Zdraví škodlivé pracovní prostředí

V praxi jsou nejčastějším předmětem zájmů zaměstnavatelů i zaměstnanců příplatky. Příplatků je však celá řada. Zákoník práce pro podnikatelskou sféru upravuje příplatek za práci přesčas, příplatek za práci ve svátek, příplatek za noční práci, příplatek za práci ve ztíženém pracovním prostředí a příplatek za práci v sobotu a neděli. Zaměříme se pouze na jedny příplatky, a to na příplatky za práci ve ztíženém pracovním prostředí.

Nepodnikatelská sféra, tedy zaměstnavatelé vyjmenovaní v ustanovení § 109 odst. 3 ZP, poskytuje zaměstnancům více příplatků, konkrétně příplatek za vedení, příplatek za noční práci, příplatek za práci v sobotu a v neděli, příplatek za práci přesčas, příplatek za práci ve ztíženém prostředí, příplatek za rozdělenou směnu, osobní příplatek, příplatek za přímou pedagogickou činnost nad stanovený rozsah, specializační příplatek pedagogického pracovníka a příplatek za práci ve svátek.

Nyní platný zákoník práce používá namísto pojmu „zdraví škodlivé pracovní prostředí“ pojem „ztížené pracovní prostředí“, nicméně v personalistice se běžně užívá první z uvedených pojmů.

ZTÍŽENÉ PRACOVNÍ PROSTŘEDÍ - Pokud zaměstnanec koná práci ve ztíženém pracovním prostředí, má právo na mzdovou/platovou kompenzaci. Ztížené pracovní prostředí vymezuje § 6 nařízení vlády č. 567/2006 Sb., o minimální mzdě, nejnižších úrovních zaručené mzdy, o vymezení ztíženého pracovního prostředí a o výši příplatku ke mzdě za práci ve ztíženém pracovním prostředí jednotně pro všechny zaměstnavatele, tj. pro zaměstnavatele odměňující mzdou i platem.

Za ztížené pracovní prostředí se považuje takové prostředí, ve kterém je zaměstnanec vystaven mimořádným obtížím vyplývajícím jeden z účinků ztěžujících vlivů, jednak z opatření směřujících ke snížení nebo odstranění těchto účinků. Jedná se např. o povinnost používat při práci ochranné pracovní pomůcky (dýchací přístroje, ochranné oděvy, jejichž použití je spojeno s pohybovým nebo jiným omezením) nebo dodržovat zvláštní režim pracovní doby (např. bezpečnostní přestávky), popř. snášet jiná (např. zvýšené požadavky na osobní hygienu). Pokud je nezbytné, aby zaměstnanec konal práci ve ztíženém pracovním prostředí, má zaměstnanec podnikatelské sféry právo na mzdovou kompenzaci podle § 117 ZP a zaměstnanec nepodnikatelské sféry podle § 128 ZP.

Vymezení ztíženého pracovního prostředí nepřímo navazuje na kategorizaci prací, kterou jsou zaměstnavatelé povinni provádět podle § 37 zákona č. 258/2000 Sb., o ochraně veřejného zdraví a podle § 103 ZP. Mzdová/platová kompenzace přísluší zaměstnancům, kteří jsou při výkonu své práce vystaveni ztěžujícím vlivům v intenzitě odpovídající čtvrté kategorii, s výjimkou ztěžujících vlivů z působení biologických činitelů, kde tato vazba není důsledně dodržena. Postup při kategorizaci prací upravuje vyhláška č. 432/2003 Sb., kterou se stanoví podmínky pro zařazování prací do kategorií, limitní hodnoty ukazatelů biologických expozičních testů, podmínky odběru biologického materiálu pro provádění biologických expozičních testů a náležitosti hlášení prací s azbestem a biologickými činiteli. Okruh ztěžujících vlivů stanoví nařízení vlády č. 567/2006 Sb., taxativním výčtem, od kterého se nelze odchýlit.

Prach je ztěžujícím vlivem za předpokladu,

že jeho průměrné celosměnové koncentrace v pracovním ovzduší jsou vyšší než trojnásobek hodnoty přípustného expozičního limitu stanoveného v příloze č. 3 (části A, tabulkách č. 1 až 5) k nařízení vlády č. 361/2007 Sb. Nařízení vlády č. 567/2006 Sb. sice v poznámce pod čarou odkazuje na nařízení vlády č. 178/2001 Sb., to však již dnes není aktuální. Přípustné expoziční limity směsí prachů (PELs) s různým PEL se stanoví výpočtem z PEL jednotlivých prachů podle poměrně složitých vzorců.

Chemické látky jsou ztěžujícím vlivem za předpokladu,

že jejich průměrné celosměnové koncentrace v pracovním ovzduší překračují hodnotu nejvyšší přípustné koncentrace v pracovním ovzduší stanovené § 9 nařízení vlády č. 361/2007 Sb. a přílohou č. 2, částí A k tomuto nařízení nebo, pokud pro danou látku není hodnota nejvyšší přípustné koncentrace v pracovním ovzduší stanovena, překračují trojnásobek hodnoty jejího přípustného expozičního limitu stanoveného zvláštním právním předpisem.

Směsi chemických látek

s předpokládaným aditivním účinkem jsou ztěžujícím vlivem pracovního prostředí za předpokladu, že součet podílů celosměnových průměrných koncentrací jednotlivých chemických látek v ovzduší z jejich hodnot přípustného expozičního limitu je vyšší než 2. Zde se postupuje zcela obdobně jako v případě posuzování ztěžujícího pracovního vlivu chemické látky, takže se opět řídíme přílohou č. 2 část B k nařízení vlády č. 361/2007 Sb.

Jde-li o 2 nebo více látek, které působí na týž orgánový systém, předpokládá se, že působí aditivně (účinek se sčítá). Součet poměrů jejich naměřených koncentrací k jejich PEL nebo NPK-P nesmí obecně přesahovat 1 a když přesahuje 2, jedná se ztěžující vliv pracovního prostředí. Výpočet se provádí podle složité rovnice součtu podílu celosměnových průměrných koncentrací jednotlivých chemických látek.

Pracovní procesy s rizikem chemické karcinogenity

jsou ztěžujícím vlivem pracovního prostředí, pokud jsou definované v § 16 odst. 2 nařízení vlády č. 361/2007 Sb. Odkaz pod čarou na nařízení vlády č. 178/2001 Sb. je opět zastaralý.

Podle tohoto ustanovení se za karcinogeny kategorie 1 a 2, mutageny kategorie 1 a2 a látky toxické pro reprodukci kategorie 1 a 2, uvedené na trh před 1. prosincem 2010, karcinogeny kategorie 1A a 1B, mutageny kategorie 1A a 1B a látky toxické pro reprodukci kategorie 1A a 1B podle přímo použitelného předpisu Evropské unie. Za tyto látky se považují též směsi karcinogenní, mutagenní nebo toxické pro reprodukci kategorie 1A a 1B, jestliže obsah těchto látek je nad koncentračním limitem obecným nebo specifickým stanoveným podle přímo použitelného předpisu Evropské unie, kterým je Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1907/2006 a Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1272/2008, o klasifikaci, označování a balení látek a směsí.

Ustálený a proměnný hluk nebo impulzní hluk

je ztěžujícím vlivem pracovního prostředí pokud ekvivalentní hladina akustického tlaku A L_Aeq,8h překračuje hygienický limit stanovený zvláštním právním předpisem nebo přípustný expoziční limit stanovený zvláštním právním předpisem nejméně o 20 dB, nebo impulsní hluk, jehož průměrná hladina špičkového akustického tlaku C stanovená zvláštním právním předpisem překračuje 145 dB.

Tímto zvláštním právním předpisem je § 3 odst. 2 a 3 nařízení vlády č. 272/2011 Sb., o ochraně zdraví před nepříznivými účinky hluku a vibrací, které nahradilo nařízení vlády č. 148/2006 Sb.

Ztěžujícím vlivem pracovního prostředí jsou dvojí vibrace,

jednak vibrace přenášené na ruce a dále celkové horizontální nebo vertikální vibrace přenášené na zaměstnance, jejichž průměrná souhrnná vážená hladina zrychlení L_ahv,8h nebo průměrná vážená hladina zrychlení L_aw,8h překračuje přípustný expoziční limit pro osmihodinovou pracovní dobu stanovený v § 13 nařízení vlády č. 272/2011 Sb., nejméně o 17 dB.

Základní veličinou měření vibrací je ekvivalentní hladina zrychlení vibrací, která se stanoví podle velice složitého matematického vzorce.

Mikroklimatické podmínky

Za ztěžující vliv pracovního prostředí je považováno pracovní prostředí, ve kterém jsou překračovány hodnoty přípustných mikroklimatických podmínek uvedené v § 3 až § 7 nařízení vlády č. 361/2007 Sb., kdy ani při používání osobních ochranných pracovních prostředků a úpravy režimu práce nelze vyloučit poškození zdraví, tj. zátěž teplem a zátěž chladem.

Limitní hodnoty dlouhodobě únosné pracovně tepelné zátěže jsou uvedeny v tabulce č. 4. Za neaklimatizované se považují osoby po dobu 3 týdnů od nástupu na posuzované pracoviště.

Krátkodobě únosná pracovně tepelná zátěž je limitována množstvím akumulovaného tepla v organizmu, které nesmí překročit pro osoby aklimatizované i neaklimatizované 180 kJ. m^-2. Této hodnotě odpovídá vzestup teploty tělesného jádra o 0,8 K, vzestup průměrné teploty kůže o 3,5 K a vzestup srdeční frekvence na max. 150 min^-1.

Zátěž chladem je definována tak, že zaměstnanec je exponován zátěži chladem tehdy, vykonává-li práci odpovídající energetickému výdeji 106 W.m-2 a vyššímu na nevenkovním pracovišti, na němž musí být udržována operativní nebo výsledná teplota jako technologický požadavek nižší, než je minimální teplota upravená v příloze č. 1 k citovanému nařízení vlády, části A, tabulce č. 2, nebo vykonává-li práci na venkovním pracovišti s korigovanou teplotou vzduchu 4 °C a nižší, nebo v případě zdolávání mimořádných událostí.

Vědomé zacházení s biologickými činiteli nebo jejich zdroji nebo přenašeči

je ztěžujícím vlivem pracovního prostředí pokud dochází k vědomému zacházení s biologickými činiteli nebo jejich zdroji nebo přenášeči, kterými jsou Guanarito, virus horečky Lasa, virus Junin (Argentinská nemoc), virus Machupo, Amapari, Sabia, virus krymskokonžské hemoragické horečky, virus Ebola, virus Marburské horečky, všechny typy viru varioly, Equine morbilli virus, Brucella abortus, Brucella melitensis, Brucella suis, Mycobacterium leprae, Burkholderia pseudomallei (Pseudomonas pseudomallei), Burkholderia mallei (Pseudomonas mallei), Rickettsia prowazekii, Rickettsia rickettsii, Rickettsia tsutsugamushi, Rickettsia typhi (Rickettsia mooseri), Yersinia pestis, virus opičích neštovic nebo viry lidské imunodeficience, Avia influenza virus typu A, podtypu H 5 nebo H 7 a jeho genetické mutace, Mycobacterium tuberculosis.

V tomto případě jsou škodlivé vlivy přímo vyjmenovány v ustanovení § 6 odst. 1 písm. h) nařízení vlády č. 567/2006 Sb., takže nepůsobí výkladové problémy a ani asi nepotřebují zvláštního komentáře.

Zvýšený tlak

je ztěžujícím vlivem pracovního prostředí pokud se jedná o tlak nad 400 kPa, který u prací pod hladinou odpovídá hloubce nejméně 40 metrů, I v tomto případě je škodlivý vliv definován přímo v ustanovení § 6 odst. 2 písm. i) nařízení vlády č. 567/2006 Sb., takže nepůsobí výkladové problémy a ani asi nepotřebují zvláštního komentáře.

Radiační činnosti

jsou ztěžujícím vlivem pracovního prostředí, pokud jde o činnosti vykonávané v kontrolovaném pásmu pracovníky kategorie A stanovenými ve zvláštním právním předpisu. Tímto prováděcím předpisem je vyhláška č. 422/2016 Sb., o radiační ochraně a zabezpečení radionuklidového zdroje.

V ustanovení § 20 odst. 1 je pak blíže specifikováno, že limity pro radiační pracovníky skupiny A jsou pracovníci, kteří by mohli obdržet:

•    efektivní dávku vyšší než 6 mSv ročně,

•    ekvivalentní dávku vyšší než 15 mSv na oční čočku, nebo

•    ekvivalentní dávku vyšší než 3/10 limitu ozáření pro kůži a končetiny.

Ostatní radiační pracovníci jsou pracovníky kategorie B.

Problematika radiační činnosti však věcně spadá pod zákon č. 263/2016 Sb., atomový zákon. Dozor nad ním vykonává Statní úřad jaderné bezpečnosti.

Pracovní činnosti spojené s vyšetřováním a léčením osob hospitalizovaných na klinických pracovištích

jsou posledním ztěžujícím vlivem. Do nařízení vlády č. 567/2006 Sb. byly zařazeny až jeho novelou v roce 2007. Bližší konkretizaci těchto osob provádí zaměstnavatel.

Rozdělení směny nebo výkonu práce zaměstnavatelem

je ztěžujícím vlivem pokud v souhrnu činí alespoň 90 minut, jestliže je v době přerušení výkonu práce pro zaměstnance nedostupné jeho obvyklé společenské prostředí a sociální zázemí, nebo je jejich dostupnost značně ztížena, nebo je ztížena ochrana místa, ve kterém musí zaměstnanec dobu přerušení práce trávit, před klimatickými a jinými nepříznivými vlivy. Bližší konkretizaci těchto osob provádí zaměstnavatel.

PŘÍPLATEK U ZAMĚSTNANCŮ ODMĚŇOVANÝCH MZDOU - Podle § 117 ZP za dobu práce ve ztíženém pracovním prostředí přísluší zaměstnanci k dosažené mzdě příplatek., jehož výše musí činit minimálně 10 % částky, která je v nařízení vlády č. 567/2006 Sb. stanovena jako základní sazba minimální mzdy.

Pro letošní rok 2024 činí minimální mzda 18 900 Kč měsíčně a 112,50 Kč na hodinu. Tudíž minimální částka příplatku za práci ve ztíženém pracovním prostředí činí nejméně 11,25 Kč na hodinu. Příplatek zaměstnanci přísluší za každý ztěžující vliv, a když tedy zaměstnanec pracuje např. zároveň v prachu a hluku, pak obdrží příplatek ve výši nejméně 22,50 Kč na hodinu. Výše příplatku je stanovena samozřejmě jako zákonné minimum, lze ji tedy v kolektivních smlouvách, pracovních smlouvách a vnitřních předpisech zaměstnavatele navyšovat.

Nakonec okruh ztěžujících vlivů je stanoven nařízením vlády č. 567/2006 Sb. taxativním výčtem, od kterého se zaměstnavatel nemůže odchýlit. Tím však není vyloučena u zaměstnavatelů poskytujících zaměstnancům za výkon práce v pracovním poměru mzdu možnost kompenzovat specifickým příplatkem i výkon práce v prostředí ztíženém jinými vlivy, než stanoví uvedené nařízení vlády č. 567/2006 Sb., popřípadě v prostředí ztíženém shodnými vlivy, avšak v nižší intenzitě působení. Nebude se však již jednat o příplatek za práci ve ztíženém pracovním prostředí ve smyslu § 117 ZP, ale o jiný příplatek, definovaný vnitřní úpravou mzdových poměrů u zaměstnavatele. Při případném poskytování tohoto příplatku by zaměstnavatel nebyl vázán minimální výší příplatku za práci ve ztíženém pracovním prostředí stanovenou v § 117 ZP.

S příplatkem za práci ve ztíženém pracovním prostředí však nelze zacházet jako s příplatkem za práci v noci nebo s příplatkem za práci v sobotu a neděli. U těchto příplatků sice zákon také stanoví zákonné minimum, zákonné minimum zde však činí 10 % průměrného výdělku (ne tedy minimální mzdy) a navíc zákon umožňuje sjednat jinou minimální výši a způsob určení příplatků v kolektivní smlouvě nebo individuální smlouvě (pracovní nebo jiné). Příplatek za práci v noci a příplatek za práci v sobotu a neděli spolu se smluvním platem jsou jedinými výjimkami ze zásady, že odchylná úprava práv v pracovněprávních vztazích nesmí být nižší než práva, která stanoví zákoník práce. Od výše příplatků za práci ve ztíženém pracovním prostředí se tedy odchýlit nelze, zákonem stanovených 10 % minimální mzdy je minimum a příplatek může být pouze vyšší než tato minimální hranice.

PŘÍPLATEK ZAMĚSTNANCŮ ODMĚŇOVANÝCH PLATEM - Příplatek za práci ve ztíženém pracovním prostředí je pro zaměstnance odměňované platem v zákoníku práce koncipován jako samostatná nároková složka platu. Starší právní úprava řadila výkon práce ve ztíženém pracovním prostředí mezi tituly pro poskytování tzv. zvláštního příplatku, protože účelem obou příplatků (příplatku za práci ve ztíženém pracovním prostředí i zvláštního příplatku) je kompenzovat mimořádné ztěžující vlivy související s výkonem práce.

Aktuálně zohledňuje zákoník práce rozdíl spočívající v tom, že příplatek za práci ve ztíženém pracovním prostředí má kompenzovat negativní vlivy prostředí, ve kterém je práce konána, zatímco zvláštním příplatkem se kompenzují ztěžující vlivy, které vyplývají přímo z druhu sjednané práce. Zákoník práce vymezuje okruh prací spojených s negativně působícími vlivy pouze obecně tak, že se jedná o práce spojené s mimořádnou neuropsychickou zátěží, rizikem ohrožení života a zdraví nebo s obtížnými pracovními režimy. Úpravu konkrétních podmínek, za nichž příplatek přísluší, rozdělní prací do skupin podle míry ztěžujících vlivů a stanovení výše zvláštního příplatku provádí § 8 a příloha č. 6 nařízení vlády č. 341/2017 Sb., o platových poměrech zaměstnanců ve veřejných službách a správě.

Ztížené pracovní prostředí vymezuje jednotně pro všechny zaměstnavatele – jak jsme uvedli výše – § 6 nařízení vlády č. 567/2006 Sb., o minimální mzdě, o nejnižších úrovních zaručené mzdy, o vymezení ztíženého pracovního prostředí a o výši příplatku ke mzdě za práci ve ztíženém pracovním prostředí. Výši příplatku však stanoví pro zaměstnance odměňované platem § 7 nařízení vlády č. 341/2017 Sb. v rámci rozpětí, které činí 500 – 1 800Kč měsíčně, určí zaměstnanci konkrétní výši příplatku zaměstnavatel. Přitom je povinen zohlednit jednat míru rizika, jednak intenzitu a dobu působení ztěžujících vlivů, kterým je zaměstnanec vystaven. V rámci stanoveného rozpětí zhodnotí zaměstnavatel rovněž současné působení více ztěžujících vlivů, na rozdíl od příplatku poskytovaného ke mzdě, který se poskytuje za každý ztěžující vliv samostatně.

JUDr. Eva Dandová

§ 6 nařízení vlády č. 567/2006 Sb.

Ztížené pracovní prostředí

(1) Ztíženým pracovním prostředím pro účely poskytování příplatku podle zákoníku práce⁷) je prostředí, ve kterém je výkon práce spojen s mimořádnými obtížemi vyplývajícími z vystavení účinkům ztěžujícího vlivu a z opatření k jejich snížení nebo odstranění.

(2) Ztěžujícím vlivem podle odstavce 1 se rozumí

a) prach, jehož průměrné celosměnové koncentrace v pracovním ovzduší jsou vyšší než trojnásobek hodnoty přípustného expozičního limitu stanoveného zvláštním právním předpisem⁸),

b) chemické látky, jejichž průměrné celosměnové koncentrace v pracovním ovzduší překračují hodnotu nejvyšší přípustné koncentrace v pracovním ovzduší stanovené zvláštním právním předpisem8) nebo, pokud pro danou látku není hodnota nejvyšší přípustné koncentrace v pracovním ovzduší stanovena, překračují trojnásobek hodnoty jejího přípustného expozičního limitu stanoveného zvláštním právním předpisem⁸),

c) směsi chemických látek s předpokládaným aditivním účinkem, jestliže součet podílů celosměnových průměrných koncentrací jednotlivých chemických látek v ovzduší z jejich hodnot přípustného expozičního limitu je vyšší než 2,

d) pracovní procesy s rizikem chemické karcinogenity stanovené zvláštním právním předpisem⁹),

e) ustálený a proměnný hluk nebo impulsní hluk, jehož ekvivalentní hladina akustického tlaku
A L_Aeq,8h překračuje hygienický limit stanovený zvláštním právním předpisem¹⁰) nebo přípustný expoziční limit stanovený zvláštním právním předpisem¹¹) nejméně o 20 dB, nebo impulsní hluk, jehož průměrná hladina špičkového akustického tlaku C stanovená zvláštním právním předpisem¹¹) překračuje 145 dB,

f)  vibrace přenášené na ruce nebo celkové horizontální nebo vertikální vibrace přenášené na zaměstnance, jejichž průměrná souhrnná vážená hladina zrychlení L_ahv,8h nebo průměrná vážená hladina zrychlení L_aw,8h překračuje přípustný expoziční limit pro osmihodinovou pracovní dobu stanovený zvláštním právním předpisem¹²) nejméně o 17 dB,

g) pracovní prostředí, ve kterém jsou překračovány hodnoty přípustných mikroklimatických podmínek stanovené zvláštním právním předpisem¹³) a ani při používání dostupných použitelných osobních ochranných pracovních prostředků a úpravy režimu práce nelze vyloučit poškození zdraví,

h) vědomé zacházení s biologickými činiteli nebo jejich zdroji nebo přenášeči, kterými jsou Guanarito, virus horečky Lasa, virus Junin (Argentinská nemoc), virus Machupo, Amapari, Sabia, virus krymskokonžské hemoragické horečky, virus Ebola, virus Marburské horečky, všechny typy viru varioly, Equine morbilli virus, Brucella abortus, Brucella melitensis, Brucella suis, Mycobacterium leprae, Burkholderia pseudomallei (Pseudomonas pseudomallei), Burkholderia mallei (Pseudomonas mallei), Rickettsia prowazekii, Rickettsia rickettsii, Rickettsia tsutsugamushi, Rickettsia typhi (Rickettsia mooseri), Yersinia pestis, virus opičích neštovic nebo viry lidské imunodeficience, Avia influenza virus typu A, podtypu H 5 nebo H 7 a jeho genetické mutace, Mycobacterium tuberculosis,

i)  zvýšený tlak nad 400 kPa, který u prací pod hladinou odpovídá hloubce nejméně 40 metrů,

j)  radiační činnosti vykonávané v kontrolovaném pásmu pracovníky kategorie A stanovenými ve zvláštním právním předpisu¹⁴),

k) pracovní činnosti spojené s vyšetřováním a léčením osob hospitalizovaných na klinických pracovištích specializovaných na léčení infekčních onemocnění,

l)  rozdělení směny nebo výkonu práce zaměstnavatelem, které v souhrnu činí alespoň 90 minut, jestliže je v době přerušení výkonu práce pro zaměstnance nedostupné jeho obvyklé společenské prostředí a sociální zázemí, nebo je jejich dostupnost značně ztížena, nebo je ztížena ochrana...