Zdravotní pojištění a nemoc zaměstnance u dohody o pracovní činnosti

Z jakého důvodu je tzv. průměrná mzda důležitá pro zaměstnávání osob na základě dohody o pracovní činnosti? Jak postupuje zaměstnavatel u dohod, když osobu jako zaměstnance odhlašuje? Kdy nemusí zaměstnavatel provádět dopočet a doplatek pojistného do minimálního vyměřovacího základu?

V přímé souvislosti s placením pojistného hraje ve zdravotním pojištění kromě minimální mzdy významnou roli i institut průměrné mzdy. Za průměrnou mzdu se pro účely zdravotního pojištění považuje částka, která se vypočte jako součin všeobecného vyměřovacího základu pro účely důchodového pojištění za kalendářní rok, který o dva roky předchází kalendářnímu roku, pro který se průměrná mzda zjišťuje, a přepočítacího koeficientu pro úpravu tohoto všeobecného vyměřovacího základu. Takto vypočtená částka se zaokrouhluje na celé koruny nahoru.

Podle nařízení vlády České republiky č. 286/2023 Sb. představuje výše všeobecného vyměřovacího základu za rok 2022 hodnotu 40 638 Kč. Výše přepočítacího koeficientu pro úpravu tohoto všeobecného vyměřovacího základu činí 1,0819. Součinem těchto dvou částek dostaneme po zaokrouhlení na celou korunu nahoru průměrnou mzdu pro rok 2024 ve výši 43 967 Kč.

Z uvedeného tak plyne, že stejně jako v roce 2023, tak i pro rok 2024 činí pro účely zdravotního pojištění částka tzv. započitatelného příjmu 4 000 Kč, a to například u zaměstnanců pracujících na dohodu o pracovní činnosti, resp. více dohod o pracovní činnosti u jednoho zaměstnavatele.

NEMOC ZAMĚSTNANCE A POSTUPY ZAMĚSTNAVATELE - V době nemoci (přesněji – v době čerpání pracovního volna pro důležité osobní překážky v práci na straně zaměstnance podle § 191 zákoníku práce) kratší než celý kalendářní měsíc se minimální vyměřovací základ snižuje na poměrnou část odpovídající počtu kalendářních dnů. To znamená, že alespoň poměrné minimální pojistné musí být odvedeno za ty kalendářní dny, ve kterých nemoc netrvala. Snížení minimálního vyměřovacího základu platí po celou dobu nemoci bez ohledu na to, zda má zaměstnanec nárok na náhradu mzdy nebo na nemocenské z nemocenského pojištění.

K nutnosti dodržet při odvodu pojistného zákonné minimum nepřihlíží zaměstnavatel tehdy, pokud pro zaměstnance neplatí minimální vyměřovací základ dle ustanovení § 3 odst. 8 z. č. 592/1992 Sb., ve znění pozdějších předpisů (u těchto zaměstnanců je vyměřovacím základem vždy dosažený příjem), a ani tehdy, když je vyměřovací základ alespoň na úrovni minimální mzdy. Další okolnosti, opravňující zaměstnavatele k odvodu pojistného z příjmu nižšího než minimální vyměřovací základ, jsou uvedeny v následujícím textu.

Pokud zaměstnanec nepracuje z důvodu nemoci celý kalendářní měsíc, platí u pracovní smlouvy v této souvislosti pro zaměstnavatele následující:

-    vyměřovacím základem pro placení pojistného je v tomto měsíci 0 Kč, pojistné se neodvádí (pokud například není do tohoto měsíce zúčtována odměna),

-    takového zaměstnance zaměstnavatel započítává do celkového počtu zaměstnanců v Přehledu o platbě pojistného zaměstnavatele měsíčně předkládaném zdravotní pojišťovně jako zaměstnanou osobu, ať už nemoc trvá celý kalendářní měsíc nebo jen jeho část.

Nemoc však zcela zásadním způsobem ovlivňuje u zaměstnance jeho účast na zdravotním pojištění v případě sjednané dohody o pracovní činnosti tehdy, pokud trvá celý kalendářní měsíc nebo pokud není za kalendářní měsíc dosaženo příjmu alespoň 4 000 Kč. Jestliže u pracovní smlouvy trvá nemoc celý kalendářní měsíc, pak v tomto případě není pojistný vztah u zdravotní pojišťovny přerušen. Naopak, v případě dohod musí být při fakticky nulovém příjmu osoba jako zaměstnanec na příslušný kalendářní měsíc odhlášena. Tento postup platí u dohod tehdy, pokud není do příslušného kalendářního měsíce například zúčtována odměna, která by svojí výší účast na zdravotním pojištění zajistila.

Plnění oznamovací povinnosti

Povinnost zaměstnavatele platit za zaměstnance část pojistného vzniká, resp. zaniká za podmínek uvedených v ustanovení § 8 odst. 2 z.č. 48/1997 Sb., ve znění pozdějších předpisů, podle kterých zaměstnavatel přihlašuje (a odhlašuje) zaměstnance u zdravotní pojišťovny.

U zaměstnanců pracujících na základě dohody o pracovní činnosti (a také dohody o provedení práce) platí, že zaměstnavatel:

-    přihlašuje zaměstnance ke dni nástupu do zaměstnání, kterým je den, ve kterém zaměstnanec poprvé po uzavření dohody začal sjednanou pracovní činnost vykonávat a

-    odhlašuje zaměstnance dnem, jímž uplynula doba, na kterou byla dohoda sjednána.

Vždy je však zapotřebí mít na paměti, že základní podmínkou pro uplatnění tohoto postupu je u dohody o pracovní činnosti příjem zaměstnance v rozhodném období kalendářního měsíce alespoň ve výši 4 000 Kč.

Při analýze dané problematiky budeme v právních podmínkách roku 2024 vycházet z předpokladu, že zaměstnavatel uzavřel se zaměstnancem dohodu o pracovní činnosti, kdy je tato dohoda u zaměstnance jeho jediným zaměstnáním. Tento zaměstnanec není současně osobou samostatně výdělečně činnou, není evidován u zdravotní pojišťovny v žádné „státní kategorii“, a vztahuje se tak na něj (a na jeho zaměstnavatele jako plátce pojistného) povinnost odvodu pojistného alespoň z minimálního vyměřovacího základu, případně z jeho poměrné části.

Příklad 1

Příjem zaměstnance pracujícího na dohodu o pracovní činnosti dosáhl za měsíc březen11 600 Kč. Jeho pracovní neschopnost započala dnem 25. 3. a skončila počátkem dubna.

V takovém případě musí zaměstnavatel přihlédnout k tomu, aby odvedl pojistné ve vazbě na minimální vyměřovací základ, přesněji s ohledem na jeho poměrnou část dle § 3 odst. 9 písm. b) z. č. 592/1992 Sb. V návaznosti na počet kalendářních dnů výkonu práce v měsíci březnu (tedy mimo kalendářní dny nemoci), se vypočte poměrná část minimálního vyměřovacího základu, která musí být při odvodu pojistného dodržena, následovně:

PČ min VZ = (24 : 31) × 18 900 = 14 632,25 Kč

kde:

PČ min VZ = poměrná část minimálního vyměřovacího základu

24 = počet kalendářních dnů výkonu práce v měsíci březnu

31 = počet kalendářních dnů v daném měsíci

18 900 = výše minimální mzdy jako minimálního vyměřovacího základu zaměstnance v roce 2024

To znamená, že při sazbě 13,5 % z částky 14 632,25 Kč musí zaměstnavatel zaplatit za zaměstnance pojistné zdravotní pojišťovně, u které je zaměstnanec pojištěn, v částce 1 976 Kč (14 632,25 × 0,135). S ohledem na dosažený příjem (11600 Kč) činí výše odvodu pojistného z této hrubé mzdy částku 1 566 Kč. Jedna třetina (522 Kč) bude sražena zaměstnanci z příjmu, zbývající dvě třetiny (1 044 Kč) zaplatí zaměstnavatel ze svých prostředků. Za této situace však ještě není zabezpečen odvod pojistného ze zákonného minima, tedy přesněji z poměrné části minimálního vyměřovacího základu (viz výše). Aby zaměstnavatel dodržel zákon, musí ještě provést doplatek pojistného ve výši 13,5 % z rozdílové částky 3 032,25 Kč, tj. 410 Kč. Tento doplatek, tedy 410 Kč, platí podle zákona zaměstnanec. Na zaměstnavatele obecně přechází povinnost úhrady doplatku pouze za situace, když je vyměřovací základ nižší než zákonné minimum zapříčiněn z důvodu překážek v práci na straně organizace ve smyslu ustanovení § 207 až 209 zákoníku práce.

Z celkové částky pojistného 1 976 Kč je zaměstnanci sraženo 932 Kč (522 + 410), zaměstnavatel hradí 1 044 Kč.

Obdobně musí být dodržena poměrná část minima i při odvodu pojistného za měsíc duben.

Stejně by postupoval zaměstnavatel při příjmu 11 600 Kč i v případě, kdyby byla jediným zaměstnáním dohoda o provedení práce.

Příklad 2

Zaměstnanec pracující na dohodu o pracovní činnosti byl nemocen od 17. 1. do 22. 5.

Protože nemoc zaměstnance trvala po celé kalendářní měsíce únor až duben, provede zaměstnavatel jeho odhlášení kódem „O“ k datu 31. 1. a opětovné přihlášení kódem „P“ k datu 1. 5. – za podmínky, že vyměřovací základ činil za leden i za květen alespoň 4 000 Kč. Je-li splněna podmínka příjmu alespoň 4 000 Kč, musí být za leden i za květen dodržena poměrná část minimálního vyměřovacího základu dle příkladu č. 1.

Období měsíců února až dubna tedy nemá pojištěnec kryté tímto zaměstnáním na základě dohody o pracovní činnosti, proto se musí sám postarat o řešení svého pojistného vztahu. Buď:

-    může mít jiné zaměstnání zakládající účast na zdravotním pojištění nebo

-    může současně podnikat jako OSVČ s placením alespoň minimálních záloh 2 968 Kč nebo

-    bude mít nárok na zařazení do některé ze „státních kategorií“ (blíže viz ustanovení § 7 odst. 1 z. č. 48/1997 Sb.)

Nevyužije-li ani jednu z těchto tří možností, stane se na měsíce únor až duben osobou bez zdanitelných příjmů s povinností přihlásit se v osmidenní lhůtě u zdravotní pojišťovny do této kategorie a zaplatit měsíční pojistné 2 552 Kč (18 900 × 0,135). Na tento postup může zaměstnavatel zaměstnance upozornit.

Příklad 3

Žena celodenně osobně a řádně pečující o jedno dítě do sedmi let věku, pracující na dohodu o pracovní činnosti, byla nemocná po celý kalendářní měsíc březen, za duben jí byl zúčtován hrubý příjem 8 000 Kč.

Stát je plátcem pojistného za osoby celodenně osobně a řádně pečující alespoň o jedno dítě do sedmi let věku nebo nejméně o dvě děti do patnácti let věku za podmínky, že tyto osoby nemají příjem ze zaměstnání nebo ze samostatné výdělečné činnosti. Aby zdravotní pojišťovna mohla obdržet platbu pojistného od státu, musí jí zaměstnavatel tento její nárok sdělit. Za použití kódu „L“ (v tomto případě k datu 1. 3.) oznámí zařazení zaměstnankyně do kategorie osob, za které platí pojistné stát a kódem „T“ k datu 31. 3. oznámí ukončení nároku na zařazení této osoby do „státní kategorie“.

V této situaci má osoba příjem ze zaměstnání, zaměstnavatel odvádí pojistné ze skutečné výše příjmu bez potřeby respektovat minimální vyměřovací základ [§ 3 odst. 8 písm. c) z. č. 592/1992 Sb.]. Vyměřovacím základem pro výpočet pojistného za měsíc duben je u této zaměstnankyně částka 8 000 Kč.

Příklad 4

Jediným zaměstnáním pojištěnce, na kterého se vztahuje ve zdravotním pojištění minimální vyměřovací základ, je dohoda o pracovní činnosti s měsíčním příjmem pohybujícím se kolem 14 000 Kč. Počátkem května onemocněl a od 20. 5. je příjemcem dávek nemocenského pojištění. Jeho hrubý příjem nedosáhl za květen 4 000 Kč.

Vzhledem k tomu, že v měsíci květnu již osoba nebyla z pohledu zdravotního pojištění zaměstnancem, oznámí zaměstnavatel zdravotní pojišťovně kódem „O“ k datu 30. 4., že od tohoto data přestává být plátcem pojistného za tuto osobu jako zaměstnance. K jejímu opětovnému přihlášení dojde k 1. dni toho kalendářního měsíce, ve kterém bude v dalším období dosaženo na dohodu o pracovní činnosti částky hrubého příjmu alespoň 4 000 Kč. Za účelem vyřešení pojistného vztahu může osoba doložit zdravotní pojišťovně dokladem od OSSZ, že je od data 20. 5. příjemcem dávek nemocenského pojištění, což je ve zdravotním pojištění „státní kategorie“, čímž si pro tento měsíc (a případně i pro další období – podle délky trvání nemoci) pokryje příslušné období a nebude muset platit pojistné jako osoba bez zdanitelných příjmů.

V měsících, kdy je příjem kolem14 000 Kč, provádí zaměstnavatel standardně dopočet a doplatek pojistného do minima 18 900 Kč.

Odvod pojistného ze skutečné výše příjmu

Zákonná úprava platná ve zdravotním pojištění vyjmenovává v ustanovení § 3 odst. 8 z.č. 592/1992 Sb. situace, kdy zaměstnavatel nemusí dodržet při odvodu pojistného minimální vyměřovací základ, resp. jeho poměrnou část, ale odvede pojistné ze skutečné výše zúčtovaného příjmu, tj. z nižšího než minimální mzda.

Tento postup uplatní zaměstnavatel v případě, kdy zaměstnanec:

-    má současně jiné zaměstnání a v součtu příjmů podléhajících odvodu pojistného je dosaženo alespoň částky 18 900 Kč (nutno doložit potvrzením o výši příjmu u tohoto jiného zaměstnavatele neboli zaměstnavatelé si pro tento účel navzájem dokladují výši příjmu v daném měsíci). Alternativně lze doložit potvrzení o skutečnosti, že jiný zaměstnavatel odvádí za zaměstnance pojistné vypočtené alespoň z minimálního vyměřovacího základu.

-    je současně OSVČ a platí alespoň minimální zálohy (v roce 2024 tedy nejméně částce 2 968 Kč), což zaměstnavateli doloží čestným prohlášením,

-    patří mezi osoby, na které se nevztahuje ustanovení o povinnosti odvodu pojistného alespoň z minimálního vyměřovacího základu podle výše citovaného § 3 odst. 8 z.č. 592/1992 Sb., kdy se jedná kupříkladu o osoby, za které je plátcem pojistného stát, což zaměstnavateli taktéž dokladuje.

Pokud by byl u některé z výše vyjmenovaných osob její příjem za kalendářní měsíc (případně za jeho část) třeba 4 200 Kč, odvedl by zaměstnavatel pojistné v úhrnné částce 567 Kč bez dopočtu do minima. Případná nemoc nehraje v takové situaci roli.

U OSOB ČINNÝCH NA ZÁKLADĚ DOHODY O PROVEDENÍ PRÁCE platí, že tato osoba se nepovažuje ve zdravotním pojištění za zaměstnance, pokud v kalendářním měsíci nedosáhla příjmu ve výši částky, jež je podmínkou pro její účast na nemocenském pojištění podle zákona upravujícího nemocenské pojištění (tzv. započitatelný příjem). Z hlediska placení pojistného na zdravotní pojištění a souvisejícího plnění oznamovací povinnosti se tímto u dohody o provedení práce vztahují na zaměstnavatele obecně platná zákonná ustanovení (a to i po datu 1. 1. 2024) tehdy, pokud výše zúčtovaného příjmu přesáhne za rozhodné období kalendářního měsíce 10 000 Kč. Za této situace nastupuje pro zaměstnavatele povinnost platit pojistné sazbou 13,5 % ze zúčtovaného příjmu včetně dodržení minimálního vyměřovacího základu a řádně plnit za zaměstnance oznamovací povinnost ve smyslu výše uvedeném. Zákonem č. 349/2023 Sb. (tzv. konsolidační balíček) dojde u dohod o provedení práce ke změně k datu 1. 7. 2024.

Ing. Antonín Daněk