Zdravotní pojištění a odvod pojistného zaměstnavatelem ze skutečné výše příjmu

U kterých osob jako zaměstnanců nemusí zaměstnavatel dodržet minimální vyměřovací základ? Kdy je pro účel dodržení minima nutná spolupráce zaměstnavatelů? Jak se postupuje, když je zaměstnanci zúčtována odměna po skončení zaměstnání?

Pokud je zaměstnání jediným zdrojem příjmů pojištěnce, přičemž se na něj (a tedy i na zaměstnavatele – plátce pojistného) vztahuje povinnost dodržet při odvodu pojistného minimální vyměřovací základ, pak musí být zaměstnavatelem příslušné minimum zajištěno.

Naopak, ze skutečné výše příjmu, tedy v roce 2022 nižšího než 16 200 Kč, odvede zaměstnavatel pojistné v těchto situacích:

-    má k dispozici potvrzení od jiného zaměstnavatele, že tento za zaměstnance odvádí pojistné alespoň z minima 16 200 Kč (případně je v úhrnu příjmů od všech zaměstnavatelů částky alespoň 16 200 Kč dosaženo – v tomto případě je nutno mezi zaměstnavateli výši příjmu navzájem dokladovat) nebo

-    zaměstnanec je současně OSVČ s placením alespoň minimálních záloh 2 627 Kč, což zaměstnavateli dokládá čestným prohlášením anebo

-    zaměstnanec patří mezi osoby, pro které neplatí minimální vyměřovací základ podle § 3 odst. 8 z. č. 592/1992 Sb., například se jedná o osoby, za které platí pojistné stát.

V roce 2022 musí zaměstnavatel při příjmu nižším než minimální mzda vždy důkladně posoudit, zda se na zaměstnance vztahuje zákonná výjimka, a pojistné tudíž nemusí být odvedeno alespoň z minimálního vyměřovacího základu. Pokud zaměstnavatel neprovádí dopočet do zákonného minima a tedy odvádí pojistné z příjmu nižšího než minimální vyměřovací základ, případně nižšího než poměrná část tohoto minima, musí mít k dispozici doklad, který jej k takovému postupu opravňuje.

U pracovní smlouvy se odvádí pojistné při jakémkoli příjmu, avšak u dohody o pracovní činnosti při příjmu alespoň 3 500 Kč a u dohody provedení práce při příjmu převyšujícím 10 000 Kč. Také platí, že ve zdravotním pojištění se pro účel vzniku zaměstnání sčítají v rámci rozhodného období kalendářního měsíce příjmy z více dohod o pracovní činnosti nebo dohod o provedení práce u jednoho zaměstnavatele.

Postupy zaměstnavatele v právních podmínkách roku 2022, kdy vyměřovacím základem zaměstnance bude skutečná výše dosaženého příjmu

si v následujícím textu předvedeme formou příkladů.

Příklad 1

Poživateli starobního důchodu byl zúčtován hrubý příjem 3 200 Kč (nejedná se o dohodu), mimoto mu zaměstnavatel poskytnul v daném měsíci tři dny neplaceného volna.

Rozsah neplaceného volna nehraje roli. Vyměřovacím základem bude částka 3 200 Kč, vycházející z aplikace ustanovení § 3 odst. 8 písm. e) z. č. 592/1992 Sb., ve znění pozdějších předpisů, kdy minimum neplatí ve zdravotním pojištění mj. pro osoby, za které je plátcem pojistného stát.

Příklad 2

Zaměstnanec pracuje na dohodu o pracovní činnosti, kde jeho hrubý měsíční příjem činí 6 000 Kč. Současně má uzavřenu pracovní smlouvu s jiným zaměstnavatelem, kde dosahuje hrubého příjmu 28 000 Kč.

Zaměstnanec předloží zaměstnavateli, u kterého pracuje na dohodu o pracovní činnosti, potvrzení o tom, že jiný zaměstnavatel za něj odvádí pojistné alespoň z minimálního vyměřovacího základu. Tento zaměstnavatel neprovádí dopočet do zákonného minima 16 200 Kč, ale odvede pojistné ze skutečné výše zaměstnancova příjmu, tedy ze 6 000 Kč.

Zaměstnavatel, který takové potvrzení vystavuje, si musí vždy ověřit, zda je příjem zaměstnance vyšší, než minimální mzda, a to obzvláště v případech, kdy jeho příjem „balancuje“ na hranici minimální mzdy. Pokud by tento příjem poklesl pod částku minimální mzdy, musel by být v tomto případě informován další zaměstnavatel. Z hlediska placení pojistného a dodržení povinného minima postačí, když úhrn příjmů zaměstnance ve všech (v tomto případě v obou) zaměstnáních dosáhne v kalendářním měsíci minimální mzdy – viz následující příklad.

Příklad 3

Měsíční hrubá mzda zaměstnance (zkrácený pracovní úvazek na základě pracovní smlouvy) činí 12 000 Kč. Tento zaměstnanec pracuje současně u jiného zaměstnavatele, kde jeho hrubý měsíční příjem činí na dohodu o pracovní činnosti 8 000 Kč. Jak má zaměstnavatel postupovat v otázce placení pojistného na zdravotní pojištění, když tento zaměstnanec nedosahuje v žádném zaměstnání minimální mzdy, avšak celková výše jeho příjmů tuto částku převyšuje?

V tomto konkrétním případě součet vyměřovacích základů pro odvod pojistného na zdravotní pojištění v úhrnu dosahuje hodnoty minimální mzdy, resp. tuto překračuje. Za tohoto stavu je tedy v příslušném kalendářním měsíci zajištěn odvod pojistného ze zákonného minima. Vyměřovacím základem pro placení pojistného je v tomto případě částka 12 000 Kč, minimální vyměřovací základ zde nemusí být respektován. Pro kontrolu ze strany zdravotní pojišťovny je však nutné mít k dispozici veškeré materiály, dokladující příjmy zaměstnance v daném rozhodném období, tj. včetně dokladu o zúčtované hrubé mzdě 8 000 Kč u jiného zaměstnavatele. Obdobně musí být vydokladován postup při odvodu pojistného i u zaměstnavatele s hrubým příjmem 8 000 Kč. Za dané situace je nutností průběžná spolupráce obou zaměstnavatelů, neboť za těchto okolností nelze u žádného zaměstnavatele vystavit potvrzení o tom, že by za zaměstnance odváděl pojistné alespoň z minimálního vyměřovacího základu (viz předcházející příklad).

Příklad 4

Hrubý příjem zaměstnance činí 14 000 Kč. Zaměstnanec však současně podniká jako osoba samostatně výdělečně činná a pravidelně odvádí měsíční zálohy na pojistné v minimální výši 2 627 Kč.

Za dané situace nemusí zaměstnavatel provádět dopočet a doplatek pojistného do minimálního vyměřovacího základu, ale pojistné odvede ze skutečné výše příjmu ve výši 1 890 Kč (0,135 x 14 000). Zaměstnavatel však musí mít formou čestného prohlášení doloženo, že zaměstnanec jako OSVČ platí alespoň minimální zálohy.

V praxi jsem se setkal se situací, kdy zaměstnanec vystavil zaměstnavateli toto čestné prohlášení, které se však nezakládalo na pravdě. V takovém případě zaměstnavatel odvádí pojistné ze skutečné výše příjmu, protože má k dispozici čestné prohlášení zaměstnance jako rozhodný doklad pro odvod pojistného. Dlužné zálohy včetně souvisejícího penále řeší zdravotní pojišťovna v rámci výkonu své kontrolní činnosti s pojištěncem jako osobou samostatně výdělečně činnou.

Příklad 5

Příjem zaměstnance na základě pracovní smlouvy (zkrácený pracovní úvazek) činí 10 800 Kč. Současně tato osoba pracuje na dohodu o provedení práce u jiného zaměstnavatele s příjmem 17 000 Kč.

Protože činnost na základě dohody o provedení práce zakládá výší zúčtovaného příjmu účast na zdravotním pojištění, odvede zaměstnavatel u pracovní smlouvy pojistné ze skutečné výše příjmu 10 800 Kč. Zároveň však musí mít jiným zaměstnavatelem doloženo písemným potvrzením, že tento provádí za zaměstnance odvod pojistného alespoň z minimálního vyměřovacího základu.

Příklad 6

Člen statutárního orgánu akciové společnosti není zaměstnancem společnosti a z titulu výkonu funkce v tomto orgánu má nepravidelné příjmy v různé výši. Současně podniká jako OSVČ a v roce 2022 platí měsíční zálohy vyšší než minimální.

V této situaci není důležitá částka příjmu na základě výkonu funkce ve statutárním orgánu, zaměstnavatel vždy odvede pojistné ze skutečné výše příjmu, případný dopočet do minima neprovádí. Ve mzdové evidenci však musí mít založeno čestné prohlášení zaměstnance obdobně jako v Příkladě č. 4. Členovi statutárního orgánu (i zaměstnavateli) nevznikne ve zdravotním pojištění problém ani tehdy, je-li příjem nižší než minimum 16 200 Kč, nebo když nebude mít žádný příjem, neboť minimum je ve zdravotním pojištění v daném souběhu zajištěno placením záloh osobou samostatně výdělečně činnou. I kdyby člen statutárního orgánu neměl v některém měsíci žádný příjem, zaměstnavatel jej na daný měsíc neodhlašuje a odhlásí jej až dnem skončení výkonu funkce.

Příklad 7

Zaměstnaná žena jako příjemce rodičovského příspěvku byla v měsíci červenci nemocná od 14. 7. do 26. 7., za tento měsíc jí byl zúčtován hrubý příjem 3 400 Kč. Pracuje na zkrácený pracovní úvazek na základě pracovní smlouvy.

Tato zaměstnankyně je evidována u zdravotní pojišťovny jako osoba, za kterou platí pojistné stát, proto se pojistné v případě pracovní smlouvy vypočte ze skutečné výše příjmu. V takových případech, tedy u „státních pojištěnců“, nehraje roli délka nemoci (nebo i třeba trvání zaměstnání po část kalendářního měsíce).

Pojistné by se neodvedlo, pokud by se jednalo o zaměstnání na základě dohody o pracovní činnosti nebo dohody o provedení práce, proto by tato osoba zároveň byla na měsíc červenec jako zaměstnanec odhlášena. Její pojistný vztah by však byl i nadále řešen registrací v kategorii osob, za které platí pojistné stát.

Příklad 8

Zaměstnanec má v červenci 2022 uzavřeny u téhož zaměstnavatele dvě dohody o provedení práce. První trvá od 1. 7. do 10. 7. s příjmem 5 200 Kč, druhá je sjednána od 22. 7. do 31. 7. s příjmem 5 500 Kč.

Protože se jedná o typově stejné dohody, sčítáme oba příjmy.

Na straně jedné tak platí, že úhrnem příjmů 10 700 Kč vzniká povinnost zaměstnavatele dvakrát přihlásit a dvakrát odhlásit zaměstnance. Protože však zaměstnání netrvalo po celý kalendářní měsíc, musí zaměstnavatel na straně druhé vypočítat poměrnou část minima za celkem 20 kalendářních dnů trvání zaměstnání v měsíci červenci, která musí být při odvodu pojistného dodržena, což činí 10 451,61 Kč [(20 : 31) v 16 200]. Jelikož dosažený příjem převyšuje takto vypočtenou poměrnou část minima, bude vyměřovacím základem zaměstnance za měsíc červenec částka 10 700 Kč.

Vyměřovacím základem by byla částka 10 700 Kč i tehdy, kdyby se jednalo o takový příjem u jediné dohody o provedení práce, která by byla uzavřena na období od 1. 7. do 20. 7.

Kdyby však současně běžely v roce 2022 u jednoho zaměstnavatele po celý kalendářní měsíc (nebo i rok) dvě dohody o provedení práce s příjmy 5 200 Kč a 5 500 Kč, prováděl by zaměstnavatel dopočet do minima 16 200 Kč proto, že zaměstnání trvalo po celý kalendářní měsíc.

Příklad 9

Student vysoké školy je zaměstnán při studiu a jeho hrubý měsíční příjem se pohybuje v rozpětí od 6 000 Kč do 11 000 Kč.

Student – nezaopatřené dítě patří ve zdravotním pojištění mezi osoby, za které platí pojistné stát, proto se pojistné odvádí ze skutečné výše příjmu. Tento postup se použije při zaměstnání na základě pracovní smlouvy nebo dohody o pracovní činnosti. Pokud by se jednalo o dohodu o provedení práce, plnil by zaměstnavatel zákonné povinnosti pouze při příjmu vyšším než 10 000 Kč.

Je-li tedy studentovi zúčtován příjem nižší než minimální mzda, doplatek se neprovádí. Podmínkou pro uplatnění tohoto postupu je skutečnost, že zařazení do „státní kategorie“ trvá u zdravotní pojišťovny po celý kalendářní měsíc (zaměstnavatel má k dispozici potvrzení o studiu).

Kdyby student ukončil zaměstnání, použil by zaměstnavatel k odhlášení kód „O“. V těchto případech zaměstnavatel nepoužívá kód „F“ (ukončení nezaopatřenosti), neboť studium nadále trvá.

Příklad 10

Zaměstnanému poživateli invalidního důchodu pro invaliditu prvního stupně byl v jednom měsíci u jednoho zaměstnavatele zúčtován příjem na dohodu o provedení práce 9 000 Kč a na dohodu o pracovní činnosti 6 000 Kč.

Nejedná se o stejný typ dohody, příjmy z obou dohod nesčítáme. Příjem na dohodu o provedení práce nepřevyšuje 10 000 Kč, tudíž odvodu pojistného nepodléhá. Naproti tomu příjem na dohodu o pracovní činnosti zakládá účast na zdravotním pojištění, vyměřovacím základem zaměstnance bude částka 6 000 Kč.

Příklad 11

Příjem zaměstnané osoby celodenně osobně a řádně pečující o jedno dítě do sedmi let věku činí na základě dohody o pracovní činnosti 8 800 Kč.

Postup při placení pojistného za tohoto zaměstnance je následující: Za osobu pečující celodenně osobně a řádně alespoň o jedno dítě do sedmi let věku nebo nejméně o dvě děti do patnácti let věku je stát plátcem pojistného pouze tehdy, když tato osoba nemá při splnění dalších zákonných podmínek v příslušném měsíci příjem za zaměstnání ani ze samostatné výdělečné činnosti. Činí-li hrubá mzda 8 800 Kč, pak stát za tuto osobu pojistné neplatí, ze zákona je však takový zaměstnanec zvýhodněn v tom smyslu, že se na něho (resp. na jeho zaměstnavatele) nevztahuje povinnost odvodu pojistného z minimálního vyměřovacího základu. Zaměstnavatel tedy odvede pojistné z částky 8 800 Kč, tj. úhrnem ve výši 1 188 Kč.

Jestliže tato „pečující“ osoba nemá v průběhu zaměstnání po celý kalendářní měsíc příjmy ze zaměstnání ani ze své samostatné výdělečné činnosti (např. nemoc, ošetřování člena rodiny, neplacené volno), sdělí zaměstnavatel tuto skutečnost zdravotní pojišťovně a použitím kódu „L“ ji zařadí mezi osoby, za které platí pojistné stát. Jakmile však bude mít tato osoba opět příjmy započitatelné do vyměřovacího základu pro placení pojistného na zdravotní pojištění, provede zaměstnavatel její vyřazení z kategorie osob, za které platí pojistné stát (kód „T“). Například při nemoci od 10. 2. do 23. 6. se použije kód „L“ s datem 1. 3. a kód „T“ s datem 31. 5.

Příklad 12

Zaměstnanec rozvázal pracovní poměr ke dni 31. 12. 2021 a u nového zaměstnavatele nastoupil dne 4. 1. 2022. V měsíci lednu činil jeho hrubý příjem u nového zaměstnavatele 21 600 Kč, přičemž současně byla tomuto zaměstnanci do měsíce března zúčtována u bývalého zaměstnavatele odměna ve výši 10 000 Kč. Mimoto tento zaměstnanec změnil ke dni 1. 1. 2022 zdravotní pojišťovnu.

Nový zaměstnavatel odvedl pojistné na zdravotní pojištění z příjmu ve výši 13,5 % z částky 21 600 Kč, tj. v úhrnu 2 916 Kč.

V souvislosti s výpočtem a odvodem pojistného z vyplacené odměny 10 000 Kč je zapotřebí respektovat následující skutečnosti:

-    částka ve výši 10 000 Kč se kvalifikuje jako příjem zúčtovaný bývalému zaměstnanci po skončení zaměstnání podle § 3 odst. 3 z. č. 592/1992 Sb. Z tohoto důvodu podléhá tento příjem povinnosti placení pojistného na zdravotní pojištění.

-    z titulu tohoto příjmu se osoba jako zaměstnanec na březen nepřihlašuje

-    bývalý zaměstnavatel neprovádí v tomto případě dopočet do minimálního vyměřovacího základu (osoba není zaměstnancem), pojistné bude vypočteno a odvedeno ze skutečně zúčtovaného příjmu 10 000 Kč ve výši 1 350 Kč.

-    zejména v takových situacích, kdy lze standardní cestou změnit zdravotní pojišťovnu (tj. k 1. 1. nebo k 1. 7. kalendářního roku – jednu za dvanáct měsíců), doporučuji zaměstnavateli si za účelem odvodu pojistného správné zdravotní pojišťovně ověřit, zda k takové změně nedošlo

Vzhledem k realizované změně zdravotní pojišťovny bude pojistné z titulu zúčtované odměny odvedeno za měsíc březen ve prospěch té zdravotní pojišťovny, u které je zaměstnanec od 1. 1. 2022 (nově) pojištěn.

ODPOČET OD DOSAŽENÉHO PŘÍJMU ZAMĚSTNANCE - Od 1. ledna 1993, kdy začal v České republice fungovat systém veřejného zdravotního pojištění, mohli jak zaměstnavatelé (zaměstnanci), tak osoby samostatně výdělečně činné uplatňovat při placení pojistného na zdravotní pojištění odpočet od dosaženého příjmu. Od ledna 1993 činil odpočet 1 694 Kč měsíčně a postupem času se tato odečitatelná položka zvyšovala. Základní podmínkou pro uplatnění nároku na odpočet byla skutečnost, že zaměstnanec nebo osoba samostatně výdělečně činná byli registrováni u své zdravotní pojišťovny v kategorii osob, za které platil pojistné stát, po celý kalendářní měsíc, přičemž tento nárok bylo možno uplatnit v příslušném kalendářním měsíci pouze jedenkrát, a to buď v zaměstnání (zaměstnáních) nebo v rámci samostatné výdělečné činnosti.

Vpravdě průlomovou změnu přinesl zákon č. 438/2004 Sb., který novelizoval mj. zákon č. 592/1992 Sb. S účinností od srpna 2004 byly odpočty zrušeny jak u zaměstnavatelů, tak u osob samostatně výdělečně činných, což znamená, že naposledy byl možno uplatnit odpočet u obou těchto skupin plátců pojistného za měsíc červenec 2004, tehdy v částce 3 520 Kč.

Zákonem č. 123/2005 Sb., účinným od 30. 3. 2005, byla v § 3 zákona č. 592/1992 Sb. vloženým odstavcem č. 7 obnovena možnost uplatnění odpočtu od dosaženého příjmu, kdy při praktické aplikaci platné právní úpravy je v souvislosti s uplatňováním odpočtu zapotřebí respektovat v roce 2022 následující:

-    nárok na uplatnění odpočtu může použít pouze zaměstnavatel, zaměstnávající více než 50 % osob se zdravotním postižením z celkového průměrného přepočteného počtu svých zaměstnanců,

-    u tohoto zaměstnavatele lze uplatnit nárok na odpočet jen v případě zaměstnané osoby, které byl přiznán invalidní důchod.

Z výše uvedeného mj. vyplývá, že i v roce 2022 lze odpočet nadále uplatnit pouze u poživatelů invalidního důchodu, a to jen u vybrané skupiny zaměstnavatelů.

Částka měsíčně odpočitatelná od dosaženého příjmu představuje od 1. 1. 2022 hodnotu 14 570 Kč. Takže například při příjmu zaměstnaného uživatele invalidního důchodu za měsíc květen ve výši 16 000 Kč a při uplatnění odpočitatelné položky 14 570 Kč bude činit vyměřovací základ zaměstnance 1 430 Kč (16 000 – 14 570) a celkové pojistné 194 Kč.

Další osoby bez minima ve zdravotním pojištění

Zákonem č. 363/2021 Sb. se s účinností od 1. ledna 2022 rozšířil okruh osob, pro které v souladu s ustanovením § 3 odst. 8 z. č. 592/1992 Sb. neplatí ustanovení o odvodu pojistného alespoň z minimálního vyměřovacího základu.

V novém písmenu f) se pojistné pouze z odměny pěstouna, vyplácené Úřadem práce ČR, provádí při výplatě dávky pěstounské péče ze skutečné výše odměny, tedy bez dopočtu do minimálního vyměřovacího základu. Důvodem pro uplatnění tohoto postupu je skutečnost, že pěstounská péče je výkonem společensky prospěšné aktivity, nahrazující do určité míry úkoly státu vůči ohroženým dětem.

Ing. Antonín Daněk

§ 3 zákona č. 592/1992 Sb.

(1) Vyměřovacím základem zaměstnance je úhrn příjmů ze závislé činnosti, s výjimkou náhrad výdajů poskytovaných procentem z platové základny představitelům státní moci a některých státních orgánů a soudcům, které jsou nebo by byly, pokud by podléhaly zdanění v České republice, předmětem daně z příjmů fyzických osob podle zákona o daních z příjmů a nejsou od této daně osvobozeny a které mu zaměstnavatel zúčtoval v souvislosti se zaměstnáním. Zúčtovaným příjmem se pro účely věty první rozumí plnění, které bylo v peněžní nebo nepeněžní formě nebo formou výhody poskytnuto zaměstnavatelem zaměstnanci nebo předáno v jeho prospěch, popřípadě připsáno k jeho dobru anebo spočívá v jiné formě plnění prováděné zaměstnavatelem za zaměstnance.

(2) Vyměřovací základ zaměstnance podle odstavce 1 se snižuje o

a) náhradu škody podle zákoníku práce a právních předpisů upravujících služební poměry,

b) odstupné a další odstupné, odchodné a odbytné, na která vznikl nárok podle zvláštních právních předpisů, a odměna při skončení funkčního období, na kterou vznikl nárok podle zvláštních právních předpisů,

c) věrnostní přídavek horníků,

d) plnění, které bylo poskytnuto poživateli starobního důchodu nebo invalidního důchodu pro invaliditu třetího stupně po uplynutí jednoho roku ode dne skončení zaměstnání,

e) jednorázovou sociální výpomoc poskytnutou zaměstnanci k překlenutí jeho mimořádně obtížných poměrů vzniklých v důsledku živelní pohromy, požáru, ekologické nebo průmyslové havárie nebo jiné mimořádně závažné události.

(3) Pro stanovení vyměřovacího základu zaměstnance, kterému byly zúčtovány příjmy po skončení zaměstnání, se použijí odstavce 1 a 2 obdobně.

(4) Pojistné za zaměstnance se stanoví z vyměřovacího základu podle odstavců 1 až 3, nejméně však z minimálního vyměřovacího základu,...