů určitá odlišnost nastává v případě odvodů na zdravotní pojištění. Na rozdíl od zaměstnanců, kteří v případě příjmů z dohod o pracovní činnosti do částky 4 999 Kč nepodléhají odvodům na zdravotní pojištění, v případě odměny jednatele tato hranice neplatí. To znamená, že i v případě, pokud měsíční odměna jednatele je nižší než 4 500 Kč, podléhá zdravotnímu pojištění. Důvodem je definice pojmu „zaměstnanec“ uvedená v § 5 odst. 1 písm. a) zákona č. 48/1997 Sb., o veřejném zdravotním pojištění.

Stejný limit jako v případě dohod o pracovní činnosti však platí pro povinnost odvádět sociální pojištění z odměny jednatele. Jak vyplývá z § 6 v návaznosti na § 5 zákona č. 187/2006 Sb., účast na nemocenském pojištění vzniká za podmínky, že sjednaná částka započitatelného příjmu (odměny jednatele) za kalendářní měsíc činí alespoň částku rozhodnou pro účast nemocenském pojištění, což je od roku 2025 částka ve výši 4 500 Kč. 

V případě, pokud měsíční odměna jednatele bude do výše 4 499 Kč měsíčně a jednatel nemá podepsané prohlášení k dani, bude podléhat tato odměna srážkové dani podle § 6 odst. 4 ZDP, protože se jedná stále o příjmy podle § 6 odst. 1 ZDP.

     Příklad 289

Jednatel pobírá v roce 2026 měsíční odměnu ve výši 3 450 Kč. Nemá podepsané prohlášení k dani. Z odměny bude vypočtena srážková daň ve výši 15 %, tj. částka 517 Kč, dále bude z odměny strženo zdravotní pojištění ve výši 4,5 %, tj. částka 156 Kč. Jednateli náleží k výplatě částka 2 777 Kč = 3 450 Kč – 517 Kč – 156 Kč.

     Příklad 290

Jednatel pobírá v roce 2026 měsíční odměnu ve výši 4 500 Kč. Nemá podepsané prohlášení k dani. Z odměny bude vypočtena záloha na daň ve výši 15 %, ze základu pro výpočet zálohy zaokrouhleného na 100 Kč nahoru, tj. částka 0,15 x 4 500 Kč = 675 Kč. Dále bude z odměny strženo zdravotní pojištění ve výši 4,5 %, tj. částka 203 Kč a sociální pojištění ve výši 7,1 %, tj. částka 320 Kč. Jednateli náleží k výplatě částka 3 302 Kč = 4 500 Kč – 675 Kč – 203 Kč – 320 Kč.

Jednatel,
který je starobním důchodcem

V případě, pokud je jednatel daňovým nerezidentem, jeho příjem byl do roku 2025 zdaňován srážkovou daní ve výši 15 % podle § 36 odst. 1 písm. a) ZDP v návaznosti na § 22 odst. 1 písm. g) bod 6. Tato sazba srážkové daně platí v případě, že jde o jednatele, který je daňovým rezidentem jiného členského státu EU nebo státu tvořícího Evropský hospodářský prostor.

Co bylo velmi důležité – neuplatňoval se vůbec výpočet zálohy na daň podle § 38h, a to i v případě, pokud tento jednatel podepsal Prohlášení dani. Důvodem je skutečnost, že odměny členů právnických osob patřily v případě cizinců pod § 22 odst. 1 písm. g) bod 6 ZDP, a to bez ohledu na to, z jakého právního vztahu plynou, a bez ohledu na výši příjmu.

Uvedené platí za podmínky, že tyto příjmy plynou jednateli od fyzické nebo právnické osoby, která je daňovým rezidentem v ČR, anebo od stálé provozovny fyzické nebo právnické osoby, která není daňovým rezidentem v ČR.

Od roku 2026 je však zavedena výjimka pro fyzické osoby, které jsou daňovými nerezidenty a pobírají odměny jako člen orgánu právnických osob. Jedná se pak o příjmy uvedené v § 22 odst. 1 písm. g) bod 15, které však nespadají pod srážkovou daň podle § 36 odst. 1. Pokud jde o srážkovou daň z příjmů podle § 6 odst. 4, ustanovení § 36 odst. 2 písm. m) ZDP se nevztahuje na daňové nerezidenty. Nově se od roku 2026 bude uplatňovat zdanění prostřednictvím záloh na daň ve výši 15 % z příjmů do 36násobku průměrné mzdy a ve výši 23 % z příjmů nad tuto hranici. Zároveň jim vznikne povinnost podat daňové přiznání k dani z příjmů fyzických osob, jestliže za zdaňovací období jejich odměny přesáhnou 36násobek průměrné mzdy.

V případě, pokud příjmy plynou od zaměstnavatele se sídlem nebo bydlištěm v zahraničí, a nejedná o činnosti vykonávané ve stálé provozovně, uplatní se osvobození od daně z příjmů ze závislé činnosti za podmínek uvedených v § 6 odst. 9 písm. f) ZDP.

I v případě, že jde o daňového nerezidenta, pokud podepíše Prohlášení k dani, má nárok na základní slevu na dani v měsíční výši.

Sociální a zdravotní pojištění platí jednatel ve státě, kde je daňovým rezidentem. Mohou být odlišnosti. Blíže viz kapitolu „Cizinci a zdravotní pojištění“ a kapitolu „Koordinační nařízení EU“.

Jednatel může i v případě, pokud je daňovým nerezidentem, podat daňové přiznání a při splnění podmínky, že jeho příjmy v ČR tvoří 90 % jeho zdanitelných příjmů, si může uplatnit i ostatní slevy na dani podle § 35ba, daňové zvýhodnění na vyživované děti a nezdanitelné části základu daně podle § 15.

Pro lepší informaci jsou uvedené daňové možnosti v případě daňového nerezidenta, který je daňovým rezidentem členského státu EU nebo státu tvořícího Evropský hospodářský prostor shrnuty do následujícího přehledu:

Jednatel je daňovým rezidentem v jiném členském státě EU nebo státu tvořícího Evropský hospodářský prostor
	Podmínka 90 % příjmů v ČR	Uplatnění v daňovém přiznání	Uplatnění u zaměstnavatele
Základní sleva na dani dle § 35a odst. 1 písm. a)	Ne	Ano	Ano
Slevy na dani dle § 35ba odst. 1 písm. b) až e)	Ano	Ano	Ne
Daňové zvýhodnění na dítě (§ 35c)	Ano	Ano	Ne
Nezdanitelné části základu daně (§ 15)	Ano	Ano	Ne

 

Pokud jde o prokazování výše příjmů, daňový nerezident musí předložit potvrzení zahraničního úřadu k přiznání k dani z příjmů na příslušném formuláři MFin 5250 Potvrzení pro rok … zahraničního daňového úřadu k přiznání k dani z příjmů, pokud chce uplatnit výše uvedené položky, u kterých je požadováno splnění podmínky 90 % příjmů v ČR. Povinnost předložit takové potvrzení vyplývá například z ustanovení § 15 odst. 8 (poslední věta), obdobně ustanovení § 35ba odst. 2, § 35c odst. 5.

V případě daňového nerezidenta, který není daňovým rezidentem členského státu EU nebo státu tvořícího Evropský hospodářský prostor platí následující přehled:

Jednatel není daňovým rezidentem v ČR ani není daňovým rezidentem v jiném členském státě EU  nebo státu tvořícího Evropský hospodářský prostor
	Podmínka 90 % příjmů v ČR	Uplatnění v daňovém přiznání	Uplatnění u zaměstnavatele
Základní sleva na dani dle § 35a odst. 1 písm. a)	Ne	Ano	Ano
Slevy na dani dle § 35ba odst. 1 písm. b) až e)	Ne	Ne	Ne
Daňové zvýhodnění na dítě (§ 35c)	Ne	Ne	Ne
Nezdanitelné části základu daně (§ 15)	Ne	Ne	Ne

 

Pro doplnění je nutné upozornit, že v případě jednatele, který není daňovým rezidentem v ČR ani není daňovým rezidentem v jiném členském státě EU nebo státu tvořícího Evropský hospodářský prostor, ani se nejedná o daňového rezidenta ve třetím státě uvedeném v § 36 odst. 1 písm. c) bod 2 (nesmluvní stát), se až do roku 2025 uplatňovala srážková daň ve výši 35 % dle § 36 odst. 1 písm. c) ZDP.

Dále platí v případě příjmů plynoucích ze zdrojů na území ČR vybíraných srážkou povinnost podat oznámení správci daně podle § 38da (výjimkou jsou příjmy zdaněné podle § 6 odst. 4 ZDP). Příslušný formulář MFin 5478 Oznámení o příjmech plynoucích do zahraničí lze nalézt na webových stránkách České finanční správy.

V případě, pokud je odměna jednateli vyplácena v cizí měně, pro účely výpočtu zálohy na daň z příjmů a ročního zúčtování se použije kurz ČNB pro poslední den kalendářního měsíce předcházejícího měsíci, v jehož průběhu se záloha sráží (§ 38 odst. 4 ZDP). Avšak pro účely přepočtu základu daně pro zvláštní sazbu daně (§ 36) vztahující se na příjmy uvedené v § 22 ZDP, se použije kurz uplatněný v účetnictví (§ 38 odst. 3 ZDP).

8.8  Povinnosti zaměstnavatele
jako plátce daně z příjmů

Registrace za plátce daně z příjmů ze závislé činnosti

Stav do 31. 3. 2026:

Samozřejmě ne každá fyzická osoba, popřípadě právnická osoba, je od prvopočátku plátcem daně z příjmů fyzických osob ze závislé činnosti. Stručně řečeno, plátcem daně z příjmů fyzických osob ze závislé činnosti se osoba (fyzická nebo právnická) stává, jakmile poskytne fyzické osobě (zaměstnanci) příjem ze závislé činnosti, ze kterého vzniká povinnost odvést daň zvláštní sazbou daně, popřípadě odvést zálohu na daň podle § 38h. Po praktické stránce to představuje pro dotyčnou osobu (zaměstnavatele) povinnost registrovat u místně příslušného úřadu jako plátce daně z příjmů, a to do 8 dnů ode dne, kdy mu vznikla povinnost vykonávat zákonem o daních z příjmů stanovené úkony plátce daně (§ 39).

Při registraci je nutné rozlišit následující dva případy:

•    V případě, že je plátcem daně z příjmů fyzická osoba (tj. zaměstnavatelem je fyzická osoba), zaregistruje se s využitím formuláře MFin 5101 „Přihláška k registraci pro fyzické osoby“, kde v příslušných kolonkách zaškrtne, zda je:

-   Plátcem daně z příjmů ze závislé činnosti (jde o případy, kdy je plátce daně sráží zálohu na daň podle § 38h)

-   Plátcem daně z příjmů vybírané zvláštní sazbou daně (jde například o případy, kdy plátce daně sráží daň zvláštní sazbou daně podle § 6 odst. 4, § 38d ZDP).

•    V případě, že je plátcem daně z příjmů právnická osoba (tj. zaměstnavatelem je právnická osoba), zaregistruje se s využitím formuláře MFin 5102 „Přihláška k registraci pro právnické osoby“, kde opět v příslušných kolonkách zaškrtne, zda je:

-   Plátcem daně z příjmů ze závislé činnosti (jde o případy, kdy je plátce daně sráží zálohu na daň podle § 38h).

-   Plátcem daně z příjmů vybírané zvláštní sazbou daně (jde například o případy, kdy plátce daně sráží daň zvláštní sazbou daně podle § 6 odst. 4, § 38d ZDP).

Stav od 1. 4. 2026

Začátek druhého čtvrtletí roku 2026 přináší celou řádku změn, které jsou vyvolány novým zákonem o Jednotném měsíčním hlášení zaměstnavatele (JMHZ). Ustanovení § 39 ZDP je s účinností od 1. 4. 2026 zrušeno. Plátce daně z příjmů ze závislé činnosti je na základě zákona o jednotném měsíčním hlášení považován za zaměstnavatele. Pokud tedy fyzické nebo právnické osobě vznikne povinnost se registrovat, bude tak již činit prostřednictvím JMHZ.

Mzdové listy

Mezi další velmi důležité povinnosti plátce daně (zaměstnavatele) patří povinnost vést:

•    Mzdové listy.

•    Rekapitulaci o sražených zálohách a dani srážené podle zvláštní sazby daně:

-   za každý kalendářní měsíc a

-   za celé zdaňovací období.

Mzdové listy musí plátce vést pro poplatníky a příjmy ze závislé činnosti. Nezáleží tedy, jakého druhu je příslušný vztah, na základě, kterého jsou poskytovány příjmy ze závislé činnosti. Může se jednat například o pracovněprávní vztah, smlouvu o výkonu funkce, praktický výcvik učňů, i když jsou od daně z příjmů osvobozeny apod.

Povinné obsahové náležitosti mzdových listů jsou uvedeny v § 38j ZDP v platném znění. Mzdový list musí pro účely daně obsahovat:

a)  poplatníkovo jméno, i dřívější,

b)  rodné číslo a u daňového nerezidenta:

-   datum narození,

-   číslo a typ dokladu prokazujícího jeho totožnost,

-   kód státu, který tento doklad vydal,

-   identifikaci pro daňové účely ve státu daňové rezidence,

-   kód státu, jehož je daňovým rezidentem,

c)  bydliště a u poplatníka uvedeného v § 2 odst. 3 (daňový nerezident) bydliště ve státě, jehož je daňovým rezidentem,

d)  jméno a rodné číslo osoby, na kterou poplatník uplatňuje slevu na dani podle § 35ba a daňové zvýhodnění a dále výši

-   jednotlivých nezdanitelných částek základu daně podle § 15,

-   částek slevy na dani podle § 35 odst. 4 a § 35ba,

-   částek daňového zvýhodnění,

-   s uvedením důvodu jejich uznání,

e)  den nástupu poplatníka do zaměstnání, a u poplatníka, který je daňovým nerezidentem, den ukončení zaměstnání v ČR,

f)  za každý kalendářní měsíc

1.  úhrn zúčtovaných mezd bez ohledu, zda jsou vypláceny v penězích nebo v naturáliích,

2.  částky osvobozené od daně z úhrnu zúčtovaných mezd uvedeného v předchozím bodě,

3.  základ pro výpočet zálohy na daň nebo daně podle zvláštní sazby,

4.  vypočtenou zálohu nebo sraženou daň podle zvláštní sazby daně,

5.  měsíční slevu na dani podle § 35ba a zálohu sníženou o měsíční slevu na dani podle § 35ba,

6.  měsíční daňové zvýhodnění,

-   měsíční slevu na dani podle § 35c,

-   měsíční daňový bonus,

-   zálohu sníženou o měsíční slevu na dani podle § 35ba a 35c,

7.  skutečně sraženou zálohu.

Údaje uvedené výše v bodech 3 a 4 se uvedou podle způsobu výpočtu zálohy na daň nebo výpočtu daně zvláštní sazbou daně z příjmů ze závislé činnosti a odděleně se uvedou údaje o odměně člena orgánu právnické osoby a sražené dani z této odměny, jedná-li se o poplatníka, který je daňovým nerezidentem,

g)  součet údajů za zdaňovací období uvedených v písmenu f) a úhrn vyplacených měsíčních daňových bonusů,

h)  údaje o výpočtu daně a provedeném ročním zúčtování záloh a daňového zvýhodnění.

Plátci daně jsou povinni na mzdovém listě dále uvést (§ 38j odst. 10):

•    částky pojistného sražené nebo uhrazené

-   na sociální zabezpečení a příspěvek na státní politiku zaměstnanosti,

-   na veřejné zdravotní pojištění,

které je podle zvláštních právních předpisů ze svých příjmů ze závislé činnosti povinen platit poplatník, a částky tohoto pojistného, které je povinen z těchto příjmů plátce daně a u poplatníka, na kterého se vztahuje povinné zahraniční pojištění stejného druhu, příspěvky poplatníka na toto zahraniční pojištění, a to:

-   za každý kalendářní měsíc a 

-   v úhrnu za celé zdaňovací období.

S účinností od 1.1.2024 byly doplněny další povinné náležitosti mzdového listu, kterými jsou:

•    částka podle § 6 odst. 3 věta třetí (tj. úhrada zaměstnance zaměstnavateli za poskytnuté plnění je nižší než cena určená podle zákona o oceňování majetku nebo cena, kterou účtuje jiným osobám), jedná-li se:

-   o nabytí podílu v obchodní korporaci, která je zaměstnavatelem, u něhož poplatník vykonává činnost, ze které mu plynou příjmy podle § 6 odst. 1 písm. a) až c), nebo

-   o nabytí podílu v obchodní korporaci, která je mateřskou nebo dceřinou společností nebo kapitálově spojenou osobou tohoto zaměstnavatele nebo

-   o nabytí opce na nabytí tohoto podílu.

•    Den nabytí tohoto podílu nebo této opce.

Na tuto povinnost pak navazují nově vložené odst. 14 až 16 v ustanovení § 6 ZDP.

Mzdový list a příjmy
osvobozené od daně příjmů

Poměrně problematickou záležitost může představovat povinnost evidovat na mzdovém listu též veškeré příjmy osvobozené od daně z příjmů, jak vyplývá z ustanovení § 38j odst. 2 písm. f) bod 2. Pod tyto příjmy spadají v praxi například příjmy ze závislé činnosti uvedené v § 6 odst. 9 ZDP. Jedná se tedy o poměrně širokou škálu příjmů a jejich evidence pro každého jednotlivého zaměstnance na mzdovém listu přináší mzdové účtárně značné množství administrativní práce.

Znamená to například uvádět na mzdovém listu, a to ve výši příslušné částky, která je osvobozena od daně z příjmů, že zaměstnanec:

•    absolvoval školení, nebo rekvalifikaci,

•    obdržel stravenky nebo peněžitý příspěvek na stravování,

•    obdržel nepeněžitá plnění uvedená v § 6 odst. 9 písm. d), například vstupenky na sportovní utkání či kulturní akci, rekreace, pořízení zboží a služby zdravotního charakteru,

•    získal nepeněžní příjmy plynoucí z účasti zaměstnance nebo jeho rodinného příslušníka na společenské akci,

•    dostal nealkoholické nápoje,

•    měl poskytnuto přechodné ubytování,

•    má poskytovány příspěvky na doplňkové penzijní spoření, soukromé životní pojištění,

•    atd.

V případě, že se jedná o žáka nebo studenta, jsou od daně z příjmů osvobozeny příjmy za práci v rámci praktického vyučování a praktické přípravy. Situaci by zjednodušilo, pokud by zaměstnavatel mohl evidovat jen vyjmenované druhy příjmů ze závislé činnosti, osvobozené od daně z příjmů.

Na mzdový list není povinné uvádět příjmy, které nejsou předmětem daně z příjmů (§ 6 odst. 7, například náhrady cestovních výdajů).

Taxativní výčet náležitostí mzdového listu uvedený v ZDP neznamená, že na mzdovém listu zaměstnance nelze vést i další údaje. Mezi důležité údaje patří například to, u jaké zdravotní pojišťovny je zaměstnanec přihlášen, jaký nárok na dovolenou, jeho pracovní zařazení atd.

Další náležitostí, kterou ZDP přímo nezmiňuje, je povinnost uvést kurz, který byl použit pro přepočet cizí měny, je-li zaměstnanci vyplácen příjem v cizí měně (§ 5 odst. 5 zákona č. 589/1992 Sb., o pojistném na sociální zabezpečení a příspěvku na státní politiku zaměstnanosti).

Odvody daně z příjmů
(zálohové daně a srážkové daně)

     Odvod záloh na daň

Lhůty pro odvod zálohy na daň

Lhůty pro odvod sražených záloh na daň jsou uvedeny v § 38h odst. 10 ZDP:

•    Plátce (zaměstnavatel) je povinen odvést úhrn sražených záloh nebo úhrn částek, které měly být jako zálohy na daň sraženy, nejpozději do 20. dne kalendářního měsíce, v němž povinnost srazit zálohy vznikla.

•    Z příjmů vyplacených poplatníkovi prostřednictvím osoby se sídlem nebo bydlištěm v zahraničí (§ 6 odst. 2) s výjimkou osoby se sídlem nebo bydlištěm v jiném členském státě EU nebo státě tvořícím Evropský hospodářský prostor, která má na území ČR organizační složku, jejímž předmětem činnosti je zprostředkování zaměstnání na základě povolení podle zákona upravujícího zaměstnanost, je povinen plátce daně odvést úhrn částek, které měly být jako zálohy na daň sraženy, nejpozději do 20. dne po uplynutí kalendářního měsíce, v němž o dluhu účtuje v souladu s platnými účetními předpisy.

•    Lhůtu pro odvod zálohy nelze prodloužit.

Příklad: Z mezd za leden vyplacených a zúčtovaných v únoru musí být odvedena plátcem daně (zaměstnavatelem) příslušná částka úhrnu sražených záloh do 20. února.

Příklad: Z mezd za leden zúčtovaných v únoru a vyplacených až v dubnu musí být odvedena příslušná částka úhrnu sražených záloh rovněž do 20. února.

Výjimky

•    Plátce daně (zaměstnavatel) nemá povinnost srážet zálohy na daň z příjmů ze závislé činnosti v následujících případech (§ 38h odst. 11):

-   Mzda jde k tíži stálé provozovny umístěné v zahraničí v případě, že jde o stálou provozovnu poplatníka, který je daňovým rezidentem v ČR (takovým daňovým rezidentem ČR může být jak fyzická osoba, tak právnická osoba). Podmínkou je, že stálá provozovna je umístěna ve státě, s nímž má ČR uzavřenou mezinárodní smlouvu upravující zamezení dvojímu zdanění všech druhů příjmů, která je prováděna.

-   Pokud jde o situaci, kdy poplatník uvedený v § 2 odst. 2 (občan, který je daňovým rezidentem ČR) vykonává práci ve státě, s nímž má ČR uzavřenou mezinárodní smlouvu upravující zamezení dvojímu zdanění všech druhů příjmů, která je prováděna, podle příkazů uživatele pracovní síly a příjmy za tuto práci jsou na základě smluvního vztahu vypláceny prostřednictvím tohoto plátce.

•    Správce daně může na žádost plátce zrušit povinnost srážet zálohy na daň z příjmů ze závislé činnosti vykonávané v zahraničí. Bližší informace k této problematice lze nalézt například v příspěvku Komory daňových poradců projednávaném s GFŘ pod č. 489/14.12.16 Povinnost odvodu záloh na daň z příjmů ze závislé činnosti za práci vykonávanou v zahraničí plátci daně.

Snížení odvodu záloh
o měsíční daňové bonusy

•    O vyplacený měsíční daňový bonus plátce daně (zaměstnavatel) sníží odvod záloh na daň za příslušný kalendářní měsíc (§ 35d odst. 5 ZDP).

Příklad: Pokud zaměstnavatel vyplatil zaměstnancům na měsíčních daňových bonusech za měsíc červen v úhrnu částku 45 200 Kč, a úhrn sražených záloh na daň za měsíc červen je v částce 87 000 Kč, sníží zaměstnavatel o částku 45 200 Kč odvod záloh za měsíc červen a odvede správci daně jen částku 41 800 Kč = 87 000 Kč – 45 200 Kč.

•    V případě, pokud nelze nárok poplatníka uspokojit z celkového objemu záloh na daň, plátce daně je povinen vyplatit měsíční daňový bonus nebo jeho část poplatníkovi z vlastních finančních prostředků. O tyto částky sníží odvody záloh na daň správci daně v následujících měsících, nejdéle do konce zdaňovacího období, pokud nepožádá správce daně o poukázání chybějící částky na tiskopise vydaném Ministerstvem financí (jedná se o formulář MFin 5241 označený názvem „Žádost podle § 35d odst. 5 zákona o daních z příjmů o poukázání chybějící částky vyplacené plátcem daně poplatníkům na měsíčních daňových bonusech“). Správce daně vrátí plátci daně přeplatek nejpozději do 20 dnů od doručení žádosti, pokud na základě tohoto požadavku vratitelný přeplatek vznikl.

Příklad: Zaměstnavatel zaměstnává pouze 1 zaměstnance, kterým je žena, která nárokuje daňové zvýhodnění na dvě děti. Její mzda činí 30 000 Kč. Daň ve výši 15 % snížená o základní slevu na dani činí 1 930 Kč = 4 500 Kč – 2 570 Kč. Nárok na daňové zvýhodnění je (15 204 Kč + 22 320 Kč) / 12 = 3 127 Kč. Daňové zvýhodnění je tedy poskytnuto formou slevy na dani (1 930 Kč) a daňového bonusu (3 127 Kč – 1 930 Kč = 1 197 Kč). Odvod záloh na příslušný měsíc je tedy 0 Kč a částku daňového bonusu 1 197 Kč tak poskytne plátce ze svých finančních prostředků. Obdobně v dalších měsících, pokud bude zaměstnávat jen tuto jednu zaměstnankyni.

•    V případě, pokud plátce daně žádá správce daně o poukázání chybějící částky vyplacené plátcem daně na měsíčních daňových bonusech, musí plátce daně požádat za každý měsíc na samostatné žádosti. Na zmíněném formuláři MFin 5241 také musí plátce daně uvést, zda se jedná o „běžný typ žádosti“ nebo „dodatečný typ žádosti“. U běžné žádosti se jedná o postup podle § 35d odst. 5 ZDP, a to po správné aplikaci § 35d odst. 4 ZDP. U dodatečné žádosti se jedná o postup podle § 35d odst. 5 ZDP po aplikaci § 38i odst. 4 ZDP (dodatečně provedená oprava chybně poskytnutého měsíčního daňového zvýhodnění).

     Příklad 291

Zaměstnavatel zaměstnává několik zaměstnanců, kteří uplatňují měsíční daňové zvýhodnění na děti. Úhrn sražených záloh na daň činí za měsíc červen částku 22 100 Kč, nárok zaměstnanců na měsíční daňové bonusy je však ve výši 35 000 Kč. Zaměstnavatel sníží úhrn sražených záloh na daň o částku 22 100 Kč, správci daně tedy odvede na uvedený měsíc částku 0 Kč. Zbývající rozdíl představuje částku 12 900 Kč = 35 000 Kč – 22 100 Kč. Zaměstnavatel je povinen tuto částku vyplatit z vlastních finančních prostředků, o tuto částku pak může snížit odvody záloh na daň správci daně v následujících měsících, nejdéle do konce kalendářního roku, pokud si nepodá žádost správci daně o poukázání chybějící částky, kterou vyplatil zaměstnancům z vlastních finančních prostředků na měsíčních daňových bonusech.

Snížení odvodu záloh o doplatky
na daňovém bonusu z ročního zúčtování

•    O částku daňového zvýhodnění vyplaceného formou doplatku na daňovém bonusu sníží plátce daně nejbližší odvod záloh na daň správci daně (§ 35d odst. 9 ZDP).

•    V případě, že nelze nárok poplatníka uspokojit z celkového objemu záloh na daň, vyplatí plátce daně poplatníkovi doplatek na daňovém bonusu nebo jeho část ze svých finančních prostředků a o tyto částky sníží odvody záloh na daň správci daně v následujících měsících, nejdéle do konce zdaňovacího období, pokud nepožádá místně příslušného správce daně o poukázání chybějící částky na tiskopise vydaném Ministerstvem financí (jedná se o formulář MFin 5246 označený názvem „Žádost podle § 35d odst. 9 zákona o daních z příjmů o poukázání chybějící částky vyplacené plátcem daně poplatníkům na doplatku na daňovém bonusu z ročního zúčtování záloh a daňového zvýhodnění“. Správce daně vrátí plátci daně přeplatek nejpozději do 20 dnů od doručení žádosti, pokud na základě tohoto požadavku vratitelný přeplatek vznikl. V žádosti také musí plátce daně uvést, zda se jedná o „běžný typ žádosti“ nebo „dodatečný typ žádosti“. U běžné žádosti se jedná o postup podle § 35d odst. 9 ZDP, a to po správné aplikaci § 35d odst. 4 ZDP. U dodatečné žádosti se jedná o postup podle § 35d odst. 9 ZDP po aplikaci § 38i odst. 4 ZDP (dodatečně provedená oprava chybně poskytnutého měsíčního daňového zvýhodnění)

     Příklad 292

Zaměstnavatel provedl roční zúčtování záloh a daňového zvýhodnění za měsíc únor. Výše doplatku na daňových bonusech činí 25 000 Kč. Výše záloh na daň je ve výši 20 000 Kč. Plátce sníží odvod na zálohách o částku 20 000 Kč a zbývající částku 5 000 Kč ze svých finančních prostředků. Správci daně může podat žádost podle § 35d odst. 9 o poukázání chybějící částky 5 000 Kč vyplacené plátcem poplatníkům na doplatku na daňovém bonusu z ročního zúčtování záloh a daňového zvýhodnění.

Opravy nesprávné zálohy na daň,
daně a daňového zvýhodnění

Postup při opravě na dani z příjmů ze závislé činnosti vybírané srážkou formou záloh na daň vyplývá z ustanovení § 38i ZDP. Níže uvedená pravidla platí pro rok 2026, od roku 2027 pak dochází k významné novelizaci § 38i v souvislosti s JMHZ.

A) Postup ve lhůtě pro podání řádného Vyúčtování daně z příjmů ze závislé činnosti

     Záloha na daň sražena zaměstnanci v nesprávně vyšší částce nebo vyplacen měsíční daňový bonus nižší, než měl být, vznik rozdílu v neprospěch zaměstnance

•    Pokud plátce daně (zaměstnavatel) srazil poplatníkovi (zaměstnanci) zálohu vyšší, než je stanoveno, nebo kterému byl vyplacen měsíční daňový bonus nižší, než měl být, vrátí poplatníkovi vzniklý rozdíl, pokud neuplynula lhůta pro podání Vyúčtování daně z příjmů ze závislé činnosti za toto zdaňovací období (to znamená nejdéle do 2 měsíců po uplynutí kalendářního roku, popřípadě do 20. března, pokud je Vyúčtování podáváno elektronicky, jak vyplývá z ustanovení § 38j odst. 5 ZDP). O vrácenou částku na záloze nebo o dodatečně vyplacenou částku na měsíčním daňovém bonusu sníží plátce daně nejbližší odvod záloh správci daně. Od roku 2027 tento postup platí, pokud nedošlo k vyměření daně za příslušné zdaňovací období.

     Příklad 293

Zaměstnanci byl poskytnut měsíční daňový bonus ve výši 1 117 Kč. Správně však měl být poskytnut měsíční daňový bonus ve výši 1 317 Kč. Chyba se stala při zúčtování mezd za měsíc březen 2025. Chyba byla opravena při zúčtování mezd za měsíc duben 2025, o vzniklý rozdíl ve výši 200 Kč snížil plátce daně odvod záloh dne 20. května 2025. Chyba byla tedy opravena přede dnem 1. březen 2026, kdy uplyne lhůta pro podání řádného Vyúčtování k dani z příjmů ze závislé činnosti za zdaňovací období 2025. V případě elektronicky podávaného Vyúčtování za zdaňovací období 2025 by lhůta uplynula dne 20. března 2026.

     Záloha na daň sražena zaměstnanci v nesprávně nižší částce nebo vyplacen měsíční daňový bonus vyšší, než měl být, vznik rozdílu ve prospěch zaměstnance:

•    Poplatníkovi, kterému byla sražena záloha nižší, než je stanoveno, nebo kterému byl vyplacen měsíční daňový bonus vyšší, než měl být, může plátce daně (zaměstnavatel) srazit vzniklý rozdíl ze mzdy, pokud neuplynula lhůta pro podání Vyúčtování daně ze závislé činnosti za toto zdaňovací období. O dodatečně vybranou částku na záloze nebo na měsíčním daňovém bonusu zvýší plátce daně nejbližší odvod záloh správci daně. Od roku 2027 tento postup platí, pokud nedošlo k vyměření daně za příslušné zdaňovací období.

     Příklad 294

Zaměstnanci byl poskytnut měsíční daňový bonus ve výši 3 851 Kč. Správně však měl být poskytnut měsíční daňový bonus ve výši 2 434 Kč. Chyba se stala při zúčtování mezd za měsíc září 2025. Chyba byla opravena při zúčtování mezd za měsíc prosinec 2025, o vzniklý rozdíl ve výši 1 417 Kč zvýšil plátce daně odvod záloh dne 20. ledna 2026.

B) Postup po uplynutí lhůty pro podání Vyúčtování daně z příjmů ze závislé činnosti:

     Daň sražena zaměstnanci v nesprávně vyšší částce nebo vyplacen daňový bonus nižší, než měl být, vznik rozdílu v neprospěch zaměstnance:

•    Poplatníkovi, kterému byla sražena daň vyšší, než je stanoveno, nebo kterému byl vyplacen daňový bonus nižší, než měl být, vrátí plátce daně vzniklý rozdíl, pokud neuplynuly dva roky od konce lhůty pro podání Vyúčtování daně z příjmů ze závislé činnosti za zdaňovací období, v němž rozdíl vznikl (příslušnou lhůtu pro podání řádného Vyúčtování viz opět § 38j odst. 5 ZDP). Plátce daně je povinen nejdříve tento rozdíl poplatníkovi vrátit, a až poté bude mít možnost uplatnit jej jako svůj „přeplatek na dani“, tím, že podá dodatečné Vyúčtování daně z příjmů ze závislé činnosti. O tento vrácený rozdíl sníží plátce daně nejbližší odvod záloh správci daně. Od roku 2027 se již nepodává dodatečné Vyúčtování daně z příjmů ze závislé činnosti, nýbrž Následné hlášení k záloze.

-   Pozor! Pokud nedojde k vrácení uvedeného rozdílu poplatníkovi (například plátce daně vystavil poplatníkovi potvrzení a výši přeplacené částky plátce daně u poplatníka nezná, nebo se jedná o poplatníka, u něhož je daňová povinnost splněna sraženými zálohami), pak poplatník, kterému nebylo provedeno roční zúčtování záloh a daňového zvýhodnění, možnost uplatnit nárok na vzniklý rozdíl na základě podaného daňového přiznání (to znamená daňového přiznání, které si podá dotyčný zaměstnanec).

     Příklad 295

Poplatníkovi při ročním zúčtování za rok 2024 byl poskytnut daňový bonus v nesprávně nižší částce 4 000 Kč. Správná částka byla 5 117 Kč. Plátce daně tuto chybu zjistil po podání Vyúčtování k dani z příjmů ze závislé činnosti za rok 2024. Termín pro podání Vyúčtování byl v daném roce do 1. března 2025. Plátce daně je povinen nejdříve vrátit vzniklý rozdíl poplatníkovi a poté může podat dodatečné Vyúčtování k dani z příjmů ze závislé činnosti, pokud neuplynuly 2 roky ode dne 1. března 2025. Dodatečné Vyúčtování se podává ve lhůtě stanovené v § 141 odst. 1 daňového řádu. To znamená do konce měsíce následujícího po měsíci, ve kterém plátce daně zjistil důvod pro podání dodatečného Vyúčtování. Pokud plátce daně chybu napravil v zúčtování mezd za měsíc květen 2025 a dlužnou částku vrátil zaměstnanci, pak o zjištěný rozdíl ve výši 1 117 Kč může snížit nejbližší odvod záloh správci daně a podá dodatečné Vyúčtování k dani z příjmů ze závislé činnosti za rok 2024.

     Daň sražena zaměstnanci v nesprávně nižší částce nebo vyplacen daňový bonus vyšší, než měl být, vznik rozdílu ve prospěch zaměstnance:

•    Rozdíl vzniklý vinou plátce daně: Dlužnou částku na dani nebo neoprávněně vyplacenou částku na daňovém bonusu, která vznikla zaviněním plátce daně, může srazit plátce daně ze mzdy poplatníka, pokud neuplynuly 2 roky od konce lhůty pro podání Vyúčtování daně z příjmů ze závislé činnosti za zdaňovací období, v němž rozdíl vznikl.

-   Ve výše uvedené lhůtě 2 let je možné srazit dlužnou částku na záloze nebo přeplacenou částku na měsíčním daňovém bonusu také poplatníkovi, kterému nebylo provedeno roční zúčtování záloh a daňového zvýhodnění, a to i za okolností, pokud tento poplatník podal za toto zdaňovací období daňové přiznání. Ten bude mít poté možnost si vypořádat daňovou povinnost prostřednictvím dodatečného daňového přiznání u svého místně příslušného správce daně.

     Příklad 295

Plátce daně zjistil, že při ročním zúčtování za rok 2024 byla zaměstnanci nesprávně vypočtena daň ve výši 15 200 Kč. Správná částka daně byla ve výši 17 000 Kč. Chyba vznikla vinou plátce daně. Plátce daně může srazit dlužnou částku na dani ve výši 1 800 Kč, ze mzdy poplatníka (zaměstnance) pokud neuplynuly 2 roky ode dne 1. březen 2025, kdy skončila lhůta pro podání řádného Vyúčtování k dani z příjmů ze závislé činnosti za rok 2024. Z dlužné částky na dani vznikla rovněž povinnost uhradit úroky z prodlení dle § 252 daňového řádu.

Rozdíl vzniklý vinou poplatníka: V případě, kdy dlužná částka na dani nebo neoprávněně vyplacená částka na daňovém bonusu vznikla zaviněním poplatníka, má plátce daně dvě možnosti pro provedení opravy:

a)  srazí po dohodě s poplatníkem tuto částku ze mzdy poplatníka společně s úrokem z prodlení, pokud u plátce daně neuplynula lhůta pro stanovení daně, a je povinen tuto částku uhradit, nebo

b)  oznámí tuto skutečnost správci daně do konce měsíce následujícího po měsíci, ve kterém ji zjistil a současně předloží správci daně doklady potřebné k vybrání vzniklého rozdílu. Plátce daně je povinen o podání uvedeného Oznámení, které učinil u správce daně, současně informovat poplatníka. Poplatník (zaměstnanec) má v tomto případě povinnost podat daňové přiznání na základě ustanovení § 38g odst. 5 ZDP.

     Příklad 297

Plátce daně zjistil, že při ročním zúčtování za rok 2024 byla zaměstnanci nesprávně vypočtena daň ve výši 25 800 Kč. Správná částka daně byly ve výši 30 000 Kč. Chyba vznikla vinou poplatníka (zaměstnance). Plátce daně může srazit dlužnou částku na dani ve výši 4 200 Kč, ze mzdy poplatníka (zaměstnance) pokud neuplynula u plátce daně lhůta pro stanovení daně. Lhůta pro stanovení daně je uvedena v § 148 daňového řádu a činí 3 roky (v některých případech, zejména při podání dodatečného daňového tvrzení, se prodlužuje o 1 rok). Lhůta pro stanovení daně běží ode dne 1. březen 2025, kdy skončila lhůta pro podání řádného Vyúčtování k dani z příjmů ze závislé činnosti (§ 148 odst. 1 daňového řádu). Dlužnou částku na dani srazí plátce daně poplatníkovi spolu s úrokem z prodlení po dohodě s poplatníkem. Plátce daně je povinen podat v této souvislosti dodatečné Vyúčtování k dani z příjmů ze závislé činnosti. Druhou možností je, že tuto skutečnost plátce daně oznámí správci daně a pokud plátce daně splní tuto svoji oznamovací povinnost a současně předloží správci daně doklady potřebné pro vybrání vzniklého rozdílu, pak nemusí podávat dodatečné Vyúčtování. Poplatník (zaměstnanec) je povinen podat daňové přiznání.

     Způsob uhrazené dlužné částky po uplynutí lhůty pro podání řádného Vyúčtování daně z příjmů ze závislé činnosti:

•    Rozdíl vzniklý vinou poplatníka: V případě, kdy dlužná částka na dani nebo neoprávněně vyplacená částka na daňovém bonusu vznikla zaviněním poplatníka, je povinnost uhradit dlužnou částku spolu s úrokem z prodlení na základě daňového nebo dodatečného daňového přiznání podaného poplatníkem, pokud dlužná částka na dani nebo neoprávněně vyplacená částka na daňovém bonusu vznikla zaviněním poplatníka.

-   Výjimka: Výjimku tvoří případ, kdy je povinen plátce daně povinen podat dodatečné Vyúčtování daně z příjmů ze závislé činnosti.

•    Rozdíl vzniklý vinou plátce daně: V případě, kdy dlužná částka na dani nebo neoprávněně vyplacená částka na daňovém bonusu vznikla zaviněním plátce daně, je povinnost uhradit dlužnou částku spolu s úrokem z prodlení na základě dodatečného Vyúčtování daně z příjmů ze závislé činnosti podaného plátcem daně.

Tiskopisy

•    V případě, pokud plátce daně provedl opravu na dani nebo záloh nebo provedl opravu daňového zvýhodnění týkající se chybně poskytnuté slevy na dani podle § 38i, vyplní tiskopis MFin 5490 „Příloha k vyúčtování daně z příjmů ze závislé činnosti o dodatečných opravách záloh na daň po slevě a daně vypočtené z ročního zúčtování záloh a daňového zvýhodnění“, který pak tvoří povinnou přílohu č. 3 k tiskopisu „Vyúčtování daně z příjmů ze závislé činnosti“.

•    V uvedené Příloze k vyúčtování se uvádí všechny opravy, které byly v souladu s § 38i provedeny až do dne podání Vyúčtování daně z příjmů ze závislé činnosti a týkaly se opravy:

-   chyb ve sražení záloh na daň po slevě (uvede se kód „Z“),

-   opravy chybně poskytnuté slevy podle § 35ba (uvede se kód „Z“),

-   opravy daně aktuálního zdaňovacího období z důvodu nesprávně poskytnutého daňového zvýhodnění ve formě slevy na dani nebo měsíční slevy na dani (uvede se kód „D“).

•    V případě opravy daňového zvýhodnění poskytnutého formou měsíčního daňového bonusu nebo doplatku na daňovém bonusu z ročního vyúčtování daňového zvýhodnění plátce daně vyplní tiskopis MFin 5531 Příloha k vyúčtování daně z příjmů ze závislé činnosti o dodatečných opravách měsíčního daňového bonusu a doplatku na daňovém bonusu z ročního zúčtování daňového zvýhodnění podle § 38i), který pak tvoří povinnou přílohu č. 4 k tiskopisu „Vyúčtování daně z příjmů ze závislé činnosti“.

     Odvod srážkové daně

Lhůta pro odvod srážkové daně je uvedena v § 38d odst. 3 ZDP. Plátce daně (zaměstnavatel) má za povinnost odvést místně příslušnému správci daně srážkovou daň do konce kalendářního měsíce, následujícího po kalendářním měsíci, ve kterém byl povinen provést srážku daně.

Pokud je však plátce povinen podat daňové přiznání v průběhu zdaňovacího období (tj. kalendářního roku), je povinen sraženou daň odvést svému místně příslušnému správci daně nejpozději do termínu pro podání tohoto daňového přiznání.

Srážka daně se provádí ze základu daně stanoveného podle § 36.

Počítání lhůt

Běh lhůt je dán pravidly uvedenými v daňovém řádu (§ 33). Lhůta stanovená podle týdnů, měsíců nebo let počíná běžet dnem, který následuje po dni, kdy došlo ke skutečnosti určující běh lhůty, a končí dnem toho dne, který se svým pojmenováním nebo číselným označením shoduje se dnem, kdy započal běh lhůty. Připadne-li poslední den lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty nejblíže následující pracovní den.

     Příklad 298

Lhůta pro podání Vyúčtování k dani z příjmů vybírané srážkou je tříměsíční po uplynutí roku (skutečnost rozhodná pro běh lhůty nastává tudíž dne 31. prosince). Lhůta počíná tedy běžet dnem následujícím, to znamená 1. ledna a skončí dnem 1. dubna, který se číselným označením shoduje se dnem 1. leden. Lhůta pro podání Vyúčtování k dani vybírané srážkou za rok 2025 skončí dnem 1. dubna 2026. Pro úplnost lze dodat, že v případě, pokud by na poslední den lhůty připadala sobota nebo neděle, pak lhůta skončí následující pracovní den.

Bankovní spojení

Odvod srážkové daně se provádí na odpovídající bankovní účet příslušného finančního úřadu. Příslušná předčíslí jsou:

•    7720 pro daň z příjmů fyzických osob vybíranou srážkou podle zvláštní sazby,

•    7712 pro daň z příjmů právnických osob vybíranou srážkou podle zvláštní sazby.

Oznámení o příjmech plynoucích
do zahraničí podle § 38da

Plátce daně (zaměstnavatel), který sráží daň z příjmů srážkou, má na základě § 38da ZDP povinnost oznámit skutečnost, týkající se odvodu sražené daně, správci daně, a to za podmínky, pokud se jedná o daňové nerezidenty.

Uvedené Oznámení nahradilo tiskopis „Hlášení plátce daně z příjmů vybírané srážkou“ MFin 5478. Ustanovení § 38da ZDP rozšířilo dosavadní oznamovací povinnost upravenou před novelou v ustanovení § 38d odst. 3 i na příjmy osvobozené od daně nebo na příjmy, které podle mezinárodní smlouvy nepodléhají zdanění v ČR, a to ve vztahu k příjmům, z nichž je daň vybírána srážkou podle zvláštní sazby daně upravené v § 36 ZDP a které plynou ze zdrojů na území ČR daňovým nerezidentům, pokud se jedná o příjem:

-   v podobě licenčního poplatku,

-   podle § 22 odst. 1 písm. g) bodu 3 nebo 4 (například podíly na zisku nebo úroky a jiné výnosy z poskytnutých úvěrových finančních nástrojů).

Současně je však dána výjimka pro příjmy:

•    podle § 22 odst. 1 písm. g) bodu, které jsou od daně z příjmů osvobozeny nebo o nichž mezinárodní smlouvy stanoví, že nepodléhají zdanění v ČR, pokud souhrnná hodnota těchto příjmů nepřesahuje v kalendářním měsíci, ve kterém by plátce daně byl povinen danému daňovému nerezidentovi z těchto příjmů provést srážku daně, částku 300 000 Kč. 

V takovém případě se oznámení o příjmech plynoucích do zahraničí nemusí podávat.

Výjimka z oznamovací povinnosti podle § 38da platí též pro:

•    příjmy dle § 6 odst. 4, pro které není ani stanoven limit 300 000 Kč, a 

•    pro příjmy, pro které platí povinnost podat správci daně oznámení podle zákona č. 164/2013 Sb. o mezinárodní spolupráci při správě daní, neboť by se jednalo o duplicitu.

Lhůty pro podání oznámení jsou dvojího druhu. V případě, jde-li příjem, ze kterého je daň vybírána srážkou podle zvláštní sazby daně, je oznámení je povinen plátce daně podat do konce kalendářního měsíce následujícího po kalendářním měsíci, ve kterém měla být z daného příjmu daň sražena nebo vybrána.

Novelou provedenou zákonem č. 609/2020 Sb. bylo doplněno, že v případě příjmů, které jsou od daně osvobozeny nebo o nichž mezinárodní smlouva stanoví, že nepodléhají zdanění v ČR, plátce podává oznámení jednou ročně, a to do 31. ledna kalendářního roku bezprostředně následujícího po kalendářním roce, ve kterém by byl povinen provést srážku daně, kdyby daný příjem nebyl od daně osvobozen a podléhal by zdanění v ČR.

V praxi se tak povinnost provést oznámení nejčastěji týká osvobozené výplaty dividend, podílů na zisku a licenčních poplatků či úroků z půjček, u nichž smlouva o zamezení dvojího zdanění umožňuje srazit daň jen v zemi příjemce platby (zpravidla se jedná o platby mezi spojenými osobami ve smyslu § 23 odst. 7 ZDP, neboť například dle § 19 odst. 1 písm. ze) jsou od daně osvobozeny mimo jiné podíly na zisku vyplácené dceřinou společností, která je daňovým rezidentem ČR, mateřské společnosti, přičemž pojmy „mateřská společnost“ a „dceřiná společnost“ jsou definovány v § 19 odst. 3).

Oznámení správci daně o uvedených příjmech vyplácených daňovým nerezidentům je povinná provést jak fyzická, tak i právnická osoba. Plátce daně, na kterého byly přeneseny povinnosti plátce daně podle § 38c odst. 3, uvede v oznámení o příjmu, kterého se přenesení povinnosti týká, také údaje týkající se plátce příjmu, který na něj své povinnosti převedl písemnou smlouvou, a to jméno, a rodné číslo u fyzické osoby a název a identifikační číslo osoby u právnické osoby, jakož i DIČ, pokud bylo přiděleno.

V případě, kdy plátce daně nebo jeho zástupce má zpřístupněnou datovou schránku, která mu byla zřízena ze zákona, nebo zákonem uloženou povinnost mít účetní závěrku ověřenou auditorem, je povinen učinit oznámení pouze elektronicky.

V případě, že plátce daně nepodá dané oznámení ve stanovené lhůtě, jedná se o nesplnění povinnosti nepeněžité povahy podle § 247a daňového řádu.

Správce daně může zprostit plátce daně v odůvodněných případech této oznamovací povinnosti, a to na dobu až 5 let, za předpokladu, že plátce daně si podá příslušnou žádost.

Lhůty pro opravy srážkové daně

Postupuje se podle § 38d odst. 8 ZDP a § 141 daňového řádu. Platí následující lhůty:

•    Vznik přeplatku: Pokud plátce daně srazil poplatníkovi daň vyšší, než je stanoveno, vrátí plátce daně nesprávně sraženou částku, pokud neuplynuly 3 roky od konce lhůty, ve které byl plátce daně povinen podat „Vyúčtování daně z příjmů vybírané srážkou podle zvláštní sazby daně“ a pokud poplatník nevyužil postup podle uvedený v § 36 odst. 6 a 7.

•    Vznik doplatku: Pokud plátce daně nesrazil daň ve stanovené výši (srazil nižší daň), může ji srazit dodatečně, pokud neuplynuly 2 roky od konce lhůty pro podání „Vyúčtování daně z příjmů vybírané srážkou podle zvláštní sazby daně“.

•    Plátci daně z příjmů fyzických osob ze závislé činnosti vybírané srážkou podle zvláštní sazby daně, kteří do podání Vyúčtování provedli opravu aktuální části zdaňovacího období, jsou povinni podat společně s Vyúčtováním také Přílohu k vyúčtování daně vybírané srážkou podle zvláštní sazby daně z příjmů fyzických osob. Tato příloha je povinná pro plátce daně, který provedl ve zdaňovacím období opravu výše sražené daně podle § 38d odst. 8 ZDP. Jedná se o formulář MFin 5466/A.

•    Vyúčtování se podává do 3 měsíců po uplynutí kalendářního roku (§ 137 odst. 2 daňového řádu).

•    Opravy týkající se předcházejících zdaňovacích období (popřípadě předcházejících částí) je nutné provést formou dodatečného Vyúčtování k tomuto zdaňovacímu období (části zdaňovacího období), a to v souladu s § 141 zákona č. 280/2009 Sb., daňový řád.

     Příklad 299

V srpnu 2025 plátce daně dodatečně srazil srážkovou daň ve výši 1 500 Kč, která měla být sražena již v měsíci červenec 2025. Dále zjistil, že nesprávně provedl zdanění srážkovou daní při zúčtování mezd za měsíc květen. Nesprávně sražená srážková daň byla ve výši 600 Kč. V daném případě vyplní k Vyúčtování daně z příjmů vybírané srážkou podle zvláštní sazby daně za rok 2025 též Přílohu k vyúčtování daně vybírané srážkou podle zvláštní sazby daně, kde ve sloupci 5 uvede částku 1 500 Kč s kladným znaménkem. Částka 600 Kč bude uvedena ve sloupci 5 se záporným znaménkem.

Od 1. 1. 2027 dochází k významné novelizaci zákona o daních z příjmů a současně s tím je nedílně spojena i významná novelizace § 38d ZDP. V roce 2027 bude tedy postup, pokud jde o daň vybíranou srážkou podle zvláštní sazby daně, výrazně odlišný.

Potvrzení o zdanitelných příjmech

Některé důležité povinnost plátce daně vůči zaměstnancům (§ 38j odst. 3)

•    Plátce daně (zaměstnavatel) má za povinnost vystavit na žádost poplatníka (zaměstnance) doklad o souhrnných údajích uvedených ve mzdovém listě, které jsou rozhodné pro výpočet základu daně, daně, záloh a pro poskytnutí slevy na dani a daňového zvýhodnění.

•    Tento doklad musí plátce daně (zaměstnavatel) vystavit zaměstnanci ve lhůtě do 10 dnů od podání žádosti.

•    Pro tento účel lze použít formulář MFin 5460, s názvem „Potvrzení o zdanitelných příjmech ze závislé činnosti, sražených zálohách na daň a daňovém zvýhodnění“. Konkrétně jde o vzor č. 33.

•    Existuje rovněž anglická verze tohoto formuláře MFin 5460/AJ, která má název: „CERTIFICATE of the taxable incomes from dependent activity and office holder’s emoluments, the withheld tax advances and tax advantage“.

•    Kopii vystaveného dokladu musí plátce daně (zaměstnavatel) uschovat.

•    Do tohoto potvrzení o zdanitelných příjmech se neuvádějí:

-   Příjem ze závislé činnosti zdaněné srážkovou daní, sražená daň ani pojistné z tohoto příjmu sražené.

•    V případě, pokud poplatník chce v případě příjmů z dohod o provedení práce, které byly zdaněny srážkovou daní, využít postup podle § 38d odst. 4 písm. a) bod 2 ZDP, pak mu plátce daně vystaví příslušné potvrzení na formuláři MFin 5460/A, s názvem „Potvrzení o zdanitelných příjmech ze závislé činnosti plynoucích na základě zákona o daních z příjmů a o sražené dani vybírané srážkou podle zvláštní sazby daně z těchto příjmů“. Jedná se o situaci, kdy poplatník chce tyto příjmy uvedené v § 6 odst. 4 ZDP zdaněné srážkovou daní zahrnout do daňového přiznání podaného za zdaňovací období, ve kterém mu tyto příjmy plynou. Potvrzení vydává plátce daně na základě ustanovení § 38j odst. 3 ZDP pro účely zahrnutí těchto příjmů do dílčího základu daně (§ 6) v rámci daňového přiznání k dani z příjmů fyzických osob. Plátce daně (zaměstnavatel) současně křížkem vyznačí v příslušném políčku, zda je potvrzení vydáváno pro daňového rezidenta v ČR nebo pro daňového nerezidenta v ČR a zároveň se jedná o rezidenta členského státu EU nebo EHP. Obdobně v případě příjmů uvedených v § 36 odst. 7. Výše uvedený formulář se týká příjmů podle § 22 odst. 1 písm. f) bod 2 a podle § 22 odst. 1 písm. g) bod 6 (odměny člena orgánu právnické osoby, umělci, sportovci atd.). Ovšem pozor – jak vyplývá z § 36 odst. 7, zahrnout příjmy zdaněné srážkovou daní do daňového přiznání nemůže poplatník, který není daňovým rezidentem ČR ani daňovým rezidentem členského státu EU, ani státu tvořícího EHP. U cizích státních příslušníků, kteří nemají přidělené rodné číslo v ČR, se uvádí datum narození.

Od roku 2027 je ustanovení § 38d významně novelizováno a výše uvedený postup zahrnutí srážkové daně se bude týkat jen příjmů uvedených v § 36 odst. 6 a 7.

Příjmy nevyplacené
do 31. ledna po skončení roku

Z údajů uvedených v „Potvrzení o zdanitelných příjmech ze závislé činnosti“ vyplývá jedna důležitá povinnost. ZDP v § 5 odst. 4 totiž upřesňuje způsob vypořádání daňové povinnosti u zaměstnance s tzv. „dlužnými příjmy“. Jedná se o příjmy, které byly v příslušném roce zaměstnavatelem zúčtovány jako příjmy zaměstnance, avšak nebyly vyplaceny nebo je zaměstnanec neobdržel do 31. ledna po skončení kalendářního roku.

ZDP pro tento případ zavedl postup, kdy se tyto příjmy pro účely ZDP považují za příjmy zaměstnanců až v tom zdaňovacím období (kalendářním roce), kdy jim budou skutečně vyplaceny. Současně je však zaveden postup, kdy rovněž sražené zálohy z těchto „dlužných příjmů“ se započítají na daňovou povinnost zaměstnance až v tom zdaňovacím období, ve kterém budou tyto příjmy dodatečně zaměstnanci vyplaceny, nebo je zaměstnanec obdrží.

Dále ZDP stanovuje, že obdobně se postupuje i při stanovení základu daně (pojistného sraženého z těchto příjmů) a při evidenci příjmů ze závislé činnosti. Příslušná evidence o dlužných příjmech a jejich vyplacení v dalších obdobích se tudíž musí promítnout i na „Potvrzení o zdanitelných příjmech ze závislé činnosti, sražených zálohách a daňovém zvýhodnění“.

Další zásady

•    Příjmy ze závislé činnosti vyplacené poplatníkovi nebo obdržené poplatníkem nejdéle do 31 dnů po skončení zdaňovacího období, za které byly dosaženy, se považují za příjmy vyplacené nebo obdržené v tomto zdaňovacím období (§ 5 odst. 4 ZDP).

Postup v případě, pokud zaměstnanec obdržel vyplacenou jen část mzdy

Z pokynu GFŘ D–59 vyplývá následující postup:

•    Pokud poplatník obdržel za některý kalendářní měsíc (měsíce) kalendářního roku jen část čistého příjmu, považuje se za příjem zaměstnance (v hrubém) v daném kalendářním roce také jen poměrná část celkem zúčtovaného měsíčního příjmu, a to v poměru, v jakém byly uspokojeny jeho nároky v čisté výši.

Dále platí:

•    Příjmem v čisté výši se pro tyto účely rozumí:

-   úhrn zúčtovaných měsíčních příjmů (včetně zúčtovaných a již obdržených nepeněžních a dále jednorázových příjmů),

-   snížený o příjmy od daně osvobozené a 

-   snížený o příslušné pojistné placené poplatníkem (zaměstnancem) a o zálohu na daň (po slevě).

-   K případnému měsíčnímu daňovému bonusu se přitom nepřihlíží.

•    Zjistí se procento skutečně vyplaceného (obdrženého) čistého příjmu v poměru k čistému příjmu, který měl být poplatníkovi celkem za daný kalendářní měsíc řádně vyplacen, a tímto procentem se vypočte i poměrná výše tzv. hrubého (zdanitelného) který se pak považuje za příjem poplatníka v daném kalendářním roce.

•    Obdobně se postupuje při výpočtu poměrné části sražené zálohy na daň.

•    Nepřihlíží se přitom k příjmům, které jsou od daně z příjmů osvobozené.

•    Procento pro výpočet poměrné části hrubé mzdy a sražené zálohy na daň se vypočte jako podíl:

-   částky částečně vyplaceného čistého příjmu a 

-   čistého příjmu, který měl být celkem za daný kalendářní měsíc vyplacen,

-   vynásobený 100.

•    Procento obdrženého čistého příjmu se vypočte jako podíl:

-   částky obdrženého čistého příjmu a

-   čistého příjmu, který měl být celkem za daný kalendářní měsíc obdržen,

-   vynásobený 100,

-   dle následujícího vzorce:

»   Procento OČP = OČP / ČP x 100 (komentář: OČP = obdržený čistý příjem, ČP = čistý příjem, který měl poplatník celkem obdržet).

     Příklad 300

Například za prosinec 2026 byl poplatníkovi zúčtován příjem v hrubé výši 20 000 Kč a po srážce pojistného a daňové zálohy měl obdržet na čistém příjmu 15 850 Kč. Obdržel však do 31. 1. 2027 jen 9 000 Kč, tj. 56,78 % čistého příjmu (výpočet: 9 000 Kč / 15 850 Kč x 100 % = 56,78 %).

Z hrubého příjmu ve výši 20 000 Kč se do roku 2026 započte jen 11 356 Kč jako 56,78 % z 20 000 Kč. Stejným poměrem se zjistí i odpovídající část daňové zálohy započitatelná na daňovou povinnost roku 2026.

Vyúčtování daně z příjmů fyzických osob ze závislé činnosti

Vyúčtování daně z příjmů
fyzických osob ze závislé činnosti

Plátce daně musí vůči finančnímu úřadu splnit celou řadu povinností. Níže uvedené se týká postupu v roce 2026. Od roku 2027 již zaměstnavatel bude podávat tzv. „Hlášení k záloze“ prostřednictvím JMHZ dle § 38ha ZDP.

Zaměstnavatel jako plátce daně z příjmů ze závislé činnosti má v roce 2026 následující povinnost:

•    Vyplnit a odevzdat finančnímu úřadu „Vyúčtování daně z příjmů fyzických osob ze závislé činnosti“. Tato povinnost vyplývá z ustanovení § 38j odst. 4 ZDP. Vyúčtování se podává na formuláři MFin 5459. Pro účely správného vyplnění tohoto formuláře je možné využít Pokyny k vyplnění Vyúčtování daně z příjmů fyzických osob ze závislé činnosti (formulář MFin 5459/1).

•    Vyúčtování daně z příjmů fyzických osob ze závislé činnosti je rovněž povinen podat plátce, kterému nevznikla v průběhu zdaňovacího období povinnost odvádět úhrn sražených záloh správci daně, a to z důvodu, že poskytoval zaměstnancům slevy na dani podle § 35ba ZDP nebo daňové zvýhodnění podle § 35c a § 35d (viz § 38j odst. 9 ZDP).

•    Lhůta pro podání vyúčtování daně z příjmů fyzických osob ze závislé činnosti je stanovena do 2 měsíců po uplynutí kalendářního roku (§ 38j odst. 5 ZDP). To neplatí v níže uvedených případech, pokud plátce podává vyúčtování elektronicky.

Počítání lhůt

Běh lhůt je dán pravidly uvedenými v daňovém řádu (§ 33). Lhůta stanovená podle týdnů, měsíců nebo let počíná běžet dnem, který následuje po dni, kdy došlo ke skutečnosti určující běh lhůty, a končí dnem toho dne, který se svým pojmenováním nebo číselným označením shoduje se dnem, kdy započal běh lhůty. Připadne-li poslední den lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty nejblíže následující pracovní den.

Příklad

Lhůta pro podání „Vyúčtování k dani z příjmů ze závislé činnosti“ je dvouměsíční po uplynutí roku (skutečnost rozhodná pro běh lhůty nastává tudíž dne 31. prosince). Lhůta počíná tedy běžet dnem následujícím, to znamená 1. ledna a skončí dnem 1. března, který se číselným označením shoduje se dnem 1. leden. Dvouměsíční lhůta pro podání Vyúčtování k dani z příjmů za rok 2025 tak skončí dne 1. března 2026. Ovšem vzhledem k tomu, že se jedná o neděli, lhůta skončí až 2. března 2026.

Elektronické podání (§ 38j odst. 6)

Ve vybraných případech je stanovena povinnost podávat „Vyúčtování daně z příjmů ze závislé činnosti“ povinně v elektronické formě.

•    Povinnost podat Vyúčtování daně z příjmů ze závislé činnosti elektronicky platí pro plátce daně (zaměstnavatele), který ve zdaňovacím období zúčtoval nebo vyplatil příjmy ze závislé činnosti fyzickým osobám, které nejsou daňovými rezidenty v ČR (tj. fyzické osoby uvedené v § 2 odst. 3 ZDP).

-   Výjimka: Tuto povinnost nemá plátce daně (zaměstnavatel), který je fyzickou osobou a u něhož počet těchto poplatníků (zaměstnanců) v průběhu zdaňovacího období nepřesáhl v úhrnu 10 osob.

•    V případě elektronického podání lhůta pro podání Vyúčtování je stanoveno pevné datum do 20. března po uplynutí vykazovaného zdaňovacího období.

     Příklad 301

V případě elektronického podání Vyúčtování za rok 2025 lhůta pro podání končí dnem 20. března 2026.

Pokud se nejedná o případ, kdy je plátci daně stanovena povinnost podávat Vyúčtování daně z příjmů ze závislé činnosti elektronicky, může plátce daně i nadále podávat toto vyúčtování klasickou cestou, to znamená s použitím příslušného papírového formuláře.

Prodloužení lhůty

•    Lhůtu pro podání Vyúčtování k dani z příjmů ze závislé činnosti nelze prodloužit (§ 38j odst. 7).

Přílohy k Vyúčtování daně z příjmů fyzických osob ze závislé činnosti

Společně s vyúčtováním se předkládají též povinné přílohy. Jedná se o následující přílohy:

•    Příloha č. 1: „Počet zaměstnanců k 1. prosinci“ (viz § 38j odst. 8 písm. a) ZDP). Jde o povinnou přílohu k vyúčtování. Jedná se o formulář MFin 5490/1. Obsahuje údaje o počtu zaměstnanců k 1. prosinci vykazovaného zdaňovacího období podle místa výkonu práce v obci uvedené v pracovní smlouvě.

•    Příloha č. 2: „Přehled souhrnných údajů zaznamenaných na mzdových listech poplatník uvedených v § 2 odst. 3 zákona“. Viz § 38j odst. 8 písm. b) ZDP. Tato příloha je povinná pro plátce, kteří zaměstnávali poplatníky uvedené v § 2 odst. 3 (daňové cizozemce, tj. fyzické osoby, které jsou daňovými rezidenty v jiném státě, než ČR). Jedná se o formulář MFin 5530. Obsahuje souhrnné údaje zaznamenané na mzdových listech vykazovaného zdaňovacího období v členění podle jednotlivých poplatníků (zaměstnanců), kteří nejsou daňovými rezidenty v ČR, včetně příjmů, z nichž je daň vybírána srážkou podle zvláštní sazby daně.

•    Příloha č. 3: „Příloha k vyúčtování daně z příjmů fyzických osob ze závislé činnosti o dodatečných opravách záloh na daň po slevě a daně vypočtené z ročního vyúčtování záloh a daňového zvýhodnění“. Viz § 38j odst. 8 písm. c) ZDP. Tato příloha je povinná pro plátce, kteří provádějí opravy na dani podle § 38i ZDP a pro plátce, kteří provedli opravy daňového zvýhodnění podle § 38i týkající se chybně poskytnuté slevy na dani, provedené v aktuálním zdaňovacím období. Jedná se o formulář MFin 5490.

•    Příloha č. 4: „Příloha k vyúčtování daně z příjmů fyzických osob ze závislé činnosti o dodatečných opravách měsíčního daňového bonusu a doplatku na daňovém bonusu z ročního zúčtování daňového zvýhodnění podle § 38i zákona“. Viz § 38j odst. 6 písm. c) ZDP. Tato příloha je určena pro plátce, kteří podle § 38i ZDP provedli v aktuálním zdaňovacím období opravy daňového zvýhodnění poskytnutého formou měsíčního daňového bonusu nebo doplatku na daňovém bonusu z ročního vyúčtování daňového zvýhodnění. Jedná se o formulář MFin 5531.

Dodatečné vyúčtování

Mohou nastat případy, kdy plátce daně zjistí po uplynutí lhůty pro podání vyúčtování, že daň není vyměřena správně. V takovém případě postupuje podle § 141 daňového řádu a podává tzv. „dodatečné vyúčtování“. Podává se opět na formuláři MFin 5459, kde se na řádku „01a Vyúčtování“ vyznačí, že se jedná o „dodatečné“ vyúčtování.

•    V dodatečném vyúčtování uvede plátce daně na řádek 01b datum zjištění důvodů pro podání dodatečného vyúčtování.

•    Dodatečné vyúčtování se vyplňuje celé, kromě sl. 2 a 11 části I. a kromě části II, tzn. všechny měsíce uvedeného zdaňovacího období v části I., přičemž u měsíců, u kterých nastala změna, se uvedou celé hodnoty, nikoliv pouze matematické rozdíly oproti hodnotám uvedeným v původním (řádném) vyúčtování. Rozdíl v hodnotách se uvádí do sloupce 10 příslušného měsíce (označen ve formuláři nadpisem „Dodatečné Vyúčtování“), a zároveň i na řádek 13 označeném „Úhrn“.

Pro účely dalšího postupu je nutné rozlišit, zda se podává dodatečné vyúčtování:

a)  na daň vyšší nebo

b)  na daň nižší nebo

c)  v případě, kdy se nemění poslední známá daň, ale mění se pouze údaje daňovým subjektem tvrzené.

•    V případě, pokud má být daň vyšší než poslední známá daň, je plátce (daňový subjekt) povinen podat dodatečné vyúčtování do konce měsíce následujícího po měsíci, ve kterém toto zjistil. Ve stejné lhůtě musí příslušnou částku rozdílu na dani uhradit, přesněji řečeno, musí být připsána na příslušný účet správce daně.

•    V případě, pokud plátce daně zjistil, že daň má být nižší než poslední známá daň, je oprávněn při splnění určitých podmínek, podat dodatečné vyúčtování. Lhůta pro podání je stejná jako v předchozím případě. To znamená do konce měsíce následujícího po měsíci, kdy vyšly najevo nové skutečnosti nebo důkazy, které nasvědčují tomu, že daň byla stanovena v nesprávné výši. Dále musí plátce uvést na vložený volný list důvody pro podání dodatečného vyúčtování.

•    V případě, kdy se nemění poslední známá daň, ale pouze údaje dříve tvrzené, je plátce (daňový subjekt) rovněž oprávněn podat dodatečné vyúčtování, opět ve lhůtě do konce měsíce následujícího po měsíci, ve kterém zjistil příslušné skutečnosti.

Změny od roku 2027

Od roku 2027 dochází k významné novelizaci § 38j ZDP, a to v souvislosti se zavedením JMHZ. Povinnosti plátce podávat Vyúčtování daně z příjmů fyzických osob ze závislé činnosti vybírané srážkou formou záloh budou začleněny do JMHZ. Uvedené Vyúčtování bude tedy nahrazeno Hlášením k záloze, které zaměstnavatel bude podávat pouze prostřednictvím JMHZ. Podrobnosti týkající se uvedeného Hlášení k záloze jsou popsány v § 38ha až § 38hj ZDP, ve znění účinném od 1. 1. 2027.

Vyúčtování daně z příjmů vybíraných srážkou

Pokud jde o vyúčtování daně z příjmů vybíraných srážkou a příjmy podléhající srážkové dani, níže uvedené platí pro rok 2026. Od roku 2027 dojde k významným změnám v souvislosti se zrušením srážkové daně a zavedením JMHZ.

Nejčastější případy srážkové daně

•    15 % z příjmů ze závislé činnosti splňujících podmínky uvedené v § 6 odst. 4 ZDP (například z dohody o provedení práce do 11 999 Kč, z dohody o pracovní činnosti nebo odměny jednatele do 4 499 Kč (rok 2026), pokud zaměstnanec nemá podepsané Prohlášení k dani).

•    15 % z odměn členů orgánů právnických osob v případě daňových nerezidentů v ČR, pokud se nejedná o fyzické osoby [§ 22 odst. 1 písm. g), bod 6, § 36 odst. 1 písm. a) bod 1].

Vyúčtování daně z příjmů
vybíraných srážkou (§ 38d odst. 9)

V případě, že jde o plátce daně z příjmů vybírané zvláštní sazbou daně (to znamená, že plátce daně srážel ve zdaňovacím období daň zvláštní sazbou daně například podle § 6 odst. 4 ZDP), platí následující povinnosti:

•    Plátce daně (zaměstnavatel) má povinnost vyplnit a odevzdat finančnímu úřadu formulář MFin 5466 s názvem „Vyúčtování daně vybírané srážkou podle zvláštní sazby daně z příjmů fyzických / právnických osob“. Viz § 38d odst. 9 ZDP.

•    Vyúčtování se podává odděleně za daně vybrané srážkou:

-   poplatníkům, kteří jsou fyzickými osobami (§ 2 odst. 1 zákona)

-   poplatníkům, kteří jsou poplatníky daně z příjmů právnických osob (§ 17 odst. 1 zákona).

•    V případě, pokud vyplácí nebo poukazuje-li nebo připisuje-li plátce daně úhrady ve prospěch jak fyzických, tak i právnických osob, bude předkládat dvě vyúčtování daně vybírané srážkou. Použije stejný typ tiskopisu, který k tomuto účelu vydalo Ministerstvo financí (MFin 5466) a vyznačí na něm, za kterou skupinu poplatníků je vyúčtování podáváno (fyzické osoby, právnické osoby).

Elektronické podání

Vyúčtování daně vybírané srážkou podle zvláštní sazby daně je možné podat i elektronickou formou. Příslušné další informace lze získat prostřednictvím internetu například na webové stránce Finanční správy ČR.

Přílohy

•    K formuláři Vyúčtování daně vybírané srážkou náleží následující příloha:

-   Příloha k vyúčtování daně vybírané srážkou podle zvláštní sazby daně z příjmů fyzických / právnických osob. Tato příloha je povinná pro plátce daně, který provedl ve zdaňovacím období opravu výše sražené daně podle § 38d odst. 8 ZDP. Jedná se o formulář MFin 5466/A.

Lhůta pro podání vyúčtování
daně z příjmů vybírané srážkou

•    Daňový řád stanoví v § 137 odst. 2, že vyúčtování se podává do 3 měsíců po uplynutí kalendářního roku. Správa daní vybíraných srážkou je pak uvedena v § 233 a následujících ustanoveních daňového řádu.

Prodloužení lhůty

•    Lhůtu pro podání Vyúčtování k dani z příjmů vybíraných srážkou nelze prodloužit (§ 38d odst. 9).

Bankovní spojení

Pro úhradu daní z příjmů vybíraných srážkou podle zvláštní sazby jsou zřízeny dva typy bankovních účtů, které se liší předčíslím.

•    Daň z příjmů fyzických osob vybíraná srážkou podle zvláštní sazby má předčíslí bankovního účtu 7720.

•    Daň z příjmů právnických osob vybíraná srážkou podle zvláštní sazby má předčíslí bankovního účtu 7712.

Při určování účtu, kam má být daň odvedena a skupiny poplatníků, za kterou je podáváno vyúčtování, je rozhodující osoba, jejíž příjem je podroben dani, nikoliv osoba plátce daně.

8.9  Nezdanitelné části
základu daně (§ 15)

Nezdanitelné části základu daně
a základní charakteristiky

Jedná se o částky, o které lze snížit ten základ daně, ze kterého se již počítá daň z příjmů podle § 16 ZDP. Po stránce terminologické je nelze zaměňovat za položky odčitatelné od základu daně, protože u nich se jedná o položky uvedené konkrétně v § 34 ZDP (například daňová ztráta).

Co je důležité – nezdanitelné části základu daně uvedené v § 15 nemůže zaměstnanec uplatnit v jednotlivých měsících u svého zaměstnavatele při výpočtu zálohy na daň podle § 38h. Nelze tedy uplatňovat měsíčně 1/12 příslušné částky, tak jako v případě měsíčního daňového zvýhodnění a měsíční slevy na dani podle § 35ba. Toto vyplývá přímo z ustanovení § 35d odst. 2 ZDP. V případě, pokud chce zaměstnanec daňově uplatnit nezdanitelné části základu daně podle § 15, má v zásadě tyto možnosti:

a)  uplatnit nezdanitelné části základu daně při ročním zúčtování záloh a daňového zvýhodnění podle § 38ch, o které požádá svého posledního zaměstnavatele,

b)  uplatnit nezdanitelné části základu daně v daňovém přiznání.

Nezdanitelné části základu daně může uplatnit:

a)  zaměstnanec, který je daňovým rezidentem v ČR,

b)  zaměstnanec, který není daňovým rezidentem v ČR, avšak pouze v daňovém přiznání.

Nezávisle na tom, zda se jedná/nejedná o daňového rezidenta v ČR, může nezdanitelné části základu daně rovněž uplatnit (za předpokladu splnění požadovaných podmínek) například

•    poplatník, u kterého se při výpočtu použije sazba daně ve výši 23 %, z důvodu, že základ pro výpočet zálohy byl vyšší než 3násobek průměrné mzdy (§ 38h odst. 2) nebo jeho základ daně byl vyšší než 36násobek průměrné mzdy (§ 16).

•    poplatník, který má kromě příjmů ze závislé činnosti i jiné příjmy (například ze samostatné výdělečné činnosti zdaňované podle § 7),

•    poplatník, který má příjmy ze zdrojů v zahraničí.

Vliv nezdanitelné části základu daně
na výši daně

Nezdanitelné částky ze základu daně, uvedené v § 15 ZDP, jsou částky, o které se snižuje základ daně, ze kterého se vypočte daň z příjmů podle § 16 ZDP. Tyto částky tedy nejsou „odčitatelné od daně“, protože výsledná částka, o kterou se sníží daň, je závislá na tom, jaká platí sazba daně. To znamená, že čím „nižší je sazba daně z příjmů, tím nižší je i daňová úspora“ a obráceně, čím vyšší je sazba daně z příjmů, tím vyšší je i daňová úspora.

     Příklad 302

Předpokládejme základ daně ve výši 200 000 Kč. Poplatník uplatní nezdanitelnou částku podle § 15 ve výši 10 000 Kč. Základ daně snížený o nezdanitelnou část je ve výši 190 000 Kč. Daň ze základu 200 000 Kč by byla 30 000 Kč = 200 000 Kč x 15 %. Daň ze základu daně 190 000 Kč je 28 500 Kč. Uplatněním nezdanitelné části základu daně rozdíl na dani tudíž není ve výši 10 000 Kč, ale pouze ve výši 10 000 Kč x 15 % = 1 500 Kč.

Příklad ilustruje, jak podstatný je to rozdíl, pokud se poplatník nesprávně domnívá (například na základě nějakého reklamního sdělení), že jde o položky snižující přímo daň, nikoliv základ daně. Částky snižující přímo daň jsou uvedeny v § 35 ZDP, avšak nejsou relevantní pro případ ročního zúčtování daně prováděného zaměstnavatelem, s výjimkou slevy na dani za zastavenou exekuci (§ 35 odst. 4). Relevantní jsou rovněž částky slev na dani pro poplatníky daně z příjmů fyzických osob uvedené v § 35ba.

     Příklad 303

Předpokládejme základ daně za rok 2026 ve výši 2 000 000 Kč. Poplatník uplatní nezdanitelnou částku podle § 15 ve výši 100 000 Kč. Základ daně snížený o nezdanitelnou část je ve výši 1 900 000 Kč. Daň ze základu 2 000 000 Kč by byla ve výši 15 % x (36 x 48 967 Kč) + 23 % x (2 000 000 Kč – 36 x 48 967 Kč) = 318 975 Kč. Daň ze základu daně 1 900 000 Kč je 15 % x (36 x 48 967 Kč) + 23 % x (1 900 000 Kč – 36 x 48 967 Kč) = 295 975 Kč. Uplatněním nezdanitelné části základu daně rozdíl na dani tudíž není ve výši 100 000 Kč, ale pouze ve výši 100 000 Kč x 23 % = 23 000 Kč = 318 975 Kč – 295 975 Kč.

Uplatnění nezdanitelných částek základu daně je výhodnější pro poplatníky s vysokými příjmy. To znamená, pokud dosahují základ daně přesahující 36násobek průměrné mzdy (1 762 812 Kč). Úspora na dani pak představuje 23 % příslušné uplatněné nezdanitelné části základu daně.

Výčet nezdanitelných částí
základu daně podle § 15

V zákonu o daních z příjmů jsou uvedeny v ustanovení § 15 následující možnosti, jak lze snížit základ daně o částky, které jsou pro účely daně z příjmů fyzických osob označeny jako nezdanitelné částky základu daně:

•    Bezúplatná plnění (dary), poskytnuté na účely uvedené v § 15 odst. 1 ZDP, při splnění podmínek uvedených v § 15 odst. 1 a 2.

•    Úroky zaplacené z úvěrů na bytové potřeby, za podmínek uvedených v § 15 odst. 3 a 4 ZDP.

•    Zaplacené příspěvky na daňově podporované produkty spoření na stáří dle § 15 odst. 5 a 6, mezi které patří:

-   penzijní připojištění se státním příspěvkem, doplňkové penzijní spoření a penzijní pojištění dle § 15a odst. 1 písm. a), b) a c) ZDP, při splnění podmínek uvedených nově v ustanovení 15b ZDP,

-   soukromé životní pojištění, dle § 15a odst. 1 písm. d) ZDP při splnění podmínek uvedených v 15b ZDP,

-   dlouhodobé investiční produkty dle § 15a odst. 1 písm. e) ZDP při splnění podmínek uvedených v 15b ZDP. Definice „dlouhodobého investičního produktu“ je uvedena pro účely daně z příjmů v § 15a odst. 5 ZDP.

•    Zaplacené příspěvky (pojistné) na daňově podporované pojištění dlouhodobé péče dle § 15 odst. 5 ZDP, za podmínek uvedených nově v § 15c ZDP.

Další podmínky, stanovené
pro daňové nerezidenty v ČR

•    V případě poplatníka, který není daňovým rezidentem v ČR, platí omezení, týkající se podílu jeho příjmů ze zdrojů na území ČR k jeho celkovým příjmům. Na základě § 15 odst. 7 lze základ daně snížit o nezdanitelné části základu daně podle § 15 za podmínky, že úhrn jeho příjmů ze zdrojů na území ČR podle § 22 činí nejméně 90 % všech jeho příjmů s výjimkou:

-   příjmů, které nejsou předmětem daně podle § 3 nebo 6, nebo

-   jsou od daně osvobozeny podle § 4, 6 nebo 10 nebo

-   příjmů, z nichž je daň vybírána srážkou podle zvláštní sazby daně.

•    Upozornění: Nezdanitelné části základu daně může uplatnit pouze poplatník, který je:

-   daňovým rezidentem členského státu EU nebo

-   státu tvořícího Evropský hospodářský prostor (EHP). Smluvními stranami EHP jsou Norsko, Island a Lichtenštejnsko. Členem EHP není například Švýcarsko.

Nyní k jednotlivým možnostem, jak lze snížit základ daně podle § 15 o nezdanitelné části základu daně, bude uveden v dalších části textu podrobnější popis.

Bezúplatná plnění (dary)

Zákon o daních z příjmů používá s účinností od 1. 1. 2014 místo pojmu „dary“ nový pojem „bezúplatná plnění“. Důvodem je zrušení zákona č. 357/1992 Sb., o dani dědické, dani darovací a dani z převodu nemovitostí a začlenění daně darovací do zákona o daních z příjmů.

Nutno ale podotknout, že zákon o daních z příjmů v tomto ohledu nenavazuje na nový občanský zákoník, který i nadále používá pojmy „dar“, „darovací smlouva“, „darování“, „dárce“, „obdarovaný“. Pravidla týkající se darování a darovacích smluv jsou nově upravena v občanském zákoníku v ustanoveních § 2055 až § 2078.

Způsob uplatnění

•    Hodnotu bezúplatného plnění (poskytnutý dar) lze uplatnit jako nezdanitelnou část základu daně podle § 15 ZDP:

-   v daňovém přiznání k dani z příjmů fyzických osob za příslušný kalendářní rok nebo

-   v rámci Žádosti o provedení ročního zúčtování záloh a daňového zvýhodnění u zaměstnance, který učinil u zaměstnavatele Prohlášení k dani a za podmínky, že nemá za povinnost podat daňové přiznání (§ 38g a 38k odst. 5 a 7 ZDP).

Výjimky

•    V případě bezúplatného plnění (daru) poskytnutého do zahraničí lze hodnotu bezúplatného plnění (dar) uplatnit pouze v daňovém přiznání (§ 38g odst. 2 ZDP).

•    Poplatník, který není daňovým rezidentem ČR, může hodnotu bezúplatného plnění (daru) uplatnit jen v daňovém přiznání (§ 38g odst. 2 ZDP).

Způsob prokazování nároku

Nárok se prokazuje:

•    Potvrzením příjemce bezúplatného plnění (daru) nebo jeho zákonného zástupce anebo pořadatele veřejné sbírky o výši a účelu bezúplatného plnění (daru).

•    Pokyn GFŘ D-59 k tomu uvádí, že poskytnuté bezúplatné plnění prokáže poskytovatel dokladem, ze kterého musí být patrno:

-   kdo je příjemcem bezúplatného plnění,

-   hodnota bezúplatného plnění,

-   předmět bezúplatného plnění,

-   účel, na který bylo bezúplatné plnění poskytnuto a 

-   datum poskytnutí.

Další podmínky pro uplatnění

•    Za bezúplatná plnění, jejichž hodnotu lze odečíst od základu daně, se považují i nepeněžní bezúplatná plnění včetně služeb, které se ocení, pokud není známa jejich cena, cenami zjištěnými podle zákona č. 151/1997 Sb., o oceňování majetku (§ 3 odst. 3 a § 23 odst. 6 zákona).

•    V případě bezúplatného poskytnutí (darování) orgánu se hodnota odběru orgánu od žijícího dárce oceňuje částkou 20 000 Kč.

•    Hodnota jednoho odběru krvetvorných buněk (například při odběru kostní dřeně), s výjimkou úhrady prokázaných cestovních nákladů spojených s odběrem se oceňuje částkou 20 000 Kč.

•    V případě darování krve nebo přesněji řečeno jejich složek se hodnota jednoho odběru krve dárce oceňuje pro daňové účely částkou 3 000 Kč. Jedním odběrem krve bezpříspěvkového dárce se rozumí odběr krve a jejich složek (např. plasmy, krevních destiček, kostní dřeně a jiných složek), provedený v jednom dni, a to i v případě odběru více složek krve. V této souvislosti je vhodné upozornit též na změnu, která nastala již s účinností od 1.1.2015. Hodnota 1 odběru krve nebo jejich složek se oceňuje výše zmíněnou částkou v případě dárce, kterému nebyla poskytnuta finanční úhrada výdajů spojených s odběrem krve nebo jejích složek podle zákona upravujícího specifické služby, s výjimkou úhrady prokázaných cestovních nákladů spojených s odběrem. Podle § 32 odst. 2 zákona č. 373/2011 Sb., o specifických zdravotních službách nevzniká osobě, které byla krev odebrána, nárok na finanční ani jinou úhradu, s výjimkou:

-   účelně, hospodárně a prokazatelně vynaložených výdajů spojených s odběrem krve, o které tato osoba požádá, a to celkem do maximální výše 5 % minimální mzdy (poznámka: 5 % z částky 22 400 Kč je 1 120 Kč).

•    Doba poskytnutí bezúplatného plnění (daru): Musí se jednat o bezúplatné plnění (dar), který byl prokazatelně poskytnut v příslušném zdaňovacím období (kalendářním roce). V daňovém přiznání za rok 2026 nebo v rámci Žádosti o provedení ročního zúčtování záloh a daňového zvýhodnění lze tedy uplatnit pouze dary, které byly prokazatelně poskytnuty v roce 2026. Nelze uplatnit za rok 2026 dar, poskytnutý až v roce 2027, i když by darovací smlouva byla uzavřena v roce 2026. Na druhou stranu však je možné za rok 2026 uplatnit dar poskytnutý v roce 2026, i když darovací smlouva byla uzavřena již v roce 2025.

•    Příjemce bezúplatného plnění a účel bezúplatného plnění (daru): Pro možnost uplatnění poskytnutého bezúplatného plnění jako nezdanitelné části základu daně je nutné dodržet, aby bezúplatné plnění bylo poskytnuto pouze osobám (příjemcům) uvedených v § 15 odst. 1, a pouze na účely v tomto ustanovení vyjmenované. Rozhoduje tudíž:

-   kdo je příjemcem bezúplatného plnění a 

-   na jaký účel bylo bezúplatné plnění (dar) poskytnuto.

•    Příjemcem bezúplatného plnění (daru) musí být:

-   obec, kraj, organizační složka státu,

-   právnická osoba se sídlem na území ČR nebo

-   právnická osoba, která je pořadatelem veřejné sbírky podle zákona č. 117/2001 Sb., o veřejných sbírkách.

•    Musí se jednat o bezúplatná plnění poskytnuté na následující účely:

-   na vědu a vzdělávání, výzkumné a vývojové účely (viz například zákon č. 130/2002 Sb., o podpoře výzkumu a vývoje, kde lze nalézt definice pojmů „základní výzkum“, „aplikovaný výzkum“, „experimentální vývoj“, „inovace“,

-   na kulturu (například hudba, literatura, umění divadlo),

-   školství (viz zákon č. 561/2004 Sb., školský zákon),

-   na policii, na požární ochranu (viz například zákon č. 133/1985 Sb., o požární ochraně),

-   na podporu a ochranu mládeže (podle informace uvedené ve Wikipedii se mládeží rozumí děti ve věku do 15 let a mladiství ve věku od 15 do 18 let), blíže k této definici viz zákon č. 218/2003 Sb., o soudnictví ve věcech mládeže,

-   na ochranu zvířat a jejich zdraví (viz například zákon č. 246/1992 Sb., na ochranu zvířat proti týrání),

-   na účely sociální, zdravotnické a ekologické,

-   na účely humanitární, charitativní (viz například zákon č. 117/2001 Sb., o veřejných sbírkách), centrální evidenci veřejných sbírek lze nalézt na webových stránkách Ministerstva vnitra pod odkazem „Služby pro veřejnost“, „Seznam veřejných sbírek“,

-   na účely náboženské pro registrované církve a náboženské společnosti (seznam registrovaných církví a náboženských společností lze nalézt na internetových stránkách Ministerstva kultury http:///www.mkcr.cz, pod odkazem „Rejstříky a evidence“,

-   na účely tělovýchovné a sportovní (viz například zákon č. 115/2001 Sb., o podpoře sportu),

-   politickým stranám a politickým hnutím na jejich činnost (seznam politických stran lze nalézt na internetových stránkách Ministerstva vnitra http://www.mvcr.cz, pod odkazem „Služby pro veřejnost“, „Rejstřík politických stran a politických hnutí“,

-   evropským politickým stranám nebo evropským politickým nadacím na jejich činnost,

-   na financování odstraňování následků živelné pohromy, ke které došlo na území ČR nebo členského státu EU nebo státu tvořícího Evropský hospodářský prostor (pojem „živelná pohroma“ je pro účely daně z příjmů definován v § 24 odst. 10 ZDP).

Příjemcem bezúplatného plnění (daru) dále může být:

     Fyzická osoba s bydlištěm na území ČR, která:

•    je poskytovatelem zdravotních služeb nebo

•    provozuje školu a školské zařízení nebo

•    provozuje zařízení pro péči o toulavá nebo opuštěná zvířata nebo pro péči o jedince ohrožených druhů živočichů (viz například zákon č. 246/1992 Sb., na ochranu zvířat proti týrání, zákon č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny).

Účel bezúplatného plnění: musí být určeno na financování těchto zařízení.

Ověřování: Kdo je poskytovatelem zdravotních služeb lze zjistit v Národním registru poskytovatelů zdravotních služeb pod odkazem „nrpzs.uzis.cz“. Rejstřík škol a školských zařízení lze nalézt na webových stránkách Ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy.

     Fyzická osoba s bydlištěm na území ČR, která:

•    je poživatelem invalidního důchodu (nezáleží na tom, v kterém stupni, to znamená, zda jde o invalidní důchod 1., 2. popřípadě 3. stupně) nebo

•    která byla poživatelem invalidního důchodu ke dni přiznání starobního důchodu nebo

•    jde o nezletilé dítě závislé na péči jiné osoby podle zvláštního právního předpisu (tj. zákon č. 108/2006 Sb., o sociálních službách, viz například § 8 tohoto zákona).

Účel bezúplatného plnění:

-   na zdravotnické prostředky (viz zákon č. 268/2014 Sb., o zdravotnických prostředcích a § 39t zákona č. 48/1997 Sb., o veřejném zdravotním pojištění), nejvýše do částky nehrazené zdravotními pojišťovnami (seznam zdravotnických prostředků, které jsou hrazeny, je zveřejněn na webových stránkách Státního ústavu pro kontrolu léčiv, viz odkaz www.sukl.cz/sukl/seznam-zdravotnickych-prostedku-hrazenych-na-poukaz, nebo

-   na zvláštní pomůcky podle zákona upravujícího poskytování dávek osobám se zdravotním postižením, nejvýše do částky nehrazené příspěvkem ze státního rozpočtu (viz § 10 zákona č. 329/2011 Sb., o poskytování dávek osobám se zdravotním postižením anebo webové stránky Ministerstva práce a sociálních věcí pod odkazem „mpsv.cz/-/prispevek-na-zvlastni-pomucku“) a 

-   na majetek usnadňující těmto osobám vzdělání a zařazení do zaměstnání.

Bezúplatná plnění (dary)
poskytnuté osobám do zahraničí

Od roku 2009 lze též uplatnit bezúplatná plnění poskytnuté vybraným osobám do zahraničí. Příjemcem bezúplatného plnění může být:

•    Právnická nebo fyzická osoba se sídlem nebo bydlištěm na území jiného členského státu Evropské unie nebo státu tvořícího Evropský hospodářský prostor (EHP), pokud příjemce bezúplatného plnění a účel bezúplatného plnění splňují podmínky uvedené v § 15 ZDP. Rozhodujícím kritériem je tedy splnění podmínek stanovených podle českého zákona o daních z příjmů, nikoliv zahraniční právní úprava.

Výjimka: Pro rok 2026 platí rovněž výjimka, uvedená v zákonu č. 128/2022 Sb., o opatřeních v oblasti daní. Uplatnit lze bezúplatná plnění poskytnutá Ukrajině, jejím územně správním celkům nebo právnickým nebo fyzickým osobám se sídlem nebo bydlištěm na území Ukrajiny, pokud příjemce bezúplatného plnění a účel bezúplatného plnění splňují podmínky, za kterých lze od základu daně odečíst hodnotu bezúplatného plnění. Rozšiřuje se tak okruh států o Ukrajinu v závislosti na tom, zda jsou splněny obdobné podmínky jako v předchozím případě. Dále lze uplatnit bezúplatná plnění za účelem podpory obranného úsilí Ukrajiny, pokud příjemce bezúplatného plnění splňuje podmínky, za kterých lze od základu daně odečíst hodnotu bezúplatného plnění. Poplatníkovi daně z příjmů fyzických osob s příjmy ze závislé činnosti nemá za zdaňovací období 2026 povinnost podat daňové přiznání, pokud by mu tato povinnost vznikla jen z důvodu snížení základu daně o hodnotu bezúplatného plnění v roce 2026 prostřednictvím zastupitelského úřadu Ukrajiny na území ČR.

Bezúplatná plnění poskytnutá manžely

•    Novelou bylo s účinností od 1. 1. 2015 doplněno, že v případě, pokud bezúplatné plnění (dar) poskytnou manželé ze společného jmění, může odpočet uplatnit jeden z nich nebo oba poměrnou částí. Uvedená novela nepřináší věcnou změnu, neboť uvedený postup již vyplýval z příspěvku, projednávaném na Koordinačním výboru Komory daňových poradců a GFŘ, č. 407/11.09.13 Uplatnění daňového odpočtu u darů poskytnutých ze společného jmění manželů.

Příklad: Z výše uvedeného vyplývá, že výraz „poměrná část“ neznamená, že si manželé poskytnuté bezúplatné plnění pro účely daně z příjmů musí rozdělit nutně poměrem 50 %: 50 %. Poměr rozdělení může být jakýkoliv, například 80 %: 20 %, 75 %: 25 % atd. Například manželé poskytli ze společného jmění peněžité bezúplatné plnění ve výši 20 000 Kč. Jako nezdanitelnou část základu daně může toto bezúplatné plnění uplatnit jen manžel ve výši 20 000 Kč, nebo jen manželka ve výši 20 000 Kč, nebo oba manželé poměrnou částí, jak si dohodnou, například 15 000 Kč manžel, 5 000 Kč manželka, nebo 8 000 Kč manžel, 12 000 Kč manželka atd.

Veřejné sbírky

Jako nezdanitelnou část základu daně lze uplatnit též bezúplatná poskytnuté právnickým osobám, které jsou pořadateli veřejných sbírek podle zákona č. 117/2001 Sb., o veřejných sbírkách, za předpokladu splnění podmínek, uvedených v § 15 ZDP.

Veřejnou sbírkou se rozumí získávání a shromažďování dobrovolných peněžitých příspěvků od předem neurčeného okruhu přispěvatelů pro předem stanovený veřejně prospěšný účel, zejména humanitární nebo charitativní, rozvoj vzdělání, tělovýchovy nebo sportu nebo ochrana kulturních památek, tradic nebo životního prostředí. Centrální evidenci veřejných sbírek vede Ministerstvo vnitra na základě § 26 zákona č. 117/2001 Sb., o veřejných sbírkách. Internetový výpis z této centrální evidence lze získat na adrese http://mvcr.cz, pod odkazem „Služby pro veřejnost“, „Seznam veřejných sbírek“.

Limitní částky

Pro uplatnění bezúplatného plnění jako nezdanitelné části základu daně je nutné dodržet určité limitní částky, které jsou členěny:

-   jednak z pohledu minimální částky, jakou poskytnuté bezúplatné plnění musí mít,

-   jednak z pohledu maximální částky, kterou lze uplatnit jako nezdanitelnou část základu daně.

•    Minimální hodnota bezúplatného plnění (daru nebo úhrnu darů):

-   úhrnná hodnota všech bezúplatných plnění ve zdaňovacím období musí přesáhnout 2 % ze základu daně poplatníka, anebo

-   jejich úhrnná hodnota musí činit alespoň 1 000 Kč. 

•    Maximální hodnota bezúplatného plnění (daru nebo darů):

-   Maximální limit je stanoven ve výši 15 % ze základu daně. Pro rok 2026 stále platí výjimka, že lze odečíst až do výše 30 % ze základu daně. Tato výjimka byla prodloužena pro rok 2026 zákonem č. 128/2022 Sb., o opatřeních v oblasti daní ve znění novely provedené zákonem č. 24/2025 Sb. Omezení ve výši 30 % základu daně se vztahuje na hodnotu bezúplatných plnění, nesčítá se tedy s ostatními nezdanitelnými základy daně, které může poplatník uplatnit podle § 15.

•    Základem daně se rozumí základ daně před snížením o nezdanitelné části základu daně (tj. základ daně uvedený na řádku 42 daňového přiznání).

Další omezení

Bezúplatné plnění (případně jeho část), které nebylo možné využít jako nezdanitelnou část základu daně v roce, kdy byl poskytnut, nelze převést do následujícího roku! V takovém případě nastane situace, kdy poskytnutí bezúplatného plnění uvedeným příjemcům a na příslušné účely nebude možné uplatnit jako nezdanitelnou část základu daně.

To znamená tu část daru, která překračuje v roce 2026 maximální možnou hranici ve výši 30 % ze základu daně, nebude možné uplatnit ani v roce, kdy bylo bezúplatné plnění poskytnuto, ani v následujícím roce.

     Příklad 304

Fyzická osoba dosáhla v roce 2026 základ daně ve výši 210 000 Kč. Poskytla dar ve výši 70 000 Kč. Může však uplatnit pouze část daru ve výši 30 % z 210 000 Kč = 63 000 Kč.

     Příklad 305

Zaměstnanec požádal zaměstnavatele o roční zúčtování záloh na daň. Pro tyto účely předložil potvrzení příjemce darů, které poskytl v roce 2026, a to ve výši 1 500 Kč fotbalovému klubu, 1 400 Kč mateřské škole, 500 Kč pořadateli veřejné sbírky, 3 000 Kč zdravotnickém zařízení a potvrzení, že daroval krev. Celková hodnota darů představuje částku 1 500 Kč + 1 400 Kč + 500 Kč + 3 000 Kč + 2 000 Kč = 8 400 Kč. Všechny dary lze uplatnit jako nezdanitelnou částku podle § 15 ZDP. Pokud by úhrnná výše byla vyšší než 30 % ze základu daně, lze uplatnit jen částku maximálně do 30 % ze základu daně. To v daném případě znamená, že k tomu, aby bylo možné uplatnit dary v plné výši, je nutné, aby základ daně z příjmů fyzických osob u tohoto zaměstnance byl nejméně ve výši 56 000 Kč (výpočet: 28 000 Kč x 30 % = 8 400 Kč).

     Příklad 306

Zaměstnanec má dceru, která studuje na škole v zahraničí (v členském státě EU). Této škole poskytl dar ve výši 50 000 Kč. Dále poskytl dar ve výši 40 000 Kč zahraničnímu sportovnímu klubu v členském státě EU. Zaměstnanec požádal zaměstnavatele o roční zúčtování záloh na daň. Pro tyto účely předložil potvrzení příjemce darů, které poskytl v roce 2026. Postup: Jedná se o dary poskytnuté do zahraničí. Tyto dary lze uplatnit pouze v daňovém přiznání k dani z příjmů fyzických osob, nikoliv v rámci ročního zúčtování daňových záloh prováděného zaměstnavatelem.

     Příklad 307

Zaměstnanec poskytl dar právnické osobě se sídlem v ČR, na humanitární účely (pomoc dětem v Africe a lidem v zemích postižených hospodářským úpadkem, živelními událostmi nebo válečnými konflikty). V uvedeném případě se nejedná o dar poskytnutý právnické osobě se sídlem mimo ČR. Tento dar lze uplatnit i rámci ročního zúčtování záloh na daň a daňového zvýhodnění prováděného zaměstnavatelem, neboť se jedná o dar poskytnutý právnické osobě se sídlem v ČR.

     Příklad 308

Zaměstnanec daroval na humanitární účely v roce 2026 částku 500 Kč. Úhrn jeho příjmů ze závislé činnosti za rok 2026 je 240 840 Kč. Dary lze odečíst za podmínky, že jejich úhrn je nejméně ve výši 1 000 Kč anebo přesáhne 2 % ze základu daně. Základem daně je v tomto případě částka 240 840 Kč. K tomu, aby byla překročena hranice 2 % ze základu daně, by dary musely činit alespoň 4 817 Kč. 

Vzhledem k tomu, že nejsou splněny podmínky pro odečet, nelze dar ve výši 500 Kč uplatnit. Pokud by však zaměstnanec poskytl na humanitární účely dar alespoň ve výši 1 000 Kč, anebo by poskytl dva dary, na uvedené účely, jejichž úhrnná hodnota by byla alespoň 1 000 Kč, pak již není důležité, že nebyla v úhrnu překročena hranice 2 % ze základu daně a dar by bylo možné uplatnit jako nezdanitelnou část základu daně. Například pokud by poskytl dva dary po 500 Kč.

     Příklad 309

Zaměstnanec poskytl dar ve výši 1 000 Kč mateřské škole v ČR, do které dochází i jeho dítě, na nákup hraček pro děti na Vánoce. Dále zaplatil dítěti kroužek pohybové výchovy v Domově dětí a mládeže. Uvedený dar mateřské škole splňuje hranici minimálního limitu ve výši 1 000 Kč, je poskytnut na účely školství (druhy škol jsou uvedeny v § 7 zákona č. 561/2004 Sb., školský zákon).

Uvedený dar lze uplatnit jako nezdanitelnou část základu daně. Okolnost, že mateřskou školu navštěvuje dítě zaměstnance, nemá vliv. Částku zaplacenou na kroužek pohybové výchovy uplatnit nelze, protože se nejedná o „bezúplatné plnění“, jedná se o úplatu za poskytnutou službu.

Úroky z úvěrů na bytové potřeby

Podmínky

Pro možnost uplatnit zaplacené úroky z úvěru (úvěrů) na bytové potřeby jako nezdanitelnou část základu daně je stanovena celá řada podmínek. Jedná se tedy o poměrně ne jednoduchou záležitost k řešení. Je nutné posuzovat splnění následujících podmínek:

•    o jaký se jedná úvěr,

•    účel, na jaký byl úvěr poskytnut (zda splňuje podmínky, že se jedná o bytové potřeby),

•    limitní částky, které lze uplatnit,

•    kdo může příslušnou částku uplatnit,

•    splnění podmínky užívání k trvalému bydlení a po jakou dobu musí být tato podmínka splněna,

•    splnění podmínky vlastnictví (pokud je tato podmínka vyžadována) a po jakou dobu má být splněna,

•    jakými doklady se prokáže splnění uvedených podmínek.

Nyní k této poměrně obsáhlé a velmi složité problematice podrobněji.

O jaký typ úvěru se musí jednat

Od základu daně lze odečíst částku, která se rovná úrokům zaplaceným ve zdaňovacím období (kalendářním roce):

•    z úvěru ze stavebního spoření (viz zákon č. 96/1993 Sb., o stavebním spoření a státní podpoře stavebního spoření),

•    z hypotéčního úvěru poskytnutého bankou nebo pobočkou zahraniční banky anebo zahraniční bankou, sníženým o státní příspěvek poskytnutý podle zvláštních právních předpisů,

•    z úvěru poskytnutého stavební spořitelnou, bankou nebo v souvislosti s úvěrem ze stavebního spoření nebo s hypotéčním úvěrem,

Další nezbytnou podmínkou pro uplatnění úroků z úvěru je, že úvěr byl použit na financování bytových potřeb, kterými se rozumí bytové potřeby definované v § 4b ZDP. Nesmí se však jednat o bytovou výstavbu (nebo obstarání jiné bytové potřeby) prováděnou v rámci činnosti, ze které plyne příjem ze samostatné činnosti nebo pro účely nájmu.

Doplnění od 1. 1. 2026:

Novelou ZDP provedenou zákonem č. 176/2025 Sb., kterým se mění některé zákona v souvislosti s přijetím zákona o podpoře bydlení, bylo doplněno ustanovení § 15 odst. 3 ZDP tak, že od základu daně se odečte také částka, která se rovná úrokům připadajícím na podíl poplatníka v bytovém družstvu, zaplacená poplatníkem ve zdaňovacím období, pokud jde o zaplacené úroky z úvěru bytového družstva ze stavebního spoření, z hypotéčního úvěru poskytnutého bankou nebo z úvěru poskytnutého stavební spořitelnou nebo bankou v souvislosti s těmito úvěry, úvěr je použit na financování bytové potřeby a placení této částky je spojeno s členstvím poplatníka v tomto bytovém družstvu.

Banka:

•    Pojem „banka“ je pro účely daně z příjmů definován v § 21e ZDP. Bankou se rozumí „banka, včetně zahraniční banky“.

Hypoteční úvěr:

•    Definice, co se rozumí „hypotéčním úvě­rem“ je uvedena v § 28 odst. 3 zákona č. 190/2004 Sb., o dluhopisech. Hypotéčním úvěrem se rozumí úvěr, který je alespoň částečně zajištěn zástavním právem k nemovité věci, a to ode dne vzniku právních účinků zástavního práva.

Úvěry poskytnuté v souvislosti s úvěrem ze stavebního spoření nebo s hypotečním úvěrem:

•    V případě úvěrů poskytnutých stavební spořitelnou v souvislosti s úvěrem ze stavebního spoření se jedná zejména o tzv. „překlenovací úvěry (meziúvěry)“.

•    V případě úvěrů poskytovaných v souvislosti s hypotéčním úvěrem se může jednat například o „předhypoteční úvěry“, nebo doplňkové úvěry k hypotéčnímu úvěru.

•    Není důležité, zda jsou poskytovány před poskytnutím hypotéčního úvěru (tzv. předhypoteční úvěr) nebo současně (případně následně) s hypotéčním úvěrem (tzv. „doplňkové hypotéční úvěry“).

•    Podmínkou je, že z uzavřené smlouvy o úvěru je zřejmá souvislost s hypotéčním úvěrem a dotyčnou bytovou potřebou.

Bytové potřeby

Zásadní podmínkou je, že úvěr musí být poskytnut na financování bytových potřeb uvedených od roku 2021 v ustanovení § 4b ZDP (do roku 2020 byla definice bytové potřeby uvedena v § 15 odst. 3 ZDP).

Bytovými potřebami se pro účely zákona o daních z příjmů rozumí (§ 4b):

a)  výstavba

-   bytového domu,

-   rodinného domu,

-   jednotky, která nezahrnuje nebytový prostor jiný než garáž, sklep nebo komoru, a změna stavby,

b)  úplatné nabytí pozemku

-   za předpokladu, že na pozemku bude zahájena výstavba bytové potřeby podle písmene a) do 4 let od okamžiku nabytí pozemku,

-   nebo v souvislosti s pořízením bytové potřeby uvedené níže v písmenu c),

c)  úplatné nabytí

1.  bytového domu,

2.  rodinného domu,

3.  rozestavěné stavby bytového domu nebo rodinného domu

4.  jednotky, která nezahrnuje nebytový prostor jiný než garáž, sklep nebo komoru,

d)  splacení vkladu právnické osobě jejím členem za účelem získání práva nájmu nebo jiného užívání bytu nebo rodinného domu,

e)  údržba a změna stavby

1.  bytového domu,

2.  rodinného domu,

3.  bytu v nájmu nebo užívání nebo

4.  jednotky, která nezahrnuje nebytový prostor jiný než garáž, sklep nebo komoru,

f)  vypořádání společného jmění manželů nebo spoludědiců v případě, že předmětem vypořádání je

-   úhrada podílu spojeného se získáním jednotky, která nezahrnuje nebytový prostor jiný než garáž, sklep nebo komoru, rodinného domu nebo bytového domu,

g)  úhrada za převod podílu v obchodní korporaci jejím členem uskutečněná v souvislosti s převodem práva nájmu nebo jiného užívání bytu,

h)  splacení úvěru nebo zápůjčky použitých poplatníkem na financování bytových potřeb uvedených výše v písmenech a) až g), pokud jsou splněny podmínky pro tyto bytové potřeby.

Byt: Bytem se rozumí označení místa, nikoliv věci, která je způsobilá být předmětem vlastnického práva (taková věc je označena jako „jednotka“).

Jednotka: Dříve používaný pojem „byt ve vlastnictví podle zvláštního právního předpisu“ je nahrazen pojmem „jednotka“. Definice „jednotky“ je uvedena v § 1159 nového občanského zákoníku. Jednotka zahrnuje jednak byt jako prostorově oddělenou část domu, jednak podíl na společných částech nemovité věci. Byt a podíl na společných částech nemovité věci jsou vzájemně spojené a neoddělitelné. Jednotka je věc nemovitá. Dále je v ustanovení § 1158 nového občanského zákoníku stanoveno, že co je stanoveno o bytu, platí také pro nebytový prostor, jakož i pro soubor bytů nebo nebytových prostorů. Z uvedeného vyplývá, že „jednotka“ dle nového občanského zákoníku může zahrnovat:

•    byt,

•    nebytový prostor,

•    soubor bytů,

•    soubor nebytových prostor,

•    soubor bytu a nebytového prostoru.

Na základě ustanovení § 21b odst. 4 ZDP je „jednotkou“ též jednotka, která je vymezena podle zákona č. 72/1994 Sb., o vlastnictví bytů, a spolu s ní spojeným podílem na společných částech domu, a pokud je s ní spojeno vlastnictví k pozemku, tak i spolu s podílem na tomto pozemku.

Bytový dům: Bytovým domem se rozumí stavba pro bydlení, ve které více než polovina podlahové plochy odpovídá požadavkům na trvalé bydlení a je k tomuto účelu určena (§ 13 zákona č. 283/2021 Sb., stavební zákon).

Rodinný dům: Rodinným domem se rozumí stavba pro bydlení, ve které více než polovina podlahové plochy slouží k bydlení, a která má nejvýše tři samostatné byty, nejvýše dvě nadzemní a jedno podzemní podlaží a podkroví nebo třetí nadzemní podlaží ustoupené od vnějšího líce obvodové stěny budovy orientované k uliční čáře alespoň o 2 metry (§ 13 zákona č. 283/2021 Sb., stavební zákon).

Bytový dům a rodinný dům jsou „stavbami pro bydlení“. Podrobněji byl pojem „rodinný dům“ popsán v § 40 vyhlášky č. 268/2009 Sb., která však byla zrušena k 1.1.2024 stavebním zákonem.

Zákon o daních z příjmů blíže nepopisuje, co se rozumí „změnou stavby“. Kupříkladu zákon č. 96/1993 Sb., o stavebním spoření definuje v § 6 pojem „bytové potřeby“ a k tomu uvádí, že bytovou potřebou se mimo jiné rozumí „změna stavby na bytový dům, rodinný dům nebo byt“.

Změnou dokončené stavby podle § 6 zákona č. 283/2021 Sb., stavební zákon je například

a)  nástavba, kterou se stavba zvyšuje,

b)  přístavba, kterou se stavba půdorysně rozšiřuje a která je vzájemně provozně propojena s dosavadní stavbou,

c)  stavební úprava, při které se zachovává vnější půdorysné i výškové ohraničení stavby.

Změnou stavby před jejím dokončením se rozumí změna v provádění stavby oproti jejímu povolení nebo dokumentaci stavby ověřené stavebním úřadem.

Údržbou dokončení stavby se rozumí udržovací práce, jimiž se zabezpečuje dobrý stavební stav tak, aby se co nejvíce snížilo nebezpečí výskytu závady nebo havárie stavby a nedocházelo ke znehodnocení stavby (§ 6 zákona č. 283/2021 Sb., stavební zákon).

Způsob uplatnění:

•    Zaplacené úroky z úvěrů na bytové potřeby lze uplatnit jako nezdanitelnou část základu daně podle § 15 ZDP:

-   v daňovém přiznání k dani z příjmů fyzických osob za příslušný kalendářní rok nebo

-   v rámci Žádosti o provedení ročního zúčtování záloh a daňového zvýhodnění u zaměstnance, který učinil Prohlášení k dani a za podmínky, že nemá za povinnost podat daňové přiznání (§ 38g a 38k odst. 5 ZDP).

Výjimka:

•    V případě, pokud jde o poplatníka, který není daňovým rezidentem v ČR, lze zaplacené úroky z úvěrů na bytové potřeby uplatnit pouze v daňovém přiznání (§ 38g odst. 2 ZDP).

•    Další upřesnění: Zákon č. 261/2007 Sb., o stabilizaci veřejných rozpočtů stanoví v bodu 5 čl. II přechodných ustanovení, že možnost uplatnit odečet úroků na bytové potřeby za podmínek uvedených v § 15 odst. 9 ZDP se vztahuje u daňového nerezidenta jen na úvěrové smlouvy na financování bytové potřeby uzavřené po 1. lednu 2008.

Způsob prokazování nároku:

•    Jednorázově smlouvou o úvěru a 

•    každoročně:

-   potvrzením stavební spořitelny o částce úroků zaplacených v uplynulém kalendářním roce z úvěru ze stavebního spoření, popřípadě z jiného úvěru poskytnutého stavební spořitelnou v souvislosti s úvěrem ze stavebního spoření nebo

-   potvrzením banky o částce úroků zaplacených v uplynulém kalendářním roce z hypotečního úvěru a snížených o státní příspěvek, popřípadě z jiného úvěru poskytnutého příslušnou bankou v souvislosti s hypotečním úvěrem,

Doplnění: V případě, že se jedná nikoliv o úvěr, nýbrž o zápůjčku dle § 4b odst. 1 písm. h) ZDP, není na tento případ pro účely prokázání nároku pamatováno v § 38l ZDP na to, jakým dokladem prokázat, že se jedná o zápůjčku, která je relevantní pro tento účel a současně jakým dokladem prokázat výši zaplacených úroků.

Další doklady, kterými se prokazuje nárok, jsou závislé na tom, o jakou bytovou potřebu se v daném případě jedná:

•    v případě úvěru poskytnutého za účelem výstavby bytového domu, rodinného domu, jednotky, která nezahrnuje nebytový prostor jiný než garáž, sklep nebo komoru nebo za účelem změny stavby:

-   povolením podle stavebního zákona,

-   po dokončení stavby výpisem z listu vlastnictví,

•    v případě úvěru poskytnutého za účelem úplatného nabytí (koupě) pozemku nebo úplatného nabytí bytového domu, rodinného domu, rozestavěné stavby bytového domu nebo rodinného domu nebo jednotky, která nezahrnuje nebytový prostor jiný než garáž, sklep nebo komoru:

-   výpisem z listu vlastnictví,

-   v případě úvěru poskytnutého na úplatné nabytí (koupi) pozemku po uplynutí 4 let od okamžiku nabytí pozemku povolením podle stavebního zákona,

•    v případě úvěru poskytnutého za účelem údržby nebo změny stavby bytového domu, rodinného domu, bytu v nájmu nebo v užívání nebo jednotky, která nezahrnuje nebytový prostor jiný než garáž, sklep nebo komoru:

-   výpisem z listu vlastnictví, jde-li o bytový dům, rodinný dům nebo jednotku, která nezahrnuje nebytový prostor jiný než garáž, sklep nebo komoru, ve vlastnictví anebo

-   nájemní smlouvou, jde-li o byt nebo o jednotku v nájmu, která nezahrnuje nebytový prostor jiný než garáž, sklep nebo komoru, anebo

-   dokladem o trvalém pobytu, jde-li o byt nebo jednotku v užívání, která nezahrnuje nebytový prostor jiný než garáž, sklep nebo komoru,

•    v případě úvěru poskytnutého za účelem splacení vkladu právnické osobě jejím členem za účelem získání práva nájmu nebo jiného užívání bytu nebo rodinného domu, popřípadě v případě úvěru poskytnutého za účelem úhrady za převod podílu v obchodní korporaci jejím členem, uskutečněného v souvislosti s převodem práva nájmu nebo jiného užívání bytu:

-   potvrzením právnické osoby, že je jejím členem,

•    v případě úvěru poskytnutého za účelem vypořádání společného jmění manželů nebo vypořádání spoludědiců v případě, že předmětem vypořádání je úhrada podílu spojeného se získáním jednotky, která nezahrnuje nebytový prostor jiný než garáž, sklep nebo komoru, rodinného domu nebo bytového domu:

-   výpisem z listu vlastnictví, jde-li o bytový dům, rodinný dům nebo jednotku, která nezahrnuje nebytový prostor jiný než garáž, sklep nebo komoru ve vlastnictví, anebo

-   potvrzením právnické osoby o členství, je-li předmětem vypořádání podíl nebo vklad spojený s právem užívání bytu.

Upřesnění v případě údržby
nebo změny rodinného domu

V případě, že jde o bytovou potřebu uvedenou v § 4b odst. 1 písm. e), lze si povšimnout, že doklady, kterými má poplatník prokazovat nárok na odpočet úroků, jsou neúplně definovány. V případě, pokud poplatník není vlastníkem rodinného domu, tak není uvedeno, jakými doklady má nárok prokázat. Ustanovení § 38l odst. 1 písm. e) uvádí nájemní smlouvu nebo doklad o trvalém pobytu, ale pouze pro případ, že jde o byt nebo jednotku. Postup řešení je pak uveden v pokynu GFŘ D-59. Jedná-li se o úvěr poskytnutý na údržbu a změnu rodinného domu, kdy účastník úvěrové smlouvy není vlastníkem rodinného domu a není schopen prokázat nárok na odpočet úroků z úvěru výpisem z listu vlastnictví, pak je třeba za těchto okolností, aby poplatník prokázal alespoň vztah k bytové potřebě. To znamená, že je uživatelem takového rodinného domu (rodinný dům užívá l trvalému bydlení).

Doplnění od roku 2026

V případě úvěru bytového družstva použitého na financování bytové potřeby poplatník prokazuje nárok na nezdanitelnou část základu daně:

-   smlouvou o úvěru uzavřenou bytovým družstvem,

-   každoročně potvrzením bytového družstva, že je poplatník jeho členem,

-   potvrzením bytového družstva o částce rovnající se úrokům připadajícím na podíl poplatníka v tomto družstvu zaplacené v uplynulém kalendářním roce poplatníkem,

-   potvrzením stavební spořitelny nebo banky o částce úroků zaplacených v uplynulém kalendářním roce bytovým družstvem z tohoto úvěru.

Další podmínky pro uplatnění
– výše limitní částky úroků

•    V úhrnu lze uplatnit částku úroků ze všech úvěrů v téže společně hospodařící domácnosti maximálně ve výši 150 000 Kč za rok, pokud jsou úroky placeny po celý rok. Pokud jsou úroky placeny jen po část roku, pak je nutné dodržet limit 150 000 Kč / 12 x počet měsíců placení úroků. Uvedené snížení limitu na 150 000 Kč bylo provedeno na základě novely ZDP provedené zákonem č. 386/2020 Sb., která nabyla účinnosti dnem 1. 1. 2021.

•    V případě úroků z úvěrů použitých na financování bytových potřeb obstaraných před 1. 1. 2021 a úroků z úvěrů použitých na splacení úvěru nebo zápůjčky použitých poplatníkem na financování bytových potřeb obstaraných před 1. 1. 2021 se použije § 15 odst. 3 ZDP ve znění účinném před 1. 1. 2021 (tzn. limit pro zaplacené úroky ve výši 300 000 Kč). Z uvedeného důvodu byl i vydán pro rok 2021 nový formulář Žádosti o roční zúčtování záloh a daňového zvýhodnění, vzor č. 2. Obdobně v případě použití nového formuláře vzor č. 4.

•    Z výše uvedeného vyplývá, že rozhodujícím faktorem, v jaké maximální výši lze uplatnit úroky, je „den (okamžik) obstarání bytové potřeby“. Pokyn GFŘ D-59 k tomu uvádí toto stanovisko:

-   Obstaráním bytové potřeby formou úplatného nabytí podle písm. b) a c) se rozumí den zápisu vlastnického práva poplatníka do veřejného seznamu (katastru nemovitostí). Právní účinky zápisu nastávají k okamžiku, kdy návrh na zápis došel příslušnému katastrálnímu úřadu, nikoliv v den, kdy byla uzavřena kupní smlouva, nebo nemovitou věc kupující zaplatil. Tedy k datu, ke kterému je poplatník zapsán jako vlastník nebo spoluvlastník v katastru nemovitostí.

-   U ostatních bytových potřeb vymezených v § 4b zákona se obstaráním bytové potřeby rozumí okamžik naplnění zákonných definičních znaků jednotlivých druhů bytových potřeb.

V současné době se uvedené snížení limitu na 150 000 Kč jeví jako poněkud krátkozraké, a to vzhledem k vývoji cen nemovitostí, kdy dochází k jejich prudkému nárůstu. Navíc dochází též k významnému zvýšení úroků z úvěrů na koupi nemovitosti z důvodů vysokého inflačního vývoje zejména v roce 2022 a rychlému zvyšování cen nemovitostí v posledních 10 letech.

•    Od základu daně poplatníka se odečítá úhrn úroků zaplacených z úvěru na bytové potřeby ve zdaňovacím období. Přitom není rozhodující, v jaké výši se na úhrnu zaplacených úroků podíleli jednotliví účastníci smlouvy o úvěru.

•    Uplatnit úroky jako nezdanitelnou částku ze základu daně může pouze zletilý účastník úvěrové smlouvy. V případě, pokud je více zletilých účastníků smlouvy o úvěru na financování bytové potřeby, odpočet úroků uplatní:

-   buď jeden účastník smlouvy o úvěru v plné výši, anebo

-   každý z účastníků smlouvy o úvěru, a to rovným dílem.

•    Uplatnit úroky jako nezdanitelnou částku ze základu daně v případě, že se jedná o úroky připadající na podíl v bytovém družstvu, který je ve spoluvlastnictví více zletilých poplatníků nebo ve společném jmění manželů, může:

-   buď jeden z nich v plné výši, anebo

-   každý z nich, a to rovným dílem.

     Příklad 310

Úroky z hypotéčního úvěru jsou ve výši 120 000 Kč. Účastníky smlouvy o hypotéčním úvěru jsou manželé. Manželé mají následující 3 možnosti, jak uplatnit úroky:

-   manžel uplatní částku 120 000 Kč nebo

-   manželka uplatní částku 120 000 Kč nebo

-   manžel uplatní 60 000 Kč a manželka uplatní 60 000 Kč.

Nepřípustné je nerovnoměrné rozdělení úroků (například manžel 80 000 Kč úroků a manželka 40 000 Kč úroků).

Z uvedeného vyplývá, že není důležité, jak se na úhradě úroků manželé podíleli (to znamená, zda manžel například zaplatil celou částku 120 000 Kč z bankovního účtu vedeného na jeho jméno, avšak pro daňové účely došlo k následujícímu rozdělení: 60 000 Kč uplatní manžel, 60 000 Kč uplatní manželka).

Další podmínky pro uplatnění úroků

•    Bytová potřeba nebo její část nesmí sloužit k činnosti, ze které plyne příjem ze samostatné činnosti anebo k nájmu. Obdobně v případě bytové potřeby užívané na základě členství v bytovém družstvu.

•    Pokud tato podmínka není splněna a bytová potřeba slouží pro činnost, ze které plyne příjem ze samostatné činnosti nebo nájem, nelze odečet úroků uplatnit, popřípadě lze uplatnit na odečet po dobu užívání bytové potřeby k uvedeným účelům jen poměrnou část úroků, pokud je bytová potřeba používána pro tyto účely pouze v poměrné výši. Není však v zákonu o daních z příjmů stanoven přesný postup či kritérium, jak stanovit poměrnou část úroků. Za možný postup lze považovat příslušný poměr m2 podlahové plochy.

     Příklad 311

Poplatník chce uplatnit úroky u hypotéčního úvěru, který použil na výstavbu rodinného domu. Rodinný dům má podlahovou plochu 160 m², z toho 40 m² slouží po celý rok k nájmu nebo k podnikání. Zaplacené úroky činily za rok částku 120 000 Kč. Poměrná část úroků, kterou lze uplatnit je ve výši 120 000 Kč x (160 m² – 40 m²) / 160 m² = 90 000 Kč. To znamená 3/4 z celkové částky zaplacených úroků za příslušný rok.

Nevyužitý odečet úroků
ve zdaňovacím období

•    V případě, pokud poplatník využil zaplacené úroky jako nezdanitelnou část základu daně pouze v částečné výši, například z důvodu nízkého základu daně, nelze nevyužitou část převést do dalšího roku. To je poměrně nepříjemné omezení, zvlášť v době, kdy dochází jak ke zvýšení sazby úroků, tak ke zvýšení výše úvěru, která je potřebná pro pořízení bytové potřeby.

     Příklad 312

Poplatník dosáhl základ daně ve výši 210 000 Kč. Uplatňuje základní slevu na dani ve výši 30 840 Kč a dále chce uplatnit zaplacené úroky z hypotéčního úvěru ve výši 80 000 Kč. V daném případě by základ daně snížený o úroky činil částku 130 000 Kč = 210 000 Kč – 80 000 Kč. Daň 15 % z částky 130 000 Kč je 19 500 Kč. Po odečtení základní slevy na dani vychází daň ve výši 0 Kč. K úvaze by byl postup uplatnit úroky jen ve výši 4 400 Kč. Základ daně by byl ve výši 205 600 Kč = 210 000 Kč – 4 400 Kč. Daň z částky 205 600 Kč je 30 840 Kč. Po odečtení základní slevy na dani na poplatníka ve výši 30 840 Kč je daň nulová. V daném případě zůstává částka úroků ve výši 75 600 Kč = 80 000 Kč – 4 400 Kč nevyužitá. Bohužel ji však nelze převést do dalšího roku a uplatnit v době, kdy poplatník dosáhne vyššího základu daně.

Účastník smlouvy

•    Samozřejmě ne každý, kdo užívá dotyčnou bytovou potřebu, může uplatnit úroky z úvěru jako nezdanitelnou část základu daně. Podmínkou je, že poplatník (občan) musí být uveden ve smlouvě o úvěru jako účastník smlouvy. Za účastníka smlouvy lze považovat pouze:

-   osobu, která jako dlužník přejímá práva a povinnosti uvedené ve smlouvě o úvěru,

-   osobu, která i když není uvedena v úvěrové smlouvě, závazek z úvěru převzala nebo k závazku k úvěru přistoupila na základě následně uzavřené smlouvy o převzetí dluhu nebo o převzetí závazku. Jedná se o osoby, která bývají označovány v úvěrové smlouvě jako „spoludlužníci“ nebo „klienti“. Nepatří sem však ručitelé.

Podmínka vlastnictví a užívání
bytové potřeby k trvalému bydlení

V určitých případech bytové potřeby musí být též splněna podmínka, že je fyzická osoba vlastníkem, popřípadě spoluvlastníkem bytové potřeby po celou dobu (zdaňovací období) a bytovou potřebu užívá k vlastnímu trvalému bydlení nebo trvalému bydlení druhého z manželů, potomků, rodičů nebo prarodičů obou manželů. V roce nabytí vlastnictví však stačí, jestliže předmět bytové potřeby poplatník vlastnil (spoluvlastnil) ke konci zdaňovacího období (tj. nejpozději k 31. 12., neboť zdaňovacím obdobím se v případě fyzických osob rozumí kalendářní rok).

Z uvedeného výčtu vyplývá, že poplatník, který bude uplatňovat úroky z úvěru, může tímto způsobem zajistit trvalé bydlení pro osoby, ke kterým má po stránce biologické příbuzenský vztah. Pojmem „potomek“ lze rozumět jedince, který má příbuzenský vztah vůči svému předkovi v přímé pokrevní linii (například syn, dcera, vnuk, vnučka). Není však omezení, že se musí jednat o zletilého potomka. Trvalé bydlení lze též takto zajistit pro druhého z manželů.

•    Podmínka vlastnictví (spoluvlastnictví) po výše uvedenou dobu (tj. buď po celé zdaňovací období anebo v roce nabytí vlastnictví alespoň ke konci zdaňovacího období) je vyžadována v následujících případech:

-   Výstavba bytového domu, rodinného domu, jednotky, která nezahrnuje nebytový prostor jiný než garáž, sklep nebo komoru, nebo:

»   Změna stavby (jedná se o bytovou potřebu uvedenou v § 4b odst. 1 písm. a) ZDP). Výjimka: V případě, že se jedná o změnu stavby bytového domu, rodinného domu, bytu v nájmu nebo v užívání nebo jednotku, která nezahrnuje nebytový prostor jiný než garáž, sklep nebo komoru, jedná se o bytovou potřebu uvedenou v § 4b odst. 1 písm. e), kde však podmínka vlastnictví bytové potřeby poplatníkem není podle § 15 odst. 4 požadována.

-   Úplatné nabytí (koupě) pozemku [bytová potřeba dle § 4b odst. 1 písm. b)], za předpokladu, že na pozemku bude zahájena výstavba bytové potřeby (bytového domu nebo rodinného domu nebo jednotky, která nezahrnuje nebytový prostor jiný než garáž, sklep nebo komoru) do 4 let od okamžiku nabytí pozemku nebo:

»   v souvislosti s pořízením bytové potřeby uvedené v § 4b odst. 1 písm. c) ZDP. To znamená v souvislosti s úplatným pořízením (koupí) bytového domu, rodinného domu, rozestavené stavby bytového domu nebo rodinného domu nebo jednotky, která nezahrnuje nebytový prostor jiný než garáž, sklep nebo komoru.

-   Úplatné pořízení (koupě) bytového domu, rodinného domu, rozestavěné stavby bytového domu nebo rodinného domu nebo bytu nebo jednotky, která nezahrnuje nebytový prostor jiný než garáž, sklep nebo komoru [jedná se o bytovou potřebu uvedenou v § 4b odst. 1 písm. c) ZDP].

•    Podmínka užívání k trvalému bydlení je stanovena v případě:

-   Výstavby bytového domu, rodinného domu, jednotky, která nezahrnuje nebytový prostor jiný než garáž, sklep nebo komoru nebo při změně stavby [bytová potřeba uvedená v § 4b odst. 1 písm. a) ZDP],

-   Úplatného pořízení (koupě) bytového domu, rodinného domu, rozestavěné stavby bytového domu nebo rodinného domu nebo jednotky, která nezahrnuje nebytový prostor jiný než garáž, sklep nebo komoru [bytová potřeba uvedená v § 4b odst. 1 písm. c) ZDP].

-   Údržby a změny stavby bytového domu, rodinného domu nebo bytu v nájmu nebo v užívání nebo jednotky, která nezahrnuje nebytový prostor jiný než garáž, sklep nebo komoru [bytová potřeba uvedená v § 4b odst. 1 písm. e) ZDP].

[V případě výstavby, změny stavby nebo koupě rozestavěné stavby je oprávněným užíváním k trvalému bydlení užívání po splnění povinností stanovených zvláštním právním předpisem pro užívání staveb (viz zákon č. 283/2021 Sb., stavební zákon)].

Upozornění

V souvislosti s podmínkou „užívání k trvalému bydlení“ lze podotknout, že pouze v případě, že se jedná o byt nebo jednotku, která nezahrnuje nebytový prostor jiný než garáž, sklep nebo komoru, v užívání [bytová potřeba uvedená v § 4b odst. 1 písm. e)], je vyžadován doklad o trvalém pobytu, jak vyplývá z § 38l odst. 1 písm. e) ZDP. Na možnost, že se jedná o údržbu nebo změnu stavby bytového domu, nebo rodinného domu, není v § 38l odst. 1 písm. e) pamatováno.

Podmínka zahájení
výstavby bytové potřeby

V případě úplatného pořízení (koupě) pozemku je kromě jiného také stanovena v § 4b odst. 1 písm. b) podmínka, že na pozemku bude zahájena výstavba bytového domu, rodinného domu, jednotky, která nezahrnuje nebytový prostor jiný než garáž, sklep nebo komoru nebo změna stavby, a to do 4 let od okamžiku nabytí pozemku (do roku 2020 byla stanovena podmínka „do 4 let od uzavření úvěrové smlouvy“).

Pokud tato podmínka zahájení výstavby uvedené bytové potřeby splněna není, je stanoveno, že nárok na uplatnění odpočtu nezdanitelné části základu daně zaniká. Obdobně v případě, pokud poplatník pozemek prodá. Současně se stanoví právní fikce, že za ostatní příjem podle § 10 ve zdaňovacím období, ve kterém došlo k marnému uplynutí lhůty pro zahájení výstavby anebo ve kterém poplatník pozemek pozbyl (prodal) jsou považovány částky, o které byl v příslušných letech z důvodu zaplacených úroků z úvěrů základ daně snížen (§ 4b odst. 5).

Po praktické stránce to tedy znamená, že poplatník již nemusí podávat dodatečné daňové přiznání za uplynulá zdaňovací období, kdy úroky z úvěru na financování bytové potřeby uvedené v § 4b odst. 1 písm. b) uplatňoval v daňovém přiznání.

     Příklad 313

Občan koupil pozemek v květnu 2023. Musí tedy nejpozději do 4 let od nabytí pozemku (tj. ode dne, kdy byl zapsán v katastru nemovitostí jako vlastník pozemku) zajistit, aby byla zahájena výstavba rodinného domu nebo bytového domu nebo jednotky. Problém by však nastal, pokud by výstavbu zahájil v rámci své vlastní podnikatelské činnosti, protože pak je nutné zvážit, zda je splněna podmínka uvedena v první větě § 15 odst. 1 odst. 3 ZDP. Nutno však dodat, že dotyčná věta se zmiňuje jen o bytové výstavbě, údržbě a změně stavby bytového domu nebo jednotky, avšak nikoliv o výstavbě rodinného domu.

Pouze podmínka užívání
k trvalému bydlení

V některých případech pro uplatnění zaplacených úroků na financování bytové potřeby je vyžadováno pouze splnění podmínky užívání bytové potřeby k trvalému bydlení. Což znamená, že v takovém případě podmínka vlastnictví bytové potřeby poplatníkem stanovena není. Jedná se o následující případy:

•    Podmínka užívání k vlastnímu trvalému bydlení nebo k trvalému bydlení druhého z manželů, potomků, rodičů nebo prarodičů obou z manželů (nikoliv však podmínka vlastnictví) musí být splněna v případě:

-   splacení vkladu právnické osobě jejím členem za účelem získání práva nájmu nebo jiného užívání bytu nebo rodinného domu [bytová potřeba dle § 4b odst. 1 písm. d)],

-   vypořádání společného jmění manželů nebo vypořádání spoludědiců v případě, že předmětem vypořádání je úhrada podílu spojeného se získáním jednotky, která nezahrnuje nebytový prostor jiný než garáž, sklep nebo komoru, rodinného domu nebo bytového domu [bytová potřeba dle § 4b odst. 1 písm. f)],

-   úhrady za převod podílu v obchodní korporaci uskutečněná v souvislosti s převodem práva nájmu nebo jiného užívání bytu [bytová potřeba dle § 4b odst. 1 písm. g)],

-   údržby a změny stavby bytového domu, rodinného domu nebo bytu v nájmu nebo v užívání nebo jednotky, která nezahrnuje nebytový prostor jiný než garáž, sklep nebo komoru [bytová potřeba dle § 4b odst. 1 písm. e)].

-   úvěru bytového družstva použitého na financování bytové potřeby podle § 4b odst. 1 písm. a) až c) a e), tedy v případě uvedeném v § 15 odst. 3 a 5. Současně musí být splněna podmínka, že poplatník byl po celou dobu členem bytového družstva v daném zdaňovacím období.

Vybrané skutečnosti, které nemají vliv na uplatnění:

•    Prodej: V případě již uplatněných úroků z úvěrů na financování bytových potřeb v předchozích letech není porušením podmínek uvedených v § 15 odst. 3 až 5, pokud je v následujících letech předmět bytové potřeby prodán. Neplatí to však v případě bytové potřeby uvedené v § 4b odst. 1 písm. b) bod 1. To znamená v případě, kdy poplatník pořídí úplatně pozemek, na kterém lze do 4 let zahájit výstavbu bytové potřeby a před uplynutím 4leté lhůty tento pozemek pozbude (prodá).

•    Manželství: Není požadováno, aby v případě, kdy si zletilí účastníci úvěrové smlouvy rozdělují zaplacené úroky pro účely odpočtu podle § 15 odst. 3 a 4 rovným dílem, aby se jednalo o manžele. Jaký je vztah mezi účastníky úvěrové smlouvy, není pro daný účel podstatné.

•    Místo: V zákonu o daních příjmů není přímo stanoveno omezení, že bytová potřeba se musí nacházet na území ČR. Lze však doplnit, že hypotéční úvěr je definován v § 28 odst. 3 a 4 zákona č. 190/2004 Sb. Hypotéčním úvěrem se rozumí úvěr, který je alespoň částečně zajištěn zástavním právem k nemovité věci. Další podmínkou pro to, aby se jednalo o hypotéční úvěr, je to, že nemovitá věc se musí nacházet na území členského státu.

•    Změna rozdělení úroků: Podmínkou je, že odpočet na úroky si uplatní buď jeden z účastníků smlouvy o úvěru, anebo každý z nich rovným dílem. Ovšem to neznamená, že způsob rozdělení musí být v každém následujícím kalendářním roce stejný. Například v letech 2010 až 2026 si účastníci smlouvy o úvěru rozdělují úroky rovným dílem a následující roky (tj. od roku 2027) si úroky na odpočet uplatní jen jeden z nich. Tato situace může nastat například tehdy, pokud jsou dva účastníci smlouvy o úvěru a jeden z nich přestane pobírat příjmy a nemá tak základ daně, ze kterých by bylo možné odpočet prakticky uplatnit (například žena, která porodí dítě a zůstane několik let v domácnosti bez zdanitelných příjmů, anebo v situaci, kdy jeden z účastníků zemře).

     Příklad 314

Poplatník uplatňoval zaplacené úroky z hypotéčního úvěru, který si vzal na koupi rodinného domu. Úroky uplatňoval v letech 2009 až 2025 jako nezdanitelnou část základu daně podle § 15 odst. 3 a 4 při splnění podmínky vlastnictví a podmínky užívání k trvalému bydlení. V roce 2026 rodinný dům prodal. V roce 2026 již tedy nemá možnost uplatnit zaplacené úroky z hypotéčního úvěru (nesplnil totiž již podmínku, že předmět bytové potřeby ve zdaňovacím období 2026 po celou dobu vlastnil). Avšak na již uplatněné úroky v letech 2009 až 2025 nemá vliv skutečnost, že došlo v roce 2026 k prodeji dotyčné bytové potřeby. V uvedených letech předmět bytové potřeby vlastnil buď po celé zdaňovací období, anebo v roce nabytí vlastnictví předmět bytové potřeby vlastnil nejpozději k 31. 12. daného roku. Lhůta, ve které nelze předmět bytové potřeby prodat, pokud poplatník nechce přijít o již uplatněné odpočty úroků, není zákonem o daních z příjmů stanovena. Obdobně by nemělo vliv, pokud by v letech 2009 až 2025 rozděloval úroky na manželku, která je rovněž účastníkem smlouvy o úvěru a v roce 2026 došlo k prodeji rodinného domu z důvodu rozvodu manželství.

Přehled nejdůležitějších podmínek

Podmínky pro uplatnění zaplacených úroků z úvěrů na financování bytových potřeb jsou poněkud spletité a dosti nepřehledné. Pro bližší názornost a lepší orientaci jsou uspořádány v následujícím přehledu:

PŘEHLED NEJDŮLEŽITĚJŠÍCH PODMÍNEK
Poplatník je zletilým účastníkem úvěrové smlouvy na financování bytové potřeby. Odpočet úroků uplatní buď jeden ze zletilých účastníků úvěrové smlouvy, nebo každý z nich rovným dílem.	Další podmínky
Druh bytové potřeby (§ 4b odst. 1)	Podmínka vlastnictví (spoluvlastnictví) (*)	Podmínka užívání k trvalému bydlení (**)
(a) Výstavba bytového domu, rodinného domu, jednotky nebo změna stavby (***)	ANO	ANO
(b) Úplatné pořízení (koupě) pozemku (****)	ANO	NE
(c) Úplatné pořízení (koupě) bytového domu, rodinného domu, rozestavěné stavby bytového domu nebo rodinného domu nebo jednotky (***)	ANO	ANO
(d) Splacení vkladu právnické osobě jejím členem za účelem získání práva nájmu nebo jiného užívání bytu nebo rodinného domu	NE	ANO
(e) Údržba a změna stavby bytového domu, rodinného domu bytu v nájmu nebo v užívání nebo jednotky (***)	NE	ANO
(f) Vypořádání společného jmění manželů nebo vypořádání spoludědiců v případě, že předmětem vypořádání je úhrada podílu spojeného se získáním jednotky, rodinného domu nebo bytového domu	NE	ANO
(g) Úhrada za převod podílu v obchodní korporaci jejím členem uskutečněná v souvislosti s převodem práva nájmu nebo jiného užívání bytu (*****)	NE	ANO
(*) Základ daně může být snížen za podmínky, pokud poplatník předmět bytové potřeby po celou dobu (zdaňovací období) vlastnil. V roce nabytí vlastnictví však stačí, jestliže předmět bytové potřeby poplatník vlastnil (spoluvlastnil) ke konci zdaňovacího období (tj. nejpozději k 31.12.). (**) Podmínka užívání je stanovena tak, že se jedná o vlastní trvalé bydlení nebo trvalé bydlení druhého z manželů, potomků, rodičů nebo prarodičů obou z manželů. (***) V případě výstavby, změny stavby nebo koupě rozestavěné stavby je stanovena podmínka užívání k trvalému bydlení po splnění povinností stanovených stavebním zákonem. (****) Za podmínky, pokud na pozemku bude zahájena výstavba bytové potřeby podle § 4b odst. 1 písmene a) do 4 let od okamžiku nabytí pozemku (do roku 2020 do 4 let od uzavření úvěrové smlouvy). (*****) Pod pojmem „obchodní korporace“ si lze v praxi představit zejména bytové družstvo.

 

Příklady

Uplatnění úroků z úvěrů
na financování bytové potřeby

[Poznámka: V dále uvedených případech je předpokládáno, pokud není uvedeno jinak, že se jedná o poplatníka, který je daňovým rezidentem v ČR a předmět bytové potřeby (nebo její část) není používán k činnosti, ze které plyne příjem ze samostatné činnosti podle § 7 anebo z nájmu podle § 9].

     Příklad 315

Manželé koupili v roce 2026 rodinný domek pro svoje trvalé bydlení, byl pořízen do společného jmění manželů. Do rodinného domu se přestěhovali v prosinci 2026. Pro účely financování si vzali hypotéční úvěr. Z úvěru zaplatili v roce 2026 úroky ve výši 105 000 Kč. 

Jedná se o bytovou potřebu uvedenou v § 4b odst. 1 písm. c) ZDP. Podmínky pro uplatnění úroků jsou následující:

-   Poplatník je vlastníkem (spoluvlastníkem) bytové potřeby. V roce nabytí vlastnictví postačí, pokud předmět bytové potřeby vlastnil nejpozději k 31.12.

-   Předmět bytové potřeby užívá k vlastnímu trvalému bydlení nebo trvalému bydlení osob uvedených v § 15 odst. 4 ZDP.

-   Poplatník je účastníkem úvěrové smlouvy.

Manželé se mohou rozhodnout, zda úroky:

a)  uplatní jen jeden z nich, ve výši 105 000 Kč,

b)  uplatní oba, každý rovným dílem, ve výši 52 500 Kč = 105 000 Kč / 2.

V případě, pokud budou úroky uplatňovat jako nezdanitelnou část základu daně u svého zaměstnavatele, doloží zaměstnavateli následující doklady:

-   smlouvu o hypotéčním úvěru,

-   potvrzení banky o částce úroků zaplacených v roce 2026 a snížených případně o státní příspěvek,

-   výpis z listu vlastnictví.

K příkladu lze doplnit, že není podstatné, zda se jedná o manžele. Obdobně tedy mohou uplatnit úroky z hypotéčního úvěru ve výše uvedeném případě například druh a družka nebo rodič společně se zletilým synem nebo dcerou (buď jen jeden z nich, anebo rovným dílem). Pokud však podmínku trvalého bydlení splní jen jeden z nich, tak může úroky uplatnit jen ten, kdo splňuje podmínku užívání pro trvalé bydlení. Pokud se však jedná o manžele, tak je nutné splnit podmínku, že poplatník užívá výše uvedenou bytovou potřebu (rodinný dům) k vlastnímu trvalému bydlení nebo trvalému bydlení druhého z manželů. Pokud si účastníci smlouvy o úvěru uplatnili na odpočet úroky v roce 2026 rovným dílem, mohou se rozhodnout například v následujícím roce, že za rok 2026 si úroky uplatní na odpočet jen jeden z nich, pokud je to pro ně daňově výhodnější.

     Příklad 316

Zaměstnanec s přítelkyní mají koupený pozemek z roku 2021, na kterém v únoru 2023 zahájili výstavbu rodinného domku. Pozemek i rodinný domek je v jejich spoluvlastnictví. Na koupi pozemku mají jeden hypotéční úvěr, smlouvu o tomto úvěru uzavřeli v březnu 2020. Na výstavbu rodinného domku si vzali u jiné banky další hypotéční úvěr. Za rok 2026 zaplatili na úrocích z těchto dvou úvěrů částku 125 000 Kč. Mají zletilé dítě, které s nimi žije ve společné domácnosti.

Jedná se o bytovou potřebu uvedenou v § 4b odst. 1 písm. a) a b) ZDP. Podmínky pro uplatnění úroků jsou následující:

-   Poplatník je vlastníkem (spoluvlastníkem) bytové potřeby. V roce nabytí vlastnictví postačí, pokud předmět bytové potřeby vlastnil nejpozději k 31.12.

-   Na pozemku bude zahájena výstavba bytového domu nebo rodinného domu nebo bytu do 4 let od okamžiku uzavření úvěrové smlouvy (od roku 2021 do 4 let od okamžiku nabytí pozemku).

-   Poplatník je účastníkem úvěrové smlouvy.

-   V případě výstavby rodinného domku je nutné splnit podmínku užívání k trvalému bydlení splnit až po splnění příslušných povinností vyplývajících ze stavebního zákona.

Podmínkou není, že se musí jednat o manžele.

Zaměstnanec s přítelkyní se mohou rozhodnout, zda úroky:

a)  uplatní jen jeden z nich, ve výši 125 000 Kč,

b)  uplatní oba, každý rovným dílem, ve výši 62 500 Kč.

V případě, pokud budou úroky uplatňovat jako nezdanitelnou část základu daně u svého zaměstnavatele, doloží zaměstnavateli následující doklady:

-   smlouvy o hypotéčním úvěru,

-   potvrzení banky o částce úroků zaplacených v příslušném kalendářním roce, a snížených případně o státní příspěvek,

-   stavební povolení nebo ohlášení stavby,

-   výpis z listu vlastnictví po dokončení stavby.

     Příklad 317

Manželé zakoupili v roce 2018 pro svoji dceru jednotku (byt), do vlastnictví. Jednotka nezahrnuje nebytový prostor jiný než garáž, sklep nebo komoru. Na koupi si vzali hypotéční úvěr, jsou ve smlouvě uvedeni jako účastnici úvěrové smlouvy. Dcera v úvěrové smlouvě jako účastník uvedena není. V bytě bydlí pouze jejich dcera, rodiče zde trvalé bydliště nemají.

Jedná se o bytovou potřebu uvedenou v § 4b odst. 1 písm. c) ZDP. Úroky z hypotéčního úvěru si mohou manželé uplatnit za podmínky, že budou vlastníky jednotky (bytu), anebo budou mít alespoň spoluvlastnický podíl. Další podmínku, kterou je užívání bytové potřeby k trvalému bydlení, může být splněna tak, že byt užívá k trvalému bydlení:

-   druhý z manželů,

-   potomci (děti),

-   rodiče nebo prarodiče obou manželů.

V daném případě je zřejmé, že dcera není účastníkem úvěrové smlouvy, tedy nemůže v žádném případě uplatňovat na odpočet úroky z úvěru.

Doplnění: Pokud by dcera v jednotce (bytě) neměla trvalé bydlení, pak by úroky z úvěru nebylo možné rovněž uplatnit. Pokud by však podmínku trvalého pobytu v dotyčné jednotce splňovali rodiče, kteří odpočet úroků budou uplatňovat, pak to možné je. Rovněž by nebylo možné úroky z úvěru uplatnit, pokud by dcera v bytě měla trvalé bydlení, ale byt by sloužil pouze k nájmu. Pokud by byt sloužil k nájmu pouze zčásti, bylo by možné po dobu užívání bytu k nájmu uplatnit úroky jen zčásti. To by mohlo nastat v situaci, pokud by rodiče chtěli po dceři, aby jim za byt nebo jeho část platila nájemné.

     Příklad 318

Manželé zakoupili v roce 2010 družstevní byt (přesněji řečeno, podíl v bytovém družstvu). Na koupi si vzali úvěr od stavební spořitelny. Ručiteli byli rodiče manželky. Byt užívali manželé ke svému trvalému bydlení. Úroky z úvěru od stavební spořitelny uplatňovali jako nezdanitelnou část základu daně podle § 15. V lednu roku 2026 družstevní byt prodali (převedli členská práva a povinnosti k družstevnímu bytu), splatili úvěr stavební spořitelně. V roce 2026 si koupili jednotku (byt) do vlastnictví. Pro financování koupě použili jednak vlastní finanční prostředky, jednak hypotéční úvěr. Za rok 2026 činili úroky z úvěru od stavební spořitelny na družstevní byt částku 28 000 Kč a úroky z hypotéčního úvěru na byt ve vlastnictví částku 94 000 Kč. V novém bytě začali trvale bydlet v prosinci 2026.

Jedná se o bytové potřeby uvedené v § 4b odst. 1 písm. c), g) a h) ZDP. Podmínky pro uplatnění úroků jsou následující:

Koupě jednotky do vlastnictví:

-   Poplatník je vlastníkem (spoluvlastníkem) bytové potřeby. V roce nabytí vlastnictví postačí, pokud předmět bytové potřeby vlastnil nejpozději k 31.12.

-   Poplatník je účastníkem úvěrové smlouvy.

-   Je nutné splnit podmínku užívání k trvalému bydlení.

Pořízení družstevního bytu:

-   Je nutné splnit podmínku užívání k trvalému bydlení.

-   Vlastnictví bytu není požadováno a ani by nebylo možné ji splnit, protože převodem členských práv a povinností k družstevnímu bytu nabyvatel nabývá pouze právo byt užívat (jako nájemce a člen bytového družstva), nenabývá však vlastnické právo.

-   Poplatník je účastníkem úvěrové smlouvy.

-   Porušením podmínek není, pokud v následujících letech došlo k prodeji bytu (převodu členských práv a povinnosti k družstevnímu bytu).

Splacení úvěru (bytová potřeba uvedená v § 4b odst. 1 písm. h):

-   Je nutné splnit podmínky týkající se předchozího pořízení bytové potřeby (zde bytové potřeby dle § 4b odst. 1 písm. g)).

Manželé se mohou rozhodnout, zda úroky z obou úvěrů:

a)  uplatní jen jeden z nich, ve výši 122 000 Kč,

b)  uplatní oba, každý rovným dílem, ve výši 61 000 Kč.

V případě, pokud budou úroky uplatňovat jako nezdanitelnou část základu daně u svého zaměstnavatele, doloží zaměstnavateli následující doklady:

Pořízení družstevního bytu:

-   Smlouva o úvěru od stavební spořitelny.

-   Potvrzení stavební spořitelny o částce úroků zaplacených v roce 2026.

-   Potvrzení právnické osoby (bytového družstva), že je poplatník jejím členem.

Koupě bytu do vlastnictví:

-   Smlouva o hypotéčním úvěru.

-   Potvrzení banky o částce úroků zaplacených v roce 2026 (a snížených případně o státní příspěvek).

-   Výpis z listu vlastnictví.

     Příklad 319

Zaměstnanec žije s přítelkyní, která je jediným vlastníkem rodinného domku. Na stavební úpravy si vzali úvěr od stavební spořitelny, oba jsou uvedení jako účastníci úvěrové smlouvy. Postup: Jedná se o bytovou potřebu uvedenou v § 4b odst. 1 písm. e) ZDP. Podmínky pro uplatnění úroků za rok 2026 jsou následující:

-   Není stanovena podmínka, že poplatník je vlastníkem (spoluvlastníkem) bytové potřeby.

-   Poplatník je účastníkem úvěrové smlouvy.

-   V případě změny stavby rodinného domku je nutné splnit podmínku užívání k trvalému bydlení až po splnění příslušných povinností vyplývajících ze stavebního zákona.

Podmínkou není, že se musí jednat o manžele. Není sice splněna podmínka, že poplatník užívá předmět bytové potřeby k trvalému bydlení druhého z manželů, ale je splněna jak z pohledu zaměstnance, tak z pohledu jeho přítelkyně, že předmět bytové potřeby užívají k vlastnímu trvalému bydlení.

Zaměstnanec s přítelkyní se mohou rozhodnout, zda úroky:

a)  uplatní jen jeden z nich,

b)  uplatní oba, každý rovným dílem.

V případě, pokud bude přítelkyně úroky uplatňovat jako nezdanitelnou část základu daně u svého zaměstnavatele, doloží zaměstnavateli následující doklady:

-   smlouvy o úvěru,

-   potvrzení stavební spořitelny o částce úroků zaplacených v příslušném kalendářním roce z úvěrů od stavební spořitelny,

-   výpis z listu vlastnictví (lze si však povšimnout, že tento požadavek vyplývá z § 38l odst. 1 písm. e) ZDP a poněkud neodpovídá tomu, že pro tento případ ustanovení § 15 odst. 4 nepodmiňuje možnost odečtu úroků vlastnickým právem, v případě, že se jedná o změnu nebo údržbu rodinného domu).

V případě jejího přítele, pokud bude chtít uplatnit úroky jako nezdanitelnou část základu daně, je však situace dost komplikovaná. Předloží:

-   smlouvu o úvěru (je splněno, že je účastníkem úvěrové smlouvy),

-   potvrzení stavební spořitelny o částce úroků zaplacených v příslušném kalendářním roce z úvěrů od stavební spořitelny,

-   výpis z listu vlastnictví předložit nemůže, protože není vlastníkem rodinného domu, může však doložit, že v něm má trvalé bydliště (viz například pokyn GFŘ D-59, vysvětlivky k § 4b odst. 1 písm. e) a § 38l odst. 1 písm. e)).

     Příklad 320

Svobodná zaměstnankyně si vzala v roce 2019 úvěr od stavební spořitelny na přestavbu rodinného domu, který vlastní její prarodiče. V roce 2019 ještě bydlela s prarodiči, od roku 2026 se však odstěhovala a bydlí u svého přítele. Stále je však vedena jako účastník úvěrové smlouvy a úvěr splácí i s úroky.

Jedná se o bytovou potřebu uvedenou v § 4b odst. 1 písm. e) ZDP. Podmínka vlastnictví nebo spoluvlastnictví není pro odpočet úroků po poplatníkovi v daném případě požadována. Pokud jde o podmínku užívání k trvalému bydlení, může být splněna i tak, že bytovou potřebu užívají k trvalému bydlení její rodiče, či potomci, nebo dokonce prarodiče (pokud by zaměstnankyně byla vdaná, platilo by to obdobně pro rodiče či prarodiče jejího manžela). Nutno však doplnit, že v textu ZDP je uvedeno „trvalému bydlení prarodičů obou manželů“, což v daném případě není do puntíku splněno, neboť zaměstnankyně není vdaná. Zaměstnankyně v daném případě může uplatnit úroky na odpočet jak v roce 2019, kdy nemovitost ani nevlastnila (užívala ji k vlastnímu trvalému bydlení), tak v roce 2026, kdy s prarodiči dokonce ani už nebydlí (rodinný dům užívají k trvalému bydlení její prarodiče).

V případě, pokud budou úroky uplatňovat jako nezdanitelnou část základu daně u svého zaměstnavatele, doloží zaměstnavateli následující doklady:

-   smlouvy o úvěru,

-   potvrzení stavební spořitelny o částce úroků zaplacených v příslušném kalendářním roce z úvěrů od stavební spořitelny,

-   výpis z listu vlastnictví (lze si však povšimnout, že tento požadavek vyplývá z § 38l odst. 1 písm. e) ZDP, avšak poněkud neodpovídá tomu, že pro tento případ ustanovení § 15 odst. 4 nepodmiňuje možnost odečtu úroků vlastnickým právem, v případě, že se jedná o změnu nebo údržbu rodinného domu). V tomto případě navíc dochází k tomu, že vlastníkem jsou její rodiče, takže se jeví požadovat výpis z listu vlastnictví jako poněkud neoprávněný. Navíc se v případě bytové potřeby dle § 4b odst. 1 písm. e) může rovněž jednat o byt v nájmu, kdy v takovém případě je požadován jako postačující doklad nájemní smlouva.

-   Lze si povšimnout, že doklad o trvalém pobytu není vyžadován, pokud jde o údržbu nebo změnu stavby rodinného domu, vyžadován je pouze v případě, pokud jde o byt nebo o jednotku v užívání, avšak nikoliv v případě užívání rodinného domu [§ 39l odst. 1 písm. e)]. Doklad o trvalém pobytu není požadován dokonce ani v případě, kdy jde o byt nebo jednotku v nájmu, kdy je požadována pouze nájemní smlouva, avšak nikoliv doklad o trvalém pobytu! Ovšem jinak, než dokladem o trvalém pobytu nemohla dcera v roce 2019 prokázat splnění podmínky, že rodinný dům užívá k vlastnímu trvalému bydlení. V roce 2026 se bude jednat o doklad o trvalém bydlení v rodinném domě jejích prarodičů.

Některé problémové otázky

Uplatnění úroků z úvěru na financování bytových potřeb je poměrně rozsáhlá daňová problematika a současně jde o velmi frekventovanou otázku, neboť řada poplatníků řeší svoje bydlení právě s využitím hypotéčního či jiného úvěru. Mzdová účetní se tak může setkat s mnoha rozličnými případy, a řeší pak daňově složité otázky, zda lze zaměstnanci příslušný nárok na odečet úroků zohlednit v ročním zúčtování. Zmínit lze v této souvislosti některé problémové oblasti a zajímavé výsledky některých soudních sporů.

1.  Zápisy v katastru nemovitostí. Zcela základní otázkou k řešení je, jakým způsobem prokazovat, že se jedná o bytovou potřebu, vyjmenovanou taxativně v § 4b odst. 1 ZDP v návaznosti na údaje zapsané v katastru nemovitostí. Bohužel se lze velmi často setkat se zápisy v katastru nemovitostí podle dřívějších předpisů, kdy je uvedeno, že se jedná o „objekt k bydlení“ nebo „objekt lesního hospodářství“.

Setkat se lze též se zápisem, že se jedná o „zemědělskou usedlost“. Nelze tedy přímo z této evidence nemovitostí prokázat, že se jedná o „rodinný dům“ či „bytový dům“. Jednou z těchto problematických situací se zabýval ve svém rozsudku čj. 22 Af 83/2012-42 Krajský soud v Ostravě a vyslovil následující právní větu: „Splnění podmínky použití hypotéčního úvěru na financování bytových potřeb, jež je předpokladem pro možnost odečtení částky rovnající se úrokům z tohoto úvěru zaplaceným ve zdaňovacím období od základu daně dle § 15 odst. 3 písm. c) zákona č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů (tj. koupě rodinného domu), nelze posuzovat toliko podle způsobu využití stavby uvedeného v katastru nemovitostí“.

K tomuto rozhodnutí lze uvést, že se jednalo o situaci, kdy poplatník koupil stavbu, která byla v katastru nemovitostí zapsána jako „objekt lesního hospodářství“. Pro upřesnění lze uvést, že se jednalo konkrétně o hájovnu. Poplatník pro účely prokázání, že je splněno pro účely daně z příjmů, že se jedná o rodinný dům, předložil znalecký posudek. A narazil na zjevný nesouhlas ze strany správce daně, což následně vedlo až k dotyčnému soudnímu sporu. Právní hodnocení lze též nalézt v rozsudku Nejvyššího správního soudu čj. 9 Afs 254/2014-30.

Situací týkající se posuzování pořízení bytové potřeby a uplatnění úroků jako nezdanitelné části základu daně v návaznosti na zápisy v katastru nemovitostí se zabýval též Nejvyšší správní soud v rozsudku 1 Afs 133/2019-34, ve kterém předmětem sporu bylo pořízení nemovitosti, která byla určena k rodinné rekreaci, avšak byla užívána k celoročnímu bydlení. Nejvyšší správní soud rovněž rozhodl, že „pro určení, zda nemovitost slouží k uspokojení bytových potřeb ve smyslu ZDP, je třeba zjistit skutečný účel a způsob využívání nemovitosti. Splnění podmínek nelze posoudit pouze podle údajů v katastru nemovitostí“.

Tím samozřejmě možnosti sporů nejsou vyčerpány. Zápis v katastru nemovitostí „objekt k bydlení“ je rovněž zdrojem komplikací, zda jde/nejde o rodinný dům. I když příslušný hypoteční úvěr byl získán na pořízení stavby, ve které poplatník hodlá trvale bydlet, nezbývá než prokazování jinými prostředky, ať už znaleckým posudkem nebo rozhodnutím o kolaudaci stavby, že stavba splňuje požadavky na rodinný dům (např. požadavek na trvalé bydlení), a nejedná se o rekreační objekt atd.

S velmi problematickou situací se lze setkat tehdy, pokud poplatník koupí stavbu, která je zapsána v katastru nemovitostí jako „zemědělská usedlost“. Prokázání podmínky, že se jedná o rodinný dům, je dále komplikováno tím, že musí být naplněna příslušná definice rodinného domu uvedená v § 13 zákona č. 283/2021 Sb., to znamená, že musí být mimo jiné naplněna podmínka, že „více než polovina podlahové plochy slouží k bydlení“. Ovšem v případě zemědělské usedlosti je k příslušné části stavby, která je určena pro trvalé bydlení, obvykle připojena i hospodářská část (stodoly, chlévy apod.), a tudíž uvedená podmínka pak nemusí být splněna.

2.  Vlastnictví vzniklé ze zákona: Rovněž v případě prokazování vlastnictví, pokud jde o podmínku, která musí být splněna u dotyčné bytové potřeby dle § 15 odst. 4, mohou nastat komplikace. Ne vždy je totiž zápis vlastnictví v katastru nemovitostí rozhodujícím důkazem (v neprospěch poplatníka). O tom svědčí například judikát Městského soudu v Praze sp. zn. 9 Ca 31/2003, kde je uvedeno toto: „Při zkoumání otázky rozhodné pro oprávněnost odečtu úroků z úvěru od základu daně je rozhodné, zda daňový subjekt předmět bytové potřeby vlastní ke konci příslušného období. Jestliže ve smyslu § 143 občanského zákoníku dojde k vytvoření nemovitosti (rodinného domu), zapisuje se vlastnické právo do katastru nemovitostí záznamem, nikoliv rozhodnutím o povolení vkladu vlastnického práva. V takovém případě správce daně není vázán rozhodnutím katastrálního úřadu a sám posuzuje otázku vlastnictví a skutečnosti, zda došlo k vytvoření nové věci, zda je splněn subjektivní prvek, tj. fakt bydlení daňového subjektu v rodinném domě a zda je splácen úvěr čerpaný na jeho výstavbu“.

V dotyčném případě šlo o situaci, kdy dvojice začala stavět rodinný dům, během výstavby uzavřeli manželství, avšak nedopatřením bylo zapsáno vlastnické právo v katastru jen na manželku. Následný rok pak tato nesrovnalost byla v katastru nemovitostí odstraněna, a to na základě záznamu (nikoliv vkladu), že dotyčná nemovitost je ve společném vlastnictví manželů. Ve prospěch poplatníka svědčila skutečnost, že v případě, pokud není prokázán opak, má se za to, že věci nabyté za trvání manželství jsou ve společném jmění. Záznamem byla tato skutečnost, která vznikla již z příslušného zákona, pouze zaevidována v katastru nemovitostí.

3.  Správce daně vysloví pochybnosti o oprávněnosti nároku a chce předložit další doklady. Další záležitostí, která může dosti značně zkomplikovat uplatnění úroků z úvěru na financování bytové potřeby, jsou důkazní prostředky, které musí poplatník předložit, pokud nepožaduje roční zúčtování u svého zaměstnavatele, ale podává daňové přiznání k dani z příjmů fyzických osob. Ustanovení § 38l odst. 1 totiž stanovuje výčet dokladů, kterými prokazuje nárok na odečet nezdanitelné části základu daně poplatník plátci daně (to znamená, čím prokazuje příslušný nárok zaměstnanec zaměstnavateli, avšak nikoliv poplatník správci daně). Může nastat situace, kdy správce daně vysloví pochybnosti o oprávněnosti tohoto nároku, a požaduje předložení dalších dokladů (důkazních prostředků). Touto problematikou se zabýval například Nejvyšší správní soud ve svém rozhodnutí čj. 9 Afs 103/2018-41. Vyjádřil tento názor: „K prokázání nároku na odečet nezdanitelné části základu daně postačí, pokud fyzická osoba, která podává daňové přiznání samostatně, předloží správci daně dokumenty podle § 38l odst. 1, zákona o daních z příjmů. Pokud i po předložení těchto důkazů správci daně vzniknou pochybnosti o oprávněnosti tohoto nároku, je na něm, aby konkrétními výhradami kvalifikovaně zpochybnil prokazované skutečnosti a uvedl, jak je možné jeho pochybnosti odstranit“.

V uvedeném případě šlo o situaci, kdy správce daně vyslovil pochybnosti o oprávněnosti nároku na odečet úroků, i když poplatník předložil veškeré potřebné doklady, uvedené v § 38l odst. 1, a požadoval nad jejich rámec další doklady, aniž by konkretizoval, o jaké se má jednat a z jakého důvodu správci daně pochybnosti vznikly.

Produkty spoření na stáří

Novela ZDP provedená zákonem č. 462/2023 Sb. přinesla od roku 2024 do oblastí daně z příjmů zcela nový pojem, kterým je “produkt spoření na stáří”. Pokud jde o legislativní pohled, jedná se o zcela nová ustanovení uvedená jednak v § 15a, jednak v navazujícím ustanovení § 15b ZDP. Pro bližší informaci a přehlednost je vhodné uvést na vysvětlení příslušné následující definice.

Produktem spoření na stáří (§ 15a zákona o daních z příjmů) se pro účely daní z příjmů rozumí:

•    penzijní připojištění se státním příspěvkem podle zákona upravujícího penzijní připojištění se státním příspěvkem,

•    doplňkové penzijní spoření podle zákona upravujícího doplňkové penzijní spoření,

•    penzijní pojištění u instituce penzijního pojištění,

•    soukromé životní pojištění,

•    majetek připsaný ve prospěch dlouhodobého investičního produktu.

Jak vyplývá z výše uvedeného výčtu, naprostou novinkou je poslední zmiňovaný produkt, kterým je “dlouhodobý investiční produkt”. K tomu viz podrobněji dále v textu v samostatné kapitole.

Jak vyplývá z novelizovaného znění § 15 odst. 6 a 7 ZDP, produkty spoření na stáří patří při splnění příslušných podmínek mezi nezdanitelné části základu daně a umožňují tak poplatníkovi snížit si základ daně. Podmínek pro jejich daňovou podporu je několik, poměrně složitě popsaných v navazujícím § 15b ZDP. V zásadě lze zmínit ve stručnosti zejména tyto:

•    zaplacené příspěvky na produkty spoření na stáří v daném kalendářním roce lze odečíst od základu daně v celkovém úhrnu nejvýše ve výši 48 0000 Kč,

•    do úhrnné částky 48 000 Kč se započítávají jak zaplacené příspěvky na produkty spoření na stáří, tak příspěvek na daňově podporované pojištění tzv. „dlouhodobé péče“, jehož je poplatník pojistníkem (viz dále v textu),

•    produkty spoření na stáří musí splňovat podmínky daňové podpory uvedené v § 15b ZDP,

•    pojištění dlouhodobé péče musí splňovat podmínky daňové podpory uvedené v § 15c ZDP.

Příspěvek od zaměstnavatele:

•    Příspěvky zaměstnavatele na daňově podporované produkty spoření na stáří jeho zaměstnance jsou osvobozené od daně z příjmů ze závislé činnosti dle § 6 odst. 9 písm. m) ZDP do úhrnné výše 50 000 Kč ročně (tedy úhrn příspěvků zaměstnavatele na daňové podporované produkty spoření na stáří a daňově podporované pojištění dlouhodobé péče, jehož pojistníkem je jeho zaměstnanec).

Omezení:

•    V případě, pokud poplatník využil zaplacené příspěvky na produkty spoření stáří nebo příspěvek na pojištění dlouhodobé péče jako nezdanitelnou část základu daně pouze v částečné výši, z důvodu nízkého základu daně, nelze nevyužitou část převést do dalšího roku. Obdobně v případě, pokud zaplacené příspěvky nebylo možné využít na odečet od základu daně vůbec, z důvodu příliš nízkého základu daně.

Z výše uvedeného popisu vyplývá, že se jedná o dosti významnou změnu, avšak současně o poměrně složitou daňovou problematiku, která přináší od roku 2024 řadu nových souvislostí, které je však nutné znát a správně se v nich orientovat. Takže nyní k tomuto tématu podrobněji.

Penzijní připojištění, penzijní pojištění a doplňkové penzijní spoření

V souvislosti s důchody (penzí) se tedy jedná o tři produkty, které lze uplatnit jako nezdanitelné část základu daně, a to:

•    Penzijní připojištění se státním příspěvkem podle zákona upravujícího penzijní připojištění se státním příspěvkem (viz zákon č. 42/1994 Sb., o penzijním připojištění se státním příspěvkem).

•    Doplňkové penzijní spoření podle zákona upravujícího doplňkové penzijní spoření (viz zákon č. 427/2011 Sb., o doplňkovém penzijním spoření).

•    Penzijní pojištění u instituce penzijního pojištění (pojem „instituce penzijního pojištění“ je definován v § 15a odst. 2 ZDP, toto pojištění souvisí s penzijním pojištěním provozovaným v rámci zemí EU a EHS pro účely poskytování důchodových dávek mimo povinný důchodový systém).

Možnost uplatnit jako nezdanitelnou část základu daně podle § 15 zaplacené příspěvky na penzijní připojištění se státním příspěvkem má již poměrně bohatou historii. Lze připomenout, že poprvé se tato možnost objevila v zákonu o daních z příjmů na základě novely provedené zákonem č. 170/1999 Sb. v článku II, s účinností poprvé pro zdaňovací období roku 2000. Všechno, se však rychle vyvíjí a neustále mění, a nejinak to platí rovněž v daních. Tudíž se pak nelze divit tomu, že daňová legislativa je poněkud komplikovaná a leckdy nepřehledná. Je vhodné si některé souvislosti a změny v této oblasti poněkud připomenout či zopakovat.

Změny od roku 2017

Od roku 2017 byl maximální limit částky, kterou lze uplatnit jako nezdanitelnou část základu daně podle § 15 odst. 5, zvýšen z 12 000 Kč na 24 000 Kč. Toto zvýšení přinesla novela ZDP provedená zákonem č. 377/2015 Sb. Toto zvýšení se po praktické stránce dotklo jen lidí, kteří měsíčně spoří více než 2 000 Kč. 

Například v případě měsíčního příspěvku ve výši 2 100 Kč si mohli uplatnit (2 100 Kč – 1 000 Kč) x 12 = 13 200 Kč. Místo dosavadního limitu ve výši 12 000 Kč si polepší o 1 200 Kč. Změněn je též způsob výpočtu částky, o kterou se snižují příspěvky poplatníka na penzijní připojištění se státním příspěvkem nebo doplňkové penzijní spoření. Nově již není stanovena pevná částka 12 000 Kč, ale úhrn částek, o které měsíční příspěvky převyšují částku, od které náleží maximální státní příspěvek.

Pro bližší vysvětlení je vhodné uvést ještě následující doplňující a upřesňující informace.

Penzijní připojištění se státním příspěvkem

•    Penzijní připojištění se státním příspěvkem je upraveno zákonem č. 42/1994 Sb., o penzijním připojištění se státním příspěvkem a bylo možné ho uzavřít pouze do roku 2012.

•    Z penzijního připojištění se poskytují tyto dávky (§ 20 zákona č. 42/1994 Sb.):

-   penze, kterou se rozumí doživotní pravidelná výplata peněžní částky, a jde-li o pozůstalostní penzi, výplata peněžní částky po dobu stanovenou penzijním plánem,

»   Vysvětlení: Pod pojmem „penze“ se rozumí: starobní penze, invalidní penze, výsluhová penze a pozůstalostní penze (blíže viz § 21 zákona č. 42/1994 Sb.),

-   jednorázové vyrovnání, jednorázové vyrovnání náleží účastníku za podmínek stanovených penzijním plánem místo penze (§ 22 zákona č. 42/1994 Sb.),

-   odbytné (§ 23 zákona č. 42/1994 Sb.).

»   Odbytné náleží účastníku, který zaplatil příspěvky alespoň na 12 kalendářních měsíců a jehož penzijní připojištění zaniklo výpovědí nebo dohodou, pokud mu není vyplácena penze, penzijní připojištění trvalo alespoň 12 kalendářních měsíců a nedošlo k převodu prostředků do penzijního připojištění u jiného penzijního fondu.

»   Odbytné náleží fyzickým osobám určeným ve smlouvě, pokud účastník zemřel a nebyla mu vyplácena penze nebo vyplaceno jednorázové vyrovnání a pokud mu nevznikl nárok na pozůstalostní penzi nebo pokud se nároku na pozůstalostní penzi všechny fyzické osoby určené ve smlouvě písemně vzdaly.

Doplňkové penzijní spoření

•    Doplňkové penzijní spoření bylo umožněno až od 1. 1. 2013, a to na základě zákona č. 427/2011 Sb., o doplňkovém penzijním spoření. Penzijní společnost pak shromažďuje peněžní prostředky účastníků v tzv. „účastnických fondech“. Nové doplňkové penzijní spoření nabízí na jedné straně možnost vyššího zhodnocení, účastník si může vybírat z několika investičních strategií, avšak s tím rizikem, že zhodnocení jeho úspor může být i v záporné výši.

•    Obdobně jako v případě penzijního připojištění má účastník doplňkového penzijního spoření nárok na státní příspěvek. Výše státního příspěvku je odstupňována v závislosti na výši měsíčního příspěvku účastníka a činí nejvíce 340 Kč, pokud výše měsíčního příspěvku účastníka je 1 700 Kč a více (§ 14 zákona č. 427/2011 Sb.).

•    Z doplňkového penzijního spoření se poskytují tyto dávky (§ 19):

-   starobní penze na určenou dobu,

-   invalidní penze na určenou dobu,

-   jednorázové vyrovnání,

-   odbytné,

-   úhrada jednorázového pojistného pro doživotní penzi,

-   úhrada jednorázového pojistného pro penzi na přesně stanovenou dobu s přesně stanovenou výší důchodu.

Penzijní pojištění

•    Pod tímto se pro daňové účely počínaje již rokem 2011 rozumí penzijní pojištění podle smlouvy o penzijní pojištění uzavřené mezi poplatníkem a institucí penzijního pojištění nebo na základě jinak sjednané účasti poplatníka na penzijním pojištění u instituce penzijního pojištění.

•    Institucí penzijního pojištění pro účely zákona o daních příjmů rozumí poskytovatel finančních služeb oprávněný k provozování penzijního pojištění, který je povolen a provozuje pojištění v členském státě EU nebo státě tvořícím Evropský hospodářský prostor a splňuje též další podmínky uvedené konkrétně v § 6 odst. 14 ZDP.

Zdanění dávek

Dávky z penzijního připojištění se státním příspěvkem, dávky doplňkového penzijního spoření a z penzijního pojištění jsou zdaňovány jako příjmy z kapitálového majetku [§ 8 odst. 1 písm. e) ZDP]. Jedná se příjmy z kapitálového majetku, které v případě, pokud plynou ze zdrojů na území ČR, jsou zdaňovány srážkovou daní ve výši 15 % [§ 36 odst. 2 písm. k) ZDP].

Pro tyto účely je tudíž nutné zjistit výši samostatného základu daně (§ 8 odst. 3 ZDP). Srážkovou daň sráží penzijní společnost, takže pojištěnec obdrží již zdaněný příjem a nemusí se tedy starat o jeho zdanění (neuvádí je ve svém daňovém přiznání). Postup zdanění uvedených dávek je uveden v § 8 odst. 6 ZDP.

Způsob uplatnění

•    Zaplacené příspěvky na penzijní připojištění se státním příspěvkem, penzijní pojištění a doplňkové penzijní spoření lze uplatnit jako nezdanitelnou část základu daně podle § 15 odst. 6 a 7 ZDP:

-   v daňovém přiznání k dani z příjmů fyzických osob za příslušný kalendářní rok nebo

-   v rámci Žádosti o provedení ročního zúčtování záloh a daňového zvýhodnění u zaměstnance, který učinil Prohlášení k dani a za podmínky, že poplatník (zaměstnanec) nemá za povinnost podat daňové přiznání (§ 38g a 38k odst. 5 a 7 ZDP).

•    Okruh poplatníků: Zaplacené příspěvky na penzijní připojištění se státním příspěvkem, penzijní pojištění a doplňkové penzijní spoření mohou uplatnit jak poplatníci, kteří jsou daňovými rezidenty v ČR, tak poplatníci, kteří nejsou daňovými rezidenty v ČR.

•    Poplatník, který není daňovým rezidentem ČR, může uplatnit uvedené zaplacené příspěvky jen v daňovém přiznání (§ 38g odst. 2 ZDP).

Způsob prokazování nároku

•    smlouvou o penzijním připojištění se státním příspěvkem nebo smlouvou o doplňkovém penzijním spoření a

-   každoročně potvrzením penzijní společnosti o části měsíčních příspěvků zaplacených poplatníkem na jeho penzijní připojištění se státním příspěvkem nebo doplňkové penzijní spoření, které v jednotlivých kalendářních měsících zdaňovacího období přesáhly výši, ke které náleží maximální státní příspěvek,

•    smlouvou o penzijním pojištění nebo potvrzením instituce penzijního pojištění o účasti poplatníka na penzijním pojištění a 

-   každoročně potvrzením instituce penzijního pojištění o příspěvcích zaplacených poplatníkem na jeho penzijní pojištění na uplynulé zdaňovací období.

Podmínky pro uplatnění

•    Penzijní připojištění se státním příspěvkem: Až do roku 2016 platilo pravidlo, že úhrn zaplacených příspěvků na penzijní připojištění se státním příspěvkem se nejprve sníží o pevně stanovenou částku 12 000 Kč. To znamená, že bylo možné uplatnit až částku zaplacenou na zdaňovací období po odečtení 12 000 Kč. Od roku 2017 však nabyla účinnosti novela ZDP, provedená zákonem č. 377/2015 Sb. Částka, kterou lze uplatnit jako nezdanitelnou část základu daně, se nově rovná úhrnu částí měsíčních příspěvků, které v jednotlivých kalendářních měsících zdaňovacího období přesáhly výši, od které náleží maximální státní příspěvek ve výši 230 Kč (tj. část měsíčního příspěvku nad 1 000 Kč což platilo jen do 30. 6. 2024). Ovšem pozor, od 1. 7. 2024 došlo ke změně jak nejvyššího státního příspěvku, tak částky příspěvku, od které náleží. Nejvyšší státní příspěvek 340 Kč nově náleží až od měsíčního příspěvku 1 700 Kč. Došlo tedy ke změně částky, kterou lze uplatnit na odečet od základu daně

•    Doplňkové penzijní spoření: I v tomto případě až do roku 2016 platilo pravidlo, že úhrn zaplacených příspěvků na penzijní připojištění se státním příspěvkem se nejprve sníží o 12 000 Kč. Od roku 2017 platí obdobné pravidlo, jako v případě penzijního připojištění se státním příspěvkem. Úhrn zaplacených příspěvků na doplňkové penzijní spoření se nejprve sníží o úhrn částí měsíčních příspěvků, které v jednotlivých kalendářních měsících zdaňovacího období přesáhly výši, od které náleží maximální státní příspěvek. Maximální státní příspěvek ve výši 230 Kč náležel při měsíčním příspěvku 1 000 Kč a vyšším pouze do 30. 6. 2024 (§ 14 zákona č. 427/2011 Sb.). Obdobně i v tomto případě došlo v průběhu roku 2024 k důležité změně. Nově platí, že maximální státní příspěvek ve výši 340 Kč náleží od 1. 7. 2024 v případě měsíčního příspěvku alespoň 1 700 Kč.

     Příklad 321

Vzhledem k výše uvedeným změnám bude vhodné si příslušné změny přiblížit pomocí příkladu. V případě měsíčního příspěvku například ve výši 2 200 Kč bylo možné daňově uplatnit od 1. 7. 2024 jen část příspěvku příspěvek ve výši 500 Kč, celkem za 2. pololetí roku 2024 ve výši 6 x 500 Kč = 3 000 Kč. V případě měsíčního příspěvku ve výši 6 000 Kč bylo možné od 1. 7. 2024 uplatnit jen měsíční příspěvek ve výši 4 300 Kč. Ovšem v tomto případě pozor na maximální roční limit ve výši 48 000 Kč, který lze uplatnit na odečet od základu daně podle § 15 odst. 5 ZDP. Pokud tedy poplatník platil po celý rok 2024měsíční příspěvek 2 200 Kč, mohl uplatnit na odečet od základu daně částku 12 x 2 200 Kč – 6 x 1 000 Kč – 6 x 1 700 Kč = 10 200 Kč. Pokud by však platil 6 000 Kč měsíčně, mohl za rok 2024 uplatnit jen 48 000 Kč (výpočet: 12 x 6 000 Kč – 6 x 1 000 Kč – 6 x 1 700 Kč = 55 800 Kč, lze však jen max. 48 000 Kč ročně). Pro rok 2025 v případě měsíčního příspěvku 4 000 Kč lze uplatnit 27 600 Kč = 12 x (4 000 Kč – 1 700 Kč).

     Příklad 322

Pro rok 2025 nebo 2026 pak vychází, že maximální daňovou úsporu bude mít účastník doplňkového penzijního spoření tehdy, pokud bude spořit 5 700 Kč měsíčně. Po odečtení 1 700 Kč x 12 vychází tento výpočet: 12 x 5 700 Kč – 12 x 1 700 Kč = 48 000 Kč na odpočet od základu daně. Daňová roční úspora pak činí při 15 % sazbě daně částku 7 200 Kč. Jak již bylo uvedeno výše, v roce 2024 byl výpočet daňové úspory poněkud složitější, neboť pro období od 1. 1. 2024 do 30. 6. 2024 se odečítala měsíčně částka 1 000 Kč, pro období od 1. 7. 2024 do 31. 12. 2024 částka 1 700 Kč. Celkem tedy bylo nutné snížit zaplacené příspěvky na doplňkové penzijní spoření o částku 6 x 1 000 Kč + 6 x 1 700 Kč = 16 200 Kč. 

     Příklad 323

Starobní důchodce hradil v roce 2026měsíční příspěvky na doplňkové penzijní spoření ve výši 3 800 Kč. Celkem zaplatil v roce 2026 částku 12 x 3 800 Kč = 45 600 Kč. Jeho základ daně z příjmů činil například 294 000 Kč. Nezdanitelná část základu daně podle § 15 odst. 5 činí 45 600 Kč. Základ daně po snížení je 248 400 Kč. Daň 15 % je 37 260 Kč. Daň snížená o základní slevu na dani 30 840 Kč činí 6 420 Kč = 37 260 Kč – 30 840 Kč. Pokud by neuplatnil odečet od základu daně, daň by činila 294 000 Kč x 15 % – 30 840 Kč = 13 260 Kč. Porovnáním tedy vychází, že starobní důchodce ušetřil na dani částku 6 840 Kč = 13 260 Kč – 6 420 Kč. Tato částka odpovídá 15 % z částky 45 600 Kč.

Další možnosti

Pokud jde o převod prostředků účastníka z transformovaného fondu do účastnických fondů, lze je převést na základě uzavření smlouvy o doplňkovém penzijním spoření s penzijní společností, která tento transformovaný fond obhospodařuje, a to bezplatně (§ 191 odst. 2 zákona č. 427/2011 Sb.). Účastník tak získává možnost lepšího zhodnocení svých uspořených finančních prostředků, avšak je spojena též s rizikem, že zhodnocení může být i záporné.

•    Pozor v případech, kdy dojde v následujících letech k porušení podmínek pro uplatnění těchto příspěvků jako nezdanitelné části základu daně.

Další podmínkou pro daňové uplatnění zaplacených výše uvedených příspěvků je doba, po kterou nelze poskytnout poplatníkovi plnění z daného produktu a věk, kterého musí poplatník dosáhnout. Situace se však komplikuje tím, že je nutné rozlišit, zda se jedná o:

•    Smlouvy uzavřené do 31. 12. 2023, tj „staré smlouvy“ (před účinností novely ZDP, provedené zákonem č. 462/2023 Sb.). Na tyto staré smlouvy se vztahují body 3, 5, 6 přechodných ustanovení zákona č. 462/2023 Sb. Stručně řečeno, použijí ze znění § 6 odst. 9 písm. p) a § 15 odst. 5 a 6 ZDP v původním znění do 31. 12. 2023 (s výjimkou ročního limitu 48 000 Kč, který platí od roku 2024 i pro tyto staré smlouvy). Nepoužijí se § 15a a § 15b ZDP.V případě Žádosti o roční zúčtování se použije § 38k odst. 5 písm. f) a g) ve znění platném do 31. 12. 2023.

•    Smlouvy uzavřené od 1. 1. 2024, tj. „nové smlouvy“ (ode dne účinností novely ZDP, provedené zákonem č. 462/2023 Sb.). Použijí se § 15a a § 15b ZDP. V případě Žádosti o roční zúčtování se použije § 38k odst. 5 písm. f) a g) ve znění platném od 1. 1. 2024.

Staré smlouvy

•    Penzijní připojištění se státním příspěvkem a doplňkové penzijní spoření: V ustanovení § 15 odst. 5 ZDP ve znění účinném do 31. 12. 2023 nebyl přímo zmíněn věk poplatníka ani doba, po kterou musí být placeny příslušné příspěvky. Souvislosti vyplývaly z příslušných zákonů o penzijním připojištění se státním příspěvkem a doplňkovém penzijním spoření v příslušném platné znění (to znamená, jaké plnění bylo poskytováno v případě jeho zániku bez nároku na penzi).

•    Penzijní pojištění: Úhrn zaplacených příspěvků na penzijní pojištění bylo možné uplatnit za podmínky, pokud byla sjednána výplata plnění z penzijního pojištění až po 60 kalendářních měsících a současně nejdříve v roce dosažení věku 60 let. Částka, kterou bylo možné takto uplatnit, se rovnala úhrnu příspěvků zaplacených poplatníkem na jeho penzijní pojištění na zdaňovací období. Tedy se v tomto případě již nesnižovala o 12 000 Kč. 

Poznámka: Pokud jde o podmínky týkající se věku 60 let a doby spoření alespoň 60 kalendářních měsíců, jednalo se o obdobu podmínek, uvedených v § 20 zákona č. 427/2011 Sb., o doplňkovém penzijním spoření, při jejichž splnění měl účastník doplňkového penzijního spoření nárok na některé dávky z doplňkového penzijního spoření.

•    V případech, kdy dojde v následujících letech k porušení podmínek pro uplatnění těchto příspěvků jako nezdanitelné části základu daně, pak poplatník postupuje podle ustanovení § 15 odst. 5 ZDP ve znění účinném do 31. 12. 2023.

Nové smlouvy

•    Podle nového znění § 15a ZDP se jedná o produkty spoření na stáří. Daňově jsou tyto produkty podporovány tehdy, pokud jsou splněny podmínky uvedené v § 15b ZDP. Nově platí doba 120 kalendářních měsíců, kdy nesmí dojít k výplatě peněžních prostředků nebo plnění z produktu spoření na stáří. Došlo tedy k výraznému prodloužení doby, po kterou nelze čerpat prostředky tohoto spoření (místo 60 kalendářních měsíců platí 120 kalendářních měsíců nebo jinak řečeno, místo 5 let je nutné podle nových podmínek spořit alespoň 10 let).

•    Pokud jde o věk, s výjimkou doplňkového penzijního spoření, platí opět podmínka možnosti plnění z produktu spoření na stáří nejdříve v kalendářním roce, kdy poplatník dosáhne věk 60 let. V případě plnění z doplňkového penzijního spoření je podmínka formulována složitěji, nárok na plnění může poplatníkovi vzniknout nejdříve v okamžiku dosažení věku o 5 let nižšího, než je jeho důchodový věk podle zákona upravujícího důchodové pojištění. Pokud tedy poplatník má důchodový věk 65 let, vychází po odečtení 5 let opět věk 60 let, kdy lze poskytnout plnění z doplňkového penzijního spoření. Pokud by se však jednalo o poplatníka, jehož důchodový věk je vyšší než 65 let, pak se příslušný věk zjistí odečtením 5 let.

Vybrané skutečnosti, které nemají vliv

•    Odečet zaplacených příspěvků se uplatní bez ohledu na to, zda účastník byl pojištěn či připojištěn po celý rok, nebo jen po jeho část.

•    Možnost uplatnit zaplacené příspěvky na penzijní připojištění, penzijní pojištění a doplňkové penzijní spoření jako nezdanitelnou část základu daně podle § 15 není závislá na tom, zda poplatník též uplatňuje zaplacené příspěvky na soukromé životní pojištění nebo dlouhodobý investiční produkt, případně tyto jiné produkty spoření na stáří přestaly být daňově podporované.

•    Odečet zaplacených příspěvků není podmíněn tím, zda se jedná či nejedná o starobního důchodce. Ovšem v případě starobního důchodce se projeví výjimka spočívající v tom, že od 1. 7. 2024 již nemá nárok na státní příspěvek.

Postup při zániku nároku

Opět je nutné rozlišit, zda se jedná o:

•    Smlouvy uzavřené do 31. 12. 2023, tj „staré smlouvy“ (před účinností novely ZDP, provedené zákonem č. 462/2023 Sb.). Na tyto staré smlouvy se vztahují body 3, 5, 6 přechodných ustanovení zákona č. 462/2023 Sb. Stručně řečeno, použijí ze znění § 6 odst. 9 písm. p) a § 15 odst. 5 a 6 ZDP v původním znění do 31. 12. 2023 (s výjimkou ročního limitu 48 000 Kč, který platí od roku 2024 i pro tyto staré smlouvy). Nepoužijí se § 15a a § 15b ZDP.

•    Smlouvy uzavřené od 1. 1. 2024, tj. „nové smlouvy“ (ode dne účinností novely ZDP, provedené zákonem č. 462/2023 Sb.). Podmínky pro daňovou podporu produktů spoření na stáří se posuzují podle § 15b ZDP, a pokud došlo k jejich porušení, je nutné daňovou podporu vrátit. Postup je blíže popsán v § 15b odst. 5 ZDP.

Postup v případě starých smluv:

•    V případě, pokud:

-   poplatníkovi jeho penzijní připojištění se státním příspěvkem, penzijní pojištění nebo doplňkové penzijní spoření zaniklo bez nároku na penzi nebo jednorázové vyrovnání nebo jednorázové plnění z penzijního pojištění a současně bylo poplatníkovi vyplaceno odbytné nebo jiné plnění související se zánikem penzijního pojištění, pak to znamená, že:

»   nárok na uplatnění odpočtu uvedené nezdanitelné části základu daně zaniká a příjmem podle § 10 ve zdaňovacím období, ve kterém k této skutečnosti došlo, jsou částky, o které byl poplatníkovi v uplynulých 10 letech z důvodu zaplacených příspěvků na jeho penzijní připojištění se státním příspěvkem nebo penzijní pojištění nebo doplňkové penzijní spoření základ daně snížen.

•    Podmínky a okolnosti, které zakládají nárok účastníka penzijního připojištění na odbytné, jsou pak uvedeny v § 23 zákona č. 42/1994 Sb. (tj. zánik penzijního připojištění výpovědí nebo dohodou, pokud nedošlo k převodu prostředků do jiného penzijního fondu). Skutečnosti, které zakládají nárok účastníka doplňkového penzijního spoření na odbytné, jsou pak uvedeny v § 25 zákona č. 427/2011 Sb. Obdobně se jedná o zánik doplňkového penzijního spoření dohodou nebo uplynutím výpovědní doby, za předpokladu, že spořící doba trvala alespoň v § 25 zákona uvedený počet kalendářních měsíců.

•    Postup:

-   Ve výše uvedeném případě zániku penzijního připojištění se státním příspěvkem, penzijního pojištění nebo doplňkového penzijního spoření poplatníkovi, kdy bylo poplatníkovi vyplaceno odbytné, vzniká v daném zdaňovacím období povinnost podat daňové přiznání k dani z příjmů fyzických osob za zdaňovací období, ve kterém k této skutečnosti došlo, pokud úhrn těchto částek překročí částku uvedenou v § 38g ZDP (v případě zaměstnance v případě, pokud jeho další příjmy dle § 7 až 10 jsou vyšší než 20 000 Kč, s výjimkou příjmů osvobozených od daně a příjmů z nich je daň vybírána srážkovou daní podle § 36). Poplatníkovi vznikl příjem podle § 10, který se týká částek, které uplatnil na odpočet od základu daně podle § 15 odst. 5 ZDP. Příspěvky zaměstnavatele se i nadále považují za osvobozené od daně podle § 6 odst. 9 písm. p) ZDP a nedodaňují se jako příjem dle § 6.

-   Jednorázové vyrovnání: Pokud jde o „dodanění“ nejedná se o veškeré případy zániku (ukončení) uvedených smluv. Může se jednat například o ukončení spoření (smlouvy), kdy je poplatníkovi vyplaceno jednorázové vyrovnání. Toto plnění je již při výplatě zdaněno zvláštní sazbou daně ve výši 15 % dle § 36 odst. 2 písm. k) ZDP. Podmínky, za kterých poplatníkovi náleží jednorázové vyrovnání, jsou uvedeny v § 22 zákona č. 42/1994 Sb. a § 20 zákona č. 427/2011 Sb. Pokud tedy poplatníkovi bylo vyplaceno jednorázové vyrovnání, nevzniká mu z této skutečnosti povinnost podat daňové přiznání a dodanit předchozí uplatněné části základu daně podle § 15 odst. 5.

Bližší vysvětlení:

•    Nárok na výplatu jednorázového vyrovnání v případě penzijního připojištění se státním připojištění vzniká za podmínek stanovených penzijním plánem (nemusí se nutně jednat o situace, kdy účastník dovršil věk 60 let)

•    Nárok na výplatu jednorázového vyrovnání v případě doplňkového penzijního spoření vzniká, pokud jsou splněny následující podmínky:

-   doba spoření alespoň 60 měsíců (5 let) a dovršení věku 60 let pro smlouvy uzavřené do 31. 12. 2023.

-   doba spoření alespoň 120 měsíců (10 let) a dovršení věku 60 let pro smlouvy uzavřené od 1. 1. 2024. 

•    Dopady pro zaměstnavatele: Jak nepřímo vyplývá z ustanovení § 6 odst. 9 písm. p) ZDP ve znění účinném do 31. 12. 2023, ukončení smlouvy o penzijním připojištění se státním příspěvkem nebo doplňkového penzijního spoření nemá vliv na daňové osvobození příspěvků na penzijní připojištění a doplňkové penzijní spoření hrazených do té doby zaměstnavatelem za dotyčného zaměstnance podle § 6 odst. 9 ZDP. Neovlivní ani daňovou uznatelnost nákladů, které zaměstnavatel do té doby uplatnil, pokud jde o příspěvky na penzijní připojištění se státním příspěvkem a doplňkové penzijní spoření hrazené tímto zaměstnavatelem za dotyčného zaměstnance. Již bylo zmíněno, podle bodu 3 přechodných ustanovení zákona č. 462/2023 Sb., se na staré smlouvy nepoužijí § 15a a § 15b ZDP ve znění účinném od 1. 1. 2024. Nedochází tedy k tomu, že by zaměstnanec měl příspěvky zaměstnavatele dodaňovat jako příjmy dle § 6.

Postup v případě nových smluv:

•    Produkt spoření na stáří je daňově podporovaný, pokud je sjednáno nebo jinak určeno, že výplata peněžních prostředků nebo plnění z tohoto produktu splňuje podmínky uvedené v § 15b ZDP. Zjednodušeně řečeno, jedná se zejména o podmínky, kdy doba trvání produktu spoření na stáří je alespoň po dobu 120 kalendářních měsíců a skončí nejdříve v kalendářním roce, ve kterém poplatník dosáhne věku 60 let nebo věku o 5 let nižšího, než je jeho důchodový věk v případě doplňkového penzijního spoření.

•    Pokud před uplynutím 120 kalendářních měsíců od jeho vzniku nebo před kalendářním rokem, ve kterém poplatník dosáhne 60 let věku, došlo k výplatě peněžních prostředků nebo plnění z tohoto produktu ve prospěch poplatníka, který produkt spoření na stáří sjednal, je nutné daňovou podporu produktu spoření na stáří vrátit. Neplatí to v případech:

-   jedná se o poplatníka, který je invalidní ve 3. stupni,

-   pokud jsou obdržené naspořené peněžní prostředky do 1 měsíce od jejich přijetí vloženy na poplatníkův daňově podporovaný produkt spoření na stáří stejného druhu nebo v případě penzijního připojištění se státním příspěvkem na jeho daňově podporované doplňkové penzijní spoření,

-   jedná se o plnění z doplňkového penzijního spoření, na které vznikl nárok dosažením věku o 5 let nižšího, než je poplatníkův důchodový věk.

•    Další situací, kdy je nutné daňovou podporu produktu spoření na stáří vrátit, je:

-   výplata peněžních prostředků nebo plnění z tohoto produktu ve prospěch jiného poplatníka, než který tento produkt sjednal, avšak s výjimkou případů uvedených v § 15b odst. 4 písm. b) ZDP (kdy se nedodaňuje),

-   zánik produktu spoření na stáří, aniž by došlo k výplatě peněžních prostředků nebo plnění z něho, avšak s výjimkou případů uvedených v § 15b odst. 4 písm. c) ZDP (kdy se nedodaňuje).

•    Co je velmi důležité, při porušení podmínek pro daňovou podporu produktu spoření na stáří vzniká poplatníkovi nejenom příjem podle § 10, ale v případě, kdy příspěvky hradil jeho zaměstnavatel, dochází též ke vzniku příjmu ze závislé činnosti dle § 6. Zdaňují se pak příspěvky poplatníka uplatněné na odečet základu daně podle § 15 a příspěvky zaměstnavatele poskytnuté dle § 6 odst. 9 písm. m) za bezprostředně předcházejících 10 let.

-   V případě, pokud poplatníkovi vznikl při navracení daňové podpory jen příjem podle § 10 (tj. částky, které uplatnil na odečet od základu daně), musí podat daňové přiznání za podmínek uvedených v § 38g ZDP.

-   V případě, pokud poplatníkovi vznikl navracením daňové podpory příjem dle § 6 (tj. dodanění příspěvků zaměstnavatele), musí podat daňové přiznání dle novelizovaného § 38g odst. 5 ZDP (to znamená vždy, což může být poněkud paradoxní v případě, kdy tento poplatník již žádné jiné zdanitelné příjmy nemá nebo jsou nižší než 50 000 Kč za rok).

-   V obou případech to znamená, že zaměstnavatel nemůže takovému zaměstnanci provést roční zúčtování. Pokud však i v tomto případě zaměstnavatel provedl roční zúčtování, vystaví zaměstnanci příslušné Potvrzení o zdanitelných příjmech pro účely podání daňového přiznání (viz dále).

•    V této souvislosti s navracením daňové podpory produktů spoření na stáří lze připomenout, že byl vydán nový vzor č. 32 formuláře Potvrzení o zdanitelných příjmech ze závislé činnosti, sražených zálohách na daň z těchto příjmů a daňovém zvýhodnění.

-   Na řádek 10 se uvádějí příspěvky zaměstnavatele na daňově podporované produkty spoření na stáří osvobozené od daně dle § 6 odst. 9 písm. m) ZDP. Jedná se o produkty spoření na stáří uvedené v § 15a odst. 1 písm. a) až e) ZDP. S výjimkou soukromého životního pojištění se jedná o příspěvky zaměstnavatele v případě smluv uzavřených od 1. 1. 2024. V případě soukromého životního pojištění se jedná též o smlouvy uzavřené před 1. 1. 2024 (příspěvky zaměstnavatele na soukromé životní pojištění se při porušení podmínek dodaňovaly jako příjem dle § 6 i v případě smluv uzavřených před 1. 1. 2024).

-   Na řádek 13 pak zaměstnavatel uvádí částky, o které při ročním zúčtování snížil základ daně podle § 15 odst. 5 a 6 ZDP. Tedy v roce 2026 částky všech produktů spoření na stáří, o které byl snížen základ daně zaměstnance. To se týká i smluv uzavřených před 1. 1. 2024. Pokud tedy zaměstnavatel provedl roční zúčtování zaměstnanci, který uplatnil jako nezdanitelnou část základu daně například příspěvky na doplňkové penzijní spoření, přičemž zaměstnavateli nenahlásil, že již došlo k porušení podmínek pro jejich uplatnění, musí tyto příspěvky zaměstnanec dodanit v daňovém přiznání jako příjem dle § 10, i v případě smlouvy uzavřené před 1. 1. 2024, pokud je překročena hranice 20 000 Kč dle § 38g odst. 2 ZDP. Pokud zaměstnavatel provedl roční zúčtování zaměstnanci, kterému přispíval na jeho penzijní připojištění se státním příspěvkem nebo doplňkové penzijní spoření, přičemž zaměstnavateli nenahlásil, že již došlo k porušení podmínek pro jejich uplatnění, musí tyto příspěvky zaměstnanec dodanit v daňovém přiznání jako příjem dle § 6, avšak pouze v případě smluv uzavřených od 1. 1. 2024. Oproti tomu je však nutné zdůraznit, že v případě smluv o penzijním připojištění se státním příspěvkem či doplňkovém penzijním spoření uzavřených před 1. 1. 2024 nebude, při jejich předčasném ukončení, zaměstnanec příspěvky zaměstnavatele dodaňovat jako příjem dle § 6, neboť se postupuje podle § 6 odst. 9 písm. p) ve znění účinném do 31. 12. 2023. Ovšem toto nezaměňovat se situací v případě soukromého životního pojištění, viz dále.

Omezení

•    V případě, pokud poplatník využil zaplacené příspěvky na penzijní připojištění se státním příspěvkem, penzijní pojištění nebo doplňkové penzijní spoření jako nezdanitelnou část základu daně pouze v částečné výši, z důvodu nízkého základu daně, nelze nevyužitou část převést do dalšího roku. Obdobně to platí v případě, pokud poplatník zaplacené příspěvky nemohl využít jako nezdanitelnou část základu daně vůbec, z důvodu nízkého základu daně.

Limitní částky

•    Za zdaňovací období lze od roku 2024 uplatnit z úhrnu zaplacených příspěvků na penzijní připojištění, penzijní spoření a doplňkové penzijní spoření maximálně částku 48 000 Kč. Maximální výše úspory na dani: Maximální výši daňové úspory lze dosáhnout v případě, pokud poplatník zaplatí na penzijním připojištění se státním příspěvkem nebo na doplňkovém penzijním spoření částku ročně ve výši 68 400 Kč (5 700 Kč měsíčně). Uplatnit lze v případě penzijního připojištění a doplňkového penzijního spoření část měsíčních příspěvků, které v jednotlivých kalendářních měsících zdaňovacího období přesáhly výši, od které náleží maximální státní příspěvek (tj. část měsíčního příspěvku přesahující výši 1 700 Kč x počet měsíců).

•    V případě penzijního pojištění ve státech EU lze maximální daňové úspory dosáhnout již při částce 12 000 Kč, neboť v tomto případě se nesnižují o částku 12 000 Kč.

•    Maximální výše úspory na dani je tedy ročně při sazbě daně 15 % představována částkou ve výši 7 200 Kč = 0,15 x 48 000 Kč. Pokud poplatník zaplatí v příslušném roce na penzijním připojištění se státním příspěvkem nebo na doplňkovém penzijním spoření částku vyšší než 68 4000 Kč, nemůže si částku přesahující 68 400 Kč převést do dalšího roku.

•    Částka příspěvku na penzijní připojištění a doplňkové penzijní spoření přesahující 68 400 Kč ročně (12měsíčních příspěvků ve výši 5 700 Kč) se již daňově neprojeví (neovlivní výši daně z příjmů).

     Příklad 324

Poplatník byl do května 2026 účasten penzijního připojištění a od června převede svoje prostředky do doplňkového penzijního spoření, na základě toho, že uzavřel v roce 2026 smlouvu o doplňkovém penzijním spoření. Jeho dosavadní uspořené finanční prostředky tak byly převedeny z transformovaného fondu do účastnického fondu. Příspěvky platí poplatník stále ve stejné měsíční výši 2 500 Kč. Za období leden až květen tak zaplatil na příspěvcích částku 12 500 Kč = 5 x 2 500 Kč, za období červen až prosinec zaplatil na příspěvcích částku 17 500 Kč = 7 x 2 500 Kč. Celkem v roce 2026 zaplatil na příspěvcích částku 30 000 Kč. Jako nezdanitelnou část základu daně tak může uplatnit částku 9 600 Kč, neboť do úhrnu zaplacených měsíčních příspěvků (30 000 Kč) se započítává jen část ve výši 12 x (2 500 Kč – 1 700 Kč). Maximální limitní částka (48 000 Kč), kterou lze uplatnit jako nezdanitelnou část základu daně podle § 15 odst. 6 ZDP není překročena.

     Příklad 325

Zaměstnanec uzavřel v březnu 2026 smlouvu o doplňkovém spoření a platil v roce 2026 měsíčně příspěvek na doplňkové penzijní spoření ve výši 1 700 Kč, celkem 17 000 Kč. Základ daně lze snížit o částku 0 Kč = 10 x (1 700 Kč – 1 700 Kč).

     Příklad 326

Zaměstnanec uzavřel smlouvu na doplňkové penzijní spoření v srpnu 2026. Platil pravidelné měsíční příspěvky ve výši 4 700 Kč. Jako nezdanitelnou část základu daně může uplatnit částku 15 000 Kč= 5 x (4 700 Kč – 1 700 Kč).

     Příklad 327

Zaměstnanec zaplatil v roce 2026 příspěvek na doplňkové penzijní spoření (penzijní připojištění se státním příspěvkem) částku 84 000 Kč (tj. 7 000 Kč měsíčně). Příspěvek snížený o částku 12 x 1 700 Kč je ve výši 63 600 Kč. Základ daně lze snížit maximálně o částku 48 000 Kč. Úspora na dani představuje částku 7 200 Kč = 0,15 x 48 000 Kč. Zbývající daňově nevyužitou částku 15 600 Kč = 63 600 Kč – 48 000 Kč však bohužel nelze převést do roku 2027, a tudíž zůstane pro účely daňového odpočtu nevyužita.

Osvobozené příjmy

Příjmy v podobě pozůstalostní penze, starobní penze, plnění z penzijního pojištění a pojistného plnění z pojištění osob jsou osvobozeny od daně z příjmů fyzických osob, pokud splňují podmínky uvedené v § 4 odst. 1 písm. k) ZDP.

Pojistné na soukromé životní pojištění

Možnost uplatnit zaplacené pojistné na soukromé životní pojištění se poprvé objevila v zákonu o daních z příjmů na základě novely, provedené zákonem č. 492/2000 Sb. s účinností od 1.1.2001. Od té doby však prošlo soukromé životní pojištění z daňového hlediska nezanedbatelným množstvím změn.

Daňové aspekty soukromého životního pojištění z pohledu daně z příjmů fyzických osob byly do 31. 12. 2023 obsaženy zejména v ustanoveních § 6 odst. 9 písm. p) bod 3, § 6 odst. 14, § 8 odst. 1 písm. f), § 8 odst. 7 a 9, § 15 odst. 6, 38k, § 36 odst. 2 písm. k) a o), § 38g odst. 5, § 38k odst. 5 písm. f) a g) a § 38l odst. 1 písm. i) ZDP.

Od 1. 1. 2024 jsou souvislosti soukromého životního pojištění z pohledu daně z příjmů obsaženy zejména v ustanoveních § 6 odst. 9 písm. p), § 8 odst. 1, písm. e), f), § 8 odst. 6 a 8, § 15 odst. 5 a 6, § 15a, § 15b, § 36 odst. 2 písm. k), § 38k odst. 5 § 38g odst. 5 ZDP.

Již ze samotného výčtu vyplývá, že se jedná o daňově velmi složitou problematiku, kterou navíc značně komplikují četné novely ZDP, které měnily příslušné daňové podmínky a postupy při případném porušení daňových podmínek (například při zrušení smlouvy o životním pojištění od roku 2015).

Právní úprava životního pojištění

V současné době je po právní stránce životní pojištění od 1. 1. 2014 upraveno v novém občanském zákoníku (viz například § 635, § 2833 až 2843). Do 31. 12. 2013 byla právní úprava obsažena v zákonu č. 37/2004 Sb., o pojistné smlouvě (viz například § 54 až § 59).

Soukromé životní pojištění
– definice pro účely daně z příjmů

Samozřejmě ne každé životní pojištění lze uplatnit i daňově pro účely daně z příjmů. Musí být splněny příslušné podmínky, uvedené v zákonu o daních z příjmů, kterých je předepsáno v tomto zákonu mírou přebohatou.

Soukromým životním pojištěním se pro účely daně z příjmů rozumí nově podle § 15a odst. 3 ZDP:

•    pojištění

-   pro případ dožití nebo

-   pro případ dožití se stanoveného věku nebo dřívější smrti nebo

•    pojištění důchodu,

•    a to za předpokladu splnění podmínek uvedených v § 15a odst. 3 ZDP (tzn., nárok na plnění vznikne nejdříve v kalendářním roce, ve kterém poplatník dosáhne 60 let věku a při splnění dalších podmínek v případě pojištění pro případ dožití, pokud jde o výši pojistné částky (pokud je sjednána).

Lze doplnit, že výše uvedené členění pojištění vychází z členění odvětví životního pojištění uvedeného pod bodem I. přílohy č. 1 zákona č. 277/2009 Sb., o pojišťovnictví.

Způsob uplatnění

•    Poplatníkem (zaměstnancem) zaplacené pojistné na soukromé životní pojištění lze uplatnit jako nezdanitelnou část základu daně podle § 15 odst. 6 a 7 ZDP:

-   v daňovém přiznání k dani z příjmů fyzických osob za příslušný kalendářní rok nebo

-   v rámci Žádosti o provedení ročního zúčtování záloh a daňového zvýhodnění u zaměstnance, který učinil Prohlášení k dani a za podmínky, že nemá za povinnost podat daňové přiznání (§ 38g a 38k odst. 5 a 7 ZDP).

•    Odpočet mohou uplatnit jak poplatníci, kteří jsou daňovými rezidenty v ČR, tak poplatníci, kteří nejsou daňovými rezidenty v ČR.

•    Poplatník, který není daňovým rezidentem ČR, může pojistné zaplacené na soukromé životní pojištění uplatnit jen v daňovém přiznání (§ 38g odst. 2 ZDP).

Způsob prokazování nároku

•    jednorázově smlouvou o soukromém životním pojištění nebo pojistkou,

•    a každoročně potvrzením pojišťovny o pojistném, zaplaceném poplatníkem na jeho soukromé životní pojištění v uplynulém zdaňovacím období nebo o zaplacené poměrné části jednorázového pojistného připadajícího na uplynulé zdaňovací období.

•    Vysvětlení: Pojistkou se rozumí potvrzení o uzavření pojistné smlouvy, které vydává pojistitel (pojišťovna) pojistníkovi (osobě, která uzavřela pojistnou smlouvu) podle příslušných právních předpisů (podle § 9 zákona č. 37/2004 Sb., o pojistné smlouvě do 31. 12. 2013, od 1. 1. 2014 podle § 2775 nového občanského zákoníku).

Podmínky pro uplatnění

Obdobně jako v případě penzijních produktů je nutné v případě smluv o soukromém životním pojištění nutné nově rozlišit, zda se jedná o:

•    Smlouvy uzavřené do 31. 12. 2023, tj „staré smlouvy“ (před účinností novely ZDP, provedené zákonem č. 462/2023 Sb.). Na tyto staré smlouvy se vztahují body 3 až 6 přechodných ustanovení zákona č. 462/2023 Sb. Stručně řečeno, použijí se například znění § 6 odst. 9 písm. p) a § 15 odst. 6 ZDP v původním znění do 31. 12. 2023 (s výjimkou ročního limitu 48 000 Kč, který platí od roku 2024 i pro tyto staré smlouvy). Nepoužijí se § 15a a § 15b ZDP. V případě Žádosti o roční zúčtování se použije § 38k odst. 5 písm. f) a g) ve znění platném do 31. 12. 2023.

•    Smlouvy uzavřené od 1. 1. 2024, tj. „nové smlouvy“ (ode dne účinností novely ZDP, provedené zákonem č. 462/2023 Sb.). Postupuje se podle nové právní úpravy uvedené v § 15 odst. 5 a 6, § 15a a § 15b ZDP. V případě Žádosti o roční zúčtování se použije § 38k odst. 5 písm. f) ve znění platném od 1. 1. 2024.

STARÉ SMLOUVY

•    Poplatník musí být podle pojistné smlouvy pojistníkem i pojištěným.

•    Vysvětlení: Pojistníkem je ten, kdo uzavřel s pojistitelem (pojišťovnou) pojistnou smlouvu a je povinen platit pojistné (do 31. 12. 2013 podle § 3 zákona č. 37/2004 Sb., o pojistné smlouvě, od 1. 1. 2014 podle § 2758 nového občanského zákoníku).

•    Smlouva musí být uzavřena s pojišťovnou, která je oprávněna k provozování pojišťovací činnosti na území ČR, nebo jinou pojišťovnou usazenou na území členského státu EU nebo státu tvořícího Evropský hospodářský prostor (Evropský hospodářský prostor zahrnuje Island, Norsko a Lichtenštejnsko).

•    Výplata pojistného plnění (důchodu nebo jednorázového plnění) je v pojistné smlouvě sjednána nejdříve až po 60 měsících od uzavření smlouvy a výplata pojistného plnění je současně sjednána nejdříve v kalendářním roce, v jehož průběhu dosáhne poplatník věku 60 let (spolu s výše uvedenou podmínkou 60 měsíců se jedná požadavky, které bývají hovorově označovány jako podmínky „2krát 60“).

•    S účinností od 1. 1. 2015 je nově vložena podmínka, že podle podmínek pojistné smlouvy není umožněna výplata jiného příjmu, který není pojistným plněním a nezakládá zánik pojistné smlouvy. Cílem této novely je zabránit účelovému sjednávání smluv o životním soukromém životním pojištění, kdy zaměstnavatel poskytuje zaměstnanci část mzdy formou příspěvku na soukromé životní pojištění, přičemž zaměstnanec má možnost si po nějaké době určité částky od pojišťovny vybrat.

•    V případě jednorázového pojistného se zaplacené pojistné poměrně rozpočítá na zdaňovací období podle délky trvání pojištění s přesností na dny.

•    Pouze v případě pojistné smlouvy s pevně sjednanou pojistnou částkou pro případ dožití platí tyto další podmínky, týkající se minimální pojistné částky:

-   V případě pojištění pro případ dožití s pojistnou dobou od 5 do 15 let včetně musí sjednaná pojistná částka činit alespoň 40 000 Kč.

-   V případě pojištění pro případ dožití s pojistnou dobou nad 15 let musí sjednaná pojistná částka činit alespoň 70 000 Kč.

-   U pojištění důchodu se za sjednanou pojistnou částku považuje částka odpovídající jednorázové plnění při dožití.

•    V některých případech může být poněkud komplikované zjištění, zda se jedná či nejedná o pojistnou smlouvu s pevně sjednanou pojistnou částkou. Například v případě kapitálového životního pojištění se lze setkat s pevně stanovenou částkou pro případ dožití. V případě investičního životního pojištění však naopak není uváděna pevně sjednaná pojistná částka pro případ dožití.

•    V případě pojistné smlouvy pro případ dožití a smrti se lze setkat s tím, že je pevně sjednána jen pojistná částka pro případ smrti, nikoliv však pro případ dožití. Na tyto pojistné smlouvy se pak výše zmíněná podmínka minimální pojistné částky nevztahuje.

•    Právo na plnění z pojistné smlouvy o soukromém životním pojištění:

-   má zaměstnanec a 

-   v případě, je-li pojistnou událostí smrt pojištěného, má právo na pojistné plnění z pojistné smlouvy osoba určená podle zvláštního právního předpisu o pojistné smlouvě, kromě zaměstnavatele, který hradil příspěvek na pojistné (viz § 2758, § 2829, § 2830 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník).

•    Pozor v případech, kdy dojde v následujících letech k porušení podmínek pro uplatnění pojistného na soukromé životní pojištění jako nezdanitelné části základu daně. Viz text dále.

NOVÉ SMLOUVY

•    Soukromé životní pojištění je nově od roku 2024 považováno za produkt spoření na stáří.

•    Pro uplatnění na odpočet od základu daně podle § 15 odst. 5 a 6 musí soukromé životní pojištění splňovat definici soukromého životního pojištění uvedenou v § 15a odst. 3 a současně i podmínky pro daňovou podporu produktu spoření na stáří uvedené v § 15b ZDP. Podmínky jsou obdobné jako v případě penzijního připojištění se státním příspěvkem, penzijního pojištění a doplňkového penzijního spoření.

•    Nová definice soukromého životního pojištění se však od roku 2024 liší délkou pojistné doby v případě pojištění pro případ dožití:

-   V případě pojištění pro případ dožití s pojistnou dobou od 10 do 20 let včetně musí sjednaná pojistná částka činit alespoň 40 000 Kč.

-   V případě pojištění pro případ dožití s pojistnou dobou nad 20 let musí sjednaná pojistná částka činit alespoň 70 000 Kč.

•    Produkt spoření na stáří (soukromé životní pojištění) je daňově podporovaný, pokud je sjednáno nebo jinak určeno, že výplata peněžních prostředků nebo plnění z tohoto produktu je

-   ve prospěch poplatníka, který produkt sjednal,

-   až po 120 kalendářních měsících od vzniku produktu,

-   nejdříve v kalendářním roce, ve kterém poplatník dosáhne věku 60 let.

•    Produkt spoření na stáří (soukromé životní pojištění) je daňově podporovaný, pokud je sjednáno nebo jinak určeno, že výplata peněžních prostředků nebo plnění z tohoto produktu je

-   ve prospěch poplatníka, který produkt sjednal,

-   při jeho invaliditě 3 stupně, nebo v souvislosti se zánikem produktu spoření na stáří.

•    Produkt spoření na stáří (soukromé životní pojištění) je rovněž daňově podporovaný, pokud je sjednáno nebo jinak určeno, že výplata peněžních prostředků nebo plnění z tohoto produktu jsou ve prospěch jiného poplatníka, než který produkt sjednal, v případech uvedených v § 15b odst. 1 písm. b), tzn. například v případě smrti poplatníka, který produkt sjednal.

•    V případě jednorázového pojistného na soukromé životní pojištění se za příspěvek zaplacený ve zdaňovacím období trvání pojištění považuje poměrná část jednorázového pojistného připadajícího na toto zdaňovací období určená s přesností na dny.

Vybrané skutečnosti, které nemají vliv

•    Možnost uplatnit zaplacené příspěvky na soukromé životní pojištění jako nezdanitelnou část základu daně podle § 15 není závislá na tom, zda poplatník též uplatňuje zaplacené příspěvky na penzijní připojištění, penzijní pojištění a doplňkové penzijní spoření nebo dlouhodobý investiční produkt, případně tyto jiné produkty spoření na stáří přestaly být daňově podporované, protože došlo k porušení stanovených podmínek.

•    Možnost uplatnit zaplacené příspěvky na soukromé životní pojištění jako nezdanitelnou část základu daně podle § 15 má například i starobní důchodce. Dosažení důchodového věku totiž není omezující podmínkou.

Staré smlouvy

•    Porušení podmínek a zdanění jako příjem podle § 6 a § 10:

•    Samozřejmě je nutné rozlišovat, v jakých případech se jedná při porušení podmínek rovněž o příjem ze závislé činnosti podle § 6. Týká se to příspěvků, které platil zaměstnanci jeho zaměstnavatel na soukromé životní pojištění za podmínek uvedených v § 6 odst. 9 písm. p) ZDP ve znění účinném do 31. 12. 2023. Pokud dojde k porušení podmínek daňového osvobození těchto příspěvků od daně z příjmů ze závislé činnosti, je nutné postupovat opět podle § 6 odst. 9 písm. p) ZDP. To znamená, že zaměstnanec je povinen mimo jiné oznámit svému zaměstnavateli nejpozději poslední den kalendářního měsíce, v němž změna nastala, že nárok na daňové osvobození příspěvků hrazených zaměstnavatelem na jeho soukromé životní pojištění zanikl. Příspěvky zaměstnavatele na soukromé životní pojištění poskytované po 1. 1. 2015, a to 10 let nazpět, ale počínaje až rokem 2015, se pak posuzují jako příjem zaměstnance ze závislé činnosti (§ 6). U příspěvků zaměstnavatele poskytnutých do 31. 12. 2014 daň z příjmů vypočte a odvede pojišťovna (§ 8 odst. 7).

•    Pokud zaměstnavatel poskytuje i nadále příspěvky na soukromé životní pojištění zaměstnanci, které již nesplňuje příslušné daňové podmínky pro osvobození od daně z příjmů ze závislé činnosti, pak musí tento příspěvek zdaňovat jako mzdu, včetně odvodu pojistného na zdravotní pojištění a na sociální zabezpečení.

Zajímavost: Pro smlouvy uzavřené do 31. 12. 2023 se postupuje podle § 15 odst. 6 ve znění platném do 31. 12. 2023, jak vyplývá z bodu 3 přechodných ustanovení zákona č. 462/2023 Sb. V této souvislosti lze zmínit, že poplatník u těchto smluv nemusí provádět dodanění příslušných částek uplatněných jako nezdanitelnou část základu daně a příspěvků zaměstnavatele v případě, pokud dojde k předčasnému ukončení pojistné smlouvy nebo k výplatě jiného příjmu, který není pojistným plněním, pokud došlo ke vzniku nároku na starobní důchod nebo na invalidní důchod pro invaliditu 3. stupně. Pro vznik nároku na starobní důchod je nutné splnit podmínku získání potřebné doby pojištění a dosažení stanoveného věku (§ 28 zákona č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění).

Nové smlouvy

•    Pokud před uplynutím 120 kalendářních let od jeho vzniku nebo před kalendářním rokem, ve kterém poplatník dosáhne 60 let věku, došlo k výplatě peněžních prostředků nebo plnění z tohoto produktu ve prospěch poplatníka, který produkt spoření na stáří sjednal, je nutné daňovou podporu produktu spoření na stáří vrátit. Neplatí to v případech:

-   jedná se o poplatníka, který je invalidní ve 3. stupni,

-   pokud jsou obdržené naspořené peněžní prostředky do 1 měsíce od jejich přijetí vloženy na poplatníkův daňově podporovaný produkt spoření na stáří stejného druhu (zde soukromé životní pojištění).

•    Další situací, kdy je nutné daňovou podporu produktu spoření na stáří vrátit, je:

-   výplata peněžních prostředků nebo plnění z tohoto produktu ve prospěch jiného poplatníka, než který tento produkt sjednal, avšak s výjimkou případů uvedených v § 15b odst. 4 písm. b) ZDP (kdy se nedodaňuje, například v případě výplaty nebo plnění po smrti poplatníka, který produkt sjednal),

-   zánik produktu spoření na stáří, aniž by došlo k výplatě peněžních prostředků nebo plnění z něho, avšak s výjimkou případů uvedených v § 15b odst. 4 písm. c) ZDP (kdy se nedodaňuje).

•    Co je velmi důležité je skutečnost, že při porušení podmínek pro daňovou podporu produktu spoření na stáří (v tomto případě soukromé životní pojištění) může poplatníkovi vzniknout nejenom příjem podle § 10, ale v případě, kdy příspěvky hradil jeho zaměstnavatel, též dochází ke vzniku příjmu ze závislé činnosti dle § 6. Ovšem dochází k situaci, kdy tento příjem dle § 6 nezdaní zaměstnavatel, ale musí tak učinit zaměstnanec podáním daňového přiznání.

-   Zdaňují se příspěvky poplatníka uplatněné na odečet základu daně podle § 15 a příspěvky zaměstnavatele poskytnuté dle § 6 odst. 9 písm. m) za bezprostředně předcházejících 10 let. Poplatníkovi vzniká povinnost podat daňové přiznání, pokud jsou splněny podmínky uvedené v § 38g odst. 1 a 2.

-   V případě, pokud poplatníkovi vznikl navracením daňové podpory příjem dle § 6, musí podat daňové přiznání dle novelizovaného § 38g odst. 5 ZDP,

-   Pokud zaměstnanci vznikla povinnost podat daňové přiznání, pak to znamená, že zaměstnavatel nemůže takovému zaměstnanci provést roční zúčtování. Pokud však i v tomto případě zaměstnavatel provedl roční zúčtování, vystaví zaměstnanci příslušné Potvrzení pro účely podání daňového přiznání zaměstnancem (viz dále).

•    V souvislosti s navracením daňové podpory produktů spoření na stáří byl vydán nový vzor č. 32 formuláře Potvrzení o zdanitelných příjmech ze závislé činnosti, sražených zálohách na daň z těchto příjmů a daňovém zvýhodnění.

Kdy vzniká povinnost podat daňové přiznání

     Staré smlouvy

S účinností od 1. 1. 2015 má poplatník povinnost podat daňové přiznání poplatník:

•    u kterého došlo k výplatě pojistného plnění ze soukromého životního pojištění nebo jiného příjmu, který není pojistným plněním a nezakládá zánik pojistné smlouvy, nebo

•    k předčasnému ukončení pojistné smlouvy soukromého životního pojištění a 

•    v důsledku toho došlo ke vzniku povinnosti zdanit příslušnou částku jako příjem ze závislé činnosti (§ 38g odst. 5 ZDP).

•    To neplatí v případě, kdy došlo ke vzniku nároku na starobní důchod nebo invalidní důchod 3. stupně nebo v případech, stane-li se pojištěný invalidním ve 3. stupni nebo v případě smrti. Dále to neplatí v případě pojistných smluv, u nichž nebude vyplaceno pojistné plnění nebo odkupné a zároveň rezerva, kapitálová hodnota nebo odkupné bude přímo převedeno na jinou smlouvu soukromého životního pojištění, splňující podmínky pro uplatnění nezdanitelné části základu daně.

     Nové smlouvy

Od roku 2024 došlo k novelizaci § 38g odst. 5 ZDP, změna spočívá v tom, že soukromé životní pojištění je nově zařazeno pod produkty spoření na stáří, popsané v § 15a ZDP. I v tomto případě se jedná o navrácení daňové podpory soukromého životního spoření, z důvodu, že vznikl příjem zdaňovaný podle § 6.

Postup v daňovém přiznání

Jak v případě starých smluv, tak v případě nových smluv je nutné pamatovat na to, že

•    v případě porušení podmínek pro daňové osvobození příspěvku zaměstnavatele na soukromé životní pojištění zaměstnance vzniká zaměstnanci ke zdanění příjem dle § 6 (povinnost podat daňové přiznání dle § 38g odst. 5), příjmy podle § 6 se uvádí v daňovém přiznání na řádek 31,

•    v případě porušení podmínek pro odpočet pojistného na soukromé životní pojištění od základu daně dle § 15 vzniká poplatníkovi příjem dle § 10 (povinnost podat daňové přiznání dle § 38g odst. 1 a 2), příjmy podle § 10 se uvádí do přílohy č. 2 daňového přiznání a vstupují na řádek 40 daňového přiznání. To se týká poplatníka (zaměstnance) v případech, kdy uplatňoval na odečet od základu daně jím zaplacené pojistné na soukromé životní pojištění, ať už v daňovém přiznání nebo u zaměstnavatele v rámci podání žádosti o roční zúčtování.

Limitní částky

•    Jako nezdanitelnou část základu daně podle § 15 lze uplatnit maximálně částku 48 000 Kč, a to i v případě, pokud má poplatník uzavřeno více smluv s více pojišťovnami.

•    Maximální výše úspory na dani: Maximální výši daňové úspory lze dosáhnout v případě, pokud poplatník zaplatí na pojistném na soukromé životní pojištění částku ročně ve výši 48 000 Kč. Částka přesahující 48 000 Kč se již daňově neprojeví (neovlivní výši daně z příjmů). Maximální výše úspory na dani je tedy ročně při sazbě daně 15 % představována částkou ve výši 7 200 Kč = 0,15 x 48 000 Kč, při sazbě daně 23 % jde o daňovou úsporu ve výši 11 040 Kč = 0,23 x 48 000 Kč

     Příklad 328

Zaměstnanec zaplatil v roce 2026 pojistné na soukromé životní pojištění ve výši 12 000 Kč. Základ daně lze snížit podle § 15 o zaměstnancem zaplacenou částku 12 000 Kč. Úspora na dani představuje částku 1 800 Kč = 0,15 x 24 000 Kč. Pokud by však v roce 2026 zaplatil pojistné na soukromé životní pojištění ve výši 36 000 Kč, pak by základ daně za rok 2026 mohl snížit o částku 36 000 Kč.

     Příklad 329

Zaměstnanec zaplatil v roce 2026 pojistné na soukromé životní pojištění ve výši 60 000 Kč. Základ daně lze snížit maximálně o částku 48 000 Kč. Úspora na dani představuje částku 7 200 Kč = 0,15 x 48 000 Kč. Rozdíl ve výši 12 000 Kč = 60 000 Kč – 48 000 Kč daňově uplatnit za rok 2026 nemůže, ani nelze převést do roku 2027.

     Příklad 330

Zaměstnanec uplatňoval v letech 2014 až 2025 jako nezdanitelnou část základu daně pojistné, které si zaplatil na soukromé životní pojištění, každoročně ve výši 12 000 Kč. V roce 2026 smlouvu o životním pojištění předčasně vypověděl. Od pojišťovny obdržel odkupné. Zaměstnanci vznikla povinnost podat za rok 2026 daňové přiznání k dani z příjmů. V daňovém přiznání uvede jako ostatní příjem podle § 10 částku uplatněných odpočtů podle § 15, které se týkaly pojistného na toto soukromé životní pojištění. V úhrnu bude za příjem podle § 10 považována v daném případě částka 120 000 Kč (za období 2014 až 2025, tj. 10 x 12 000 Kč).

Zdanění plnění ze soukromého
životního pojištění

Z daňového hlediska je nutné rozlišovat, zda se jedná:

•    pojistné, které si platí poplatník (zaměstnanec) na svoje soukromé životní pojištění nebo

•    o příspěvky, kterými zaměstnavatel přispívá zaměstnanci na jeho soukromé životní pojištění.

Dále je nutné daňově vyřešit částku, kterou poplatník obdrží od pojišťovny jako peněžité plnění (příjem) ze soukromého životního pojištění.

•    V této souvislosti je vhodné upozornit, že plnění ze soukromého životního pojištění nebo jiný příjem z pojištění osob, který není pojistným plněním a nezakládá zánik pojistné smlouvy, je příjmem, zdaňovaným podle § 8 odst. 1 písm. f) jako příjem z kapitálového majetku. Výjimkou jsou příjmy z pojištění osob uvedené v § 4 odst. 1 písm. k) bod 4 ZDP.

Základ daně se zjišťuje podle pravidel uvedených v § 8 odst. 3 a odst. 7 ZDP. V případě, pokud plnění ze soukromého životního pojištění plyne ze zdrojů na území ČR, zahrnuje se do samostatného základu daně a zdaní se srážkovou daní ve výši 15 % (§ 36 odst. 2 písm. k ZDP).

Dlouhodobý investiční produkt

Dlouhodobý investiční produkt patří rovněž mezi produkty spoření na stáří, a to konkrétně dle § 15a odst. 1 písm. e) ZDP. Jedná se o daňovou novinku od roku 2024.

Definice je uvedena v § 15a odst. 5 ZDP. Dlouhodobým investičním produktem se pro účely daní z příjmů rozumí:

•    dlouhodobý investiční produkt podle zákona upravujícího podnikání na kapitálovém trhu a

•    obdobný produkt poskytovaný zahraniční osobou oprávněnou poskytovat takový produkt v členském státě EU nebo státě tvořícím Evropský hospodářský prostor (EHP).

Příspěvkem na tento produkt spoření na stáří se rozumí majetek připsaný ve prospěch dlouhodobého investičního produktu.

Způsob uplatnění:

•    Poplatníkem (zaměstnancem) zaplacené příspěvky na dlouhodobý investiční produkt lze uplatnit jako nezdanitelnou část základu daně podle § 15 odst. 5 a 6 ZDP:

-   v daňovém přiznání k dani z příjmů fyzických osob za příslušný kalendářní rok nebo

-   v rámci Žádosti o provedení ročního zúčtování záloh a daňového zvýhodnění u zaměstnance, který učinil Prohlášení k dani a za podmínky, že nemá za povinnost podat daňové přiznání (§ 38g a 38k odst. 5 a 7 ZDP).

•    Odpočet mohou uplatnit jak poplatníci, kteří jsou daňovými rezidenty v ČR, tak poplatníci, kteří nejsou daňovými rezidenty v ČR.

•    Poplatník, který není daňovým rezidentem ČR, může příspěvky na dlouhodobý investiční produkt uplatnit jen v daňovém přiznání (§ 38g odst. 2 ZDP).

Způsob prokazování nároku (38l odst. 1 písm. j) ZDP:

•    jednorázově smlouvou o dlouhodobém investičním produktu,

•    a každoročně potvrzením osoby, která tento produkt poskytuje, o majetku připsaném poplatníkem ve prospěch tohoto produktu v uplynulém zdaňovacím období.

Podmínky pro uplatnění:

•    Dlouhodobý investiční produkt je nově považován za produkt spoření na stáří.

•    Pro uplatnění na odpočet od základu daně podle § 15 odst. 5 a 6 musí dlouhodobý investiční produkt splňovat definici uvedenou v § 15a odst. 5 a současně i podmínky pro daňovou podporu produktu spoření na stáří uvedené v § 15b ZDP.

•    Produkt spoření na stáří (dlouhodobý investiční produkt) je daňově podporovaný, pokud je sjednáno nebo jinak určeno, že odepsání majetku z dlouhodobého investičního produktu je

-   ve prospěch poplatníka, který produkt sjednal,

-   až po 120 kalendářních měsících od vzniku produktu,

-   nejdříve v kalendářním roce, ve kterém poplatník dosáhne věku 60 let.

•    Produkt spoření na stáří (dlouhodobý investiční produkt) je rovněž daňově podporovaný, pokud je sjednáno nebo jinak určeno, že výplata peněžních prostředků nebo plnění z tohoto produktu je

-   ve prospěch poplatníka, který produkt sjednal,

-   při jeho invaliditě 3 stupně, nebo v souvislosti se zánikem produktu spoření na stáří.

•    Produkt spoření na stáří (dlouhodobý investiční produkt) je rovněž daňově podporovaný, pokud je sjednáno nebo jinak určeno, že výplata peněžních prostředků nebo plnění z tohoto produktu jsou ve prospěch jiného poplatníka, než který produkt sjednal, v případech uvedených v § 15b odst. 1 písm. b), tzn. například v případě smrti poplatníka, který produkt sjednal nebo odepsání majetku z dlouhodobého investičního produktu za protiplnění poskytnuté ve prospěch tohoto produktu, ledaže se jedná o odepsání za protiplnění, jehož obvyklá cena je podstatně nižší než obvyklá cena odepisovaného majetku.

Vybrané skutečnosti, které nemají vliv:

•    Možnost uplatnit zaplacené příspěvky na dlouhodobý investiční produkt jako nezdanitelnou část základu daně podle § 15 není závislá na tom, zda poplatník též uplatňuje zaplacené příspěvky na penzijní připojištění, penzijní pojištění a doplňkové penzijní spoření nebo soukromé životní pojištění, případně tyto jiné produkty spoření na stáří přestaly být daňově podporované.

•    Možnost odečtu zaplacených příspěvků na dlouhodobý investiční produkt od základu daně není podmíněna tím, zda se jedná či nejedná o starobního důchodce.

•    Ustanovení § 15 odst. 5 neomezuje poplatníka v tom, zda platí pravidelné nebo nepravidelné příspěvky na dlouhodobý investiční produkt, anebo například zaplatí celou částku příspěvku najednou, například v prosinci 2026. Na rozdíl od jednorázového pojistného na soukromé životní pojištění se jednorázový příspěvek na dlouhodobý investiční produkt časově nerozpočítává (uplatní se v té výši, v jaké byl zaplacen).

Porušení podmínek a zdanění jako příjem podle § 6 a § 10:

•    Pokud před uplynutím 120 kalendářních let od jeho vzniku nebo před kalendářním rokem, ve kterém poplatník dosáhne 60 let věku, došlo k odepsání majetku z dlouhodobého investičního produktu ve prospěch poplatníka, který produkt spoření na stáří sjednal, je nutné daňovou podporu produktu spoření na stáří vrátit. Neplatí to v případech:

-   jedná se o poplatníka, který je invalidní ve 3. stupni,

-   pokud je obdržený majetek do 1 měsíce od jeho přijetí vložen na poplatníkův daňově podporovaný produkt spoření na stáří stejného druhu.

•    Další situací, kdy je nutné daňovou podporu produktu spoření na stáří vrátit, je:

-   došlo k odepsání majetku z dlouhodobého investičního produktu ve prospěch jiného poplatníka, než který tento produkt sjednal, avšak s výjimkou případů uvedených v § 15b odst. 4 písm. b) ZDP (kdy se nedodaňuje),

-   zánik produktu spoření na stáří, aniž by došlo k odepsání majetku z dlouhodobého investičního majetku, avšak s výjimkou případů uvedených v § 15b odst. 4 písm. c) ZDP (kdy se nedodaňuje),

-   došlo k vyplacení výnosů z majetku v rámci dlouhodobého investičního produktu mimo tento produkt (§ 15b odst. 4 písm. d) ZDP).

•    Co je velmi důležité je to, že při porušení podmínek pro daňovou podporu produktu spoření na stáří vzniká poplatníkovi nejenom příjem podle § 10, ale v případě, kdy příspěvky hradil jeho zaměstnavatel, dochází též ke vzniku příjmu ze závislé činnosti dle § 6. Zdaňují se pak příspěvky poplatníka uplatněné na odečet základu daně podle § 15 a příspěvky zaměstnavatele poskytnuté dle § 6 odst. 9 písm. m) za bezprostředně předcházejících 10 let.

DAŇOVÉ PŘIZNÁNÍ

Kdy vzniká povinnost
podat daňové přiznání

•    Poplatník uplatňoval jím zaplacené příspěvky na dlouhodobý investiční produkt v předcházejících letech v daňovém přiznání nebo u zaměstnavatele v rámci žádosti o roční zúčtování. V případě, pokud poplatníkovi vznikl při navracení daňové podpory jen příjem podle § 10 (tj. jedná se o částky, které uplatnil na odečet od základu daně), musí podat daňové přiznání, pokud jsou splněny podmínky uvedené v § 38g odst. 1 a 2 ZDP.

•    Zaměstnanci přispíval na dlouhodobý investiční produkt jeho zaměstnavatel. V případě, pokud poplatníkovi vznikl navracením daňové podpory příjem dle § 6 (tj. dodanění příspěvků zaměstnavatele), musí vždy podat daňové přiznání dle novelizovaného § 38g odst. 5 ZDP.

•    V obou případech to znamená, že zaměstnavatel nemůže takovému zaměstnanci provést roční zúčtování. Pokud však i v tomto případě zaměstnavatel provedl roční zúčtování, vystaví zaměstnanci příslušné Potvrzení o zdanitelných příjmech pro účely podání daňového přiznání.

Postup v daňovém přiznání

•    příjmy podle § 6 se uvádí v daňovém přiznání na řádek 31.

•    příjmy podle § 10 se uvádí do přílohy č. 2 daňového přiznání a vstupují na řádek 40. Pro zajímavost lze uvést, že dle Pokynů pro vyplnění přílohy č. 2 daňového přiznání se mají příjmy dle § 10 označovat kódem. Kódy pro jednotlivé příjmy dle § 10 jsou písmena „A“ až „H“. Pro dodanění příspěvků na produkt spoření stáří však není výslovně uvedeno, jaký kód se má použít.

Pojištění dlouhodobé péče

Pojištění dlouhodobé péče je další novinkou, kterou přinesla novela ZDP od roku 2024.

Definice je uvedena v § 15c odst. 1 ZDP. Pojištěním dlouhodobé péče se pro účely daní z příjmů rozumí:

•    pojištění, jehož pojistnou událostí je závislost pojistníka nebo jeho osoby blízké na pomoci jiné fyzické osoby při zvládání základních životních potřeb z důvodu jejich dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu,

•    sjednané s pojišťovnou, která je oprávněna k provozování pojišťovací činnosti na území členského státu EU nebo státu tvořícího EHP.

Příspěvkem na pojištění dlouhodobé péče se rozumí pojistné na toto pojištění.

Způsob uplatnění

•    Poplatníkem (zaměstnancem) zaplacené příspěvky na pojištění dlouhodobé péče lze uplatnit jako nezdanitelnou část základu daně podle § 15 odst. 6 a 7 ZDP:

-   v daňovém přiznání k dani z příjmů fyzických osob za příslušný kalendářní rok nebo

-   v rámci Žádosti o provedení ročního zúčtování záloh a daňového zvýhodnění u zaměstnance, který učinil Prohlášení k dani a za podmínky, že nemá za povinnost podat daňové přiznání (§ 38g a 38k odst. 5 a 7 ZDP).

•    Odpočet mohou uplatnit jak poplatníci, kteří jsou daňovými rezidenty v ČR, tak poplatníci, kteří nejsou daňovými rezidenty v ČR.

•    Poplatník, který není daňovým rezidentem ČR, může příspěvky na pojištění dlouhodobé péče uplatnit jen v daňovém přiznání (§ 38g odst. 2 ZDP).

Způsob prokazování nároku (38l odst. 1 písm. k) ZDP:

•    jednorázově smlouvou o pojištění dlouhodobé péče,

•    a každoročně potvrzením pojistitele o pojistném, zaplaceném poplatníkem na pojištění dlouhodobé péče, jehož je pojistníkem, v uplynulém zdaňovacím období nebo o zaplacení poměrné části jednorázového pojistného připadajícího na uplynulé zdaňovací období.

Podmínky pro uplatnění

•    Pozor! Pojištění dlouhodobé péče není produktem spoření na stáří, protože není zahrnuto v definici uvedené v § 15a odst. 1 ZDP.

•    Pro uplatnění na odpočet od základu daně podle § 15 odst. 6 a 7 musí pojištění dlouhodobé péče splňovat definici uvedenou v § 15c odst. 1 a současně i podmínky pro daňovou podporu uvedené v § 15c odst. 2 ZDP. Zmínit lze zejména podmínku, že pojištění dlouhodobé péče se vztahuje na závislost odpovídající stupni závislosti III nebo IV podle zákona upravujícího sociální služby. U dospělých osob to znamená, že člověk nedokáže (z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu) zvládat nejméně sedm základních životních potřeb a vyžaduje každodenní pomoc, dohled nebo péči jiné osoby.

Vybrané skutečnosti, které nemají vliv

•    Možnost uplatnit zaplacené příspěvky na pojištění dlouhodobé péče jako nezdanitelnou část základu daně podle § 15 není závislá na tom, zda poplatník též uplatňuje zaplacené příspěvky na penzijní připojištění, penzijní pojištění a doplňkové penzijní spoření nebo soukromé životní pojištění a dlouhodobý investiční produkt, případně tyto jiné produkty spoření na stáří přestaly být daňově podporované.

•    Pro daňovou podporu není důležité, jaký věk dosáhl pojistník nebo jeho osoba blízká, ani v jaké výši je placeno pojistné (výši pojistného ale nelze měnit v závislosti na věku nebo zdravotního stavu pojištěného, z jiného důvodu však pojistné změnit lze, například z důvodu inflace). Nejvyšší věk, kdy lze ještě uzavřít pojištění dlouhodobé péče bude tedy spíše záviset na příslušné pojišťovně, která toto pojištění bude poskytovat (například nejpozději do 70 let věku).

•    Možnost odečtu zaplacených příspěvků na pojištění dlouhodobé péče od základu daně není podmíněna tím, zda se v případě pojistníka nebo blízké osoby jedná či nejedná o starobního důchodce.

•    Není důležité, zda pojistné plnění bude použito na pokrytí nákladů spojených s péčí o danou osobu v domácím prostředí nebo v pobytovém zařízení. Z pojištění se vyplácí měsíční renta, nebo se z něj platí pobyt v pečovatelském zařízení.

Porušení podmínek a zdanění
jako příjem podle § 6 a § 10

•    Pojištění dlouhodobé péče není daňově podporované, pokud pojistitel:

-   může pojistnou smlouvu vypovědět později než 2 měsíce ode dne jejího uzavření nebo ji může vypovědět na základě oznámení vzniku pojistné události nebo

-   má právo měnit výši pojistného v závislosti na věku nebo zdravotním stavu pojištěného.

•    Pojištění dlouhodobé péče není produktem spoření na stáří, z čehož vyplývá, že ustanovení § 15b o navrácení daňové podpory produktu spoření na stáří se nevztahuje na pojištění dlouhodobé péče. Není tedy přímo v § 15c ZDP stanoveno, jak postupovat při dodanění příspěvků na pojištění dlouhodobé péče, pokud dojde k tomu, že pojištění dlouhodobé péče přestane být daňově podporované. Ustanovení § 38g odst. 5 ZDP stanovuje povinnost podat daňové přiznání při navracení daňové podpory produktu spoření na stáří, avšak z toho vyplývá, že se toto ustanovení nevztahuje na dodanění pojistného dlouhodobé péče, které přestalo splňovat podmínky pro daňovou podporu. Podle názoru autora tohoto textu se tato situace jeví tak, že buď je pojištění dlouhodobé péče již při uzavření smlouvy nastaveno tak, že je daňově podporované a nelze podmínky v průběhu měnit, anebo není již od počátku svého vzniku daňově podporované, anebo je změněno dodatkem tak, že se stane daňově podporovaným.

8.10  Daňové přiznání k dani z příjmů fyzických osob

Podmínky, při jejichž splnění vzniká občanovi povinnost podat daňové přiznání k dani z příjmů fyzických osob, jsou uvedeny v § 38g ZDP. V uvedeném ustanovení jsou též stanoveny i podmínky, při jejichž splnění poplatník nemá za povinnost podat daňové přiznání.

Kdo je povinen
podat daňové přiznání

Základní zásady

•    Daňové přiznání za rok 2026 je povinen podat každý, jehož roční příjmy, které jsou předmětem daně z příjmů fyzických osob, přesáhly 50 000 Kč, pokud se nejedná:

-   o příjmy od daně osvobozené nebo

-   o příjmy, z nichž je daň vybírána srážkou podle zvláštní sazby daně.

•    Daňové přiznání za rok 2026 je povinen podat i ten, jehož roční příjmy, které jsou předmětem daně z příjmů fyzických osob, nepřesáhly 50 000 Kč, ale vykazuje daňovou ztrátu.

•    Daňové přiznání za zdaňovací období je povinen podat poplatník uvedený v § 2 odst. 3 (daňový nerezident v ČR), který uplatňuje:

-   slevu na dani podle § 35ba odst. 1 písm. b) až e), nebo

-   daňové zvýhodnění na vyživované dítě anebo

-   nezdanitelnou část základu daně podle § 15.

Další zásady týkající se poplatníků
s příjmy ze závislé činnosti

•    Nevyplacená mzda: Daňové přiznání je povinen podat poplatník, kterému byly vyplaceny nebo který jiným způsobem obdržel příjmy ze závislé činnosti za uplynulá léta, které nebyly považovány podle § 5 odst. 4 za jeho příjmy ve zdaňovacím období, kdy byly zúčtovány plátcem daně (zaměstnavatelem) v jeho prospěch.

     Příklad 331

Zaměstnanec podepsal Prohlášení k dani podle § 38k odst. 4 za rok 2025 v zákonné lhůtě do 15. února 2025. Za prosinec 2025 však obdržel od zaměstnavatele první polovinu mzdy ve lhůtě do 31. ledna 2026, druhou polovinu mzdy obdržel až v dubnu 2026. Tento zaměstnanec je povinen podat daňové přiznání za rok 2026, protože mu byly vyplaceny příjmy ze závislé činnosti za uplynulý rok 2025, které se nepovažovaly podle § 5 odst. 4 za jeho příjmy ve zdaňovacím období, kdy byly zúčtovány plátcem daně v jeho prospěch, ale za příjmy zdaňovacího období, kdy je dostal vyplaceny.

•    Bezúplatná plnění (dary) do zahraničí: Daňové přiznání je povinen podat poplatník s příjmy ze závislé činnosti (zaměstnanec), který uplatňuje pro snížení základu daně hodnotu bezúplatných plnění poskytnutých do zahraničí za podmínek uvedených v § 15 odst. 1.

     Příklad 332

Zaměstnanec, který je daňovým rezidentem v ČR, má v roce 2026 v zákonné lhůtě učiněné (podepsané) Prohlášení k dani u svého jediného zaměstnavatele. Poskytl v roce 2026 dar do zahraničí, který chce uplatnit jako nezdanitelnou část základu daně podle § 15. Tento zaměstnanec má povinnost podat daňové přiznání, a tudíž nemůže požádat svého zaměstnavatele o roční zúčtování.

Výjimka – Ukrajina

Zákon č. 128/2022 Sb., stanoví, že poplatník daně z příjmů fyzických osob s příjmy ze závislé činnosti nemá za zdaňovací období let 2022 až 2026 povinnost podat daňové přiznání, pokud by mu tato povinnost vznikla jen z důvodu snížení základu daně o hodnotu bezúplatného plnění poskytnutého v letech 2022 až 2026 Ukrajině prostřednictvím zastupitelského úřadu Ukrajiny na území ČR.

•    Neučiněné (nepodepsané) prohlášení k dani: Daňové přiznání je dále zejména povinen podat poplatník s příjmy ze závislé činnosti (zaměstnanec), jestliže:

-   pobíral příjmy od jednoho nebo více zaměstnavatelů postupně za sebou, ale neměl i jen část období učiněné Prohlášení k dani podle § 38k odst. 4, a toto Prohlášení neučinil dodatečně při žádosti o provedení ročního zúčtování (výjimka je v případě, pokud měl pouze příjmy zdaněné srážkovou daní podle § 6 odst. 4 ZDP). Pozor! Dodatečně lze učinit Prohlášení k dani podle § 38k odst. 4 jen u zaměstnavatele, kterého zaměstnanec požádá o provedení ročního zúčtování, to znamená jen u posledního zaměstnavatele v příslušném kalendářním roce.

     Příklad 333

Starobní důchodce nastoupil do práce v červnu roku 2026. Pracoval až do října 2026 na základě dohody o pracovní činnosti. Měsíční příjem ze závislé činnosti přesahoval částku uvedenou v § 6 odst. 4 a byla srážena záloha na daň podle § 38h odst. 5 ZDP ve výši 15 %, protože neměl podepsané Prohlášení k dani podle § 38k odst. 4 ZDP. Toto Prohlášení nepodepsal ani dodatečně ve lhůtě do 15. února 2027. Jiné příjmy podléhající dani z příjmů neměl. Starobní důchodce má za povinnost podat daňové přiznání za rok 2026. Pokud by však ve lhůtě do 15. února 2027 Prohlášení k dani podle § 38k odst. 4 a 5 dodatečně podepsal, mohl by požádat zaměstnavatele o roční zúčtování a povinnost podat daňové přiznání by zaměstnanci nevznikla. Současně by získal výhodu v tom, že by mohl uplatnit slevu na dani na poplatníka v roční výši 30 840 Kč.

•    Souběh více zaměstnavatelů: Daňové přiznání je povinen podat poplatník s příjmy ze závislé činnosti (zaměstnanec), jestliže:

-   pobíral i i jen po část roku příjmy ze závislé činnosti zdaněné zálohou na daň souběžně od více zaměstnavatelů (výjimka platí v případě, kdy zaměstnanci plynul příjem ve formě doplatku mzdy, který byl zúčtován nebo vyplacen zaměstnanci v době, kdy již pro zaměstnavatele nevykonával závislou činnost, a jednalo se o zaměstnavatele, u kterého měl podepsané Prohlášení k dani podle § 38k odst. 4 ZDP). Uvedená situace může nastat též v případě, pokud zaměstnanec obdrží od pojišťovny náhradu za ztrátu na výdělku (po dobu pracovní neschopnosti nebo po skončení pracovní neschopnosti) z důvodu pracovního úrazu [pokud není tento příjem, spadající rovněž pod příjmy ze závislé činnosti dle § 6 odst. 1 písm. d) zdaněn srážkovou daní].

•    Jiné příjmy: Daňové přiznání za rok 2026 je povinen podat poplatník s příjmy ze závislé činnosti (zaměstnanec), jestliže:

-   měl kromě příjmů ze závislé činnosti i jiné příjmy podle § 7 až 10 ZDP v úhrnu vyšší než 20 000 Kč. Do limitu 6 000 Kč se však nezapočítávají příjmy od daně osvobozené a příjmy, z nichž je daň vybírána srážkou podle § 36 ZDP.

     Příklad 334

Starobní důchodce pracuje na základě dohody o pracovní činnosti, má podepsané Prohlášení k dani. Kromě příjmu ze závislé činnosti pobírá pravidelný měsíční příjem z pronájmu bytu ve výši 12 000 Kč, celkem ročně ve výši 144 000 Kč. Starobní důchodce nemůže požádat zaměstnavatele o roční zúčtování daně a musí podat daňové přiznání, tato povinnost vyplývá z ustanovení § 38g odst. 2 ZDP.

•    Příjmy ze zahraničí: Daňové přiznání je povinen podat poplatník s příjmy ze závislé činnosti (zaměstnanec), jestliže je daňovým rezidentem v ČR:

-   a měl příjmy ze závislé činnosti, vykonávané v zahraničí, které nejsou podle § 38f vyjmuty ze zdanění, nebo

-   měl kromě příjmů ze závislé činnosti, vykonávané v zahraničí, které jsou podle § 38f vyjmuty ze zdanění, ještě jiné příjmy ze zdrojů na území ČR, s výjimkou příjmů, které jsou od daně osvobozeny nebo byly zdaněny srážkovou daní.

•    Z viny poplatníka vznikl nedoplatek na dani nebo byl neoprávněně vyplacen daňový bonus: S účinností od 1. 1.2 015 je na základě ustanovení § 38g odst. 4 daňové přiznání povinen podat poplatník (zaměstnanec), jehož plátce daně (zaměstnavatel) oznámil dlužnou částku na dani nebo neoprávněně vyplacenou částku na daňovém bonusu vzniklou zaviněním poplatníka správci daně a předal doklady potřebné k vybrání vzniklého rozdílu podle § 38i odst. 5 písm. b).

•    Navrácení daňové podpory produktu spoření na stáří: Na základě ustanovení § 38g odst. 5 je povinen podat daňové přiznání poplatník, kterému v rámci navrácení daňové podpory produktu spoření na stáří vznikl příjem podle § 6.

•    Odměny členů orgánů právnických osob: Daňové přiznáni je povinen podat poplatník, uvedený v § 2 odst. 3, jehož příjem podle § 22 odst. 1 písm. g) bodu 15 v úhrnu za zdaňovací období (kalendářní rok 2026) přesáhl 36násobek průměrné mzdy (§ 38g odst. 6 s účinností od 1. 1. 2026).

•    Pro úplnost lze uvést, že daňové přiznání může podat například nerezident ČR, který je rezidentem EU nebo EHS, pokud chce využít postup podle § 36 odst. 7 ZDP. Jedná se o příjmy uvedené § 22 odst. 1 ZDP, blíže rozepsané v § 36 odst. 7.

Kdo není povinen podat daňové přiznání

Z ustanovení § 38g ZDP vyplývají následující zásady, pokud jde o povinnosti týkající se daňového přiznání k dani z příjmů fyzických osob:

•    Zaměstnanec s učiněným (podepsaným) Prohlášením: Daňové přiznání za rok 2026 není povinen podat poplatník, který má příjmy ze závislé činnosti podle § 6 pouze od jednoho anebo postupně od více plátců daně včetně doplatků mezd od těchto plátců (§ 38ch odst. 4). Podmínkou je, že poplatník učinil u všech těchto plátců daně na příslušné zdaňovací období Prohlášení k dani podle § 38k, a vyjma příjmů od daně osvobozených a příjmů, z nichž je vybírána daň srážkou sazbou daně podle § 36, nemá jiné příjmy podle § 7 až 10 vyšší než 20 000 Kč. (Upozornění – od roku 2023 byla částka 6 000 Kč zvýšena na 20 000 Kč novelou ZDP provedenou zákonem č. 366/2022 Sb.).

Příjmy osvobozené od daně:

•    Od daně z příjmů jsou mimo jiné osvobozeny:

-   příjmy z příležitostných činností nebo

-   z příležitostného nájmu movitých věcí včetně

-   příjmů ze zemědělské výroby a lesního a vodního hospodářství, které nejsou provozována podnikatelem (samostatně hospodařícím rolníkem),

-   příjmy z provozu výroben elektřiny, ke kterému není vyžadována licence udělovaná Energetickým úřadem,

-   a to, pokud z daňového hlediska patří pod ostatní příjmy podle § 10 písm. a) ZDP, a to až do výše 50 000 Kč ročně! Viz § 10 odst. 3 písm. a) ZDP.

•    Dále lze uvést například příjmy z prodeje hmotných movitých věcí, které za předpokladu splnění podmínek uvedených v § 4 odst. 1 písm. c) jsou osvobozeny od daně z příjmů fyzických osob, a to bez finančního limitu. Vyvarovat se je nutné případů prodeje movitých věcí, které jsou výslovně uvedeny v § 4 odst. 1 písm. c), kdy se osvobození od daně neuplatní. To znamená příjmu z prodeje motorového vozidla do 1 roku od nabytí [zřejmě nepříliš častým případem bude příjem z prodeje soukromého letadla či lodě (jachty) do 1 roku od nabytí]. Ovšem pokud zaměstnanec prodá svému zaměstnavateli automobil, který neměl v předchozích 5 letech v obchodním majetku, a jde o prodej více než 1 rok od nabytí, pak je tento příjem osvobozen od daně příjmů, ať už jde o jakoukoliv částku kupní ceny.

Příjmy zdaněné srážkovou daní

Nejčastěji jde o příjmy uvedené v § 6 odst. 4 v případě poplatníka, který nemá u příslušného plátce podepsané Prohlášení k dani. To znamená:

-   příjmy z dohody o provedení práce do 11 999 Kč měsíčně,

-   příjmy z dohody o pracovní činnosti nebo odměny jednatele ve výši do 4 499 Kč měsíčně.

     Příklad 335

Zaměstnanec pracuje u zaměstnavatele, u kterého má podepsané Prohlášení k dani. Z příjmů je srážena záloha na daň. Dále má příjem ze závislé činnosti od dalšího zaměstnavatele, u kterého nemá podepsané Prohlášení k dani, jedná se však o příjem zdaněný srážkovou daní podle § 6 odst. 4 ZDP (příjem z dohody o provedení práce do 11 999 Kč měsíčně). Tento zaměstnanec není povinen podat daňové přiznání a může požádat svého zaměstnavatele, u kterého má podepsané Prohlášení k dani, o roční zúčtování. Příjmy, které pobíral od zaměstnavatele, u kterého nepodepsal Prohlášení k dani, byly totiž zdaněny srážkovou daní.

Příjmy ze zdrojů v zahraničí,
které jsou vyňaty ze zdanění

Rovněž není povinen podat daňové přiznání poplatník, jemuž plynou pouze příjmy ze závislé činnosti ze zahraničí, které jsou podle § 38f vyjmuty ze zdanění. Zde již nehraje roli podpis na Prohlášení k dani, protože zaměstnanec pobírá uvedené příjmy ze zahraničí a jejich zdanění v zahraničí se řídí zahraničními předpisy. Jinak řečeno, pokud uvedená podmínka splněna není, pak je zaměstnanec povinen podat daňové přiznání. V takovém případě je však možné požádat správce daně o prodloužení lhůty pro podání daňového přiznání až na 10 měsíců po uplynutí zdaňovacího období (kalendářního roku), dle § 36 odst. 4 daňového řádu (zákon č. 280/2009 Sb.).

V § 38f odst. 4 ZDP je stanoveno, a to počínaje již pro rok 2008, že pro účely zamezení dvojímu zdanění příjmů ze závislé činnosti ze zdrojů v zahraničí, se tyto příjmy vyjímají ze zdanění (metoda vynětí), pokud jsou splněny následující podmínky:

•    uvedené příjmy byly ve státě zdroje těchto příjmů zdaněny,

•    činnost je vykonávána ve státě, se kterým ČR uzavřela smlouvu o zamezení dvojímu zdanění,

•    tento příjem ze závislé činnosti plyne poplatníkovi, který je daňovým rezidentem v ČR,

-   buď od zaměstnavatele, který je daňovým rezidentem státu, se kterým ČR uzavřela smlouvu o zamezení dvojího zdanění,

-   anebo od zaměstnavatele, který je daňovým rezidentem v ČR, a příjmy jdou k tíži stálé provozovny umístěné ve státě, s nímž ČR uzavřela smlouvu o zamezení dvojího zdanění.

Výjimka: V případě, pokud je to pro poplatníka výhodnější, může pro zamezení dvojího zdanění použít i v tomto případě metodu, uvedenou v příslušné mezinárodní smlouvě o zamezení dvojího zdanění příjmů (§ 38f odst. 1 ZDP).

     Příklad 336

Zaměstnanec, který je daňovým rezidentem v ČR, pobíral příjmy ze zaměstnání vykonávaného v Německu od německého zaměstnavatele. Jiné příjmy neměl. Příjmy byly zdaněny v Německu. Zaměstnanec není povinen podat v ČR daňové přiznání, protože pobíral pouze příjmy ze závislé činnosti vykonávané ve státě, se kterým ČR uzavřela smlouvu o zamezení dvojího zdanění, které se vyjímají ze zdanění za podmínek uvedených v § 38f odst. 4 ZDP.

Lhůty pro podání daňového přiznání a splatnost daně

Základní lhůta

Pokud jde o stanovení nejzazší doby pro podání daňového přiznání k dani z příjmů fyzických osob, je stanoveno několik odlišných lhůt. Základní lhůta je stanovena zejména pro poplatníky, kteří podávají daňové přiznání na klasickém papírovém formuláři. Pak se přiznání k dani z příjmů fyzických osob podává podle § 136 odst. 1 daňového řádu nejpozději do 3 měsíců po uplynutí kalendářního roku. Za rok 2025 to znamená do 1. dubna 2026.

Pro papírovou formu podání postačí si vyzvednout příslušný formulář daňového přiznání na finančním úřadu a vyplněné daňové přiznání zde podat osobně. Jinou možností je odeslání daňového přiznání poštou.

Daňové přiznání lze podat v této základní lhůtě i v případě elektronického podání daňového přiznání například daňovým poradcem.

Prodloužená lhůta
(pouze elektronické podání)

V případě, pokud fyzická osoba podá daňové přiznání formou elektronického podání na daňovém portálu Finanční správy ČR (adisspr.mfcr.cz/pmd/home), pak tak může učinit ve lhůtě 4 měsíců po uplynutí kalendářního roku. Tato lhůta vychází za rok 2025 na 1. května, avšak protože se jedná o svátek a pak následuje sobota a neděle, tak konec této lhůty vychází na 4. květen 2026.

Fyzickým osobám, které mají zřízenou datovou schránku, je stanovena povinnost podat daňové přiznání formou elektronického podání. Samozřejmě mohou podat daňové přiznání elektronicky i dříve, v základní lhůtě do 1. dubna 2026. Tím se však i změní splatnost daně, neboť pak se má za to, že lhůta pro podání daňového přiznání skončila 1. dubna 2026.

Nejdelší prodloužená lhůta
(podání daňovým poradcem)

Nejdelší prodloužená lhůta platí v případě, pokud fyzická osoba pověří podáním svého daňového přiznání daňového poradce nebo advokáta. Pak se lhůta prodlužuje na 6 měsíců od konce kalendářního roku. Za rok 2025 tedy tato prodloužená lhůta skončí 1. července 2026.

Lhůty pro podání daňového
přiznání za rok 2026

•    Základní lhůta končí 1. dubna 2027 (papírová forma podání).

•    Prodloužená lhůta končí 3. května 2027 (elektronická forma podání).

•    S daňovým poradcem nebo advokáte končí prodloužená lhůta 1. července 2027.

Lhůta pro podání daňového přiznání v případě, že poplatník zemře

Osoba spravující pozůstalost je povinna podat řádné daňové tvrzení do 3 měsíců ode dne úmrtí zůstavitele, a to za část zdaňovacího období, která uplynula přede dnem jeho úmrtí; tuto lhůtu nelze prodloužit. Dále je osoba spravující pozůstalost povinna podat řádné daňové tvrzení do 30 dnů ode dne skončení řízení o pozůstalosti, a to za část zdaňovacího období, která uplynula do dne předcházejícího dni skončení řízení o pozůstalosti.

Splatnost daně

Od lhůty pro podání daňového přiznání se pak odvozuje splatnost daně. Daň vypočtená v daňovém přiznání je splatná v poslední den lhůty stanovené pro podání daňového přiznání. Ovšem pozor – pokud bude daňové přiznání podáno v základní tříměsíční lhůtě, tato splatnost daně dopadne v této základní tříměsíční lhůtě i na případy podání daňového přiznání elektronickou formou a na daňové přiznání podané daňovým poradcem (advokátem).

Jak se podává daňové přiznání
a splatnost daně

Daňové přiznání k dani z příjmů fyzických osob se podává u finančního úřadu, který je místně příslušný poplatníkovi (obvykle dle trvalého bydliště nebo dle adresy hlášeného pobytu cizince).

Nezletilý poplatník

Vzhledem k tomu, že zákon o daních z příjmů platí pro všechny fyzické osoby bez ohledu na věk, může nastat i situace, kdy daňové přiznání podává nezletilé dítě. Daňové přiznání za nezletilé dítě podává jeho zákonný zástupce (například rodič).

Daňový rezident

Možnosti týkající se uplatnění nezdanitelných částí základu daně a daňového zvýhodnění na vyživované děti, případně dalších položek, jsou řešeny rozdílně pro daňové rezidenty a daňové nerezidenty. Pozor je nutné dávat zejména tehdy, pokud je poplatník ze země, se kterou má ČR uzavřenou mezinárodní smlouvu o zamezení dvojího zdanění. Pak se posuzování, zda je daňovým rezidentem v ČR, odvíjí podle příslušného ustanovení dotyčné mezinárodní smlouvy.

Pouhá skutečnost, že se cizinec zdržuje na území ČR déle než 182 dnů, nemusí znamenat, že je daňovým rezidentem ČR. Upozornit lze zejména na mezinárodní smlouvu o zamezení dvojího zdanění uzavřenou mezi ČR a Ukrajinou č. 103/1999 Sb. m.s., postup určení, ve které zemi je fyzická osoba daňovým rezidentem, je uveden v článku 4.

Daňový nerezident

Daňovým nerezidentem je fyzická osoba:

-   která nemá na území ČR bydliště (stálý byt)

-   nebo se v ČR obvykle nezdržuje (tj. méně než 183 dnů), pokud mezinárodní smlouva nestanoví jinak,

-   nebo to o ní stanoví mezinárodní smlouva o zamezení dvojího zdanění,

-   nebo se na území ČR obvykle zdržuje jen za účelem studia nebo léčení (tedy i v případě, pokud jde o pobyt delší než 182 dnů).

Podrobněji viz například příslušný komentář v pokynu GFŘ D-59.

Roční základ daně

Zaměstnavatel v průběhu roku sráží zaměstnanci zálohy na daň podle pravidel uvedených v ustanovení § 38h, případně sráží srážkovou daň podle ustanovení § 6 odst. 4, a ustanovení § 38d ZDP. Předpokladem pro provedení ročního zúčtování za příslušný kalendářní rok je správné stanovení základu daně podle pravidel uvedených v § 6 ZDP. Zákon o daních z příjmů rozlišuje pro účely stanovení ročního základu daně podle § 6 tyto situace:

a)  Příjmy plynou zaměstnanci ze zdrojů na území ČR, a jedná se o zaměstnance:

-   který je daňovým rezidentem v ČR,

-   který není daňovým rezidentem v ČR.

b)  Příjmy plynou zaměstnanci, který je daňovým rezidentem v ČR, ze zdrojů v zahraničí.

Základní pravidla

Definice ročního základu daně z příjmů ze závislé činnosti v případě příjmů, které plynou poplatníkům ze zdrojů na území ČR, jsou uvedeny v § 6 odst. 12 ZDP. Ročním základem daně jsou příjmy ze závislé činnosti (tyto příjmy pak zákon o daních z příjmů obecně označuje jako „mzdu“, jak vyplývá z § 38h odst. 7 ZDP, i když se nemusí vždy jednat o mzdu ve smyslu zákoníku práce.

V případě, pokud se jedná o příjmy ze závislé činnosti, které plynou ze zdrojů v zahraničí zaměstnanci, který je daňovým rezidentem v ČR, stanoví se roční základ daně podle pravidel uvedených v § 6 odst. 13 ZDP. Postup je v takovém případě poněkud složitější.

Příjmy plynoucí ze zdrojů na území ČR

Pro správné stanovení ročního základu daně je nutné příjmy ze závislé činnosti rozdělit na příjmy, které vstupují do ročního základu daně a příjmy, které do ročního základu daně nevstupují.

Příjmy, které vstupují
do ročního základu daně

•    Do ročního základu daně vstupuje, až na některé výjimky (viz dále), úhrn všech příjmů ze závislé činnosti plynoucích ze zdrojů na území ČR. Pro veškeré příjmy ze závislé činnosti používá zákon o daních z příjmů legislativní zkratku „mzda“. Jinak řečeno, mzdou se pro účely ZDP rozumí rovněž odměny z dohod o pracích konaných mimo pracovní poměr, odměny členů orgánů právnických osob, funkční požitky, náhrady mezd například za dovolenou atd.

Příjmy, které nevstupují do ročního základu (§ 5 odst. 4 a 5)

•    Do ročního základu daně se nezahrnují:

-   příjmy, které byly zdaněné srážkovou daní, ledaže se jedná o poplatníka, který podepsal dodatečně Prohlášení k dani dle § 38k odst. 7 [až na některé výjimky, uvedené v § 6 odst. 4, v návaznosti na § 38d odst. 4) písm. a) ZDP],

-   příjmy od daně osvobozené,

-   příjmy, které nejsou předmětem daně,

-   příjmy uvedené v § 5 odst. 4.

Výjimky

•    Příjmy dle § 6 vzniklé v důsledku porušení podmínek pro daňovou podporu produktů spoření na stáří. Jak vyplývá z § 15b odst. 5 ZDP, vzniklý příjem dle § 6 z důvodu navrácení daňové podpory produktu spoření na stáří se nepovažuje za příjem vyplácený plátcem daně z příjmů ze závislé činnosti. (Uvedení těchto příjmů zaměstnavatelem je řešeno v pokynech k Potvrzení o zdanitelných příjmech ze závislé činnosti, sražených zálohách na daň z těchto příjmů a daňovém zvýhodnění, vzor č. 33).

Příjmy zdaněné srážkovou daní podle § 6 odst. 4 představují určitou výjimku.

-   Jedná se o příjmy uvedené v § 6 odst. 1 plynoucí na základě dohody o provedení práce, jejichž úhrnná výše v kalendářním měsíci u téhož plátce nepřesáhla částku 11 999 Kč a jedná se o zaměstnance, který nepodepsal u zaměstnavatele Prohlášení k dani podle § 38k odst. 4, 5 a 7. Jako příklad lze uvést studenty, kteří si během letních prázdnin přivydělávají na dohodu o provedení práce nebo na dohodu o pracovní činnosti.

-   Dále se jedná o příjmy ze závislé činnosti v úhrnné výši nepřesahující u téhož zaměstnavatele za kalendářní měsíc částku rozhodnou pro účast na nemocenském pojištění (od roku 2026 jde o částku 4 499 Kč) a nejedná se o příjem z dohody o provedení práce.

-   Za předpokladu, že zaměstnanec učiní u svého zaměstnavatele nejpozději do 15. února dodatečně Prohlášení k dani podle § 38k odst. 7, zahrnou si i tyto příjmy, zdaněné podle § 6 odst. 4, do ročního zúčtování. Zdanění srážkovou daní pak není konečné, jak vyplývá z § 38d odst. 4 písm. a) ZDP.

-   POZOR! – Pokud tak zaměstnanec neučiní, tj. nepodepíše svého zaměstnavatele nejpozději do 15. února dodatečně Prohlášení k dani podle § 38k odst. 7, může tyto příjmy zahrnout do daňového přiznání [§ 36 odst. 6 a 7, § 38d odst. 4 písm. a) bod 2.].

-   Poplatník, který je daňovým rezidentem ČR, musí do daňového přiznání zahrnout veškeré příjmy uvedené v § 36 odst. 6. To znamená veškeré příjmy uvedené v § 6 odst. 4. Nenápadnou další podmínkou je, že tyto příjmy byly též v daném kalendářním roce i vyplaceny. V takovém případě se započte daň sražená z těchto příjmů na jeho daň z příjmů.

-   Poplatník, který není daňovým rezidentem ČR, musí zahrnout do daňového přiznání všechny příjmy uvedené v § 36 odst. 7 (což je ovšem velmi široká škála příjmů). V tomto případě není stanovena podmínka, že dotyčné příjmy byly v daném kalendářním roce i vyplaceny. Výhodou může být, že lze takto dosáhnout i na vrácení přeplatku na dani, v případě, pokud u uvedeného daňového nerezidenta jeho daňová povinnost je nižší než sražená daň.

-   !! Ovšem pozor v případě, pokud jde o daňového nerezidenta (například občan Ukrajiny). Postup podle § 36 odst. 7 může využít pouze poplatník, který je daňovým rezidentem členského státu EU nebo státu tvořícího EHP.

•    Příjmy uvedené v § 5 odst. 4 ZDP: Jedná se o příjmy, které byly zaměstnanci zúčtovány v uplynulém kalendářním roce nebo v minulých letech, avšak nebyly zaměstnanci vyplaceny do 31. ledna následujícího kalendářního roku, ale až po tomto dni. Jsou pak považovány za příjem ze závislé činnosti až v tom kalendářním roce, kdy byly zaměstnanci vyplaceny nebo je obdržel. Například mzda za prosinec 2026, která nebyla zaměstnanci vyplacena nejpozději do 31. ledna 2027 nebo mzda za některý měsíc roku 2026, která nebyla zaměstnanci vyplacena nejpozději do 31. ledna 2027 a byla zaplacena až v průběhu roku 2027.

Příjmy plynoucí ze zdrojů v zahraničí

Jak vyplývá z ustanovení § 2 odst. 2, daňová povinnost se vztahuje jak na příjmy plynoucí ze zdrojů na území ČR, tak na příjmy plynoucí ze zahraničí, pokud se jedná o poplatníka, který je daňovým rezidentem v ČR.

V případě příjmů ze závislé činnosti plynoucích ze zdrojů v zahraničí, zaměstnanci, který je daňovým rezidentem v ČR, se postupuje podle ustanovení § 6 odst. 13 ZDP v platném znění pro příslušný kalendářní rok. Výjimku tvoří příjmy uvedené v § 6 odst. 4, u kterých v případě, pokud plynou ze zdrojů v zahraničí, se postupuje podle § 6 odst. 5 ZDP, což znamená, že se zahrnou do základu daně (dílčího základu daně podle § 6).

Postup stanovení
ročního základu daně

•    Stát, se kterým ČR neuzavřela smlouvu o zamezení dvojího zdanění:

-   Jedná-li se o příjem plynoucí ze zdrojů v zahraničí, je u poplatníka uvedeného v § 2 odst. 2 (to znamená daňového rezidenta v ČR) základem daně:

»   jeho příjem ze závislé činnosti vykonávané ve státě, s nímž Česká republika neuzavřela smlouvu o zamezení dvojího zdanění,

»   snížený o daň zaplacenou z tohoto příjmu v zahraničí.

•    Stát, se kterým ČR uzavřela smlouvu o zamezení dvojího zdanění:

-   V případě, pokud je závislá činnost vykonávaná ve státě, s nímž Česká republika uzavřela smlouvu o zamezení dvojího zdanění, je u poplatníka uvedeného v § 2 odst. 2 základem daně:

»   jeho příjem ze závislé činnosti vykonávané v tomto státě, se kterým ČR uzavřela smlouvu o zamezení dvojího zdanění;

»   tento příjem lze snížit o daň zaplacenou z tohoto příjmu ve státě, s nímž má Česká republika uzavřenu mezinárodní smlouvu o zamezení dvojího zdanění, a to pouze v rozsahu, ve kterém ji nebylo možno započíst na daňovou povinnost v tuzemsku podle § 38f v bezprostředně předchozím zdaňovacím období. Přitom se musí jednat o nezapočtenou daň z příjmů, které se zahrnují do základu daně. Příjem ze závislé činnosti plynoucí ze zdrojů v zahraničí nelze snížit o daň zaplacenou v zahraničí v rozsahu, ve kterém přesahuje výši uvedenou v mezinárodní smlouvě nebo v právním předpisu jiného státu.

Přepočet cizí měny na českou měnu

Při přepočtu příjmu pro výpočet zálohy na daň z příjmů ze závislé činnosti a pro účely ročního zúčtování se použije směnný kurs stanovený Českou národní bankou pro poslední den kalendářního měsíce předcházejícího měsíci, v jehož průběhu se záloha sráží. Uvedené pravidlo pro přepočet cizí měny na českou měnu je stanoveno v § 38 odst. 4 ZDP.

Avšak pro účely přepočtu základu daně pro zvláštní sazbu daně (§ 36) vztahující se na příjmy uvedené v § 22 ZDP, se použije kurz uplatněný v účetnictví (§ 38 odst. 3 ZDP).

Roční základ daně a sazba daně

Daň z příjmů ze závislé činnosti se vypočte z ročního základu daně sníženého o nezdanitelné části základu daně podle § 15, a zaokrouhleného na 100 Kč dolů. Sazba daně vyplývá z § 16 ZDP, pro rok 2026 je stanovena ve výši:

•    15 % pro část základu daně do 36násobku průměrné mzdy (částka do výše 1 762 812 Kč)

•    23 % pro část základu daně přesahující 36násobek průměrné mzdy (částka nad 1 762 812 Kč).

Daň se zaokrouhluje na celé Kč nahoru (§ 146 zákona č. 280/2009 Sb., daňový řád).

Příklad výpočtu:

Zaměstnanec dosáhl v roce 2026 příjmy ze závislé činnosti ve výši 3 188 154 Kč. Uplatnil nezdanitelné části základu daně ve výši 158 214 Kč. Roční základ daně po zaokrouhlení na 100 Kč dolů vychází v částce 3 029 900 Kč = 3 188 154 Kč – 158 214 Kč. 

Pro část základu daně do výše 36násobku průměrné mzdy se použije sazba 15 %. Výpočet: 1 762 812 Kč x 0,15 = 264 421,80 Kč. 

Pro část základu daně přesahující 36násobek průměrné mzdy se použije sazba 23 %. Výpočet: (3 029 900 Kč – 1 762 812 Kč) x 0,23 = 291 430,24 Kč. 

Celkem vypočtená daň je ve výši: 555 852,04 Kč = 264 421,80 Kč + 291 430,24 Kč. Částka daně se zaokrouhlí na Kč nahoru, vychází tedy výsledná daň ve výši 555 853 Kč. Výslednou sazbu daně v daném případě lze zjistit výpočtem: 555 853 Kč / 3 188 154 Kč x 100 = 17,43 %.

9.    Jednotné měsíční hlášení zaměstnavatele

Právní úprava

Pro přehlednost je vhodné nejprve si uspořádat právní předpisy, které se přímo týkají jednotného měsíčního hlášení zaměstnavatele. Jedná se o následující právní předpisy:

•    zákon č. 323/2025 Sb., o jednotném měsíčním hlášení zaměstnavatele (JMHZ),

•    prováděcí nařízení vlády č. 417/2025 Sb., (obsahuje přehled položek, které se budou v měsíčním hlášení sdělovat),

•    zákon č. 360/2025 Sb., kterým se mění některé zákony v souvislosti s přijetím zákona o JMHZ.

Co přináší jednotné měsíční hlášení zaměstnavatelů (JMHZ)

Jednotné měsíční hlášení zaměstnavatele (JMHZ) je nový legislativní pojem a nástroj zavedený zákonem č. 323/2025 Sb., kterým se výrazně mění způsob, jakým zaměstnavatelé budou od roku 2026 plnit své zákonné oznamovací povinnosti vůči vybraným státním institucím.

V praxi to znamená sloučení několika agend do jednoho přehledného elektronického hlášení, které bude zaměstnavatel podávat měsíčně. Týkat se to bude komunikace s následujícími subjekty:

•    Česká správa sociálního zabezpečení,

•    Ministerstvo práce a sociálních věcí,

•    Finanční správa,

•    Úřad práce ČR a 

•    Český statistický úřad.

Zaměstnavatelé i zaměstnanci budou vedeni ČSSZ v samostatných evidencích, každý nově vzniklý zaměstnavatel do nich bude muset přihlásit jak sebe (mzdovou účtárnu), tak i své zaměstnance. V rámci JMHZ tak budou používány dvě evidence:

-   evidence zaměstnavatelů (§ 16 zákona o JMHZ),

-   evidence zaměstnanců (§ 18 zákona o JMHZ).

Základní struktura JMHZ

JMHZ je elektronické podání, které se skládá z následujících částí:

•    souhrnné, která obsahuje údaje vztahující se k zaměstnavateli,

•    pojistné, která obsahuje údaje o souhrnné výši pojistného na sociální zabezpečení a příspěvku na státní politiku zaměstnanosti odváděného zaměstnavatelem,

•    individualizované, která se skládá ze součástí obsahujících údaje vztahující se k jednotlivým zaměstnancům a jednotlivým zaměstnáním.

Podrobněji jsou popsány v nařízení vlády č. 417/2025 Sb., k provedení zákona o měsíčním hlášení zaměstnavatele následovně:

-   část souhrnná je popsána v příl. č. 1, část A,

-   část pojistná je popsána v příl. č. 1, část B,

-   část individualizovaná v příl. č. 1, například část C určená pro základní pracovněprávní vztahy nebo služební poměry.

Postup zavádění JMHZ v roce 2026

•    Zákon č. 323/2025 Sb., kterým se do praxe zavádí jednotné měsíční hlášení zaměstnavatelů (JMHZ), nabývá účinnosti dnem 1. ledna 2026. Povinnost podávat toto hlášení pro zaměstnavatele však začíná platit po praktické stránce až od 1. dubna 2026, Zaměstnavatel tedy bude JMHZ poprvé podávat za měsíc duben 2026, a to v termínu nejpozději do 20. května 2026.

•    Ovšem pozor – povinnost podat JMHZ se bude zpětně vztahovat i na celé první čtvrtletí roku 2026. To znamená, že zaměstnavatelé budou muset podat JMHZ zpětně rovněž za období leden až březen 2026, a to nejpozději ve lhůtě od 1. 4. 2026 do 30. 6. 2026. Přitom za každý kalendářní měsíc se JMHZ podává samostatně (§ 34 zákona č. 323/2025 Sb.).

•    Zaměstnavatelé pak budou JMHZ podávat od dubna 2026 každý měsíc, vždy do 20. dne kalendářního měsíce následujícího po měsíci, na který se hlášení vztahuje.

•    Nejpozději do 15. 4. 2026 ČSSZ sdělí zaměstnavatelům, kteří jsou vedení v registru zaměstnavatelů podle zákona č. 187/2006 Sb., o nemocenském pojištění u zaměstnanců přecházejícím do dubna 2026 a evidovaným v registru pojištěnců dle zákona o nemocenském pojištění jejich identifikační čísla (OIČ) a identifikátor zaměstnání (ID PPV), a to prostřednictví elektronické aplikace portálu ČSSZ (§ 39 odst. 6 zákona o JMHZ).

Po praktické stránce se použít následující postup:

•    Splnit nejprve příslušné povinnosti vyplývající ze zákona o JMHZ, pokud jde o sdělení či doplnění údajů prostřednictvím příslušné aplikace, týkající se evidence zaměstnavatelů a evidence zaměstnanců.

•    Poslat nejprve „ostré“ hlášení za měsíc duben 2026 a ověřit si tak, že vše je vyplněno, jak má být. Před tímto postupem je však nutné provést doplnění příslušných údajů týkajících se zaměstnavatele a zaměstnanců (jejich doregistraci – viz dále), pokud nemohly být příslušné údaje získány již ze stávajících evidencí vedených ČSSZ nebo Finanční správou ČR

•    Pak teprve do 30. 6. 2026 doposílat JMHZ za měsíce leden, únor, březen 2026.

Časový harmonogram

Z výše uvedeného vyplývá, že z časového hlediska lze zavádění JMHZ v roce 2026 lze rozdělit na tyto období:

•    přechodné období od 1. 1. 2026 do 31. 3. 2026,

•    přechodné období od 1. 4. 2026 do 31. 7. 2026,

•    období od 1. 7. 2026.

V jednotlivých obdobích je pak nutné splnit příslušné povinnosti stanovené zákonem o JMHZ, případně postupovat s ohledem na příslušné změny v oznamovacích povinnostech zaměstnavatele (například co se již oznamovat nebude, neboť se stane součástí JMHZ).

Přechodné období
od 1. 1. 2026 do 31. 3. 2026

V souvislosti se zaváděním JMHZ byl také přijat doprovodný zákon č. 360/2025 Sb., který novelizoval celou řadu souvisejících právních předpisů. Zmínit lze alespoň následující právní předpisy:

-   změna zákona č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů,

-   změna zákona č. 589/1992 Sb., o pojistném na sociální zabezpečení a příspěvku na státní politiku zaměstnanosti,

-   změna zákona č. 187/2006 Sb., o nemocenském pojištění,

-   změna zákona č. 582/1991 Sb., o organizaci a provádění sociálního zabezpečení.

Situace je pak ještě komplikovanější v tom, že některé změny budou nabývat účinnosti postupně. Kupříkladu změny zákona č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů jsou rozloženy tak, že budou nabývat účinnosti dnem 1. 1. 2026, některé až dnem 1. 4. 2026, a některé až dnem 1. 1. 2027. Oproti tomu změny vyplývající z novely zákona č. 589/1992 Sb., nabývají až některé drobné výjimky, účinnosti již dnem 1. 1. 2026.

Po praktické stránce v přechodném období od 1. 1. 2026 do 31. 3. 2026 se některá doposud podávaná hlášení již podávat nebudou. Bude se jednat například o:

•    Přehled o platbě pojistného na sociální zabezpečení a příspěvku na státní politiku. Rovněž se nebude odesílat přehled o zaměstnancích, na které je uplatňována sleva na pojistném. Uvedené vyplývá z novelizovaného znění § 9 zákona č. 589/1992 Sb. Potřebná data za tato období se do systému dostanou z dodatečných hlášení JMHZ za kalendářní měsíce leden až březen 2026. Povinnost platit pojistné na sociální zabezpečení a příspěvek na státní politiku zaměstnanosti však zůstane zachována (například za leden 2026 nutno zaplatit pojistné do 20. 2. 2026).

•    Výkaz příjmů zúčtovaných zaměstnavatelem zaměstnancům činným na základě dohody o provedení práce. Tento výkaz k dohodám o provedení práce se v roce 2026 již podávat nebude. Příslušný § 9a zákona č. 589/1992 Sb. upravující tuto povinnost je novelou zrušen. Povinnost přihlásit zaměstnance na DPP (i nepojištěné) bude však i nadále trvat. V prvním čtvrtletí 2026 se pro tento účel použije standardní přihláška k nemocenskému pojištění, tedy formulář „Oznámení o nástupu do zaměstnání", stejně jako pro ostatní zaměstnance.

•    POZOR – Uvedené ale neplatí pro ELDP, který zaměstnavatel vystaví za rok 2025 „po staru“. V přechodných ustanoveních novely zákona č. 582/1991 Sb. je pod bodem 1 uvedeno, že zaměstnavatelé vedou a předkládají ELDP za kalendářní roky předcházející dni 1. 1. 2026 a plní další související povinnosti postupem a ve lhůtách podle § 38 a § 39 zákona č. 582/1991 Sb. ve znění účinném před 1. 1. 2026 (do konce května 2026 s datem vyhotovení do konce dubna 2026). Znamená to, že pro evidenci týkající se důchodového pojištění počínaje rokem 2026 se již uplatní postup dle novelizovaného znění § 38 a § 39 zákona č. 582/1991 Sb. To znamená, že zaměstnavatel bude povinen sdělovat údaje potřebné pro provádění důchodového pojištění, a to za každý kalendářní měsíc prostřednictvím JMHZ. V období od 1. 1. 2026 do 31. 3. 2026 zaměstnavatel bude nadále zasílat ELDP za končící pracovně-právní vztahy v době 1. 1. 2026 do 31. 3. 2026.

•    Hlášení zaměstnání cizinců: Informační povinnost zaměstnavatele při zaměstnávání zaměstnanců ze zahraničí je stanovena v § 87 zákona o zaměstnanosti. Od 1. 1. 2026 nedochází ke změně ve způsobu, jakým zaměstnavatelé hlásí nástup cizích státních příslušníků do zaměstnání a k výkonu práce. Zaměstnavatelé budou i nadále využívat digitální hlášení prostřednictvím informačních karet a sdělení, tedy stejný postup, který používají dosud. To platí do 31. 3. 2026. Od 1. 4. 2026 zaměstnavatel postupuje v rámci JMHZ (§ 87 odst. 4 zákona o zaměstnanosti). Lze v této souvislosti zmínit změnu zákona o zaměstnanosti, kterou se zavádí nový přestupek, tzv. „nehlášená práce“ (§ 5 písm. j) zákona č. 435/2004 Sb.). Při nesplnění povinnosti ohlásit zaměstnání cizího státního příslušníka ve stanovené lhůtě může Státní úřad inspekce práce za nehlášenou práci uložit pokutu až do výše 3 000 000 Kč.

Zdravotní pojištění a JMHZ

Zdravotní pojišťovny nejsou státní instituce a do systému JMHZ zatím nejsou zapojeny. To znamená, že například povinnost podávat měsíční přehledy na všechny zdravotní pojišťovny, u kterých má zaměstnavatel registrované zaměstnance, zůstává v plném rozsahu. I nadále je zaměstnavatel bude podávat do 20. dne následujícího měsíce. Pokud jde o změny týkající se od roku 2026 zdravotního pojištění, jedná se zejména o:

-   změnu zákona č. 592/1992 Sb., o pojistném na veřejné zdravotní pojištění, provedenou zákonem č. 289/2025 Sb., s účinností od 1. 1. 2026 (například novelizované znění § 25, které ukládá povinnost plnit oznamovací povinnosti týkající se přehledu o platbách pojistného výhradně elektronickou cestou (§ 25 odst. 7 a 8)),

-   změnu zákona č. 48/1997 Sb., o veřejném zdravotním pojištění, provedenou zákonem č. 289/2025 Sb., s účinností od 1. 1. 2026.

Přechodné období
od 1. 4. 2026 do 30. 6. 2026

V tomto období stávající zaměstnavatelé budou povinni provést svoji doregistraci a též doregistraci údajů týkajících se zaměstnanců v rámci přihlášení do evidence zaměstnavatelů a evidence zaměstnanců (§ 39 zákona o JMHZ). To znamená, že musí doplnit údaje, které doposud v příslušných evidencích ČSSZ a Finanční správy ČR chyběly.

Období od 1. 7. 2026

V účinnost vstoupí mimo jiné ustanovení § 17 a § 19 zákona o JMHZ, týkající se povinností zaměstnavatele zaevidovat sebe a mzdovou účtárnu do evidence zaměstnavatelů v případě nových zaměstnavatelů a nových mzdových účtáren a též povinnosti zaevidovat nové zaměstnance do evidence zaměstnanců.

Nové pojmy

Zákon o JMHZ zavádí nové definice pro vymezení vybraných důležitých pojmů, případně některé zcela nové pojmy. Zejména se jedná o následující novinky:

-   definice, kdo je zaměstnavatel,

-   definice, kdo je zaměstnanec,

-   co se rozumí evidencí zaměstnavatelů (nahradí registr zaměstnavatelů vedenou dle zákona o nemocenském pojištění)

-   co se rozumí evidencí zaměstnanců (nahradí registr pojištěnců vedený dle zákona o nemocenském pojištění),

-   definice co se rozumí zaměstnáním a identifikátorem zaměstnání,

-   definice, co se rozumí osobním identifikačním číslem,

-   definice, co je variabilní symbol.

Jakých zaměstnavatelů se JMHZ týká

Co je nesmírně důležité. JMHZ budou povinni podávat všichni zaměstnavatelé bez ohledu na jejich právní formu nebo velikost. Tedy není žádná výjimka pro malé zaměstnavatele, kteří zaměstnávají jednoho nebo jen několik zaměstnanců. Ten, kdo je zaměstnavatelem, přesně určuje zákon č. 323/2025 Sb. To znamená, že zaměstnavatelem pro účely JMHZ je:

•    zaměstnavatel podle zákoníku práce,

•    zaměstnavatel podle zákona o nemocenském pojištění,

•    zaměstnavatel podle zákona o pojistném na sociální zabezpečení a příspěvku na státní politiku zaměstnanosti,

•    zaměstnavatel podle zákona o organizaci a provádění sociálního zabezpečení,

•    zaměstnavatel podle zákona o zaměstnanosti,

•    plátce daně z příjmů fyzických osob ze závislé činnosti podle zákona o daních z příjmů,

Zaměstnavatele lze z tohoto nového pohledu pro účely JMHZ rozčlenit například takto:

•    stávající zaměstnavatelé, již registrovaní u ČSSZ v registru zaměstnavatelů podle § 93 zákona č. 187/2006 Sb., o nemocenském pojištění,

•    plátci daně z příjmů ze závislé činnosti, pokud nejsou registrováni podle § 93 zákona č. 187/2006 Sb., o nemocenském pojištění, jsou ale registrováni u Finanční správy ČR,

•    zaměstnavatelé, kteří přestanou být k 1. 4. 2026 zaměstnavateli dle JMHZ,

•    noví zaměstnavatelé od 1. 4. 2026,

•    noví zaměstnavatelé od 1. 7. 2026.

Nyní k tomuto tématu blíže.

Zaměstnavatel registrovaný
pouze jako plátce daně z příjmů
fyzických osob ze závislé činnosti

V této souvislosti je nutné si uvědomit, že nově je za zaměstnavatele pro účely JMHZ považován každý, kdo je registrován jako plátce daně z příjmů fyzických osob ze závislé činnosti. Pokud tedy zaměstnavatel vyplácí zaměstnancům pouze odměny z dohod o provedení práce, ze kterých odvádí daň (zálohovou nebo jen srážkovou), stává se rovněž zaměstnavatelem v režimu JMHZ a bude mít povinnost se registrovat a podávat JMHZ, i když doposud nebyl registrován jako zaměstnavatel podle zákona o nemocenském pojištění u ČSSZ.

     Příklad 337

Fyzická osoba má uzavřené pouze dohody o provedení práce s několika fyzickými osobami, a to v částce do 11 499 Kč (rok 2025) nebo do 11 999 Kč (rok 2026), kteří nepodepsali Prohlášení k dani a je jim z odměny srážena srážková daň. Tato fyzická osoba není vedena v registru zaměstnavatelů podle zákona o nemocenském pojištění a je přihlášena pouze jako plátce daně ze závislé činnosti u Finanční správy ČR. Od 1. 4. 2026 jí však vznikne povinnost podávat měsíčně JMHZ. Bude zmoci úřední registrována v evidenci zaměstnavatelů.

S tímto postupem pak souvisí novela zákona č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů. Ustanovení § 39, které upravovalo registrační povinnost plátce příjmu ze závislé činnosti, je s účinností od 1. 4. 2026 zrušeno. Tuto registrační povinnost bude v případě jejího vzniku plnit nový plátce, pokud bude zaměstnávat například jen zaměstnance na dohodu o provedení práce do 11 999 Kč měsíčně již prostřednictvím JMHZ.

Zákon o JMHZ zavádí evidenci zaměstnavatelů, přičemž prováděcí vyhláškou je stanoveno, jaké údaje sděluje zaměstnavatel pro účely vedení evidence zaměstnavatelů (viz dále).

Přihlášení z moci úřední: Pokud jde o plátce, kteří již jsou registrováni u příslušného orgánu Finanční správy ČR, postupuje se podle přechodných ustanovení zákona č. 323/2025 Sb., o JMHZ. Ve stručnosti popsáno, plátce daně z příjmů ze závislé činnosti, který již je jako plátce daně zaregistrován nejpozději k 31. 3. 2026 u Finanční správy ČR, bude přihlášen do evidence zaměstnavatelů z moci úřední Českou správou sociálního zabezpečení. Dále je povinen sdělit nejpozději do 30. 4. 2026 České správě sociálního zabezpečení údaje, které jako plátce daně z příjmů fyzických osob neuvedl jako registrační údaj, ale jedná se údaje, které je jako zaměstnavatel sdělit při svém přihlášení do evidence zaměstnavatelů podle zákona o JMHZ. Dále je plátce povinen ve stejném termínu přihlásit své zaměstnance do evidence zaměstnanců.

Zaměstnavatelé již přihlášení
u ČSSZ do 31. 3. 2026

Zaměstnavatelé, kteří již jsou zaregistrováni u ČSSZ v registru zaměstnavatelů podle § 93 zákona č. 187/2006 Sb., o nemocenském pojištění, nepodávají novou registraci do registru zaměstnavatelů podle JMHZ, ale musí nejpozději do 30. 4. 2026 provést svoji „doregistraci“. To znamená, že doplní údaje, které zaměstnavatel sděluje při svém přihlášení do registru zaměstnavatelů dle JMHZ a které ČSSZ ještě nemá v evidenci vedené dle zákona č. 187/2006 Sb. (§ 39 odst. 4). Neplatí to pro osoby, které k 1. 4. 2026 již nejsou zaměstnavateli podle zákona o JMHZ.

Zaměstnavatelé nepřihlášení
u ČSSZ do 31. 3. 2026

V případě, pokud se jedná o osobu, která je zaměstnavatelem podle zákona o JMHZ a není přihlášena do registru zaměstnavatelů podle § 93 zákona č. 187/2006 Sb., je povinna se přihlásit do evidence zaměstnavatelů nejpozději do 15. 4. 2026 (§ 39 odst. 3). Týká se to zaměstnavatelů, kteří zaměstnávali zaměstnance před 1. 4. 2026 a toto zaměstnání trvá ještě dne 1. 4. 2026. V případě plátců daně z příjmů ze závislé činnosti, kteří budou přihlášení do registru zaměstnavatelů z moci úřední (viz výše), povinnost přihlásit se do 15. 4. 2026 do registru zaměstnavatelů nevzniká (s výjimkou „doregistrace“ chybějících údajů, jak již bylo zmíněno).

Noví zaměstnavatelé v období
od 1. 4. 2026 do 30. 6. 2026

Tito zaměstnavatelé postupují podle § 35 zákona o JMHZ. V případě nástupu do zaměstnání prvního zaměstnance, pokud je dnem nástupu nejdříve 1. 4. 2026, jsou povinni se přihlásit do evidence zaměstnavatelů ve lhůtě 8 dnů ode dne nástupu prvního zaměstnance do zaměstnání. Dosavadní systém přihlášení zaměstnavatele do evidence dle § 93 zákona č. 187/2006 Sb. přestává od 1. 4. 2026 platit (§ 93 ve znění účinném od 1. 4. 2026 již stanovuje povinnost přihlásit se jako zaměstnavatel do evidence zaměstnavatelů postupem dle zákona o JMHZ).

Noví zaměstnavatelé od 1. 7. 2026

Povinnosti týkající se přihlášení do evidence zaměstnavatelů jsou uvedeny v § 17 zákona o JMHZ. Účinnost ustanovení § 17 uvedeného zákona nastává až dnem 1. 7. 2026. Zaměstnavatel je povinen se přihlásit do evidence zaměstnavatelů nejpozději 2 pracovní dny přede dnem, ve kterém má nastoupit k výkonu práce první zaměstnanec, nejdříve však 15 dnů před tímto dnem. Ve stejné lhůtě je zaměstnavatel povinen přihlásit do evidence zaměstnavatelů též každou svou mzdovou účtárnu.

Nesplnění těchto povinností je posuzováno jako přestupek s pokutou do 50 000 Kč (nepřihlášení mzdové účtárny) nebo do 100 000 Kč (nepřihlášení do evidence zaměstnavatelů).

ZAMĚSTNANEC

Zaměstnancem se pro účely tohoto zákona o JMHZ rozumí:

•    zaměstnanec podle zákona o nemocenském pojištění,

•    zaměstnanec podle zákona o pojistném na sociální zabezpečení a příspěvku na státní politiku zaměstnanosti,

•    fyzická osoba, kterou zaměstnavatel podle zákona o organizaci a provádění sociálního zabezpečení zaměstnává nebo k níž je ve vztahu, který zakládá účast na důchodovém pojištění,

•    poplatník daně z příjmů fyzických osob ze závislé činnosti podle zákona o daních z příjmů, nebo

•    zaměstnanec podle zákoníku práce.

Zahraničním zaměstnancem se pro účely tohoto zákona rozumí fyzická osoba uvedená v § 87 odst. 1 zákona o zaměstnanosti (občan Evropské unie, jeho rodinný příslušník, rodinný příslušník občana České republiky, který není státním příslušníkem České republiky ani jiného členského státu Evropské unie, cizinec, u kterého se nevyžaduje povolení k zaměstnání, nebo cizinec, u kterého se vyžaduje povolení k zaměstnání, zaměstnanecká karta, karta vnitropodnikově převedeného zaměstnance nebo modrá karta).

POZOR

Definice zaměstnance uvedená v § 3 zákona o JMHZ je pro účely JMHZ výrazně širší, než tomu bylo doposud. Zahrnuje nejen zaměstnance dle zákoníku práce, ale též všechny poplatníky daně z příjmů ze závislé činnosti dle § 6 zákona o daních z příjmů.

Registrace nových zaměstnanců
do evidence zaměstnanců

•    V období od 1. 1. 2026 do 31. 3. 2026 bude zaměstnavatel přihlašovat a odhlašovat zaměstnance podle současných právních předpisů. To znamená podle § 94 zákona č. 187/2006 Sb. ve znění platném do 31. 3. 2026 do 8 kalendářních dnů ode dne nástupu do zaměstnání (formulář Oznámení o nástupu). Obdobně v případě odhlašování zaměstnance.

•    V období od 1. 4. 2026 do 30. 6. 2026 bude zaměstnavatel již postupovat podle § 94 zákona č. 187/2006 Sb., ve znění účinném od 1. 4. 2026. To znamená prostřednictvím JMHZ a to do 8 dnů ode dne, kdy zaměstnanec nastoupil do zaměstnání (§ 35). V případě zahraničního zaměstnance před okamžikem nástupu tohoto zaměstnance k výkonu práce.

•    V období od 1. 7. 2026 platí lhůty uvedené v § 19 zákona o JMHZ. To znamená přihlásit zaměstnance nejdříve 8 dnů před předpokládaným dnem nástupu do zaměstnání a nejpozději před okamžikem nástupu zaměstnance k výkonu práce.

Registrace stávajících zaměstnanců
do evidence zaměstnanců

•    Co je důležité: Od dubna 2026 zaměstnavatel musí do nové evidence zaměstnanců přihlásit všechny své zaměstnance, bez ohledu na to, zda jsou účastni nemocenského pojištění, či nikoliv. To znamená, že registrace se týká i zaměstnanců na dohodách o pracovní činnosti s příjmem pod 4 500 Kč, přesněji řečeno všech zaměstnání malého rozsahu tedy i jednatelů s odměnou nižší než 4 500 Kč měsíčně ale i dalších forem zaměstnání, které se dosud na ČSSZ nikdy nehlásily. Bez jejich přihlášení do evidence zaměstnanců by tito zaměstnanci neměli osobní identifikační čísla (OIČ), což by přineslo další komplikace při elektronickém podání JMHZ.

•    V případě, pokud jde o zaměstnance, který je již veden v registru pojištěnců podle zákona č. 187/2006 Sb., o nemocenském pojištění ve znění účinném před 1. 4. 2026, je jeho zaměstnavatel povinen v období od 1. 4. 2026 do 30. 4. 2026 provést jeho „doregistraci“. To znamená, že zaměstnavatel sdělí ČSSZ údaje, které ČSSZ ještě nemá v evidenci a jsou povinně evidovány o zaměstnanci dle JMHZ (§ 39 odst. 5).

•    Údaje, které zaměstnavatel bude nově sdělovat o svých zaměstnancích v rámci JMHZ jsou stanoveny nařízením vlády č. 417/2025 Sb. (viz například přílohu č. 1 část C a přílohu č. 4 uvedenou v nařízení vlády č. 417/2025 Sb.).

Zaměstnání a identifikátor zaměstnání

•    Zaměstnáním je podle zákona základní pracovněprávní vztah, služební poměr či jiný právní vztah zakládající povinnost sdělovat údaje způsobem podle zákona o JMHZ.

•    Je-li mezi zaměstnavatelem a zaměstnancem více právních vztahů, považuje se za zaměstnání jednotlivě každý z nich

•    Identifikátor zaměstnání: Je to numerický identifikátor, který slouží k identifikaci každého zaměstnání zaměstnance vedeného v evidenci zaměstnanců. Tento identifikátor přiděluje ČSSZ. Identifikátor zaměstnání je zaměstnavatel povinen uvádět při sdělování všech údajů, které se týkají toho zaměstnání zaměstnance, k jehož identifikaci byl identifikátor přidělen.

Osobní identifikační číslo

•    Osobní identifikační číslo je numerický identifikátor, který ministerstvo přiděluje fyzické osobě za účelem její identifikace v informačních systémech ministerstva.

•    Fyzické osobě lze přidělit pouze jedno osobní identifikační číslo.

•    Osobní identifikační číslo se přiděluje bez časového omezení a je neměnné.

•    Přidělené osobní identifikační číslo je zaměstnavatel povinen uvádět ve všech podáních podle zákona o JMHZ, která se zaměstnance týkají, s výjimkou přihlášení zaměstnance do evidence zaměstnanců tímto zaměstnavatelem.

Variabilní symbol

-   Variabilním symbolem se rozumí numerický identifikátor, který přiděluje zvlášť zaměstnavateli a zvlášť mzdové účtárně území správa sociálního zabezpečení za účelem jejich identifikace.

-   Variabilní symbol se přiděluje bez časového omezení a je neměnný.

-   Přidělený variabilní symbol jsou zaměstnavatel a jeho mzdová účtárna povinni uvádět na všech podáních podle zákona o jednotném měsíčním hlášení zaměstnavatele.

10.  Přehled vybraných údajů pro mzdové účely

	Rok 2026	Rok 2025	Rok 2024
Průměrná mzda	48 967 Kč	46 557 Kč	43767 Kč
36násobek průměrné mzdy	1 762 812 Kč	1 676 052 Kč	1 582 812 Kč
48násobek průměrné mzdy	2 350 416 Kč	2 234 736 Kč	2 110 416 Kč
3násobek průměrné mzdy	146 901 Kč	139 671 Kč	131 901 Kč
4násobek průměrné mzdy	(*)	(*)	(*)
Rozhodný příjem pro účast na nemocenském pojištění	4 500 Kč	4 500 Kč	4 000 Kč
Maximální vyměřovací základ pro pojistné na sociální zabezpečení (48násobek průměrné mzdy)	2 350 416 Kč	2 234 736 Kč	2 110 416 Kč
Minimální mzda	22 400 Kč	20 800 Kč	18 900 Kč
Polovina minimální mzdy	11 200 Kč	10 400 Kč	9 450 Kč
6násobek minimální mzdy	134 400 Kč	124 800 Kč	113 400 Kč
Dohoda o provedení práce	12 000 Kč	11 500 Kč	10 001 Kč
(*) Údaj není pro daný rok relevantní